Ekonomické chování sektoru domácností ČR spotřeba a zadluženost 1

Statě

Ekonomické chování sektoru domácností ČR – spotřeba a zadluženost1 Stanislava Hronová, Richard Hindls Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha

Úvod Česká ekonomika procházela od počátku devadesátých let poměrně dramatickým vývojem. Po problémech prvních let ekonomické transformace (výrazný pokles výkonu ekonomiky, zejména průmyslové a stavební výroby, vysoký růst cen, růst nezaměstnanosti) se v letech 1995–1996 dostává na vrchol ekonomického růstu. Rychlost, s jakou česká ekonomika překonala překážky přechodu k tržní ekonomice, byla ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy obdivuhodná. Za touto rychlostí se však skrývaly neřešené či nedořešené problémy privatizace, restrukturalizace průmyslu, bankovního sektoru apod. Tyto se spolu s dalšími faktory podílely na krizi ekonomiky v letech 1997–1999. Rok 2000 znamenal opět obrat v ekonomickém vývoji směrem k růstu. Prvních šest let 21. století lze potom považovat z pohledu ekonomického vývoje české ekonomiky za nejúspěšnější. Fáze oživení (2001–2004) a následná fáze vrcholu ekonomického růstu (2005–2006) nemají zcela stejný charakter. Období 2001–2004 se vyznačovalo stabilním ekonomickým růstem (vyšším než v průměru zemí Evropské unie) podporovaným vysokými tempy růstu průmyslové a stavební výroby, růstem spotřeby domácností i vládních institucí; dále pak postupným zlepšováním zahraničně obchodních vztahů včetně směnných relací, posilováním koruny, stabilizací, resp. mírným poklesem nezaměstnanosti, nižší mírou inflace, poklesem cen průmyslových výrobců. Z pohledu negativních stránek vývoje pak je nutné zmínit zejména narůstání deficitu státního rozpočtu, zdvojnásobení veřejného (vládního) dluhu, růst veřejného (vládního) deficitu, zhoršování bilance výnosů, ke konci období zvyšování zahraniční zadluženosti ve vztahu k HDP. V období 2005–2006 se mění hlavní faktory růstu – zahraniční obchod se stává motorem růstu ekonomiky, koruna dále posiluje, stabilizuje se výše veřejného (vládního) dluhu, snižuje se veřejný (vládní) deficit, klesá nezaměstnanost. Na druhé straně se prohlubuje nerovnováha na běžném účtu platební bilance, zhoršují se směnné relace, zvyšuje se zahraniční zadluženost, roste spotřeba a následně zadluženost domácností. Za příznivých ekonomických podmínek (růst ekonomiky, snižování nezaměstnanosti, růst reálné mzdy) je logické, že domácnosti ve snaze zlepšit svou životní úroveň více utrácejí. Zvýšenou spotřebu a investice je však nutné krýt zvýšenými důchody. V případě jejich nedostatku se domácnosti zadlužují – na spotřebu ve formě krátkodobých půjček, na investice (do bytů a obydlí) ve formě dlouhodobých půjček.

1

Článek byl vytvořen s podporou grantu GAČR 402/07/0358 a výzkumného záměru MSM61384399.

3/2OO8

189

Lze přirozeně namítnout, že domácnosti jako jeden ze sektorů národního hospodářství jsou vymezeny jako sektor spotřebitelů, tzn., že jejich hlavní ekonomickou funkcí je spotřeba. Spotřebu je však nutné posuzovat v souvislostech s úsporami, neboť domácnosti jsou obecně významným tvůrcem národní úspory a ta je (podle ekonomické teorie) základem ekonomického růstu a prosperity. Domácnosti hrají v ekonomice rovněž nezastupitelnou roli jako sektor, jehož výsledek hospodaření (vyjádřený v národních účtech saldem jejich nefinančního účtu) je kladný. To znamená, že domácnosti vystupují tradičně v roli věřitele. Uvědomíme-li si, že naopak stát (vládní instituce) a nefinanční podniky končí téměř bez výjimky v roli dlužníka a výsledek hospodaření finančních institucí bývá sice kladný, ne však příliš významný, jsou domácnosti i významným subjektem ovlivňujícím výši zahraniční zadluženosti země. V souvislosti se zvýšenou orientací českých domácností na spotřebu, poklesem úspory a posunem domácností z pozice věřitele do pozice dlužníka se objevují dva typy názorů: • •

spotřeba a zadluženost domácností sice rostou, ale jsou stále pod úrovní vyspělých zemí, není tedy důvod se znepokojovat, spotřeba a zadluženost domácností rostou příliš rychle; i když jsou nyní pod úrovní vyspělých zemí, může být pokračování této tendence, která povede k předlužení domácností a jejich neschopnosti dostát svým závazkům, vážným makroekonomickým problémem.

Pro obě tato hodnocení lze nalézt číselné podklady – pokusíme se tedy o rozbor situace českých domácností tak, abychom potvrdili či vyvrátili jeden z těchto názorů. Pro analýzu použijeme údajů z národních účtů ČR, které poskytují nyní srovnatelné údaje za roky 1995–2005. Údaje z národních účtů za země EU ve zdrojích Eurostatu jsou k dispozici v časové řadě pouze 1999–2005. Touto analýzou chceme rovněž poukázat na bohatost zdrojů dat v národních účtech a přitáhnout pozornost běžných uživatelů k většímu zájmu o ně.

1. Spotřeba a disponibilní důchod domácností Východiskem úvah o ekonomickém chování českých domácností je analýza vývoje struktury spotřeby a zdrojů úhrady této spotřeby, tj. disponibilního důchodu. Disponibilní důchod je souhrnem prvotních a druhotných důchodů domácností (jako spotřebitelů i jako podnikatelů). Struktura tvorby disponibilního důchodu a jeho užití na konečnou spotřebu je nejdůležitější částí účtu sektoru domácností a bývá zpravidla nazývána zkráceným účtem sektoru domácností. 1.1 Struktura disponibilního důchodu Disponibilní důchod je součtem hrubých mezd a platů, důchodů z podnikání a z vlastnictví, dále salda sociálních a ostatních důchodů. Saldo sociálních důchodů je rozdílem hodnoty peněžitých sociálních dávek, které domácnosti dostávají od státu, od pojišťoven a od zaměstnavatelů, a sociálních příspěvků (povinných i dobrovolných), které domácnosti platí. Ostatními důchody rozumíme tzv. ostatní běžné transfery, tj. čisté pojistné, resp. náhrady v neživotním pojištění, příspěvky neziskovým organizacím, pokuty a pe-

190

nále, výhry a sázky a jiné důchody. Běžné daně jsou především daně z příjmu a z majetku. Disponibilní důchod českých domácností tvoří stabilně asi dvě třetiny národního disponibilního důchodu. Jeho hodnota vzrostla za sledované období o 78 % (v běžných cenách). V letech 1995–1997 rostl v průměru ročně o necelých 12 %, v období 1997–2005 pak jen v průměru o 4,5 % ročně. V jediném roce (v roce 1998, kdy průměrná míra inflace přesáhla 10 %), rostl disponibilní důchod meziročně pomaleji než ceny (rozdíl činil 4,9 procentního bodu). Ve struktuře tvorby disponibilního důchodu došlo ve sledovaném období k nepříliš výrazným změnám – rostl podíl mezd a platů a sociálních důchodů na úkor důchodů z podnikání, vlastnických a ostatních důchodů. To ukazuje na rychlejší růst mezd a sociálních dávek než jiných důchodů a rostoucí podíl zaměstnanců a důchodců (jež jsou hlavními příjemci sociálních dávek) na celkovém důchodu sektoru domácností. Tato tendence není typická pro vyspělé země, kde vlastnické důchody (resp. jejich saldo) jsou zpravidla nejdynamičtěji rostoucí složkou disponibilního důchodu. Tabulka 1 Struktura čistého disponibilního důchodu (v %)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Pokles podílu salda vlastnických důchodů (úroků, dividend, pozemkových důchodů) lze v ČR přičíst na jedné straně specifické situaci na českém bankovním trhu, tj. nízkým úrokovým sazbám, které nemotivují v posledních letech domácnosti k ukládání peněz na termínované vklady, a na druhé straně rostoucí zadluženosti českých domácností. Saldo úroků bylo nejvýznamnější složkou salda vlastnických důchodů v letech ekonomické krize 1997–1999, kdy banky nabízely vysoké úrokové sazby z vkladů. Saldo úroků tehdy zajišťovalo téměř polovinu salda vlastnických důchodů, v roce 2005 to byla již jen jedna pětina (viz graf 1). Objem dividend inkasovaných domácnostmi vzrostl z necelých 30 mld. Kč v roce 1995 na 52 mld. v roce 2005. Jejich podíl na saldu vlastnických důchodů se tak zvýšil na 68 %, což je o 22 procentních bodů více než v roce 1995.

3/2OO8

191

Graf 1 Struktura salda vlastnických důchodů


1.2 Spotřeba domácností Spotřeba domácností je z makroekonomického hlediska vyjádřená ukazatelem výdajů na konečnou spotřebu domácností, který zahrnuje hodnotu zboží a služeb (krátkodobé i dlouhodobé spotřeby s výjimkou domů a bytů) pořízených domácnostmi a obsahuje i část neplacené spotřeby (zejména hodnotu zemědělských produktů ze samozásobení a hodnotu služeb bydlení, které si poskytuje majitel bytu sám sobě). Výdaje na konečnou spotřebu domácností vzrostly ve sledovaném období o 96,4 % (ve stálých cenách roku 2000 o 34 %), tj. o 18 procentních bodů více než jejich čistý disponibilní důchod. Nejrychleji rostly výdaje na vzdělávání (4,6krát); jejich podíl na celkových výdajích domácností však zůstává velmi nízký (0,7 %, tj. 10,2 mld. Kč). Výrazně (4,5krát) vzrostly i výdaje na poštovní a telekomunikační služby a zařízení. Více než na dvojnásobek vzrostly výdaje na bydlení, vodu, energii a paliva, které tvoří nejvýznamnější část výdajů domácností (23,2 % v roce 2005, 21,3 % v roce 1995). Vývoj struktury výdajů domácností na konečnou spotřebu ilustruje graf 2.

192

Graf 2 Struktura výdajů na konečnou spotřebu domácností podle účelu


Z hlediska trvanlivosti převažují ve struktuře domácností tradičně předměty krátkodobé spotřeby, za které české domácnosti utratily v roce 2005 více než 626 mld. Kč, což je o 82 % více než v roce 1995. Nejdynamičtěji rostou výdaje za služby; v roce 1995 představovaly s 243 mld. Kč třetinu výdajů, v roce 2005 jejich výše dosahovala 561 mld. Kč, což je téměř 39 % výdajů. Za předměty dlouhodobé a střednědobé spotřeby (dopravní prostředky, vybavení a zařízení domácnosti, obuv a odívání) utrácejí české domácnosti tradičně nejméně; v roce 2005 to bylo necelých 259 mld. Kč, tj. 18 % výdajů. O vývoji struktury výdajů podle trvanlivosti vypovídá graf 3. Graf 3 Struktura výdajů na konečnou spotřebu domácností podle trvanlivosti


3/2OO8

193

Problémem ekonomického chování českých domácností však není struktura tvorby disponibilního důchodu ani struktura výdajů na konečnou spotřebu, které se významným způsobem neodlišují od ekonomického chování domácnosti v jiných evropských zemích, ale strana jeho užití, resp. poměr výdajů na konečnou spotřebu a disponibilního důchodu, resp. poměr úspory a disponibilního důchodu. 1.3 Sklon domácností ke spotřebě Ke sledování vývoje výdajů na konečnou spotřebu a disponibilního důchodu se obvykle používají ukazatele poměřující velikost těchto agregátů a jejich dynamiku. Disponibilní důchod je možné uvažovat jako hrubý (včetně spotřeby fixního kapitálu) nebo čistý (bez spotřeby fixního kapitálu). První pojetí je častější a plyne z tradice používání ukazatelů typu „hrubý“ v národních účtech, druhé pojetí odpovídá lépe konceptu důchodu (spotřeba fixního kapitálu není důchodem) a má z pohledu samotného hodnocení spotřeby a zdrojů k její úhradě vyšší vypovídací schopnost. Budeme se ho držet i v této analýze. Prvním z používaných ukazatelů je podíl výdajů na konečnou spotřebu a (čistého) disponibilního důchodu. Hodnota tohoto ukazatele by z hlediska dlouhodobého měla být spíše stabilní a neměla by přesáhnout hodnotu 1, resp. 100 %. To ale není případ českých domácností. Jestliže v roce 1995 utratily jen 91 % svých zdrojů, pak v letech 2004–2005 vyčerpaly na spotřebu celý disponibilní důchod (viz tabulka 2). To je tendence, která není dlouhodobě udržitelná a není ani obvyklá ve vyspělých zemích. Pro srovnání uvádíme v tabulce 3 hodnoty tohoto ukazatele ve vybraných zemích EU (srovnatelné údaje byly k dispozici jen od roku 1999). Ze srovnání je patrný rozdíl v chování domácností ve stabilizovaných a vyspělých evropských ekonomikách a v transformujících se ekonomikách. Podobné tendence jako v ČR a na Slovensku z hlediska orientace na spotřebu bychom mohli pozorovat i např. v Pobaltských republikách. Tabulka 2 Podíl výdajů na konečnou spotřebu (VKS) a čistého disponibilního důchodu (ČDD)

Zdroj: ČSÚ, Eurostat, vlastní výpočty

Srovnání vývoje výdajů na konečnou spotřebu a disponibilního důchodu je možné provést i pomocí ukazatelů poměřujících absolutní a relativní přírůstky hodnot těchto ukazatelů. V prvním případě se jedná o mezní sklon ke spotřebě, ve druhém případě o koeficient pružnosti. V tomto případě se orientace na spotřebu českých domácností ve srovnání s ostatními vybranými zeměmi nejeví již tak výhradně odlišná. Vzhledem k tomu, že srov-

194

náváme přírůstkové veličiny, hodnoty takto vzniklých poměrových ukazatelů ve všech zemích velmi kolísají. To je nejlépe patrné i na agregátní hodnotě za zónu euro2 (EU-12). Tabulka 3 Koeficient pružnosti


Při pohledu na údaje v tabulce 3 určitě zaujmou hodnoty za belgické domácnosti, kde spotřeba rostla výrazně rychleji než disponibilní důchod a belgické domácnosti se staly z tohoto pohledu svou orientací na spotřebu ještě „nebezpečnější“ než domácnosti české. V čem však chování českých domácností budí při posuzování údajů národních účtů obavy? Odpověď plyne z konfrontace údajů v tabulce 2 a 3. České domácnosti nejen rychleji utrácejí, než tvoří zdroje na spotřebu, ale především spotřebují všechny vytvořené zdroje na spotřebu. Jestliže belgické domácnosti v roce 2005 spotřebovaly 93 % svého disponibilního důchodu, tak české domácnosti 99,8 %. To má za následek velmi nízkou míru úspor českých domácností ve srovnání s ostatními zeměmi. 1.4 Míra úspor Úspora je obecně interpretována jako rozdíl disponibilního důchodu a konečné spotřeby. Její konkrétní hodnota je však ještě ovlivněna hodnotou úspor, které si domácnosti za dané období vytvořily u penzijních fondů (tzv. změny čistého podílu domácností na rezervách penzijních fondů). Jedná se o částku, kterou si domácnosti skutečně uspořily, ale nemohou ji dále použít. To je při hodnocení konkrétních údajů nutné mít na zřeteli. Disponibilní důchod českých domácností vzrostl za sledované období o 78,4 %, výdaje na konečnou spotřebu vzrostly o 94,6 %; úspora potom klesla o 73,6 % (vše v běžných cenách). To se přirozeně projevuje neustále klesající mírou úspor, která je v České republice jedna z nejnižších v EU. Při rostoucích investicích (za sledované období vzrostly více než dvakrát) se pak české domácnosti dostávají do pozice sektoru s nízkou, resp. dokonce zápornou mírou finančních úspor (poměr schopnosti, resp. potřeby financování a disponibilního důchodu).

2

Nově označované jako Euro area, ve zkratce EA. V článku ponecháme tradiční označení EU-12.

3/2OO8

195

Graf 4 Vývoj míry úspor a míry finančních úspor v ČR


Porovnáme-li míru úspor českých domácností s hodnotami stejných ukazatelů ve vyspělých zemích, objevuje se závažný argument pro obavy z rostoucí spotřeby domácností. Míra úspor se v průměru EU-12 pohybuje kolem 9 %, ve Francii kolem 12 %, v Německu přesahuje 10 %, v Rakousku je kolem 8 %. Nízké hodnoty vykazují naopak v souladu s údaji v tabulce 3 slovenské domácnosti. Hodnoty čisté míry úspor vybraných zemí jsou v tabulce 4. Schopnost či potřeba financování je celkovým výsledkem hospodaření sektoru domácností, resp. rozdílem čisté úspory (včetně úspor u penzijních fondů) a veškerých (čistých) investic. Z pohledu zdrojů financování je pozice domácností v rámci celého národního hospodářství velmi důležitá. Jsou tím sektorem, který zajišťuje dostatek zdrojů pro tvorbu národní úspory a zároveň subjektem, který vytváří dostatek volných zdrojů v ekonomice tak, aby zmírnily deficit, jímž tradičně končí hospodaření vládních institucí a zároveň tím přispívaly ke snižování deficitu země vůči zahraničí. Tuto úlohu české domácnosti nenaplňují. Tabulka 4 Míra úspor (v % čistého disponibilního důchodu)


Z pohledu podílu úspory českých domácností na národní úspoře můžeme již konstatovat výraznou odlišnost od ostatních srovnávaných zemí, a to včetně Slovenska (viz tabul-

196

ka 5). I když vývoj čisté úspory domácností a čisté národní úspory byl v průběhu sledovaného období velmi nerovnoměrný, je patrný výrazný rozdíl mezi vývojem hodnot těchto ukazatelů; jestliže čistá národní úspora vzrostla v roce 2005 proti roku 1995 o 16,5 %, čistá úspora domácností poklesla o 73,6 % (v běžných cenách). České domácnosti se tedy vyznačují nejen nízkou mírou úspor, ale neplní ani obvyklou úlohu tvůrce volných zdrojů pro financování investic v ekonomice.3 Orientace českých domácností na vysoký objem a vysokou dynamiku spotřeby tak má vážné důsledky nejen pro sektor domácností, ale pro národní hospodářství jako celek. České domácnosti tak svým ekonomickým chováním nenapomáhají snižovat obecně vysokou zahraniční zadluženost ČR. Tabulka 5 Podíl čisté úspory domácností na čisté národní úspoře


Hodnoty v tabulce 5 ukazují, že např. německé a francouzské domácnosti dokáží svoji úsporou pokrýt i zápornou hodnotu úspory vládních institucí, popř. i nefinančních podniků. Optimističtěji se z tohoto pohledu jeví závěry plynoucí z hodnot koeficientů pružnosti v případě Belgie a Slovenska a míra úspor slovenských domácností – výše hodnocené jako problematické. České domácnosti však jednoznačně vycházejí z toho srovnání nejhůře.4 1.5 Míra finančních úspor Dalším ukazatelem užívaným pro hodnocení ekonomického chování domácností je míra finančních úspor, tj. podíl schopnosti (případně potřeby) financování na disponibilním důchodu. České domácnosti vykázaly potřebu financování – dostaly se do pozice dlužníka (viz graf 4) poprvé v roce 2000 a následně pak v roce 2004. Podle původních údajů za rok 2005 skončily domácnosti rovněž potřebou financování. Po revizi údajů v červnu 2007 ve prospěch zahraničního obchodu a v neprospěch spotřeby domácností (o 10 mld. Kč), představuje přebytek zdrojů v tomto sektoru necelé 2 mld. Kč. To je však jen 4,5 % schopnosti financování dosažené v roce 19965 (v běžných cenách).

3 České domácnosti tak ovlivňují negativně podíl čisté národní úspory na čistém domácím produktu. V ČR je tento podíl výrazně menší než ve vyspělých evropských zemích – nejnižší byl v roce 2003 (1,1 %), nejvyšší v roce 2005 (6,1 %). V zemích EU-12 se podíl čisté národní úspory na čistém domácím produktu pohyboval v hodnoceném období mezi 7 až 8 %, ve Francii mezi 7 až 11 %, v Německu mezi 5 až 8 %, v Belgii mezi 9 až 13 %. 4 Neobvyklou hodnotu pro rok 2003 musíme chápat v souvislostech s vývojem úspory ostatních sektorů. Úspora nefinančních podniků poklesla meziročně o 33 mld. Kč, záporná úspora vládních institucí vzrostla o 22 mld. Kč a i když úspora domácností poklesla o 10 mld. Kč, byla za těchto mimořádně nepříznivých okolností vyšší než národní úspora.

3/2OO8

197

Tabulka 6 Míra finančních úspor (v % čistého disponibilního důchodu)


Posuzování podílu schopnosti (či potřeby) financování na hodnotě stejného ukazatele za národní hospodářství nemá smysl vzhledem k často záporné hodnotě čitatele a jmenovatele. Jistou informaci a srovnání nám ale může přinést srovnání schopnosti (či potřeby) financování domácností (jako sektoru, který má mít výrazný přebytek zdrojů) a vládních institucí či nefinančních podniků, které bývají každoročně největším dlužníkem. Srovnání pro jednoduchost provedeme pouze s agregáty za země EU-12. Údaje za jednotlivé země zóny eura i celkem charakteristickým způsobem odrážejí maximální snahu po stlačení veřejného (vládního) deficitu k roku vstupu do EMU (1999). Největším dlužníkem ekonomiky byly tudíž v letech 1999–2001 nefinanční podniky. Jejich potřebu financování však domácnosti svým přebytkem zdrojů dokázaly s výjimkou roku 2000 pokrýt. Od roku 2002 jsou ze souhrnu zemí EU-12 opět největším dlužníkem vládní instituce. V tabulce 7 proto uvádíme porovnání výsledku hospodaření sektoru domácností v ČR a v zemích EU-12 s největší potřebou financování v daném ekonomickém prostoru. Největším dlužníkem je v případě ČR sektor vládních institucí, v případě zemí EU-12 to byly nejdříve nefinanční podniky (hodnoty uvedeny kurzívou), poté vládní instituce. Tabulka 7 Schopnost financování domácností vs. největší potřeba financování v NH


5

Ze srovnání vyjímáme rok 1995, kdy došlo vzhledem k započítávání předaného majetku v rámci druhé vlny kupónové privatizace do ostatních kapitálových transferů k neúměrně vysoké hodnotě schopnosti financování domácností a neúměrně vysoké potřebě financování vládních institucí. Stejné důvody mají nezvykle vysoké hodnoty těchto ukazatelů pro oba sektory v roce 1993. V tabulce 6 uvádíme hodnotu míry finančních úspor českých domácností v roce 1995 jen pro informaci. 6 Za roky 1999–2001 jde o potřebu financování nefinančních podniků, od roku 2002 je uvedena potřeba financování vládních institucí.

198

Z údajů v tabulce 7 opět plyne pro českou ekonomiku varující skutečnost o tom, že domácnosti nejsou schopny ani z části kompenzovat deficit hospodaření vládních institucí. Nenaplňují tak nejen obecný předpoklad o pozici sektoru domácností jako významného věřitele, ale ani obecně teoretickou poučku o vzájemné kompenzaci deficitu vládních institucí a přebytku domácností jak z pohledu úspory, tak z pohledu schopnosti financování. V souvislosti s rostoucí spotřebou českých domácností se často také uvádí fakt, že výdaje na konečnou spotřebu domácností tvoří jen polovinu HDP, zatímco ve vyspělých zemích se tato hodnota pohybuje dlouhodobě mezi 55–60 % (podíl v průměru zemí EU-12 je stabilně kolem 58 %). Tento argument je však třeba chápat v souvislostech s odlišností skladby výdajové stránky HDP (v ČR je výrazně vyšší míra investic). Zvyšování výdajů českých domácností na konečnou spotřebu však není v dané situaci možné, pokud si domácnosti nevytvoří ke své spotřebě dostatek zdrojů. Jejich schopnost absorbovat celý vytvořený disponibilní důchod na spotřebu má, jak jsme ukázali, velmi nepříznivé makroekonomické souvislosti.

2. Majetek a závazky domácností Vyčerpání prostředků na spotřebu nutí domácnosti ke spotřebě na dluh; totéž platí o investicích. Je tedy přirozené, že jak stoupal podíl výdajů na spotřebu a investice, zejména do bytů a obydlí, rostl objem čerpaných krátkodobých i dlouhodobých úvěrů a rostla zadluženost domácností. Na druhé straně rostl i objem prostředků, které domácnosti investovaly do akcií a ostatních cenných papírů. Jejich čisté finanční jmění celkově rostlo, nicméně výrazně pomaleji než jejich závazky. Výdaje na spotřebu domácností vzrostly ze sledované období o 96,4 %, investice do bytů a obydlí o 147 %. Jejich objem v roce 2005 dosáhl 92 mld. Kč, z toho pořízení nových bytů a obydlí představovalo 59 mld. Kč (64 %). Růst spotřeby a investic spolu s masivní podporou spotřebitelských úvěrů a v posledních letech i hypotečních úvěrů při stabilní ekonomické situaci po roce 2000 vedl k nebývalému nárůstu ročního objemu přijatých úvěrů a tím i k růstu zadluženosti ve formě úvěrů. O změnách, které orientace domácností na spotřebu a investice vyvolala ve struktuře majetku a závazků českých domácností, vypovídají údaje v tabulce 8. Pro obtížnou dostupnost takto podrobných dat uvádíme srovnání se stejnými daty pouze za Francii. Zájem o byty a domy v osobním vlastnictví spolu s růstem cen nemovitostí vyvolaných mj. i touto zvýšenou poptávkou vedl k růstu podílu bytů a domů vlastněných domácnostmi o 8 procentních bodů. Srovnání s Francií je srovnáním se zemí, kde je obvyklé bydlet ve vlastním; nájemné bydlení příliš vyhledávané není. Položky ostatní budovy a stavby a stroje a zařízení se týkají domácností jako podnikatelů.

3/2OO8

199

Tabulka 8 Podíl složek majetku a závazků domácností na národohospodářských hodnotách stejných ukazatelů (v %)

Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní výpočty

Z hlediska finančního majetku je možné konstatovat, že české domácnosti postupně zvyšovaly svůj podíl na finančních aktivech celého národního hospodářství ve prospěch akcií, životního pojištění a penzijního připojištění. Jestliže podíl finančního majetku českých a francouzských domácností na finančních aktivech národního hospodářství je přibližně stejný, podíl finančních závazků českých domácností na finančních závazcích národního hospodářství vzrostl za sledované období více než dvakrát a je dokonce vyšší než ve Francii. Podíl zadluženosti domácností ve formě úvěrů na stejné národohospodářské hodnotě vzrostl během posledních pěti hodnocených let z jedné desetiny na jednu čtvrtinu, a to při tradiční vysoké zadluženosti českých nefinančních podniků. Srovnání s podílem zadluženosti francouzských domácností ve formě úvěrů ukazuje, že české domácnosti jsou sice pod úrovní vyspělých zemí z pohledu zadluženosti, nicméně je zřejmě jen otázkou několika málo let, kdy se těmto vyšším hodnotám vyrovnáme. Roční čisté přírůstky zadluženosti7 ve formě úvěrů sektoru domácností jsou zobrazeny v grafu 5. Období 1995–1999 je charakteristické opatrností v ekonomickém chování domácností, kdy dokonce domácnosti na splátkách úvěrů zaplatily více než si půjčily. To bylo důsledkem vysokých úrokových sazeb, které činily úvěry příliš drahé a motivovaly domácnosti spíše k ukládání peněz ve formě termínovaných vkladů. Ke snížení úrokových sazeb z úvěrů došlo až po ekonomické krizi 1997–1998, resp. až v roce 2001. To znamenalo odliv zájmu o termínované vklady a vedlo k větší odvaze českých domácností k půjčování peněz. Rozvoji dlouhodobých úvěrů napomohlo zejména uvolnění podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů. 7

Jde o čistý přírůstek, tj. rozdíl mezi hodnotou přijatých úvěrů a splátkami úvěrů.

200

Graf 5 Čistý přírůstek zadluženosti ve formě úvěrů (mil. Kč, běžné ceny)

Zdroj: ČSÚ

Domácnosti postupně omezovaly ukládání peněz na termínované vklady a přesunovaly volné prostředky do jiných typů finančních aktiv – do akcií a jiných cenných papírů a do životního pojištění a penzijního připojištění. V roce 2005 činil přírůstek prostředků na termínovaných vkladech domácností jen 13 mld. Kč, což je necelá čtvrtina přírůstku z roku 1995 (56 mld. Kč). Celkově byl pak přírůstek oběživa v držbě domácností (hotovost, převoditelné vklady, termínované vklady) v roce 2005 o čtvrtinu nižší než v roce 1995. Na druhé straně domácnosti investovaly do akcií (v roce 2005 činil čistý přírůstek pohledávek ve formě akcií téměř 51 mld. Kč) a do životního pojištění a penzijního připojištění (čistý přírůstek pohledávek domácností u pojišťoven a penzijních fondů v roce 2005 činil 41,5 mld. Kč; v roce 1995 to bylo pouze 11 mld. Kč). O struktuře finančního majetku domácností ve sledovaném období vypovídá graf 6. Graf 6 Vývoj struktury finančního majetku domácností (stav ke konci roku)


3/2OO8

201

Pokles podílu akcií v držbě domácností je důsledkem především zbavování se akcií získaných v kupónové privatizaci (hodnota akcií získaných domácnostmi v roce 1995 činila téměř 150 mld. Kč). Mezi akciemi klesá podíl nekotovaných akcií, roste podíl kotovaných (i když hodnota kotovaných akcií je stále mnohonásobně nižší) a po poklesu a stagnaci zájmu o účasti v investičních fondech a společnostech roste výrazně i jejich podíl. Objem finančního majetku domácností v akciích celkem vzrostl v roce 2005 proti roku 1995 o 28 % a dosáhl hodnoty 503 mld. Kč, objem majetku vázaného v investičních fondech vzrostl za stejné období 2,5krát a dosáhl hodnoty 192 mld. Kč. Nejrychleji rostoucí složkou finančního majetku domácností byly úspory u pojišťoven a penzijních fondů – jejich hodnota vzrostla za sledované období 4,5krát a dosáhla částky 301 mld. Kč (vyjádřeno hodnotou čistého podílu domácností na rezervách životního pojištění a penzijních fondů). Celkově vzrostla hodnota finančního majetku v držbě domácností v období 1995–2005 na dvojnásobek a činila ke konci roku 2005 více než 2 266 mld. Kč. Finanční závazky domácností však za stejné období vzrostly 4,6krát, z toho zadluženost ve formě dlouhodobých úvěrů 5,5krát. Čisté finanční jmění domácností tak vzrostlo 1,5krát a jeho hodnota ke konci roku 2005 činila 1 316 mld. Kč. O vývoji zadluženosti domácností ve formě úvěrů informuje graf 7. Graf 7 Zadluženost domácností ve formě úvěrů (stav ke konci roku, mil. Kč)

Zdroj: ČSÚ

Vysoké každoroční přírůstky zadluženosti domácností, dostupnost krátkodobých i dlouhodobých úvěrů budí obavy ze schopnosti domácností dostát svým závazkům. Rychlou orientaci o míře zadluženosti domácností poskytuje podíl závazků ve formě úvěrů k hodnotě disponibilního důchodu a podíl úvěrů a vkladů domácností (z údajů ke konci roku). Pro orientaci o úrovni zadluženosti ve vyspělých zemích uvádíme opět příklad Francie, kde je zadluženost domácností považována za poměrně vysokou.

202

Tabulka 9 Míry zadluženosti domácností (ke konci roku)

Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní výpočty

Údaje v tabulce 9 vypovídají o prudkém nárůstu míry zadluženosti; podíl zadluženosti ve formě úvěrů ke konci roku na disponibilním důchodu vzrostl 2,7krát, podíl na vkladech ke konci roku na dvojnásobek. To při plném čerpání disponibilního důchodu na spotřebu ukazuje na nebezpečnou tendenci v ekonomickém chování domácností, která se projevuje v posledních letech. Ve srovnání se situací francouzských domácností nevyznívá situace českých domácností příznivě. Ve vztahu zadluženosti ve formě úvěrů k úrovni vkladů jsou na tom české domácnosti dokonce hůře než francouzské, a to i za situace, kdy tempo růstu vkladů francouzských domácností zpomalovalo (viz tabulka 8). V případě podílu zadluženosti ve formě úvěrů na vytvořeném čistém disponibilním důchodu, vypadá situace českých domácností sice příznivě, ale dynamika růstu úvěrů se meziročně v posledních letech (2000–2005) pohybuje v rozmezí 20–40 %. Podle údajů ČNB vzrostla zadluženost českých domácností ke konci roku 2006 o dalších 30 %. Tím by za předpokladu stabilního růstu čistého disponibilního důchodu (4–5 % ročně), dosáhla míra zadluženosti ke konci roku 2006 již 46 % čistého disponibilního důchodu. Jednoduchou úvahou dospějeme k závěru, že takovými tempy dosáhneme míru zadluženosti (ve vztahu k disponibilnímu důchodu) pohybující se ve vyspělých zemích kolem 65 % do dvou až tří let. Růst zadluženosti domácností může rovněž způsobit, že se určitá část domácností dostane do problémů se splácením, které mohou následně ovlivnit stabilitu bankovního sektoru. Abychom mohli přesněji posoudit schopnost domácností dostát svým závazkům, museli bychom mít k dispozici strukturu dlužnických domácností podle jejich „bonity“. Takové údaje ale dostupné nejsou.

Závěr Analýza ekonomického chování sektoru domácností na základě údajů národních účtů ukazuje na zásadní změnu chování českých domácností po roce 2000. V souvislosti s ekonomickým růstem národního hospodářství, s bohatou nabídkou spotřebních i hypotečních úvěrů rostou výdaje domácností na konečnou spotřebu i jejich investice. To má za následek stále klesající míru úspor a míru finančních úspor, která je jedna z nejnižších v Evropě. Domácnosti tak neplní na rozdíl od vyspělých zemí svou úlohu tvůrce volných finančních prostředků pro financování deficitu vládních institucí. Rychlý růst spotřeby domácností má tedy závažné makroekonomické důsledky. Domácnosti, které si nevytvářejí dostatek zdro3/2OO8

203

jů, financují část spotřeby a investic pomocí úvěrů. Míra zadluženosti domácností ve formě úvěrů roste v posledních letech velmi vysokými tempy. Její úroveň je sice v některých ukazatelích ještě pod průměrem EU, ale této úrovně může během několika let dosáhnout. To spolu se stále klesající mírou úspor a mírou finančních úspor dává za pravdu druhému názoru prezentovanému v úvodu této analýzy – spotřeba a zadluženost domácností rostou příliš rychle; i když jsou nyní pod úrovní vyspělých zemí, může být pokračování této tendence, které povede k předlužení domácností a k jejich neschopnosti dostát svým závazkům, vážným makroekonomickým problémem.

Literatura [1] Cordier, M., Moudré, C., Rougerie, C. Les inégalités de patrimoine des ménages entre 1992 et 2004. Les revenus et le patrimoine de ménages. INSEE, 2006. [2] Epargne et patrimoine des ménages. INSEE, 2006, . [3] Harvey, R. Comparaison des taux d’épargne des ménages. Zone euro/Etas-Unis/Japon. Cahiers statistiques, no 8, OECD, 2005. [4] Hronová, S., Hindls, R. Národní účetnictví – koncept a analýzy. Praha. C. H. Beck, 2000. [5] Změny v sektoru domácností – úspory a zadluženost v období 1995–2005. ČSÚ, 2005, . Stanislava Hronová, Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 – Žižkov, e-mail: [email protected] Richard Hindl, Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 – Žižkov, e-mail: [email protected]

Abstract The stability of economics, decreasing unemployment and growth of real income stimulated Czech households in growth of consumption. The consumption rises faster than disposable income and this development leads to decrease in savings rate that is already one of the lowest in Europe. The financial savings rate has negative value. The annual growth of households’ indebtedness in form of loans is between 20–40 %. When households are not able to save, their ability to pay off their existing pledges is threatened. Key words: households’ consumption, national accounts, disposable income, households’ indebtedness.

204

Ekonomické chování sektoru domácností ČR spotřeba a zadluženost 1

Recommend Documents