EKOLOGICKÉ HAVÁRIE V DOPRAVĚ

UNIVERZITA PARDUBICE DOPRAVNÍ FAKULTA JANA PERNERA KATEDRA DOPRAVNÍHO MANAGEMENTU, MARKETINGU A LOGISTIKY

EKOLOGICKÉ HAVÁRIE V DOPRAVĚ

Lenka Müllerová Přechodový ročník

1

Prohlášení : Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala v práci řádně cituji.

Anotace: Doprava se svými miliony palivových a olejových nádrží a s náklady nespočetného druhu chemického zboží, které se každý den přepravuje do celé republiky i do zahraničí po silnicích, zemědělských kulturách, železnici, na vodních tocích a ve vzduchu představuje značné ohrožení životního prostředí. Je proto nezbytné věnovat zvýšenou pozornost prevenci případně likvidaci ekologických havárií a nehod.

Klíčová slova : Ekologie, životní prostředí, havárie, nehody, ochrana, prevence

2

Úvod Obavy o osud naší planety, na níž žijeme, se v posledním desetiletí prudce zvýšily. Přibývá mezinárodních i světových kongresů, které se chráněním života na Zeměkouli z různých aspektů vážně zabývají. Tento náš svět je ohrožován vlastní, vzrůstající činností člověka mezi které patří i stále se rozrůstající doprava. Dle „Normativního výnosu Ministerstva obrany č. 30“ z roku 1995 se: Havarijním únikem závadných látek rozumí každý únik závadných látek mimo prostory (zařízení), sloužící k jejich dopravě, skladování a zachycování a při němž vzniknou škody, popřípadě dojde k ohrožení vnějšího prostředí, objektů a jiných zařízení. Nehodami se rozumí dopravní nehody zařízení pro přepravu závadných látek po silnici, vodě a ve vzduchu, popřípadě dopravní nehody účelových vozidel, při kterých vznikne havarijní únik. Při nehodě zpravidla unikne menší množství závadné látky a únik nezpůsobí podstatnější znečištění životního prostředí. Haváriemi se rozumějí nehody, jejichž následkem je havarijní únik závadných látek značného rozsahu, vznik škod, popřípadě značné ohrožení životního prostředí, objektů a zařízení. Za ekologickou havárii se považuje mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost vedoucí k poškození životního prostředí (tj. masové úhyny nebo hromadné poškození živých organismů, celoplošné pokrytí hladiny vody, kontaminace půdy, horninového prostředí, podzemní či povrchové vody a ovzduší cizorodými závadnými látkami). Ekologickou havárií je též každý případ úniku závadných látek na chráněném území, kdy dojde k nekontrolovanému úniku škodlivých látek do vody, půdy a ovzduší či vnikne-li závadná látka do vodního zdroje pro zásobování pitnou vodou. Závadná látka je látka, která na základě svých chemických, fyzikálních, toxických a dalších vlastností může poškodit zdraví, ohrozit život, majetek a životní prostředí. Riziková činnost je provozování takových zařízení, kde se skladují, vyrábějí, používají nebo odstraňují nebezpečné látky, včetně jejich přepravy. Doprava se svými miliony palivových a olejových nádrží a neustále se pohybující po silnicích, zemědělských kulturách, železnici, na vodních tocích a ve vzduchu představuje značné ohrožení životního prostředí.

3

1. Vznik ekologických havárií a nehod, jejich následky Největší podíl na vzniku ekologických havárií a nehod v dopravě mají dopravní nehody s únikem ropných produktů a nebezpečných látek. Kritické faktory v této oblasti jsou: •

člověk – únava řidiče, mladí řidiči, dlouhé hodiny, nápoje a drogy, neodpovídající výcvik, nedodržování předpisů o přepravě, skladování a manipulaci s nebezpečným zbožím

•

dopravní prostředek – neodpovídající standart brzd, přeložení, rychlé posuvy těžiště nákladu, absence dvoustranného rádiového spojení, nevybavenost přepravního vozidla příslušným neutralizačním a hasícím zařízením

•

okolí – vysoké cestovní rychlosti (stoupající rychlostní limity), povětrnostní podmínky, nouzové postupy

Ropné produkty uniklé při dopravních nehodách mají na znečištění půdy a vod největší podíl, na druhém místě jsou chemické látky (13,6 %). Ropnými látkami se označují uhlovodíky a jejich směsi, které jsou při teplotě +40 0C ještě tekuté. Na většinu rostlinných druhů působí jako totální herbicid. Na zasažených plochách přetrvávají pouze rostliny petroleofobní (tzn. s nízkou citlivostí na ropné uhlovodíky). Na druhé straně rostliny petroleofilní, tj. rostliny s vysokou citlivostí k ropným produktům jsou ropnými látkami poškozovány. Je třeba poznamenat, že petroleofilních rostlin je většina. Po zasažení ropnými látkami rostliny buď odumírají, nebo reagují sníženým růstem. Po proniknutí do zeminy mohou látky obalit kořínky vegetace, čímž zabraňují absorbování zemní vlhkosti rostlinami, čehož konečným důsledkem je usychání rostlin. V kontaminovaných horninách dochází k fyzikálním a biologickým procesům, při nichž je postupně ropná látka odbourávána a kontaminovaná půda se samovolně regeneruje. Rychlost regenerace půdy je uvedena v tabulce č. 1 z literatury [2].

Tabulka č.1 Doba regenerace půdy kontaminované ropnými látkami [2] DRUH ROPNÉ LÁTKY UNIKLÝ OBJEM (1.m-2)

BENZIN PETROLEJ NAFTA MOTOROVÝ OLEJ TOPNÝ OLEJ

DOBA REGENERACE

OBJEM REGENER. PŮDY (%)

9

do 1 roku

100

1 3-9

do 1 roku do 2-3 let

100 100

1 3 9 1 3 9 1 3 9

po 3 letech po 3 letech po 3 letech po 3 letech po 3 letech po 3 letech po 3 letech po 3 letech po 3 letech

100 74 57 100 59 26 72 58 48

4

Nejobtížněji degradují oleje a nafta, přičemž stupeň degradace závisí na uniklém objemu ropné látky. Benzín a petroleje degradují rychleji. Degradované zbytky působí jako hnojivo. Na zasažených plochách po 2-3 letech dochází k opětovnému růstu vegetace, v některých případech i hojnějšímu. Bezprostředně ohroženy kontaminací ropnými látkami jsou rovněž povrchové vody, do kterých se mohou ropné látky dostat buď přímo, nebo průsakem půdou. Únik většího množství ropných látek do vodního toku bývá obvykle provázeno tvorbou olejových filmů na vodní hladině. K tvorbě filmu na hladině vody dochází při koncentraci ropných látek nad 0,1 až 0,2 mg.l-1. Podle vzhledu tohoto filmu je možné určit přibližně množství látky vniklé do povrchových vod jak ukazuje tabulka č.2 z literatury [2].

Tabulka č.2 Souvislost objemu, tloušťky a vzhledu filmu ropné látky na hladině vody [2] NOŽSTVÍ ROPNÉ PŘIMBLIŽNÁ VZHLED FILMU ROPNÉ LÁTKY NA VODNÍ LÁTKY (1.kg-2) TLOUŠŤKA FILMU (m) HLADINĚ

20

0,02

místy se objevují oddělené tenké filmy

30

0,0375

za vhodných podmínek oddělené skvrny

75

0,075

stříbřitý lesk na hladině

150

0,15

první příznak barev na povrchu

300

0,30

jasné, široké barevné pruhy

1000

1,0

nevýrazná tmavá barva

2000

2,0

tmavá barva

Vodní hladina pokrytá souvislou, dostatečnou vrstvou ropných látek může omezit přístup vzdušného kyslíku k hladině vody. To má za následek nedostatečné okysličování vody a podstatné snížení samočistící schopnosti toku či nádrže. V důsledku fyzikálně chemických procesů a biologických procesů zůstávají u hladiny málo rozpustné, poměrně stále těžší uhlovodíky, které mají sklon ulpívat na březích toku nebo nádrže a na vodním rostlinstvu. Škodlivými vlivy ropných látek je postižena flóra i fauna. Jestliže se peří vodního ptactva pokryje vrstvou ropných látek, ptáci se neudrží na hladině a utopí se. Větší obsah rozpuštěných ropných látek ve vodě může působit změny v poměrném zastoupení organismů v ní žijících, což může mít vliv na celý potravinový řetězec, včetně člověka. Je prokázáno, že znečištění vody malým množstvím ropných látek dochází k ovlivnění chuti masa ryb, někdy v takovém rozsahu, že není poživatelné. Ropné látky mohou způsobovat vývojovou deformaci některých vodních živočichů, mohou mít vliv na jejich metamorfózu, případně způsobovat další závažné vývojové změny. Obsah ropných látek ve vodě brání jejímu využití pro pitné účely a může zapříčinit nemožnost užití takto kontaminovaných vod i pro závlahy z důvodu možného odumírání rostlinných kultur nebo jejich zaostávání v růstu.

5

Velkou pozornost vyžaduje přeprava chemický, toxických, hořlavých látek a výbušných látek vzhledem k rizikům dopravních nehod s následným únikem těchto látek případně úniku těchto látek během přepravy. Posuzování nebezpečnosti průmyslových škodlivin je možné jak z hlediska jejich toxicity, tak také jejich hořlavosti a výbušnosti, což může a musí být i v některých případech hledisko hlavní. Některé toxické látky vytvářejí se vzduchem výbušné směsi jako například amoniak, sirouhlík, sirovodík, formaldehyd, kyanovodík. Zejména amoniak a chlór jsou vyráběny, používány a transportovány ve velkých objemech a můžeme se s nimi setkat jak v přepravě, tak i v průmyslových objektech nejen chemického průmyslu (jako jsou zimní stadiony a potravinářské provozy, kde se používá jako chladírenské médium amoniak, ve vodárnách papírnách a textilních provozech:používání chlóru). Chlór – Cl2 Vlastnosti: žlutozelený plyn, těžší než vzduch, dráždivý, ostře štiplavý, značně jedovatý a žíravý, při styku s vlhkým vzduchem tvoří mlhy. Zdravotní riziko: nadýchání chlóru působí těžká poleptání dýchacích cest a plic, je možný vznik plicního otoku a to i se zpožděním do dvou dnů, vyvolává těžké poleptání očí a podráždění kůže až po tvorbu puchýřů, kapalný může vyvolat omrzliny. Amoniak – čpavek – NH3 Vlastnosti: bezbarvý plyn (kapalina), málo hořlavý, lehčí než vzduch, ostrého štiplavého zápachu, při odpařování z kapalného stavu tvoří chladné mlhy, které jsou těžší než vzduch, se vzduchem tvoří leptavé výbušné směsi. Zdravotní riziko: roztoky amoniaku vyvolávají při styku s kůží popáleniny, již 10% koncentrace způsobuje na kůži puchýře, pro oči je stejná koncentrace nebezpečná, při požití roztoku dojde k poleptání zažívacího traktu, pára dráždí především horní cesty dýchací a oči, pobyt ve větších koncentracích je těžko snesitelný (koncentrace 1500 – 2000 mg na m3 je po 30 minutách životu nebezpečná), vysoké koncentrace amoniaku vedou k okamžité zástavě dechu, ve vyšších koncentracích amoniaku vzniká u exponovaných osob obvykle plicní edém, kapalný vyvolává silné omrzliny. V řadě lokalit jsou ohroženy 2 miliony osob a v zónách ohrožení se smrtelnou koncentrací škodlivin má trvalé bydliště asi 300 000 obyvatel. Do tohoto odhadu nebylo pojato „riziko pohybu“ – železniční cisterny a vozy na síti ČD a kamiony dálkových přeprav škodlivin na silnici. Potěšitelné je, že se tuto problematikou se zabývá stále větší počet odborníků.

6

2. Havarijní a krizové plánování Provozní a dopravní havárie jsou trvale se vyskytujícím úkazem, který zasahuje do života lidské společnosti. Míra dopadů je dána jednak rozsahem těchto jevů, ale i účinností ochranných opatření. K nim náleží prognóza, prevence, varování a následná likvidace následků, včetně základních prací a postupné obnovy normálního života. Havarijní komise mají k dispozici úplné databáze o nebezpečných látkách a jejich aktuální dislokaci. Podklady jsou získávány od právnických a fyzických osob, které s nebezpečnými látkami nakládají (každá činnost zejména jejich výroba, vývoz, dovoz, používání, skladování, balení, označování, přeprava a zneškodňování). Definováno je 14 skupin nebezpečných látek a přípravků viz tabulka č.3 z literatury [6]. Subjekty, nakládající s nebezpečnými látkami jsou povinny ověřit každou novou látku, která není klasifikovaná podle zákona 157/1998 Sb., zda nepatří mezi nebezpečné látky. Tabulka č.3 Druhy nebezpečných látek a jejich charakteristika [6] DRUH NEBEZPEŇÉ CHARAKTERISTIKA NEBEZPEČNÉ LÁTKY LÁTKY výbušné vybuchují nebo prudce hoří za rychlého vývinu plynu bez přístupu kyslíku oxidující při styku s jinými zejména hořlavými látkami vyvolávají vysoce exotermní reakci extrémně hořlavé v kapaném stavu mají bod vzplanutí nižší než 0 0C a bod varu nižší než 35 0C nebo, které v plynném stavu jsou vznětlivé při styku se vzduchem za normální teploty a tlaku vysoce hořlavé 1. mohou se samovolně zahřívat a poté vznítit při styku se vzduchem 2. mohou se v pevném stavu snadno vznítit po krátkém styku se zápalným zdrojem a po jeho odstranění dále hoří nebo doutnají 3. mají v kapalném stavu bod vzplanutí nižší než 21 0C a nejsou extrémně hořlavé 4. při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce hořlavé plyny v množství min. 1 litr*kg-l hod-1 hořlavé mají bod vzplanutí v rozmezí od 210 do 55 0C vysoce toxické po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou i ve velmi malém množství způsobit akutní nebo chronické poškození zdraví nebo smrt toxické po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou i v malém množství způsobit akutní nebo chronické poškození zdraví nebo smrt zdraví škodlivé po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou způsobit akutní nebo chronické poškození zdraví nebo smrt žíravé při styku s živou tkání mohou způsobit její zničení dráždivé nemají vlastnosti žíravin, ale při přímém dlouhodobém nebo opakovaném styku s kůží nebo sliznicí mohou vyvolat zánět senzibilující po vdechnutí, nebo proniknutí kůží mohou vyvolat přecitlivělost tak, že po další expozici vnikají charakteristické příznaky karcinogenní po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu rakoviny mutagenní po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu genetických poškození toxické pro reprodukci po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu nedědičných poškození potomků, poškození reprodukčních funkcí nebo schopnost reprodukce muže nebo ženy nebezpečné pro životní po proniknutí do životního prostředí představují nebo mohou představovat prostředí okamžité nebo opožděné nebezpečí

Největším přepravcem nebezpečných látek jsou České dráhy. Železniční tratě protkávají svojí hustou sítí celé území republiky a v mnoha případech byly postupně včleněny hluboko do městské zástavby. Křižují mnohé silnice, vodní toky, kopírují břehy řek a nádrže, které jsou zdrojem pitné vody. Velké seřaďovací uzly byly postupně obklopeny rozrůstajícími se sídlišti a průmyslovými závody. Všude, kde vedou železniční tratě se také mohou vyskytovat 7

škodlivé a nebezpečné látky, které železnice přepravuje. Spolehlivé ohodnocení fyzikálního a chemického chování látek a z něho vyplývajícího nebezpečí, předpokládá znalost nejdůležitějších bezpečnostně technických charakteristických hodnot posuzovaných látek. Kromě toho slouží charakteristické hodnoty pro stanovení bezpečnostních opatření při zacházení s těmito látkami a pro určení pravidel chování v případě nebezpečí. Vzhledem k druhu škodliviny, jejímu množství a dalším ovlivňujícím faktorům lze vyhodnotit případné důsledky havárie a přijmout příslušná ochranná opatření. Důležitým bodem ochranných opatření je kromě znalosti převážených látek také vytipování míst na nichž může k havárii dojít a modelování možných mechanismů vzniku havárií a odvozeně od nich vypracování zcela konkrétních organizačních a technologických opatření. Příklady vytipovaných míst na území Pardubického kraje ze zdroje [8]: Silniční dopravní havárie -(silniční komunikace) Chrudim, Heřmanův Městec, Hlinsko, Skuteč, Pardubice, Holice, Svitavy, Polička, Jevíčko, Moravská Třebová, Litomyšl, Ústí nad Orlicí, Lanškroun, Choceň, Žamberk. Železniční dopravní havárie -(železniční trať a nádraží) Chrudim, Heřmanův Městec, Hrochův Týnec, Chrást u Chrudimi, Žďárec u Skutče, Pardubice, Přelouč, Moravany, Svitavy, Chornice, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Třebovice, Letohrad, Choceň, Dolní Lipka. Letecké dopravní havárie- (koridory letiště) Chrudim, Podhořany u Ronova, Nabočany, Pardubice – Popkovice, Dvořisko. Vodní dopravní havárie -(na vodní cestě vodoteče) Labe (přístav Chvaletice). Obsah vnějšího havarijního plánu : •

Operativní část - Informační část • Charakteristika území • Sídelní celky včetně přehledu obyvatel • Popis struktury organizace havarijní připravenosti v zóně havarijního plánování • Podklady předané OkÚ provozovatelem • Výčet a charakteristika účinků závažné havárie (analýza rizika) • Seznam všech vnitřních plánů provozovatelů zdrojů rizik • Přehled opatření • Úkoly příslušných úřadů, obcí, složek IZS a podnikajících fyzických a právnických osob • Způsob koordinace řešení závažné havárie • Kriteria pro vyhlašování stavu ohrožení • Způsob zabezpečení informačních toků při řízení likvidace následků závažné havárie • Zásady činnosti při možnosti a rozšíření závažné havárie mimo zónu havarijního plánování • Poskytování informací obyvatelstvu v zóně havarijního plánování • Plány konkrétních činností • Plán vyrozumění • Plán varování obyvatelstva • Plán ukrytí obyvatelstva • Plán profylaxe antidoty • Zásah složek IZS

8

• • • • • • • • • • • •

Plán evakuace obyvatelstva Plán individuální ochrany osob Plán dekontaminace Plán monitorování Plán regulace pohybu osob Traumatologický plán závažné havárie Havarijní veterinární plán Plán zamezení distribuce a požívání potravin, krmiv a vody kontaminovaných nebezpečnou látkou Plán opatření k zabránění nebo omezení řetězového účinku závažné havárie Plán zacházení se zemřelými osobami v oblasti závažné havárie Plán opatření k zabránění nebo omezení dopadů závažné havárie na složky životního prostředí Plán zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti

Obsah Krizového plánu • • •

Analýza druhu bezpečnostní hrozby a jejích možných projevů Zásady a omezení pro řešení krizové situace a přijatelné úrovně ztrát Doporučené varianty řešení krizové situace • Opatření k řešení jednotlivých variant • Typové krizové postupy

Obsah plánu krizové připravenosti •

•

Základní část • Vymezení působnosti a odpovědnosti právnické nebo podnikající fyzické osoby • Charakteristika organizace krizového řízení • Výčet a analýza krizového ohrožení a jejich dopad na činnost právnické nebo podnikající fyzické osoby • Zásady pro používání plánu krizové připravenosti Přílohová část • Výpis z krizového plánu • Plán akceschopnosti právnické nebo podnikající fyzické osoby • Plán krizových opatření k řešení krizových stavů • Plán nezbytných dodávek • Plán opatření hospodářské mobilizace • Přehled uzavřených smluv k zabezpečení krizových opatření • Plány spojení • Topografické mapy s vyznačenými riziky a řešením • Další dokumentace potřebná pro řešení krizových stavů

Obsah plánu řešení krizové situace •

Základní část • Obecné zásady hodnocení krizové situace • Způsob řešení krizové situace • Zájmy, kterých se krizová situace týká • Údaje k řešení krizové situace

9

•

Přílohová část • Přehled krizových opatření • Plán nasazení sil • Plán zabezpečení lidských zdrojů • Plán zabezpečení věcných zdrojů • Plán finančního zabezpečení • Plán zpravodajského zabezpečení • Plán zabezpečení funkčnosti státní správy a samosprávy • Plán součinnosti s mezinárodními organizacemi • Pomocná dokumentace

Základní pilíř při koordinování činností a postupů jeho jednotlivých složek a při přípravě na mimořádné události, při záchranných a likvidačních pracích je Integrovaný záchranný systém. Dominantní úlohu v něm sehrává hasičský záchranný sbor. Systém varování a vyrozumění tvoří 4 564 sirén, které umožňují přenos varovných signálů na 80 % území naší republiky. V působnosti měst a obcí je správa 1 500 sirén. K doplnění varovného signálu pro konkrétní informování obyvatelstva jsou využívány hromadné informační prostředky. Bezprostřední opatření k zneškodnění havárie tvoří zahájení neodkladných opatření v místě havárie k zabránění kontaminace půdy, povrchových a podzemních vod a znečišťování ovzduší. Opatřením k odstranění škodlivých následků havárie se pak rozumí likvidace uniklých závadných látek, sledování jakosti ohroženého prostředí a uvedení zasaženého místa do původního stavu.

10

3. České a mezinárodní předpisy pro značení, balení a přepravu nebezpečných látek Ve snaze eliminovat případně vyloučit rizika spojená s přepravou nebezpečných látek jsou v jednotlivých zemích stanoveny předpisy týkající se nebezpečného zboží, které prakticky odpovídají přijatým mezinárodním úmluvám o železniční, silniční, námořní, říční a letecké přepravě nebezpečného zboží. Nebezpečné látky a výrobky mají rizikové vlastnosti, které kladou velké nároky na zabezpečení jejich oběhu mezi výrobcem a spotřebitelem. Tyto rizikové vlastnosti jsou při oběhu ovlivňovány komplexem organizačních a technických opatření, mezi nimiž má velký význam správně zvolený a předpisy povolený obal a komplexní balení. Při balení látek a výrobků nebezpečné povahy nejde jen o jejich funkční ochranu proti nepříznivým vlivům okolního prostředí (vlhkost, voda, kyslík apod.), ale prvořadou je naopak ochrana vnějšího prostředí proti agresivnímu působení těchto látek a výrobků. Rozhodující podmínky pro balení a přepravu jsou obsaženy v mezinárodních přepravních předpisech pro dopravu železniční, silniční, leteckou, námořní a říční, které podle potřeby a stupně poznání upravují a doplňují. Každý předpis samozřejmě respektuje podmínky a specifika té dopravy, které se týká, a proto není zatím možné docílit jejich sjednocení. Jsou to: RID ADR IATA/DGR IMDG-Code ADNR

- Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží - Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí - Předpisy IATA pro přepravu nebezpečného zboží - Mezinárodní námořní přehled nebezpečného zboží - Evropská dohoda o mezinárodní dopravě nebezpečného zboží při plavbě po Rýnu – předpisy jsou aplikovány i pro dopravu po Labi a německých kanálech, a to podle ustanovení RID. Pro dopravu po Dunaji zatím neexistuje speciální předpis. Přeprava nebezpečných nákladů se řídí předpisy pro železniční dopravu. Některé státy převzaly ustanovení mezinárodních přepravních předpisů i pro vnitrostátní přepravu, v jiných se vnitrostátní přeprava řídí vlastními předpisy. Přepravou nebezpečného zboží v mezinárodním měřítku se metodicky zabývá mezinárodní organizace zasílatelů FIATA, která vydala doporučený vzorek formuláře pro přepravu nebezpečného zboží. Od mezinárodních předpisů je nutno odlišit předpisy EHS, týkající se zařazování, balení a označování nebezpečných látek. K přepravě nebezpečných látek a výrobků jsou mezinárodními přepravními předpisy povoleny jen určité druhy obalů. Podmínkou přitom je, aby každý obal (včetně sériově vyráběných) odpovídal atestovanému konstrukčnímu typu obalu. V železniční a silniční přepravě je společným znakem všeobecných předpisů o balení požadavek dobrého uzávěru a utěsnění, kompatibility baleného zboží s obsahem, odolnosti proti vnitřním vlivům (jmenovitě proti vnitřnímu přetlaku v závislosti na teplotě prostředí). Předpisy o balení podrobně specifikují druhy vhodných obalů, vymezují materiál a konstrukční typy. Zvláštní ustanovení z hlediska věcného i metodického se týkají radioaktivních látek.

11

Platné předpisy České republiky pro balení a oběh nebezpečných látek a výrobků V současné době základní přepravní povinnosti vycházejí ze zák. č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník), který uvádí: Hlava II – Zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích v § 420 upravuje množství, jakost, provedení a obal zboží. Díl VIII Smlouva o skladování v § 533 a 534 stanoví podmínky, které se přiměřeně vztahují i k skladování a úschově nebezpečných zásilek. Díl XIV Smlouva o přepravě věci v § 610 až 628 obecně upravuje přepravu a zejména v § 629 i přepravu nebezpečných nákladů: „Přepravní předpisy mohou upravit odchylně přepravu železniční, leteckou, silniční, vnitrozemskou vodní a námořní, pokud jde o vznik smlouvy, přepravní doklady, vyloučení věci z přepravy, přebírání zásilky dopravcem a její vydání příjemci, rozsah nároků vůči dopravci a jejich uplatnění. Tato úprava však nesmí omezit odpovědnost dopravce při škodě na zásilce stanovenou v § 622 a 624“. Obecně je nutno konstatovat, že balení a oběh nebezpečných látek a výrobků jsou upraveny v České republice předpisy mezinárodních dohod, uvedenými do praxe vyhláškami ministerstva dopravy a zákonem. Železniční dopravu nebezpečných nákladů upravuje vyhláška MD č. 132/1964 Sb., ve znění pozdějších úprav, změn a doplňků o železničním přepravním řádu (ŽPŘ) - Příloha 1 k Železničnímu přepravnímu řádu – Zvláštní podmínky pro přepravu nebezpečného zboží (PNZ) ve smyslu ŽPŘ 7, odst.1), písmeno a). Dodatek k PNZ obsahuje doplňující a odchylná ustanovení pro mezinárodní a vnitrostátní přepravu. Poslední úprava č.9 platí od 1. 1. 1993. Tento vnitrostátní předpis odpovídá mezinárodnímu předpisu CIM/RID. Uvedené právní předpisy doplňuje zákon o Českých drahách č. 218/1993 Sb., který obsahuje ustanovení o přechodu práv a povinností ČSD, vyplývajících z mezinárodních smluv a členství v mezinárodních organizacích na České dráhy. Leteckou dopravu obecně upravuje zákon č. 47/1956 Sb. O civilním letectví (letecký zákon), ve znění zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 43/1976 Sb., kde § 55 upravuje všeobecné podmínky, za kterých Československé aerolinie provádějí dopravu cestujících, zavazadel a zboží. Přeprava nebezpečných zásilek a jejich balení je povolena pouze s předchozím souhlasem dopravce a za podmínek jím stanovených. Tyto podmínky odpovídají mezinárodnímu předpisu pro přepravu nebezpečného zboží v letecké dopravě DGR/IATA. Říční doprava je upravena vyhláškou MD č. 134/1964 Sb. O přepravním řádu vodní dopravy ve znění pozdějších úprav (vyhlášky FMD č. 31/1982 Sb. A 23/1984 Sb.) a vyhláškou FMD č.344/1991 Sb. Námořní přeprava není v české republice upravena žádným vnitrostátním předpisem, ale v praxi se řídí mezinárodním předpisem IMDG-Code. Silniční dopravu nebezpečných nákladů upravuje zákon č. 111/1994 Sb. O silniční dopravě a prováděcí vyhláška Ministerstva dopravy č. 187/1994 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě. Uvedené právní předpisy podrobně upravují povinnosti dopravce a podmínky, za kterých je možné provozování silniční dopravy pro cizí potřebu. V § 18 citované vyhlášky je stanoveno, že odesílatel, dopravce a příjemce postupuje při přepravě nebezpečných věcí podle Evropská dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). Jedná se o dohodu, k níž Československo přistoupilo v roce 1986. Dohoda ADR byla zveřejněná ve vyhlášce ministerstva zahraničních věcí pod č. 64/1987 Sb., ve znění příloh této dohody, jsou zveřejněny v Přepravním a tarifním věstníku. Nedílnou součástí této dohody jsou její přílohy A a B, v nichž jsou obsaženy věcné podmínky pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí silniční dopravou. Přílohy se mění a doplňují vzhledem k postupnému technickému rozvoji, 12

výrobě a používání nových nebezpečných látek a předmětů a měnícím se podmínkám silničního provozu. V poslední době byla proto všemi členskými státy dohody ADR přijata zásada, že každé dva roky nabude činnosti nové znění věcných příloh A a B této dohody. Příloha A „Ustanovení o nebezpečných látkách a předmětech“ obsahuje základní ustanovení o nebezpečných látkách, jejich rozdělení do jednotlivých tříd podle jejich vlastností, všeobecné podmínky pro balení, označování kusů bezpečnostními nálepkami, společné balení, ustanovení o zápisech do průvodních dokladů, ustanovení o přepravě vyprázdněných obalů apod. Úprava těchto podmínek je v převážné míře společná pro všechny druhy dopravy a proto příloha A je téměř totožná s přípojkem k železniční úmluvě RID. Dodatky přílohy A pojednávají o podmínkách chemické stálosti a bezpečnosti výbušných látek, o zkouškách chemických látek, o druzích obalů a jejich zkouškách, o radioaktivních látkách aj. a jsou směrovány především k výrobcům těchto látek. Pro dopravce je důležitý Dodatek A.9 pojednávající o bezpečnostních značkách. Příloha B „Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ upravuje provozní a přepravní podmínky, technické požadavky na vozidla určená pro přepravu nebezpečných věcí zařazených do jednotlivých tříd, jejich výzbroj, označení, parkování vozidel, nakládky a vykládky, zásady bezpečné manipulace se zbožím, doprovod apod. Pro dopravce jsou důležité dodatky : Dodatek B.1 a,b,c – Ustanovení o cisternách. Dodatek B.2 – Jednotné předpisy pro konstrukci vozidel určených pro přepravu nebezpečných věcí včetně předpisů pro jejich schvalování. Dodatek B,3 – Osvědčení o schválení vozidel přepravujících některé nebezpečné věci. Dodatek B,5 – Seznam látek a identifikačních čísel. Dodatek B.6 – Osvědčení o školení řidiče předepsaném v bodě 10.315(1) Vybavení dopravních jednotek Každá dopravní jednotka, kterou se přepravují nebezpečné věci, musí být vybavena: a) sadou nářadí pro opravy běžných závad vozidla, b) pro každé vozidlo alespoň jedním zakládacím klínem, jehož rozměry odpovídají hmotnosti vozidla a průměru jeho kol, c) dvěma svítilnami s oranžovým světlem, tato svítilna musí být nezávislá na elektrickém systému vozidla a musí být tak zkonstruována, aby její používání nemohlo vyvolat vznícení přepravovaných věcí, mohou svítit trvale nebo přerušovaně d) nezbytným vybavením pro první bezpečnostní opatření uvedeným v písemných pokynech pro případ nehody. Kromě toho, musí být každá dopravní jednotka vybavena: a) alespoň jedním přenosným hasicím přístrojem o obsahu min. 2 kg, vhodným pro hašení požáru v motorovém prostoru nebo v kabině vozidla, b) nejméně jedním hasicím přístrojem o obsahu min. 6 kg, vhodným pro hašení požáru nákladu, pneumatik nebo brzd. Má-li dopravní jednotka přípojné vozidlo (přívěs nebo návěs) a toto přípojné vozidlo je odpojeno a ponecháno naložené na veřejné komunikaci a vzdálené od tažného vozidla, musí být toto přípojné vozidlo vybaveno alespoň jedním hasicím přístrojem podle ustanovení předchozího odstavce – 6 kg.

13

Označování obalů Každý obal musí být opatřen označením, které je trvanlivé, dobře viditelné a umístěno tak, aby v rozměru přiměřeném velikosti obalu bylo dobře viditelné. Označení nových obalů, vyrobených podle konstrukčního typu, se skládá: a) ze symbolu „u“ v horní části kružnice a „n“ ve spodní části kružnice, popř. písmeny „UN“ u obalů z kovu, na nichž je označení vyraženo, nebo ze symbolů „ADR“ popř. „RID/ADR“ b) z kódového čísla obalu c) z dvoudílného kódu d) z písmene „S“ popř. dalšího označení e) z údaje roku výroby (u některých i měsíce výroby) f) ze značky státu, ve kterém bylo schválení uděleno g) buď z registračního čísla a jména nebo značky výrobce nebo jiného identifikačního označení obalu určeného příslušným orgánem Ve zvláštních předpisech jednotlivých tříd se podle nebezpečnosti přepravovaných látek předpokládá použití tří skupin obalů : - skupina obalů I: pro látky skupiny a) (velmi nebezpečné) - skupina obalů II: pro látky skupiny b) (nebezpečné) - skupina obalů III: pro látky skupiny c) (méně nebezpečné) Průvodní doklady Kromě dokladů vyžadovanými jinými předpisy musí být dopravní jednotka vybavena těmito doklady: a) nákladními listy předepsanými podle přílohy A, které zahrnují všechny přepravované nebezpečné látky (pojmenování přepravované věci, včetně identifikačního čísla látky, třída, číslice a popř. písmeno, zkratka ADR nebo RID, počet a popis kusů nebo IBC, celkové množství nebezpečných věcí, jména a adresa odesílatele a příjemců, prohlášení dle zvláštních dohod, pokyny pro případ nehody dle přílohy B), nákladní listy musí být vystaveny pro všechny nebezpečné zásilky a na všechny dopravní jednotky. Odesílatel musí potvrdit v nákladním listě nebo ve zvláštním prohlášení k němu připojeném, že látku předávanou k přepravě je dovoleno přepravovat silniční dopravou podle ustanovení ADR a vše co s tím souvisí odpovídá ustanovením ADR. b) kopií hlavního textu zvláštní dohody uzavřené podle bodů 2010 a 10 602, pokud jde o přepravu prováděnou na základě takové dohody (dohoda o přepravě některých látek po území smluvních stran dočasně se odlišujících od ustanovení příloh ADR). Písemné pokyny Pro případ nehody nebo mimořádné události, k níž může dojít během přepravy, musí být řidiči předány písemné pokyny, v nichž se stručně uvedou: a) povaha nebezpečí spojeného s přepravovanými nebezpečnými látkami a bezpečnostní opatření, která musí být učiněna k odvrácení nebezpečí b) opatření, která je třeba učinit a první pomoc, kterou je třeba poskytnout osobám, které se dostaly do styku s přepravovanými věcmi nebo látkami z nich unikajících c) opatření pro případ požáru a zvláště hasicí prostředky nebo soubory hasicích prostředků, kterých se při hašení nesmí použít

14

d) opatření, která je třeba učinit, dojde-li k rozbití nebo poškození obalu nebo přepravovaných nebezpečných látek, zejména jsou-li tyto nebezpečné látky rozsypány nebo rozlity po silnici e) v případě cisternových vozidel nebo dopravních jednotek s cisternami nebo cisternovými kontejnery o celkovém vnitřním objemu větším než 3000 litrů, a nebo dovolené celkové hmotnosti převyšující 3,5 tuny přepravujících látky uvedené v dodatku B.5 f) opatření, která musí být provedena, aby se zabránilo vzniku nebo minimalizovaly škody v případě úniku látek, které se považují za látky znečišťující povrchové a podzemní vody, kromě nebezpečí uvedeného na bezpečnostních látkách. Tyto pokyny vyhotoví výrobce nebo odesílatel pro každou nebezpečnou látku nebo třídu nebezpečných látek, musí být sepsány v jednom z jazyků země původu. Není-li tento jazyk jazykem země určení, musí být sepsány také v jazyce těchto zemí. Jedno vyhotovení těchto pokynů musí být uloženo v kabině řidiče. Pokyny musí být odevzdány dopravci nejpozději s objednávkou přepravy, aby mu bylo umožněno učinit všechna potřebná opatření a aby se osádka vozidla s těmito pokyny obeznámila a byla schopna náležitě jich použít. Označování vozidel Dopravní jednotky, jimiž se přepravují nebezpečné látky, musí být opatřeny dvěma pravoúhlými reflexními oranžovými tabulkami o základě 40 cm a výšce nejméně 30 cm, umístěnými ve svislé rovině. Tabulky musí mít černý okraj. Jedna z nich musí být připevněna na přední a druhá na zadní straně dopravní jednotky. Tabulky musí být dobře viditelné. Cisternová vozidla nebo dopravní jednotky s jednou nebo více cisternami přepravující nebezpečné věci musí mít kromě toho na bočních stranách každé cisterny umístěny jasně viditelným způsobem předepsané oranžové tabulky s identikačními čísly pro každou z látek přepravovaných v cisterně nebo v cisternové komoře. Výše uvedené požadavky se vztahují také na vyprázdněné, nevyčištěné a neodplyněné nesnímatelné nebo snímatelné cisterny, cisternové kontejnery a baterie nádob a na vyprázdněná, nevyčištěná vozidla a kontejnery pro přepravu volně ložených látek.

30 1203

Identifikační číslo nebezpečnosti (kód nebezpečnosti)

Identifikační číslo látky (UN-Number)

Pro označování nebezpečnosti látky se využívá kód nebezpečnosti látky (Kemler-kód). Kemler-kód je dvoumístná až trojmístná kombinace čísel, které je v některých případech ještě doplněna znakem X. Znak X znamená, že látka nesmí přijít do styku s vodou.

15

Příklady používaných kódů nebezpečnosti: 20 236 30 X333 40 638 80 90

inertní plyn hořlavý jedovatý plyn hořlavá kapalina (bod vzplanutí 21 – 100 0C) samozápalná kapalina nebezpečně reagující s vodou hořlavá pevná látka jedovatá hořlavá žíravina žíravá látka jinak nebezpečná látka

Příklady používaných identifikačních čísel látky (UN kód) 1203 1001 1011 1267 2073

kapalné uhlovodíky s teplotou vzplanutí pod 21 0C acetylén, plyn butan ropa surová amoniak

Systém DIAMANT Systém pro rychlé posouzení nebezpečí při nehodách s nebezpečnými látkami DIAMANT vznikl v USA na základě potřeby rychlé a jednoduché orientace se v situaci při nehodě. Při jeho tvorbě se vycházelo z toho, že před zahájením záchranných prací v místě nehody s nebezpečnými látkami musí být předem odhadnuta tři hlavní nebezpečí, která se vztahují k látce a to: -

nebezpečí poškození zdraví nebezpečí vzniku požáru nebezpečí spontánní reakce

V souvislosti s tím je ještě potřebné upozornit na to, zda existuje ještě další riziko, např. nebezpečné reakce při styku s vodou apod. Označování nebezpečných látek se v systému DIAMANT provádí nálepkou ve tvaru čtverce postaveného na vrchol, který je rozdělen na čtyři další čtverce, které se od sebe odlišují barvou. Jednotlivé barvy mají následující význam: -

modré pole (vlevo) – nebezpečí poškození zdraví červené pole (nahoře) – nebezpečí požáru žluté pole (vpravo) – nebezpečí spontánní reakce bílé pole (dole) – další nebezpečí

Všechna nebezpečí jsou podle intenzity rozdělena na stupně s označením číslicemi 0 – 4, přičemž platí, že čím vyšší číslo, tím vyšší nebezpečí. Dále platí, že pro označování dodatkového nebezpečí (bílé pole) se nepoužívají číslice, ale symboly, jak jsou níže uvedeny: 1. je-li bílé pole prázdné, znamená to, že vodu lze použít jako hasivo a ta je dostatečně účinná 2. přeškrtnuté dvojité W znamená, k hašení nesmí být použita voda, protože lze očekávat chemickou reakci 3. symbol radioaktivity znamená, že při úniku látky hrozí nebezpečí radioaktivního ozáření 4. značení OXY znamená, že látka působí jako silné oxidační činidlo 16

Závěr V současné době je přes území České republiky zvýšený provoz tranzitní přepravy škodlivých a životu nebezpečných látek. Jedná se především o přepravu po komunikacích a železnici. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie lze předpokládat zvýšení tranzitu v oblasti přepravy přes naše území, které sebou přinese zvýšené riziko eventuálních havárií nebo poruch přepravních systémů. K minimalizaci následných škod na životním prostředí by bylo vhodné uplatnit další preventivní opatření: - nutnost hlášení o vstupu tranzitní přepravy škodlivých a životu nebezpečných látek na území České republiky v souvislosti s trasou tranzitu - informace pro všechny systémy záchranných služeb na jednotlivých regionech o trasách přepravovaného tranzitu – nákladu - zabezpečení systémů pro vyhodnocení druhu a koncentrace při skutečných haváriích a kontrolních akcích - tranzitní přepravu přes celé území regionů zabezpečovat v rámci prevence doprovodnými vozidly, vybavenými výstražným zařízením a technikou k urychlenému předání informací, nebo k zabezpečení nouzové výzvy - s ohledem na přepravu na železnici vypracovat operativní systém výzvy směrem ke komplexnímu záchrannému systému regionů tak, že evidence transportu škodlivých a životu nebezpečných látek bude hlášena v okamžiku vstupu takové zásilky na území republiky - vytvořit systém pravidelných kontrol odstavných parkovišť pro tranzitní přepravu, v těchto místech vybudovat kontrolní mechanismy, které by byly schopny zjistiti neporušenost objemu zásilek po dobu tranzitu přes celé území republiky

17

Seznam použitých informačních zdrojů [1] BINKO, Š. Projekt pro sledování a zabezpečování transportu životu nebezpečných látek. Zpravodaj CO, 1993, roč. 25, č. 1, s. 15. [2] VIČAR, D. Kontaminace životního prostředí v důsledku úniku ropných látek. Zpravodaj CO, 1997, roč. 29, č.1, s. 11-12. [3] KOVÁŘ, M. Prevence a likvidace ekologických havárií. Zpravodaj CO, 1997, roč. 29, č.1, s. 13-15. [4] VACEK, L. Přeprava nebezpečných látek. Zpravodaj CO, 1997, roč. 29, č. 1, s.20. [5] MIKA, J. Chemické havárie. Zpravodaj CO, 1998, roč. 30, č. 1, s. 20-21. [6] KROUPA, M. Nové zákony snižují pravděpodobnost rizik. Zpravodaj CO, 1998, roč. 30, č.3, s. 30-31. [7] JANOŠEK, B. POKORNÝ J. BEDNÁREK L. Příprava odborně způsobilých osob na úseku požární ochrany. Ostrava : Vava 1996. [8] T – SOFT s. r. o. Portál krizového řízení České republiky. C 2001 , poslední revize 2. 1. 2003 [cit. 9. 12. 2002]. Dostupné z: .

Obsah Úvod…………………………………………………………………………………………. 3

1. Vznik ekologických havárií a nehod, jejich následky…………………………………… 4 2. Havarijní a krizové plánování……………………………………………………………. 7 3. České a mezinárodní předpisy pro značení, balení a přepravu nebezpečných látek……..11 Závěr…………………………………………………………………………………..……..17

Poznámka Při zpracovávání tématu byly v převážné většině využity články z odborného časopisu pro otázky civilní ochrany a krizového řízení. Časopis byl pokračovatelem časopisu Obrana lidu. Během svého vývoje především v 90-tých letech se z původního zaměření – ochrana před ničivými účinky jaderných zbraní a dalších produktů studené války postupně zaměřoval na otázky ochrany obyvatel, životního prostředí a majetku před krizovými situacemi typu : jaderná energie, nebezpečné látky, povodně apod. Byl dobrým informačním zdrojem a pomocníkem specialistů v dané oblasti. Byl – od poloviny roku bez udání důvodů nevychází.

18