EMOCE A ŠKOLA Metodika Pomůcky: prezentace (Emoce a škola), dataprojektor, flipcharty, fixy, kancelářský papír, barevné papíry, pastelky.
1. Představení lektora, úvod.
Aktivita č. 1: Klademe účastníků otázky, na které odpovídají písemně (upozorníme, že nebudou sdělovat přede všemi) – jde o úvodní evokaci, která by je měla naladit na téma emocí: · Kdy naposledy jste prožívali něco příjemného? · Jakou barvou byste ten pocit vyjádřili? · Kdyby se ten pocit měl vyjádřit hudbou, jaká by to byla hudba? · Spojuje se tento pocit s nějakou vůní? Podle atmosféry ve skupině můžeme nechat účastníky, aby se ve dvojicích sdělili své odpovědi, ale není to nutné. Následuje krátká reflexe. Reflexe: · Jaké to bylo? Změnila se nějak vaše nálada, když jste si vzpomněli na něco příjemného? · Jak si myslíte, že tyto otázky souvisí s naším tématem? 2. Radostná atmosféra Součástí výchovného stylu EV je radostná atmosféra. Jak si představit radostnou atmosféru ve škole? Znamená to, že všichni, učitelé i žáci jásají? Ne? Co by se tedy ve škole mělo dít – a naopak nemělo, aby v ní panovala radostná atmosféra?
Aktivita č. 2: Brainstorming na téma Radostná atmosféra ve škole.
(Nápověda - určitě by se mezi nápady mělo objevit, že se žáci nebojí, nenudí, zažívají radost z úspěchu, sebedůvěru, přátelské vztahy, pozitivní citové zážitky, slaví školní svátky atd.) Po skončení brainstormingu provedeme třídění a rekapitulaci nápadů. Jak souvisí radostná atmosféra s emocemi ve škole, tedy s dnešním tématem? – Jestli chci vést žáky, aby zvládali své emoce, jestli chci budovat radostnou atmosféru, musím sám být emočně zralou osobností. Dá se to nějak natrénovat? – Naštěstí ano, je prokázáno, že emoční inteligence je něco, co lze tréninkem posilovat. 3. Prezentace EMOČNÍ INTELIGENCE, v jejím průběhu aktivity. A. Identifikace emocí
Aktivita č. 3: Emoční analfabet? Jak to vypadá, když má někdo sníženou emoční inteligenci? Rozdělíme účastníky do skupin (nejlépe po čtyřech) a zadáme první otázku k přemýšlení. Pokuste se symbolicky/kresbou postavy vyjádřit, co si myslí, co cítí, co říká, jak se chová člověk, který má sníženou emoční inteligenci. Rozdáme flipcharty a fixy, po 15 min následuje prezentace skupinové práce. Reflexe: · Co jsme se dozvěděli o EQ? · Překvapilo vás něco? · Co se stane, když zanedbáváme rozvoj EQ? Nyní se pokusme najít odpověď na otázku, co vytváří emoce? Mohou za naše emoce okolnosti? Ve skutečnosti nejsou to okolnosti, kdo určuje naše emoce, ale naše myšlenky. Zásadní roli v tom hrají naše zkušenosti z dětství – když nás spouštěč v amygdale upozorní na podobnou událost, reagujeme stejně. Amygdala jako houba do sebe nasává zkušenosti (čím je dítě menší, tím více „nasává“. Když pak někoho potkám, amygdala mi okamžitě nabídne informaci: Vypadá jako stará Blažková, ta byla drbna. Je to drbna! A hippocampus říká: Vypadá jako čarodějnice! A amygdala spustí: Boj se! Velmi podstatné tedy je, naučit se identifikovat své emoce. Následují tři varianty aktivit na identifikaci emocí; podle časových možností vybereme jednu či více aktivit.
Aktivita č. 4: Učíme se identifikovat emoce I. Napište aspoň šest emocí, které souvisí s následujícími prožitky: · štěstí · strach · vztekem · deprese Pro lepší pochopení uveďte př.: Se štěstím se spojují např. radost, potěšení, radostné vzrušení atd. Doplňte další. Nejdříve pracuje každý sám, pak se pracuje metodou sněhové koule (účastníci se spojí do dvojic, čtveřic, příp. osmičlenných skupin). Na závěr za skupinu vystoupí jeden mluvčí. Každá skupina představí pouze jednu skupinu emocí (např. štěstí), aby se neopakovaly stále stejné emoce. Pozn. Tato aktivita může být pro účastníky velmi náročná; je docela možné, že výsledkem nebudou dlouhé seznamy emocí, ale poznání, že v identifikaci emocí máme velké mezery. Reflexe: · Jaký smysl by mohlo mít toto cvičení?
Aktivita č. 5: Učíme se identifikovat emoce II. Pokuste se rozvzpomenout na události předchozího týdne. Jaké výrazné emoční prožitky máte za sebou? Vyberte 2-3 situace, zapište si je. Nyní se pokuste vybavit podrobnosti. · co jsem cítil/a, · jak se to projevovalo v mém chování, · v tom, co jsem říkal/a aj. Účastníci pracují samostatně, nenutíme je ke sdělování, spokojíme se s reflexí. Reflexe: · Bylo snadné rozvzpomenout se na situace? · Které převažovaly – pozitivní, nebo negativní? · Čeho si víc všímáme?
· Jak se vám dařilo pojmenovat emoce a projevy v chování? · Čeho jste si při aktivitě všimli?
Aktivita č. 6: Učíme se identifikovat emoce III. Tentokrát se zaměříme na pozorování emocí u druhých. Sledujeme ukázku z filmu Pelíšky (velmi známá scéna o nocích a knedlících poskytuje bohatě materiálu, zároveň nabízí humor a uvolnění napětí: http://www.youtube.com/watch?v=aVXeDiGmEhM). Vhodné je rozdělit sledování postav do skupin – jedna skupina popíše, co vypozorovala u otce, druhá zaznamená své pozorování maminky, třetí se zaměří na dceru, čtvrtá na hosta. Lektor může připravit i jednoduchou tabulku, do které si účastníci svá pozorování zapisují (co postava říká, jak se chová, jaké má pravděpodobně pocity). Za každou skupinu pak vystoupí mluvčí, který sdělí výsledky pozorování. Reflexe: · Šlo by emoce, které jsme pozorovali, zvládnout lépe? · Jaké dovednosti by člověk musel mít?
B. Vyjadřujeme své pocity
Aktivita č. 7: Vyjadřování emocí – co je blokuje, co je podporuje Časový rámec: 45 min Skupinová činnost, ve které si účastníci uvědomí, které výroky či chování ze strany vychovatelů způsobují, že děti přestanou vyjadřovat své pocity, a které výroky naopak vyjadřování emocí podporují. Krátce vysvětlíme mýty ve vyjadřování emocí a to, jakým způsobem dochází k jejich blokování. · Rozdělíme účastníky do skupin po 4-5. · Každá skupina zapíše na připravený poster všechny výroky, které blokují spontánní vyjadřování citů (např. Nebreč, už jsi velká.) · Do druhé sloupce zapíší všechny výroky či způsoby jednání, které podporují vyjadřování emocí.
· Každá skupina prezentuje výsledek své práce. · U výroků, které skupiny uvádějí jako podporující, žádáme ostatní skupiny o potvrzení, zda je také vyhodnocují jako podporující. · Dotáhnout dál – přeprogramování – výroky, kterými si můžeme povolit projev citů: Jsem velká, ale když se mi chce, můžu brečet. Reflexe: · Co vás nejvíce překvapilo? · Může se stát, že některý výrok (či způsob chování) může za určitých okolností blokovat, a za jiných okolností podporovat vyjadřování emocí? · Znáte podobné výroky ze svého života? C. Odpovědnost za emoce Už víme, že se můžeme učit identifikovat své emoce. Můžeme ovšem nějak ovlivnit, jaké naše emoce jsou? – Je zřejmé, že ano, můžeme totiž volit, jaký postoj zaujmeme k událostem, které prožíváme. A postoje ovlivňují to, co si myslíme, stejně jako to, co cítíme. Své emoce tudíž můžeme ovlivnit mj. tím, jaká máme očekávání (pozitivní či negativní); už jen tím, že si svou emoci uvědomíme, že na ni zaměříme pozornost, ji můžeme zvládnout tak, abychom my měli emoci, nikoli emoce nás. S tímto tématem souvisí např. koučink, sebekoučování, prevence a zvládání stresu, prevence syndromu vyhoření, psychohygiena apod. 4. Prevence a zvládání stresu ve škole Pedagogičtí pracovníci jsou nuceni odolávat mnoha zátěžím v průběhu celého pracovního dne. Proto je vhodné se zaměřit i na některé metody, které by mohly pomoci učiteli v krátké době se odreagovat a uvolnit napětí. Při řešení akutní krize, v průběhu vyučování, o přestávce či během zdlouhavé porady je možné použit techniky, jež zahrnují práci s tělem, práci s dechem a hlasem, cvičení mysli či relaxaci smyslů. Mohou nám poskytnout rychlou regeneraci sil, harmonizovat duševní činnosti. Umožní nám pozitivní přeladění například odvedením pozornosti k tělesným projevům nebo i vně sebe. Některé techniky jsou určeny k provádění v soukromí a individuálně, jiné naopak lze realizovat kdekoliv, a to jak samostatně, tak ve skupině. Lze je použít i pro žáky v průběhu vyučování nebo i jindy (například při školním výletě, na lyžařském výcviku, apod.) Mezi podpůrné metody řešení profesního stresu ve škole může patřit tzv. Bállintovská skupina, která se realizuje pod vedením psychologa, nebo „debriefing“ (ten slouží především k tomu, aby si učitel nenesl domů případné
negativní pocity (jde o několikaminutová setkání kolegů, kteří před odchodem z práce „vyvětrají“ a proberou, co den přinesl). Následuje řada technik, které mohou pomáhat zvládat stres učitelům i žákům. Některé z aktivit zařadí lektor podle uvážení do semináře, jiné techniky pouze slovně popíše (ev. nakopíruje jejich popis a rozdá ho účastníkům).
Aktivita č. 8 Antistres Ve stoje žáci postupně zatínají celé tělo: kotníky, lýtka, kolena tím, že je tlačí „dozadu“, stehna, hýždě. Celá spodní polovina těla je pevně sevřena. Nyní plný nádech, ramena jdou nahoru a zatnout v nádechu celý hrudník, ruce v pěst, krk, svaly na hlavě. Pak v krajní poloze prudce s výdechem uvolnit celé tělo. Lehce vydýchat a znovu – alespoň 3 – 5x. Jde o výborné antistresové cvičeni, které uvolňuje bloky v těle, „rozproudí energii“, eliminuje nutkavé aktivity. Omezení: po úrazech, vysoký krevní tlak, nízký krevní tlak, gravidita, úrazy. (Podle J. Svobody.) Příklady očních cviků: rychlé mrkání, pohyby očí do stran, kroužení, přibližování prstu k nosu, zahřívání očí dlaněmi. Uvolňování obličeje: zívání, uvolňování jazyka, tváří a rtů pomocí grimas, provádění masáže a stimulace tlakových bodů obličeje (spánky, čelo, obočí, kořen nosu). Uvolňování rukou: procvičování prstů, prohmatávání kloubů, masáž dlaně, protřepávání, kroužení zápěstím, symbolické odtlačování zátěže od těla či odhazování nepohody od sebe do prostoru, taneční pohyby rukou. Práce s dechem: izolované břišní a hrudní dýchání, rychlé dýchání, střídavé nadechování se nosem s výdechem ústy. Práce s hlasem: vyluzování různých neartikulovaných zvuků (mručení, hučení, bručení, pištění), prozpívávání samohlásek, opakování jedné slabiky, přeříkávání jazykolamů. (Bártová, 2009)
Návrhy dalších aktivit využitelné pro žáky: · Napište 10 svých slabin a chyb, napište 10 svých silných stránek – pokaždé si měřte přitom čas, co trvalo kratší dobu? Následuje reflexe zaměřená na fakt, že obvykle svou pozornost upíráme na negativní záležitosti. Je to otázka postoje (viz výše), který si volíme... · Jaké hodnoty jsou podle vás potřebné pro emočně inteligentní život? Napište jich šest. Které z nich máte? Které byste chtěli rozvinout? (Nejčastěji uváděné hodnoty jsou podle výzkumů: moudrost, láska, statečnost, spravedlnost, umírněnost a spiritualita; atd. – můžete srovnat, které jste uvedli vy.) · Jednoduchá cvičení k odstranění psychického napětí a nácvik realaxace ve škole (Lokšová, Lokša, s. 94).
Zdroje: Wilding, Ch. Emoční inteligence. Praha: Grada, 2010. ISBN: 978-80-247-2754-7. Goleman, D. Práce s emoční inteligencí. Praha: Columbus 1999. ISBN 80-7249017-6. Lokša, J., Lokšová, I. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál 1999. ISBN 80-7178-205-X. Kanitz, A. von: Jak rozvíjet svou emoční inteligenci. Praha: Portál, 2008. Bártová, J. Umíme se bránit stresu? [online] Učitelské listy. Dostupné z: http://www.ucitelske-listy.cz/2009/11/jana-bartova-umime-se-branitstresu.html [28. 3. 2013] Seminář Jana Svobody o motivaci ve školní praxi. Seminář J. Beníška o emoční inteligenci.
