Řeka Morava - opět rybářský ráj?

Řeka Morava - opět rybářský ráj?

Milan Peňáz, Pavel Jurajda

Řeka Morava patřila v minulosti, pokud jde o biomasu a produkci rybích spo­ lečenstev,

mezi naše nejbohatší řeky, a to především v celé své mimořádně rozlehlé záplavové (aluviálm') části, sahající od soutoku s Dunajem až po Ha­ nušovice. Vyznačovala se neobyčejně vyvinutým systémem ramen a tůní i ši­ rokou, zaplavovanou nivou. I když konkrétní data o dřívější rybářské produk­ ci nejsou z pochopitelných důvodů k dispozici, lze z některých nepřímých in­ formací (např. popis situace na olomouckém rybím trhu z let 1863-1864 od Jeittelese a o 40 let pozděj i od Kitta z roku 1905) usuzovat nejen na tehdejší druhovou skladbu rybího společenstva (ichtyocenózy), ale i na dosahovanou produkci, jež se zcela nepochybně pohybovala při horní hranici rozpětí udá­ vaného pro středoevropské větší řeky (400 kg/ha). Morava však patřila v minulosti k našim nejbohatším řekám nejen co do vy­ produkovaného a loveného množství ryb, ale i co do počtu a pestrosti vysky­ tujících se druhů . Není proto divu, že již v minulém století tento tok přilákal řadu přírodovědců, kteří studovali a registrovali její ichtyofaunu. Z nich čelné místo zaujímají především tehdejší kustod moravského musea v Brně A. Hein­ rich, který již v roce 1856 uveřejnil vůbec první vědecký soupis druhů kruho­

Příroda

versus úředníci

Před pěti

lety navrhl spisovatel Ludvík Vacu­ lík, abychom do své ústavy dali článek, jenž právně uzná nezávislost přírody na nás a na­ šem souhlasu. "Už nic nebude smět být zni­ čeno a vyhubeno jen pro naši potřebu , chuť či zábavu", žádal tehdy L.Vaculík. Jeho návrh, který jsme podpořili i ve Veronice (č . 2,1991), neprošel. Zvítězila nechuť jakkoli omezovat práva člověka na využívání příro­ dy. Nechuť, která vyvrcholila tím, že součas­ ná vláda odmítla koncepci trvale udržitelné­ ho rozvoje, koncepci, kterou uznává většina civilizovaných států světa. Koncepci péče o životní prostředí naše vláda nemá a bylo by jí přitom v období společenské a ekonomické transformace tolik potřeba! Pokud bychom ovšem nepovažovali za koncepční různé vý­ roky premiéra Klause, jako ten na besedě se starosty obcí z okolí vojenského letiště v Ná­ měšti nad Oslavou 23. února letošního roku. Premiér, povýšený ve stejný den do hodnosti majora v záloze, řekl, že na hluk si lidé musí zvyknout, neboť "mají prostě smůlu, podobně jako mají smůlu ti, kdo bydlí někde ve městě na nějaké frekventované ulici". Při takovém postoji k přírodě a k životnímu prostředí není divu, že se znovu začínají akti­ vizovat různé zájmové skupiny, prosazující projekty, jejichž realizace by znamenala ne­ nahraditelné narušení přírodních hodnot, pro­ jekty často již v minulosti odmítnuté pro technokratickou jednostrannost. Znovu se vrací záměr rekonstrukce televizní věže a pří­ stupové komunikace na vrcholu Děvína v jádrové zóně biosférické rezervace Pálava, rekonstrukce lanovky na Sněžku, diskutuje se o lyžařském areálu Vidly v národní přírod­ ní rezervaci Praděd v chráněné krajinné ob­ lasti Jeseníky . Začala realizace nesmyslné la­ novky v národní přírodní rezervaci Moravský kras střed - tím, že do citlivých vápencových společenstev spadlo mnohatunové lano a mu­ selo být složitě vyprošťováno z větví stromů a keřů. Příroda má zřejmě v Moravském kra­ su "smůlu", podobně jako příroda v okolí Novomlýnských nádrží, kde se stále nedaří prosadit revitalizační opatření, schválené při­ tom i Ministerstvem životního prostředí. Zdá se, že smůlu bude mít i příroda Labských pís­ kovců , jednoho z ekologických stavebních

Řeka Morava 1Iad stavem u Řimic ještě v pů­

vodllím 1Ieregulovallém korytě, obklope1la luž­ 1Iím lesem. Takovýto tok poskytuje rybí obsád­ ce řadu břehových úkrytů i stíl/o Foto Vilém Reichmallll

1

kamenů

DU1Iajský kapr. Kresba Jali DUllgel

ústých (třída vodních obratlovců s chrupavčitou kostrou a zachovanou chordou dorsalis - u nás většinou mihule) a ryb řeky Moravy, a zejména pak profesor olomouckého gymnazia, L. H. Jeitteles. Ten ve dvou na svoji dobu vynikajících studiích, uveřejněných v nenápadných gymnazijních ročenkách (z roku 1863 a 1864), Heinrichovy údaje významně doplnil. Obohatil je také o řadu cenných "produkčních" postřehů, které získal během svých pravidel­ ných a pozorných návštěv olomouckého rybího trhu, kam se soustřeďovaly bohaté úlovky zejména z úseku řeky nad Olomoucí. Již v minulém století tak byl v Moravě zaregistrován výskyt celkem 47 druhů, tedy jen o málo méně než v Dunaji, avšak podstatně více nežli v jiných evropských řekách srovna­ telné velikosti. Pozdějším vývojem znalostí systematiky ryb byl výskyt ně­ kterých druhů sice vyloučen, na druhé straně však některé jiné druhy ryb ne­ byly v době pořizování prvých soupisů ještě vůbec pro vědu známy (např. mihule ukrajinská, hrouzek běloploutvý, ježdík dunajský); mnohé další druhy zde byly záměrně vysazeny anebo neúmyslně zavlečeny. K dnešnímu dni se tedy celkový počet druhů a forem kruhoústých a ryb zaregistrovaných v po­ vodí Moravy rozrostl na 63, z čehož 6 druhů bylo pozorováno dosud jen v přítocích mimo vlastní tok Moravy. Řeka Morava je však známa, a to bohužel rovněž od minulého století, také nadměrným znečištěním vody. Už v jejím horním toku zhoršují kvalitu vody četné ceiulózky, cukrovary, průmyslové závody a sídliště v takovém rozsahu, že to již před stoletím mělo prokazatelně negativní dopad na ichtyofaunu (viz Kašpar 1886). Další drastický nárůst znečištění vyvrcholil v padesátých le­ tech tohoto století a byl dovršen nešetrnou a neekologickou regulací toků a velkoplošnými melioracemi, jež nerozumně a zbytečně urychlily odtok vody z krajiny. Tyto zásahy zničily rozmanitost prostředí a rybích úkrytů v břeho­ vých částech řek a hlavně zcela izolovaly hlavní tok od dřívějšího bohatého systému bočních ramen (s řadou lokalit nenahraditelných pro tření a odrůstá­ ní plůdku), a co víc - přerušily" říční kontinuum" a migrační cesty ryb. Z ry­

.

Parma. Kresba Jali DWlgel

2

Evropy. Budoucí národní park zmenšili úředníci ministerstva životního pro­ středí na polovinu. Při všech těchto a řadě dalších podobných záměrů se projevuje snaha o kabinetní, úřed­ ní, byrokratické rozhodnutí, bez objektivní analýzy, bez široké odborné diskuse, bez účasti veřejnosti a nevládních ekologických hnutí a iniciativ. Řada těchto organizací se naopak dostala do seznamu extremístických skupin, sledovaných BIS . Přitom hnutí Duha i Děti Země proklamují a používají výhradně nenásilné formy ovlivňování postojů veřej­ nosti. Projevují se snahy zužovat demokracii jen na právo občana volit členy parlamentu a místních samospráv. Občanskou společnost ovšem, jak známo, tvoří nejen politické stra­ ny, ale i nevládní, nezisková hnutí a organi­ zace, s nimiž se moudří politici a státní úřed­ níci radí, jak dospět k přijatelným rozhodnu­ tím. Přes všechny obtíže musíme tento princip ne­ ustále prosazovat i v ochraně přírody. Nelze je totiž ponechat jen na státních úřednících. Mohlo by se pak snadno stát, že by příroda měla smůlu. A s ní i my všichni, kdož ji má­ me rádi. Antonín Buček

Program Unie pro řeku Moravu Jako jeden z hlavních úkolů pro rok 1995 si Unie vytyčila prosazování programu Řeka Morava pro život. Tento široký program za­ hrnuje revitalizaci říčních niv, zprúchodnění řeky Moravy pro ryby, obnovení života ko­ lem řeky. Cílem je myšlenka, aby se řeka a její okolí opět stala přitažlivou pro obyvatele okolních vesnic i návštěvníky, aby poskyto­ vala lidem možnosti rekreace, sportovního vyžití, ale aby zároveň znovu umožnila mi­ graci ryb, která je dosud omezena jezy a dal­ šími pro ryby nepřekonatelnými překážkami. Za tímto účelem již podnikla Unie první kro­ ky - uskutečnila se první jednání s příslušný­ mí institucemi i odborníky (Ústav ekologie krajiny akademie věd ČR, Povodí Moravy, Český ústav ochrany přírody, přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzi ty, Moravský rybářský svaz a další). Program Řeka Mora­ va pro život bude rozpracován ve studii, jež se bude skládat ze tří částí: - biologické a ekologické, jejíž garantem bu­ de Ústav ekologie krajiny AV Brno, - technicko-ekonomické s garantem Povodí Moravy a - osvětové, propagační a implementační, kte­ rou zajistí Unie pro řeku Moravu. Unie se zaměří na získání podpory klíčových subjektů, jako rybářských svazů, obcí, okres­ ních úřadů, mysliveckých sdružení, atd. Kromě tohoto stěžejního úkolu si Unie pro řeku Moravu vytkla sedm dalších základních priorit své činnosti, které by bylo lze přehled­ ně nazvat jako: 1. Strategický akční plán, 2. Ja­ derná elektrárna Dukovany - vodohospodář­ ská problematika, 3. Vodovod Pomoraví, 4. Vírský oblastní vodovod, 5. Nové Mlýny, 6. Mezinárodní vztahy ,7. Ekologická výchova.

Jak z bludných jižní Moravě?

kruhů

na

CHKO Pálava a Novomlýnské ná­ drže očima zahraničních expertů

bářského

hlediska tak byly dlouhé úseky tohoto toku devastovány. Tato ne­ příznivá situace, přes dílčí zlepšení v j akosti vody, setrvává do dnešních dnů . Během našich ichtyologických výzkumů v řece Moravě v období 1984 ­ 1994 jsme provedli a vyhodnotili velké množství odlovných akcí pomocí elektrického agregátu, při nichž jsme ulovili bezmála dvacet tisíc ryb dospě­ lých (adultních) i nedospělých (juvenilních) jedinců (l rok a starších) a mno­ ho dalších jedinců larválních a juvenilních. Zjistili jsme výskyt 43 druhů ryb a jeden druh kruhoústých. Deset druhů z tohoto počtu není pro Moravu pů­ vodních - byly do povodí introdukovány. Podařilo se nám tedy zachytit téměř 70 % z celkového počtu druhů dosud zaregistrovaných pro řeku Moravu a její povodí. Výskyt dalších pěti druhů je možno doplnit na základě doložených výkazů úlovků dosažených v revírech Českého rybářského svazu a Morav-

Cejll. Kresba Jall DUllgel

ského

rybářského

svazu: je to siven americký, síh severní maréna, amur bílý, americký a tolstolobik bílý. Na základě historických údajů i současných výzkumů byl tak v řece Moravě prokazatelně dosud zjištěn výskyt celkem již 63 druhů ryb a knthoústých, což znamená, že co do druhové pestrosti je Morava zdaleka nejbohatší řekou Čes­ ké republiky ajednou z nejbohatších evropských řek vůbec. Z uvedeného po­ čtu patří však 3 druhy již mezi vyhynulé, 6 druhů je hodnoceno za kriticky ohrožené, 3 za silně ohrožené a 9 druhů za ohrožené. Bádání o biologické diverzitě a snahy o ,dosažení trvale udržitelného rozvoje přírodních systémů nejsou jen módním, tržně úspěšným koncepčním a meto­ dickým trendem současné biologie, ale i reálnou cestou, jak zastavit nebo alespoň zmírnit rozsah současné recese mnoha živočišných druhů. Výrazný úbytek početnosti mnoha původně hojných a pro Moravu typických druhů ryb řeky Moravy, pokračující i v podmínkách postupně se zlepšující ja­ kosti vody, nutí hledat příčiny i v jiných faktorech než jen v pouhé toxicitě vodního prostředí. Ukazuje se dnes totiž se vší neúprosností, že rozčlenění (fragmentace) toků jezovými a jezům podobnými objekty nebo přehradními hrázemi vede k vzá­ jemné izolaci populací nebo jejich částí. To má za následek plíživě postupují­ cí a neodvratnou genetickou devastaci populací původních, kdysi početných a sumeček

Ve dnech 17. až 21. října 1994 se v Mikulově a na mnoha místech v jeho okolí uskutečnilo set­ kání zahraničníc h expertů se zástupci místních zájmových skupin, obecních samospráv, úřadů, podnikatelů a se studenty středních škol z Břec­ lavi a Valtic. Pod názvem "Pálava Region Landscape Stewardship Exchange" a pod spo­ lečnou záštitou Atlantic Centre for En vironment z USA a agentury ADONIS z Mikulova se ode­ hrála série diskusí, jejichž cílem bylo znovu upozornit místní veřejnost na závažnost sporů o rozšíření CHKO Pálava, o Novomlýnské nádrže a o řešení situace v luhu na soutoku Moravy a Dyje. Mezinárodní tým ekologů, územních plá­ novačů, pracovníků nevládních organizací a so­ ciologů navázal - před zraky místních středo­ školáků - kontakt se zastánci radikálních změn, se stoupenci mírných úprav i s obránci stávají­ cích podmínek života v lužní krajině a hospoda­ ření v ní. Členové týmu (Tomas BrUckmann a Christian Ganzert ze SRN, Christopher Hamil­ ton, Roger Merchant a Brian Shupe z USA, loy Smart z Velké Británie, Zuzana Mezencevová a Katarína Rajcová ze SR, Libor Musil z ČR) se pokusili napomoci porozumění mezi zájmový­ mi skupinami zainteresovanými v uvedených konfliktech a zformulovat návrhy, které by mohly pomoci zmírnit napětí mezi ekonomic­ kými a ekologickými zájmy v pálavském regio­ nu. V průběhu debaty o otázce rozšíření CHKO Pá­ lava získali členové týmu dojem, že hlavní pří­ či nou neústupnosti lesního závodu Židlochovice ve sporu se správou CHKO Pálava nejsou zá­ sadní rozdíly v názorech na způsob ochrany lužního lesa a na hospodaření v něm. Jádrem sporu je spíše obava z růstu pravomoci a vlivu správy CHKO v lesích obhospodařovaných le­ sním závodem. (S tím souvisí skutečnost, že ochrana přírody je místní veřejností často chá­ pána jako instituce, která se snaží lidem "něco zakazovat" a "omezovat je".) Po dvou dnech diskusí se zdálo, že by obavy z těžko kontrolo­ vatelného růstu moci správy CHKO mohlo čás­ tečně rozptýlit další jednání, v jehož průběhu by si zástupci lesního závodu a správy CHKO "znovu sedli a probrali - paragraf po paragrafu, odstavec po odstavci - zákony o ochraně příro­ dya návrhy na rozšíření CHKO a definovali pí­ semně názory obou stran na sporná místa". Z navrhovaného jednání by mohlo vzejít kompro­ misní znění právních úprav ochrany přírody a statutu CHKO Pálava. Byla vyslovena obava, že uvedení oboustranně přijatelné právní úpravy do života by mohly zabránit neshody mezi Mi­ nisterstvem zemědělství a Ministerstvem život­ ního prostředí plynoucí z jejich sporu o vliv na rozhodování v lesích situovaných do národních parků.

Účastníci diskuse o Novomlýnských nádržích zaujali stanovisko ke dvěma otázkám: "Jaký je

3

hlediska nejvýznamnějších druhů ryb. Jako nejmarkantnější případy tohoto stavu mohou posloužit původně dominantní, ale dnes téměř zdecimované populace ostroretky stěhovavé, podoustve nosáka či parmy obecné. Migrující druhy ryb jsou z tohoto pohledu nesporně více ohroženy nežli dru­ hy převážně stacionární a ty, jejichž nízká dominance ve společenstvu je při­ rozenou vlastností populace. Na pořad dne se tak dostaly otázky populační genetiky, problém definování a kvantifikace nejmenší potřebné velikosti populací a nejmenší velikosti území (délka říčního úseku), jež rybí společenstva ke svému normálnímu rozvoji vyžadují, jakož i praktické kroky vedoucí k obnovení vzájemné kontinutity, volné reprodukce a nerušené genetické výměny mezi všemi příslušníky dané populace, což je obzvláště aktuální v říčních ekosystémech. Izolování rybích populací mají při úpravách toků ze zákona kompenzovat ry­ bí přechody. Jejich technická náročnost, značné finanční nároky na jejich vý­ stavbu, údržbu i provoz, ale bohužel také četné negativní zkušenosti s provo­ zováním a účinností konkrétních vybudovaných rybochodů vedly v minulosti k preferování výstavby rybochovných zařízení jako náhrady za narušení exi­ stenčních podmínek pro rybí společenstva. Výjimkou snad bylo pouze obe­ zřetnější posuzování lokalit na dolních úsecích toků s potenciálním výskytem tažných druhů, anebo naopak v horních, pstruhových úsecích, se silnými po­ pul~cemi pstruha obecného a lipana podhorního, s cílem zajistit nerušený tah na výše položená trdliště. Zcela nová situace vyvstala v posledních letech na dolní Moravě v souvislosti s příznivými trendy ve vývoji kvality vody ovlivněné mj. i existencí soustavy vodního díla Nové Mlýny, které zčásti kompenzuje chybějící čistírny odpad­ ních vod v povodí Dyje. Řada druhů ryb, typických dunajských elementů, považovaných již po dlouhou dobu v řece Moravě a dolní Dyji (a tím i v celé České republice) za nenávratně vymizelé, se počala do moravského úseku ře­ ky Moravy vracet, některé z nich dokonce masově. Jde zejména o tyto druhy: ostrucha křivočará, ježdík žlutý, candát volžský, drsek větší, cejn siný, cejn perleťový, jeseter malý. Další z původních druhů, jejichž obnovený tah do Moravy lze v budoucnu re­ álně očekávat, jsou kapr obecný (divoká forma), drsek menší, plotice lesklá, jakož i teprve nedávno pro vědu objevený ježdík dunajský. Tato skutečnost znamená, že říční síť jižní Moravy má dnes prvořadý vý­ znam z hlediska výskytu vzácných a ohrožených druhů ryb a jako tako­ vou je zapotřebí ji posuzovat s cílem co nejúčinněji chránit genofond na­ šich ryb. Do jisté míry obdobná situace je i na dolním českém úseku Labe, kde byl po mnoha letech opět zaregistrován přirozený tah juvenilních jedinců úhoře říč­ ního, v budoucnu zde není vyloučen ani tah lososa obecného, pstruha moř­ ského a mihule říčnÍ. Stojíme tedy před nutností přehodnotit dosavadní benevolentní přístup k na­ plňování požadavku zákona na zajištění biologické kontinuity vodních toků při realizaci vodních staveb - zákona, jenž bezesporu myšlenkově předstihl dobu. Jednou z nejvýznamnějších aktivit, jež by mohla vést k uskutečnění těchto cÍ­ lů, je umožnění nerušeného tahu ryb korytem Moravy do vyšších úseků toho­ to toku, případně do přítoků. Zatímco na celém 69 km dlouhém slovensko-ra­ kouském úseku Moravy není vybudován žádný jezový objekt, na moravském z

produkčního

4 -----

~

--

Váš názor na myšlenku snížení hladiny 2. a 3. nádrže o 85 cm a na projekt výstavby biokori­ doru ve strední nádrži?" "Jaký je Váš názor na možnost snížit přechodně hladinu 2. a 3. nádrže o 85 cm, sledovat po určenou dobu vývoj čás­ tečně vypuštěných nádrží a v závislosti na vý­ sledku tohoto pozorování společně přijmout další rozhodnutí?" Účastníci debaty se rozdělili přibližně do tří skupin. Část zástupců Povodí Moravy a.s., zástupci správy CHKO Pálava, Nadace za přežití lužní krajiny a fIrmy Low a spol. podpořili (byť s dílčími výhradami) myš­ lenku snížení hladiny, projekt biokoridoru i kompromisní návrh na přechodné, experimen­ tální snížení hladiny. Zástupci obce Pasohlávky a akciové společnosti Geologické inženýrství neodmítli trvalé ani experimentální snížení hla­ diny ani vybudování biokoridoru, požadovali však záruky zastavení uvedených projektů v případě, že by jimi byly ohroženy podmínky pro rekreaci v okolí Pasohlávek. Státní rybářství Pohořelice, druhá část Povodí Moravy a.s., Stát­ ní meliorační správa Brno a Yacht klub Břeclav odmítli všechny uvedené návrhy s tím, že "eko­ logizace nádrží je možná i bez navrhovaných úprav". Skutečnost, že ke sblížení rozdílných stanovisek nedošlo ani v průběhu experty navr­ žené hry na experiment s přechodným snížením hladiny je možné chápat dvojím způsobem: I. Většina účastníků konfliktu obhajuje vlastní, úzce pojaté ,,resortní" nebo firemní zájmy. Těm dávají přednost před dohodou o řešení situace v krajině pod Pálavou. 2. Hlavní překážkou doho­ dy mezi ekology a ochránci přírody na jedné a "hydrocentricky" zaměřenými skupinami na druhé straně jsou jejich diametrálně odlišné představy o krajině. První hodnotí vzniklou si­ tuaci z hlediska potřeby ekologické stability krajinného celku, druzí z hlediska stability vod­ ních ekosystémů . Oba uvedené výklady se ovšem vzájemně nevylučují. Konflikt o rozšíření CHKO se zdá být méně za­ peklitý než spor o Novomlýnské nádrže. Zatím­ co v prvním případě je dohoda zablokována převážně resortními zájmy a kompetenčními spory, ve druhém případě je bariéra dohody hlubší - spočívá v základní odlišnosti kritérií hodnocení situace v lužní krajině. Zatímco v prvním případě zastánci odlišných resortních zájmů hovoří o krajině podobným jazykem, ve druhém případě si strany konfliktu vzájemně nerozumí. Tým expertů věnoval dva dny a jednu noc dis­ kusi o poznatcích z popsaných diskusí. Mezi ji­ ným členové týmu konstatovali, že zásadní pře­ kážkou dohody je v obou případech vzájemná nedůvěra účastníků jednání. Ve svých doporu­ čeních proto položili důraz na potřebu vytvořit instituce, které by skýtaly prostor pro perma­ nentní debatu a vzájemné poznávání zaintereso­ vaných stran. Doporučil zřízení: 1. Tří regionál­

Jeseter malý. Kresba Jali DUIIgel

úseku existuje těchto objektů celkem 37, přičemž téměř všechny z nich zna­ menají vážnou nebo zcela nepřekonatelnou překážku pro tah ryb. V současné době existují nejen technické možnosti, ale i dobrá vůle zaintere­ sovaných institucí a snad i potřebné finanční zdroje k odstranění nejhorších nedostatků. V rámci rozsáhlé akce revitalizace říčních systémů by postupné zprůchodnění řeky Moravy pro pohyby ryb mohlo být jednou z prioritních aktivit a příznivé podmínky k tomu vytvářejí i některé rozsáhlejší výzkumné projekty jako Obnovení říčního kontinua řeky Moravy i mezivládní evropský projekt Danube Environmental Programme, program pro zlepšení životního prostředí v povodí Dunaje, obdobný projektu Labe.

Historické a

současné

záznamy výskytu ryb na

řece Moravě

Dunajské druhy:

historie

současnost

ostrucha křivočará jeseter malý drsek větší drsek menší cejn perleťový ježdík žlutý hlavatka podunajská plotice lesklá candát východní kapr obecný (sazan)

Hodonín Lanžhot Olomouc I. Olomouc Olomouc Olomouc Ruda nad Moravou Olomouc Marchegg Olomouc

I. jez v Lanžhotě

Stálé ryby Moravy s třecími migracemi: jelec jesen parma obecná ostroretka stěhovavá podoustev nosák

Olomouc

nezjištěno

jez v Lanžhotě nezjištěno

III. jez Brodské I. jez v Lanžhotě nezjištěno

Dyje v Břeclavi Dyje v Břeclavi nezjištěno

po Strážnici po Litovel po Zábřeh po Olomouc -­ ---------

Ing. Milan Peňáz, DrSc., ředitel Ústavu ekologie krajiny AV CR v Brně ing. Pavel Jur aj da, CSc., vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny AV CR.

,

ních asociací skupin, které mají společné zájmy - (a) asociace podnikatelů hospodařících na pů­ dě, v lesích, s vodními zdroji a v oblasti turisti­ ky, apod., (b) asociace organizací, zaměřených na ekologické aspekty vývoje krajiny (CHKO, NGO, lesní závod apod.) a (c) asociace obcí. Úkolem těchto sdružení by měla být formulace společných strategií a jejich prosazování při jednání s jinými institucemi. 2. Tým dále navrhl zřízení společných komisí pro jednotlivé pro­ jekty (např. rozšíření CHKO, nádrže Nové Mlý­ ny aj.). Při jednáních těchto komisí by zástupci odlišných zájmů společně a průběžně řešili vy­ nořující se každodenní problémy. Součástí čin­ nosti obou typů institucí by měly být vedle od­ borné spolupráce také společenské kontakty ("minimálně jeden společný oběd měsíčně"). Je žádoucí, aby jedna zájmová skupina (obec, NGO, firma atd.) byla členem většího počtu asociací a společných komisí. Podstatou uvedených návrhů jsou dvě myšlen­ ky: 1. Pokud není prostor pro častější spolupráci při řešení konkrétních dílčích otázek, vázne proces vzájemného porozumění a debata pak nemůže vyústit v obecně přijatelné řešení. 2. Jednání o společně přijatelném řešení je jedno­ dušší, pokud se zastánci společných zájmů sdružují tak, aby o konfliktních otázkách jednali pouze jejich kolektivní zástupci. Dosažení kon­ sensu je při jednání zástupců tří asociací jedno­ dušší než jednání deseti dílčích skupin a organi­ zací. V průběhu formulace těchto návrhů jsme věno­ vali hodně času debatě o vztahu našich občanů k podobnému typu institucí, o nedůvěře vefek­ tivnost zájmových sdružení, která pramení ze zkušeností s jednotnými organizacemi typů "ná­ rodní fronta" a jejich manipulativními praktika­ mi. Zahraniční členové týmu kladli důraz na efektivnost zájmových asociací a společných komisí z hlediska vytváření vzájemné důvěry a hledání konsensu, domácí účastníci upozorňo­ vali, že smysluplnost takových asociací a spo­ lečných komisí je třeba zástupcům místních zá­ jmů pracně doložit a argumentovat - to, co je pro "cizince" samozřejmé, může být pro domá­ cí, kteří mají odlišnou zkušenost, pochybné. Podstatné je, že - na rozdíl od většiny domácích účastníků - považovali zahraniční experti za nejdůležitější a samozřejmý cíl veškeré aktivity nalezení kompromisu. Ve světle těchto diskusí vyvstává řada otázek: "Jsou ochránci přírody a ekologicky zaměřené nevládní organizace na jižní Moravě schopny vytvoFit společnou asociaci?" "Jsou tyto orga­ nizace schopny iniciovat vmik komisí, ve kte­ rých by se snahou o vzájemné porozumění spo­ lupracovali se zastánci odlišných zájmů?" "Převládá ve vzájemných vztazích mezi organi­ zacemi ochránců přírody a ekologickými orga­ nizacemi důraz lIa to, co je jim společné, nebo důraz lIa vzájemllé odlišnosti, které jsou lIafu­ kovány do rOVllěrů 'podstaných rozdílů' ?" "Usilují ekologické lIevládní organizace a ochránci přírody lIa jižní Moravě o kompromis­ ní dohodu se zastánci odlišných zájmů?" Pokud bychom dokázali na tyto otázky odpovědět kladně, neměl bych obavy o prestiž ekologic­ kých organizací v očích veřejnosti. Obávám se však, že kdybychom byli důslední, byla by od­ pověď na uvedené otázky (zatfm ?) záporná. Libor Musil

5

Kořenové čistírny v České republice Jan Vymazal

První kořenová čistírna byla uvedena do provozu v roce 1989 v Petrově u Jí­

lového (okr. Praha-západ). V roce 1991 byly uvedeny do provozu další tři : Kořenová čistírna Kačice, Ondřejova Dolní Černá Studnice. V dalších letech nastal velký zá­

odpadních vod

jem o tento způsob čištění odpadních vod a počet kořen o vých čistíren rychle ve Spáleném Poříčí

narůstal. V letech 1993 a 1994 jsem provedl dotazníkovou akci, jejímž úče­

lem bylo zjistit počet kořenových či stíren a jejich základní návrhové para- I když první kořenové čistírny byly stavěny v

Základní návrhové parametry kořenových čistíren, které jsou v provozu nebo ve výstavbě Lokalita

Okres

Zahájení provozu

Plocha (m 2)

Počet

6000 4493' 4384 3880 3038 2500 2416 2160 2200' 2100 1 850 I 728' 1458 1104 1020 806 750 706 600 600' 572

550 545 500 300 288 250 216 200 200 200' 180 100 96 80 40 32 26 18

450

900

1 100

1000

800

700

380

267

300

551

640

600

240

333

335

362

150

150

43 2

80

EO'

(měs./rok)

Kořenec Koloděje

Zásada Osová Bitýška Čistá

Spálené Poříčí Trutnov Olší Lipka Onšov

Blansko Praha Jablonec n.Nisou Žďár n.Sázavou Rakovník

10/93 1/95 12/93

Plzeň-jih

11/92

Trutnov Žďár n.Sázavou Prachatice Pelhřimov

Němčičky

Břeclav

Drahlín Biskoupky Petrov

Příbram

Čičenice Ondřejov

Krucemburk Chmelná Kačice

Pelhřimov

Benešov Hrochův

Brno-venkov Praha-západ Strakonice Praha-východ Havlíčkův Brod Benešov Kladno

Týnec

Chrudim Jablonec n.Nisou Blansko Jablonec n.Nisou Kladno Havlíčkův Brod

Líšný žernovník PNchavice Doksy Veselý Ždár Michalovice

Litoměřice

Kořenov

Jablonec n.Nisou

Verneřice

Děčín

Velešice

Litoměřice

Chřibská

Děčín

Koberovy

Jablonec n.Nisou Praha-východ Jablonec n.Nis. Praha 6 Trutnov

Chotouň

Dol.Černá Studnice

Liboc Dvůr Králové Trnavany

Litoměřice

Únětice

Praha-západ

Žitenice

Litoměřice

10/93 11/93 3/94 12/94 2/94 5/89 11/93 7/91 6/94 11/92 6/91 3/94 11/94 10/93 8/93 4/93 10/94 4/94

10/93 3/94 7/92 10/92 8/91

7/92 3/93 1I/93

Pozn.: Kurzívou jsou vyznačeny kořenové č istírny, které jsou navrženy jako dočišťovací 'návrhový počet, odpovídá ve většině případů počtu napojených obyvatel,

2podle skutečného zneč i štění,

'za kořenovými loži je navržen ještě rybník

6

190

175

667

75

70

150

55

40

40

150

24

10

15

20

8

7

10

4

stupeň

důvěře v sílu přírody, jejich další roz­ bude záviset na provozních zkušenos­ tech a především či sticí c h schopnostech těch­ to systémů. Je proto velmi nutné, aby koře­ nové čistírny byly svědomitě provozovány a také dostatečně sledovány. Základní organizace Českého svazu ochrán­ ců přírody ve Spáleném Poříčí se touto pro­ blematikou zabývá již čtvrtý rok. Za toto ob­ dobí jsme získali řadu zkušeností z provozu kořenové ČOV ve spáleném Poříčí, která by­ la postavena v roce 1992 pro 700 EO (ekvi­ valentních obyvatel). Vedle toho se nám po­ dařilo získat i řadu údajů o jiných kořeno­ vých čistírnách, které jsou v současnosti u nás provozovány. KČOV ve Spáleném Poříčí byla stavěna od března roku 1992 a v listopadu téhož roku začal na této čistírně zkušební provoz. Čistírna je sledována od října 1992 a do listo­ padu 1994 bylo odebráno 45 vzorků, jak bo­ dových tak slévaných. Průměrná koncentrace na přítoku za sledované dva roky byla u BSKs (biologická spotřeba kyslíku za 5 dnů) pouze 24,6 mg/I , u NL (nerozpustné látky) 39 mg/I a CHSK (chemická spotřeba kyslí­ ku) 82 mg/I. Odtok byl u BSK s 6 mg/I, u NL 4 mg/I a u CHSK 27 mg/I. Z těchto hodnot je patrné, že i přes velmi nízké koncentrace splaškové vody dosahuje kořenová čistírna ve Spáleném Poříčí velmi dobré účinnosti . U BSKsje to 75,6 %, u NL 89,7 % a u CHSK 67,1 %, u fosforu 37,5 %. Mnohem důležitěj­ ší než účinnost jsou však hodnoty vypouště­ né odpadní vody. Zde nutno podotknout, že průměrný odtok u BSK s 6 mg/I je lepší, než voda v říčce Bradavě, která nad čistírnou vy­ kazovala hodnotu 6,9 mg/I. Velmi nízké kon­ centrace organických látek na přítoku jsou způsobeny nejen předčištěním v septicích, ale i velkým naředěním v samotné kanaliza­ ci , která je smíšená. Stav smíšené kanalizace ve Spáleném Poříčí je srovnatelný s většinou malých obcí a měs­ teček ČR, proto považujeme kořenové čistír­ ny za velmi vhodné řešení současné situace. Kořenové ČOV si poradí i s velmi kolísavým zatížením splaškové vody (viz tabulka) i s je­ jím nerovnoměrným přítokem . Tento typ čis­ tíren odpadních vod může být budován i ve chvíli, kdy smíšená kanalizace v obci potře­ buje rozsáhlou investičně náročnou rekon­

jakési šíření

Poznámka redakce: Problematiku zakládání, provozu a údržby odpadních vod podrobně rozebírá poublikace vydaná Ministerstvem zemědelství ČR (Brno 1994) v edit"ní řadě Obnova venkova, zevrubně se jí zabývá také 3. z vlá~"tní vydání Veronicy z ro­ ku 1993 Voda a krajina autorů Heleny Pod­ roužkové, Miroslava Kundraty a kol. Obě publikace lze objednat v redakci Veronicy. vege tačn ích kořenových čistíren

metry. Dosud se pod ařilo získat informace o 39 kořen ových čistírn ách , které jsou v provozu nebo ve výs tavbě (viz tabulka) a 76 kořen ových či stírnách, které jsou ve stadiu návrhu. Celkem jsou kořen ové čis tírny v provozu nebo ve výstavbě ve 21 okresech Čes ké republiky. Nejvíce čistíren je v provozu v okrese Jablonec nad Nisou (6) a Litoměřice (4). Téměř všechny čistírny uvedené v Tabulce 1 jsou navrženy pro splaškové od­ padní vody, případně pro splaškové a dešťové vody z jednotné kanalizace. Výjimku tvoří čistírny v Kač ici (dočištění odpadních vod z mlékárny), v Hrochově Týnci (dešťové splachy) a Trnovanech (odpadní vody z pekárny).

Z celkového počtu 39 čistíren jsou 4 navrženy jako doči šťovací stupeň (Kači­

ce, Příchovice, Chřibská, Trnovany), ostatní jsou navrženy jako hlavní stu­

peň.

Zdá se, že hlavní překážkou ještě i n tenzivnějšího rozvoje výstavby kořen o­

vých čistíren je fakt, že Fond životního prostředí na základě rozhodnutí Mi­

nisterstva životního prostředí ČR neuvolňuje finance na jejich výstavbu. Prv­

ním krokem k překonání bariéry je příslib Fondu k financování kořenové čis­

tírny v obci Zásada.

V současné době jsou k dispozici výsledky ze 14 kořenových čistíren . Účin ­

nost čištění podle BSKs (biologická spotřeba kyslíku za 5 dnů) se pohybuje v

rozmezí 69 až 98 %. Za povšimnutí však stojí fakt, že na 10 ze 14 sledova­

ných kořenových čis tíren je hodnota BSK s na odtoku nižší než 10 mg.1-' . Je

nutno také zdůraznit, že ve všech případech kvalita odtoku vyhovuje poža­

davkům určeným vodohospodářskými orgány. Také účinnost odstraňování

nerozpuštěných látek je vysoká, ve většině případů přesahuj e 90 %. I v tomto

případě jsou ve všech případech splněna kritéria kladená na kvalitu odtékající

vody. Odstraňování dusíku a fosforu je v porovnání s odstraňováním organic­

kých a nerozpuštěných látek nižší. Eliminace dusíku kolísá mezi 14 a 63 %,

eliminace fosforu kolísá mezi 10 a 86 %.

Kořenová čistírna ve Spáleném Poříčí (2 500 m 2, 700 ekvivalentních obyvatel) je osázena rákosem obecným a lesknicí rákosovitou. Foto J. Vymazal

strukci a dostavbu, která potrvá dle finanč­ ních možností obce často řadu let. Kořenovou čistírnu odpadních vod ve Spále­ ném Poříčí obhospodařuje obec. Problémy s provozem se zatím nevyskytly. Pozitivně by­ lo toto řešen í přijato i občany, pro které z ně­ ho vyplývá několik zásadních výhod: 1. Není nutné rušit septiky, jediné "ekologic­ ké" stavby, které u svých domků vybudovali. 2. Prozatím neplatí stočné, neboť provozní náklady na KČOV jsou tak malé, že obec ne­ ní nucena stočné vybírat. Roční náklady na provoz čis t írny ve Spáleném Poříčí činí prů­ měrně 17 000 Kč . Obec Spálené Poříčí měla před realizací ko­ řenové ČOV zpracovanou projektovou doku­ mentaci na oxidační příkopy, jejichž provoz by v současnosti pouze za elektrickou energii stál 400 000 Kč ročně. Kořenová čistírna od­ padních vod pracuje bez příkonu elektrické energie. Kromě těchto výhod obec Spálené Poříčí při­ vítala možnost rozdělit stavbu do etap, což je vzhledem k finančním možnos tem obcí pod­ statné. Kořenové filtry mohou být stavěny postupně, vždy až po naplnění čisticí kapaci­ ty stávajících filtrů. Kořenové čistírny potřebují každodenní do­ hled, regulování hladiny vody v polích i cel­ kovou kontrolu, ale přesto jsou provozně vel­ mi nenáročné . Vedle řady dalších výhod nejen provozních, ale i ekologických jsou kořenové čistírny jednou z mála používaných technologií čiště­ ní odpadních vod, které nepřispívají ke glo­ bálnímu oteplování Země.

Porovnání základních z let 1993 a 1994. rok

1993 1994

ukazatelů

nSK s

přítok

odtok

účinnost

průměr rozpětí

průměr rozpětí

( %)

26,1 7-124 21,0 4,5-38

6,4 1,4-20 4,5 1,7-15

75,5 78,6

Z tabulky je vidět, že účinost kořenové čistír­ ny je prakticky stejná pro obě sledovaná ob­ dobí. Za povšimnutí stojí fakt, že rozpětí hod­ not lIa odtoku je téměř shodné, ale rozpětí koncentrací na pNtoku se liší. To jen potvr­ zuje skutečnost, že kořellové čistírny jsou schopny se dobře vyrovnat s kolísající kon ­ centrací organických látek na přítoku .

ing. Petr Pelikán, ZO ČSOP Spálené Poříčí

7

Zas v rodném kraji Stanislav Crha Pokloň

se skřivánčí písni.

Pozdrav a ujisti toho pěvce, že jej znáš.

Výsledky z našich

kořenových čistíren



Hoří v něm krev,

která tvé matce nad hlavou plála.

Rackovi vzkaž,

že si jej vážíš.

zcela potvrdily zkušenosti ze zahrani­ jsou dimenzovány především tak, aby zajistily odpoví­ Vracíš se v Lídolí

dající kvalitu vyčištěné vody podle BSK5, nerozpuštěných látek, případně z přehršlí světla pít.

Jen nevoň k té růži.

CHSKcr(chemická spotřeba kyslíku). v současné době se nejčastěji využívá Pak bys již nemohl odejít.

plocha 5 m2 na 1 ekvivalentního obyvatele (EO). V případě "klasických" ko­ řenových čistíren, tj. mokřadů s podpovrchovým horizontálním průtokem, nedochází k výraznějšímu odstraňování dusíku a fosforu pokud není plocha kořenových loží mnohonásobně vyšší. Dánští výzkumnící, kteří prováděli koncem 80. let rozsáhlý výzkum na téměř 110 kořenových čistírnách uvádějí, že pro zajištění koncentrace celkového dusíku na odtoku 8 mg.l- I musí být ploch kořenových loží alespoň 15 - 30 m2 EO- I . Pro dosažení koncentrace cel­ Nadace Veronica ko-vého fosforu na odtoku 1,5 mg.l- I odhadují plochu dokonce na 40 -70 m2 Na podzim roku 1992 byla založena nadace Ve­ EO- I , což je v praxi nereálné. ronica, jejímž posláním je podporovat rozmani­ Většina našich kořenových čistíren využívá jako vegetační pokryv rákos té formy šíření myšlenek šetrného vztahu k pří­ obecný (Phragmites australis), ale několik čistíren využívá i lesknicí (= rodě a lokální i regionální projekty na zachová­ ní přírodních a kulturních hodnot krajiny. Nada­ chrastici) rákosovitou (Phalaris arundinacea), zblochan vodní (Glyceria ma­ ce Veronica podporuje především vydávání na­ xima) a různé druhy orobinců (Typha spp.). šeho časopisu, který jako zázrakem vychází už Investiční náklady na výstavbu kořenových čistíren jsou v současné době devátý rok, i další osvětové ekologické projekty srovnatelné s náklady na ekvivalentní klasickou (např. aktivační čistírny, ro­ - ekologickou poradnu, vydávání knih, plakátů, tující biologické kontaktory, biofiltry) čistírnu. Na základě informací o koře­ pohlednic, tvorbu filmů. Podporuje také projek­ nových čistírnách ve Spáleném Poříčí a Čisté, kde byly původně navrženy ty na ochranu venkovské krajiny, např. v Bílých klasické čistírny, je vidět, že provozní náklady kořenových čistíren jsou vý­ Karpatech. Prostředky nadace umožnily v roce 1994 připravit do tisku knihu fotografií Miloše razně nižší. V těchto případech jsou celkové roční náklady na provoz a údrž­ Spurného Moravské krajiny. Členy správní rady bu 30 - 70x nižší než pouhá cena elektrické energie pro původně navržené jsou zakladatelé nadace - A.Buček, K.Hudec, technologie. J.Kocourková, M.Kundrata, J.Lacina, H.Libro­ vá, J.Pospíšil a V.Spurná. Členství ve správní Závěrem lze konstatovat, že i přes nepřízeň nejvyšších vodohospodářských radě není honorováno, na provoz nadace nejsou orgánů si kořenové čisnrny již našly své postavení mezi technologiemi čiště­ vynakládány žádné prostředky, všechny finanč­ ní odpadních vod. ní zdroje jsou využívány pouze k podpoře kon­ čí. Kořenové čistírny

krétních Kořenová čistíma

Doksy (okr. Kladllo) má 300 m' a je určena pro 750 ekvivalentních obyvatel, je osázella zblochanem vodním. Většina plochy byla osázella až na podzim 1993, pouze pravý zadllí roh již v létě 1993. Foto J- Vyl1Ulzal

projektů.

Řádným členem nadace se stává každý, kdo po­

ukáže roční příspěvek nejméně 500 Kč (podni­ katelé a firmy nejméně 1 000 Kč), přispívajícím členem ten, kdo přispěje alespoň stokorunou. Za příspěvek se považuje i dílo nebo práce v odpovídající hodnotě. V roce 1994 získala na­ dace na příspěvcích od soukromých osob a or­ ganizací 105 000 Kč. Dalších asi 20 000 Kč představuje hodnota práce a honorářů, kterých se vzdali autoři přispívající do časopisu a publi­ kací. Nejvýznamnější takovýto příspěvek po­ skytl Igor Míchal tím, že se vzdal autorského honoráře za 2. vydání knihy Ekologická stabili­ ta. Současný vývoj v ochraně životního prostředí potvrzuje význam nevládních, neziskových or­ ganizací. Věříme, že se k nadaci připojíte a že se nám společně podaří přispívat ke zlepšení ekologického vědomí naší veřejnosti a spole­ čenského klimatu ve vztahu k životnímu pro­ středí. Příspěvky

pro nadaci Veronica lze zasílat na 2636556-628/0800, var.symbol 379, zřízený u České spořitelny, a.s., 658 47 Brno­ účet číslo město.

Antonín

8

Buček

Ohrozené dedičstvo Juraj Zamkovský Na Slovensku sa v súčasnosti buduje viacero veIkých vodných diel, každé z nich je v roznom štádiu rozpracovania. lch spoločným menovaterom sú nie­ len nesmierne investičné náklady kryté štátnym rozpočtom a nedemokratické metódy vodohospodárskej lobby pri presadzovaní ich výstavby, ale aj drastic­ ké ekologické, najma však sociálne dopady. Výstavba vodných diel Žilina, Tichý Potok, Slatinka a lper totiž predpokladá vysťahovanie viacerých obcí. Ide o obce mimo pozornosti. hlavných médií a tak sú ich problémy verejnosti celkom neznáme, a to aj napriek tomu, že z kultúrneho, historického, spoločenského i environmentálneho hradiska majú nazanedbateTný význam.

V současné době se na Moravě dostavuje pouze jedna přehradní nádrž · Slezská Harta v okrese Bruntál (nepočítáme-li nedodělek jesenických Dlouhých Strání). Je to jedno z dalších, jak se ukázalo nepotřebných vodních děl. Její vodárenský užitek bude spočívat prakticky jen v rezervní funkci a investice do ní vložené se v žádném případě nevrátí. Pi'e­ sto je prý "nejlevnější alternativou rozesta­ věnou nádrž dostavět" (v rozhovoru pro Li­ dové noviny 7.2.1995 se takto "netradičně" vyjádnt i'editel Povodí Odry ing. Jiří Šašek.) Tato stavba dosud stála 1,5 miliardy Kč a /la její dokončení je zapotřebí další třičtvrtěmili­ arda. Kolikrát jen již se podobný scénář opa­ koval! Pi'esto by se mohlo zdát, že podobná dramatická situace, jakou zažívají občané mnoha slovenských obcí, jimž hrozÍ vysídlení, u nás v současné době není aktuální. Nemyl­ me se však! Bude-li dostavěn Vírský oblastní vodovod, vznesou vzápětí vodohospodáři po­ žadavek na vybudování nadlepšovacích ná­ drží ve Skryjích a Borovnici, v lÍzemním plá­ nu velkého lÍzemního celku Jeseníky, který byl schválen v listopadu loňského rokli, je za­ neseno 10 (f) nových návrhů vodních nádrží! V této souvislosti, i ve spojitosti s plánova­ nou tragédií mnoha slovenských obcí, jistě není od věci podívat se na to, jak po letech hodnotí zatopení své vesnice bývalí mušovští obyvatelé. (vš)

Co Mušovští očekávali a jak to dopadlo Podle výzkumu Hany Librové hodnotili v roce 1988 obyvatelé bývalého Mušova Novomlýnské nádrže příznivěji než obyvatelé Pasohlávek. Dnes je tomu naopak. V červnu 1994 jsem navštívil Pa­ sohlávky a zjistil jsem, že bývalí Mušováci by se nejraději viděli zpět v Mušově a dlouholetí obyva­ telé Pas ohlávek hájí existenci střední nádrže. Co bylo příčinou změny postoje lidí, kteří ještě v se­ dmdesátých letech bydleli ve dnes zatopeném Mu­ šově? V nostalgických vzpomínkách Mušováků na svou obec se často objevuje zmínka o domech ("barácích"), stavění nových či opravách starých

Dolina kysucké říčky Riečllice se stejnoj11leTI­ IIOU obcí byla zatopella vodllím dl1em Harvel­ ka, slouž{c{mu jako zásobáma pitllé Ilody pro Čadcu a tilillu. Obě fota Jarmila Kocourková

9

Kedže stavebné zámery pochádzajú ešte z obdobia komunistického režimu, cieravedomé obmedzovanie a postupná likvidácia vačšiny z týchto obcí zo strany štátu pomocou róznych tvrdých opatrení (napríklad dlhodobej staveb­ nej uzávery) už trvá dlhé roky. lch výsledkomje nerozvinutá infraštruktúra a služby v postihnutých obciach, mizerné obecné príjmy, nedo statečné doprav­ né spojenia (ktoré sa dalej redukujú, hoci sú pre tieto obce s nadpriemernou mierou nezamestnanosti v súčasnosti životne dóležité - napríklad v Ďubáko­ ve), postupný odchod mladých rudí do rniest, atd. V obciach ohrozených výstavbou spornínaných vodných diel žijú v obave o vlastnú budúcnosť stovky rodín. Podobne ako vačšina občanov Slovenska, ani oni nie sú pripravení čeliť podlým, strategicky však perfektne priprave­ ným ťahom investorova verkých stavebných firiem (podnes štátnych podni­ kov, prípadne akcioviek zložených zo štátnych podnikov). lba vermi málo

10

rodi nných domků, o možnosti mít na dářství a podob ně:

dvoře

hospo­

"To byl domov, ráj. .. Tamjsme se narodili, děti si

kde hrát, v létě se bylo kde koupat, v zimě ho­ kej... Teď děcka nesmí nikam šlápnout, na cestě je

přejede auto. Byla tam příroda. Tam jsme byli do­ ma. Tady jsme si postavili baráky, ale jsme přistě­

hovalci. Tam to bylo takový sdružený, tady /lic. "

" Všecko, co bylo v Mušově, toho lituju. Tady mám

měly

Z důvodu "ochrany vodárenské nádrže" byly

vystěhovány a wičeny i usedlosti - lazy 1Ia

okolních hřebenech. Tento osud by měl potkat

i řadu dalších slovenských dědili, ohrožených

výstavbou vesměs nepotřebllých vodllích děl.

Dnes již neexistující osadu Laluhovia fotogra­ fovala Jarmila Kocourková

poznajú svoje práva, povinnosti a štruktúru úradov, s ktorými majú komuni­ kovať, chýbajú im základné informácie o investoroch i o možnostiach brániť sa zastrašovaniu, nemajú prostriedky na zaplatenie právnikov, ktorí by ich kvalifikovane zastupovali, masmédiá o ne doteraz takmer neprejavili záujem a preto zostávajú so svoj imi problémami izolovaní. Z hradiska investorov sú preto obce ohrozené výstavbou vodných diel miestom vermi slabého odporu a za predpokladu, že zostanú aj nadalej izolované, nemaj ú ani najmenšiu šan­ cu odolať ich tlaku a prežiť. Ohrozené komunity sú v drvivej vačš ine zásadne proti vysťaho vaniu a bráni a si svoje domovy (v obci ach Tichý Potok, Torysky, Nižné a Vyšné Repáše do­ konca iniciovali miestne referendá, ktoré skončil i absolútne v neprospech vý­ stavby VD Tichý Potok). V Mojšovej Lúčke (ktorá má by ť vysťahovaná kvůli výstavbe VD Žilina) sa intenzívnou dlhoročnou kampaňou fi riem a likvidač­ nými zásahmi štátnej moc i podarilo eliminovať odpor miestnych obyvaťelov

dvoreček jak dLaií. tam jsem měla dvůr, mohLa jsme vypustit havěť. V Mušově jsem měla zahradu jak hrom, chlívy... A dLuhů tady máme jako kvítí. Kvůli plánů m na výstavbu střední (Mušovské) ná­ drže byla v M u šově na dlouhá léta zablokována možnost rodinné výstavby. Vystěhování z Mušova bylo spojeno s pří slibem pozemků a stavebních po­ volení. Výstavba nádrže byla pro Mušováky spoje­ na se znovuotevřen í m možností stavby rodinných domů.

"... Byli jsme z toho tak dobLblí, že když se od mLá­ dí nesměLo v Mušově 25 Let nic opravovat, neměli

jsme žádnou jistotu. NahnaLi nás do sáLu, začali

nám vykLádat, jak se tady budeme mít, jak si posta­ víme. Byla 10 horečka. Ve starejch barácích se ne­ mohlo nic opravit a najednou jsme stavěli, byli

jsme aktivní."

Pak přišlo rozčarování :

".. . nevěděLi jsme, do čeho Lezem. Za vinej sklep

nám dali 8 000, dneska bych ho prodal za 200000.

Za barák dali 40 000. Byla to v 80. letech horečka

budování. ... Mělo 10 být 'barák za barák', komu­ nisti z Mušova tenhle princip schvalovali, ale stra­ na zapůsobila. Jsme dva dvojdomky se sedlovou

střechou, 70 dalších baráků to nemá. Chtěli nám

tu střechu sebrat, že 10 vadí efektLI sídliště. Mně na

hlavu neprší, ostatní to spravujou ... mají řadovou

zástavbu bez pozemků . H/Ilij vozí pres ložnici, i

prase táhnou přes předsíií dll dvora ... "

Výkup nemovitostí proběhl za podmínek, které by­

ly pro Mušováky krajně nevýhodné. Vidina vý­

stavby však byla silnější než momentální ekono­

mické ztráty. Následovaly dluhy , přidělené pozem­

ky byly podmáčené a ve sklepích novostaveb stála

voda. Omezené možnosti domácího hospodaření

(zejména chovu drůbeže a dobytka) v typizované

zástavbě jsou pociťovány zvláště citlivě v situaci,

kdy rostou ceny potravin a udržení životní úrovně

je stále obtížnější. Vystěhování z Mušova zname­

nalo přijetí statusu "přistěhovalce" a postupný roz­

pad mušovské komunity:

..... Tady nám lekli, že jsme přistěhovalci. Tam se

lidi vě.fe/i... "

..... Tam 10 bylo takový sdružený, tady nic... Slo se k

Dyji ... Když se potkáme - neKdll je v Mikulově, tlě­

kdo tady - všichni vzpomínají tla Mušov. Scházíme

se pravidelně... Potkáváme se většinou na po­ hřbech - hned se mele o Mušově. Tam se lidi měli

aji rádi. Teď - jestli to je tou doboLI... Byla chyba,

že jsme se rozdělili. Komunisti v děditlě říkali, že

se o nás postarají, nekomunisti tomu nevěrili. Roz­ dělilo se to, 10 byla chyba ... Pasohlávky nás ne­ chtěly ... "

Výsledkem jsou pocity vykořenění, hrdost na po­

stavené domky provázená nejistotou dluhů a no­

stalgické vzpomínky na život v Mušově .

Libor Musil

Mušov, obec, jejíž vznik se bezesporu váže ještě do dob Velkomoravské řľše, a o níž se prvnľpľ­ semné prametly zmiiíují na počátku 12. století, padla za oběť výstavbě střední IlOvomlýnské nádrže. Obyvatelstvo se přestěhovalo do okol­ nľch obcí a trpí pocitem vykořenění. Podobný osud by mohl očekávat řadu slovenských ves­ nic v souvislosti s rozsáhlými přípravami budo­ vánľ čtyř nových vodnľch děl... Foto Miloš Spurný

11

voči výstavbe diela a jedinou dilemou pre nich zostáva spravodlivá kompen­ zácia za nútený odchod z domova. Všetkým týmto obciam treba p omocť. Ciel stavebných firiem a investorov je jednoznačný: vypumpovať zo štátneho rozpočtu (okrem iných aj z vreciek tých, ktorých vysťahujú) na výstavbu vod­ ných diel maximum. Začínajú rozsiahlou a intenzívnou mediálnou kampa­ ňou, ktorá zaplaví Slovensko i ohrozené obce mýtmi o potrebe plánovaných vodných diel. Tieto mýty sú postavené na zastaralých vodohospodárskych a energetických predstavách o riešení problémov zabezpečeni a pitnej vody a energie. Avšak neúplné inforrnovanie verejnosti, prekrútené interpretovanie faktov spolu s dosledným ignorováním alternatívnych riešení a útoky na na­ vrhovatelov týchto návrhov ich robia vefmi účinnými. A to napriek tomu, že predkládané alternatívy sú jednoznačne ekonomicky výhodnejšie a zároveň neporovnatefne citlivejšie z environmentálných a sociálnych aspektov. Nasleduje premyslený proces pacifikácie miestneho odporu: občanom opako­ vane slubujú nereálne, avšak o to atraktívnejšie sluby - nové domy za ich sta­ ré, pozemky za pozemky, lepšiu občiansku vybavenosť, finančnú kompenzá­ ciu ... Paralel ne s tým príde občas do obce tím odborníkov v oblekov a krava­ tách, ktorí zdovodňují zástupcom obce technické parametre plánovaného die­ la, jeho "celospoločenský" význam, potrebu urýchleného začatia stavebných prác, záujem diskutovať s ludmi a odpovedať na akékolvek otázky občanov, prípadne tam príde profesionálna skupina sociológov platená investorom s ci­ elom zdokumentovať neutešenú situáciu, v ktorej sa občania nachádzajú a presne mierenými otázkami z nich vytiahnuť dokaz o tom, že s touto situáci­ ou nie sú spokoj ní (napr. ako v Ďubákove). Súbežne s tým si investori zabez­ pečují všetky dalšie podklady potrebné pre spustenie výstavby (napr. územ­ no-plánovaciu dokumentáciu, územné rozhodnutie, atd.), proti ktorým sa ob­ čania neodvolávajú a neprotestujú. Ked majú tieto podklady v rukách, spúšťajú nekompromisný proces vysťaho­ vávania. Podvedení občania rýchlo zisťují, že zo sfubov typu "každý dostane dom za dom pri zachovaní rovnakého počtu izieb a každý bude plným vlast­ níkom novopostavených domov". nebude nič (napr. ako v Mojšovej Lúčke). V tejto fáze je však už ťažké zastaviť rozbehnutú mašinériu investorov, sta­ vebných firiem a štátnych orgánov a zabrániť vysťahovaniu obcí. A o tom, ČO následuje po vysťahovaní, a zda najvýraznejšie hovoria "ukončené" prípady (napr. Málinec, lpelský potok, atd.): rozbité vzťahy medzi ludmi, ktoré sa vy­ tvárali počas mnohých generácií, trvalý pocit straty domova, nespokojenosť, únavné a nákladné súdne vymáhanie závazkov od investorov, likvidácia ko­ munít. .. Podvádzanie a ignorovanie záujmov obyvaťelov postihnutých obcí, ciefave­ domá manipulácia verejnej mienky, nesmierne plytvanie štátnych prostried­ kov a ekologické škody sú teda hlavnými príčinami odporu viacerých občian­ ských organizácií na Slovensku voči výstavbe spomínaných vodných diel, ktoré sú nielen zbytočné, ale priamo spoločonsky škodlivé.

Juraj Zamkovský je představitel Centra pre podporu miestneho aktivizmu (adresa Ponická Huta 65, 976 33 Poniky), které na podporu ohrožených obcí iniciovalo program Pomóžme ohrozeným obciam!

12

Prehlásenie občanov ohrozených výstavbou vodných diel Koncom minulého roka sa v Mojšovej Lúčke pri Žili ne konalo stretnutie občanov

ohrozených výstavbou vodných die!. Jeho cieTom bolo poukázať na sociálne súvislos­ ti výstavby vefkých vodných diel na Slo­ vensku, informovať o nich masmédiá a zmapovať nedemokratické a nečestné me­ tódy, ktoré investori dlhodobo uplatňujú pri manipulácii verejnej mienky s cidom prinútiť občanov k vysťahovaniu. Stretnu­ tia sa zúčastnili obyvatelia 8 obcí, ktorým hrozí násilné vysťahovanie: Tichý potok, Torysky, Nižné a Vyšné Repáše, oršavica, Slatinka, Mojšova Lúčka, Ůubákovo i obcí už zlikvidovaných: Nová Bystrica, Harvel­ ka, Riečnica, z toho traja novozvolení sta­ rostovia. Účastníci skonštatovali, že používanie lží, nátlaku a falošných sfubov investora vo fá­ ze získavania povolení na výstavbu ve­ fkých vodných diel, spolu s násilným vys­ ťahováním a nedostatočnou a nespravodli­ vou kompenzáciou za nútené trvalé opu­ stenie domova sú prejavy nekultúrnosti a bezcitnosti investora a štátnej moci voči obciam a v demokratickej spoločnosti by nemali mať miesto. Účastníci stretnutia žiadajú investora vod­ ného diela Žilina, aby splnil svoje sTuby z verejného zhromaždenia, na základe ktoré­ ho mu občania Mojšovej Lúčky vyšli v ústrety pri príprave výstavby tohto diela. Účastnici prosia žurnalistova predstaviťe­ lov masmédií, aby venovati pozornosť exi­ stenčným problémom ohrozených obcí, pretože v opačnom prípade sa stanú další­ mi obeťami investorov vodných die!. Žiadajú zákonodárcov v Národnej rade SR, ... aby v nových zákonoch - napríklad v novom stavebnom zákone - zabezpečili ochranu občanov v lokalitách ohrozených výstavbou vefkých projektov. Obce by pri rokování s investormi mali mať zo zákona nárok na právne zastúpenie, aby mohli účinne chrániť záujmy miestnych obyvaťe­ lov. Prosia tiež pracovníkov organizácií zainteresovaných na realizácii vodných di­ el Žilina, Slatinka, Tichý Potok, IpeI v ob­ ci Ůubákovo, aby si uvedomili následky činov svojich zamestnaváteTov a nepodie­ Tati sa na likvidácii ich rodí sk.

o MÚSES a jejich nanebevzetí aneb malé zamyšlení o velkém plánování Jarmila Kocourková Když jsem na

redakční radě časop isu

navrhla, aby se Veronica v jednom Z MÚSES (místní systémy eko­ logické stability), nastalo ticho, které houstlo až do okamžiku, kdy někdo zvo­ lal: "Tak to napište! ". Neměla bych to psát já, řekla jsem, svou obvyklou zau­ jatostí ubírám věrohodnosti a závažnosti popisovaných problémů; k MÚSES by se měla vyjádřit Veronicajako celek. Nepovedlo se. Bylajsem naopak upo­ zorněna, že příspěvek bude zařazen mezi články hlavní a jako takový že vyža­ duje seriózní formu. To jsem si vysvětlila tak, že je třeba se vyjadřovat ade­ kvátně vědě, která ÚSESy zrodila, kojí je a kolébá. Z tohoto zjištění jsem do­ stala trému. Pak jsem si ale uvědomila, že na mapě problémů spojených s MÚSES pokry­ la věda ani ne třetinu. Ta ostatní místa jsou netknutě bílá ajedinou jistotou je, že na nich nejsou lvi. Je tedy možné a nutné zaměřit na ně pozornost; to zna­ mená povšimnout si převodních pák vědy o systémech do praxe. Než tak učiním, dovolím si jedinou poznámku k vědě, totiž, že jí trochu zazlí­ vám, že připustila tu územní schematizaci a typizaci přírodních struktur a dě­ jů a nechala se ukolébat sliby, že někde uprostřed červených knedlíků v ora­ ništi (znázorňujících v iniciálním stupni plánování MÚSES budoucí biocent­ rum) se jednou podaří instalovat tu slohově čistou přírodu, na jejíž patřičnosti na daném místě se zástupci vědy usnesli. Že by pramenem jejich jistoty byl pouze ten větrolam u Vracova, kterému se dnes dostalo cti být biokoridorem? Nevím. V každém případě si myslím, že by vědě spíše slušelo zaštítit ty, kteří na samém okraji úsesového boomu mapuj í přírodu krok za krokem do měřít­ ka stromů a trav. Byla bych samozřejmě ráda, kdyby mě věda nepronásledovala za nepřesnosti ve vyjadřování. Jsem technického vzdě l ání a skutečnost, že si dovoluji něco podotknout k MÚSES zůs tane pro další vývoj krajiny jistě bez následků. To­ též nelze říct o jiných lidech technického vzdělání, kteří poté, co se naučili odpovědi na soubor ekologických otázek a tak prošli zkouškou, dnes hbitě právě plánovaných čísel věnovala problematice

Krajina mého srdce Jarmila Kocourková Krajinou mého srdce není kraji na míjející za okny autobusu ani krajina dovolené každý rok jinde. Má srdeční krajina je zjevně ta, kterou vyko­ líkovalo moje mládí a zmapovalo ji do měřít­ ka stezi ček v kvetoucích loukách, přeletu ledňáčků nad hladinou řeky a prvních lado­ něk v ještě rozespalém jarním lese. Kdybych položila průsvitku nějaké právě zreambulované mapy nad mapu mé paměti, pak v místech, kde moje srdeční krajina byla nejkrásnější, leží modré plochy Dalešické a Novomlýnské nádrže. "Jakoby přes noc zloději nám uloupili to nej­ dražší. Zákoutí krajin našeho mládí, o něž jsme se opírali po celý život pohledem. Zdá­ ly se nám tak nedotknutelné a věčné. Ještě že v srdcích se nám zabydlely, že je do konce svých životů neztratíme ... " napsal Vlastimil Toman z mého kraje a já ho zde cituji, abych čtenáře ušetřila vlastního nářku. Poslední krajina mého srdce je vzdálena 240 km měřeno od prahu domovních dveří činžá­ ku, v němž nějakým omylem bydlím, k domu na hřebeni Kysucké vrchoviny. Pole stoupají po širokém schodišti mezí k hře­ kde v01lí mateřídouška. To je kraji1la srdce Jarmily Kocourkové - Kysuce. Svá vy­ ZIlá1lí krajin ě mají tímto číslem počí1laje mož­ 1Iost ve Vero1lice publikovat všic1l1lijejí autoři. benů m,

13

Na příkladu Kysuc - krajiny srdce Jarmily Ko­ courkové - krajiny, která je hospodářsky využí­ válla, všestrallllěfllTlkčlI~ ekologicky stabilllí a přitom krásllá, je patrná přímo vzorová reali­ zace MVSES v předstihu více /leŽ stoletém. Snímek pochází z okolí Homé Tižiny.

rozhodují, co je nebo není v krajině hodno biocentra. Však taky věda, infor­ mována o tom, kolik nekrajinářů dnes plánuje krajinu, pilně přispívá do tlustých metodik, kterými - zjednodušeně řečeno - by pomohla vytvořit z pro­ jektantů techniků projektanty vědecky krajinářské. Skoro se bojím o renomé biologických věd, když ti rychlení krajináři ~vznikají ani ne za půl roku, v němž spíchli nějaký plán a udělali zkoušku, zatímco biologové ke znalostem krajiny přicházejí až po mnoha letech studia a praxe. Ale otočím list, abych dosáhla nadpisu tohoto příspěvku. Myslela jsem si, že po dlouhých letech zaměstnání v oboru územního plánování trochu rozumím úsilí promítnout tu přírodu, která by svou kvalitou zajiš ťo vala kontinuitu pří­ rodního života v prostoru a čase, do územního plánování. Pamatuji si z histo­ rie, že impulzem pro vznik ÚSES nebyly jen západoevropské vzory, ale i to, že myšlenky nějakého komplexního přístupu k problémům krajiny byly vob­ dobí rezortního socialistického plánování neprosaditelné. Prosadit přírodu alespoň "oborovým plánem" byla poslední možnost, která krajinnému pláno­ vání zbyla: Rezorty do chráněné přírody zorganizované do systémů nebudou totiž tolik zasahovat a ekologové se nebudou snažit ovlivňovat hospodaření rezortů z hlediska přírody. Myšlenka se ujala a zbujela a tak máme zmínky o povinnosti vypracovat ÚSESy hned ve třech zákonech, ale nějaký zákon o kraj ině nikomu nepři šel ani na mysl. Navzdory uj i šťování autorů ÚSES, že si nikdo neplete plánování systémů s komplexním řešením krajiny, tvrdím, že plete. I chápavé projektan­ ty nějakého územního plánu (poté co obdrželi 4 kg dokumentace generelu MÚSES) je těžké přesvědčit; že tím zdaleka nemají vyřešeny problémy kraji­ ny jako celku. Že jsou tu naléhavé problémy spojené s vodou, zemědělstvím, rekreací, lesním hodspodářstvím apod. Pořád j eště nevím, proč se dělají ty generely, při jejichž zpracování není pro­ jektant vůbec povinen jít do terénu a polohu biokoridorů a biocenter určuje

14 - - - - - - - -

Lípa nad tímto dřevěným domem, kdysi obý­ vaným, zlatě žhne na pozadí stinné lesnaté stráně. Pole stoupají po širokém schodišti mezí k hřebenům, kde voní mateřídouška. Meze jsou téměř kolmé a je na nich dobře udržovaný anglický trávník. Na úzkostlivě obhospodařovaných polích roste mák, modré zelí, brambory, řídké obilí a všechno, co po­ třebují lidé osad odlehlých od civilizace pro sebe, svou krávu a svého koně. Ve stínu mohutných lip a jasanů se ukrývají stáda obytných a hospodářských stavení: ma­ lá okénka a přesto plná muškátů, srpy zasek­ nuté do škvír srubu, Matky Boží ve výklen­ cích Božích muk, sametový lesk šindelů aja­ koby zadýchané teplo na zápraží. Všude je slyšet zvonění stád na hřebenech a rozprávě­ jící lidi v polích. V jejich blízkosti se volně pasou koně nebo kráva a hejno husí. Nade vším obrovská číše voňavého a jiskrného vzduchu . Desítky filmů tu byly exponovány, ale v emulzi žádného z nich není zachycena ona téměř divoká radost z pobytu v krajině, kte­ rou ještě nezaneřádila technika, odpadky, velkozemědě l s tví ani arch itektura odvozená ze špatných městských vzorků. Krajina Kysuc je dnes za pomyslnou čarou státní hranice, ale vím, že tamější lidé by se mnou rozprávěl i jako dřív a jako dří v by se ro zdělili o poslední jídlo, které právě mají. Jenže - není jich. Zemřeli nebo odešli do to­ váren a paneláků v nížinách. Pole pus tnou a dřevěn ice chátrají. Les, dosud zdravý, to považuje za výzvu, aby se vrátil do míst, od­ kud byl kdysi vykázán. Tady se už nenajdou sedláci , kteří by bojova­ li za svou existenci a tím i za kraj inu, jejíž obraz kdysi vytvořili . Podobně jako bojují proti hrozbě společ ného evropského trhu sed­ láci ve Francii nebo v podhůří Alp. Jak ráda bych byla optimistou. Jak ráda bych, aby fotografie, které doprovázej í tento krátký text, nezobrazovaly jen minulost.

pouze na základě podkladových map. Peskování projektantů , kteří při zpraco­ vání generelů myslí také na ostatní funkce a potřeby krajiny, se mi zdá přímo zrůdné , ale dočetla jsem se o tom v nějakém úkolu, který předcházel metodi­ ce MÚSES. Jakých změn dozná generel a plán MÚSES když je "napasován" na hospoda­ ření v krajině, estetiku krajiny, využívání krajiny pro rekreaci apod? Jak je za­ jištěna vzájemná návaznost MÚSES, když ji v sousedících katastrech dělaj í lidé, kteří o sobě navzájem nevědí? Proč se s tím tak spěchá, když zpracování nových pozemkových úprav postu­ puje tak pomalu, a když zprivatizovaní roiníci, kteří jsou považováni za hlav­ ní ničitele přírody, vlastní ani ne pětinu souběhu MÚSES a územních plánů jednotlivých obcí? Nevím, ale podle nářku Komory architektů nad špatnou kvalitou územních plánů a její zjevnou tendencí zavést nějaké kontrolní me­ chanismy a sankce, aby se tato kvalita zlepšila, lze i v této sféře pozorovat známky jakéhosi spěchu . Že by to všechno vyplývalo z tržního hospodářství a staronového "Carpe diem"? A vůbec, kolik vlastně tyto několikafázové pro­ jekce stojí, co si platí obce a kolik přispívá stát? A konečně, nevznikne v ně­ kom, kdo pootvírá nebo uzavírá kohout, jímž proudí státní peníze na přírodu a krajinu, dojem, že už to musí stačit, že za ty poskytnuté sumy se už někde něco musí zelenat, zrcadlit, vonět nebo kvákat? Je to možné a nebezpečné. A jsou tu další problémy. Vztahy k biologickému mapování, vztahy k vý­ znamným krajinným prvkům a jejich registraci. Zdá se mi nebezpečné vybí­ rat v ekologicky stabilní krajině mezi přírodou hodnou a nehodnou MÚSES a tu nehodnou zahrnout do VKP a pak se pokoušet vyřadit její registraci ze zá­

Jak se mění rezervace aneb blízká minulost a budoucnost jedné hadcové stepi

Málokterá rezervace na Moravě se za posled­ ní tři roky změnila více, než Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Pravi ­ delní čtenáři již vědí, že se jedná o význam­ nou lokalitu s teplomilnou vegetací na had­ covém podkladě v okrese Třebíč. Připomeň­ me si jen v krátkosti historii tohoto území z jiného úhlu pohledu, než zde bylo uváděno dříve.

V době, kdy byla vyhlášena (v roce 1953) byla lokalita obecní pastvinou. Znamená to, že se zde páslo více než 100 kusů ovcí, koz a hovězího skotu. V některých partiích vlivem nadměrného sešlapu sice docházelo k erozi půdy, pastva však bránila výraznému rozšíře­ ní stromů a i keřů. Vodní eroze zde měla také svůj význam. Omezovala totiž půdotvorný proces a území, pokud zde nebyly holé skály, běru. pak mělo jen mělké půdy chudé na živiny. Krajina, která pro svou členitost zatím ušla zemědělskému přetváření, má vět­ Tyto podmínky jsou velice příhodné pro šinou dostatek přírody, a zdá se, že zde už žádná její další redukce nenastane, stepní flóru a faunu. Semenáčky borovice, spíše naopak. Proč se zde namáhat se systémy a nesoustředit raději pozornost dubu byly okusovány stejně jako višeň ma­ halebka, dřišťál a další keře . Pastva totiž zna­ na úrodné krajiny, kde je na dlouhých kilometrech jedinou přírodou tráva sil­ menala trvalou regulaci nárůstu kravin a ničního příkopu? Tam bude práce všeho druhu od projektů po údržbu realizo­ stromů a umožňovala udržení a rozvoj teplo­ vaných prvků systémů! Vybavuje se mi při tom vzpomínka, jak pracovníci milné květeny a na ni vázané fauny. Volné neporostlé svahy byly navíc dobře provětrá­ výzkumného ústavu v Průhonicích vysázeli vzorové stromořadí ve Vlasati­ cích a jak to stromořadí za rok přerostla lebeda a za další jej udusila. O vědo, vány a docházelo zde k příznivému vzdušné­ mu proudění tolik potřebnému pro rozvoj ně­ jak záříš nad vzdálenými obzory! kterých druhů hmyzu. Umím já vůbec odpovědět na tyto otázky, které mě napadají v souvislosti s Okamžikem vyhlášení rezervace byla zasta­ MÚSES v úrovni projekční a prováděcí praxe? vena pastva, omezen byl přístup i pro ná­ Bohužel nikoliv. I vypravila jsem se za četnými kamarády, kteří na nízných vštěvníky. Tato opatření se po čase začala projevovat především samovolným rozš ířc­ úřadech, institucích a postech mají co dělat se systémy. Jsou mezi nimi skepti­ ním borovice lesní, břízy, višně mahalebky, ci i pravověrní kojení mlékem metodik. Jim všem jsem položila tyto otázky, dřišťálu, později i dubu. Existují však i jiné abych jejich odpovědmi zaštítila svůj příspěvek a dodala mu věrohodnosti. důvody, proč rezervace zarostla především Všichni moji kamarádi, kteří toho tolik a přesně vědí o MÚSES na cestě od borovicÍ. ledním z nich je výstavba vodní ná­ bran vědy do praxe, mi většinou potvrdili mé pochybnosti, ale jako zdroj in­ drže Mohelno těsně nad rezervací proti prou­ du lihlavky a JE Dukovarty. Podle měření z formací odmítli být jmenováni. Jako důvod svého počínání uvedli, že by kole­ roku 1978 a 1970 je zřejmé, že zde došlo ke gům nechtěli zmenšovat krajíc, byť tlustě namazaný.

změně rozložení teplot vzduchu na svazích Tak se stalo, že se mi nepodařilo napsat o MÚSES žádaně seriózní článek amfiteátru a dále je možné, že i ke změně podložený fakty.

vlhkosti vzduchu a tím v některých partiích k ovlivnění mikroklimatu. Dalším významným Kresba Ja1la StekUka faktorem byly a jsou kyselé deště, které spo­ lečně s vlivem rozkladu opadaného jehličí vedly k výraznému okyselení půdy (za po­ sledních 30 let o jeden stupei'í kyselosti). vý­ sledkem působení výše uvedených faktorů i -.......@

celé škály dalších okolností, kterou asi nikdo dokonale nepopíše, je fakt, že v roce 1980 či­ nilo plošné zastoupení borovice 63 % plochy rezervace oproti 13 % v roce 1950. Připomeňme si v tomto okamžiku důvod, proč byla rezervace vyhlášena (hlavní motiv ochrany). Motivem vyhlášení je ochrana xe­ rotermních reliktních společenstev. Cílem ochrany pak je zachování bohatého spektra flóry a fauny, zamezení nežádoucí sukcese a antropogenních vlivů.

\/---­

15

Vycházeje z něho, z názoru odborníků, závě­ rů diplomových prací a inventarizačních prů­ zkumů vznikl v roce 1992 plán péče zaměře­ ný na sanaci jádra rezervace. Znamená to vy­ kácet a odstranit většinu stromů a některé ke­ ře z nejzajímavější části území a ponechat jen ty, které odpovídají ekotypu mohelenské borovice. Nutno je také odstranit opadanku a jehličí, neboť, jak bylo uvedeno, působí ne­ příznivě na chemismus půdy a mimoto je překážkou rozšíření zejména teplomilných druhů mravenců. Tyto druhy v době zarůstá­ ní stepi neustále ustupovaly mravencům při­ způsobeným lesním podmínkám. Plán dále předpokládá obnovení pastvy alespoň na čás­ ti rezervace. Realizace těchto záměrů začala vlastně již v roce 1988, kdy byla s pomocí brigádníků asanována plocha jednoho hektaru uvnitř am­ fiteátru. Intenzivní odlesňování se však usku­ tečnilo až v letech 1993 a 1994, kdy se za po­ moci více než dvou set brigádníků i pracov­ níků specializovaných firem podařilo odles­ nit více jak 7 ha rezervace. Zásahy v letech 1993 a 1994 byly provedeny na základě vyhodnocení pozorování vegetace v transektech vytyčených na místech dřívěj­ ších zásahů. Z výsledků vyplynulo, že odles­ něním nedochází k nežádoucí sukcesi. Sledo­ vání prováděli studenti Přírodovědecké fa­ kulty Masarykovy uviverzity v Brně pod me­ todickým vedením RNDr. Jiřího Unara, který se změnami v tomto území zabývá již řadu let. V roce 1995 již odlesňování nebude mít vel­ ký rozsah. Stěžejní aktivitou tohoto roku a blízké budoucnosti bude obnovení pastvy (ovcí a koz) v tomto územÍ. Účel tohoto sna­ žení je prostý - vrátit stepi její původní ma­ nagement a dosáhnout alespoň na části území biologické rovnováhy tak, aby zde lidská ru­ ka nemusela zasahovat tak výrazně, jak zasa­ huje dnes. Současný záměr je vybudovat v blízkosti ste­ pi dřevěnou celoroční stáj pro 50 kusů ovcí a koz a započít s pastvou celkem 20 až 30 kusů v letošním či příštím roce. Pro tento účel by­ chom chtěli obstarat domácí plemena ovcí (Sumavka, Valaška) a koz (např. koza bílá bezrohá). Cílem projektu není dosáhnout ja­ kékoliv míry užitkovosti zvířat, ale posílit populace domácích plemen, což také není za­ nedbatelný přínos. Početnost stáda by měla být regulována s ohledem na aktuální stav území. Pro dokreslení situace je třeba uvést, že již v současné době je na stepi reálný pas­ tevní areál pro 60--70 kusů ovcí a koz. Jsme si však vědomi, že zjištění konečného počtu zvířat je otázkou několikaletého pozorování dopadu pastvy na živou i neživou přírodu. Zajímavý je ekonomický rozbor tohoto způ-

16

Pohled na zájmovou plochu v průběhu provádě"ých prací (září 1994). bezlesými místy je prozatím "edotčená. Foto Petr Matuška

Střed"í část

mezi dvěma

Pohled lUl stejnou plochu po provedení asanovaných prací (říjetl1994). Foto Petr Matuška

sobu hospodaření. Ve srovnání se zásahy , které by měly podobný účinek jako pastva, ale byly by provedeny za pomocí mechaniza­ ce či ručním kosením, vychází pastva 2-3x levněji (v průměru v časovém období 10 let). Problémem zatím zůstává to, jakým způso­

bem obstarat prostředky na výstavbu stáje a zakoupení základního stáda. Ceský ústav

ochrany přírody v Brně jej řeší ve spolupráci s Moravskou nadací ochrany přírody. Vítáme jakoukoliv formu pomoci a spolupráce na tomto projektu. Pokud budete mít zájem se na projektu podílet, volejte na tel. číslo 05/42321241 autora článku.

Petr Matuška

Jak je to s ekologickým ze­ mědělstvím?

Ing. Roman Rozsypal, CSc.

Uvědomělé ekologické zemědělství se v na­ šich zemích objevuje v meziválečném obdo­ bí, kdy na Semilsku hospodařilo několik rol­ níků biodynamickým způsobem Ueden z nej­ rozšířenějších směrů ekologického zeměděl­ ství). Tito rolníci byli ovšem německé národ­ nosti a jejich odsunem po válce končí na dlouhou dobu ekologické zemědělství v naší zemi. Prudký rozvoj ekologického zemědělství na­ stává až od roku 1990, jak ukazuje následují­ cí tabulka:

Rok

Počet

ekol.hospo-

Výměra

dařících subjektů

z.p. v ha

3 132 135 141 187

480 17507 15371 15667 15818

1990 1991 1992 1993 1994' 'stav k 31.3.1994

Na počátečním prudkém nárůstu počtu eko­ logicky hospodařících subjektů se podílí do­ tace udělované MZe ČR v letech 1990-1992. Následující změny v počtu subjektů a výmě­ ře zemědělské půdy jsou způsobeny jednak úbytkem podniků u nichž byly dotace hlavní motivací (několik státních statků a družstev ­ dotace musely vrátit), jednak vracením po­ zemků v důsledku restitucí. V roce 1990 vzniklo několik svazů, které pro své členy zajišťovaly kromě jiného i kontrolu dodržování směrnic a certifikaci produktů. Od roku 1993 jsou produkty ekologického zemědělství, resp. výrobky z nich označová­ ny chráněným logem. Ten, kdo chce své pro­ dukty či výrobky označovat tímto logem, se musí podřídit nezávislé kontrole dodržování pravidel ekologického hospodaření (Meto­ dický pokyn pro ekologické zemědělství od­ povídající standardu IFOAM - International Federation of Organic Agriculture Move­ ments) a certifikačnímu řízení. Kontrole a certifikaci podléhá i import (pokud má být označen českým logem) . Ekologické zemědělství je v zemích EU upraveno zákonem, který rovněž stanovuje podmínky pro uznání bioproduktů z třetích zemí. Z tohoto pohledu je odpovědnou insti­ tucí MZe ČR, které je garantem za vypraco­ vání a inovaci směrnic (Technická komise), certifikaci (Certifikační výbor) a supervizi (kontrola účinnosti nezávislé inspekce). V prosinci 1994 byl kontrolní a certifikační systém ekologického zemědělství v ČR akre­ ditován IFOAM.

Výsledky kontroly ekologického zemědělství v letech 1993-1994 (první číslo je stav v roce 1994, číslo v závorce v roce 1993): Počet kontrolovaných subjektů a jejich struktura podle způsobu vzniku

Producenti (prvovýrobci - zahrnuje podniky,

které jsou současně i zpracovateli):

a) soukromí zemědělci - 81 (53)

Celková výměra z.p. - 2131,2 ha (1473,5) Pruměrná výměra z.p.lpodnik - 27,3 ha (28,9) b) zemědělská družstva - 23 (15) Celková výměra z.p. - 4809,2 ha (2525,4) Průměrná výměra z.p.lpodnik - 209,1 ha (168,4) c) Státní statky - O(2) Celková výměra Z.p. - O ha (1154,3) Průměrná výměra z.p.lpodnik Oha (577, I) d) školní statky - 3 (3) Celková výměra Z.p. - 669,2 ha (729,3) Průměrná výměra z.p.lpodnik - 223, I ha (243, I) e) akciové společnosti, spol.s.r.o. - 15 (6) Celková výměra Z.p. - 3854,5 ha (846) Průměrná výměra z.p.lpodnik - 257 ha (141) Celková kontrolovaná (6728,5)

výměra

z.p. - 11334,7 ha

Zpracovatelé 8 (4) mlýny, pekárna, pivovar, zpracování a obchod by­ linami, výroba barviva silic, výroba cereálních produktu a obchod, výroba pomocných látek pro ekologické zemědělství Celkový počet kontrolovaných

subjeklů

- 130 (81)

Druh a množství certifikované produkce: Rostlinná produkce - bio p.o.

pšenice ozimá

a jarní 1323,5 t (293) 245,51(606)

pšenice špalda 50,5 t (27) 46,2 I (75)

žilo 964 t (177) 259 t (153)

ječmen 381t(l18) 285 t (440,5)

oves 168 t (14) 113,5 t (115)

25 t (52,5)

oves nahý 72 t (O) 38 t (104)

tritikale 209 t (6) pohanka 188 t (44,5) 72,6 t (65,6)

Uvědomělé ekologické zemědělství se v našich zemích poprvé objevuje mezi světovými válka­ mi. Jeho renesance nastává po roce 1990. Hospodařit v souladu s přírodou samozřejmě newamená vracet se k zemědělským tec/molo­ giím našich otců a dědů, nicméně klasické ze­ mědělské postupy jsou k půdě citlivější. Foto

TJ.

Pivečka

proso hrách fazole sója mák len olejný kmín brambory zelenina zelenina kusová zelenina sušená ovoce sušené ovoce víno révové víno (hrozny)

23 t (O) 108t(0) 0,3 t (0,2)

1,1 t (0,16) 8 t (O)

1029,5 t (356) 1 \3,8 t (52,3) 55 tis. (O) 0,57 t

10,9 t (40) (0,2 t) 42100 litrů

65 I (33)

2 t (O)

41,5 t (48,6)

1,5 t (O)

3,1 t (0,3)

1,5 t (O)

424,5t (1373,2)

830,9 t (O)

38,7 tis. (O)

3,7 t (O)

0,93 t (O)

Živočišná produkce ­

mléko kravské (tis.l) mléko kozí (tis.!) sýry (t) jatečný skot (ks) jatečné ovce (ks) jatečné kozy (ks) jatečná prasata (ks) jatečná drúbež (ks) vejce slepičí (tis. ks)

1212 (1004) 360 (O) 21,6 (12,15) 84 (53) 210 (120) 880 (O) 20 (25) 50 (100) 61 (108)

\360 (525) (1,67) 93 (67) 200 (8)

(16)

POZ/l. : bio - produkce uznaná po trech letech pre­ chodllého období p.o. - produkce uvzaná v prechodllém období Počet zjištěných porušení směrnic (uložených sankcí) - 12 (9)

Bližší informaci o produktech ekologického země­

dělství naleznete v publikaci MOUDRÝ J. a kol.:

České biopotraviny, Ročenka organického země­

dělství (3), MZe ČR, Praha, 1995

Publikaci lze vyžádat na adrese

MZe ČR oddělení ekologie,

Těšnov 17,

11705 Praha

17

Nebezpečný

odpad v Brně ­

další krůček dopředu

Většina obyvatel jihomoravské metropole asi se stavem odpadového hospodářství spokojena ne­ ní. Přesto je však možno říci , že se Brno má i čím pochlubit. Je to postup řešení problematiky sběru nebezpečných odpadů. Již rok totiž probí­ há sběr knoflíkových baterií ve vybraných hodi­ nářstvích a klenotnictvích a sběr starých léků v lékárnách. Od listopadu 1994 pak byl zahájen další projekt, který by měl postupně dořešit pro­ blematiku zbylých typů nebezpečných odpadů v celém městě. Jedná se o sběr drobného chemického odpadu ­ tedy v podstatě veškerých typů nebezpečného odpadu z domácností. Jsou to staré baterie vše­ ho druhu, teploměry, zářivky a výbojky, kosme­ tika, pesticidy, fotocbemikálie, kyseliny a zása­ dy, ředidla, oleje, barvy a plechovky od barev, hadry na čištění, léky, lepidla ap .. Jejich sběr byl odstartován firmou Ecotechniek EastlAquatest spol. s r.o. za koordinace Magist­ rátu města Brna, Úřadu městské části Královo Pole, na jejichž území se zkušebně sběr prová­ dí, a propagační pomoci Ekologické poradny Veronica. Sběr probíhá dvěma způsoby, vždy poslední úterý a středu v měsíci. V úterý projíždí speciál­ ně vybavený automobil převážně rodinnou zá­ stavbou a odborná obsluha odebírá od občanů příslušný odpad, který pak třídí do jednotlivých kontejnerů podle typů odpadu. Tento mezičlá­ nek odborné obsluhy je nezbytný. S nebezpeč­ ným odpadem není možné nakládat bez odbor­ ného dohledu a navíc se přetříděním usnadní další nakládání s odpadem. Ve středu pak obča­ né mají možnost odevzdat sběr na jedné z ozna­ čených zastávek, kde vždy automobil čeká zhruba půl hodiny. O datu a přesném časovém harmonogramu sběru jsou samozřejmě občané předem informováni formou letáčků a tabulí, které jsou umístěny na zastávkách. Před prvním sběrem proběhla širší informační kampaň, kdy o sběru byli informováni učitelé a žáci škol dané městské části, v místním zpravo­ daji byl uveden vysvětrující článek a kratší be­ seda na toto téma byla připravena i pro rozhlas. Propagace bude pokračovat průběžně i nadále. Již se uskutečnil ,,Ekovečer" Ekologické porad­ ny Veronica týkající se problematiky tohoto sběru, další zájem o informace projevil i regio­ nální tisk a rozhlas. Je nutno upozornit i na úskalí tohoto sběru. Je pochopitelné, že řada lidí o celou věc velký zá­ jem neprojevila. Těm, kteří třeba jen váhali se však musí přijít vstříc ještě jasnějším a srozumi­ telnějším vysvětlením smyslu sběru a celkové koncepce odpadového hospodářství. Ještě stále totiž žijeme spíše v době, kdy v nejrůznějších oblastech spoléháme na pomoc "odněkud ". Město sice má ze zákona povinnost se o komu­ nální odpad postarat, ale bez zájmu obyvatel­ stva toho samo nikdy nedosáhne. Je tedy potře­

18

ba znovu a znovu vše vysvětlovat. Lidé, kten se pohybují kolem sběru déle, totiž mohou začít občas považovat některé informace za nudně se opakující, zatímco obča n , pro něhož je sběr v podstatě poněkud nepříjemná možnost, jak se zbavit nepohodlného odpadu, bude mít jasnou představu o tom, co se všechno sbírá a jaký to má smysl třeba až po roce fungování sběru. I když jsou i lidé, kteří naopak na něco podobné­ ho již dlouho čekali, protože je jim jaksi lidsky nepřirozené tyto druhy odpadů házet do popel­ nice či vylévat do záchoda. Jednou z problematičtějších částí celého projek­ tu je získání potřebného překl adiště - depa s tří­ dící linkou, myčkou a sociálním zázemím pro obsluhu. Bez tohoto depa a bez následné nava­ Z\ljící sítě zpracovatelských firem, kterých je bohužel zatím v republice na tento druh odpadů poskrovnu, se totiž už tak poměrně drahý sběr ještě prodražuje. Pro občany je sběr bezplatný ­ fi nancuje ho Magistrát města Brna. Cena likvi­ dace ale může v budoucnu výrazně zatížit měst­ ský rozpočet. Z toho vyplývá potřeba řádně vy­ světlovat i tuto stránku projektu. Řešení problé­ mu by nemělo být viděno pouze v tom, sehnat potřebné technické zázemí - firmu, která je schopna daný problém vyřešit. Výše finančních nákladů každé podobné akce, na nichž se kone­ ckonců občan stejně nepřímo podílí, by se měla projevit i ve snaze předložit lidem možnosti, jak se chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, tedy jak produkci daného odpadu v domácnosti snižoval. Měli bychom vždy a především u typu odpadů nebezpečných nakupovat a spotřebovávat s roz­ vahou a. s dostatečnými informacemi. Řadě vý­ robků s nebezpečnými vlastnostmi se lze vy­ hnout. Používání baterií v nejrůznějších přístro­ jích má několik alternativ ve formě slunečního pohonu, mechanického natahování hodin, bate­ rií bez obsahu těžkýcb kovů, baterií s delší ži­ votností, používání síťových adaptérů ap.. Vob­ lasti nátěrových hmot byla nedávno přidělena značka Ekologicky šetrný výrobek za barvy Ba­ lakryl firmy Barekol a barvy Barlet V 4014 a Silet D firmy Teluria, které jsou ředitelné vodou a tudíž snižují spotřebu a odpad organických ře­ didel. Důkladným vymytím se navíc plechovky

Kresba Jana StekUka

stávají běžným odpadem, který je možno ode­ vzdat do sběru. Projekt sběru drobného chemického odpadu v Brně je v začátcích a hlubší zhodnocení lze oče­ kávat až později. Již teď je však možné podtrh­ nout několik přínosných aspektů celého projek­ tu. Občané na u nás zatím dost netradiční způ­ sob sběru odpadů zareagovali vcelku pozitivně, čemuž napovídají i na sbíraná množství odpadu pohybující se od 1600 do 2200 kg pro území čí­ tající asi 12000 obyvatel (obyvatelé sami si do­ datečně dojednali i souběžně probíhající sběr starého papíru, který se stane pravidelnou sou­ částí této akce, což je vzhledem k stavu sběru odpadového papíru jistě chvályhodná věc ). Se zájmem zareagovali také zástupci škol a sami žáci, z nichž někteří se přímo účastnili propaga­ ce a pomáhali i při samotnéím sběru. Dobře lze zhodnotit i spolupráci všech zainteresovaných institucí. To by mělo být dobrým předpokladem pro rozvoj tohoto projektu, který je možno po­ važovat i za určité vybídnutí a příklad pro ostat­ ní. Názorně to dokumentuje vzrůst zájmu o tuto akci ze strany ostatních městských částí Brna, kterých se sběr bude v budoucnu týkat.

Martin Navrath

Případné zájemce o informace můžeme odkázat na Městský úl'ad Brna - Králova Pole, Odbor živomího proszhdí Magistrátu města Bma. fir­ mu Ekolechniek (viz zadní slrana Veronica 4/94) nebo Ekologickou poradnu Veronica.

Auto firmy Ecoteclmiek proj'zdípravidelně zá­ stavbu Bma - Králova Pole a shromažďuje ne­ bezpečný domovní odpad

Kam s Dím? Dan Ryšavý

Zákon o odpadech (Z.Č. 238/92 Sb.) považuje

za původce komunálního odpadu obce, na je­

j ichž území odpad vzniká. Obce jsou nuceny li­

kvidaci odpadu nově organizovat. Technický

problém je řešen technickými prostředky a do­

mácnosti, vlastní původci odpadu, se často oci­

tají mimo centrum pozornosti.

Právě postavením domácností v procesu likvi­

dace domovního odpadu se zabýval sociologic­

ký výzkum v jihomoravské obci Miroslav (3050

obyvatel). Šetření se usku tečnilo formou rozho­

vorů se zástupci JO I domácností (reprezentativ­

ní vzorek). Výzkum je případovou studií. Jeho

výsledky nemohou být jednoduše zobecňovány

nad rámec obce! Mohou však přinést inspiraci,

vést k zamyšlení, a proto si dovolím s nimi se­

známit čtenářskou obec Veronicy.

Výzkum byl veden dvěma směry. Jednak se za­

býval otázkou postojů miroslavské veřejnosti k

problematice domovního odpadu a jednak se

zaměřoval na strategie domácností, které mo­

hou plnit úlohu alternativy vůči službě firmy

zabývající se centrálním svozem domovního

odpadu.

Z výsledků šetření vyplývá, že za původce od­

padu jsou častěji považováni občané, orgány

obce mají podle většiny respondentů nést odpo­

vědnost za likvidaci odpadu. Převládá tedy ná­ zor, že původci odpadu nejsou odpovědní za jeho likvidaci, resp. nemají se o ni starat. Domácnosti jsou původci odpadu a jako takové musí i ony řešit problém "Kam s ním?". Jakmi­ le se však odpad ocitne za hranicemi domácnos­ ti, je celý problém pro většinu domácností vyře­ šen. Ilustrací mohou být výpovědi - "Já mám popelnici. Mám to vyřešený." "Mě se to netýká, já platím." Vedle nezájmu vystupuje i nezna­ lost. Třetina respondentů vůbec neznala cestu odpadů, které opouští jejich domácnosti v po­ pelnicích. Domácnosti většinou ani neví, co ob­ náší poplatek "za popelnici" (občané hradí pou­ ze dopravní náklady, za uložení odpadu platí město). Informace o znovu otevřené sběrně dru­ hotných surovin stačila za měsíc provozu pro­ niknout ke třetině respondentů . Nízká obezná­ menost s aktuálním stavem svědčí jak o nezá­ jmu ze strany veřejnosti, tak i o nedostateč né komunikaci mezi orgány města a občany . Většina domácností je se současným způsobem likvidace spokojena. Za nesouhlas zdůvodněný ekologickými aspekty problému (odpad není tfíděný, skládka ohrožuje spodní vodu) lze po­ važovat odpovědi 17 respondentů. Alespoň čás­ teč nou znalost cesty odpadu přitom prokázala skupina 12 "informovaných ekologických kriti­ ků", kteří představují vůči ostatním jakousi al­ ternativu myšlení. Výrazným rysem domácností Miroslavi je sa­ mozásobitelství. V rodinných domcích bydlí 84 domácností, 90 domácností ze 101 vlastní nebo užívá zahrádku či jiný pozemek. Většina do ­

I

mácností (58) také má nějaká domácí z v ířata . Toho lze využít při likvidaci bioodpadu. Polovi­ na všech domácností v souboru nějaký odpad kompostuje. Zbytky z kuchyně domácímu zví­ řectvu zkrmuje dokonce 88 % domácností. "Doma" tak čin í prakticky všichni majitelé ně­ jakého domácího hospodářství (56 %); zbylých 32 % donáší zbytky na zkrmení ke svým pří­ buzným a známým. Co se týče obalů, jen men­ šina dává při nákupu přednost jednodušším oba­ lům . Důkladný obal považují lidé za záruku kvality a trvanlivosti, je také lákavější. Ve 2/3 domácností jsou některé obaly (krabičky, ke­ límky, sáčky atd.) uchovávány k dalšímu použi­ tí. Kelímky z umělé hmoty n apř. opět slouží v oblasti samozásobitelství, při před pěstování sa­ zenic, jako nádoby pro uchování (mražení) vy­ pěstované zeleniny nebo ovoce, masa z domácí­ ho chovu atp. Vedle zmíněných způsobů likvi­ dace odpadů si stále udržuje silnou pozici spa­ lování odpadů . Nějaký odpad takto likvidují bezmála 2/3 domácností. "Vše spalitelné", tedy i odpad nevhodný ke spalování, končí v ohni té­ měř u třetiny domácností. Dvanáct domácností, které se nepodílí na cent­ rálním svozu domovního odpadu, tvoří jakousi alternativu jednání. Častější je u nich jak spalo­ vání odpadu, tak kompostováni a zkrmování zbytků. Ke svému jednání mají výhodnější pod­ mínky. Všechny bydlí v rodinných domech a

3/4 vlastni domácí zvířata . Z hlediska ekologic­ ky žádoucího způsobu likvidace odpadu jednají tyto domácnosti ambivalentně. Domácnosti "in­ formovaných ekologických kritiků" o něco čas­ těji třídí odpad a také se častěji vyhýbají na­ dměrným obalům.

Pokusím se stručně shrnout zkušenosti. U do­

mácností převládá v otázce likvidace domovní­

ho odpadu neznalost, neodpovědnost a nezá­

jem. Není jednoduché říci, která z uvedených

vlastností je příčinou ostatních. Ten, kdo chce s

úspěchem ekologicky příznivě likvidovat do­

movní odpad, by se měl těmito vlastnostmi za­

bývat. Znamená to mimo jiné neoddělovat od

sebe otázky předcházení vzniku odpadů, jeho

znovuvyužití a recyklace; informovat o způsobu

likvidace odpadu; dát smysl třídění odpadů. Vy­

cházet lze ze strategií, které uplatňují domác­

nosti při likvidaci odpadu nebo i v jiných oblas­

tech. Bezesporu významným faktorem je ze­

jména pro venkov míra samozásobitelství. Ve

městě by se možná tam, kde má své tradiční

místo společná prádelna či kočárkárna , mohl

uplatnit společný kompostér. Vlastní řešení

však vždy bude záviset na konkrétních podmín­

kách.

Změna přístupu domácností k nakládání s do­

movním odpadem není pouze změnou technic­

kou, v sociologickém smyslu je současně změ­

nou sociální a kulturní.

Jakmile se ocitlle odpad za hrallicemi domácllosti, je celý problém pro většillu rodili vyřešen. Ne tak často pro okolí obce. SlIímek Jarmily Kocourkové zachycuje Budkovice, ležící lIad říčkou Ro­ kytllou

19

ZAPOMENUTÉ TEXTY

Je často velmi zajímavé listovat ve starých odbor­

maňovat silou své osobnosti. Až do konce života Proč geobiologický plán krajiny? ných časopisech, sbornících a knihách. I v našem posedlý doslova dětskou zvídavostí. dovedl ke Během jednání kolem otázek spojených s řeše­ oboru - ochraně přírody a krajiny - narazíme ob­

vnímání přírodních krás strhnout i ostatní - stu­ ním vodohospodářských úprav na jižní Moravě čas na texty, které - byt" desítky let staré - nás pře­

denty, vědce jiných oboní, umělce, do jejichž přišli jsme do úzkého kontaktu s techniky, ze­ kvapí svou aktuálností a podnětností. Jindy zase s

družiny neodlutitelně patřil. jména vodohospodáři. Naše jednání ke konkrét­ překvapením <jistíme, že to, co se dnes již stalo

Z podnětných zamyšlení docenta Josefa Šmardy ním otázkám vyústilo velrrů často v závěrech, samozřejmostí a je považováno za výdobytek až

dnešní doby, mělo svéjasnozřivé průkoplll'ky před jsme vybrali podstatné části Z jeho referátu kdy se technici dožadovali proti partnera, resp. dávnými lety. Bylo by ochuzením našeho ochra­

Proč geobiologický plán krajiny?, ktelý byl již protipartnerů, s kterými by mohli na stejné nářského kulturního povědomí a konec konců i

bohužel posmrtně přednesen na konferenci Pro­ úrovni diskutovat. Ukázala se paradoxní situa­ nemorální, kdybychom na tyto staré texty a jejich blémy současné biogeografie, konané ve dnech ce: na jedné straně existuje personálně, organi­ autory zapomněli. Proto se budeme v naší nové 12.-13. prosince 1968 v Brně. V plném znění začně i hmotně konsolidovaná fronta techniků s rubrice snažit pravidelně připomínat jejich vlast­

vyšel ve stejnojmenném sborníku, vydaném Ge­ dlouholetou tradicí, s vybudovanými, speciálně ními slovy ty osobnosti, které se v minulosti o

zaměřenými ústavy, katedrami vysokých škol, s ografickým ústavem ČSA V v Bmě roku 1969 ochranu přírody a krajiny výrazně zasloužily ­ (editoFi Jaroslav Raušer a Jaroslav Vašátko). projekčními a prováděcími složkami Uen v Br­ buď jako významn{ odborníci, nebo ijako autoři

Patří tedy k posledním a svým způsobem vr­ ně jsme napočítali 41 různých zařízení, která se podnětných zamyšlení o vztahu člověka k přírodě

a krajině. Jako prv1ll11O si připomeneme docenta cholným pracem nezapomenutelného botanika, zabývají vodním hospodářstvím!) a na druhé Jana Šmardu, jehož nedožité devadesátiny jsme krajinného biologa a ochránce přírody. straně několik jednotlivců jako - nikým nezva­ vzpomínali vloni koncem roku.

ných a nikým nepověřených reprezentantů z řad Připravil Jan Lacina biologů a geografů. Jsou to jednotlivci, kteří Doc. RNDr. Jan Smar da

volný čas věnují těmto otázkám, kteří postřehli (27.12.1904 - 7.12.1968)

nesprávnost počínání techniků a postavili se na Rodák z nebíče, působil v letech 1923 až 1945

odpor. To ovšem neznamená, že biologové a jako učitel obecných a měšťanských škol na Tiš­

geografové nemají ústavy, katedry a různá zaří­ novsku. PFitom vystudoval přírodovědeckou fa­

zení, která se zabývají přírodní problematikou. kultu Masarykovy univerzity v Brně a rozvinul

Konkrétně však např. v boji za správnost vodo­ obsáhlý botanický výzkum. Věnoval se přede­

hospodářských úprav na jižní Moravě nedošlo k vším rozšíření teplomilných rostlin (xerotermo­

organizovanému vytvoření jednotné fronty, kte­ Docent Jan Smarda (vlevo) se spisovatelem !ytú), ale také mechům ajatrovkám. Během pů­ rá by byla rovnocenným protipartnerem vodo­ Jaromírem Tomečkem a geografem Janem Pí­ sobení na Tišnovsku vyrostl ve všestrannou vě­ hospodářů .

šou (uprostřed) se zamýšlejí 'lUd skalní stepí deckou i kulturní osobnost, takže byl od 1. květ­ Technici volají po vytvoření geobioplánu a jeho

Pavlovských vrchů a zřejmě i nad osudem niv­ na 1945 jmenován přednostou botanického od­ prováděcí složky - jakýchsi geobioprojektů. Vo­

ní krajiny pod sebou. Snímek byl pořízen 20. dělení Moravského muzea v Bmě, v letech 1949 lají po shrnutí všech požadavků biologů a geo­

srpna 1968, tedy zhruba čtvrt roku před tím, až 1953 vykonával dokonce funkci ředitele to­ grafů v krajinném plánování, volají po stanove­

než docenta Šmardu postihla smrtelná mozko­ hoto největšího moravského vlastivědného ústa­ vá pŤl1lOda. Foto Jindřich Grepl ní zásad hospodaření s přírodními hodnotami, s

vu. V roce 1954 se stal vedoucím katedry syste­ matické botaniky na přírodovědecké fakultě MU v Brně jako nástupce akademika Josefa Podpě­ ry. Poslední léta svého života působil jako vě­ decký pracovník odde7ení biogeografie Geogra­ fického ústavu ČSA V v Brně. Docent Šmarda vytvořil obsáhlé vědecké dílo, publikoval stovky prací vědeckých i odborně populárních. PFipomeňme alespml Rozšíření xerothermních rostin na Moravě a ve Slezsku (1963), vybavené rozsáhlou mapovou přílohou. Populárně odborné, ale s výrazným ekologic­ kým akcentem, jsou jeho dvě obrazové publika­ ce o rostlinách - Kvety Tatier (Os veta, Bratisla­ va 1963) a Květy Moravského krasu (Blok, Br­ no 1966). Škoda, že na svou dobu výjimečné at­ lasy, na nichž se sešel s malířem Vojtěchem Štolfou, utrpěly špatnou reprodukcí kreseb. Celý svúj život zasvětil Jan Šmarda ochraně přírody a krajiny. V roce 1948 publikoval ob­ sáhlý návrh přírodních rezervací na Moravě a ve Slezsku, z nichž mnohé dosud nebyly realizo­ vány. V šedesátých letech se stal protagonistou odporu proti technokratickému řešení vodohos­ podářských úprav na jižní Moravě, především proti vodnímu dílu Nové Mlýny. Patřil k těm vzácným lidein, kteří si dokázali své okolí pod-

20

Zůstaň

stát

Stanislav Crha Nad havranem, nad tou černí,

vybroušenou z mlžných rán.

Havran ví proč tu tak krouží,

ví, že slétne a ví kam.

přírodními zdroji a surovinami. Říkají o nás - o biolozích a geografech - že jsme nepolapitelní. V tom mají pravdu. Bohužel nedošlo u nás k vytvoření jednoty biologů a geografů, která by byla schopna čelit organizovaným náporům techniků na krajinu. Situace je taková, že se bi­ ologové a geografové dovídají o zásazích do krajiny zpravidla až při různém stupni připrave­ nosti projektu. Protestují, odvolávají se, ale do­ konalá mašinerie techniků - pod záštitou mo­ censko-politických zájmů - jde cílevědomě za svými požadavky a dochází k nerovnému boji. Praxe ukazuje, že ústavy akademií, vysokých škol i zařízení oficiální státní ochrany přírody nejsou v dostatečném kontaktu, dostatečně ne­ spolupracují, není dosud vytvořena společná zá­ kladna - geobioplán. Jedině v geobioplánu za­ kotvené regule, opírající se o podrobnou doku­ mentaci prováděnou jak zdola - z potřeb čs. pří­ rody a krajiny, tak i shora - ze současného stavu naší problematiky v cizině jsou schopny vnést řád a organizovatelnost do hospodaření s pří­ rodními hodnotami v našem státě. Stává se, že co se s velkým úsilím a námahou vybuduje do­ le, zhatí referent ministerstva povolením výjim­ ky a to s konečnou platností. Mohu z vlastní praxe potvrdit, že jednou z velkých překážek v cestě v boji s exploatátory přírody je, bohužel, nejvyšší ochranářský orgán v republice. A nyní k vlastnímu geobioplánu. Že k vytvoření geobioplánu jsou povoláni především geografo­ vé a biologové a to krajinní biologové není po­ chybnosti. Krajinní biologové, vyzbrojeni zna­ lostmi zákonitostí a složitých vztahů mezi jed­ notlivými složkami organismu krajiny jako ži­ votního prostředí člověka. Především je nutné provést analýzu krajiny, tj . rozbor všech složek krajiny z hlediska jednotli­ vých přírodních vědních oborů , jejich vzájem­ ných vztahů, vzájemného soužití a vzájemné návaznosti a podmíněnosti v současné době a postihnout dynamiku těchto vztahů od dávné minulosti, kdy s formováním pokryvných útva­ rů se organicky vytvářela vegetační pokrývka a rozvíjelo se živočišstvo . S přirozeným vývojem krajiny je úzce spjato i působení člověka od úsvitu dějin až po živelné devastační zásahy v současné době .

Na základě takto všestranně a komplexně pro­ vedené analýzy krajiny provede geograf a kra­ jinný biolog diagnózu krajiny. Diagnóza stanoví především stupeň narušení biologické rovnová­ hy krajiny, stanoví její současnou biologickou únosnost a cesty k nápravě devastačních zása­ hů . Stanoví stupeň ochrany a navrhne tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky, další rozumné

využití přírodních zdrojů apod.

Teprve po provedené analýze a stanovené diag­

nóze krajiny přistupuje dotvářecí složka, aby na

základě získaných podkladů provedla rekon­

strukci krajiny. Tam, kde je krajina devastována

natolik, že rekons trukce není možná, bude pro­ vedena konstrukce krajiny. Mezi rekonstrukcí a konstrukcí krajiny je pole působ nosti krajinné­ ho architekta pro návrhy tvorby krajiny. Tvorba krajiny dotváří na zákl adě její analýzy a diagnó­ zy její vzhled, obnovu zeleně, usiluje o zvýšení půdní produktivity, čistoty vody a vzduchu i o rozumné, cílevědomé využívání přírodních zdrojů .

Všechny naznačené dílčí práce vyúsťují v synté­ ze, která je zakotvena v územním plánu. Rozbor krajiny musí být proveden komplexně na přísně vědecké bázi hluboce vyčerpávajícím způsobem, musí obsáhnout všechny krajinné prvky, aby její výslednice - diagnóza krajiny ­ poskytla plánovací složce spolehlivé, objektivní podklady. V rámci určité krajiny (krajinného ty­ pu) je nutno mapově zachytit stupeň narušení a usilovat v prvé řadě o zachování všeho, co se zachránit dá, resp. co za záchranu ještě stojí. Na základě analýzy komplexu krajinných prv­ ků, jejich vztahů a vzájemné podminěnosti, vzá­ jemného prolínání a přesahování lze přikročit k vylišení krajinných typů (přirozených krajin­ ných celků, přírodních krajin), které jsou cha­ rakterizovány stejnocenými znaky. Základem předpokladu správně provedené diag­ nózy krajinných typů je respektování jejich bio­ logické únosnosti a zachování biologické rov­ nováhy. Bez přihlédnutí k těmto základním pří­ rodním zákonům, jimiž se řídí všechen život krajiny a v krajině, nelze provést diagnózu a stanovit směr dalšího jejího vývoje. Tvorba kra­ jiny a územní plán musí navazovat na provede­ nou analýzu krajiny, musí se opírat o biologic­ kou potenci krajiny, o dosažený stupeň vývoje krajiny a na něj tvůrčím způsobem navazovat. Diagnóza, která určí další možnosti v tvorbě krajiny, resp. krajinných typů, je v podstatě koncepcí dalšího rozvoje, vylučuje subjektivní prvky a přesně stanoví rozsah a stupeň možnos­ ti dalších zásahů do krajiny - při jejím maximál­ ním zachování. Je to v podstatě syntéza krajin­ ných prvků promítnutá k optimálním vlastnos­ tem životního prostředí, které bude zárukou šťastného a zdravého vyžití člověka. Dovoluji si zakončit svůj referát výzvou ke všem čs. biologům a geografům: soustřeďte všechno svoje úsilí k tomu, abychom čelili civi­ lizačnímu náporu na naši přírodu a krajinu. Je to nejzávažnější a nejodpovědnější úkol, který musíme bezodkladně řešit. V boji za zachování přírodního fenoménu potřebujeme celé stovky spolupracovníků. Jako jeden ze seniorů čs. bio­ logů kladu tento požadavek zejména mladým biologům a přeji jim v této záslužné práci mno­ ho úspěchů. Doc. dr.Jan Smarda

Nad stromem, který tu čeká

na svůj nový jarní list,

hnízdo nese ve svých větvích.

Ze se vrátí pták ten věrný, je si jist.

Nad tím žlutým mořem trávy,

pošlapané až do ran,

vždyť ta tráva zase vstane,

až ji vzbudí jara van.

Divoké kačeny Stanislav Crha Ten klín, magický klín mizí mně z očí. Vím, divoké kačeny, žádná z vás z něj nevybočí. Na jeho hrotu divoký kačer vede své hejno bezpečně tmavou nocí. Ten klín, magický klín mizí mně z očí. Však srdce za jeho ozvěnou ještě se točí.

Neprávem zapomenutý básník Učitel Stanislav Crha (nar. 1910 ve Velešovi­ cíh, zemřel 1993 v Brně) publikoval po řadu let verše v denním tisku, především v Lidových novinách, Svobodném slově, Lidové demokra­ cii, ale jeho první básnická knížka vyšla až po­ smrtně (Vyškov, 1994) v uspořádání a s doslo­ vem Vladislava Rašky. Crha, přítel prozaika Karla Dvořáčka, rodáka z Ivanovic na Hané, působil jako učitel ve Vyškově, Ivanovicích, Brně, Holešově. Po únoru 1948 byl často pře­ kládán pro své náboženské přesvědčení a poli­ tické názory, od r. 1957 pracoval jako pomocný dělník v Brně . Jeho básnická knížka Z rosety nad domovem (86 str., s kresbami Josefa Kachlíka) vyznačuje se silným citovým poutem k rodině a rodnému kraji a okouzlením přírodou. Z jeho básní inspi­ rovaných květinami a živými tvory vybíráme čtyři.

šv

21

o udržení biodiverzity našich lesů Leo Košťál

Ve svém článku chci přispět svými názory i zkušenostmi z vlastního praktického snažení v regionu Beskydy k diskusi o problémech při za­ chování biodiverzity v našich lesích . Některé postřehy jsem získal i při práci v jiných poho­ řích ČR a proto mohou být chápány jako pro­ blémy obecnější. Stále se zhoršující stav lesů obrátil pozornost odborníků na ekologickou stabilitu lesních spo­ lečenstev . Jednou z cest vedoucích k jejímu do­ sažení je zajištěni biodiverzity lesa. Domnívám se však, že vlastní biodiverzita je dnes chápána velmi zúženě - jako zajištění a udržení přiroze­ né druhové pestrosti porostu. A však od samotné

druhové pestrosti nemů žeme očekávat trvalost (=stabilitu), bez respektování genetické přísluš­ nosti (půvo dn osti ) dřevi n . V současnos ti je po­ žadavek biodiverzity např . uplatň ová n při pro­ jektování a posléze budování lesních biocenter územního systému ekologické stability. Chce­ me-Ii dosáhnout trvalé stability těchto biocen­ ter. neobejdeme se bez užiti sadebního materiá­ lu místních ekotypů dřevi n. Tím zároveň získá­ vají biocentra další rozměr - jako centrum ucho­ vání genofondu místních populací dřevin. Po­ sléze - při rozumném hosp odaření - se mohou stát zdrojem šíření těchto pů vodních populací. Naopak. při nerespektování potřeby genetické

Pěstovállí stejllove'Kých smrkových mOllokul­ tur, vZllikajících umělou výsadbou sazenic růz­ 11é/1O původu lIa holosečích vede k výraZllému sllížení biologické rozmanitosti a likvidaci místllích genových zdrojů. Foto Lubomír Ze­ lillka

příslušnosti. se mnohá les ní biocentra ÚSES

stanou pouze dendrologickou sbírkou bez per­ spektivy dalšího vývoje. O biodiverzitě je možno hovořit nejen jako o ví­ cedruhové pestrosti. Biodiverzitu nacházíme i v rámci jednoho druhu - v našem případě dřeviny. Na odlišných stanovištích se populace dřevin vyvíjely v úzké závislosti na onom stanovišti a na pozvolna se měnícím klimatu. Dlouholetou selekcí se utvářela jejich dnešní podoba. takže dnes můžeme u každého druhu vysledovat růz­ né ekotypy (topodemy). Vlivem dlouhodobé hospodářské činnosti většina topodemů zanikla. Do současnosti se dochovala jen nepatrná torza z původně rozsáhlých komplexů. Většinou se nacházejí v rezervacích (v CHKO - eventuálně v I. zónách). Ochrana těchto původních populací v rezerva­ cích je ale nedostatečná. neboť i zde je jejich další existence ohrožena a populacím hrozí zá­ nik. Nejzávažnější důvody ohrožení spatřuji v nízké výměřě samotných populací, popřípadnč malé početnosti jedinců. Zásadním nebezpečím pro čistotu populace je pronikání cizího pylu a náletu. Častou příčinou hrozícího zániku jsou lidské zásahy (stavba cest, neuvážené holoseče v blízkosti cenných populací, těžba kalamit ků­ rovce, výsadby cizího materiálu. odírání koře­ nových náběhů. užívání stupaček při sběru, dr­ žení vysokého stavu spárkaté zvěře). Zmíněné zbytky původních populací považuji za základní a nejcennější genové zdroje. Je naší povinností udržet je v takovém stavu, aby i na­ dále fungovaly jako zdroje dostatečného množ­ ství kvalitního reprodukčního materiálu nejen pro jejich vlastní reprodukci, ale i pro revitali­ zaci širšího okolí. Z toho důvodu každý takový­ to genový zdroj nutně vyžaduje individuální pé­ či. Dle mého soudu, by měla tato péče směřovat k zajištění kontinuálního vývoje na svém stano­ višti a zároveň k plošnému rozšiřování alespoň do výměry zajišťující stabilitu ekosystému v

Souvislý sled růzllých gellerací dřevin zajišťuje v přírodních lesích dlouhodobou existe1lci místllích ekotypů. Smrk se v horských lesích přirozeně zmlazuje především lIa rozložellých padlých kmellech. Foto Igor Míchal

22

Zajímavosti z moravské přírody

Velkomeziříčské

rybníky

Velkomeziříčsko

lze směle nazvat krajem rybníků. Zajímavých jich je mnoho, nicméně o některých z nich považuji za nutné zmínit se speciálně. vý­ chodně od vodní nádrže Mostiště v katastrálním území obce Vídeňje rybník "Obecník". Tento ryb­ ník je přímo klasickou ukázkou toho, jak by měl vypadat rybník, aby byl, ač uměle vybudovaný, přirozenou vodní plochou. Vodní hladina je ze tří stran lemována širokými porosty rákosin (převážně rákos a orobinec), na ně navazuje pás dřevin. Ta­ kový rybník vytváří dostatek vhodných biotopů jak pro rozmanitá společenstva vodních živočichů, tak pro vodní ptactvo a jiné živočichy vázané na po­ rosty rákosin. Podobný rybník je Vosecký severně od Sklenného nad Oslavou. Siroký pás bahenního rostlinstva je zde převážně tvořen sítinami, ostřicemi a přeslič­ kami. Je to rybník vklíněný třemi stranami (kromě hráze) do lesního porostu. Typem rybníka lemovaného travními porosty je nevelký rybník Otavnice východně od osady Záse­ ka. Asi nejhezčí vodní plochou celého tohoto území je malý lesní rybníček o rozměrech přibližně 20 x 12 m, lokalizovaný v trojúhelníku omezeném najiho­ západě tokem řeky Oslavy (jde vlastně o horní část vzdutí vodní nádrže Mostiště) a na severu potokem Babačka (levostranný přítok Oslavy). Má čistou vodu a bohaté společenstvo vodních a bažinných rostlin. Ze rybník nemusí být "plný", aby byl zajímavým koutem přírody, dokazuje Bartošův rybník jihozá­ padně od obce Radenice. Jeho hráz je porostlá dře­ vinami, dno pak tvoří mokrá louka s nevelkou měl­ kou vodní plochou. Lesní rybníček, Obecník a Vosecký rybník si za­ sluhují náležité ochrany. Evžen Wohlgcmuth

územÍ. Dále by péče měla zaj istit podržení nej­ cennějších vyselektovaných složek dané popu­ lace in situ, aby vznikl dostatečný tlak proti z okolí pronikajícím nepůvodním genetickým in­ formacím a udržela se tak jakost zdroje. Tyto nejcennější složky je zároveň výhodné využít k dalšímu šlechtění ex situ. Takovéto "šlechtitel­ ské populace" mohou sloužit k produkci čis tého reprodukčního materiálu (který už v přírodě lze jen stěží získat) i jako rezervní zdroj pro vlastní mateřské populace: Takto nanesená představa péče o genové zdroje je mým cílem a p rostřed n i ctvím sou kromé Les­ ní semenářsko šlechtitelské stanice Muchovice se j i v Beskydech snažíme po s tupně realizovat. Tato naše činnost zdánlivě dubluj e práci Lesů ČR na realizaci jejich Koncepce zachování a re­ produkce genových zdrojů lesních dřev in nebo práci ochrany přírody při tvorbě Plánů péče o ch rállěná území. Domnívám se však, že či n n ost stanice j menované aktivity propoj uje a d oplňuj e o hledisko potřeby kontinu álního vývoje, ale i o

zvelebování kvality genových zdrojů šlechtě­ ním.

Je nutno si uvědomit, že rezervace nejsou nepří­

telem lesního hospodáře, překážkou, pro kterou nemůže na dané lokalitě "řádně" hospodařit dle všude jinde platných tabulek a nařízen í, ale že jsou naším zděděným bohatstvím, pokladem, který nám zde s úctou zanechaly generace na­ šich předc h ůdců . Cenné populace les nich dřevin v rezervacích i mimo n ě však také nemůžeme ponechat svému osudu - tichému zanikání, jak se doposud mnohde děje. Jsem přesvěd čen, že naším úkolem je tyto ostrůvky biodiverzity s ro­ zumnou péč í uchovat a pod nejvyšší ochranou je předat našim po to mk ům v jejich nej pestřej ­ ším složení a na svém mí stě . Naše generace ne­ ní oprávně n a př ip ustit jejich zánik! Usilujeme o to je zvelebit a v jej ich původní m druhovém i genetickém složení rozší ři t i zpět do míst, od­ kud j e j iž lesní h o spodaření vytl ačil o . Jen tako­ výto les bude i do budoucna za všech podmínek stabilní a přetrv á.

Lesllírybníček.

Foto E. Wohlgemuth

23

Zajímavosti z moravské přírody

Národní přírodní rezervace Větrníky Na západním okraji Li te n či cké pahorkatiny, mezi Vyškovem a Bučovicemi, v katastrálním území obce Letonice se na zhruba třiceti hektarech roz­ kládá Národní přírodní rezervace Větrníky, jedna z perel mezi lokalitami Moravy. Na sedimentech ba­ denu (ště rky a písky) se tyčí kóta 394 m Vě t rník ­ výrazný, z mnoha stran zdaleka viditelný hřbet s plochým vrcholem. Najeho jihozápadních svazích, porušených aktivními sesuvy, převážně na para­ rendzinách, se vyskytují vzácná společenstva rost­ lin. Předmětem ochrany na této lokalitě je bohatý sou­ bor teplomilných, bazitolerantních a bazifilních rostlin ponticko-panonského nebo submediteránní­ ho typu. Přeložíme-li si to do běžné mluvy, značí to, že se zde setkáváme s rostinami, které se vy­ skytují daleko na jihu v jihovýchodní (pontické - v okolí Černého moře) či jižní (mediteránní - v okolí Středozemního moře) části Evropy. Některé z ros­ tin zde mají krajní bod svého výskytu. A na tyto rostiny je rovněž vázán i výskyt určitých druhů hmyzu. Rostlinná společenstva patří ke dvěma hlavním svazům: tím cennějším je svaz travnatých a drno­ vých společenstev (Bromion erecti), tím druhým, méně vítaným, je svaz společenstech křovin (Pru­ nion spinosae resp. Prunion fruticosae). Především svaz travnatých společenstvech se rozpadá mozai­ kovitě na četné rostlinné asociace, z nichž větš in a ještě nebyla vědecky popsána. V minulosti mnoho botani ků zvuč ných j men pro­ vádělo výzkumy na této lokali tě (Skři vánkové, Laus a další) . Souborněji se o rostinách Větrníků dočteme ve třech zprávách: I. Květe na Hané (Pod­ pěra, 1911), 2. Diplomová práce (Dvořák, 1959) a 3. Inventarizačn í soupis (Grull, 1985). Na nejcen­ nější rostiny upozornil již Podpěra. Mezi ně patří např. hlaváček jarní, kozinec rakouský, pe l yněk pontický, škarda ukousnutá, pcháč panonský atd . Celkem Podpěra uvádí pro Větrník 63 druhů rost­ lin. Na další významné druhy upozorňuje Dvořák: zvonek sibiřský , čilimník rakouský, záraza alsaská aj. Jeho seznam obsahuje 164 druhů, především ru­ derálních a segetálních. Nejnovější inventarizace z let 1993-1994 opět rozšířila seznam druhů na této lokalitě, a to na neu­ věřitelných 360. To značí, že na tomto malém kousku naší vlasti se nachází asi sedmina všech druhů rostlin známých z naší květeny. Pro udržení takto vysoké diverzity je třeba vynalo­ žit v dohledné době velké úsilí. Na určitých mís­ tech se totiž šíří plevelná vegetace, velmi cenné parcely na vrcholech jsou sešlapávány neukázně­ nými rogalisty a negativní vliv má namnoze i ze­ mědělská činnost na okolních pozemcích (při orá­ vání v horních částech až ke kraji apod.). Dosud zde nebyly odstraněny ani plechové boudy, které sem do dolní části umístili myslivci. Nicméně se již započalo s vyřezáváním křovin, které zarůstají cenné partie rezervace, vybrané části se po dva ro­ ky kosí. Až budete v jarních měsících plánovat vycházku za vzácnou květenou, přijďte se podívat na rozk­ vetlou botanickou zahradu větrnických strání. Zís­ káte-Ii jako průvodce botanika, odhalí vám mnohá tajemství kavylové stepi.

-Je-

24

Ochmet evropský na Tišnovsku Ochmet evropský (Loranthus europaeus) je polo­ parazitický keř, rostoucí na dubech. Na zi mu (na rozdíl od jmelí) jeho li stí opadává a velmi čet né žluté bobule se stávají oblíbenou potravou drozdo­ vitých ptáků (brávní k ů a kv í č al ) i severských brko­ slavů . Ochmet je fy togeograficky zaj ímavou rostli­ nou . Patří totiž mezi d i ferenční druhy oblasti teplo­ milných rostli n - termofytika a na našem území má směrem od j ihu své mezní lokality. Snad právě proto ho autoři našeho prvního .. červené ho sezna­ mu" flóry České republiky (J.Holub, F.Procházka, J.Čeřovský 1979) zařadi li do kategorie vzácnějších druhů, vyžadujících pozornost. V dubových lesích jihomoravské oblasti je ochmet poměrně hojným druhem. Zvláště v bezprostředním okolí Brna (na­ př. v rekreačníc h lesích pod Mysl ivnou či na Kraví hoře) v dubových pařezinách ochmet přímo buj í. Směrem proti proudu Svratky však postu pně mizí. Je zajímavé, že zcela chybí na Květnici u Ti šnova, která je při tom významnou mezní lokalitou řady vzácných xerotermofytů. Přesto však ochmet, byť velmi vzácně, na Tišnovsku roste. V průběhu roku 1994 jsem tu našel d vě izolované lokality: I. U Pejškova, 4 km jihozáp adně od Tišnova. V koruně starého dubu zimního (obvod kmene 370 cm, výška 20 m, stáří asi 200 let) na okraji lesního porostu roste několik vitálních exemplářů. 2. U Střemchoví, 3 km severozápadně od Tišnova. V koruně starého dubu letního (obvod kmene 380 cm, výška 25 m, stáří asi 150 let), vyrůstajícího ze dna strže uprostřed polí, roste pouze jediný málo vitální keřík. Druhá uvedená lokalita je zřejmě nejsevernějším místem výskytu ochmetu evropského v povodí Svratky. Tuto domněnku je však nutno ověřit dal­ ším průzkumem. Jan Lacina

Stře vlic"ka vých odllí k llám byŮl zavlečella z vý­ chod1líAsie. Foto MirosŮlv SebeŮl

Vitální rybka Střevlička východní (Pseudorasbora parva) je drobná' kaprovitá rybka, která k nám byla začátkem minulého desetiletí zavlečena z Dálného Východu. Vzhledem ke své přizp ůsob i vosti se však postupn ě šíří. Koncem března 1994 jsem tuto rybku zjistil ve dvou tocích na Jevišovicku (Přírodní park Jevišov­ ka). První byl Hluboký potok (přít ok Jevišovky), kde se početné hejno zdržovalo v rozšířené části toku pod soustavou tří rybníků (Jankovec, Peleš, Lesní r.). Druhý nález jsem uči nil ve Vlašňovském potoce (přítok Plenkovického potoka, který ústí do Jevišovky) pod rybníkem Vlašňov, kde se střevlič­ ka rovněž hojně vyskytovala. Celková délka rybek byla 5-7 cm. Vzhledem ke způso bu šířen í této ryb­ ky lze předpokl ád at, že se vyskytuje na všech pří­ hodných místech pod těmito lokalitami. - wlh­

Ještěrka Ještěrka

zelená na Hodonínsku

zelená patří podle současných zákonů me­ zi kriticky ohrožené druhy plazů. Její rozšíření v ČR je ostrůvkovité a je snad pozůstatkem většího rozšíření z období teplého stepního klimatu po po­ slední době ledové. Najižní Moravě jsou známými lokalitami především Pálava, Podyjí a oblasti v těs­ ném sousedství Brna. Na Hodonínsku se ještěrky zelené vyskytují téměř výhradně v oblasti písků. Podle věrohodných zpráv ale žijí i na sprašových stepních lokalitách u Čejče. Sapovaljv zjistil tento druh v roce 1983 a 1985 i v Mikulčicích a Těšicích - obcích jihozápadně od města Hodonín. Tam se nacházejí vhodné lokality především podél tzv. Se­

verní dráhy (Přerov - B řeclav), v jejímž ochranném pásmu se o několik kilometrů dále nalézá i nejbo­ hatší s o učasná lokalita ještěrky zelené na okrese Hodonín. Zmíněn á oblast písků se rozprostírá východně od soustavy rybníků u Hodonína a Mutěnic až k Mo­ ravskému Písku. Dr. S.Svoboda z Hodonína zná běžný výskyt ještěrek zelených na vhodných mís­ tech po celém tomto území ještě v šedesátých"le­ tech. V sou časnosti se tam ještěrky zelené vyskytu­ jí pouze na několika lokalitách v severovýchodní části:

V letech 1993-94 se zdržovalo do 10 dospělých exemplářů v zadní části vojenské střeln i ce uvn i tř borových lesů jižně od Bzence. Tradič n í lokalitou je blízké vojenské cvičiště (nedávno vyhlášené za přírodní rezervaci). V letech 1993-94 se tam vy­ skytovaly řádově desítky dospělých ještěrek zele­ ných i obecných. Ve srovnání se 70. léty tam však ještěrek výrazně ubylo. Zřejmě se projevilo postu­ pující zarůstání plochy borovicí z náletu a větší de­ vastace stepních biotopů vojenskou technikou, skládkováním stavebních materiálů, černými skládbmi odpadu apod. Ještě výrazněji poklesly stavy ještěrek zelených v ochranném pásmu želez­ nice mezi Bzencem-přívo zem a Moravským Pís­ kem. V roce 1994 jsem tam zaznamenal výskyt ještěrky zelené pouze na dvou místech, i když v 70.letech tam byla také běžná (např. kolem strážní­ ho domku u tunelu cesty k vodárně města Bzence). Na vymizení ještěrek má jistě největší podíl prud­ ký rozvoj borovice z náletu (dříve redukovaný pra­ videlnými požáry z jisker parních lokomotiv). Po­ kud se území ponechá svému osudu zmizí odsud během krátké doby nejen ještěrky zelené, ale i po­ slední zbytky stepních společenstev rostlin a hmy­ zu. Posledním ale v současnosti nejbohatším územím s výskytem ještěrky zelené na okrese Hodonín je ná­ rodní přírodní památka Váté písky. Území leží (stejně jako předešlé) v ochranném pásmu železni­ ce u Bzence-přívozu. Táhne se v délce 6 km smě­ rem na Rohatec a jeho celková rozloha představuje téměř 100 ha. V rámci inventarizačniho zoologic­ kého průzkumu jsem toto území častěji navštívil během roku 1993. Ještěrky zelené se tam zdržují takřka výhradně v úzkém pásu do 10m od obou krajních kolejnic - tedy především na samotném náspu železnice. Zastoupeny jsou zde i ještěrky obecné, a to na místech spo l ečně s ještěrkami zele­ nými. Podle pozorování však na I ještěrku obec­ nou připadá 5-6 ještěrek zelených. Směrem k Ro­ hatci území postupně ztrácí stepní charakter a s ním mizí i ještěrky zelené (u ještěrek obecných je tomu obráceně). Celkový počet ještěrek zelených na celém území NPP lze odhadnout na 200 - 400 dospělých exemplářů. V některých úsecích se však ještěrky nevyskytují vůbec, jinde naopak může být hustota osídlení velmi vysoká. Tak u Cerného mo­ stu se 16.8.93 zdržovalo celkem 5 samců, 17 samic a 7 mláďat ještěrky zelené (mimo několik ještěrek obecných). Místní hustota by pak byla v přepočtu 170 dospělých exemplářů na I ha. Shrnou-li se všechna pozorování v roce 1993, pak v průměru na 10 samců při padá 15 samic a 15 mláďat. Pozorová­ ní mláďat samozřejmě spadají především na konec léta a při poslední kontrole 6. I O. se na lokalitě zdr­ žovalo již jenom několik mláďat obou druhů. Pokud se týká nároků na prostředí, ještěrkám vy­ hovují různé terénní nerovnosti (násep, valy a pří­ kopy podél železnice), ale mají rády i přítomnost keřů (šípek, hloh, šeřík, ostružiník) nebo hus tějších stromů (dub, hrušeň). Vyhovují jim však i kotlíky nebo příkopy s hustým porostem travin , vyskytuj í se i v relativně řídkých ale dostatečně vysokých porostech kavylu. Úkryt nacházejí také v ruinách starých hradel, zdržují se i u používaných staveb. Tak na hradle Soboňky se podle sdělení hradlařky dříve pravidelně zdržovaly 3 ještěrky zelené, které se nechaly krmit mouchami a kobylkami. Hradlaři

dávali i vodu na pití. V současnosti takto jen jedna ještěrk a a jedna ropu ­ cha, která k ránu sbírá přiš lápnutý hmyz v noci při­ lákaný na světlo u hradla. V borových porostech se ještěrka zelená vyskytla jen výj imečně a zcela chyběla v akátových mono­ kulturách. Je vš ak zajímavé, že v několik a přípa­ dech se dospělé ještěrky usad ily na čers tvě vyhoře­ lých plochách bez jakékoliv vegetace. Ještěrky tam měly dokonce vyhrabané krátké nory a na černém spáleništi byly zdálky dobře viditelné. Vzhledem k úkrytu v norách a rychlé pohyblivosti zřejmě požá­ ry nemohou početnost ještěrek příliš ovlivnit, po­ kud ovšem v jednom roce nedojde k požárům na velké ploše. Požáry v tomto území naopak přispí­ vají k likvidaci mladých boroviček a akátů, jejichž rozrůs t ání je zjevně hlavní příčinou mizení nejen ještěrek zelených. Je jisté, že NPP Váté písky je jednou z nejbohat­ ších lokalit na ještěrky zelené nejen na Hodonín­ sku. Významnou roli v tom jistě hraje i aktivní li­ kvidace porostů akátu a borovice z území. S ohle­ dem na výskyt ještěrky zelené by však plán péče měl pamatovat na ponechání (příp. vytváření) sku­ pin křovin a hustých listnáčů, které sice samy o so­ bě nemusí mít hodnotu , ale významně se podílejí na tvorbě příznivého prostředí pro ohrožené a vzácné ještěrky zelené. Mgr. Pavel Cmclík, Vlastivědné muzeum Kyjov jim v

létě

oc hočen á přichází

Skalní útvary v údolí Veverky V těsném sousedství Brněnské přehrady se nachází velmi atraktivní a geomorfologicky málo známé údolí Veverky, která z pravé strany vtéká do pře­ hradní nádrže pod hradem Veveří. Veverka přitéká z plochého reliéfu Boskovické brázdy, pokračuje průlomovým údolím (Helenčino údoU) podél úpatí příkrých skalnatých zlomových svahů Bobravské vrchoviny ve směru SSV-JJV. V posledním úseku se lomí do směru severního a dalším průlomovým údolím východně hradu Veveří proráží k přehradě. Oba úseky průlomových údolí i pravostranné údol­ ní svahy Bobravské vrchoviny jsou charakteristic­ ké mnoha granodioritovými skalními útvary, které dotvářejí rozmanitost reliéfu a pestrost krajiny da­ ného území. Z hlediska geomorfologické inventarizace vý­ znamný fenomén vytváří H elenčino údolí, v němž se spojují útvary plochého údolního dna Veverky v kontrastu s příkrými a skalnatými svahy a hřbety, které je obklopují. K pozoruhodným tvarům patří skalní hřeben mezi Veverkou a jejím pravostran­ ným přítokem v horní části údolí. Jeho délka je té­ měř 500 m, vrcholová část dosahuje šířky do 20 m, ve střední části přechází do ostrého skalního hřebe­ ne strmě příkře spadajícího na obě strany. V přík­ rých svazích vystupuje množství granodioritových skalek. Rovněž hřbet mezi dvěma pravostrannými přítoky Veverky je ve své dolní části velmi atraktivní. Ze­ jména z jz. strany vystupuje žebrovitý stupňovitý granodioritový hřeben, členěný podél puklin S-J (nejvyšší stupeň dosahuje 10 m) . Pro j. a jv. svahy přítoku Veverky od lesní tratě Lesy Pohádky máje jsou typické stupňovité skalní hřebeny, oddělené sníženinami (s mrazovými sruby) a vyvinutými balvanovými proudy. Nejvýraznější skalní hřeben počíná od paty svahu, která je podemílána erozí vodoteče . Jednotlivá žebra jsou protažena ve smě­ ru S-J podél tektonických puklin. První stupeň hře­ bene tvoří útes 10 m vysoký, hřeben stoupá do na­ dmořské výšky 3 15 m. Impozantně působí až 100 m vysoký, příkrý pravý údolní svah Veverky západně a severozápadně trati Lesy Pohádky máje. Svah je prakticky bez výraz­ ných lomů spádu, je rozčleněn několika zasutěný­ mi žlíbky, ve svazích s ojedi nělými nízkými grano­ dioritovými skalisky.

Granodioritový skalllí útvar v údolí Veverky lIaproti hradu Veveň; dosahuje až 30 m výšky. Foto Karel Kirchller

V průlomovém údolí pod hradem Veveří vystupuje rovněž množství granodioritových skalek (svahové stupňovité hřbety, skalní útesy, drobné výchozy), vázané na příkré svahy. Údolní dno Veverky je úz­ ké, kamenité, tok má bystřinný charakter. Skalní útvar, nejvyšší v širokém údolí, vystupuje přímo z údolního dna Veverky naproti Veveří. Stupňovitá stěna dosahuje výšky 31 m. V horní části je tvoře­ na výraznými žebry, která jsou podmíněna průbě­ hem navzájem kolmých tektonických puklin. Cel­ kové protažení tohoto jedinečného skalního útvaru je ve směru SSV -JJV. Skalní povrchy jsou ostré, rozbité puklinami s mnoha skalními výklenky a převisy.

Je zapotřebí se zmínit o velmi zajímavém údolním tvaru - opuštěném zaříznutém meandru, jenž se vy ­ tvořil v závěrové části povodí Veverky. Meandr obtáčí lokalitu Na Pile po jejím v. a jv. okraji . Ak­ tivní tok Veverky vtéká do Brněnské přehrady zá­ padněji úzkým skalnatým údolím, které bylo před napuštěním přehrady visuté a Veverka tvořila vo­ dopád. Podle geomorfologa F. Říkovského došlo k opuštění původního meandru až v kvartéru. Opuš ­ těný meandr délky 750 m, tektonicky podmíněný, je zaříznut až 30 m oproti okolnímu vyššímu teré­ nu . Údolní dno je vyplněno v dnešní době rybniční soustavou . Zejména pravobřežní svah meandru je příkrý s mnoha skalními vývozy. Tvoří stupňovité hřebínky s výrazným převýšením v dolní části (4-5 m).

I když jsou charakterizované části údolí Veverky v zázemí brněnské aglomerace, díky své člen i tosti a charakteru podloží není ovlivnění relié­ fu výrazné. Je proto zapotřebí evidovat geomorfo­ logické fenomény jak z hlediska vědeckého, kraji­ notvorného, řeIcreační ho, zejména však z hlediska ochrany přírody a krajiny s možností komplexních rekreačním

přírodovědných výzkumů.

Karel Kirchner

25

0,­

Diskuse

;t ----.--

Kresba Ja1la Steklíka

Jak to vidí táborník aneb tábory v CHKO z druhé strany (viz Ver ollica 4/1994, s. 23) Patřím k těm. kteří dětské letní tábory již řadu let pomáhají pořádat, a shodou okolností právě na území CHKO :2:ďárské vrchy. Zároveň se poč ítám k "ekologicky gramotné me n šině obyvatel naší ze­ mě" , a proto si dovoluji napsat tento diskusní přís­ pěvek, jímž bych chtěl rozšířit úhel pohledu na let­ ní dětské tábory i zjiné strany, než jak to uč i nil au­ tor článku Letl/i tábory v chráně/lých kraji/lných oblastech. Nemám samozřejmě přehled o všech táborech na území CHKO :2:ďárské vrchy, ale mohu posloužit příkladem našeho tábora, kterého se také brzy mo­ hou dotknout, dle mého názoru, tvrdá opatření, jež jsou ve zmíněném článku obhajována. Náš tábor se nachází u vesnice Zubří poblíž Nového Města na Moravě ve třetí zóně na soukromé, jedenkrát do roka kosené louce o rozloze necelého hektaru. Z jedné strany sousedí s polem, z ostatních je obklo­ pen lesem. Pod pojmem les ovšem musíme chápat nepůvodní smrkové monokultury. Pod táborem protéká, mezi lesem a loukou, potůček. Takže o .,nejatraktivnější části přírody " se zde rozhodně ne­ dá hovořit. Jako lesní inženýr a dá se říci i částečně ekolog si sám uvědomuji, že náš tábor má některé negativní vlivy na okolní přírodu. Musím souhlasit s tím, že zvláště v době d ešťů je bylinný kryt louky výrazně poškozen sešlapáváním, aJe nutno dodat, že se jed­ ná pouze o centrální část tábora, tzv . táborové ná­ městí, což představuje asi 1/3 louky. Sešlap sice částečně ničí asimilační orgány trav a bylin, ale v půdě zůstavají oddenky, cibulky a další rozmnožo­ vací orgány, které umožní opětovný nárůst lučního porostu. Faktem zůstává, že některé druhy rostin jsou vytlačeny z lučního společenstva, protože ten­ to stres nesnesou, ale v žádném případě se nedá hovořit o proměně v ruderální území či monokul­ turní louku . Zbylé dvě třetiny louky jsou bez větší­ ho negativního ovlivnění. Stěrk v žádném případě na louku nesypeme, jednak na něj nemáme a jed­ nak nás to nikdy ani nenapadlo. Někdy používáme pilin, aJe většinou vyrábíme na nejfrekventovaněj­ ších místech dřevěné rošty. Břehové porosty neničíme, poněvadž děti mají k potoku na většině úseku vstup zakázán ze zcela praktických důvodů , neboť břehy jsou bahnité a děti by měly neustále mokré boty. Lokálním zdrojem znečištění jsou bezpochyby zá­ chody, které mohou bodově zasáhnout spodní vo­ du. Všechny ostatní odpady však z tábořišť zmizí. Zbytky jídel vozíme do vesnice a slouží k vykrme­ ní prasete. tuhý odpad vozíme k nejbližšímu rekre­ ačnímu středisku, kam jezdí popeláři . Nejvíce znepokojení vyj;dřují pracovníci SCHKO s táborovými stavbami. Tyto však samy o sobě pří­ rodě neškodí! Je možné, že nemají nijak atraktivní vzhled , asi nemáme peníze na stavbu stylových dřevěnic, ale pro každý stanový tábor jsou nezbyt­ nostI. Nejde o to, že doprava materiálu je drahá, ale drahé je jeho uskladnění v případě , že je vůbec kde. Nedovedu si představit, kde bychom v Brně uskladnili materiál na stavbu celého tábora, a když ano, kolik by to stálo. Další věc je, že v případě na

26

V ysoč ině čas tého deštivého počasí slouží srub jako jídelna a sušárna. V čás t i srubu je zřízena ku c hyně a sklad potravin. Těž ko bychom přemlo u vali něja­ kou ku chařku , aby šla dětem na tábor vařit pod širé nebe. Je třeba jí zajistit al espoň mini mální podmín­ ky, které ostatně vyžaduje i hygienik. Nelze soulasit s tvrzením, cituj i: "Táborníci. kteří ve jménu ochrany přírody a výchovy mládeže k chápání přírodních zákoml vystavěli táborovou zá­ kladnu, jež vlas tně popírá to, čím táboření zdůvod­ ňují, za žádných okolnosli j inam neplljdou ". To, že jsme před deseti lety vys tavěl i táborovou základnu (mimochodem legál ně na dobu určito u deseti let, s tím, že jsme předpokládali její prodloužení, což SCHKO pod le uvedeného č l ánku asi neučiní), pře­ ce neznamená, že popíráme výchovu mládeže k chápání přírodních zákonů. A že se nám nechce ji­ nam? Vždyť vedoucí na táboře jsou všichni nepla­ cení, často z vlastní dovolené. Srub jsme stavěli vlastníma rukama (bylo mi tehdy 14 let) a vím, co to stálo námahy a času . V dnešních poměrech už nejsme schopni takovouto hektickou oběť zopako­ vat. Všichni máme svoji práci, často velice n ároč­ nou, a práci s dětmi se věnujeme ve vlastním vol­ ném čase. Často opomíjený je i fakt, že tábor, jako je náš, utratí za tři turnusy v blízkém okolí jenom za po­ traviny asi 200 000,- Kč , což pro občany žijící ve "skromném kraji " Českomoravské vysočiny není zanedbatelné. Aby však nedošlo k omylu, že letní tábory jsou jenom přítěží pro přírodu, nutno podo­ tknout, že my, táborníci si to uvědomujeme a sna­ žíme se něco přírodě vrátit. DaJeké okolí tábora vyčistíme od suchých stromů (s povolením hajné­ ho) , které jsou potenciálními ohnisky pro rozmno­ žení lýkožrouta. Účastníme se pravidelně brigád v lese, kde čistíme paseky od klestu nebo ožínáme vysazené stromky. Jsme ochotni navázat brigád­ nickou spolupráci i se SCHKO. Zmiňovaná "výchova mládeže k chápání přírod­ ních zákonů" totiž nejde uskutečnit ve městě, ve třídě školy nebo u videa. Děti musí mít příležitost v přírodě žít, osahat si ji zblízka. Zaměstnanci CHKO, kteří zde žijí, denně se v přírodě pohybují, si snad ani neuvědomují fakt, že mnohé z měst­ ských dětí se na táboře ocitají uprostřed "živé pří­ rody" poprvé v životě, případně jedenkrát za rok po deseti měsících strávených v ulicích velkoměs­ ta, mezi zdmi svého bytu, vybaveného místo kvě­ tin v lepším případě jejich umělými napodobenina­ mi, v horším případě pouze nejmodernější techni­ kou . Jediný pohyb, který mají, je tělocvična školy nebo asfaltové hřiště obklopené vysokými domy a ulicemi. Je třeba, aby si pracovníci CHKO uvědo­ mili , že svým rozhodnutím (nechci ho nijak baga­ telizovat) ochránit jednu hospodářsky využívanou louku od sešlapu a nepěkných staveb (nejhlavnější výtky v článku proti táborům), současně rozhodují o osudu, v našem případě každoročně asi dvouset městských dětí. Vzhledem k tomu, že s dětmi pra­ cuji již poměrně dlouhou dobu, mohu srovnávat. Je takřka neuvěřitelné , jak rychle se mění hodnoty dnešních dětí. Před deseti lety měla většina dětí, které jsem vedl, dobré znalosti o přírodě, ale hlav­ ně měly o ni zájem. Dnes děti mají zájem povětši­ nou o počítačové hry, akční filmy na videu a v lep­ ším případě o sport, příroda je pro ně velkou ne-

známou nebo dokonce p ů sobí negativním dojmem , protože se ve škole uč í o rostli nách i ž i vočiších, které nikdy ne v iděl i , neznají je a nedovedou si je před stavi t , a když jsou zkoušeny, dostávaj í špatné známky. Ale aby nedošlo k omylu , pro měs tské dě­ ti nemají letní pobyty na táborech pouze výchovný ú čel , s tejně d ů lež i té je podle mého soudu hledi sko zdravotní! Nemohu se zbavit dojmu, že SCHKO o patření mi jmenovanými ve z míněné m článk u , jimi ž slepě pl­ ní zákon (ne všechna ustanovení zákona musí být obecně správná), sledují veřejně ne vyřčenou strate­ gii výrazného snížení malých stanových táborů, místo aby vyvíjela aktivní snahu tyto tábory pod­ porovat a stimulovat k minimaJizaci škod . Zdá se, že si neuvědomuje, že těmito opatřeními fakticky ruší malé tábory, které mají přece jenom menší do­ pad na přírodu, a naopak podporují velké chatové tábory, za nimiž stojí velké podniky, a které poško­ zují přírodu mnohem více. Znovu opakuji, že ač neznám celkovou situaci tý­ kající se letních táborů v CHKO ŽĎárské vrchy, myslím si, že těch několik hektarů přírody, ovliv­ něných intenzivněji stanovými tábory, jež jsou ostatně schopny během roku regenerovat, se v bu­ doucnosti u rčitě vrátí, i kdyby jenom některé ze všech těch dětí později přírodu chránilo. I pro mě samotného byly pobyty na táboře v nádherném prostředí Českomoravské vysočiny jedním z vý­ znamných faktorů, jež mne vedly ke studiu na les­ nické fakultě a v současné době k dalšímu studiu ekologie. Jsem proto velice rád, že pan Roman Bu­ káček končí svůj článek slovy, že jsou stále ochot­ ni hledat společnou řeč a že je SCHKO tomuto problému neustále otevřena . Petr Maděra

Uveřejňujeme jen ověřená fakta (k diskusím mezi illg. Prudičem a ZO ČSOP Bt1é Karpaty) Diskuse o modřínu je na strankách Veroniky ukon­

čena, i když mimo ni bude ještě dlouho doznívat a

zaseté semeno sváru bude zřejmě ještě klíčit a ko­

šatět. To dosvědčuje i poslední článek ing. Prudiče

ve Veronice č . 4/94.

K jádru sporu se tedy vyjadřovat nebudu, aJe mu­

sím reagovat a upřesnit některé omyly, které hned

v úvodu své reakce a pak i dále ing. Prudič zveřej­

ňuje. Drobným omylem je již údaj o zřízení správy

CHKO Bílé Karpaty. I když vlastní CHKO byla

vyhlášena v roce 1980, její správa byla zřízena již

k 1.9.1977.

Závažné omyly však uvádí ing. Prudič v následují­

cím odstavci, kde mu má povolená daňčí obora na

Radějově sloužit k obhajobě jeho postoje. Dalo by

se to přijmout, kdyby tomu bylo tak, jak ing. Pru­

dič píše. Vzhledem k tomu, že však při projedná­

vání vzniku obory nebyl, zveřejňuje pouze své hy­

potézy, nikoliv pravdivá fakta.

Předně je třeba uvést na pravou míru, že tehdejší

pracovníci SCHKO (žádný z těch, kteří se jednání

účastnili již na SCHKO nepracuje) jednali pod vli­

vem strachu o zaměstnání. Jde o pustý nesmysl. V

tehdejší době jakkoli pohnuté, nesčetněkrát pra­

covníci vystupovali v daleko horších sporech, byli napadáni jako škůdci socialismu, brzdy rozvoje společnosti, vyhazováni z jednání a někol ikrát mu­ seli svá stanoviska obhajovat na okresních sekreta­ riátech KSC. A přijít o místo na SCHKO by byl o spíše určitou odměnou než trestem, neboť jakékoli jiné zaměstn án í bylo finančně lépe ohodnoceno a méně psychicky náročné. S tejně tak je nesmyslné se ptát, čí píseň zpívali členové ZO CSOP Veselí nad Moravou, kde mnozí z nich spolupracovali s disentem, množili zakázanou literaturu a téměř všichni členové o tom nejen věděli. Důvod povolení obory byl poněkud prozai čtějš í. Jednalo se v té době o "vytloukání klínu klínem". O oboře se jednalo už od r.1980 v daleko větším rozsahu a s mnohem většími stavy daňků, navíc ještě s podoborou pro černou zvěř. Původní stano­ visko SCHKO bylo negativní, po mnoha jednáních a diskusích bylo jasné, že obora stejně bude, ale že může posloužit alespoň k záchraně luk v okolí Pustého (MCHÚ Kútky) a celém údolí. kde bylo umístěno na pastvu téměř 2 000 ks ovci. Obora by­ la pak jediná cesta jak ovce dostat pryč. Dalšími jednáními se pak podařilo vypustit podoboru pro černou zvěř a stavy daňků oproti plánům snížit té­ měř na polovinu. že to nebylo ideální ochranářské rozhodnuti (SCHKO navíc v té době o ničem ne­ rozhodovala, pouze se mohla vyjádřit), je samo­ zřejmé, jenže tehdy si SCHKO krůček po krůčku své místo teprve získávala a řešení, které navrho­ vali "lesničtí odborníci" z Lesního závodu ve Strážnici. notně podporováni tehdejším Minister­ stvem lesního a vodního hospodářství (na jednom z jednání byli z pověření ministra i 2 jeho náměstci a sám ministr se byl na plánovanou oboru osobně podívat). nebylo možné zcela vetovat, neboť při­ zvaný ředitel odboru ochrany přírody na Minister­ stvu kultury byl za nabídnutou možnost odstřelu několika kusů ochoten podepsat cokoliv. Zákon č. 114/92 Sb. je platný teprve od I. června 1992 a od stejného data získala rozhodovací pravomoc i SCHKO. Dalším omylem ing. Prudiče je, že názor o odmě­ ňování členů zastupitelstev pochází z doby ...."kdy skutečně vybraní lidé byli bohatě odměňováni za "mimoškolní činnost" ve prospěch určité ideolo­ gie. Clenové zastupitelstev od r. 1990 jsou pravi­ delně odměňováni za svou práci v zastupitelstvu a to jak v malých i velkých obcích. a to přímo ze zá­ kona. A bylo tomu tak i před komunálními volba­ mi v r. 1990 za existence NV, akorát zastupitelé se jmenovali poslanci národního výboru. Posledním a snad největším omylem ing. Prudiče je výklad rezoluce OSN z konference v Rio de Ja­ neiro (1992) o udržení diverzity druhů. Jak název sám praví, jedná se o udržení rozmanitosti, nikoli její záměrné a umělé zvyšováni. Ta se totiž dříve či později obrátí proti plánovanému záměru a nepů­ vodní druhy obyčejně postupně vytlačují druhy pů­ vodní, udržující se přirozeným způsobem v určité rovnováze, až dosáhnou vrcholu a druhová rozma­ nitost se snižuje. Takových příkladů máme ve svě­ tě i u nás bezpočet a jak je vidět i jinak seriózní od­ borníci jsou z nich nepoučitelní, pokud nechtějí připustit nebo opomenout složité, ale lehce zrani­ telné vztahy v ekosystémech. Ing. Jaroslav Hrabec referát ZP OÚ Uherské Hradiště

Pogrom na jeleny? Úvaha nad článkem Jiřl1w Matuše Přiroze­ ná obnova lesa versus j eleni. Pan Ing.Jiří Matuš má samozřej mě pravdu, když v inkriminovaném č l án ku pranýřuj e vysoké stavy je­ lení zvěře a v důsledku nich i neúnosné škody na lesních porostech v CHKOJ tak, jak byly evidová­ ny ještě před pěti lety. Jeho řešen í na bezproblémovou přiroze n ou obnovu se mi však jeví příliš jednostranné, v některých bo­ dech rozporuplné (nejdříve plánováno max. pět ku­ sů vysoké zvěře na tisíc hektarů, pak úplná likvida­ ce této zvěře ve volné přírodě) a vůči jelení zvěři, která jako jediná v naší zemi odolává civilizačním faktorům, přímo barbarské. Musím zavzpomínat na některé své zkušenosti z doby, kdy, coby adept lesnického umění, jsem po­ býval u svého strýce v oblasti slezských Beskyd (Krásná-Mohelnice) pod vedením vynikajícího les­ níka v oblasti Ostravice-Hamry Ing. Fr. Budína. Tedy v poměrech podobných jako je oblast Jesení­ ků. Ještě dnes listnáče i

vidím před sebou bohatě se zmlazující jedle pod smíšenými porosty, kdy se husté nárosty musely prořeďovat a vysazovat na další vhodné lokality. To vše při vysokých stavech kvalitní jelení zvěře. Ta ovšem byla bohatě krmena, byly zakládány a odborně udržovány lesní louky , pastviny a políčka. Platil lesní zákon, který dovoloval pohyb veřejnos­ ti jen po veřejných a turistických cestách. Sběr les­ ních plodin byl řádně regulován. Lesní personál byl v lesích viděn. dbal na dodržování předpisů a byl respektován. Dnes tyto lesy zejí prázdnotou pokud se týče zvě­ ře, zato živočich rodu Homo sapiens je všudypří­ tomný. Stačí televizní zpráva o nálezu jednoho hříbku a nespočetné davy se vrhnou do lesů. Tyto masy prolézají porosty všech věkových stupňů, po­ chopitelně poškozují a ničí kultury i přirozený ná­ let. Jejich motorová vozidla všeho druhu beztrest­ ně projíždějí lesními cestami. Troufám si tvrdit, že tyto škody převyšují škody působené zvěří a rok od roku se zvyšuji. Obdobná situace nastává v zi­ mě. kdy lyžaři nerespektují vymezené tratě, projíž­ dějí porosty křížem krážem a kromě rušení zvěře u krmelců, poškozují i tímto způsobem nálety a ná­ rosty. Vzpomínám, že první impuls k radikálnímu sníže­ ní stavů vysoké zvěře v Beskydech vyšel od ně­ meckých okupačních úřadů. Došlo k nedůstojným a unáhleným naháňkám a nátlačkám, zvěř byla de­ cimována bez výběru a prakticky se dodnes z toho nevzpamatovala. Stav beskydských lesů se však nikterak nezlepšil, ale i vlivem negativních faktorů spíše zhoršil. Při pravidelných návštěvách Karpat středního Slo­ venska zjišťuji v oblastech s vysokými stavy jelení zvěře kvalitní oplocenky o velikosti i několik desí­ tek hektarů. Tyto oplocené plochy zarůstají poměr­ ně brzo vysázenými, vysetými i ná!etovými dřevi­ nami a mohou být poměrně brzo zvěři zpřístupně­ ny . Náklady s tím spojené jsou převýšeny příno­ sem deviz z kapes zahraničních lovců, kteří jsou ochotni např. za 180 bodového jelena zaplatit 15 000 DM. A takovýchto jelenů se tam prohání do­ statek. Pomáhají tak překlenout období zatím stále minusového hospodaření v slovenských státních lesích i chráněných přírodních rezervacích. Je mi jasné, že Karpaty mají daleko příznivější kli­ matické i vzrůstové podmínky, že jejich úživnost je také mnohonásobně větší, přesto by podobné praktiky v našich podmínkách stály za uváženou. Rozhodně však soudím, že problém přirozené ob­

'/j/ ~ Kresba Ja1la Steklíka novy lesa nelze řešit podle primitivně jednoduché­

ho receptu Ing. Matuše totální likvidací spárkaté

zvěře v CHKOJ. Srnčí totiž spásá za určitých pod­

mínek přirozené zmlazení podobně jako zvěř jele­

ni.

Obnovu přirozených lesních společenstev nutno

plánovat komplexně s přihlédnutím na všechny ne­

gativní faktory ovlivňující přirozenou obnovu a ne­

svádět vše na jelení zvěř.

Tedy i na nedokonalost chystaného lesního záko­

na, který populistickým způsobem hodlá řešit otáz­

ku návštěvnosti CHKO podle nechvalně známého

socialistického sloganu, že les patří pracujícímu li­

du . Jak podle toho dnes valná část našich lesů i bez

jediného kusu jelena vyhlíží, všichni víme.

Jedno z možných řešení daného problému vidím v

postupném zakládání dokonalých a kontrolova­

ných oplocenek na větších vhodných plochách za

současné zásadní redukce kmenového stavu jelení

zvěře ve volné přírodě.

Úplnou likvidaci jesenického jelena s uvažováním

o jeho možném návratu v nedohledné budoucnosti považuji za nezodpovědné a krajně problematické. JUDr. Ing. Jaromír Ráb, Brno

komentáře Americká studie o vlivu chemických odkališť ura­ nové rudy v Rožné (okr. Zďár nad Sázavou) na ži­ votní prostředí, za kterou před několika lety zapla­ tilo ministerstvo životního prostředí 50000 dolarů, je podle tvrzení ministra Bendy k ničemu. "Studii jsme nemohli k ničemu použít. Byla vypracována za mého předchůdce a já sám jsem si nechal zdar­ ma udělat jinou studii od tuzemských odborníků," uvedl ministr Benda. Podle svých slov tu americ­ kou ani nečetl. Podle náměstka ředitele podniku Diamo, pod nějž uranové doly na Zďársku patří. neexistovala v tu­ zemsku nezávislá firma, která by mohla studii zpracovat a zpráva podle něj iniciovala rozsáhlý ekologický program v okoli chemických odkališť. Podle MFD 20.2.95

Bez

Nevládní organizace, sdělovací prostředky a nako­ nec i veřejnost si musí uvědomit, že ministr život­ ního prostředí nemůže být v žádném případě chá­ pán jako exponent nevládních organizací ve vládě. a proto nemůže přebírat názory těch, kteří nenesou srovnatelnou zodpovědnost. Ministr Benda pro Svobodné slovo 21.2.95 ... Já jsem před deseti lety, kdy jsem pracoval v Ústavu krajinné ekologie, nikdy neslyšel jméno pana Dejmala zrovna tak jako inženýra Vavrouška. V té době možná ani tito pánové nevěděli, co to ekologie je. ... pan inženýr Dejmal nenapsal o ochraně přírody ani čárku, nevím, z čeho se odvo­ zuje to jeho jakési renomé ... . Ministr Benda pro MFD 9. března 1995

27

Malířka

starého tisu

Ve Vohančicích, malé vesnici na jihozápad od Tišnova, se nad střechou nízkého domku poblíž pustnoucího zámečku tmí koruna starého tisu. V jeho těsné blízkosti vyrústala a jakoby pod vlivem jeho tajuplného stínu se učila vnímat svět Zdenka Samsonová - Ranná (1919-1990). Měla výjimečnou schopnost souznít s přírodou a bez oficiálního výtvarného školení se jí poda­ řilo spontánně zmocnit rodné krajiny v desít­ kách akvarelú, kvašú i olejomaleb. Nejedná se o dílo rozsáhlé, zato však malířsky vytříbené. Vznikalo především na přelomu tři­ cátých a čtyřicátých let. Úlehly, Osečí, Vohan­ čický kopec, Bačkovec, Kapounka, Kozí doly ... To jsou ta na první pohled obyčejná místa v okolí rodné vesnice, kterým daly generace před­ kú přesná jména. Mladá malířka o nich vydala přesné a hluboce procítěné svědectví. Častým námětem jsou staré sady, především ten s na­ chýlenou míšeňskou jabloní, i rázovité vesnické postavy, formované svou krajinou. Ústředním motivem jejího "vohančického" tvúrčího obdo­ bí je však právě starý tis. Temná zeleň jeho ko­ runy se přes střechy domkú rozlévá do okolí a dává krajině tajuplnou atmosféru starých lido­ vých balad. Začátkem čtyřicátých let se Zdenka Samsonová provdala za akademického malíře a grafika Emanuela Ranného, z vohančických vrškú od­ chází do Stěpánovic v údolí Svratky. V této kra­ jině starých vysokokmenných sadú a peřejnaté řeky - krajině obdobně harmonické jako okolí Vobančic, ale bez tisu - vyjasňuje svou paletu. Kromě krajin se sady, nivními loukami a břeh 0­ výni porosty Svratky zde ráda maluje kytice lučních, polních i zahradních květin. Třeba i tak. nevšední kombinaci, jakou jsou vlčí máky s ho­ řečkem brvitým. Svúj výjimečný a krásný talent předala dvěma synúm - Emanuelovi a Michalovi, kteří se rov­ něž dopracovali k výtvarnickému mistrovství. Sama se k úlevnému malování dostává již jen výjimečně, svúj život věnuje péči o rodinu a hospodářství. Domek malířské rodiny Ranných ve Stěpánovicích se stal vyhledávanou oázou. Často a rád zde pobýval i básník Jan Skácel, který si paní Zdenky hluboce vážil jako malířky i jako člověka. Napsal zde nejeden verš, třeba i na květiny, které paní Zdenka tak ráda pěstova­ la:

Tak skvostné jako diamanty a jako perly bez pýchy průzračné kapky vody leží na velkých listech řeřichy Třebaže přestala soustavně

malovat, zachovala si malířsky přesné a hluboké vidění. Svědčí o tom její zápisky, které jsou nejen poetické, ale i - obdobně jako autorčina výtvarná tvorba - me­ ditativní. Jsou vážným zamyšlením člověka, ne­ odlučitelně spjatého s přírodou, nad bezduchou ci vilizací a devastací krajiny. Třeba: "Řeku

28

opustily staré veliké vrby a olše, jen řídký po­ rost hlídá její běh. Už se nebudou stříbřit le­ tité vrby větrem, UŽ nám pod nohy nezavane bílé chmýří topolů ... Domy u řeky nevroubí žádná zeleň stromu, /la nějž by usedl ke zpě­ vu pták. .. V polích už není přítele stromu, jen pod lahodnou prodlužují les zpustošené ovocné sady. A za nějaký čas vyrvou lidé ště­ py v zahradách, protože nemohou prodat ovoce. Bude všude teskno, i lidé budou tesk­ nit, anebo se změní a nebudou vůbec tesknit. Budou třeba jako věci, jako auto nebo ústřední topení a televizory a ledničky a nový nábytek.. . "

Plátllo Zdellky Samsollové - Ra/mé" Úlehly v 40x30 cm) pochází z roku 1939

létě" (olej

brazující tutéž krajinu, byla kulturním zážitkem. A to i v tom smyslu, že se stala vyzváním k pu­ tování krajinou starých sadú a tajemného tisu, do níž se oba skromní umělci otiskli celou svou bytostí.

Jan Lacina

Nebo:

" Když jdu, mluví ke mně bezmocné zapráše­ né domy, lidé, kteří stále nemají čas. Nade mnou plují oblaka. Tak jako auta po silnici. Od zdola nahoru anebo od shora dolů. liný směr nemají. I nezbývá mi, než jít do zahrad milovat stromy a trávu. " Do svých zahrad odešla paní Zdenka navždy 4. května 1990. Její dílo s nevšedním zaujetím shromáždil a malou barevnou monografii uspo­ řádal a vydal v roce 1994 pan Emanuel Ranný starší. Díky tomu jsme se dočkali posmrtné sou­ borné výstavy Zdenky Samsonové-Ranné vloni na podzim v Tišnově, pak v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě a začátkem letošního roku v Měnínské bráně v Brně. Zvláště posled­ ně jmenovaná výstavní akce, na níž se v pozo­ ruhodném souladu setkalo malířské dílo paní Zdenky s grafickou tvorbou jejího manžela, zo-

Cekanka Stanislav Crha lak zlatokop, když najde žílu zlata, jak když otevřeš tam doma vrata, takje ti když spatříš čekanku

na rozcestí.

A matku vždy vidíš a rodilý kraj v dešti.

....

Kronika

Pozndmka redakce - v kronice jsou vždy zaZllame­ Ildny uddlosti v mezidobí mezi dvěmi uzd věrkami Veronicy

1994 3.12.• Nově zvolená zastupitelstva obcí Tmaň a Suchomasty se jednoznačně postavila proti pláno­ vané výstavbě nové cementárny. 6.12.• Lidové noviny uveřejnily článek místopřed­ sedy parlamentu Karla Ledvinky o státním rozpo­ čtu na rok 1995. Vyplývá z něj mj., že každý ob­ čan věnuje na výdaje veřejných rozpočtů ročně (v průměru jsou zastoupeni všichni občané CR) mj. na výstavbu silnic a dálnic 3 172 Kč (!), na obranu 2 184 Kč, na bezpečnost 1838 Kč, na zdravotnictví I 502 Kč, na železnici 731 Kč, na kulturu 632 Kč, na ekologii 474 Kč. (čísla jsou vybrána ilustrativ­ ně)

7.12.• Ministerstvo zemědělství oznámilo, že bude v roce 1995 dotovat společnosti, které jako palivo používají bionaftu vyráběnou z řepky olejné. 10.12. - Geologický průzkum čtyřicetihektarového pozemku v Ostravě, kde stávala koksovna Karolín­ ka a :l:ofínská huť, přinesl varující výsledky. Zne­ čištění zdejšího terénu oleji, dehtem, fenoly a dal­ šími nebezpečnými látkami je natolik závažné, že hrozí zamořením spodních vod. 15.12. - Aktivisté Hnutí Duha a Spolku přátel Lib­ kovic protestovali před ministerstvem průmyslu a obchodu proti pokračující likvidaci Libkovic na Mostecku. Přinesli s sebou papírové makety jede­ natřiceti kostelů severočeských obcí, které musely ustoupit těžbě a před ministrem Dlouhým je zapá­ lili. Dlouhý při této příležitosti označil mluvčího spolku přátel Libkovic za šaška. 20.12. - Vláda schválila návrh zákona o lesích. Vy­ plývá z něj mj., že všichni vlastníci lesů si budou muset zajistit služby odborného lesního hospodáře, zaručuje také veřejnosti volný vstup do lesů a sběr lesních plodů. Zakazuje soukromé lesy oplotit. 21.12. - V Brně - :l:abovřeskách byl otevřen hlu­ binný vrt, z něhož je čerpána vysoce kvalitní voda pro obyvatele tohoto brněnského předměstí. Úpra­ vu prostranství kolem vrtu provedl sochař Jan Si­ mek. 1995 9.1. - S. P. Diamo Stráž pod Ralskem údajně ještě ve druhém čtvrtletí tohoto roku razantně utlumí těžbu uranu a uzavře odštěpný závod Geam v Dol­ ní Rožínce (okr. Uár n. Sáz.). Uvedl to v rozhovo­ ru pro ZN ředitel podniku J . Makovička. Nezmínil se však již o tom, že s nezaměstnanými horníky se již počítá při výstavbě úložiště jaderného paliva na katastru obce Strážek v údolí říčky Nedvědičky . 12.1. - Hnutí Duha a obec Sivice se odvolaly k mi­ nisterstvu hospodářství proti územnímu rozhodnu­ tí, podle něhož mohou být v cementárně Mokrá (okr. Brno - venkov) likvidovány vysoce nebez­ pečné odpady. 12.1. - Za každý měsíc provozu koksoven po roce 2005 by měly OKD Ostravské radnici zaplatit pa­ desát milionů korun. Vyplývá to z doplňků smlou­ vy mezi Magistrátem města Ostravy a OKD. Na území města by měla po roce 20 10 zůstat jediná z dnes čtyř fungujících koksoven - koksovna Hové Huti. 16.1. - Poslanec Vlček (SZ) interpeloval ministra Luxe ohledně těžby dřeva v I. zóně NP Sumava. Těžba za použití těžkých mechanismů podle Vlčka "degraduje světovou jedinečnost na úroveň dřevní hmoty".

18.1. - Na tiskové konferenci věnované problema­ tice Moravského krasu prohlásil ministr Benda, že "ochrana přírody by měla stát na pevnějších no­ hou, než je rozum a pravomoc státního úředníka." Konstatoval, že ministerstvo uvažuje o převedení některých podnikatelských aktivit souvisejících s provozem jeskyní do soukromých rukou. 19.1. - 180 litrů hydraul ického oleje uniklo z hava­ rovaného auta Tatra 815 do přítoku vodní nádrže Sance. 19.1. • V dopise zaslaném starostovi Dukovan V. Jonášovi konstatuje premiér Klaus, že nemůže jed­ noznačně odpovědět na dotaz, zda současná vláda bude respektovat usnesení předešlé vlády, týkající se záruk pro obyvatelstvo okolí JED. 20.1. - Obce z dvacetikilometrového pásma kolem JED opakovaně protestovaly proti tomu, aby plá­ novaný mezisklad vyhořelého paliva byl v Duko­ vanech. 21.1. - Pozoruhodná správa vyšla v ZN: "Na počát­ ku první dekády nového století hodlá společnost Ekotrans Moravia spojit CR s rakouským tokem Dunaje a opětovně tak českým zemím zpřístupnit Cerné moře. Mělo by se tak stát po zprovoznění tzv. Baťova kanálu na řece Moravě." 23.1. - Podle smlouvy mezi ministry financí Polska a CR začne Polsko splácet část dluhu, který má u CR (57 mil. dolarů), tím,že v nejbližších dvou le­ tech vybuduje v příhraničí Cech a Moravy 20 eko­ logických staveb. 27.1. - Severním Cechám připadne letos 420 milio­ nů Kč na projekty k odstraňování škod na životním prostředí. Zbývající část z tzv. ekomiliardy (1,8 mld. Kč), která byla na tyto účely letos vyhrazena, připadne ještě Sokolovsku, postiženým oblastem severní Moravy a Praze. 29.1. • Deníky v CR uveřejnily šokující zprávu, že BIS sleduje kromě extremistů také skupiny, které se zasazují o ochranu přírody - Hnutí Duha, Děti Země, Nadaci Animal S.O.S. a Greenpeace. 31.1. • V Londýně zemřel Gerald Durrell 31.1. . Ve většině deníků CR vycházejí komentáře, odsuzující zprávu BIS, ve které se hovoří o sledo­ vání ekologických hnutí, protestní dopisy zaslala všechna postižená hnutí. 3.2. - Prezident Havel navštívil elektrárnu v Duko­ vanech. Konstatoval při tom, že se republika neo­ bejde bez elektřiny z Dukovan i z Temelína, do bu­ doucna však odmítl další jaderný program CR. 7.2. - Veronica uspořádala setkání svých příznivců v divadle Husa na provázku, při níž byla sehrána divadelní hra dr. Karla Hudce, DrSc. a kol. Přístav . Reference byly velmi příznivé. 7.2. - Podle ředitele Povodí Odry je nejlevnější va­ riantou dostavět rozestavěnou přehradní nádrž Slezská Harta, která se ovšem nikdy nezaplatí a bude sloužit pouze jako rezervní nádrž. 7.2. - Okresní úřad v Berouně již po čtvrté pro­ dloužil územní řízení o stavbě Nové Králodvorské cementárny u obce Tmaň. 8.2. - Ministr Benda odvolal z funkce ředitele CÚ­ OP I. Dejmala. Tomuto kroku předcházelo rozhod­ nutí Bendy o rozdělení CÚOP na dvě samostatné organizace, ačkoli 6. prosince 1994 byl odevzdán na ministerstvo návrh, jenž řešil odbornou činnost ochrany přírody i její speciální státní správu co nejúsporněji v rámci stávající jediné organizace a koncepčně integroval do této činnosti i nové úkoly ochrany přírody a péče o krajinu. Na tomto návrhu spolupracoval I. Dejmal s náměstkem Sulcem. Pří­ kaz k rozdělení CÚOP ke dni 28.2. přišel zcela ná­ hle, bez jakéhokoli projednávání. Stanoví, že se ústav má rozdělit na Státní správu ochrany přírody (zahrnující CHKO) a Agenturu ochrany přírody a krajiny. Tento úkol s řádným odůvodněním odmítl I. Dejmal provést, což byl oficiální důvod k oka­ mžitému odvolání. Je nicméně zřejmé, že se jedná o uměle vytvořenou situaci poté, kdy se Dejmal veřejně postavil proti privatizaci provozů zpřístup­ nělých jeskyní Moravského krasu.

Domě ochránců přírody

na Panské byl diskusní večer o Vírském oblastním vo­ dovodu, jehož se zúčastnili jak zainteresovaní vo­ dohospodáři, tak široká ekologická fronta. 9.2. - Ministr Benda popírá, že by odvolal I. Dej­ mala kvůli jeho kritice privatizace provozu morav­ ských jeskyní. 9.2. - Ve Svobodném slově se šifra vom naprosto demagogicky a na základě umně zkonstruovaných souvislostí vytržených z kontextu publikace Duhy vydané pro aktivisty tábora u Temelína snaží doká­ zat, že Duha podporuje násilné až teroristické činy při ochraně přírody . Clánek připomíná známé praktiky komentátorů RP před rokem 1989. 13.2. - Podle zprávy MFD prohlásil bývalý premi­ ér P. Pithart, že mu V. Klaus v roce 1991 naléhavě doporučoval Petra Cermáka jako ministra životní­ ho prostředí po odvolaném Bedřichu Moldanovi. 14.2. - Vládní návrh zákona o ochraně ozonové vrstvy, který obdrželi poslanci parlamentu, počítá s tím, že od I. 5. 1995 do 1.1. 1997 by u nás mělo dojít k postupnému zastavení výroby, dovozu a vý­ vozu pětadevadesáti chemických látek, které po­ škozují ozónovou vrstvu. 14.2. - Sílí tlak na odvolání ministra Bendy, a to jak z řad NGO, tak i státní ochrany přírody. Benda však v žádném případě odstoupit nehodlá. 15.2. - V Domě ochránců přírody v Brně byla uspořádána diskuse na téma Podnikatelské aktivity v Moravském krasu, jíž se zůčastnili jak představi­ telé Punkva regionu a.s. - ing. Lachman a dr. Vy­ kydal, tak široká ekologická fronta. 15.2. - Nadace Animal S.O.S., Duha, Greenpeace, Hnutí občanské solidarity a tolerance. Centrum pro podporu lokálních iniciativ a kancelář Zeleného kruhu podaly trestní oznámení na prozatímního ře­ ditele BIS S. Devátého pro podezření ze zneužiti pravomoci veřejného činitele. 24.2. - Při návštěvě Náměště nad Oslavou se pre­ miér Klaus vyjádřil, že si lidé, kteří žijí v blízkosti zdejšího vojenského letiště, musí na hluk zvyk­ nout. "Mají prostě smůlu." 24.2. - Strana zelených odmítá, aby dálnice D 47 jakýmkoli způsobem vedla přes městské části Os­ travy a CHKO Poodří. 25.2. - Do zkušebllího provozu byla uvedena linka na recyklaci ojetých pneumatik a pryžových odpa­ dů v Uherském Brodě. 26.2. - Ukazuje se, že ještě dva měsíce po termínu není vyplacena dotace za péči o louky v mimopro­ dukčních oblastech podstatné části oprávněných žadatelů. S penězi, které ministerstvo zemědělství dluží, již mnozí rolníci počítali do jarních prací a jsou rozčarováni . Existuje také reálné nebezpečí, že tato nedůslednost nepříznivě ovlivní výměru ko­ sených luk v letošním roce. 27.2. - Několik dní poté, co se na stavbě lanovky k propasti Macocha v Moravském krasu zřítilo do chráněného území mnohatunové lano, se neznámý pachatel pokusil podpálit spodní stanici lanovky. P. Zajíček z blanenské správy jeskyní k Ilázorům které akci připisují radikálním ochráncům přírody uvedl, že nezná nikoho, kdo by takového činu byl schopen . objevují se také názory, které připisují čin Společnosti pro Moravský kras, jejíž motivací by mohla být snaha ukázat, že ekologové jsou tero­ risté a nemá cenu s nimi jednat. 1.3. - Podle všech signálu se ukazuje, že centrální mezisklad vyhořelého jaderného paliva bude zřej­ mě umístěn v lokalitě Skalka na Bystřicku, na pra­ vém břehu říčky Nedvědičky. Zde také nejdále po­ kročily průzkumné práce. 6.3.• Premiér Klaus považuje za předčasné odmít­ nutí projektu průplavu Dunaj - Odra - Labe. 8.3. - V

uspořádán

vš

29

Recenze

Parky pro život: akce pro ná území v Evropě.

chráně­

Ceský překlad anglického originálu Parksfor Lije: Action for Protected Areas in Europe - SummGly, (lVCN 1994), obstaral J. Ceřovský. Vyšel ve velmi reprezentační publikaci na 38 stranách ekologicky nezávadného, snad křídového papíru, v grafické úpravě I. Holičové, s fotografiemi přek l adatele . Pro MŽP CR vydala nadace ECOPOINT - středis­ ko pro životní prostředí, clo CÚOP, Kališnická 4, 13000 Praha 3. Poslání publikace je snad nejlépe charakterizováno úvodním souhrnem. "Předkládaný dokument je je­ den z řady regionálních akčních plámi připravova­ n);ch Komisí pro národní parky a chráněná území (CNPPA) Světového svazu ochrany přírody (lVCN) jako výsledek IV. Světového kongresu o parcích (Caracas, Venezuela, 1992) a jako příspě­ vek k splnění Akčního plánu z Caracasu. Přípravu pLállu vedL řídící výbor, v němž byli představitelé IVCN-CNPPA, Evropského programu IVCN, Fe­ derace pNrodních a národních parků Evropy (FNNPE), Světového fondu pro přírodu (WWF) a Světového střediska monitoringu ochrany přírody (WCMC). Pláli připravil Hugh Synge podle pod­ kladli poskylllulých více lIež 200 jednotlivci a insti­ Tucemi a příspěvkli z ne1wlika mezinárodních kon­ ferencí, zejména regionálního seTkání CNPPA v Nykdpingu ve Svédsku v červnu 1993. Souhrn na­ psal Rob HLlme z KráLovské spoLečnosti pro ochra­ IIU pTactva, Spojené kráLovství. Souhm má býT vy­ dán v co nejvíce jazycích. Úplný text plánu je k dispozici v angličtině, francouzštině, špane?š/ině a lIěmčillě. ,. Celá publikace je pro poznání situace a potřeb chráněných území v Evropě velmi informativní a účelná, zejména patrně při formulování koncepcí jak globálních, tak v jednotlivých státech. Překlad souhrnu má výhodu v tom, že všechny formulace, ač mnohdy obecné, jsou stylizovány stručně a jas­ ně. Při zpracování se vychází ze zásady, že "světo­ vý kongres o parcích (Caracas 1992) defilLitivně pohřbil historický pohled na chráněná území jako na místa vyčlelLěl/á stra//Ou hLavního proudu lid­ ských Zájl/LLi ". V části l. (Dát evropským chráně­ ným územím místo v jejich širším kontextu) jsou v 9 bodech vymezeny přínosy chráněných území, definovány jednotlivé kategorie a probrána chráně­ ná území ve vztahu k plánování a péči o životní prostředí, ke klíčovým odvětvím veřejné politiky (zemědělství, lesnictví, turismus, doprava, energe­ tika). Ve 2. části (Přístup k prioritám v evropském, subregionálním a národním měřítku) by mohlo být pro různé naše úředníky včetně ministerských snad zajímavé akceptování EECONET jako výchozího základu ekologického krajinného plánování, neboť tento nejen obsahově, ale i nomenklatoricky je prakticky totožný s našimi ÚSES. Jsou zde také zpracovány priority pro jednotlivé subregiony a pro střední a východní Evropu se tu konečně také hovoří o tom, že by "neme? pLatit pFedpoklad, že východoevropské země požadují experty ze zápa­ du: experti /la východě potřebujífinanční prostFed­ a vybavení. které by jim pomáhaly konat odbor­ /lOU práci vLastními silami". V 3. části (Plánování a management chráněných území) je mj. vysloven podiv nad tím, že v Evropě je pouze 15 prioritních

"JI

30

lokalit (přírodních a přírodně-kulturních), zanese­ ných v seznamu Světového dědic tví UNESCO, ne­ ní tu však ani slovo o biosférických rezervacích (?, snad v úplném textu). Jinak je v této části pojednán právní rámec péče o území, z pů soby péče podle jednotlivých kategorií, jejich odborná příprava, moni toring a informace. Konečně ve 4. části (Vy­ tvářet klima pro úspěch) jsou zformulovány potře­ by vztahů k veřejnosti jako základního předpokla­ du pro úspěšnou funkci chráněných území. Pro "ekologické" nevládní organizace je tu jediný bod: "Skupiny ochránců přírody čas/o vlas/ní lokality nebo o ně pečují, organizují dobrovolnou práci a propagují chráněná území. Vlády by měly uvítat je­ jich spolupráci jako partneni ve společném díle územní ochrany." S důvěrou v naši úspěšnou spolupráci s vládou by mohl tento referát končit. Nicméně ani přemíra zkratek a konferencí, zpracovávajících podobné programy, a nezbytných závěrů, že "by se mělo" udělat to a to, by neměly odradit nikoho, zejména ne pracovníky projednávající a financující ochranu přírody, od dostatečně důsažného pročtení a do­ myšlení do vlastní úrovně. A úplný závěr, jako už mnohokrát u podobných publikací: Nikde není patrné, kde lze tuto brožuru získat. Snad po dotazu na čísle tel/fax 02-270417, uvedeném v tiráži. Přál bych brožuře, vydavatelům i Telecomu hodně zájemců. Karel Hudec

Plán péče o národní park Podyjí V červenci roku 1994 schválilo ministerstvo život­ ního prostředí plán péče o národní park Podyjí. Správa národního parku tento základní ochranář­ ský dokument vydala formou jednoduché účelové publikace v nákladu 300 výtisků. Dvanáctičlenný autorský kolektiv, vedený Martinem Skorpíkem, odvedl velmi dobrou práci. V úvodní části, která se zabývá přírodními poměry a vývojem vlivů člově­ ka na území jsou stručně a výstižně charakterizo­ vány geologické, geomorfologické, pedologické a klimatické poměry i nóra a fauna národního parku, zhodnocen je vývoj osídlení a kultivace krajiny. Ve speciální části plánu péče jsou nejprve stanove­ ny dlouhodobé, strategické cíle ochrany území podle jednotlivých zón. Tyto cíle jsou velmi nároč­ né. Plán péče předpokládá, že v cílovém stavu bu­ de rozsah !.zóny národního parku činit 80 % celko­ vé plochy oproti současným zhruba 40 %. V soula­ du s mezinárodně platnými kritérii by !. zónu měly tvořit ekosystémy s přírodním vývojem. Obecně stanovené dlouhodobé cíle, zahrnující časový hori­ zont 20--150 let, jsou v další části plánu péče po­ drobně konkretizovány ve střednědobých a krátko­ dobých cílech a úkolech. Takto jsou stanoveny cíle a úkoly ochrany přírody, péče o les, péče o nelesní plochy, ekotony, územního systému ekologické stability, myslivosti, rybářství, vodního hospodář­ ství, rekreace, sídel, osvětové činnosti a terénní služby. V závěru plánu péče je rozebrána proble­ matika Správy národního parku a mezinárodní spo­ lupráce. Obsáhlý a velmi hodnotný je přehled lite­ ratury. Publikace je doplněna vynikajícími fotogra­ fiemi B. Prokůpka. Před necelými deseti lety se první odborníci po dlouhé době dostali za hraniční zátarasy a mohli

konstatovat, že přírodní hodnoty podyjského říční­ ho zářezu přesahují svým významem středoevrop­ ský rámec. Je skoro neuvěřitelné, že dnes máme k dispozici plán péče, ucelený soubor opatření, zajiš­ ťujících skutečně trvale udržitelný vývoj krajiny. Národní park Podyjí se tak zařazuje mezi důstojné součásti evropské ekologické sítě. Plán péče o ná­ rodní park Podyjí se může stát metodickým příkla­ dem pro další území s cennými přírodními hodno­ tami, která na zajištění dlouhodobě příznivého vý­ voje teprve čekají. Plán péče je určen odborníkům, doporučuji proto zpracování populárněji formulo­ vaného výtahu, který by byl k dispozici veřejnosti, především místním obyvatelům . Antonín Buček

Obnova vesnice Všude, kde ruka člověka zasáhla do přírodního prostředí se postupně změnil obraz původní přírod­ ní kraji ny a vzniká krajina kultumí. V ní se zrcadlí historický vývoj našich zemí, onaje dokladem usi­ lovné činnosti generací našich předků, kteří z pří­ rodní krajiny vytvořili vesměs zemědělskou čin­ ností pestrou mozaiku polí, luk, pastvin, lesů, ryb­ níků, kanálů a samozřejmě také svých sídel. Až do doby nedávno minulé stály tyto základní at­ ributy sídelní krajiny v poměrně harmonické rov­ nováze. Ovšem kolektivizace zemědělství, proje­ vující se od poloviny padesátých let nejprve scelo­ váním pozemků jednotlivých vlastníků v rámci té které polní tratě, přešla od konce 60. let do své nej­ drastičtější podoby, kdy byly sloučeny i do té doby zachovávané polní tratě do nových olbřímích cel­ ků, při jejichž tvorbě bylo smeteno vše, co stálo v cestě - meze, hranečníky, sady, historické cesty ... Staletý soulad sídelní krajiny tak byl během tří de­ setiletí rozrušen do té míry, že v naší zemi skuteč­ ně nenajdeme jedinou plužinu, které by se socialis­ tické zemědělství negativním způsobem nedotklo. Ruku v ruce se zkázou krajiny šel i rozvrat tradiční vesnice. Rozvrat nejprve v oblasti mezilidských vztahů, při němž se komunistické moci podařilo zpřetrhat staletí budované vazby a tradice, posléze rozvrat vlastnických vztahů k půdě a s ním i souvi­ sející změna tradiční zemědělské usedlosti pouze v obytný celek. Následná překotná neregulovaná zá­ stavba unifikovala dříve malebná a pro tu kterou oblast charakteristická sídla do té míry, že vesnice vesměs, až na výjimky, naprosto ztratily svoji regi­ onální tvář. Neudržitelnost tohoto stavu si v nových politic­ kých podmínkách uvědomila jak řada místních obyvatel, tak i vědeckých pracovníků zabývajících se tvorbou a ochranou krajiny a také politiků, je­ jichž společné snažení vyústilo v široce koncipova­ ný program Obnovy vesnice. Pokusy uvést jej v praxi však často narážejí na stereotypní machu kra­ jiných plánovačů i aroganci architektů k tradiční­ mu obrazu venkovského sídla, takže nově vzniklé projekty mohou začasté způsobit více škody než užitku. Záleží pak na poučenosti místní samosprá­ vy či osvětových spolků, aby dokázaly jasně for­ mulovat své představy a předešly tak zavčas ne­ vhodným projektům, případně aby pokud možno vlastními silami o obnovu a rozvoj své obce usilo­ valy. A právě pro ně je jako metodický materiál ur­

čeno n ěkolik publikací, které v poslední d obě vy­ šly. V ediční řadě Obnova venkova, vydávané Minis­ terstvem zemědělství ČR, lze doporučit zejména svazek Program obnovy vesnice (Praha 1994), jejž připravil RNDr. Radim Perlín. Jedná se o ty­ pický, nicméně velmi zevrubný metodický materi­ ál, v němž autor fundovaně seznamuje se všemi částmi přípravy projektu obnovy pro obec ajejí ka­ tastr. Důležitou roli přitom při suzuje zejména míst­ ním osvětovým spolkům a duchovním autoritám (farář, kronikář, učite l atd.), od nichž by měla vy­ cházet počáteční iniciativa. Doporučuje také nejpr­ ve rozvinout osvětově-kulturní akce (výstavy o historickém vývoji obce a navrhované obnově, ob­ novení místní kroniky, zpracování a publikování seznamu místních pamětihodností a to jak kultur­ ních, tak přírod n ích, vydávání místního zpravodaje popř. sestavení publikace o dějinách obce ... ), aby tak byl podnícen zájem obyvatel o vlastní vesnici, vzbuzen zdravý pocit lokálního patriotismu a tím také i touha po zlepšení současného stavu. Autor v publikaci dále vymezuje roli projektanta programu a jeho vztah k představitelům obecní sa­ mosprávy a poté se velmi pečlivě věnuje jednotli­ vým složkám místního programu obnovy - bydlení a úpravě sídel, rekreaci, občanskému vybavení, technickému vybavení obce, zemědělství i ochraně a tvorbě životního prostředí. Nedílnou součástí publikace jsou i informace o tom, jak a kde získá­ vat pro program Obnovy vesnice finanční prostřed­ ky včetně metodických postupů. Na výše zmíněný materiál jakoby přímo navazoval třetí svazek ediční řady Vesnice (vydává Výzkum­ ný ústav výstavby a architektury) nazvaný Přírod­ ní prostředí vesnice (Brno 1994). Jeho autorka, ing. arch. Jarmila Kocourková, v něm shromáž­ dila 213 fotografií ze svých cest krajinou (zejména bývalého Jihomoravského kraje), aby se díky nim a krátkým instruktážním textům pokusila naznačit, že "kvalitu vesnice vyrváří nejen její architektura a uspořádání, ale také příroda. Příroda zastoupená stromy, potokem i muškáty před okny domů. " Ko­ courková ve své předmluvě k publikaci pozname­ nává, že jejím záměrem bylo původně předvést dobré i špatné řešení téže situace, což se však prý ukázalo jako nereálné, neboť dobré příklady pochá­ zejí pouze z doby před vytýčením hesla o vyrovná­ ní vesnice s městem. Přesto však řadu těchto do­ brých "starých příkladů" v publikaci uvádí, a dluž­ no podotkout, že teprve ve srovnání s nimi náležitě vystupuje celá bída socialistické vesnice. K čemu jinému se ovšem vracet, nežli ke vzorům osvědče­ ným a staletími prověřeným? Vždyť právě experi­ menty posledních čtyř desetiletí více než jasně pro­ kázaly, kam vede odvrhnutí tradice. Publikaci Koucourkové je možno rozdělit na dvě části - v první II nich se autorka zabývá intravilá­ nem obcí, ve druhé pak přechází do zemědělské krajiny. V kritickém oku jejího objektivu se ocitá jak vesnice jako celek zasazená do krajiny, tak její náves, zeleň v prostoru ulice i nejrůznějších zákou­ tích obce, před zahrádky domů, zahrady a jejich oplocení, vzrostlé stromy zasazené do vnitřích pro­ stor obce, vodní nádrže a toky uprostřed vesnic i přechod osady do volné krajiny. Všechny příklady na svých fotografiích poučeně komentuje Kocour­

ková v krátkých, výstižných a namnoze i poetic­ kých textech. (Jako příklad uvádíme charakteristi­ ku staré návsi. Je to podle autorky" rytmus bílých štítů, drobné proporce a rozvržení prvků na fasá­ dách a jejich s třídmá výzdoba, prostota dřevěných plotů a nevroubených trávníků a vysoké stromy".) V krajině si Kocourková všímá zachovalých histo­ rických struktur (staré cesty, aleje, drobné sakrální stavby, meze, terasy) a staví je do srovnání s místy, kde byly necitlivě zničeny, uvádí přímo metodické snímky regulovaných a přirozen ých vodních toků, květnatých luk i jejich meliorovaných nástupců atd., stranou jejího objektivu samozřejmě nezůstá­ vají ani chatové osady a monstrózní rekreační stře­ diska, stejně jako skládky či smetiště. Pro informaci těm obcím, které se rozhodly pro program Obnovy vesnice, si lze těžko představit instrukti vnější materiál. Skoda jen, že u jednotli­ vých fotografií nejsou také uvedena jména lokalit, jež zobrazují. Poněkud zaráží i malý náklad publi­ kace (I 000 kusů), neboť ten nepokrývá ani všech­ ny obce, které se do programu Obnovy vesnice při­ hlásily. Ostatně stížená dostupnost chrakterizuje zatím všechny podobné vydané metodické materi­ ály. Václav Stěpánek

Počítačové jízdní řády Milujete listování v jízdních řádech? Nu, proti gus­ tu žádný dišputát, zejména pokud se mu věnujete ve volném čase . Pokud se ale potřebujete jen rych­ le a spolehlivě dozvědět, jak se odněkud někam dostat, a výsledek mít navíc pěkně sepsaný, uvítáte možná moderní nehmotnou alternativu tištěných řádů. O co v zásadě jde, ví každý, kdo se ptal v po­ sledních letech na vlakové spojení na některém větším nádraží - spojení za vás najde v rozsáhlé databázi důmyslný program (pokud jej ovládá oso­ ba alespoň průměrného rozumu). Vlakový jízdní řád v počítačové podobě se jmenu­ je mos. Najde vám rychle všechny spoje, i ty s více přestupy, které se v klasickém jízdním řádu hledají pracně. Informace o vlacích jsou v otevřené řeči a ne formou tajemných zkratek. Poví vám i ce­ nu jízdenky. Nalezené spoje lze pak vytisknout (s háčky nebo bez nich), a to s českým, anglickým nebo německým popisem. Oproti tištěnému řádu program obsallUje i řadu spojů čistě zahraničních, takže vám vypíše i spojení z mnoha evropských měst. Nezanedbatelnou výhodou je, že se nemůže stát, že si váš jízdní řád někdo půjčil, vy nevíte už kdo a zrovna jej nutně potřebujete. Důležitým kladem programu je jeho láce - cena se díky dotaci Českých drah postupně snižuje, a ten na příští sezón u by mohl stát řádově jen sto korun ­ ne více než tištěný řád. Jeho koupi mohu opravdu vřele doporučit. Tím spíše, že smlouva zahrnuje i čtyři roční aktualizace databáze spojů - vyhnete se tak nepříjemným zjištěním, že "vlak byl už v létě zrušen". Existuje i obdobný systém ABUS, zvládající stej­

nou úlohu pro mnohem spletitější svět autobusů.

Tam je již vhodné mít k dispozici počítač s mini­

málně čtyřmi MB pamětmi.

Brněnská firma CHAPS, s.r.o, jejíž programátor

ing. P. Stříbrný programy pro mos i ABUS vy­

tvofi! a která též udržuje velikou databázi autobu­

sů, mi systém ABUS laskavě poskytla za účelem napsání recenze. Mohu zakoupení systému doporu­ čit stejně jednoznačně jako zakoupení počítačové­ ho jízdního řádu vlakového. Má to jen jediný há­ ček - cenu. Systém ABUS nikdo nedotuje, a tak stojí řádově více. Není to velká položka pro podni­ ky, k1eré by jinak kupovaly řady výtisků všech tiš­ těných dílů - naopak, mohou tak dokonce ušetřit (a některé to opravdu dělají). Pro jednotlivce nebo malou instituci, nezabývá-Ii se intenzivně právě cestováním, je to ale příliš. Samozřejmým uživatelem počítačového autobuso­ vého jízdního řádu by měly být všechny cestovní kanceláře, nemluvě o osobách sedících v okénku Informace autobusových nádraží. Systém lze pro­ vozovat na takřka každém počítači, k1erý je v dnešní době na trhu a který v takových institucích beztak odpočívá na nejednom stole. že provozo­ ván není, je snad jen vinou malého povědomí o tak komfortním prostředku. Finance tu určitě nemohou hrát roli - ušetřeného pracovního času (nemluvě o času zákazníků) by bylo za mnohem větší peníz. Připadá mi velmi vhodné, aby systém ABUS (u mosu by to mělo být samozřejmé) byl instalován např. na středních školách - jen ať si co nejvíce stu­ dentů na něj navykne. Ne ani tak kvůli růstu počí­ tačové gramotnosti, jako především proto, aby se tak podpořilo užívání veřejné dopravy. Jsem si jist, že řada lidí dá mnohdy rovnou přednost vlastnímu autu jen proto, že je to jednodušší (i když mnohem dražší) než dlouze bádat ve svazcích (které nemají po ruce) a důvěřovat, že spoj, který si vyhledali, je opravdu přiveze zpět. Pohodlná orientace v autobusových spojích např. o víkendech by určitě poněkud zvýšila jejich užívání místo osobních aut - věřím proto, že by se provo­ zovatelům autobusových linek vyplatilo ABUS do­ tovat podobně jak to dělají dráhy se systémem vla­ kovým. Potíž je v tom, že provozování autobusové dopravy je už dosti demonopolizované - dosáhnout dohody je asi nemožné. Kdo má tedy ABUS doto­ vat? Asi ten, který by jinak musel dávat více pro­ středků do silniční sítě - bylo by to neobyčejně dobré užití peněz daňových poplatníků . Je to lepší podpora veřejné dopravy, než připlácet provozova­ telům linek - ať jim připlácejí početnější cestující! Nějaká -cesta k podstatně většímu rozšíření počíta­ čového autobusového řádu by se zkrátka měla najít - čekat, až u nás bude každý mít k telefonu přístroj podobný, jako mají Francouzi asi nemůžeme (není Telecom jako Télecom), i když drahá česká obdo­ ba, poskytující i telefonní přístup do ABUSu, také existuje. Resumé: nepoužíváte-Ii dosud k ničemu počítače, máte teď dobrou příležitost začít - zvládnete to snadno a budete spokojeni. Používáte-Ii počítače již nyní k nějakým účelům, tím lépe - v každém případě neváhejte a napište hned objednávku flfmě CHAPS, p.p. 66, 628 00 Brno (tel. 41 17 36 80, fax 41 13 15 79) na systém mos na sezonu 1995/96. Stane se pro vás jedním z nejužitečněj­ ších programů. Ai jej dostanete, určitě zatoužíte i po tom dražším autobusovém, a budete uvažovat, jak jej získat - znáte-Ii cestu, jak jeho legální šíření podpořit, pomozte s tím prosím. Jan Hollan

31

Kudy kam z Čech do Saska?

V prosinci tomu bylo již rok, co se ekologické sdružení Děti Země začalo zabývat problemati­ kou silničního spojení Čechy - Sasko. Podle vládního usnesení má být vyřešeno výstavbou dálnice Praha - Drážďany, která je však v roz­ poru s ochranou životního prostředí, přírody a krajiny. Zákonem č.114/92 Sb. je její výstavba v Chráněné krajinné oblasti České středohoří dokonce zakázána. Také podle skupiny němec­ kých odborníků by tato dálnice vedla k dalšímu zahlcení Drážďanska dopravou a neúměrně zatí­ žila obyvatelstvo i přírodu. Tato skupina v květ­ nu 1994 vypracovala Memorandum, obsahující konkrétní řešení dopravních problémů oblasti jihovýchodní Sasko - severní Čechy. Alternativní řešení silničního spojení vypraco­ valy také Děti Země. Jejich návrh - na rozdíl od oficiálního řešení - není založen na jednostran­ né podpoře automobilové dopravy s přednostní výstavbou nové trasy v jejím nejdražším tech­ nickém řešením - dálnicí. Návrh se snaží při dů­ sledném respektování ochrany přírody a krajiny přispět k urychlenému řešení jak té dopravy, která je příznivá životnímu prostředí (železni­ ce), tak i přijatelného spojení pro silniční dopra­ vu. Dosavadní vládní záměr řešit jmenované spoje­ ní dálnicí vychází ze zastaralých hledisek. Více než 20 let stará dohoda mezi ČSSR a NDR o dálničním propojení 08/A13 nemůže již dnes být aktuální vzhledem ke zpřísněné ochraně pří­ rody a krajiny. Koncepce celostátní sítě dálnic a silnic pro motorová vozidla nyní podléhá po­ souzení vlivů na životní prostředí podle zákona č.244/I 992. Nová koncepce této sítě, která byla v listopadu minulého roku projednávána ve vlá­ dě (usn. č.631+65 1/93), však podle uvedeného zákona posouzena nebyla. Proto ani v této kon­ cepci zahrnutý systém dálnic, navržený v letech 1963 a 1987, uvedeným usnesením zrušený, avšak dosud prezentovaný Ministerstvem do­ pravy, nelze již nyní považovat za právoplatný podklad pro výstavbu dálnic. Pro návrh dálkových tras a silniční dopravy zů­ stala závazná jen mezinárodní dohoda AGR o hlavních silnicích pro mezinárodní dopravu, která však detailní polohu tras ,,E" nestanoví. Existuje proto možnost trasu E55 novým poža­ davkům přizpůsobit. Děti Země proto navrhují přesun trasy E55 a hlavního spojení Sasko - Če­ chy z polohy Praha - Teplice - Drážďany, kde koliduje s chráněnými územími Čech i Saska, do polohy Praha - Chomutov - Freiberg, kde je výhodná i z dopravních a ekonomických hledi­ sek. Západní poloha E55 lépe vyhoví hlavním směrům dálkové dopravy, přiblíží se k těžišti hospodářského života Saska a investičně bude nejméně o polovinu méně náročná, než by bylo dálniční propojení D8/A13. Tento návrh se více blíží moderním evropským trendům, dopravním potřebám i ekonomickým

32

možnostem a v neposlední řadě také podmín­

kám krajiny v příhraničních oblastech obou stá­

tů.

Na rozsáhlý dopis s výše uvedenými skuteč­

nostmi a navrženou konkrétní alternativou Děti

Země obdržely následující odpovědi:

- ministr dopravy ČR Jan Stráský si myslí, že

"návrh Dětí Země není podložen znalostmi zá­

kladních podkladů"

- SPD s návrhem OZ souhlasí, oficiální trasa je

velmi špatná

- výbor pro dopravu Spolkového sněmu, Saské

státní ministerstvo hospodářství a práce a Sas­

ké státní ministerstvo životního prostředí a

územního rozvoje zaslaly informace o oficiální

trase dálnice a hrubé rysy dopravní politiky

SRN

- Spojenectví 90/Zelení souhlasí s návrhem Dětí

Země, oficiální trasa dálnice je zásadně ne­

vhodná

- PDS podala interpelaci v Saském zemském

sněmu

-

neodpověděli: ministři

životního

prostředí

a

hospodářství ČR, poslanci výborů pro dopravu

a ŽP Parlamentu ČR a spolkoví ministři dopra­

vy a životního prostředí.

Děti Země nepovažují odpovědi ministerstev za

uspokojující a posílají proto otevřený dopis čes­

kým a německým kompetentním minis trům.

(red)

Výstavba dálllice do Drážďall vedoucí přes CHKO Ceské středohoříje zákollem Č. 114/92 sb_ zakázálla, přesto se púi/luje.u Foto Igor Míchal 2 foto

Poznámka redakce: Ve Veronice Č. 2/1994 byly vloženy korespondenč­ ní lístky a vysvětlující letáky, týkající se výstavby dálnice Praha - Drážďany, které vydaly Děti Ze­ mě. Korespondenční líst!...)! byly určeny ministrům dopravy CR a SRN, a mnozí z Vás, čtenářů, je na patřičná ministerstva také zaslali. Ministr Strás!...ý na základě těchto lístků odpověděl Dětem Země následujícími slovy: Vážení, v poslední době dostávám korespondenční lístky Vámi vydané, vyjadřujíc! nesouhlas s vý­ stavbou dálnice D8/AI3. Nemohu odpovídat na jednotlivé protesty a obrac!m se proto na Vás, abyste zveřejnili mé stanovisko k této akci. Rozvoj silniční infrastruktury je jedním z důleži­ tých předpokladů rozvoje hospodářství České re­ publiky. Dálniční tah 08 v tomto směru patří k nejdůležitějším. Jeho výstavba je předmětem jed­ nání se SRN a podle potřeb České republiky i vzta­ hů se SRN bude realizována. Trasa dálnice bude vedena tak, aby byly minimalizovány dopady na životní prostředí ve smyslu zákona Č. 244/1993. Výstavbou dálnice se výrazně zlepší životní pro­ středí v obcích a městech, kudy je dnes tranzitní doprava vedena a podstatně klesne nehodovost v silniční dopravě . Děti Země,

sekce Za ekologicky čistou dopravu, považují rento dopis za pohrdání zasilateli lístkll i přírodou a živomím prostředím. Drtivá většina Ilá­ sledktl každé dálnice má totiž záporný vliv na lid­ ské i přírodní společenství: vážně poškozuje p({ro­ du včetně chráněných území, krajinu, životní pro­ středí ve členitých oblastech i tradiční urbanistické a hospodářské struktury regionu. Zvyšuje dopravu na mezilehlé trase i ve velkých městech a dalších místech, kde má její velká část svůj cíl a tak zhor­ šuje dopravllí problémy. Odvádí z obcí mé/Zě do­ pravy než obchvaty, klade značné nároky na státní rozpočet a technické řešení. Odpověď mi/Zistra je jasllým impulsem pro rozvoj ekologid)! nesporně nejškodlivější silniční dopravy. (red)

Anketa o výstavbě dálnice Sekce Za ekologicky čistou dopravu ekologického sdružení Dětí Země uspořádala v roce 1994 dvě výstavy věnované tématu dopravy . Jedna se zabý­ vala vlivem dálničního obchvatu Plzně na životní prostředí a druhá negativními dopady plánované dálnice D8 z Prahy do Drážďan . Návštěvníci obou výstav měli možnost vyplnit anketní lístky. S vý­ sledky druhé z anket Vás seznámí následující člá­ nek.

Vliv plánované dálnice D8 z Prahy do Drážďan na okolí Výstava o vlivu plánované dálnice D8 z Prahy do Drážďan na životní prostředí začala 4 .5. 1994 v Praze a navštívila celkem 9 míst v CR (Praha, Kra­ lupy nad Vltavou, Mělník. Roudnice. Litoměřice , Lovosice, Velemín, Ústí nad Labem a Děčín) a 10 míst v Sasku. Trasa výstavy přibližně odpovídá plánované trase výstavby. Doprovodnou akcí, kro­ mě besed s veřejností o dopravě a o dálnici, tisko­ vých konferencí, setkání s pracovníky lokální stát­ ní správy a samosprávy, byla také anketa s otázka­ mi pro české návštěvníky výstavy. Celkem se ankety zúčastnilo 129 osob (méně než v Plzni). Stejně jako u ankety v Plzni je třeba upo­ zornit na selektivní způsob výběru respondentů (samovýběr) . Z toho, že výstavu navštívilo asi 4 000----4 500 osob, a na anketu odpovědělo cel­ kem 129 lze usuzovat, že jde většinou o občany s vysokým zájmem o problematiku dopravy a život­ ního prostředí. Nelze také zapomenout na fakt, že problematika výstavby dálnice D8 se bezprostřed ­ ně netýká občanů navštívených měst jako vysoce aktuální obchvat Plzně. Dopravu zařadilo mezi tři nejzávažnější ohrožení životního prostředí 87,6 % respondentů. Tento ná­ zor mají o něco častěji ženy (94,9 %) než muži (84,7 %) a lidé se základním (96,6 %) než lidé s vysokoškolským vzděláním (80 %). Ceská vláda schválila 10.11.1993 koncepci rozvoje dálniční sítě v CR, ve které se plánuje vystavět do roku 2007 o 70 % dálnic více než nyní za cenu 69 miliard korun. O tom, že by se účastníci ankety v hodnocení této koncepce pravděpodobně neshod­ li. svědčí skutečnost, že zatímco více než 45 % z nich považuje nárůst dopravy spojený s dobudová­ ním dálniční sítě za nežádoucí, čtvrtina má opačný názor. Pouze 17 % respondentů se domnívá, že je nutné omezené finanční prostředky investovat do výstav­ by dálniční sítě. Naopak tři čtvrtiny respondentů dávají přednost investicím podporujícím veřejnou dopravu (což je pozitivní skutečnost). O vhodnosti nárůstu kapacity dálnic jsou přesvědčeni častěji muži (33 %) než ženy (10,2 %), starší než mladší, vysokoškoláci, obyvatelé středních či velkých měst a ti, kteří nepovažují dopravu za vážný faktor ohrožení životního prostředí. Účastníci ankety dále odlišně hodnotí dálniční a železniční dopravu. Na­ př. 89 % dotázaných považuje mezinárodní želez­ niční přepravu zboží za výhodnější než kamiono­ vou. Výstavbu dálnice z Prahy do Drážďan přes Chrá­ něnou krajinnou oblast Ceské středohoří podporuje pouze 10,3 % respondentů. Domnívají se totiž, že dálnice svým přínosem vyváží všechny škody, kte­ ré v této oblasti způsobí. Proti tomuto řešení se vy­ slovilo 80,9 % respondentů. Jsou to o něco více že­

ny než muži, lidé buď z menších obcí (do 5 000

obyvatel) nebo z větších měst (nad 50 000 obyva­

tel).

O tom, že existuje šance prosadit jiné dopravní

spojení mezi Saskem a CR než plánovanou dálnici

D8 je přesvědčeno více než polovina účastníků an­

kety. Tento názor zastávají většinou obyvatelé

menších obcí a lidé se základním vzděláním, o ně­

co více ženy než muži a ti, kteří zařazují dopravu

mezi tři nejzávažnější ohrožení životního prostředí.

Činnost ekologických organizací

Kladně hodnotí činnost nevládních ekologických

organizací téměř t ři čtvrtiny respondentů. Na otáz­

ku, zda činnost těchto organizací pomáhá zlepšit

životní prostřed í odpovědělo pozitivně více než 70

účastníků ankety. Zdrženlivý postoj vůči ekologic­

kým organizacím mají o něco častěji muži než že­

ny, lidé s vysokoškolským vzděláním a obyvatelé

měst střední velikosti.

Na otázku, zda Děti Země jsou organizace, která

informuje veřejnost o poškozování životního pro­

středí seriózně, kladně odpovědělo 79,8 % respon­

dentů. Stejné procento lidí uvedlo, že získali z vý­

stavy o dálnici D8 nestranné informace. Ovšem

pouze pětina (20,9 %) se domnívá. že jejich spolu­

občané vědí o činnosti Dětí Země.

Na otázku, zda výstava Dětí Země o vlivu dopravy

na životní prostředí ovlivnila jejich názor na tuto

problematiku, uvedla více než polovina účastníků

ankety (54,8 %), že ano . Ti, kteří uvedli. že dopra­

vu neřadí mezi tři nejzávažnější ohrožení životního

prostředí, většinou (68 %) po zhlédnutí výstavy na

tuto problematiku svůj názor nezměnili .

Závěr: postoj ganizacím

veřejnosti

k nevládním or·

Obě ankety měly některé otázky společné - hlavně

ty, které se týkají názoru respondentů na ekologic­

ké organizace a zvláště na činnost Dětí Země .

Tři čtvrtiny dotázaných občanů se domnívá, že čin­

nost nevládních ekologických organizací může

zlepšit životní prostředí. Z podrobnější analýzy vy­

plývá, že na tuto otázku pozitivně odpovědělo o

něco více žen než mužů a o něco méně lidí s vyso­

koškolským vzděláním .

Kromě toho 80 % dotázaných uvedlo, že Děti Ze­

mě jsou organizace, která informuje veřejnost o

poškozování životního prostředí seriózně . Ovšem

pětina (24,2 %) se domnívá, že jejich občané něco o činnosti Dětí Země vědí.

pouze

spolu­

Pro ekologické sdružení Děti Země je nejdůležitěj ­ ším závěrem to, že by mělo v dosavadní způsobu práce pokračovat a podobné akce (výstavy) opako­ vat, samozřejmě včetně anket. Dimitris Stefosis, student sociologie FF MU

Krátká poznámka k textu

předchozímu

Průzkum Institutu pro výzkum veřejného mínění (lVVM), který pro M2p CR v únoru 1994 na vý­ běrovém souboru 2 047 respondentů zjišťoval ná­ zory občanů ČR na vybrané problémy životního prostředí zjistil, že podle 46 % respondentů nepříz­ nivý stav životního prostředí ovlivňuje především energetika a podle 44 % respondentů doprava (podle ankety Dětí Země ze 129 odpovědí zařadilo dopravu mezi tři nejzávažnější ohrožení životního prostředí 87,6% respondentů). Další důležitou součástí výzkumu lVVM bylo zjiš­ ťování názoru občanů na činnost příslušných stát­ ních orgánů, občanských sdružení i jednotlivců při ochraně životniho prostředí. Dotázaní občané mají největší důvěru k nevládním ekologickým organi­ zacím (dobře je hodnotí 47 % respondentů) před Ministerstvem životního prostředí CR (dobře hod­ notí 46 % respondentů) a nezávislými odborníky (dobře hodnotí 42 % respondentů). Cinnost občanských organizací hodnotili "dobře" především mladí lidé do 29 let, studenti, učni, oby­ vatelé severní Moravy, místa nad 100 000 a od 2000 do 5 000 obyvatel. Cinnost Ministerstva ži­ votního prostředí CR hodnotili "dobře" občané ze středočeského, východočeského a jihočeského re­ gionu a sídla do 500 obyvatel. Podle výsledků obou uvedených anket Dětí Země se tři čtvrtiny dotázaných občanů domnívá, že čin­ nost nevládních ekologických organizací může zlepšit životní prostředí. Podíl respondentů, kteří kladně hodnotí možnosti vlivu nevládních organi­ zací na vývoj životního prostředí je mezi účastníky výstav Dětí Země výrazně vyšší než v souboru do­ tazovaném rvVM. Příčinou tohoto rozdílu je prav­ děpodobně nezvykle výrazná orientace návštěvní­ ků obou výstav na ekologickou problematiku.

Miroslav Patrik, Děti Země

33

Soutěž vědce

pro mladé

přírodo­

Správa Krkonošského národního parku ve Vrchla­ bí vyhlašuje přírodovědnou soutěž pro středoškolá­ ky. Patnáct níže uvedených otázek je zaměřeno především na botanické disciplíny např. flóris tiku, taxonomii, fytogeografii či ekologii rostlin, avšak i na problematiku ochrany přírody. Otázky jsou koncipovány formou testu. Vaším úkolem je vybrat jednu ze tří nabídnutých odpově­ dí u každé otázky. Pouze jedna z každé trojice je správná, pouze jednu je přípustné zaškrtnout a to takto: X. Zaškrtnete-li více jak jednu odpověď u jedné otázky, bude to hodnoceno jako špatná odpo­ věď a ztrácíte body. Odpověď neškrtejte do textu, ale použijte k zaškrtnutí předtištěný lístek, který po kompletním vyplnění odstříhněte, vložte do obálky a zašlete nejpozději do 30. dubna 1995 na adresu: Správa KRNAP, oddělení ekologické výchovy, 543 II Vrchlabí l. Nezapomeňte na vypracovaný text uvést celé své jméno, přesnou adresu, datum narození, ročník a název školy. Třiceti nejlepším bude koncem červ­ na nabídnuta účast na pětidenním odborném bota­ nickém kurzu v Ceském středisku ekologické vý­ chovy na Rýchorách. Otázka č.l Kleč horská (neboli kosodřevina) je dřevina, která má své přirozené rozšíření v těchto pohořích: a) Krkonoše, Jizerské hory, Sumava, Alpy, Pyrene­ je b) Jizerské hory. Vysoké Tatry, Kavkaz, Sumava, Pyreneje c) Jizerské hory, Orlické hory, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Malá Fatra Otázka Č. 2 Semena kleče zrají přibližně: a) 12 měsíců b) 24 až 30 měsíců c) 12až 18 měsíců Otázka Č. 3 V alpínském stupni Krkonoš rostou tyto rostliny: a) prvosenka nejmenší, prstnatec širolistý, vranec jedlový, všivec bahenní, tolije bahenní b) kleč horská, plavuník alpský, koniklec bílý, bo­ růvka černá, smetánka lékařská c) česnek hadí, sasanka narcisokvětá, violka psí, náholník jednoúborný, rozrazil chudobkovitý Otázka Č. 4 Které z uvedených rostlin jsou typické ve čtyřech výškových stupních Krkonoš: submontánní montánní subalpinský alpinský a) lilie, zlatohlávek, smrk ztepilý, všivec bahenní, jestřábník al ps ký b) bažanka vytrvalá žebrovice, ruz. lilie zlat., vra­ necjedl. c) bříza karpatská, kleč horská, sasanka narcis., plavuník alpský Otázka č.5 Podle vyhlášky MŽP Č. 395/92 Sb. patří mezi zá­ konem zvláště chráněné druhy tyto v Krkonoších se vyskytující druhy cévnatých rostlin: a) sasanka narcisokvětá, bledule jarní, upolín ev­ ropský,lilie zlatohlávek, prvosenka nejmenší b) hořec tolitovitý, všivec sudetský, koniklec bílý, lomikámen vždyživý, zvonek klubkatý c) prha chlumní, mléčivec alpínský, plavuň pučivá,

34

křížencem

prvosenka vyšší, prstnatec májový Otázka Č. 6 Používání dolomitického vápence k opravám hře­ benových cest Krkonoš je nevhodné a nepřípustné, protože jde o: a) v Krkonoších nepůvodn í horninu, ze které se do p ůdy uvolňuj e fosfor, dusík, hořčík a vápník b) v Krkonoších nepůvodní horninu, ze které se do půdy uvolňuje hořčík a vápn ík a jejíž světlá barva ruší vzhled krajiny I. zóny národního parku c) nevhodnou horninu, která ruší vzhled krajiny svou světlou barvou a z níž se do půdy uvolňuje vápník a hořčík Otázka Č. 7 Myšlenkou zřídit v Krkonoších národní park se in­ tenzivně zabývali tito přírodovědci a ochranáři Usou uvedeni bez ti tu l ů): a) F. Schustler., O. Kodym, F.A. Novák, A. Zlat­ ník, Z. Vulterin b) Z. Pilous, J. Sourek, J. Veselý, J. Svoboda, J.

a) jeřáb u muku a jeřábu ptačího a v Krkonoších roste v počtu asi ISO keřů b) jeřáb u muku a jeřábu mišpulky a ve Vysokých Sudetech roste v počtu asi 100 keřů c) jeřábu mišpulky jeřábem mukem a na celém světě je známo asi ISO keřů této endemické dřevi­ ny Otázka č. 1 2 Které z uvedených horských rostlin Krkonoš patří mezi invazní druhy? a) Holcus molis a Holcus lanatus b) Rumex alpinus a Rumex longifolius c) Calamagrostis villosa a Calamagrostis epigeios Otázka č.13 Kteří zástupci jednoděložných rostlin se vyskytují v pohořích Ceské republiky ? a) L ilium bulbiferum, Triglochin palustre, Allium ursinum, Lloydia serotina, Festuca versicolor b) Paris quadrifolia, Juncus trifidus, Poa laxa, Streptopus amplexicaulis, Vignea brizoides c) Lilium martagon, Leucojum vernum, Veratrum lobelianum, Corydalis intermedia, Carex lirnosa Otázka č.14 Turistický ruch v horách má za následek a) obohacení flóry v alpínském stupni a ochuzení flóry v subalpínském stupni b) ochuzení flóry a změny v prostorovém uspořá­ dání vegetace c) změny v druhovém a prostorovém uspořádání flóry a vegetace Otázka č.15 K význačným druhům horských vrchovišť patří: a) Carex paucif1ora, Juncus filiformis, Oxycoccus palustris, Eriophorum latifolium, Empetrum her­ maphroditum b) Carex fusca, Juncus effusus, Vaccinium uligino­ sum, Trichophorum caespitosum, Scheuchzeria pa­ lustris c) Carex flacca, Eriophorum angustifolium, Vacci­ nium myrtillus, Juncus conglomeratus, Viola palu­ stris

Mařan

c) J. Ambrož, F. Schustler. J. Sourek, S. Macko, K.

Kavina

Otázka Č. 8

Teorie A-O systémů

a) vysvětluje, proč se některá místa Krkonoš nazý­

vají botanickými zahrádkami (byla poprvé zveřej­

něna v roce 1962)

b) vysvětluje zákonitosti vývoje přírody v krkonoš­

ských ledovcových karech (byla poprvé zveřejněna

v roce 1961)

c) byla poprvé zveřejněna v roce 1961 a vysvětluje

zákonitosti přírodního vývoje sudetských pohoří

Otázka Č. 9

V přirozených horských smrčinách rostou tyto

kapraďorosty:

a) papratka samičí, kapraď osténkatá, žebro vice

sleziník severní

b) papratka vysokohorská. puchýřník křehký, jino­

řadec kadeřavý, kapraď samec

c) bukovinec osladičovitý, papratka vysokohorská,

sleziník červený. žebrovice různolistá

Otázka č.l0

Z celkového počtu téměř 1300 druhů vyšších (cév­

natých) rostlin rozšířených v oblasti Krkonoš je

nepůvodních více než

a) JO %

b)20 %

c)30 %

různolistá,

Poznámka redakce: Soutěž mladých přírodovědců Veronica na požádání Správy Krkol/oš­ ské/lG Ilárodního parku.

zveřej/Tuje

Otázka č.ll

Jeřáb krkonošský (Sorbus sudetica) je vzácným

Jméno

Narozen (a):

Příjmení

Adresa bydliště Ročník

a název školy: Otázka č. 1. 2. 3. 4.

5. 6. 7. 8. 9.

10. 11. 12. 13. 14, 15. Datum odeslání:

Počet bodů

a a a a a a a a a a a a a a a

b b b b b b b b b b b b b b b

c c c c c c c c c c c c c c c Celkem:

2 2 3 3 2 3 2 3 2 3 3 3 2 3 3 39

Oznámení

Ze zápisníku státního úředníka

Obchodní střediska na okraji měst v centru zájmu Je to takový zdánlivě zapomenutý trojúhelník polí mezi dálnicí, řekou a okreskou, těsně u Brna, zvíci dobrých 40 hektarů. Je zaklíněn do území města Brna, ale paradoxně již patří samostatné obci Mod­ řicím . Kdosi pojal úmysl tento prostor využít ve prospěch nás, spotřebitelů, a také ovšem ve pro­ spěch svůj. Zrodil se záměr vystavět zde na ploše asi 23 ha středisko obchodu a služeb. Čirou náhodou je starosta Modřic zároveň jednate­ lem fmny , která chce stavbu uskutečnit. Ze strany obce tedy nehrozí žádné komplikace . Naopak, pro Modřice se stavba může stát pravým požehnáním. Posuďte sami: obrovský obchodní komplex včetně restaurace, provozovny služeb a drobného podni­ kání, čerpací stanice a parkoviště s více než třemi tisíci stání. Tak jak to funguje na okrajích západ­ ních měst; a my přece jdeme do Evropy. Získají přitom všichni: mnoho pracovních míst pro zdejší obyvatele, slušné peníze do obecní pokladny, (sta)tisíce spokojených zákazníků. A přece mi to vrtá hlavou. Jistě, ideálnější polohu aby člověk pohledal. Hned u dálniční křižovatky, v těsné blízkosti velkého města a přitom dost daleko od obytné zóny. V dosahu je pouze drůbežárna. Ale co ekologie? Ovšem, stavbu takového rozsahu je nutno zhodnotit podle zákona o posuzování vli­ vů na životní prostředí. Dostávám do rukou dokumentaci, neboť se k ní musím vyjádřit jako dotčený orgán státní správy. Mrknu se nejdříve do závěrů , a hle, autoři soudí, že vliv nebude natolik závažný, aby bránil výstavbě. Pročítám tedy jednotlivé kapitoly tam i nazpátek, abych zjistil, z čeho tento závěr vyplývá. Výsledek studia mě znovu vrhá do víru pochybností. Pomi­ nu-Ii totiž nesrovnalosti týkající se souladu s územním plánem, objevuji na několika místech tvrzení, která se zdají být přinejmenším zavádějící. Zejména jde o zábor zemědělské půdy a vliv do­ pravy. Stručně řečeno, dle dokumentace: - zábor 23 ha nepřináší žádný problém, protože se stejně u dálnice k zemědělské výrobě nehodí; - existence střediska sice přinese zvýšenou intenzi­ tu dopravy, avšak vzhledem k obecně očekávané­ mu nárůstu automobilismu půjde o zvýšení nevý­ znamné. Řekl bych, že se jedná o klíčový moment, jak chá­ pat trvale udržitelný rozvoj. Podobné záměry ne­ jsou v rámci republiky ojedinělé. A já prosím o za­ myšlení nad otázkami, které trápí státního úřední­ ka: I. Uskutečnění záměru není očividně nezbytné. Na­ víc jde o zařízení regionálního výmamu, které však není do regionální úrovně koncepčně včleněno. Je ospravedlnitelné za těchto okolností mávnout ru­ kou nad kusem zemědělské půdy, mající koneckon­ ců i mnoho dalších funkcí? 2. Intenzita dopravy se bude zvyšovat tak jako tak, tvrdí dokumentace. Ale proč vlastně? Není to ná­ IlOdou právě proto, že se budou mj. stavět podobná zařízení, přímo podněcující rozvoj individuální do­ pravy? Všichni vidíme, kam podobný rozvoj smě­ řuje v západních zemích. Musíme je ve všem kopí­ rovat? Napsal jsem negativní stanovisko. Očekávám tedy pos udek a veřejné projednání a přemítám, zda jsem náhodou nezahájil boj proti větrným mlýnům .

Miroslav Rokos

Lanovka na Praděd nebude, aneb snaha nebyla marná 100Iského ročníku Veronicy jsme v naše hory v turistické atrakce informovali o "pozoruhodných" záměrech pFed­ stavitelů Vrbna pod Pradědem a okolních obcí vy­ budovat v obci Vidly velkolepé turistické a lyžaFské stFedisko doplněné lanovkou na nejvyšší morav­ skou horu. Tento plán byl dokonce již zakompono­ ván do nedávno přijatého územního plánu velkého územního celku Jeseníky. Proti projektu se postavi­ la jak státní ochrana pFírody, reprezentovaná zde Správou CHKO Jeseníky, tak rada nevládních or­ ganizací, z nichž nejaktivnější byla Sojka - Přátelé Jeseníků. Jak se zdá, úsilí Sojky bylo úspěšné. Ale o tom již více následující sdělení. (red) V pátek 10. února 1995 se v Karlovicích (okres Bruntál) uskutečnilo jednání zástupců MěÚ Vrbno pod Pradědem (místostarosta ing. Zdeněk Babka), představitelů Karlovic (ing. Svrček) a zástupce podnikatelů (L. Pavézka) s představiteli ekologické organizace Přátelé Jeseníků - SOJKA, jejím před­ sedou Martinem Míčkem a dalšími členy . Tématem jednání byla budoucnost a rozvoj cestov­ ního ruchu na Vrbensku a v okolí v korttextu ochrany přírody a krajiny Jeseníků. Toto jednání může znamenat zásadní obrat v patové situaci, v níž se vzájemné kontakty ochránců přírody a za­ stánců rozvoje cestovního ruchu nacházely. V prů­ běhu jednání totiž dospěly zúčastěné strany k před­ běžné dohodě v doposud sporné otázce týkající se často zmiňovaného areálu Vidly. Představitelé PJ - SOJKA vysvětlili význam a nut­ nost zachování neporušené přírody CHKO Jesení­ ky, zejména této citlivé části - oblasti Videi i s ohledem na jejich důležitost pro nenásilný cestovní ruch. Toto vysvětlení zastánci rozvoje cestovního ruchu akceptovali, a vedOUCÍ komise pro jeho rozvoj ing. Babka přislíbil, že podnikne kroky k odstranění sporné části územněplánovací dokumentace - ma­ pové přílohy Č.S - tzv. Alternativy lyžařského vyu­ žiti severovýchodních svahů Pradědu - tedy areálu Vidly i ze směrné části územního plánu VÚC Jese­ níky. Ochránci přírody naopak přislíbili spolupráci a po­ moc při rozvoji a popularizaci nenásilného cestov­ ního ruchu na Vrbensku, při hledání jeho dalších možností, včetně využití svých kontaktů se zahra­ ničními organizacemi, které v tomto perspektivním oboru cestovního ruchu (založeném na ochraně, citlivém přístupu k původní, člověkem nenarušené přírodě a krajině) vyvíjejí činnost. Tím, že se představitelé města Vrbna pod Pradě­ dem rozhodli odstranit spornou část územního plá­ nu VÚC si Vrbno a okolí otevřelo možnost být jedním z prvních měst naší republiky, která jdou cestou nenásilné turis tiky, cestou přátelského sou­ žití s okolní krásnou přírod ou. Ve

třetím čísle

článku Proměníme

Martin Míček

CojeSOJKA ? Na podzim roku 1994 vzniklo občanské sdružení .. Přátel Jeseníků - SOJKA". (Společnost pro Obno­ vu Jesenické KrAjiny .) Působnost je vymezena územím okresů Bruntál, Sumperk, Jeseník a sídlem je Krnov. Cílem a náplní činnosti sdružení je ochrana přírody a krajiny Jeseníků a také podpora ,,nenásilného ce­ stovního ruchu".

Konkurz na jméno nadace Environmental Partnership Přestože se již mezi ekologickými nevládními or­ ganizacemi vžil název Environmental Partnership, považujeme toto anglické jméno za málo vhodné pro další používání naší nadací v České republice. Mimo jiné i proto, že je pro ostatní veřejnost nes­ rozumitelné, těžko vyslovitelné a nečeské . V sou­ vislosti s osamostatňováním nadace jsme se roz­ hodli změnit její název. Nové jméno by mělo být krátké (jedno až dvouslovné) a mělo by vystihovat činnost nadace, která je zaměřena na podporu eko­ logických projektů s účastí veřejnosti, účast veřej­ nosti na rozhodování o věcech veřejných a podpo­ ru spolupráce mezi nevládními organizacemi, stát­ ní správou a samosprávou. Environmental Part­ nership chce i nadále podporovat projekty nezisko­ vých ekologických organizacf, proto se na Vás ob­ racíme žádostí o zaslání návrhů nového jména pro naši nadaci. Vítězný návrh bude oceněn částkou 1000 Kč. Environmental Partnership si vyhrazuje právo nevybrat vítězný návrh. Uzávěrka pro návrh nového jména je 22.dubna 1995 ve 12:00 hod.

Konkurz na logo nadace Environmental Partnership Současně s konkurzem na nové jméno vypisuje na­ dace Environmental Partnership i konkurz na logo (značku). Všechny návrhy budou posouzeny ev­ ropskými kancelářemi nadace Environmental Part­ nership v květnu a vybraný návrh budou společně používat všechny kanceláře (ČR, Polsko, Sloven­ sko, Maďarsko). Vítězný návrh zpracovaný do fi­ nální podoby bude oceněn částkou 10.000 Kč. En­ vironmental Partnership si vyhrazuje právo nevy­ brat vítězný návrh. Uzávěrka pro návrh nového 10­ gaje 15. května 1995 v 12:00 hod . Na Vaše návrhy se na adrese Environmental Part­ nership, Panská 9,60200 Brno těší

Mirek Kundrata, Tomáš Růžička, Jitka Ficová

Podpora přeshraniční spolupráce v životním prostředí Za finanční podpory nadace Pew Charitable Trust vyhlašuje Environmental Partnership konkurz na projekty přeshraniční spolupráce pro neziskové organizace. Podmínkou udělení grantu v maximál­ ní výši 8000 amerických dolarů je úzká spolupráce s neziskovými organizacemi nebo místní samos­ právou na řešení ekologických problémů příhra­ niční oblasti z druhé strany hranice. Stejný kon­ kurz je vyhlášen i na Slovensku a v Polsku, proto je možné, aby spolupracující organizace z těchto zemi požádali o část finančních prostředků spoje­ ných s realizací projektu na příslušných kancelá­ řích nadace Environmental Partnership na Sloven­ sku respektive v Polsku. Prioritními oblastmi pro účely tohoto konkurzu jsou příhraniční oblast se Slovenskem a hraniční oblasti v severních Čechách, známé jako .. černý trojúhelnik". Hlavní důraz je kladen na projekty ře­ šící problematiku odpadních vod, odpadového hospodářství a ochrany a obnovy lesa. Nicméně projekty z jiných hraničních regionů i oborového zaměření nejsou z konkurzu vyloučeny.

35

První uzávěrka pro žádosti o grant je 15. května v 15:00 hod., další pak \3. listopadu ve 13:00 hod. Součástí žádosti musí být kopie registrace žádající organizace a potvrzení spolupráce na projektu od zahraničních partneru. Bližší informace podá kan­ celář nadace Environmental Partnership, Panská 9, 602 00 Brno.

Stipendium na ochranu krajiny Nadace Environmental Partnership pořádá ve spo­ lupráci s americkou organizací The Atlantic Center for the Environment již čtvrtý ročník stipendia za­ měřeného na ochranu krajiny a princip sdílení zod­ povědnosti za hospodaření v krajině známý pod pojmem "Iand stewardship". Měsíční program v severovýchodní části USA se uskuteční v listopadu a přihlášky zájemců přijímá kancelář do 15. května 1995. Podrobnosti a požadavky na kandidáty jsou k dispozici v kanceláři EPCE na adrese: Panská 9, 60200 Brno.

Letní škola Rezekvítku je určena pro začínající vedoucí kroužků a oddílů všech dětských organizací, kterým je sympatická ekologická výchova a chtějí se jí dále věnovat. Smyslem školy je přiblížit účastníkům zásady trva­ le udržitelného života, ekologické etiky a d ůklad­ něji nahlédnout do tvořivé ekopedagogiky, tak, aby vše získané mohli absolventi školy snadno využít ve své další mimoškolní práci s dětmi. Podmínkou přijetí je věk mezi 16-22 lety, nejvýše jednoroční souvislá praxe ve vedení dětí v zájmovém kroužku či dětské organizaci a ' odhodlání věnovat velkou část svého volného času dětem. Termín školy je stanoven na 30. července-5. srpna 1995. Letní škola se uskuteční v terénní základně Na pasíčce nedaleko Lysé hory v Beskydech. Účastnický po­ platek by neměl převýšit 450 Kč s tím, že jízdné do místa školy a zpět bude účastníkům proplaceno. V ceně je zahrnuto ubytování a strava. Letní školu pořádají společně Rezekvítek - sdružení pro mi mo­ školní ekologickou výchovu dětí v Brně a Lipka ­ dům ekologické výchovy v Brně. Přihlášky zasílej­ te prosím na společnou adresu Lipky a Rezekvítku - Lipová 20, 60200 Brno, k telefonu (05 43 21 12 64) chtějte Aleše Máchala nebo Hanu Korvasovou. (red) Společně v ekologickém poradenství v průběhu roku 1994 se uskutečnilo mnoho jedná­

ní a setkání nevládních organizací zaměřených na ekologické poradenství, a to jak organizaci měst­ ského typu - Rosa, České Budějovice, Vita Ostrava a Veronica Brno, tak organizací zaměřených na venkovskou krajinu - Adonis Mikulova Kosenka Valašské Klobouky. Tato setkání byla vyvolána přirozenou potřebou spolupráce a výměny zkuše­ ností a vyústila v ustanovení neformální a otevřené sítě ekologických poraden. Své potřeby, spojené zejména s profesionalizací vlastní práce a snahou o zajištění kontinuity ekologického poradenství,

zformulovaly zúčastněné organizace do společné­

ho projektu.

Tento projekt, zaměřený na podporu vzájemné ko­

munikace spolupracujících center a na zajištění pracovních míst ekologických poradců, kteří se po­ dílejí na vzniku vzdělávacího programu a sami ab­ solvují jeho jednotlivé stavební prvky, byl předsta­ ven několika zahraničním nadacím s žádostí o pří­ padné financování. Po důkladném projednání byl na konci roku 1994 síti ekologických poraden při­ dělen nadací The Rockefeller Brothers Fund grant ve výši 55 000 USD ročně s možností trvání až tři roky. Tento grant bude využívat II pracovníků všech pěti center a bude sloužit k vybudování sta­ bilního vzdělávacího systému pro lidi pracující v takových povoláních zaměřených na péči o životní

36

prostředí, která vycházejí z potřeby a nutnosti ko­ munikace mezi jednotlivými partnery či zájmový­ mi skupinami (profesionální či dobrovolní pracov­ níci nevládních organizací zaměřených na ekolo­ gické poradenství, pracovníci samosprávných or­ gánů - městský ekolog, či orgánů státní správy, lo­ kální politici, pracovníci médií apod.). V neposlední řadě očekáváme využití grantu pro podporu vzdělávání či vyškolení dalších zájemců o práci v ekologickém poradenstvi. Ekologické poradenství se začalo v České republi­ ce rozvíjet po roce 1989 jako nový směr činnosti již existujících nevládních organizací, či v organi­ zacích nově vzniklých. Je zaměřeno na preventivní péči o životní prostředí, která je dostupná každému občanovi, který se zamýšli nad svým každodenním chováním. Ekologické poradny vycházejí mimo ji­ né ze zkušeností ekologických poradců řady evrop­ ských zemí, kteří jsou sdruženi v Evropské asocia­ ci ekologických poradců. Ekologická poradna Ve­ ronica byla mimořádným členem této evropské or­ ganizace od roku 1991, v roce 1993 se stala čle­ nem řádným. (red) Kontaktní adresy: Veronica Yvon na Gaillyová Panská 9 p.p. 91, 60191 Brno tel. 05 4221 0561

Adonis Lada Ptáček Náměsti 32 692 Ol Mikulov tel. 0625 3829 Rosa

Kosenka Mirek Janík Brumovská I1 766 Ol Valašské Klobouky tel. 06362145

VITA Johanisová Věra Jakubková Prašná 2 Gen. Janouška 4 37006 České Budějovice 70200 Ostrava tel. 038 31247 tel. 069 57697

Odešel dobrý člověk Josef Vavroušek bude velmi chybět. Uvědomo­ vali jsme si to všichni, kdož jsme ho znali a s úz­ kostí celý týden sledovali, jak se vytrácí naděje, že se z tatranských hor vrátí živý. Patřil k těm vzácným lidem, kteří vlastním životem naplňo­ vali ušlechtilé myšlenky, jež prosazovali. Svůj postoj k životu vyjádřil při formulaci cílů Spo­ lečnosti pro trvale udržitelný rozvoj, již založil a jíž byl předsedou. Je to "hledání cest k trvale

udržitelnému rozvoji, k přibližovállí se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie mezi clověkěm a přírodou s cílem zachovállí života ve v.fech jeho formách a ochrallY přírody jako cel­ ku." Svůj ideál harmonického vztahu člověka a přírody vytrvale, neúnavně a nezištně prosazo­ val. Připomeňme si alespoň to, že v době relativ­ ně krátkého působení ve funkci federálního mi­ nistra životního prostředí se mu podařilo prosadit přijetí prvního zákona o životním prostředí v na­ šem státě a celé řady dalších zákonů v oblasti pé­ če o životní prostředí. Ministerská funkce jej ne­ změnila, byl dál skromný, pracovitý a obětavý. Naposledy jsme se s ním setkal na moravsko-slo­ venském pomezí ve Strání na tradičním novoroč­ ním střetnutí českých a slovenských příznivců Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj. Tančil a zpíval při cimbálové muzice a byl plný optimis­ mu a důvěry v to, že se vize o harmonii člověka a př í rody bude postupně naplňovat. Doufám, že měl pravdu. Bez něj to ovšem bude těžší. Antonín Buček

Naďa

Josef Vavro ušek pfijedné ze svých diskusí v Do­ mě ochránců přírody v Brn ě. Foto Petr Michl