EKONOMICKÉ A NEEKONOMICKÉ EFEKTY SPOLUPRÁCE MALÝCH OBCÍ A PODNIKATELŮ

Masa rykova un iverz it a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika

EKONOMICKÉ A NEEKONOMICKÉ EFEKTY SPOLUPRÁCE MALÝCH OBCÍ A PODNIKATELŮ Economic and uneconomic effects of cooperation between small municipalities and entrepreneurs Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. Jan BINEK, Ph.D.

Autor diplomové práce: Veronika NOVOTNÁ

Brno, květen 2009

J mé n o a p ř í j me ní a ut or a: Ná z e v d i pl o mo vé p r á c e : Ná z e v p r ác e v a nglič t i ně: Ka t e d r a: Ve d o u c í di p l o mové p r á c e: Ro k ob h a j ob y :

Veronika Novotná Ekonomické a neekonomické efekty spolupráce malých obcí a podnikatelů Economic and uneconomic effects of cooperation between small municipalities and entrepreneurs Katedra veřejné ekonomie Ing. Jan Binek, Ph.D. 2009

Anotace Tato diplomová práce se zabývá ekonomickými a neekonomickými efekty plynoucími ze spolupráce malých obcí a podnikatelských subjektů. Cílem práce je identifikovat a systematizovat přínosy kooperace malých obcí a podnikatelů a ověřit jejich reálné využití v praxi. Na základě získaných poznatků o potřebách podnikatelů a obcí, o formách jejich spolupráce a z ní plynoucích efektů přináší autorka určité postřehy a návrhy na zlepšení stávající situace.

Annotation This thesis deals with the effects resulting from a cooperation of small municipalities and entrepreneurs. The goal of the submitted thesis is to identify and systematize the benefits of such cooperation and to verify their real utilization in a practice. On the basis of acquired findings about needs of municipalities and entrepreneurs, about forms of cooperation and about effects resulting from this cooperation, the author of this thesis brings certain perceptions and proposals to improve a current situation.

Klíčová slova Spolupráce, rozvoj území, komunikace, synergický efekt, úspory z rozsahu, veřejná zakázka, partnerství veřejného a soukromého sektoru, outsourcing.

Keywords Cooperation, territory development, communication, synergy effect, economies of scale, public order, public-private partnership, outsourcing.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Ekonomické a neekonomické efekty spolupráce malých obcí a podnikatelů vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jana Binka, PhD. a uvedla v seznamu použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 4. května 2009 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Binkovi, PhD. za jeho odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěl ke vzniku této diplomové práce. Děkuji všem, kteří mi poskytli potřebné informace a odborné materiály, dále své rodině a příteli za jejich podporu.

Obsah ÚVOD .........................................................................................................................................7 1

TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................9 1.1

TEORETICKÝ A TERMINOLOGICKÝ RÁMEC ......................................................................9

1.1.1 Teoretická východiska spolupráce ..........................................................................9 1.1.2 Specifika soukromého, veřejného a neziskového sektoru .....................................11 1.1.3 Spolupráce soukromého a veřejného sektoru .......................................................15 1.1.4 Vymezení pojmu malá obec...................................................................................16 1.1.5 Slabé a silné stránky malých obcí a podnikatelů ..................................................18 1.1.6 Spolupráce malých obcí a podnikatelů .................................................................20 1.2 VÝZNAMNÉ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SPOLUPRÁCI MALÝCH OBCÍ A PODNIKATELŮ ........22 1.2.1 Komunikace ..........................................................................................................22 1.2.2 Váha při vyjednávání ............................................................................................23 1.2.3 Ekonomický faktor ................................................................................................26 1.2.4 Časový faktor ........................................................................................................27 1.3 KLASIFIKACE SPOLUPRÁCE ...........................................................................................27 1.3.1 Klasifikace spolupráce podle její funkce ..............................................................27 1.3.2 Třídění spolupráce podle cílů ...............................................................................28 1.3.3 Klasifikace spolupráce podle použitých nástrojů .................................................28 1.3.4 Klasifikace spolupráce z hlediska zúčastněných partnerů ...................................29 1.3.5 Třídění spolupráce z hlediska formy .....................................................................31 1.3.6 Třídění spolupráce dle míry zapojení subjektů do vzájemné spolupráce .............32 1.3.7 Třídění spolupráce podle charakteru činností ......................................................32 1.4 SPOLUPRÁCE PŘI ZAJIŠTĚNÍ VEŘEJNÝCH STATKŮ ..........................................................35 1.4.1 Zajišťování veřejných statků obcemi prostřednictvím vlastních neziskových organizací ...........................................................................................................................37 1.4.2 Veřejné zakázky.....................................................................................................37 1.4.3 Partnerství veřejného a soukromého sektoru .......................................................38 1.4.4 Outsourcing ..........................................................................................................43 1.5 EFEKTY SPOLUPRÁCE ...................................................................................................44 1.5.1 Synergické efekty...................................................................................................45 1.5.2 Ekonomické efekty spolupráce ..............................................................................46 1.5.3 Neekonomické efekty spolupráce ..........................................................................50 1.5.4 Efekty a přínosy spolupráce z hlediska jejich příjemců ........................................51 1.5.5 Hodnocení efektů spolupráce malých obcí a podnikatelů ....................................53 1.5.6 Rizika spolupráce subjektů veřejného a soukromého sektoru ..............................54 1.5.7 Bariéry spolupráce ...............................................................................................55

2

PRAKTICKÁ ČÁST - SPOLUPRÁCE OBCÍ A PODNIKATELŮ NA TŘEBÍČSKU ............................................................................................................................................ 58 2.1

CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ............................................................................................ 58

2.1.1 Demografická a sídelní struktura ......................................................................... 58 2.1.2 Charakteristika území z hlediska podnikatelských aktivit .................................... 60 2.2 ZHODNOCENÍ SITUACE V ÚZEMÍ .................................................................................... 62 2.3 SPOLUPRÁCE MALÝCH OBCÍ A PODNIKATELŮ VE VYBRANÝCH OBCÍCH......................... 63 2.3.1 Dotazníkové šetření .............................................................................................. 64 2.3.2 Zhodnocení spolupráce malých obcí a podnikatelů v okrese Třebíč .................... 72 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 74 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ...................................... 76 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 81 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 82 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 83 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 84 PŘÍLOHA 1 ............................................................................................................................. 85 PŘÍLOHA 2 ............................................................................................................................. 91

ÚVOD V malých obcích existuje specifické prostředí z hlediska možností spolupráce jednotlivých subjektů, to platí také pro vztahy mezi obcí a podnikateli. Obec usiluje o vytvoření příznivých podmínek pro život obyvatel a pro ekonomický rozvoj. Realizátory ekonomického rozvoje jsou potom podnikatelé, v případě malých obcí zcela jednoznačně podnikatelé malí a střední. Relativní přímost vzájemných kontaktů mezi obcí a podnikateli umožňuje obcím pružně využívat dispozic místních podnikatelů na straně jedné, na straně druhé může účinněji optimalizovat podmínky podnikání. Z hlediska obce a veřejného zájmu stojí v popředí otázka zaměstnanosti. Naznačené interakce probíhají většinou do jisté míry intuitivně. Pro posílení ekonomických i neekonomických efektů spolupráce malých obcí a podnikatelů je třeba systematizovat možnosti přínosů včetně identifikace podmíněnosti jednotlivých aktivit spolupráce. Diplomová práce přináší k výše nastíněné problematice shrnutí poznatků, podmínek a okolností, ovlivňujících možnosti rozvíjení spolupráce malých obcí s podnikatelskými subjekty, která racionálně a efektivně povede k žádoucím efektům a stane se faktorem rozvoje. Cílem práce je s využitím teoretických východisek charakterizovat možné formy spolupráce a interakcí malých obcí a podnikatelů a potenciální efekty těchto aktivit, na vybraných obcích ověřit reálné využívání daných možností a dosažených efektů, včetně posouzení jejich hodnotitelnosti, a vyvodit obecné závěry včetně formulace doporučení ke zlepšení situace. V práci je akcentován pohled obce. Role veřejného sektoru je totiž pro spolupráci zcela určující a nezastupitelná, protože právě on je obvykle iniciátorem a hybatelem celého procesu spolupráce. Motivací autorky k výběru tohoto tématu byl především její zájem o rozvoj malých obcí v rodném okrese Třebíč, konkrétně snaha získat informace o realizaci spolupráce mezi těmito obcemi a místními podnikateli. Podkapitola 1.1 rozpracovává teoretická východiska pro spolupráci obcí s ostatními subjekty a přispívá k hlubšímu pochopení významu spolupráce, specifik jednotlivých subjektů a jejich vzájemné komunikace. Další podkapitola identifikuje významné faktory, které spolupráci mezi obcemi a podnikateli nejvíce ovlivňují. Teoretická východiska jsou následně v podkapitole 1.3 rozpracována do konkrétnějších vztahů mezi procesy a prvky spolupráce a na základě kombinace různých znaků spolupráce (forma, struktura, subjekty apod.) jsou klasifikovány formy spolupráce. V podkapitole 1.4 je pozornost věnována různým formám spolupráce při zajištění veřejných statků. Podkapitola 1.5 blíže charakterizuje a hodnotí ekonomické a neekonomické efekty spolupráce. 7

V praktické části byla realita fungování spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli ověřena dotazníkovým šetřením ve vybraných obcích okresu Třebíč. Závěr je završením poznatků z výše zmíněných kapitol. Jsou zde rozebrány možnosti, jak zvýšit efektivitu stávajícího systému spolupráce. Dále jsou zde identifikovány hlavní faktory úspěšného fungování spolupráce, je představen možný komplexní přístup ke spolupráci malých obcí a podnikatelů a formulována řada návrhů ke zkvalitnění jednotlivých procesů i celého systému fungování spolupráce.

8

TEORETICKÁ ČÁST V tržním hospodářství podnikatelé vědí, co vyrábět, které služby nabízet, co a kde mají prodávat, jejich podnikatelské aktivity odráží situaci ve společnosti a jejich možnosti vychází z legislativního a ekonomického rámce formulovaného veřejnou správou. Podnikatelé reflektují chování veřejné správy, veřejná správa má zájem na fungování a prosperitě podnikatelských subjektů. Malach v jednom ze svých příspěvků1 píše, že ekonomické teorie se do značné míry shodují v závěru, že stát by měl vytvářet systémové podmínky pro podnikání, zejména prostřednictvím legislativní báze vymezující pravidla podnikání. Měl by podporovat rozvoj podniků přímými a nepřímými cestami, alokacemi zdrojů, fungovat jako regulátor v oblasti bezpečnosti, životního prostředí, infrastruktury, dále i jako rozhodčí, zákazník nebo ručitel za rizika. Veřejná správa, financovaná z určité části z výnosů podnikatelské činnosti, podporuje svými prostředky podnikání jako zdroj společenského rozvoje. Malach se přiklání k názorům, že oba sektory – soukromý i veřejný – jsou nezbytné pro zdravě fungující ekonomiku. Vždyť „řídit soudobou ekonomiku bez obou součástí je jako pokoušet se tleskat jednou rukou“2.

Teoretický a terminologický rámec Úspěšný sociálně-ekonomický rozvoj země vyžaduje kooperaci státu a jeho orgánů s širokou řadou subjektů, stejně tak úspěšný rozvoj malé obce vyžaduje její spolupráci s nejrůznějšími subjekty. Spolupráce je významným vztahem ve všech oblastech lidské společnosti. Umožňuje snadněji a účinněji dosáhnout potřebných výsledků, v řadě případů není možné cíle bez spolupráce vůbec dosáhnout. Spolupráce se tak stává důležitým faktorem rozvoje a nezbytnou celospolečenskou potřebou.

Teoretická východiska spolupráce Spolupráce je pojem, který různé vědní disciplíny definují různě. Podle Blahútové3 lze spolupráci ve všeobecnosti chápat „jako interakční proces, ve kterém se účastníci podílejí na realizaci společného nebo podobného cíle zpravidla vzájemným přizpůsobením svých činností“. Kolajová4 definuje spolupráci jako „systematickou integraci úsilí jedinců při dosahování společného cíle“ a dále je podle ní spojením dvou faktorů: na jedné straně stojí faktor součinnosti (členové týmu současně pracují na společném úkolu a sdílejí odpovědnost 1

MALACH, A. Podnikání a veřejná správa v ekonomickém a společenském rozvoji ČR. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 37. 2 SAMUELSON, P.A., NORDHAUS, W.D. Ekonomie, 1991. 3 BLAHÚTOVÁ, J. Spolupráce jako hybná síla ekonomického rozvoje samosprávných krajů. In Sborník příspěvků, 2005. 4 KOLAJOVÁ, L. Týmová spolupráce: Jak efektivně vést tým pro dosažení nejlepších výsledků, 2006, s.46.

9

za výsledek) a na druhé straně faktor koordinace, který spočívá ve společné odpovědnosti za úkol, který je plněn postupně, tzn. některé subjekty vykonají první část úkolu, pak mohou pracovat další a ti opět předávají práci ostatním. Koordinace je podle Kolajové z hlediska efektivnosti náročnější. Galvasová5 spolupráci chápe jako „součinnost určitého množství subjektů při dosahování určitého společného cíle“ a důvody pro spolupráci nachází v existenci tzv. synergického efektu, tedy faktu, „že společně lze dosáhnout významnějšího výstupu, než kdyby každý subjekt usiloval o dosažení sám“. Chabičovská a Binek6 pro názornost využívají matematických operátorů a vztah vyjadřují jako 1+1>2. Dále doplňují Galvasovou tvrzením: „Subjekty předpokládají, že výsledkem kooperativní spolupráce bude to, že si alespoň jeden z nich polepší, přičemž ostatní si nepohorší (tj. paretooptimální výsledek), nebo spíše v praxi všechny subjekty předpokládají získání nějakých výhod.“ Důležité přitom je, aby subjekty měly zájem racionálně a efektivně využívat vlastní zdroje. Podle Búšika7 je možné spolupráci definovat jako „hledání řešení na základě společné dohody, která určuje úlohy a práci spolupracujících (partnerů), popisuje společné cíle, integruje rozdílné zájmy a cíle do řešení, z kterého budou profitovat všichni partneři. Spolupracující partneři tak mohou navrhovat řešení takových problémů, které nedokážou jednotliví aktéři vyřešit sami.“ Búšik dále píše, že spolupráce je především horizontálním vztahem dvou nebo více subjektů, kterými mohou být jednotlivci nebo i společenské skupiny, hospodářské, kulturní nebo politické organizace, instituce veřejné správy, a mezi její atributy patří především dobrovolnost, cílovost, vzájemná důvěra a respekt, zodpovědnost, korektnost a vzájemná výhodnost. Účelem spolupráce podle něj bývá vytvoření podmínek k aktivitám, které by subjekty nemohly vykonávat samostatně. Spolupráci je možno označit i za ústřední obsahovou část principu partnerství, který je jedním z principů regionální politiky Evropské unie. Tento princip se objevuje i v základních pojmech zákona o podpoře regionálního rozvoje, ve kterém je partnerství vymezeno jako aktivní spolupráce sociálně-ekonomických partnerů při přípravě, uskutečňování, monitorování a hodnocení programových dokumentů. Z výše uvedeného vyplývá, že spolupráce je principem, vztahem, ale také nástrojem při dosahování společných cílů. Očekává se od ní respektování názorů ostatních o rozložení

5

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 12. CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 101-111. 6

7

BÚŠIK, J. Partnerství a regionální rozvoj na Slovensku. In Sborník příspěvků, 2005.

10

zodpovědnosti, o participaci v přípravě, realizaci společných záměrů, ale také o dodržování dohodnutých časových a věcných společných rozhodnutí. Kardinální otázkou fungování spolupráce je přitom zvládnutí konfliktů mezi partnery, dále fungující informační kanály, transparentnost, tolerantnost, nepřetržitost procesu, zveřejňování informací o aktivitách a koordinování aktivit a procesů. V případě řízení těchto jednotlivých aktivit a procesů v daném území je podle Galvasové8 dominujícím přístupem tzv. regionální management, který směřuje ke sladění zájmů aktérů a ke společnému rozvoji tohoto území. Regionálním managementem chápe Galvasová procesní souhru (spolupráci) regionálních aktérů, která umožňuje prosazení rozvojových konceptů, generuje nové projektové myšlenky a vytváří úspěšnou pozici „podnikajícího regionu“ a jeho produktů v meziregionální konkurenci. V obecné rovině se jedná o implementaci manažerských dovedností do institucí veřejné správy.

Specifika soukromého, veřejného a neziskového sektoru V ČR se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Jádrem podnikání je ochota, odvaha i umění převzít odpovědnost za samostatnou tvorbu některých společensky potřebných hodnot (výrobků, služeb) a tím generovat zisk. Hrubý zisk pak slouží nejen k obživě podnikatele, ale i k rozvoji podniku a k poskytování povinného příspěvku pro potřeby obcí, regionů i státu formou daní. Klíčovým pojmem, který je třeba mít na zřeteli při všech zmínkách o podnikatelském sektoru, je zisk. Zisk je potřeba považovat za legitimní základní motiv jednání podnikatelů. Podle průzkumů Ministerstva pro místní rozvoj9 se podnikatelé účastní spolupráce, jestliže jim to přinese zvýšení zisku ať už přímo nebo nepřímo (zvýšení image, zlepšení konkurenceschopnosti apod.). Důležitou podmínkou spolupráce by však měla být rovnost partnerů bez ohledu na jejich vztah k zisku. Spolupráce veřejné správy a soukromého sektoru se – zvláště na místní úrovni – týká převážně malých a středních podniků. Ze statistik i z praxe víme, že malé a střední podniky tvoří pilíř ekonomické základny ČR. Co se týče veřejné správy, existuje několik definic, které se liší vymezením jejích hranic. Metodika Eurostatu ESA 9510 definuje veřejnou správu „jako souhrn služeb poskytovaných organizacemi státní správy, územní samosprávy a dalšími veřejnoprávními institucemi“. Systém veřejné správy v ČR prošel složitým transformačním procesem a není ještě definitivně ve všech aspektech doladěn. Realizace reformy veřejné správy se realizuje postupnými kroky. Struktura institucí je sice již založena, avšak kompetence a fiskální kapacita subjektů veřejné 8

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 53. MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství, 2006, s. 40. 10 CENASTATU: Často kladené otázky [online]. 9

11

správy nejsou dosud dořešeny. Rovněž formy a procesy v rámci kooperace subjektů nejsou dořešeny. Veřejná správa se dělí na státní správu a samosprávu. V případě samosprávy rozlišujeme samosprávu zájmovou a samosprávu územní. Státní správa je tvořena souborem institucí, které jsou svou působností vázány na stát a podílejí se na zprostředkování vztahu státu ke společnosti.11 Z hlediska spolupráce státní správy a podnikatelů existuje na národní úrovni na straně podnikatelské sféry více subjektů s různou silou a legitimitou. Hospodářská komora ČR, která je komorou se všeobecnou působností a která by měla reprezentovat podnikatelskou komunitu jako celek, zahrnuje jen část podnikatelů. Silnou pozici má dále např. Svaz průmyslu a dopravy, Asociace obchodu a cestovního ruchu, menší vliv mají další svazy a společenství. Zájmová samospráva je reprezentována veřejnoprávními korporacemi (svazy a komorami ve formě profesních organizací, např. Svazem podnikatelů, Národní asociací pro rozvoj podnikání, Asociací malých podnikatelů a živnostníků), fondy, nadacemi, veřejnými ústavy, ale také podnikatelskými organizacemi, které zahrnují velké množství fyzických i právnických osob. Organizace zájmové samosprávy existují na pomezí veřejného a soukromého sektoru. Mají charakter vzájemně prospěšných organizací, i když v souvislosti s výkonem pravomocí přenesených na ně ze státní správy je možno říci, že mají prvky i veřejně prospěšných společností. Územní samosprávou se rozumí nižší úrovně správy, tj. krajská a obecní. Kraje a obce jako územně samosprávné celky vstupují do spolupráce s nejrůznějšími subjekty v zájmu naplnění záměrů péče o rozvoj svého území a podmínek pro zde žijící obyvatelstvo. „Orgány územní samosprávy působí na rozdíl od soukromých subjektů na základě politicky stanovených potřeb, není u nich možné použít ziskový princip jako v soukromém sektoru, stejně tak management ve veřejném a v soukromém sektoru působí v rozdílném právním prostředí.“12 Na úrovni krajů existují krajské (regionální) hospodářské komory, krajské organizace Svazu průmyslu a dopravy apod. Uvedené struktury však podle Šelešovského13 nedisponují adekvátním administrativním aparátem a potřebnými finančními zdroji a krajská samospráva obecně nemá plně ekvivalentního partnera pro koordinaci a realizaci společných aktivit. Problematická je role zástupců podnikatelů v daném území, když členská základna zahrnuje výrazně menšinovou část podnikatelů. Obec je základní organizační jednotkou územní

11

Státní správa v politickém procesu [online]. CENASTATU: Často kladené otázky [online]. 13 ŠELEŠOVSKÝ, J. Spolupráce územní veřejné správy s podnikatelskou komunitou. In Sborník příspěvků, 2005. 12

12

samosprávy. Zákon o obcích definuje obec jako veřejnoprávní korporaci, která vlastní majetek, vystupuje v právních vztazích svým jménem a je za své jednání zodpovědná. Po vzniku obcí s rozšířenou působností se od roku 2004 vytvářejí v jejich obvodech okresní hospodářské komory, které po zrušení okresních úřadů ztratily svého partnera ve struktuře veřejné správy, a v jejich péči i Informační místa pro podnikatele.14 Z výše nastíněné struktury vztahů (také viz obr. 1) je zřejmé, že v průběhu reformy veřejné správy se vytvořila na ose interakce mezi podnikatelskou samosprávou a veřejnou správou netransparentní situace a nerovnováha.15 Obr. 1: Vztahy institucí veřejné správy a podnikatelské sféry v ČR

Pramen: MALACH, A. Vztahy veřejné správy a soukromé sféry v ČR. In Sborník příspěvků, 2005.

Významnou složkou občanské společnosti a významným poskytovatelem nejrůznějších služeb může být (a ve vyspělých zemích tomu tak je) neziskový sektor. Široké spektrum činností neziskových organizací umožňuje pokrýt zejména takové potřeby, které nemohou být uspokojeny prostřednictvím subjektů veřejného a soukromého sektoru. Neziskové organizace mohou být zakládány různými subjekty: subjekty v rámci státní správy či územní samosprávy (obcemi a kraji), tj. jako vládní neziskové organizace, či soukromými subjekty, církevními institucemi, nadacemi apod., tj. jako nevládní neziskové organizace. Nevládní neziskové 14

MALACH, A. Vztahy veřejné správy a soukromé sféry v ČR. In Sborník příspěvků, 2005 ŠELEŠOVSKÝ, J. Spolupráce územní veřejné správy s podnikatelskou komunitou. In Sborník příspěvků, 2005. 15

13

organizace (NNO) zabezpečují služby v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, vědy a výzkumu, kultury, umění, sportu, rekreace, ekologie, bydlení, dobročinnosti, ochrany práv občanů apod. „Neziskové organizace vystupují jako prostředníci mezi veřejným a soukromým sektorem a občany.“16 Jaroslava Kadeřábková17 píše: „Neziskový sektor často přináší nové alternativní přístupy, které veřejné (vládní) organizace nemohou nabídnout, pokrývá mezery v nabídce služeb, na které veřejná správa se svými organizacemi nestačí, a je schopen působit i v oblastech, kde komerční firmy selhávají z důvodu nedostatečné míry zisku.“ Aktivní práce neziskových subjektů totiž podle Kadeřábkové snižuje režii a finanční náklady státu. Díky tomu je možné některé služby zlevnit a přiblížit je tak těm, kteří je potřebují. Mnohdy jsou služby realizované tímto sektorem také citlivější a hlouběji a rychleji reagující na potřeby klientů (občanů). Praxe ukazuje, že neziskové organizace poskytují obvykle služby ve vyšší kvalitě (nadstandardu), než jaké mohou běžně dosáhnout komerční organizace a instituce státní správy. K výhodám podle Kadeřábkové patří také schopnost neziskového subjektu komunikovat a spolupracovat s partnery. Působení neziskových organizací je spojeno také s účinnou kontrolou subjektů veřejného i soukromého sektoru, tím působí jako prevence klientelismu a korupce. V neposlední řadě se NNO významně podílejí na HDP a zaměstnávají významný podíl práceschopného obyvatelstva (vedle dobrovolníků). Stinnou stránkou problematiky je podle Kadeřábkové to, „že vztah veřejné správy a nevládního (nestátního) neziskového sektoru má až příliš často charakter vzájemné rivality“. Toto tvrzení Kadeřábková vysvětluje tímto: „Na straně veřejného sektoru převládá značná nechuť k tomu dát prostor pro konkurenci mezi organizací zřizovanou obcí a podobně zaměřenou NNO.“ Na místní úrovni lze odvodit základ pro zapojování neziskové sféry do partnerství z úkolů samosprávy v oblasti podpory regionálního rozvoje. V praxi se však nejvíce projevují ustanovení zákona o obcích, upravující postavení odborných komisí, které vznášejí doporučení zastupitelstvu ve věcech spadajících do samostatné působnosti obce. Členy těchto komisí mohou být a často jsou také zástupci NNO.18 Na obecní úrovni je vůbec základním problémem absence aktivních organizací, respektive jejich zástupců, kteří by se do spolupráce se subjekty v obcích dlouhodobě zapojovali. Neziskový sektor sice nemůže nahradit úlohu a aktivity státu či podnikatelských subjektů v různých oblastech života společnosti, ale úspěšně a efektivně je doplňovat. A toto je právě

16

KOLEKTIV AUTORŮ: Úvod do regionálních věd a veřejné správy, 2004, s. 228. KADEŘÁBKOVÁ, J. Spolupráce neziskového sektoru s veřejnou správou. In BLÍŽKOVSKÝ B. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 395. 18 MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství, 2006, s. 45. 17

14

náplní principu partnerství, který je chápan v nejobecnějším slova smyslu jako „spolupráce mezi představiteli různých subjektů, organizací a institucí v dané komunitě – kraji, mikroregionu, městě, obci“19. Podstatou principu partnerství je sdílení informací a zkušeností, komunikace, respektování názorů a odlišností, kompromisy a společné závěry. Obce mohou být členy celé řady partnerství – územních iniciativ – a mohou vstupovat do libovolného množství vzájemně výhodných vazeb dle svých potřeb. Na nejnižší úrovni se tak jedná o sdružování s cílem plnění dílčích úkolů. „Zkušenosti z různých zemí dokazují, že princip partnerství je progresivním a dynamickým prvkem rozvoje území. Vyspělé země neustále hledají nové způsoby zapojování všech aktérů z veřejného, soukromého i neziskového sektoru do rozhodovacích procesů na všech úrovních (státní, regionální a lokální).“20 Co se obecní úrovně týče, problematické jsou opět některé lokality, v nichž se aktivní organizace nevyskytují a princip partnerství je tudíž nedostatkem vhodných partnerů neziskové sféry značně oslaben.

Spolupráce soukromého a veřejného sektoru Možnosti spolupráce soukromého a veřejného sektoru závisí na platné legislativě, kompetencích orgánů veřejné správy, na předcházejících historických zkušenostech a tradicích a hlavně na ochotě a vůli k takové spolupráci. Cílem, smyslem a kořenem spolupráce soukromého a veřejného sektoru je hledání průsečíků cílů, zájmů a možností společného postupu a efektivnějšího naplnění potřeb obou účastníků, přičemž měřítkem by vždy měla být míra společného prospěchu obou sektorů, resp. vliv na udržitelný rozvoj území. Ten je obecně chápán a ve stavebním zákoně definován jako vzájemná podmíněnost a souvislost podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území čili pro stabilitu osídlení. Za územní rozvoj, tedy za rozvoj hodnot území ČR a jeho usměrňování, nesou společnou zodpovědnost vláda, kraje i obce. Kraje mohou zasahovat do působnosti obcí jen v záležitostech nadmístního významu prostřednictvím zásad územního rozvoje a stát může zasahovat do pravomocí krajů a obcí jen v otázkách územního rozvoje republikového významu skrze dokument Politika územního rozvoje.21 Tam, kde se prokázaly takové potřeby územního rozvoje republikového a mezinárodního významu, jsou vymezeny republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, které se uplatňují na celém území ČR.

19 20

21

KOLEKTIV AUTORŮ: Úvod do regionálních věd a veřejné správy, 2004, s. 229. Tamtéž. TUNKA, M. Nad návrhem Politiky územního rozvoje ČR 2008 [online].

15

Otázka spolupráce subjektů veřejné správy se subjekty podnikatelskými sehrává mimořádně důležitou úlohu. Spolupráce je významným prvkem fungování veřejné správy a je také klíčovým prvkem rozvoje regionů. Podle Čecháka22 je záležitostí, která má dlouholetý historický vývoj. V žádném období prý nebyla a ani dnes není jen záležitostí „dobré vůle“ jedné či druhé strany, nýbrž je nutností, kterou si vyžaduje potřeba rozvoje jak ekonomického, tak i společenského života. Ani v dnešní době podle něj nelze přistupovat ke spolupráci soukromého a veřejného sektoru jako k aktivitě, která se v ČR rozvíjí na „zelené louce“, nýbrž spíše jako k nové etapě, k nové kvalitě a impulsu ke hledání nových rezerv, které je možno využít pro zintenzivnění a nalezení perspektivnějších forem spolupráce, která již po léta probíhá. Tato spolupráce byla a je v našich podmínkách determinována na jedné straně vývojem struktury orgánů a institucí veřejné správy, na druhé straně ale také vývojem a charakterem podnikatelské sféry i konkrétních podnikatelských subjektů.

Vymezení pojmu malá obec Obce představují sociálně-ekonomické systémy, které postupně vznikaly prostorovou koncentrací obyvatelstva a dále jejich ekonomických, ale i mimoekonomických aktivit. Obecní struktura v České republice se mění. Galvasová23 píše, že „základem pro formování současné obecní struktury bylo členění území na přibližně 13 tisíc katastrálních obcí. Během 1. poloviny 20. století počet obcí osciloval kolem 11 tisíc. Po druhé světové válce byl nastartován výrazný integrační proces a v roce 1989 bylo v České republice fakticky něco málo přes 3,5 tisíc obcí.“ Proces slučování se v té době odehrával téměř ve všech evropských zemích. „Počátek devadesátých let byl naopak v ČR ve znamení dezintegračního procesu. Už v roce 1992 přesáhl počet samostatných obcí šest tisíc.“ Přitom Galvasová podotýká, že sídelní struktura v ČR je značně roztříštěná a je tvořena vysokým počtem velikostně silně diferenciovaných obcí. „Velká sídelní rozdrobenost je závažným problémem veřejné správy. Může být na jedné straně znakem fungující demokracie, na druhou stranu však s sebou přináší řadu problémů.“ Více než čtvrtina sídel má méně než 200 obyvatel (v kraji Vysočina dokonce 50 %), v těchto sídlech žije pouze 1,9 % obyvatel. Podle Galvasové je nejvyšší podíl malých obcí zastoupen v jižních Čechách a na Vysočině. Podrobnější údaje k počtu obcí v jednotlivých velikostních kategoriích a počtu obyvatel v nich žijících jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2.

22

ČECHÁK, V. Veřejně-soukromé partnerství – dialog a spolupráce mezi soukromým sektorem a orgány

veřejné správ. In Sborník příspěvků, 2005. GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 16.

23

16

Tab. 1: Struktura obcí ČR, kraje Vysočina a okresu Třebíč podle velikostních kategorií k 31. 12. 2005 Velikostní kategorie 0 – 199 200 – 499 500 – 999 1000 – 1 999 2 000 – 2 999 3 000 – 4 999 5 000 – 9 999 10 000 – 19 999 20 000 – 49 000 50 000 a více Celkem

ČR* Počet Podíl obcí obcí (v %) 1 614 2 016 1 302 671 212 164 138 68 41 22 6 248

Kraj Vysočina* Počet obcí Podíl obcí (v %)

25,8 32,3 20,8 10,7 3,4 2,6 2,2 1,1 0,7 0,4 100

336 212 90 35 6 7 10 4 3 1 704

47,7 30,1 12,8 5,0 0,9 1,0 1,4 0,6 0,4 0,1 100

Okres Třebíč** Počet Podíl obcí obcí (v %) 72 62 19 8 1 2 2 0 1 0 167

43,1 37,1 11,4 4,8 0,6 1,2 1,2 0,0 0,6 0,0 100

Pramen: *GALVASOVÁ I.: Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 19. ** ČSÚ: Statistická ročenka kraje Vysočina, 2008.

Tab. 2: Počet obyvatel ve velikostních kategoriích obcí ČR, kraje Vysočina a okresu Třebíč k 31. 12. 2005. Velikostní kategorie

0 – 199 200 – 499 500 – 999 1000 – 1 999 2 000 – 2 999 3 000 – 4 999 5 000 – 9 999 10 000 – 19 999 20 000 – 49 000 50 000 a více Celkem

ČR* Počet obyvatel 197 865 655 165 910 087 929 167 515 635 623 683 939 382 954 239 1 217 201 3 328 180 10 270 604

Podíl obyvatel (v %) 1,9 6,4 8,9 9,0 5,0 6,1 9,1 9,3 11,9 32,4 100

Kraj Vysočina* Počet Podíl obyvatel obyvatel (v %) 39 217 7,7 63 833 12,5 62 722 12,3 47 631 9,3 15 277 3,0 28 223 5,5 66 557 13,0 49 657 9,7 86 791 17,0 50 859 10,0 510 767 100

Okres Třebíč ** Počet Podíl obyvatel obyvatel (v %) 8 971 7,9 19 272 16,9 12 305 10,8 10 924 9,6 2 070 1,8 8 686 7,6 13 021 11,4 0 0,0 38 493 33,8 0 0,0 113 952 100

Pramen: *GALVASOVÁ I.: Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 19. ** ČSÚ: Statistická ročenka kraje Vysočina, 2008.

Nejvhodnějším kritériem pro kategorizaci dílčích sídel je počet obyvatel. „Často se lze setkat s hranicí 3 000 obyvatel (93 % obcí ČR), která představuje podmínku pro prohlášení obce městem. V užším vymezení dále můžeme rozlišit malou obec (do 500 obyvatel – 59 % obcí ČR) od obce venkovské (do 3 000 obyvatel, či častěji pouze do 2 000 obyvatel). Nicméně 17

z výsledků výzkumu vyplývá, že z hlediska některých charakteristik není ani takto vymezená skupina malých obcí homogenní, což dále vede k rozdělení malých obcí na dvě podskupiny: do 199 obyvatel (26 % obcí ČR) a od 200 do 499 obyvatel (33 % obcí ČR).“24 Za maximální velikost malých obcí se dá podle Bubeníčka25 považovat i 1 000 obyvatel, což je hranice ustanovená zákonem o obcích, který říká, že nová obec vzniklá oddělením části obce musí mít alespoň 1 000 občanů. To potvrzují např. i zadání analýz malých obcí ze strany Ministerstva vnitra ČR.26 Je zřejmé, že volba intervalů počtu obyvatel pro vymezení velikostních kategorií obcí záleží především na objektu vlastního výzkumu. Nabízí se samozřejmě i jiná kritéria pro definici malých obcí, která nezohledňují počet obyvatel obcí, nýbrž také některý z jiných kvantitativních či kvalitativních znaků. Bubeníček zmiňuje například velikost zastupitelstva, rozsah sociálního prostoru, podobu místní politiky, úroveň participace občanů na místním politickém životě. Dalšími kvalitativními znaky mohou podle mého názoru být podíl přírodních nebo zastavěných ploch na celkové rozloze obce, zohlednění infrastruktury, občanské vybavenosti obce a dostupnosti služeb, institucionální vybavení obce, dopravní dostupnost nebo vzdálenost od větších center, věkové složení obyvatelstva, přirozený a migrační přírůstek obyvatelstva, vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, zaměstnanost v sektorech a odvětvích, či intenzita bytové výstavby. V této diplomové práci budou jako malé obce brány dle metodiky Ministerstva vnitra ČR obce s méně než 1 000 obyvateli. Tyto obce patří mezi obce tzv. venkovského typu (do 2 000 obyvatel). Obce s počtem obyvatel vyšším než 2 000 jsou podle metodiky obcemi tzv. městského typu. Zvolená metodika zohledňuje pouze velikost obce. Není brán zřetel na hustotu osídlení, charakter zástavby, na statut obce dle zákona o obcích ani jiné charakteristiky či ukazatele. Výhodou je jednoduchost a jednoznačnost tohoto výběru. Nevýhodou je to, že takto zvolená hranice je umělá a nemusí zcela odpovídat realitě.

Slabé a silné stránky malých obcí a podnikatelů Veřejný a soukromý sektor se svým fungováním a možnostmi značně liší. Pro spolupráci subjektů z těchto rozličných prostředí je potřebné znát jejich silné a slabé stránky a na jejich základě identifikovat nejvhodnější oblasti a způsoby spolupráce. Silné a slabé stránky malých obcí a podnikatelů, s nimiž mohou obce spolupracovat, přináší následující text.

24

BUBENÍČEK , V. Metodika analýz voleb komunitních studiích. In BUBENÍČEK, V. Obce jako aktéři politického procesu, 2005. 25 Tamtéž. 26 Viz např. BINEK, J., GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné státní správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím. Veřejná správa, 2008.

18

Co se týče obcí v ČR, jejich rozdrobenost a malá velikost může být znakem demokracie, zároveň však s sebou nese řadu problémů. Galvasová27 zmiňuje například tyto slabé stránky: - nedostatečné daňové příjmy; - horší přístup k příjmům návratného charakteru; - obtížný přístup k úvěrům; - velká část z celkových výdajů je tvořena výdaji na administrativu; - při zajišťování služeb nemohou využít úspory z rozsahu; - obtížně získávají kvalifikovaný personál a zajišťují profesionálního výkon veřejné správy; - nízká úroveň dopravní obslužnosti veřejnou dopravou a vybavenosti technickou infrastrukturou; - omezená možnost poskytovat služby základní občanské vybavenosti; - málo pracovních míst – omezená možnost zaměstnaní; - absence dlouhodobého plánování; - nedostatečné povědomí o ekonomických synergických efektech a vůbec o dalších pozitivních efektech plynoucích ze spolupráce se subjekty v lokalitě. Jednoznačným cílem malé obce je pokusit se prostřednictvím spolupráce s ostatními subjekty snížit problémy plynoucí z jejich nejslabší stránky – z malé populační velikosti a územní rozptýlenosti. Galvasová uvádí, že i za takto nepříznivé situace, existuje řada silných stránek a kladů, které mohou malé obce nabídnout svým občanům a podnikatelským subjektům a využít je ve svůj prospěch, a důvodů, pro které je v celospolečenském zájmu vytvořenou sídelní strukturu zachovat. Je to například velmi ceněné životní prostředí, klid a bezpečnost, dobré mezilidské vztahy a v neposlední řadě i vyvážená péče o venkovský prostor. Zápory dále mohou být vyvažovány větší politickou zodpovědností, neboť na rozdíl od velkých měst zde není taková anonymita zastupitelů a výkon veřejných funkcí podléhá velmi konkrétní, bezprostřední a nezprostředkované veřejné kontrole. „Na úrovni venkovských občanských komunit je snadněji rozpoznatelné, co z řešené problematiky veřejné správy je problémem společným pro všechny občany (a řešení tedy skutečně představuje veřejný zájem) a co je naopak zájmem soukromým či skupinovým. Na druhou stranu je však nutno zmínit, že zejména v nejmenších obcích lze jen obtížně uskutečňovat plnohodnotné volby a obměňovat složení obecního zastupitelstva, což může mít za následek řízení obce bez nových inovativních přístupů.“28 Co se týče silných stránek podnikatelských subjektů, nadšení ze spolupráce s nimi je ze strany malých obcí iniciováno zejména tím, že podnikání přispívá rozhodující měrou k růstu 27 28

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 19. Tamtéž, s. 22.

19

zaměstnanosti, konkurence, k tvorbě inovací a řešení regionálních problémů. Malé a střední podniky mají schopnost vytvářet a měnit podnikatelské klima regionu, udržovat v něm konkurenční prostředí, reagovat na rychlé změny na trhu a realizovat jednoduché nápady. 29 Přínos malých a středních firem však nelze přeceňovat právě z důvodu jejich velikosti, s níž souvisí jejich větší zranitelnost, nedostatek vlastních finančních zdrojům, obtížný přístup k úvěrům, který jde mnohdy v kombinaci s nedostatkem záruk. Dalším slabým článkem v podnikání firem v malých obcích je zejména nedostatek informací o trhu, inovacích, o konkurenci i o možnostech podpůrných programů.

Spolupráce malých obcí a podnikatelů Malé obce a podnikatelské subjekty mohou svou vzájemnou spoluprací podstatně ovlivňovat optimální rozvoj a zvyšování životní úrovně a kvality života, včetně výrazného přispění k řešení eventuálních sociálních problémů obce. Subjekty se však ke spolupráci nemohou vzájemně nutit. Úspěšný rozvoj obcí je proto velmi často do značné míry ovlivňována úrovní komunikace a vzájemným pochopením. Představitelé obcí vstupují při zajišťování podmínek udržitelného rozvoje pro své občany a na svých územích do značného množství vztahů s různými subjekty, přitom jen některé z těchto vztahů jsou výrazem skutečné spolupráce a jen určité z nich pak lze považovat za „faktor rozvoje“. Většinou se předpokládá, že k rozvoji přispívá taková spolupráce, která je účelná a efektivní a má pozitivní dopad na socioekonomický rozvoj daného území. Intenzita spolupráce subjektů má své hranice a měla by být založena na určitých faktech. Měly by být předdefinovány její funkce, nástroje, cíle, výsledky, efekty, subjekty apod. Každá obec by si z výše zmíněných důvodů měla uvědomit důležitost a význam malého a středního podnikání pro hospodářskou a sociální stabilitu svého území a i přes svoje omezené možnosti by se měla snažit různými formami spolupracovat s podnikatelskými subjekty ve svém území. Obec je základním územně samosprávným společenstvím občanů, kde probíhají časté interakce orgánů obce s podnikateli. Spolupráce obcí s ostatními subjekty obecně skýtá širokou škálu aktivit v závislosti na úkolech plněných v rámci přenesené a samostatné působnosti. Přenesená působnost je v základním rozsahu svěřena všem obcím (§ 61 odst. 1 zákona o obcích). V rámci přenesené působnosti dochází k těmto vzájemným vztahům a vzájemné spolupráci: - orgány státní správy přenášejí část svých pravomocí do působnosti obcí - jedná se tedy o delegování v rámci veřejné správy – mezi státní správou a územní samosprávou - nebo malé obce svěřují svoji přenesenou působnost větším obcím (institut veřejnoprávních smluv) – jedná se o spolupráci v rámci územní samosprávy 29

BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje, 2002, s.169.

20

Pro zabezpečení agend přenesené působnosti je významný institut veřejnoprávních smluv.30 V případě veřejnoprávních smluv uzavřených mezi subjekty veřejné správy píše Vedral31 o tzv. smlouvách koordinačních, je-li naopak smluvní stranou fyzická nebo právnická osoba, vůči níž výkon veřejné správy směřuje, jde podle něj o tzv. smlouvy subordinační. Podle zákona 128/2000 Sb., o obcích, mají obce možnost spolupracovat s podnikateli zejména při výkonu samostatné působnosti. „Tato spolupráce má především charakter účelový, spočívající ve spojení sil s dalším subjektem s cílem zabezpečit nějaké potřeby či splnit úkoly svěřené obci ze zákona v rámci samostatné působnosti. Obce v samostatné působnosti (§ 84, 85 a 102 zákona o obcích) ve svém územním obvodu pečují v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů.“32 Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Spolupráce obcí s podnikatelskými subjekty vychází kromě zákona o obcích i z dalších právních předpisů, např. z ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, v § 7 odst. 4 zakládá oprávnění obce požádat o finanční podporu, jestliže předloží projekt, kterým má být realizováno opatření obsažené v programu regionálního rozvoje. Možnosti intenzivní spolupráce na takovém projektu upravuje § 14 cit. zákona, v odst. 2 písm. b), na jehož základě mohou obce v samostatné působnosti sdružovat prostředky i s dalšími právnickými osobami při zajišťování rozvojových programů. To se nepochybně týká i podpory podnikatelských aktivit ze strany obcí formou technické a investiční přípravy pro investory – podnikatele, dále i v období realizace podnikatelských investic (napojení na sítě, využití obecních pozemků aj.) a hlavně pak při zajišťování budoucího provozu jednotlivých akcí (doprava pracovníků, občanská vybavenost, možnost mimopracovních aktivit atd.). K významným úkolům obcí tedy patří efektivní zajišťování veřejných potřeb a rozvoj území. A i když, zejména před občanskou veřejností, nesou za tento rozvoj víceméně plnou odpovědnost, podílí se na jeho realizaci významnou měrou i podnikatelské subjekty, zejména v případech, kdy realizace rozvoje přesahuje možnosti obce z důvodů technických, sociálních či ekonomických. Konkrétně navazují obce účelovou spolupráci s cílem:

30

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 15. VEDRAL, J. Veřejnoprávní smlouvy o výkonu státní správy podle zákona o obcích. In Reforma veřejné správy v teorii a praxi, 2004, s. 283. 32 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 13. 31

21

-

-

zabezpečit investiční akce přesahující možnosti obce; podílet se na projektech, které souvisí s rozvojovými aktivitami obce a mají významný efekt například na zaměstnanost a vzdělanost občanů - oblast spolupráce při zajištění participace podnikatelských subjektů na aktivitách určitého veřejného zájmu, např. týkajících se rozvoje dopravní, či jiné infrastruktury, nebo o zajištění staveb či služeb, které jsou ve veřejném zájmu a které byly dosud převážně zajišťovány z rozhodující části (někdy výhradně) subjekty veřejného sektoru; zabezpečit výkon samostatné (a přenesené) působnosti.

Transparentní rozvíjení dlouhodobé spolupráce a oboustranné úspory však může být někdy značně obtížné. Každý ze subjektů má totiž svá specifika. Galvasová33 zmiňuje například tato specifika podnikatelů: - lokalizace podniku (sídla x provozovny); - vazba na region (místní, regionální, národní, globální firmy); - cílové skupiny podniku (zákazníci, dodavatelé, majitelé). Specifiky v postavení obcí jsou například: - obecné předpoklady pro účast v rozvoji regionů (kompetence ze zákona, velikost, poloha); - manažerské pozice: starosta, tajemník; - konflikt rolí: kompetence v samostatné působnosti (samospráva) a v přenesené působnosti (výkon státní správy).

Významné faktory ovlivňující spolupráci malých obcí a podnikatelů Význam spolupráce malých obcí a podnikatelů v posledních letech roste a stále více se projevují faktory, které působí na její úspěšnost a limitují její možnosti. Identifikací jednotlivých faktorů potom můžeme formulovat doporučení k optimalizaci spolupráce.

Komunikace Vzhledem k výše zmíněným specifikům, silným a slabým stránkám subjektů a výrazné diferenciaci zájmů a problémů v jednotlivých sektorech národního hospodářství je jasné, že mnohdy je vůbec zásadním problémem nalezení společné řeči, natož transparentní rozvíjení dlouhodobé spolupráce. Podle Simona34 „bez komunikace není spolupráce“. Komunikace je proces, který existuje vertikálně či horizontálně, a to vždy v určité formální (normou

33

GALVASOVÁ, I. Rozvoj území založený na spolupráci aktérů. Vybrané body z prezentace na odborném

semináři Interakce v regionech Brněnského manažerského klubu České manažerské asociace, 2008.

22

předepsané) a neformální (nikoliv formou předepsané, spíše spontánně vzniklé) podobě. Komunikace je procesem všudypřítomným. Účinná komunikace musí vždy zabezpečit, aby se sdělení určitým způsobem promítlo v následné aktivitě svého příjemce. Zásadním problémem je skutečnost, že ne všechny informace relevantní pro konkrétní rozhodnutí má v rukou právě rozhodovací subjekt. Komunikace je proto podle Simona nezbytnou součástí komplexnější formy kooperačního chování, za kterou považuje koordinaci. Komunikace a její různé formy by měly být neoddělitelnou součástí procesu spolupráce. Kadeřábková35 uvádí, že „pro občany, orgány obce a podnikatelské subjekty otevírá komunikace prostor pro účinný dialog, vhodně volený způsob komunikace přináší informace důležité pro posuzování problémů“. Komunikace je také podle ní účinným nástrojem pro prosazování a ovlivňování názorů a postojů subjektů a v neposlední řadě také aktivity všech zúčastněných subjektů - v pozitivním i negativním smyslu. Největší vliv má komunikace na efektivitu spolupráce. Pokud jsou podnikatelé schopni formulovat své požadavky a názory na optimální formu spolupráce, která jim přinese růst, prosperitu a zvýšení konkurenceschopnosti, může být tato formulace jejich parciálních zájmů transformována do veřejné politiky, která je přínosná celé komunitě.36 Malá informovanost může naopak vést k poklesu sociální participace občanů, komunit a podnikatelů, ale také k poklesu zájmu o problémy, které se jich týkají.

Váha při vyjednávání Spolupráce je založena na vztazích mezi jejími jednotlivými aktéry, přičemž spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli je ještě komplikovanějším vztahem než kterýkoli jiný kooperační vztah. Značně rozlišné totiž u těchto subjektů může být vnímání problémů. Střetávají se u nich soukromé a veřejné zájmy, možnosti a nástroje. Vzájemné výhody si sice mohou nabídnout obě strany (obce nejčastěji nabízejí podnikatelům vybudování technických sítí, úlevy na daních, poplatcích či pronájmech a podnikatelé mohou nabídnout údržbu a opravu komunikací, zapůjčení strojů apod.), limitujícím faktorem je však zájem na obou stranách. „Pro efektivitu spolupráce je mimořádně důležité, jakým způsobem spolupracující subjekty dospívají ke konsensu a jak závazná jsou přijatá rozhodnutí. Míra závaznosti zejména tak, jak ji pociťují spolupracující subjekty, úzce souvisí se způsobem, jak toho bylo dosaženo. Nelze

34

SIMON, H. A. Administrative Behavior – A Study of Decision-Making Processes in Administration organization, 1965, s. 150. 35 KADEŘÁBKOVÁ, J. Spolupráce neziskového sektoru s veřejnou správou. In BLÍŽKOVSKÝ B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 402. 36 MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství, 2006, s. 51.

23

opomíjet ani donucovací prostředky, přestože předpokládáme, že spolupráce je postavena na dobrovolné bázi.“37 To znamená, že zúčastnění partneři musí být pro sebe navzájem zcela transparentní. Toto je základním předpokladem k tomu, aby se mezi partnery vytvořil vztah vzájemné důvěry a aby ze spolupráce mohly plynout žádoucí efekty. Z hlediska zapojení jednotlivých aktérů do rozvoje území (prostřednictvím partnerství a spolupráce) rozlišuje Galvasová38 několik typů subjektů: - Shareholders (Podílející se) – tj. subjekty, které jsou hlouběji zapojení do procesu a podílejí se na něm (např. obce a podnikatelé) - Stakeholders (Zainteresovaní) – tj. subjekty, na které bude jistá aktivita působit (např. občané, návštěvníci aj.) - Placeholdes (Dotčení) – tj. subjekty, v jejichž zájmovém území se aktivita realizuje (např. krajský úřad, národní park, ministerstvo). V rámci spolupráce tak dochází k prolínání pozic aktérů, kteří jsou k vyvíjení různých aktivit rozlišně motivováni. Orgány veřejné správy vyvíjí činnost podle jiných principů než podnikatelské subjekty. Je-li zájmem veřejného subjektu realizovat daný projekt s co nejmenšími nároky na veřejné rozpočty, podnikatel je vzhledem k podstatě podnikatelské činnosti motivován k realizaci co nejvyššího zisku. Dochází tak k většímu využití silných a slabých stránek a eliminaci stránek slabých, což souvisí s možnostmi a vyjednávací silou jednotlivých aktérů. Galvasová píše: „Významní aktéři mají obvykle dostatek kapacit lidských či finančních pro podporu vlastního rozvoje, malé obce a drobní podnikatelé jsou však v řadě oblastí silně limitováni. Pro tyto aktéry je pak spolupráce klíčovou příležitostí pro zlepšení vlastní pozice.“ V praxi se obecně projevuje fakt, že při propojení slabých a silných subjektů je možné dosáhnout tzv. komparativních výhod. Přítomnost většího, relativně silnějšího subjektu posiluje pozici sdružení jako celku vůči vnějším subjektům. Podnikatelská sféra v České republice je značně různorodá a výběr vhodného podnikatelského partnera je v rukou kompetentních pracovníků veřejné správy. V této souvislosti je podle Čecháka39 optimální využít nejvhodnějších metod a technik hodnocení podniků. Při výběru partnera pro realizaci spolupráce se dále podle něj nelze omezit pouze na jeden z ukazatelů, s kterým se pravidelně setkáváme při zadávání veřejných zakázek a hodnocení nabídek – a to na minimalizaci ceny. Je nutné využít i dalších metod – finanční analýzou podniku či

37

CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě ČR. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 107. 38 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 45. 39 ČECHÁK, V. Veřejně-soukromé partnerství – dialog a spolupráce mezi soukromým sektorem a orgány veřejné správy. In Sborník příspěvků, 2005.

24

analýzou podnikatelské strategie počínaje a analýzou personálního složení managementu konče. Soukromý subjekt také oceňuje svého budoucího partnera. Seriozní podnikatel nevstoupí do kooperačního vztahu s partnerem, u kterého se nesetkává s přijatelným etickým standardem, průhledností a korektností jednání, možností ověření důležitých údajů či dodržováním sjednaných podmínek a závazků. Naopak velmi pozitivním a motivačním signálem ze strany orgánů veřejné správy je pro takového podnikatele odbornost a kompetentnost pracovníků, s nimiž při pracovní, ale i společenské komunikaci přichází do styku. Vzájemná spolupráce mezi soukromým sektorem a veřejnou správou je ovlivněna rovněž schopností a ochotou pochopit partnera. Zde sehrávají svoji úlohu ekonomické a manažerské odborné znalosti pracovníků veřejné správy na straně jedné, ale také základní znalosti o struktuře, kompetencích a jednací pragmatice orgánů veřejné správy ze strany podnikatelů. Je velmi výhodné a pro realizaci projektů vítané, pokud jak v institucionální, tak i v osobnostní rovině partner „imponuje“ svou odborností, kvalifikací, kvalitou a korektností v jednání i etickým kreditem. Klíčovou postavou obce v rámci spolupráce se soukromým sektorem je starosta, popř. tajemník obecního úřadu. Starosta stojí v čele obce a z titulu své funkce zastupuje obec při jednáních s ostatními subjekty a je realizátorem spolupráce. Starosta stojí v podobném postavení jako manažer firmy. Jeho úkolem je zajištění organizačního zázemí, stmelení spolupracujících subjektů, koordinace společných projektů, názorů, přístupů a pohledů na věc, vytvoření žádosti o spolufinancování projektů z krajských, národních či evropských fondů atd. Komunikace s podnikatelskými subjekty je podle Čecháka40 ze strany starosty podstatně ovlivněna jeho odbornou připraveností nejen v oblasti ekonomiky veřejného sektoru, nýbrž zejména ve sféře manažerské ekonomiky, finančního a investičního rozhodování a principů podnikatelské strategie. Jeho odborné znalosti sehrávají klíčovou roli „při ovlivňování či usměrňování tržního chování podnikatelských subjektů, a to prostředky odpovídajícími tržnímu prostředí (jiné buď nejsou k dispozici, nebo jsou neúčinné) takovým způsobem, aby svou hospodářskou činností přispěl k řešení aktuálních problémů obce a současně pozitivně ovlivnil i její perspektivní rozvoj.“ Může-li podnikatel uvažovat více méně striktně ekonomicky a ostatní problémy pak zohlednit pouze v rámci a mezích zákonných norem a předpisů (např. dopad ekonomické činnosti na životní prostředí, eventuální narušení infrastruktury atd.), je přístup k posuzování 40

ČECHÁK, V. Veřejně-soukromé partnerství – dialog a spolupráce mezi soukromým sektorem a orgány veřejné správy. In Sborník příspěvků, 2005.

25

podnikatelské činnosti ze strany orgánů veřejné správy podstatně komplexnější a také komplikovanější. Kromě vlastního ekonomického přínosu pro rozvoj regionu zohledňuje zpravidla uceleně nejen dopady na životní prostředí, ale i souvislosti týkající se sociálních aspektů, zaměstnanosti, vyvolání ekonomických aktivit atd. Je-li z hlediska podnikatele základním kritériem úspěšnosti jeho aktivit dosažení odpovídajícího zisku, z hlediska poslání a cílů veřejné správy je základním kritériem posuzování příspěvek k rozvoji regionu, který se mimo jiné promítá i do přínosu k úspěšné realizaci veřejných politik, vytváření předpokladů pro trvale udržitelný rozvoj regionu či obce, udržení odpovídající zaměstnanosti a v neposlední řadě i posílení perspektivní konkurenceschopnosti příslušného územního celku. K tomu je třeba přistoupit k věcnému, odbornému a korektnímu dialogu.

Ekonomický faktor Klíčovým faktorem pro dosažení efektů spolupráce je řešení ekonomických aspektů této spolupráce. Financování běžného chodu a společných rozvojových projektů obce a podnikatelského sektoru s obecným dopadem na celé území obce je poměrně diskutovanou oblastí, neboť jej často nejsme schopni jednoznačně a kvantitativně vyjádřit. Z hlediska fungování a efektivity spolupráce musí být na prvním místě vyjasněno především finanční zapojení každého zúčastněného subjektu. Po kvantifikaci „vnitřních“ zdrojů hlavních partnerů je třeba pro získání zbývajících prostředků využít zdroje „vnější“41 – granty, dotace, dary apod. Financování spolupráce může nabývat různých podob a přístupů. Souvisí úzce s rozsahem společných aktivit subjektů a závisí na jejich ochotě společně rozvíjet území. Malé obce a podnikatelé podle Galvasové42 na rozdíl od svazků obcí obvykle neusilují o společnou realizaci projektů (financování u nich proto nehraje hlavní roli), ale spíše soustřeďují pozornost na sladění svých aktivit. V rámci platformy těchto uskupení z nich potom určité subjekty (např. MAS) realizují projekty. Rozpočet uskupení tak řeší financování určité části aktivit konaných na bázi spolupráce. Výše naznačené souvislosti ukazují různorodost možných přístupů k ekonomickým aspektům spolupráce. V tomto směru je v současnosti nejvíce diskutována problematika partnerství veřejného a soukromého sektoru a zejména možnosti sdružování prostředků těchto subjektů pro realizaci společných rozvojových záměrů. Pro smysluplné hodnocení financování aktivit prováděných v rámci spolupráce je nezbytné vycházet z pojetí spolupráce a z očekávaných efektů. Tedy z faktu, zda subjekty usilují o komplexní rozvoj území, či o rozvoj specifické oblasti (cestovní ruch, technická infrastruktura).

41 42

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 60. Tamtéž.

26

S finančním krytím rozvojových projektů obcí a podnikatelů souvisí i finanční plán. Z hlediska obce vychází finanční plán z jejích rozpočtových možností, ze skutečností uplynulých rozpočtových let a z rozpočtového výhledu. „Úkolem finančního plánu je posoudit reálnost financování projektů a zhodnotit zdrojová pokrytí. V případě nedostatečného pokrytí plánovaných aktivit obce potřebnými zdroji je třeba přehodnotit strategické cíle a z nich odvozená opatření tak, aby byla dostatečně zabezpečena zdroji.“43

Časový faktor Významnou roli při realizaci spolupráce hraje také časový faktor, kdy může docházet k různému časovému rozložení čerpání výhod a tak i ke zhoršení dosažení konsenzu. Důsledkem toho, při nevyjasnění všech aspektů spolupráce - zejména finančních a organizačních, může dojít k ochabnutí či omezení spolupráce na sice nekonfliktní, ale méně významné aktivity.

Klasifikace spolupráce Pro posouzení a hlubší pochopení smyslu a významu spolupráce malých obcí a podnikatelů, aktivit prováděných v jejím rámci a efektů z ní plynoucích je nezbytné tuto problematiku systematicky uchopit, poznat, uspořádat a klasifikovat její jednotlivé znaky a systematizovat její charakteristiky. V obecné rovině můžeme rozlišit různé typy spolupráce dle její funkce, dle zúčastněných partnerů (aktérů), dle forem, podle charakteru činností, či podle jejího významu pro spolupracující subjekty (podle míry zapojení subjektů do spolupráce). Následující členění již nejsou zcela obecná, ale odráží realitu spolupráce mezi obcemi a podnikateli.

Klasifikace spolupráce podle její funkce Hlavní funkcí spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli je snaha společně rozvíjet území. Dle Galvasové44 má spolupráce mezi subjekty v obci následující dílčí funkce: - vzájemná výměna informací a zkušeností - společný postup při vyjednávání - koordinace rozvojových činností - zajištění veřejných služeb - realizace rozvojových projektů. Tyto funkce vyplývají zejména z potřeby řešit problémy v obci, z potřeby efektivně využívat omezených zdrojů a z předpokladů subjektů k řešení jednotlivých typů problémů. 43

CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 109. 44 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 23.

27

Třídění spolupráce podle cílů Při hodnocení spolupráce je třeba posuzovat také účely, výsledky, efekty a cíle spolupráce. Z tohoto hlediska mohou být činnosti prováděné v rámci spolupráce obcí a podnikatelů děleny následujícím způsobem:45 - vytváření a rozvíjení (kultivace) prostředí (zvyšování institucionální součinnosti a racionalizace administrativních aktů a komunikačních technologií; rozvoj moderních informačních technologií; rozvoj služeb pro občany a podnikatele; uspokojování potřeb občanů, zvyšování jejich životní úrovně a zlepšování jejich demografické struktury a sociálních poměrů; zvyšování atraktivity obce; vytváření image obce a firem; zlepšování životního prostředí; zlepšení urbanistického vzhledu a architektonického dojmu obce) - vytváření materiálně-technických podmínek pro rozvoj území (rozvoj spolupráce s dalšími subjekty; intenzifikace využití disponibilních ploch; zvyšování počtu pracovních míst) - spolupráce na nadějných projektech v klíčových (podpora stabilizace a rozvoje perspektivních odvětví; zvyšování inovačního klimatu obce). Je třeba mít na paměti, že funkční může být pouze taková spolupráce, která má kromě obecných cílů stanoveny i cíle konkrétní, které jsou jednoznačné a měřitelné. V návaznosti na cíle Chabičovská a Binek46 v případě obcí rozlišují tři základní okruhy spolupráce – celkový rozvoj území, rozvoj určitých aspektů území (monotematická spolupráce), řešení konkrétních dílčích problémů. Tyto jednotlivé okruhy spolupráce se liší náplní (souhrnem, obsahem) aktivit, které subjekty vykonávají k dosažení účelu spolupráce.

Klasifikace spolupráce podle použitých nástrojů Nástroje můžeme v obecné rovině označit jako pomůcky k výkonu či k podpoře nějaké činnosti. Nástrojů používaných k dosažení pozitivních efektů spolupráce je široké spektrum. Existuje tudíž i celá řada způsobů, jak tyto nástroje členit, přičemž jednotlivé nástroje se liší sílou vlivu, obsahovým zaměřením a také tím, komu jsou určeny. Nástroje používané v rámci spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli lze členit na finanční a nefinanční. Nefinančními nástroji chápe Galvasová47: 45

BAJER, P. Výsledky hospodářské komory při podpoře podnikání a zpracování strategie hospodářského rozvoje kraje. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 29. 46 CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 104. 47 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 70.

28

-

administrativní nástroje (poradenství, propagace); institucionální nástroje (instituce, strategické plánování, územní plánování, řízení rozvoje, vzájemné poskytování technických zdrojů); věcné a jiné nefinanční nástroje (předávání informací, vytváření inovačního prostředí).

Poradenství patří k nástrojům tzv. měkkého ovlivňování48 chování aktérů. Z důvodu rostoucího významu informací tento nástroj nabývá na významu. Prostřednictvím vzájemné propagace mohou subjekty usilovat o vytváření pozitivního image (obce a podnikatelů). Územní plánování by mělo být demokratickým nástrojem, který by vedle dotčených orgánů veřejné správy mělo respektovat názory občanů, podnikatelů apod.49 Mezi nástroje finanční podle Galvasové patří: - neinvestiční a investiční pobídky; - kapitálové podílnictví; - daňová zvýhodnění (daňové prázdniny, slevy na dani). Kapitálovým podílnictvím mohou subjekty řešit nedostatek financí. Daňová a poplatková zvýhodnění jsou finančním nástrojem používaným obcemi. Někdy však mohou být tyto aktivity v rozporu s etickým jednáním. Určitá obec se například může pokoušet nalákat podnikatele z jiné obce tím, že jim za formální změnu sídla podniku vrátí určitý podíl daní, které plynou do rozpočtu obce.50

Klasifikace spolupráce z hlediska zúčastněných partnerů Z hlediska zúčastněných partnerů, jimiž v globálním měřítku mohou být složky státní správy, subjekty samosprávy, neziskové organizace, podnikatelé či občané, můžeme rozlišovat řadu typů spolupráce založených na nejrůznějších kombinacích účasti různých subjektů. Avšak berme na vědomí, že tyto „organizace spolu mohou efektivně spolupracovat, pouze pokud jsou mezi sebou schopny a ochotny spolupracovat konkrétní fyzické osoby z těchto subjektů, jinak jde spíše o plnění někým přidělených úkolů“51. Podle Chabičovské a Binka52 je nejlépe vystiženo označení „koordinace“ v případě spolupráce subjektů v rámci státní správy. „Jednotlivé subjekty státní správy se zabývají řízením dílčích oblastí, které spolu nezřídka

48

KLÍMOVÁ, V. Regionální podpora podnikání, 2007, s. 115. Tamtéž. 50 Tamtéž. 51 CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 107. 52 Tamtéž, s. 108. 49

29

úzce souvisí, z čehož plyne nezbytnost vzájemných interakcí. Snahou těchto subjektů je plnění vlastních úkolů tak, aby nebyly v rozporu s úkoly jiných složek.“ Co se týče úkolů v rámci územní samosprávy, realizují je jednotlivé subjekty „komplexně a spolupráce jim umožňuje využívat zmiňovaného synergického efektu zejména na základě úspor z rozsahu či s využitím sdružování prostředků, vzájemné výpomoci a společného řešení problémů“53. Obr. 2: Schéma členění způsobů a forem spolupráce obcí s ostatnímu subjekty Spolupráce obcí s ostatními subjekty

Meziobecní spolupráce na regionální úrovni

Spolupráce obcí se subjekty v území

Národní struktury spolupráce obcí (např. Svaz měst

(MAS, MA21, PPP)

(např. DSO)

Spolupráce s obcemi jiných států (např. Euroregiony)

a obcí ČR)

Pramen: GALVASOVÁ I.: Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 26.

Chabičovská a Binek se dále zamýšlí nad významem spolupráce pro jednotlivé subjekty. Ten je podle nich podmíněn především jejich organizačními a ekonomickými možnostmi. Spolupráce se pak obecně uplatňuje ve dvou formách: -

-

Spolupráce subjektů na horizontální úrovni: V rámci takovéto spolupráce vznikají (většinou institucionalizované) vazby na stejné horizontální úrovni a mají charakter spíše širšího poradního orgánu. Spolupráce subjektů na vertikální úrovni: Jedná se o iniciativu zespodu nahoru (vyvolanou subjekty mimo veřejnou správu) nebo naopak seshora dolů (vyvolanou subjekty veřejné správy). Toto partnerství mívá charakter nezávislé instituce a bývá zajištěno nezávislou organizační strukturou.

Možnosti spolupráce obcí s ostatními subjekty ukazuje obrázek 2.

53

CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 108.

30

Třídění spolupráce z hlediska formy Formy spolupráce představují konkrétní právní a organizační podobu systému spolupráce. Jednotlivé formy spolupráce mají různou náplň a různý obsah aktivit, které vykonávají. Obecným členěním spolupráce obcí se subjekty v území je přiřazení jednotlivých specifických forem spolupráce formám právním. Tyto vztahy přibližuje tabulka 3. Tab. 3: Právní formy spolupráce obcí Právní forma Smlouva ke splnění konkrétního úkolu Smlouva o vytvoření DSO54 Společná právnická osoba obcí Obchodní společnost

Subjekty pouze obce pouze obce pouze obce FO i PO55

Obecně prospěšná společnost

FO i PO

Zájmové sdružení právnických osob

PO

Smlouva o sdružení

FO i PO

Občanské sdružení

FO i PO

Norma zákon č. 128/2000 Sb., o obcích zákon č. 128/2000 Sb., o obcích zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č.83/1990 Sb., o sdružování občanů

Konkrétní formy _ svazky obcí _ _ místní akční skupiny

euroregiony, místní akční skupiny, sdružení obcí, euroregiony místní akční skupiny

Pramen: GALVASOVÁ I.: Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 28.

Zajímavým sdružením spolupracujících subjektů jsou Místní akční skupiny (MAS). Jde o relativně mladou, ale již dosti četnou formu spolupráce. Základem MAS je podle Galvasové56 partnerská dohoda o hlavních cílech rozvoje venkovského regionu, společná příprava strategií a realizace projektů k jejich naplnění. MAS se významně rozšířily především v souvislosti s programem LEADER+. Metoda LEADER je založena na partnerské spolupráci různých subjektů (obcí, svazků obcí, podnikatelů, nestátních neziskových organizací či neorganizovaných občanů) v území a má za úkol povzbuzovat rozvinutí vnitřního rozvojového potenciálu regionu. Galvasová dále upozorňuje, že se MAS musí skládat z vyváženého a reprezentativního výběru partnerů z různých socioekonomických sektorů na daném území a že na daném území musí tvořit zástupci soukromého sektoru 54

Dobrovolný svazek obcí. Fyzická osoba i právnická osoba. 56 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 32. 55

31

(soukromí podnikatelé, neziskové organizace, fyzické osoby reprezentující zájmové skupiny) nejméně 50 % z místního partnerství. Nejčastější formou MAS je občanské sdružení (upraveno zákonem o sdružování občanů). Dalšími formami jsou zájmové sdružení právnických osob (upraveno občanským zákoníkem) a obecně prospěšná společnost (zákon o obecně prospěšných společnostech). Síla a význam MAS spočívá podle Galvasové v propojení veřejného a soukromého sektoru a ve spolupráci různorodých partnerů. Rozvoj MAS byl vyvolán novými finančními možnostmi a díky nim plynou do obcí nové finanční prostředky.

Třídění spolupráce dle míry zapojení subjektů do vzájemné spolupráce Galvasová57 a Chabičovská s Binkem58 třídí spolupráci na institucionalizovanou, smluvní a ad hoc, přičemž jde o hledisko stupně či míry standardizace zapojení subjektů do vzájemné spolupráce. Nejvyšším stupněm je podle autorů institucionalizovaná spolupráce. Tato spolupráce stojí v popředí zájmu správních orgánů i výzkumných subjektů a umožňuje pravidelnost setkávání jednotlivých zainteresovaných subjektů a vytvoření jejich společných rozvojových dokumentů, což podmiňuje dlouhodobé a cílené rozvíjení přínosů spolupráce. Podle autorů je pro efektivní rozvíjení spolupráce důležitá právě dlouhodobost a stabilita. Smluvní spolupráce se uskutečňuje na základě smlouvy o zajištění některých činností v oblasti samosprávy a případně na základě již zmiňované veřejnoprávní smlouvy. Spolupráce ad hoc bývá čistě účelová, vzniká z potřeby realizovat určitý záměr. V některých případech je doba trvání spolupráce vázána pouze na dobu realizace tohoto záměru. Tato forma je v rámci spolupráce malých obcí a podnikatelů nejběžnější.

Třídění spolupráce podle charakteru činností Bajer59 dělí činnosti prováděné v rámci spolupráce malých obcí a podnikatelů do tří okruhů: - zahraniční vztahy (pořádání obchodních misí; služby pro exportéry a jejich vzdělávání; spolupráce s CzechTrade, Českou exportní bankou (ČEB) či Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP); jde o rozvojovou činnost obce, tzn. obec při ní usiluje o rozvoj svého území); - poradenství (celní, právní a finanční poradenství a služby, Informační místa pro podnikatele; jedná se o koordinační činnost); - vnitřní správa (vzdělávání podnikatelů, věda a výzkum; jde o správní činnost).

57

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 23. CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J. Význam spolupráce ve veřejné správě. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České republiky, 2007, s. 103. 59 BAJER, P. Výsledky hospodářské komory při podpoře podnikání a zpracování strategie hospodářského rozvoje kraje. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 28. 58

32

Obecně můžeme realizované činnosti a aktivity v rámci spolupráce striktně rozdělit na: -

realizaci rozvojových projektů; realizaci společných činností; spolupráce při navazování kooperace s ostatními subjekty (regionální kanceláře Informačních míst pro podnikatele, regionální a oblastní hospodářské komory, vysoké školy, Czechinvest, CzechTrade, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, krajské úřady, živnostenské úřady, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu a další).

Společné rozvojové projekty umožňují realizovat investice, které by byly vlastními silami neuskutečnitelné. Jejich cílem je vytváření vhodných podmínek pro život a podnikání. Obce by se o to měly snažit zejména z důvodu, že soukromý sektor je pro obce hlavním zdrojem bohatství. Nejčastěji jsou na bázi spolupráce uskutečňovány takové projekty, jako např. výstavba a údržba čistíren odpadních vod, zdravotnických, sociálních a kulturních zařízení, dopravní a technické infrastruktury, infrastruktury pro turisty, výstavba průmyslových zón, údržba veřejných prostranství a kulturních památek apod. Průmyslové zóny jsou většinou umísťovány mimo současná zastavěná území a přinášejí tak požadavky na veřejné investice do prodlužování inženýrských sítí. Tóth60 uvádí, že vytvořením průmyslové zóny se obce snaží zvýšit zaměstnanost, ekonomickou aktivitu, diverzifikovat ekonomickou základnu nebo zvýšit vlastní příjmy. Spolupráce by měla být oboustranná a oboustranně výhodná. Obec například nabídne investorovi pozemek určený a vybavený k průmyslové výrobě za přijatelnou cenu, ale budoucí uživatel se na druhou stranu zavazuje k plnění určitých podmínek stanovených obcí. Realizace společných činností směřuje obvykle k zajištění služeb pro obyvatele, zejména v oblasti sociální, vzdělávací, ale i v oblasti cestovního ruchu. Nezbytně nutné k úspěšnému vykonávání každé činnosti je vzdělání. Podnikatelé a subjekty veřejné správy se mohou společně (vzájemně) školit a vzdělávat, a to v mnoha oblastech. Například co se oblasti EU týče, účelem kurzů může být seznámení se s hospodářskou politikou EU, s pravidly vnitřního trhu, s právem EU, nebo i příprava na psaní a hodnocení projektů pro čerpání z fondů EU. Některé obce jsou zřizovatelem základní školy. Právě i toto základní vzdělávání občanů úzce souvisí s ekonomickou aktivitou v obci. Místní firmy mají zájem na tom, aby na straně nabídky práce stála kompetentní, vzdělaná a zdravá populace. Firmy mohou nabízet stáže, poskytovat své zaměstnance jako lektory, případně vybavené místnosti a v neposlední řadě finanční prostředky jako sponzorství.61 60 61

TOTH, P. a kol. Financování obcí, 2005, s. 46. NOVÁK, T. Škola centrem obce – komunitní centrum. In Sborník příspěvků, 2005.

33

Značný prostor pro koordinaci aktivit a činností skýtá oblast služeb, konkrétně oblast cestovního ruchu. Podle Laciny62 mívá „cestovní ruch na rozvoj obce obvykle pozitivní vliv (bývá přínosem), přičemž však nelze vyloučit ani jeho negativní dopady a rizika spojená hlavně s jeho rychlým rozvojem, který může při nesprávném řízení turistických aktivit vést až k prostorové, kvalitativní i sociální degradaci krajiny“. Z tohoto důvodu vystupuje do popředí otázka celkového řízení aktivit v oblasti cestovního ruchu (tzv. management destinace63) a jeho zarámování do rozvojových strategií obcí. Orientace obce na oblast cestovního ruchu vyžaduje poměrně značné investice do infrastruktury turistických aktivit, např. do výstavby hřišť, tenisových kurtů, bazénů. Materiálně-technickou základnu dále tvoří doprava, ubytovací a stravovací služby apod. Celé toto odvětví je představováno komplexním souborem vzájemně propojených podnikatelských subjektů, subjektů veřejné správy a neziskových organizací. Z pohledu rozvoje malých obcí vystupuje do popředí skutečnost, že se díky tomuto vytváří značné množství pracovních příležitostí. Především na uvedené bázi se posiluje spolupráce obcí s podnikateli. Inspiračním zdrojem mohou být podle Laciny zkušenosti ze zemí, které představují vyspělé turistické destinace, např. Francie, Německo, Itálie, Švýcarsko. Zajímavou příležitost ke spolupráci obcí a podnikatelů spatřuje Juránek64 v pořádání konferencí a společných obchodních misí, ve společné účasti na veletrzích, ve vzájemném poradenství a zajišťování informací apod. Další činností, při které mohou subjekty spolupracovat, je tvorba rozvojových dokumentů v oblasti hospodářství, zaměstnanosti, infrastruktury a vědy. „Rozvojové dokumenty vždy vychází z analýzy potřeb obce i podnikatelů. Měly by navazovat na plán rozvoje kraje, Národní rozvojový plán, operační programy (např. OP Průmysl a podnikání), Společný rozvojová operační program (SROP) apod. Na počátku prací je nutné si vytvořit realizační a oponentní pracovní skupiny, což vyžaduje velkou koordinaci subjektů v oblasti.“65 Současná právní úprava v ČR je nevyvážená a je třeba ji dořešit. Strategické dokumenty na úrovni regionů jsou zmíněny pouze okrajově v zákoně č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Při přípravě strategických dokumentů bývá využíváno buď 62

LACINA, K. Poznámky k možnostem aplikace zásad Public-Private-Partnership v oblasti rozvoje cestovního ruchu. In Management územní samosprávy, 2006, s. 83. 63 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 72. 64 JURÁNEK, S. Strategie rozvoje hospodářství JMK a aktivity kraje v oblasti podnikání. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 11. 65 BAJER, P. Výsledky hospodářské komory při podpoře podnikání a zpracování strategie hospodářského rozvoje kraje. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 29.

34

tzv. expertního nebo komunitního přístupu.66 Expertní tvorba strategií je založena především na participaci významných představitelů daného regionu (tzv. politických, ekonomických a společenských elit). Komunitní přístup naopak staví na otevřeném přístupu v rámci dané komunity. Koncepčním dokumentem, který propojí individuální projekty obce do ucelené strategie, může být například tzv. integrovaný plán rozvoje (IPR).67 IPR jsou zpracovávány obvykle pro města, nicméně tento koncept je podle mého názoru uplatnitelný obecně a je možné podobným komplexním způsobem přistoupit i k společným rozvojovým záměrům malých obcí a podnikatelů.

Spolupráce při zajištění veřejných statků V důsledku změn ve fungování veřejného sektoru odstupují orgány veřejné správy vyspělých zemí od klasických přístupů k zabezpečování poskytování veřejných statků a služeb a stále více zapojují do jejich poskytování soukromý sektor. V některých případech je vhodné a možné odstoupit od plného financování veřejných služeb a postupně vytvořit tzv. pluralitní trhy68, na kterých státní, veřejné, soukromé a neziskové organizace soutěží. „Ve světě se používá mnoho způsobů alternativního zabezpečování veřejných služeb, od jednoduchých kontraktů až po velké koncese.“69 Subjekty územní samosprávy mohou podle Pekové70 zajišťovat veřejné statky následujícími způsoby: - ve veřejném sektoru prostřednictvím vlastních neziskových organizací (tzv. veřejnoprávních organizací), které k tomu účelu zřídily (v ČR např. prostřednictvím tzv. organizačních složek obce či kraje, příspěvkových organizací zřizovaných obcí či krajem či prostřednictvím obecně prospěšných společností); - veřejnou zakázkou u soukromého sektoru - na základě výběrového řízení; - partnerstvím – společnou participací veřejného a soukromého sektoru; - prostřednictvím outsourcingu - převedením určitých aktivit, které dosud organizace realizovala sama, na externí organizace. Tabulka 4 ukazuje, že interně71 je většina základních služeb pro občany zabezpečována pouze ve třetině obcí. Peková72 upozorňuje především na to, že uvedené způsoby zabezpečování veřejných statků mají rozdílný dopad především na rozpočet orgánu územní samosprávy, ať už na jeho výdajové straně, tak v některých případech i na příjmové straně. Volba konkrétního způsobu zajišťování zejména u smíšených veřejných statků podle ní závisí na charakteru trhu. 66

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 72. Tamtéž, s. 75. 68 WRIGHT, G., NEMEC, J. Management veřejné správy – teorie a praxe, 2003, s. 266. 69 Tamtéž. 70 PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 127. 71 Vlastními pracovníky nebo prostřednictvím vlastní příspěvkové organizace. 72 PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 127. 67

35

„V konkurenčním prostředí lze využít smluvního vztahu se soukromým sektorem, což zpravidla pozitivně ovlivňuje hospodárné a efektivní využívání finančních zdrojů, snižování nákladů apod. Na dokonale konkurenčním trhu je proto výhodnější některé veřejné statky zajišťovat prostřednictvím soukromých firem nebo nevládních neziskových organizací s využitím výběrového řízení. Územní správa si může vybrat provozovatele, který zabezpečí veřejné statky s maximální hospodárností, a přitom bude respektovat požadavky na kvantitu a kvalitu veřejných statků.“73 Tab. 4: Interní versus externí zabezpečování místních veřejných služeb v ČR

Sběr komunálního odpadu Management hřbitovů Veřejná zeleň

42

Počet obcí zabezpečujících služby interně 5

31

11

35,5

40

15

37,5

Údržba místních komunikací Veřejné osvětlení

35

12

34,3

22

8

36,4

Služba

Počet analyzovaných obcí

Procento obcí zabezpečujících služby interně 11,9

Pramen: WRIGHT, G., NEMEC, J.: Management územního rozvoje – teorie a praxe, 2003, s. 267.

Volba konkrétního způsobu zajišťování by tedy měla respektovat požadavek maximální hospodárnosti a užitečnosti, tzn. v nejširším smyslu efektivnosti, tedy nejen hospodárnosti, ale i prospěšnosti pro občany. Peková poukazuje na to, že „zajistit efektivnost této alokace je v praxi jeden z největších problémů, poněvadž je zpravidla obtížné ocenit užitky, nemluvě o tom, že pocit užitku je individuální“. Empirické výzkumy potvrzují, že jedním ze způsobů zvyšování efektivnosti veřejného sektoru v zemích, kde existuje konkurenční trh a stejný veřejný statek je zabezpečován různými subjekty, je používání tzv. odběrných poukázek (wouchers) na spotřebu vymezeného veřejného statku. Občan jako uživatel si pak může zvolit, od jaké organizace bude statek (službu) využívat. Takto se vytváří tlak na všechny organizace, aby poskytovaly služby kvalitní za co nejnižší cenu. Rozhodnutí občana tedy ovlivní kvalita služby a výše finanční úhrady (v jaké výši bude muset doplácet nad výši poukázky).74

73 74

PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 127. Tamtéž, s. 128.

36

Zajišťování veřejných statků obcemi prostřednictvím vlastních neziskových organizací K zabezpečování veřejných statků pro obyvatelstvo často obce zřizují vlastní neziskové organizace. Tento způsob zabezpečování veřejných statků je podle Pekové75 stále nejrozšířenější a je vhodný tehdy: - Jde-li o nezbytné služby, jejichž zabezpečení přenesl stát na územní samosprávu a u kterých je nutné zajistit jejich absolutní spolehlivost či požadovaný standard atd. Je tomu tak převážně u čistých veřejných statků (vzdělání, zdravotní péče apod.). - Není-li konkurenční prostředí, ve kterém by mohl subjekt veřejné samosprávy vybrat provozovatele – soukromou firmu, nebo je-li monopol soukromé firmy nežádoucí, protože by vedl k vysoké ceně, kterou by musela obec firmě zaplatit. U smíšeného veřejného statku by to mohlo způsobit nedostupnost spotřeby pro některé skupiny obyvatel s nízkými příjmy. - Nebude-li možné v konkurenčním prostředí najít soukromou firmu nebo nevládní neziskovou organizaci ochotnou zajišťovat pro obec veřejné statky pro občany.

Veřejné zakázky Veřejnou zakázkou se podle Pekové76 rozumí zakázka různých subjektů - zadavatelů, kteří ji financují ze zdrojů rozpočtové soustavy, tzn. ze státního rozpočtu, státních fondů i rozpočtů jednotlivých článků územní samosprávy. V ČR je zadávání veřejných zakázek upravováno zákonem č. 137/2006, o veřejných zakázkách. Jejich financování je pak ovlivněno rozpočtovými pravidly, zákonem o veřejné podpoře, zákonem o regionálním rozvoji, v širší souvislosti i zákonem o obcích a zákonem o krajích. Předmětem veřejné zakázky mohou být: - dodávky, např. vstupů obci, na základě smlouvy o dodání zboží, - provedení stavebních prací, na základě smlouvy o provedení práce, - zabezpečování veřejných statků, na základě smlouvy o poskytnutí služeb. Hlavním cílem spolupracujících subjektů by podle Pekové mělo být dosažení maximální hospodárnosti na vstupech a užitečnosti a efektivnosti na výstupu, dále zajištění rovných podmínek (tzn. nediskriminace), spravedlnosti a otevřené soutěže pro potenciální zájemce o veřejnou zakázku, zajištění zodpovědnosti při jejich výběru a transparentnosti celého průběhu zadávacího řízení. Předpokladem využití tohoto způsobu zabezpečování veřejných statků je podle Pekové konkurenční prostředí, ve kterém lze vybrat zájemce – soukromou firmu, která nejlépe splní stanovené požadavky na kvantitu a kvalitu veřejného statku, ale i na tzv. nabídkovou cenu. Jak bylo zmíněno výše, každá soukromá firma bude mít zájem

75 76

PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 130. Tamtéž, s. 139.

37

o veřejnou zakázku pouze tehdy, přinese-li jí zisk. Bude se proto snažit minimalizovat náklady na zabezpečované veřejné statky a tím i riziko ztrátovosti. „To má pozitivní vliv na hospodárné, efektivní využívání všech finančních prostředků, tedy i na výdaje rozpočtu objednavatele - subjektu územní samosprávy.“77 Zajišťování veřejných statků veřejnou zakázkou má pro veřejný subjekt smysl v případě, kdy je levnější než jejich zajišťování předchozím způsobem. „Poněvadž se na financování veřejných zakázek používají veřejné finanční zdroje, je nutné omezit neefektivnost na minimum a zamezit korupci při výběru zájemců o veřejné zakázky.“78 Územní samospráva často sleduje i jiné cíle než provedení zakázky za nejnižší nabídkovou cenu, např. podpora podnikání v dané lokalitě, vytvoření pracovních příležitostí, zlepšení životního prostředí atd. Splnění takovýchto kvalitativních požadavků je však často obtížné ohodnotit peněžně, proto je pak výběr nabídky složitější. Je třeba zdůraznit, že pokud obec v rámci dlouhodobé spolupráce s místním podnikatelským subjektem upřednostní tento subjekt, dochází k nežádoucí diskriminaci (místní protekcionalismus). Pro soukromý sektor představuje tento způsob zabezpečování lokálních či regionálních veřejných statků jisté zakázky, jistou výrobu a odbyt, proto může soukromý sektor ve snaze získat veřejnou zakázku zasahovat do rozhodování o výběru provozovatele i neférovými způsoby. Aby se minimalizovalo nebezpečí nesprávného či dokonce neférového výběru nabídky, je způsob zadávání veřejných zakázek upraven zákonnou úpravou a podléhá přísné veřejné kontrole. Největším problémem spojeným se zadáváním veřejných zakázek na úrovni územní samosprávy je podle Pekové79 neúplnost podkladů, neprofesionalita v hodnocení a rozhodování o nabídkách a značný rozptyl v nabídkové ceně. Nabídková cena je totiž často úmyslně podhodnocena a je nereálná. V průběhu plnění veřejné zakázky poté hrozí nebezpečí jejího překročení. Otázkou pak je, kdo má toto překročení uhradit.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru Způsobem zabezpečování veřejných statků, který se v řadě vyspělých zemí rozvíjí nejdynamičtěji, je partnerství veřejného a soukromého sektoru. Mnoho států, včetně České republiky, podporuje vznik místních partnerství, aby lépe využívaly schopnosti a zdroje všech skupin obyvatelstva, celých komunit, institucí a organizací, které v obcích hrají důležitou roli.

77

PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 138. Tamtéž, s. 139. 79 Tamtéž. 78

38

V podkapitole jsou užity pojmy „veřejně-soukromé partnerství“, „partnerství veřejného a soukromého sektoru“, „partnerství“ a zkratku „PPP“ jako synonyma označující týž obsah. Jde o překlady pojmů užívaných v mezinárodní praxi. Obsah těchto pojmů není nikde precizně definován, je pouze charakterizován určitými společnými znaky. Podle Helikarové80 jde v podstatě „o poskytování veřejných služeb na bázi dlouhodobých smluvních vztahů mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru, včetně výstavby a provozování velkých infrastrukturních celků či jejich částí“. Galvasová81 používá pojem partnerství veřejného a soukromého sektoru k označení jejich vzájemné spolupráce, která vzniká za účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejné infrastruktury. Základní právní úprava PPP je obsažena v zákoně č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesních řízeních (koncesní zákon), který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2006. „Od klasického zadávání veřejných zakázek se PPP liší především tím, že obě strany jsou v rovnocenném postavení.“82 Postránecký83 píše, že „jde o překonání některých předsudků o výlučnosti veřejného sektoru a jeho neslučitelnosti s podnikatelskými aktivitami, zároveň však jde o jasné nastavení jasných pravidel, protože ani názor opačného extrému – tedy, že zapojením soukromého sektoru automaticky přijde do veřejného sektoru vyšší efektivnost – samozřejmě neplatí. Využití soukromých prostředků ve veřejném sektoru obecně umožní rozšířit možnosti či spektrum řešení jednotlivých problémů pro občany či jejich řešení urychlit.“ K participaci dochází vždy na základě precizně formulované písemné smlouvy, ve které musí být definovaný druh, množství a kvalita zajišťovaného veřejného statku, způsob financování a kontroly a možné sankce, přičemž „podnikatel se principiálně vždy bude snažit vyjednat co nejvýhodnější smlouvu pro svoji stranu – veřejný sektor nemůže postupovat jinak“. Jinak řečeno, podle Postráneckého je u projektů veřejného a soukromého sektoru nejdůležitější strategie WIN-WIN, kdy spolupráce musí být přínosná a efektivní pro obě smluvní strany. Postránecký dále píše, že tyto projekty nejsou jen o prostém porovnání efektivnosti, ale přináší s sebou i další aspekty, které je nutno při uzavírání smlouvy velmi zvážit, aby jejich dopady nezastínily očekávaný dílčí ekonomický efekt. „Uzavření střednědobé či dlouhodobé smlouvy vytváří mandatorní výdaje na straně veřejné správy, čímž veřejná správa ztrácí pružnost při reakcích na měnící se potřeby občanů.“

80

HELIKAROVÁ, K., Projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru – rozpočtové souvislosti. In Sborník příspěvků, 2005. 81 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 36. 82 ŠAŠEK, P. Možnosti financování veřejné správy – partnerství veřejného a soukromého sektoru. In Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů, 2007, s. 340. 83 POSTRÁNECKÝ, V. Partnerství veřejného a soukromého sektoru regionu. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 13- 14

39

Existují dva základní způsoby řešení PPP. V prvním případě obec, kraj, region nebo jiná veřejná instituce založí spolu se soukromou právnickou či fyzickou osobou samostatnou společnost. Tato společnost realizuje vybraný projekt a za provedenou investici získá dlouhodobé povolení na provozování služby, tzv. koncesi (např. na poskytování dodávek energie, tepla, dopravní obslužnosti, zdravotních či vzdělávacích služeb). Z poplatků za tyto služby se splácejí úvěry, provozní náklady a generují se výnosy. Ve druhém případě soukromý sektor vloží finanční prostředky do vytvoření veřejně prospěšné stavby, tu potom spravuje a provozuje. Za tuto službu pro veřejný sektor dostává úplatu, případně získává prostředky přímo od konečných uživatelů. Tento způsob je využíván např. u dopravních staveb. Podle Helikarové84 jsou typickými formami veřejně-soukromých partnerství následující formy: - „OM“ z angl. Operation and Maintenance (forma smlouvy o poskytování služeb, o provozu a řízení, o pronájmu) V tomto případě je zařízení financováno a vlastněno veřejným subjektem. Tato forma PPP je vhodná pro veřejné subjekty, které si chtějí ponechat provozní odpovědnost. To je však příčinou toho, že příliš nepřitahuje soukromé finance. - „BOT“ z angl. Build-Operate-Transfer, neboli postav-provozuj-převeď V rámci BOT je uzavírána smlouva s dodavatelem ze soukromého sektoru, aby navrhl, postavil a provozoval zařízení po určité období, po jehož uplynutí je zařízení předáno zpět veřejnému sektoru. Zařízení je financováno veřejným sektorem a zůstává také v jeho vlastnictví. Podle Helikarové se tato forma hodí pro projekty, které mají výrazný provozní rozsah, konkrétně pro projekty z oblasti budování veřejné infrastruktury (silnice či koupaliště), vodohospodářství (vodárny, čističky odpadních vod, kanalizační systémy) či nakládání s odpady (spalovny tuhých odpadů). Tato forma PPP zlepšuje kvalitu provozu a údržby, podporuje inovace soukromého sektoru a veřejnému sektoru umožňuje plnění základních úkolů v rámci veřejné správy. Smlouvy s dodavatelem jsou však v tomto případě komplikovanější a proces veřejné soutěže může trvat déle. -

„DBFO“ z angl. Design-Build-Finance-Operate, neboli navrhni-postav-financujspravuj Při využití formy DBFO je sepsána smlouva se soukromou osobou, aby navrhla, postavila, financovala a spravovala zařízení po určité období, po jehož uplynutí je zařízení předáno zpět veřejnému sektoru. Zařízení je po celou dobu trvání smlouvy vlastněno soukromým sektorem. 84

HELIKAROVÁ, K., Projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru – rozpočtové souvislosti. In Sborník příspěvků, 2005.

40

Tato forma se hodí především pro projekty z oblasti silniční dopravy (silnice, parkoviště), vodohospodářství a nakládání s odpady. Její nejsilnější stránkou je to, že přitahuje soukromé finance. -

„DBB“ z angl. Design-Bid-Build, neboli navrhni-nabídni-postav (forma udělení koncese) Forma udělení koncese85 soukromému subjektu je podobná jako DBFO, avšak soukromý subjekt získává náklady zpět z uživatelských poplatků. Klíčovým motivem je princip „znečišťovatel platí“. Tato forma se hodí pro projekty, které poskytují příležitost k zavedení uživatelských poplatků. Jejím kladným rysem je to, že povzbuzuje tvorbu příjmů od třetích osob. Nemusí však být politicky přípustná. - „BOO“ z angl. Build-Own-Operate, neboli postav-vlastní-spravuj V tomto případě přechází vybudování, financování, správa a vlastnictví výstupu na soukromého partnera. V zásadě se tedy jedná o nejužší zapojení soukromého sektoru do projektu. Ostřížek86 připodobňuje tuto formu k modifikované formě privatizace. - založení společného podniku Jako další příklad varianty partnerského vztahu mezi veřejným a soukromým sektorem uvádí Peková87 založení společného podniku obcí a soukromým subjektem. Do společného podniku může obec vložit nemovitý a movitý majetek i peněžní prostředky. Partneři se podílejí na kmenovém jmění. Je však třeba si uvědomit, že k takovému majetky ztrácejí svá vlastnická práva. Takový podnik však většinou pro obec nezabezpečuje pouze veřejné statky, ale produkuje i soukromé tržní a polotržní statky na ziskovém principu. V tomto případě by však nemělo docházet k tomu, že produkce tržních a polotržních statků bude ztrátová a obec se bude muset podílet na úhradě ztráty z výdajů svého rozpočtu. Z tohoto pohledu je doporučován typ společnosti s ručením omezeným. Podle Šaška88 patří do množiny možností v projektech PPP také leasing, udělování koncesí a limitovaných licencí, outsourcingové kontrakty, projektové financování spojující soukromé a veřejné finance, řízená konkurence, některé typy privatizací ve státem regulovaném prostředí a provozování služeb státu na základě dlouhodobých kontraktů.

85

Povolení k určité činnosti. OSTŘÍŽEK, J. Public Private Partnership, 2007, s. 33. 87 PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 140. 88 ŠAŠEK, P. Možnosti financování veřejné správy – partnerství veřejného a soukromého sektoru. In Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů, 2007, s. 340. 86

41

„V posledních desetiletích se PPP rozvíjí ve vyspělých zemích zejména na decentralizované municipální a regionální úrovni, a to zhruba od 70. let 20. století, zvláště v oblasti zabezpečování veřejných statků. Například ve Velké Británii, odkud tento model pochází, se touto formou buduje až 15 – 20 % veřejných investic (což podle Šaška89 představuje asi 65 % podíl na celosvětovém trhu PPP transakcí), a to nejenom na státní úrovni, ale také na úrovni komunální.“90 Od roku 2001 se zde vytvářejí tzv. místní strategická partnerství91, zavedená do systému místní správy, a partnerství v dohodách o místních veřejných službách. V Irsku, Rakousku, ve Francii a ve Švédsku jsou dobré zkušenosti s vytvářením rozvojových rad, jejichž úkolem je příprava strategií hospodářského, kulturního a v širších souvislostech i společenského života v daném regionu či obci. V ČR se municipality do PPP dosud příliš nezapojily. Toto tvrzení potvrzují i výsledky průzkumu Vysoké školy ekonomické uvedené v tabulce 5. Tab. 5: Spolupráce obcí se soukromým sektorem dle dotazníkového šetření VŠE v Praze Forma spolupráce Společné podniky Sponzorství soukromým sektorem Vzájemná odborná pomoc Public-Private Partnership

Velikostní kategorie obcí 2 000 – 4 999 5 000 – 19 999 Nad 20 000 (94 obcí) (83 obcí) (30 obcí) 36,8 % 39,5 % 50,0 % 46,0 % 53,1 % 57,1 % 58,6 % 65,4 % 82,1 % 12,6 % 11,1 % 25,0 %

Pramen: GALVASOVÁ I.: Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 27.

Hlavní příčinou obav z projektů PPP je zřejmě nedostatek finančních prostředků. Dalším důvodem je podle Galvasové92 to, že tato forma spolupráce je nedostatečně legislativně upravená, ale také to, že není dořešena otázka vlastnictví majetku, který bude předmětem projektu. V neposlední řadě podle ní neexistuje jediná odpovědná instituce, která by spravovala procesy v rámci PPP. Subjekty tedy musejí o PPP vyjednávat se všemi subjekty zvlášť, což je velmi komplikované a nákladné. Určité kroky pro podporu PPP již byly v ČR provedeny. Ministerstvo financí zřídilo Centrum pro podporu implementace PPP, jehož úkolem je poskytovat metodické a informační materiály. V roce 2004 byly založeny další dvě organizace - PPP Centrum a Asociace PPP93. 89

ŠAŠEK, P. Možnosti financování veřejné správy – partnerství veřejného a soukromého sektoru. In Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů, 2007, s. 343. 90 PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, s. 142. 91 OSTŘÍŽEK, J. Public Private Partnership, 2007, s. 34. 92 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 36. 93 ŠNAJDR, J. Partnerství veřejného a soukromého sektoru. Ekonom, 51-52/2005, s. 2-3.

42

Úkolem PPP Centra je mít dohled nad PPP projekty – zda jsou dobře řízené a fiskálně bezpečné. Asociace PPP podporuje rozvoj služeb a podnikání formou PPP. Členy asociace se mohou stát právnické i fyzické osoby. Vybudování specializovaného centra je sice částečným řešením nedostatků PPP, ale nebude-li existovat nějaké „komunikační místo“ na místní úrovni, budou PPP stále doprovázet problémy. I přes výše zmíněné obavy existuje několik argumentů pro PPP. Prvním z nich je to, že veřejný sektor díky partnerství se soukromým sektorem nepotřebuje hotové prostředky a veřejnosti jsou i přesto poskytovány služby. Druhý argument se opírá o teorii vlastnických práv, podle které je soukromý vlastník lepším správcem majetku než vlastník veřejný. Ke zvýšení efektivnosti a kvality PPP podle Galvasové94 přispívá i vyšší pružnost a racionalita soukromého sektoru. Faktorem, který by dělal tento model ještě svůdnějším, by mohla být podpora EU. Existuje totiž jistý potenciál pro to, aby tyto projekty byly profinancovány ze zdrojů z EU. Avšak z důvodu náročné administrace těchto projektů a dále z důvodu principu koncentrace, tj. upřednostňování projektů většího rozsahu, jsou lokální projekty často opomíjeny. Významným faktorem úspěšnosti a výhodnosti PPP pro veřejný sektor je dále dle Galvasové95 kvalitní právní zajištění smluvního vztahu. Nové zákony o veřejných zakázkách a o koncesních smlouvách a řízení odstraňují nejvýznamnější legislativní překážky rozvoje tohoto typu spolupráce. Public-Private Partnership přispívá ke zvýšení kvality i efektivnosti veřejných služeb a urychluje realizaci infrastrukturních projektů s dopadem na rozvoj ekonomiky. Tato forma spolupráce se ovšem vyplatí až u projektů většího rozsahu, takže pro malé obce je vzhledem k metodické, organizační i finanční náročnosti použití málo využitelná. Na municipální úrovni jsou úspěšné drobnější projekty např. v oblasti teplárenství, vodního hospodářství, dále v oblasti výstavby a údržby silnic, výstavby a provozování budov, v oblasti zdravotní a sociální péče, IT služeb apod.

Outsourcing Vzhledem k rozsahu poptávky (počet obyvatel) je pro malé obce finančně příliš náročné udržovat technické i personální kapacity na určité služby, a proto pro ně může být významnou pomocí zejména outsourcing. Odborná literatura definuje outsourcing různým způsobem. Velká ekonomická encyklopedie96 definuje outsourcing jako “proces převedení určitých aktivit, které dosud organizace realizovala sama, na externí organizace, od kterých výsledky těchto aktivit (služby a výrobky) bude nakupovat“. Pracovníci konzultační společnosti 94

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 36. Tamtéž, s. 68. 96 ŽÁK, M. a kol. Velká ekonomická encyklopedie, 2002, s. 554. 95

43

Gartner Group97 pak vymezují outsourcing jako „smluvní vztah s externí firmou, pomocí kterého se na tuto společnost přenáší odpovědnost za určitou oblast činností v organizaci“. Obce mohou outsourcing nejčastěji využít v oblasti správy nemovitostí (zahrnující například opravy, údržbu a úklid objektů), údržby komunikací, ostrahy objektů, stravování, informačních technologií, účetních služeb, marketingu, personalistiky a logistiky. Další z činností, která je velmi vhodná k outsourcingu, je profesionální řízení projektů podporovaných z národních a nadnárodních zdrojů. Velká ekonomická encyklopedie uvádí jako důvod pro využívání outsourcingu zejména „nezbytnost finančních úspor nebo také nedostatek zdrojů (např. kapitálu, prostorů, odborníků, informací nebo času)“. Tento trend tedy umožňuje orgánům obce soustředit se na jiné činnosti. Finanční důvody (snížení nákladů a uvolnění interních zdrojů pro další aktivity) spíše doprovázejí ostatní důvody a cíle outsourcingu (zlepšení kvality služeb, rozložení rizik), avšak finanční hledisko představuje hlavní hodnotící a rozhodovací faktor úspěšnosti přesunutí činností na externí dodavatele. Mezi nevýhody outsourcingu lze na druhé straně zařadit riziko výběru poskytovatele outsourcingových služeb (riziko krachu dodavatele statků či poskytovatele služeb), nižší operabilitu, nevratnost rozhodnutí a z toho plynoucí vyšší náklady v případě změny. Nevýhodu může představovat i následná komunikace, pokud jde o globálně outsourcované činnosti a možnost úniku informací mimo organizaci.98

Efekty spolupráce Efekt můžeme jednoduše definovat jako výstup určité činnosti, který souvisí s prostředky a způsoby realizace činnosti. Při spolupráci mezi malými obcemi a podnikateli může být dosaženo ekonomických a neekonomických efektů. Typy efektů v uvedených dvou kategoriích znázorňuje obrázek 3. Podle Búšika99 spolupráce subjektů v území obecně „umožňuje využití odborné kapacity příslušného území, zvyšuje pravděpodobnost odhalení reálných rozvojových zdrojů (finančních, materiálních, personálních a informačních) pro realizaci projektů, přináší zainteresovanost partnerů na požadovaném vývoji, zabezpečuje transparentnost tohoto vývoje a jeho kontrolovatelnost“. Dalšími příklady efektů spolupráce jsou např. synergický efekt ze spojení sil, vyšší efektivnost, lepší využívání výsledků, vyšší využití odborných kapacit a posilování postavení spolupracujících subjektů. 97

BRUCKNER, T., VOŘÍŠEK, J. Outsourcing informačních systémů, 1998, s. 10. HAVLASOVÁ, K. Outsourcing jako nástroj zvyšování konkurenceschopnosti, 2008, s. 20. 99 BÚŠIK, J. Partnerství a regionální rozvoj na Slovensku. In Sborník příspěvků, 2005.

98

44

Obr. 3: Ekonomické a neekonomické efekty spolupráce Efekty spolupráce malých obcí a podnikatelů

EKONOMICKÉ

NEEKONOMICKÉ

Úspory z rozsahu

Zkvalitnění správy věcí veřejných

Přístup k dalším finančním zdrojům

Zkvalitnění poskytovaných statků a služeb

Aglomerační úspory a efekty

Stimulace vlastních zdrojů obce

Vznik konkurenčního prostředí v obci

Distribuce zodpovědnosti a rizika

Zvýšení celkového užitku

Urychlení strukturální přeměny území

Efektivní alokace veřejných prostředků

Systémové provádění projektů

Pramen: autorka

Pro dosažení těchto efektů je nezbytné přihlížet k možnostem jednotlivých subjektů, rozvíjet mechanismy kumulování financí, vyhledávat možnosti úspor a usilovat o získávání prostředků z co nejširšího spektra zdrojů.

Synergické efekty Účinná spolupráce obcí s ostatními subjekty v území vede k synergickým efektům. Slovník pojmů portálu Business Center100 definuje synergický efekt jako efekt společného působení (součinnosti) více prvků, který je obvykle větší nebo kvalitativně lepší než prostý součet efektů ze samostatného působení jednotlivých prvků. K synergickým efektům vede pouze ta spolupráce, která není samoúčelná a která vede ke zlepšení v řadě souvisejících oblastí. Je přitom nutné odlišit od sebe naplnění kvantitativních cílů (délka vybudovaných komunikací, vybudování ubytovacích kapacit, vytvoření nových pracovních míst, ekonomické úspory) a naplnění cílů kvalitativních (zlepšení podmínek pro cestovní ruch – zkvalitnění poskytovaných služeb, zajištění potřebné infrastruktury cestovního ruchu atd.). Rozvoj 100

BUSINESSCENTER: Slovník pojmů [online].

45

kvalitativních charakteristik (intenzivní rozvoj) obce přináší zpravidla větší synergický efekt než rozvoj kvantitativních charakteristik (extenzivní rozvoj) území.

Ekonomické efekty spolupráce Ekonomické efekty obvykle bývají hlavním (avšak ne jediným) aspektem započetí spolupráce. Je vhodné prosazovat především ty projekty, u nichž je prokazatelné, že jejich realizací lze dosáhnout vyššího ekonomického přínosu ve srovnání s jinými běžně používanými postupy. Z hlediska ekonomického můžeme rozlišit několik typů přínosů spolupráce malých obcí a podnikatelů. Jsou jimi úspory z rozsahu, možnost přístupu k dalším finančním zdrojům, vytváření konkurence v obci, aglomerační úspory a efekty, vyšší celkový užitek ze statků a služeb, dosažení vyšší efektivity apod. Spolupracující subjekty dosáhnou při spojení svých sil s ostatními subjekty tzv. úspor z rozsahu v případě, že tento způsob zabezpečení veřejného statku povede k vyšší ekonomické účinnosti. Úspory z rozsahu jsou efekty, kterých subjekty dosahují interně, např. technologií výroby či díky souběžné činnosti na několika podobných projektech. Předpokladem je, že každý ze subjektů bude dělat to, co zvládá nejlépe. „Činnosti vyžadující specifickou odbornost by měly být vykonávány subjekty, které jsou schopny je vykonávat co nejefektivněji.“101 Co se týče specifické odbornosti, vyšší efektivita může být dosažena právě díky manažerským a organizačním technikám soukromého sektoru. Kromě této schopnosti musí být subjekty motivovány ke korektnímu chování, tj. v případě podnikatele k tomu, že neusiluje o nadměrné zvýšení své ziskovosti na úkor veřejných rozpočtů. Například zejména systém fixních plateb z rozpočtu obce plynoucích podnikatelskému subjektu zajišťujícímu veřejné služby, přispívá tomu, že provozovatel se snaží dosáhnout úspor, snaží se zabránit vzniku ztráty apod. V souvislosti s koncentrací aktivit více subjektů v určitém území (např. v podnikatelských zónách) vznikají tzv. aglomerační úspory. Podle Sobotky a Vrtěnové102 se jedná o externí úspory z rozsahu, tedy efekty, kterých firmy a obce nedosahují interně. Z pohledu podnikatele jsou to „exogenní výhody“, které získává, když se lokalizuje do daného území. Ve svém důsledku snižují náklady a dávají firmě konkurenční výhodu. Mezi aglomerační úspory patří např. úspory lokalizační a urbanizační. Lokalizační úspory podle Sobotky a Vrtěnové souvisí se snižováním nákladů díky územní koncentraci určitého odvětví v území tj. prostorové blízkosti specifických výrob (zejména u průmyslu), které jsou vzájemně provázány (odběratelsko-dodavatelské vztahy). Urbanizačními úsporami autoři chápou snižování 101

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 9. SOBOTKA, M., VRTĚNOVÁ, L. Souvislosti rozvoje regionů a rozvoje obcí. In Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů, 2007, s. 278.

102

46

nákladů všech firem v území díky jejich lokalizaci v urbanizované oblasti. Patří mezi ně nižší dopravní náklady, blízkost poptávky a úřadů, široká nabídka práce, rozsáhlý odbytový trh, kvalitní dopravní infrastruktura, možnost přímých hospodářských a sociálních kontaktů s ostatními podniky a s institucemi veřejné správy, dostupnost kulturních zařízení apod. Externí aglomerační úspory se často projevují právě v malých obcích, kde aktivity jedné firmy mají velké pozitivní účinky na jiné firmy, zatímco ve městech umožňuje soustředěný zdroj výrobních faktorů vznik především interních úspor z rozsahu. Sobotka a Vrtěnová zdůrazňují, že aby bylo dosaženo externích úspor, je nutno, aby byl v obci a okolí velký územně soustředěný trh kvalifikované pracovní síly a ostatních výrobních faktorů, tj. plochy, energie, vody, dopravy a dalších služeb. Oba autoři připouštějí, že v maximální dostatečné míře jsou tyto faktory schopna zajistit spíše větší města. Zároveň však upozorňují na to, že s růstem velikosti obce vznikají vedle aglomeračních úspor tendence, které působí právě opačně. Rostou jak výdaje veřejného sektoru na výstavbu a provoz technické a občanské vybavenosti, tak i náklady soukromých subjektů. S růstem velikosti obce (tedy i s růstem její atraktivity) vzrůstají i ceny stavebních pozemků. V takové obci lze pak pozorovat dva zcela protichůdné jevy, tj. růst potenciálních interních a aglomeračních úspor, ale i růst aglomeračních ztrát. Aglomeračním ztrátám lze předcházet efektivnějším využíváním úspor. Aglomeračních úspory a ztráty Sobotka a Vrtěnová měří a hodnotí prostřednictvím produkční funkce: Q = A(z, g)F(K, L) kde: Q – výstup odvětví, F(K, L) – funkce kapitálu a práce, A(z, g) – růstový faktor, kde: z – aglomerační efekty (úspory v nákladech firem), g – úroveň techniky. Pro změření této produkční funkce je nezbytné použít indexy mnoha prvků (zaměstnanosti, půdy, kapitálu a materiálu). Ohodnocení aglomeračních úspor produkční funkcí není jedinou cestou. Rosenthal a Strange103 uvádějí, že jedním z nepřímých způsobů, jak ohodnotit aglomerační výhody, je uvážení růstu. Úvaha vychází z toho, že aglomerační výhody zvyšují produktivitu. Produktivní obce rostou rychleji a proto lze očekávat, že v dané lokalitě bude růst i zaměstnanost.

103

ROSENTHAL, S. S., STRANGE, W. C. Evidence on the Nature and Sources of Agglomeration Economies [online].

47

Jak uvádí Sobotka a Vrtěnová,104 odlišný přístup k měření aglomeračních úspor sleduje vznik nových podniků v obci. Úvaha spočívá v tom, že podnikatelé vyhledávají ty obce (resp. lokality), kde mohou dosáhnout co největšího zisku. Vyhledávají tedy ty nejproduktivnější lokality. Čtvrtý přístup zkoumá aglomerační efekty prostřednictvím vývoje mezd. Úvaha se opírá o tvrzení, že v produktivnějších regionech bude zároveň vyšší úroveň mezd. Poslední přístup využívá ceny pozemků. Firma bude ochotna platit vyšší nájem z pozemku, jestliže může očekávat vyšší dosažené zisky.105 Mnohé formy spolupráce umožňují veřejnému sektoru zajistit díky přístupu k finančním prostředkům soukromého sektoru určitou službu bez významného zadlužení, což často snižuje i potřebu využití úvěrových zdrojů, které znamenají zároveň i úrokové zatížení. S praktikováním některých forem spolupráce přichází i možnost čerpání financí ze strukturálních fondů EU. V praxi se ovšem často stává, že nejen podnikatel, ale i veřejný subjekt má zájem realizovat určitý projekt nikoliv koncepčně, nýbrž účelové – za účelem získání co největšího finančního obnosu. Realizace takových projektů sice přináší dílčí ekonomické efekty, celkový synergický efekt se ale většinou nedostaví. Stejné důsledky může mít i spolupráce příliš velkého množství subjektů či angažovanost jednoho subjektu ve více uskupeních. Finance a personální kapacity se v tomto případě mohou roztříštit a celkový přínos je menší, než kdyby se subjekty soustředily na pouhé jedno partnerství. Efektem rozvíjení spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli může být vznik konkurenčního prostředí. Dle Potluky106 existuje třicetiprocentní nákladová mezera mezi situací, kdy je služba nakupována na trhu, kde existuje konkurence, a situací, kdy je služba poskytována pouze veřejným monopolem. Příkladem konkurenčního prostředí v oblasti hospodaření obcí je např. existence většího počtu soukromých subjektů, které mohou zajišťovat pravidelný odvoz komunálního odpadu a jiné služby pro obec. Představitelé veřejné správy by měli konkurenci v obci podporovat bez ohledu na individuálně motivovaný nesouhlas107 místních podnikatelů.108 Jak bylo zmíněno výše, konkurenční prostředí v obci utváří kromě podnikatelů i neziskové organizace a příspěvkové organizace obce. Přichází 104

SOBOTKA, M., VRTĚNOVÁ, L. Souvislosti rozvoje regionů a rozvoje obcí. In Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů, 2007, s. 280. 105 Tamtéž, s. 281. 106 POTLUKA, O. Decentralizace a spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem. In Sborník příspěvků, 2005. 107 Místní podnikatelé mohou občas v rámci spolupráce s obcí (více či méně skrytě) prosazovat např. omezení vzniku nových podniků v obci. 108 MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství, 2006, s. 52.

48

s nabídkou určitých služeb, o jejichž potřebnosti musí přesvědčit, a snaží se získat podporu zástupců obce stejně jako ostatní subjekty. Konkurenční výhoda podnikatelů oproti ostatním subjektům spočívá v tom, že jejich fungování není závislé na dotacích a podobných subvencích a tím nejsou omezeni v možnostech rozšiřování, modernizace i zvyšování kvality služeb. Ekonomická stránka spolupráce se prolíná se všemi formami spolupráce. Nejzajímavější formou z tohoto hlediska je PPP. Partnerství soukromého a veřejného sektoru má být nástrojem veřejné politiky pro zajišťování veřejných služeb a veřejné infrastruktury. Počítá se mezi prorůstová opatření proto, že stimuluje nárůst soukromých investic v oblasti pořizování veřejných statků a zajišťování veřejných služeb, kdy veřejné investice nepřipadají v úvahu. Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, subjekt veřejné správy realizuje PPP buď založením společného podniku se soukromým subjektem, nebo mu svěří zajištění veřejného statku (tj. udělí mu koncesi). Při založení společného podniku obvykle soukromý sektor vloží základní kapitál, veřejný sektor přispívá nepeněžitým majetkem (pozemky, budovy, dopravní infrastruktura), zbývající kapitál pochází z cizích zdrojů. Udělení koncese, která „je svou podstatou administrativním monopolem uděleným provozovateli služby“109, však může být problematické. „Podle britských studií renomovaných společností se ukazuje, že například zajišťování veřejných statků formou PPP je soukromý sektor schopen provozovat o 15 – 27 % levněji proti tradiční situaci, kdy stát danou službu nebo statek zajišťuje sám. A do této úspory se může vejít i zisk soukromého investora.“110 Realizace zisku ze strany podnikatele tedy neznamená vždy nutně zvýšení nároků na financování z veřejných rozpočtů. Perspektivně orientovaný soukromý podnik se ve své podnikatelské strategii neorientuje na realizaci co nejvyššího okamžitého či jednorázového zisku, nýbrž na udržení dlouhodobé ziskovosti (v nejlepším případě na dlouhodobou realizaci co nejvyšší přidané hodnoty). Předpokládanými efekty aplikace PPP jsou: - zabránění ztrátám veřejných rozpočtů, - efektivnější alokace veřejných prostředků, - zvýšení využitelnosti financí z EU, - snížení zdanění obyvatelstva přenesením některých poplatků přímo na uživatele veřejné služby, - ekonomický růst a růst investic stimulováním soukromých investic, - kontrola vytváření dlouhodobých závazků veřejným sektorem, 109 110

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 67. FONTES RERUM: PPP aneb jak stavět dálnice a mnoho jiného, když erár nemá peníze? [online].

49

- eliminace rizik, - zajištění kvalitních veřejných služeb, - systémové provádění projektů, které by jinak byly prováděny nesystémově. Přes svůj velký význam nejsou ekonomické aspekty společné činnosti subjektů veřejného a soukromého sektoru ve většině případů dořešeny.

Neekonomické efekty spolupráce Efekty spolupráce nelze striktně omezovat jen na oblast ekonomickou, i když lze tvrdit, že na ekonomickou stránku musí být brán zřetel při veškeré činnosti v rámci spolupráce. Mezi neekonomické efekty, dosažené obcemi a podnikateli při uplatňováním principu spolupráce, patří například tyto: - zkvalitnění správy věcí veřejných: Spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem na místní úrovni odstraňuje snahu prosadit celostátní programy a umožňuje regionům obecně definované národní priority konfrontovat a dávat do souladu s místním potenciálem a přiblížit je tak svým občanům. - zkvalitnění poskytovaných statků a služeb: Malí podnikatelé nejčastěji poskytují své statky a služby na trzích lokální úrovně (přímo v obci) a kvalita těchto statků a služeb je často velmi dobrá, protože mezilidské vazby jsou užší a podnikatelské subjekty „se nemohou skrýt pod rouškou anonymity“111. - rozšíření veřejné politiky do opomíjených oblastí: Široká účast partnerů pomáhá rozšířit veřejnou politiku i do oblastí, které byly dosud opomíjeny z důvodu nedostatku informací o potřebnosti zásahu (neformulované místní potřeby), či z důvodu omezení v podobě disponibilních zdrojů veřejného sektoru. - stimulace vlastních zdrojů obce: Některé obce jsou vystaveny dlouhodobému odlivu zdrojů ve formě investic, případně odchodu kvalifikované pracovní síly. Rozvojové politiky obcí se proto musí pokoušet o zvýšení využívání místního potenciálu a o jeho další rozvoj, tedy např. o co nejširší zapojení různých sociálních skupin, o efektivní rekvalifikaci nezaměstnaných občanů apod. - distribuce zodpovědnosti a rizika: Pokud dojde k selhání realizovaného projektu, na němž spolupracovalo více partnerů, rozloží se zodpovědnost za neúspěch na všechny partnery.

111

MALACH, A. Podnikání a veřejná správa v ekonomickém a společenském rozvoji ČR. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 71.

50

- dosažení vyššího stupně soudržnosti veřejného a soukromého sektoru: Úzkou a permanentní spoluprací dochází k posilování vzájemné důvěry, prohloubení a rozšíření vazeb mezi kooperujícími subjekty. - urychlení strukturální přeměny území: V případě obecně sdíleného přesvědčení o potřebě strukturální změny spolupracují obce a podnikatelé ve snaze o dosažení zvoleného cíle co nejrychleji a nejefektivněji. - dosažení vyšší efektivity: Spolupracující subjekty se snaží účelově využít disponibilní zdroje tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího výnosu pro danou komunitu.

Efekty a přínosy spolupráce z hlediska jejich příjemců Pokud spolupráce mezi obcemi a podnikateli probíhá tak, jak by měla, projeví se tato skutečnost v přínosech na obou stranách. Podívejme se na tyto konkrétní přínosy pro každou stranu kooperačního vtahu zvlášť. Obcím, které spolupracují s podnikateli efektivně, může taková spolupráce přinést zvýšení počtu obyvatel (někdy spíše pouze zabrání úbytku obyvatel obce), jejich zaměstnanosti a životní úrovně, zlepšení infrastruktury, efektivnější alokaci zdrojů a rozvoj obchodu. V takových obcích probíhá kvalitní „místní život“ se vším všudy (podnikatelé se angažují při budování staveb občanské vybavenosti jako je plynofikace, výstavba čističky odpadních vod nebo sportoviště). Podnikatelé pro obce představují zdroj příjmů rozpočtů - ze zákona platí daň z příjmů právnických osob, silniční daň, daň z nemovitostí a správní a místní poplatky. Kromě toho přispívají na mnohé aktivity sponzorskými dary. Obdobně má obec zájem o růst zaměstnanosti obyvatel, neboť je zde určitá vazba mezi počty zaměstnanců v obci a výnosy daní ze závislé činnosti. Daňové příjmy obcí vyplývají ze zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní). Podle tohoto zákona jsou příjmem obce, vztahujícím se k podnikatelské činnosti v této obci, následující výnosy:112 -

100 % výnosu daně z nemovitostí podnikatelů, které se nachází na území obce, podíl na 21,4 % (dle přepočteného počtu obyvatel) a 1,4 % (dle přepočteného počtu zaměstnanců) z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků odváděné zaměstnavatelem i této daně vybírané srážkou,

112

MALACH, A. Podnikání a veřejná správa v ekonomickém a společenském rozvoji ČR. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU, 2004, s. 72.

51

-

podíl na 21,4 % (dle přepočteného počtu obyvatel) z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob. Stejně jako obec očekává i podnikatel, že mu spolupráce přinese výhody a užitky. Nejčastěji podnikatelé od zapojení do spolupráce očekávají udržení a zvýšení zisku, který je primárním cílem podnikání. Ze spolupráce s obcí ovšem čistý peněžní zisk přímo plynout nemusí, ale podnikatel může jejím prostřednictvím změnit některé faktory, které se do udržení či zvýšení zisku promítnou (pokles nákladů nebo zvýšení příjmů).113 Výhody pro podnikatele při podnikání v malé obci mohou být následující: snazší rozvíjení podnikatelských aktivit, získání úlevy na daních, poplatcích či pronájmech, lepší vystižení možností trhu nebo také eliminace možných bariér. Konkrétními pozitivní efekty, dosahovanými při spolupráci s obcí podnikatelskými subjekty, jsou zlepšení konkurenceschopnosti na místním trhu, získání nových zákazníků (i veřejného sektoru) a dobrého renomé (neplacená reklama), možnost ovlivnit rozhodování zastupitelstva, týkající se např. podnikatelských aktivit, a celkové dění v obci. Obr. 4: Vztah podniků a veřejných rozpočtů

Pramen: MALACH, A. Vztahy veřejné správy a soukromé sféry v ČR, 2005.

Vzájemný vztah mezi podnikatelskými subjekty a veřejnými rozpočty zobrazuje obrázek 4. Můžeme si povšimnout, že na jedné straně existují finanční toky od podniků do

113

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství, 2006, s. 14.

52

přerozdělovacích procesů ve veřejném sektoru (výtěžky z daní a odvody sociálního a zdravotního pojištění) a na straně druhé dochází prostřednictvím nejrůznějších forem financování z veřejných prostředků k podpoře podnikatelských aktivit.

Hodnocení efektů spolupráce malých obcí a podnikatelů Při hodnocení efektů plynoucích ze spolupráce malých obcí a podnikatelů nás zajímá především míra, do jaké je efektu dosaženo. Tato míra má dvě složky – efektivnost a účinnost. Efektivnost114 řeší otázku, zda je efektu dosaženo nejlepším možným způsobem (porovnání vstupů s výstupy).115 Účinnost je míra, v jaké bylo dosaženo předem stanovených cílů.116 Spolupracující subjekty se tedy obecně snaží účelově využít disponibilní zdroje tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího výnosu pro danou komunitu – co nejvyšší možné efektivnosti a účinnosti. V této souvislosti by bylo vhodné zavést do hodnocení efektů spolupráce malých obcí a podnikatelů hodnotící metodu PSC117 (Public Sector Comparator; komparátor veřejného sektoru). Tato metoda spočívá ve srovnávání těchto dvou hodnot: hodnoty dosažené v případě dodání veřejné služby (veřejného statku) soukromým sektorem (např. projektem PPP) s hodnotou dosaženou nejefektivnějším způsobem zajištění služby veřejným sektorem. Ukazatelem, který měří tyto hodnoty, může být tzv. Value for Money (hodnota za peníze). Tento ukazatel můžeme vysvětlit jako poměr užitné hodnoty, odpovídající např. užitku uživatelů infrastruktury, a ceny, přesněji kumulovaných nákladů za celý život projektu. Z hlediska metod hodnocení projektů jde o metodu výnosnosti (rentability) projektu. U menších projektů může být k posouzení výhodnosti spolupráce využita metoda předběžné analýzy užitku a nákladů118 (Preliminary Cost-Benefit Analysis), která určuje měřítko nákladů poskytování služby interně a externě, tj. určuje, zda potenciální výhody způsobu zabezpečování statků a poskytování služeb převažují nad náklady. Další metodou porovnávání efektů plynoucích z realizované spolupráce oproti variantě upuštění od spolupráce je metoda výběru nejlepší možné varianty. Tato metoda je vhodná zejména v případech, kdy lze jen velmi obtížně stanovit náklady veřejného sektoru. Vhodným srovnávacím kritériem může být například tzv. kreditní rating. Při ratingovém hodnocení

114

BROWN, C.V., JACKSON, P. M. Ekonomie veřejného sektoru, 2003, s. 243. Vedle efektivnosti by zde mohlo jít i o hospodárnost, tedy dosažení cíle s nejnižšími náklady. 116 GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 89. 117 FONTES RERUM: PPP aneb jak stavět dálnice a mnoho jiného, když erár nemá peníze? [online]. 118 ŠAŠEK, P. Možnosti financování veřejné správy – partnerství veřejného a soukromého sektoru. In Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů, 2007, s. 339. 115

53

subjektů se analyzuje řada finančních a nefinančních ukazatelů a výstupem je jeden ze stupňů (A, B+, B, B-, C+, C, C-) doplněný komentářem o míře rizika a silných a slabých stránkách hodnoceného subjektu. Metodika výpočtu ratingu byla vyvinuta na základě expertních znalostí především z bankovního sektoru.119 Podle Ostřížka120 mají v ČR vyšší rating organizace veřejného sektoru oproti soukromým subjektům. S tím souvisí například i snazší dostupnost a nižší cena případného úvěru poskytnutého veřejnému sektoru. Ve světovém měřítku jsou to naopak spíše privátní společnosti, kdo má vyšší rating. Čtvrtou metodou srovnávání, která se vyskytuje například u projektů PPP zahrnujících poskytování služeb, pro které existuje dobře fungující trh, je benchmarking. Jde o srovnávání nabídek vzešlých pouze ze strany soukromého sektoru, bez ohledu na náklady veřejného sektoru. Jedná se například o srovnání přínosů z projektů PPP typu provoz veřejného osvětlení, teplárny, vodárny apod.121 Předpokládané efekty spolupráce bychom mohli hodnotit i porovnáváním s již dříve dosaženými efekty spolupráce.

Rizika spolupráce subjektů veřejného a soukromého sektoru Spolupráce subjektů veřejného a soukromého sektoru má mnoho forem, které se vzájemně liší strukturou smluvního uspořádání, rozložením úhrad, nakládáním s majetkem, ale také alokací rizik. Jedním z těchto rizik je riziko nedosažení očekávaných efektů. Hlavním cílem při volbě té které formy spolupráce by měla být snaha „strukturovat vztah mezi stranami tak, aby rizika nesli ti, kdo je nejlépe umějí řídit“.122 Při dobře uzavřených kontraktech na sebe většinu operačních, konstrukčních a dalších rizik projektů přebírá soukromý subjekt a veřejný sektor neinvestuje vlastní zdroje do vybudování této služby. Stát si do jisté míry kupuje od toho privátního subjektu efektivnost, které někdy není schopen vlastními silami dosáhnout. Největší rizika přinášejí projekty PPP (tab. 6) a to vzhledem k tomu, že se týkají poskytování specifických statků a služeb a jsou dosti komplikované, pokud jde o jejich projektování, implementaci a řízení. Úspěšnost PPP projektů závisí na minimalizaci zmíněných rizik a rizika zase na existenci účinného legislativního a kontrolního rámce. Standardizace smluv do značné míry dokáže limitovat ekonomická rizika a zároveň i rizika právní.

119

NETDIRECT: NetDirect je finančně stabilní a růstový [online]. OSTŘÍŽEK, J. Public Private Partnership, 2007, s. 42. 121 Tamtéž. 122 HELIKAROVÁ, K., Projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru – rozpočtové souvislosti. In Sborník příspěvků, 2005.

120

54

Tab. 6: Rizika spojená s PPP Typy rizika Politické riziko (riziko ztráty kontroly nad poskytováním veřejných služeb; změna vládní politiky, tzn. změn priorit) Právní riziko (změny právního rámce) Makroekonomické riziko (riziko vzájemného vytěsňování veřejných a soukromých investic; inflační riziko; riziko změny úrokových sazeb) Riziko nedodržení kontraktu

Riziko přebrané veřejným sektorem X

Riziko přebrané soukromým sektorem

X

X

X

X

X

Technické riziko (riziko konstrukční a operační; riziko projektové dokumentace) Riziko zpoždění (vůči plánům) Dodatečné provozní náklady (režijní a administrativní) Riziko návratnosti

X

X

X X X

Riziko kvality

X

Riziko vyšší moci (války; teroristické útoky)

X

X

Pramen: autorka

Teoreticky základní zásadou alokace rizik mezi soukromého a veřejného partnera v rámci PPP je princip, kdy riziko nese ta strana, která má nejlepší předpoklady k jeho efektivnímu řízení a tudíž vynaloží srovnatelně nižší náklady, než by tomu bylo v případě přenesení rizika na druhou stranu. V neposlední řadě je důležité zajistit správné rozdělení práv a povinností. Je naprosto zřejmé, že bezproblémová realizace PPP projektů závisí také na stabilitě českého prostředí obecně, na vyspělosti české politické kultury a na míře korupce ve společnosti.

Bariéry spolupráce Dosud jsme předpokládali, že subjekty soukromého a veřejného sektoru jsou ke vzájemné spolupráci přitahovány mnoha stimuly. Spolupráce například zavádí do systému zdravé konkurenční prostředí, umožňuje snižovat počet pracovníků veřejného sektoru a zvyšuje tlak na efektivnost systému. V malých obcích je spolupráce často jedinou cestou, jak zajistit dostupnost základních služeb. Pro perspektivně uvažujícího podnikatele představují společné

55

projekty soukromého a veřejného sektoru zajímavou investiční příležitost a subjekty veřejné správy relativně spolehlivého partnera. Rozvíjení spolupráce je však třeba rozvést i kriticky. Často totiž přetrvává snaha o prosazení vlastních individuálních zájmů a ke skutečné spolupráci, jejímž smyslem je dosažení synergického efektu, nemusí ani dojít. Zůstává otázkou, jakými impulsy jsou jednotlivé spolupracující subjekty vedeny a jaké od spolupráce očekávají výsledky a efekty. Může nastat situace, kdy i přes velkou snahu dvou kooperujících subjektů existují překážky (vnější bariéry nebo také objektivní meze), které účinnou a efektivní spolupráci subjektů narušují či naprosto znemožňují. Příkladem vnější bariéry může být zákonem deklarovaná povinnost provozovat vyhrazené aktivity výhradně státem, nekvalitní právní rámec apod. Další problémy vznikají za opačné situace, kdy se i přes zřejmou maximální výhodnost spolupráce objevuje na straně některého subjektu neochota zapojit se do jakékoliv formy spolupráce či obava z výše zmíněných rizik, nebo se pouze nenajde nositel rozvojového úsilí (vnitřní neboli subjektivní bariéry). Takovou bariérou může být nedostatečná politická a podnikatelská kultura, zbyrokratizovaná veřejná správa či nerozvinutá občanská společnost. Dalšími vnitřními bariérami rozvíjení spolupráce jsou i náklady, mezi které můžeme zahrnout časové náklady aktérů, technické náklady (telefon, doprava, IT) a náklady na externí služby (na právní poradenství, školení, školicí materiály apod.). Tab. 7: Rozdíly mezi veřejnou a soukromou sférou

Princip rozdělování Hlavní aktér Cíl Kontrola Počet úrovní řízení Podněty Jistota práce Princip umístění Princip způsobilosti Financování Struktura trhu

Veřejná sféra demokracie občan nejasný nejasná mnoho slabé vysoká geografický komunální daně monopol

Soukromá sféra cenový systém vlastník zřetelný zřetelná málo silné nízká tržní tržní tržby konkurence

Pramen: OSTŘÍŽEK, J. Public Private Partnership, 2007, s. 47.

Mnoho potenciálních bariér spolupráce vychází z rozdílných vlastností soukromého a veřejného sektoru (tab. 7). Hlavní bariérou v provádění spolupráce v ČR je to, že zde ještě 56

chybí povědomí o možných efektech spolupráce – povědomí o tom, že spolupráce může přispět v konečném důsledku k synergickému efektu. Rovněž se ukazuje, že plně dostačující nejsou ekonomické aspekty spolupráce, stejně tak ani její současná organizační a právní úprava umožňující různé formy spolupráce s rozmanitými subjekty.

57

PRAKTICKÁ ČÁST - SPOLUPRÁCE OBCÍ A PODNIKATELŮ NA TŘEBÍČSKU V praktické části diplomové práce bylo ve vybraných obcích okresu Třebíč ověřeno reálné fungování spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli a využívání efektů plynoucích z takovéto spolupráce. Pro získání dat bylo využito dotazníkového šetření.

Charakteristika území Okres Třebíč ve své stávající rozloze vznikl při reformě administrativního členění republiky k 1. 7. 1960. Nachází se na jihozápadě Moravy, v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny, na středním toku řek Jihlavy a Oslavy. Je jedním z pěti okresů kraje Vysočina. Rozlohou 1518,9 km2 je desátým největším okresem celé České republiky. Obr. 5: Okres Třebíč

Pramen: ČSÚ, Statistická ročenka kraje Vysočina, 2008.

Demografická a sídelní struktura Z hlediska počtu obyvatel (117 367 při sčítání v roce 2001; podle ČSÚ123 113 952 v roce 2008) je Třebíč okresem jen průměrné velikosti (patří až do čtvrté desítky mezi 77 okresy ČR), avšak v rámci kraje Vysočina má více obyvatel pouze okres Žďár nad Sázavou.124 123

ČSÚ: Statistická ročenka kraje Vysočina [online].

58

Tab. 8: Sídelní struktura okresu Třebíč v období 1991 – 2004 Počet obyvatel

Počet obcí Rok

0 – 199 200 – 499 500 – 999 1 000 – 1 999 2 000 – 4 999 5 000 – 9 999 10 000 a více CELKEM

1991 59 60 23 8 2 3 1

1997

156

Podíl obcí (v %)

78 61 20 8 3 2 1

2004 75 65 18 9 3 2 1

1991 37,8 38,5 14,7 5,1 1,3 1,9 0,7

1997 45,1 35,3 11,6 4,6 1,7 1,1 0,6

2004 43,3 37,7 10,4 5,2 1,7 1,1 0,6

173

173

100,0

100,0

100,0

Pramen: ČURDA, A. Regionálně geografická analýza zemědělství okresu Třebíč, 2005, s. 36.

Počet obcí v okrese Třebíč je oproti jiným okresům dosti vysoký (podle SLDB 2001 je to 173 obcí; podle ČSÚ 167 obcí v roce 2008). Tato sídla jsou navíc poměrně málo lidnatá. Hustota zalidnění je výrazně pod průměrem ČR. Sto padesát tři (přibližně 92 %) obcí okresu má méně než 1 000 obyvatel (graf 1) a dle metodiky zvolené pro tuto práci jsou tedy malými obcemi. Graf 1: Malé obce v okrese Třebíč 125 9 000 8 000 Počet obyvatel

7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0 Obce

Pramen: autorka

V těchto obcích však žije pouze třetina obyvatel. Na Třebíčsku v posledních desetiletích mírně převažuje podíl městského obyvatelstva, který v roce 2001 činil 53,2 % (graf 2). 124 125

ČURDA, A. Regionálně geografická analýza zemědělství okresu Třebíč, 2005, s. 13. Pro přehlednost nezahrnuto město Třebíč.

59

Graf 2: Podíl městského a venkovského obyvatelstva v okrese Třebíč 100 80

36,2

39,82 52,26

53,4

53,2

47,74

46,6

46,8

1950

1970

60 40

63,8

60,18

20 0 1869

1910

1930

Venkovské obyvatelstvo (v %)

Městské obyvatelstvo (v %)

Pramen: ČURDA, A. Regionálně geografická analýza zemědělství okresu Třebíč, 2005, s. 36.

Statut města mají obce Třebíč (38 785 obyvatel k 1. 1. 2004), Moravské Budějovice (7 971 ob.), Náměšť nad Oslavou (5 192 ob.), Jemnice (4 311 ob.), Jaroměřice nad Rokytnou (4 171 ob.) a nejnověji Hrotovice (1 780 ob.).

Charakteristika území z hlediska podnikatelských aktivit Okres Třebíč se řadí mezi okresy průmyslově-zemědělské. Na hospodářskou situaci a zaměstnanost v okrese těžce dolehly důsledky transformace hospodářství po roce 1989. Důsledkem likvidace nebo alespoň dramatického omezení výroby v největších podnicích okresu se stala vysoká nezaměstnanost (obr. 6), k níž přispělo i propouštění v ostatních podnicích a úřadech. Vznik nových pracovních míst v malých a menších soukromých firmách mohl důsledky těchto procesů jen do jisté míry utlumit. Do některých podniků vstoupil zahraniční kapitál nebo byly zahraničními vlastníky nově založeny.126 V okrese Třebíč je registrováno 21 911 podnikatelských subjektů, z toho 17 897 fyzických osob (z toho 14 753 živnostníků a 2 012 samostatně hospodařících rolníků či zemědělských podnikatelů) a 3 615 právnických osob (z toho 1 589 obchodních společností).

126

ČURDA, A. Regionálně geografická analýza zemědělství okresu Třebíč, 2005, s. 36.

60

Obr. 6: Míra nezaměstnanosti v okresech kraje Vysočina k 31. 12. 2007

Pramen: ČSÚ, Statistická ročenka kraje Vysočina, 2008.

Co se týče počtu zaměstnanců, situace se má takto: 29,3 % registrovaných jednotek je bez zaměstnanců, 8,9 % ze všech ekonomických subjektů v okrese jsou drobnými podnikateli (do 9 zaměstnanců), 2,2 % tzv. malými podniky (do 49 zaměstnanců) a 0,6 % středními podniky (50 až 249 zaměstnanců). Velké podniky (nad 250 zaměstnanců) tvoří pouze 0,05 % všech ekonomických subjektů. Nejvíce ekonomických subjektů působí překvapivě ve službách (27,7 %). V průmyslu působí 24,2 % a v zemědělství 11,8 % podnikatelských subjektů. Podnikatelské subjekty vedle produkce zboží a služeb vytvářejí pracovní příležitosti pro obyvatelstvo, čímž zvyšují jejich kupní sílu a zajišťují růst agregátní poptávky jako jedné z determinant ekonomického rozvoje. Z tohoto hlediska by nás mohly zajímat především subjekty působící v zemědělství, neboť převážná většina z nich působí právě v malých obcích. Ke konci roku 2003 působilo v okrese Třebíč 22 zemědělských družstev, 15 společností s ručením omezeným, 3 akciové společnosti, jeden školní statek a 398 reálných samostatně hospodařících rolníků (SHR). SHR jsou fyzickými osobami podnikajícími v zemědělství. Tyto nové podnikatelské subjekty se začínají v zemědělství ČR, a tedy i v okrese Třebíč, objevovat po roce 1990. Z celkového počtu 173 obcí okresu Třebíč hospodařil ve 149 obcích alespoň jeden SHR. Nejvíce zastoupeni (58 %) jsou v okrese Třebíč SHR obhospodařující půdu do výměry 30 ha. 61

Významnějších SHR, jenž hospodaří na půdě o výměře větší než 200 ha, se na Třebíčsku vyskytuje 11, přičemž bezesporu největším samostatně hospodařícím rolníkem je Adolf Neuman z Okřešic (1 292 ha).127 Zemědělské podniky se kromě zemědělských aktivit zabývají poměrně širokým spektrem nezemědělských aktivit (provozování dopravy, pronájem nemovitostí, obchodní činnost, opravárenství zemědělských strojů, provozování jatek, pekařství, dřevovýroba, výroba lihu, výroba plastů a chemická výroba) a projevují největší ochotu ke spolupráci.

Zhodnocení situace v území Vysoká nezaměstnanost a nízké platy, pramenící mimo jiné i ze špatně fungující základny podpory podnikání, jsou dnes hlavními problémy třebíčského okresu. Zvlášť tíživá je situace na vesnicích, kde se k obecným problémům přidružuje ještě útlum zemědělství a špatná dopravní obslužnost. Naopak silnými stránkami pro další rozvoj okresu jsou strategicky výhodná poloha, dobrá dopravní dostupnost (blízkost dálnice D1) a tradice malého a středního podnikání. Hrozbou do budoucna může být nedostatečné využívání fondů EU a převaha investic do výroby nad investicemi do služeb. Okres by se proto měl zaměřit na zlepšení ekonomických ukazatelů, a to pomocí změny struktury volných pracovních sil, která může ovlivnit vstup dalších zahraničních investorů. Důležitou ambicí do budoucna při rozvoji spolupráce minimálně na úrovni města Třebíč je Západomoravská vysoká škola, která nabízí studium oborů Veřejnosprávní studia, Management a marketing, Informační management a Aplikované informační technologie. Vysoká škola je schopna nabídnout mnohé přínosy:128 odborníky, kteří jsou schopni poskytnout teoretický a odborný základ veřejné politiky, dokumenty, nástroje, moderní poznatky a metody, které dosud obce neznají a nepoužívají, výzkum dle požadavků obcí, seznámení se zahraničními zkušenostmi a postupy, využití studentů pro dílčí výzkumy a zpracování podkladů apod. Potenciál k zapojení Západomoravské vysoké školy do spolupráce s obcemi a podnikateli je tedy zřejmý.

127 128

ČURDA, A. Regionálně geografická analýza zemědělství okresu Třebíč, 2005, s. 46. MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství, 2006, s. 19.

62

Tab. 9: SWOT analýza okresu Třebíč − − − − − −

Silné stránky prestiž a tradice podniků výhodná poloha u dálnice D1 nižší mzdové náklady z pohledu zahraničních investorů tradice odborného a učňovského školství podmínky pro rozvoj cestovního ruchu Západomoravská vysoká škola

− − − − − − − −

− − − − − −

Příležitosti rozvoj nových inovačních oborů možnost čerpání podpory z EU zvýšení přílivu zahraničních investic blízkost dálnice D1 zvýšení atraktivity regionu pro návštěvníky spolupráce soukromého a veřejného sektoru

− − − −

Slabé stránky nižší ekonomický růst vyšší míra nezaměstnanosti velký negativní dopad restrukturalizace špatně fungující základna podpory podnikání absence nadřazeného železničního koridoru nízký podíl technicky vzdělaných absolventů VŠ nízký podíl přímých zahraničních investic neexistence péče o zahraniční investory Hrozby bariéry podnikání vzhledem k nepružné a nepřehledné legislativě nízký stupeň podpory z EU nedostatečné využívání fondů EU související se zvládáním administrativní náročnosti nízký stupeň podpory vědy a výzkumu ze strany státu

Pramen: autorka

Největší příležitost pro rozvoj okresu je spatřována především v zapojení obou sektorů – soukromého a veřejného – do spolupráce a ve využívání ekonomických a neekonomických efektů plynoucích z této spolupráce. Strategickým cílem obcí Třebíčska by mohla být např. kooperace s podnikatelskými subjekty při rozvoji služeb v cestovním ruchu. Jedním z důvodů je fakt, že aktivity jednotlivých sektorů jsou na poli cestovního ruchu úzce propojeny. Obce v této souvislosti vystupují zejména v roli vlastníka významné části turistické infrastruktury (turistické pamětihodnosti, doprovodná turistická infrastruktura atd.). Vzhledem ke své malebné, zachované a ekologicky poměrně málo zatížené krajině, řadě přírodních i historických památek okres nabízí dobré příležitosti pro pobytovou zimní i letní turistiku (sjezdovky, běžecké tratě, rybníky, Dalešická přehradní nádrž) a návštěvu hodnotných kulturně-historických památek.

Spolupráce malých obcí a podnikatelů ve vybraných obcích Realita fungování spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli byla ověřena dotazníkovým šetřením ve vybraných obcích okresu Třebíč. Cílem dotazníkového šetření bylo na vybraných obcích ověřit reálné využívání možností spolupráce těchto obcí s podnikatelskými subjekty a identifikovat dosažené efekty spolupráce. 63

Dotazníkové šetření Metodou výzkumu byl socioekonomický průzkum založený na dotazníkovém šetření. Dotazníky byly vyhotoveny ve dvou verzích. Jeden typ dotazníků byl určen starostům malých obcí. Obsahuje 24 uzavřených i otevřených otázek s možností dotazovaného vyjádřit se k dané problematice. Celkově bylo v rámci šetření osloveno 12 starostů malých obcí, se kterými byl o telefonické domluvě proveden osobní rozhovor. Důvod zvolení této metody spočíval především v autentičnosti výpovědí starostů. Jejím úskalím naopak byla její finanční a časová náročnost. Všichni starostové se k šetření stavěli velice kladně. Dotazníky by tedy měly mít dostatečnou vypovídací schopnost. Druhý typ dotazníků byl vyplňován soukromými subjekty podnikajícími v malých obcích okresu Třebíč. Devatenáct subjektů z celkového počtu dvaceti osmi dotázaných subjektů bylo živnostníky, jeden byl samostatně hospodařícím rolníkem, pět subjektů bylo obchodní společností a právní forma dalších tří bylo družstvo. Graf 3: Struktura výběrového souboru podnikatelů

18%

11%

4% Živnostníci SHR Obchodní společnost Družstvo 67%

Pramen: autorka

Dotazník o dvaceti otázkách byl respondentům zaslán poštou129 po předchozí telefonické domluvě. Z celkového počtu oslovených podnikatelských subjektů nakonec navrátilo vyplněné dotazníky 21 (tj. 75 %) respondentů. I přes nižší absolutní návratnost dotazníků od 129

Dotazník byl vytisknut na šesti stranách formátu A4 a umístěn do obálek (formátu A4) s adresou

respondentů. Obálka dále obsahovala obálku s mojí adresou a poštovní známkou. Dotazníky byly rozeslány během měsíce ledna. Doba návratnosti dotazníků byla v průměru pět dní.

64

podnikatelů, která byla podle mého názoru způsobena jejich časovou zaneprázdněností, se budu snažit analyzovat i jejich názory na problematiku a vyvodit konkrétní závěry i za tuto kategorii respondentů. Oba typy dotazníků se skládají ze dvou částí, přičemž v první části každého z nich kladu otázky zcela specifické pro podnikatele a stejně tak zcela specifické pro starosty obcí. Ve druhé části dotazníků jsou identické otázky zjišťující tatáž fakta. Nyní si povšimněme vybraných souhrnných výsledků první části dotazníků u jednotlivých skupin respondentů. Základní motivací šetření mezi starosty obcí bylo zjistit informace o stavu podnikání v jejich obci. Starostové byli nejdříve dotázáni na to, jak velký zájem o podnikání v jejich obci mají podle jejich názoru podnikatelé. Osm starostů obcí se shodlo na tom, že zájem je průměrný. Tři starostové jsou toho názoru, že zájem o podnikání v jejich obci je malý. Pouze v jedné obci je údajně zájem velký. Dalšími dvěma dotazy bylo zjišťováno, jak se zájem soukromých subjektů o podnikání v jejich obci projevuje a zda jsou mezi nimi spíše místní občané či lidé odjinud. V šesti obcích podnikatelé spíše rozšiřují stávající firmy. Ve čtyřech obcích jsou zakládány i zcela nové firmy, přičemž ve dvou obcích jsou jimi ve větší míře místní podnikatelé a do dvou obcí přicházejí spíše noví podnikatelé odjinud. Dva starostové prohlásili, že v obci není zájem o podnikání a podnikatelé spíše ukončují činnost. Další zjišťovanou skutečností byla míra angažovanosti podnikatelů v obci. Z výsledků šetření vyplývá, že když už se podnikatelé nějakým způsobem v obci angažují, jde především o spolufinancování kulturních akcí obce a dalších jejích činností. Velice uspokojivý výsledek přinesly odpovědi týkající se míry zaměstnanosti místních občanů místními podnikateli. V sedmi obcích zaměstnávají místní podnikatelé méně než čtvrtinu ekonomicky aktivních občanů, avšak ve čtyřech obcích se tato míra pohybuje i mezi dvaceti pěti a padesáti procenty ekonomicky aktivními obyvateli. Jeden ze starostů nedokázal odpovědět. Jak vyplývá z výsledků šetření mezi podnikateli, většina z nich má v místě podnikání i bydliště (všichni živnostníci podnikají v místě svého bydliště). Tři obchodní společnosti a jedno družstvo mají v obcích sídlo, aniž by kdokoli z vedení v obci bydlel nebo odsud pocházel. Většinu těchto subjektů k podnikání v obci údajně vedlo to, že obec nabídla levný pozemek či nemovitost. Dalším motivem byla perfektně připravená průmyslová zóna.

65

Podnikatelé se dále měli vyjádřit k tomu, zda hodlají v nejbližších pěti letech změnit sídlo podniku nebo chtějí v obci i nadále podnikat. Tři respondenti odpověděli, že plánují přemístit sídlo jejich činnosti. První respondent prý takto učiní za účelem přiblížení se svým dodavatelům a odběratelům, druhý z důvodu nedostatečných prostor pro svoji činnost a třetí respondent odpověděl, že jiná obec nabízí lepší podmínky a větší výhody. Patnáct respondentů se stěhovat nehodlá. Hlavním důvodem je jistá zainteresovanost vůči obci, zejména k občanům – zaměstnancům (odpověď devíti podnikatelů), další čtyři odpovědi byly odůvodněny příliš vysokými náklady na přemístění firmy. Dva respondenti svoji odpověď nezdůvodnili. Odpovědi na otázku, zda se podnikatelé nějakým způsobem angažují v obci, byly následující: šest podnikatelských subjektů poskytuje obci technické prostředky či prostory pro její potřeby a zhruba stejný počet subjektů sponzoruje kulturní akce v obci. Ve druhé části obou dotazníků bylo téměř identickými otázkami zjišťováno, jaké mají starostové a podnikatelé povědomí o spolupráci, o jejích možných formách a o efektech plynoucích z takovéto spolupráce a jak se názory těchto dvou skupin na zmíněnou problematiku liší. Účelem prvního dotazu bylo zjistit, které z explicitně vyjmenovaných forem spolupráce dotazované subjekty znají. Z výsledků šetření plyne (respondenti mohli zaškrtnout více možností), že pro podnikatele je nejznámější formou spolupráce forma smluvní (dvacet respondentů), přičemž nejčastěji byla uváděna smlouva o pronájmu (osmnáctkrát). V povědomí většiny podnikatelů (osmnáct respondentů) jsou i veřejné zakázky. Je velice zajímavé, že pouze tři respondenti znají partnerství veřejného a soukromého sektoru. Z odpovědí získaných od starostů vyplývá, že největší povědomí mají o veřejných zakázkách (deset starostů) a o možnosti zajištění veřejných statků a služeb soukromým sektorem (osm starostů). Polovina starostů zná smluvní formy spolupráce. Zajímavé je, že ani jeden ze subjektů (obou skupin dotazovaných) nezná outsourcing. Výsledek je blíže lustrován grafem 4.

Graf 4: Povědomí respondentů o možných formách spolupráce (v %)

66

smlouva o sdružení zájmové sdružení právnických osob smlouva o pronájmu, o provozu atd. partnerství veřejného a soukromého sektoru outsourcing zajišťování veřejných statků prostřednictvím soukromých subjektů zajišťování veřejných služeb prostřednictvím soukromých subjektů veřejná zakázka u soukromého sektoru

0

10

Podnikatelé

20

30

40

50

60

70

80

90 100

Starostové

Pramen: autorka

Základní otázka dotazníkového šetření zněla: „Dochází v místě Vašeho působení ke spolupráci mezi obcí a podnikateli?“ Všichni starostové odpověděli, že vzájemná spolupráce v obci probíhá. Odpovědi podnikatelů už tak jednoznačné nebyly. Názor starostů sdílí pouze necelé dvě třetiny podnikatelů. Z odpovědí vyplývá, že zřejmě existují rozdíly ve vnímání spolupráce, neboť zatímco subjekty veřejné správy jsou přesvědčeny, že spolupráce v obci probíhá, osm podnikatelů (z pěti různých obcí) je opačného názoru. U subjektů, které uvedly, že ke spolupráci v jejich obci nedochází (osm podnikatelů), bylo dále zkoumáno, proč tomu tak je a zda jsou subjekty připraveny podniknout nějaké kroky ke zlepšení situace. Čtyři podnikatelé se domnívají, že je to obec, kdo nemá o spolupráci zájem. Dva respondenti ve spolupráci nespatřují přínosy a efekty, a dva podnikatelé uvedli, že ke spolupráci jednoduše nebyla příležitost. Žádný z těchto podnikatelů se zřejmě nechystá podniknout kroky ke zlepšení situace. Tito respondenti poté dále odpovídali až na otázku č. 13. Průzkum tedy sice odhalil, že ve všech obcích subjekty veřejného a soukromého sektoru navzájem spolupracují (tj. myslí si to aspoň jedna strana), ovšem intenzita této spolupráce je na velmi nízké úrovni. Jedinou formou spolupráce uváděnou podnikateli totiž byla její nejjednodušší forma – koordinace činností. Na prvním místě podnikatelé uváděli vzájemnou výměnu informací a zkušeností (patnáct), dále pak pořádání společných kulturních akcí (deset) a poskytování technických zdrojů (pět). O koordinaci činností s podnikatelskými subjekty hovořili i všichni starostové. Nejčastěji podle nich jde o vzájemnou výměnu informací a zkušeností (jedenáct), o vzájemnou propagaci (šest) a o společné pořádání kulturních akcí (pět). V osmi obcích dochází ke spolupráci i na základě veřejných zakázek 67

u soukromého sektoru (osvětlení, výstavba čističky odpadních vod, hřiště, kanalizace apod.). V žádné z těchto obcí se však do výběrového řízení nepřihlašují místní podnikatelé a veřejnou zakázku tedy dostávají firmy, které nepůsobí v obci. Dále se ukázalo, že ve většině případů iniciuje spolupráci obec a že to podnikatelé dokonce přímo očekávají. Je to tedy zpravidla obec, kdo volí formu zapojení partnerů do spolupráce, informuje potenciální partnery o svých záměrech (prostřednictvím webových stránek, či zveřejněním záměru na úřední desce) a následně provádí výběr partnerů. Obec dále svolává partnery a rozesílá materiály k jednání, informuje je o postupech, iniciuje, shromažďuje, posuzuje a využívá návrhy, připomínky a doporučení partnerů i veřejnosti. V případě formalizovaných partnerství pak většina obcí uzavírá smlouvy. Nicméně i v případech méně formalizovaných partnerství je účelné převést ústní dohody do písemné formy, např. ve formě zápisu z jednání, společného prohlášení apod. Starostové uvedli, že přílišná administrativní zátěž v kombinaci s nedostatečným počtem pracovníků má za následek nedostatek času na aktivní a kvalitní provádění výše zmíněných aktivit, které spolupráce obnáší. I přes časovou zaneprázdněnost většině starostů iniciativa nechybí. Pro ně je totiž povzbudivým zjištěním to, že i soukromé subjekty jsou přesvědčeny o smysluplnosti a perspektivě spolupráce s veřejným sektorem. Graf 5: Výsledné hodnocení spolupráce (podnikatelé)

dostatečně 23%

dobře 31%

výborně 15%

chvalitebně 31% nedostatečně 0%

Pramen: autorka

V další části dotazníků byli respondenti požádáni o zhodnocení spolupráce a efektů z ní plynoucích. Výsledné hodnocení zobrazují grafy 5 a 6. Spolupráci subjekty hodnotily známkami jako ve škole - na pětistupňové škále od výborné po nedostatečnou. Lepší hodnocení spolupráce podle očekávání vyplývá z odpovědí starostů - polovina starostů ji 68

hodnotí známkou „2“, tj. chvalitebně. Ani jeden z respondentů nepovažuje spolupráci za nedostatečnou. Graf 6: Výsledné hodnocení spolupráce (starostové)

dobře 33%

nedostatečně 0%

dostatečně 0%

výborně 17%

chvalitebně 50%

Pramen: autorka

Jak se ukázalo, menší spokojenost starostů obcí je se vzájemnou komunikací při spolupráci s podnikateli. Hodnotí ji v průměru o klasifikační stupeň hůře než samotnou spolupráci, zatímco hodnocení podnikatelů je zcela identické s předchozím hodnocením samotné spolupráce. Další otázka zněla: „Co považujete za největší přínosy spolupráce?“ Mezi hlavní přínosy spolupráce podle starostů patří hospodářský a kulturní rozvoj obce, propagace obce navenek, zvýšení konkurenceschopnosti místních podnikatelů a rozšíření pracovních příležitostí pro občany. Z odpovědí podnikatelů vyšlo najevo, že nejpřínosnější je pro ně taková spolupráce, jejímž výsledkem jsou spíše hmotné výstupy, např. ve formě katalogů a různých propagačních materiálů. Tento fakt se projevuje i v praxi, kdy řada aktérů spolupracuje na této bázi. Největší překážkou a zároveň nejslabší stránkou je podle 90 % respondentů jednoznačně komunikace, která jde v ruku v ruce s rozdíly v myšlení subjektů veřejného a soukromého sektoru. Jako slabé stránky jsou vnímány i nedostatečná informovanost subjektů o efektech spolupráce a nedostatečná motivace ke spolupráci (prosazování vlastních nikoliv společných zájmů, obavy z konkurence – jednotliví aktéři se někdy navzájem považují za konkurenty nikoli za potenciální partnery). Spolupráce s sebou podle respondentů nese i problémy finančního rázu (nedostatek finančních prostředků, obava jednotlivých účastníků z budoucího možného narůstajícího finančního zatížení). Nedá se však říci, že by mezi subjekty panovaly 69

neshody v tom, kdo ponese náklady spolupráce (časové a technické náklady, cestovné). Všichni starostové a 90 % podnikatelů totiž uvádí, že každý z partnerů by měl nést své náklady. Dva podnikatelé se domnívají, že náklady by měla nést spíše obec, protože dostává dotace a získává příjmy z daní podnikatelů. Problémem zde může být hlavně vyčíslení všech nákladů. Respondenti se rovněž vyjadřovali k efektům spolupráce. Na klasifikační stupnici (1 – velice důležité, 5 – nedůležité) se měli vyjádřit k tomu, jak moc jsou pro ně vybrané efekty spolupráce důležité. Názory podnikatelů jsou vykresleny v grafu 7. Nejhodnotnějším efektem spolupráce s obcí je podle nich dosažení úspor z rozsahu. Zmíněný efekt získal osmkrát hodnocení „1“ a rovněž osmkrát hodnocení „2“. Dále jsou dle výsledků šetření podnikatelé ochotni ke spolupráci za účelem zlepšení technické a dopravní infrastruktury. Vnímání důležitosti jednotlivých efektů spolupráce se mezi podnikateli značně liší. Graf 7: Hodnocení efektů spolupráce (podnikatelé) 9

Počet podnikatelů

8 7 6 5 4 3 2 1 0 1

2

3

4

5

Hodnocení Zkvalitnění statků a služeb poskytovaných občanům a místním firmám Přilákání nových obyvatel (tedy nové pracovní síly, zákazníků atd.) Zlepšení technické a dopravní infrastruktury Dosažení úspor z rozsahu Zlepšení image firmy Pramen: autorka

Výsledek hodnocení efektů ze strany starostů obcí je znázorněn v grafu 8. Můžeme z něj vypozorovat, že na rozdíl od podnikatelů panuje mezi starosty vysoká míra souhlasu v tom, co patří mezi „velmi důležité“ efekty spolupráce. Nejvíce žádoucím efektem spolupráce 70

s podnikateli je zvýšení zaměstnanosti v obci. Tento efekt byl jedenácti starosty z dvanácti hodnocen známkou „1“. Deset starostů označilo „za velmi důležitý“ efekt spolupráce s podnikateli zvyšování příjmů do rozpočtu obce prostřednictvím daní z příjmů. Dále se ukázalo, že účelem spolupráce ve většině obcí není snaha přenést na soukromý sektor zodpovědnost či riziko. Graf 8: Hodnocení efektů spolupráce (starostové) 12

Počet starostů

10

8

6

4

2

0 1

2

3

4

5

Hodnocení Zvýšení zaměstnanosti v obci Získání příjmů do rozpočtu obce – z výnosů daní Přilákání nových obyvatel Distribuce zodpovědnosti a rizika Dosažení vyšší efektivity Dosažení úspor z rozsahu Zlepšení image obce navenek

Pramen: autorka

Pokud jde o úspory z rozsahu, starostové vyjadřují zcela opačný názor než podnikatelé – tento efekt spolupráce pro ně není tak důležitý. Naopak velká shoda mezi starosty a podnikateli byla zaznamenána v míře, do jaké od spolupráce očekávají zlepšení svého image (obce a firmy). Očekávání jsou jedna věc, jejich naplnění věc druhá. Proto byli respondenti dotázáni, do jaké míry je očekávaných efektů reálně dosahováno. Mezi efekty, které ze spolupráce s obcí skutečně nejčastěji plynou podnikatelům, patří zlepšení image firmy a přilákání nových obyvatel a kvalitní pracovní síly. 71

Čtyři starostové uvedli, že se jim do určité míry podařilo přenést zodpovědnost a riziko na soukromé subjekty. Ve dvou třetinách obcí stimulovala spolupráce sociálně-ekonomický rozvoj. Dva starostové nevnímají žádné konkrétní efekty spolupráce, protože jejich aktivity jsou zatím v počáteční fázi realizace. V ostatních obcích došlo minimálně ke zvýšení zaměstnanosti a přilákání nových obyvatel. Protože však příchod nových obyvatel vyžaduje zajištění potřebného počtu nájemních bytů či stavebních pozemků, vyskytují se v některých obcích problémy. Nejlépe mohou být tyto problémy vyřešeny opět vzájemnou spoluprací mezi subjekty v obci. Jak je vidět, efekty, reálně plynoucími ze spolupráce, jsou spíše neekonomické veličiny. Poslední otázka dotazníku zněla: „Má na rozvoj spolupráce v obci vliv i uplatňovaná politika a podpora komunálního rozvoje ze strany města Třebíč?“ Třebíč jako obec s rozšířenou působností figuruje v systému veřejné správy jako subjekt, který vykonává část státní správy. Nemá tedy povinnost zavazovat se k činnostem, které svým charakterem spadají do výkonu samosprávy, tedy ani k zasahování do vztahů mezi podnikateli a obcemi ve svém správním obvodu. Všichni starostové potvrdili, že tomu ve skutečnosti tak je. Město se v této problematice neangažuje. Podle respondentů by však bylo vhodné, kdyby právě na úrovni obce s rozšířenou působností vznikl jakýsi zastřešující subjekt - koordinační skupina, která by zpracovala metodické materiály a navrhla vzorový koncept130 realizace spolupráce mezi obcemi a podnikateli.

Zhodnocení spolupráce malých obcí a podnikatelů v okrese Třebíč Provedené dotazníkové šetření si neklade za cíl být reprezentativní analýzou provádění spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli. Pro takový výzkum a zobecnění jeho výsledků by bylo nutné komplexnější zmapování jednotlivých subjektů v rámci celé ČR a ne pouze v rámci okresu. Přesto může být toto dotazníkové šetření považováno za smysluplné. Může přispět k lepšímu poznání možných forem spolupráce a k identifikaci z ní plynoucích efektů a být námětem k zamyšlení nad otázkou, zda by zdravá spolupráce mohla být hnacím motorem ekonomické prosperity malých obcí. Dotazníkové šetření potvrdilo, že v okrese Třebíč probíhá spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli spíše na okrajové úrovni. Dochází zde k realizaci individuálních projektů, které však neústí v dlouhodobější a především koncepční spolupráci. Koordinace subjektů neměla charakter spolupráce ve smyslu teoretických předpokladů, tj. postrádala upřesnění úkolů mezi spolupracujícími subjekty, tedy vymezení toho, co kdo dělá, a nebyla vybavena přímou 130

Pouze koncepčně realizovaná spolupráce zajišťuje dosažení maximálních efektů. 72

zpětnou informační vazbou. Přesto má naprostá většina respondentů se spoluprací převážně pozitivní zkušenosti, shledává ji výhodnou a projevuje o ni zájem. Dle výpovědí bylo prostřednictvím vzájemné spolupráce mezi subjekty v obci dosaženo určitých efektů, které se projevily zejména v těchto oblastech: zlepšení vztahů s místními občany, přilákání nových obyvatel a kvalitní pracovní síly, zvýšení zaměstnanosti, zlepšení image firem a obcí, získání subvencí, sdružení finančních prostředků a tím jejich efektivnější využívání. Největšími bariérami spolupráce jsou nedostatek motivace, nízké povědomí o možných formách a efektech spolupráce, nezájem a vzájemná nedůvěra subjektů, zejména podnikatelů. Orgány místní samosprávy totiž podle nich nedisponují pracovníky dostatečně kvalifikovanými k tomu, aby jim – podnikatelským subjektům – byly rovnocennými partnery. Neochota podnikatelů k participaci se odráží i v tom, že subjekty v regionu na sebe stále nahlíží spíše jako na konkurenty, nikoliv jako na možné partnery. Spolupráce mezi subjekty v obcích je v útlumu i s ohledem na skutečnost, že tyto subjekty nebyly aktivovány v cíleném procesu, např. skrze koordinační skupinu. Pozitivní změny totiž mohou být stimulovány zevnitř (např. změnou v přístupu spolupracujících subjektů), nebo zvnějšku (právě koordinační skupinou). Koordinační skupina by svou aktivitou mohla významně přispět ke zkvalitnění spolupráce. Jejím úkolem by bylo identifikovat možné formy spolupráce mezi obcemi a podnikateli, hledat společná východiska, zájmy, vize a cíle těchto subjektů, informovat je o rozvojových možnostech, identifikovat dosažené efekty spolupráce atd. Klíčovým úkolem koordinační skupiny by bylo nastavit takový systém spolupráce, který by zjednodušil její praktickou realizaci v území a umožnil přizpůsobit jednotlivé formy konkrétním potřebám. „Není důležitá forma, ale obsah. Řešením není vytvoření nových forem spolupráce, ale spíše upravení stávajících forem tak, aby lépe vyhovovaly potřebám.“131 Dotazníkové šetření ukázalo na rozdílné přístupy jednotlivých skupin respondentů k formám spolupráce a efektům z ní plynoucích. Kvůli rozdílným názorům na některé otázky je k přijetí opatření nutné především vzájemné poznání a následné sblížení rozdílných stanovisek. Jednou z možností, jak subjekty sblížit, může být např. pořádání setkání s funkcionáři okolních obcí a města Třebíč, se zástupci Hospodářské komory Třebíč, Úřadu práce, Západomoravské vysoké školy apod. Jednou z příležitostí je i výměna poznatků mezi našimi a zahraničními odborníky na konferencích.

131

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje, 2007, s. 131.

73

ZÁVĚR V současné době, kdy existuje silná provázanost dopadů jednotlivých činností a změn v území, není ani na obecní úrovni možné řadu problémů řešit jednotlivě. Spolupráce malých obcí a podnikatelů je pro obě zainteresované strany velmi významná, neboť může přinést synergický efekt, který zvyšuje ekonomické a neekonomické efekty realizovaných aktivit. Smyslem této spolupráce není pouze soustředění finančních prostředků. Spolupráce je důležitá také pro uspokojování potřeb obyvatel obcí a vůbec pro zkvalitňování jejich života. Provedené dotazníkové šetření ukázalo, že v malých obcích nepřekročí většina uskupení spolupráce jistou minimalizovanou úroveň založenou na koordinaci, výměně informací a realizaci nenáročných dílčích činností. Ve většině těchto případů bohužel nedochází k dynamické a účinné spolupráci využívající synergie. Z konkrétních výsledků uplatnění principu spolupráce v praxi vyplývá především potřeba změnit způsob komunikace mezi podnikateli a představiteli malých obcí. Účinná komunikace totiž dává větší prostor pro zapojování obou stran do rozhodovacích procesů a tím přispívá k lepším efektům spolupráce. Dosud přetrvávající problémy s navázáním vztahu a spolupráce mezi malými obcemi a podnikateli jsou odrazem situace, kdy není vytvořena koncepční struktura těchto vztahů, není jasně vymezena odpovědnost a nejsou vytvořeny potřebné nástroje, které by problematiku této spolupráce řešily. Výraznou inspirací pro zkvalitnění fungování spolupráce mohou být zkušenosti zemí, které při realizaci spolupráce veřejného a soukromého sektoru dosáhly určitých úspěchů (Velká Británie, Irsko). Avšak je třeba mít na paměti, že české podnikatelské prostředí, struktura a kompetence našich správních orgánů a odborná kvalifikace pracovníků veřejné správy jsou ve většině případů odlišné od podobných charakteristik ve vyspělých zemích. Interakce subjektů je v podmínkách ČR ztížena nesymetrickým uspořádáním stupňů veřejné správy se samosprávnými podnikatelskými institucemi. Ty jsou navíc roztříštěné a nepřehledné. Konečně i podnikatelská etika vykazuje u některých podnikatelských subjektů značné rezervy. Vzhledem k významu spolupráce pro malé obce je nutné, aby byly výše zmíněné problémy řešeny. Ne všechny mohou být zcela vyřešeny, ale velkou část z nich je možno eliminovat. Bez systémového přístupu se totiž výhody spolupráce mohou proměnit v nevýhody, šance v rizika a očekávané úspory v neočekávané dodatečné náklady.

74

Bez ohledu na konkrétní způsob spolupráce byly v práci identifikovány tyto nejvýznamnější předpoklady fungování spolupráce: - existence optimálních forem spolupráce z hlediska účelu a náplně spolupráce; - ochota a schopnost subjektů spolupracovat; - vhodné nastavení vnitřních procesů a struktur spolupráce (řízení, komunikace, kompetence, odpovědnost, dosahování konsenzu apod.); - vytvoření legislativního nástroje pro využití soukromého sektoru v rozvoji obce (např. standardizace smluv) a pro možnost nekomplikované a legitimní ekonomické spolupráce těchto dvou sektorů; - vytvoření ekonomického systému umožňujícího flexibilní činnost v rozsahu potřebném k dosažení ekonomických a neekonomických efektů spolupráce; - existence koordinační skupiny zabývající se problémem, jak nastavit a vést modelové řešení; - provedení systémové analýzy každého aktuálně řešeného problému, tj. analýzy rizik obou zúčastněných stran, definování cílů, postupů a nástrojů realizace spolupráce. Teprve po splnění výše zmíněných předpokladů budou vytvořeny podmínky pro účinnou spolupráci, dojde k její racionalizaci a ke koncentraci úsilí při rozvoji obcí. Spolupráce se stane faktorem rozvoje. K syntetičtějšímu pohledu na problematiku spolupráce malých obcí a podnikatelů by bylo třeba ještě dalších studií a analýz, které by ekonomické a neekonomické efekty této spolupráce zpracovaly a také odborně zhodnotily. Výsledky šetření však mohou posloužit k prvotní orientaci v problematice a k naznačení směru, kterým by bylo vhodné tyto studie nasměrovat. Ty by potom ve svém důsledku mohly motivovat k aktivní činnosti nejen příslušné orgány veřejné správy, ale také poradenská centra a další organizace zaměřené na služby a pomoc podnikatelům. V každém případě byla v této diplomové práci ověřena skutečnost, že si subjekty působící v malých obcích uvědomují význam spolupráce a z ní plynoucích efektů.

75

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ LITERATURA BAJER P., JURÁNEK S., MALACH A., POSTRÁNECKÝ V. In MALACH, A. a kol. Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2004. 299 s. ISBN 80-210-3520-X. BINEK, J., GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné státní správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím. Veřejná správa, vol. 2008, no. 2, příloha I – VII. Praha: MVČR, 2008. ISSN 1213-6581. BLAHÚTOVÁ, J., BÚŠIK, J., ČECHÁK, V., HELIKAROVÁ, K., MALACH, A., NOVÁK, T., POTLUKA, O., ŠELEŠOVSKÝ, J. In Sborník příspěvků. 1. vydání. Brno, 2005. 26 s. ISBN 80-210-3764-4. BLAŽEK, J., UHLÍŘ, J. Teorie regionálního rozvoje. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 2002. 211 s. ISBN 80-246-0384-5. BROWN, C. V., JACKSON, P. M. Ekonomie veřejného sektoru. 2. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 250 s. ISBN 80-86432-09-2. BRUCKNER, T., VOŘÍŠEK, J. Outsourcing informačních systémů. 1. vydání. Praha: Ekopress, 1998. 119 s. ISBN 80-86119-07-6. BUBENÍČEK , V. Metodika analýz voleb komunitních studiích. In BUBENÍČEK, V. Obce jako aktéři politického procesu. 1. vydání. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2005. ISBN 80-213-1326-9. ČURDA, A. Regionálně geografická analýza zemědělství okresu Třebíč. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2005. 94 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Antonín Věžník. GALVASOVÁ, I. Rozvoj území založený na spolupráci aktérů. Vybrané body z prezentace na odborném semináři Interakce v regionech Brněnského manažerského klubu České manažerské asociace, 2008.

76

GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. 1. vydání. Brno: Georgetown, 2007. 140 s. ISBN 80-251-20-9. HAVLASOVÁ, K. Outsourcing jako nástroj zvyšování konkurenceschopnosti. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2008. 36 s. Bakalářská práce. Vedoucí práce Jiří Novotný. CHABIČOVSKÁ, K., BINEK, J., KADEŘÁBKOVÁ J. In BLÍŽKOVSKÝ, B. a kol. Zdokonalování veřejné správy a samosprávy ČR. 1. vydání. Brno: KONVOJ, 2007. 214 s. ISBN 978-80-7302-125-0. KLÍMOVÁ, V. Regionální podpora podnikání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2007. 146 s. ISBN 978-80-210-4399-2. KOLAJOVÁ, L. Týmová spolupráce: Jak efektivně vést tým pro dosažení nejlepších výsledků. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, 2006. 144 s. ISBN 80-247-1764-6. KOLEKTIV AUTORŮ: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vydání. Plzeň, 2004. 228 s. ISBN 80-86473-80-5. LACINA, K. In Management územní samosprávy. 1. vydání. Brno, 2006. 254 s. ISBN 80210-3957-4. MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Nová regionální politika. 1. vydání. Praha: Dada, 2002. 91 s. ISBN 80-903064-1-1. MINISTERSTVI PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Specifické role aktérů v regionálním partnerství. 1. vydání. Praha: DHV CR, spol. s r. o., 2006. 87 s. WA 207-06-Z08. OSTŘÍŽEK, J. a kol. Public Private Partnership. 1. vydání.Praha: C. H. Beck, 2007. 284 s. ISBN 978-80-7179-744-9. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vydání. Praha: Management Press, 2004. 375 s. ISBN 80-72261-086-4. ROZSYPALOVÁ, L. Efektivnost institucionální podpory podnikání v ČR a ve vybraných státech EU. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra podnikového hospodářství, 2004. Diplomová práce. Vedoucí práce Antonín Malach. 77

SAMUELSON, P.A., NORDHAUS, W.D. Ekonomie. 13. vydání. Praha: Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X. SIMON, H. A. Administrative Behavior – A Study of Decision-Making Processes in Administration organization. Second Edition. New York: The Free Press, Collier-Macmillian Ltd., 1965. 154 s. SOBOTKA, M., ŠAŠEK, P., VRTĚNOVÁ, L. In KOLEKTIV AUTORŮ: Sborník příspěvků z konference Hradecké ekonomické dny: Podnikání a rozvoj regionů. 1.vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. 555 s. ISBN 80-7041-895-8. ŠNAJDR, J. Partnerství veřejného a soukromého sektoru. Příloha týdeníku Ekonom, 5152/2005, s. 2-3. TOTH, P. a kol. Financování obcí. 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2005. 150 s. ISBN 80-245-0957-1. VEDRAL, J. Veřejnoprávní smlouvy o výkonu státní správy podle zákona o obcích. In Reforma veřejné správy v teorii a praxi. 1. vydání. Plzeň, 2004. 406 s. ISBN 80-8647-71-6. WRIGHT, G., NEMEC, J. Management veřejné správy – teorie a praxe.1. vydání. Praha, 2003. 419 s. ISBN 80-86119-70-X. ŽÁK, M. a kol. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha: LINDE Praha, a.s., 2002. 887 s. ISBN 80-7201-381-5. .

INTERNETOVÉ ZDROJE BUSINESSCENTER: Slovník pojmů [online]. Poslední revize 23. 1. 2008 [cit 5-11-2008]. Dostupné z: . CENASTATU: Často kladené otázky [online]. Poslední revize 20. 2. 2008 [cit 5-1-2009]. Dostupné z: . ČSÚ: Rozvoj venkova v kraji Vysočina v letech 2000 až 2006 [online]. Poslední revize 29. 3. 2008 [cit 18-1-2009]. Dostupné z: . ČSÚ: Třebíč [online]. Poslední revize 30. 10. 2005 [cit 10-3-2009]. Dostupné z: < http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/trebic>. 78

ČSÚ: Statistická ročenka kraje Vysočina 2008 [online]. Poslední revize 8. 1. 2008 [cit 18-122008]. Dostupné z: . FONTES RERUM: PPP aneb jak stavět dálnice a mnoho jiného, když erár nemá peníze? [online]. Poslední revize 30. 01. 2003 [cit 2-10-2008]. Dostupné z: . NETDIRECT: NetDirect je finančně stabilní a růstový. [online]. Poslední revize 18. 8. 2008 [cit 9-3-2009]. Dostupné z: . ROSENTHAL, S. S., STRANGE, W. C. Evidence on the Nature and Sources of Agglomeration Economies [online]. Poslední revize 27. 11. 2006 [cit 5-11-2008]. Dostupné z: . Státní správa v politickém procesu [online]. [cit 18-4-2009]. Dostupné z: . TUNKA, M. Nad návrhem Politiky územního rozvoje ČR 2008 [online]. Poslední revize 4. 8. 2008 [cit 21-12-2008]. Dostupné z: .

PRÁVNÍ PŘEDPISY Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní) ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.

79

Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení vlády č. 561/2006 Sb., o Politice územního rozvoje ČR 2008.

80

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Vztahy institucí veřejné správy a podnikatelské sféry v ČR ........................................13 Obr. 2: Schéma členění způsobů a forem spolupráce obcí s ostatnímu subjekty .....................30 Obr. 3: Ekonomické a neekonomické efekty spolupráce .........................................................45 Obr. 4: Vztah podniků a veřejných rozpočtů ............................................................................52 Obr. 5: Okres Třebíč .................................................................................................................58 Obr. 6: Míra nezaměstnanosti v okresech kraje Vysočina k 31. 12. 2007................................61

81

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Struktura obcí ČR, kraje Vysočina a okresu Třebíč podle velikostních kategorií k 31. 12. 2005 .................................................................................................................................... 17 Tab. 2: Počet obyvatel ve velikostních kategoriích obcí ČR, kraje Vysočina a okresu Třebíč k 31. 12. 2005. ............................................................................................................................. 17 Tab. 3: Právní formy spolupráce obcí....................................................................................... 31 Tab. 4: Interní versus externí zabezpečování místních veřejných služeb v ČR ....................... 36 Tab. 5: Spolupráce obcí se soukromým sektorem dle dotazníkového šetření VŠE v Praze .... 42 Tab. 6: Rizika spojená s PPP .................................................................................................... 55 Tab. 7: Rozdíly mezi veřejnou a soukromou sférou ................................................................. 56 Tab. 8: Sídelní struktura okresu Třebíč v období 1991 – 2004 ................................................ 59 Tab. 9: SWOT analýza okresu Třebíč ...................................................................................... 63

82

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Malé obce v okrese Třebíč ..........................................................................................59 Graf 2: Podíl městského a venkovského obyvatelstva v okrese Třebíč ....................................60 Graf 3: Struktura výběrového souboru podnikatelů .................................................................64 Graf 4: Povědomí respondentů o možných formách spolupráce (v %) ....................................66 Graf 5: Výsledné hodnocení spolupráce (podnikatelé).............................................................68 Graf 6: Výsledné hodnocení spolupráce (starostové) ...............................................................69 Graf 7: Hodnocení efektů spolupráce (podnikatelé) .................................................................70 Graf 8: Hodnocení efektů spolupráce (starostové) ...................................................................71

83

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Dotazník pro starosty obcí Příloha 2: Dotazník pro podnikatele

84

PŘÍLOHA 1 Dotazník pro starosty obcí 1) Jaký zájem o podnikání ve Vaší obci mají podle Vašeho názoru podnikatelé?
velký
průměrný
malý
žádný 2) Případný zájem se projevuje jak?
noví podnikatelé přicházejí odjinud
rozšiřují se stávající firmy
místní obyvatelé zakládají nové firmy
není zájem o podnikání 3) Jak se na podnikání v obci podílejí místní občané?
všichni místní podnikatelé jsou zároveň místními občany
v obci podniká i několik lidí odjinud (méně než 50 % podnikatelů)
většina podnikatelů je odjinud (více než 50 % podnikatelů)
všichni podnikatelé jsou odjinud 4) Jakými způsoby se podnikatelé angažují v obci?
dobrovolnictví (práce, činnosti bez nároku na finanční odměnu)
sponzorství (financování akcí, činností obce)
dárcovství (věcné dary)
vůbec se neangažují
jiná možnost

5) Jaké procento místních obyvatel je zaměstnáno místními podnikatelskými subjekty?
0%
do 25 %
do 50 %
více než 50 % obyvatel

85

6) Domnívám se, že se podmínky pro podnikání ve Vaší obci v posledních pěti letech
zhoršily
zůstaly stejné
nedokážu posoudit
zlepšily
na zlepšení se mohli podílet i podnikatelé
na zlepšení se podnikatelé nepodíleli 7) Jaká opatření z Vaší strany by zájem podnikatelů o podnikání v obci zvýšila?

8) Znám některé z těchto forem spolupráce obcí s podnikateli:
spolupráce na základě smlouvy o sdružení
zájmové sdružení právnických osob
smlouva o pronájmu, o poskytování služeb, o provozu atd.
partnerství veřejného a soukromého sektoru
outsourcing
zajišťování veřejných statků prostřednictvím soukromých subjektů
zajišťování veřejných služeb prostřednictvím soukromých subjektů
veřejná zakázka u soukromého sektoru 9) Dochází v obci ke spolupráce mezi obcí a podnikateli?
ano Pokud ano, přejděte na otázku č. 12, prosím.
ne Pokud ne, zodpovězte otázky 10, 11 a 17 až 25, prosím. 10) Z jakého důvodu ve Vaší obci neprobíhá spolupráce s podnikatelskými subjekty?
neznáme možné formy spolupráce
ve spolupráci nespatřujeme přínosy a efekty
nemáme o spolupráci zájem
podnikatelé nemají o spolupráci zájem
nedostatek času
jiná možnost

11) Pokud máte o spolupráci zájem, jaké kroky se chystáte podniknout?

86

12) Jakou formu tato spolupráce má?
nejjednodušší forma spolupráce – koordinace činností
spolupráce na základě smlouvy o sdružení
zájmové sdružení právnických osob
partnerství veřejného a soukromého sektoru
outsourcing
veřejná zakázka u soukromého sektoru
jiná možnost

13) Pokud jde o nejjednodušší formu spolupráce – koordinaci činností – o které aktivity jde?
vzájemná výměna informací, zkušeností a znalostí
koordinace rozvojových činností
vzájemné poradenství
vzájemná propagace
společné cesty, konference, porady, veletrhy
společný postup při vyjednávání u odběratelů, dodavatelů a u orgánu veřejné správy
společné pořádání kulturních akcí
vzájemné poskytování technických zdrojů
koordinace činností při budování podnikatelské zóny
jiná možnost

14) Byli jste o tuto spolupráci požádáni ze strany podnikatelů nebo jste ji iniciovali Vy?
o spolupráci projevili zájem podnikatelé
spolupráce byla iniciována z naší strany
spolupráce vyplynula z oboustranné iniciativy 15) Vyberte známku celkového hodnocení spolupráce s podnikateli. (1 – výborná, 5 – nedostatečná)


1
2
3
4
5 16) Jak hodnotíte tuto spolupráci s podnikateli z hlediska komunikace? (1 – výborná, 5 – nedostatečná)


1
2
3
4
5 87

17) Co považujete za největší přínosy takové spolupráce?

18) Co považujete za největší překážku spolupráce?

19) Co považujete za nejslabší stránku spolupráce s podnikatelskými subjekty?
finanční stránka
právní stránka
komunikace
rozdíly v myšlení a způsobech práce subjektů veřejného a soukromého sektoru
jiná možnost

20) Kdo by měl hradit náklady spolupráce (časové náklady, technické náklady, např. za telefon, IT vybavení, cestovné)?
každý z partnerů ponese svoje náklady
vždy obec
vždy podnikatelé
ten, kdo spolupráci inicioval 21) Jak moc důležité jsou pro Vaši obec jednotlivé efekty plynoucí ze spolupráce obce s podnikateli? (1 – velice důležité, 5 – nedůležité) zkvalitnění statků a služeb poskytovaných


1
2

občanům místními podnikateli


3
4


5

Kvalita statků a služeb, které vyrábí, resp. poskytují malí podnikatelé na místních trzích (přímo v obci) je často velmi dobrá, protože mezilidské vazby jsou užší a podnikatelské subjekty se nemohou skrýt pod rouškou anonymity.


1

zvýšení zaměstnanosti v obci


2
3
4
5

produkce hmotných výstupů (např. ve formě katalogů a různých propagačních materiálů) 88


1
2
3
4
5


1 dosažení úspor z rozsahu
1 získání příjmů do rozpočtu obce - z výnosů daní
1 rozšíření veřejné politiky do opomíjených oblastí
1 zlepšení infrastruktury


2
2
2
2


3
3
3
3


4
4
4
4


5
5
5
5

Široká účast partnerů pomáhá rozšířit veřejnou politiku i do oblastí, které byly dosud opomíjeny z důvodu neznalosti místních potřeb, či z důvodu omezení v podobě disponibilních zdrojů veřejného sektoru.

stimulace sociálně-ekonomického rozvoje obce


1
2
3
4
5

Některé obce jsou vystaveny dlouhodobému odlivu zdrojů ve formě investic, případně odchodu kvalifikované pracovní síly. Rozvojové politiky obcí se proto musí pokoušet o zapojení různých sociálních skupin, efektivní rekvalifikaci nezaměstnaných občanů apod.


1
2
3
4
5

distribuce zodpovědnosti a rizika

Snaha přenést určitou zodpovědnost za dění v obci na soukromé subjekty.

urychlení strukturální přeměny území


1
1
1
1

(rozvoj perspektivnějších odvětví) dosažení vyšší efektivity zlepšení image obce navenek zlepšení životního prostředí


2
2
2
2


3
3
3
3


4
4
4
4


5
5
5
5

zlepšení urbanistického vzhledu


1
2
3
4
5

a architektonického dojmu obce

22) Zaškrtněte ty efekty spolupráce, kterých je ve Vaší obci díky spolupráci s podnikateli viditelně dosahováno.
nepřemýšlíme o tom, žádné efekty neočekáváme
zkvalitnění statků a služeb poskytovaných občanům místními podnikateli
zvýšení zaměstnanosti v obci
zlepšení infrastruktury
dosažení úspor z rozsahu
získání příjmů do rozpočtu obce - z výnosů daní
rozšíření veřejné politiky do opomíjených oblastí
stimulace sociálně-ekonomického rozvoje obce
distribuce zodpovědnosti a rizika
urychlení strukturální přeměny území
dosažení vyšší efektivity
zlepšení image obce navenek
zlepšení životního prostředí
zlepšení urbanistického vzhledu a architektonického dojmu obce

89

23) Je rozvoj spolupráce s podnikateli ve Vaší obci nějakým způsobem ovlivněn i uplatňovanou politikou a podporou komunálního rozvoje ze strany města Třebíč?




Ano. Ovlivňuje ji takto:




Ne. Mohlo by ji však pozitivně ovlivnit takto:

24) Prosím, sdělte mi Vaše další postřehy či nápady k problematice:

Děkuji Vám za Váš čas. Uvedené informace mi pomohou ke zpracování mé diplomové práce. Veronika Novotná

90

PŘÍLOHA 2 Dotazník pro podnikatele 1) Máte v místě podnikání i bydliště?
ano
ne Čím tedy obec upoutala Vaši pozornost?

(Např.: obec nabídla levný pozemek, nízký nájem nemovitosti, daňové prázdniny, slevy na dani, byla připravena kvalitní průmyslová zóna apod.)

2) Hodláte v nejbližších pěti letech změnit sídlo Vaší firmy?
ano Z jakého důvodu?




ne

Která z následujících charakteristik nejvíce přispívá k tomu, že nehodláte změnit sídlo firmy?


měl(i) bych(om) vysoké náklady na přemístění do jiného regionu
část své produkce (služeb) prodávám(e) místním veřejným subjektům
čerpám(e) výhody poskytované obcí
cítím(e) se vůči obci/občanům v některých záležitostech až příliš zainteresováni (např. pracovní příležitost pro občany) a nechci/nechceme ji/je zklamat


jiné důvody:

3) Jakými způsoby se angažujete v obci?
dobrovolnictví (práce, činnosti bez nároku na finanční odměnu)
sponzorství (financování akcí, činností obce)
dárcovství (věcné dary)
neangažujeme se
jiná možnost

91

4) Znám některé z těchto možných forem spolupráce obcí s podnikateli:
spolupráce na základě smlouvy o sdružení
zájmové sdružení právnických osob
smlouva o pronájmu, o poskytování služeb, o provozu
partnerství veřejného a soukromého sektoru
outsourcing, tzn. převedení určitých aktivit na externí organizace
zajišťování veřejných statků prostřednictvím soukromých subjektů
zajišťování veřejných služeb prostřednictvím soukromých subjektů
veřejná zakázka u soukromého sektoru 5) Dochází v místě Vašeho působení ke spolupráce mezi obcí a podnikateli?
ano Pokud ano, přejděte na otázku č. 8, prosím.
ne Pokud ne, zodpovězte otázky 6, 7 a 13 – 21, prosím. 6) Z jakého důvodu podle Vašeho názoru neprobíhá spolupráce s obcí?
neznáme možné formy spolupráce
ve spolupráci nespatřujeme přínosy a efekty
nemáme o spolupráci zájem
obec nemá o spolupráci zájem
nedostatek času
jiná možnost

7) Pokud máte o spolupráci zájem, jaké kroky se chystáte podniknout?

8) Jakou formu tato spolupráce má?
nejjednodušší forma spolupráce – koordinace činností
spolupráce na základě smlouvy o sdružení
zájmové sdružení právnických osob
partnerství veřejného a soukromého sektoru
outsourcing
veřejná zakázka u soukromého sektoru
jiná možnost 92

9) Pokud jde o nejjednodušší formu spolupráce – o koordinaci činností, o které aktivity jde?
vzájemná výměna informací a zkušeností
koordinace rozvojových činností
vzájemné poradenství
spolupráce při tvorbě programu rozvoje obce
vzájemná propagace
společné cesty, konference, porady, veletrhy
společný postup při vyjednávání u odběratelů, dodavatelů a u orgánu veřejné správy
společné pořádání kulturních akcí
vzájemné poskytování technických zdrojů
koordinace činností při budování podnikatelské zóny
jiná možnost

10) Byla tato spolupráce iniciována z Vaší strany nebo ze strany obce?
o spolupráci projevila zájem spíše obec
spolupráce byla iniciována námi
spolupráce vyplynula z oboustranné iniciativy 11) Vyberte známku celkového hodnocení spolupráce s obcí. (1 – výborná, 5 – nedostatečná)


1
2
3
4
5 12) Jak hodnotíte tuto spolupráci z hlediska komunikace? (1 – výborná, 5 – nedostatečná)


1
2
3
4
5 13) Co považujete za největší přínosy spolupráce obcí a podnikatelů?

93

14) Co považujete za největší překážku spolupráce obcí a podnikatelů?

15) Co považujete za nejslabší stránku spolupráce s obcí?
finanční stránka
politické hledisko
právní stránka
komunikace
vyjednávací schopnosti
jiná možnost

16) Kdo by měl hradit náklady spolupráce (časové náklady, technické náklady, např. za telefon, IT vybavení, cestovné)?
každý z partnerů ponese svoje náklady
vždy obec
vždy podnikatelé
ten, kdo spolupráci inicioval 17) Jak moc důležité jsou pro Vás jednotlivé efekty plynoucí ze spolupráce s obcí? (1 – velice důležité, 5 – nedůležité) zkvalitnění statků a služeb poskytovaných občanům a místním firmám zvýšení atraktivity obce


1
1


2
3
4
5
2
3
4
5


1
1


2
3
4
2
3
4

přilákání nových obyvatel (tedy nové pracovní síly, zákazníků atd.) zlepšení infrastruktury


5
5

produkce hmotných výstupů (např. ve formě katalogů a různých propagačních materiálů)


1
2
3
4
5

urychlení strukturální přeměny území


1
1
1

(rozvoj perspektivních odvětví) dosažení úspor z rozsahu zlepšení image firmy 94


2
3
4
5
2
3
4
5
2
3
4
5

18) Zaškrtněte ty efekty spolupráce, kterých je v místě Vašeho podnikání díky spolupráci viditelně dosahováno.
nepřemýšlíme o tom, žádné efekty neočekáváme
zkvalitnění statků a služeb poskytovaných občanům a firmám
zlepšení technické a dopravní infrastruktury
přilákání nových obyvatel (tedy nové pracovní síly, zákazníků atd.)
dosažení úspor z rozsahu
dosažení vyšší efektivity
urychlení strukturální přeměny území (rozvoj perspektivních odvětví)
zlepšení image obce navenek
zlepšení image Vaší firmy
zlepšení životního prostředí
zlepšení urbanistického vzhledu a architektonického dojmu obce 19) Je rozvoj spolupráce v obci nějakým způsobem ovlivněn i uplatňovanou politikou a podporou komunálního rozvoje ze strany města Třebíč?




Ano. Ovlivňuje ji takto:




Ne. Mohlo by ji však pozitivně ovlivnit takto:

20) Prosím, sdělte mi Vaše další postřehy či nápady k problematice:

Děkuji Vám za Váš čas. Uvedené informace mi pomohou ke zpracování mé diplomové práce. Veronika Novotná

95