Studované území
4. STUDOVANÉ ÚZEMÍ Řeka Morava byla vždy tajemná a hrozivá, plná utajené síly. Někdy plynula tiše krajinou, jindy strhávala travnaté břehy, keře a stromy, rozlévala kalné vody daleko do polí a luk, vše kolem sebe měnila v jedno veliké jezero. Po staletí opouštěla své koryto, dokud ji lidé nespoutali v regulovaném řečišti... (Lisická & Reichmann 1976).
Řeka Morava byla, je a bude symbolem života celého území od svého pramene až po ústí do Dunaje. Podílí se na vytváření podoby krajiny, modeluje reliéf. Je také zrcadlem krajiny a v posledních dvou tisíciletích i činnosti člověka.
4.1 POVODÍ ŘEKY MORAVY Území povodí řeky Moravy leží v jihovýchodní části České republiky. Jedná se o přirozený územní celek na předělu Českomoravské vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie. Hydrologicky náleží k úmoří Černého moře. Plocha tohoto území České, Slovenské a Rakouské republiky po ústí do Dunaje je 26 579,7 km2 (Vlček a kol. 1984). Nejvyšším místem povodí v České republice je Praděd (1 491 m n. m.), nejnižším pak soutok s Dyjí (148 m n. m.). Výškové rozpětí území tedy činí 1 343 m (Matějíček 1996). Území povodí Moravy v České republice má jen vlastní vody, žádný z větších vodních toků do tohoto území ze zahraničí nepřitéká, pouze řeku Dyji v horní části povodí tvoří Německá Dyje přitékající z Rakouska. Délka vodohospodářsky významných toků je 3 747 km, ostatních toků je 30 tis. km (Matějíček 1996). Na vodních tocích celého povodí je umístěna řada vodohospodářských objektů. Nejdůležitější jsou vodní nádrže (přehrady, rybníky) a jezy. Na území celého povodí Moravy je v provozu 34 nádrží o celkovém objemu 569 mil. m3. Vodní nádrže jsou vybudovány ve větším rozsahu v dílčím povodí Dyje (20), v dílčím povodí Moravy je míra jejich akumulace nižší (14) (Matějíček 1996). Podle Ungermana (1996) bylo z celkového počtu 67 sledovaných toků v povodí Moravy 73% řek v ekologicky nevyhovujícím stavu. V oblasti kvality vody však bylo po roce 1990 zaznamenáno výrazné zlepšení. Došlo k radikálnímu poklesu vypouštěného znečištění. Rovněž pokles intenzity zemědělské výroby měl ve svých důsledcích pozitivní vliv na plošné znečištění toků. V povodí Moravy došlo k zastavení výroby většiny cukrovarů a byla postavena nebo rozšířena většina čistíren odpadních vod. Pozitivní vývoj ve kvalitě vody lze dokumentovat na organickém znečištění, které pokleslo od roku 1990 do roku 1998 o 83% 29
Studované území
(Kinkor 1999). Rovněž výsledky sledování více než 125 mikropolutantů v kritických úsecích celého povodí, uskutečněné Výzkumným ústavem vodohospodářským v Brně, poukazují na trend postupného zlepšování stavu jakosti povrchové vody (Bernardová 2004). V dnešní době žije v povodí Moravy 2,7 mil. obyvatel, to je více než čtvrtina obyvatel ČR (Matějíček 1996). Jsou zde významná sídelní, kulturní a hospodářská centra republiky. V jejím povodí jsou chráněny vzácné přírodní lokality Národního parku Podyjí a chráněných krajinných oblastí např. Moravský kras, Pálava a Litovelské Pomoraví.
4.1.1 Řeka Morava Rozhodující toky povodí Moravy jsou řeky Morava a Dyje. Vytvářejí dva hydrologicky téměř rovnocenné celky: povodí řeky Dyje a povodí vlastní řeky Moravy nad soutokem s Dyjí. Řeka Morava pramení na jižních svazích Králického Sněžníku ve výšce 1380 m n. m. Nejprve protéká hornatinou Králického Sněžníku, dále pak Branenskou vrchovinou a Mohelnickou brázdou. Střední část toku se nachází na území Hornomoravského úvalu a dolní úsek v Dolnomoravském úvalu, kde se tato řeka stáčí k jihozápadu. Na společné česko-slovensko-rakouské hranici přibírá zprava řeku Dyji a pod zříceninou hradu Děvín v nadmořské výšce 136 m n. m. ústí zleva do Dunaje. Její celková délka je 329 km, z čehož 258 km protéká územím České republiky (Raplík a kol. 1989). Plocha dílčího povodí řeky Moravy (nad Dyjí) na našem území je 10 691 km2 (Matějíček 1996).
4.1.2 Řeka Dyje Řeka Dyje vytváří od pramenů dva samostatné toky, Moravskou Dyji pramenící ve výšce 635 m n. m. v Brtnické vrchovině a Německou Dyji pramenící u Schweiggersu v Dolním Rakousku. Obě Dyje se stékají u Raabsu v Rakousku v nadmořské výšce 410 m n. m. a tvoří společnou Dyji (Matějíček 1996). Ta po soutoku protéká rakouským územím a jižně od obce Uherčice přitéká na území ČR. Po zhruba 15 km vtéká do údolní nádrže Vranov. Dále pak až po Znojmo protéká Jevišovickou pahorkatinou a zároveň, jako součást Národního parku Podyjí, tvoří státní hranici s Rakouskem. Pod Znojmem vtéká do Dyjskosvrateckého úvalu, kterým teče až do údolních nádrží Nové Mlýny, a v závěrečném úseku před jejím ústím protéká sníženinou Dolnomoravského úvalu. U obce Moravský Svätý Ján v nadmořské výšce 148 m n. m. ústí zprava do řeky Moravy. Plocha dílčího povodí řeky Dyje je 13 419 km2 (Vlček a kol. 1984) a její celková délka na našem území je 209 km (Matějíček 1996).
30
Studované území
4.2 VODOHOSPODÁŘSKÉ ÚPRAVY NA ŘEKÁCH MORAVĚ A DYJI Úprava řeky Moravy, jako i jiných toků na našem území, se připravovala několik století. V literatuře je zmiňován nespočet různých projektů, dokonce již od doby vlády Karla IV. ve 14. století (Krátký & Löw 2005). Většina jich ale z různých důvodů zůstala jen v představách, případně na papíře. Nejstarší pokusy úprav toků souvisí s hospodářským využitím (odvodňování, zavlažování, doprava, získání elektrické energie) a v neposlední řadě také s ochranou měst a zemědělské půdy před povodněmi (www.batakanal.cz). V polovině 17. století se objevuje myšlenka plavebního propojení Moravy s Odrou a od 18. století se pak uvažuje o spojení Moravy s Labem. Žádný z těchto záměrů se však i přes intenzívní a dlouhodobé projednávání a přepracovávání plánů nikdy neuskutečnil. I v současné době občas vypluje na povrch myšlenka plavebního kanálu Odra-Labe-Dunaj, avšak zatím bez valného výsledku (www.sweb.cz). Velké povodňové škody na řece Moravě v polovině 19. století vyvolaly velkou iniciativu měst a obcí, která vyústila v interpelaci poslanců na zasedání sněmu v roce 1875 (www.sweb.cz). Regulace řeky Moravy a jejích přítoků byla tehdy považována za nezbytnou podmínku povznesení zemědělství na Moravě. Projekt z roku 1877 uvádí jako hlavní příčinu velkých záplav erozi půdy, zanášení vodních toků a nedostatečnou kapacitu jezů a navrhuje zalesnění holých strání, zachycení vody v malých retenčních nádržích a systematickou úpravu řeky Moravy. Jednání a diskuse kolem koncepce a variant projektu však trvaly déle než čtvrt století. Výsledné řešení projektu pak ovlivnilo vydání vodocestného zákona v roce 1903 (www.sweb.cz). První regulace hlavního toku řeky Moravy, které spočívaly především v napřímení toku prokopáním meandrů, byly provedeny až v roce 1918, avšak stěžejní fáze vodohospodářských úprav byla zahájena mnohem později, v únoru 1968. Postupně byla upravena řeka Morava od Hodonína až po Lanžhot a řeka Dyje v úseku Nové Mlýny – Břeclav. Koncem roku 1988, kdy byly dokončeny závěrečné práce v prostoru soutoku řek Moravy a Dyje a na výstavbě nádrží vodního díla Nové Mlýny, skončilo dvacetileté období intenzívní vodohospodářské výstavby (Matějíček 1990). V nivě řeky Moravy již téměř neexistuje souvislý úsek přírodní krajiny, kterou by člověk výrazně nepozměnil. Výjimky tvoří niva v Litovelském Pomoraví, Národní přírodní rezervace Zástudánčí a úsek zachovalých meandrů mezi Bzencem a Rohatcem. Další úsek řeky Moravy s víceméně neporušenou krajinou se nachází v Záhorské nížině na území SR a je chráněn
31
Studované území
v rámci CHKO Záhorie. Dochoval se díky tomu, že ležel v hraničním pásmu, kde byly značně omezeny hospodářské aktivity a prakticky znemožněn přístup pro běžné občany.
4.3 SLEDOVANÉ ÚSEKY Studované území je situováno do oblasti soutoku řek Moravy a Dyje. Vybrány byly tři na sebe navazující úseky, dva na řece Moravě a jeden na řece Dyji (Obr. 1).
4.3.1 Český úsek řeky Moravy První úsek na řece Moravě byl sledován od vakového jezu na ř. km 92,8 u obce Moravská Nová Ves po soutok s řekou Dyjí (ř. km 70), tj. v délce 22,8 km (Obr. 1). Řeka Morava tvoří v tomto úseku česko-slovenskou hranici. Průměrný roční průtok nad soutokem s řekou Dyjí je 65 m3s-1 (Matějíček 1996) a Q364 je 5,92 m3s-1 (Raplík a kol. 1989) (Q364 je průtok dosažený nebo překročený v průměru po dobu 364 dní v roce). Vodohospodářské úpravy byly v tomto úseku uskutečněny v letech 1969-1982. Nová trasa toku sleduje původní směr s tím, že byly napřímeny meandry a s ohledem na budoucí splavnění v rámci plánovaného průplavního spojení Dunaj-Odra-Labe byl použit kritický poloměr oblouků 800 m (Matějíček 1981). Slepá ramena a odříznuté meandry byly částečně zasypány a zbývající byly ponechány Hodonín
jako odstavená ramena (Obr. 2). V současné době
CZ
nemají
ichtyofaunu
žádný
tyto
lokality
význam,
pro
neboť
říční jejich
Břeclav
propojení s hlavním tokem je nefunkční (Jurajda
Dyje
& Peňáz 1994). Odstraněním meandrů se zkrátila délka toku o více než 40% původní délky (Obr. 3) a zvýšil se
Morava
sklon dna. K zajištění sklonu dna bylo v korytě A
SK
sledovaného
úseku
vybudováno
několik
objektů
sloužících vodárenským a zemědělským účelům. Jsou to pevný betonový stupeň (ř. km 74,1; výška 1,4 m), pevný zdrsněný skluz (ř. km 79,5; výškový rozdíl 1,5 m), betonový práh (ř. km 85,4; výška 1,9 m) a vakový jez s prahem (ř. km 92,8; výška 1,5 m). Obrázek 3. Původní tvar koryta a délka dolních úseků řek Moravy a Dyje před provedením regulací s vyznačením rozsáhlého záplavového území (podkladová mapa poskytnuta sdružením Unie pro řeku Moravu).
32
Studované území
Hodonín
Česká republika Břeclav
Slovenská republika
slovenský úsek řeky Moravy
Rakousko
Morava
úsek řeky Dyje
Dyje
český úsek řeky Moravy
Morava
CR SR A
Dunaj
Suchohrad N LEGENDA: inundační území 0 km
jez hranice sledovaného území odříznuté meandry nebo slepá ramena
5 km
Dunaj
Obr. 1. Sledované úseky řek Moravy a Dyje v letech 2002-2004.
33
Studované území
Byla provedena soustavná úprava koryta na převedení Q100 (770 m3s-1) s bezpečností 0,5 m. Nové koryto má tvar dvojitého lichoběžníku. Dno má šířku 56 m, svahy kynety mají výšku 2,7 až 4,0 m a jsou opevněny kamenitým pohozem velikosti 30-80 cm. Berma má proměnlivou šířku od 3,8 do 24,9 m. Svahy hráze mají sklon 1:3 a korunu širokou 5 m (Matějíček 1981). Ze spodní strany není tento úsek výrazně oddělen od rakousko-slovenského úseku řeky Moravy, který byl vybrán jako druhý studovaný úsek řeky Moravy. Pro lepší rozlišování v této práci je první sledovaný úsek řeky Moravy nazván jako „český“ a druhý sledovaný úsek jako „slovenský“ i přesto, že toto označení plně neodpovídá skutečnosti.
Obr. 2. Hlavní tok českého úseku řeky Moravy (foto P. Jurajda) včetně odříznutého meandru na leteckém snímku (foto Povodí Moravy, s.p.).
4.3.2 Slovenský úsek řeky Moravy Druhý úsek na řece Moravě (Obr. 4) byl sledován od soutoku s řekou Dyjí (ř. km 70) po Suchohrad (ř. km 33), tj. po délce 37 km (Obr. 1). Řeka Morava v tomto úseku tvoří rakousko-slovenskou hranici. Průměrný roční průtok řeky Moravy při ústí do Dunaje je 120 m3s-1 (Vlček a kol. 1984) a Q364 je 16,39 m3s-1 (údaj byl získán od Slovenského hydrometeorologického ústavu). V tomto sledovaném úseku bylo v letech 1931-1964 provedeno celkem 10 tzv. průkopů, kterými se odstranily největší meandry toku (Holčík 1996). Nová trasa určující zároveň i novou státní hranici byla dohodnuta společně s rakouskou stranou, aby se vyrovnala plocha území, které musely oba státy nevyhnutelně odstoupit. Odříznuté meandry byly ponechány jako odstavená ramena. Ve sledovaném úseku zůstala na slovenské straně napojena na hlavní tok pouze dvě slepá ramena (Moravský Svätý Ján a Suchohrad) (Kosorínová 2001). Na úsecích mezi jednotlivými průkopy bylo upraveno
34
Studované území
pouze opevnění břehových linií, a to kamenným pohozem velikosti 30-80 cm ve sklonu 1:2 až po 1 m širokou bermu. Svah nad bermou má sklon 1:3 a je zpevněn jen vegetačním pokryvem (Holčík 1996). Šířka dna byla stanovena na 55-60 m. Na slovenské straně byly hráze s bezpečnostním převýšením koruny 70 cm vystavěny ve velké vzdálenosti od hlavního koryta (200-2000 m). Poměrně velký prostor v mezihrází zahrnujícící lužní lesy, louky a odříznuté meandry je zaplavován několikrát ročně.
Obr. 4. Hlavní tok řeky Moravy a příklad pláže ve sledovaném slovenském úseku (foto P. Jurajda).
4.3.3 Úsek řeky Dyje Třetím sledovaným úsekem o délce 26,7 km byla řeka Dyje od jezu v Břeclavi (ř. km 26,7) po soutok s řekou Moravou (ř. km 0) (Obr. 1). Průměrný roční průtok řeky Dyje u ústí do Moravy je 43,8 m3s-1 (Vlček a kol. 1984) a Q364 je 8,12 m3s-1 (Matějíček 1996). Zásadní vodohospodářské úpravy řeky Dyje byly zahájeny roku 1968 pracemi v úseku Nové Mlýny – Břeclav a dokončeny byly v roce 1985 úpravou dolního toku Dyje v oblasti česko-rakouské hranice. V těchto místech byly provedeny průkopy odstraňující největší meandry toku. Nová trasa a státní hranice byly řešeny opět spolu s rakouskou stranou, aby došlo k úplnému vyrovnání zabíraného a ztraceného území. Odříznuté meandry byly ponechány jako odstavená ramena. V hlavním toku zůstala ve sledovaném úseku řeky Dyje z české strany napojena pouze tři slepá ramena. Byla provedena úprava koryta, jejíž podstata spočívá ve zvýšení průtočnosti vytvořením dvojitého lichoběžníkovitého profilu s kynetou širokou 30 m. Její svahy jsou opevněny kamenitým pohozem velikosti 15-25 cm. Na bermách byly prováděny jen vegetační úpravy. Průtočný profil uzavírají ochranné hráze vysoké 2-4 m (Matějíček 1981). Přes město Břeclav nebylo možné průtočný profil koryta Dyje zvětšit, a proto bylo vybudováno
odlehčovací
rameno
(Včelínek)
s nápustným
objektem.
Ochranné 35
Studované území
protipovodňové hráze mezi 0. až 18. ř. km byly vybudovány ve vzdálenosti 20 až 600 m od hlavního koryta. Prostor v mezihrází pokrytý lužními lesy a loukami (přibližně 1200 ha) je každoročně zaplavován jakmile Dyje dosáhne průtokového stavu 140 m3s-1 a výše (Lusk a kol. 2001; Obr. 5). Horní hranici sledovaného úseku tvoří jez v Břeclavi vysoký 3,1 m (ř. km 26,7) a vybudovaný v letech 1954-1957, který tvořil nepřekonatelnou migrační překážku pro ryby až do roku 2005, kdy na něm byl vybudován nový rybí přechod.
Obr. 5. Hlavní tok řeky Dyje pod Břeclaví a záplava aluvia řeky Dyje v oblasti soutoku s řekou Moravou (Košárské louky; foto P. Jurajda).
4.4 GEOMORFOLOGICKÁ, HYDROLOGICKÁ A TEPLOTNÍ CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÝCH ÚSEKŮ Zájmové území Dyjskomoravské údolní nivy leží v nejnižší části geomorfologického celku Dolnomoravský úval. Její reliéf má charakter roviny a vyznačuje se mimořádně malou vertikální zonací (výškový rozdíl pouze 23 m). Šířka údolních niv mírně kolísá, niva Moravy před spojením je široká asi 4 km, niva Dyje asi 3,5 km. Spojená niva dosahuje šířky kolem 8 km (Demek 1965). Celková mocnost sedimentů v této oblasti kolísá v rozmezí 5-30 m, jedná se především o štěrkopísečné náplavy, spraše, sprašové hlíny, váté písky a nivní hlíny (Czudek 1997). Srážkově patří studované území k suchým, průměrné roční úhrny srážek dosahují 500600 mm. Z hlediska ročního chodu srážek patří sledované území ke kontinentálnímu typu vyznačujícímu se srážkovým maximem v létě (červenec) a minimem v zimě (únor) (Quitt 1971). Teplota vzduchu je nejvýznamnějším klimatotvorným prvkem charakterizujícím prostředí. Moravská i slovenská část sledovaného území patří jak v České, tak ve Slovenské republice
36
Studované území
k nejteplejším oblastem. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují okolo 9 °C, nejteplejším měsícem roku je červenec a nejchladnějším leden. Dynamika průtoků sledovaných úseků řeky Moravy má přirozený charakter určovaný odtokem vody z povodí po srážkách anebo při tání sněhu. Časový průběh průtokových vln je však urychlen regulací a kanalizací hlavního koryta řeky Moravy. Hydrologická situace řeky Dyje ve sledovaném úseku je řízena manipulací vodní elektrárny na údolní nádrži Nové Mlýny (ř. km 46). Dlouhodobě nízké průtoky a jejich minimální dynamika je jedním z negativních vlivů manipulace a kumulativně se projevuje zejména na dolním toku řeky Dyje. Hydrologický režim byl hodnocen na základě dat poskytnutých Českým (ČHMU) a Slovenským (SHMU) hydrometeorologickým ústavem z monitorovacích stanic Lanžhot (česká Morava), Záhorská Ves (slovenská Morava) a Ladná (řeka Dyje). Dlouhodobý průměr denních průtoků řeky Moravy (roky 1991-2006) a Dyje (roky 1999-2006) vykazují nejvyšší průtokové stavy v měsících jarního tání sněhové pokrývky, především v březnu. Zhruba od května vodní hladina pozvolně klesá až na letní minima, většinou srpnová. Podrobné rozložení průměrných denních průtokových stavů v jednotlivých úsecích ukazuje Obrázek 3. Hodnoty průměrných měsíčních a ročních průtoků a hodnoty ročních sum průtoků jsou shrnuty v Tabulce 1. Říční teplotní režim byl hodnocen na základě denních teplot získaných od ČHMÚ a SHMÚ ze stejných monitorovacích stanic jako průtoky. Teplotní rozložení během roku má průběh typický pro středoevropské nížinné řeky středního pásma. Vyznačuje se nízkými teplotami v zimě a postupným narůstáním teplot během jarních měsíců až na letní maxima (Obr. 4). Hodnoty průměrných měsíčních a ročních teplot a hodnoty ročních sum teplot jsou shrnuty v Tabulce 2.
37
Studované území
(m3/s)
(m3/s)
400
300
česká Morava 2002 350
(m3/s) 600 Dyje 2002
slovenská Morava 2002
250
500
200
400
150
300
100
200
50
100
0
0
300 250 200 150 100 50 0 350 česká Morava 2003
500
250
slovenská Morava 2003
Dyje 2003
300 250 200 150
200
400
150
300
100
200
50
100
100 50
0
0 350
česká Morava 2004
0
250
500 slovenská Morava 2004
Dyje 2004
300 200
400
150
300
100
200
50
100
250 200 150 100 50 0
0 leden květen září červenec listopad březen prosinec říjen únorn dubenn červenn srpen n n
0 leden
květen září březen červenec listopad prosinec únorn říjen dubenn červenn srpen n n
březen leden květen září červenec listopad prosinec únorn říjen dubenn červenn srpen n n
Obr. 3. Průtokové stavy ve třech sledovaných úsecích řek Moravy a Dyje v letech 2002-2004. 38
Studované území
(°C)
(°C)
(°C)
30
30
30
slovenská Morava 2002
Dyje 2002
česká Morava 2002 25
25
20
20
15
15
15
10
10
10
5
5
5
0
25 20
0
0 česká Morava 2003
Dyje 2003
slovenská Morava 2003
25
25
25
20
20
20
15
15
15
10
10
10
5
5
5
0
0
25
0 Dyje 2004
česká Morava 2004 25
25
20
20
20
15
15
15
10
10
10
5
5
5
0
0
0 leden květen červenec září březen listopad prosinec únor říjen duben červen srpen
slovenská Morava 2004
červenec září březen listopad leden květen srpen duben prosinec červen únor říjen
listopad červenec září leden březen květen prosinec únor srpen říjen duben červen
Obr. 4. Roční průběh teploty vody ve třech sledovaných úsecích řek Moravy a Dyje v letech 2002-2004.
39
Studované území
Tabulka 1. Průměrné měsíční a roční (QA) průtoky a roční sumy (∑) průtoků řek Moravy a Dyje zaznamenané v monitorovacích stanicích Lanžhot (M), Ladná (D) a Záhorská Ves (SM) v letech 2002-2004; (M02-04=český úsek řeky Moravy v letech 2002-2004, D02-04=řeka Dyje v letech 20022004, SM02-04=slovenský úsek řeky Moravy v letech 2002-2004). měsíc
M02
M03
M04
D02
D03
D04
SM02
SM03
SM04
leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
100,6 179,0 110,6 65,6 42,8 32,2 26,2 47,5 24,1 62,3 66,1 46,0
111,3 41,6 81,8 71,7 45,2 18,7 14,9 8,2 7,0 18,4 16,5 30,1
42,5 107,0 136,3 77,0 35,5 38,7 16,9 9,0 8,3 14,9 40,6 31,3
45,4 63,1 60,4 38,0 26,6 24,2 19,8 90,2 34,4 63,4 80,8 83,8
109,3 48,8 48,1 30,2 35,8 20,4 13,7 11,5 11,9 16,8 15,7 15,0
28,9 78,0 71,0 73,5 34,8 33,4 21,5 14,7 14,1 20,3 26,8 28,5
130,8 266,4 190,0 111,6 73,0 58,4 47,8 145,9 62,4 134,0 164,7 113,3
253,2 109,3 140,5 112,8 85,1 43,0 28,3 21,7 20,1 38,2 35,4 49,6
78,0 195,8 221,4 167,5 77,0 86,9 45,7 26,4 25,2 39,3
∑ QA
24168 66,2
14195 38,9
16919 46,2
18432 50,5
11493 31,5
13393 36,6
45251 124,0
28511 78,1
Tabulka 2. Průměrné měsíční a roční (TA) teploty vody a roční sumy (∑) teplot vody řek Moravy a Dyje zaznamenané v monitorovacích stanicích Lanžhot (M), Ladná (D) a Záhorská Ves (SM) v letech 2002-2004; (M02-04=český úsek řeky Moravy v letech 2002-2004, D02-04=řeka Dyje v letech 20022004, SM02-04=slovenský úsek řeky Moravy v letech 2002-2004). měsíc
M02
M03
M04
D02
D03
D04
SM02
SM03
SM04
leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
0,6 3,7 5,2 9,0 17,5 20,0 21,6 20,6 16,0 8,7 6,4 1,4
0,5 0,1 3,4 8,5 16,9 22,2 21,5 22,7 16,5 9,2 5,9 2,3
0,5 1,2 3,3 9,9 14,5 18,1 20,1 20,9 16,3 10,9 5,8 2,2
2,1 4,5 6,7 10,2 18,3 21,1 22,8 21,7 18,0 10,7 7,6 2,9
1,8 2,9 5,5 9,6 18,4 24,0 22,3 24,0 17,7 10,8 6,9 4,2
2,7 2,9 4,8 11,3 15,9 19,7 21,3 21,8 17,8 12,8 7,6 2,7
0,7 3,5 5,7 9,9 17,9 21,5 22,1 21,1 17,1 9,7 6,7 1,9
0,4 0,6 4,3 9,0 17,8 22,9 21,9 22,7 16,2 9,4 5,6 2,1
0,2 1,1 3,5 10,4 15,1 18,8 20,4 21,0 16,2 11,4
∑ TA
3992 10,9
3962 10,9
3783 10,3
4434 12,7
4521 12,4
4316 11,8
4207 11,5
4063 11,1
40
Studované území
4.5 RYBÁŘSKÉ OBHOSPODAŘOVÁNÍ SLEDOVANÝCH ÚSEKŮ Jako naprostá většina našich toků jsou i řeky Morava a Dyje rybářsky obhospodařované. Horní část sledovaného českého úseku řeky Moravy (revír Morava 2) obhospodařuje místní organizace Moravského rybářského svazu v Lanžhotě. Na něj navazující revír Morava 3 obhospodařuje místní organizace Moravského rybářského svazu v Tvrdonicích a oblast soutoku je ve správě Polesí Soutok v Lanžhotě (Lesy ČR s.p., LZ Židlochovice). Tabulka 3. Počet (ks) vysazených ryb v rybářských revírech Morava 2 a 3 a Dyje 2 a 3 v letech 2001-2004. tok druh/rok štika obecná jelec tloušť amur bílý bolen dravý ostroretka stěhovavá parma obecná podoustev říční karas stříbřitý kapr obecný sumec velký úhoř říční mník jednovousý candát obecný
2001 1000 0 46 3000 0 2000 0 0 1830 5500 0 0 4000
Morava 2002 2003 800 600 0 0 25 0 0 4000 0 0 4500 2000 0 0 200 0 750 630 1500 2750 450 900 0 0 5200 4050
2004 175 0 0 2000 0 1400 0 0 682 3300 900 0 6100
2001 5000 5500 0 3000 10000 2000 0 0 7571 0 0 0 0
Dyje 2002 2003 14000 13500 8000 6000 0 0 0 4000 6000 4500 1500 2000 5000 2000 0 0 7197 8888 1250 1800 0 0 0 50000 5000 10000
2004 13000 8500 0 1000 6000 1400 3000 0 10148 5000 0 0 3500
Tabulka 4. Počet (ks) ulovených ryb v rybářských revírech Morava 2 a 3 a Dyje 2 a 3 v letech 2001-2004. tok druh/rok pstruh duhový štika obecná jelec tloušť jelec jesen amur bílý bolen dravý lín obecný parma obecná cejn velký karas stříbřitý kapr obecný tolstolobik bílý sumec velký úhoř říční mník jednovousý okoun říční candát obecný
2001 0 63 98 0 24 53 6 37 80 228 261 0 39 32 0 33 43
Morava 2002 2003 0 0 35 43 91 48 0 0 34 20 48 35 0 0 85 54 120 117 127 141 369 251 0 0 41 47 18 25 0 0 4 11 48 60
2004 0 49 51 4 31 33 1 56 142 153 236 5 48 11 0 0 78
2001 0 267 61 99 43 272 105 66 710 789 2063 3 135 43 0 47 831
Dyje 2002 2003 0 0 240 229 29 30 23 15 37 51 155 83 22 53 63 46 1055 1519 621 953 2153 3152 5 415 127 94 58 21 89 129 35 28 1053 1409
2004 1 154 25 37 56 73 16 31 1516 990 2496 106 108 31 14 67 446
41
Studované území
Horní část sledovaného úseku řeky Dyje je rybářsky obhospodařovaná místní organizací Moravského rybářského svazu v Břeclavi (jako revíry Dyje 2 a Dyje 3) a dolní část, oblast soutoku s řekou Moravou, spadá opět pod správu Polesí Soutok v Lanžhotě. Tabulky 3 a 4 ukazují evidenci násad a úlovků v revírech Morava 2 a 3 a Dyje 2 a 3. Úsek soutoku Moravy a Dyje intenzivně rybářsky obhospodařován není. Jelikož jsou oba sledované úseky hraničními úseky, hospodaří na nich také rakouské a slovenské rybářské organizace. Údaje o obhospodařování slovenskými a rakouskými rybářskými organizacemi nejsou bohužel k dispozici.
4.6 SLOŽENÍ RYBÍHO SPOLEČENSTVA ŘEKY MORAVY 4.6.1 Složení rybího společenstva řeky Moravy z historického pohledu Řeka Morava patřila v minulosti k našim nejbohatším řekám nejen co do množství ryb, ale také co do počtu druhů. V současné době, i přes provedené úpravy koryta, je řeka Morava, pokud jde o druhovou pestrost, stále nejbohatší řekou České republiky a jednou z nejbohatších evropských řek vůbec. Již v roce 1863 a 1864 Jeitteles uveřejnil obsáhlou práci, ve které uvedl seznam všech ryb žijících v řece Moravě a jejích přítocích. Dle této práce bylo z řeky Moravy známo celkem 47 druhů ryb. Největší podíl na rybím společenstvu (celkem 30%) tvořili ostroretka stěhovavá, podoustev říční a jelec tloušť. K hojně se vyskytujícím druhům patřily ještě plotice obecná, hořavka duhová, ouklej obecná a ouklejka pruhovaná, tvořící dohromady 25% rybího společenstva. O 40 let později navázal na dílo Jeittelese Kitt (1905). V řece Moravě uvádí výskyt 38 druhů podložený buď přímým pozorováním nebo důvěryhodnými zprávami. Ostatních 9 druhů, které uvádí Jeitteles (1863, 1864) (candát východní, cejn siný, cejn perleťový, ostrucha křivočará, lipan podhorní, vyza velká a všechny 3 druhy jeseterů – malý, ruský a hvězdnatý), považuje za vyhynulé. Podle jeho údajů patřily k nejhojnějším druhům tvořícím 50% rybího společenstva podoustev říční a ostroretka stěhovavá. V současné době byl v celém povodí řeky Moravy na našem území spolehlivě doložen výskyt celkem 59 druhů ryb a 2 druhů kruhoústých (Hanel & Lusk 2005). Původní druhová pestrost ichtyofauny řeky Moravy se tedy v zásadě nezměnila. Naopak se dá říci, že se množství druhů ryb zvýšilo. Ať již záměrnými či nežádoucími introdukcemi přibylo v povodí řeky Moravy několik dalších druhů - amur bílý, střevlička východní, karas stříbřitý, tolstolobik bílý, tolstolobec pestrý, sumeček americký, pstruh duhový, siven americký, síh
42
Studované území
peleď, síh maréna, koljuška tříostná a hlavačka mramorovaná. Z nich pouze karas stříbřitý, střevlička východní, sumeček americký, hlavačka mramorovaná a místně koljuška tříostná tvoří v přírodních biotopech stabilní populace, které se udržují vlastní reprodukcí. Za opravdu vyhynulé druhy z Černomořského úmoří, uvedené v červeném seznamu ryb a mihulí, jsou považovány vyza velká a plotice lesklá (Hanel & Lusk 2005).
4.6.2 Současné složení rybího společenstva sledovaných úseků Druhově nejbohatší částí povodí řeky Moravy na našem území je bezesporu její dolní úsek – soutok s řekou Dyjí. Ichtyologický monitoring českého úseku řeky Moravy, který předložil konkrétní poznatky o současném stavu ichtyofauny v řece Moravě, proběhl v letech 1985-1992 v úseku Brodské – soutok s řekou Dyjí (Peňáz & Jurajda 1993) a v letech 1991-1992 v úseku Moravská Nová Ves – soutok s řekou Dyjí (Jurajda & Peňáz 1994). Během těchto ichtyologických výzkumů byl v hlavním toku řeky Moravy zjištěn výskyt 34 druhů ryb (Tab. 5.). Navíc byly výsledky doplněny z rybářských statistik o 3 prokazatelně se vyskytující druhy (amur bílý, tolstolobec pestrý a tolstolobik bílý), které však během výše zmíněných ichtyologických výzkumů zjištěny nebyly (Peňáz a kol. 1992). Celkový výčet druhů tohoto studovaného úseku byl navíc rozšířen podle nejnovějších poznatků o ježdíka dunajského (Jurajda & Černý 1997), candáta východního (Lusk a kol. 2000), drska menšího (Lusk a kol. 2004) a hlavačku mramorovanou (Prášek & Jurajda 2005). Výskyt druhů ryb ve slovenském úseku řeky Moravy nebyl vůbec znám až do roku 1960, kdy tam prováděli výzkum Kux a Weisz (1961). Tito autoři zaznamenali 27 druhů ryb. Zmíněná práce byla na dlouhou dobu poslední z této oblasti, protože úsek od soutoku s Dyjí po ústí Moravy do Dunaje se stal součástí silně střeženého hraničního pásma a pro ichtyologické výzkumy byl uzavřený (Lusk & Holčík 1998). Až počátkem devadesátých let byl ve sledovaném slovenském úseku řeky Moravy proveden ichtyologický výzkum Spindlerem a kol. (1992). Jejich výčet, celkem 26 druhů z hlavního toku řeky, je uveden v Tabulce 5. a je doplněn o hlavačku mramorovanou (Prášek & Jurajda 2005) a ježdíka dunajského (Jurajda & Černý 1997). V letech 1997-1999 byl na dolním toku řeky Dyje (ř. km 0-18) proveden ichtyologický výzkum Luskem a kol. (2001), během něhož byl zjištěn výskyt celkem 42 rybích druhů (Tab. 5.). Výskyt jesetera malého, uváděný v této práci, je však sporný, protože dosud nebyl
43
Studované území
doložen spolehlivými nálezy. Celkový výčet druhů tohoto studovaného úseku byl rozšířen ještě o drska menšího (Lusk a kol. 2004). Tabulka 5. Celkový přehled zjištěných druhů ryb ve sledovaných úsecích (M=česká Morava, SM=slovenská Morava, D=Dyje; * =druh historicky uváděn, ale v současnosti nepotvrzen). vědecký název
český název
M
Salmonidae lososovití Salmo trutta m. fario Linnaeus, 1758 pstruh potoční + Acipenseridae jeseterovití Acipenser ruthenus Linnaeus, 1758 jeseter malý * Esocidae štikovití Esox lucius Linnaeus, 1758 štika obecná + Cyprinidae kaprovití Rutilus rutilus (Linnaeus, 1758) plotice obecná + Leuciscus leuciscus (Linnaeus, 1758) jelec proudník + Leuciscus cephalus (Linnaeus, 1758) jelec tloušť + Leuciscus idus (Linnaeus, 1758) jelec jesen + Scardinius erythrophthalmus (Linnaeus, 1758) perlín ostrobřichý + Ctenopharingodon idella (Valenciennes, 1844) amur bílý + Aspius aspius (Linnaeus, 1758) bolen dravý + Leucaspius delineatus (Heckel, 1843) slunka obecná + Tinca tinca (Linnaeus, 1758) lín obecný + Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758) ostroretka stěhovavá + Pseudorasbora parva (Schlegel, 1842) střevlička východní + Gobio gobio (Linnaeus, 1758) hrouzek obecný + Gobio albipinnatus Lukasch, 1933 hrouzek běloploutvý + Barbus barbus (Linnaeus, 1758) parma obecná + Alburnus alburnus (Linnaeus, 1758) ouklej obecná + Blicca bjoerkna (Linnaeus, 1758) cejnek malý + Abramis brama (Linnaeus, 1758) cejn velký + Abramis sapa (Pallas, 1814) cejn perleťový + Abramis ballerus (Linnaeus, 1758) cejn siný + Vimba vimba (Linnaeus, 1758) podoustev říční Pelecus cultratus (Linnaeus, 1758) ostrucha křivočará + Rhodeus amarus (Bloch, 1782) hořavka duhová + Carassius carassius (Linnaeus, 1758) karas obecný Carassius auratus (Bloch, 1783) karas stříbřitý + Cyprinus carpio Linnaeus, 1758 kapr obecný + Aristichtys nobilis (Richardson, 1844) tolstolobec pestrý + Hypophthalmichthys molitrix (Valenciennes, 1844) tolstolobik bílý + Balitoridae mřenkovití Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758) mřenka mramorovaná + Cobitidae sekavcovití Cobitis elongatoides Bacescu et Mayer, 1969 sekavec dunajský + Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758) piskoř pruhovaný
SM
D
* +
+
+ + + +
+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
+ +
+
+ + + + + + + + + + +
+ + +
44
Studované území
Tabulka 5. Pokračování. Siluridae Silurus glanis Linnaeus, 1758 Anguillidae Anguilla anguilla (Linnaeus, 1758) Gadidae Lota lota (Linnaeus, 1758) Percidae Perca fluviatilis Linnaeus, 1758 Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758) Gymnocephalus schraetser (Linnaeus, 1758) Gymnocephalus baloni Holčík a Hensel, 1974 Sander lucioperca (Linnaeus, 1758) Sander volgense (Gmelin, 1789) Zingel zingel (Linnaeus, 1758) Zingel streber (Siebold, 1863) Gobiidae Proterorhinus marmoratus (Pallas, 1814)
sumcovití sumec velký + úhořovití úhoř říční + treskovití mník jednovousý + okounovití okoun říční + ježdík obecný + ježdík žlutý + ježdík dunajský + candát obecný + candát východní + drsek větší + drsek menší + hlaváčovití hlavačka mramorovaná+
+
+
+
+ +
+ + + + + +
+
+ + + + + + + + +
45
