MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Ekonomické, sociální a environmentální dopady nadnárodní společnosti Ahold v České republice Magisterská diplomová práce
Vypracoval: Bc. Matěj Urban Vedoucí práce: Mgr. Eva Fraňková, Ph.D. Brno, květen 2014
Rád bych poděkoval Mgr. Evě Fraňkové, Ph.D. za vedení diplomové práce, veškerou její pomoc, trpělivost a čas, který mi věnovala při zpracování této práce. Děkuji také rodině za podporu.
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje informací v práci řádně cituji a uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 12. května 2014 ….………………………… Matěj Urban
Anotace Na činnost supermarketů panují různé názory. Často jsou široce kritizovány za špatné zacházení se svými dodavateli a za neustále snahy sniţovat ceny komodit. Také jsou obviňovány z nadměrného a nákladného balení potravin a dalších nehospodárných aktivit, například dovoz potravin ze vzdálených zemí. Tato práce se zabývá vývojem, fungováním a především ekonomickými, sociálními a environmentálními dopady supermarketů, konkrétně nadnárodní společnosti Ahold v České republice. Práce také popisuje problematiku a hodnocení společenské odpovědnosti firem (CSR). K výzkumu byly pouţity polostrukturované rozhovory s manaţery supermarketů Albert v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Odpovědi respondentů autor porovnával s dostupnými výročními zprávami a pokusil se identifikovat konkrétní ekonomické, sociální a environmentální dopady společnosti Ahold a její přístup ke společenské odpovědnosti.
Klíčová slova: Ahold, společenská odpovědnost (CSR), maloobchod, potravinové řetězce, supermarket
Annotation There are various opinions on activity of supermarkets. Often they have been widely criticised for ill-treatment of their suppliers and the constant drive to reduce prices of commodities. They have also blamed for excessive and costly packaging and other wasteful activities, such as food import from distant countries. This thesis deals with the development, functioning and above all economic, social and environmental impacts of supermarkets specifically multinational company Ahold in the Czech Republic. It also discusses the issues and the evaluation of corporate social responsibility (CSR). The research used semi-structured interviews with managers of supermarkets Albert in the South Moravian region and Highlands region. The answers of respondents, author compared with available annual reports and tried to identify the specific economic, social and environmental impacts of company Ahold and its approach to corporate social responsibility.
Keywords: Ahold, corporate social responsibility (CSR), retail, food chains, supermarket Rozsah hlavního textu včetně poznámek, bez anotace, obsahu, rejstříku, bibliografie a příloh je 19288 slov.
Obsah 1
Úvod ....................................................................................................................................... 1 1.1
Přehled základních pojmů .......................................................................................................... 3
2
Potravinový systém ......................................................................................................... 5
3
Historie supermarketů ................................................................................................... 9 3.1
4
5
Dopady supermarketů ................................................................................................. 14 4.1
Ekonomické dopady................................................................................................................... 15
4.2
Sociální dopady ............................................................................................................................ 19
4.3
Environmentální dopady ......................................................................................................... 20
4.4
Hodnocení dopadů supermarketů ....................................................................................... 26
Společenská odpovědnost firem (CSR) ................................................................ 28 5.1
6
7
Rozšíření supermarketů v České republice ...................................................................... 11
Hodnocení CSR ............................................................................................................................. 31
O společnosti Ahold ...................................................................................................... 34 6.1
Historie společnosti Ahold ...................................................................................................... 34
6.2
Historie Ahold ČR ........................................................................................................................ 36
6.3
Současný stav Ahold ČR ............................................................................................................ 39
6.4
Ahold a společenská odpovědnost (CSR) .......................................................................... 40
6.5
Metodologie výzkumu ............................................................................................................... 45
6.5.1
Výzkumné jednotky a jejich výběr ............................................................................... 46
6.5.2
Etika výzkumu ..................................................................................................................... 47
Výsledky ............................................................................................................................ 48 7.1
Ekonomická oblast ..................................................................................................................... 48
7.2
Sociální oblast............................................................................................................................... 50
7.3
Environmentální oblast ............................................................................................................ 52
8
Diskuse ............................................................................................................................... 55
9
Závěr ................................................................................................................................... 60
10 Seznam použité literatury.......................................................................................... 62
11 Přílohy ................................................................................................................................ 68 12 Seznam použitých grafů a tabulek.......................................................................... 76 13 Seznam zkratek .............................................................................................................. 76 14 Jmenný rejstřík ............................................................................................................... 77
1 Úvod Supermarkety patří mezi nejmocnější nadnárodní korporační síly a mají zásadní dopad na ţivoty konzumentů a producentů napříč celým světem. Americká společnost Wal-Mart jako největší společnost na světě (měřeno v příjmech) je toho důkazem. Supermarkety denně poskytují potraviny milionům lidí, na jejich aktivity ovšem panují protichůdné názory. Na jednu stranu jsou supermarkety široce kritizovány za to, jak zachází se svými dodavateli a za snahu neustále sniţovat ceny komodit. Také jsou obviňovány z nadměrného a nákladného balení potravin a dalších nehospodárných aktivit, jako je například dovoz potravin ze vzdálených zemí, čímţ dochází k růstu spalování fosilních paliv a zvyšování objemu oxidu uhličitého v atmosféře. Jejich aktivity vedly k uzavření mnoha malých obchodů, změnily krajinu měst a také podstatu nakupování. Rozsah jejich činnosti ovlivňuje vše od cen nemovitostí, dopravního provozu aţ ke způsobu trávení volného času. Supermarkety, jsou mnohdy obviňovány z vykořisťovatelských praktik a porušování pracovních práv. Na druhou stranu obhájci supermarketů tvrdí, ţe poskytují velký výběr produktů za rozumné ceny, a zároveň ţe mají moţnost nakupovat po celém světě, čímţ mohou garantovat důvěryhodné zásoby čerstvých potravin po celý rok. Supermarkety se podle svých zastánců soustřeďují na zaručení čerstvosti a nejvyšších standardů potravinové bezpečnosti (Burch, Lawrence 2007: 1–2). Myslím si, ţe téma supermarketů a nakládání s potravinami je dnes velmi aktuální. Všichni konzumenti svou spotřebou ovlivňují ţivotní prostředí. Supermarkety patří k nejmocnějším článkům potravinového řetězce a svojí činností přispívají nejen k environmentálním, ale i ekonomickým a sociálním dopadům (Nesehnutí 2010: 24). K tomu, abychom pochopili fungování supermarketů, je zapotřebí zkoumat různá odvětví. V teoretické části této práce, pomocí rešerše literatury, nejprve představuji potravinový systém, který během posledního století doznal značných změn. Pro uvedení a pochopení koloběhu výroby, distribuce a spotřeby potravin se zaměřuji na vývoj a změny v oblasti organizace potravinových řetězců. V další kapitole se věnuji historii supermarketů, nejprve ve světě, konkrétně ve Spojených státech, kde tento koncept vznikl, a potom popisuji rozšíření supermarketů v České republice, kde došlo k prudkému rozvoji aţ v 90. letech minulého století. Poté představuji ekonomické, sociální a environmentální dopady supermarketů a zmiňuji se o moţnostech hodnocení těchto dopadů. Především se věnuji problematice společenské odpovědnosti firem (CSR), protoţe tento koncept se snaţí postihnout dopady nadnárodních společností v ekonomické, sociální i environmentální 1
oblasti. V tomto ohledu je důleţité, jak samy firmy přistupují k hodnocení svého fungování. Nadnárodní společnosti jsou jedinými zdroji informací o vlastním podnikání a vyuţívají k tomu reportování skrze své výroční zprávy. Během posledních let se objevila řada iniciativ přinášející návody a hodnocení společenské odpovědnosti firem (CSR), které stručně popisuji. Jako konkrétní společnost ke svému výzkumu jsem si vybral společnost Ahold, protoţe patří dlouhodobě k největším maloobchodním řetězcům podnikajícím v České republice. Prvotním impulsem k tomuto výběru byla skutečnost, ţe společnost Ahold otevřela v Československu vůbec první supermarket a zároveň to bylo v mém rodném městě Jihlavě. Proto jsem se také rozhodl primárně zkoumat prodejny v Jihlavě. Hlavní výzkumnou otázkou této práce je: Jaké jsou ekonomické, sociální a environmentální dopady společnosti Ahold
I.
v České republice? Dále se snaţím nalézt odpovědi na podotázky: II.
Jaké jsou hlavní oblasti a cíle společenské odpovědnosti (CSR) společnosti Ahold?
III.
Do jaké míry se společnosti Ahold daří tyto cíle CSR naplňovat?
2
1.1 Přehled základních pojmů Pro lepší přehlednost práce hned v úvodu popíši pojmy jako supermarket, hypermarket, diskont či obchodní dům. Protoţe typy těchto prodejen se mezi sebou liší pouze v prodejní ploše nebo v nabízeném zboţí, tak ve své práci budu ve většině případů pouţívat zastřešující termín supermarket. Dle definice Spilkové (2012) je dnešní supermarket prodejna komplexního sortimentu potravin (5 aţ 10 tisíc druhů zboţí) včetně doplňkového sortimentu nepotravinářského zboţí (do 20% prodejní plochy). Vyuţívá samoobsluţný prodej s doplňkovými obsluhovanými úseky uvnitř i vně samoobsluhy. Poskytuje minimum sluţeb a prodejní plocha je více neţ 400 m2. Horní hranice prodejní plochy supermarketu je aţ 2500 m2 (v České republice je nejčastěji prodejní plocha okolo 1200–1500 m2). Supermarkety se umisťují v obytných zónách s okruhem dostupnosti 400–700 metrů v závislosti na hustotě zástavby, v centrech měst a čtvrtí, v regionálních nákupních střediscích. Hypermarket je velká prodejní jednotka se samoobsluhou, zpravidla jednopodlaţní. Nabízí velký počet druhů zboţí v rozmezí 15 aţ 100 tisíc druhů. V hypermarketu je dostupný plný potravinářský sortiment, je tam také široký výběr nepotravinářského zboţí denní i občasné potřeby. Nabízí nadpoloviční podíl nepotravin v trţbách však převaţují trţby za zboţí potravinářské. V budově hypermarketu je vţdy zajištěno pro zákazníky občerstvení. Rozlišujeme mezi tzv. malým hypermarketem, kde je prodejní plocha od 2500 m2 do 5000 m2 a větším hypermarketem s prodejní plochou nad 5000 m2 s nabídkou obvykle kolem 30 aţ 50 tisíc poloţek (Tesco, Globus). (Spilková 2012: 32) Diskontní prodejny nabízí omezený sortiment obvykle kolem 800–2500 druhů zboţí s velmi rychlou obrátkou a vysokou frekvencí poptávky. Prodejní plocha diskontu je zpravidla 400– 1000m2 s nenáročným vybavením prodejny. Prodej většinou probíhá přímo z přepravních obalů, palet a stohů. Minimalizovány jsou sluţby pro zákazníky, avšak většinou nabízí diskonty prodlouţenou otevírací dobu. Jsou pro ně typické nízké ceny a z hlediska míry diskontu (sníţení ceny) se pak rozdělují na „tvrdé“ a „měkké“ diskonty. Existují diskontní hypermarkety (Kaufland) či diskontní supermarkety (Lidl, Penny Market).(Spilková 2012: 32) Samoobslužný sklad Cash and Carry je velkoplošná prodejní jednotka určená pro menší podnikatele. Sortiment je podobný velkému hypermarketu, těţiště obratu je v potravinách, které se prodávají ve velkém balení. Prodejní plocha Cash and Carry je obvykle 3
10 aţ 15 tis. m2, počet druhů zboţí je 60 aţ 80 tisíc. Část prodejny bývá většinou vybavena skladovými regály a bývají řešeny jako halové stavby (Spilková 2012: 32). Nákupní centrum je architektonicky jednotný komplex prodejen se stravovacími zařízeními a provozovnami sluţeb plánovitě vytvořených, uspořádaných a řízených jedním majitelem, přičemţ provozovateli obchodních jednotek jsou nájemci. Minimální plocha je 5000m2 (Spilková 2012: 32). Obchodně-společenské centrum je také komplex prodejen s kompletní nabídkou potravinářského i běţného spotřebního zboţí. Uvnitř je velké mnoţství specializovaných obchodů a sluţeb. Obchodní centra nabízí také moţnost odpočinku v příjemném prostředí a zábavy (Spilková 2012: 32). Supereta je menší prodejna širokého sortimentu potravin a nepotravinářského zboţí denní spotřeby se samoobsluhou. Prodejní plocha činí přibliţně 200–400 m2. Často jsou umístěny jako samostatné prodejny v sídlištní zástavbě nebo jako oddělení větších nákupních jednotek. Dnes se tyto jednotky uplatňují v podchodech měst, na nádraţích a na venkově (Spilková 2012: 32). Maloobchod je termín, který označuje podnik nebo činnost zahrnující nákup od velkoobchodu či od výrobce a prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli. Maloobchod vytváří vhodný prodejní sortiment, co do druhů, mnoţství, kvality, cen. Skladováním vytváří pohotovou prodejní zásobu, poskytuje informace o zboţí a zajišťuje vhodnou formu prodeje (Spilková 2012: 228). Maloobchodní síť představuje uspořádaný soubor prvků (jednotek) s jejich vzájemnými vazbami, vytvářenými rozdílností i příbuzností sortimentních zaměření, konkurencí i vzájemným doplňováním a koordinací činností (Spilková 2012: 228).
4
2 Potravinový systém Supermarkety jsou součástí rozsáhlého potravinového systému, který se za posledních několik století značně změnil. Pro uvedení a pochopení koloběhu výroby, distribuce a spotřeby potravin se nejprve zaměřuji na jeho stručné popsání. „Pokaždé, když otevřeme lednici nebo spižírnu, uděláme krok do globálního potravinového systému. Tenhle systém je nesmírně složitou sítí složenou z lidí, podniků, organizací a vlád zapojených do výroby, distribuce, prodeje a spotřeby potravin. Bez ohledu na to, kdo jsme nebo kde se nacházíme, jídlo které jíme, je k dispozici díky globálnímu potravinovému systému.“ (OXFAM 2012: 2) Na začátku 21. století, tento systém z mnoha důvodů dle OXFAM (2012: 2) nefunguje správně. Jedná se o systém, který se vyznačuje kolísáním cen, coţ stěţuje ţivot malým výrobcům i spotřebitelům. Tento potravinový systém je stále ve větší míře ovládán malým počtem mocných korporací a zároveň systém, který významně ovlivňuje klimatické změny. Začátkem a zdrojem potravinového systému je Země a zemědělci, kteří ji obdělávají. Od nich se produkty dostávají na lokální trhy, dále skrze supermarkety a světové trhy ke spotřebitelům do jejich lednice, trouby a ze stolů aţ do odpadkových košů a skládek po celém světě. Za výrobou potravin stojí ve vyspělých zemích především velké zemědělské společnosti, zemědělská druţstva a v menší míře také drobní zemědělci, kteří jsou naopak hlavními producenty v rozvojových zemích (OXFAM 2012: 9). Hlavními odběrateli a prodejními body těchto zemědělských společností a farmářů se staly supermarkety a další prodejci jako hypermarkety a diskonty, jeţ jsou součástí velkých nadnárodních společnosti a které mají zásadní vliv na fungování celého potravinového řetězce. Potravinový systém prošel v posledním století velkými změnami a k tomu velmi přispěl rozvoj velkých obchodních řetězců a supermarketů. Dle Reardona (2008: 4) panovalo v rozvoji obchodních řetězců několik výrazných trendů společných jak pro Spojené Státy, tak pro Evropu. Trendem byl vývoj z nepotravinových řetězců k potravinovým řetězcům s trvanlivým zboţím, aţ k řetězcům s celkovou škálou zboţí včetně čerstvých potravin. Postupně docházelo ke změnám od obsluţných k samoobsluţným obchodům. Formát postupně rostl od malých nepotravinových obchodů, k malým, středním a velkým supermarketům ve městech, aţ k hypermarketům na předměstích. Trendem bylo stavět
5
obchody nejprve ve velkých městech, ekonomicky prosperujících oblastech velkých aglomerací a postupně se obchodní sítě rozšiřovaly aţ do menších měst a vesnic. Výjimkou byl snad pouze Wal-Mart, který kráčel opačnou cestou (Reardon 2008: 4). K výrazným změnám došlo v organizaci fungování potravinového systému. Tomuto vývoji se věnuje Mcgullough a kol. (2008: 15), která uvádí, rozdělení potravinových řetězců na tradiční, strukturované a moderní průmyslové řetězce (viz tabulka 2 str. 8). Prvním a zároveň nejstarším je tradiční potravinový řetězec, kde převládají neorganizované dodavatelské řetězce a omezená trţní infrastruktura, prodávají se převáţně čerstvé potraviny, které nejsou nijak sledované a kontrolované. V tradičních potravinových řetězcích, které stále ještě převládají v rozvojových zemích a ekonomikách zaloţených na zemědělství, obchodníci a zemědělci zásobují tradiční, ale velikostí menší velkoobchody a výrobce (Mcgullough a kol. 2008: 15). Druhým typem je strukturovaný potravinový řetězec, kde roste podíl organizovaných řetězců a je aplikováno jiţ více pravidel a regulací na obchody a další trţní infrastruktury. Začínají se šířit supermarkety a specializovaní velkoobchodníci. Tradiční a strukturované trhy často obsahují mnoho mezičlánků (zpracovatelé, distributoři). Pokud existuje více mezičlánků v řetězci spojující výrobce a spotřebitele, kaţdý takový mezičlánek získává menší marţe, a celková marketingová efektivita řetězce je nízká (Mcgullough a kol. 2008: 16). Třetím typem, který převládá v ekonomicky vyspělých státech, je globální průmyslový potravinový řetězec (viz tabulka 1), který je charakterizován vysokým stupněm koordinace, rozsáhlým a konsolidovaným zpracovatelským odvětvím a organizovanými maloobchodními řetězci s velkým počtem supermarketů. V moderních průmyslových potravinových řetězcích zemědělci a obchodníci zásobují specializované velkoobchody a distribuční centra, která poté produkty prodávají maloobchodním řetězcům a zpracovatelům. Obchodní potravinové řetězce modernizovaly především systém zadávání zakázek. Snaţily se sniţovat náklady skrze koupi většího mnoţství zboţí, vlastním servisem a efektivním vedením účetnictví. S narůstající konkurencí vzrostla důleţitost moderní logistiky a sniţování nákladů (Reardon 2008: 4). Kdyţ maloobchodní řetězec začíná nově podnikat v určité zemi, tak nejprve vybuduje své vlastní systémy v zadávání zakázek a specializovaná distribuční centra. Ovšem k tomu, aby se obchodním řetězcům vyplatilo vybudování distribučního centra, potřebují mít v zemi vybudováno minimálně 20 supermarketů. Moderní dodavatelský řetězec je charakterizován koordinací, která obvykle reflektuje nějakou předem domluvenou dohodu o ceně 6
a podmínkách transakce. V moderním řetězci je méně mezičlánků, zprostředkovatelů a vazby jsou tak těsnější. Moderní maloobchodní řetězce pouţívají efektivní strategie pro sníţení transakčních nákladů a dochází k vysoké kontrole a sledování potravin (Mcgullough a kol. 2008: 17). Tabulka 1 Globální zemědělsko-potravinářské obchodní řetězce a největší společnosti
Zdroj: Agropoly 2013, Stiche, Van der Wal 2006, vlastní úprava
Vzhledem k tomu, ţe supermarkety ovlivňují mnoho dalších odvětví, tak se jiţ desetiletí dle Dixon (v Burch, Lawrence 2007: 32,47) ukazují jako výrazné autority. Díky svému dlouholetému fungování a působnosti v oblasti dodávání potravin, zboţí a sluţeb se supermarkety jeví jako tradiční autorita, zároveň utvářejí partnerské spolupráce se třetími stranami (jako jsou výrobci potravin, dodavatelé komodit, zpracovatelé a zemědělci, zdravotnická zařízení, vlády atd.). Často nabízejí „zdarma“ rady (recepty, tipy pro zdravý ţivot, nutriční informace). Mimo svou roli tradiční autority jsou supermarkety také nespornou byrokratickou autoritou, díky tomu, ţe mají zavedená pravidla, praktiky a podílejí se na přijímání standardů a implementaci regulací. Velké nadnárodní korporace často pouţívají lobbing místo soutěţe. Podle studie Agopoly (2013) vliv těchto potravinových korporací na politiky a veřejnost roste. Supermarkety se ukazují jako jakási „charismatická“ autorita v tom smyslu, ţe dokáţou zaujmout a přilákat mnoho lidí díky tomu, jaké pouţívají symboly, reklamu a veřejnou komunikaci. Dále jsou supermarkety lokální autoritou, která zaměstnává velké mnoţství místních lidí a disponuje velkou nákupní i parkovací plochou. Supermarkety můţeme vidět jako ekonomickou autoritu, především proto, ţe pouţívají svůj obrovský ekonomický kapitál nejen k odstranění konkurence, ale zároveň k investování do „kulturního kapitálu“ (jako jsou informace či schopnosti) a budují tak svůj vliv na spotřebitelské preference a dispozice chování (Dixon v Burch, Lawrenece 2007: 32, 47).
7
Tabulka 2 Vývoj a trendy v organizaci potravinového systémů
Spotřeba
Maloobchod
Zpracování
Tradiční řetězec
Strukturovaný řetězec
Průmyslový řetězec
Růst kalorického
diverzifikace stravy,
Nutričně vysoce
příjmu,
posun ke zpracovaným
hodnotné produkty,
diverzifikace stravy potravinám
zpracované potraviny
Malé měřítko,
Šíření supermarketů,
Široce rozšířené
prodej čerstvých
menší průnik čerstvého
supermarkety
potravin
ovoce a zeleniny
Omezený
Šíření zpracovatelského
Rozsáhlý
zpracovatelský
sektoru
zpracovatelský sektor jak pro domácí tak
sektor
zahraniční trhy Velkoobchod
Nákup
Tradiční
Tradiční a
Specializovaní
velkoobchodníci,
specializovaní
velkoobchodníci,
s maloobchodníky
velkoobchodníci
maloobchodníci
vyhýbajícími se
vyuţívající
exportu
distribuční centra
Přes tradiční trhy
Produkční/výrobní Diverzifikovaný,
Přes strukturované
Přes organizované
(regulované trhy)
řetězce
Intenzivní vyuţívání
Soustředění na
systém
málo vstupů
vstupů
konzervaci
Potravinová
Ţádná
Sledovatelnost a
Velká kontrola a
bezpečnost
sledovatelnost
kontrola v některých
sledovatelnost,
a kontrola
řetězcích se
soukromé
soukromými standardy
bezpečnostní standardy, společenská odpovědnost
Zdroj: Mcgullough a kol., 2008: The Transformation of agri-food systems, Globalization, Supply and smallholder farmers, FAO
8
3 Historie supermarketů Supermarket je dle Burch, Lawrence (2007: 3) charakterizován jako: -
Velikostí větší obchod neţ malá samoobsluha.
-
Nabízí především potraviny, ale také celou řadu dalšího nejrůznějšího zboţí.
-
Zboţí je vystaveno v regálech a lidé si jej vybírají a vkládají do košíků.
-
Platba za zboţí probíhá ve vyznačených prostorech u pokladen. Koncept supermarketu popsaný výše vznikl a byl uveden do praxe v USA. Důleţitou
inovací byl koncept samoobsluhy, který poprvé představil v roce 1916 Clarence Saunders v jeho mephiském obchodě „Piggly Wiggly.“ Dalšími prvky v tomto obchodě byly fronta za pokladnou a moţnost nakupujících se v prodejně volně pohybovat. Ovšem za první supermarket na světě je povaţován „King Kullen Grocery Company,“ který byl otevřen v New Yorku v roce 1930. Jeho zakladatelem byl Michael Cullen. Obchod nabízel levné potraviny a lákal na slogan „Vyskládej to vysoko, prodávej to nízko.“ Jeho principem se stal masový prodej, tedy snaha prodat velké objemy potravin relativně s nízkou marţí, coţ zaznamenalo velký úspěch. Počet supermarketů rostl s ekonomickou prosperitou, urbanizací a vlastnictvím automobilů. Na konci 50. let 20. století začaly supermarkety dominovat a principy pouţívané v USA se rozšířily do Evropy, Austrálie a Kanady (Burch, Lawrence 2007:3). V roce 1950 bylo na předměstí Seattlu vybudováno první nákupní centrum Northgate, které se stalo vzorem pro další výstavbu těchto center v okrajových částech měst. Vývoj nákupních center v Evropě zaostává za vývojem v USA zhruba o 10 let. Prvním vybudovaným hypermarketem v Evropě se stal Carrefour roku 1963 ve Francii (Spilková 2012: 46,47). Před supermarkety převládal tradiční obchodní systém, který zahrnoval například: trhy s čerstvou produkcí masa, ryb atd., malé obchody (koloniály), pouliční prodavače, domácí donášky mléka a dalšího zboţí (Reardon 2008: 2–3). Počátek moderních obchodních řetězců začal ovšem uţ kolem roku 1870, kdyţ vznikla v USA síť obchodů nabízející slevy ve formě obchodů nazvaných „Pětka a šesták“ (Five and dime). Tento typ obchodů přetrval aţ do 50. let 20. století. Nejslavnějším příkladem je „Woolworths“, který začal jako jeden malý krámek v roce 1878 a postupně se z něj stal první
9
globální mezinárodní obchodní řetězec. O 50 let později měl 2866 obchodů v pěti zemích světa včetně Velké Británie (Reardon 2008: 2–3). Majitel jednoho malého obchodu s čajem dostal v roce 1878 nápad vybudovat obchodní řetězec ve velkých amerických městech a nakupovat čaj přímo z čínských plantáţí, aby sníţil náklady a porazil konkurenci. Tento řetězec byl A&P, který postupně začal prodávat kromě čaje další potraviny a stal se svým formátem samoobsluhou. Řetězec A&P měl v roce 1915 1600 obchodů a roku 1930 dosáhl 16000 obchodů se ziskem 1 miliardy dolarů. V roce 1936 A&P otevřel svůj první supermarket. V 50. letech šlo o jasně největší potravinový obchodní řetězec světa. Dnes je jiţ okrajovým hráčem, protoţe nestačil drţet krok s ostatními konkurenty, především se řetězci Wal-Mart (Reardon 2008: 2–3). Sam Walton začal v roce 1950 s pěti malými obchody v Arkansasu a postupně budoval síť malých supermarketů tzv. Wal-Mart. Nakupoval přímo od dodavatelů a sníţil náklady vybudováním sítě distribučních center. Soustředil se na menší města a vesnice. V roce 1970 otevřel Walton velký supermarket s levným zboţím a potravinami. Wal-Mart se stal jedním z největších zaměstnavatelů na světě se 2 miliony zaměstnanci. V roce 2006 měla společnost příjem 350 miliard dolarů a dnes je jednou z největších společností na světě. (Reardon 2008: 2–3) První obchod v zahraniční otevřel Wal-Mart v Mexico City v roce 1991. Další ze současných nadnárodních společností Royal Ahold začal podnikat v zahraničí koncem 70. let v USA a ve Španělsku. Carrefour expandoval aţ v roce 1989 a Tesco v roce 1997. Počet prodejen těchto řetězců v posledních desetiletích prudce rostl. Carrefour disponoval v roce 2009 jiţ 10378 obchody, Wal-Mart 5070 a Royal Ahold 5060 obchody. Dnes ovládají supermarkety přibliţně 80% potravinového obchodu v USA a kolem 60% v Evropě (Morgan, Marsden, Murdoch 2009: 65).
10
3.1 Rozšíření supermarketů v České republice K prudkému vývoji supermarketů v České republice přispěla především změna politického reţimu od komunistického k demokratickému. V dobách komunismu bylo maloobchodní odvětví řízeno státem centrálně a kolektivisticky. Prodej potravin v Československu probíhal ve státem vlastněných společnostech například v obchodech „Zdroj“ nebo „Jednota a Prior“. Maloobchodní odvětví se skládalo z malých supermarketů a obchodů v městských částech a malých obchodů a druţstev ve vesnických regionech (Dries, Reardon, Winnen 2004: 4). V důsledku transformačních změn v Česku po roce 1989 došlo k zásadní změně podmínek v oblasti vnitřního obchodu a maloobchod prodělal velké změny. V 90. letech 20. století bylo maloobchodní odvětví privatizováno a dostalo se z větší části do rukou soukromých vlastníků a velkých nadnárodních obchodních řetězců. Následoval příliv přímých zahraničních investic a docházelo k ohromnému růstu prodejních ploch a počtu pracovníků, k modernizaci maloobchodní sítě, zlepšení úrovně obsluhy a postupným zlepšováním technologické účinnosti provozu velkých obchodních jednotek. V první polovině 90. let docházelo spíše k atomizaci sítě maloobchodních prodejen, ve druhé polovině převládaly aktivity maloobchodních řetězců ovládaných zahraničními společnostmi. Zároveň zanikly neefektivní prodejny v malých obcích. V současnosti některé obce nemají ţádnou prodejnu s potravinami. Malý obchod se ekonomicky vyplatí v obci s přibliţně 500 obyvateli (Spilková 2012: 29–30). S výstavbou nových objektů se začalo aţ ve druhé polovině devadesátých let. Nejprve začaly vyrůstat supermarkety jednotlivých obchodních řetězců a poté se objevily také první hypermarkety, diskonty, velkoobchody Cash & Carry či další velkoplošné obchodní koncepty (Spilková 2012: 29–30). Několik zahraničních obchodních řetězců vstoupilo na český trh koupí jiţ existujících podniků, kdyţ společnost Ahold odkoupila roku 1991 podíl podniku Pramen a společnost Tesco v roce 1996 koupila bývalé obchodní domy Prior (Dries, Reardon, Winnen 2004: 6–7).
11
Podle společnosti INCOMA GfK, která se zabývá maloobchodem, v Česku od roku 1993 do roku 2012 vzrostl trţní podíl 10 největších maloobchodních řetězců ze 7% aţ na 66%. (včetně skupiny Coop na 73 %) (viz graf 2.) Graf 1 Koncentrace maloobchodních řetězců
Zdroj: INCOMA GfK 2012
Celkem je v České republice 640 supermarketů, 520 diskontních prodejen a 268 hypermarketů. (Spilková 2012: 31, údaje za rok 2009) Většina těchto typů prodejen je v ČR vlastněna zahraničními obchodními společnostmi. Podle objemu trţeb vede za rok 2012 obchodní společnost Schwarz (zahrnující hypermarkety Kaufland a diskonty Lidl), následuje Rewe (supermarkety Billa a diskonty Penny Market). Největší společností (tj. právním subjektem, firmou, která má v rámci ČR jednotné řízení) je Tesco Stores ČR – tato společnost také provozuje nejširší paletu obchodních formátů, od velkých hypermarketů Tesco Extra aţ po menší prodejny Tesco Expres. Druhou největší společností s řízením v ČR je Ahold Czech Republic provozující hypermarkety a supermarkety Albert. Na dalších místech se objevují společnosti Makro Cash & Carry ČR, skupina SPAR (Interspar, Spar, Spar Šumava), kterou roku 2014 koupil Ahold. Poměrně významným hráčem je také společnost COOP, která je největším subjektem v segmentu menších samoobsluh1 (více viz tabulka 3).
1
Incoma GfK[cit. 18. 4. 2014 ]dostupné na http://www.incoma.cz/cz/ols/reader.aspx?msg=1217&lng=CZ&ctr=203
12
Tabulka 3 Obchodní řetězce v ČR podle tržeb Pořadí
1.
2.
3.
Tržby (mld. Kč, vč. DPH)
Skupina/Firma
2010
2011
2012
Schwarz ČR
63,2
66,9
68,8
Kaufland
41,7
43,4
45,4
Lidl ČR
21,5
23,5
23,4
REWE ČR
49,0
50,7
50,4
Billa
22,2
22,6
20,6
Penny Market
26,8
28,1
29,9
Tesco Stores ČR
42,1
45,9
44,4
38,1
39,1
40,7
Tesco hypermarket Tesco obchodní dům Tesco supermarket Tesco Expres 4.
Ahold Czech Republic Alber hypermarket Albert supermarket
5.
Makro Cash and Carry ČR
33,1
32,5
30,4
6.
COOP
26,0
25,9
25,9
7.
Globus ČR
23,3
24,8
24,2
8.
SPAR ČR
13,0
14,1
13,2
Interspar
12,3
13,4
0,7
0,7
Spar supermarket Spar Šumava
Zdroj: (INCOMA GFK 2012, Zboţí a Prodej, částečně upraveno dle výročních zpráv)2
2
Incoma GfK[cit. 18. 4. 2014 ]dostupné na http://www.incoma.cz/cz/ols/reader.aspx?msg=1217&lng=CZ&ctr=203
13
4 Dopady supermarketů V této kapitole se věnuji ekonomickým, sociálním a environmentálním dopadům supermarketů. Většina autorů a organizací ze kterých čerpám, jsou spíše kritiky současného potravinového systému a velkých nadnárodních společností (Korten 2001, Douthwaite 2001, Johanisová 2008, Spilková 2012, Garnett 2003, Young, Nicholson 2012, FOE 2002). Ovšem hodnocení dopadů supermarketů je sloţité a na jejich fungování panují protichůdné názory. Jana Spilková (2012:42) spatřuje problematické aspekty supermarketů v souvislosti s příměstskými nákupními centry a odlivem obchodních funkcí na okraj města. Mezi další problémy patří zábor zemědělské půdy, likvidace malých obchodníků nebo změny nákupního chování obyvatel. David Korten (cit. dle Johanisová 2008: 66) tvrdí, ţe velkým nadnárodním společnostem se daří externalizovat své náklady například formou likvidace přírodních zdrojů, znečišťováním ovzduší nebo sníţením pracovních příleţitostí. Důleţitým faktorem, který jim takové chování umoţňuje, vidí Korten především v jejich ekonomické moci. V podobném duchu se vyjadřuje také Johanisová, která říká, ţe nadnárodní společnosti a tedy i supermarkety, které jsou jejich součástí, mají negativní ekonomické, sociální i environmentální dopady. Dle Johanisové (2001) patří ke zjevným dopadům supermarketů na ţivotní prostředí například spotřeba paliv při dopravě zboţí, nadměrné vyuţívání obalů, nutnost cestovat za nákupy autem. K nepřímým dopadům potom přispívá skutečnost, ţe řetězce jsou v nových lokalitách schopny dočasně sníţit ceny a tím vyřadit z konkurence malé obchody, které měly tendenci odebírat zboţí od místních výrobců. Supermarkety velmi často nakupují od nadnárodních firem a velkých zemědělských společností. Pokud se rozhodnou obrátit se na místní producenty, mohou si vzhledem ke své velikosti i vzhledem k tomu, ţe konkurenční obchody jejich zásluhou mizí, diktovat ceny i podmínky (Johanisová 2001).
14
4.1 Ekonomické dopady Obhájci supermarketů tvrdí, ţe poskytují velký výběr produktů za rozumné ceny, a zároveň ţe mají moţnost nakupovat po celém světě, čímţ mohou garantovat důvěryhodné zásoby čerstvých potravin po celý rok (Burch, Lawrence 2007: 1–2). V trţní ekonomice je obvykle otevření kaţdého nového podniku povaţováno za přínosné, protoţe se očekává zvýšení zaměstnanosti. Navíc se předpokládá, ţe konkurence, kterou nová firma přinese, stlačí ceny a přinutí stávající firmy k vylepšení sluţeb a lidé se tak budou mít lépe, budou jim poskytovány lepší sluţby, coţ bude dobré pro veřejnost. Některé typy nových podniků to všechno mohou přinést, ale podle Douthwaita supermarkety do této kategorie nepatří (Douthwaite 2001). Jakmile jsou supermarkety v nějaké zemi zavedeny, lidé si na ně zvyknou. Nabízejí převáţně produkty nadnárodních potravinářských gigantů jako je Unilever, Heinz, Nestlé. Menší výrobci jsou buď vytlačeni, nebo se vůbec neuplatní, obzvláště kdyţ některé supermarkety odmítají jednat s tím, kdo nemá dostatek produkční kapacity, aby byl schopen dodávat zboţí do všech obchodů řetězce. Pro supermarkety je jednodušší a efektivnější pokud mají ve všech svých prodejnách stejnou nabídku produktů. To vede k tomu, ţe potravinářský průmysl se polarizuje, dokud nezůstanou dvě velikosti firmy, dva druhy výrobců, dodavatelů – mezinárodní gigant a malý a specializovaný obchod (Douthwaite 2001). Supermarkety vládnou především velkou ekonomickou silou, která významně působí na dodavatele i zákazníky. V rámci svého výsadního postavení vyuţívají supermarkety svůj obrovský ekonomický kapitál nejen k odstranění konkurence, ale zároveň k budování svého vlivu na spotřebitelské preference a dispozice chování (Dixon v Burch, Lawrenece 2007: 32, 47). Nízké ceny K problematickým praktikám supermarketů patří často jejich nízké ceny potravin. Pro zákazníky je nízká cena potravin ţádoucí, ale producenti a dodavatelé uţ tak nadšení nejsou. Supermarkety vyuţívají niţší ceny, aby přilákali zákazníky zejména v dobách krize. Stagnující spotřebitelská poptávka a zvyšující se konkurence v maloobchodním odvětví tlačí dodavatelské ceny dolů. Jak ukázal průzkum ve 14 evropských zemích, nekalý obchod je kaţdodenní praxí supermarketů. Cenové války se mimo další země například projevují
15
v Nizozemí, kde společnost Ahold jednostranně sniţuje ceny přibliţně o 2% a snaţí se tak o nadvládu nad nizozemským trhem (Vorley v Burch, Lawrence 2007: 259). Supermarkety mají zlevněné zboţí, jehoţ cenu zákazníci sledují. Bývají to základní potraviny jako například mléko, cukr nebo chléb a ostatní zboţí je pak o to draţší, aby se rozdíl vyrovnal. (Johanisová 2008: 68) Velké slevy supermarketů vyvolávají nízké výkupní ceny a mohou vést k tomu, ţe producenti mají malý zisk, případně i ztrátu. Nerovnost hlavně mezi účastníky dodavatelského řetězce čerstvých potravin je akutní. Například z kostarických ananasů prodávaných v supermarketech ve Velké Británii mají podíl ze zisku 41% maloobchodníci, 38% mezinárodní prodejci, 17% majitelé plantáţí a pouze 4% dělníci. Podobná situace je také u banánů a dalšího ovoce a zeleniny (Young, Nicholson 2012: 2–9). Kupní síla Supermarkety díky velké kupní síle získávají výhodnější nákupní podmínky. Jsou také důleţitými odbytišti dodavatelů, a proto mohou snáze stanovit, co můţe či nemůţe být v supermarketu prodáváno a za jakých podmínek, mnoţství, kvality, balení a především za jakou cenu. Bez supermarketů mají majitelé menších či větších značek omezený přístup ke koncovému zákazníkovi. Producenti neznačkových produktů, především zemědělci, mají ještě omezenější moţnosti vyjednávání a odbytu. Kupní síla supermarketů a maloobchodních řetězců posiluje s jejich rostoucím podílem na trhu (Young, Nicholson 2012: 2–9). Mnohé evropské země mají právní předpisy nebo kodexy chování, aby zabránily zneuţívání kupní síly. Evropská komise chce omezit zneuţívání kupní síly pomocí Akčního plánu přijatého v lednu 2013. V rámci Zelené knihy chce Evropská komise bojovat s nekalými nákupními praktikami obchodních řetězců. Zelená kniha má spustit konzultace všech zainteresovaných stran v oblasti prodeje potravin a na jejich základě stanovit další postup a případné legislativní změny.3 Mezi časté praktiky, které pouţívají obchodní řetězce, patří zapisovací poplatky neboli poplatky za proniknutí na seznam dodavatelů, coţ je výdaj pro producenty, kteří dodávají své produkty do supermarketů. Další nekalou praktikou je vyškrtnutí ze seznamu dodavatelů nebo hrozba vyškrtnutí ze seznamu dodavatelů, coţ zvyšuje nejistotu a omezuje vyjednávací pozici
3
EC, [cit. 20. 4. 2014] dostupné na http://ec.europa.eu/internal_market/retail/index_en.htm#maincontentSec1
16
dodavatelů. Supermarkety často díky svému postavení a síle provádí pozdní platby4, prodávají produkty pod cenou, vyţadují další slevy či nepředvídatelné platby, vrací neprodané zboţí dodavatelům, ovlivňují dostupnost produktů či podporují prodej vlastních neboli privátních značek potravin a dalšího zboţí (Young, Nicholson 2012: 2–9). Všechny tyto poplatky a poţadavky mohou podle studie společnosti SOMO sníţit o 50 % (Itálie, Maďarsko), nebo dokonce o 70 % (Francie), příjmy dodavatelů od supermarketů (Stichle, Young 2009). Vzestup privátních značek supermarketů S narůstající ekonomickou silou, začaly obchodní řetězce vyvíjet privátní značky k posílení své pozice na trhu. Tím začaly supermarkety hrát na trhu novou roli a staly se přímými konkurenty svých dodavatelů. Jejich vlastní značky se staly nejlevnějšími produkty v nabídce (Young, Nicholson 2012: 2–9). Evropské supermarkety vedou v pouţívání privátních značek, které tvoří 23% podíl na trhu, který nadále roste. Ve Švýcarsku byl v roce 2006 dokonce podíl privátních značek na trhu 45% (Vorley v Burch, Lawrence 2007: 252). V Česku byl v roce 2010 podíl privátních značek přibliţně 25%. Obchodní řetězce pod vlastní značkou v Česku prodávají nejen potraviny a nápoje, ale i domácí spotřebiče, drogistické výrobky či sportovní potřeby. Obchodníci mají u privátních značek lepší marţe a zároveň mohou vyjít vstříc cenově citlivým zákazníkům.5 K růstu popularity a důleţitosti privátních značek přispívá několik faktorů. Privátní značky jsou dobře přijímány zákazníky a maloobchodní řetězce díky nim posilují své pozice a loajalitu zákazníků. Privátní značky dovolují maloobchodníkům vybrat si z několika dodavatelů a tím získat větší kontrolu nad dodavatelským řetězcem (Vorley v Burch, Lawrence 2007: 252). Například společnost Ahold, která provozuje supermarkety a hypermarkety Albert, v lednu 2014 začala prodávat novou privátní značku Basic, která má nahradit dosud nejlacinější značku Aholdu Euro Shopper. „Nová značka nabízí široký sortiment výrobků
4
Dle studie SOMO v průměru supermarkety platí dodavatelům 30 - 80 dní po splatnosti smlouvy (Stichle, Young 2009) 5 Privátních značek je v obchodech čtvrtina [cit 20. 3. 2014] dostupné na http://mam.ihned.cz/c1-52272690privatnich-znacek-je-v-obchodech-ctvrtina
17
s dobrou kvalitou za cenu, která je nejnižší v dané kategorii" představuje novou diskontní značku Judita Urbánková, ředitelka komunikace Aholdu.6 Ztráta místních obchodů a pracovních míst Likvidace drobných ţivnostníků nejen v centrech měst, ale i v sousedství nákupních center, kdy tito obchodníci nemohou supermarketům konkurovat, bývá častým jevem. Někteří příznivci supermarketů tvrdí, ţe nabízejí nové pracovní příleţitosti, coţ ale můţe být sporné právě vzhledem k likvidaci menších obchodů (Spilková 2012: 44). Kaţdý nově otevřený supermarket způsobí podle Douthwaita (2001) krach 50 aţ 100 malých obchodů, a to vede ke sníţení zaměstnanosti v celém maloobchodním odvětví. Podle výzkumu Retail Planning Centre, částečně financovaného samotnými supermarkety, vedlo otevření devadesáti tří nových supermarketů ve Velké Británii ke ztrátě 25 685 míst. Tedy v průměru 276 lidí přišlo o místo po otevření supermarketu v jejich oblasti. Na objem zboţí, které supermarkety produkují, potřebují relativně málo zaměstnanců (Johanisová 2008: 68). Také podle studie provedené organizací SOMO sniţují supermarkety znatelně počet místních malých obchodníků. V Nizozemí a Itálii mezi lety 1995 a 2005 skončilo přibliţně 6 000 malých nezávislých obchodů. Ve Francii zmizelo mezi lety 1966 aţ 1998 aţ 73 800 malých obchodů (převáţně řeznictví a pekařství). (Stichle, Young 2009: 30) Odliv peněz z místa Vlivem nadnárodních obchodních řetězců, které provozují supermarkety, peníze rychleji odtékají z města, regionu či státu. U malých lokálních obchodů převládá vlastnictví místními obyvateli, ale velké obchodní řetězce provozované v České republice jsou téměř všechny vlastněny zahraničními společnostmi a proto určitá část zisku supermarketů putuje do zahraniční centrály společností, kde je dále rozdělována jejím akcionářům (Rowbotham (1998, kap. 10).
6
Lidé šetří, supermarkety inovují privátní značky a nabízejí vyšší slevy [cit. 20. 3. 2014] dostupné na http://ekonomika.idnes.cz/supermarkety-slevy-a-privatni-znacky-d8y/ekonomika.aspx?c=A140224_192501_ekonomika_spi
18
4.2 Sociální dopady Po celém světě je v potravinovém sektoru zaměstnáno asi 66 milionů lidí. Zatímco výroba roste, zaměstnanost klesá. Sociální sféra udrţitelnosti v kontextu potravinového sektoru pokrývá velké mnoţství komplexních otázek od pracovních práv po migraci a venkovský ţivot, aţ k otázkám genderu, a potravinového zabezpečení (Fuchs, Kalfagianni, Arentsen 2013: 47). Obvykle se stává, ţe kdyţ se otevírá nový supermarket, malé místní obchody pomalu mizí (viz kapitola 4. 1 ekonomické dopady). Ztráta místních nezávislých obchodů můţe způsobit některým lidem problém s přístupem k jídlu, obzvláště lidem s niţšími příjmy, kteří nevlastní automobil nebo méně pohyblivým, starším či postiţeným lidem. Zásobování potravinami začíná být soustředěno na několika málo místech a to většinou v supermarketech. Pokud jsou supermarkety umístěny na okrajích měst, někteří lidé mohou být diskriminováni. Také obyvatelé bydlící v malých obcích nebo v okrajových částech měst mají často omezené nákupní příleţitosti v centru obce, protoţe jejich maloobchodní síť je v důsledku malé spádové oblasti a blízkosti supermarketů či hypermarketů pro maloobchodníky neatraktivní. Vyplývá z toho nutnost dojíţdět i za zboţím denní potřeby do supermarketu, hypermarketu či nákupních center. (Bednář 2001) Celkově tedy více lidí musí za svým nákupem pouţít automobil a lokálně tím zvyšují dopravní zátěţ. Dopravní zácpy jsou skutečným problémem pro mnoho měst a velkoměst. Supermarkety, do kterých lidé vyjíţdí za nákupy, významně přispívají k tomuto problému (FOE 2002). Pracovní práva, využívání levné pracovní síly Mnohé velké nadnárodní potravinářské společnosti mají své závody v zemích, kde jsou omezená pracovní práva, jako Kolumbie, Keňa, Brazílie nebo Čína. Ovšem prakticky ve všech zemích, i těch evropských, je problémem řetězců ve vztahu k zaměstnancům zastrašování, nerovné příleţitosti, nízké platy, neproplácení přesčasů, neposkytování přestávek na jídlo, práce v dlouhých směnách bez zákonných přestávek nebo omezování při odchodu na toalety. Řetězce někdy také znemoţňují svým zaměstnancům, aby svá práva hájili prostřednictvím odborů (Stichle,Van der Wal 2006: 73–75). Britská vládní komise došla k závěru, ţe „dominantní pozice supermarketů ve vztahu k jejich dodavatelům je důležitým činitelem, který přispívá ke vzniku prostředí, v němž se daří mafiím, zaměstnávajícím ilegální pracovníky. Intenzivní cenová konkurence a krátké časové
19
prodlevy mezi zakázkami od supermarketů a očekávanými dodávkami znamenají velký nátlak na dodavatele, kteří pak zaměstnávají ilegální dělníky.“ (Johanisová 2008: 67) Genderové otázky V supermarketech ve velké míře pracují ţeny, studenti a cizinci, často na zkrácený úvazek, s nízkým platem. Aţ čtvrtina z celkového počtu osob zaměstnaných v oblasti zpracovávání potravin v USA jsou ţeny. Ve Velké Británii jsou ţeny zastoupeny třetinově. Ţeny tvoří velký podíl pracovníků s nízkou kvalifikací a nízkými platy. Ţeny, cizinci a handicapovaní lidé jsou často naopak méně zastoupeni na vyšších postech (Stichle,Van der Wal 2006: 73–75).
4.3 Environmentální dopady Environmentální dopady supermarketů se staly součástí několika výzkumů a vládních politik. Řada studií, ze kterých čerpám v této kapitole, vznikla ve Velké Británii, kde je posuzování environmentálních dopadů supermarketů jiţ dlouhodobou praxí jak neziskových, tak státních organizací. (DEFRA 2005, ICPEN 2004, FOE 2002) V České republice se environmentálním dopadům nadnárodních společnosti a supermarketů věnují například (Hnutí DUHA 2012, NESEHNUTÍ 2010). Stále rostoucí spotřeba fosilních paliv a pouţívání dopravních prostředků k výrobě, distribuci a prodeji potravin vede ke zjevným environmentálním dopadům. Mezi přímé environmentální dopady supermarketů patří výstavby supermarketů a parkovišť na zelených loukách, nadměrné balení potravin, dováţení potravin ze zahraničí, dojíţdění do supermarketů automobily (viz dále). Výstavba supermarketů V souvislosti s výstavbou nových supermarketů dochází mnohdy k záborům krajiny. Nové supermarkety nebo velká nákupní centra většinou vznikají na okrajích měst v blízkosti klíčových dopravních tepen. Větší atraktivita ploch na okrajích měst souvisí s tím, ţe jsou zde k dispozici velké nezastavěné plochy s niţší cenou pozemků neţ v centrech měst. (Spilková 2012:42,43) Zpravidla se jedná o údolní nivy řek nebo pole a louky. Jelikoţ kaţdý nový projekt je ve většině případů přízemní samoobsluţný dům s parkovacími plochami vně budovy, jedná se vţdy o značný zábor volné krajiny. Např. nákupní centrum o prodejní velikosti 15 tis. m2 (pro srovnání: centrum Praha - Černý most cca. 40 tis. m2, Tesco Praha Zličín 15 tis. m2 ), představuje dle materiálu Ministerstva pro místní rozvoj celkový zábor
20
3, 2 ha často kvalitní orné půdy. S růstem obchodních center kolem měst se tak vzdaluje krajina krátkodobé městské rekreace (Vaněk 2001). Výzkum NESEHNUTÍ z roku 2007 odhalil, ţe 58% záměrů velkoprodejen v ČR je umisťováno na zcela či převáţně volné plochy. Téměř polovina záměrů vyţadovala zábor zemědělské půdy a to i té nejvyšší kvality a mnohdy je s výstavbou spojeno kácení dřevin.7
Dopady spojené s dopravou Supermarkety prodávají jídlo doslova z kaţdého koutu světa. Zákazník dnes jenom stěţí sáhne po potravině domácího původu. I základní potraviny jako brambory, mrkev, česnek nebo jablka běţně pocházejí z dovozu. Mezinárodní obchod s potravinami je byznys, v němţ kromě supermarketů figurují nadnárodní potravinářské firmy a dopravci (Hnutí Duha 2012). Bez levné energie, by supermarkety nemohly pouţívat v takovém mnoţství nákladní vozidla, letadla a lodě k přepravě potravin (Lang v Burch, Lawrence 2007: 199). Neţ se zpracované potraviny dostanou do supermarketů, mohou podniknout různě dlouhé série cest. Například surové ingredience putují ke zpracování, coţ můţe zahrnovat také mytí a řezání. Sloţky konečného produktu je potřeba dopravit ke zpracování (například lasagne mohou obsahovat 20 různých ingrediencí, které mohou pocházet z celého světa), coţ znamená větší zapojení dopravy. Hotový produkt můţe být dopraven do konsolidačního centra,
odkud
putuje
dále
k národním
nebo
regionálním distribučním
centrům
maloobchodních řetězců a odtud jsou potraviny rozváţeny na pulty supermarketů a pro hotové produkty či čerstvé potraviny si dojedou zákazníci (Garnett 2003: 17). Přímo do supermarketů je od dodavatelů dováţeno pouze ranní zboţí jako například pečivo, vejce a mléko (DEFRA 2005:11). Doprava potravin vzduchem, po moři nebo zemi je zodpovědná za velké mnoţství skleníkových plynů a zároveň taková doprava vytváří řadu dalších environmentálních a sociální problémů jako je znečištění moří, půdy, vzduchu, dopravní nehody, zdravotní problémy, ztráta biodiverzity a hůře měřitelná ztráta kvality lidského ţivota (Garnett 2003: 27). Převaţující způsob dopravy potravin se odehrává v mezinárodních vodách, na silnicích a ţeleznici. Konečný rozvoz k prodejcům potravin je pak převáţně zaloţen na kamionové 7
NESEHNUTÍ [cit. 18. 4. 2014] dostupné online na http://hyper.cz/soubory/Hyperletak_2008.pdf
21
dopravě. Nejvíce jsou převáţeny obiloviny, těsně následovány červeným masem. Na nejkratší vzdálenosti jsou dopravovány nápoje, nejdelší naopak červené maso. Z hlediska emisí, je nejnáročnějším druhem dopravy ta kamionová, nejen vzhledem k vysokému podílu na tunokilometrech8, ale rovněţ k relativně vysoké intenzitě emisí.9 Objem skleníkových plynů ale nenarůstá jen kvůli dovozu potravin. Asi jedna z deseti jízd autem v Británii je za účelem nakupování potravin a odhaduje se, ţe mnoţství emisí oxidu uhličitého vytvářeného lidmi dojíţdějícími za nákupy, se můţe rovnat tomu, co vytváří komerční přeprava potravin v rámci Velké Británie (Garnett 2003: 60, 83). Výzkum ohledně dováţených potravin v Česku uskutečnilo v roce 2012 Hnutí DUHA, které porovnalo nabídku řetězců Albert, Billa, Kaufland, Penny Market, Globus, Interspar, Tesco a Lidl v Praze, Brně, Olomouci a Pardubicích. Ve výzkumu se zaměřili na jablka, mrkev, cibuli a brambory. Celkový podíl dovozu sledovaných plodin činil 57% oproti 43% z české produkce. První tři nejlépe umístěné supermarkety dováţejí téměř polovinu těchto potravin ze zahraničí. Konkrétně Lidl 40 %, Billa 43 %, Albert 47 %. Další zkoumané supermarkety dováţí aţ 70%. V roce 2010 činil dovoz potravin do České republiky 2,2 milionu tun a vývoz 1,5 milionu tun. Paradoxní politika řetězců tak zapříčinila například to, ţe se do Česka v roce 2011 dovezlo 142 tisíc tun brambor a vyvezlo téměř 35 tisíc tun do zahraničí. Jablek se k nám dostalo dokonce 70 tisíc tun, přitom čeští zemědělci zároveň vyvezli 35 tisíc tun (Hnutí Duha 2012). Energetická efektivita budov supermarketů Supermarket díky své velké ploše spotřebuje ohromné mnoţství energie (aţ 800 kWh/m2 za rok). Budova běţného supermarketu je vytápěna, ventilována, klimatizována a zároveň má chladicí systém, který udrţuje potraviny zmraţené nebo v chladu. (Pajani a kol. 2004) Podle americké studie běţný supermarket vyprodukuje do atmosféry 1900 tun oxidu uhličitého, coţ je ekvivalent k emisím, které vyprodukuje 360 automobilů ročně.10
8
tunový kilometr představuje přepravu jedné tuny nákladu v nákladní dopravě na vzdálenost jednoho kilometru [cit 23. 4. 2014] dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/IS.ROD.GOOD.MT.K6 9 Ekologická stopa, Potravinové míle: Cesta z pole na stůl, [cit 23. 4. 2014] dostupné na http://www.ekologickastopa.cz/aplikace-a-vysledky/mezinarodni-obchod/potravinove-mile-cesta-z-pole-nastul.htm 10 Energystar,Supermarkets: An Overview of Enregy Use and Energy Efficiency Opportunities [cit. 3. 3. 2014] dostupné na http://www.energystar.gov/buildings/sites/default/uploads/tools/SPP%20Sales%20Flyer%20for%20Supermarket s%20and%20Grocery%20Stores.pdf
22
Plýtvání potravinami, používání umělých hnojiv a pesticidů Maloobchodní řetězce dnes velmi dbají na potravinovou kvalitu. Ale mnohdy jim jde spíše o vzhled a čistotu, neţ úroveň pesticidů, umělých hormonů, hnojiv či obsah mikrobiologické sloţky. Problém spočívá v tom, ţe většinou jen velké obchodní řetězce a zemědělské koncerny mají dostatek peněz a vlivu na změny standardů. Maloobchodní standardy mají pozitivní efekty na potravinovou bezpečnost a v určitém smyslu i na kvalitu. Obchodní řetězce často pouţívají své soukromé standardy k výběru dodavatelů. Ovoce a zelenina musí splňovat vysoké vzhledové nároky na velikost, tvar nebo barvu. Takové poţadavky nutí farmáře pouţívat praktiky, které poškozují ţivotní prostředí a podporují plýtvání potravinami (Fuchs, Kalfagianni, Arentsen 2013: 41). Přátelé Země (Friends of the Earth) ve svém průzkumu mezi pěstiteli ovoce zjistili, ţe takovéto přísné specifikace způsobují mnoho problémů. Ovoce je často zamítnuto pro přílišné zbarvení, nedostatečné zbarvení, pro špatnou velikost, tvar nebo kvůli skvrnám, které nijak neovlivňuji poţivatelnost. Vice neţ polovina pěstitelů z průzkumu tvrdí, ţe museli pouţívat přídavné pesticidy, aby vyhověli poţadavkům supermarketů na vzhled zboţí. Někteří pěstitele v průzkumu potvrdili, ţe ani nemohli sklidit své ovoce, nebo ţe museli vyhodit ovoce vhodné pro konzumaci (FOE 2002: 2). Zhruba jedna třetina z poţivatelných potravin určených k lidské spotřebě se ztratí nebo vyhodí, coţ je kolem 1,3 miliardy tun ročně. K plýtvání dochází uţ od zemědělské produkce aţ po spotřebu. Ke značným ztrátám dochází na začátku potravinového řetězce a potom při zpracovávání. Ve vyspělých zemích dochází k velkému plýtvání i díky tomu, ţe lidé vyhazují ještě poţivatelné potraviny. V Evropě a Severní Americe dochází k celkové ztrátě 280–300 kg potravin na osobu za rok z celkem vyprodukovaných 900 kg potravin na osobu a rok. V Africe a Jiţní Americe se ztratí 120–170 kg na osobu za rok z vyprodukovaných 460kg potravin. To znamená, ţe ztráty jsou stejné, ale ve vyspělých zemích dochází k většímu plýtvání v maloobchodní síti a u zákazníků (FAO 2011). Významným problémem jsou také umělá hnojiva a pesticidy. Agrochemické korporace působí v zemědělském a potravinářském sektoru jiţ desetiletí. Produkují umělá hnojiva, pesticidy nebo geneticky upravené sazenice. Mezi lety 1996 a 2008 trh s umělými hnojivy zaznamenal růst o 31%. Největších 10 firem v tomto odvětví má 55% podíl na trhu. V roce 2010 bylo pouţito 100 mil. tun dusíku, 39 mil. tun fosfátu a téměř 30 mil. tun draslíku. Hnojení umělými hnojivy zásadně poškozuje ekosystémy a ničí přirozené klima. Stejně jako pouţívání pesticidů, které má za následek otrávení zvířat či dělníků. Hnojiva a pesticidy 23
přispívají k celosvětové erozi půdy a úbytku půdních mikroorganismů, které vytváří humus (Agropoly 2013). Balení a odpady Po rozšíření pouţívání plastů a hliníku v balení potravin a nápojů se mnoţství odpadů a jejich sloţení se stalo předmětem veřejného zájmu. Jednorázové obaly sniţují náklady v rámci dodavatelského řetězce, ale navyšují náklady na ţivotní prostředí (do skládek, svozu komunálního odpadu, čištění ulic). Materiál pouţitý v moderním balení (cín, slitiny a plasty), nelze snadno recyklovat, a vyţaduje velké energetické vstupy na roztřídění, zpracování a opětovné pouţití. V roce 1980 se odhadovalo, ţe 10% z utracených peněz zákazníkem v supermarketech připadlo na obaly. S odpadem souvisí také energie, která je skrytým faktorem účinnosti supermarketů a jejich dodavatelských řetězců (Lang v Burch, Lawrence 2007: 199). Obaly tvoří téměř čtvrtinu domácího odpadu ve Velké Británii a 70 % z nich pochází z potravin. Politika supermarketů způsobuje, ţe není snadné se obalům vyhnout. Projekt se zaměřil na to, jak mohou výrobci potravin redukovat environmentální dopady balení potravin a v mnoha případech to byly právě poţadavky odběratele, které neumoţnily kompromis a redukci mnoţství obalů. Supermarkety mají často specifické poţadavky, které určují, jaké mnoţství určitých obalů budou výrobci pouţívat. Tento projekt přinesl zjištění, ţe v případě celeru některé supermarkety nevyţadovaly ţádné balení, zatímco jiné chtěly, aby kaţdý kousek byl zabalen přilnavou folii a označen (ICPEN 2004). Kvalita potravin a standardy Důleţitou institucí vytvářející standardy na poli celosvětového trhu s potravinami je Evropská Unie, která přijala Všeobecný potravinový zákon (178/2002/EC), který stanovil konkrétní poţadavky na sledovatelnost a potravinovou bezpečnost. Ačkoliv konečná fáze odpovědnosti leţí především na soukromých hráčích. Tlak EU na maloobchodníky k přijetí určitých standardů by mohl vést k podpoře takových standardů také v legislativách ostatních zahraničních států. Obtíţné bude prosadit značení geneticky modifikovaných potravin (GMO). Je nutné, aby se v oblasti environmentálních a sociálních kritérii zapojili neziskové organizace a zemědělci rozvojových zemí (Fuchs, Kalfagianni, Arentsen 2013: 50–52). V současnosti poţadavky zavedené maloobchodními standardy většinou pokrývají prvky jako bezpečnost a vzhled raději neţ environmentální a sociální udrţitelnost. Těmito 24
standardy se zabývají například Iniciativa globální potravinové bezpečnosti (GFSI-Global Food Safety Initiative), nebo mezinárodní potravinové standardy HACCP11. Dodrţování norem je poţadováno mnoha vládami a mezinárodními organizacemi. Kromě toho fungují například mezinárodní normy (ISO 9000, 14000). S přijetím přísnějších standardů o potravinové produkci a sledovatelnosti se bezpečnost potravinového řetězce zlepšila. Nicméně kvalita potraviny se nutně zlepšit nemusela. Produkty vypadají lépe, ale chutnají hůř. Ovoce a zelenina jsou sbírány dříve, kvůli dlouhým vzdálenostem, které musí urazit do supermarketů. Výsledkem je, ţe produkce končí relativně bez chuti a nutričně nedostatečná, ale standardy kvality jsou alespoň v určité míře zajištěny (Fuchs, Kalfagianni, Arentsen 2013: 42). Většina environmentálních standardů poţadovaných maloobchodníky, je zavedena skrze farmářské praktiky, jako například dobrá zemědělská praxe. Některé standardy také pokrývají výrobní balící procesy, které jsou součástí globálních výrobních praxí. Například standardy
organické
výroby
zahrnují
zákaz
pesticidů,
umělých
hnojiv,
a potravinových přísad, nebo antibiotik a růstových hormonů pro zvířata.
ozáření
Ekologické
zemědělství klade důraz na dobré ţivotní podmínky pro zvířata a pouţívá přírodní krmiva. Environmentální a sociální standardy hrají v běţných maloobchodních standardech marginální roli. Řada supermarketů má recyklační programy na redukci odpadů pocházejících z obalů. V supermarketech se zpravidla nachází recyklační zařízení, kde lidé mohou vrátit láhve, plechovky, papír, elektroniku nebo baterie (Fuchs, Kalfagianni, Arentsen 2013: 43). Mnoho dalších závaţných environmentálních témat není pokryto maloobchodními standardy. Například environmentální externality, environmentální náklady na přemístění obchodu, a dopady environmentálních změn na lidské zdraví. Potravinová bezpečnost je nyní lepším prostředkem k vytváření průmyslové podpory neţ k vytváření dobrých ţivotních a pracovních podmínek. To se můţe v budoucnosti změnit, pokud se stanou environmentální témata určujícími faktory potravinové kvality a budou hrát větší roli v maloobchodních marketingových strategiích (Fuchs, Kalfagianni, Arentsen 2013: 43- 45).
11
Poţadavky na bezpečnost potravin-certifikace HACCP je povinná. V ČR jsou poţadavky na bezpečnost přísnější neţ na Slovensku. (Dries, Reardon, Winnen 2004: 26)
25
4. 4 Hodnocení dopadů supermarketů Důleţité a ţádoucí je posuzovat dopady supermarketů ještě předtím neţ dojde k jejich výstavbě. Vyspělé země jiţ dlouhou dobu hodnotí dopady připravované výstavby maloobchodních projektů v oblasti dopravy a ţivotního prostředí. Některé země nyní přijímají zákony, které poţadují, aby byl brán v úvahu také ekonomický a fiskální dopad. Ekonomický dopad představuje vliv na místní podnikání, zaměstnanost a mzdy. Fiskální dopad se vztahuje k vlivům na daňové příjmy a vládní náklady. V České republice o výstavbě supermarketů rozhodují místní samosprávy a budoucí dopady se posuzují na základě EIA-Environmental impact assement (česky vyhodnocení vlivů na ţivotní prostředí). (Spilková 2012: 75) RIA (Retail Impact Assessment) K lepšímu a přesnějšímu posouzení dopadů výstavby supermarketů stanovil England v 90. letech 20. století koncept posouzení dopadů obchodních řetězců (RIA-Retail Impact Assessment). Podle Englanda (2000: 7) je významným faktorem, který ovlivňuje dopady supermarketů jejich dostupnost pro občany, protoţe stupeň dostupnosti různých typů maloobchodních prodejen a nákupních center nepřímo ovlivňuje kvalitu ţivota jednotlivců a skupin ve společnosti (England 2000: 7). RIA pracuje s osmi hlavními indikátory. Nejdůleţitější jsou ukazatelé zastoupení maloobchodníků, kdy se posuzuje celkový počet prodejen, škála specializovaných obchodů v oblasti, existence různých prodejen s potravinami a jejich dostupnost jednotlivými druhy dopravy. Posuzuje se celková úroveň dostupnosti, kvality silnic, chodníků a počtu parkovacích ploch. Mezi další indikátory patří diverzita funkcí, kvalita prostředí v městském centru, prázdné prostory, bezpečnost a pocit jistoty. Za méně závaţné jsou brány ukazatelé komerčních výnosů, fungování centra a toku chodců (Spilková 2012: 91, 92). Potravinové míle (Food miles) Stále větší pozornost je věnována tomu, odkud a na jakou vzdálenost se potraviny dováţejí. To se snaţí postihnout ukazatel „food miles“ neboli „potravinové míle“. Jedná se o vzdálenost, jakou musí zemědělský výrobek urazit na cestě ke spotřebiteli a zahrnuje také environmentální důsledky (Garnett 2003: 14). Koncept „potravinových mil“ poprvé popsal Lang v roce 1990 a poté byl tento koncept přijat Aliancí udrţitelného zemědělství, potravinářství a ţivotního prostředí (SAFE)12
12
Tato aliance je zastřešující skupina nevládních organizací z Velké Británie, Francie, Španělska a Portugalska.
26
Koncept „potravinových mil“ se pouţívá jako ukazatel ve vládních výzkumech, navzdory tomu, ţe zpráva DEFRA13 o potravinových mílích ukázala, ţe pojem neposkytuje informace o spotřebě energie. Ovšem spotřeba energie v dodavatelském řetězci nadále stoupá a supermarkety jsou nyní povaţovány za hlavní hnací sílu této energetické neefektivnosti (Lang v Burch, Lawrence 2007: 200). Supermarkety přispívají k trendu narůstajících „potravinových mil“ také díky tomu, ţe většina jejich produktů je nejprve od dodavatelů dovezena do distribučních center a aţ poté do supermarketů (DEFRA 2005: 11). Lokální multiplikátor Ke sledování koloběhu peněz slouţí tzv. lokální multiplikátor. „Je to ukazatel, který informuje o koloběhu peněz v místní ekonomice, pomáhá také popsat míru lokalizace místní ekonomiky. Ukazuje nakolik se peníze, které organizace či jiná ekonomická jednotka vydá, otočí v regionu a kolik jich nenávratně utíká mimo region. Umožňuje nám ukázat, jak upravit svoje aktivity, aby více prospívaly místu a regionu, kde žijeme. Je sestaven tak, aby se dal využívat i pro sledování malé organizace, podniku nebo obce v místní ekonomice.“ (Kutáček 2011: 15) Lokální multiplikátor je dle Johanisové (2007: 9) indikátorem udrţitelného rozvoje tedy ve smyslu: lokálního ekonomického rozvoje, který sniţuje své nechtěné ekologické a sociální dopady. Výpočet lokálního multiplikátoru LM3 se měří ve třech kolech. V 1. kole se zjišťuje příjem firmy (například 100 tis. Kč). Ve 2. kole se zjišťuje, kolik peněz utratí firma lokálně (například 50 tis. Kč). Ve 3. kole se sleduje, kolik utratí peněz lokálně zaměstnanci firmy (například 20 tis. Kč). Všechny útraty spolu s počátečním příjmem se sečtou tedy 100+50+20=170 a potom se vydělí 100. Výsledkem je skóre 1,7. LM3 skóre můţe být těsně nad 1,00 u skomírající ekonomiky a 2,20 u ţivé místní ekonomiky (Kutáček 2007a: 26). FEET index (Foreign Exchange Earnings per Transport tonne CO2), je dle Desai, Riddlestone (cit. dle Fraňková 2012: 144) indikátor vyjadřující poměr exportního peněţního zisku na jednotku emisí oxidu uhličitého. Čím větší je peněţní zisk z mezinárodního obchodu vůči emisní jednotce, tím výhodnější či příznivější je s danou komoditou mezinárodně obchodovat (např., léčiva či software se tedy vyplatí obchodovat mezinárodně, oproti např. běţným potravinám)
13
Ministerstvo ţivotního prostředí, výţivy a záleţitostí venkova (Department for Environment, Food and Rural Affairs) dostupné na http://www.defra.gov.uk/
27
5 Společenská odpovědnost firem (CSR) Potravinářský průmysl je jedním z hlavních odvětví pokud jde o CSR. Pravděpodobně proto, ţe jídlo je pro kaţdého člověka nutnost. Lidé se většinou zajímají, co jedí a odkud to pochází. Tento zvýšený zájem vede velké potravinářské společnosti k tomu, aby se staraly o dobrý obraz vlastní společnosti například skrze CSR. Celá řada společností jako jsou Unilever, Danone nebo Coca Cola, jsou aktivní v otázkách CSR (Stichle, Van der Wal 2006: 7). Pojem společenská odpovědnost firem je českým překladem anglického výrazu Corporate Social Responsibility známým pod zkratkou CSR. Tento koncept se objevil počátkem 2. poloviny 20. století (Business Leader Forum 2008). V roce 1953 vydal R. H. Boven knihu „Social Responibility of Businessman“ (Společenská odpovědnost podnikatele), ve které zveřejnil poţadavek zohlednění sociálních hledisek při řízení firem. V 60. letech 20. století zformuloval K. Davis myšlenku, podle které má podnik vedle závazků ekonomických a zákonných také závazky ke společnosti (Černohorská, Putnová 2012:9). Termín Společenská odpovědnost firem (CSR) můţe být definován například jako: „Takový způsob vedení firmy a budování vztahů s partnery, který přispívá ke zlepšení reputace a zvýšení důvěryhodnosti podniku.“ (Business Leader Forum 2008) V roce 2001 byla vydána Zelená kniha, která propaguje evropský rámec společenské odpovědnosti firem a vyzývá všechny členské státy, aby zahrnuly CSR do svých národních strategií. Evropská komise v Zelené knize definuje CSR jako: „Společenská odpovědnost firem je koncept, který dobrovolně integruje sociální a ekologické ohledy do podnikatelských činností firmy, a to ve spolupráci se zainteresovanými stranami podniku neboli stakeholdery.“14
14
EU:Green paper [cit. 1. 2. 2014] dostupné na (http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/com2001_0366en01.pdf)
28
Na základě syntézy jednotlivých poznatků navrhl A. B. Carrol v roce 1979 definici CSR, která se skládala ze čtyř sloţek: z ekonomické, právní, etické a dobrovolné odpovědnosti, kterou později přejmenoval na filantropickou (Černohorská, Putnová 2012:10). -
Ekonomická složka je zásadní odpovědností podniků vytvářet zisk a růst.
-
Právní složka je povinnost podniků hrát podle pravidel a dodrţovat zákony.
-
Etická složka je povinnost podniků respektovat práva druhých a plnit povinnosti pro dobro společnosti.
-
Dobrovolná složka zahrnuje dobročinné činnosti, charitu. atd. (Snider, Hill, Martin, 2003: 175-176) Koncept CSR přišel do českého prostředí spolu s mezinárodními firmami v 90. letech
minulého století. Společenská odpovědnost je důleţitým tématem Evropské Unie v oblasti ekonomické, sociální a environmentální politiky. Partnerem pro jednání Evropské komise a představitelem propagace CSR je v České republice Business Leader Forum (Černohorská, Putnová 2012: 13). Jednotlivé firmy přistupují ke konceptu CSR různými způsoby, ale převaţují dvě hlavní teorie o firemním vnímání společenské odpovědnosti. Jsou to stakeholders teorie a stockholders teorie. Stakeholders teorie byla v průběhu 90. let 20. století nahrazena teorií zájmových skupin, která vidí firmu jako místo, kde se střetávají zájmy a nároky jednotlivých skupin participujících na podnikání. Podstatou této teorie je naplňování zájmů stakeholderů. (Černohorská, Putnová 2012:14) Jako stakeholdeři jsou označovány zainteresované osoby či skupiny osob uvnitř a v okolí firmy. Patří sem primárně zákazníci, akcionáři, zaměstnanci, obchodní partneři, dodavatelé, místní komunita, neziskové organizace. Sekundárně také veřejnost, vládní instituce, samosprávní orgány, lobbisté či média (Černohorská, Putnová 2012: 15). Společensky odpovědné firmy staví na první místo plnění legislativních poţadavků a poté nad jejich rámec dobrovolně uplatňují odpovědné chování. Výsledkem by měl být pozitivní vliv na společnost, prospěch a konkurenční výhoda pro firmu. Společenská odpovědnost firem je dobrovolná a podnik veškeré aktivity vykonává nad rámec svých zákonných povinností. Důleţitý je dialog se stakeholdery, kteří firmu výrazně ovlivňují. Aktivity CSR jsou realizovány dlouhodobě. Společenská odpovědnost by měla přispívat 29
k posílení důvěry ve firmu, jejíţ činnosti musí být transparentní, trvalé a nezveličované (Business Leader Forum 2008). Stockholders teorie je nejstarší a nejrozšířenější. Předpokládá, ţe podniky hrají ve společnosti čistě ekonomickou roli. Jsou řízeny s ohledem na dosaţení zisku, toto řízení je omezeno pouze potřebou jednat v mezích zákona. Kritériem odpovědnosti je otázka maximalizace zisku akcionářů, respektive vlastníků. Představitelem tohoto proudu je Milton Friedman, podle něhoţ je úkolem vlády stanovit pravidla a podnikání by se mělo drţet těchto předepsaných pravidel s jasným cílem, maximalizace společných zisků (Černohorská, Putnová 2012: 18). Rozvoj odpovědného chování podniků ovlivňuje zejména to, ţe se podniky pomocí CSR chtějí odlišit od konkurence a vylepšit si svůj mediální obraz. Spotřebitelé chtějí produkty, které nejen uspokojí jejich potřeby, ale zároveň nevznikají na úkor ţivotního prostředí nebo důstojných pracovních podmínek. Obecná snaha zlepšit nepříznivý stav ţivotního prostředí i společnosti (globální oteplování, korupce, nedostatečná podpora komunity, špatné pracovní podmínky). Státní orgány někdy vyuţívají konceptu CSR a snaţí se převést některé funkce na soukromé podniky (Business Leader Forum 2008). Tři pilíře CSR Dobrovolně odpovědné chování firmy stojí na třech hlavních pilířích: ekonomickém, sociálním a environmentálním. Náplní společenské odpovědnosti kaţdé firmy by měly být všechny tři tyto oblasti. V ekonomické oblasti se od firmy očekává transparentní podnikání a pozitivní vztahy s investory, zákazníky, dodavateli a dalšími obchodními partnery. Sledují se také její dopady na lokální, národní i globální úrovni, například prostřednictvím rozvoje zaměstnanosti či boje proti korupci. Odpovědné podniky se snaţí ukazovat, ţe jsou transparentní, dobře řízené a důsledně odmítající korupci. Často vytváří vlastní etické kodexy chování, které zahrnují včasné placení závazků, bezpečnost produktů nebo poprodejní servis (Business Leader Forum 2008). V sociální oblasti se odpovědné chování firmy zaměřuje na přístup k zaměstnancům a podporu okolní komunity. Na pracovišti i v místní komunitě tak podnik ovlivňuje ţivotní úroveň, zdraví, bezpečnost, vzdělávání a kulturní rozvoj občanů. Podniky se snaţí o rozvoj zaměstnanců a nabízí vyváţenost pracovního a osobního ţivota. Zároveň podporují rovné příleţitosti a rozmanitost na pracovišti vzhledem k pohlaví, etniku, věku nebo 30
handicapovaných zaměstnanců. Často společnosti podporují místní komunitu skrze programy dobrovolnictví nebo příleţitostí pro studenty. V environmentální oblasti si podnik uvědomuje své dopady na ţivou i neţivou přírodu včetně ekosystému, půdy, vzduchu a vody. Předpokládá se, ţe svou podnikatelskou činnost bude vykonávat tak, aby chránil přírodní zdroje a co nejméně zatěţoval ţivotní prostředí. Mezi programy na ochranu ţivotního prostředí patří recyklace, úspory energie a vody (Business Leader Forum 2008).
5.1 Hodnocení CSR Samy korporace jsou v rámci CSR jediným zdrojem informaci o vlastním konání. Hlavním nástrojem pro informování veřejnosti jsou výroční zprávy, často označované jako environmentální zprávy nebo zprávy o udrţitelnosti. Hodnoceni odpovědnosti korporace tak z velké části spočívá na hodnocení kvality a úplnosti poskytnutých informaci a na ověřování jejich pravdivosti. Neexistence závazných standardů odpovědného chování vytváří řadu nejasností, co je a co není moţné povaţovat za odpovědné chování. Podle Institutu sociální a etické odpovědnosti dnes ve světě existuje 300 nástrojů-norem, standardů a rámcových poţadavků na kontrolu podnikání a neziskového sektoru. Podnikání nemá vytvořené obecně uznávané a kontrolované etické normy. Základní normou je například soubor pravidel chování pro nadnárodní společnosti – Směrnice OECD.15 Dále podle vzoru ISO norem vznikají standardy (SA 8000, AA 1000), které přinášejí obecně měřitelné prvky společenské odpovědnosti firem. Objevuje se potřeba pravidelné a uznávané kontroly, která by byla i prevencí před ekonomickým a etickým selháním (Černohorská, Putnová 2012: 74). Přehled nejvýznamnějších standardů pro měření a reportování CSR: OECD (Guidelines for Multinational Enterprises) „Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti jsou doporučení vlád adresovaná nadnárodním společnostem. Obsahují dobrovolné zásady a standardy odpovědného podnikatelského chování, které je slučitelné s platnými právními předpisy. Směrnice si kladou za cíl zajistit, aby operace těchto podniků byly v souladu se státní politikou“ Směrnice OECD obsahuje soubor pravidel s doporučeními, která se týkají odpovědného chování nadnárodních společností (Černohorská, Putnová 2012:74). Global Reporting Iniciative (GRI) vznikla v roce 2007 jako iniciativa mezinárodních odporníků napojených na program UNEP OSN. V roce 2002 se GRI osamostatnila a stala se 15
Směrnice OECD dostupné na http://www.oecd.org/corporate/mne/38111122.pdf
31
nezávislou institucí. Cílem GRI je vytvořit mezinárodní standardizovaný model pro měření a reportování ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů podnikání. V těchto třech oblastech GRI stanovuje základní indikátory, které musí společnosti při sestavování zpráv dodrţovat. GRI a OECD směrnice se shodně zaměřují na ekonomické, sociální a environmentální problémy (Černohorská, Putnová 2012: 76, 77). AA 1000 (AccountAbility/Assurance Standard) Tato norma byla vytvořena ve Velké Británii v roce 1999 a jejím cílem je vytvořit systém pro politiku společenské odpovědnosti, který zahrnuje dialog mezi stakeholders, etické, sociální a environmentální aspekty v účetnictví. Přispívá k posilování důvěryhodnosti organizací (Černohorská, Putnová 2012: 76, 77). SA 8000 (Social Accountability International) je jednou z prvních norem, která ovlivňuje způsoby chování podniků v oblasti lidských zdrojů. Jde o celosvětově uznávanou normou pro sociální pilíř CSR (Černohorská, Putnová 2012: 74, 75). Dalším mezinárodním souborem pravidel chování nadnárodních korporací je iniciativa OSN nazvaná Global Compact.16 Cílem této iniciativy je podněcovat podniky po celém světě k přijetí trvale udrţitelných a společensky odpovědných politik a zveřejňování jejich naplňování. (Franc, Nezhyba, Heydereich 2006:37) Nejedná se o jasně definovaná pravidla, ale pouze o principy, které by měly společnosti, které se ke Global Compact dobrovolně přihlásí, dodrţovat (Kutáček 2007b: 5). V březnu roku 2006 měla iniciativa Global Compact jiţ 3000 účastníků z toho 2500 společnosti z 90 zemí světa. Přistoupením k této iniciativě se korporace zavazují dodrţovat deset základních zásad v oblasti lidských práv, zajištění standardních pracovních podmínek, ochrany ţivotního prostředí a boje proti korupci. Tyto zásady jsou odvozeny od Všeobecné deklarace lidských prav, Deklarace ILO (International Labour Organization) o základních principech a pracovních právech, Deklarace o ochraně ţivotního prostředí a rozvoji z Rio de Janeira a Konvence OSN proti korupci. Iniciativa Global Compact se stala předmětem široké kritiky, zejména z úst nevládních organizaci. Příčinou jsou její velmi neurčité cíle a skutečnost, ţe zahrnuje společnosti, které nedodrţují všechny stanovené zásady. Zdá se, ţe některé z korporací vyuţívají Global Compact pouze jako nástroj PR, aniţ by v praxi něco měnily. Některé nevládní organizace došly k závěru, ţe se OSN touto iniciativou
16
Principy Global Compact dostupné na
http://www.unglobalcompact.org/AboutTheGC/TheTenPrinciples/index.html 32
nadnárodním společnostem vlastně prodává. Za prohřešky do roku 2006 neexistovaly vůbec ţádné sankce (Franz, Nezhyba, Heydereich 2006: 37). Zcela nezávazný charakter mají tzv. Normy OSN o odpovědnosti nadnárodních korporací a jiných obchodních podniků s ohledem na lidská práva (Kutáček 2007b: 5). Jejich obsah je podobný Směrnicím OECD, ale není zcela identický. I tyto normy by měla odpovědná korporace respektovat. Konkrétnější pravidla odpovědného nebo udrţitelného podnikání obsahuji oborové kodexy chování, které vznikly za účasti všech zainteresovaných subjektů (stakeholderů), včetně nevládních organizací zabývajících se ochranou ţivotního prostředí (Gregor 2007: 7). Směrnice představuji pouze obecný rámec, ve kterém by se měla odpovědná společnost pohybovat, ale odkazují například na konkrétní nástroje ochrany ţivotního prostředí definované v Arhuské úmluvě nebo v Deklaraci z Ria o ţivotním prostředí a rozvoji.17 Předpokládá se, ţe korporace přispějí k dodrţování všech těchto nástrojů. Při výkladu environmentálních ustanovení Směrnic by měly být zohledněny také standardy stanovené v Úmluvě OSN o přírodní rozmanitosti, v Cartagenském protokolu o biologické bezpečnosti, v Kjótském protokolu, ve Stockholmské úmluvě o persistentních organických znečisťujících látkách, v Prohlášení o principech udrţitelného lesního hospodaření18 a v dalších mezinárodních úmluvách. (Gregor 2007: 6) Obchodní řetězce v otázkách společenské odpovědnosti často vyzdvihují vlastní zájmy a obchodní příleţitosti. Ekologové apelují na supermarkety vyuţívat jejich kupní sílu ke sníţení pouţívání pesticidů v zemědělských podnicích, a iniciovat tak de facto zákaz geneticky modifikovaných potravin. V roce 2006 řetězec Tesco, který se dříve bránil nezávislým auditům vlastního podnikání, přistoupil ke společnému závazku deseti bodů mezi kterými je například sníţit na polovinu spotřeby energie do roku 2010, zdvojnásobit recyklace do roku 2008, zavést nutriční označení na všech 7000 vlastních značkových Tesco výrobcích atd. (Lang v Burch, Lawrence 2007: 207).
17
UNEP dostupné na http://www.unep.org/Documents.Multilingual/Default.asp?DocumentID=78&ArticleID=1163) 18 Text prohlášení dostupný na http://www.un.org/documents/ga/conf151/aconf15126-3annex3)
33
6 O společnosti Ahold Royal Ahold je v současné době jednou z největší společností obchodujících převáţně s potravinářským zboţím. Společnost provozuje po celém světě supermarkety, hypermarkety, eshopy, obchody se zdravou výţivou a přírodní kosmetikou, prodejny s vínem a lihovinami a on-line velkoobchody se smíšeným zboţím. Společnost Royal Ahold začala jako rodinná firma roku 1887. Více neţ 100 let působila výhradně v Nizozemí. Expandovat do dalších států začala společnost aţ v 70. letech 20. století, kdyţ Ahold otevřel první supermarkety ve Španělsku a získal podíl v podnicích v USA. Na český trh firma vstoupila roku 1991 (viz příloha 1). (De Jong A., De Jong D, Mertens G, Roosenboom 2007) V České republice působí dceřinná společnost Ahold Czech Republic jako nespecializovaný maloobchodník, prodávající v supermarketech a hypermarketech pod značkou Albert (logo a fotografie supermarketu Albert viz příloha 4). (Klapalová 2010: 51)
6.1 Historie společnosti Ahold Společnost Royal Ahold zaloţil v Nizozemí Albert Heijn v roce 1887 a to převzetím malé prodejny s potravinami a dalším sortimentem. O deset let později jiţ byla vytvořena síť prodejen Albert Heijn v počtu 23 v Nizozemsku. Firma byla zaregistrována jako společnost s ručením omezením podle zákonů Nizozemska notářským zápisem 29. dubna 1920. V roce 1948 se s akciemi jiţ akciové společnosti začíná obchodovat na amsterdamské burze cenných papírů. V roce 1951 začíná i proces akvizice, kdyţ Albert Heijn kupuje řetězec prodejen Van Amerongen. Jméno Ahold (coţ je akronym ze slov Albert Heijn Holdings) nese společnost od roku 1970. V roce 1973 vznikají první specializované prodejny Aholdu, řetězec s likéry Alberto a řetězec Etos zaměřený na specializovaný drogistický sortiment a zdravou výţivu. V té době to byl jiţ podnik provozující mnoho prodejen po celém Nizozemí, ve kterém se vedle potravin prodávalo i drogistické zboţí, alkohol a další sortiment (Klapalová 2010: 52). Od poloviny 70. let 20. století začala společnost expandovat v Evropě (Španělsko, Portugalsko a po roce 1990 také v České republice, Polsku a Slovensku, jako i v Norsku a Švédsku a ve všech třech pobaltských republikách). Prosazuje se také v USA, Latinské Americe a Asii. První zemí zaoceánské expanze byly Spojené státy americké, kde v roce 1977 Ahold kupuje řetězec BI-LO. Tato expanze byla spojena s přímými investicemi i akciovými podíly. Akvizice byla provedena se záměrem ponechat původní název společností, lokální identitu a lokální management (Klapalová 2010: 52). 34
Aţ do roku 1987 tvořili představenstvo společnosti Ahold pouze členové rodiny Albert Heijn. Jako poslední byli jeho dva vnuci Ab a Gerrit Jan. Ti se rozhodli představenstvo rozšířit na 7 členů i mimo rodinu. Právě ostatní členové představenstva se v roce 1989 po únosu a vraţdě Gerrita Jana rozhodli změnit rodinnou firmu na manaţersky řízenou, k čemuţ napomohl i velmi malý podíl akcií vlastněný rodinou (pouze 7,3%). (Klapalová 2010: 52) V roce 1989 se prezidentem společnosti stává poprvé člověk, který nepochází z rodiny Heijn. Z rodinné firmy, která v tomto roce byla největším nizozemským retailerem se 45% trţním podílem se tak stává manaţersky řízená firma. Ambicí nového managementu bylo zařadit Ahold mezi dva globální maloobchodní leadery Wall -Mart a Carrefour. V 90. letech 20. století společnost zaţívá velmi úspěšné časy s 1000% návratností investic svým akcionářům a s trţní kapitalizací19 přes 30 miliard Euro. Od roku 1989 do roku 2003 Ahold vstoupil do 26 zemí a koupil 97 společností. V roce 2000 se management rozhodl diverzifikovat činnost a kromě maloobchodu se začít věnovat také jiným oblastem a to pohostinství přes akvizici tří amerických společností se sítí restaurací – U. S. Food Service, PY A/Monarch a Alliant Exchange a společnost také vlastnila malou síť lékáren spojených s prodejem drogistického zboţí v USA (Klapalová 2010: 52-53). V roce 2003 došlo ve společnosti Royal Ahold ke skandálu. Ten se týkal účetních machinací v dceřině společnosti US Food Service (v roce 2006 po snaze společnost konsolidovat, byla nakonec prodána), dále měly proběhnout sporné transakce i v centrále společnosti v Nizozemí a také v dceřině společnosti TOPS MARKET v USA. Finanční machinace se uskutečňovaly mezi lety 2001-2003 a byly předmětem rozsáhlého vyšetřování a soudních sporů. Koncem roku 2003 v Royal Ahold proběhl externí audit, který zjistil existenci celé řady problematických otázek interní kontroly. V důsledku toho Výbor pro audit schválil akční plán managementu na nápravu těchto problematických bodů. Dále byla také změněna organizační struktura s cílem zajistit vyšší transparentnost řízení. Ahold nastoupil na „cestu obnovy“, jejímţ cílem bylo posílit pozici společnosti na trhu (Klapalová 2010: 38). V roce 2004 byl přijat také Etický kodex, který byl v roce 2005 nahrazen Globálním kodexem profesionálního jednání a etiky společnosti Ahold. „Cca 15 000 zaměstnanců a téměř všichni střední a vedoucí manažeři v USA a Evropě se zúčastnili kursu pro finanční bezúhonnost a 19
Trţní kapitalizace vyjadřuje hodnotu firmy na základě trţního ohodnocení cen jejích akcií. Hodnota je získána součinem všech vydaných akcií firmy a aktuální ceny akcií na trhu.[cit. 4. 4. 2014] dostupné na http://www.akcie.cz/slovnik/trzni-kapitalizace
35
všichni zaměstnanci ve společnosti U. S. Foodservice se zúčastnili etického kursu. Byl zaveden postup pro oznamování nepravostí, v jehož rámci můžou zaměstnanci v USA i Evropě telefonovat na horkou linku provozovanou 24 hodin denně nezávislými operátory. Na této lince
mohou
nahlásit
dokonce
i
anonymně
jakoukoli
protiprávní
skutečnost.“
(Klapalová 2010: 39) V současnosti patří Royal Ahold mezi největší dodavatele potravin (jak se sám označuje) na světě, přestoţe podnikání rozvíjí pouze v Evropě a v USA. Společnost Ahold vlastní několik maloobchodních značek na americkém trhu, jako jsou Stop & Shop,Giant Food of Landover, Giant Food Stores of Carlisle
nebo přední internetový obchod
s potravinami Peapod. V Evropě je Ahold leaderem trhu v Nizozemsku, kde provozuje maloobchodní síť Albert Heijn, kosmetickou síť Etos a maloobchodníka s nápoji Gall & Gall. Společnost rovněţ provozuje internetový obchod albert.nl, v němţ si zákazníci mohou objednávat zboţí všech tří holandských značek. Ve střední Evropě provozuje společnost Ahold supermarkety a hypermarkety Albert v České republice. Vedle toho působí společnost i ve Švédsku, Norsku a Pobaltí prostřednictvím společného podniku se společností ICA. V roce 2013 provozoval Ahold 3131 obchodů, zaměstnával 222000 zaměstnanců a celkové čisté trţby představovaly necelých 32, 6 miliard €.20 Společnost je zařazená do ţebříčku 500 největších globálních společností magazínu Fortune (Klapalová 2010: 53).
6.2 Historie Ahold ČR Ahold Czech Republic byl jedním z prvních zahraničních maloobchodních řetězců na českém trhu. Společnost vstoupila na český trh v roce 1991, kdyţ se spojila s podnikem Pramen Ostrava. (De Jong A., De Jong D, Mertens G, Roosenboom 2007) Společnost Ahold byla v České republice zaloţena nejprve pod názvem Euronova a začala kupovat existující provozovny většinou od nových podniků vzniklých po rozděleném státním podniku Pramen, šlo jak o malé prodejny s potravinami, tak i o větší prodejny v sídlištních a nákupních střediscích, které postupně modernizovala. Většinu z těchto prodejen Ahold Czech Republic vlastní a provozuje dodnes. Všechny prodejny vystupovaly pod jménem Mana, později byly přejmenovány na Albert. Hlavním předmětem podnikání byla a je obchodní a výrobní činnost v oblasti spotřebního, průmyslového a potravinářského zboţí (Klapalová 2010: 54).
20
Ahold annual report 2013 [Cit. 20. 4. 2013] dostupné na https://www.ahold.com/Financialinformation/Annual-reports.htm
36
6. června 1991 byl v Jihlavě otevřen vůbec první supermarket společnosti Royal Ahold
v tehdejším Československu pod názvem Mana. Před více neţ 20 lety zákazníky lákali na dodnes oblíbenou a velmi pouţívanou kombinaci nízkých cen a krásnějších prodejen.21 Takto o nově vzniklém supermarketu psaly tehdejší noviny: „První velkoprodejnu Mana, na níž se podílí holandská firma Ahold, otvírají dnes v Jihlavě. Interiér někdejší samoobsluhy Vysočina doznal podstatných změn. A to nejen díky zahraniční chladicí technice a drobným ozdůbkám, ale především uspořádáním regálů, které zákazníkovi umožňuje dokonalou orientaci. Druhy zboží, levnějšího než v jiných prodejnách, označují barevně orámované cenovky. Pokud bude u pultu s masem fronta, vezme si zákazník ze zvláštního strojku číslo a vrátí se, až je uvidí na červeném displeji. Anebo si mezitím zdarma poslouží kávou. Příjemní a usměvaví prodavači mají být samozřejmostí. Dovážet budeme zejména ovoce a zeleninu. Hlavně zpočátku, časem se i v tomhle oboru u vás najdou schopní dodavatelé," vysvětluje zástupce Aholdu. Zboží z dovozu tu skutečně příliš mnoho není. Výrazný import není účelem. Spíše zaujme například balíčkované maso, kde spotřebitel nenajde doma pod kotletou žádné nepříjemné překvapení.“22 O 7 let později otevřela společnost první hypermarket s názvem Hypernova (prvenství hypermarketů v České republice ovšem náleţí společnostem Interspar a Globus). Vedle supermarketů Mana a hypermarketů Hypernova, provozoval Ahold po několik let diskontní prodejny Sesam a menší hypermarkety Prima. V roce 2000 došlo k přebudování diskontních prodejen na supermarkety a provozovny byly přejmenovány na Albert. V roce 2001 se sjednotil název hypermarketů na Hypernovu. V roce 2003 prošel Ahold velkými reorganizačními změnami představením Ahold Central Europe. Ahold Central Europe byl založen na začátku roku 2004 a sdružil provozy ve třech dosud nezávislých firmách Ahold Česká republika (Ahold CZ), Ahold Polska (Ahold PL) a Ahold Slovakia (Ahold SK). Tzv. aréna společnosti Ahold Central Europe je řízena z Prahy. S cílem zlepšit ekonomické výsledky sjednotil Ahold Central Europe své funkce ve zmíněných třech zemích, jde například o nákup, marketing a uspořádání, lidské zdroje, administrativa, management, informační technologie a systémy. (Haverkamp, Simerská 2005: 8) 21
článek iDNES.cz, [cit. 9. 6. 2013] dostupný na http://ekonomika.idnes.cz/pred-15-lety-otevrel-prvni-ceskysupermarket-fmj-/ekonomika.aspx?c=A060801_114604_ekonomika_plz 22
článek iDNES.cz, [cit. 9. 6. 2013] dostupný na http://ekonomika.idnes.cz/pred-15-lety-otevrel-prvni-ceskysupermarket-fmj-/ekonomika.aspx?c=A060801_114604_ekonomika_plz
37
Jako důsledek této reorganizace byla v Brně v České republice roku 2005 zrušena správa účetnictví a přesunuta do polského Krakova. K další relokaci došlo na začátku roku 2005 v případě jednoho z distribučních center v Příbrami. Z důvodu své malé velikosti jiţ nadále nenaplňovalo potřeby firmy a bylo proto uzavřeno. Jeho funkci převzala dvě moderní distribuční centra v Klecanech a Olomouci. 30. září 2005 Ahold získal řetězec Julius Meinl v České republice. Tato akvizice znamenala 56 supermarketů, které byly přeměněny v supermarkety Albert. Nebylo převzato celkem 11 supermarketů Meinl. Ahold také převzal přes 1 500 zaměstnanců firmy Meinl (Haverkamp, Simerská 2005: 9). V roce 2005 se udály pro společnost Ahold nepříjemné skutečnosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce udělila společnosti sankce 7, 6 milionu korun v rámci 86 správních řízení. Dále Česká obchodní inspekce udělila Aholdu pokutu jeden milion korun. Podle ústředního ředitele inspekce nevyhověla společnost Ahold ve čtvrtině z 550 kontrol, které inspektoři v jejích prodejnách vykonali. Důvodem pro udělení pokuty bylo opakované porušování
zákona
o
ochraně
spotřebitele.
Ahold
byl
prvním
provozovatelem
maloobchodních prodejen, kterému byla tak vysoká pokuta za dané porušení legislativních předpisů souvisejících s ochranou spotřebitele v České republice uloţena. Tyto skutečnosti neuvedly společnost do krize, ale negativně ovlivnili jméno a image a samozřejmě se odrazily i ve finančních výsledcích. V roce 2007 společnost zahájila rozsáhlé přejmenování provozoven týkající se sjednocením obou značek Hypernova a Albert pod jedinou značku Albert (Klapalová 2010: 55).
38
6.3 Současný stav Ahold ČR Společnost AHOLD Czech Republic, a. s., provozovala v roce 2013 celkem 284 prodejen supermarketů a hypermarketů Albert. Podle studie společnosti Czech Top 100 patří společnost AHOLD Czech Republic, a.s. mezi nejvýznamnější firmy naší republiky a je osmým největším zaměstnavatelem s více neţ 13 000 zaměstnanci.23 V březnu 2014 společnost Ahold, koupila v ČR konkurenta SPAR. Za celkem 50 supermarketů a hypermarketů zaplatí přes 5,2 miliardy korun. Celkový počet prodejen Albert se tak rozroste z 284 na 334. Ahold se tak stane druhým největším maloobchodním řetězcem v České republice. "V posledních letech Albert v České republice úspěšně zvyšuje obchodní výkonnost. Akvizice společnosti SPAR v České republice je důležitým strategickým krokem a začátkem nové etapy pro společnost Ahold v České republice. Umožňuje nám spojit dvě společnosti, které mají své přirozené místo na trhu a zaměřují se na kvalitu, dobrou cenu, vytvářejí tak pro zákazníky lepší místo k nákupu," uvedl generální ředitel společnosti Ahold Dick Boer. 24 V České republice jsou všechny prodejny ve vlastnictví Ahold Czech Republic a. s., nebo je má společnost pronajaté od jiných vlastníků. Prodejny jsou umístěny prakticky v kaţdém městě nad 10 000 obyvatel a pro většinu spotřebitelů představuji místo nákupu zboţí kaţdodenní spotřeby (Klapalová 2010: 55). Společnost Ahold je v České republice řízena centrálou, která se stará o chod společnosti, administrativní podporu prodejen a logistiky, o zvyšování kvality zboţí a stále lepší sluţby pro zákazníky. Centrála se nachází v Praze a je rozdělena do jedenácti oddělení, v nichţ pracuje více neţ 350 zaměstnanců. Důleţitým článkem řetězce je oddělení logistiky, které zajišťuje plynulé a efektivní zásobování prodejen za co nejmenších nákladů, včas a v poţadované kvalitě. Jeho součástí jsou především distribuční centra v Klecanech u Prahy a v Olomouci. V kaţdém z těchto distribučních center pracuje přibliţně 500 zaměstnanců, z toho pouhých 100 v administrativě. Distribuční centra se skládají z tzv. chlazeného skladu, suchého skladu a skladu vratných
23
Profil společnosti Ahold cz a. s. [cit. 19. 3. 2014] dostupné na http://www.albert.cz/o-nas/o-spolecnosti/profilspolecnosti/ 24
iDnes.cz [cit. 19. 4. 2014] dostupný na http://ekonomika.idnes.cz/ahold-koupi-ceske-obchody-firmy-spar-d7y/ekonomika.aspx?c=A140311_072432_ekonomika_js
39
obalů. Distribuční centra zásobují prodejny veškerým potravinářským i nepotravinářským zboţím kromě mraţeného zboţí a čerstvého pečiva.25
6.4 Ahold a společenská odpovědnost (CSR) Společnost Ahold se poprvé začala zabývat společenskou odpovědností v roce 1998. Ve výroční zprávě z tohoto roku se věnuje společenské odpovědnosti v oblasti ţivotního prostředí. Aktivity v oblasti společenské odpovědnosti má v Royal Ahold na starosti speciální oddělení, které zodpovídá přímo představenstvu a generálnímu řediteli. V roce 2008 byla zřízena speciální Komise dozoru nad společenskou odpovědností, která je tvořena z vrcholových řídících pracovníků ze všech dceřiných společností Aholdu a top managementu celé korporace. Jejím předsedou je generální manaţer. Ačkoliv si Ahold měřítka a kritéria společenské odpovědnosti určuje sám, inspiruje se směrnicí Global Reporting Initiative (GRI) a podle ní také připravuje výroční zprávy. Je také členem iniciativy Global Compact, která spadá pod Organizaci spojených národů (Klapalová 2010: 35-37). Společenská odpovědnost Royal Ahold je zaloţena na třech rovinách (na tzv. Tripple Bottom Line anebo 3 P), coţ je pojem spojený nejenom se společenskou zodpovědností, ale také s udrţitelným rozvojem a označuje tři propojené oblasti zájmu: ekonomickou prosperitu, společenský rozměr a udrţitelné ţivotní prostředí. Koncept CSR Ahold Czech republic vzniká v centrále společnosti, jeţ dlouhodobě definovala hlavni pilíře a cíle, v rámci nichţ se na lokálních úrovních tvoří konkrétní projekty. Výroční zpráva CSR je zpravována mateřskou společností (Klapalová 2010: 35-37). Společnost Ahold tvrdí, ţe „Odpovědná firma se nezabývá jenom výrobou a obchodem, ale bere v úvahu i širší společenský dopad svého podnikání a snaží se ho pozitivním způsobem ovlivnit k obecnému prospěchu všech lidí naší planety jako celku. Jako jeden z hlavních slibů jsme si stanovili být lepší soused pro ostatní. Tento slib spočívá v propojení společenské odpovědnosti s naším každodenním podnikáním. To jinými slovy znamená, že se chováme zodpovědně k našemu okolí, zákazníkům i zaměstnancům. Také podporujeme projekty, které si zaslouží pozornost, aby se nám všem žilo lépe dnes i v budoucnosti.“ 26
25 26
Albert, Naše společnost [cit. 19. 3. 2014] dostupné na http://www.albert.cz/kariera/nase-spolecnost Albert, Naše společnost [cit. 19. 3. 2014] dostupné na http://www.albert.cz
40
Koncepce CSR strategie Ahold je podle výroční zprávy za rok 2013 rozdělena do 5 pilířů: Zdravý ţivotní styl, Kvalitní ţivot komunit, Naši lidé, Výrobky ze zodpovědných zdrojů a Péče o ţivotní prostředí. První pilíř s názvem Zdravý životní styl v sobě zahrnuje v rámci České republiky například projekt Zdravá pětka. Dále se společnost Ahold v roce 2012 připojila k iniciativě „Vím, co jím.“ Jejímţ cílem je propagovat zdravý ţivotní styl a zlepšit orientaci běţného zákazníka i bez sloţitého zkoumání nutričního sloţení jednotlivých výrobků. V prodejnách Albert je přibliţně kolem 50 výrobků s logem „Vím, co jím.“ Zdravá pětka je unikátní celorepublikový vzdělávací program pro základní i mateřské školy. Je zaměřen na zdravý ţivotní styl, především v oblasti zdravého stravování. Lektoři Zdravé Pětky seznamují ţáky v rámci dvouhodinového bloku zábavnou a interaktivní formou se zásadami zdravého stravování. Zdravá Pětka nabízí tři výukové programy – Školu Zdravé Pětky pro ţáky 1. stupně ZŠ, Párty se Zdravou Pětkou pro ţáky 2. stupně ZŠ a Zpívánky Zdravé Pětky pro děti v MŠ. Metodika všech programů je konzultována s odborníky Státního zdravotního ústavu. Vzdělávací program Zdravá Pětka je realizován společností Ahold jiţ od roku 2004 a za tu dobu vyškolil statisíce dětí v základních i mateřských školách v celé České republice. Na zdravý ţivotní styl jsou zaměřeny i další projekty podporované Nadačním fondem Albert. V současné době je do projektu zaregistrováno na 690 škol ve všech krajích ČR. 27 Podle Martiny Černé, která je manaţerkou společnosti Ahold v oblasti CSR: Cílem Zdravé pětky je naučit děti hravou formou zdravě a pravidelně jist a pomoci tak v boji proti dětské obezitě. Projekt označování potravin logem „Vím co jím a piju“ má napomoci zákazníkovi se snaze orientovat v sortimentu výrobků a vybrat si zdravé a kvalitní potraviny. Ahold tuto iniciativu podporuje smluvně i u svých dodavatelů a slibuje si od ní vyšší prodej zdravých výrobků (Kopalová 2012). Piliř Výrobky ze zodpovědných zdrojů v sobě zahrnuje bezpečnost potravin a vztahy s dodavateli. Ahold se dle slov Martiny Černé snaţí pozitivně šířit společenskou odpovědnost i ve svém dodavatelském řetězci. Od dodavatelů mimo EU vyţaduje Social compliance audity a Food safety audity a pořádá školení pro své dodavatele s cílem vysvětlit, proč a jaké certifikáty jsou potřeba. Dodavatelé ze zemí EU procházejí interním auditem. Společnost Ahold má na svých webových stránkách uveřejněný eticky kodex, který obecně upravuje
27
Albert [cit. 19. 4. 2014] dostupné na http://www.zdrava5.cz/
41
například zásady pro podnikatelskou činnost, vztahy k zaměstnancům, jednáni se zákazníky a dodavateli, vztahy s veřejností. Ahold klade důraz na výrobky šetrných k přírodě (certifikáty, káva, kakao), zvířatům, při jejichţ výrobě jsou dodrţovány sociální a etické kodexy (Kopalová 2012). V rámci pilíře Pečujeme o životní prostředí, byl přijat závazek sníţit uhlíkovou stopu o 20 % do roku 2012 oproti roku 2008, co nejvíce odpadu recyklovat a zároveň pouţívat co nejméně skládkování. V rámci kaţdodenní činnosti se společnost Ahold snaţí o úsporu energií, na coţ je zaměřeno hned několik projektů. Ahold důkladně třídí odpad, šetří energie na prodejnách, v distribučních centrech i na centrále společnosti. Albert se aktivně účastní projektu Zodpovědná firma, realizovaného společností EKO-KOM, a. s., který má za cíl prohloubení společenské odpovědnosti firem v oblasti třídění odpadu.28 Podle Martiny Černé podmínky v České republice nevycházejí těmto iniciativám příliš vstříc v porovnání s Holandskem, kde mateřská společnost můţe mnohem více vyuţívat fermentování a spalování odpadu, neboť je komparativně mnohem levnější. (Kopalová 2012) Pilíř Kvalitní život komunit obsahuje v České republice řadu projektů podporovaných Nadačním fondem Albert převáţně na podporu sociálně znevýhodněných dětí. Mezi aktuální projekty patří například Kávomaty pomáhají, Jarmarky s Albertem (podporují finanční gramotnost dětí), Múzování s Albertem nebo Albert triatlon tour, coţ je amatérský triatlonový závod, který získal ocenění za charitativní projekt roku 2012. Triatlon představuje místo pro setkávání a interakci dětí z různých prostředí s cílem podpořit jejich chuť sportovat a vzbudit zdravé sebevědomí ze závodění. Hlavní představitel projektu sportovec Tomáš Slavata pořádá motivační besedy pro děti z dětských domovů, aby následovaly své sny.29 Projekt Do Alberta na praxi přestavuje zajímavou iniciativu, která pomáhá získat dětem z dětských domovů velmi důleţitou profesní zkušenost a zároveň vyuţívá vnitřních zdrojů společnosti. Projekt byl zahájen v září 2012 zapojením 5 prodejen na Moravě a blízkých dětských domovů. Zaměstnanci z HR odděleni Ahold se sešli s dětmi, probrali s nimi, co by děti chtěly v ţivotě dělat a pomohli jim sestavit ţivotopis. Následně děti absolvovaly standardní výběrové řízení a v současné době je před zahájením jejich bezplatné praxe. Nadační fond Albert je částečně financován z prodeje igelitových nákupních tašek, které byly od září 2012 zpoplatněny jednou korunou (Kopalová 2012).
28 29
Albert [cit. 19. 4. 2014] dostupné na http://www.albert.cz/tridime/ Nadační fond Albert[cit. 29. 4. 2014] dostupné na http://www.nadacnifondalbert.cz/
42
V pilíři Naši lidé Ahold chápe sociální odpovědnost vůči zaměstnancům jako základ pro zmiňované pilíře CSR. Jednou za dva roky je prováděn průzkum Na rovinu, v němţ se zaměstnanci vyjadřuji k situaci ve společnosti. Dále jsou problémy zaměstnanců rozebírány ve třech diskusních fórech: Hlas zaměstnanců (Voice of employees); Hlas dynamického Aholdu (Voice of dynamic Ahold) a Hlas týmu vedení (Voice of leadership team). Hlavním tématem roku 2012 byla v souvislosti se CSR otázka zapojení zaměstnanců (Kopalová 2012). Etický kodex společnosti Ahold K tomu aby, Ahold mohl usilovat o naplňování CSR, má zřízený tzv. Etický kodex. Společnost Ahold definuje ve svém kodexu čestné, otevřené, upřímné a poctivé jednání, dodrţování závazků, poctivé podnikatelské chování a ochranu hospodářské soutěţe. Zavazuje se také k ochraně obchodních tajemství konkurence (coţ by se tedy mělo týkat i dodavatelů privátních značek). (Mokřejšová 2013: 105) V rámci vyloučení nečestných prostředků k vytlačení konkurence je také v etickém kodexu zakázán nátlak na zákazníky k porušování smluv s konkurenty či podmínění nákupu řetězcem nákupem zboţí od řetězce. Společnost deklaruje upřednostnění dodavatelů bezpečných potravin a také těch, kteří vyznávají hodnoty udrţitelnosti a dokonalosti. Společnost se v kodexu zavazuje k ochraně informací o dodavatelích. (ukázka Etického kodexu Ahold příloha 2) „Klíčovou součástí odpovědného obchodu v Aholdu je jednáni, jež je v souladu s našimi hodnotami. Jednou z těchto hodnot je „činit to, co je spravné”, což znamená, že společnost a všichni její zaměstnanci se zavazují jednat čestně a s úctou k druhým. Správným jednáním v naši každodenní práci nás provádí náš Eticky kodex.“30 Zhodnocení CSR společnosti Ahold Celkové zhodnocení CSR společnosti Ahold provedla nezávislá iniciativa CSRhub, která stanovila bodové hodnoty pro jednotlivé oblasti firemní společenské odpovědnosti. CSRhub hodnotí společenskou odpovědnost na základě řady odborných studií, výročních zpráv a standardů (například GRI, Global Compact atd.). Mezi kategorie ze kterých tvoří CSRhub výsledné hodnocení, patří: Komunity, kde se sledují závazky k lokální, národní a globální komunitě. Je zde zahrnuta charita, dobrovolnictví, jak společnost zachází s dodavateli atd. Zaměstnanci, v této kategorii CSRhub posuzuje, jak společnosti dodrţují pracovních práva nebo bezpečnost práce, jaké mají zaměstnanci odměny. 30
Etický kodex společnosti Ahold [cit. 19. 4. 2014] dostupný na www. albert.cz
43
V kategorii životního prostředí, údaje pokrývají, jak dané společnosti vyuţívají přírodní zdroje, jaké dopady mají na ekosystémy, jak společnost dodrţuje ekologické normy, jestli prosazuje energeticky efektivní provoz a rozvoj obnovitelných zdrojů energie a další alternativní environmentální technologie. Řízení firmy, v této kategorii CSRhub posuzuje kvalitu řízení společnosti, nezávislost, posuzují se cíle udrţitelnosti, a jak jsou integrovány na všech úrovních, především se sleduje, jak se vedení zavazuje k udrţitelnosti a společenské odpovědnosti.31 V těchto kategoriích poté CSRhub stanovuje výsledné bodové hodnocení, které je v případě CSR společnosti Ahold následující: Tabulka 4 Zhodnocení CSR společnosti Ahold Řízení firmy představenstvo
Royal Ahold
Komunity
Etika
Transparentnost
Rozvoj
produkty
Lidská práva a
vedení
a podávání
komunity a
dodavatelský
zpráv
filantropie
řetězec
61
62
52
66
61
73
50
54
47
52
48
56
Průměr v oblasti supermarketů Zaměstnanci
Royal Ahold
Životní prostředí
Výplaty a
Pracovní
Bezpečnost,
Energie a Zásady a
Management
odměny
práva
školení
klimatické
podávání
zdrojů
změny
zpráv
74
71
53
56
53
50
59
60
57
56
56
54
Průměr v oblasti supermarketů Zdroj: CSRhub [cit. 19. 4. 2014] dostupný na http://www.csrhub.com/CSR_and_sustainability_information/KONINKLIJKE-AHOLD-NV/
Celkový průměr ze všech kategorií činí pro společnost Ahold 60 bodů, coţ je lehce nadprůměrné hodnocení a v kategorii potravinářských obchodních řetězců obsadila společnost 20. místo například za řetězci Sainsbury (65bodů) Carrefour (64bodů), Metro (61bodů) ale před řetězcem Delhaize (56bodů) nebo před zpracovatelem Unilever (59bodů). 31
CSRhub [cit. 19. 4. 2014] dostupný na http://www.csrhub.com
44
6.5 Metodologie výzkumu V empirické části své práce jsem zkoumal oblasti společenské odpovědnosti a snaţil se zjistit odpověď na hlavní výzkumnou otázku: Jaké jsou ekonomické, sociální a environmentální dopady společnosti Ahold
I.
v České republice? Dále se snaţím nalézt odpovědi na podotázky: II.
Jaké jsou hlavní oblasti a cíle společenské odpovědnosti (CSR) společnosti Ahold?
III.
Do jaké míry se společnosti Ahold daří tyto cíle CSR naplňovat? Ve výzkumu čerpám primárně z rozhovorů, pozorování prodejen, materiálů
poskytnutých od respondentů a částečné také z výročních zpráv společnosti Ahold (z let 2010, aţ 2013), které jsem podrobil analýze a pouţívám z nich převáţně statistické údaje, které následně porovnávám s jednotlivými rozhovory a konkrétními praktikami prodejen Albert. V empirické části jsem zvolil kvalitativní výzkum, který oproti kvantitativnímu umoţňuje zkoumat daný problém z více moţných aspektů. Kvalitativní výzkum je velmi flexibilní. Zkoumaný svět není redukován na jednoduché a snadno testovatelné hypotézy. Cílem tu je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. Zároveň výzkum můţe minimalizovat mnohá zkreslení snáze, neţ výzkum kvantitativní, data zde nejsou sešněrována do předem připravených kategorií a hypotéz. (Disman 2002: 285) Ovšem i kvalitativní výzkum musí být zaloţen na pečlivém výzkumném plánu a na výzkumné otázce, kterou je ale moţno v průběhu výzkumu modifikovat a reflektovat tak postupný průběh zkoumání, popřípadě doplňovat různé techniky sběru dat tak, aby byl zkoumaný jev co nejvíce odhalen (Silverman 2005). Důleţitou částí výzkumu bylo zúčastněné pozorování, nestandardizovaný rozhovor a analýza poskytnutých dokumentů (Disman 2002: 298). Za hlavní výzkumnou metodu pro sběr dat byly zvoleny polostrukturované rozhovory. V sestavování otázek jsem vycházel z metody měření CSR stanovené organizací Business Leader Forum (2008). Zaměřil jsem se na tři oblasti ekonomickou, sociální a environmentální. Většinou rozhovory probíhaly v předem stanoveném schématu, ale pořadí a někdy i obsah otázek bylo moţné měnit v průběhu interview a reagovat pruţně na nové informace (Silverman 2005).
45
V kvalitativním výzkumu výzkumník neví, kolik jedinců bude vyzpovídávat. Pokračuje, dokud nedosáhl teoretické saturace. Metodologie výzkumu není vytvářena předem, ale v průběhu sběru dat (Disman 2002: 301). Limity výzkumu Spolupráce se společností Ahold První kontakt se společností Ahold proběhl v srpnu 2013. Elektronicky jsem oslovil tiskovou mluvčí společnosti Ahold Juditu Urbánkovou, jestli by byla ochotná poskytnout mi rozhovor a informace potřebné k výzkumu mojí diplomové práce. Konkrétně jsem se ptal na informace o dodavatelích a ekonomických ukazatelích nutných pro výpočet lokálního multiplikátoru. Bylo mi sděleno, ţe většinu těchto informací společnost neposkytuje. Rozhodl jsem se tedy pro jinou cestu a začal se zajímat o moţnost stáţe s vedením diplomové práce v centrále společnosti Ahold. Společnost jsem kontaktoval pomocí uvedeného formuláře na jejich webových stránkách, ale bez odpovědi. Po několika dalších neúspěšných pokusech o získání odpovědí jsem v listopadu 2013 navštívil manaţera jedné z jihlavských prodejen Albert. Ten mi sdělil, ţe mi bohuţel nemůţe sdělit ekonomické informace a mám se obrátit na tiskovou mluvčí. Rozhodl jsem se zaměřit svůj výzkum na společenskou odpovědnost firmy Ahold. Přes tiskovou mluvčí Juditu Urbánkovou jsem kontaktoval kompetentní osobu v oblasti CSR společnosti Ahold ČR Martinu Černou. Poţádal jsem o rozhovor nebo vyplnění mého dotazníku ohledně CSR, ale bohuţel jsem se nedočkal ţádné odpovědi. Tento postup jsem zopakoval ještě třikrát v průběhu jara 2014, ale bezvýsledně. Mezitím jsem navštívil celkem 6 prodejen Albert na Vysočině a 4 prodejny v Brně, kde jsem měl v plánu udělat rozhovory s manaţery, případně dalšími zaměstnanci. Ve většině případů manaţeři ani zaměstnanci nebyli ochotní se mnou udělat osobní rozhovor a odkazovali se na etický kodex společnosti Ahold, ţe prý nesmí sdělovat interní informace a mám se obrátit na tiskovou mluvčí. V průběhu roku jsem se také dvakrát pokusil získat brigádu v jedné z prodejen na Jihlavsku, ale bohuţel v únoru a březnu 2014 neměli volná místa. Během března jsem několikrát navštívil prodejny Albert na Vysočině a v Brně, kde mi aţ na několikátý pokus odpověděli na mé otázky 4 respondenti z řad manaţerů prodejen. 6.5.1 Výzkumné jednotky a jejich výběr K výzkumu jsem si vybral prodejny Albert v kraji Vysočina a kraji Jihomoravském. Prvotním důvodem, proč jsem si vůbec zvolil společnost Ahold, byl fakt, ţe právě tato společnost otevřela první supermarket v Československu a konkrétně v mém rodném městě 46
Jihlavě. Jako respondenti byli zvoleni manaţeři prodejen Albert v uvedených krajích, z toho důvodu, ţe by měli mít nejvíce informací a znalostí o fungování prodejny Albert (výběru dodavatelů, projektech, potravinách atd.) Respondenti Manaţeři jednotlivých prodejen Albert v kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji (ukázka rozhovoru příloha 3) Vedení společnosti Ahold kontaktováno skrze tiskovou mluvčí 6.5.2 Etika výzkumu Vzhledem k tomu, ţe společnost Ahold nikde neuvádí kontakty na své zaměstnance a tyto informace nesděluje ani tisková mluvčí, tak jsem nejprve všechny potencionální respondenty osobně navštívil v prodejnách Albert. Cílovými respondenty byli manaţeři a manaţerky prodejen Albert, kterým jsem se představil a vysvětlil, čím se zabývám, a proč bych rád získal odpovědi právě od nich. Kaţdému respondentovi jsem ukázal vytištěný dotazník s připravenými otázkami. Také jsem respondenty upozornil, ţe nemusí odpovídat na všechny otázky. Většina oslovených respondentů nechtěla vůbec osobně odpovídat, tak jsem je ujistil, ţe v práci nebudu uvádět jejich jméno ani konkrétní prodejnu. Nakonec jsme se s několika respondenty domluvili na interview s tím, ţe jim otázky pošlu předem elektronicky. Během interview respondenti odmítli záznam odpovědí na diktafon, tudíţ jsem zaznamenával odpovědi písemně. Někteří manaţeři mi poskytli materiály související s mými otázkami. (například firemní materiály o CSR, o úsporách energií, informace o společnosti Ahold atd.) Tyto dokumenty spolu s výročními zprávami společnosti Ahold za rok 2010, 2011, 2012 a 2013 ve svém výzkumu analyzuji a dále porovnávám se zjištěnými informacemi od respondentů, nebo s vypozorovanými skutečnostmi z prodejen Albert.
47
7 Výsledky Pro představení výsledků nejprve zmiňuji informace zjištěné z výročních zpráv, internetových stránek Albert a poskytnutých dokumentů od společnosti Ahold. Tyto informace dále porovnávám s konkrétními odpověďmi respondentů a přistupuji k diskuzi s nastolenými tématy z teoretické části této práce. Výsledky výzkumu jsou rozděleny do ekonomické, sociální a environmentální oblasti.
7.1 Ekonomická oblast Společnost Ahold patří k největším maloobchodním řetězcům na světě, díky tomu disponuje výraznou ekonomickou silou, kterou uplatňuje při jednání s dodavateli a dalšími institucemi. V České republice měla společnost podle výroční zprávy (Ahold 2013) příjem 1, 445 miliard euro, tedy přibliţně 40 miliard korun. Vzhledem k vysoce konkurenčnímu prostředí v maloobchodním odvětví České republiky společnost Ahold pouţívá nízké ceny. Na základě výzkumu bylo zjištěno, ţe téměř třetina zboţí v prodejnách Albert je prodávána ve slevách. Nízké ceny společnost aplikuje také na své vlastní privátní značky. V roce 2014 společnost zavedla novou privátní značku řady Basic, která je nejlevnější značkou z celé nabídky společnosti Ahold. Kromě této řady basic supermarkety a hypermarkety Albert nabízejí další tři řady vlastních privátních značek jako Albert Excellent, Albert Bio a Albert Quality. Z vyjádření společnosti: „Privátní značky představují kombinaci kvality, ceny a sortimentu. Například řada Albert Bio zahrnuje biopotraviny, které jsou chutné, výživné, prosté pesticidů a zvířata jsou chována s ohledem na jejich zdraví a kulturní prostředí. Bio dodavatelé jsou pečlivě vybíráni v důkladném výběrovém řízení. V současnosti spolupracuje Albert s 39 dodavateli biopotravin. Samozřejmostí jsou certifikáty od jedné ze tří organizací spadajících pod Ministerstvo zemědělství. Momentálně nabízí Albert asi 160 druhů biopotravin.“32 Jeden z manaţerů prodejny Albert odpověděl ohledně privátních značek a biopotravin: „Vlastních privátních značek je na naší prodejně minimálně 500 položek (z celkem přibližně 10000) Bio potraviny jsou zastoupeny jen v minimální míře, odhaduji to na desítky kusů, maximálně 1% z celkové nabídky. Vůbec se to neprodává, o bio není zájem.“ V dalších prodejnách se odpovědi na toto téma nesly v podobném duchu. Biopotraviny se prodávají ve všech prodejnách pouze pod vlastní privátní značkou Albert.
32
Albert [cit. 26. 4. 2014 dostupné na http://www.albert.cz/nase-znacka/vlastni-znacky/
48
Dodavatelé a kvalita potravin Pro společnost Ahold je dle výroční zprávy (2013), klíčové zajistit potravinovou bezpečnost a věnuje tomuto tématu ve výroční zprávě samostatný pilíř s názvem „Výrobky ze zodpovědných zdrojů“ (zmíněno v předchozí kapitole Ahold a společenská odpovědnost CSR) Ahold poţaduje po svých dodavatelích, nejen splnění zákonné normy ale i GFSI (Global Food Safety Initiative).33 V roce 2013 bylo 93% dodavatelů privátních značek evropského Aholdu certifikováno iniciativou GFSI, ale jen 66% dodavatelů evropského Aholdu privátních značek z rizikových zemí je prověřeno, ţe dodrţují standardy. V případě amerického Aholdu, to je jenom 36% prověřených dodavatelů. Po dodavatelích rizikových potravin poţaduje Ahold audit od třetí strany nebo certifikaci, ale tento poţadavek zatím není příliš naplněn. "My na dodavatele privátních značek klademe vyšší nároky než na jakékoliv jiné dodavatele, a to proto, že s tím jménem jdeme na trh," sdělil Pavel Mikoška z obchodního řetězce Ahold.34 Od ostatních dodavatelů poţaduje Ahold laboratorní testy a splnění poţadavků, ale není uvedeno jakých. Co se týče kritických komodit jako kakao, káva, čaj, palmový olej, ryby, sója, které jsou pouţívány pro privátní značky Aholdu, tak od certifikovaných dodavatelů pochází například 100% palmového oleje, 85% čaje 79% kávy, 35% kakaa, 25% darů moře, 0%, sóji, 0% segregovaný palmového oleje. V tomto bodě se společnosti nedaří naplňovat vytyčených cíle. Společnost má ke kontrole potravin dle odpovědí manaţerů nastavené standardy HACCP (kontrola kritických bodů), ve všech prodejnách kontrolují teploty potravin při příjmu a dále na jednotlivých úsecích. Zaměstnanci také kontrolují kvalitu a záruční lhůty. Z rozhovorů s manaţery je výběr dodavatelů výhradně v řešení pracovníků centrály Ahold. V rámci výběru společnost Ahold poţaduje zapisovací poplatky po dodavatelích. Částky ani jeden z manaţerů nevěděl nebo nebyl ochotný sdělit. Dodavatelé jsou podrobeni detailnímu prověření. Mezi významné dodavatelé společnosti Ahold patří především velké 33
Global Food Safety Initiative (GFSI) - Globální iniciativa pro bezpečnost potravin je iniciativa, pro neustálé zlepšování systémů řízení bezpečnosti potravin s cílem zajistit důvěru v poskytování bezpečných potravin pro spotřebitele na celém světě. GFSI poskytuje platformu pro spolupráci předních světových odborníků v oblasti bezpečnosti potravin s prodejci, výrobci a dalšími stranami zainteresovanými v poskytování a produkci potravin včetně mezinárodních organizací a vlád. Iniciativa určuje pravidla potravinové bezpečnosti v celém potravinovém řetězci. Global Food Safety Initiative dostupné na http://www.mygfsi.com/ 34
Ihned.cz [cit. 26. 4. 2014]dostupné na http://mam.ihned.cz/c1-61667460-polovinu-trzeb-retezcu-tvori-slevove-
akce
49
společnosti. Mezi velké české dodavatele patří dle manaţerů například Hamé, Kostelecké uzeniny, Penam, Plzeňský Prazdroj, Madeta, Opavia. Z velkých zahraničních dodavatelů to jsou například Nestlé, Tchibo, Heinz, Danone atd. Společnost Ahold informuje i na svých akčních letácích o tom, ţe je zboţí vyrobeno v České republice. V kraji Vysočina dodávají své produkty do prodejen Albert regionální producenti například Pekárna Adélka Pelhřimov nebo Pivovar Chotěboř. V Jihomoravském kraji dodávají například z regionálních producentů do Alberta společnost Delika, Karlova a Rašnerova pekárna.
7.2 Sociální oblast Zaměstnanci Společnost Ahold ve svých výročních zprávách uvádí, ţe počet prodejen v České republice v letech 2011 aţ 2013 zůstává prakticky stejný, tedy kolem 280, ale počet zaměstnanců v těchto letech klesal ze 13 tis. v roce 2011 aţ na 10 tis. v roce 2013. To znamená, ţe společnost musela propustit přibliţně 2–3 tisíce zaměstnanců. V poslední výroční zprávě za rok 2013 stojí, ţe se v rámci Ahold ČR sníţil počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek a přibylo zaměstnanců na zkrácený úvazek. V roce 2011 byl poměr mezi plným a zkráceným úvazkem 67 ku 33 procentům a v roce 2013 to bylo 53 ku 47 procentům. Tabulka 5 Zaměstnanci podle typu smlouvy 2013 Plný prac. úvazek
2011 Zkrácený prac.
Plný prac. úvazek
úvazek
Zkrácený prac. úvazek
Ahold USA
28
72
29
71
Nizozemí
13
87
14
86
Česká
53
47
67
33
republika Zdroj: Výroční zpráva Ahold 2013
Z hlediska pohlaví zaměstnanců společnosti Ahold Czech republic zůstává jiţ od roku 2009 do roku 2013 poměr mezi ţenami a muţi 80 ku 20 procentům, coţ je poměrně drtivá převaha ţen. V ostatních zemích, kde působí Ahold (USA, Nizozemí) je poměr mezi oběma pohlavími zhruba rovnoměrný.
50
Zajímavé je také věkové rozpětí zaměstnanců společnosti Ahold. V České republice v kategorii mladší 19 let je pouze 1% zaměstnanců. V ostatních kategoriích je rovnoměrné zastoupení kolem 25% v kaţdé z kategorií. Opačná situace vládne v Nizozemí, kde je v kategorii pod 19 let 56% zaměstnanců a v kategorii 20 aţ 29 let je 23% zaměstnanců. Z rozhovorů jsem zjistil, ţe jednotlivé supermarkety mají v průměru 25 zaměstnanců a většina z nich je lokálních. Jeden zkoumaný hypermarket měl celkem 80 zaměstnanců. Z odpovědí manaţerů vyplynulo, ţe stálých zaměstnanců je průměrně 70% a dalších 30% zaměstnanců pracuje na částečný úvazek nebo na dohodu o provedení práce. Mezi zaměstnanci jsou v menší míře také cizinci (2%). Manaţerka supermarketu v Brně mi sdělila: „Máme 23 zaměstnanců a z toho pouze dva muže. Je to hrozně málo, zaměstnanci musí dělat často přesčasy.“ Společnost Ahold podle odpovědí respondentů nevyuţívá personální agentury a vybírá si zaměstnance sama, buď přímo v prodejnách, nebo v centrále. Některé prodejny v minulosti nabízely praxe učňů a v současnosti spolupráci se školami obnovují. Pracovní doba zaměstnanců se liší podle pozice a typu smlouvy. Většinou se jedná o 20/30/40 hodin týdně. Někdy musí zaměstnanci nárazově plnit noční směny například v době inventury nebo doplňování zboţí. Z rozhovoru se mi podařilo zjistit měsíční plat pokladní, který je 8–10 tis Kč čistého (při úvazku 30hodin týdně).35 Společnost má vlastní odbory a zaměstnanci mohou vyjádřit nesouhlas či stíţnost přes pověřenou osobu telefonicky nebo osobně přímo manaţerovi například na poradách. V předchozí kapitole o CSR společnosti Ahold je zmíněn pilíř Kvalitního ţivota komunit, který obsahuje řadu projektů podporovaných Nadačním fondem Albert. (Blíţe jsou popsány v kapitole 6. 4.) Ahold uspořádal v České republice v roce 2013 potravinové sbírky, kde se vybraly potraviny v hodnotě přibliţně 5, 5 milionů korun. Zkoumané prodejny se této akce nezúčastnily. Šlo většinou o velké hypermarkety Albert v Praze a Brně. V období od podzimu 2009 do července 2013 Nadační fond Albert věnoval celkem 40 milionů korun na projekty, které podporují vzdělávání, integraci a rozvoj sociálně znevýhodněných dětí a také zdravé stravování dětí. Zdá se, ţe je Ahold v sociální oblasti velmi aktivní.
35
Pro zajímavost dle výroční zprávy (2010) průměrný základní plat nejvyššího vedení společnosti činí 600tis euro ročně, coţ je cca 1, 4 milionu Kč měsíčně.
51
7.3 Environmentální oblast Společnost má dle výroční zprávy 2013 v oblasti ochrany ţivotního prostředí vytyčeno několik závazků ke sníţení spotřeby energií, paliv, vyprodukovaného oxidu uhličitého (o 20% do roku 2015 oproti roku 2008), dále chce také Ahold do roku 2020 úplně eliminovat skládkování odpadu. Spotřeba energie: V oblasti spotřeby energie průměrně prodejny Albert v ČR podle výroční zprávy Ahold (2013) spotřebovali 570kWh elektřiny na m2 ročně, celkem potom prodejny Ahold v České republice za rok 2013 spotřebovaly 223 milionu kWh elektřiny. V rámci České republiky vyprodukovaly průměrně prodejny Albert v České republice 553 kg oxidu uhličitého na m2. Tabulka 6 Spotřeba elektřiny prodejen Ahold Spotřeba elektřiny (kWh na m2 za rok) 2013
2012
2011
2010
Ahold USA
705
719
736
761
Nizozemí
508
518
534
544
Česká republika
570
600
626
615
Zdroj: Výroční zpráva Ahold 2013
Z rozhovorů se mi podařilo zjistit, ţe průměrný supermarket spotřebuje 670kWh elektřiny na m2 ročně. (Týdně spotřebuje 7000kWh a zaplatí za elektřinu 20 tis. Kč.) V případě hypermarketu je to cca 750kWh elektřiny na m2 ročně. Zjištěné průměrné hodnoty z prodejen jsou vyšší, neţ se udává ve výroční zprávě za rok 2013. Ahold se snaţí v prodejnách důsledně sniţovat spotřebu energie. Respondenti shodně vypovídali, ţe „Zaměstnanci jsou poučeni o nutnosti zhasínat světla v chlaďácích, na záchodech a v šatnách.“ Všechny prodejny mají podle interního materiálu zavedený projekt OSE (Other Expanses-ostatní náklady). Mezi ostatní náklady patří spotřeba energie, spotřeba materiálu, náklady na úklid, opravy a údrţba zařízení a strojů. V dubnu 2011 byl zahájen podpůrný projekt OSE. Jeho hlavním cílem bylo zvýšit povědomí prodejen o ostatních nákladech a pomoci manaţerům a personálu lépe a efektivně analyzovat náklady za účelem jejich sníţení a zefektivnění. Po dobu jednoho roku působil podpůrný OSE tým sloţený z OSE konzultantů, kteří pomáhali prodejnám a manaţerům dosáhnout stanovené cíle a pochopit důleţitost dopadu nákladů na ekonomické výsledky. Z pohledu nákladů patří 52
ostatní náklady společně s náklady na mzdy k těm nejvyšším, coţ je velká výzva a příleţitost pro hledání nových efektivnějších řešení, které přinesou úspory. Manaţerka jedné z prodejen poznamenala: „Naše budova je už celkem stará, je tu v létě strašné horko, ale kvůli snižování nákladu nemůžeme koupit klimatizaci.“ Spotřeba paliva v ČR podle výroční zprávy 2013 činila celkem 6,133 milionů litrů nafty/ benzínu. Celková efektivita činila v České republice 3 litry benzínu na 1000 prodaných produktů. V USA to bylo 6litrů na 1000 produktů. Spotřeba plynu v prodejnách Albert ČR byla 4, 694 milionů m3. Z toho efektivita 12m3 na m2 prodejní plochy. V Nizozemí to bylo 18m3 na m2 a v USA 26m3 na m2. Odpady V České republice společnost Ahold vyprodukuje celkem 33 milionů tun kilogramů odpadu. Průměrná efektivita je 89 kg odpadu na m2 prodejní plochy. Jako jeden z globálních závazků podle výroční zprávy společnosti je co nejvíce odpadu recyklovat a zároveň pouţívat co nejméně skládkování. Do roku 2020 nepouţívat skládkování vůbec. V tabulce je uveden procentuálně typ odpadu a způsob jeho likvidace. Tabulka 7 Odpady společnosti Ahold Typ odpadu
Česká republika
(procenta)
2013
Způsob likvidace
Česká republika
odpadu (procenta)
2013
2010
Organický odpad
16
Recyklováno
45
44
Papír
45
Fermentovaný odpad
5
3
Dřevo
5
Kompostováno
6
8
Plast
2
Spalováno
7
11
Jiný
32
Skládkováno
37
32
Zdroj: Výroční zpráva Ahold 2013
Jeden z manaţerů hypermarketu Albert odpověděl, ţe vyprodukují přibliţně 1250m3 odpadu papíru za rok a směsného odpadu přibliţně 80 tun ročně, coţ je přibliţně 23kg na m2 prodejní plochy za rok. Všechny prošlé potraviny se likvidují. U prodejen je umístěn lisovací kontejner, který se po naplnění odváţí na skládku.
53
Budovy supermarketů a hypermarketů V České republice je celkem 284 prodejen Albert, z toho 228 supermarketů, které jsou zastoupeny ve všech krajích České republiky. Prodejní plochy supermarketů jsou od 200 do 2000m2. Hypermarketů Albert je v ČR celkem 56 a to ve dvou provedeních, velké prodejny (prodejní plocha mezi 7 aţ 10 000m2 a kompaktní prodejní plocha do 6 000m2). (Z poskytnutého materiálu) Já jsem navštívil celkem 10 prodejen v kraji Vysočina a v kraji Jihomoravském. Z toho 9 supermarketů a 1 hypermarket. Z deseti budov, byly 3 supermarkety umístěny přímo na náměstí bez vlastního parkoviště. Většinou se jednalo a starší budovy, pocházející ještě z komunistické éry. Velikost navštívených supermarketů byla nejčastěji v rozmezí 500 – 800m2 a přilehlá parkoviště kolem 1500m2. Největší zkoumaným objektem byl hypermarket na Vysočině s rozměrem 3500m2 a parkovištěm 4000m2. Dovoz potravin Doprava potravin do supermarketů probíhá nejčastěji pomocí kamionů či dodávek. Vlaky společnost Ahold nevyuţívá. Některé potraviny jsou dováţeny letecky do ČR. Z letiště putují do distribučních center a pak do supermarketů. Distribuční centrum Aholdu v Olomouci je podle slov jeho ředitelky Lucie Jirotkové: „Obrovský sklad, který sdružuje většinu výrobků, jež máme na našich prodejnách Albert k dispozici. V současné době má DC asi pět set padesát zaměstnanců, z toho 68 procent žen. V Olomouckém kraji a Zlínském je se vším všady navázáno až 1 500 pracovních míst. V Olomouckém
DC máme k dispozici 15 tisíc položek. Centrum je rozdělené na dvě haly, jedna je tzv. suchý sklad, kde máme, které není třeba mít v nějakém teplotním řetězci. Patří tam vody, cukrovinky, mouky, drogerie a podobně. Pak máme chlazenou halu, kde máme veškeré chlazené výrobky, maso a zeleninu. V distribučním centru se zkompletuje zboží pro prodejny na základě jejich objednávek. Distribuční sklad zásobuje prodejny v celé České republice. Jsme tady také proto, abychom zákazníkovi garantovali kvalitu. Děláme pro to všechno. Máme certifikace, jako jediný řetězec máme certifikaci BRC na distribuční centra v České a Slovenské republice. Je to velmi náročná certifikace, kterou zavedl Svaz britských obchodníků. Tato certifikace například zaručuje, že zboží, které jde z daného distribučního centra, se dostane na prodejnu v deklarované kvalitě. Všechny procesy máme naprosto pod kontrolou a žádný z nich nezasáhne do kvality zboží. Víme, kdo se nám pohybuje po skladě, kam přesně chodí, co dělá.“ Z kaţdého distribučního centra vyjede denně do prodejen 230 nákladních vozů 54
a vychystá přibliţně 170 tisíc kartonů za den. (poskytnutý materiál společnosti Ahold o distribučním centru) Z rozhovorů s manaţery prodejen Albert na Vysočině vyplynulo, ţe zhruba polovinu zboţí jim přiváţí z distribučního skladu z Olomouce (163km) a polovinu ze skladu Klecany u Prahy (148km). Brněnské supermarkety zásobuje přibliţně ze 70 procent distribuční sklad v Olomouci, vzdálený 100km od Brna a ze 30 procent se dováţí zboţí ze skladu Klecany u Prahy (235km).
8 Diskuse V teoretické části jsem se nejprve zabýval potravinovým systémem. Podle organizace OXFAM (2012: 2) a některých dalších autorů (Korten 2001, Douthwaite 2001) současný potravinový systém nefunguje správně zejména kvůli tomu, ţe je stále více ovládán malým počtem mocných nadnárodních společností, které významně ovlivňují celé potravinové odvětví. Za výrobou a zpracováním potravin stojí především velké nadnárodní koncerny jako Unilever, Nestlé nebo Dannone, které potom dodávají produkty velkým maloobchodním řetězcům jako je společnost Tesco, Carrefour nebo Ahold. Potravinový systém v posledním století dle Mcgullough a kol. (2008) doznal značných změn v organizaci. Od tradičních potravinových řetězců, přes strukturované aţ k současným moderním potravinovým řetězcům, které vynikají svou vysokou efektivitou a organizovaným řízením (blíţe viz kapitola 2). Společnost Ahold je součástí moderních průmyslových řetězců. Ze zjištěných výsledků je patrné, ţe má velmi propracovaný systém řízení. V České republice je Ahold řízený z praţské centrály společnosti, která například stanovuje cenovou strategii nebo vybírá dodavatele. Veškeré nakoupené potraviny jsou od dodavatelů shromáţděny v distribučních centrech, odkud se rozváţí do jednotlivých supermarketů a hypermarketů. Tento efektivní způsob řízení ovšem skýtá nebezpečí, která se projevují v různých oblastech. Cílem této práce bylo zjistit, jaké jsou ekonomické, sociální a environmentální dopady společnosti Ahold v České republice? Většina autorů (Johanisová 2008, Douthwaite 2001, Burch, Lawrence 2008) je k supermarketům a jejich dopadům skeptická. V oblasti ekonomických dopadů je nejčastěji diskutovaným tématem velká kupní síla supermarketů, díky které mohou dle Young, Nicholson (2012: 2–9) supermarkety snadno stanovovat podmínky pro dodavatele. Kupní síla supermarketů roste s jejich rostoucím podílem na trhu. Společnost Ahold v České republice koupila v roce 2014 společnost Spar 55
a tím zvýší svůj podíl na trhu o 6% na celkem 23%36. Díky tomu bude moci snáze prosazovat své cenové strategie a bude mít silnější pozici ve vyjednávání s dodavateli. Se silnou pozicí souvisí problematické praktiky supermarketů. Z výsledků je patrné, ţe společnost Ahold pouţívá například nízké ceny a hlavně různé slevové akce, které lákají zákazníky nejvíce. Ahold zároveň zvyšuje podíl vlastních privátních značek, které se stávají konkurenty ostatních dodavatelů a producentů. Dostáváme se k tématu dodavatelů. Společnost Ahold si zakládá na tom, aby její výrobky pocházely ze zodpovědných zdrojů, a tvrdí, ţe poţaduje po svých dodavatelích splnění zákonných norem nebo jiných standardů. To splňují evropští dodavatelé z 93%. Ovšem problematickým bodem jsou dodavatelé určitých surovin na výrobu privátních značek Aholdu z rizikových zemí. U celých 34% z těchto dodavatelů není prověřeno, ţe dodrţují mezinárodní standardy. Moţná i díky tomu jsou vlastní privátní značky Aholdu tak levné. Z výpovědí manaţerů jsem zjistil, ţe většina dodavatelů patří mezi velké společnosti. Ze zahraničních dodavatelů to jsou například Nestlé, Tchibo, Danone, z českých potom Hamé, Kostelecké Uzeniny nebo Penam. Kladně můţeme hodnotit, ţe společnost Ahold začala na svých letácích uvádět informaci „vyrobeno v ČR.“ Ovšem místní malí producenti se v prodejnách Albert vyskytují jen velmi okrajově například v oblasti pečiva. To znamená, ţe společnost Ahol, má na místní malé dodavatelé spíše negativní vliv. Moţná se tato skutečnost dá přisuzovat tomu, ţe Ahold po dodavatelích poţaduje poplatky a další záruky, které menší lokální producenti nemohou splnit. S tímto tématem vyvstává otázka odlivu peněz z místa. Společnost Ahold je nadnárodní společností, která má vedení v Nizozemí a řadu akcionářů37 a dodavatelů ze zahraničí. To znamená, ţe velký objem peněz odtéká mimo Českou republiku. V oblasti sociálních dopadů jsou hlavním tématem zaměstnanci. Podle Stichle, Van der Wal (2006: 73–75) maloobchodní řetězce často omezují svoje zaměstnance a někdy jim dokonce znemoţňují, aby svá práva hájili prostřednictví odborů. Z výročních zpráv vyplynulo, ţe společnost Ahold v letech 2010 aţ 2013 sniţuje počet zaměstnanců, ačkoliv prodejen mírně přibývá, coţ lze označit jako negativní dopad na zaměstnanost. Manaţeři supermarketů potvrdili, ţe mají malý počet zaměstnanců, kteří kvůli tomu musí poměrně
36
Ahold Europe [cit 4. 4. 2014] dostupné na https://www.ahold.com/web/show?id=88494&langid=42&from=&to=&webid=26098&searchid=88696&keywo rd=spar 37 Akcionáři dle výroční zprávy Ahold (2011) pochází nejčastěji ze Severní Ameriky (26, 3%), Nizozemí (14, 9%), Velké Británie, Irska (13, 9%), Francie (7, 3%), Švýcarsko (3,2%), nezveřejněno (22,5%)
56
často dělat přesčasy, hlavně během inventury nebo doplňování zboţí. Pokud s něčím zaměstnanci společnosti Ahold nesouhlasí, mohou se obrátit na odbory. Z hlediska pohlaví zaměstnanců drtivě převládají ţeny a to v poměru 80 ku 20 procentům. Určitá pozitivní zpráva je, ţe zaměstnanci prodejen jsou dle odpovědí manaţerů výhradně místní, tedy přímo z nejbliţšího okresu a daného města, coţ alespoň mírně zamezuje odtékání peněz mimo regiony. Oběhu peněz v místní ekonomice se věnuje lokální multiplikátor (viz kapitola 4.4), ale bohuţel jsem neměl moţnost ho aplikovat, abych zjistil přesnější informace. Mezi pozitivní dopady Aholdu v sociální oblasti můţeme zahrnout například projekt „Zdravá pětka“, který učí děti jak pravidelně jíst a bojuje proti dětské obezitě. Pozitivní je také připojení společnosti Ahold k iniciativě označování potravin logem „Vím, co jím“. Dále můţeme pozitivně vnímat programy spojené s Nadačním fondem Albert na podporu sociálně znevýhodněných dětí jako například projekt „S Albertem na praxi,“ který pomáhá dětem z dětských domovů získat profesní zkušenosti. Nebo charitativní projekt „potravinová banka.“ Většina z těchto programů je spojena s filantropií a snahou zlepšit obraz společnosti Ahold v očích veřejnosti. V oblasti environmentálních dopadů je několik důleţitých témat, která jsem zkoumal. Dle Johanisové (2001) patří k jasným dopadům supermarketů na ţivotním prostředí spotřeba energií a paliv při dopravě zboţí i při provozu prodejen, nutnost cestovat za nákupy, nadměrné vyuţívání obalů atd. Největší negativní dopad společnosti Ahold na ţivotní prostředí spatřuji ve spotřebě energií a dovozu potravin. Nepodařilo se mi zjistit celkový podíl zahraničních a domácích dodavatelů, ale co se týče ovoce a zeleniny, tak přibliţně 70% zboţí je dováţeno ze zahraničí ze států jako Španělsko, Nizozemí, Francie, Polsko atd. Téměř veškeré potraviny jsou nejprve shromáţděny v distribučních centrech Klecany u Prahy a Olomouc. Z kaţdého distribučního centra denně vyjede 230 nákladních vozů, které rozváţí potraviny do jednotlivých supermarketů. Dle výroční zprávy Ahold (2013) spotřeba nafty/benzínu činila za rok 2013 6,133 milionů litrů. Průměrná vzdálenost supermarketů od distribučního centra se pohybuje od 100km do 250km. Podle mého přibliţného výpočtu jeden kamion denně ujede kolem 300km při spotřebě 25 litrů paliva na 100km. Potraviny tedy neustále cestují a tím se zvyšuje také objem oxidu uhličitého a dalších emisí v ovzduší. Dá se říci, ţe Ahold má díky tomu negativní dopady na ţivotní prostředí.
57
V oblasti spotřeby elektřiny běţný supermarket Albert spotřebuje cca 700kWh na m 2 prodejní plochy za rok. Ahold vyvíjí poměrně velké úsilí na sniţování nákladů skrze projekt OSE, ale řada budov prodejen mezi nimi i ty které jsem zkoumal, pochází ještě z dob komunismu a k jejich modernizaci dochází jenom postupně. V oblasti odpadů Ahold uvádí, ţe je v České republice 47% jeho odpadů recyklováno, ale 37% je skládkováno. Okrajově je vyuţíváno kompostování, spalování nebo fermentování. Během posledních tří let se situace spíše zhoršila, coţ není příliš pozitivní zjištění, vzhledem k tomu, ţe skládkování chce společnost Ahold zcela eliminovat. Martina Černá z Aholdu to zdůvodnila tím, ţe podmínky v České republice nevycházejí kompostování, spalování a fermentování vstříc. Ve své diplomové práci se také snaţím odpovědět na podotázky: Jaké jsou hlavní oblasti a cíle společenské odpovědnosti (CSR) společnosti Ahold? Do jaké míry se společnosti Ahold daří tyto cíle CSR naplňovat? Společenská odpovědnost jako koncept se dle Carrola 1979 (cit. dle Černohorská Putnová 2012:10) skládá ze čtyř sloţek: ekonomické, právní, etické a dobrovolné. Společensky odpovědné firmy staví podle Business Leader Forum (2008) na první místo plnění legislativních poţadavků a poté nad jejich rámec dobrovolně uplatňují odpovědné chování. Společensky odpovědná firma by měla podávat transparentní informace o své činnosti a měla by pouţívat dialog se zainteresovanými stranami. Společnost Ahold se snaţí naplňovat všechny čtyři sloţky své společenské odpovědnosti. Ovšem v České republice měl Ahold v roce 2005 problémy s dodrţováním legislativy a obdrţel pokuty ve výši 7,6 milionu korun. Důvodem pro udělení pokut bylo opakované porušování zákona o ochraně spotřebitele. Od té doby firma neměla váţnější problémy s dodrţováním zákonů, naopak se snaţí být aktivní nad rámec legislativy. Podle Černohorské, Putnové (2012:74) jsou nadnárodní společnosti v rámci CSR jediným zdrojem informací o vlastním konání. Hlavním nástrojem k informování veřejnosti jsou výroční zprávy. Ahold zveřejňuje od roku 1998 výroční zprávy o své činnosti, kde se věnuje ekonomické, sociální a environmentální oblasti. Ačkoliv si Ahold měřítka a kritéria společenské odpovědnosti určuje sám, inspiruje se směrnicí Global Reporting Initiative (GRI). (blíţe viz kapitola 5.1) K hodnocení a posuzování CSR existuje celá řada iniciativ a nástrojů, ale problémem zůstává, ţe nejsou sjednoceny a kaţdý z nich se zaměřuje na něco jiného.
58
Jak je na tom Ahold s podáváním informací ohledně společenské odpovědnosti? Zjistil jsem, ţe uváděné informace ve výročních zprávách (2010 aţ 2013) jsou napsány srozumitelně a poměrně přehledně, ale nejsou potvrzeny třetí stranou a mnohdy jsou informace příliš obecného charakteru. V minulosti společnost Ahold bohuţel uváděla pouze souhrnné informace o svém konání bez většího důrazu na jednotlivé státy. Česká republika ve výročních zprávách v určitých kategoriích nebyla uvedena samostatně, ale jen jako součást kategorie „ostatní státy Evropy.“ To se změnilo teprve ve výroční zprávě za rok 2013, kde jsou statistiky uvedeny uţ konkrétně o činnosti Aholdu v České republice. Výroční zpráva (2013) je rozdělená do 5 pilířů: Zdravý ţivotní styl, Kvalitní ţivot komunit, Naši lidé, Výrobky ze zodpovědných zdrojů a Péče o ţivotní prostředí. Všechny tyto pilíře jsem popisoval v kapitole 5 o CSR společnosti Ahold, proto se zaměřím pouze na zkušenosti s ověřováním těchto informací. Bohuţel musím konstatovat, ţe mi vedení společnosti Ahold nevycházelo vstříc a neposlalo jedinou odpověď na mé otázky, čímţ do určité míry popřelo svůj závazek transparentnosti vůči veřejnosti. Manaţeři, kteří odpověděli na moje otázky, poskytli pouze dílčí informace, na jejichţ základě jsem se pokusil popsat některé dopady společnosti v ekonomické, sociální a environmentální oblasti. Ke zhodnocení společenské odpovědnosti jsem pouţil nástroj CSRhub.38 (blíţe viz kapitola 6.4) U společnosti Ahold došel k následujícím výsledkům: Tabulka 8 Celkové zhodnocení CSR společnosti Ahold
Royal Ahold Průměr v oblasti supermarketů
Celkem
Komunity
Zaměstnanci
Životní prostředí
Řízení firmy
60
67
66
53
58
56
57
58
56
54
Zdroj: CSRhub, [cit. 1. 5. 2014]dostupné na http://www.csrhub.com/CSR_and_sustainability_information/KONINKLIJKE-AHOLD-NV/
Z tabulky vyplývá, ţe společnost Ahold je hodnocena jako velmi nadprůměrná v sociální oblasti svého podnikání, která se týká komunit a zaměstnanců. Průměrně je hodnoceno řízení firmy a v environmentální oblasti je potom firma hodnocena jako podprůměrná (podrobnější tabulka a jednotlivá kritéria CSRhubu viz kapitola 6.4 na str. 44).
38
CSRhub dostupné na http://www.csrhub.com/
59
9 Závěr V teoretické části této práce jsem popsal potravinový systém, který se v minulém století výrazně proměnil, k čemuţ přispěly především supermarkety a nadnárodní společnosti. Dále jsem stručně představil vývoj a historii supermarketů. Důleţitým exkursem do problematiky byla kapitola, která se týkala ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů supermarketů. Cílem této práce bylo podat ucelený obraz o fungování supermarketů a zjistit na základě empirického výzkumu a analýzy dokumentů ekonomické, sociálních a environmentálních dopady společnosti Ahold v České republice. Mezi ekonomické dopady společnosti Ahold můţeme zahrnout zejména její velkou kupní sílu. Společnost Ahold nadále zvyšuje svůj podíl na trhu a díky tomu můţe snadno určovat ceny výrobků a podmínky pro své dodavatele. Významným problémem, který má negativní dopady na malé místní konkurenty a producenty, jsou nízké ceny potravin v prodejnách Albert. Ahold zároveň zvyšuje podíl vlastních privátních značek, které se stávají konkurenty ostatních dodavatelů společnosti. Mezi hlavní dodavatelé patří velké společnosti, ze zahraničních to jsou například Nestlé, Tchibo, Danone, z českých potom Hamé, Kostelecké Uzeniny nebo Penam. Místní malí producenti se v prodejnách Albert vyskytují jen velmi okrajově například v oblasti pečiva. To znamená, ţe Ahold má na místní malé dodavatele negativní vliv. S dodavateli souvisí otázka odlivu peněz z místa. Společnost Ahold je nadnárodní společností, která má vedení v Nizozemí a řadu akcionářů a dodavatelů ze zahraničí. To znamená, ţe velký objem peněz odtéká mimo Českou republiku. Za hlavní negativní dopad společnosti Ahold v sociální oblasti lze v posledních několika letech povaţovat sniţování počtu zaměstnanců navzdory nárůstu počtu prodejen. Mezi pozitivní dopady Aholdu v sociální oblasti můţeme zahrnout filantropické projekty zaměřené na podporu sociálně znevýhodněných dětí jako například boj s dětskou obezitou, pomoc dětem z dětských domovů nebo charitativní projekt „potravinová banka.“ Z hlediska environmentálních dopadů patří mezi negativní dopady společnosti Ahold významná spotřeba energií kvůli vysokému vyuţívání kamionové dopravy. Veškeré potraviny jsou nejprve shromáţděny v distribučních centrech a poté rozváţeny do jednotlivých supermarketů a hypermarketů Albert. Kromě toho mají budovy prodejen velkou spotřebu elektřiny (v případě supermarketu 700kWh na m2 za rok), která dále přispívá ke zvýšení objemu oxidu uhličitého v ovzduší. V tomto směru lze pozitivně hodnotit programy na sniţování ostatních nákladů (OSE), mezi něţ patří také sniţování spotřeby elektřiny. Společnost Ahold vyprodukuje v České republice 33 milionů tun odpadů, z nich se 47% 60
recykluje, ale 37 % se odváţí na skládky, coţ lze označit za negativní dopad na ţivotní prostředí. V oblasti společenské odpovědnosti firem (CSR) společnosti Ahold je vidět určitý pozitivní posun. V posledních letech se zlepšilo reportování pomocí výročních zpráv, kde společnost jiţ od roku 2013 uvádí samostatně data o České republice. Většinu vytyčených cílu v ekonomických, sociálních a environmentálních oblastech se společnosti dle výroční zprávy 2013 alespoň částečně daří naplňovat. Problematickým bodem jsou dodavatelé komodit (káva, čaj, sója, palmový olej) z rizikových zemí pro privátní značky Ahold, kteří ze 34% nejsou prověření a nemají potřebné mezinárodní certifikace. Nejaktivnější je Ahold v oblasti filantropických aktivit spojených s podporou a vzděláváním dětí. Domnívám se, ţe vytyčené cíle v úvodu práce se z větší části podařilo naplnit, i přesto, ţe jsem neobdrţel odpovědi od vedení společnosti Ahold. Ty odpovědi, které se mi podařilo získat pomocí polostrukturovaných rozhovorů s manaţery jednotlivých prodejen na Vysočině a v Jihomoravském kraji, jsem porovnal s dostupnými informacemi o společnosti Ahold ve výročních zprávách a dalších dokumentech. Výsledky ke kterým jsem došel, by měly slouţit k základní představě o fungování společnosti Ahold a tomu, jak přistupuje ke společenské odpovědnosti a jaké jsou její ekonomické, sociální a environmentální dopady.
61
10 Seznam použité literatury Agropoly, 2013: A handful of corporations control world food production, dostupné na http://www.econexus.info/sites/econexus/files/Agropoly_Econexus_BerneDeclaration.pdf [staţeno 10. 12. 2013] Bednář, P., 2001: Retail Impact Assessment, v: Nesehnutí, 2001: Zaostřeno na hypermarkety Brno, dostupné na http://hyper.cz/new/index.php/info-materialy/40-publikace/79-sbornikzaosteno-na-hypermarkety-2001[staţeno 12. 12. 2013] Burch, D., Lawrence G., 2007: Supermarkets and Agri-food Supply chains, Edward Elgar publishing, Business Leader Forum, 2008: Společenská odpovědnost firem, průvodce nejen pro malé a střední podniky, dostupné na http://www.csr-online.cz/wpcontent/uploads/2012/11/BLF_Pruvodce_CSR.pdf [staţeno 1. 2. 2014] Černohorská, L., Putnová A., 2012: Společenská odpovědnost firem a jak ji měřit? Akademické nakladatelství CERM, Brno DEFRA, 2005: The Validity of Food Miles as an Indicator of Sustainable Development, dostupné na http://archive.defra.gov.uk/evidence/economics/foodfarm/reports/documents/foodmile.pdf [staţeno 6. 3. 2014] De Jong, A., De Jong, D, Merten, S., Roosenboom,G., 2007: Investor relations, reputational bonding, and corporate governance: The case of Royal Ahold, Journal of Accounting and Public Policy, dostupné na http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S027842540700021X [staţeno 6. 6. 2013] Desai, P & Riddlestone, S., 2002: Bioregional solutions for living on one planet. Schumacher Briefing No. 8, Schumacher Society: Bristol, Green Books: Dartington, Devon. Disman, M., 2002: Jak se vyrábí sociologická znalost, Nakladatelství Karolinum, Univerzita Karlova, Praha Dixon, J., 2007: Supermarkets as New Food Authorities, str. 29-51 v: Burch D.,Lawrence G., Supermarkets and Agri-food Supply chains, Edward Elgar publishing Dries, L., Reardon, T., Swinnen, J., 2004: The Rapid Rise of Supermarkets in Central and Eastern Europe: Implications for the Agrifood Sector and Rural Development, Development Policy Review,
62
Douthwaite, R., 2001: Supermarkety, v: Nesehnutí, 2001: Zaostřeno na hypermarkety Brno, dostupné na http://hyper.cz/new/index.php/info-materialy/40-publikace/79-sbornik-zaostenona-hypermarkety-2001 [staţeno 16. 6. 2013] England, J., 2009: Retail Impact Assesment. A guide to best practice., Routledge, London EU, 2001: Zelená kniha, dostupné na http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/com2001_0366en01.pdf [staţeno 1. 2. 2014] FAO, 2011: Global Food Losses and Food Waste, United Nations, dostupné na http://www.fao.org/docrep/014/mb060e/mb060e00.pdf [staţeno 1. 4. 2014] FOE, 2002: Supermarket and Great British fruit, dostupné na http://www.foe.co.uk/sites/default/files/downloads/supermarket_british_fruit.pdf [staţeno 1. 2. 2014] Franc P., Nezhyba J., Heydenreich C., 2006: Když se bere společenská odpovědnost vážně, Ekologický právní servis, Brno, dostupné na http://www.eps.cz/sites/default/files/publikace/kdyz_se_bere_csr_vazne.pdf [staţeno 27. 9. 2013] Fraňková, E., 2012: Ekonomická lokalizace v environmentálních souvislostech aneb produkce a spotřeba zblízka, Masarykova Universita, Brno, Disertační práce, dostupné na http://is.muni.cz/th/144194/fss_d [staţeno 1. 5. 2014] Fuchs, D.,Kalfagianni, A., Arentsen, M., 2013: Retail power, private standards, and sustainability in the global food system, MIT press, dostupné na http://site.ebrary.com/id/10310034?ppg=81 [staţeno 1. 2. 2014] Garnett, T., 2003: Wise Moves Exploring the relationship between food, transport and CO2,Transport 2000 trust, dostupné na http://www.bettertransport.org.uk/files/wise_moves_report.pdf [staţeno 1. 2. 2014] Gregor, F., 2007: Společenská odpovědnost firem a ochrana životního prostředí-jak hodnotit odpovědnost korporací, Zelený kruh, Praha, dostupné na http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/spolecenska-odpovednost-firem-a-ochrana-zppublikace.pdf [staţeno 18. 5. 2013] Haverkamp, J., Simerská, L., 2005: AHOLD Czech Republic,FNV Mondiaal/SOMO Hnutí DUHA, 2010: Dovoz a vývoz potravin po Česku, dostupné na http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2012/09/dovoz_na_web.pdf [staţeno 1. 4. 2014] 63
ICPEN, 2004: Towards Green Households, dostupné na http://www.incpen.org/docs/TowardsGreenerHouseholdsJan2004.pdf [staţeno 1. 2. 2014] Johanisová, N., 2001: Lokalizací proti supermarketům v: Nesehnutí, 2001: Zaostřeno na hypermarkety Brno, dostupné na http://hyper.cz/new/index.php/info-materialy/40publikace/79-sbornik-zaosteno-na-hypermarkety-2001 [staţeno 1. 2. 2014] Johanisová, N., 2007 v: Kutáček S., 2007: Penězům na stopě, Trast pro Ekonomiku, Brno, dostupné na http://www.pluggingtheleaks.org/downloads/czech/the-money-trail-czech-tespenezum-na-stope.pdf [staţeno 4. 6. 2013] Johanisová, N., 2008, Kde peníze jsou služebníkem a nikoliv pánem, Stehlík, Volary Klapalová, A., 2010: Ahold. v: Nadnárodní společnosti v České republice (Empirické studie)1.díl. Brno.: Centrum výzkum konkurenční schopnosti české ekonomiky, Ekonomickosprávní fakulta, Masarykova univerzita, Brno Kopalová, M., 2012: Společenská odpovědnost obchodních řetězců se zaměřením na potraviny v ČR, VŠE, Praha, Magisterská diplomová práce dostupné na http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=34182 [staţeno 20. 4. 2014] Korten, D., 2001, Keď korporácie vládnu svetu, Mikuláš Hučko, Paradigma, Košice Kutáček, S., 2007a: Penězům na stopě, Trast pro Ekonomiku, Brno, dostupné na http://www.pluggingtheleaks.org/downloads/czech/the-money-trail-czech-tes-penezum-nastope.pdf [staţeno 4. 6. 2013] Kutáček, S., 2007b: Hodnoceni společenské odpovědnosti korporací, Brno, v: Gregor F., 2007: Společenská odpovědnost firem a ochrana životního prostředí-jak hodnotit odpovědnost korporací, Zelený kruh, Praha, dostupné na http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/spolecenska-odpovednost-firem-a-ochrana-zppublikace.pdf [staţeno 18. 5. 2013] Kutáček, S., 2011: Penězům na Stopě v Ekonomické alternativy na jižní Moravě, Brno, dostupné na http://www.hornimlyn.cz/soubory/sbornik%20EKONALT%202011.pdf [staţeno 1. 4. 2014] Lang, T., 2007: The Environmental Impact of Supermarkets: Mapping the Terrain and Policy Problems in the UK,str. 192-219 v: Burch D., Lawrence G., Supermarkets and Agri-food Supply chains, Edward Elgar publishing Mcgullough, E., a kol. 2008: The Transformation of agri-food systems, Globalization, Supply and smallholder farmers, FAO
64
Mokrejšová, V., 2013: Regulace dodavatelsko-odběratelských vztahů v potravinářském řetězci, VŠE, Disertační práce, Praha, dostupné na http://www.vse.cz/vskp/36124_regulace_dodavatelsko_odberatelskych_vztahu_v%C2%A0po travinarskem_retezci [staţeno 20. 4. 2014] Morgan, K., Marsden, T.,Murdoch, J., 2009: Worlds of Food-Place, Power, and Provenance in the Food Chain, Oxford University Press NESEHNUTÍ, 2010: Nesnesitelná lehkost nakupování, aneb jaké je tajemství nízkých cen v obchodních řetězcích, Brno, dostupné na http://www.larvagrafik.com/files/Nesnesiteln%C3%A1_lehkost_RGB_komplet.pdf [staţeno 1. 2. 2014] Nicholson, C., Young, B., 2012: The relationship between supermarkets and supplier: What are the implications for consumers?, Consumer International, dostupné na http://www.consumersinternational.org/media/1035307/summary,%20the%20relationship%2 0between%20supermarkets%20and%20suppliers.pdf [staţeno 1. 2. 2014] OXFAM, 2012: The Food Transformation Harnessing consumer power to create a fair food future dostupné na http://www.oxfam.org/sites/www.oxfam.org/files/food-transformationgrow-report-july2012.pdf [staţeno 1. 4. 2014] Pajani a kol., 2004: Energy eficiency in supermarkets, natural resources Canada, dostupné na http://www.nrcan.gc.ca/sites/www.nrcan.gc.ca/files/canmetenergy/files/pubs/2004119e.pdf [staţeno 3. 3. 2014] Reardon, T., Gulati, A., 2008: The Rise of Supermarkets and Their Development Implications, International Food Policy Research Institute, dostupné na http://www.ifpri.org/sites/default/files/pubs/pubs/dp/ifpridp00752.pdf [staţeno 1. 2. 2014] Rowbotham, M., 1998: The grip of death : a study of modern money, debt slavery and destructive economics. Jon Carpenter, Charlbury, Silverman, D., 2005: Ako robiť kvalitativný výskum: praktická príručka. Ikar, Bratislava Snider, J., Hill, R., Martin, D., 2003: Corporate Social Responsibility in the 21st Century: A View from the World’s Most Successful Firm, Journal of Bussines Ethics 48: 175-187 Spilková, J., 2012: Geografie maloobchodu a spotřeby: věda o nakupování. Karolinum, Praha
65
Stichle, M., Young B., 2009: The Abuse of Supermarket Buyer Power in the EU Food Retail Sector, SOMO, dostupné na http://somo.nl/publications-en/Publication_3279 [staţeno 1. 4. 2014] Stichle, M., Van der Wal, S., 2006: The Profit Behind Your Plate, SOMO, dostupné na http://somo.nl/publications-en/Publication_1676 [staţeno 1. 4. 2014] Vorley, B., 2007: Supermarkets and Agri-food Supply Chains in Europe: Partnership and Protest, str. 219-243 v: Burch D., Lawrence G., 2007: Supermarkets and Agri-food Supply chains, Edward Elgar publishing
Elektronické zdroje Ahold, výroční zpráva 2010, Ahold annual reports , dostupné na https://www.ahold.com/Financial-information/Annual-reports.htm [staţeno 20. 4. 2014] Ahold, výroční zpráva 2011, Ahold annual reports, dostupné na https://www.ahold.com/Financial-information/Annual-reports.htm [staţeno 20. 4. 2014] Ahold, výroční zpráva 2013, Ahold annual reports, dostupné na https://www.ahold.com/Financial-information/Annual-reports.htm [staţeno 20. 4. 2014] Albert dostupné na http://www.albert.cz CSRhub, dostupné na http://www.csrhub.com/ Ekologická stopa, 2011: Potravinové míle: Cesta z pole na stůl, webová stránka, dostupné na http://www.ekologickastopa.cz/aplikace-a-vysledky/mezinarodni-obchod/potravinove-milecesta-z-pole-na-stul.htm [staţeno 3. 3. 2014] Energystar, Supermarkets: An Overview of Enregy Use and Energy Efficiency Opportunities dostupné na http://www.energystar.gov/buildings/sites/default/uploads/tools/SPP%20Sales%20Flyer%20f or%20Supermarkets%20and%20Grocery%20Stores.pdf [staţeno 3. 3. 2014] Friends of Earth, dostupné na www.foe.co.uk Global Food Safety Initiative, dostupné na http://www.mygfsi.com/ iDNES.cz, dostupné na http://www. idnes.cz/ INCOMA GfK, dostupné na http://www.incoma.cz 66
Media a marketing, dostupné na http://mam.ihned.cz NESEHNUTÍ, dostupné na http://hyper.cz/soubory/Hyperletak_2008.pdf [staţeno 18. 4. 2014] Poskytnuté dokumenty od společnosti Ahold (Projekt OSE, Distribuční centrum Olomouc, CSR projekty společnosti Ahold) Směrnice OECD dostupné na http://www.oecd.org/corporate/mne/38111122.pdf [staţeno 3. 3. 2014]
67
11 Přílohy Příloha 1: Vstup Royal Ahold na jednotlivé trhy
Zdroj: De Jong a kol., Investor relations, reputational bonding, and corporate governance: The case of Royal Ahold, dostupné na http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S027842540700021X
68
Příloha 2: Eticky kodex společnosti Ahold (ukázka) Děláme, co je správné Obsah 1. Řídíme se zákonem Všude, kde podnikáme, se řídíme platnými zákony a nařízeními. 2. Úcta k sobě navzájem Respektujeme práva všech zaměstnanců dle platných zákonů, a to včetně práva na bezpečné pracovní prostředí, v němţ nebude zaměstnanec diskriminován ani jinak obtěţován. Vzájemná úcta mezi kolegy je klíčovým aspektem ţivota ve firmě. 3. Spravedlivé a odpovědné firemní jednání Jednáme odpovědně a čestně se chováme ke všem našim partnerům, včetně zákazníků, dodavatelů a konkurentů. Komunikujeme otevřeně, přesně a transparentně, přičemţ v případech, kdy je nutná jista důvěrnost, bereme ohled na firemní i osobni okolnosti. 4. Ochrana majetku společnosti a důvěrné informace Chráníme majetek společnosti Ahold před poškozením, ztrátou, krádeţí a zneuţitím. Náleţitě vedeme všechny obchodní a finanční záznamy, stejně jako data o našich zaměstnancích a zákaznících. 5. Vyhýbání se střetu zájmů Vyhýbáme se všem situacím, kdy by mohlo dojit ke střetu osobních a obchodních zájmů. Jednáme v nejlepším zájmu společnosti Ahold a nevyuţíváme majetek, informace ani vlastni pozice ve společnosti k osobnímu obohacení. Úvod kodexu Klíčovou součásti odpovědného obchodu v Aholdu je jednání, jeţ je v souladu s našimi hodnotami. Jednou z těchto hodnot je „činit to, co je správné”, coţ znamená, ţe společnost a všichni její zaměstnanci se zavazuji jednat čestně a s úctou k druhým. Správným jednáním v naší kaţdodenní práci nás provádí náš Eticky kodex. Stavíme zákazníka na první místo.39
39
Etický kodex je v plném znění dostupný na http://www.albert.cz/o-nas/o-spolecnosti/eticky-kodex/
69
Příloha 3: Rozhovor s respondentem (manažer prodejny Albert) Ekonomická oblast 1) Vypracováváte nějakou zprávu o hodnocení dopadů činnosti vaší společnosti? Je toto hodnocení veřejně dostupné a kde? - ne 2) Jak probíhá výběr dodavatelů? Poţadujete po dodavatelích poplatky za to, ţe mohou prodávat výrobky ve vaší prodejně? Jmenujte některé významné dodavatele potravin společnosti Ahold? Jmenujte některé regionální dodavatele vaší prodejny? -
Výběr dodavatelů je v řešení pracovníků centrály. Poplatky po dodavatelích poţadujeme, ale nemohu sdělit částky.
-
Mezi naše významné dodavatele patří například Opavia, Hamé,Olma, Kostelecké uzeniny, Plzeňský Prazdroj, Tchibo, Orion.
-
Mezi regionální dodavatelé patří– Pivovar Jeţek, Pekárna Lapek, Adélka Pelhřimov, Pivo Rebel, Chotěboř.
-
Téměř veškeré potraviny jsou dováţeny z distribučních center Olomouc a Klecany u Prahy. Pouze pečivo a pivo dováţeno rovnou na prodejnu.
3) Jaký podíl výrobků ve vaší nabídce tvoří BIOpotraviny a jaký regionální potraviny (tzn. potraviny vyrobené cca v rámci tohoto kraje)? Případně jaký podíl potraviny českého původu? Jaký podíl trţeb pochází z prodeje BIOpotravin, jaký z prodeje regionálních potravin a jaký z prodeje českých potravin? -
Biopotraviny se skoro neprodávají, myslím, ţe máme v nabídce jenom několik poloţek, přibliţně 1%, Podíl potravin českého původu nevím.
-
Vlastních privátních značek je dneska na prodejně odhadem 500 poloţek.
4) Jaké dodrţujete standardy kvality a jakým způsobem se je snaţíte naplňovat konkrétně ve vaší prodejně? ISO?GRI - Nastaveny máme HACCP,kontrola teploty při příjmu i dále na jednotlivých úsecích. Dále zaměstnanci kontrolují kvalitu a záručních lhůty.
5) Ve kterých oblastech se firma AHOLD chová společensky odpovědně, má pozitivní společenské a/nebo environmentální dopady? - Nakládání s odpady, třídění odpadu, úsporné chladničky
70
6) Vidíte naopak některé oblasti, kde má AHOLD spíše negativní dopady na společnost či ţivotní prostředí? Snaţí se tyto dopady nějak omezit ne Sociální oblast 7) Kolik má vaše prodejna zaměstnanců? Jaký je podíl zaměstnanců, kteří ţijí v blízkém okolí prodejny (v tomto městě, okrese)? Zaměstnáváte i cizince? Kolik? Jaký je podíl lidí se stálou pracovní smlouvou oproti lidem zaměstnaným na krátkodobé kontrakty (DPČ, DPP apod.)? -
Prodejna má celkem 80 zaměstnanců z toho je z okresu 100% a přímo z města 70%, cizinci jsou 3, stálých zaměstnanců je 70%.
8) Jaký je podíl lidí, které AHOLD zaměstnává prostřednictvím pracovní agentury? Jaká je pracovní doba na různých pozicích? Pracují lidé také na večerní/noční směny? -
Z pracovní agentury 0, Pracovní doba je 20/30/40 hodin týdně. Někdy nárazově noční například v době inventury nebo doplňování.
9) Má společnost Ahold zaměstnanecké odbory? Jak mohou zaměstnanci vyjádřit s něčím nesouhlas? -
Ano máme odbory a zaměstnanci mohou vyjádřit nesouhlas. Na personální nástěnce mají kontakt.
10) Nabízíte moţnost uplatnění lidem z obce (například učební místa, pracovní zkušenosti pro mládeţ nebo invalidní občany)? -
V minulosti praxe učňů s místní školy a momentálně se spolupráce obnovuje.
11) Vyskytly se nějaké stíţnosti z řad občanů nebo obce? Jakým způsobem a s jakým výsledkem se je podařilo vyřešit. - Ano lidé si občas stěţují, řeší to na informační lince.
71
Environmentální oblast 12) Kolik m2 má vaše prodejna? Kolik m2 má přilehlé parkoviště? -
Naše prodejna jako hypermarket má 3500 m2, parkoviště 4000 m2.
13) Kolik vyprodukuje vaše prodejna měsíčně/ročně odpadů? Kolik z těchto odpadů tvoří obalové materiály? Jak nakládáte s odpady? -
Papír tvoří 25–30 m3 týdně, ročně tedy přibliţně 1250 m3. Igelitu přesně nevíme, Směsného odpadu je cca 80 tun ročně.
14) Co se děje s prošlými potravinami a jaké je jejich mnoţství za měsíc, rok? -
Likvidace-odvoz odpadů na skládku
15) Kolik spotřebuje vaše prodejna vody a energie? Jaké jsou konkrétní projekty na kaţdodenní úsporu energií? Energetické desatero Albert? -
Elektrika 264 0000 kWh /rok, poučení zaměstnanců o nutnosti zhasínat světla v chlaďácích,WC, šatny.
16) Jaké pouţíváte moţnosti dopravy? Vybíráte automobily s niţšími emisemi či vlaky? -
Kamiony, dodávky
17) Poskytujete zákazníkům, dodavatelům, obci a dalším stakeholderům jasné a přesné -
Ano poskytujeme informace o svých výrobcích (odkud pochází, jaké mají sloţení, vitamíny) alergeny jsou k nahlédnutí u pokladen
18) Máte zavedený environmentální manaţerský systém či program pro kontrolu spotřeby energie a vody? -
Měsíčně jsem seznámen s mnoţstvím spotřebované energie
19) V čem spočívá spolupráce s potravinovou bankou? (Zahrnuto 21 hypermarketů Albert) -
nespolupracujeme
72
Příloha 4 Logo Ahold a Albert, fotky hypermarketu zvenku, uvnitř a na příjmu s lisovacím kontejnerem
73
Příloha 5: Zadání diplomové práce
74
75
12 Seznam použitých grafů a tabulek Graf 1 Koncentrace maloobchodních řetězců ...................................................................... 12 Tabulka 1 Globální zemědělsko-potravinářské obchodní řetězce a největší společnosti .. 7 Tabulka 2 Vývoj a trendy v organizaci potravinového systémů ........................................... 8 Tabulka 3 Obchodní řetězce v ČR podle tržeb ..................................................................... 13 Tabulka 4 Zhodnocení CSR společnosti Ahold ..................................................................... 44 Tabulka 5 Zaměstnanci podle typu smlouvy ........................................................................ 50 Tabulka 6 Spotřeba elektřiny prodejen Ahold ..................................................................... 52 Tabulka 7 Odpady společnosti Ahold.................................................................................... 53 Tabulka 8 Celkové zhodnocení CSR společnosti Ahold ....................................................... 59
13 Seznam zkratek CSR = Společenská odpovědnost firem (Corporate social responsibility) DEFRA = Ministerstvo ţivotního prostředí, výţivy a záleţitostí venkova (Department for Environment, Food and Rural Affairs) FAO = Organizace pro výţivu a zemědělství (Food and Agriculture Organisation) FOE = Přátelé Země (Friends of the Earth) GFSI = Globální iniciativa pro bezpečnost potravin (Global Food Safety Iniciative) ILO = Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization) OECD = Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization of Economic Co-operatin and Developement) UN = Organizace spojených národů (United Nations)
76
14 Jmenný rejstřík Arentsen ................................ 19, 23, 24, 25
Lawrence ................................... 1, 9, 15, 55
Boer .........................................................39
Marsden .................................................. 10
Burch .........................................1, 9, 15, 55
Martin...................................................... 29
Černohorská .................... 28, 29, 30, 32, 58
Mcgullough ................................. 6, 7, 8, 55
De Jong ....................................................34
Mertens ................................................... 34
Desai ........................................................27
Morgan .................................................... 10
Disman ..............................................45, 46
Murdoch .................................................. 10
Dixon .............................................7, 15, 62
Nezhyba .................................................. 33
Douthwaite ........................................15, 55
Nicholson .................................... 16, 17, 55
Dries ........................................................11
Pajani ...................................................... 22
England....................................................26
Putnová ........................... 28, 29, 30, 32, 58
Fraňková ..................................................27
Reardon ................................. 5, 6, 9, 10, 11
Franz ........................................................33
Riddlestone ............................................. 27
Fuchs .....................................19, 23, 24, 25
Roosenboom ........................................... 34
Garnett ...............................................21, 26
Rowbotham ............................................. 18
Gregor......................................................33
Silverman ................................................ 45
Haverkamp ..............................................37
Simerská.................................................. 37
Heydereich ..............................................33
Snider ...................................................... 29
Hill ........................................................... 29
Spilková .......................... 3, 4, 9, 11, 18, 26
Johanisová ................. 14, 16, 18, 20, 55, 57
Stichle ............................. 17, 18, 20, 28, 56
Kalfagianni ............................ 19, 23, 24, 25
Van der Wal .......................... 19, 20, 28, 56
Klapalová .............................. 34, 35, 36, 39
Vaněk ...................................................... 21
Kopalová ...........................................41, 42
Vorley ............................................... 16, 17
Korten ................................................14, 55
Winnen .................................................... 11
Kutáček..............................................27, 32
Young.......................................... 16, 17, 55
Lang .............................................21, 24, 33
77
