elektrické brýle pro erika satieho písňové texty
památce petra skoumala
refrén aforismům sluší nejvíc otazník./?
tříkročný vinnettou potřikrát nad hlavou za prahou měsíc mi stavěl tvář zoufalou neboť jsem nebyl sám s ivanou ospalou potřikrát za prahou abych však upřímně řekl vám někdy to raději přivolám neboť když s ivanou bývám tam shledávám že ten plán je jen klam nehodlám milostnou paletou já starý shaterhand vinnettou pohrdat více tou vinětou totiž mou hodnotnou samotou tolikrát vítěznou za prahou já starý shaterhand vinnettou
ztraceno v závěji napadne sníh a narostou závěje je tu dost nuda nic moc se neděje bída a nepokoj válečné střety odvály v neznámo s dávnými lety kdy chlapec probděl noc nad knihou veršů kdy chodil kupovat cikorku k herschům to se ví na dluh však jim to spočítá copak jej někdo počítal k elitám leč přijde doba kdy nastanou časy pro něj jak stvořené poslušně hlásí je občan činů má toho vážně dost dlouho jen mlčel ponížen tajil zlost tak jenom pro ty co dneska žehrají na nudu na klid ptají se potají jakpak by obstáli v takovém čase zda by ta otázka nebyla pasé a padne sníh a navanou závěje
líný nápad (líné ách) nimral sedá hraje šach doutná doutná v pilinách zapraská to blafne v tmách nimral křikne překroč práh nápad ale (jak by hrách na zeď házel) jsem jen prach sedí nimral čichá krach král mu skončí na marách posečkej mi nejsi vrah smrtka kývne zná ten strach zapraská to blafne v tmách líný nápad líné ách sedí nimral hraje šach doutná doutná v pilinách
noc s nimralem čtu-li píseň napoprvé padne-li jí ten můj klíč otevřem se v sebe vejdem nazí? jen to nevykřič žel když na ni zvoním příště zámek ou byl vyměněn a když ne? přec už to není víc než pokec s nimralem co že z toho vlastně plyne? důvěřujme náhodě ostatek je vata výduť vonná pěna v záchodě?
mlsný kocour (jedním tahem) v posledním poledni kdy žákyňky se ptají zda mohou k oknu jít trochu je otevřít by mohla duše ven a prolétnout se v kraji by mohla duše ven jakmile osiří sestřičky nejmladší ti živí malí štíři se srdcem na dlani se srdcem na talíři jdou k oknům poprvé a trochu přitom hrají v posledním poledni kam slunce nesahají
píseň lapiduchova zlomený muž vzlyká a je do křesla v pláči přišpendlen a mrtvá máť vzduchem pluje nad zvláštní písní nosoplen kudy ses dal anděli můj vylétne náhle ze rtů tvých kdo se tu ptal slyšíš tak stůj neopusť svět nás smrtelných omšelé stěny pokoji bledý proplouvat vámi naposledy s bárky své zdravit skarabea do plachet fouká k břehům se blížím kanthare už se neohlížím končí se tahle odysea
pramen dnes buďte tiché bytosti pramene je-li vám dáno spočinout v klidu šumění prázdného se přes vás překlene jen buďte tiše tak tedy… inu jak je to ve verši když marnost zívá chvilku se usmívá pak frnkne šance všivá jak říci dost a nebýt vtipům pro radost jak je to s podnebím verše dnes buďte tiché bytosti pramene je-li vám dáno spočinout v klidu šumění prázdného se přes vás překlene jen buďte tiše tak tedy… inu
8 veršů tak to si pane říkáte o malér není vám lhostejný libozvuk v řeči pak třeba otrok nastupte do galér a pomalu vážně veslujte k zteči vysokých cimbuří bájného přístavu - jestli mi zalžete rychle vám uplavu abyste stvrdil že neznáte tabu nadat si nadutců pitomců srabů
nimral národní červotoč se vrtá v krovu chalupa se rozpadá českou lhotou k honzíkovu? tudy zadem na blata chcete-li se smočit dříve v díře hoven v hoven díře pak pokud se pán nestydí tuhle ji má… pod listím
2 zmije
co kdybych nebyl co pak nějak bys to už přežila vyndej si z boty bodlák neblázni nejsi sibyla když se však na kámen vyplazí obě skončíme lásko společně v hrobě? poslouchám jak v tobě roste tma… pssst! nedupej tolik nohama
opsáno z hajzlíku ta tvoje zarostlá kunda vzrušením nateklá divokou krví cože? jo kalhotky! hned ti je sundám…
opsáno z hajzlíku byla panna byla zrána zrána byla obsypána třemi chlapci již jsou štváni štváni pyji mládím zrádní a tak smutno bylo ráno děvče pláče že dohnáno na skálu z níž vrhnout chce se chlapci doma v nočních děsech štkají štkají do polštáře pláčem opuchají tváře neboť z černých kronik dlouhá smyčka s břevnem často čouhá zřejmě tedy tato panna zrána byla milována temnou stránkou naší duše podle které náš kat kluše (d.c. al fine)
fine
říkání proti strašákům strašák radí šeptem v hlavě přestaň s těmi modlitbami zvláště k ránu když jsme sami a já vstávám namáhavě co bys řekl k ranní kávě spálit ty své slovní krámy radí strašák šeptem v hlavě přestaň s těmi modlitbami jsem tvá stvůra lezu z vany ze strachu se vyznává mi co mrtvola v tvojí hlavě ode dneška myslím zdravě přestaň tratit zruš své flámy neotravuj s modlitbami jsem to zdravé v tvojí hlavě tvrdí strašák přerývavě
strašák juchéj kéž bys laňko sešla z cesty kéž bys došla na rozcestí v temném hvozdu kde já sám vládnu skřítky holedbán tys však zvíře zpitomělé dál se nocí kradeš směle na démony nevěřícně kroutíš hlavou spíš mě picne rabiját snad někde v křoví strašidla mě neosloví proč se vlastně za tmy bát juchéj proč se vlastně za tmy bát z lesa vzdech co zháší lunu hlava klesá padám z trůnu skřít začíná porcovat juchéj skřít začíná porcovat
písnička o vycvičeném tento krásně je venku v půlce září za to však v bytě mrtvo a tma hohéj za to však v bytě mrtvo a tma zase už milá divně se tváří tichá je smutná nemluvná hohéj tichá je smutná nemluvná nebo snad divně tvářím se já čert aby se v tom vlastně vyznal hohéj čert aby se v tom vlastně vyznal klackem jsem šťoural do elá… až jsem to svoje vlastní poznal hohéj až jsem to svoje vlastní poznal
hop!
malá písnička kde je to v lásce kde je to v smrti v životě v pravdě ptá se malá a proč tak zadky nevrtí chrti načež se táákhle rozesmála proč nesmím doma žít s touhle louží a proč mám přát si abych byla dospěle velká (oči si zúží) vyjé můj táto jsi kobyla odkud jde zítra kam chodí včera proč je mi smutno když musím spát proč bodaj mraky plechový éra a proč se hrbíš když vyjdeš z vrat a jak se stalo že se mi zdálo že bylo ráno a já sama v kuchyni stála volala haló a čůrala hrůzou do pyžama
tak halóóó
kosí trio po sněhu skáče ptačí hlad sýkorka špalek prosí zapískal vláček z kostomlat přilétli bratři kosi přilétli támhle strání z lad vyrušil je tam kdosi po sněhu skáče ptačí hlad sýkorka špalek prosí máš trochu semen v kapsách snad měl bys nás jaru zachovat křiklo to trio kosí po sněhu skáče ptačí hlad sýkorka špalek prosí
malá kobylka tak tahle luční kobylka co v kebuli mi hopsá má jméno švihlá otylka neb cítívá se pod psa snad je to tím že neposedí skáče jako bláznivá až tu z toho na ústředí cintám žblepty do piva ob jedny dveře pořádám kurz meditačních technik ty dveře nechám dokořán hle jaký já jsem praktik snad chytne se kdo ale ví co člověk čekat může když kobylku svou uzdraví zda nechytne tím úžeh dřív než ta můza těkavá tu skončí tenhle únik v uších mi pěje pěnkava to zbláznil se mi struník tak tahle luční kobylka co v kebuli mi hopsá má jméno švihlá otylka a cítívá se hopsa hopsa pod psa
la valse (grétce) vběhla jsem okolo půlnoci tam kde spí malincí buldoci v údolí malého štěněte vběhla jsem z boudou na hřbetě to je vám míčků k pozornosti drápky si za nimi můžete utrhat těch vůní co mají tvary kostí jen aby někdo z vás nechtěl je sesbírat vběhla jsem okolo půlnoci vběhla jsem ať se to neplete tam kde spí malincí buldoci co takhle střihnout si repete //:hafhafhaf hahaha hafhafhaf hahahahá…://
láska jdouc přes nebeskou báni ni krůčkem skokem laním co hlemýžď vleče paní úděl svůj na seléné slyší to jméno slyšné myším stesk svůj tiší v skrýši ach endymión žel bůžkem snů bdí půlnoc tak chladná prázdná bezmoc dí bledá když jí nemoc prstík podává té bledé bližné smrti jsou znalí lásky šprti kdo nepřizná nechť rtutí nešetří
elisina mandolína
ne oni to my jsme paka regina mě z dáli láká nech tam boty prodej saka přestaň si hrát na panáka deska praská vítr fučí cosi křuplo pod obručí předělám tě pravda svatá řekni švec a na to ta ta vyloupneš se svému stínu vždyť od zimy do podzimu nad blbostí hnípeš líně k čemu že to u vás tíhne já mám svou ty svoji vinu sáhni na mou mandolínu
starý tarzan (f. žaludovi †1997 ) není horkost na duši je naděje malá není ani v ovzduší jaká bývávala nespává již pod okny ani pod ořechem netahá nás za lokny proč se nepoperem zadrhnul se za ní zip přišlo odmlčení to zní asi o moc líp bylo a už není tarzan spadl z korun lip čeká na setmění možná že svět taky chcíp už ráno… s kuropěním
česká sůva (stařenčina samomluva) podívej se na mě jak tiše sůva spinkám česká sůva z nudlí koho udala bych podívej se na mě no nejsem slaďoulinká to jen pomlouvají hlavy ježibabí jsem tak důvěřivá a vždycky stojím stranou možná za rohem však co je na tom zlého byla jsem ve straně jdi mi z touhle vinou co bylo už není drž se holka svého život odedávna závisí na výběru takový máš důchod jak slušný mělas plat koukni se jak chodíš vždyť nemáš na zástěru babo jedna podlá mě budeš vyčítat řekla jsem dej pokoj hned podám o tom zprávu sestřička se bude tím jistě zabývat to můj péťa přijde a koupí drahou kávu ty se každý večer jen stydíš za svůj hlad
podívej se na mě jak tiše sůva spinkám česká sůva z nudlí koho udala bych podívej se na mě no nejsem slaďoulinká to jen pomlouvají hlavy ježibabí
lůza z českých nudlí (dařbujánská) nebýt časů téhle lůzy těšící se z němé hrůzy u procesů plných děsu kristepane nechť to snesu ani bychom nevěděli co jsme v duši české měli a co nadále tam máme na vrahy když neboucháme v brzkém ránu tak jak oni milovati překvapení mačkajíce zvonek s pílí na oběť jsme udeřili pro majetek či za odznak jak bychom si mohli přiznat jakých sviní v sobě umí česká duše s láskou krmit nebýt časů téhle lůzy těšící se z němé hrůzy u procesů plných běsů kristepane já to snesu
hrádek bolestín mám-li někdy slinu hned vzdychám nad žalářem do něhož jsem nacpán autoritou rýmu a vyznávám se z viny hlavou buše o zem jakou že jsem stvořil zase volovinu mám-li někdy stíhu a lehám v cizích básních čí stud prchá kolem když sebe omlouvám a zatvářím se pilně neřvi lásko zhasni co je na tom promiň dnes nejsme na to dva též bývám vztekem jatý já a zaujatý? a mívám rudé oči popadaje dech ač nejsem zrovna rváč hádám se z kolohnáty když bývám vztekem jatý zpitý jako knecht leč prolíná mnou strach že dojde na odplaty vždyť byl bych schopen zabít tak už toho nech kdo je na to zvědav no hele je půl pátý to že tady troubíš tím škodíš sobě echt a tak hurá z domu už načrtnul jsem stíny vybarvil jsem matně svůj hrádek bolestín má to jednu vadu až přijdou kroky zimy zřejmě tím sám sebe zas jenom obelstím
opsáno z hajzlíku ptáček nám chcíp lala… nevím nevím že bych ho otrávila? korýtko vyschlé v kleci somnambula
poeta popleta napsal bych před lety byl jsem bláhový ach tyhle rispety no kdoví daktyly trocheje říkavals starý sen dnes touha po rytmu jak z toho kola ven kams došel douděro s nonsensem hrou teďdoma rýmuješ jak s tímhle hnout
minely-činely (voice band) žlutý je tulipán na okně lepší by byla nebe modrá ne že to připálíš na plotně no ty jsi tulidobrák tak v minelách našich podzimů a zim v pronajatém bytě jednou vymizím zatím však zpívám si každičkou neděli kam jsme se to poděli kam jsme se to poděli
zvon ve vsi (píseň minimalistická) ve sněhu chodím po kluzkém ledu adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá nohy mě zebou v hlubokých stopách adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá v děravých botách podrážky prasklé adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá běháním za evou o sobotách adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá jak jsem už uved o kluzkém ledu adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá nohy mě zebou v hlubokých stopách adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá v děravých botách podrážky prasklé adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá tak tedy ahoj! a příště nashle… adam-tě-dyndá adam-tě-dyndá
stará duše po prudkém letu od lesa ze strání potok tu pomalu mírní svůj spád a smrky lhostejné léta se naklání nad starým zápražím troskami vrat dnes tu jen vítr prsty svírá prožitým steskem na smrt je bolavý zvedá se běsní v sklepních dírách jako by navždy chtěl svou paměť zadávit truchlivý pohled smutno je všude kolem procházet dvorkem za chlév až ke stodole nejistě vzhlížet ke zbytku krovu v staveních duše starého člověka je tolik teskno ač se to neříká tu a tam kočka vyplaší sovu
píseň našich trollů démoni? já v sobě vidím samého trolla! zelení stromové ej ty náš domove pomalu vkrádá se do duší podzim pryč jsou již teplé dny i blesků hromové zima je dlouhý sen spánek a cosi v něm ukryti pod povrch hmotného světa sníme svůj předobraz věčného léta řekl bys trollové zalezlí do děr my němí svědkové ti s právem veta duchovní strážci tvá alfa-beta popíchnem panáčka v citlivém bodě zdalipak nemáš rád přístavy lodě proč vždycky zaváháš na temném schodě zelení stromové ej ty náš domove pomalu vkrádá se do duší podzim pryč jsou již teplé dny i blesků hromové zima je dlouhý sen spánek a cosi v něm
bitva jako břitva (na známé téma) bude to chlapec zbabělý a lstivý a jistě hoden tvého soucitu jenže jsi naiva když se pak divíš jakou že nosí ulitu je slušně vyzbrojen a lépe trénován litými boji se sebou samým máme však řešení jakýpak hlavolam líznout ho pyšku po boku dámy buď proto ve střehu opraš svůj arzenál netrvá dlouho a terč ti odhalí udeř a posečkej jestli to překoná potom vel k ústupu a sleduj zpovzdálí bude to chlapec zbabělý a lstivý
kdo bys mě vyhledal pro známé důvody (stalker douděra) o zóně jsem vám již vyprávěl mnohokrát že jsem jen malá myš jak psa mě ženou z vrat blouznivcem nazýván býval bych potěšen co jsem však nevím sám chodím jak s outěžkem hlavu mám bolavou myšlenky zastřené dnes hosti nepřijdou jistě ne v poledne leč ticho matoucí sedá mi do kolen pavouka na srdci chodím jak s outěžkem to ticho nelidských rozměrů nesnesu jak tihle strugačtí v podobném poměru ve spánku i v bdění bývám jím otřesen ve stavu duševním chodím jak s outěžkem kdo bys mě vyhledal pro známé důvody sobecká přání sval shoď smutně do vody blouznivcem nazýván budeš tím potěšen co jsem však nevím sám chodím jak s outěžkem
kruhový borges sedí mi sedí borges v hlavě co zmůžu svými modlitbami zvlášť takhle k ránu když jsme sami a ze sna vstávám namáhavě prý co bych řekl k první kávě propustit džina krista lámy sedí mi sedí borges v hlavě co zmůžu svými modlitbami přestaň se bát a žij víc hravě radí mi stařík naléhavě strach náš se drží víry many v jeskyních spává pod horami vydej ho světlu jeho slávě sedí mi sedí borges v hlavě
ubu ve skříni / kameraman douděra budeme se mítí rádi slibujeme maminko tatínku též ani tobě nezalžeme malinko kdyby přece však se tady nedozvíte o ničem jestli já jsem zahnul ženě nebo ona s holičem jak vidíte vodíme se já jí říkám jůlinko ona syčí maž do skříně už tam máš své ramínko vy se ale nelekejte znáte hovnajs libreto hlavně že se svět náš točí… a co tohle? točme to! --byla vám to slušná mela sám jsem při tom také byl co jsem dostal to jsem rozdal trvalo to jen pár chvil žel ten ubu ten v té skříni když to všecko navařil rychle zmizel chytrý ženich slunce nad ním zazáři
česká cesta //: v které zemi že to dřímá kdepak je to v kterých místech v kterých myslích dlaně spíná k blábolu až dře to v pístech tahle cesta je tak nová (kdo by myslel na sokola) vlastní čechům vlasto snová co tě žere co tě klová smrádek žvástů chladné klíma rýma v zemi je tím vinna že hloupost až dře to v pístech trousí bacil po všech místech čété nova tévé príma virus cintů ten v nás dřímá v hubě bacil spíš jen slina něco mi to připomíná ://
případně v kůži vítězslava nezvala spíš ducha potkáš v domě než sebe že jsi lhář spíš ducha potkáš v domě než svoji vlastní tvář neb s duchem tím či oním hned k whistu sedneš si a už ho v kartách honíš tak sypej morousi a nebojíš se nic když tvář i s tvými hříchy tam nepotkáš jo to spíš ucvrnkneš si smíchy a jak se teda poznáš hledě do zrcadla (že máš tu o tom záznam to bych neuhodla): mě místo tváře sedí obličej má maska a ti co o tom vědí ti mě nenapráskaj a proč mě nenapráskaj že jsou na tom stejně cpou mlýnkem slovo láska leč melou jenom v hejně… fuj že ti není hanba tak ztratit svoji tvář a nech si jednou pro vždy tuhletu svatozář já nestojím ti o ni chci vidět do očí a nehodlám se měnit v píšťalku rozhodčí
čerčanský troll jabloň bílá co rozkvetla tu teď v noci s ní sedáš kolikráte už v zahradě očekáváš odpověď snad nejsi skřít snad nejsi ani muž na chatce malé stařičká je fuj celé dny noci trávíš v sobě sám bratříček měsíc slunce… neblafuj vyvětrej ten svůj zplesnivělý krám rusálek zbled strach mu z tváře civí kdopak mu hračky v kompost zahrabal to právě včíl budou se dít divy rusálek bledý měsíčku zaplakal a už jde z lesa hrozný noční můr co z tebe zbude zmerčí-li tě tak jak tu stojíš - namol znělý v dur ještě skřet však čím dál víc spíš pták
casablanca café ne vážně ty jsi moje milá ač nebráním se dekoltům tvá noha ta to způsobila že vrávorám tu u pultu tak vystrčena do uličky co štíhlý nablýskaný kord kdo těšívá se na potyčky ten není z vrabců ze sýkor leč víš moc dobře jak to chodí mám doma zašlý otoman jsem kapitán jen na povodí a taky chci být milován od baru proto líně zívám když kavárnou se rozhlížím mám doma jen ten úzký divan nu kdepak jsi… na refýži
podzemní muž paní lesů vod a strání bytem kdesi na havraní paní mého snu… rostu rostu k ní kořeny se natahuji chtě odemknout její sluji paní mého snu… rostu rostu k ní ref.:
žížalám a červům jaksi zalíbilo se mé taxi hle jak tihle schopní chlapci rostou bezpoplatnou praxí
paní lesů vod a strání bytem kdesi na havraní paní mého snu… vrostu srostu s ní
čert a káča buďme tu potmě když nám měsíc zvad čeho se bojíš sebe snad vyšel nám vstříc i jabloňový sad vítr déšť nepřivál noc není temná temnota je klam důvěřuj tichu ze všech stran poslouchej sova zahoukala nám či sýček opodál ref.: do
hloubi lesa vedou koleje nejsem tvůj čert spíš v tobě je divoká karta eso žaludů prozkoumej sklepy… směřuj na půdu
zapomnělas tvář kdesi v tobě plá připomeň si ji zatepla dokud je tvoje paměť oteklá a obraz její sní můžeš jít za ní když se v duši dáš není to hra ne mariáš obrať se v sobě jen se nevyplaš až propast zaduní a hvězda mocná z tebe začne hřát vysuší shnilé strachy blat jako se točí světa kolovrat točí se naše káča s ním ref.: do
hloubi lesa vedou koleje nejsem tvůj čert spíš v tobě je divoká karta eso žaludů prozkoumej sklepy… směřuj na půdu
nimral koledník (jance) za okny padal sníh a bylo ještě šero dvůr domu naslouchal lidskému chrápání tatínku chrápe sníh? co čerti vlastně žerou? když náhle procit křik tam venku na stráni tu pes se rozštěkal a pokoj vzdychl potmě o patro možná výš ty krávo! dvorem zní rozsviť si miláčku jo jenom neuhoď mě pospěš si dopij to… zas přijdeš poslední a tak jsem vyrazil… už sněhem křupou boty v zavátém chodníku zdalipak dovedou mě dneska zpátky k vám (a refrén téhle sloty) tak ráno sněhem jdu… jdu sněhem… koledou za okny padal sníh… ta úzkost byla blízko jen ruku natáhnout a do tmy vykročit odkud to lásko jde slyšíš ve zdi ten pískot? pod horou obav spím… na jejím úbočí
na vlnách starých časů v posledním poledni kdy žákyňky se ptají zda mohou k oknu jít trochu je otevřít by mohla duše ven a prolétnout se v kraji by mohla duše ven jakmile osiří sestřičky nejmladší ti živí malí štíři se srdcem na dlani se srdcem na talíři jdou k oknům poprvé a trochu přitom hrají v posledním poledni když slunci otvírají postupte ještě dál ještěrky vždyť vy víte že ticho mrtvolné rozvlní od boků to co je uvnitř vás stále spíš nerozvité to co je uvnitř vás v akordech prologů postupte ještě dál troubím vám ve svém doku já smutný námořník co mrká s vlhkem v oku co bych si mohl přát na konci neurčitém nad zrezlým parníkem rozvlňte ticho tichem ech stíny kocouří náš paklíč od závrati zda možnost blažená v smutnou se neobrátí jistěže obrátí co je to za otázku nevenčíš prvně snad svou hloupost na provázku ech stopy nášlapné vy miny našich vin čekáte napjatě váš drátek spínač klín slyšíte vrnění kocouřích osudů vnitřně nás vysvléká navádí do bludu přes páté deváté motáš se hochu v tom zastav se přemýšlej kdy nastal v cestě zlom potichu nasloucháš plamínek v tobě zhas pocítíš škubnutí v povětří letíš zas ech stíny kocouří náš paklíč od závrati sbíráme tlapičky ocásky podél tratí kdo slepí z tisíců kousků nás dohromady zas jenom paní zlá a její dívčí vnady
v posledním poledni kdy žákyňky se ptají zda mohou k oknu jít trochu je otevřít by mohla duše ven a prolétnout se v kraji by mohla duše ven jakmile osiří sestřičky nejmladší ti živí malí štíři se srdcem na dlani se srdcem na talíři jdou k oknům poprvé a trochu přitom hrají v posledním poledni kam slunce nesahají
hlubinný průzkum snad jsou mé řádky ploché nemaje hloubku cestuji plošně s blokem vinárnou u holoubků netrvá dlouho a už ji cítím zde u té dámy či toho pána odvážná hloubka to jejich pití a gesto rukou na barmana snad jsou mé řádky krotké odvaha chybí prý že se dala šotkem vylákat na velryby však já ji jednou přilákám zpátky vím totiž že trpí závratí zatím ať chystá se na kosatky odvážná se mi navrátí
grafomlejn o čem mraky sní o čem tichá voda jak číst jazyk snu zní prázdnotou óda co je evergreen ještě zelená se duše co má splín nebo zajde v čase obrazů a slov strachu lidských myslí mysli si co chceš líp to nevymyslíš ticho za tím vším pomalu nás tráví jekot serenád buďme hodně zdrávi stopy zaječí lidské činy kříží zajíci jsme my v gravitační tíži jak se unést mám těžko se mi dýchá píše grafoman ječí naše pýcha z obrazů a slov plodů lidských myslí ukapavá děs že jsme tady zkysli že nám mozek dán lidský rozum pane kdo ho ale má zkrotit když rád klame nechme mraky snít nechme tichou vodu pravda zvítězí zejtra do průvodu
skřet a klarinet v mracích roste sníh v šedivou se mračí vítr utichl za lesem vyčkává na cestě úvozem zajíc zaskotačí a voda v kalužích tuhne liknavá dulydů… tak končí další den a zimě přenechává tůně v temnotách mráz je rozžíhá a světla z dávných hvězd na vlnách třepotavá osvětlují zem a mysl ožívá dulydů… k očím těchto hvězd nám ticho přimrzává bahnem prázdnoty touhu svoji vláčí lapá po dechu je utopené zpola čeká odpověď… ne čekání mu stačí
skřetí písnička rybník šplouchá kámen holý skřet si v písku kreslí holí
kam odchází stín když tak sním o vlnce kterou provází rybník šplouchá kámen holý skřet si v písku kreslí holí
kam odchází stín který sním tu v proutí vrby na hrázi rybník šplouchá kámen holý skřet si v písku kreslí holí
kam odchází stín splínu když tou vlnkou o břeh narazím rybník šplouchá kámen holý skřet si v písku kreslí holí
kam odchází stín sněný v nás… a možná tuhle do mlází rybník šplouchá kámen holý káně číhá v nebes polích
dej pozor, bratře trpaslíku život se s obry nemazlí a s falešným tím spíše dí goblin jistý trpaslík a hrdě přitom dýše dej pozor bratře trpaslíku! v rozměru svém pevně stůj nelišíš se od šťovíku? jsem světa host si opakuj
*** Jak si čtenář rychle všimne, tyto písničky nemají za úkol říkat něco nového, a už vůbec ne něco známého novým způsobem, naopak obsah je zde do jisté míry potlačen a akcentována je především neodbytná melodie a rytmus, melodie a rytmus hudebních strojků stále dokola vyhrávajících totéž, až se ono totéž stane oním chybějícím rozměrem, nebo snad lépe, hloubkou textu. Tyto texty vznikaly a vznikají pro vhodného hudebního tvůrce. Opakuji: tyto texty vznikaly a vznikají pro vhodného hudebního tvůrce.
Váš Román Douděra
