DAVID BÁTOR
Milostné lastury
ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ
David Bátor (*1974 v Opavě) Debutoval sbírkou Kukly slov (Tilia, 2004), která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. O rok později vydal pod názvem Světlonoš soubor básní inspirovaný sochařským dílem Tomáše Valuška. Třetí sbírka vydaná v roce 2008 v nakladatelství Perplex se nese ve znamení senzitivní
a reflexní lyriky. V roce 2012 vydal ve spolupráci s hudebním skladatelem Janem Hanouskem a fotografem Petrem Kolmanem básnickou knihu Kreslostroj. O vydání se tentokrát postaralo Vsetínské nakladatelství Malina. Publikuje v literárních časopisech (Host, Protimluv, Revue Weles, H_Aluze)
i v internetových médiích (Almanach Wagon). Jeho verše jsou zastoupeny v celé řadě sborníků a almanachů, např. Festival básníků (2003), Opava city/ poezie
v otevřeném prostoru (2004), Láska nic nezapomíná! (2011). Stál u zrodu literárního časopisu Nové břehy, který vycházel v letech 2008 – 2009. V televizním dokumentu Česko jedna báseň recitoval z jeho poezie básník a publicista Ivan Motýl. Ukázky
z jeho tvorby zazněly také v rozhlasových pořadech Zelené peří a Poetické nokturno
na vlnách Českého rozhlasu 2.
Trvale žije v Brance u Opavy.
ISBN: 978-80-260-3248-9 1
Pohyb
Láska
Něco se děje!
Luna se vzpíná,
Pohyby uvnitř tlačí smrt
kope v nás nekonečný
z vyžraných vnitřností vin.
důl tříštivého světla! Rozhrneme bodláky hvězd!
Něco se děje!
Za nimi opět uvidíme téct
V ohlodaných kostech marnosti
vlastní krev k porodům!
někdo zapálil lásku škrtnutím o dech - Ty.
2
Svítání
Vize
Pokrčené šaty světla
Na prsou ti rostou
tančí do přivřených víček.
prastaré chrámy.
Vodí je jako loutky Bůh
Dotknu se jich a
s prsty od přezrálých malin.
zvony promluví
Divadlo rána překračuje práh
dravčím halasem
nočních dramat ze dvou srdcí.
příštího dětství. Na prsou ti rostou studny mléka. Dotknu se jich a kůže zaševelí hladce v peřinách podzimu.
3
Vize II.
Světlo
V každé tmě nachází se
Slunce kape do pohárů
skulina světla nebo jen prst rodidla,
z žebříků houslových strun.
náznak pohybu žebry a smích
Prosolí kůži zvečera k ránu,
s příchutí kadidla.
omastkem chtíče provoní dům.
V každé tmě nachází se schodiště, pokoje nebo jen nitka žíly, náznak pohybu vodou s příchutí metanu a síry.
V každé tmě nachází se oči vidoucí, přesné a nespatřené, naznak pohybu hlínou, až ke kořenům kamene.
4
Den
Poezie
Ležíme na prahu nového dne.
Co je poezie? Hra či dům?
Vidíme hejna ptáků i letadla
Snad tvá Etna i Krakatoa -
Možná ležíme na mořském dně.
kůže připravující o rozum?
A křídla ptáků jsou chapadla.
Spodnička kostry a pod ní zem do které vrátíme se všichni - všem?
Co je poezie? Světlo či stín? Možná omyl ve své podstatě, krok stranou, pád do křovin? Snad dětský svět nabíhající na nůž dospělosti? Co já vím? Bože, co já vím?
5
Život
Milostné lastury I.
Zatloukám slova
Jsme Milostné Lastury
do milostných pozic.
nalezené na poušti Lásky.
Kůže a Klín! Klín kůže!
Dvě temné chodby - do noci
Trnitá cesta ženy i muže!
zapouzdřené samohlásky.
A otloukání píšťaliček kostí do dětských slin i do věčnosti.
Jsme Milostné Lastury vyplavené na poušti srdce. Dva slzné váčky štěstí zarostlé v krvi budoucí.
6
Milostné lastury II.
Souhvězdí
Žijeme pod kopcem…
Slunce ti na záda
obzor zde je jako moře.
kreslí štíra a také
Jsme tedy dvě lastury
hvězdy jiných sfér.
na jeho věčném břehu. Jde o souhvězdí Milostné Lastury světel
Velkého Výra.
a spodní proudy bouře.
Pro tebe jsem ho
Doteky pulsující v sobě
vymyslel.
vichrným taktem dechu.
7
Milostné lastury III.
Hořkost duše
Milostné laskání
Láska proměněná v nenávist…
svítivých lastur.
tak častý obraz marnosti doby –
To jsou naše těla
dvě strnulé postavy z katastrof…
třená šerosvitem. Dlouhé chodby z hořkosti duše Milostná laskání
prorůstají patry slz a činí z nás
svítivých lastur.
cizince, ubožáky s bílou holí slov.
To jsou naše oči prohořené citem.
8
Sochy
O lásce
Z tichého domu dvě těžké sochy hledí ven.
A pravda o lásce je lež…
Za okna dosedá soumrak a všechno ztichlo.
Pro peníze seber se…
Srab a Bezdětná Madona v místnostech bdí.
Pro peníze seberu si… Běž.
Je léto a přesto mráz podřezal city – přesně. A pravda o lásce je lež. Seber se a půjdeme k… Možná k šípku ze dvou rtů. Řež!
9
Milostné lastury IV.
Hořkost lásky
Lastury z lávovin lkají,
Neříkej mi, že jsme slepí.
dva slzné váčky neštěstí
To svět kolem nás je vinen
rozum polykají pobledlý
a hořkost lásky působí, že
a strnulý jak břicho pouště.
v bouřích pří budeme žít dál.
Včera jsme byli poprvé
Jen vysrknout tu první vinu.
od sebe a nic se nestalo…
Tu první hořkost potom hned
jen do rozedřených duší
vyplivnout do země pod sebou
napršelo ticho z bouře.
a promíchat další s alkoholem …
10
Nemíjení
Poznání
Přesto věřím. A ty také.
Miluji tě! A přece jsou v tom
Na nemíjení osudů v čase.
i rezavé ostny z nařčení a křivd.
A vše co je zakřivené nyní tak jednou drsně narovná se.
Miluješ mě! A přesto střenka nenávisti ve střepech duše leží.
Přikryje nás tma a stříbrně cinkne na dvě osudové a tragické nahoty.
11
Vydalo jako svoji 3. publikaci nakladatelství Zájezdí v roce 2012.
1. vydání. Neprodejné, ale můžete přispět autorovi. :-) Více informací a další publikace na www.zajezdi.cz nebo na @zajezdi
12
