Energetická bezpečnost USA na prahu 21. století Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy

Energetická bezpečnost USA na prahu 21. století Bakalářská práce

Kateřina Kukrechtová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D. UČO: 219289 Obor: Studijní kombinace MV-BSS Imatrikulační ročník: 2006 Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem práci „Energetická bezpečnost na prahu 21. století“ vypracovala samostatně a použila pouze literaturu a informační zdroje uvedené v seznamu literatury a pramenů.

V Brně dne 30. 4. 2009

2

Obsah 1. Úvod................................................................................................................................ 4 2. Nové bezpečnostní prostředí ........................................................................................... 7 3. Energetická bezpečnost - high politics ........................................................................... 9 4. Energie a ekonomika..................................................................................................... 12 5. Principy energetické bezpečnosti .................................................................................. 14 6. Spojené státy americké: Energetická bezpečnost – priorita? ........................................ 17 7. Riziko z ropných zemí .................................................................................................. 19 8. Přístup administrativy George Walkera Bushe k energetické bezpečnosti .................. 24 8. 1. Národní energetická politika (National Energy Policy, NEP) .............................. 25 8. 2. Zákon o energetické politice z roku 2005 (Energy Policy Act of 2005, EPA) ..... 26 8. 3. Americká iniciativa konkurenceschopnosti (American Competitiveness Initiative, ACI) ................................................................ 29 8. 4. Rozšířená energetická iniciativa (Advanced Energy Initiative, AEI) ................... 30 8. 5. Iniciativa „Dvacet v deseti“ (Twenty in Ten Initiative)....................................... 31 8. 6. Zákon pro nezávislost a bezpečnost z roku 2007 (Independence and Security Act of 2007) .................................................................... 32 9. Administrativa Baracka Husseina Obamy: energetická bezpečnost a finanční krize ... 33 10. Závěr ........................................................................................................................... 35 11. Seznam grafů a tabulek ............................................................................................... 41 12. Literatura a prameny ................................................................................................... 42

3

1. Úvod Mezinárodní vztahy a jejich podobor Bezpečnostní studia se v dobách svého vzniku na počátku 20. století zabývaly studiem jediného druhu bezpečnosti, a to bezpečnosti vojenské. Po dvou světových válkách ústřední roli vojenské bezpečnosti ve studiu mezinárodních procesů dále utužovalo vzrůstající napětí mezi východním a západním blokem. V tomto období (mezi lety 1955 – 1965), které je dnes nazýváno „zlatým věkem bezpečnostních studií“, disciplína zkoumala především použití a kontrolu vojenských sil. Vojenská bezpečnost, jak ji definuje Barry Buzan, Ole Waever a Jaap de Wilde, „vyplývá zejména z vnitřních a vnějších procesů, jejichž prostřednictvím lidská společenství vytvářejí a udržují (nebo nedokážou zachovat) své systémy vlády“ (Buzan – Waever – de Wilde 2005: 62). V 80. letech 20. století však do oboru bezpečnostních studií vstoupila změna – po ropných šocích, mezinárodní hospodářské krizi a rozpadu systému brettonwoodských institucí, se vědecká obec v reakci na nové hrozby začala zabývat dalším sektorem bezpečnosti – ekonomickým, jehož součástí je i energetická bezpečnost (Waisová 2003: 18 – 22). Další zlom do studia bezpečnosti přinesl rozpad Sovětského svazu a konec bipolárního rozdělení světa. Bezpečnostní studia se potýkala s bezprecedentní změnou přátelských a nepřátelských vztahů na mezinárodní scéně, které dosud nebyly jasně determinovány. Zpočátku se zdálo, že světová spolupráce a očekávaný mír připraví bezpečnostní studia o předmět jejich zájmu. Tato idea ze začátku 90. let se však ukázala mylnou. Rozhořelo se množství mezistátních a vnitrostátních konfliktů od Asie, Afriky až po evropský kontinent. Aniž by tak vojenské hrozby pominuly, objevila se celá řada nových aktérů a faktorů, schopných ohrozit bezpečnost státu nevojenskými prostředky. Na významu tak nabyly kategorie jako bezpečnost ekonomická, ekologická a témata jako vliv vzdálených konfliktů, katastrof a související bídy na bezpečnost státu (Mareš 2002: 26 – 27). Zkoumání příčin konfliktů a reálný trend vzrůstající mezinárodní interdependence (vzájemné závislosti) vědcům otevřel nové příležitosti obohatit agendu oboru.

4

Za průkopnickou práci, která rozšiřuje koncept bezpečnosti z hlediska referenčních objektů (stát, národ, společnost, jednotlivec, apod.) i hrozeb, je považována publikace autorů tzv. kodaňské školy Barryho Buzana, Ole Waevera a Jaapa de Wildeho Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Koncept bezpečnosti rozšiřují kromě vojenského sektoru o sektor politický, společenský, environmentální a ekonomický. Podtématem právě ekonomické bezpečnosti je „možnost, že jisté druhy hospodářské závislosti na globálním trhu (zejména v případě ropy) budou využity k politickým cílům, neboli – v širším smyslu – otázky bezpečnosti dodávek v prostředí, ve kterém státy opustily ekonomicky neefektivní „jistotu soběstačnosti“ ve prospěch efektivní „nejistoty závislosti na vnějších zdrojích“, jinými slovy bezpečnost energetická (Buzan – Waever – de Wilde 2005: 116). Jinou definici energetické bezpečnosti nabízí profesor Barry Barton, specialista na problematiku energetiky a přírodních zdrojů: „Stav, kdy stát a všichni, nebo většina jeho obyvatel a podniků, má přístup k dostatečným zdrojům energie za rozumnou cenu v dlouhodobém výhledu, bez závažných rizik významných přerušení dodávek“ (Barton 2005: 4). Otázky energetické bezpečnosti pak lze rozdělit do tří kategorií: 1. Bezpečnost zajištění energetických zdrojů, 2. Bezpečnost energetických transformací a dopravy energie a 3. Energetická bezpečnost konečných uživatelů energie (Beneš et al. 2007: 5). Při debatě o energetické bezpečnosti je třeba vnímat kohezi všech tří jejích částí, což se v práci promítá. Klíčovou energetickou surovinu pro svět na přelomu tisíciletí představuje ropa motor industriálního pokroku století předcházejícího. Expert na energetiku Edward L. Moore se ohledně ropy vyjádřil jasně: „Ropa se ukázala jako nejvšestrannější zdroj paliva jaký byl kdy objeven, který se nachází v jádru moderní průmyslové ekonomiky“ (Klare 2004: 7). Ropa tvoří s bezpečným náskokem před jinými zdroji energie přibližně čtyřicet procent energetických importů největší ekonomiky světa, Spojených států amerických (Klare 2004: 7). Spojené státy americké a jejich postoj k otázkám energetické bezpečnosti na počátku nového milénia, přičemž kvalita zajištění ropy a stabilního trhu s ropou jsou v případě USA považovány za klíčový prvek energetické bezpečnosti, jsou pak hlavní náplní této práce.

5

U neobnovitelných energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším je v současnosti ropa, vzniká problém vztahu mezi velkým počtem států importujících zdroje energie a poměrně malým počtem států bohatých na zásoby fosilních paliv a uranu, které je exportují. Vzhledem k malému počtu energetických aktérů jsou tyto vztahy utvářeny politickými jednáními mezi vládami navzájem a mezi vládami a nadnárodními energetickými společnostmi, často až na úkor liberalizovaného trhu (Beneš et al. 2007: 6). Na prahu 21. století se tak energetická bezpečnost nachází v oblasti high politics, kam v analýze zahraniční politiky spadají témata zásadního významu a kam dříve patřily výhradně politiky týkající se vojenských aspektů bezpečnosti. Termín high politics zahrnuje základní hodnoty státu, samé zachování státu a jeho dlouhodobé zájmy (Evans – Newnham 1998: 225). Současnost otevírá díky rozvoji technologií a vědeckého poznání dveře k novým pohledům na naplňování požadavků energetické bezpečnosti. Právě odborné požadavky na zajištění energetické bezpečnosti a jejich plnění v chování a jednání dvou amerických administrativ – administrativy George Walkera Bushe a jeho následovníka v úřadu prezidenta Baracka Husseina Obamy, jsou předmětem této práce. Srovnání přístupů obou administrativ vládnoucích na počátku 21. století by pak spolu s principy energetické bezpečnosti, jak je definoval odborník v této oblasti, předseda Cambridge Energy Research Associates (CERA) Daniel Yergin, mělo přispět k potvrzení či vyvrácení hypotézy: „I přes rostoucí spotřebu energií v USA je tato země schopna zajistit si energetickou bezpečnost.“ Práce, která se pohybuje v rámci empiricko-analytického přístupu, je rozdělena do dvou základních částí. První část se zabývá problematikou energetické bezpečnosti širší optikou, přičemž důraz je z uvedených důvodů kladen na jedinou energetickou komoditu - na ropu. Práce v první fázi zkoumá významnost postavení zajišťování energetické bezpečnosti mezi ostatními politikami státu, analyzuje současné světové bezpečnostní prostředí, načrtává vztah mezi energetikou a ekonomikou a vymezuje principy energetické bezpečnosti jak je stanovil Daniel Yergin. Část druhá je věnována trendům v energetické politice USA od roku 2001 po současnost. Analýza klíčových vládních dokumentů pomáhá definovat a porovnat přístupy vlády republikána George Bushe mladšího a administrativy jeho demokratického nástupce Baracka Obamy k otázkám energetické bezpečnosti. Práce se nevyhýbá ani

6

palčivým otázkám dneška jako je finanční a ekonomická krize či přítomnost americké armády v oblastech bohatých na ropu.

2. Nové bezpečnostní prostředí Od čtyřicátých let 20. století do let devadesátých byl svět rozdělen na východní a západní blok. V tomto období byly veškeré politiky dvou reprezentantů těchto bloků – Spojených států amerických a Sovětského svazu plně podřízeny „zadržování“ nepřítele. Po konci studené války se zájmy zemí opět obrátily do sebe. Udržení aliancí (NATO) zůstalo jako dříve jedním ze zásadních cílů americké zahraniční politiky, nicméně důraz se přesunul i do dalších sfér. Novým těžištěm zájmu Spojených států se stala energetická bezpečnost. Toto zjištění je zřejmé nejen při pohledu na geografický rozměr americké bezpečnostní strategie, ale i na aspekt operační (Klare 2001: 6). Z pohledu zeměpisného je znatelný vzrůstající počet operací americké armády v Perském zálivu (válka proti Iráku na počátku 90. let, v současnosti přítomnost amerických jednotek na území Iráku a Afgánistánu), v kaspickém regionu a v dalších na ropu bohatých oblastech. Přístup ke státům kolem Perského zálivu a jejich bezpečnost spolu s požadavkem na stabilní, rozumné ceny ropy patří v bezpečnostní strategii Spojených států mezi zájmy „nejvyššího významu“ (highly important), a to již od 70. let (Art 2003: 63). Vrcholnou důležitost zajištění stability v oblasti Perského zálivu pro bezpečnost Spojených států lze vyvodit i z faktu, že mezi americkými primárními zájmy stojí hned za ochranou vlastního území USA a uchováním míru mezi evropskými a asijskými mocnostmi (Art 2003: 46). Zatímco v minulých letech dominovaly americké strategii hlavně zbraňové technologie a alianční politika, nově se zaměřuje na operace na ochranu ropných polí, obranu námořních cest a další prvky zajištění bezpečnosti zdrojů (Klare 2001: 6). Současný svět je neustále konfrontován s novými technologiemi a inovacemi. Všeprostupující počítačové technologie, globální komunikace a informační ekonomika dnes koexistují s industriální ekonomikou, která se zrodila v 19. století. Vedoucí, dynamickou roli v moderní ekonomice zastává knowledge-based neboli informačně, znalostně zaměřený průmysl. Ropa i přesto zůstává hlavní hnací silou současné civilizace. Ropa je stále esenciálním zdrojem národní moci, zásadním faktorem

7

ovlivňujícím světové ekonomiky, příčinou konfliktů o zdroje a rozhodujícím prvkem v mezinárodních vztazích a domácích politikách (Yergin 1991: 779). Nynější zvýšený zájem o problematiku zdrojů, potažmo energetickou bezpečnost, má na svědomí několik faktorů. Celosvětově rostoucí poptávka po komoditách všech kategorií, jak bylo naznačeno výše, je prvním z nich. Tento jev se úzce váže na faktor druhý, tedy pravděpodobný nedostatek některých zdrojů. I přesto, že tento nedostatek, zvláště u zdrojů energií, může a nemusí (např. díky nových technologiím) nastat, už jen existence této možnosti silně ovlivňuje trh a politiku. Poslední důležitý faktor přispívající k celosvětovému růstu zájmu o energetickou bezpečnost představují rozpory ohledně vlastnictví těchto hodnotných zdrojů (Klare 2001: 213-215).

Graf č. 1: Vývoj importu ropy do USA za rok v období 1920 - 2005

(EIA 2009a)

V prvních letech nového tisíciletí se odehrálo několik konkrétních událostí zvláštního významu, které hluboce ovlivnily vnímání energetické bezpečnosti. Lze mezi ně řadit útoky teroristů na věže Světového obchodního centra (WTC) 11. září 2001 a následnou válku v Iráku, ruskou taktiku „uzavírání kohoutků“, která otevřela oči nejen Evropanům a finanční a ekonomickou krizi, se kterou se již několik dlouhých měsíců potýká celý svět. Podle některých autorů byly donedávna války vedeny z ideologických či politických důvodů. Války budoucnosti budou podle nich vedeny kvůli ovládnutí zdrojů, zvláště takových, bez kterých by moderní průmyslové společnosti nemohly fungovat (myšleno 8

ropa) (Klare 2001: 6). Energetická bezpečnost se tak bude stále více překrývat s bezpečností státu. Energetickou bezpečnost je v tomto světle nutno chápat jako komplexní záležitost. Žijeme ve světě, kde vzájemná interdependence stále stoupá a ropný trh není výjimkou. Energetická bezpečnost již dávno není otázkou jednotlivých států, ale vztahů mezi nimi a společného multilaterálního jednání.

3. Energetická bezpečnost - high politics „Oil fuels more than automobiles and airplanes. Oil fuels military power, national treasuries, and international politics.“ Robert E. Ebel, Center for Strategic and International Studies1

Zajištění energetické bezpečnosti bylo po staletí bráno jako nedílná součást jednání a cílů každé politické jednotky. Své místo mezi nejvýznamnějšími politikami energetická bezpečnost poprvé nabyla díky rozhodnutí někdejšího britského ministra námořnictva Winstona Churchilla o novém zdroji energie pro lodě Jejího Veličenstva. Ropa z oblasti Perského zálivu se tak místo dřívějšího uhlí, pocházejícího z dolů ve Walesu, stala na počátku 20. století primární surovinou pro britské námořnictvo. Přesunem oblasti zdroje strategické suroviny do regionu dalekého Perského zálivu získala i otázka energetické bezpečnosti strategický význam, a to nejen pro Velkou Británii ale postupně i pro celý svět (Yergin 2006: 69). Ve 21. století se téma energetické bezpečnosti znovu dostává do popředí při politických jednáních. Dokládá to např. setkání představitelů nejvyspělejších států světa G8 v Sankt Petěrburku v červnu roku 2006, jehož hlavním tématem byla právě energetická bezpečnost. Zvláštní postavení trhu s ropou a potažmo energetické bezpečnosti má několik důvodů. Za prvé současná síla motorizovaných armád je závislá na ropě. Za druhé ropa tvoří cenový standard, od její ceny se odvíjí s větším či menším zpožděním i ceny ostatních druhů energie a později i produktů a služeb. Konečně doba vyčerpání zásob ropy je ze všech tří druhů fosilních paliv (kromě ropy se jedná o uhlí a zemní plyn) a uranu nejkratší (Beneš et al. 2007: 6). 1

Převzato z Ebel 2008: 23.

9

Podle některých odborníků, například podle M. Kinga Hubberta či Colina Campbella a jeho kolegů z Assosiation for the study of Peak Oil&Gas (ASPO), produkce ropy a ropné nálezy dosáhly svého vrcholu již před několika lety. Jako první s touto teorií přišel v roce 1969 americký geolog M. King Hubbert, který tvrdil, že světová produkce ropy se bude pohybovat dle Gaussovy křivky, což je křivka zvonovitého tvaru, která znázorňuje normální rozložení pravděpodobností a také rozložení náhodných chyb (Kvasil et al. 1985: 574). Vrchol produkce na této křivce pak je podle svého objevitele nazýván Hubbertovým zlomem (Hubbert’s Peak). Zlomového bodu produkce dosahuje v případě, kdy je vyčerpána přibližně polovina celkového množství. Od té chvíle následuje postupný pokles výroby. Vrchol světové produkce ropy -

Hubbertův zlom podle optimističtější ze dvou alternativ vytyčených samotným

Hubbertem nastal již před několika lety - v roce 2000 (Deffeyes 2006: 35-51). Colin Campbell a jeho kolegové z vycházejí z podobné premisy. Vrchol kapacity ropných nálezů přišel dle Campbella v 60. letech. Od roku 1981, kdy podle Campbella přichází poslední velký objev ropných zásob, se mezera mezi výrobou a nálezy prudce rozšiřuje (všechna naleziště ropy, která mohla být objevena, podle Campbella už objevena byla). Nastává tak podle něj soumrak druhé poloviny „věku ropy“ a „člověk ropný“ vymírá (Campbell 1996).

Energetická bezpečnost se v současné době jednoznačně nachází v čele bezpečnostních témat, tedy oblasti tradičně označované jako high politics, každého státu světa. Nejvíce světové ropy dnes spotřebovávají Spojené státy americké (spolu s Čínou) a jejich spotřeba stále roste.2 Podle údajů z roku 2007 obyvatelé USA spotřebují cca 21 milionů barelů ropy denně (Hubbard 2007: 4).3 Objem dovážené ropy pak činí přibližně 13,5 milionů barelů za den (EIA 2009a). Právě díky ohromné spotřebě, kterou USA vykazují, je pro ně otázka energetické bezpečnosti prvořadá. Energetická bezpečnost rovná se bezpečnost státu, to je to, co slýcháme stále častěji z úst nejvyšších amerických představitelů. V 21. století, kdy je interdependence jednotlivých zemí a trhů vysoká, je význam Ameriky a míry její energetické bezpečnosti zcela zásadní pro celý svět. Jako 2

Čína pak spotřebuje cca 6,9 milionů barelů ropy za den; další země na prvních příčkách a jejich spotřeba ja taková: Japonsko 5,4; Rusko 2,8; Německo 2,6; Indie 2,6; Kanada 2,3 (Hubbard 2007: 4). 3 Barel = 158,987 litrů (Jednotky.cz 2009a).

10

svědectví provázanosti ekonomiky Spojených států amerických se zbytkem světa lze vzpomenout finanční krizi, kterou v roce 2008 odstartoval pád amerického hypotečního trhu, jehož následky se rozlily do celého světa. Kromě energetických hrozeb jako jsou nestálé ceny ropy, které poškozují domácnosti a obchod – tedy samé srdce americké ekonomiky, se v posledních letech objevila hrozba nová. Teroristé vnímají globální ropnou infrastrukturu jako lákavý cíl, který by Ameriku mohl těžce zasáhnout (Hubbard 2007: 9). Teroristický zásah jiného charakteru (ne na infrastrukturu), útok z 11. září 2001 na věže Světového obchodního centra (WTC), při němž zemřely tisíce nevinných obětí, přivedl americkou armádu do oblasti Středního východu, na území Iráku a Afgánistánu. Jakkoliv pravdivé je vysvětlení, že důvodem invaze do těchto zemí bylo potrestání viníků 11. září a nastolení demokracie (což odpovídá dlouhodobým americkým bezpečnostním zájmům) (Art 2003: 46), významnou pohnutkou bylo zesílení amerického dohledu v regionu bohatém na ropu. Záměrem tohoto jednání nebylo pouze zajistit bezpečnost ropných dodávek pro Ameriku, pro niž jak bude později řečeno, státy Perského zálivu nejsou zdaleka importérem číslo jedna, ale pro Evropu, Japonsko a další země a tím zajistit stabilitu trhu, který úzce souvisí s energetickou bezpečností Spojených států.

Graf č. 2: Podíl importů (v procentech) ze zemí kolem Perského zálivu do USA, zemí OECD a Japonska

(EIA 2000)

11

Je zřejmé, že na zajišťování dostatečného importu ropy vynakládají Spojené státy nemalé diplomatické, politické a vojenské úsilí. Právem tak řadí energetickou bezpečnost do sféry high politics k základním podmínkám národní bezpečnosti.

4. Energie a ekonomika Ať jsou ceny ropy vysoké či nízké, vždy existuje někdo, kdo za to zaplatí. „Dříve nebo později to bude každý z nás, protože naše civilizace je na této komoditě závislá“, říká odborník na problematiku energií M. T. Klare (2009). Ceny energií jsou klíčové pro fungování ekonomiky proto, že tvoří základ výrobního procesu a navíc významné spotřební zboží pro domácnosti.4 Cena ropy (coby hlavní energetické komodity) ovlivňuje ceny jednotlivých výrobků a služeb na trhu, zaměstnanost, rozpočtové politiky států, státní výdaje a směřování investic, náladu ve společnosti a další jevy. V posledku však pohyb cen ropy určuje vývoj globální ekonomiky samotné. Ekonomická teorie předpokládá, že například ropné šoky (kdy poptávka po ropě převýší její nabídku) vedou k vyšší inflaci, zmenšení výstupu ekonomiky a nárůstu nezaměstnanosti v krátké době. Osm z deseti poválečných recesí byly provázeny strmým nárůstem v cenách ropy. Poslední čtyři recese (před současnou pátou) se odehrály podle stejného vzorce – recese z let 1973 – 1975 následovaly ropné embargo, recese z let 1980 – 1982 následovaly druhý ropný šok, který vznikl díky íránské revoluci a íránsko-irácké válce, recese z let 1990 – 1991 přišla po dosažení vrcholu ceny ropy způsobeném válkou v Zálivu a recese z roku 2001 následovala po ostrém vzrůstu cen ropy z let 1999 – 2000 (Cashell – Labonte 2005: 4 – 5). Vysoké ceny ropy samy o sobě nejsou původcem těchto jevů – je to průběh – tedy růst cen. Platí, že čím je růst/propad cen ropy strmější, tím intenzivnější dopad má na ekonomiku (Klare 2009). Rostoucí ceny ropy uvalují na světovou ekonomiku zátěž, vytlačují nahoru ceny benzinu a potravin, ztěžují provoz aerolinkám a výrobcům

4

Ve využívání ropy mezi průmyslovými sektory s převahou 97 % dominuje oblast transportu, který je klíčem k rozvoji dalších průmyslových odvětví (Hubbard 2007: 7).

12

automobilů a dělají průvan v peněženkách spotřebitelů (Mouawad 2008). To vše je provázeno dalšími příbuznými jevy.5 Nedávný rychlý nárůst ceny ropy (více viz graf níže) pak souvisí s rychlým poklesem indexu USD, neboť cena ropy roste nejrychleji právě tehdy, když USD ztrácí na hodnotě. Důvodem je světové prvenství Spojených státu ve spotřebě ropy. Když cena ropy roste, zatěžuje americký dolar. Předseda OPEC uvedl, že prudce rostoucí cena ropy od roku 2007 nesouvisela s poptávkou a nabídkou ale stoupala zejména proto, že americký dolar oslaboval (Šalomonová – Kelnerová 2008). Vzrůst cen energií není to, co trápí dnešní svět. Ekonomická krize současnosti se na cenách ropy podepsala jinak – zlevnila je.

Graf č. 3: Ceny energií 1980 - 2030

(EIA 2009b)

Jaký vliv na ekonomiku má pokles cen ropy? V první řadě – členové Organizace vyvážející ropu (OPEC)6 podléhají vážným obavám, ne-li panice, kvůli klesajícím státním příjmům. Celosvětově je pak od počátku finanční krize pokles cen ropy provázen sníženou poptávkou. Lidé tolik necestují, snaží se šetřit. Například poptávka po leteckém palivu klesla podle údajů z ledna 2009 meziročně o 11 procent. Z těchto indicií někteří 5

Více k tématu lze najít například v publikacích Toma Masta Over a barrel: a simple guide to the oil shortage a Antonína Chyby Suroviny a světová ekonomika. 6 Organization of the Petroleum Exporting Countries je mezinárodní organizace tvořena 13 státy vyvážející ropu. Více viz internetová stránka http://www.opec.org/home/.

13

ekonomové, např. Kenneth Rogoff z Harvardské university, usuzují, že nízké ceny ropy se udrží déle než jak tomu bylo například v roce 1998, kdy ceny ropy prudce klesly v souvislosti s asijskou finanční krizí (Mouawad 2009: 1 – 3). Na druhé straně, spotřebitelé na celém světě se radují z nižších účtů. Pokles cen ropy tak podle Lawrence Goldsteina, energetického analytika z Energy Policy Research Foundation, představuje „stimulační balíček“ pro spotřebitele v době krize. Goldstein spočetl, že každý desetidolarový pokles ceny barelu ropy znamená snížení amerických výdajů na energie kolem 70 miliard dolarů (Mouawad 2008), což by podle něj mělo uspíšit cestu z krizové situace. Nízké ceny ropy se dotýkají i energetické bezpečnosti. Levná ropa zpomaluje investice do alternativních energií, tedy do sektoru, který je již postižen úvěrovou krizí a zpomalováním ekonomiky a který je jednou z nejdůležitějších součástí systému zajišťování energetické bezpečnosti. Bez podpory státu mnoho nových technologií nemůže konkurovat současným cenách ropy. Kdyby nízká cenová hladina ropných produktů opravdu přetrvala a do nových technologií by se dále neinvestovalo, tak až ropné zásoby budou konečně vyčerpány, mohl by nastat finální, velice bolestný ropný šok (Klare 2009). V dlouhodobé perspektivě se však ceny ropy (a energie obecně) podle většiny predikcí (viz např EIA 2009b) budou opět zvyšovat. Ropa slouží nejen jako zdroj energie a tržní komodita, ale i jako politický nástroj. Pokud lidstvo nenalezne jiné adekvátní zdroje a způsoby jak si energii zajistit, bude otázka ropy s energetickou bezpečností a politikou států nadále úzce provázána.

5. Principy energetické bezpečnosti „Safety and certainty in oil lie in variety and variety alone.“ Winston Churchill7

Jak se adaptovat na nové bezpečnostní prostředí, kde otázka zajištění energetické bezpečnosti hraje prim? Předseda Cambridge Energy Research Associates (CERA) Daniel Yergin vymezil způsoby, pomocí kterých se lze energetické bezpečnosti přiblížit. 7

Převzato z Yergin 2006: 76.

14

Prvním z nich, jak zdůrazňoval již Winston Churchil, je snaha o co nejširší diversifikaci dodávek energií. Diversifikace dodávek je jedním z pravidel trhu. Vytváří konkurenční prostředí, zvyšuje kvalitu dodávek a snižuje ceny. Slouží zájmům jak producentů tak konzumentů a navíc má výbornou vlastnost, že v případě, když se některé dodávky stanou problematickými, je zachována možnost zajistit si je odjinud. Právě nutnost diversifikace zdrojů energií je aktuálním tématem diskuzí evropských státníků o Rusku a jeho „energetické moci“. Druhý princip žádá pružnost. Bezpečné rozpětí v systému dodávek energií poskytne tlumič proti šokům a po krizi usnadní zemím obnovu. Pružnost obnáší vícero opatření – záložní výrobní kapacity, strategické rezervy, záložní dodávky vybavení, adekvátní skladovací kapacity napříč celým řetězcem dodávek, zvýšeným důrazem na kritické součásti procesu výroby a distribuci elektrické energie doprovázeným vytvořením protikrizových plánů pro krizové situace, které by mohly zasáhnout velké části území. Třetím principem je rozpoznání integrační reality. Existuje pouze jeden ropný trh – komplexní, světový systém, který spotřebovává kolem 86 milionů barelů ropy každý den. Bezpečnost tkví ve stabilitě tohoto trhu. Izolovat se od něj není řešením a v podstatě není v současnosti ani možné. Důležitost informací je čtvrtým klíčem k truhlici bezpečnosti. Kvalitní informace jsou základnou dobře fungujícího trhu. Na mezinárodní úrovni se o zlepšení informačních toků snaží International Energy Agency (IEA) spolu s International Energy Forum (IEF), které se zabývají integrací informací od producentů a spotřebitelů. Informační zázemí má svůj význam především v dobách krize, kdy brání vlnám paniky spotřebitelů, kteří mohou podlehnout sérii negativních podnětů - aktuálním výpadkům dodávek, fámám a strachu. Realita tak může být zastřena a složitá situace se rázem mění k horšímu. V takovém případě by se měly vlády a soukromý sektor semknout a spolupracovat na opatřeních k zabránění zvýšení neklidu na trhu v podobě důvěryhodné informační kampaně. Tento koncept energetické bezpečnosti je třeba rozšířit ve dvou dimenzích: uvědomění si globalizace energetického bezpečnostního systému (zahrnutím Číny a Indie) a uvědomění si nutnosti ochrany řetězce energetických dodávek (Yergin 2006: 76 – 78).

15

Z pohledu spotřebitelů v západních zemích a Japonsku je třeba chápat celosvětové investice Indie a Číny do nových energetických zdrojů ne jako hrozbu, ale jako něco užitečného. Úspěchy na tomto poli znamenají více energie pro všechny i v časech, kdy čínská a indická poptávka stoupne. Podle výhledu EIA (Energy Information Administration) do roku 2030 spotřeba Číny ročně poroste o 3% a indická spotřeba o 2,7% za rok (EIA 2009: 41). Provázanost trhů Číny a Indie se světovým trhem se zvyšuje, představy těchto zemí o energetické bezpečnosti tedy nelze do budoucna přehlížet. Co se týká zabezpečení řetězce dodávek, jehož nutnost nám názorně předvedly hurikány Rita a Katrina v roce 2005. Když se tyto hurikány přehnaly přes země na pobřeží Mexického zálivu, tamní ropné rafinerie a ropovody nebyly schopny fungovat – ne proto, že by byly poškozené, ale hlavně proto, že se jim nedostávalo energie nutné k provozu. Kromě toho, mnoho dodávek má přeshraniční charakter, je tedy třeba vybudovat síť monitorovacích center a mnohonárodních sil rychlé reakce pro případy narušení transportních cest. Posledními zásadními opatřeními pro energetickou bezpečnost jsou příhodné investiční klima pro výzkum a vývoj nových zdrojů energie a snaha o hospodárnost a šetření. IEA odhaduje, že pro vývoj nových energií bude třeba investic ve výši 17 bilionů dolarů během příštích 25 let. Tyto finanční toky vyžadují stabilní investiční rámec, spolupracující vlády a otevřený trh. Argument pro podporu hospodárnosti a šetření uvádí D. Yergin přesvědčivý – funguje. Podle Yergina je ohromný dopad šetrnosti na ekonomiku podceňován (Yergin 2006: 78 – 82). Diversifikace zůstává nejdůležitějším principem energetické bezpečnosti od dob Winstona Churchilla. V současnosti se pozornost obrací i na vývoj nových technogií, od nové generace jaderné energie přes „čisté uhlí“8, širší využívání geotermální energie, technologii LNG9, způsoby konverze zemního plynu na kapalná paliva10 až po vodíkovou 8

V originále clean coal. Jde o čisté technologie využití uhlí, kdy se při spalování paliva v tanku zároveň odstraňuje CO2. Problémem při využití této technologie je skladování CO2 (Bautzová 2007). 9 V současnosti jsou pro alternativní pohon automobilů nejvíce využívanými plyny propan butan a zemní plyn, především stlačený – CNG, v menší míře pak zkapalněný – LNG (Liquefied Natural Gas). Na LNG dnes ve světě jezdí několik tisíc vozidel, nejvíce v USA. Nárůst využívání LNG je v nejbližších letech očekáván v Asii (Čína, Korea) a v Evropě (Velká Británie, Německo, Španělsko) (RWE 2009). 10 Podstatou technologie GTL (Gas toLiquids) je chemická přeměna zemního plynu na kapalné produkty FT syntézou a jejich doprava na světové trhy při použití stávající přepravní infrastruktury. Vychází

16

revoluci, která plní stránky odborných energeticky zaměřených periodik11 a další nové technologické postupy. Rozvoj a využívání alternativních zdrojů má kromě přispívání k zajištění energetické bezpečnosti ještě jeden pozitivní efekt – alternativní energie životnímu prostředí nepřitěžuje tolik, jako masivní využívání fosilních paliv.

6. Spojené státy americké: Energetická bezpečnost – priorita? Energetická bezpečnost se v centru pozornosti ve Spojených státech nejnověji ocitla díky neobyčejně těsnému ropnému trhu a vysokým cenám ropy, které se mezi lety 2003 a 2006 zdvojnásobily (Yergin 2006: 69). K tomuto stavu přispěla rovněž hrozba terorismu, nestabilita v regionech vyvážejících ropu, strach z budoucích střetů o zdroje, geopolitická rivalita a fundamentální potřeba každé země zajistit si energii pro svůj ekonomický růst. Spojené státy státy si již na počátku 70. let v návaznosti na první ropný šok vytyčily ambiciózní cíl – zajistit si energetickou nezávislost. Idea energetické nezávislosti vešla v život ústy bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona v listopadu roku 1973, tři týdny po arabském ropném embargu. Upadající americká ekonomika v důsledku ropných šoků ze 70. let donutila USA změnit nebo alespoň rozšířit zahraničněbezpečnostní priority. Vedle vojenských cílů se objevily srovnatelné ekonomické a bezpečnostní cíle. Novými „hesly“ se staly „nadnárodní vztahy“ a „interdependence“ (Waisová 2003: 22). R. Nixon tehdy světu představil „Projekt nezávislost“ (Project Independence) a zavázal se, že během příštích 7 let „bude naplňovat energetické potřeby naší země bez závislosti na cizích zdrojích“ (Yergin 2007). R. Nixon vycítil, že pojem „energetická nezávislost“ je to, co chtějí Američané po zkušenosti s ropným embargem slyšet. Postupoval podle vzoru jednoho z jeho předchůdců v úřadě – J. F. Kennedyho, který národu slíbil dostat muže na Měsíc do konce dekády.

z principu, že kapalina je pro dopravu vhodnější. Procesem GTL má vzniknout palivo kvality nafty s malou přidanou hodnotou. Při spalování nevznikají sirné částice poškozující životní prostředí (Infield 2009). Tato technologie by měla ovlivnit rafinerský a petrochemický průmysl významnějším způsobem než kterákoliv jiná technologie za posledních 50 let (Šebor 2009). 11 O „vodíkové revoluci“, tedy používání vodíku jako nejčistšího paliva, hovořil například Jeremy Rifkin, prezident Foundation on Economic Trends, pro speciální vydání časopisu RTDinfo věnované problematice evropského výzkumu a vývoje (Rifkin 2007).

17

Ještě ve čtyřicátých letech byly Spojené státy americké největším světovým exportérem ropy, když za druhé světové války dodaly spojencům 6 bilionů barelů ropy z celkového počtu 7 bilionů spotřebovaných (Yergin 2007). Ukázalo se ale, že zajistit energetickou nezávislost Spojeným státům v 70. let byl daleko ambicióznější cíl než vyslání člověka na Měsíc. V 70. letech se otázka energetické bezpečnosti poprvé stala skutečně naléhavou. Energetická nezávislost je vnímána různě, někdy jako ideální stav, kterému se v nejlepším případě lze jen přiblížit (a mezitím jeho vidinou škádlit voliče). Energetická nezávislost tak může představovat záruku stability trhu a nezávislost v politickém rozhodování. Pokud je ale energetická nezávislost chápána jako energetická bezpečnost, jako redukce rizika zvýšení odolnosti systému a posílení jeho spolehlivosti, pak je tento termín opravdu užitečný. Jednou z cest jak k tomuto stavu přispět, jak tvrdí i Yergin, je neodmítat energetickou interdependenci, naopak ji přijmout a rozumně ji využívat, protože z globální ekonomiky se jednoduše nelze odříznout..

Do jaké míry jsou vlastně v současné době Spojené státy závislé na energii ze zahraničí? Skutečnost je, že USA spotřebovávájí více než čtvrtinu světové produkce ropy (IEA 2006). V celkovém součtu všech zdrojů, ze kterých USA získávají energii – uhlí, jádro, plyn a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů, jsou však Spojené státy ze 70% soběstačné (IEA 2007a: 16). Právě ropa rafinovaná do podoby paliv pro dopravu je hlavním pramenem současné energetické závislosti USA na cizích prostředcích. Riziko ale neplyne pouze z přímého dovozu ropy ze Středního východu, jak by se mohlo zdát. Střední východ Spojených státům poskytuje přibližně „pouze“ 19% z celkového dovozu ropy. Největším importérem ropy a zároveň zemního plynu do USA je sousední Kanada bohatá na tzv. „ropné písky“ (oil sands). Podle některých odhadů by kanadské zásoby ropy mohly uspokojit světovou poptávku po dalších sto let. Problémem těžby ropných písků je ale její náročnost a dopady na životní prostředí (Alberta - Energy 2007). Těžko říci, že by závislost na kanadských importech energie představovala zásadní hrozbu americké bezpečnosti. Obchod s energiemi mezi USA a jejich největším obchodním partnerem je součástí normálních obchodních vztahů.

18

Tabulka č. 1: Podíl celkových energetických dodávek pokrytý domácí produkcí paliv mezi lety 1990 - 2030 Fuel

Share (%)

Change (%)

Coal

1990 118

2005/1990 2020/2005 96 –14 -5

Oil

56

34

40

37

32

–40

10

Gas

95

83

81

80

79

–13

–4

Import dependence

16

30

28

30

32

86

–1

2005 2010 2020 2030 102 101 97

(IEA 2007a: 16)

7. Riziko z ropných zemí „Hrozba může být především jevem přírodním, definovaným fyzikálně atp., např. živelní katastrofa.

Takovou

hrozbu

nazýváme

hrozbou

neintencionální.

Realizace

neintencionální hrozby je stochastické povahy. Zcela jiného původu je hrozba působená či zamýšlená činitelem nadaným vůlí, úmyslem (threat actor, aktér hrozby), hrozba intencionální – zamýšlí ji, připravuje, spouští či realizuje lidský jedinec, skupina, organizace, stát.“ [zvýrazněno autorem]

„Riziko je pravděpodobnost, že dojde ke škodlivé události, jež postihne danou hodnotu. Riziko je odvozená závisle proměnná a dá se určit nebo odhadnout. Riziko je reakcí na hrozbu, též stav naší připravenosti (zranitelnosti) a je spojeno s rozhodováním.“ Petr Zeman, Česká bezpečnostní terminologie 12

Pro začátek bude pozornost upřena na západní polokouli. Na území jihoamerického kontinentu se nachází 10,3 % světových zásob ropy a 4,2 % zásob zemního plynu. Zásoby těchto energetických surovin jsou však rozmístěny značně nerovnoměrně a v závislosti na jejich nalezištích můžeme tři země tohoto regionu označit jako „čisté 12

Převzato ze Zeman 2002: 89 - 94.

19

vývozce ropy“ - Venezuelu, Kolumbii a Ekvádor (Závodníková 2007). První jmenovaný je šestým na ropu nejbohatším státem světa (Hubbart 2007: 5). Právě Venezuela a Kolumbie podle M. T. Klara v příštích letech bude s velkou pravděpodobností vystavena politickým střetům a konfliktům kvůli surovinám. Ačkoliv obě země mají dějinnou zkušenost s demokratickou vládou, zažily i doby politického útlaku. Venezuela dnes zažívá období vlády prezidenta Huga Cháveze, který neskrývá své antipatie ke Spojeným státům americkým (BBC 2009). Kolumbie se zmítá v problémech s obchodem s drogami a pokračující gerilovou válkou. Právě Venezuela a Kolumbie představují zásadní zdroje ropy pro Spojené státy. Není tedy překvapením, že Washington věnuje zvýšenou pozornost politickému vývoji v oblasti. V případě Kolumbie je americká vláda jejím hlavním dodavatelem zbraní a vojenské pomoci (Klare 2001: 215). Cílem poskytování americké pomoci kolumbijské vládě je zamezit obchodu s drogami. Tato pomoc je ale pravděpodobně zčásti využívána k financování operací proti gerilovým skupinám, které pravidelně napadají národní ropovody, a to je v souladu s americkými bezpečnostními zájmy. Druhý největší importér ropy do Spojených států leží u jejich jižních hranic – je jím sousední Mexiko. Pro Mexiko výnosy z prodeje ropy tvoří třetinu celkových vládních příjmů (Yergin 2007). I Mexiko se ale dnes potýká s problémy kolem ropy. Od roku 2005 klesá objem těžby ropy největšího mexického ropného pole Cantarell, které je zdrojem 60% mexické ropy, o 1,2 milionů barelů každý den. Důvodem tohoto rychlého snižování objemu je těžební technologie, která z krátkodobého hlediska umožnila Mexiku těžit více, po několika letech však vedla k prudkému snížení objemu těžby. Pokud se něco nezmění, nebude v blízké budoucnosti Mexiko moci exportovat ropu na světové trhy. Příjmy z prodeje ropy do zahraničí již nejsou schopny nadále vyrovnávat náklady na výrobu nafty a benzinu. Zároveň není možné opomenout celosvětově špatné konjunkturní vyhlídky a fakt, že ústava Mexika znemožňuje zahraniční investice do ropné infrastruktury. Slabá poptávka nadále snižuje cenu ropy. Americké ministerstvo energie odhaduje, že poptávka po ropě v USA je nejnižší za posledních pět let. (Šalomonová – Kelnerová 2008). Naléhavost hledat nová, bezpečná naleziště či nové zdroje energie se v případě negativního vývoje těžby v Mexiku dále zvyšuje.

20

Shrnuto, mexická ústava zakazuje cizí investice do ropného průmyslu, Venezuele vládne prezident Hugo Chávez, který odmítá jakékoliv zapojení Spojených států do záležitostí Venezuely. A kolumbijské vládě, která by s radostí přivítala rozšíření ropných exportů do USA, je tato možnost odepřena díky dlouhotrvající vnitřní nestabilitě. Mexiko spolu s Venezuelou a Kolumbií jsou pro americkou administrativu co se týká importů ropy i tak nesmírně atraktivní. Mají velké zásoby ropy, jsou blízko a spadají do americké sféry vlivu. Potřebují ovšem trvalé investice do těžební infrastruktury, která již zastarává a mohutný přísun kapitálu. Pro americkou energetickou strategii je tato trojice zemí životně důležitá (Klare 2004: 65). Na druhé straně Atlantiku leží kontinent, jehož ropné možnosti jsou teprve pozvolna objevovány. Afrika se v hledáčku mezinárodních energetických koncernů ocitla až v posledních letech, ale tempo průzkumu nelze nazvat jinak než dynamické. Podle odhadů BP Amoco africké země skýtají až 75 milionů barelů ropy - 7% světové potřeby plus 8% potřeby zemního plynu. Podle Ministerstva pro energetiku U.S. zaznamená africká produce ropy mezi lety 2000 - 2020 přibližně 53% nárůst. V tomto bodě bude Afrika produkovat přibližně 11% světových zásob ropy což je zhruba objem, který vydá Írán a Irák dohromady. Africký ropný potenciál vskutku vyvolává neobyčejný zájem mezinárodních koncernů – ExxonMobil Corporation skoupil vrtná práva po celém pobřeží Angoly, Čadu, Nigérie a Konga-Brazzaville. Experti z Exxonu předpokládají nálezy „sloní třídy“ (elephant class), tedy zásoby čítající přes miliardu a více barelů surové ropy. Ve vnitrozemí se spojil Exxon, Royal Dutch/Shell a Elf se Světovou bankou při výstavbě ropovodu z Čadu. Pozadu nezůstavají ani giganti jako je Texaco, Royal Dutch/Shell, Elf TotalFina, Statoil, Chevron (Klare 2001: 218-219). Ačkoliv se Afrika v dobách studené války objevovala v cetru zájmu velmocí jen zřídka, od 90. let se ocitá ve výsadním postavení v politických plánech evropských zemí, Číny i Spojených států. Tento „oficiální“ zájem se stal evidentním ve druhém období vlády administrativy prezidenta USA Billa Clintona, kdy do Afriky běžně cestovaly delegace vysko postavených vládních úředníků s úkolem řešit otázky energetiky, z toho dvě byly vedeny prezidentem Clintonem samotným. Tajemnice ministryně zahraničních věcí USA pro africké záležitosti Susan E. Rice tehdy explicitně vyjádřila, že: „ostatní politické a ekonomické zájmy doplňují rovnici, ale sektor přírodních zdrojů zřetelně

21

vyčnívá díky jeho potenciálu pro explozivní růst“ [v originále zvýrazněno kurzívou] (Klare 2001: 220). Černý kontinent ovšem nepřitahuje jen pozornost amerických investorů a diplomatů, ale i americké armády. Jsou zřetelné snahy o stabilizaci regionu. Problémy se ale nevyhýbají ani nadějné Africe. Země afrického kontinentu disponují ještě menším množstvím kapitálu pro investice do těžby než jejich latinskoamerické či kaspické protějšky. Velké části Afriky navíc trpí etnickými nepokoji, potýkají se s ohromnou polickou korupcí a organizovaným zločinem. To prozatím zcela znemožňuje zvýšit africký export ropy (Klare 2004: 66). Severovýchodně od Afriky se ocitáme na území ropou vskutku hojně prostoupeném – v oblasti Perského zálivu. V těchto končinách se nachází Saúdská Arábie, Írán, Irák, Kuvajt a Spojené arabské emiráty - první pětka v žebříčku států s největšími ropnými zásobami (CIA 2009). I přesto by podle projekcí DOE tyto na ropu vpravdě bohaté země musely mezi lety 2001 a 2025 zdvojnásobit denní produkci ropy, aby naplnily požadavky rostoucí americké a světové poptávky. Aby byly schopny dostát takovémuto požadavku, musely by do své infrastruktury pro těžbu a zpracování ropy vlít ohromné množství kapitálu. To znamenná překonat hluboce zakořeněný odpor těchto zemí k zahraničním investicím. I kdyby byla překonána tato překážka, není jisté, zda by státy Perského zálivu byly schopny dodávat Spojeným státům potřebné množství ropy – světová ekonomika pořád zůstane zranitelná vůči možným přerušením dodávkového řetězce způsobeným teroristickými útoky či vypuknutím války (Klare 2004: 64). Svoji roli pro americkou energetickou strategii má i Rusko a slibní producenti z oblasti Kaspického moře – Azerbajdžán, Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán. I dodávky z tohoto regionu provázejí zásadní problémy. Když pomineme nestabilitu regionu, nejdůležitějším z nich je nedostatek kapitálu. Všechny tyto země totiž spoléhají na zastaralý sovětský systém ropovodů a další infrastruktury (Klare 2004: 66). Když budeme pokračovat dále na východ do jihovýchodní Asie a Pacifiku narazíme na několik dalších zajímavých oblastí. Ropným podložím se může pyšnit například pobřeží Číny, Indonésie, Vietnamu a Malajsie. Oblast Jihočínského moře o konflikty o suroviny nemá nouzi. Soupeření o surovinové zdroje v Jihočínském moři v minulosti dokonce přerostlo v několik vojenských střetů, a to zejména mezi Čínou a Vietnamem. Důležitost regionu a spojenecké svazky přímo či nepřímo do hry o

22

Jihočínské moře zatahují i Spojené stáy, které v oblasti reprezentuje Pacifické velitelství. Kdo ovládá Jihočínské moře, ovládá nejen (potenciální) bohatý zdroj ropy a zemního plynu, ale také největší námořní cestu světa. Více než polovina objemu světové lodní přepravy za rok prochází skrze Jihočínského moře. Každé narušení námořního provozu v oblasti má nejen regionální ekonomické dopady, ale odrazí se i na globání ekonomice (Chronicle 2006: 1-2). Z hlediska zásob ropy je tato oblast strategická v první řadě pro blízkou Čínu, která se potýká s rychle rostoucí spotřebou ropy i dalších surovin.

Tabulka č. 2: Prvních 15 světových importérů ropy do USA mezi lety 2005 - 2007 V tisících barelů za rok Země 2005 2,039,288 OPEC 2,966,253 Non OPEC 1. Kanada 796,219 2. Mexiko 567,955 3. Saudská Arábie 560,823 4. Venezuela 452,914 5. Nigérie 393,038 6. Irák 192,524 7. Angola 166,404 8. Alžírsko 83,359 9. Ekvádor 100,730 10. Kuvajt 82,730 11. Brazílie 34,459 12. Kolumbie 57,002 13. Rusko 72,638 14. Čad 26,948 15. Kongo (Brazzavillle) 9,216

2006 2,013,603 2,989,479 858,839 575,501

2007 2,182,607 2,733,350 895,976 514,124

534,143 417,001 378,67 201,866 187,325 131,981 99,183 65,227 48,634 51,630 39,253 34,661

528,189 419,18 395,554 176,709 181,813 161,770 72,138 63,806 60,297 50,099 40,788 28,026

9,753

23,123 (EIA 2008)

Možností, jak se [USA] proti rizikům přerušení dodávek ropy pojistit, je trvalá vojenská přítomnost amerických jednotek v problematických regionech. V dokumentu ministerstva obrany USA pro roky 1994 – 1999 Defense Planning Guidance, který unikl do medií měsíc po svém uvedení, se tvrdí: „Naším komplexním cílem na Středním východě a

23

v jihozápadní Asii je zůstat dominantní cizí mocností a ochránit tak americký a západní přístup k ropným zásobám na tomto území“ (Klare 2004: 68). Ještě před nástupem do úřadu13 budoucí prezident George Walker Bush sdělil světu svoji představu bezpečnostních záležitostí Spojených států amerických. Ve své řeči na Charlestonské universitě v Jižní Karolíně kladl bezprecedentní důraz na novou bezpečnostní architekturu s důrazem na „projekci americké moci na vzdálených územích“, což je možno vyložit jako podporu vojenské přítomnosti a ochrany amerických (ropných) zájmů na území cizích států. Tytéž myšlenky můžeme najít v základním bezpečnostním dokumentu Bushovy administravy Quadrennial Defense Review z roku 2001 (Klare 2004: 69 - 70). Bush a jeho administrativa se v tomto bodě shodují s jedním z Yerginových principů, když za jeden z nejdůležitějších prvků energetické, potažmo národní bezpečnosti považuje ochranu ropné infrastruktury a řetězce dodávek.

8. Přístup administrativy George Walkera Bushe k energetické bezpečnosti „America must have an energy policy that plans for the future, but meets the needs of today. I believe we can develop our natural resources and protect our environment.“ Prezident George W. Bush14 Dvacet měsíců před tím než George W. Bush nastoupil do úřadu, v roce 1998, Spojené státy překročily práh energetické závislosti – poprvé ve své historii zabezpečoval dovoz více než polovinu spotřeby energie v USA a tento podíl směřoval k postupnému růstu. V prvních měsících po nástupu prezidenta Bushe do Bílého domu se pak jeho pozornost chtě nechtě obrátila na otázky energetické bezpečnosti - východ a středozápad USA se potýkal s nedostatkem ropy a zemního plynu a Kalifornie v té době podstupovala sérii dlouhých výpadků elektrického proudu. Kvůli těmto problémům a cenám v některých oblastech dosahujícím dvou dolarů za galon ropy15, se stále s větší naléhavostí začaly

13

G. W. Bush ml. nastoupil do Bílého domu po volbách na podzim roku 2000 (The White House 2009). Převzato z DOE 2008. 15 1 gallon = 3,785 litrů (Jednotky.cz 2009b). 14

24

ozývat hlasy farmářů, autodopravců a celé veřejnosti volajících po federálním zásahu (The White House 2009).

8. 1. Národní energetická politika (National Energy Policy, NEP)

V březnu 2001 G. W. Bush prohlásil, že USA podstupují “energetickou krizi” a Bílým domem nově vytvořená16 meziresortní skupina Národní skupina pro rozvoj energetické politiky (NEPDG) v čele s Dickem Cheneym, bývalým výkonným ředitelem Halliburton Company,17 dostala za úkol vytvořit “dlouhodobě promyšlený plán pro řešení nedostatku energie” (Klare 2004: 57). Činnost této skupiny byla od počátku považována za kontrovorezní. Kromě spojení s energetickým průmyslem prezidenta Bushe a předsedy skupiny Cheneyho se s negativní odezvou medií a veřejnosti setkal i fakt, že výsledky práce této skupiny byly neveřejné. Do sporu kvůli otevření zprávy veřejnosti, jak žádá Zákon o svobodě informací (Freedom of Information Act), se zapojily kromě Hlavní rozpočtové kaceláře (General Accounting Office)18 – hlavního vyšetřovacího orgánu Kongresu i organizace jako Judicial Watch Inc a Sierra Club, které zahájily soudní proces k získání výsledku zprávy

NEPDG.

Tyto

snahy

vyústily

v částečné

odkrytí

činnosti

NEPDG

(HybridCars.com 2009). V centru kritiky především z pohledu environmentálních organizací ale stála jiná skutečnost – zpráva NEPDG dala podle nich přednost zvyšování výroby před snižováním spotřeby (Klare 2004: 59). Trnem v oku těmto skupinám byl i návrh na zahájení ropných vrtů v panenské přírodě Arktické národní rezervace (Klare 2004: 60 - 61).

Cheneyho zpráva, oficiálně Národní energetická politika (National Energy Policy, NEP) vydána 16. května roku 2001, volala po zavedení nových energetických principů (DOE 2001). Prvním z nich byla inovace. Ta měla Spojeným státům zajistit světové prvenství ve výkonnosti spojené s šetrností. Druhý princip měl podpořit objem investic 16

NEPDG zahájila činnost v únoru 2001 (Klare 2004: 57). Jeden z amerických energetických gigantů. Více viz Halliburton Company. 18 Více viz GAO 2002. 17

25

do výzkumu a vývoje do energeticky úsporných technologií. Poslední princip měl povzbudit průmysl ve využívání hospodárných zařízení a strojů. Zpráva NEPDG se skládá celkem z osmi kapitol. Prvních sedm kapitol se soustředí na posunutí regulačních standardů směrem k většímu vytěžování domácích zdrojů ropy a plynu a zdůraznění podílu jaderné energie. Osmá kapitola „Strengthening Global Alliances“ navíc potvrzuje fakt, že bude nutno zvýšit podíl zahraničního dovozu ropy, protože domácí zásoby nejsou nevyčerpatelné, a to zvyšuje riziko pro energetickou bezpečnost. Podle Klara je NEP jasným náčrtem Bushovy zahraniční politiky, provázené intenzivní snahou o zesílení pout s na ropu bohatými zeměmi a rozšíření americké přítomnosti v zájmových oblastech (viz Irák) (Klare 2004: 62). Ačkoliv byla zpráva NEPDG předmětem kritiky envrironmentálních organizací, mnoho energetických expertů se vyjádřilo v tom smyslu, že se principy Cheneyho zprávy se jeví lepší než pozdější Bushova energetická agenda. Některé klíčové návrhy NEP, například využívání již zmíněné Arktické rezervace pro těžbu ropy, nikdy souhlas Kongresu nezískaly. Na druhou stranu, část opatření pro povzbuzení výroby ropy a plynu a rozvinutí používání biopaliv a jaderné energie byly zahrnuty do energetického rozpočtu USA pro rok 2005 (Abramowitz – Mufson 2007). V osmi kapitolách je správně předpovězen růst cen energií, zdůrazňována energetická hospodárnost, důležitost rezerv, posílení domácích dodávek konvenčních energií a doporučeno zvýšené využívání obnovitelné energie. Ve zprávě je přímo řečeno, že „rozumné využívání energií je primární výzvou pro americký lid“ (Abramowitz – Mufson 2007). Hlavní principy NEP lze hodnotit kladně, s vědomím skutečnosti, že do velké míry odpovídají zásadám energetické bezpečnosti Daniela Yergina.

8. 2. Zákon o energetické politice z roku 2005 (Energy Policy Act of 2005, EPA) Energetická strategie USA za administrativy G. W. Bushe stála mimo kontroverzní zprávu NEPDG na pěti základních pilířích: Zákoně pro energetickou politiku z roku 2005, Americké iniciativě konkurenceschopnosti roku 2006, Rozšířené energetické iniciativě ze stejného roku, Iniciativě „Dvacet v deseti“ z roku 2007 a následném Zákoně

26

pro nezávislost a bezpečnost z roku 2007, který Iniciativu „Dvacet v deseti“ rozvíjí, (IEA 2007:18). Cílem těchto kroků bylo povzbudit vědecké inovace a technologický vývoj, rozšířit podporu Ministerstva pro energetiku USA (Department of Energy, DOE) tržním principům, jak na domácí tak na zahraniční půdě a umožnit a podpořit soukromé investice do energetického sektoru (DOE 2006: 3). Osmého srpna roku 2005 prezident Bush podepsal první komplexní energetickou legislativu za posledních deset let. Přesvědčivou podporu zákonu EPA vyjádřili jak republikánští tak i demokratičtí zástupci v Kongresu. Rok před tím prezident započal spolu s Kongresem pracovat na strategii, která by zvýšila energetickou bezpečnost USA a zároveň snížila závislost na zahraničních importech energií. Vzniklý Zákon o energetické politice zvažuje pět prioritních cílů 1) diversifikovat americké dodávky energií, 2) zvýšení hospodárnosti a šetrnosti domácností a průmyslu, 3) zefektivnit energetickou spotřebu osobních aut a kamionů, 4) modernizovat energetickou infrastrukturu a 5) rozšířit ropné rezervy.19 Diversifikace dodávek energií by měla být zajištěna pomocí rozšíření alternativních a obnovitelných zdrojů energie, podporou jaderné energii, zvýšením domácí produkce konvenčních paliv a investicemi do vědy (Bodman 2006: 1 – 12). Diversifikace podle EPA by tedy neměla proběhnout horizontálně, v geografickém měřítku – tedy rozšířit počet zemí, ze kterých USA odebírají ropu, nýbrž se soustředit na využívání obnovitelných zdrojů energií z vodních, větrných a slunečních elektráren a zařízení na zpracování biomasy. Jak už bylo řečeno v předchozí kapitole, horizontální diversifikace není jednoduchou cestou a navíc jsou její úspěchy značně nejisté. Diversifikace zdrojů energie na domácím hřišti se může zdát dobrým řešením. Na druhou stranu by se Spojené státy měly upínat na domácí zdroje jen ve zdravé míře s vědomím globální interdependence (viz Yerginovy principy), což následný vývoj americké energetické bezpečnostní politiky potvrzuje. Dalším bodem je zvýšení energetické hospodárnosti domácností a v průmyslu. Za tímto účelem administrativa zavedla program daňových stimulů na povzbuzení hospodárných energetických postupů. Svoji pozornost obrátila i k energetickým úsporám 19

Spojené státy americké disponují 10. největšími ropnými rezervami na světě (Hubbart 2007: 5).

27

ve federálních agenturách. Snaha o redukci průmyslové spotřeby a spotřeby domácností je znatelná i při pohledu na stránky Ministerstva pro energetiku USA či Bílého domu, které jsou protkány návody jak šetřit energii a zdůrazňováním důležitosti energetických úspor (The White House 2009). Co se týká snížení energetických výdajů dopravních prostředků, vláda v EPA ustanovuje tzv. „Renewable Fuels Standart”. Do roku 2012 by podle něj mělo být v celkovém objemu paliva pro dopravní prostředky zahrnuto nejméně 7,5 miliardy galonů obnovitelných paliv, např. etanol a bionafta. Ke snížení spotřeby energií v oblasti transportu by mělo napomoci vydávání daňových dobropisů pro spotřebitele se „šetrnými auty” a úprava a zbudování koridorů k přenosu elektřiny v oblastech, které trpí přetížením (nejakutněji Jižní Kalifornie a pobřežní oblast mezi New Yorkem a Virginií) (Bodman 2006: 11). Čtvrtý bod se soustředí na modernizaci infrastruktury elektřiny, která postupně zastarává a je zdrojem rizika tzv. blackoutů, které mohou mít těžké dopady na bezpečnost občanů USA. Poslední část EPA je věnována problematice rozšíření ropných rezerv. Ministr pro energetiku je na základě EPA povinen naplnit národní ropné rezervy na stanovenou jednu miliardu barelů. Rozšíření zásob ropných rezerv Spojených států amerických zajistí schopnost USA vyrovnávat případná přerušení ropných dodávek. Pro určení nových oblastí pro skladování ropných rezerv je nutné brát v potaz i ekologické aspekty (Bodman 2006: 12). Tento cíl EPA přesně odpovídá druhému Yerginovu principu „pružnosti“, který v rezervách vidí dobrý tlumič proti výkyvům v řetězci ropných dodávek. EPA by měla být základem „čistší, bezpečnější a vzkvétající energetické budoucnosti” (Bodman 2006: 12). Kritika IEA ale poukazuje i na několik nedostatků EPA. Jako největší problém odborníci z IEA vidí absentující spojení mezi federální politikou na nejvyšší úrovni a jednotlivými energetickými, environmentálními a bezpečnostními politikami. Každá politika se snaží zahrnout tyto základní aspekty, jako celek jsou však nekonzistentní. Energetická strategie Spojených států není koncipována tak, aby dobře odrážela tři základní podmínky - ekonomický rozvoj, bezpečnost řetězce energetických dodávek a

28

ochranu životního prostředí konsolidovaně. Tento deficit vyrovnanosti tří požadavků má podle expertů z IEA na svědomí rostoucí závislost USA na fosilních palivech, která následně zvyšuje závislost na importech ze zahraničí a degraduje životní prostředí. Podle nich by lékem na tuto situaci bylo, kdyby si vláda Spojených států více uvědomovala provázanost jednotlivých témat (IEA 2007a: 27).

8. 3. Americká iniciativa konkurenceschopnosti (American Competitiveness Initiative, ACI)

Aby byl Zákon o energetické politice z roku 2005 komplexní, byly k němu vytvořeny podpůrné programy Americká iniciativa konkurenceschopnosti (ACI) a Rozšířená energetická iniciativa (AEI). Iniciativa ACI vznikla s cílem podpořit vědeckou obec a technologický vývoj v oblasti energetiky. Poprvé byla prezidentem Bushem vyhlášena ve Zprávě o stavu Unie v lednu 2006, kdy zároveň přislíbil zdvojnásobení státních investic pro rozvoj přírodních věd (DOE 2005: 2). Ve Zprávě o stavu Unie Bush přislíbil pro ACI 5,9 miliardy dolarů ze státního rozpočtu. Částka vynakládána vládou do oblasti výzkumu a vývoje by měla v příští dekádě dosáhnout 86 miliard amerických dolarů v podobě daňových stimulů (Wolper 2007). V rámci ACI vznikly programy na podporu studentů a na povzbuzení spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem při vývoji a zavádění nových technologií a rovněž vědeckých postupů. Úkolem ACI je vybudovat základnu odborníků a zvýšit příliv investic do výzkumu nových zdrojů energií a tak se udržet mezi špičkami na trhu nových technologií souvisejících s energetikou a zároveň tak přispět ke zlepšení vlastní energetické bezpečnosti (DOE 2006: 3). Hlavní programy ACI byly schváleny Kongresem v rámci rozpočtu a podepsány prezidentem Bushem 10. srpna 2007 (Wolper 2007).

29

8. 4. Rozšířená energetická iniciativa (Advanced Energy Initiative, AEI) Cílem AEI je zmírnit závislost USA na zahraničních zdrojích ropy. Jde opět o podporu výzkumu a vývoje alternativních zdrojů energie. Program klade důraz na rozvoj „čisté energie“, takové, jejíž získávání bude minimálně zatěžovat životní prostředí. Tyto kroky by měly napomoci diversifikaci zdrojů energie. Dle Yergina je právě diversifikace nejdůležitějším prvkem energetické bezpečnosti a zde lze pozorovat naplnění tohoto principu v praxi. AEI, jak už bylo řečeno výše, podporuje rozvoj alternativních cest získávání energie, jmenovitě jde o získávání energie z biomasy a využívání větrné a sluneční energie. Se zapojením amerických uhelných rezerv má být AEI pomocníkem při vývoji technologie „čistého uhlí“, jehož největší výhodou jsou nulové emise.AEI také vkládá naději do investic na výzkum vodíkových paliv. Vodík je v Americe velmi populární. Jeho velkým propagátorem je například kalifornský guvernér Arnold Schwarzeneger, který jezdí ve vodíkem poháněném Hummeru. Zastánce má vodík i ve vědecké obci, například Jeremyho Rifkina, autora publikací o dopadech vědeckého pokroku na ekonomii, společnost a životní prostředí. Pro to, aby mohl být vodík považován za „zelený“ zdroj energie je třeba dodržet vícero podmínek. Aby se neznehodnotil ekologický charakter vodíkové energie jeho energeticky nelogickou, případně neekologickou výrobou (ze zemního plynu) a klasickou distribucí z výrobních závodů k čerpacím stanicím přes desítky a stovky kilometrů, převládá produkce vodíku elektrolýzou vody přímo na čerpacích stanicích s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů – především z větrných či fotovoltaických elektráren, které by měly být součástí vodíkových čerpacích stanic. Díky nutnosti dostát těmto podmínkám by pak vodík plnil spíše funkci „diversifikační“ nežli jako plnohodnotná náhrada za fosilní paliva. Svůj význam má ale produkce vodíku elektrolýzou v případech převisu zdrojů nad spotřebou, například v regionech s vysokým instalovaným výkonem na větrných elektrárnách (Koč 2009: 32). Dopad AEI lze vysledovat také v rozmachu větrné energetiky ve Spojených státech. Rok po vydání AEI byl pro větrnou energetiku v celosvětovém měřítku a především v tom americkém rekordní. Největší přírůstek větrných elektráren v roce 2007

30

byl zaznamenán právě v USA a činil 5,2 GW z celkem 16,8 GW instalovaného „větrného výkonu“. Celosvětově výkon větrných elektráren činí 94 GW. Obor větrné energie v USA vykazuje silnou dynamiku především ze dvou příčin: větrná energetika se stává ekonomicky porovnatelnou s výrobou elektřiny z konvenčních zdrojů a z hlediska energetické bezpečnosti (Koč 2008: 36). Dalším úkolem AEI je rozvíjet Světové jaderné partnerství (Global Nuclear Energy Partnership) – strategii, která umožní rozšíření bezpečného využívání jaderné energie (DOE 2006: 3). Využívání domácích uhelných rezerv a jaderné energie je častým předmětem kritiky environmentálních organizací. Nicméně z pohledu energetické bezpečnosti, v rámci diversifikace, tyto cesty spolu s ostatními způsoby získávání energie mají nepopiratelný význam.

8. 5. Iniciativa „Dvacet v deseti“ (Twenty in Ten Initiative) Stejně jako předešlé iniciativy byl i plán „Dvacet v deseti“ poprvé uveden ve Zprávě o stavu Unie prezidenta Bushe v roce 2007 (IEA 2007a: 18). Iniciativa „Dvacet v deseti“ si klade poměrně ambiciózní cíle. Nejambicióznějším z nich je snížení spotřeby benzinu o 20% procent v příštích deseti letech, a to díky nahrazení benzinu alternativními palivy spolu se snížením spotřeby uplatňováním principu hospodárnosti. Zároveň plán přesouvá energetickou zodpovědnost na státy Unie, což lze považovat za tah, který umocní možnosti kontroly a veřejného dohledu. Celková strategie se skládá z pěti podúrovní, které se shodují s dřívějším zákonem pro energetickou politiku z roku 2005. Nově zdůrazňuje dvě konkrétní linie. První linie se zaměřuje na stranu dodávky a ukládá „mandatorní palivový standard“ (podobný jako EPA), který požaduje zvýšení podílu obnovitelných či alternativních zdrojů na 35 miliard galonů paliva do roku 2017. Tento počet překračuje pětkrát více limit, který stanovuje EPA z roku 2005 pro rok 2012. V roce 2017 by pak 15% předpokládané spotřeby benzinu bylo nahrazeno alternativními palivy. Druhá linie se soustředí naopak na stranu poptávky. Hlavním prvkem této linie je reforma a modernizace tzv. „Corporate Average Fuel Economy” (CAFE) pro automobily 31

a rozšíření již existujícího tzv. „Light Truck Rule” pro kamiony. Tato opatření by měla do roku 2017 omezit současnou spotřebu o 8,5 miliardy galonů ročně, tedy snížení o 5% při obvyklém provozu. Tato strategie by měla v důsledku zajistit kýžené 20% snížení spotřeby benzínu (IEA 2007b: 19).

8. 6. Zákon pro nezávislost a bezpečnost z roku 2007 (Independence and Security Act of 2007)

Zákon pro nezávislost a bezpečnost z roku 2007 původním jménem Zákon o čisté energii (Clean Energy Act) navazuje a rozvíjí cíle Iniciativy „Dvacet v deseti“, přesně „zvýšit energetickou nezávislost a bezpečnost, navýšit objem produkce obnovitelných paliv, zlepšit energetickou hospodárnost výrobků, budov, vozidel, podpořit výzkum a vývoj, rozmístit zařízení k zachytávání skleníkových plynů a zefektivnit využívání energií v rámci vládních institucí“ (EIA 2009c). Přijetí Zákona pro nezávislost a bezpečnost Kongresem představovalo zpřísnění požadavků stanovených v Iniciativě „Dvacet v deseti“. Zákon určuje využití 36 miliard galonů etanolu do roku 2022 z celkového objemu paliv s tím, že 21 miliard galonů etanolu má být tzv. „celulózový etanol” (vznikající z dřevěných štěpků, obilného odpadu a různých forem biopaliv, které nemají kukuřičný základ), a také podporuje využívání bioplynu. Standart CAFE Independence and Security Act zpřísnil celkové snížení objemu spotřeby benzínu do roku 2020 na 40% (oproti 20% do roku 2017 z Iniciativy „Dvacet v deseti“) a rozšířil jeho působnost i na výrobce a jejich strojové parky (IEA 2007b: 19). Kromě CAFE Zákon pro nezávislost a bezpečnost vytvořil několik dalších „spořivých“ standardů, týkajících se např. mrazáků, chladniček, halogenových lamp, průmyslových elektrických motorů apod. Kromě toho, jak už bylo řečeno výše, zavedl program na podporu šetření ve vládních budovách. Nová legislativa zvýšila příspěvek na výzkum a vývoj zachytávání uhlíku na 240 milionů dolarů ročně pro roky 2008 – 2012. Zároveň autorizoval přídavné investice (200 milionů dolarů ročně mezi lety 2009 – 2013) do projektů na zachytávání, čištění, kompresi a transport oxidu uhličitého.

32

Zákon pro nezávislost a bezpečnost také navrhl spolupráci Ministerstva pro vnitřní záležitosti (The Department of the Interior) a Geologického mapování Spojených států (United States Geological Survey) za účelem zhodnocení možného využití uhlí na území Spojených států. Jaké jsou očekávané dlouhodobé dopady Zákona pro nezávislost a bezpečnost z roku 2007? Předpokládá se, že zákon pozitivně ovlivní výši energetických úspor díky zvýšenému využívání alternativních technologií a ošetřené spotřebě paliv. Zákon by neměl mít žádné výraznější dopady na stabilitu trhu, kromě zvýšené poptávky po zemním plynu, který využívají elektrárny na výrobu etanolu. Zlepšení zacházení s energií na půdě vládních agentur by mělo zredukovat vypouštění skleníkových plynů a utišit stoupající ceny energií. Trend šetření by se měl postupně projevit i v průmyslovém sektoru, na kterém by se v delším časovém horizontu kladně podepsaly rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje (EIA 2009c).

9. Administrativa Baracka Husseina Obamy: energetická bezpečnost a finanční krize Nový americký prezident Barack Hussein Obama se od počátku své kariéry profiluje jako zastánce obnovitelných a alternativních zdrojů. Mnoho Američanů mu dalo v podzimních volbách do úřadu prezidenta své hlasy proto, že sliboval přinést změnu – mimo jiné i změnu směrem k „zelenější“ Americe. V roce 2003 Obama dokonce získal cenu Ilinoiské environmentální rady (Gable – Gable 2009). V proslovu z února 2006 senátor Obama nazvaném „Energy Security is National Security“ vysvětluje svůj přístup k energetické bezpečnosti. Obama jasně artikuluje snahu o vybudování ekonomiky nezávislé na ropě z jiných zemí. Jeho hlavní důvody jsou dva: globální oteplování a klimatické změny a nepřátelé (přímo zmiňuje Al Kajdu), kteří americké závislosti na ropných rezervách mohou zneužívat (Obama 2006). Právě ve vyzdvihování problematiky globálního oteplování se Obama nejvýrazněji odlišuje od svého předchůdce Bushe mladšího.

33

Kroky, které má dle Obamy Amerika podniknout budou rozebrány níže, kdy Obama v podstatě zopakoval principy uvedené ve své řeči, ale už z titulu prezidenta Spojených států amerických. Záhy po nástupu do úřadu prezident Obama zveřejnil na internetových stránkách Bílého domu ve spolupráci se svým viceprezidentem Joe Bidenem představu nové administrativy o energetické bezpečnosti a životním prostředí „Energie a životní prostředí“ (Energy and the Environment) (Whitehouse.gov 2009). Prezident Obama hned v úvodu zdůrazňuje škodlivost závislosti na cizí ropě, která podle něj kromě toho, že podkopává národní bezpečnost a poškozuje životní prostředí znehybňuje americkou ekonomiku a zatěžuje rozpočty amerických rodin. S těmito pohnutkami vytvořil spolu s Bidenem komplexní plán investic do alternativních a obnovitelných zdrojů energie, který „ukončí energetickou závislost na zahraniční ropě, bude odpovídat globální klimatické krizi a vytvoří miliony nových pracovních míst“ (Biden – Obama 2009: 2).

Před

zkoumáním samotného plánu je dobré si uvědomit, že jeho konstrukce je z velké míry přizpůsobena potřebám Ameriky, která v současnosti prochází obdobím finanční a hospodářské krize. Obamův ambiciózní plán lze rozdělit do tří částí na krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření. Do první skupiny patří opatření na pomoc americkým rodinám v podobě slev na energie a omezení namířená proti spekulantům. K opatřením první skupiny patří ještě uvolnění státních ropných rezerv, které by mělo snížit ceny a tak podpořit spotřebu. Uvolněna by měla být lehká ropa a tento rozdíl v rezervě by měl být doplněn surovou naftou, vhodnější pro dlouhodobější potřeby. První část strategie je zcela v souladu s celkovou Obamovou politiku zaměřenou na velké toky státních investic na podporu spotřeby v USA s cílem znovu oživit krizí postiženou americkou ekonomiku jako celek. Střednědobé záměry se týkají jediného tématu – klimatických změn. Obama chce USA učinit lídrem světového boje proti globálnímu oteplování. Díky opatřením z Obamova plánu by do roku 2050 měly být emise skleníkových plynů z USA redukovány o celých 80% ve srovnání se stavem z roku 1990. Aby bylo dosaženo takovýchto úspor, rozšiřuje obchod s emisními povolenkami na všechny druhy emisí a přenechává jeho fungování pod stoprocentní kontrolou trhu. Systém obchodu s povolenkami má mnoho

34

kritiků, protože velké firmy s vysokými emisemi skoupí emisní kredity od těch, pro které je výhodnější se jich za úplatu vzdát, a tím je emisní úspora znehodnocena. Prostředky z prodeje kreditů za emise by měly tvořit páteř financování dlouhodobých aktivit, které by měly snížit energetickou závislost na cizích zdrojích a zrychlit vývoj technologií produkujících méně uhlíku. V číslech má Obamův plán pomoci vytvořit 5 milionů nových pracovních míst díky strategickým investicím ve výši 150 milionů dolarů do sféry „čisté“ energie. V příštích 10 letech mají Spojené státy ušetřit tolik ropy, kolik v současnosti dovážejí ze Středního východu a Venezuely dohromady. Do roku 2015 by se mělo na amerických silnicích pohybovat milion aut na hybridní pohon. Do roku 2012 by mělo 10% elektřiny ve Spojených státech pocházet z obnovitelných zdrojů a do roku 2025 by mělo být dosaženo 25% podílu (Biden – Obama 2009: 1 - 8). Strategie Joea Bidena a Baracka Obamy se na první pohled zdá být od plánu předchozí administrativy značně odlišná. Není tomu tak. V navrhovaných opatřeních se shoduje se strategií administrativy G. W. Bushe, včetně kontroverzní těžby ropy na Aljašce a otevírání domácích zásob uhlí. Dokonce zmiňuje pomalost postupu Bushovy vlády při budování ropovodu a potřebné infrastruktury z Aljašky. Na rozdíl od dokumentů vydaných Bushovou administrativou lze vypozorovat, že nová strategie častěji operuje s termínem „energetická nezávislost“ (tedy nezávislost na ropě ze zahraničí) a hovoří hlasitěji o environmentálních tématech. Ve skutečnosti není rozdíl mezi přístupy ani v této sféře nikterak markantní, až na odvážné, konkrétně formulované vyjádření snahy: „Make the U.S. a Leader on Climate Change” (Biden – Obama 2009: 3).

10. Závěr Na počátku 21. století Spojené státy americké, které spotřebují 21 milonů barelů ropy za den, přičemž 13,5 milonu ropy dovezou ze zahraničí, považují zabezpečení přísunu ropy a energetickou bezpečnost za jeden z primárních národních zájmů (Art 2003: 46). Aby bylo možné říci, zda Spojené státy vlastní energetickou bezpečnost zajišťují dostatečně, byla zvolena kritéria energetické bezpečnosti tak, jak je stanovil Daniel

35

Yergin, odborník na energetickou bezpečnost z Cambridge Energy Research Associates (CERA). D. Yergin vymezuje tyto principy energetické bezpečnosti: 1. diversifikace dodávek energií, 2. pružnost, neboli širší rozpětí v systému dodávek (strategické rezervy, skladovací kapacity, záložní výrobní kapacity apod.), 3. rozpoznání integrační reality, vnímání faktu, že existuje jediný komplexní trh s ropou, 4. pochopení významu informací, 5. uvědomění si globalizace energetického bezpečnostního systému (nutnost počítat s Čínou a Indií), 6. uvědomění si nutnosti ochrany řetězce dodávek energií , 7. investice do nových zdrojů energie, citlivých k potřebám životního prostředí a 8. princip hospodárnosti a šetrnosti. Yergin sám klade největší důraz na princip první, nutnost diversifikace dodávek energií, která může být realizována ve dvou rovinách – v rovině udržování a hledání nových dodavatelů za hranicemi země a podpora rozmanitosti zdrojů energie na domácí půdě (Yergin 2006: 69 – 82). Ropa je do Ameriky dovážena z regionů po celém světě, největší američtí importéři však sídlí hned u hranic Spojených států – je to Kanada a Mexiko. Největší importér ropy do USA, Kanada ze současného pohledu nepředstavuje hrozbu americké energetické bezpečnosti (Alberta - Energy 2007). Jinak je to s dalšími oblastmi odkud je ropa do Ameriky dovážena (z Jižní Ameriky například Mexiko, Kolumbie, Venezuela, africké země, země kaspického regionu a státy z oblasti Perského zálivu). Většina těchto zemí se potýká s problémy jako je nestabilita režimů, zastarávání ropné infrastruktury a nedostatečný tok kapitálu a zahraničních investic (Klare 2004: 66). Perský záliv je oblastí, která je úzce spojena s americkými bezpečnostními zájmy. USA v regionu po událostech 11. září 2001 rozmístily vojenský dohled, což bylo kritiky americké vlády chápáno jako účelová, sobecká záležitost (kvůli ropě pro USA). Ve skutečnosti však americká vojenská přítomnost v oblasti plní funkci ochrany řetězce energetických dodávek, ale ne pouze pro sebe, ale i pro Evropu, Japonsko a další spotřebitele. V druhém sledu pak zajišťuje stabilitu trhu s ropou, což už je americký životní zájem. V tomto jednání americké vlády, započatém v 21. století vládou prezidenta George W. Bushe, lze nalézt hned tři z Yerginových principů. Udržování většího počtu zemí importujících ropu do USA a na světové trhy představuje princip diversifikace, ochrana řetězce dodávek je dalším z Yerginových pravidel a rozpoznání integrační reality je ztělesněno snahou o udržení stability trhu, a je opět principem D. Yergina.

36

Zajímavé je z geografického pohledu Jihočínské moře, které je největší námořní dopravní tepnou světa a které je v souladu s Yerginovým principem zajištování řetězce energetických dodávek opečováváno americkým Pacifickým velitelstvím (Chronicle 2006: 1 – 2). Administrativa George Walkera Bushe vytvořila od nástupu do úřadu v roce 2000 do roku 2008 v rámci energetické bezpečnosti šestici nejvýznamnějších strategických dokumentů a zákonů: Národní energetickou politiku (NEP), Zákon o energetické politice z roku 2005 (EPA), Americkou iniciativu konkurenceschopnosti z roku 2006 (ACI), Rozšířenou energetickou iniciativu ze stejného roku (AEI), Iniciativu „Dvacet v deseti“ z roku 2007 a zákon, který Iniciativu „Dvacet v deseti“ rozvíjí - Zákon pro nezávislost a bezpečnost z roku 2007 (IEA 2007:18). Všechny tyto iniciativy mají společnou linii, která se poprvé objevuje již v dokumentu vytvořeném Bushovým viceprezidentem Cheneym a jeho skupinou - NEP. Pozdější dokumenty tuto linii rozvíjejí a zpravidla zpřísňují limity stanovené dříve. Hlavní body Bushovy energetické bezpečnostní strategie jsou tyto: diversifikace (viz např. ropovod z Aljašky, těžba amerického uhlí, investice do rozvoje hydroelektráren, slunečních elektráren a elektráren využívající biomasu), zvýšení objemu investic do výzkumu a vývoje alternativních zdrojů (programy ACI a AEI), podpora energeticky šetrných opatření (v domácnostech, průmyslu, dopravě a federálních budovách) , modernizace energetické infrastruktury (viz situace po hurikánech Katrina a Rita), rozšíření ropných rezerv (na miliardu barelů ropy) a vojenská přítomnost americké armády v rizikových oblastech. Riziko strategie spočívající v přílišném spolehnutí se na domácí zdroje a následné případné izolaci od světového trhu zůstalo za Bushe nenaplněno (viz Bodman 2006: 1 – 12). Nástupce George Bushe v Bílém domě Barack Hussein Obama linii stanovenou předchozí administrativou následuje. Rozdíl lze nalézt především v důrazu na tzv. „zelenou agendu”, kdy B. Obama ve své bezpečnostní strategii podtrhává riziko globálního oteplování a vyjadřuje přání učinit z USA lídra v otázkách klimatických změn, narozdíl od G. Bushe, který se environmentální rétorice vyhýbal (konkrétně problematice globálního oteplování). Nicméně jak dokazuje Energy Independence Act z roku 2007, Bushova administrativa do alternativních energií šetrných k životnímu prostředí investovala nemalé prostředky. Kromě podpory využívání etanolu, bioplynu,

37

biomasy a dalších ekologických zdrojů energie, směřovala Bushova vláda státní investice do projektů na zachytávání, čištění, kompresi a transport oxidu uhličitého. Z toho výplývá, že i Bushova politika podporovala ekologickou agendu. Obamova strategie je silně poznamenána probíhající finanční a ekonomickou krizí. Právě sektor nových technologií a alternativních zdrojů je podle Obamy vhodným místem pro příliv vládních investic a tvorby nových pracovních míst. Obamova strategie je ve svých cílech také o poznání ambicióznější než Bushova, ale to lze vnímat jednak jako navázání na stupňující se trend (v přísnosti opatření a zvyšování rozpočtového podílu na rozvoj nových technologií) daný předchozí administrativou, například při kritice nedokončení projektu ropovodu z Aljašky, který spustila Bushova vláda (Biden – Obama 2009: 1 - 8), a pak také jako důsledek krize, kterou se Obamova administrativa pokouší řešit štědrými investicemi mimo jiné i do sektoru alternativních energií. V eneregeticko-bezpečnostních strategiích obou administrativ lze vysledovat značnou kontinuitu, kterou kromě rozdílného přístupu k problematice globálního oteplování rozděluje ještě Obamův důraz na „energetickou nezávislost“. Je tak otázkou, zda Obama myslí své cíle vážně a hodlá omezit americkou vojenskou přítomnost ve strategických oblastech. Tím by pak došlo k porušení hned dvou Yerginových principů – diversifikace a uvědomění si komplexnosti globálního trhu (s ropou), z nějž nelze „vystoupit“. Na druhou stranu je fakt, že americká zahraniční a bezpečnostní politika je povážována za jednu z nejkonzistnějších ve svých zájmech a cílech (viz např. Art 2003). Na základě minulých zkušeností je ale pravděpodobné, že tato návaznost nebude výrazně narušena. Do jaké míry se však předložené americké energetické strategie z let 2000 - 2009 shodují s principy Daniela Yegina? D. Yergin žádá pružnost – Spojené státy podporují jak její vertikální tak horizontální rozměr. Obě administrativy vyslovily souhlas s rozvojem nových technologií a konstatně zvyšují podíl investic do výzkumu a vývoje. Navíc obě administrativy podporovaly/podporují těžbu uhlí na území Spojených států a zavedení ropovodu z Aljašky. V horizontální rovině Bushova vláda podpořila rozmístění jednotek v oblasti Perského zálivu. U prezidenta Obamy je tato otázka vzhledem ke krátké době, kdy úřad prezidenta zastává, zatím ne zcela jasná. V kontextu toho jak se americká diplomacie a politické kruhy kontinuálně zabývají oblastmi bohatými na ropu –

38

viz např. mise amerických diplomatů a politiků do Afriky za prezidenta Clintona, podpora kolumbijské vlády apod. (Klare 2001: 218-219) lze ale předpokládat, že Obama bude tento trend následovat. Za druhé pružnost – americké ropné rezervy jsou desáté největší na světě. Bushova vláda jejich objem zvýšila, Obamova pak hodlá pozměnit jejich složení a tím reflektovat požadavky současné krize. Dále Yergin hovoří o rozpoznání integrační reality – čím jiným je snaha o zajištění stability trhu skrze vojenskou přítomnost v regionu Perského zálivu. Za čtvrté pochopení významu informací – stránky Bílého domu jsou přímo „prošpikované“ odkazy na nejrůznější tipy pro americké občany jak šetřit, jak využít nových opatření apod. Pátý princip žádá uvědomění si komplexnosti energetického bezpečnostního systému. Naplnění tohoto principu lze spatřovat v důležitosti, kterou energetická bezpečnost vyniká mezi ostatními politikami Spojených států. Nepřehlédnutelné je její úzké propojení s bezpečnostní strategií a zahraniční politikou USA. Za šesté je dle Yergina nutné si uvědomit nutnost ochrany řetězce dodávek energií. Opět lze argumentovat americkou vojenskou přítomností v oblasti Perského zálivu či Pacifickou posádkou v Jihočínském moři. Sedmým principem jsou investice do alternativních technologií, jejichž podíl se v rámci amerických rozpočtů rok od roku zvyšuje. V případě Obamovy vlády je možné zvážit myšlenku, že spojil investice nutné v rámci „krizového plánu“ se „zelenou agendou“ a tím pomáhá rozvoji alternativních technologií. K poslednímu bodu – cíle jako například Bushův Standart CAFE ze Zákona pro nezávislost a bezpečnost (2007), který zpřísnil celkové snížení objemu spotřeby benzínu do roku 2020 na 40% a Obamův plán, podle kterého mají USA v příštích deseti letech ušetřit tolik ropy, kolik v současnosti dovážejí ze Středního východu a Venezuely dohromady, odpovídají Yerginovu osmému principu, který vlády nabádá k podpoře hospodárnosti a šetření. Z amerických energeticko-bezpečnostních dokumentů vysvítá jasný soulad s Yerginovými principy energetické bezpečnosti. Pokud jsou pominuty extrémní události, které budoucnost může přinést (může to být i současná světová finanční a ekonomická krize, která se může více prohlubovat) a je bráno v potaz zlepšení koherence jednotlivých politik (což je vidět v plánu B. Obamy, například v propojení podpory rozvoje alternativních energií se snahou o vytváření pracovních míst) lze říci, že Spojené státy americké jsou schopny si na počátku 21. století zajistit energetickou bezpečnost.

39

Stanovená hypotéza: „I přes rostoucí spotřebu energií v USA je tato země schopna zajistit si energetickou bezpečnost“ tak byla potvrzena.

40

11. Seznam grafů a tabulek

Graf č. 1: Vývoj importu ropy do USA za rok v období 1920 – 2005................................8 Graf č. 2: Podíl importů (v procentech) ze zemí kolem Perského zálivu do USA, zemí OECD a Japonska..............................................................................................................11 Graf č. 3: Ceny energií 1980 – 2030..................................................................................13

Tabulka č. 1: Podíl celkových energetických dodávek pokrytý domácí produkcí paliv mezi lety 1990 – 2030........................................................................................................18 Tabulka č. 2: Prvních 15 světových importérů ropy do USA mezi lety 2005 – 2007.......23

41

12. Literatura a prameny Dokumenty

Biden, J. – Obama, B. (2009): Barack Obama and Joe Biden: New Energy for America. On-line text (http://www.barackobama.com/pdf/factsheet_energy_speech_080308.pdf), ověřený vstup ke dni 29. 3. 2009, str. 1 – 8.

Cashell, B. W. – Labonte, M. (2005): CRS Report for Congress: The Macroeconomic effects of Hurricane Katrina. On-line text (http://fpc.state.gov/documents/organization/53572.pdf), ověřený vstup ke dni 25. 2. 2009.

CIA (2009): The world Factbook. On-line text (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html), ověřený vstup ke dni 25. 2. 2009.

DOE (2001): National Energy Policy On-line text (http://www.energy.gov/about/nationalenergypolicy.htm), ověřený vstup ke dni 25. 2. 2009.

DOE (2005): On the Road to Energy Security. On-line text (http://www.energy.gov/media/FINAL_8-14_DOE_booklet_copy_sep.pdf), ověřený vstup ke dni 2. 3. 2009.

DOE (2006): Strategic Plan. On-line text (http://www.cfo.doe.gov/strategicplan/docs/execsum.pdf), ověřený vstup ke dni 2. 3. 2009.

42

DOE (2008): National Energy Policy. On-line text (http://www.energy.gov/about/nationalenergypolicy.htm), ověřený vstup ke dni 2. 3. 2009.

EIA (2000): Persian Gulf Oil Export Fact Sheet. On-line text (http://www.eia.doe.gov/emeu/cabs/Persian_Gulf/Background.html), ověřený vstup ke dni 12. 4. 2009.

EIA (2008): U.S. Imports by Country of Origin. On-line text (http://tonto.eia.doe.gov/dnav/pet/pet_move_impcus_a2_nus_epc0_im0_mbbl_a.htm), ověřený vstup ke dni 24. 3. 2009.

EIA (2009a): Annual U.S. Crude Oil Imports. On-line text (http://tonto.eia.doe.gov/dnav/pet/hist/mcrimus2a.htm), ověřený vstup ke dni 24. 3. 2009.

EIA (2009b): Annual Energy Outlook Early Release Overview. On-line text (http://www.eia.doe.gov/oiaf/aeo/overview.html), ověřený vstup ke dni 2. 3. 2009.

EIA (2009c): The Energy Independence and Security Act of 2007. On-line text (http://www.eia.doe.gov/oil_gas/natural_gas/analysis_publications/ngmajorleg/eisa.html, ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

GAO (2002): Decision of the Comptroller General Concerning NEPDG Litigation. Online text (http://news.findlaw.com/hdocs/docs/gao/gaonepdgdec013002.pdf), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

Hubbard, A. (2007): The President’s „Twenty in Ten“ Energy Security Plan. On-line text (www.ethanol-gec.org/information/Hubbard-Energy%20Plan.ppt), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

43

IEA (2006): Oil in United States in 2006. On-line text (http://iea.org/Textbase/stats/oildata.asp?COUNTRY_CODE=US), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

IEA (2007a): Energy Policies of IEA Countries - the United States of America- 2007 Review. On-line text (http://iea.org/textbase/nppdf/free/2007/us2007.pdf), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

IEA (2007b): Twenty In Ten: Strengthening America's Energy Security. On-line text (http://www.energy.gov/media/20in10FactSheet.pdf), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009, str. 19.

Obama (2006): Energy Security is National Security. On-line text (http://obamaspeeches.com/054-Energy-Security-is-National-Security-GovernorsEthanol-Coalition-Obama-Speech.htm), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

The White House (http://whitehouse.georgewbush.org/administration/georgew.asp), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

Časopisecké články tištěné / elektronické

Abramowitz, M. – Mufson, S.: Detail Industry's Role in Cheney's Energy Report, Washington Post, July 18, 2007 (http://www.washingtonpost.com/wpdyn/content/article/2007/07/17/AR2007071701987.html?hpid=topnews), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

Alberta - Energy (2007): About Oil Sands. On-line text (http://www.energy.gov.ab.ca/OilSands/585.asp), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

44

Bautzová, L. (2007): Energie dává svobodu. On-line text (http://www.czechcoal.cz/cs/novinky/media/2007/20071101.html), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

BBC (2009): Profile: Hugo Chavez. On-line text (http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/3517106.stm), ověřený vstup ke dni 2. 3. 2009. Beneš, I. et al. (2007): Energetická bezpečnost Praha, CITYPLAN, spol. s r.o. Campbell, C. J. (1996): About Peak Oil, Understanding Peak Oil. On-line text (http://www.peakoil.net/book/export/html/26), ověřený vstup ke dni 26. 3. 2009.

Bodman, S. W. (2006): On the Road to Energy Security (http://www.energy.gov/media/FINAL_8-14_DOE_booklet_copy_sep.pdf), ověřený vstup ke dni 15. 3. 2009.

ČEPS (2009): Aktuality. On-line text (http://www.ceps.cz/cz/zpravy/zobrazTSK.asp?ID=288), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

Ebel, R. E. (2008): Geopolitics of Energy into the 21st Century. On-line text (http://www.csis.org/media/csis/pubs/0208_sudanebel.pdf), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009, str. 23.

Gable, Ch. – Gable, S. (2009): How Your Vote Will Affect Gas and Oil Prices and Alt Fuel and Hybrid Technology. On-line text (http://alternativefuels.about.com/od/lawspolicies/a/BarackObama.htm), ověřený vstup ke dni 15. 3. 2009.

Origins of Bush Administration Energy Policies, HybridCars.com, March 2, 2006. Online text (http://www.hybridcars.com/current-policies.html), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

45

Krize v Jihočínském moři, Chronicle, roč. XI., 8. 4. 2006. On-line text (http://www.studentsummit.cz/soubory/student-summit/chronicle/Chronicle-11mimoradne-cislo.pdf), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

Infield (2009): Introduction to Liquefied Natural Gas (LNG) and Gas to Liquids (GTL). On-line text (http://www.infield.com/lng_gtl.htm), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

Klare,M. T. (2009): Be careful What You Wish for. On-line text (http://www.tomdispatch.com/post/175018), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

Koč, B. (2008): Světový boom větrné energetiky, Alternativní energie, č. 3, str. 36.

Koč, B. (2009): Přichází (konečně) vodíková revoluce? Alternativní energie, č. 1, str. 32.

Mouawad, J. (2008): Decline in oil prices holds the prospect of wide relief, International Herald Tribune, October 2. On-line text (http://www.iht.com/articles/2008/10/02/business/oil.php), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

Mouawad, J. (2009): Wondering if Crude Coiuld Fall Even More. On-line text (http://www.nytimes.com/2009/03/10/business/10oil.html?partner=rss&emc=rss), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

Rifkin, J.: Hydrogen revolution: The next great European project, on-line RTDinfo, Special Edition, June 2007. On-line text (http://ec.europa.eu/research/rtdinfo/special_fp7/fp7/02/article_fp719_en.html), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

46

RWE (2009): Zkapalněný zemní plyn – LNG. On-line text (http://www.cng.cz/cs/zemni_plyn/alternativni_pohonne_hmoty/zkapalneny_zemni_plyn. html), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

Šalomonová, I. – Kelnerová, M. (2008): Mexiko - ropy je stále méně. On-line text (http://investice.ihned.cz/c4-10170770-29534840-i00000_d-mexiko-ropy-je-stale-mene), ověřený vstup ke dni 30. 3. 2009.

Šebor, G. (2009): Alternativní paliva v dopravě a jejich vliv na životní prostředí. On-line text (www.unipetrol.cz/html/downloaddoc.php?id=1561), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

Wolper, J. (2007): Bush Signs Bill to Boost Scientific Research in the US. On-line text (http://www.efluxmedia.com/news_Bush_Signs_Bill_to_Boost_Scientific_Research_in_t he_US_07624.html), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

Yergin, D. (2006): Ensuring Energy Security, Foreign Affairs, Vol. 85, No. 2, March/April 2006, pp. 69 - 82.

Yergin, D. (2007): Energy Independence. On-line text (http://www.washingtonspeakers.com/prod_images/pdfs/YerginDaniel.EnergyIndepende nce.01.23.071.pdf), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

Závodníková, N. (2007): Energetika: cesta k prohloubení integračních procesů v Jižní Americe? On-line text (http://www.amo.cz/publikace/energetika-cesta-k-prohloubeniintegracnich-procesu-v-jizni-americe.html), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

Kapitoly v knihách a monografie

Art, R. J. (2003): A Grand Strategy for America, Ithaca, Cornell University Press.

47

Barton B. et al. (2005): Energy security: managing risk in a dynamic and regulatory environment. Oxford, Oxford University Press.

Deffeyes, K. S. (2006): Beyond Oil, Hill and Wang, New York.

Evans, G. – Newnham, J. (1998): The Penguin Dictionary of International Relations, London, Penguin Books.

Chyba, A. (1984): Suroviny a světová ekonomika, Československá akademie věd. Praha: Academia, Praha. Klare, M. T. (2001) Resource Wars, London, Metropolitan Books.

Klare, M. T. (2004): Blood and Oil, London, Metropolitan Books.

Kvasil et. al (1985): Československá malá encyklopedie D-CH, Praha, ACADEMIA.

Mareš (2002): Vnější bezpečnost in: Zeman, P. (ed., 2002) Česká bezpečnostní terminologie, Brno, Ústav strategických studií, str. 26 – 27.

Mast, T. (2005): Over a barrel: a simple guide to the oil shortage. Austin, TX : Hayden Publishers.

Waisová, Š. (2003): Současné otázky mezinárodní bezpečnosti, Dobrá voda u Pelhřimova, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk.

Yergin, D. (1991): The Prize The Epic Quest for Oil, Money, and Power, New York, Free Press.

Zeman, P. (2002): Hrozba a riziko, in: Zeman, P. (ed., 2002) Česká bezpečnostní terminologie, Brno, Ústav strategických studií, str. 89.

48

Další použité zdroje

Halliburton Company (http://www.halliburton.com/), ověřený vstup ke dni 15. 3. 2009.

Jednotky.cz (2009a): Barel US. On-line text (http://www.jednotky.cz/objem/), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009.

Jednotky.cz (2009b): Gallon. On-line text (http://www.jednotky.cz/idnndex.php), ověřený vstup ke dni 27. 3. 2009. OPEC (http://www.opec.org/home/), ověřený vstup ke dni 11. 3. 2009.

49