Edice AAA letos oslaví patnáct let existence. Jak vypadaly její počátky?

Sto krát AAA aneb Patnáct let na cestě Napsal uživatel Taťána Janušová Úterý, 22 Září 2009 15:11 - Aktualizováno Úterý, 22 Září 2009 16:04

Áčka. Tak říká Eva Slámová knihám z prestižní edice AAA nakladatelství Argo, která představuje špičku současné prózy anglicky píšících autorů. Žena, která pro české čtenáře objevila mnoho významných autorů, například spisovatele Johna Irvinga, tuto edici již patnáct let řídí a o svých „áčkách" říká, že jde z pětasedmdesáti procent o srdeční záležitosti. Mezi ně patří i kniha Nicka Cava Smrt Zajdy Munroa, která v nejbližších dnech vyjde jako 100. svazek edice AAA. Zdá se, že v modrém žižkovském nakladatelství je co oslavovat...

Edice AAA letos oslaví patnáct let existence. Jak vypadaly její počátky?

S edicí anglo-amerických autorů jsem začala hned po příchodu do Arga v roce 1994. Pár knih z počátků bylo dokonce převzato z Odeonu, kde jsem předtím pracovala a který se tou dobou položil. Grafickou podobu edici už tenkrát dával Libor Batrla, což zůstalo dodnes.

Která kniha byla prvním „áčkem"?

Úplně první knížkou se příznačně stal Kerouac, Na cestě. Ten edici odstartoval a dal jí jistý ústřední motiv. Pozoruhodné je, že nejúspěšnější knihou minulého roku byla Cesta, od

1/5


Cormaca McCarthyho. „Cesta" se zkrátka celou historií edice táhne jako červená nit.

Co bylo dál?

Po Kerouakovi následovaly knihy připravené ještě pro Odeon: Čarování s láskou od autorky indiánského původu Louise Erdrichové, a hlavně John Irving, Modlitba za Owena Meanyho . Paradoxně je to jediný Irving, kterého Argo vydalo, i když jsem ho pro české čtenáře objevila, ještě v časech Odeonu, románem Svět podle Garpa. Bohužel potom si práva na Irvinga zajistil Mustang, takový neprofesionální nakladatel, který jeho překladům moc nedal. Mezi prvními „áčky" nechyběla ani reedice Spolčení hlupců od Johna Kennedyho Toola, původně vydaného v Klubu čtenářů.

To všechno jsou opravdu zvučná jména...

Na počátek jsme si vybrali výrazné autory a tituly, k nimž jsme byli schopni si obstarat práva. Práva na mnoho významných, notoricky známých amerických autorů, kteří vycházeli v Odeonu, například Joseph Heller nebo John Updike, William Styron nebo Philip Roth, byla ve volné soutěži na počátku devadesátých let rychle rozebrána jinými nakladateli. Proto jsme se vydali jinou cestou, vyhledávali jsme autory u nás dosud neznámé, nevydané, a třeba v jistém smyslu netradiční. Příkladem budiž Tom Robbins, kterého jsme českému čtenáři s úspěchem představili. Nebo Jerzy Kosinski.

Měnili se s proměnou edice i její čtenáři a jejich zájem?

Lidé si zvykli, že v edici najdou kvalitní literaturu, kvalitní autory. Také média nám docela přejí. Ale přesun edice od známých jmen k méně známým pochopitelně ovlivnil a ovlivňuje i výši nákladů jednotlivých knih. Ale některé knihy si vedou velmi dobře, jejich náklad přesahuje obvyklý průměr.

Řídíte edici AAA už patnáct let. Co to obnáší?

2/5


Edice je živý organismus, který se svým způsobem rozvíjí sám. Nikdy jsem nic extra neplánovala. Na počátku jsem vybírala autory, k nimž jsme měli v našem prostředí nějaký dluh, kteří tu nevycházeli, nemohli vycházet, byli neprávem opomíjeni. Potom, od určité doby protože mám hodně ráda současnou literaturu a protože se ty dluhy z minulosti postupně vyčerpaly - jsem naopak začala vybírat autory úplně současné, mladé, kteří jsou třeba trošičku kontroverzní a jejich díla působí rozruch. Podstatné pro mne zůstává, aby to byla kvalitní, „vysoká" literatura.

Takže se edice mění v řadu literárních objevů?

Přesně tak. V poslední době vydáváme hodně mladých autorů, vycházejících hvězd britské a americké literatury. Představili jsme českému publiku třeba Adama Thirlwella, britského prozaika, který začal psát asi ve čtyřiadvaceti letech. Jeho Politika je vtipný erotický román o úskalích, která přináší společný sexuální život tří partnerů. Nyní mu vyjde nová kniha, která je zase skvělá, takže v něm budeme pokračovat. V americké próze pro mě byla velkým nedávným objevem Marisha Pesslová, neobyčejně talentovaná autorka, které je teď asi třicet. Její Vybrané okruhy z mechaniky pohrom jsou bravurní prózou...

Objevujete je sama?

Kdysi jsem byla v Argu jediná redaktorka přes anglickou a americkou literaturu. Ale už dávno tomu tak není. Dnes jsme tu čtyři. Takže výběr pro AAA není jen na mně. Důvěřuju úsudku ostatních, věřím, že jejich vkus, byť odlišný od mého, edici obohatí. Třeba Miloš Urban objevil Johna Patricka Donleavyho, který se u českých čtenářů hodně chytil. Nebo Chaima Potoka.

A čím je typický váš výběr knih?

Říká se, že vybírám autory, kteří jsou trošku ujetí. Jiní. (smích) Opravdu mám ráda, když je kniha zvláštní, hodně originální, ať už po formální nebo obsahové stránce. Trochu fantasmagorická, depresivní nebo ujetá. Musí mě čtenářsky unést.

Takže třeba takový Nick Cave nebo...

3/5


Ano! Nick Cave, to je moje! To je moje parketa. Jeho Smrt Zajdy Munroa bude 100. svazek „áček". Sama pro sebe, pokud to mohu otevřeně napsat, té knížce říkám „román vyšukanýho mozku", ale v dobrém. Až se s ním ve Frankfurtu sejdeme, tak bych mu to tak ale neřekla (smích). Už jeho první knížka, která v AAA vyšla, A uzřela oslice anděla, čtenáře zaujala, ačkoli to byla dost obtížná próza. Myslím, že Smrt Zajdy Munroa má ještě větší šanci, protože je čtenářsky přístupnější a velmi efektní. Vlastně je to svým způsobem parafráze na Cestu Cormaca McCarthyho. Najdeme tam stejný model dvojice otec-syn, kteří spolu cestují, ale Caveova verze má něco, co není vlastní McCarthymu, a to je sex a humor. Takže ty dvě knížky by v pohodě mohly stát vedle sebe v knihovně a doplňovat se.

Přístup k redaktorské práci se mění napříč různými nakladatelstvími, individuálně se liší i mezi redaktory. Jaká jste redaktorka vy?

Umím se dobře vžít do role překladatele, dokážu odhadnout, zda mu právě tahle kniha sedne. Pak mám jako redaktor ulehčenou práci. Překladatel by měl nejen perfektně umět jazyk, ze kterého překládá, ale musí mít zároveň dar převést ducha knihy do češtiny, aby to uchvátilo zase českého čtenáře. A mým úkolem je vychytat všechna místa, kde on uklouznul, dotáhnout text tak, aby byl co nejdokonalejší. I když dokonalý překlad samozřejmě neexistuje. Ani původní dílo není vlastně nikdy dokonalé. Při redakci překladu poznám, zda byla knížka v originále dobře zredigovaná, nebo ne. Ale jen málokdy narazím na něco nedotaženého, kvalita redakční práce je v anglo-americkém prostředí vysoká.

A co v Čechách? Jak vnímáte úroveň redakční práce u nás?

Bohužel jde hodně dolů. A bude to pokračovat. Kvalita překladů se přitom zvyšuje. Překladatelé dnes už nemají problém s reáliemi, jazykovými znalostmi. Všechno lze nalézt jedním kliknutím na internetu. Ale obecně panuje tendence snižovat náklady na vydání knihy, a redaktor, to jsou vždy peníze navíc. Však také hodně nakladatelů řekne překladateli: pokud to chcete mít zredigované, tak si to nějak zařiďte sami a nám dejte hotový text.

Vraťme se k patnácti letům edice AAA. Bude Argo slavit?

4/5


Především vyjde stý svazek, Nick Cave, o kterém už byla řeč. Budou různá čtení (v rámci Listování i Arga). A vydáme plakát se všemi obálkami edice, který bude zároveň jakousi galerií spolupracujících výtvarníků. Patří mezi ně Karel Cudlín, Jozef Gertli Danglár, Vendula Císařovská, ale i Martin Velíšek, Michal Singer, Michal Cihlář. Na přebalech mi hodně záleží. Chodím po výstavách a vybírám zajímavé autory. Snažím se je přemluvit k té práci, protože honoráře nejsou nijak velké. Ale dnes už je to pro výtvarníka i docela prestižní záležitost, objevit se v „áčku". Takže na ty obálky jsem moc hrdá.

5/5

Edice AAA letos oslaví patnáct let existence. Jak vypadaly její počátky?

Recommend Documents