ŽENA V ISLÁMSKÉ SPOLEČNOSTI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií

LUCIE MICHŇÁKOVÁ III. ročník - prezenční studium Obor: pedagogika - sociální práce

ŽENA V ISLÁMSKÉ SPOLEČNOSTI Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Helena Skarupská, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 29. 3. 2012

……………………………………... Lucie Michňáková

Děkuji PhDr. Heleně Skarupské, Ph.D. za její velmi vstřícný přístup, podněty a rady, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytovala při jejím zpracovávání. Děkuji také studentům a studentkám Univerzity Palackého v Olomouci, u kterých jsem prováděla výzkum pro empirickou část práce.

ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby:

Lucie Michňáková Ústav pedagogiky a sociálních studií PhDr. Helena Skarupská, Ph.D. 2012

Název práce: Název v angličtině: Anotace práce:

Žena v islámské společnosti Woman in islamic society Bakalářská práce je zaměřena na zobrazení ženy v islámské společnosti, její roli a postavení zde. První kapitola pojednává o základech islámu a jeho historii. Druhá kapitola je zaměřena na islámskou ženu, její postavení, práva a povinnosti, vzdělání, profesní uplatnění, mnohoženství a zahalování žen. Třetí kapitola ukazuje základy rodinného práva v islámu. Empirická část práce si pomocí dotazníkového šetření klade za cíl zjistit úroveň znalostí studentů tří fakult Univerzity Palackého v Olomouci o islámské ženě a rozdíly mezi nimi. Výsledky dotazníku ukázaly, že úroveň znalostí studentů není jednoznačná. Mezi muži a ženami nebyly zjištěny rozdíly, stejně jako mezi jednotlivými fakultami Univerzity Palackého. Islám, Korán, Šaría, postavení ženy, západní společnost, úroveň znalostí studentů The thesis is focused on the views of woman in islamic society, her role and position here. The first chapter discusses the fundamentals of islam and its history. The second chapter focuses on Islamic woman, her status, rights and responsibilities, education, professional life, polygamy and veiling of women. The third chapter shows the basics of family law in islam. The research using a questionnaire survey aims to establish the level of knowledge of students of three faculties of the University of Palacky in Olomouc about islamic woman and the differences between faculties and sex. Survey results showed that the level of knowledge of students is not straightforward. There were not found diference between men and women, as well as between faculties of Palacky university. Islam, Koran, Šaría, status of woman, western society, level of knowledge of students 1. Dotazník 2. Tabulky výsledků dotazníku 60 s. Český jazyk

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk práce:

Obsah

Úvod............................................................................................................................. 7

TEORETICKÁ ČÁST 1 Islám.......................................................................................................................... 9 1.1 Počátky islámu ................................................................................................. 12 1.2 Prorok Muhammad........................................................................................... 14 1.3 Korán ................................................................................................................ 15 1.4 Přínos islámu pro společnost ............................................................................ 16 2 Žena v islámu .......................................................................................................... 19 2.1 Status ženy v islámu ......................................................................................... 19 2.2 Vzdělání a možnost profesního uplatnění žen ................................................. 22 2.3 Feminita v literatuře a náboženských textech .................................................. 23 2.4 Postoj islámu k druhému pohlaví a výhody z něj vycházející ......................... 26 2.5 Zahalenost žen/islámský závoj - ochrana, cudnost nebo symbol útisku? ........ 29 2.6 Polygynie - mnohoženství ................................................................................ 34 3 Vhled do kulturních odlišností rodinného práva v islámu ...................................... 38 3.1 Islámské manželství a rozvod .......................................................................... 39

EMPIRICKÁ ČÁST 4 Empirický výzkum .................................................................................................. 43 4. 1 Cíl výzkumu .................................................................................................... 43 4.2 Metody sběru dat ve výzkumu ......................................................................... 44 4.3 Provedení dotazníkového šetření ..................................................................... 45 4.4 Analýza získaných dat...................................................................................... 46 4.5 Diskuze............................................................................................................. 53

4.6 Doporučení ....................................................................................................... 54 Závěr .......................................................................................................................... 56 Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 58 Seznam příloh ............................................................................................................ 60

Úvod Islám patří mezi tři velká monoteistická náboženství. Vedle křesťanství a judaismu je nejmladším a zároveň nejrychleji se rozrůstajícím náboženstvím získávajícím stále větší vliv. Islám je vzhledem ke své specifičnosti a osobitému rázu mnohdy odsuzován západní společností, což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k velkým odlišnostem, kterými islámský svět disponuje. Trnem v oku je pro západ, mimo jiné, také kvůli ženám, jejich postavení a životu zde, které je bohužel stále často negativně prezentováno v řadě publikací a televizních příběhů, ukazujících odstrašující případy ponižování a degradace jejich pohlaví. Jedná se o jeden z nejdiskutovanějších problémů, na který je upřena nemalá pozornost, a za něž je islám ve velké míře kritizován. Ve velkém tomu přispívá dnešní doba, jež svým charakterem ještě zesiluje zájem o tuto problematiku, aniž by se snažila ukazovat svět žen z té druhé, lepší stránky, která je jakoby ukryta pod pokličkou, a jejíž poodkrytí by zajistilo lepší a zároveň pravdivý obraz muslimských žen. Ve finální podobě by se s velkou pravděpodobností zmírnila ona vlna hořkosti a nedůvěry, která mezi oběma světy vládne. Téma práce Žena v islámské společnosti jsem si zvolila z důvodu velkého zájmu o islámský svět, o jeho kulturu a historii a především o postavení žen zde. Chtěla jsem se alespoň díky studiu literatury a sledování aktuálního dění dozvědět, jaký je život muslimských žen a zda je opravdu tak smutný a ponižující, jak jej média a mnohá neodborná literatura ukazuje. Nejdůležitější přeci je, jak to vše vnímají samy ženy, které islám znají a žijí v něm. Zda vlnu pozornosti a vehementní pomoci ze strany Západu vůbec potřebují a žádají. Cílem této bakalářské práce je za pomoci odborné literatury zjistit a následně zobrazit islámskou ženu, její práva a povinnosti, vztah k muži a postavení ve společnosti, v ní, ve skutečném světle. Dalším cílem je se v empirické části dozvědět, jaké úrovně znalostí v této problematice dosahují vysokoškolští studenti Univerzity Palackého v Olomouci. K celkovému pochopení potřebných souvislostí je první kapitola teoretické části práce zaměřena na základní informace týkající se islámu, jakožto víry postavené 7

na pěti pilířích a vyznávající jediného, nejvyššího boha Alláha a čerpající z Koránu. Dále počátky islámu spojené s Muhammadem a jeho prorockou dráhou. Druhá kapitola se zaměřuje na samotnou ženu, její status, vzdělání a profesní uplatnění, na výhody, které islám ženám přináší, obraz žen v literatuře a náboženském textu Koránu. V závěru na ženské zahalování a mnohoženství. Poslední kapitola poodhalí základy rodinného práva, z něj vyplývajícího sňatku a rozvodu v islámské společnosti.

8

TEORETICKÁ ČÁST

1 Islám Jak uvádí Ibrahim (2009, s. 37), samotný pojem islám znamená absolutní podřízení se a přijetí Boha Alláha, spolu s jeho učením, které zjevil poslednímu a nejvyššímu z proroků, Muhammadovi. „Slovo islám je odvozeno od arabského slovního kořene „SLM“, který kromě jiných věcí znamená mír, čistotu, podřízenost a poslušnost. Slovo islám znamená odevzdání se do vůle Stvořitele a poslušnost vůči jeho zákonům“ (Abdalátí, 2010, s. 22). Islám je monoteistické náboženství založené především na vyznání jediného boha Alláha s dodržování pěti sloupů víry. Alláh se nesmí zobrazovat, popisovat a je dokonalý po všech stránkách. Arabské slovo „alláh“ znamená Bůh. Vyznavače neboli stoupence islámského náboženství nazýváme muslimy. Muslimové věří pouze v jednoho jediného Boha, kterého nelze s nikým jiným srovnávat. Pouze On je Stvořitel, Všemohoucí (má moc nad vším a dokáže cokoliv), Vládce a Živitel všech bytostí na světě. A pouze on má právo, aby se k němu jeho stoupenci modlili nebo jej jinak uctívali. Nikdo jiný (Ibrahim, 2009, s. 37 - 38). Haeri (1997, s. 210 - 211) říká, že islám uznává jedinou překážku a tou je neznalost Alláha, jelikož nevede k ničemu jinému, než k životu bez duchovního ideálu a systému mravních hodnot. Žít skutečně v islámu znamená mít neustálou zodpovědnost vůči Stvořiteli, která nastává, když se člověku dostane výchovy a vzdělání v oblasti sebepoznání. Dle Dennyho (1998, s. 16 - 18) islám není jen abstraktní idolem či ideálem, ke kterému se lidé uchylují. V pravém slova smyslu se jedná o ucelený způsob života zahrnující

víru

a

náboženskou

praxi

v souvislosti

společenských

vztahů,

hospodářských povinností a výhod, politických ideálů a oddanosti obci. Tento způsob života nerozlišuje mezi záležitostmi světskými a náboženskými, jelikož vše spadá pod zákonodárství Boží. Ne všechny stránky života se týkají obřadu, nicméně 9

islámský zákon přiděluje každé z nich určitou hodnotu na stupnici od „zakázaného“ až po „povinné“. Islámský náboženský zákon nazýváme Šaría, z arabského „cesta“ neboli „správná cesta hodná následování“. Každý muslim jej musí vyznávat a dodržovat. Jde o soubor textů vycházejících z Koránu, hadísů, řečí a promluv tvořících tradici (Sunnu). Šaría svými přikázáními, zákazy, povoleními a doporučeními striktně zasahuje do všech stránek života muslimů. Vládne jak v oblasti náboženství a osobního chování muslima, tak i ve společenských, politických a právních vztazích muslimských komunit. Šaría je aplikována různým způsobem v závislosti na jednotlivých muslimských zemích (Boëlle-Rousset, Chemla, Rastetter, 2006, s. 133). Islám, stejně jako ostatní světová náboženství, je založen na víře. Muslimové mají patřičné důvody k víře, je pro ně nesmírně důležitá. V prvé řadě věří v Boží jedinečnost. Další vírou je víra v anděly jako Bohem pověřené prostředníky zjevení. Třetí je víra v posvátné knihy, zjevené poslům v minulosti, mezi které patří Korán jako poslední „pečeť“ řady proroctví. Následuje víra v Boží proroky a posly, především je zde míněno přijetí Muhammada a potvrzení poselství, jež mu bylo zjeveno. Další je víra v soudný den, kdy budou všichni vzkříšeni a souzeni podle víry a skutků Bohem. Poslední vírou je víra v předurčení, která znamená dostatečnou míru svobody a vůle k činění správných rozhodnutí, za které jsou lidé zodpovědní (Ibrahim, 2009, s. 37 - 39). Islámská víra stojí především na pěti sloupech (pilířích) islámu, hlavních projevech víry, které jsou pokládány za nejpodstatnější znaky příslušnosti k islámu. Lze také říci, že zde hovoříme o základních náboženských povinnostech každého pravého muslima vůči Bohu (Kropáček, 2011, s. 91). Denny (1998, s. 73) vysvětluje, že jsou závazné pro každého muslima a jako celek tvoří vnitřní strukturu ummy, muslimské obce věřících. Vymezují ji a chrání vůči okolí. Těmito pilíři náboženství jsou: vyznání víry (šaháda), modlitba (salát), almužna (zakát), půst (saun) v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky (hadždž).

10

Vyznání víry je považováno za nejdůležitější pilíř islámu. Chce-li se člověk stát muslimem, musí vykonat Šahádu. To znamená s přesvědčením vyslovit větu: „Není božstva kromě Alláha, Muhammad je posel Boží“ (Denny, 1998, s. 74). Modlitba je každodenní a prvořadou povinností muslima. Je vykonávána pětkrát denně, a to za svítání, v poledne, uprostřed odpoledne, při západu slunce a naposledy po setmění. Jedná se o odříkávání slovních formulí a sled tělesných pozic. Věřící se nejprve postaví, následuje hluboká poklona, dotknutí se hlavou země, kleknutí, opět dotknutí se čelem (hlavou) země a nakonec se zpět vrací do výchozí pozice, postavení se. Modlení vždy předchází očista (omývání) jednotlivce. Během modlitby je modlící obrácen čelem k Mekce (Ibrahim, 2009, s. 51 - 52). „Dodržujte modlitbu a dávejte almužnu, neboť cokoliv dobrého pro sebe připravíte, to u Boha naleznete – a Bůh jasně vidí, co děláte“ (Korán, 2000, s. 456). Zakát (almužna) je náboženskou daní, odvádějící se z majetku, který přesahuje stanovené minimum. Slovo zakát znamená „čistota“. Určuje výši peněz nebo naturálií, které musí každý muslim dát oprávněným osobám, což jsou lidé nemající prostředky na pokrytí nejzákladnějších potřeb. Mezi příjemce tedy patří lidé chudí, zadlužení, muslimští váleční zajatci, dále muslimští poutníci, kteří uvízli v cizí zemi, v poslední řadě muslimští zaměstnanci pověření vybíráním zakátu (Abdalati, 2010, s. 107 - 111). Půst (saun) se odehrává jedenkrát ročně, vždy v měsíci Ramadánu, trvajícího 29 nebo 30 dní. Ramadán je devátým měsícem z dvanácti lunárních muslimského kalendáře. V měsíci Ramadánu byl Muhammadovi poprvé zjeven Korán. V průběhu saunu, popsaného v Koránu, platí od svítání do soumraku zákaz jídla, pití, provozovaní intimního styku, kouření aj. Povinnost půstu se nevztahuje na staré lidi, těhotné, děti a nemocné (Denny, 1998, s. 78 - 79). V Koránu se o půstu hovoří následovně: „Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již přepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“ (Korán, 2000, s. 464). Vykonat pouť do Mekky (hadždž) je pátým a posledním pilířem islámu. Hadždž by měl vykonat každý muslim alespoň jednou za život. Týká se všech dospělých mužů a vdaných žen, kteří mají dostatek prostředků pro vykonání pouti 11

a nemají žádná zdravotní omezení. Pouť se odehrává ve 12. měsíci islámského kalendáře. Korán rozlišuje mezi Velkou poutí (hadždž) a poutí malou (Umra). Velká pouť má hromadný charakter a probíhá v určitých dnech. Malou pouť lze podniknout individuálně, kdykoliv během roku. Obě pouti se běžně kombinují. Provází je řada povinností, obřadů a modliteb (Kropáček, 2011, s. 110 - 111). Muži, stejně tak i ženy si oblékají poutní oblečení, které odstraňuje kulturní a třídní rozdíly mezi poutníky. Všichni jsou si tak před Bohem rovni (Ibrahim, 2009, s. 52). Hadždž začíná tawáfem, tj. muslim sedmkrát obejde Kaabu, přičemž se snaží políbit nebo se alespoň dotknout černého kamene.1 Tento krok činí jako důkaz úcty anebo symbol lásky k proroku Muhammadovi. Následuje sedmero oběhnutí mezi dvěma pahorky Safá a Marwa. Tento běh má být připomenutím toho, jak Ibráhim (Abrahám) hledal vodu pro svého syna umírajícího žízní.2 Poté společně odcházejí do údolí Miná, kde probíhá modlitba a přenocování. Následující den se koná obřad stání na pahorku Arafát, kde poutníci vyslovují svá přání a prosí o odpuštění Boha. Rituál je považován jako obdoba Soudného dne (Kropáček, 2011, s. 111 - 112). Pouť vrcholí svátkem obětování, kdy probíhají modlitby a obětování skotu (ovce nebo koza), kterým se oslavuje konec pouti. Maso z obětovaných zvířat se nabízí chudým jako almužna. Oběť symbolizuje výraz vděku vůči Bohu, potvrzení víry v něho či vzdávání díky za jeho přízeň (Abdalati, 2010, s. 115). Ti, kteří pouť vykonali, jsou při návratu oslavování a těší se ve svém okolí velké úctě (Ibrahim, 2009, s. 113).

1.1 Počátky islámu Několik století před vznikem islámu, hovoříme tedy o době předislámské, byl Arabský poloostrov obydlen arabsky mluvícími kmeny beduínů (pastevců, kočovníků), jejichž členové byli pokrevně svázáni. Lidé žili kočovným 1

Kaaba je islámská svatyně, v níž se nachází posvátný černý kámen.

2

Abrahám je biblickou postavou a je považován za praotce Izraelitů a Arabů.

12

a polokočovným způsobem života, založeným na společenské sounáležitosti a vzájemné pomoci jednotlivých členů (Korán, 2000, s. 10 - 11). Nejmenší jednotkou tvořil rod. Spojením několika rodů vznikaly klany a z klanů se vytvářely kmeny a větší kmenové svazy. Hlavní zdroj obživy představovalo především pastevectví velbloudů, dále koz a ovcí. Způsob života byl často poznamenán spory a válkami mezi jednotlivými kmeny, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 92). Náboženský systém byl u většiny arabských národů označován za určitou formu antropomorfního naturalismu, který se velmi podobal primitivnímu pohanství dávných Hebrejců. Téměř každý kmen uctíval vlastní božstvo, kterému přinášel oběti a dary. Úloha modlitby byla v tomto případě pramalá. Vyjadřovala zřejmě jen žádost o přijetí daru či oběti (Korán, 2000, s. 17). Velkou mírou na vznikající islám působily vlivy dvou monoteistických, ve velké míře vyzrálých náboženství. Jednalo se samozřejmě o židovství a křesťanství, jejichž společenství obývala sever i jih Arabského poloostrova (Kropáček, 2011, s. 11).3 Oblastmi, kde islám vznikl a zapustil kořeny, byla nikoliv poušť či step, ale města, která se během 6. století začala rozvíjet a kde žilo usedlé obyvatelstvo. Nejvýznamnějším z těchto měst byla Mekka, která se stala nejdůležitějším střediskem obchodu, bohatství a politického vlivu. Byla také kultovním centrem vzhledem ke Kaabě, která se zde nacházela. Kaaba spolu s dalšími posvátnými místy poblíž Mekky, se stala cílem poutí konaných každoročně v posvátných měsících (Korán, 2000, s. 13 - 14). Mekkánským vládnoucím kmenem té doby byli Kurajšovci, kterým náboženské poutě a trhy přinášely nemalé zisky. Byli to nejen schopní obchodníci, ale i finančníci a politikové. Druhým, pro Islám význačným místem se stal Jathrib, pozdější Medína, jejíž obyvatelstvo se věnovalo především zemědělství, na rozdíl od Mekky, která byla městem obchodu (Korán, 2000, s. 15 - 17).

3

Islám, křesťanství a židovství jsou tři největší monoteistická náboženství.

13

Islám je celá staletí rozdělen na 2 skupiny (směry) muslimských věřících. Představují je sunnitští a šíitští muslimové. Rozdíly mezi nimi mají původ v odlišném přístupu/postoji ke Koránu. Sunnité v něm hledají skrytý smysl, zatímco Šíité doslovnost. Cílem (ideálem) Sunnitů je skloubení víry se společenskou realitou. Sunnité získali na svou stranu velkou většinu věřících a dnes je tvoří přibližně 90% všech stoupenců islámu (představují většinu muslimské obce). Nesou svůj název podle Sunny (Prorokovy tradice), která je spolu s Koránem nedotknutelným zdrojem islámského práva a je Sunnity přísně respektován (Müller, 1997, s. 27 - 30). Šíité jsou výrazně menšinovou skupinou (větví) islámu, která je vyznávána komunitami muslimů v Íráku, Indii a Pakistánu. V ostatních zemích jsou muslimské obce sunnitské (Keene, 2008, s. 125 - 126).

1.2 Prorok Muhammad Dle podložených zpráv se Muhammad, později nazývaný Prorok, narodil v roce 570 n. l. v Mekce. Pocházel z rodu Hašímovců, což byla odnož kmene Kurajšovců. Jeho otec zemřel ještě před narozením Muhammada, matku ztratil v pouhých 6 letech. Na Muhammadově výchově se tedy podílel strýc Abú Tálib. Kolem svých 20

let

začal

Muhammad

pracovat

pro

zámožnou

vdovu

Chadídžu,

se kterou se zanedlouho oženil (Keene, 2008, s. 122 - 123). Muhammad byl hluboce nábožensky založený člověk. První Boží zjevení spadají do roku 610, kdy bylo Muhammadovi 40 let. Nejdříve si svými zjeveními nebyl jistý a svěřil se s nimi pouze své manželce a bratranci, kteří jej přesvědčili o pravosti božího poselství. Později, kdy nabyl plného přesvědčení, že se stal poslem (Prorokem) Božím, začal hlásat novou víru svým krajanům. Ze začátku narážel na odpor, posměch, a lhostejnost. Byl nazýván bláznem, čarodějem a podvodníkem. Těmto nepřátelským projevům čelil s nezlomným přesvědčením o správnosti svého konání (Kropáček, 2011, s. 15). Jednotlivá zjevení byla Proroku předávána prostřednictvím Archanděla Gabriela. Zjevení pokračovala po následujících 23 let. Z jednotlivých zjevení vznikl Korán, posvátná kniha islámu (Ibrahim, 2009, s. 43) Muhammad byl od té doby, kdy začal Korán hlásat spolu s malým počtem věrných stoupenců, pronásledován. Tato nepříznivá situace se vyostřila natolik, 14

že roku 622 emigrovali z Mekky do Jathribu, který byl na Muhammadovu počest přejmenován na Medínu („Město Prorokovo“). Tato cesta je známá jako Hidžra, počátek islámského letopočtu (Ibrahim, 2009, s. 44). Hidžra vyústila ke vzniku islámské obce, ummy, v čele s Muhammadem, který zde byl prohlášen za vladaře města, nejvyšší duchovní a politickou hlavu islámského společenství. Sám sebe označil za posledního z proroků (Kropáček, 2011, s. 16). Prorok se po celou dobu toužil vrátit do svého rodiště Mekky a očistit svatyni Kaabu od model. Významným datem pro jeho počínání se stal rok 624. Hovoří se o svatém boji neboli džihád. V tomto roce došlo ke střetu u Badru, kde 300 muslimů, stoupenců Proroka, porazilo bez mála tisíc vojáků z Mekky (Denny, 1998, s. 48 - 49). Vítězství je považováno za znamení, kterým Alláh potvrdil Muhammadovo prorocké poslání (Korán, 2000, s. 36). K úplnému dobytí Mekky došlo roku 629, kdy vojenská výprava v čele s Muhammadem vstoupila do Mekky. Muhammad sedmkrát obešel Kaabu, dotkl se posvátného Černého kamene, zničil všechny modly a svatyni spolu s obyvateli Mekky zasvětil islámu. V roce 632 Muhammad naposledy vykonal pouť do Mekky a krátce na to zemřel (Kropáček, 2011, s. 21). Dodnes je Mekka považována za srdce islámu (Keene, 2008, s. 124 - 25).

1.3 Korán Svaté písmo muslimů obsahující sbírku textů, přednášených Muhammadem během více než 20 let jeho prorocké činnosti, nazýváme Koránem. Slovo Qur´án znamená „přednášení, recitování“ toho, co bylo Muhammadovi zjeveno samotným Alláhem (Korán, 2000, s. 46). „Tento Korán nemohl být vymyšlen nikým kromě Boha; a byl seslán, aby potvrdil pravdivost dřívějších zjevení a aby objasnil Písmo, o němž pochyby není a jež od Pána lidstva veškerého přichází“ (Korán, 2000, s. 379). Korán je rozdělen na 114 kapitol, zvaných súry. Nejznámější a vstupní súrou je Fátiha „Otevíratelka knihy“, která je odříkávána při každé modlitbě. Súry jsou různě

15

dlouhé, uspořádané sestupně od nejkratších po nejdelší. Každá súra začíná slovy: „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“ (Denny, 1998, s. 86). Korán existuje jen v arabštině, což je jazyk, ve kterém byl zjeven. Proto jakýkoliv překlad, ať už do češtiny nebo jiného jazyka není Koránem, je pouze překladem Koránu a jeho významu nikoliv tedy plnohodnotnou variantou textu (Ibrahim, 2009, s. 43). Je zřejmé, že Muhammad na počátku své činnosti nepomýšlel na písemnou podobu svých zjevení, nýbrž si je uchovával pouze ve své paměti. Až později, v medínském období, kdy se seznámil s židovským a křesťanským učením, začal některé své zjevené texty zaznamenávat a vznikla myšlenka sestavit vlastní arabskou knihu, která by se mohla rovnat dříve zjeveným knihám. Nesporná je tedy příbuznost koránského učení s učením židovským a křesťanským. Ke vzniku Koránu jako takového, došlo až po Muhammadově smrti (Korán, 2000, s. 66). Korán se v islámských zemích těší nejvyšší možné úctě, dodnes se jej mnozí učí zpaměti navzdory rozsáhlosti a obtížnosti textu, jež činí bezmála 78 tisíc slov. Pro mládež jsou v této souvislosti dokonce pořádány soutěže a každý kdo zná Korán zpaměti, získává přídomek háfiz (Kropáček, 2011, s. 28). Dalším zdrojem islámu kromě Koránu je Sunna neboli prorocká tradice. Dalo by se říci, že Sunna je návodem pro muslima v co věřit, co a jak provádět (dělat). Je jakýmsi zavedeným způsobem života, doporučeným postupem či správnou cestou (Denny, 1998, s. 93 - 95). V této publikaci se také píše, že Sunnu tvoří soubor hadíthů, což jsou ústně předávané zprávy o tom, co Muhammad řekl (jeho slova) nebo udělal (jeho činy). Korán je považován za pravá slova Boží, kdežto Sunna za záznam Prorokova života a učení. I přesto mezi nimi existuje úzký vztah (Denny, 1998, s. 96).

1.4 Přínos islámu pro společnost I když mnoho lidí vidí a považuje islám za zaostalé náboženství, není možné s tímto tvrzením souhlasit. Není to pravda. Právě naopak, islám přinesl společnosti veliký pokrok a dal jí nový řád. Již samotná dalekosáhlá historie islámu, přes jeho prudký vývoj započatý především v 6. století, a Muhammadova zjevení, díky nimž vznikla nová víra spolu s posvátnou knihou Korán, značí opak. 16

Jako důkaz lze uvést mnoho pozitivních věcí, které islám přinesl společnosti. Zlepšil i postavení žen, dnes velmi žhavě diskutované téma, které bude blíže nastíněno v následující kapitole. Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 92 - 93) vysvětluje, že významným se islám stal především v tom, že se svým vznikem podstatně podílel na zrodu centralizované společnosti, tedy na sjednocení jednotlivých arabských kmenů v státní útvary, čili první arabské státy. V arabském světě, ale nejen tam, nýbrž také v Evropě a severní Africe, byl islám právem považován za nositele obrovského rozkvětu. Islámští vědci do Evropy dostali nezastupitelné vědy jako je matematika, geometrie, medicína či astronomie. Jednou z mnoha pozitivních věcí je tolerance, v dnešní době tolik opěvovaná. Dle autorčina názoru je islám jedno z nejrovnostářštějších a zároveň nejtolerantnějších náboženství. Už jen tím, že uznává křesťanství i judaismus. Dnes se často hovoří o tom, že muslimové a celý muslimský svět netoleruje lidi jiného vyznání. Ale málokdo z nás ví, že takoví Židé hledali v minulosti po staletí ochranu zrovna u muslimských panovníků, jak píše Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 93). Dalším přínosem se stalo zakázání tehdejších rozšířených praktik, jako zabíjení novorozenců ženského pohlaví. Časté je přesvědčení o krutosti islámu, protože přikazuje tvrdé tresty, například sekání ruky za krádež. Tresty měly sloužit spíše jako výstraha, jelikož v 6. století byly věznice v arabském světě neznámou věcí. Rozdíl mezi evropským a islámským právem je v tom, že islámské má za cíl zabránit zločinům předem, kdežto evropské zákonodárství je zaměřeno na trestání zločinců, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 93). Islám též vede lidi ke vzájemnému respektu, úctě, a to bez ohledu na bohatství, postavení nebo kmenovou příslušnost. Je podpůrcem a vyznavačem toho, aby se k sobě lidé chovali laskavě, milosrdně a štědře. Je známo, že pro muslimy je typický neustálý zájem o ostatní, rodinu, sousedy a přátele. Především je v islámu kladen důraz na laskavé chování a zacházení s rodiči (silné příbuzenské vazby), což by v některých případech mohlo posloužit jako vhodný příklad pro naši společnost, dodává Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95).

17

Dle slov Kropáčka (2011, s. 272) je zcela jasné, že se islám včlenil do současného moderního světa. Z jisté části, přímo či zprostředkovaně se otevřel jeho požadavkům. Zprostředkovaně to dokázal cestou k vlastním kořenům z dob prvního rozmachu. Dnes, na prahu třetího tisíciletí, islám je a stále zůstává pro stamiliony vyznavačů středem všech jistot vrostlých jak do národních dějin, tak do kolektivního vědomí a zajišťuje bezpečnou orientaci v pomíjivosti času (Kropáček, 2011, s. 273).

18

2 Žena v islámu V této kapitole bude na rozdíl od kapitoly první, která pojednává o islámu obecně, popsána žena v islámské společnosti, a to jak z hlediska jejího statusu, tak i současného uplatnění včetně výhod islámu pro ženu, zahalování a problematiky mnohoženství.

2.1 Status ženy v islámu Postavení ženy v islámu a muslimské společnosti je jedním z nejkontroverznějších témat a nejčastějších sporů mezi islámským světem a Západem, jak uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121). „Na obou stranách se dotýká vysoce ceněného jádra hájených hodnot“ (Kropáček, 1996, s. 83). Právo muže oženit se s více ženami, snažší cesta k dosažení rozvodu, nižší dědický nárok, nemožnost sňatku ženy s jinověrcem nebo upřednostňování otce při svěření dětí do péče po rozvodu, se řadí k nejčastějším výtkám západního světa vůči islámskému (Tureček, 2007, s. 111). K islámskému pojetí problematiky žen a jejich práv je nejvhodnější přistupovat diferencovaně vzhledem k historii, místu (rozdíly stát od státu), způsobu výkladu Koránu, míře uplatnění Šaríi a sociálnímu aspektu (společenské vrstvy). Muslimové dnes často hrdě, nepřiměřeně paušálně poukazují na přínos islámu v otázce postavení žen. Sem patří například právo dědit a právo na hmotné zabezpečení, jež dle jejich názoru získala muslimská žena mnohem dříve (o celá staletí) než žena v Evropě, vysvětluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121). Abdalatiho (2010, s. 183) slova hovoří zcela jasně. Postavení ženy je v islámu jedinečně, novátorské a zdaleka se nepodobá postavení ženy v jakémkoliv jiném systému. Podíváme - li se na ženu žijící v západní demokracii, zjistíme, že ani tam nežije zcela šťastně. Musí usilovně pracovat, aby se uživila, dokonce často vykonává stejnou práci jako muž za nižší mzdu. Práva ženě v dnešním současném světě nebyla dána dobrovolně. Nejsou výsledkem laskavosti vůči ženě anebo „produktem“

19

přirozeného vývoje. Nynější stav, čili právo na vzdělání, na práci a výdělek, byl dosažen dlouhým bojem a řadou obětí ze strany žen. Muslimové a islám se hájí tím, že ženu chrání a dbají na její důstojnost. Pokud ženy a muži nemají stejná práva v jednotlivostech, v konečné podobě mají práva rovná, ne však totožná (Kropáček, 1996, s. 87). Jestliže je islámská žena v některých právech ochuzena, náhradu získává v jiných oblastech (Abdalati, 2010, s. 188). Zabýváme-li se otázkou postavení žen v muslimských společnostech, Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121) říká, že je nezbytné umět rozlišit postavení v náboženském hodnocení, v rodině a ve veřejném životě. Jelikož ve všech uvedených případech narazíme na podstatné rozdíly, je na místě, vyvarovat se přílišného zobecňování. V dnešní době je situace následující. Existují země, v nichž jsou ženy stále ve velké míře vytlačovány z veřejného života. Jasnými představiteli jsou v tomto případě Afghánistán nebo Saudská Arábie (Tureček, 2007, s. 112). Na druhém, opačném konci stojí země, kde jsou v této záležitosti zcela rovnoprávné s muži a dostaly se i na vysoké vládní pozice ministryň, premiérek, dokonce prezidentky - Indonésie. Jedná se o Bangladéš (Chálida Ziaová), Turecko (Tansu Cillerová) a Pakistán (Benazír Bhuttová), popisuje Kropáček (in Knotková Čapková a kol., 2008, s. 125 - 126). Z pohledu islámské víry je žena rovna muži. Její role není o nic menší než role muže. V partnerství má právo na tatáž práva, která má muž a přebírá stejnou zodpovědnost. Byla uznána za nezávislou osobnost s lidskými vlastnostmi a hodnou nehmotných potřeb (Abdalati, 2010, s. 184). V porovnání s křesťanstvím ženu islám neoznačil za svůdkyni a nositelku prvotního hříchu. Korán (2000, s. 448) jasně ukazuje, že zhřešili oba, žena i muž společně a oběma bylo Bohem odpuštěno. V této souvislosti hovoří k ženě a muži následovně: „Odejděte! Jeden druhému budete nepřáteli; země bude místem pobytu vašeho a užívání dočasného! Adam přijal pak od Pána svého slova a On mu odpustil, vždyť On odpouštějící je a slitovný.“ Na ženu se tedy podle Kropáčka (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121) vztahují stejné náboženské povinnosti jako na muže. To znamená vyznání pěti 20

sloupů náboženství, čili vyznání víry, motlitba, náboženská daň neboli almužna, půst v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky. O vzájemném vztahu muže a ženy, jejich povinnostech mluví verš v Koránu (2000, s. 593): „Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť mocný je i moudrý.“ Určité rozdílnosti způsobuje biologická odlišnost ženy. Ta je znát v předpisech týkajících se rituální čistoty - taháry (příprava na rituální modlitbu) vzhledem k menstruaci a šestinedělí, též o půstu a pouti do Mekky, kde je předpokladem náležitý mužský doprovod. V souvislosti s rituální čistotou je viditelná spojitost s židovstvím. Podle židovského zákona jsou ženy povinny očistit se v rituální lázni zvané Mikve (možnost nabytí rituální čistoty), po menstruaci, porodu a před svatbou, jak objasňuje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122). Co se týče uspořádání modlících se mužů a žen v mešitě, zde tradice poukazuje na to, aby pohled na ženy muže nerozptyloval a modlitba splnila svůj účel. Z toho důvodu se ženy modlí stranou, za zástěnou či v řadách za muži, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122). V tomto případě zde hraje roli čistě modlitební pravidlo, nejedná se o stanovení významu pohlaví (Abdalati, 2010, s. 187). V islámské legislativě je ukotvena podstatná informace týkající se cudnosti ženy, jež musí být chráněna a respektována, a to za všech okolností, ať patří k islámské nebo jiné společnosti, ať je či není muslimkou. Muslim se v žádném případě nesmí dopustit násilí na ženě. Zakázaným ovocem jsou pro něj všechny mimomanželské vztahy bez ohledu na jeho společenskou úroveň a postavení. Jelikož zneuctění ženy je zakázané, byl by za tento hřích bezpodmínečně potrestán přísným trestem (Lidská práva v islámu, 2006, s. 10). Korán vyžaduje cudnost od obou pohlaví. Cílem cudnosti muže i ženy je zachování jejich ctnosti v situaci, kdy se nachází ve společnosti druhého pohlaví. Předpisy vztahující se ke vztahu mužů k ženám nikdy nebyly dodržovány všude a pokaždé se stejnou důsledností. Místo a čas, někdy s větší, jindy s menší přísností modifikovaly obecně vymezené normy. Moderní doba přinesla větší volnost

21

modelově žádaných a reálných vztahů mezi muži a ženami.4 Jejich značná rozrůzněnost se odvíjela vzhledem k dějinám, islámské víře, Koránu a Sunně. (Müller, 1997, s. 133).

2.2 Vzdělání a možnost profesního uplatnění žen Pozitivním směrem se ubírá rozšíření možností vzdělání pro zástupkyně něžného pohlaví v islámu, uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 130). Už samotná skutečnost, že ženy získaly přístup ke vzdělání, je významným krokem vpřed a ve velké míře určuje úroveň vztahu společnosti k ženám (Müller, 1997, s. 135). Islám hlásá, aby se muslimové vzdělávali, a nedělá při tom žádný rozdíl mezi pohlavím (Abdalati, 2010, s. 184). Podle Kropáčka (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 130) se i přesto stále naráží, vzhledem ke školní docházce žen, na předsudky, hlavně na venkově. Vzdělávací instituce pro dívky a ženy sahající až po vysokoškolskou úroveň jsou dnes téměř samozřejmostí i v zemích, kde je kladen velký důraz na islámskou identitu. V Saudské Arábii se vzdělávání žen začalo prosazovat od šedesátých let. První státní základní škola zde byla otevřena v roce 1960 v Rijádu zásluhou manželky tehdejšího korunního prince Fajsala (Müller, 1997, s. 135). Gramotnost žen se liší dle oblasti, ve které žena žije. V některých oblastech se gramotnost žen vyjadřuje jednou cifrou. Jinde, například v Iránu, tvoří 74 procent. Většina tamních vysokoškoláků jsou právě ženy (Tureček, 2007, s. 111). Možnost dosahování vysokoškolského vzdělání otevírá ženám nové možnosti profesního uplatnění, tvrdí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 134). Kropáček (1996, s. 84) ve své publikaci Islámský fundamentalismus vyzdvihuje pečlivé zpracování přehledu veřejného uplatnění žen v islámských společnostech marocké socioložky Fatimy Mernissi, známé především svou shrnující prací s názvem Women´s in rebellion and Islamic Memory z roku 1996.

4

Jasným příkladem je rozdílné zahalování žen v jednotlivých kulturách.

22

Z toho vyplývá, že v dřívější době méně využité možnosti uplatňování žen jsou dnes díky publikacím, zvýšenému zájmu veřejnosti o tuto problematiku, a také díky moderní době plné změn a rychlého vývoje, na mnohem lepší úrovni. S částečnými pracovními omezeními se dodnes lze setkat například v Iránu, kde ženám není přístupné povolání v oblasti soudnictví, a v Saudské Arábii, kde je ženám zakázáno řízení automobilu. Významným krokem se stalo postupné prosazování žen v politických funkcích. V oblasti volebního práva žen dochází k šíření z komunální na celostátní úroveň. Nejpomalejší růst v této oblasti je zřejmý v Saudské Arábii a dalších konzervativních státech Arábie. Ale i tam je za posledních dvacet let vidět jednoznačný vývoj směrem vzhůru, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 134). Handicapem v profesním poli se pro ženy stává sňatek, častá těhotenství a starost o větší počet dětí, kvůli nimž absolventky vysokých škol zůstávají po svatbě většinou doma a jejich dosažená úroveň vzdělání tak přijde vniveč. Islám současně kritizuje Západ v oblasti svěřování malých dětí do péče jeslí a školek. Na druhou stranu například v Libyi jsou ženy cvičeny ve zbrani a následně zařazovány do ozbrojených sil policie i armády, dodává Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 131).

2.3 Feminita v literatuře a náboženských textech Tématika postavení žen v negativním slova smyslu se v mnoha případech ukazuje v oblasti literatury. Jak vysvětluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122), v Evropě docházelo a stále dochází kvůli zesílenému zájmu o problematiku muslimských žen k vlně publikací, jejichž autorkami jsou z velké části ženy, které prožily ústrky, řadu omezení a utlačování za dobu pobytu v některých zemích, zejména pak v Saúdské Arábii nebo Pakistánu. Na českém trhu jsou představovány desítky publikací, jejichž autorky a hlavní hrdinky zaujímají kritické a revoltující postoje inklinující až k islamofobii. Je jasné, že takto negativně orientované publikace, často ještě zhoršují pohled nemuslimů na muslimský svět. Ve velké většině jsou autorkami ženy, jejichž negativní

postoje

prezentované

v publikacích

jsou

způsobeny

neznalostí

či nepochopením základů islámského práva Šaríi, a jejími zdroji Koránem a Sunnou. 23

Tato skutečnost je následně častou příčinou nesnází a problémů, které vedou k nevhodnému/neoprávněnému odsuzování islámského světa. Jako jasný příklad může posloužit bestseller Bez dcerky neodejdu, který ukazuje zcela jisté nepochopení základních vztahů v tom, kterému rodiči náleží dítě a jenž spolu s mnoha dalšími vyvolává nemalé emoce západních žen a podněcuje je k boji za práva muslimských žen. Problém je v tom, že se muslimek nikdo nezeptá, zda pomoc vůbec potřebují. Mnoho z nich je se svým životem a postavením v něm spokojeno. Západní žena může jen stěží plně pochopit jejich problémy a vědět, jak se mají řešit, když nezná islám, islámské právo a mentalitu islámského světa do detailů, tvrdí Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 100 - 101). Důležité v této oblasti je vědět, že islámská žena je vychovávána jiným způsobem, v jiných podmínkách, v odlišné tradici, v jiném rozdělení rolí, práv a povinností než žena v Evropě. Když tuto skutečnost ženy v Evropě poznají, změní se i jejich doposud negativně orientovaný pohled a přístup k islámskému světu. S větší odborností a ze zkušeností vycházejících z vlastních poznatků přispěly ženy do sborníku, který sepsala M. Frouzová a nese název Závoj a džíny, ženy v islámském světě. Jedná se o čtrnáct příběhů, reportáží, ale i obecnějších úvah a vzpomínek českých a zahraničních novinářek, které v islámských zemích žijí, nebo delší dobu pobývaly. Tyto ženy se postavením islámských žen celoživotně zabývají a v jednotlivých příbězích se snaží o pravdivé vylíčení života žen především v islámských státech, ale i zemích, kde jsou muslimové menšinou. Od konce 19. století vzniká literatura stojící na polemice postavení žen mezi názory konzervativců a modernistů. Publikace Práva ženy (1898) od Mumtáz Alí a Osvobození ženy (1899) či Moderní žena (1900) od Kásim Amín hovořily o citlivých tématech, jako nošení závoje, mnohoženství a zapuzování žen. Záměrem autorek byly kritické soudy vůči vztahu muslimských tradic k islámským ženám. Zmíněná díla lze dle Müllera (1997, s. 130) hodnotit jako záslužná a průkopnická v oblasti ženské otázky, která je vykládána islámem v několika směrech, a to Koránem a Sunnou, islámskou právní vědou a společenskými zvyklostmi (s ohledem na čas a prostředí).

24

S feminitou obecně, úvahami o ženách a s obrazy žen se v Koránu a Sunně setkáme v poměrně hojném počtu. Z toho důvodu jsou jednotlivé kapitoly doplňovány odpovídajícími verši z Koránu. Jednoznačně však převažují zástupci mužského pokolení, tudíž není překvapením, že prakticky ve všech podáních dominuje mužský pohled. Těžce bychom zde hledali genderovou úvahu o mužích v protiváze pasážím o ženách. Mužům je vyhrazeno zvláštní místo zejména v textech hovořících o manželství a normách rodinného života. V souhrnném pohledu obrazy žen ukazují na velké rozdíly povah a způsobů chování, což znamená, že v náboženských hodnoceních najdeme jak pochvalné, tak kritické výroky. Jako „dokonalé ženy“ označuje Sunna následující čtyři. První je Marjam, matka Ježíše, které v Koránu náleží nejpřednější místo a vzhledem ke svému vzornému a zbožnému životu se těší u muslimů veliké úctě. Následují Muhammadovy manželky Chadídža a Áiša. Z jeho dcer náleží prominentní místo Fátimě, jak uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 118 - 119). S Chadídžou žil do konce jejího života v monogamním manželství. Dala mu pět dětí, materiální zabezpečení a jistotu, kterou během svých prorockých počátků potřeboval. Dodnes je někdy na základě své životní dráhy označována za patronku žen podnikatelek. Zvláštní úcta patří v mnohých očích nejmilejší a nejmladší manželce Aiše, v jejímž náručí Prorok zemřel. Ačkoliv je Áiša řazena do čtveřice „dokonalých žen“, je poměrně málo známá. Její jméno uchovává jen tradice. Označována bývá jako vzor duchovně hluboké ženy, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 118 - 119). Je pravdou, že muslimským ženám je ze stran médií dáváno mnohdy méně prostoru, než by bylo potřeba. Kvalitní literaturu žen muslimek, které jsou odbornicemi na islám a jeho právo, nebo muslimek evropských, zná v arabském světě v podstatě málokdo. Je to způsobeno ve značné míře poptávkou velké většiny lidí, jež si žádají skandální příběhy utiskovaných žen, které islám neprávem negativně zkreslují a vytvářejí tak jeho nepravý obraz. Kdyby byl islám opravdu tak špatný, jak se o něm v oněch „beletristických“ publikacích píše, jistě by už dávno nepřitahoval pozornost tolika lidí, především vzdělaných, kteří o něm vydávají odborná, kvalitní a pravdivá díla.

25

2.4 Postoj islámu k druhému pohlaví a výhody z něj vycházející Jak již bylo zmíněno dříve, postavení ženy je v islámu jiné, zcela odlišné od Evropy a jiných částí světa. Nejvýstižnějším a nejopodstatněnějším adjektivem je v této souvislosti slovo „výjimečné“, protože takové opravdu je. S tímto tvrzením jistě souhlasí většina žen žijících v islámském světě, jelikož islám jim dal svobodu, ochranu a kvantum výhod. Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94) si stojí za svým, když říká, že islám zlepšil postavení žen. Před příchodem islámu bylo běžné zabíjet nemluvňata ženského pohlaví, protože dívky byly považovány za méněcenné. V předislámské Arábii bylo hlavní funkcí žen přivádět na svět potomky a starat se o ně. Jejich status rostl, pokud rodily příslušníky mužského pohlaví, jelikož zastoupení mužského elementu bylo privilegiem rodu a rozhodovalo o jeho síle, schopnosti chránit členy a majetek. Platilo přesvědčení, že dívku nelze využít v boji, ohrožuje čest rodiny a je jen na obtíž, zejména v období sucha a hladu. Tohle však islám změnil, zakázal (Müller, 1997, s. 131). Dnes je tento zákaz argumentem proti interrupcím (Kropáček, 1996, s. 83). Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95) oznamuje, že krom mnoha dalšího, islám dal ženě právo přísahat a svědčit u soudu, protože v době předislámské nemělo slovo ženy byť sebemenší váhu. Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95) dále zdůrazňuje, že zásluhou islámu bylo ženě přiznáno právo dědit. Jelikož ona sama byla kdysi považována za majetek, který lze zdědit, znamenala tato změna velký pokrok. Teprve s islámem žena získala právo dědit polovinu z toho, co muž. Nikdo ji o dědictví nemohl připravit. To, že dědí menší podíl než muž, je islámem vysvětlováno tak, že žena je osvobozena od finanční zodpovědnosti a výdajů výjma těch, jež jsou pro její osobní potřebu. Důvodem je povinnost muže postarat se o ženské členy domácnosti. Ženy měly možnost už v samotných počátcích islámu být společensky aktivní. Vhodným příkladem je Muhammadova první žena Chadídža, která byla známou mekkánskou obchodnicí, pro kterou Muhammad před jejich sňatkem pracoval. Společně tvořili rovnocenný a uznávaný pár, který se vzájemně podporoval. Z toho 26

ovšem vyplývá, že v předislámské době mohly mít ženy v oblasti Blízkého východu majetek, dokonce mohly podnikat, což v té době v Evropě nemohly. Diskutovaným tématem v islámu, je podřazené postavení žen vůči mužům. Samotný Korán (2000, s. 526) hovoří takto: „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám).“ Verš bývá často důvodem sporů. Jedni tvrdí, že to dává právo muži chovat se nadřazeně, dokonce je bít, většina učenců se však shoduje, že verš je pouhým zdůrazněním skutečnosti mužovy velké zodpovědnosti vůči ženě a přírodou dané větší fyzické síly, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 95 - 96).5 Bohužel v dnešní době je v mnoha muslimských společnostech zcela mylně zakořeněn pocit, že muž má právo na násilí a žena jej musí s pokorou snášet. Což se ale neslučuje s tím, co islám hlásá. Domácí násilí není jen doménou islámu. Po celém světě existují organizace, na které se případné oběti mohou v nouzi obrátit. V islámských zemích běží na toto téma mnoho pořadů, v nichž odborníci varují před názorem, že muž má právo ženu jakkoliv týrat a trestat. Násilí na ženách uznává islámské právo jako důvod k rozvodu, říká Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 96). Islám mimo jiné osvobodil ženu od shonu za obživou. Žena plní v islámu především roli matky a vychovatelky další generace, což je v islámu významná a velmi zodpovědná role. Na ženiných bedrech je tedy starost o tzv. svět vnitřní, kdežto muže určil Prorok jako hlavní osobu zodpovídající za tzv. vnější svět neboli vydělávání peněz, obživu rodiny a její bezpečnost. Neznamená to však, že by islám ženě zakazoval realizovat se mimo domov. Povoluje jí, aby chodila do zaměstnání. Islám z ženy nechce udělat vězně svého domova tím, že by jí odepřel právo na studium a angažování se ve společnosti. Jde jen o to, aby nevykonávala zaměstnání, které by mohlo ohrozit její čest a víru. Další podmínkou je stálý dostatek času na rodinu a nezanedbávání role manželky a matky, která je prvořadá, dodává Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 96 - 98). Mnozí nevědí, že islám ženě zaručuje stejná práva jako muži v oblasti podnikání, uzavírání smluv, výše zmíněného zaměstnání a možnosti mít oddělené vlastnictví.

5

Muž má povinnost ženu chránit a být schopen ji zajistit, aby v žádném ohledu nestrádala.

27

Stejně jako u muže, jsou její čest a majetek nedotknutelné. Dopustí-li se žena přestupku, následující trest není větší nebo menší nežli trest udělený muži v podobném případě (Abdalati, 2010, s. 185). Mimo jiné dal islám ženě možnost být hodnocena výhradně dle svých dovedností a schopností, čili vnitřních hodnot, ne podle svého vzhledu. Je zde řeč o islámském závoji, v němž je svoboda ukryta, a který Západní společnost mylně považuje za věc špatnou a ponižující, říká Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99). V islámském světě je viditelná určitá segregace mužů a žen, a to především v souvislosti se zahalováním. Představitelé islámu ale zdůrazňují, že „oddělování“ dává ženskému pohlaví nemalé množství výhod. Řadí sem relativní bezpečí před obtěžováním a „splynutí s davem“, což autoru Turečkovi (2007, s. 99) s vděkem potvrdilo hodně žen od Kábulu až po palestinskou Gazu. Faktorem zabezpečujícím ženám soukromí je krom zahalování, rovněž existence ženské části domu, do které mimo nich není povolen přístup cizím návštěvníkům, kteří přichází za mužem, tvrdí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 133). Muslimská společnost je v tomto ohledu dvoustranná, ale nerozdělená. Je zvykem, že v situaci, kdy se muslimové z několika rodin sejdou k jídlu, ženy jedí společně, ale v oddělených místnostech od mužů. Muži také setrvávají pouze mezi sebou (Denny, 1998, s. 143). Ohledně vztahů mezi muži a ženami podává islámský zákon šaría přísná nařízení. Prvořadý je smysl slova „mahram“. Označuje dovolený stupeň pokrevní příbuznosti, ve které spolu muži a ženy podle práva nesmějí uzavřít sňatek a díky němuž se mohou stýkat mezi sebou. „Řádná muslimská žena se nikdy společensky nestýká s mužem, který nepatří do mahramu“ (Denny, 1998, s. 143). Abdalati (2010, s. 188) ve své publikaci Zaostřeno na islám sděluje důležitou skutečnost týkající se postoje islámu k ženě: „Islám jí dává tolik, kolik se od ní vyžaduje. Její povinnosti se nádherně doplňují s jejími právy. Udržuje se rovněž rovnováha mezi právy a povinnostmi, žádná strana nepřevyšuje druhou.“ Jeden z mnoha koránských veršů konstatuje postavení islámské ženy vůči muži následovně: „A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše a Bůh je mocný, moudrý“ (Korán, 2000, s. 470). 28

Verš po přečtení vzbuzuje v zastáncích ženských práv i feministek ambivalentní pocity. Dokud nedojde k plnému objasnění významu verše, je neadekvátní vyvozovat paušální závěry a nafukovat jej do mediální bubliny. Řečeným stupněm totiž nelze konstatovat nadvládu muže nad ženou. Neznamená vyšší stupeň lidskosti či charakteru. Jsou jím míněny závazky, které spočívají pouze a plně na bedrech muže. A tyto závazky dávají muži v jistých ekonomických ohledech vyšší stupeň než ženě (Abdalati, 2010, s. 189). Kropáček (1996, s. 87 - 88) zdůrazňuje, že jakékoliv diskriminační normy v této oblasti je třeba posuzovat s ohledem na pravidla, která jsou dané společnosti vlastní, čili snažit se je pochopit v kontextu konkrétní společnosti a země. Některé zvykové prvky nerovnosti, jako je právo otce provdat dceru dle své vlastní vůle, jsou dnes téměř všude zrušeny. Na závěr Kropáček dodává, že bohužel ledacos ze starých tradic mužské nadřazenosti muslimského světa přežívá, ale nesouhlasí s tvrzením, že Šaría ženu diskriminuje. Postavení muslimské ženy v rodině je často stavem jisté „závislosti“ a jeho opravdová kvalita závisí na míře vzájemné lásky a kvalitě vztahu obou partnerů.

2.5 Zahalenost žen/islámský závoj - ochrana, cudnost nebo symbol útisku? „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější cesta k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy“ (Korán, 2000, s. 553).

Správné oblékání, krášlení, chození a dokonce i dívání se je v islámu složitou otázkou a je jí věnována velká pozornost (Abdalati, 2010, s. 120). To, co ženám v islámu dává svobodu a ochranu, je pro mnoho lidí na Západě symbolem útisku, submisivity a degradace žen, vyzdvihuje Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99). Je obdivuhodné, jak velký prostor islámští autoři věnují problematice ženského odívání. Publikace o vhodném a správném ženském oblékání vyloženě zahlcují knižní trh. Tyto brožury obsahují jasné instrukce ohledně zahalování, podmínek zahalení a podob hidžábu (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 61). 29

Jedním z důvodů, proč chodí muslimské ženy zakryté, je především holá skutečnost, že jde o kulturní zvyk, který existuje na Blízkém Východě několik tisíc let. Jedná se o zvyk vysoce praktický, sloužící jako ochrana proti slunci a vysokým teplotám, které zde panují (Klímová - Pumerová, 2005, s. 28). Zakrývání obličeje a vlasů bylo před příchodem islámu privilegiem žen s vysokým postavením. Ukazovaly jím nejen svou sebeúctu, urozenost a nadřazenost, ale také počestnost, nedotknutelnost a souvislost s následováním víry Boží. Zahalování je odlišovalo od chudých a chránilo před zraky okolí (srov.e-islam.cz). Příchod islámu zpřístupnil tuto výsadu i chudým ženám. Zakrývání se najednou stalo čímsi nejen povoleným, ale i doporučovaným, v některých zemích dokonce nakazovaným (Klímová - Pumerová, 2005, s. 28 - 29). Zahalování je rovněž tématem silně bouřlivých diskuzí a rozdílných názorů v muslimském

světě.

Dle

muslimských

feministek

je

hidžáb

nástrojem

protidemokratického útlaku. Feministky jej vidí jako předislámskou tradici a odmítají jej. S tímto postojem ve svých dílech silně souhlasí známá marocká socioložka, na Západě nejčtenější muslimská feministka Fatima Mernissi (Kropáček, 2002, s. 123). Na druhé straně stojí muslimské ženy a dívky, které se domáhají práva nosit závoj nebo šátek a nosí jej z vlastního přesvědčení. Je pro ně symbolem příslušnosti k islámu a povinností vůči svému Bohu. Moci nosit šátek si v tomto ohledu vymáhala spousta studentek v Turecku, kde si jej ředitelé škol nepřáli. Také na školách ve Francii a Německu docházelo ke konfliktům se studentkami z přistěhovalých muslimských rodin, které šátek nosí. Dívky též odmítaly účastnit se hodin plavání a tělesné výchovy kvůli nošení sportovního oblečení. Ve Francii se tato problematická záležitost kvůli vroucím sporům mnohdy ocitla na titulních stránkách tisku. Proti sobě stály principy kladoucí důrazu na uchovávání klasického charakteru školy a právo na kulturní identitu (Kropáček, 1996, s. 89). Francie v dubnu roku 2011 vydala zákon zakazující zahalování muslimských žen na veřejnosti. Stala se první zemí v Evropě, která nošení závojů či šátků (burka nebo niqáb) ženám zakázala. Ženám, které tento zákon z jakýchkoliv důvodů poruší, hrozí finanční pokuta (až 150 Eur) a povinné absolvování kurzu občanské nauky. Finanční pokuta a hrozba ročního vězení platí pro muže, u něhož se prokáže, že ženu k nošení 30

šátku nutil. Druhou zemí, která schválila obdobný zákon, se stala v červenci 2011 Belgie (finanční pokuta a až 7 dní vězení). Dánsko a Nizozemsko zakazují zahalování ve veřejných školách. Lokální zákazy platí též ve Velké Británii a Itálii. Debaty o zákazu zahalování provádějí další evropské země, a to Švýcarsko, Rakousko, Německo, Nizozemí a Španělsko (srov.euractiv.cz). Islám je citlivý v oblasti oblékání a nošení ozdob na veřejnosti. Jasně říká, že jak muž, tak i žena by se měli omezit na své přirozené vlastnosti, jako je cudnost, slušnost, důstojnost, docílení skromnosti a vysoké mravnosti. Potlačuje veškeré oblečení, které se neslučuje se zmíněnými vlastnostmi, jejich dodržením a rozvojem (Abdalati, 2010, s. 121). Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 100) uvádí, že muslimské ženy v této publikaci tvrdí, že jedině muž má podle islámu plné právo spatřit ženu v celé kráse. Jejich tělo a krása jsou jejich pokladem, kterého si váží a který si střeží jen pro zraky svých nejbližších. Nepotřebují je tedy prezentovat na veřejnosti. V soukromí však žena může chodit nezahalená, nosit ozdoby dle vlastního uvážení/vůle a být tak přitažlivou pro svého manžela. Zahalení, vzhledem k místním a sociálním rozdílům, mělo a dodnes má mnoho podob, názvů a také barev, nejčastěji černá (v SA barva jediná), v Alžírsku především bílá, upozorňuje Kropáček (1996, s. 88). V terminologii odívání dominují značné rozdíly vhledem k jednotlivým arabským zemím, či dokonce hranicím jedné země. V otázce odívání jednoznačně vévodí pojem hidžáb, který doslovně znamená závěs. Jedná se o šátek zakrývající vlasy a šíji, nebo se může jednat o zakrytí celého těla (zakrytí celkové), tedy volný, dlouhý šat (plášť). Závoj, zakrývající spodní část obličeje mimo očí a též krk a hruď nositelky, se nazývá niqáb. Nejdelší niqáby dosahují délky po lýtka (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 59 - 60). Niqáb bývá často zaměňován s burkou. Burka je tradičním oděvem, převládajícím především v konzervativních zemích Zálivu (Spojené arabské emiráty, Afghánistán, Pákistán, Indie). Zakrývá kompletně celé tělo včetně obličeje. V místě očí má podobu síťky. Čádor je dalším typem oděvu, nosící se především v Iránu. Zahaluje celé tělo, kromě ženiny hlavy, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 132). 31

Korán nepřikazuje burku, niqáb ani jiné způsoby zahalování obličeje. Doporučení Koránu v otázce oblečení jsou určena oběma pohlavím. Vyzývá v nich jak ženy, tak i muže cudně klopit zrak, strojit se decentně, nevyzývavě, nevystavovat se na obdiv, vyvarovat žádostivých pohledů a nemoci se tak stát předmětem pomluv, klepů a podezřívání, říká též Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 132). Podle Klímové - Pumerové (2005, s. 40 - 41) islám a korán kladou v otázce zahalování důraz na zakrytí okrasných částí ženského těla. Jsou zde na mysli křivky ňader, boků, hýždí, pasu a rozkroku. Žádná ze jmenovaných částí by neměla být pod oblečením zřetel ná. Ale to stejné platí i pro muže. Kdekoliv na veřejnosti, ať už na pracovištích nebo na ulicích a dopravních prostředcích, se muži i ženy naučili vnímat šátek jako způsob ochrany jeho nositele, jakýsi znak jeho důstojnosti, jisté nedostupnosti a asexuality. Nositelkám umožňuje bez problémů či nebezpečí pokušení a flirtů spolupracovat s muži (Kropáček, 1996, s. 89). Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99) vysvětluje, že závoj dává ženě svobodu v tom smyslu, že je díky němu posuzována výlučně jako lidská bytost s vědomostmi a dovednostmi, nikoliv jako sexuální objekt, tzn. podle atraktivity. Rozhodnutí začít se odívat do zahalujícího oblečení, tedy nosit hidžáb, činí ženy v určitých mezních okamžicích svého života. Vhodnou chvílí se stává začátek menstruování, kdy se z dívky stává žena. Některé jej však začnou používat na radu své matky dříve. Tato situace platí jen pro rodiny, které pevně a stále intenzivně dodržují tradici zahalování. V případě, že by dívka z takové rodiny odmítla hidžáb nosit, zřejmě by se setkala s nepochopením a možným příkazem rodiny jej nosit (Klímová - Pumerová, 2005, s. 42 - 43). I když je zahalení pro muslimku povinností vůči Bohu a své víře, mělo by být především jejím vnitřním přesvědčením, že chce chodit zahalená, nikoliv věcí nucenou. Žena by se měla zahalovat z vlastní vůle. Existují muslimky, které necítí zahalování se jako svou povinnost, zahalovat se tedy nechtějí. Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 89) upozorňuje, že oč se západní feministky snaží desetiletí, tedy aby byly ženy muži hodnoceny nikoliv podle fyzického vzhledu, ale podle svých schopností, umožnil muslimkám jeden kus látky.

32

Ženské odívání odolávalo západnímu pokušení ve větší míře než mužské. Jedním z důvodů byl společenský konzervatismus a patriarchální tendence tradičních rodin, které ženě bránily projevit svůj vlastní názor navenek. Druhým důvodem byla skutečnost, že ženy neměly příležitost inspirovat se v oblasti odívání, ale také postavení, jinde než byly doposud zvyklé. Značný vliv v tomto ohledu představují rozdíly mezi městem a venkovem. Když se mezi muslimkami objeví nová oděvní pravidla, pronikají výhradně k městské populaci žen (Müller, 1997, s. 108). Je tedy známo mnoho důvodu, proč se ženy zahalují. Jedny tento krok činí z vlastního přesvědčení, druhé se podřizují tlaku okolí. Nošení hidžábu může znamenat odmítnutí západního světa pro jeho moderní ráz a morální zkaženost. Často označuje jasnou hranicí pro mužské pohlaví, kterou nemohou překračovat a díky ní bezpečnou účast pro ženy ve sféře mužů. Důvodem zahalení může být také tlak vynucený mužskými příbuznými či muže samotného před svatbou. Pro největší část žen hidžáb a další způsoby zahalování znamená část ženy samé, zcela jasné znamení, že tělo ženy není na prodej. Je jakýmsi rysem odlišnosti, známkou ochrany a respektu k ženě (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 56 - 57). Ženy, které se zahalují, jsou si podle Kouřilové (Mendel, 2003, s. 58) vědomy jistých výhod, které jim závoj přináší. Jedná se o ekonomické i společenské výhody, především jde o vyšší šance k provdání se, protože muži dávají zahaleným ženám přednost. Jestliže řekne nezakrytá žena větu: „Začnu nosit hidžáb“, znamená to, že od tohoto dne zakryje tělo, vlasy a šíji podle islámu. Rozhodnutí tohoto rázu, by mělo setrvat po zbytek ženina života (Klímová - Pumerová, 2005, s. 41). Každá muslimská žena by měla nosit a respektovat své oblečení jako náboženský symbol islámu (oddanost své víře) a výraz kulturní identity. Měl by panovat soulad mezi vnějším hidžábem, tj. cudným oděvem ženy a hidžábem vnitřním, tedy cudným chováním, dodává Klímová - Pumerová (2005, s. 40).

33

2.6 Polygynie - mnohoženství Polygynie6 je jediným typem polygamie, se kterým islám souhlasí.7 Ostatní typy pluralitního manželství - polyandrii (vyšší počet manželů) a skupinová manželství jsou v islámu úplně zapovězena (Abdalati, 2010, s. 165). Jedná se opět o sféru, která je islámu ze strany nemuslimů vytýkána. U lidí ze Západu převládá určitá předpojatost nejen vůči islámskému náboženství, ale i samotným muslimům. Představují si muslima jako člověka posedlého fyzickými vášněmi, majícího velké množství žen a konkubín bez omezení. Mnozí tito lidé pak s o to větším údivem pohlíží na muslima s pouhou jednou ženou po svém boku. Domnívají se, že muslim má bezpodmínečnou volnost přecházet od jedné ženy k dalším, a že tyto změny koná s asi takovou jednoduchostí, jako přestěhování se z bytu do bytu nebo převléknutí si obleku. Tuto předpojatost stupňují mnohé filmy anebo příběhy. Neprodleně pak dochází k předsudkům, které znemožňují miliónům lidí vidět pravý smysl islámu, jeho skutečnou sociální filozofii (Abdalati, 2010, s. 166). Pasáž z Koránu (2000, s. 521) k této otázce říká: „Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům....berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři či čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“ Polygynie není článkem islámské víry, ani příkazem. Je čistě jen svolením Boha a řešením některých problémů týkajících se vztahů mezi lidmi. Muslimové pokládají legální a podmíněnou polygamii za způsob soužití vhodnější a oprávněnější než soužití v mnohdy „povrchní“ monogamii. (Abdalati, 2010, s. 174). Polygynní sňatky jsou vázány na podmínku materiálního zajištění ženy. Předpokladem je povinnost muže k rovnému a spravedlivému jednání s ženami ve všech ohledech, tedy ve sféře ubytování, obdarovávání i míře náklonnosti. Očekává se, že manžel poskytne každé své manželce stejný počet dní a nocí. Tento fakt často slouží jako určité ospravedlnění mnohoženství (Müller, 1997, s. 133).

6

Muž, který má více než jednu ženu.

7

Polygamie je manželství muže nebo ženy s několika partnery opačného pohlaví.

34

Historicky vzato, polygynie existovala u polokočovných pasteveckých kmenů Arabského poloostrova odedávna. Odůvodněním k provozování polygynie byl způsob života náročný na přežití dětí, vyšší počet žen než můžu a potřeba dostatku dětí pro přežití etnika (kmene). Ještě v 1. polovině 20. století byla značně rozšířená v zemích Zálivu (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 36 - 37). Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123) upozorňuje, že v dnešní době polygynních sňatků znatelně ubylo, ale diskuze na toto téma setrvávají i nadále. Obhájci islámu tvrdí, že legalizované mnohoženství je věcí upřímnou a poctivou, kdežto evropská a americká monogamie, často spojována s vedlejším vztahem (cizoložstvím) s milencem/milenkou, směřuje k falešnému a nemravnému chování člověka. Muslimům je Koránem povoleno být v manželském svazku se 4 ženami současně (tetragynie), a to za předpokladu, že se všemi nakládá stejně. Ženy mohou být v manželství s jedním mužem naráz a sňatek mohou uzavřít pouze s muslimem. Muslim si může vzít za manželku ženu nemuslimku (Denny, 1998, s. 143 - 144). Existuje několik důvodů mnohoženství. Prvním je výrazně vyšší počet žen než počet mužů ve společnosti. Druhou okolností umožňující muži uzavřít další sňatek je neplodnost ženy. Přítomnost dětí má v rodině zásadní význam, jejich početí a výchova jsou klíčovým záměrem manželství, a proto nemožnost jejich početí vede muže k hledání nové manželky, která mu dá dítě. Třetí příčinou je neschopnost ženy dostát plnění svých manželských povinností. Nejčastěji se jedná o dlouhodobou nemoc manželky, operace nebo období šestinedělí. Posledním případem jsou fyzické potřeby manžela. Mezi stěžejní situace vedoucí v tomto případě k polygynii patří dlouhodobé pobyty mimo domov nebo v cizině, kdy je lepší uzavřít sňatek s další ženou než páchat hříchy s cizími ženami a dojít k rozvratu původní rodiny. Aplikace polygynie v této situaci lépe ochrání důstojnost manžela i důstojnost druhé manželky, mimo to i morální hodnoty společnosti (Abdalati, 2010, s. 168 - 173). I když může být polygynie v mnoha případech náročná, je lepším řešením než zanedbání povinností, nevěra a nemorálnost. Pomáhá mužům i ženám vyřešit tíživou překážku na reálném a zodpovědném základě. Jedná se o bezpečnostní krok, který je vhodné použít nejlepším zájmu zúčastněných stran (Abdalati, 2010, s. 174).

35

Často neznámou skutečností je, že počet mužů v islámské společnosti, kteří se uchýlí k mnohoženství, není ani zdaleka tak vysoký, jako promiskuitních manželů a manželek žijících ve společnosti monogamní (Abdalati, 2010, s. 174). Muslimové žijící pouze s jednou manželkou, jsou v nynější době nejběžnějším případem, zdůrazňuje Spencer (2006, s. 94). Souvisí s tím i praktická nezpůsobilost majority muslimů vyhovět stejnou materiální mírou několika ženám (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 196). Fakt, že se mohou na základě povolení Koránu oženit s ženou další, činí z muslimského manželství naprosto rozdílnou instituci, než manželství na Západě. Muži tedy mají boží svolení k jednání, které je v kontextu západního smýšlení považováno za nevěru (Spencer, 2006, s. 94). Jak uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123), eventuálnost mnohoženství v muslimských zemích byla zrušena v Turecku (1926), v Tunisku (1956) a v Jižním Jemenu (1990). V Egyptě, Sýrii a Iráku nesmí uzavírat sňatky s více ženami státní zaměstnanci, také důstojníci armády a bezpečnosti. V Egyptě platí navíc zásada (od r. 1979), že manžel je povinen uvědomit svou ženu o svém záměru oženit se s další ženou a ta má právo požádat o rozvod (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 198). Polygynie není povolena též v zemích s bývalými komunistickými režimy ve Střední Asii a na Balkáně. Není veřejnoprávní cestou uznána rovněž v evropských zemích, přestože ji přistěhovalecké muslimské komunity měly v úmyslu praktikovat (Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123 - 124). Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 196) upozorňuje, že spolehlivější záznamy o výskytu mnohoženství v islámu jsou dostupné teprve od 19. století, zásluhou intelektuálů a státních úřadů v Osmanské říši. Údaje ukazují, že již v 19. století byla polygynie docela málo preferovaným jevem. Příčinou byly ekonomické změny, které měly za následek pohyby uvnitř sociální struktury.8 Dnes je polygynie obvyklým jevem především v konzervativních společnostech Arabského poloostrova. Ve Sjednocených arabských emirátech, Saudské Arábii

8

Jedná se především o urbanizaci, odchod do měst a rozpad velkorodin.

36

a Kuvajtu je rodinné právo stále vedeno Šaríou v její klasické podobě (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 196).

37

3 Vhled do kulturních odlišností rodinného práva v islámu Islámské rodinné právo je neodmyslitelnou součástí právních předpisů opírajících se o podrobné pokyny ukotvené v posvátné knize Koránu. Tím je dána také tendence islámu nepřipouštět změny v těchto pevně daných pravidlech (Kropáček, 2011, s. 127). Realizace rodinného práva vždy závisí na výkladech, které se užívají v rámci jednotlivých oblastí vyznávajících islám (Pavlincová, Horyna, 2003, s. 620). Dle Keene (2008, s. 141) je rodina pro všechny muslimy považována za základ společnosti (muslimské obce) a manželství za jádro/podstatu rodinného života. Existují různé definice rodiny. Abdalati (2010, s. 122) vyzdvihuje tuto jednodušší definici: „Rodina je lidská společenská skupina, jejíž členové jsou svázáni pokrevními anebo příbuzenskými vztahy“. Systém rodiny v islámu vymezuje jak práva manžela, tak i manželky, dětí a dalších příbuzných v rámci správně zorganizovaného rodinného uspořádání. Islám schvaluje štědré chování, lásku, trpělivost a nesobecké jednání jednotlivých členů uvnitř rodiny. Hodnoty, jako bezpečí a mír, jež jsou poskytovány stabilní rodinou, jsou velice ceněny a jsou nezbytné pro psychický vývoj jednotlivých členů rodiny. K harmonickému společenskému řádu vede samotná existence stabilních rodin a z nich vyplývající láska a péče o děti, zestárlé rodiče a prarodiče (Ibrahim, 2009, s. 50). Vynaložené úsilí k opatrování svých rodičů ve stáří se v islámu vždy považuje za velkou čest a šanci k růstu v oblasti duchovní. Povinností každého muslima je postarat se o své rodiče, být k nim milosrdný a laskavý. Nejvyšší úcta a uznání z celé rodiny připadá vždy matce (Ibrahim, 2009, s. 51). Zdravý způsob islámského rodinného života může prosperovat jedině, když se v jeho jádru nachází vzájemně doplňující se partnerství mezi mužem a ženou, jež schvaluje islámské právo Šaría a popisuje posvátné dílo Korán.

38

3.1 Islámské manželství a rozvod Z předchozí kapitoly je známo, že muž a žena jsou dle Koránu vnímáni jako boží dílo, jež je v rámci života předurčeno k párovému soužití (Křikavová, Mendel, Müller., 1990, s. 192). Manželství v islámu je považováno za posvátný svazek, který by měl plně fungovat po celý život a měl by být založen na laskavosti, ochraně, oboustranném naplňování manželských rolí a na pomoci ze strany rodiny. Dle Kropáčka (1996, s. 86) muslimská společnost neschvaluje celibát. Klade se důraz na spořádaný rodinný život. Staromládenectví či staropanenství je chápáno jako prohřešek proti mravním normám. Muslimská rodina je zpravidla patrilineárního a patriarchálního rázu. „Manželství je muslimům v podstatě nařizováno jako bohulibý stav, utužující obec“ (Křikavová, Mendel, 2003, s. 193). Sňatek a založení rodiny je klíčovým krokem v životě každého muslima a muslimky (Kropáček, 2002, s. 121). Kropáček (2011, s. 128) dále neopomíná holou skutečnost, že ve většině islámských zemí Arabského poloostrova, s výjimkou těch konzervativních, je nejnižší povolená věková hranice ke vstupu do manželství 16 let. Předpokladem k uzavření manželského sňatku je souhlasné prohlášení ženy během svatebního obřadu. Pokud se dívka nevyjádří, je její mlčení bráno jako souhlas ke sňatku. Manželství se uzavírá písemnou smlouvou mezi ženichem, zákonným zástupcem ze strany nevěsty a za přítomnosti dvou plnoprávných svědků. Žena uzavřením manželství nepřejímá jméno svého manžela, nýbrž si ponechává své rodné jméno. Významnou součástí smlouvy je výše svatebního daru neboli věna (mahr), který je ženich povinen vyplatit nevěstě nebo jejímu otci (Kropáček, 2011, s. 127). Zvykem se stal dvojí mahr zaznamenaný ve smlouvě, a to z důvodu ochrany ženy před svévolným rozvodem. Prvním je předběžný mahr, který se vyplácí před svatbou, případně při svatbě a dle Šaríi je výhradně vlastnictvím ženy. Druhým je mahr splatný, který je manželce vyplacen v případě zapuzení manželem, čili v případě rozvodu (Kropáček, 2011, s. 128). Mahr bývá mnohdy nepřekonatelnou bariérou k uzavření sňatku dvou lidí, kteří chtějí být spolu, avšak z různých důvodů nemohou. Uzavření manželství mohou 39

bránit společenské, třídní, náboženské a příbuzenské překážky (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 194). Korán stanoví, které ženy patří mezi „mahram“, čili ženy z hlediska určitého stupně příbuzenství natrvalo zakázané. Za přípustný je však považován sňatek se sestřenicí. Tyto sňatky jsou velice časté především na venkově. Další překážkou může být nižší původ ženicha na rozdíl od nevěsty. Bariérou sňatku je také již výše zmiňovaná odlišnost náboženství, kdy žena na rozdíl od muže nesmí vstoupit do manželství s osobou vyznávající jiné náboženství nežli islám (Kropáček, 2011, s. 128). Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 202) sděluje, že v mnoha rodinách bývá sňatek předem domluven rodiči, především jedná-li se o sňatek, kde jeden ze snoubenců ještě nedosáhl zletilosti. Odpovědnost za výběr vhodného životního partnera náleží především otci a strýcům. Důležité je, aby byla dívka provdána co možná nejdříve a riziko ztráty panenství a cti se snížilo na minimum. Je vhodné, aby za ochranu dívčiny ctnosti zodpovídali její bratři, případně bratranci. Avšak tradiční model dojednávání sňatku ze strany rodičů v současné době ustupuje. Stále vice mladých lidí se v moderním městském světě seznamuje samo a uzavírá sňatek na základě vlastního rozhodnutí. Situace se odlišuje vzhledem k typu společenského prostředí, místních zvyků a mírou intenzity, s níž se v jednotlivých rodinách lpí na tradici (Kropáček, 2002, s. 121). Svatební akt a s ním se pojící lidové zvyky se liší dle jednotlivých zemí a etnicko-kulturních oblastí uvnitř jednoho státu, ale i vzhledem k charakteru sociální vrstvy dané společnosti (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 194). V islámských zemích je převládajícím typem rodinného soužití stále ještě ve většině případů vícegenerační rodina, postavená na tradičních vazbách a rodinné hierarchii (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 201). U ženy, která vstoupí do rodiny svého muže, se předpokládá, že zachová kontinuitu rodu tím, že porodí alespoň jednoho syna. Tímto má zajištěnou úctu do budoucna, jelikož synové jsou považováni za záruku prosperity rodiny. U dcer nebývá finanční potenciál nadějný, tak jako u muže, proto nejsou takto ceněny (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 201 - 202).

40

Jak uvádí Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 203 - 204), vztah mezi matkou a snachou stojí na pevně a jasně stanovených pravidlech. Matka je osobou, kterou je její syn povinen v souladu s mravním kodexem upřímně obdivovat a zahrnovat ji větší pozorností a péčí než svojí manželku. Od synovy manželky je vyžadována bezmezná pokora směřující k jeho matce. Manželova matka smí vstupovat do soukromí svého syna a jeho manželky, což bývá častým kamenem úrazu. Jedná se především o případy, kdy se nemuslimská dívka vdá za muslima v některé z islámských zemí, a většinou nedokáže pochopit, že se její manžel neumí postavit své matce na odpor a nechává ji, vzhledem k míře úcty, které se těší, zasahovat do jejich vztahu. Manželství

v islámu

zaniká

z několika

důvodů.

Těmi

jsou

úmrtí

manžela/manželky, rozvod, vykoupení z manželství, nebo prohlášení o neplatnosti sňatku soudcem (Kropáček, 2011, s. 128). Když manželství přestane patřičně fungovat, znamená to, že se musely vyskytnout závažné

překážky,

které

nelze

vyřešit

smířením.

Rozvod

je

považován

za poslední možnost, jakési nouzové východisko. Než dojde k rozvodu, je povinností manželů, aby se sami mezi sebou pokusili vyřešit vzájemné rozepře. Pokud nejsou úspěšní, snaží se zasahovat rodina, která má za úkol manžela s manželkou usmířit. Pokud ani tento způsob není úspěšný, je možné přejít k rozvodu (Abdalati, 2010, s. 180). Nejčastější formou rozvodu je podle Šaríi zapuzení ženy mužem. Zapuzení může být buď odvolatelné, nebo konečné. Jedná se o trojí vyslovení zapuzovacího výroku, vždy v měsíčním rozestupu (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 198). Právo na rozvod mají obě pohlaví. Důvodů pro rozvod ze strany ženy je několik. V první řadě to může být špatné zacházení muže s její osobou či s jejími dětmi, anebo zlé zacházení ze strany mužovy rodiny (hrubost). Další příčinou rozvodu je mužova delší a neodůvodněná nepřítomnost, čili dlouhodobé zanedbávání manželky (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 199). Dalšími příčinami bývá také neschopnost muže uživit svou manželku nebo nedodržení podmínek stanovených ve svatební smlouvě (Kropáček, 2011, s. 129). Posledním argumentem pro rozvod je impotence manžela (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 199).

41

V některých zemích, například v Tunisku, Jemenu a Alžírsku, dnes může žena požádat o rozvod bez udání příčiny (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 200). Kropáček dále uvádí, že žena má jako matka právo ze zákona pečovat o své děti. Ve většině muslimských zemí však platí, že dítě mužského pohlaví zůstane v péči matky pouze do 7. až 9. roku života. Dcera může po dohodě setrvat v péči matky po delší dobu, a to do puberty. Poté má ze zákona na výchovu potomka právo muž (Kropáček, 2011, s. 129). Po rozvodu následuje čekací lhůta v délce trvání zpravidla tři měsíců k ujištění, zda žena není těhotná. U těhotných žen trvá lhůta do porodu dítěte. Během čekací lhůty se žena nemůže znovu provdat za jiného muže. Po tuto dobu je muž povinen ženu živit, a pokud by se v této době narodilo ženě dítě, má na něj muž nárok (Abdalati, 2010, s. 180). V Koránu (2000, s. 542) se píše: „Proroku! Rozvádíte-li se se svými ženami, tedy se s nimi rozveďte v ustanovené pro ně lhůtě a počítejte přesně dny čekací lhůty a bojte se Boha, Pána svého! Nevyhánějte je z jejich domů a nechť z nich neodcházejí, leda kdyby se dopustily hanebnosti zjevné.“ Toto období dává manželům možnost znovu své rozhodnutí zvážit. Pokud se rozhodnou vrátit se k sobě, nebude jim z žádné strany bráněno. Naopak, budou v tomto kroku vždy a všemi podporováni v rámci zachování manželství (Abdalati, 2010, s. 180). Dnešní praxe rozvádění se, je odlišná v jednotlivých oblastech a dle typu režimu, který v nich panuje. V některých zemích se právní normy týkající se rozvodů velice přibližují podmínkám, které jsou obvyklé pro Evropu. Typickou ukázkou jsou země, jako je Egypt, Sýrie a Indonésie. Naopak Saudská Arábie, Írán, Pákistán, Súdán se stále řídí Šaríou (Pavlincová, Horyna, 2003, s. 620). Popsat celou oblast rodinného i manželského života v islámském světě je velmi obtížné, vzhledem ke kulturním a sociálním odlišnostem a obsáhlosti problematiky. Je však zcela zřejmé, že rodina a stejně tak i manželství v islámu, jsou pro svou odlišnost, zcela specifické. Zasluhují proto patřičnou míru pozornosti a akceptaci kultur ostatních.

42

EMPIRICKÁ ČÁST

4 Empirický výzkum Empirická část je stejně jako část teoretická zaměřená zcela na problematiku ženy v islámské společnosti. Tato část je realizována empirickým výzkumem. Smyslem výzkumu je zjišťování a následné vyhodnocení úrovně znalostí studentů o islámské ženě, jelikož povědomí v tomto poli působnosti bývá mnohdy nepřiměřeně zkreslené.

4.1 Cíl výzkumu Jako nejvhodnější metodu pro zjištění potřebných údajů jsem si zvolila dotazník, který spadá pod klasický kvantitativně orientovaný výzkum. Kerlinger (in Chráska, 2007, s. 12) uvádí: „Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické a

kritické

zkoumání

hypotetických

výroků

o

předpokládaných

vztazích

mezi přirozenými jevy.“ Kvantitativně orientovaný výzkum vychází především z existence jedné objektivní reality, jež je nezávislá na našich pocitech nebo přesvědčeních (Chráska, 2007, s. 9). Před přípravou výzkumu a následnou realizací dotazníku bylo nutné seznámit se s odbornou literaturou pojednávající o této problematice a vytyčit si hlavní výzkumný cíl. Hlavním výzkumným cílem empirické části je v tomto případě odpověď na základní výzkumnou otázku, která zní následovně: Jakou mají studenti a studentky jednotlivých fakult Univerzity Palackého v Olomouci úroveň znalostí o ženě v islámské společnosti? Z hlavního cíle dále vychází 9 otázek, které jsem vypracovala na základě informací získaných ze studia literatury k tvorbě teoretické části bakalářské práce. Zde jsem vybírala poznatky, které byly z mého pohledu zajímavé a jsou často

43

uvedeny právě v teoretické části práce. Mnohé poznatky jsem získala také při konzultacích s mou vedoucí práce PhDr. Helenou Skarupskou, Ph.D. Jednotlivé otázky dotazníku pojednávají o ženě v islámské společnosti z různých úhlů pohledu a to tak, aby nejen vzbudily u respondentů zájem, ale především, aby jejich výsledky posloužily ke zjištění výzkumného cíle. Při vyhodnocování otázek

dotazníku

budu

brát

v potaz

rozdíly

mezi

pohlavími

a mezi jednotlivými fakultami Univerzity Palackého. Při zpracování dotazníku jsem použila uzavřené otázky, z nichž respondenti volili jednu odpověď a, b, nebo c.

4.2 Metody sběru dat ve výzkumu Údaje o respondentech a jejich tvrzení jsem získala z dotazníků. Dotazník je považován za velmi frekventovanou metodu pro získání dat v pedagogickém výzkumu. Gavora (in Chráska, 2007, s. 163) definuje dotazník jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.“ Samotný dotazník je dle Chrásky (2007, s. 163) řadou pečlivě formulovaných a předem připravených otázek, jež jsou promyšleně seřazeny a na které respondent písemně odpovídá. Hlavním důvodem volby této metody bylo rychlé a časově méně náročné shromažďování dat od velkého množství respondentů. Dále také přesné a docela snadné zpracování zjištěných výsledků. Každý dotazník by měl splňovat základní podmínky kladené na dobré měření. Patří zde zejména validita, reliabilita a praktičnost. Validita neboli platnost spočívá ve zjišťování skutečně toho, co zjišťovat má, tzn. to, co je záměrem výzkumu. Dostatečně vysoká realiabilita je nezbytný předpoklad pro dostatečnou validitu dotazníku, i když pravdou je, že sama o sobě ještě validitu nezaručuje. Reliabilita vyjadřuje schopnost spolehlivě a přesně zachycovat zkoumané jevy. Problémem dotazníkové metody bývá nedostatečná věrohodnost získaných dat (Chráska, 2007, s. 171). Stavba dotazníku by měla vycházet z hypotézy a jednotlivé položky v něm musí přinášet data důležitá pro její verifikaci. Položky v dotazníku by měly být gramaticky správné a stylisticky promyšlené. Je důležité klást otázky, na něž dokáží respondenti 44

odpovědět. Položky by měly zjišťovat jen takové údaje, které jsou pro výzkum nezbytné a nelze je získat jiným způsobem. Dotazník sám o sobě by neměl být nepřiměřeně rozsáhlý (Chráska, 2007, s. 169).

4.3 Provedení dotazníkového šetření Výzkum

ke

zjištění

úrovně

znalostí

o

ženě

v islámské

společnosti

u vysokoškolských studentů UP jsem realizovala na Pedagogické fakultě UP, Filosofické fakultě UP a na Přírodovědné fakultě UP v Olomouci. Před provedením samotného dotazníkového šetření jsem dotazník otestovala, neboli provedla předvýzkum, na menším vzorku spolužáků ze své třídy, kdy jsem měla za cíl zjistit, zda je formulace otázek srozumitelná, a odstranit případné chyby. Výsledky ukázaly, že je nutné jednu otázku pozměnit. Tyto respondenty jsem do vlastního výzkumu nezařadila. Dotazník jsem uskutečňovala osobně oslovováním jednotlivých studentů nebo skupin studentů bez ohledu na věk či absolvovaný počet ročníků. Nejprve jsem respondenty seznámila s tématem a cílem dotazníku a instrukcemi k jeho vyplnění, kdy každý z nich musel na začátku dotazníku zaškrtnout pohlaví a název fakulty, na které studuje. Kladla jsem přitom důraz na ujištění respondentů o jejich anonymitě. Následně jsem dotazník respondentům předala a určila čas na vyplnění, který se vždy pohyboval v rozmezí 5 - 10 minut. Výhodu své přítomnosti jsem shledala v možném objasnění či konzultování nejasností. Po vyplnění jsem si dotazníky vybrala zpět a poděkovala respondentům za ochotu, čas a spolupráci. Studenti, kteří měli dotazník vyplněný dříve, mi jej sami odevzdali. Tento postup se mi osvědčil jako nejvhodnější a nejlépe proveditelný. Dotazníkové šetření jsem prováděla především v pauzách mezi jednotlivým vyučovacími hodinami v budovách konkrétních fakult Univerzity Palackého. Z výběru vhodných míst jsem nejčastěji volila chodby fakult, odpočinková místa pro studenty, ale i bufet nebo počítačovou učebnu. Celkový počet respondentů činil 349 osob. Z celkového počtu oslovených vysokoškolských studentů tvořilo 113 mužů a 236 žen. K vyplnění dotazníku byli, jak jsem již zmiňovala, požádáni výhradně 45

studenti a studentky Pedagogické, dále Přírodovědné a Filozofické fakulty Univerzity

Palackého.

Z Pedagogické

fakulty

činil

počet

respondentů

198, z Přírodovědné 91 a z Filosofické 60.

4.4 Analýza získaných dat Prvotním cílem empirické části bylo pomocí dotazníkového šetření zjistit, jakou úrovní vědomostí disponují studenti UP v závislosti na pohlaví a jednotlivých fakultách UP vzhledem k problematice ženy v islámské společnosti a jaké jsou mezi nimi vědomostní rozdíly. Z výzkumu jsem zjistila, že při porovnávání mezi jednotlivými fakultami téměř žádné rozdíly nejsou. Nápodobně tomu bylo při rozlišování pohlaví, kde se rozdíly jevily také jako minimální. Výsledky odpovědí jednotlivých otázek z dotazníku jsou zobrazeny v grafech a zpracovány v jednotlivých tabulkách, jež jsou uvedeny v příloze.

Otázka č. 1 - Jakou roli plní žena v islámské společnosti? a) Především roli manželky, matky a vychovatelky další generace. b) Pouze roli živitelky. c) Žena zde neplní žádnou roli. Správná odpověď je: A.

350 300 Četnost

250 200 Odpovědi

150 100 50 0 A

B

C

Graf č. 1: Odpovědi respondentů (otázka č. 1)

46

Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 294 studentů (84%) správně. Zbývajících 55 studentů (16 %) odpovědělo nesprávně. Povědomí respondentů o tom, jakou plní žena v islámské společnosti roli, je ve valné většině správné. Dokazují to výsledky zaznamenané grafu, kde jasně vede odpověď tvrdící, že žena islámském světě je především matkou, manželkou a vychovatelkou další generace. V dnešní moderní době velké množství islámských žen chodí do zaměstnání a současně zvládají starat se o svou rodinu, stejně tak, jako ženy v západní společnosti.

Otázka č. 2 – Může se muslimka provdat za nemuslima? a) Ano, může se provdat za jinověrce. b) Ne,

nemůže.

Nemuslimský

manžel

by

muslimku

mohl

omezovat

v praktikování jejího náboženství. c) Islámský muž ani islámská žena si nemohou vzít za manžela/manželku osobu jiného vyznání.

Četnost

Správná odpověď: B.

180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

Odpovědi

A

B

C

Graf č. 2: Odpovědi respondentů (otázka č. 2)

Z celkového počtu dotázaných respondentů správně odpovědělo 128 studentů (36,68%). Nesprávně odpovědělo 221 studentů (63,32%). Znázornění odpovědí v grafu ukazuje, že znalosti o manželství v islámu u vysokoškolských studentů nejsou správné. Většina z nich je mylně přesvědčena o tom, že se islámský muž se nesmí oženit s ženou vyznávající jinou víru než islám. 47

Pravdou je, že islámský muž se může oženit s ženou, bez ohledu na víru, kterou vyznává. Islámská žena se za muže jiné víry provdat nemůže. Otázka č. 3 – Myslíte si, že je postavení ženy v islámu méněcenné? a) Ano. b) Ne. c) Nevím.

250

Četnost

200 150 Odpovědi 100 50 0 A

B

C

Graf č. 3: Odpovědi respondentů (otázka č. 3)

Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď A, na kterou odpovědělo 231 studentů (66,19%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď C, na kterou zvolilo 75 studentů (21,49%) a 43 studentů (12,32%) zvolilo odpověď B. Více než polovina dotázaných studentů si myslí, že postavení ženy v islámu je méněcenné. Z těchto výsledků je tedy zcela zřejmé, že povědomí o islámském světě, ženských právech a povinnostech zde, je pro západní společnost velmi zkreslené a ke změně názoru by bylo zapotřebí větší znalosti historie islámu, islámského práva, a kultury.

Otázka č. 4 – Jak rozumíte pojmu polygynie v islámu? a) Povolení islámskému muži být v manželském svazku až se 4 ženami současně. b) Povolení muslimskému muži být ve svazku s neomezeným počtem žen zároveň. c) Ani jedna z odpovědí není správná. 48

Četnost

Správná odpověď: A

180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

Odpovědi

A

B

C

Graf č. 4: Odpovědi respondentů (otázka č. 4)

Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 116 studentů (33,24 %) na otázku správně. Zbývajících 233 studentů (66,76 %) studentů odpovědělo nesprávně. Většina oslovených si dle výsledků, které ukazuje graf myslí, že se islámský muž může oženit s neomezeným množstvím žen, což poukazuje na nedostatečnou neznalost základních pravidel týkajících se sňatků v islámském světě, vyplývajících z Koránu a islámského práva Šaríi. Muž smí být současně ve svazku až se 4 ženami, jsou zde však kladeny vysoké požadavky na materiální zabezpečení všech 4 žen stejnou měrou. Stejně tak by tomu mělo být i po stránce emoční.

Otázka č. 5 – Může či nemůže se islámská žena dle islámského práva provdat za více můžu (polyandrie)? a) Ano, může. Islám polyandrii povoluje. b) Ano, může být v manželském svazku s více muži, ale musí mít speciální povolení. c) Ne, nemůže. Islámské právo sňatek jedné ženy s více muži nepovoluje. Správná odpověď: C.

49

350 300 Četnost

250 200 Odpovědi

150 100 50 0 A

B

C

Graf č. 5: Odpovědi respondentů (otázka č. 5)

Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 304 studentů (87,11 %) správně. Zbývajících 45 studentů (12,9 %) odpovědělo nesprávně. Z výsledků grafu vyplývá, že valná většina studentů ví správně, že se islámská žena nemůže být ve svazku manželském s více muži. Islámem to ženám není povoleno.

Otázka č. 6 – Považujete za degradaci či výhodu islámské ženy, dělit se s jinými ženami o jednoho muže (manžela)? a) Degradaci b) Výhodu c) Nevím

250

Četnost

200 150 Odpovědi 100 50 0 A

B

C

Graf č. 6: Odpovědi respondentů (otázka č. 6) 50

Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď A, na kterou odpovědělo 223 studentů (63,90%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď C, kterou zvolilo 82 studentů (23,50%) a 44 studentů (12,61%) volilo odpověď B. Výsledky grafu ukazují většinovou volbu odpovědi A, což znamená, že mnoho lidí si vůbec neumí představit soužití ženy s více ženami svého muže a dělení se o něj s nimi. Považují to za její degradaci, aniž by se snažili vidět i kladné stránky tohoto soužití, které je v islámu považováno za zcela normální.

Otázka č. 7 – Viděl/a jste film nebo četl/a knihu s názvem Bez dcerky neodejdu? Pokud ano, jaký na něj máte názor? a) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha ve mně vyvola/a negativní

pocity,

ale pravdou je, že neznám patřičné souvislosti v této problematice. b) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha je jasným nepochopením základních vztahů v islámské rodině a neznalostí islámského práva Šaría. c) Ne, neviděl/a jsem film ani nečetl/a knihu.

250

Četnost

200 150 Odpovědi 100 50 0 A

B

C

Graf č. 7: Odpovědi respondentů (otázka č. 7)

Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď C, na kterou odpovědělo 199 studentů (57,02%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď A, na kterou zvolilo 107 studentů (30,66%) a 43 studentů (12,32%) zvolilo odpověď B. Graf vypovídá o skutečnosti, že na rozdíl od minulých let, kdy tento světový bestseller a jeho následné zfilmování hrálo velkou roli v ovlivňování povědomí

51

o islámu, jak uvádím i v teoretické části práce, dnes už tomu tak není. Mnoho studentů knihu ani film nečetlo, nevidělo.

Otázka č. 8 – Co pro islámskou ženu znamená zahalování se? a) Symbol příslušnosti k islámu, způsob ochrany, znak jisté nedostupnosti a respektu k ženě. b) Symbol útisku a degradace islámské ženy. c) Snaha ženy prezentovat se/strhávat na sebe pozornost na veřejnosti. Správná odpověď: A.

300

Četnost

250 200 150

Odpovědi

100 50 0 A

B

C

Graf č. 8: odpovědi respondentů (otázka č. 8)

Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 273 studentů (78,22 %) správně. Zbývajících 76 studentů (21,78 %) odpovědělo nesprávně. Z výsledků grafu vyplývá, že většina respondentů správně pochopilo, že zahalující oděvy, které jsou islámské společnosti vlastní, nejsou nástrojem protidemokratického útlaku, nýbrž kulturním zvykem, který jim poskytuje ochranu, respekt a způsob, jak být posuzována dle svých vnitřních kvalit/schopností, nikoliv vnějšího vzhledu.

Otázka č. 9 – Víte, která země, jako první v Evropě vydala v dubnu 2011 zákon zakazující nošení šátku/závoje na veřejnosti? a) Rakousko b) Francie c) Belgie 52

Správná odpověď: B.

250

Četnost

200 150 Odpovědi 100 50 0 A

B

C

Graf č. 9: Odpovědi respondentů (otázka č. 9)

Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 236 studentů (67,62 %) správně. Zbývajících 113 studentů (32,38 %) odpovědělo nesprávně. Jak je uvedeno v části teoretické, první zemí, v níž byl schválen zákon zakazující ženám nošení šátku na veřejnosti, byla Francie, kterou správně zvolila více než polovina respondentů, a to 236 z celkových 349. Teprve po ní následovala v červenci téhož roku Belgie s obdobným zákonem.

4.5 Diskuze V rámci praktické části, jež byla realizována formou dotazníku, obsahujícího 9 otázek, týkající se islámské ženy, jsem si chtěla ověřit, zda informace obsažené v teoretické části korespondují s výsledky dotazníkového šetření, které bylo cíleně zaměřeno na studenty tří fakult UP a úroveň jejich znalostí v této problematice. Tímto jsem také hledala, jestli jsou ve výsledcích mezi jednotlivými fakultami a pohlavím respondentů rozdíly. První otázka dotazníkového šetření se zabývá rolí islámské ženy. V teoretické části uvádím, že hlavní rolí islámské ženy je především role matky, vychovatelky další generace. Není tím však míněno, že by se nemohla uplatňovat mimo domov a chodit do zaměstnání. Jen musí mít dostatek času na rodinu, a práce nesmí nijak omezovat její víru a čest. Většina studentů v dotazníkovém šetření odpověděla na tuto otázku správně. 53

V dalších otázkách (2, 4, 5 a 6) jsem se zaměřila na tématiku soužití a manželství v islámu, jež bývá vzhledem ke své jedinečnosti a odlišnostem z pohledu západní společnosti islámskému světu často vytýkána. Výsledky šetření jsou spíše špatné, z čehož vyplývá, že znalosti v této oblasti islámu nejsou na dostačující úrovni. Třetí otázka dotazníku, týkající se názoru na méněcennost islámské ženy, byla položena především za účelem zjištění názoru respondentů a od toho se odvíjející znalosti patřičných souvislostí. Nadpoloviční většina respondentů si myslí, že postavení ženy v islámu je méněcenné. Ke správnému porozumění je nutný diferencovaný přístup vzhledem k historii islámského světa, společenským vrstvám a míře uplatnění Šaríi v jednotlivých zemích. Otázka směřující k povědomí studentů o publikaci Bez dcerky neodejdu, která byla následně zfilmována a stala se světovým bestsellerem, u mnoha lidí vyvolává negativní emoce a snahu islámským ženám pomoci a bojovat za jejich práva, aniž by věděli, zda tyto ženy pomoc skutečně potřebují. Bohužel zde se jedná o jednu z nesprávně orientovaných publikaci, jejíž autorkou je žena, která zřejmě neznala Šaríu a z ní vyplývající základní pravidla vztahů v islámském světě. Publikací stejného rázu dnes existuje nespočet a bohužel často ještě zhoršují postoj nemuslimů k muslimskému světu a vedou k jeho neoprávněnému odsuzování. V posledních dvou otázkách, zaměřených na zahalování muslimek, výsledky ukazují, že respondenti rozumí úloze zakrývajících oděvu, které mají mnoho podob, od hidžábu až po burku a jsou islámským ženám vlastní. Nejsou tedy nástrojem submisivity a útisku, jak si mnozí nesprávně myslí, ale tradicí, kulturním zvykem a symbolem příslušnosti k islámu. Přičemž je potřeba brát v potaz, že v některých evropských zemích jako je Francie či Belgie již existují zákony zakazující muslimkám se na veřejnosti zahalovat, což objasňuji v teoretické části práce. Na tyto otázky odpověděli respondenti fakult v převážné většině správně.

4.6 Doporučení Správnost výsledků dotazníkového šetření není zcela jednoznačná. Povědomí studentů o islámské ženě rozhodně není ve všech ohledech dostačující. Důvodem je do určité míry nedostatek kvalitní literatury zabývající se touto tématikou 54

a poodkrývajících skutečný život ženy v islámské společnost. Zvýšení počtu publikací tohoto rázu, by ve velké míře pomohlo změnit náhled na islámskou společnost a kulturu. Dále by bylo vhodné klást větší důraz na předměty ve školách, které se orientují na učení se jiným kulturám a soužití s nimi, což je hlavním cílem multikulturní výchovy, která patří mezi průřezová témata již na základních školách. Neméně důležité je soustředit výuku v předmětech jako dějepis, zeměpis, občanská nauka a základy společenských věd, které pomohou pochopit širší souvislosti týkající se islámu, jeho historie, islámských zemí, jejich kultury a života. V poslední řadě chybí televizní pořady orientované na islámské země, zdejší kulturu, mentalitu islámské společnosti, a napomáhajících multikulturnímu soužití, což je zcela jistě velkou nevýhodou, protože dnešní mládež, se na rozdíl od dřívější doby, s velkou oblibou zaměřuje především na sledování televizní obrazovky, která je pro ně spolu s internetem nejčastějším zdrojem nových informací.

55

Závěr Bakalářská práce nesoucí název Žena v islámské společnosti je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se opírala především o informace získané ze studia literatury, kdy jsem často čerpala z publikací Luboše Kropáčka, který je odborníkem, co se týče arabské kultury. Za neméně důležitý zdroj je v tomto směru považována posvátná kniha všech muslimů, Korán, který je základem myšlení každého vyznavače islámského náboženství. Z další literatury například publikace Magdalény Frouzové, „Závoj a džíny, ženy v islámském světě“, která mě velmi zaujala osobními zkušenostmi jednotlivých autorek, které do

sborníku

uvedly pokaždé z jiného

úhlu

pohledu

o

postavení

ženy,

a vždy v rámci některé z islámských zemí. Postavení se v rámci jednotlivých zemí liší, proto není vhodné zobecňovat či zjednodušovat a vytvářet tak předsudky, aniž by byla pochopena odlišnost a různorodost každé kultury v závislosti na míře uplatnění Šaríi, způsobu výkladu Koránu a odlišnosti města a venkova, což hraje velmi důležitou roli při vytváření názoru o postavení a právech muslimek. V první kapitole práce jsou popsány počátky islámu a jeho vývoj a přínos pro společnost, který považuji za klíčový pro pochopení důležitých skutečností a omezení předsudků vůči této kultuře a společnosti. V následující kapitole jsem se věnovala muslimské ženě, jakožto bytosti, která má své postavení, svá práva, ale i povinnosti, které musí stejně jako muž dodržovat. Islámským ženám je věnován dostatek prostoru v literatuře, především beletristické, o to méně v odborné. Dále je obsahem kontroverzní téma ženského zahalování, které se svou podobou liší v jednotlivých zemích a jeho významnost, v niž hraje roli větší či menší vliv Západní společnosti. Mnohoženství je jevem ze strany západní kultury naprosto odmítaným, aniž by si společnost uvědomila, že nevěra, kterou často praktikují, způsobuje mnohdy větší rány než vědomé soužití s více ženami, které muslimové provozují. Dále je v této kapitole poskytnut pohled na vzdělání a možnosti profesního uplatnění žen, které se spolu s modernizací islámských zemí a zvýšeným zájmem veřejnosti, dostalo na vyšší úroveň, než tomu bylo dříve.

56

V poslední kapitole je ve zkrácené verzi popsána důležitost rodiny a sňatku jako základu muslimské obce. Uzavírání sňatku a rozvod se řídí stejně tak jako v naší kultuře i v té islámské jistými pravidly odvíjejícími se od Šaríi, Koránu, společenských vrstev a konkrétního státu. V empirické části bylo kladeno za cíl zjistit úroveň znalostí studentů Univerzity Palackého o ženě v islámské společnosti v závislosti na rozdílech mezi jednotlivými fakultami a pohlavími. Výraznější rozdíly se pomocí dotazníkového šetření zjistit nepodařilo, nicméně úroveň znalostí se jeví jako nejednoznačná. Výsledky ukazují, že v jistých ohledech jsou znalosti studentů správné, jinde by bylo zapotřebí větší informovanosti, která by napomohla propojení potřebných souvislostí a zmenšení propasti, jež mezi islámským světem a okolím stále existuje. Život islámské ženy není ani tak černý, jak jej prezentují média, ani tak růžový jako pohádka se vždy šťastným koncem. Muslimská žena musí stejně jako ostatní ženy na světě bojovat za svá práva, své možnosti a rovnoprávnost. Musí být silná a současně hrdá na kulturu a víru, v níž žije a kterou přijala. Cílem práce bylo zobrazit ženu v islámském světě spolu s jejími právy a povinnostmi, postavením, vztahy k mužskému pohlaví v pravdivém světle. I když je jasné, že existují i smutné osudy těchto žen. Cíl jsem se snažila naplnit. Doufám, že v kombinaci s teoretickou částí, se tomu tak komplexně podařilo učinit.

57

Seznam použitých zdrojů Literatura ABDALATI, Hammudah. Zaostřeno na islám. Nové, přeprac. a opr. vyd. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010, 203 s. ISBN 978-80-904373-6-4. AL OUKLA, Jana. Závoj si nesundám aneb postavení žen v islámu očima české muslimky. In: FROUZOVÁ (ED.), Magdaléna. Závoj a džíny: ženy v islámském světě. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2005, 207 s. ISBN 80-7021-776-6. BOËLLE-ROUSSET, Cathy, Chantal CHEMLA a Nicole RASTETTER. Klíč k náboženství: srovnání čtyř největších světových náboženství:[co mají společného judaismus, křesťanství, islám a buddhismus?]. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, 158 s. ISBN 80-000-1679-6. DENNY, Frederick Mathewson. Islám a muslimská obec. 1. vyd. Praha: Prostor, 1998, 194 s. ISBN 80-851-9069-9. HAERI, Fadhlalla. Základy islámu: tradice, historie, vývoj, současnost. Olomouc: Votobia, 1997, 235 s. ISBN 80-7198-212-1. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007, 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. IBRAHIM, I. Stručný průvodce k porozumění islámu. 2.vyd. Praha: Islámská nadace, 2009, 54 s. ISBN 978-80-904373-4-0. KEENE, Michael. Světová náboženství. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2008, 192 s. ISBN 978-80-242-2137-3. KLÍMOVÁ-PUMEROVÁ, Květa. Mužům vstup zakázán. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 223 s. ISBN 80-717-8995-X. Korán. 3. vyd. v tomto překl. Praha: Academia, 2000, 797 s. ISBN 80-200-0246-4. KOUŘILOVÁ, Iveta a Miloš MENDEL (eds.). Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. 1. vyd. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2003, 172 s. ISBN 80-854-2553-X. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5.vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, 292 s. ISBN 978-807-0219-256. KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002, 197s. ISBN 80-702-1540-2. 58

KROPÁČEK, Luboš. Islám. In: KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, Blanka a kol. Obrazy ženství v náboženských kulturách. 1. vyd. Praha: Paseka, 2008, 351 s. ISBN 978-8071858-904. KROPÁČEK, Luboš. Islámský fundamentalismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996, 263 s. ISBN 80-702-1168-7. KŘIKAVOVÁ, Adéla, Miloš, MENDEL a Zdeněk MÜLLER. Islám: Ideál a skutečnost. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 367 s. ISBN 80-703-8012-8. Lidská práva v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mnasria, 2006, 47 s. ISBN 80-903-1962-9. MÜLLER, Zdeněk. Islám a islamismus: dilema náboženstvi a politiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2010, 256 s. ISBN 978-802-0018-182. MÜLLER, Zdeněk. Islám: historie a současnos :[náboženství, civilizace, společnost, ideologie, moderní svět a modernizace, islamismus]. 1. vyd. Praha: NS Svoboda, 1997, 187 s. ISBN 80-205-0534-2. PAVLINCOVÁ, Helena a Břetislav HORYNA. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd., podstatně přeprac. a rozš., (v nakl. Olomouc vyd. 1.). Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, 661 s. ISBN 80-718-2165-9. SPENCER, Robert. Islám bez závoje. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, 236 s. ISBN 80725-4761-5. TUREČEK, Břetislav. Světla a stíny islámu: drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007, 214 s. ISBN 9788024219097. Elektronické zdroje Francie jako první evropská země zakazuje ženám chodit se zahalenou tváří po ulici [online]. [cit. 27. 10. 2011]. Dostupné z: . Zahalení tváře – povinnost nebo doporučení? [online]. [cit. 1. 11. 2011]. Dostupné z: .

59

Seznam příloh Příloha 1 - Dotazník Příloha 2 - Tabulky výsledků dotazníku

60

Příloha 1 Pohlaví: muž x žena Název fakulty: 1. Jakou roli plní žena v islámské společnosti? a) Především roli manželky, matky a vychovatelky další generace. b) Pouze roli živitelky rodiny. c) Žena zde neplní žádnou roli. 2. Může se muslimka provdat za nemuslima? a) Ano, může se provdat za muže jinověrce. b) Ne, nemůže. Nemuslimský manžel by muslimku mohl omezovat v praktikování jejího náboženství. c) Islámský muž ani islámská žena si nemohu vzít za manžela/manželku osobu jiného vyznání. 3. Myslíte si, že je postavení ženy v islámu méněcenné? a) Ano b) Ne c) Nevím 4. Jak rozumíte pojmu polygynie v islámu? a) Povolení muslimskému muži být v manželském svazku až se 4 ženami současně. b) Povolení muslimskému muži být ve svazku s neomezeným počtem žen zároveň. c) Ani jedna z možností není správná. 5. Může či nemůže se islámská žena dle islámského práva provdat za více mužů (polyandrie)? a) Ano, může. Islám polyandrii povoluje. b) Ano, může být v manželském svazku s více muži, ale musí mít speciální povolení. c) Ne, nemůže. Islámské právo sňatek jedné ženy s více muži nepovoluje. 6. Považujete za degradaci či výhodu islámské ženy, dělit se s jinými ženami o jednoho muže (manžela)? a) Degradace b) Výhoda c) Nevím 7. Viděl/a jste film nebo četl/a knihu s názvem Bez dcerky neodejdu? Pokud ano, jaký na něj máte názor? a) Ano, viděl(a)/četl(a). Vyvolal ve mně negativní pocity, ale pravdou je, že neznám patřičné souvislosti v této problematice.

b) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha je jasným nepochopením základních vztahů v islámské rodině a neznalostí islámského práva Šaría. c) Ne, neviděl/a jsem film ani nečetl/a knihu. 8. Co pro islámskou ženu znamená zahalování se? a) Symbol příslušnosti k islámu, způsob ochrany, znak jisté nedostupnosti a respektu k ženě. b) Symbol útisku a degradace islámské ženy. c) Snaha ženy prezentovat se/strhávat na sebe pozornost na veřejnosti. 9. Víte, která země, jako první v Evropě vydala v dubnu 2011 zákon zakazující nošení šátku/závoje na veřejnosti? a) Rakousko b) Francie c) Belgie

Příloha 2

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 36 0 7 43

Ž 131 2 22 155

∑ 167 2 29 198

Přírodovědná M 33 1 5 39

Ž 41 2 9 52

∑ 74 3 14 91

Filozofická M 29 0 2 31

Ž 24 0 5 29

∑ 53 0 7 60

∑ 294 5 50 349

Tabulka č. 1: odpovědi respondentů (otázka č. 1)

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 9 16 18 43

Ž 34 50 71 155

∑ 43 66 89 198

Přírodovědná M 5 15 19 39

Ž 12 14 26 52

∑ 17 29 45 91

Filozofická M 2 15 14 31

Ž 3 18 8 29

∑ 5 33 22 60

∑ 65 128 156 349

Tabulka č. 2: odpovědi respondentů (otázka č. 2)

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 26 3 14 43

Ž 118 17 20 155

∑ 144 20 34 198

Přírodovědná M 24 5 10 39

Ž 36 8 8 52

∑ 60 13 18 91

Filozofická M 14 8 9 31

Ž 13 2 14 29

∑ 27 10 23 60

∑ 231 43 75 349

Tabulka č. 3: odpovědi respondentů (otázka č. 3)

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 21 15 7 43

Ž 39 76 40 155

∑ 60 91 47 198

Přírodovědná M 9 16 14 39

Ž 23 22 7 52

Tabulka č. 4: odpovědi respondentů (otázka č. 4)

∑ 32 38 21 91

Filozofická M 13 13 5 31

Ž 11 12 6 29

∑ 24 25 11 60

∑ 116 154 79 349

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 4 3 36 43

Ž 3 11 141 155

∑ 7 14 177 198

Přírodovědná M 2 5 32 39

Ž 4 1 47 52

∑ 6 6 79 91

Filozofická M 0 5 26 31

Ž 2 5 22 29

∑ 2 10 48 60

∑ 15 30 304 349

Tabulka č. 5: odpovědi respondentů (otázka č. 5)

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 20 7 16 43

Ž 106 17 32 155

∑ 126 24 48 198

Přírodovědná M 26 4 9 39

Ž 38 7 7 52

∑ 64 11 16 91

Filozofická M 17 5 9 31

Ž 16 4 9 29

∑ 33 9 18 60

∑ 223 44 82 349

Tabulka č. 6: odpovědi respondentů (otázka č. 6)

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 14 8 21 43

Ž 46 15 94 155

∑ 60 23 115 198

Přírodovědná M 19 4 16 39

Ž 13 6 33 52

∑ 32 10 49 91

Filozofická M 12 8 11 31

Ž 3 2 24 29

∑ 15 10 35 60

∑ 107 43 199 349

Tabulka č. 7: odpovědi respondentů (otázka č. 7)

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 30 7 6 43

Ž 123 23 9 155

∑ 153 30 15 198

Přírodovědná M 33 2 4 39

Ž 42 4 6 52

Tabulka č. 8: odpovědi respondentů (otázka č. 8)

∑ 75 6 10 91

Filozofická M 23 5 3 31

Ž 22 5 2 29

∑ 45 10 5 60

∑ 273 46 30 349

Fakulty Odpovědi a) b) c) ∑

Pedagogická M 3 30 10 43

Ž 10 111 34 155

∑ 13 141 44 198

Přírodovědná M 3 28 8 39

Ž 5 34 13 52

Tabulka č. 9: odpovědi respondentů (otázka č. 9)

∑ 8 62 21 91

Filozofická M 3 17 11 31

Ž 3 16 10 29

∑ 6 33 21 60

∑ 27 236 86 349