Ekologické sítě v krajině
Ekologicky významné segmenty krajiny. Kostra ekologické stability.
Sestavila: Eva Boucníková
Proč vytváříme ekologické sítě?
1938 – „1953“
1984
Cíle vytváření ekologických sítí • •
• • •
Uchování a podpora rozvije přirozeného genofonfu krajiny. Zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové členění. Podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny. Uchování významných krajinných fenoménů. Zvýšení biologické diverzity.
Zahraničí • V Německu - síť biotopů /Biotopvernetzung/ • v Nizozemí - národní ekologická síť /Ecologische hoofdstructuur/
• v některých státech USA - síť biokoridorů pod názvem „zelené cesty“ /Greenways/ • v Evropské unii - EECONET (European Ecological Network)
Územní systémy ekologické stability v ČR • Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb.
„Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.“
Ekologická stabilita Je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. A) minimální změnou za působení rušivého vlivu B) spontánním návratem do výchozího stavu.
Ekologická labilita Ekologická rovnováha
A) Vnitřní ekologická stabilita B) Vnější ekologická stabilita
Stupeň ekologické stability je nepřímo úměrný intenzitě antropogenního ovlivnění.
Čím vyšší je množství dodatkové energie a živin, nutných pro funkci ekosystému v kulturní krajině, tím nižší je jeho ekologická stabilita.
Části krajiny s relativně vysokou vnitřní stabilitou.
Ekologicky Významné Segmenty Krajiny Přírodní společenstva Zbytky pralesních, skalních a rašeliništních společenstev
Člověkem podmíněná přírozená společenstva Např. louky, pastviny, staré vysokokmenné sady, lada, výmladkové lesy, rybníky a některé mokřady.
Ekologicky významné segmenty krajiny: I. • • • •
Prostorově strukturní kritéria: Významné krajinné prvky Celky Oblasti Liniová společenstva
II. • • •
Funkční kritéria: Biocentra Biokoridory Interakční prvky
III. Biogeografická kritéria: • Lokální • Regionální • Nadregionální • Provinciální • Biosférické
I.
Prostorově strukturní kritéria:
(velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) •
Ekologicky významné krajinné prvky - malé území do 10 ha se stejnorodými ekologickými podmínkami. Zahrnují obvykle jen jeden typ společenstva - prameniště, tůňka, zbytek lesa, mokřadní louka…
•
Ekologicky významné krajinné celky - rozsáhlá území (10 až 1000 ha), kde rozmanité ekologické podmínky umožňují existenci více typů společenstvech – střední toky řek s lesními a mokřadními společenstvy.
•
Ekologicky významná krajinná oblast - území nad 1000 ha. Vyznačuje se rozmanitostí ekologických podmínek i rozmanitostí společenstev, mezi nimiž mají velký podíl ekologicky stabilní společenstva přirozená a přírodě blízká – zbytky původních lesů, rybniční oblasti …
•
Ekologicky významná liniová společenstva - mají protáhlý úzký tvar (břehové porosty, aleje a stromořadí …)
II.
Funkční kritéria:
• Biocentrum - biotop nebo soubor biotopů v krajině, které svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. • Biokoridor - území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť. • Interakční prvek - krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní, méně stabilní, krajinu do větší vzdálenosti. Jde o lokality zabezpečující dílčí, avšak základní funkce organismů. Často plní v krajině i další funkce jako protierozní, krajinotvornou, estetickou. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)
Biocentra: Dle funkčnosti:
• existující, funkční • nedostatečně funkční • chybějící, nefunkční
Dle vzniku a vývoje: Dle reprezentativnosti:
• přírodní • antropicky podmíněná • reprezentativní • unikátní • heterogenní • homogenní
Dle rozmanitosti biocenóz: Dle rozmanitosti ekotopů:
• jednoduchá • kombinovaná
Dle typu formace: Dle geoekologických vazeb: Dle biogeografické polohy:
• konektivní • izolovaná • centrální • kontaktní
• lesní • křovinná • travinná • mokřadní • vodní • skalní • ostatní
Biokoridory: • existující, funkční • nedostatečně funkční • chybějící, nefunkční
Dle funkčnosti:
Dle vzniku a vývoje:
• přírodní • antropicky podmíněná • heterogenní • homogenní
Dle rozmanitosti biocenóz: Dle rozmanitosti ekotopů:
• jednoduchá • kombinovaná
Dle typu formace: Dle konektivity:
• souvislé • přerušované
Dle podobnosti spojovaných biocenter:
• modální • kontrastní
• lesní • křovinná • travinná • mokřadní • vodní • ekotonové
III. •
Biogeografická kritéria:
Provinciální a biosférický význam - území, která reprezentují bohatství celé naší planety, obvykle větší než 1000 ha, lépe 10 000 ha, což zajišťuje podmínky existence i velkým ptákům a savcům V ČR je 6 BR (Krkonoše, Šumava, Křivoklátsko, Třeboňsko, Pálava a Bílé Karpaty)
•
Nadregionální biogeografický význam - přisuzujeme rozlehlým územím, v nichž plocha stabilních společenstev by měla dosahovat zhruba 1000 ha. To proto, aby zde našly podmínky existence i druhy organismů náročnější na prostor.
•
Regionální význam - mají ekologicky významné segmenty krajiny, v nichž jsou zastoupena společenstva reprezentující rostlinstvo a zvířenu určitého biogeografického regionu (10 do 50 ha).
•
Lokální význam - plošně méně rozlehlé segmenty, často pouze s výskytem druhů a společenstev, které dosud nejsou zařazeny mezi chráněné a ohrožené a nejsou považovány za vzácné.
1986 1848 136 1488 http:// xeon.env.cz
Koncepce ÚSES: • Vymezení kostry ekologické stability
+ •Navrhování územních systémů ekologické stability
=
Ekologické sítě v krajině
Vymezování kostry ekologické stability
1) Hodnocení potenciálního stavu ekosystémů v krajině 2) Hodnocení současného (aktuálního) stavu v krajině 3) Hodnocení antropogenního ovlivnění a stupně ekologické stability
4) Diferenciace území z hlediska ochrany a tvorby krajiny včetně vymezení ekologicky významných segmentů krajiny.
Hodnocení potenciálního stavu ekosystémů v krajině Skupiny typů geobiocénů „STG“
• Vegetační stupňovitost • Trofické řady • Hydrocké řady
Vegetační stupně dle Zlatníka (1963)
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
dubový, bukodubový, duba bukový, bukový, (resp. dubojehličnatý jedlobukový) smrkojedlobukový, smrkový, klečový, subalpínský a alpínský.
Trafické řady -
vyjadřují rozdíly v minerální bohatosti a kyselosti půd.
A - oligotrofní (chudá a kyselá), B - mezotrofní (středně bohatá), C - nitrofilní (obohacená dusíkem), D - bazická (živinami bohatá na bazických horninách, především na vápencích).
Hydrické řady -
vystihují ekologicky významné rozdíly ve vlhkostním režimu půd.
suchá, omezená, normální, zamokřená, trvale mokrá, a - proudící (okysJičenou) vodou, b - stagnující vodou, 6. rašeliništní. 1. 2. 3. 4. 5.
Hodnocení aktuálního stavu v krajině 1)Mapování krajiny a) Pellantová J. a kol., Výzkumné a monitorovací pracoviště ČÚOP Brno, Praha 1994 b) Vondrušková H. a kol, Státní melioračnl správa, regionální pracoviště Hradec Králové, Praha 1994.
2) Mapování biotopů a) Řepka, R. a kol. (1994) : Metodika mapování fytocenóz. ČÚOP Praha. 55 s. b) Guth, J., Pokorný, J. a kol. (2001) : Metodika podrobného mapování biotopů soustavy NATURA 2000 a Smaragd. AOPAK Praha. 13 s c) Petřík, P., Vojta, J., Guth, J. (2001) : Metodika kontextového mapování NATURA 2000. AOPAK Praha. 9 s.
Hodnocení antropogenního ovlivnění a stupně ekologické stability Kritéria stupňů přirozenosti: • Změny struktury společenstva ve srovnání s přírodním společenstvem. • Podíl druhů původních oraganismů vzhledem k počtu druhů tvořících přírodní společenstvo. • Podíl vymřelých druhů původní bioty. • Podíl spontánních sekundárních organismů. • Podíl synantropních nebo ruderálních organismů („průvodců člověka“) • Životní trvalost kultivovaných i spontánních druhů v ekosystému.
Koeficient antropického ovlivnění vegetace:
Kaov =
I + II + III + IV + V
VI + VII + VIII + IX + X l - velmi silné ....... do 0,40 2 - silné .............0,41-0,80 3 - průměrné ..... 0,81-1,20 4 - slabé .............1,21-2,00 5 - velmi slabé .....nad 2,00
Kritéria stupňů přirozenosti: • Změny struktury společenstva ve srovnání s přírodním společenstvem. • Podíl druhů původních oraganismů vzhledem k počtu druhů tvořících přírodní společenstvo. • Podíl vymřelých druhů původní bioty. • Podíl spontánních sekundárních organismů. • Podíl synantropních nebo ruderálních organismů („průvodců člověka“) • Životní trvalost kultivovaných i spontánních druhů v ekosystému.
KATEGORIZACE ODEZVY SPOLEČENSTEV NA ANTROPICKÉ OVLIVNĚNÍ GEOBIOCENÓZ NA ZÁKLADĚ SROVNÁNÍ PŘÍRODNÍHO A AKTUÁLNÍHO STAVU VEGETACE (podle von Hornslcina 1958 upravil J. Lacina, Löw 1995)
Kategorie
Změny ekolopu
Změny vegetace
Zařazení typfi akluální vegetace
I. původní
beze změny
beze změny
zřejmě již jen některá společenstva ne přišlu pných skal
11. přírodní
beze zmčny, případně jen nepřímé vlivy na úrovni globálních změn (znečištěním ovzduší apod.)
stabilní auloregulač-ní klimaxová společenstva se zachovaným přírodním druhovým složením i prostorovou strukturou
pouze fragmenty převážně lesních biocenáz na extrémních, hospodářsky nevyužívaných sta noví S lích
III. přirazená
velmi pozvolné /měny podmíněné nepřímými vlivy (např. znečištění ovzduší ze vzdálených zdrojů, mírná změna dynamiky vlhkostního režimu pfid, vyvolaná vodohospodářskými úpravami v jiné části povodí)
původní druhové složení, mírně změněná struktura
lesní porosiy s přirozenou dřevinnou skladbou, šetrně obhospodařované rašeliniště bez přímých těžebních zásahů
IV podmíněně přirozená
mírně změny reliéfu a fyzikálních vlastností půd, způsobené málo intenzivní hospodářskou činností, jejíž vlivy uí dříve ustaly
po ukončení přímých vlivů jsou lokality zvolna osídlovány původními druhy vegetace
rozptýlená trvalá vegetace na agrárních terasách a valech, Iravinoby-linná lada
V přírodě blízká
mírné reverzibilní změny zej měn a pfidních vlastností vyvolané změněnou biocenózou
silně změněný vzájemný poměr původních druhů a příměsí neofytů; v případě změny fyziogno-mického typu vegetační formace (lesy na louky) sem patří jen ty, které spějí přirozenou sukcesí ke klimaxověmu stádiu
lesní porosty s dřevinami přirozené skladby, trvale travní porosty s převahou přirozeně rostoucích druhů, břehově porosty
VI. přírodě podmíněně vzdálená
silnější reverzibilní změny pil d nich vlastností, vyvolané silně změněnou biocenózou, případně i vlivy znečištění prostředí (působení fy-totoxických imisí)
zachován fyziognornický typ vegetace, ale v druhové skladbě převažují nepůvodní druhy, případně porosty s významným podílem původních druhů, ale siině ovlivněně zneĚiStě-ním prostředí
lesní porosty s výraznou převahou nepůvodních dřevin (např. smrkové monokultury ve 2. a 3. vegetačním stupni), porosty poškozené fylo-tosickými imisemi
VII. přírodě podmíněně blízká
ire verzi bil ně výrazné změněný reliéf a půdy, aíe přímé anlropické vlivy ustaly
po ukončení přímých antropických vlivů spěje bioccnó/a samovolně do takového stavu, který by byl v rovnováze se silně zničnčným ekotopem
opuštěné deponie odpadů průmyslové a zemědělské výroby, výkopy, haldy, v první fázi osídlované převážně ruderální vegetací
VIII. přírodě vzdálená
výrazná změna půdních vlastností, částečně i reliéfu, je trvale udržována
zemědělské a zahradní kultury charakteru trvalých vegetačních formací, závislé na periodicky se opakujících lidských zásazích
sady a lahrady, vinice, kulturní trvalé Iravní porosty, parky s převahou nepůvodních druhů, hřbitovy, sídia vesnického tvpu, zahradní částí měst
IX. přírodě cizí
výra?ná změna půdních vlastností, částečně i reliéfu, je trvale ovlivňována
nestabilní formace užitkových neofytů, řcela závislé na lidských lá-sazícli (přísunu živin a energie)
agrocenózy
X. umělá
ireverzibilní změna reliéfu, pudní profil překryt
bez chtonofylické vegetace
zastavěné plochy, komunikace s umělým povrchem, lomy v provozu
Použitá literatura: • Buček, A.: Ekologické sítě – koncepce, tvorba a péče. MZLU v Brně. In.: Petrová, A.(ed.): ÚSES - zelená páteř krajiny. Sborník referátů ze semináře v Brně, 9-10.září 2003, AOPK ČR, Brno, 2003. • Löw, J., a kol.: Rukověť projektanta ÚSES. Doplněk, Brno, 1995. • Míchal, I. a kol.: Územní zabezpečování ekologické stability. Teorie a praxe. MŽP ČR, 1991. • Míchal, I.: Ekologická stabilita. Veronica, Brno, 2.vydání, 1996. •
Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb.
