KOMENTÁŘE: Václav Klaus ml. Středoškolský profesor matematiky, autor mnoha odborných článků a zatím jedné učebnice (Matematika pro trojkaře aneb Maturita v kapse; 2013), zakladatel Asociace aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol).Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Ředitelé škol, otloukánci všech otloukánků Kdo má v českém školství nejhorší poměr zodpovědnost/byrokraticko-úmorná práce vs. požitky/jistoty/kompetence? Ředitelé škol. pondělí 28. dubna 2014, 9:03 Ředitelé musí školy řídit, nikoli být jen převodovou pákou státních či krajských orgánů a neuvěřitelné byrokratické agendy. K řízení škol nutně potřebují kompetence, ovšem ty se jim berou, zodpovědnost přibývá. Ředitelé skutečně ručí (v řadě věcí trestněprávně) ve školách za obrovskou agendu. Že správně využili každý desetník dle příslušných, čím dál složitějších předpisů. Že mají naplněnou školu žáky. Že jsou školní obědy za hranicí poživatelnosti. Že si dítě nerozbije při tělocviku hlavu, a když, tak mají kompletní papírovou dokumentaci BOZP, řádně podepsanou a orazítkovanou. Že mají koho v září postavit před katedru, přestože některé profese jaksi nejsou. Že správně vyplnili a odeslali výkaz o školní knihovně, zahajovací výkaz a přenesli data ze školní matriky ve chvíli, kdy centrální systém fungoval. Že udržují neutrální či pozitivní vztah s krajskou vrchností či obecním zastupitelstvem. Že v zimě topí, i když příspěvky na topení mají na úrovni roku 2004. Že se ve škole žáci přece jen něco naučí a „plus minus“ hladce přejdou na vyšší typ školy. Že správně a včas reagují na všechny reformy a „reformy“ – upravují ŠVP dle změn RVP, přidávají hodiny, průřezová témata, provádějí sebeevaluaci školy v předepsané šabloně. Že zdárně zorganizují a navolí školní radu, aby nenadělala víc škody než užitku. Že má chemikář v lékárničce neprošlé léky a obinadlo. Že opravu podlahy v suterénu řádně vysoutěžili, a dokonce byla i provedena. Že si drží autoritu ve sboru. Že nerezignují a nejdou jen cestou nejmenšího odporu a snaží se svou školu povznést. Je toho dost. Co za to dostávají? Pracovní smlouvu na dobu určitou (tu například nepřijme žádný lepší učitel v ČR), voluntaristické odměňování („hujeři u zřizovatele“ s poloprázdnou školou mají skoro vždy více než úspěšný zásadový ředitel s úspěšnou plnou školou), a především takřka žádné kompetence svou práci úspěšně dělat. Mají totiž zákony a předpisy určeno, jak využít finance, na co a kdy. Kolik mají kterému kantorovi platit (nenárokové části mzdy dramaticky klesly za posledních deset let) dle tarifu. Kdo smí a nesmí učit (Zákon o pedagogických pracovnících) – viz můj předchozí komentář. Jak přesně a kdy nabírat nové žáky či studenty (a to ještě nejsou zprovozněny Chládkovy nové jednotné přijímačky). Kolik hodin a čeho kdy učit (povinné počty hodin závazných Rámcových vzdělávacích programů dělají z jaksi samostatného vytvoření vlastního Školního vzdělávacího programu jen jakousi úlohu typu SUDOKU, kde se výsledky liší jen kosmeticky). Že nesmí nikoho propustit jen proto, že neumí vůbec učit (Zákoník práce). Skutečně nejlepší strategií přežití se tak u řady ředitelů stává – zavření se do ředitelny za polstrované dveře, dávání si bacha na nálady a aktuální výkazy „z kraje“, „pintlich“ vyplňování veškeré byrokratické agendy a její bezpečné ukládání; hlavně se do ničeho moc nepouštět, aby to nebylo špatně, a čekat na prázdniny. Nově přicházející ředitelé jsou k tomu
i na katedrách školského managementu školeni. Řada naopak výrazných a silných ředitelů „z masa a kostí“ stojí před branami emeritury či do ní odešla, zkrátka tvoří „odcházející třídu“. Nutno v této souvislosti říci, že jsou to ředitelé škol, kdo drží celý školský systém v chodu. Mysleme na ně alespoň trochu a nedělejme z nich nesvéprávné vykonavatele. České školství na nich stojí.
Ředitelé škol se nově musí stát rasovými experty Práce ředitelů není lehká, zodpovídají ve školách za kdeco, kompetence se jim naopak neustále odebírají. Té agendy je dosti a čím dál větší část agendy ukrajuje agenda ryze byrokratická. Ale kreativita státu a Evropské unie nemá hranic. Nyní zasílá Česká školní inspekce výzvu k vyplnění dotazníku mířícího na počet Romů ve škole. Kvůli tomu bych však komentář nepsal. Fascinující je definice: „Za romského žáka považujeme člověka, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil, nebo je za takového považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.“ Výzkum (jak uvádí Inspekce v průvodním dopise) je realizován „v návaznosti na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, v souladu s požadavky Evropské komise a na základě Plánu hlavních úkolů České školní inspekce na školní rok 2015/2016 schváleného ministryní školství“. Zjišťování se týká všech základních škol zapsaných do školského rejstříku. „…použijte prosím definici zpracovanou pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, kterou převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy:“ … nebo je za takového považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů. „...pro účely tohoto šetření není relevantní obava ředitelek a ředitelů škol, že označením žáka za Roma na základě subjektivního hodnocení a pocitu, aniž by on sám Romem skutečně byl, dojde k jeho poškození…“ „Závěrem připomínám, že osobou, která odpovídá za poskytování součinnosti České školní inspekci, je ředitel školy, konzultace s třídními učiteli se samozřejmě předpokládají.“ Takže si to ujasněme. Žák má českou národnost, Romem se sám být necítí, ale ředitel školy ve spolupráci s třídním ho má – na základě mj. „domnělých antropologických indikátorů“ – označit za Roma. Rasoví teoretici typu Rosenberga a Himmlera by měli jistě radost. Hmm, třeba můj spolužák z gymnázia (už máme 27 let od maturity) ing. arch. Michal Čtrnáctý jako není fakt blonďák. Je to takový ten tmavší typ, co se líbí holkám. Výrazná figurka školy, motorkář, flegmatický dobrák, a tak měl několik přezdívek. Jedna z nich byla „Cikán“. Tak úplně vidím naši hodnou paní ředitelku Šukovou s třídním profesorem Forkem, jak by šli vyplňovat současný dotazník. „Tak Jirko, 3A, máte tam nějaké Romy ve třídě?“ „Ne, máme Slovenku, dva Afghánce, Polku, ostatní mají uvedenu českou národnost.“ „Já se neptám na třídní výkaz, ale jestli tam fakt nejsou. Mohl by z toho být průser.“ „Prosim tě, jak to mám jako poznat, copak jsem Mengele. Já se jich teda ještě zeptám“
…po třídnické hodině… „No, tak se nám ztratila třídnice, bezvadný, mám podezření na Michoně…“ „To si vyřeš, mě zajímají ty údaje do dotazníku.“ „No, nikdo se nepřihlásil, že je Rom nebo se tak cítí.“ „Ježiš, o to taky nejde, já ti tu definici ještě jednou přečtu. … Tak co, je tam někdo takovej?“ „Ti Afghánci (Mahmud a Masud) jsou takoví snědí pochopitelně, ale jsou to děti z velvyslanectví spřáteleného socialistického státu.“ „Jsou cikáni?“ „Cikáni jsou někde tamvodsud z tý Indie, to je kousek, tak já nevím, to si budeš muset rozhodnout sama.“ „Panebože z toho bude průser, … zas tady píšou, že se nemáme bát někoho označit, i když není, … ještě že mám dva roky do penze.“ „Pak ještě Kubát je takovej tmavší a Kvasňová.“ „A jejich rodiče, jaký maj antropologický znaky?“ „No, ta maminka má taky hodně černý vlasy.“ „Nemá je vobarvený?“ „Hele, to já nepoznám, má prostě černý vlasy.“ „Hmm, ještě sociální a kulturní indikátory – není někdo nějak víc chudej, mají víc dětí nebo třeba hezky zpívá a tancuje?“ „Snad, hehehe, nemusej bejt chudý, stačí, když je někdo za chudý považuje, ne? Podle tý tvý definice. Hehehe… Pavelkovi se smáli, že má do tanečních kvádro Českých drah s odpáranými znaky, ale to byla spíš taková legrace… Tancování asi ne. …Klaus s Ešnerem tancovali pogo na chmelu a něco u toho zpívali, ale hezký to fakt nebylo. … Jó a Barešovi maj hodně dětí.“ „No.“ „Ale ten je předseda třídy, má žlutý vlasy a modrý oči.“ … „Počkej, teď mě napadá, Čtrnáctýmu říkaj Cikáne, když ho chtěj pozlobit.“ „Pročs to neřekl hned? To je přesně ono, významnou částí okolí považován.“ „Ale já nevím, i když ti rodiče jsou taky tmavší… Hele, já jdu učit – napiš si tam, co chceš. Nebo ať ti to vyplní Kamínová – ta má ke kádrování blíž. Čau.“ … „Jak já to jenom vyplním a tady ještě vyhrožují, že to namátkově přijdou přepočítat experti z inspekce. Nemám udělat nějaký hlasování u těch tmavších dětí, abych mohla doložit, že to bylo 'významnou většinou'.” Ne, tady píšou „významnou částí okolí“, ne významnou většinou. Možná stanovisko SSM by pomohlo, ať jsem krytá. Nechám je podepsat, že tu Romy nemáme. … Ale zase nula – to bude podezřelý. Toho Čtrnáctýho bych mohla uvést, to je takový flegmatik a slušná rodina, ti se nebudou případně vztekat. … No jo, ale oni sem pak vtrhnou ho začleňovat a integrovat a bude z toho 50 papírů a sezení. Napíšu nula a basta.“ Ano, takhle se teď baví tisíce ředitelů základních škol. A především řeší otázku: Mám na to odmítnout odpovídat s ohledem na základní principy rovnosti lidí, humanismus a odpor k rasovým teoriím a úřednické zhovadilosti, nebo najdu nějaké typizované (aby se vlk nažral a mně to nedali sežrat) řešení? Na ministerstvu evidentně řádí banda rasistů (možná rasistů naruby, možná normálních). Tedy pod taktovkou Evropské komise. Fujtajxl.
Rušení zvláštních škol Od příštího školního roku bude zrušena výuka ve „zvláštních školách“ a nastane inkluze. Zvláštní školy se tedy nazývají Praktické základní školy, abychom sjednotili terminologii, a chodí do nich okolo 18 000 dětí s různou mírou mentálního zaostávání, pro které by byla výuka v běžných školách příliš rychlá a obtížná. Celá věc má dva aspekty. Jeden je nasnadě, a sice co změna přinese. Druhý je lhaní a obelhávání veřejnosti v této věci. Vezměme to popořadě. Co změna přinese? Podrobněji jsem se věnoval tomuto tématu 19. ledna 2015 v komentáři zde na Novinkách. Zničení zvláštních/praktických škol je plivnutí do tváře tisícům oddaných učitelů těchto škol (speciálním pedagogům) a jejich předchůdcům a věřte, že to je těžká a mizerně placená práce. Pár jich osobně znám. Jde o zničení systému, který měl v naší zemi tradici a býval v mnoha směrech vzorem pro adaptaci mentálně slabších dětí do společnosti. Změna povede k rozvratu základního školství (vzdělávání průměrně nadaných dětí – těch je drtivá většina), tak jak ho známe dnes. Ideově jde o projekt naoktrojovaný z EU (pocházející z kritiky, že je u nás mnoho romských dětí ve zvláštních školách). V tomto projektu bude málo vítězů a spousta poražených – představte si chudáka dítko, které s bídou a pomalu počítá 5 + 5, kdežto ostatní již zvládají rychle násobilku a dělají těžké slovní úlohy. Jak se bude cítit? Vy, kdo jste někdy učili, víte, jak jsou dětské kolektivy poměrně tvrdé k různým handicapům či nedostatkům. Tam, kde ve školách je prostředí jen trochu horší, stát dodá dokonalé oběti posmívání, šikanování a podobně. Každoroční dilema učitele při hodnocení? Mám to dítko nechat propadnout, tj. klasifikovat spravedlivě, jak z šerého dávnověku ukazuje odkaz učitelské hrdosti a úcty ke vzdělání. Nebo vykonstruovat známku napůl dle odborných posudků a „inkluzivních papírů“? Posadit stranou a nerušit
Učitel již nebude primárně učit, ale „plnit socializační a komunitní funkci“, nebo jak tomu říkají. Ale to bych se opakoval, přečtěte si lednový komentář – viz výše. Handicapované dítě bude mít v lepším případě stejně oddělenou výuku, hodnocení a všechno s pomocí asistenta. Bude sedět stranou ve třídě, popřípadě s asistentem někde jinde ve škole, aby nerušili. Vítězem budou začleňovací a jiné agentury, orgány a paraziti školského systému. Řada neziskových svazáků již vzala média útokem a hovoří v rádiu, píše do novin, dělá kouřovou clonu. Z dotací už absolvovali stovky konferencí, vydali tisíce dokumentů – graficky moc povedených. To známe i z jiných oblastí společnosti. A nyní to lhaní. Minulý týden, patrně po článku v MF Dnes, se vzedmula poměrně široká vlna nesouhlasu z regionů, od pracovníků „zvláštních škol“, ale zejména z normálních základních škol. A reakce ministryně je pro dnešní dobu typická: „Klid, jedná se o kachnu, Praktické školy se rušit nebudou, ani to nejde.“ Média to poctivě odreferovala a je klid na práci. Ony se skutečně praktické školy nezruší a budou existovat, ale nebudou nadále učit podle svého vzdělávacího programu, ale podle normálního. Tedy mohou se nadále jmenovat Praktické a asi to nějaký čas setrvačností vydrží, ale budou to školy zcela normální. Proč by
do nich chodily mentálně slabší děti, když bude výuka stejná jako všude jinde? Neboli Praktické školy tímto opatřením plíživě zaniknou. Takhle funguje dnešní svět. Roithová slibovala
Koneckonců v roce 2009 silně proevropská politička Zuzana Roithová podobně tepala temné síly, které varovaly před Lisabonskou smlouvou a ztrátou národní suverenity ve vztahu mimo jiné k azylantům. V roce 2009 zcela oficiální video se stalo minulý týden hitem internetu, ale z nějakého důvodu ho někdo (kdo asi?) neustále maže. Nyní (pondělí) jde nalézt zde. Pro případ, že už zcela zmizí (nepřipomíná vám to George Orwella – 1984 – kdo ovládá minulost, kontroluje přítomnost?), jen pár citací: „Nevěřte zlomyslným lžím, že k nám budou posílat azylanty.“ „Zaručuji Vám, že to není o nás bez nás, ale o nás s námi.“ A „nenechte se strašit“. Naživo je to mnohem lepší, paní politička má herecký talent – tak snad video najdete. Nicméně jde o stejný princip. Lež posloužila ve své době a po šesti letech vidíme výsledek, ale to je tak všechno. Možná ještě nějakého občana, co video vyvěsí, budou popotahovat, že autorská práva má paní Roithová, a zavřou mu pusu. Voda se zavře.
Podobně to bude s Praktickými školami, po šesti letech z nich nezbyde nic. Ale voda bude zavřená. KOMENTÁŘ: Hurá do škol aneb Co přinese školní rok? Komentuju tu už dlouho a k prvnímu září jsem psal pochopitelně i loni. Optimistický úvod, s dovolením, zopakuji: „Většina dětí je od přírody veselých a zvídavých a vůbec touha po vědění je nevykořenitelná. Hodně učitelů má svou (krásnou) práci rádo, dělá ji s chutí a s fortelem. Bez ohledu na panující režim. Většina rodičů považuje vzdělání svého dítěte za důležité a podporuje ho. Stále ještě existují ředitelé, kteří nerezignovali, nejdou jen cestou nejmenšího odporu a snaží se svou školu povznést. Česká republika je bohatá země, školy jsou vesměs opravené a pěkně vybavené. Všechny školy dnes také otevřely, což se o Ukrajině, Sýrii či Iráku říct opravdu nedá. Jurodivé nápady kdekterého ministra školství mají relativně malý dopad na to, jak vypadá konkrétní hodina ve vaší škole…“ Můžeme zopakovat i „zlo“: „Do školského systému budou pronikat zase nové a nové prvky a „průřezová témata“ a názvosloví Rámcových (i „nerámcových“) vzdělávacích dokumentů, aby se v tom galimatyáši nikdo nevyznal, nikde nedokázal lidskými slovy popsat, „co má umět deváťák“, a systém byl tak složitý a neřiditelný, aby v něm mohli radostně žít parazité celého systému – akreditovaní školitelé, čerpači dotací, spouštěči pilotních projektů, ústavy, úřady, krajská ministerstva, mazané neziskovky, kontroloři operačních programů...“ Co bude jinak než loni?
Máme nového ministra, což je ale normální, neb životnost ministrů školství je v České republice jen rok a něco.
Další změnou je, že školský systém naroste o další rok – povinný rok školky. A na místě je otázka: Je skutečně kvalita českého vzdělávacího systému tak unikátní, že se musí zavést ještě další rok, aby to mládeži prospělo? Nebo spíš krom prvních pár tříd ZŠ, kde se dítě naučí číst a psát – se trochu točíme v kruhu, cíle vzdělávání nejsou jasné studentům, daňovým poplatníkům, politikům ani nikomu? A jen přidáme další problém, utratíme miliardy, zvýšíme agendu v mateřinkách, kde se bude nově „kontrolovat a omlouvat absence“. Znovuzavedení devátých tříd v minulém desetiletí protáhlo celé vzdělávání také o rok a dlouho trvalo, než školy vůbec tuto změnu strávily a dokázaly roztáhnout svůj vzdělávací program. Současný průměrný deváťák umí ale naprosto to samé, co uměl před tím průměrný osmák. Ekonomicky přibyla 1/12 = 8 % žáků, kantorů a výdajů (místo dvanácti, jsou žáci ve škole třináct let). Jedná se o obrovský balík peněz. Miliardy korun. Takže jednoznačný „úspěch“ a jak ho ještě rozvinout? Přidejme další povinný rok, 0. ročník základní školy neboli povinný rok v mateřské škole. Do školských zařízení tedy už nechodíme od šesti do patnácti, ale od pěti tak do devatenácti (k čemuž připočtěme dalších 5–6 let vysokoškolského studia u 80 % populace). A přitom výsledky vzdělávání se nijak nezlepšují (ba naopak). Patrně se ještě dožijeme povinných jeslí a přidání přípravného ročníku před vysokoškolským studiem, protože mladí lidé jsou málo připraveni na VŠ studium nebo tak něco. A čeká nás ještě jedna zásadnější změna. Za uplynulých dvacet pět let řešili rodiče ve školách normální problémy. Že má dítě slabou angličtinářku, že jsou na obědě fronty a nedá se to jíst, že se spolužáci špatně chovají a podobně. Paní ministryně vytyčila nově i ambiciózní program, že „školy budou bojovat proti xenofobii“. Tedy takovéto to „zdravé“ politické školení mužstva. Co si mají děti myslet o tom či onom. Kdo je zlý a kdo je hodný. Inšpekce to bude kontrolovat, školitelé učit kantory. Někteří z nich se sami iniciativně zapojí, ať už z blbosti, snaživosti nebo za to bude nějaká kačka. Když jsem byl malý, bylo to podobné – místo matiky k nám přijela Gusta Fučíková a povídala nám „o Julkovi“. Pak jsme zaplatili 2 Kčs na solidaritu s Kubou a šli vítat a mávat praporky na projíždějícího soudruha Kim Ir-sena. Teď přijede Člověk v tísni a bude dětem povídat třeba o právech dítěte a dětském parlamentu, pak zaplatí 20 Kč na „adopci na dálku“ a s mávátky půjdou vítat uprchlíky nebo pochod sexuálně pokrokových občanů s pavími pery v tělních otvorech. A rodiče budou zase opatrně doma korigovat zhovadilé a zločinné názory, ale „hlavně to neříkej ve škole“. Budete to maminky a tatínkové ještě umět?
Třetina školního roku už za námi Školní rok má sice deset měsíců, ale staré pravidlo říká, že co se do Vánoc nenaučí, už se nenaučí. A samotné Vánoce začínají ve školách tak zhruba 12. prosince, protože pak se nacvičuje Vánoční vystoupení a probíhá volný režim „Vánoce jsou svátky klidu – nezkoušejte naší třídu …“. (Citově vyděračská báseň má ještě pokračování, ale nejsem placený od znaku, ale paušálně za komentář – tak jste o profláklé kompletní dílo přišli). Navíc nás ještě do Vánoc čekají podzimní prázdniny s ředitelským volnem navrch (aby se to dorovnalo na celý týden), nejvýznačnější jmeniny v roce (Vašek) – to se taky nejde do školy
a 17. listopad. Na druhou stranu prvních deset dní v září se rozdávají učebnice, dolaďuje rozvrh a jezdí na seznamovací výjezdy – takže s tou třetinou je to přece jen diskutabilní. O epidemii prázdnin, lyžáků, svátků, státně-školního měsíčního maturování, výletů a zanikání školního roku (tak od 12. června), které ve školách probíhá od ledna, se pak již nemá smysl rozepisovat. Dní ve školách ubývá a natahuje se to pak počtem let. Ubývá také učení a přibývá různých projektů. Podělím se o jeden typický moment, kterého jsem byl náhodou svědkem. Žena potřebovala něco vyřídit, a tak jsem dopoledne hlídal naše batole. Počasí dost chladné, ale nepršelo – vyrazili jsme s odrážedlem do lesíka na hřiště. V lesíku na hřišti bylo asi 20 žáků (tak desetiletých) a s nimi tři učitelky nebo dvě učitelky a jedna lektorka nebo nevím. Půlka září – nejlepší čas pro učení, žáci jsou už uklidnění po prázdninách a ještě odpočatí. 9.20 – druhá hodina – nejlepší čas pro učení, kdy jsou děti již probuzené, ale ještě čerstvé. Do rozvrhů se dává matika nebo jazyky. Žáci byli moc slušní a vychovaní a dělali tam nějaký projekt, že se vodili se zavázanýma očima po skupinkách po lese. Patrně to bylo na utužení kolektivu, čemuž odpovídalo, že dvě vyučující plusminus jen koukaly a šéfovala to ta třetí. Ale třeba to bylo něco jiného. Pak ještě než dojdou zpátky do školy (15´) možná na to padla většina dopoledne. Mám pocit (jako pedagog i otec tří žáků a studentů), že takových akcí přibývá. Druháčkové jdou do divadýlka, nikdo z učitelů moc neví na co, proč – jaká je kvalita programu, jestli má nějaký výchovně-vzdělávací aspekt. Třeťáci jdou na návštěvu do Kozlíkův dvůr s. r. o., kde mají kozlíka a ovečku, pak přijde škole fakturka na pár tisíc, paní učitelky to týden vybírají a hlavně celý den tam jedou a dohlížejí na kázeň a na průběh. Paní učitelky, které studovaly 20 let (za peníze daňových poplatníků), aby se mohly stát učitelkou a uměly učit. A celý den pak dělají jen dozor. Já nejsem pro to, že mají žáci sedět imrvére ve škole na zadku a učit se. Ale když už jdu ven, to už musí mít učitel sakra připravený program a žáci musí něco smysluplného sami dělat. Ale dost často se bohužel jen někam táhnou, posedávají, učitel neučí, ale dohlíží. A ještě je to jakoby správně. Protože, co máte proti kozlíkovi, aha? Není to vánoční diskotančení sedmaček – tradice? A v divadle jsou umělci! Možná ale (asi určitě) jsem v této věci v menšině, protože už jako dítěti mi přišlo na hlavu, když na mě chrochtal v agitačním středisku strýček Jedlička. Většina děcek se ale smála.
