economix O Zuzana Dvořáková nová proděkanka FPH Vzpomínka na MILTONA FRIEDMANA EUROMANAGER EU A CUKR PLES NÁRODOHOSPODÁŘŮ strana 13

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY VŠE

Rozhovor se SIMONOU STAŠOVOU


LISTOPAD 2006


ČÍSLO 6

a n a Zuz ková á ř o Dv á v o a n k n a k ě d o r p FPH




ZDARMA

Vzpomínka na MILTONA FRIEDMANA

strana 13

EUROMANAGER
EU A CUKR
PLES NÁRODOHOSPODÁŘŮ

2

zpravodajství Editorial

Global Management Challenge Euromanager

economix

– 6 / 2006

Jste chytří? Ambiciózní? Soutěživí a pracovití? Máte chuť se prosadit v největších firmách na trhu? Právě vás hled á m e ! Po t ř e b u j e m e mozky! Tento mesiac patrí Economix trom úspešným ženám. Rozhovory s nimi však budú určite zaujímavé aj pre mužskú časť našich čitateľov ☺ Dvadsaťjeden-ročná fotografka Petra Ficová je známa ako v Čechách tak aj na Slovensku. Medzi jej najväčšie úspechy patrí publikácia TOP 50 najzaujímavejších českých žien, do ktorej nafotila hviezdy ako Lucie Bílá či Marta Kubišová. Zaujala aj svojou výstavou fotografíí s Bárou Basikovou. Nielen o fotografovaní sa dozviete viac v rozhovore s mladou umelkyňou. Pred pár mesiacmi prijala miesto prodekanky Fakulty podnikohospodárskej prof. Ing. Zuzana Dvořáková, CSc. O profesorke personalistiky sa od jej nástupu do funkcie veľa hovorí. Preto nás zaujímalo, aké sú jej plány s treťou fakultou a aké novinky sa tam chystajú. Za povšimnutie určite stojí plánovaný študijný obor Arts management, ktorý vznikol na požiadanie bývalého ministra kultúry Vítězslava Jandáka a mal by pripraviť ekonómov a manažérov pre organizácie v umeleckej sfére, či už sú to múzeá alebo galérie. V umeleckej sfére sa pohybuje aj pôvabná herečka Simona Stašová. Dcéra Jiřiny Bohdalovej sa vydala na hereckú dráhu už v šiestich rokoch a úspechy na seba nenechali dlho čakať. Divákov asi najviac oslovila vo filme Pelíšky, za ktorý bola ocenená aj Českým levom. Po jednom zo svojich divadelných predstavení porozprávala redaktorovi Economixu o svojich hereckých začiatkoch, o študentskom období s ostatnými hercami, či o natáčaní filmov. A ak vás náhodou ani jeden z rozhovorov nezaujme, prečítajte si o súťaži Euromanager, o nebezpečenstve na Hlavnom nádraží, či o pochybnostiach o zriadení novej pobočky Českej spořitelny v priestoroch VŠE. Niečo sa určite nájde ☺  Príjemné čítanie. Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix? Píšte na: [email protected]

Všechna tato slova zazněla v aule Rajské budovy ve čtvrtek 28. října na semináři Global Management Chall e n g e E u r o m a n a g e r. C o všechno se skrývá pod tímto názvem? Je to mezinárodní soutěž, v níž jednotlivé týmy tří až pěti studentů řídí fiktiv-

ní firmu pohybující se v prostředí počítačem simulovaného trhu. Úkolem soutěžících je dosáhnout co nejvyšší ceny za akcii, nejlepšího tržního postavení na základě dosaženého zisku. Musím přiznat, že seminář byl skvělým lákadlem. Začalo to popisem soutěže a jako bonus její organizátoři zvolili představení hlavní ceny, města Macao, kde se koná světové finále. Film o exotickém městě, vypadajícím jako ráj na zemi, samozřejmě bez

problémů dokáže přitáhnout pozornost. Završením byly jednotlivé prezentace představitelů firem: Deloitte, Microsoft, Škoda, ING a dalších, které poskytují zázemí pro tuto soutěž a nabízejí praxi pro studenty. Nepochybuji, že to musí být úžasná zkušenost, a rovněž přednášející proklamovali tezi, že kdo to zkusí, nep r o h l o u p í . Ta k ž e : p ř e j i spolužákům pevné nervy a soutěživého ducha, jistě bude velmi zajímavé sledovat, kam to letos dotáhnou.

EUROMANAGER:

Staňte se manažerem fiktivní firmy Přiznám se bez většího mučení – přednášky z marketingu jsem prospal, na management jsem nechodil a v podnikové ekonomice jsem marně hledal nějaký hlubší smysl. Věřím, že tyto „vědy“ mají zcela jistě svůj nepochybný význam – jen jsem se při absolvování jejich základů necítil být připravován na budoucí praxi. A to je důvod, proč je mi soutěž Euromanager od začátku tak sympatická. Dává vám možnost vyzkoušet si „nanečisto“ všechny své teoretické znalosti v praxi, umožňuje rozvíjet týmové dovednosti a rozhodovat se podle neúplných informací. Euromanager je taková manažerská „škola hrou“. Na podrobnosti o této zajímavé soutěži jsme se zeptali přímo jedné z účastnic minulých ročníků – Renáty z ekonomické fakulty VŠB-TU v Ostravě. Co tě lákalo na této sou těži natolik, že ses do ní

přihlásila? Já jsem takový soutěživý člověk, takže když mám možnost, tak se podobných soutěží snažím účastnit. A zrovna Euromanager mě bavil hodně – každý týden bylo „vzrůšo”: když jsme s kolegyněmi posílaly svá rozhodnutí, těšily jsme se na výsledky a byly jsme zvědavé, jak náš tým dopadl v porovnání s ostatními. Co ti Euromanager přinesl? Co ses díky němu naučila? Tak hlavně mě to bavilo. A nejvíc jsem se naučila asi o týmové spolupráci. Kdybych dnes zakládala firmu, tak bych si vybírala lidi nejen podle toho, jestli jsou to mí známí nebo kamarádi, ale hlavně podle toho, co umějí. Skvělá je ta soutěž i v tom, že je třeba všechno řešit dohromady, protože jedna věc ovlivňuje druhou. Ve škole se učí každá látka zvlášť, zato Euromanager mi pomohl dát si vše do širších souvislostí. A člověk se také naučí hodně o sobě, například jak moc je ochotný riskovat.

Jak bys porovnala přínosy z této hry s tím, co ses naučila na přednáškách ve škole? Přinesla ti něco užitečného v praxi? Tahle hra mi dala asi víc než nějaké hodiny – určité uvědomění si, co všechno se v tom podniku děje, co se tam musí řešit... Možná mi tam jen chyběla určitá zpětná vazba; sice jsme tam poslaly „nějaká“ data, ale potom nám chyběl komentář, co jsme udělaly dobře, co špatně... Ale letos už to možná bude lepší, protože nyní má každý tým nad sebou jednu skutečnou firmu jako svého „patrona“. K praxi toho zatím moc povědět nemohu, protože jí za sebou nemám tolik a nemohu posoudit, jestli je simulace trhu v Euromanageru skutečně realistická. Ale u nás ve škole se učíme vést fiktivní firmu i v rámci standardní výuky, takže to nejspíš přínos mít bude. Co bys doporučila letošním účastníkům soutěže? Na co by se měli připravit a na co si dát pozor?

3

Editorial / 2 Euromanager / 2 Okradli mě na hlavním nádraží… / 4 Rektor spamoval pro banku / 5 Arts management na FPH (rozhovor se Zuzanou Dvořákovou) / 6 Umenie v Rajskej budove / 7 Aktuality / 8 Cukr? Ne, děkuji! / 10 Věda versus „víra“ / 10

Mladí a úspěšní (Petra Ficová) / 14

V říjnových senátních volbách kandidoval ve volebním obvodu Praha 4 za ČSSD rektor VŠE Richard Hindls. Voliči nakonec ve druhém kole drtivým rozdílem (druhým největším ve 27 volebních obvodech) preferovali herce Tomáše Töpfera (73,07 %), kandidáta ODS, která má v Praze již tradičně velmi silnou podporu. 

Šéfredaktorka: Tatiana Veščičíková Zástupce šéfredaktorky: Marcel Bodnár Redaktoři: Zuzana Čurnová Miroslav Cvrček Michal Haltuf Jan Holeček Jan Kavalec Anna Kmeťová Pavlína Máčalová Martin Morovics Pavel Nádvorník Jiří Zábranský a další... Fotografie: Tomáš Jakab Jaroslav Šícha

Studium v zahraničí / 12 Vzpomínka na Miltona Friedmana / 13

Hindls neuspěl v senátních volbách

economix

Na baru se Simonou Stašovou / 16 Recenze – film, kniha / 18

Kresby: Pavlína Hrušťáková Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička E-mail Economixu: redakce.economix @centrum.cz Vydává:

– 6 / 2006

Text: Pavlína Máčalová, Michal Haltuf

Obsah

Titulka: Zuzana Dvořáková Foto: Marcel Bodnár

economix

Nejdůležitější je, aby si tým stanovil pevné datum a čas, kdy se bude scházet a věnovat se jí – nepřistupovat k tomu ve stylu „jak zbude čas“, protože to se nevyplácí. A potom je důležité rozdělit si úkoly – kdo bude co dělat. Není dobré, když každý dělá všechno. Přihlašování do letošního ročníku bohužel skončilo už koncem října. Pokud jste se nestihli přihlásit, letos už se tohoto zajímavého zábavně-vzdělávacího projektu asi nezúčastníte. Ale snad jsme vás alespoň inspirovali a napřesrok zkusíte se svým týmem štěstí a schopnosti a okořeníte si občas poněkud fádní přednášky špetkou zdravé soutěživosti. A třeba se naučíte i něčemu novému – vždyť jak říká na přednáškách jeden můj kantor: „Na VŠE vás o podniku naučí snad úplně vše, kromě toho nejdůležitějšího: jak se v něm vydělávají peníze.“ Třeba vás Euromanager naučí něco i o tom. Všem účastníkům přejeme hodně štěstí a pevné nervy při rozhodování o budoucnosti svých fiktivních firem. 

Divadelní (p)ohledy / 19 Chris Sadler v El Mágicu / 19 Vyšehrad (tip na víkend) / 20 Kanada (cestopis) / 22 Ples 5. Fakulty / 23

4

economix

– 6 / 2006

Hlavní vlakové nádraží a Autobusové nádraží Florenc patří k místům, která jsou prvním chladnějším dotykem se studijním městem po příjemně stráveném víkendu v malebném domově. Vy, kdož často jezdíte, víte, o čem je řeč. Čím víc se blížíte ku Praze, tím víc se netěšíte na tu deprimující totalitní atmosféru obou nádraží, jež vás neovane, ale doslova na vás kýchne při výstupu. A nutno dodat, že prostředí na „hlaváku“ je přece jen o něco horší. Dáno je to především velikostí nádraží a daleko větším počtem lidí, zvířat a „živlů“. Jenže ani na Florenci není situace nejrůžovější. Přestože z autobusu vystoupíte a v metru jste za minutu, můžete na dráze mezi busem a nástupem do metra zažít mnohé. Například minout spoluobčana jistého etnika, který vám doporučí hodinky, přičemž po několika krocích jeho stejně starý kolega přijde s nabídkou kvalitního digitálního záznamového zařízení, nebo chcete-li: „Nechceš kameru, vole? Jenom za sedum.“ Celý zážitek umocní a dokoná dole ve vestibulu metra zdejší stálá obyvatelka otázkou, u které máte možnost volby: „Nemáš dvanáct nebo patnáct korun?“ No řekněte, dvanáct je lepší, ne? Co se vám může přihodit na hlavním nádraží? Studentovi (nickem „lukasmadrid“ na borci) z F2 se stala následující příhoda: čeká (jsa při čtení čerstvých novin pohodlně usazen) v kupé první třídy na odjezd svého vlaku na Slovensko. Když vtom do kupé přijde chlapík, kterému by, podle jeho slov, „dal na ulici pětikorunu“; vidíte, já bych mu ji nedal… ani slovenskou (smích). Po chvilce sezení se zeptá, zda tento vlak jede do Ústí. Student logicky odpoví, že ne, a náš milý chlapík odchází. Zanedlouho onen chlapík ťuká

!

zpravodajství

Okradli mě na hlavním nádraží… na okýnko s dotazem, zda na sedadle (pozor, jsme v první třídě) nenechal mobilní telefon. Student přístroj opravdu uvidí, vezme, nahne se, podá, otočí se zpět a… taška s peněženkou a notebookem je v rukou utíkajícího kolegy chlápka, který před chvílí tak líbezně vyťukával jazzové trioly na hezké špinavé české okýnko. Z cesty na Slovensko je rázem posezení u české policie a škoda v tisících korun. A teď je jedno jakých. Na Florenci musí být lidé z druhé strany řeky ještě hbitější. Cestujících tam přece jenom

není tolik. Spolehnout se dá dost dobře i na to, že lidé vidí, ale neřeknou. Mají strach. Jedna studentka pod nickem „lucca“ píše, že její spolubydlící doplatila na to, že zatímco radila anglicky mluvícímu muži, jak se dostat na Ruzyň, někdo jí odcizil batoh, s nímž přijela. Tvrdí také (a dá se s tím souhlasit), že spousta lidí to musela vidět. A jsme doma. Strach ostatních upozornit na věci kolem bývá silným prvkem úspěchu „těch druhých“ (The Others). V autobuse linky 177 při cestě na koleje Jižní Město

nebo opačně na Chodov bývá hodně studentů a autobusy jsou nacpané. Co Čech, to muzikant a co student, to mobil. A to mají „mazlíčci“ rádi. Studenti se mezi sebou baví, mají o čem, vždyť to známe. Své věci při vášnivé diskusi už tolik nekontrolují a ve spojení s našlapaným autobusem dochází ke smrtelné kombinaci. Když už student či studentka něco uvidí, bojí se na to upozornit ze strachu z odvety. Řada z nich tvrdí, že nikdy nevíte, jaké zbraně mají pachatelé u sebe. Strach zkrátka nedovolí, i když chcete zasáhnout. Podle vyjádření policistů působících na hlavním nádraží je procento okradených studentů v proporci k demografickému složení návštěvníků hlavního nádraží. „Zloději si totiž příliš nevybírají,“ dodává strážník z hlavního vlakového nádraží, který si nepřál být jmenován, i když připouští, že zahraniční turisty mohou mít zloději raději. „Studenti by si měli dávat pozor na své peněženky a drahé mobily. Nejlepší je mít všechno v předních kapsách a neustále pod kontrolou.“ Opilí či jinak omámení studenti jsou přitom daleko víc na ráně. Bývají příliš rozevlátí na to, aby uhlídali své věci. K oblíbeným trikům patří nabídka kvalitního sexu (s)lepých děv trávících volný čas v plenéru nádraží. Přitom vás ohmatají a potřebné cennosti tajně vytáhnou. Pokud lidé chtějí nahlásit krádež, měli by přesně vědět, kdy a kde se to stalo, popřípadě mít svědky. „Když nám někdo řekne, že mu ukradli peněženku mezi stanicí Háje a Florenc, pak s tím už nic neuděláme,“ dodává policista. Co se děje se zlodějem, který je lapen? „Ačkoliv procento chycených není příliš velké, u kapesních krádeží je nutno takové individuum zatknout a státní zástupce ve zkráceném řízení rozhodne, co se bude dít.“ Pakliže dojde k odcizení nikoli z kapsy poškozené osoby, ale například z obchůdku, rozlišují se krádeže do 5000 Kč a nad tuto částku. V prvním případě je to pro obviněného pouze přestupek a osoba je poté propuštěna.  Text: Jiří Zábranský

5

zpravodajství

Rektor spamoval pro banku

Co spolupráce s ČS přinese VŠE:
finance ve formě sponzorských darů ve výši 2–4 miliónů korun ročně po dobu pěti let
příjmy z pronájmu prostorů pobočky
tisk publikací a školních materiálů financovaných bankou
přednášky odborníků ČS pro studenty
finanční zajištění studentských organizací (letos granty v celkové výši 200.000,- Kč)
stáže pro studenty VŠE

stup k tisícům lukrativních zákazníků z řad studentů a zaměstnanců školy, kterým služby této banky doporučil sám rektor. Dalším přínosem pro banku je lepší přístup k potenciálním zaměstnancům z řad studentů a absolventů školy.

studenty o zásadním dění na škole, čímž otevření pobočky rozhodně je,“ uvádí Karlíček. I sám rektor uznává, že zaslání nevyžádaného obchodního sdělení bylo chybou. „Jsem v hrozném pracovním presu, i mě se občas stane nějaký přehmat,“ vysvětluje.

Spam od rektora

Banka ve škole? Raději ne.

Největší pozornost vzbudila forma, kterou se rektor rozhodl o pobočce České spořitelny informovat. Z jeho adresy došel všem studentům i zaměstnancům školy nevyžádaný reklamní e-mail. Ten je odeslán z adresy rektora VŠE, podepsán pod ním je však ředitel oblastní pobočky České spořitelny Martin Němeček. „Zaslaný e-mail naplňuje všechny charakteristiky spamu,“ uvedl Libor Gála z Katedry informačních technoligií VŠE. Spam je definován v zákoně č. 480/2004 a za jeho použití hrozí pokuta až deset milionů korun. To, že škola využila svůj informační kanál k ryze obchodnímu sdělení České spořitelny, a navíc z adresy rektora školy, nebylo zrovna nejšťastnějším řešením,“ domnívá se Petr Čaník, odborník na podnikatelskou etiku. Mnohé překvapila také koncepce dopisu, kdy rektor nepřipojil žádné vysvětlující průvodní slovo či omluvu za nevyžádanou poštu. „Pod e-mail se ani nepodepsal, jen přeposlal reklamu banky,“ kritizuje počínání rektora Hana Chylíková, členka katedry Obchodního podnikání a komerční komunikace. Krok rektora hájí Miroslav Karlíček z PR oddělení VŠE. „Rektor pouze informoval

Pobočka byla v Rajské budově slavnostně otevřena 16. listopadu a pásku společně s Hindlsem přestřihl i Martin Němeček, ředitel oblastní pobočky České spořitelny. Už samotná existence pobočky banky na akademické půdě vyvolává rozpaky. „Něco takového by u nás bylo nemyslitelné,“ uvedl pro Economix Gabor Iffland z prestižní francouzské univerzity Sciences Po. „Ve škole působí i jiné soukromé subjekty, například kavárny, knihkupectví, apod.“ argumentoval Němeček. Pobočka však má odpůrce i mezi akademickými pracovníky samotné VŠE. „Nedomnívám se, že je vhodné, aby byly do školy zvány instituce tohoto typu, zejména pokud se v dostupné vzdálenosti od školy nachází pobočky mnoha bank“ sdělila pod podmínkou anonymity členka nejvyššího vedení školy. Rektor s kritikou nesouhlasí a pobočku považuje za službu studentům, která ve škole chyběla.  Text: Michal Najman

economix

Uzavření dlouhodobé spolupráce oznámily obě instituce ve společné tiskové zprávě již 8. září na svých internetových stránkách. Detaily smlouvy odmítly obě strany zveřejnit. „Smlouvy mezi VŠE a Českou spořitelnou jsou dvoustranným aktem, a proto se nezveřejňují,“ uvedl Miroslav Karlíček z oddělení Public Relations Vysoké školy ekonomické. Redakci Economixu se podařilo zjistit, že uzavřená smlouva je pětiletá a škola získá kromě jiného finanční prostředky v rozpětí dvou až čtyř milionů korun ročně. Pokud se do celkové částky zahrnou i příjmy z pronájmu prostor pro pobočku, celková částka dosahuje desítek milionů korun. „Výběrového řízení se zúčastnili čtyři subjekty. V poli poražených zůstala například Komerční banka,“ uvedla Hana Machková, prorektorka VŠE pro zahraniční styky a PR. Co přinese spolupráce s VŠE české bankovní jedničce? Česká spořitelna získá pří-

– 6 / 2006

Praha - Pobočka České spořitelny byla minulý týden otevřena v objektu Vysoké školy ekonomické. Nejen při jejím otevření asistoval rektor VŠE Richard Hindls. Všem studentům a zaměstnancům rozeslal spam s reklamou na služby banky.

6

rozhovor

Arts management na 3. fakultě ROZHOVOR S PRODĚKANKOU FPH – ZUZANOU DVOŘÁKOVOU

economix

– 6 / 2006

Fakulta Podnikohospodářská prochází v poslední době mnoha organizačními a personálními změnami. Po volbách přišel nový děkan, to však nebyla jediná změna, která se udála. Nově byl obsazen i post proděkana pro pedagogiku. O dalších změnách na FPH, personalistice, či jejím volném čase jsme hovořili právě s novou proděkankou – Zuzanou Dvořákovou.

Paní profesorko, co vás vedlo k zaměření na personalistiku? To je souběh mnoha faktorů. Přitáhla mě osobnost profesora Kleibla a zájem o tento obor. Na konci šedesátých let byla vytvořena a vzápětí zrušena katedra ekonomiky práce. Ve druhé polovině 80. let se diskutovalo o jejím znovuotevření. Profesor Kleibl znovuzaložil katedru ekonomiky práce na detašovaném pracovišti VŠE v Praze (1986) a hledal nové zaměstnance. Byla jsem mezi prvními zaměstnanci, spolu s docentkou Hüttlovou, inženýrkou Hrabětovou a inženýrkou Krajčovou a inženýrem Kališem. Jaká byla vaše cesta do funkce proděkanky? To bych snad ani nerada popisovala. Přesvědčil mě děkan Veber. Pochlubila byste se nějakým dosavadním největším úspěchem?

Raději ať hodnotí pan děkan, hodnocení by vždy měl dělat nadřízený, tak je to v personalistice běžné. Šla jste na nové místo s určitým plánem? Aby to dobře fungovalo. Chci dostat fakultu alespoň na evropskou úroveň. To obnáší zvýšení požadavků na kvalitu, ne tolik na kvantitu, je to spíše dlouhodobá záležitost. V pedagogické oblasti nyní připravujeme Den otevřených dveří, který se bude konat v lednu, a pak přijímací zkoušky na navazující magisterské studium, rovněž v lednu 2007. Ve vědecké práci se zabývám čtyřletým projektem na zvýšení kvality života, na kterém spolupracujeme s Výzkumným ústavem bezpečnosti práce a Sociologickým ústavem Akademie věd. Nyní se nacházíme ve druhém roce tohoto projektu. Čemu dáváte větší prioritu – přednášení, nebo podpoře pro studenty? To se nedá oddělit. Nejdřív se vše musí připravit administrativně, aby mohl pedagogický proces fungovat. Administrativní podpora zahrnuje servis edičního oddělení, zázemí počítačového systému, studijní referentky; pak to i pedagogicky dobře funguje. Jste spokojena s tím, jak to funguje v současné době? Vždycky je co napravovat. Neexistuje ko-

nečný stav. Za nejpalčivější problém považuji to, že někteří lidé ještě nejsou schopni podávat dobré výkony. Existuje tu představa, „spí na vavřínech“, že VŠE je na 1. místě mezi ekonomickými školami v ČR, jenže konkurence je velmi tvrdá. VŠE je spádová vysoká škola pro studenty Středočeského kraje a Prahy, avšak například Masarykova univerzita nebo Západočeská univerzita jsou na tom v některých oborech také velmi dobře. Co vás baví na vaší práci? Na prvním místě samozřejmě personalistika. Možnost být mezi mladými lidmi, dalším aspektem je, že pedagogická půda poskytuje řadu svobod, které byznys sektor nemá. V myšlení, rozhodování. Myslíte si, že by měl proděkan pro pedagogiku mít vazbu na personalistiku? Není možné generalizovat. Že se zde takto stalo, to je důsledek personální struktury naší fakulty v dané situaci. Jak vnímáte působení svého předchůdce? Provedla byste něco jinak? Postupně se zapracovávám, s věcmi se seznamuji postupně. Standardní doba na zapracování je jeden rok, protože některé agendy se dělají skutečně jednou do roka. Jaká je spolupráce s proděkany pro pedagogiku ostatních fakult? Spolupráce existuje, jestli má dobré vý-

7

rozhovor

Umenie v Rajskej budove Po dlhšej dobe plánovania, zháňania sponzora, vyjednávania s vedením školy a samozrejme námahy venovanej fotografovaniu sa Rajská budova konečne dočkala avízovanej výstavy Fotoklubu VŠE – Winstonových bleskov (WB). Tá nesie názov „Práce“ a je prvou z trojdielnej série, ktorú WB plánujú uskutočniť vďaka podpore spoločnosti Fotolab. Ďalšie diely sa budú volať „Půda“ a „Kapitál“ (podobnosť s Marxom čisto náhodná). Nápad pôvodne vznikol už dávnejšie v hlavách dlhodobých členov klubu. Hľadala sa motivácia, potom sponzor a nakoniec bolo ešte potrebné všetko dohodnúť s vedením VŠE. Začiatkom novembra sa však pri predajni skrípt a literatúry v RB objavili najprv prázdne rámy, do ktorých Blesky následne osadili svoje fotografie. Návrhov na vystavované fotky bolo samozrejme viacero. Všetky však postupne prešli mnohými kolami výberového riadenia, z ktorého vzišlo finálnych 20 najlepších záberov. Tie majú spoločné jediné. Ako sa v samotnom popise výstavy skrášľujúcom jeden z chladných betónových stĺpov v RB píše: výstava sa síce volá „Práce“, ale má reprezentovať najmä tých, ktorí prácu vykonávajú – ľudí. Aj preto nájdete v kovových rámoch všeličo: od flákajúcich sa Thajčanov cez tvrdo makajúcich Filipíncov až po vysmiate polonahé české „modelky“. Autorov týchto dielok je dohromady šesť, všetko samozrejme členovia fotoklubu. Napodiv však, na rozdiel od pestrého osadenstva občasných prednášok WB, medzi nimi figuruje iba jediná žena. Výstava by mala trvať minimálne tri týždne, plánovaná je aj vernisáž s prednáškami o fotografii. Prípadní záujemcovia sa o fotení dozvedia všeličo možné aj nemožné od ľudí s bohatými skúsenosťami. Vo výhľade sú aj ďalšie dva diely s jednoznačne zaujímavou tematikou. Na ten prvý z nich sa študenti môžu tešiť už v ďalšom semestri. A ak ste ešte nezhliadli ani túto prvú časť, urobte tak čím skôr. Veľmi vrelo ju odporúčam!  Text: Marcel Bodnár V ďalšom čísle Economixu vám prinesieme rozhovor s vystavujúcimi.

– 6 / 2006

druhý již je zájem, například mezi odborníky z Pragokoncertu, kteří si chtějí doplnit vzdělání. Samozřejmě, že se budou lišit přijímací zkoušky, například u bakaláře pro tento obor, protože jazyk a matematika zde nejsou namístě. Při neúspěchu ve studiu lze využít takzvanou podmínku. Jaký je postup k jejímu získání? Jde o podmíněný zápis. Postup je následující: obrátit se na studijní referentku, se kterou lze probrat, jaké jsou možnosti. Když se student vejde do daných mantinelů, je mu podmíněný zápis přiznán. Tyto mantinely byly stanoveny předem, spolu se studijními referentkami jsem tak učinila na počátku svého uvedení do funkce. Většina žádostí, které se ke mně dostanou, spadá do těchto mantinelů. Kdo má teď na třetí fakultě na starosti informační systém? To je záležitost pana děkana. Máte oblíbeného personalistu, učitele, autora? To je těžká otázka. Záleží na konkrétním tématu. Ne každý autor má co říci například v oblasti hodnocení práce. Mám ráda autory zabývající se odměňováním, nechci žádnému uškodit ani nikoho vyzvednout, takže nebudu jmenovat. Víc čtu ty zahraniční; ti, kteří stojí za přečtení, jsou uvedeni v doporučené literatuře našich předmětů. Čemu se chcete věnovat v budoucnu, profesně i soukromě? Personalistice, samozřejmě. Doufám, že mi bude dopřáno, abych se jí mohla věnovat. Před vydáním máme nyní učebnici, která bude základní literaturou pro naše předměty. Jinak se starám o své zdraví, chci více cestovat... Třeba i za vašimi oblíbenými autory – personalisty? Třeba i za nimi, ano. Ono jich v té naší oblasti tolik není, takže to člověk může do důchodu stihnout.  Jan Holeček

economix

sledky, je otázka. Fakulty jsou autonomní jednotky a my jsme podřízení svému děkanovi. Na fakultě národohospodářské zrušili povinnost odevzdat zápisový list. Jaký na to máte názor? Nevím, s jakým ohlasem by se toto opatření setkalo na naší fakultě. Záleží to na „podnikové kultuře“ a ta je na naší fakultě taková, že je sklon archivovat jak elektronické, tak papírové verze. Osobně preferuji co nejvíce odbourávat papíry, čím jich bude méně, tím lépe. Při přestěhování do Rajské budovy jsem například vyhodila deset pytlů plných papírů. Považujete přestěhování fakulty za dobrý krok? Je dobré, že fakulta podnikohospodářská dostala nové prostory. Na vnějšího pozorovatele to působí dobře, avšak má to i negativní stránku. Bude se muset řešit expanze fakulty. Nepočítalo se s tím, že fakulta může expandovat – budeme akreditovat nový studijní obor. Řešení kanceláří v Rajské budově je architektonicky špatné, nemůžeme do kanceláří jednoduše přidat stůl a lidi, jako to šlo v Nové budově. Můžete přiblížit, o jaký studijní obor jde? Má pracovní název „Arts management“ a bude připravovat ekonomy a manažery pro organizace v umělecké sféře, muzea, galerie, zabývající se pořádáním festivalů a podobných akcí. Požadavek vzešel na rektora a zprostředkovaně na děkana od bývalého ministra kultury Jandáka, podle něhož je kultura nehospodárně řízena. Naše fakulta byla zvolena proto, že máme zkušenosti s přípravou ekonomů a manažerů. Na vzniku tohoto oboru pracuje skupina pod vedením pana děkana, kde jsou zastoupeni i externí odborníci z Univerzity Karlovy a myslím i vysokých uměleckých škol. Obor se bude realizovat v bakalářském a navazujícím magisterském stupni. O ten

8

informace Aktuality

Na akci s názvem Orientation Day, na kterou jsme vás v minulém čísle upozornili, zveřejnilo OSZ nabídky zahraničních studijních a výměnných pobytů na akademický rok 2007/2008. Mluvilo se o semestrálních výměnných pobytech, programu CEMS MIM, M.A. Degree a o studiu MBA na Bradley University. Je třeba poznamenat, že každý program má různá kritéria a požadavky. Poslední zmíněné můžete absolvovat až po řádném ukončení magisterského studia na VŠE. Novinkou oproti minulému roku je to, že výběr na semestrální výměnné pobyty se bude skládat z testu a motivačního pohovoru, čímž by se podle OSZ měla snížit jeho anonymita. Důležité termíny jsme pro vás shrnuli, ale určitě se informujte i na známé adrese: SEMES TRÁLNÍ VÝMĚNNÉ POBY T Y: Harmonogram: 3. 1.–31. 1. elektronické přihlašování na výběrové řízení 2007 na semestrální výměnné pobyty 31. 1. 2007 uzávěrka přihlášek na semestrální výměnné pobyty 15.00 písemné testy se studenty pro výběr ke studiu do 23. 2. 2007 zahraničí zveřejnění studentů postupujících do 2. kola 1. 3. 2007 výběrového řízení – rozpis zveřejnění výsledků výběrového řízení na semestrální 22. 3. 2007 výměnné pobyty pro akademický rok 2007/2008 S TIPENDIJNÍ POBY T Y V RÁMCI MEZIVLÁDNÍCH SMLUV 4. 12. 2006 uzávěrka přihlášek na stipendium do Ruska, RB 552 výběrové řízení na stipendium do Ruska – interview, 11.–15. 12. RB 539, konkrétní datum a čas budou kandidátům včas 2006 sděleny CEMS MIM (CEMS MAS TER‘S IN INTERNATIONAL MANAGEMENT) 6. –14. 12. 2006

elektronické přihlašování do programu CEMS

uzávěrka přihlášek do programu CEMS, 14. 12. 2006 16.00 Renata Šubrtová RB 553 8.–14. 1. 2007

Assesment Center pro program CEMS

26. 1. 2007

oznámení výsledků výběru studentů do programu CEMS

M.A. Degree in Economics of International Trade and Economic Integration je od akademického roku 2007/2008 akreditován jako navazující magisterský studijní program na fakultě mezinárodních vztahů, podrobné informace budou zveřejněny na internetové stránce osz.vse.cz. MBA NA BRADLEY UNIVERSIT Y- ASSIS TANT SHIP uzávěrka přihlášek na studium MBA Bradley 21. 11. 2006 University interview o studiu MBA na Bradley University 29. 11. 2006 (RB539) Nakonec dodávám, že i v případě neúspěchu při výběrovém řízení máte šanci zúčastnit se zahraničního pobytu, aktuální nabídka je zveřejněna na osz.vse.cz. BUDDY SYS TEM Studentská organizace Buddy System organizuje DNY PARTNERSKÝCH UNIVERZIT, a to 4. 12. a 5. 12. Oproti minulému roku se do programu prezentací zapojí i čeští studenti, kteří na představovaných univerzitách studovali. Místo a čas konání budou včas upřesněny. Pokud se chcete stát aktivní součástí Buddy Systemu, rozhodně nevynechejte informační schůzky, které jsou letos naplánovány na pondělí 20. 11., úterý 28. 11. a středu 6. 12., vždy od 19.45 v posluchárně C. Dovíte se podrobné informace, například jak získat buddyho na LS 2006/2007, co znamená 10 bodů pro vaši přihlášku na zahraniční výměnné pobyty... AKCE  Od 1. 12. do 22. 12. 2006 se budou v prodejnách Nakladatelství Oeconomica VŠE Praha prodávat vybrané knižní publikace s 20% slevou. Seznam publikací najdete v aktualitách na www.vse.cz.  Devátého prosince 2006 od 9.00 do 15.30 se v prostorách RB 101 uskuteční projekt – výuková dílna: Inkubátor – Personalista I. Záštitu nad tímto kurzem převzala Katedra personalistiky FPH VŠE. Další informace naleznete na http://rpc.vse.cz  Prvního prosince 2006 se na VŠE uskuteční ve spolupráci firem Deloitte, Ernst & Young, KPMG a PriceWaterhouseCoopers Den auditorské a daňové profese. Časový harmonogram je k dispozici na stránkách http://rpc.vse.cz. Případní zájemci se musí registrovat předem.  Připravil Martin Morovics

economix

– 6 / 2006

Semináře/konference/výstavy Britská a americká literatura 20. století Cyklus přednášek o britské a americké literatuře a jejích autorech. Více na www.mlp.cz/zveme.php KDY: do 5. 12. KDE: Malý sál MKP, Mariánské nám. 1, Praha 1 Svědek unavené civilizace V centrální hale Ústřední knihovny můžete zhlédnout výstavu ke 100. výročí narození italského filmového režiséra Luchina Viscontiho KDY: do 31. 12. KDE: Městská knihovna, Mariánské nám. 1, Praha 1

Přednáška o vojenské kontrarozvědce Seznámení s organizací a činností bývalé Hlavní správy vojenské kontrarozvědky, součásti StB, i s činností úřadu a jeho službami. Pořádá ministerstvo obrany – Úřad pro zpřístupňování dokumentů. KDY: 6. 12. od 16.00 KDE: ÚZD, Branické nám. 2, Praha 4

Nové cesty personalistů (New Ways of Human resource managers)* Panelové rozpravy studentů s odborníky, zejména personalisty z praxe KDY: 9. 12. 2006, 9.00–15.30 KDE: posluchárna 101RB, Rajská budova

České umění 20. století J. Zrzavý, Toyen, A. Slavíček, E. Filla, V. Boudník, J. Róna, J. Sopka, J. Kolář... KDY: do 31. 12. KDE: Dům u Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1

Analýza reformy rozvoje venkova v programovacím období 2007–2013 v kontextu změn v SZP EU KDY: 12. 12. 2006 od 15.00 KDE: zasedací místnosti FMV, č. dv. 244 NB

9

10

názor

Cukr? Ne, děkuji! Sladíte si čaj? Možná ne, ale určitě jíte nebo pijete výrobky, které cukr obsahují. „No a co?“ řeknete si. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co se všechno seběhne, než se k vám cukr dostane? Možná si představíte pěstitele cukrové řepy, jak na trhu prodává výrobcům cukru svoji úrodu za cenu, která tak tak pokryje jeho náklady, cukrovarník pak prodává vyrobený cukr obchodníkovi za cenu, jejíž výši srazila tvrdá konkurence. A na konci této představy jste vy jako spokojený zákazník pojídající sladký výrobek. Pokud si opravdu myslíte, že je to tak jednoduché, jste na pořádném omylu.

economix

– 6 / 2006

CUKERNÍ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE Už se vám asi rozsvítilo, že? Zase nějaký euroskeptik píše, jak je ta Unie strašně špatná a může za všechny problémy. Hm, ale nevadí vám, že cukr v EU stojí až čtyřikrát více než ve světě? Nebo je to pro vás jen další droboučká cena za nevyčíslitelné výhody, které nám byly při vstupu milostivě uděleny? Tak se na tu cenu za výhody podívejme. Vstup Česka do Evropské unie nám mimo jiné přinesl i přijetí Společné organizace trhů s cukrem a s tím i zaručenou minimální výkupní cenu cukrové řepy. Toto minimum se v přepočtu na koruny blížilo 1500 Kč za tunu čisté hmotnosti při cukernatosti 16 %. Do Unie jsme vstoupili v roce 2004, rok předtím se cena cukrové řepy u nás pohybovala pod 1000 Kč za tunu. Jak by ke zdražené řepě ale

přišli výrobci cukru? Těm EU stanovila intervenční cenu, která byla o něco vyšší než 18 Kč za kg. Za tuto cenu musel Státní zemědělský intervenční fond skoupit veškerý cukr, který mu cukrovarníci nabídli. Pokud by nařízení skončila tady, EU by měla tolik cukru, že by nevěděla, kam s ním. Proto každoročně rozděluje mezi své členy kvóty na jeho výrobu. Členské státy si pak národní kvótu rozdělí mezi domácí výrobce cukru. Jenže jedna kvóta pro jeden stát by bylo příliš málo (na EU), a tak se rozdělují kvóty dvě. Kvóta A je určena pro spotřebu uvnitř Unie. Kvóta B pak pro vývoz. Asi se ptáte, jak EU může vyvážet cukr, jehož cena je čtyřikrát vyšší než cena světová. Odpověď je pro Unii více než obvyklá. Vyváží se totiž díky exportním dotacím. Na tyto dotace ale přispívají sami výrobci cukru a pěstitelé řepy, to aby těch absurdit nebylo málo. Jmenuje se to „produkční dávka z vyrobeného cukru“. Psát o jedné dávce by však nebylo přesné. Je jich totiž více. Nejprve cukrovarníci odvedou základní dávku ve výši 2 % z intervenční ceny cukru (A i B) a B-dávku z cukru B (maximálně 37,5 % z intervenční ceny cukru vyprodukovaného na vývoz). Loni u nás činila základní dávka skoro 173 milionů Kč a B-dávka přes 91 milionů Kč. Pak ještě EU může stanovit takzvanou doplňkovou dávku; ta u nás loni činila 73 milionů Kč. Dávky u nás vybírá již zmíněný Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Aby nebyl škodný, EU stanovila, že 25 % vybra-

né částky jsou náklady na její výběr. Tuto částku si tedy SZIF může ponechat. „Zbytek“ se díky Ministerstvu financí ČR a Evropskému zemědělskému orientačnímu a garančnímu fondu vrací cukrovarům v podobě dotací na vývoz. Připomínám, že tyto dotace se vztahují jen na „B-cukr“. Kritici tohoto absurdního systému bývají odbýváni argumentem, že se výrobci cukru vlastně dotují sami, a nejde tedy o peníze daňových poplatníků. Nezmiňují už ale fakt, že jde o peníze spotřebitelů, kteří platí navíc úplně zbytečně. A to jsem se nezmínil o tom, jak tento systém komplikuje život efektivnějším výrobcům v chudších státech světa, kteří se se svým cukrem nemohou do Unie přes vysoká cla dostat. Některé státy mají sice výjimku na bezcelní dovoz (samozřejmě opět kvótovaný), ale to je příliš málo. Cenu na unijním trhu neovlivní. Ještě bych měl doplnit, co se děje s cukrem vyrobeným nad rámec obou kvót. S tím se může dělat cokoli, jen ne ho prodávat na trhu Unie. To by totiž mohlo přijít draho. Kromě pokut by hrozilo i zkrácení kvót na příští rok. Takže buď zničit, nebo vyvézt (tentokrát již bez dotací). Anebo, jak se to děje často, vyvézt jen fiktivně a prodat doma levněji (ale ne tak levně jako na světovém trhu). Ano, ano, já vím, reforma tohoto cukerního nepořádku je v plném proudu, tedy reforma jen v uvozovkách. Ale to je na samostatný článek, na který se můžete těšit příště... Na závěr ještě položím otázku fandům Unie: Opravdu je toto cena za výhody, které nám Evropská unie poskytuje? Opravdu potřebuji tenhle systém cukerní politiky k tomu, abych mohl volně cestovat po Evropě, studovat a pracovat, kde budu chtít? Já myslím, že ne. Nebyl by problém vytvořit takové společenství, které by zaručovalo volný pohyb všeho možného (a to bez výjimek pro nové členy) a nebylo tak zatraceně drahé? ...  Autor: Miroslav Cvrček

P

odívejte se do novin a televizí kolem sebe a povězte mi: Kde náš svět je a kam spěje? Tak nějak tuším, že vaše odpověď nebude právě optimistická. Zplodiny z fosilních paliv zamořují náš vzduch tak, že nikdy nebyl špinavější. Voda je plná jedů a v blízké budoucnosti se o ní povedou války. Za 50 let dojde ropa. Ve 21. století vyprodukují jen USA takovou horu odpadků, že nebude kam je dávat. Bohaté státy bohatnou, chudé stále více chudnou a hlady umírá stále více dětí. Rakovina řádí jako nikdy předtím. Člověk vyhubí 40.000 živočišných druhů ročně a aby toho nebylo málo, až se globálně oteplí a roztaje celé Grónsko, zaplaví moře Floridu, Nizozemí, Bangladéš a spoustu dalších míst. Zkrátka a dobře – „Radostné vyhlídky“, pomalu abychom si rovnou šli hodit mašli. Samozřejmě, trošku přeháním – nicméně toto vše jsou informace, které se běžně dočtete v tisku nebo je uslyšíte z úst mnohých populárních ekologistů. Pokud se spolehneme na média jako jediný informační zdroj o našem okolí, nesmíme se divit, bude-li naše vnímání okolního světa zkreslené. Přeci jen (hypotetický) titulek „Globální oteplení zabije 100 miliónů lidí“ se prodává lépe než titulek „Globální oteplení nikoho nezabije” – čtenář touží po své pravidelné denní dávce emocí a neštěstí (aspoň pokud je to cizí neštěstí); fakta jej tolik neberou. Fakta jsou totiž obvykle mnohem méně zajímavá. Tak například vzduch je v průmyslových zemích díky vytrvalému technickému pokroku a přísným limitům nejčistší za několik století (např. v Londýně je dnes znečištění vzduchu o 1–2 řády nižší než před cca 500 lety) K pitné vodě má pří-

11

názor

Lomborgův Skeptický ekolog:

Její poselství je totiž úplně jinde. Říká, že bychom měli myslet. Naše zdroje jsou omezené, takže bychom je měli dávat tam, kde prospějí nejvíce. Příkladem budiž výše zmíněné globální oteplování. Roční náklady Kjótského protokolu jsou odhadovány na 150 miliard dolarů – to je částka, kterou pokud byste (jako vláda) sebrali, můžete rázem vyřešit problém všech lidí s přístupem k pitné vodě a alespoň minimálnímu přísunu potravin. Pětina této částky je odhadována jako náklady potřebné k vyvinutí vodíkového motoru,

Věda

óny lidí ročně, slyšel asi jen málokdo. Když se budeme rozhodovat na základě takovýchto emotivních informací, budeme investovat do záchrany tisíců vymírajících druhů (které ve skutečnosti nevymírají) zatímco problém miliónů umírajících lidí (kteří opravdu umírají) nás nebude trápit, protože o něm jednoduše nevíme. Problémem apokalyptických vizí budoucnosti životního prostředí je fakt, že většina předpovědí je založena na „ceteris paribus“, za jinak stejných podmínek. Nepočítá s lidskou inteligencí (ač srážka s jednotlivými blbci bývá poměrně častá, lidstvo jako celek je nesmírně inteligentní) ani s přirozenými regulačními mechanismy přírody. Tak například, kdybyste v 60. letech jen mechanicky pro-

S U S R VE

univerzitními studenty nezpochybnitelnými fakty prokázat tvrzení ekologistických sdružení o zhoršujícím se životním prostředí. V průběhu práce však zjistil, že mnohá z těchto tvrzení, o nichž byl v mládí pevně přesvědčen, se buď nedají dokázat nebo vědeckým údajům přímo odporují.

náhrady benzínového pohonu. Přitom za celé století (tedy s náklady 15 000 miliard dnešních dolarů) se vám s touto obludnou částkou povede zpomalit globální oteplování jen o 6 let. Tyto peníze by se jistě daly využít mnohem efektivněji při záchraně lidských životů a jejich zlepšování jinde.

Tak vznikl Skeptický ekolog, kniha, která ve světě poměrně zásadně ovlivnila veřejnou debatu o životním prostředí v posledních pěti letech. Možná jste o ní už něco slyšeli a možná jste si už z těchto informací udělali na jeho knihu vlastní názor. Možná jste zastánci laissez-faire a máte Lomborga rádi, protože jste z recenzí získali dojem, že tvrdí „Všechno je super, o nic se nestarejme, ono se to nějak spraví.“ Pak vám opravdu vřele doporučuji si Skeptického ekologa přečíst. A možná máte blízko k zele-

Také říká, že bychom se měli rozhodovat na základě dat, faktů – a nikoli emocí. Příkladem budiž oněch výše zmiňovaných 40.000 vyhubených živočišných druhů. Toto číslo je o 4-5 řádů vyšší než podložené odhady vědců-ekologů. Přitom právě číslo 40.000, ač není podloženo žádnou vědeckou prací a pochází z jedné tiskové zprávy, hojně používali ekologisté prakticky celá 90. léta (mezi nimi i např. Greenpeace). Přitom o daleko větším problému znečištění ovzduší uvnitř budov, jež v rozvojovém světě zabije cca 3 mili-

když jste dostatečně bohatí a netrpíte hladem a žízní, můžete se starat i o životní prostředí. Nikdo, a Lomborg už vůbec ne, netvrdí, že všechno je perfektní a že se vše vyřeší samo. Ale příroda nám nadělila do vínku mozek a schopnost analytického, vědeckého myšlení. A pokud máme jako lidstvo přežít, pak bychom jej měli k řešení problémů používat častěji a rozhodovat se na základě nejlepších dostupných údajů. Ne dojmů a už vůbec ne dojmů získaných ze senzacechtivých médií. Je jen škoda, že skutečných vědců je ve společenských vědách poměrně málo. Ani v ekonomii, která s ochranou životního prostředí velmi úzce souvisí, bychom mohli skutečné ekonomy-vědce spočítat na prstech.

„víra“

dloužili populační křivku lidstva až k roku 2100, dostanete se na nezvladatelných 100 miliard obyvatel. Podle dnešních znalostí jich bude něco kolem 12 miliard (což už se dá uživit) – a to aniž by se někdo konkrétní snažil celosvětovou porodnost uměle snižovat. Paradoxem k pobavení je pak fakt, že kdyby všichni zemědělci (následujíce rad ekologistů) přešli na biozemědělství a přestali hnojit umělými hnojivy, museli bychom vykácet všechny lesy a z celé pevniny udělat jedno velké pole, a stejnak bychom neuživili ani dnešních 6 miliard. Široce rozšířený je také názor, že životní prostředí a ekonomický růst stojí proti sobě. Přitom jak historický vývoj, tak současná srovnání ukazují, že životní prostředí a jeho ochrana je nejlepší v zemích nejbohatších, průmyslově vyspělých – jen

A po smrti Miltona Friedmana je jich ještě o jednoho méně. Většina ekonomů, nemohu se ubránit onomu dojmu, se více než vědeckým myšlením řídí svou Vírou. „Věřící“ liberál se s „věřícím“ socialistou a „věřícím“ zeleným sice mohou v hospodě naprosto perfektně pohádat u piva, ale bez kritického vědeckého hodnocení faktů ani jeden z jejich ideologických přístupů nedokáže naše problémy vyřešit. Lomborg dokázal, že je skutečným vědcem, protože navzdory svému původnímu přesvědčení, své „víře“ a svým předsudkům dokázal kriticky zhodnotit fakta a vydat velmi zajímavou a poučnou knihu. Všem, kteří dočetli až sem, ještě jednou, vřele doporučuji a přeji příjemně strávené zimní večery se Skeptickým ekologem.  Autor: Michal Haltuf

– 6 / 2006

Alespoň to (a mnoho dalšího) tvrdí na základě tvrdých statistických dat Bjørn Lomborg, autor bouřlivě diskutované knihy Skeptický ekolog - Jaký je skutečný stav světa? Bjorn Lomborg, dánský statistik a dřívější aktivní člen hnutí Greenpeace chtěl původně se svými

ným a Lomborg je pro vás nepřítel číslo jedna, protože jste z recenzí získali dojem, že tvrdí „Máme se skvěle a ochrana životního prostředí je na houby.“ I vám doporučím, abyste si Lomborgovu knihu přečetli.

economix

stup stále více lidí a to i v rozvojových zemích. Co se ropy týče, před 50 lety ji také zbývalo zhruba na 50 let tehdejší spotřeby. Jednoduše proto, že technický pokrok umožňuje nalézat dříve nevyužitelná ložiska. Počet hladovějících ve všech oblastech světa kromě Subsaharské Afriky (kde je situace skutečně stále špatná) vytrvale klesá, jak v absolutních tak i relativních číslech (což samozřejmě neznamená, že problém je vyřešen, jen to, že situace se zlepšuje)

12

zpravodajství

Zahraniční univerzity čekají, ale pouze na vybrané!

economix

– 6 / 2006

Máte zájem zdokonalit se v cizím jazyce, poznat cizí zemi a získat nové životní zkušenosti a vědomosti? Pak pravděpodobně chcete studovat v zahraničí. Pokud se letos rozhodnete využít některé z možností zahraničního studia, které prostřednictvím Oddělení zahraničních styků nabízí VŠE, čeká na vás více než 320 volných míst. Avšak nikoli s otevřenou náručí. Většina programů klade na uchazeče přísná kritéria spočívající ve výborných studijních výsledcích a jazykových schopnostech, zájem výrazně převyšuje nabídku. Dokládají to i čísla z loňského přijímacího řízení, kdy program semestrálních výměnných pobytů přilákal 602 zájemců. Jejich úspěšnost činila 39 %, do zahraničí jich tedy nakonec vyrazí 232. Semestrální výměnné pobyty, které nabízejí studium na 90 partnerských univerzitách v Evropě a zámoří, jsou v současné době mezi studenty nejpopulárnější možností studia v zahraničí. Nabízejí také největší kapacitu. V akademickém roce 2007/2008 se studenti budou moci v rámci výběrového řízení ucházet přibližně o 270 míst. K navýšení v tomto programu nedošlo jen u počtu studentů, kteří vycestují do zahraničí. Oproti loňskému roku svou váhu v celkovém hodnocení posílily studijní výsledky a nově byl zařazen motivační pohovor, ke kterému postoupí asi 400 nejlepších uchazečů. Statistika také ukazuje, že se vyplatí ovládat v Česku méně rozšířené jazyky, kde je větší šance na úspěch. Nejvíce studentů z loňského přijímacího řízení cestuje do Francie (42). V žebříčku zemí následují Německo (40), Rakousko a USA (obě země po 22 studentech).

SEMES TRÁLNÍ VÝMĚNNÉ PROGRAMY Studentské výměnné pobyty jsou součástí studia na VŠE. Výsledky studia v zahraničí jsou proto po návratu uznávány na základě dohody mezi studentem a proděkanem pro pedagogiku (popřípadě zahraniční styky) příslušné fakulty. Pro semestr v zahraničí musíte mít k dispozici 30 ECTS nebo 20 kreditů v plánu D. Studenti mají při studiu na zahraniční univerzitě prominuto školné a zároveň na svůj pobyt v zahraničí obdrží finanční příspěvek. Finanční příspěvek nekryje plně pobytové náklady a studenti musí počítat s nutností spolufinancování z vlastních zdrojů. Průměrná výše příspěvku u pobytů financovaných v rámci projektu Socrates/ Erasmus činí přibližně 350 EUR a je upravována podle finanční náročnosti studia v jednotlivé zemi či městě. Stipendium na studijní pobyty v rámci CEEPUS udělují ministerstva školství zapojených zemí. To znamená, že student CEEPUS programu pobírá měsíční příspěvek od hostující univerzity, domácí univerzita mu zpětně proplácí cestovné. Výše měsíčního stipendia v jednotlivých zemích je k nalezení na webových stránkách www.ceepus. info. Studenti, kteří vyjíždějí na partnerské univerzity mimo program Socrates/Erasmus a CEEPUS (především do zámoří), obdrží v akademickém roce 2007/2008 finanční příspěvek z Rozvojového projektu MŠMT a Stipendijního fondu VŠE, a to ve výši 10 tisíc korun na měsíc pobytu a jednorázový příspěvek 15 tisíc korun na letenku a vyřízení víz.

CEMS MAS TER‘S IN INTERNATIONAL MANAGEMENT Další možnost studia v zahraničí nabízí program CEMS Master‘s in International Management (CEMS MIM). Community of European Management Schools (CEMS) je prestižním sdružením špičkových vysokých škol a univerzit, které poskytují manažerské vzdělání. V současné době tvoří CEMS sedmnáct akademických členů (z každé země může být členem CEMS pouze jedna vysoká škola) a zhruba šedesát partnerů z podnikové praxe (převážně velkých mezinárodních firem). Členské školy CEMS vytvořily společný studijní program určený studentům, kteří předchozím studiem získali znalosti z osmnácti oblastí společného základu studia (tzv. Common Body of Knowledge). V roce 2006 byl tento mezinárodní studijní program vyhodnocen časopisem Financial Times jako druhý nejúspěšnější evropský magisterský studijní program. Studenti přijatí do programu CEMS Master‘s in International Management (v letošním výběrovém řízení by mělo jít o 40 studentů) musí mimo jiné absolvovat předměty CEMS MIM v požadované struktuře (semestr studia v zahraničí, semestr studia na VŠE), zkoušky ze dvou cizích jazyků a praxi v zahraničí v délce nejméně 10 týdnů. Splněním všech podmínek studijního programu získá student ke svému diplomu z VŠE navíc i mezinárodně uznávaný diplom CEMS MIM (Master‘s in International Management). „Absolvování programu CEMS MIM zvyšuje kvalifikaci v oblasti mezinárodního podnikání a managementu a spoluvytváří předpoklady k budování úspěšné pra-

Kdo se může přihlásit ke studiu v zahraničí

Uzávěrky přihlášek

Za co lze získat body v přijímacím řízení na semestrální výměnné programy

Ke studiu v zahraničí se mohou hlásit všichni studenti VŠE, kteří ukončili první ročník studia na některé z vysokých škol v České republice a také jeden semestr studia na VŠE a v minulosti nebyli vysláni v rámci nabídky VŠE na studijní pobyt v zahraničí (neplatí pro MBA na Bradley University). V době podávání přihlášky musí žadatel studovat minimálně druhý ročník bakalářské úrovně studia VŠE. Většina nabízených výměnných studijních pobytů je určena posluchačům vyšších ročníků.

21. 11. 2006, 15.00 studium MBA Bradley University 4. 12. 2006, 15.00 stipendium do Ruska 14. 12. 2006, 16.00 program CEMS 31. 1. 2007, 15.00 semestrální výměnné pobyty Informace o náležitostech přihlášky a způsobu přihlášení naleznete na

ozs.vse.cz

1. KOLO studijní výsledky jazykové znalosti odborné kurzy v cizím jazyce účast v Buddy Systemu znalostní test

70 bodů 20 bodů 20 bodů 10 bodů 50 bodů

2. KOLO motivační pohovor

30 bodů

13

zpravodajství

covní kariéry v náročném mezinárodním prostředí,“ uvádí o programu CEMS MIM na svých webových stránkách Oddělení zahraničních styků. Vybraní studenti vyjíždějí na semestrální studium do zahraničí v rámci programu Socrates/Erasmus. JINÉ VARIANT Y S TUDIA Další možnost studia v zahraničí přinášejí stipendijní pobyty, které nabízí Informační Agentura Domu zahraničních služeb MŠMT. Tyto stipendijní pobyty jsou nabízeny České republice na základě mezivládních smluv, ze kterých vyplývá délka pobytu, počet míst a požadavky na uchazeče. Nabídka stipendijních pobytů je realizována dvěma způsoby. Prvním z nich je metoda přidělování kvót jednotlivým školám, výběr studentů pak zůstává v jejich kompetenci. Druhou možností jsou konkurzy, které MŠMT vyhlašuje prostřednictvím Informační Agentury. Zájemci si sami zjistí informace o nabízených pobytech, podmínkách výběrového

UŽITEČNÉ ODKAZY http://ozs.vse.cz, http://www.cems.org, http://www.ceepus.info, http://www.dzs.cz, http://www.bradley.edu, http://www.fulbright.cz

Připraveno v spolupráci s:

Buddy System zve na infoschůzky Infoschůzky pro zájemce o přidělení „buddyho“ (zahraničního studenta) na letní semestr 2006/2007 pořádá v listopadu a v prosinci studentská organizace Buddy System. Studenti zde získají informace nejen o tom, jak „buddyho“ získat a co obnáší se o něj starat, ale také o Buddy Systemu a o Nation2Nation Parties. Infoschůzky budou probíhat v pondělí 20. listopadu, v úterý 28. listopadu a ve středu 6. prosince 2006, vždy od 19.45 v posluchárně C v Nové budově. Registrace zájemců o buddyho probíhá online na adrese http://buddy.vse.cz/dbnew od 20. listopadu do 26. prosince 2006 (na pořadí registrovaných nezáleží). Podrob-

nosti o registraci i podmínkách účasti v Buddy Systemu a povinnostech buddyho jsou k nalezení na stránkách http://buddy.vse.cz. Pokud student splní své povinnosti vůči zahraničnímu studentovi, získá 10 bodů již do nejbližšího výběrového řízení na studium v zahraničí – studium v akademickém roce 2007/2008. Pokud student z kapacitních důvodů buddyho nezíská, má možnost získat 10 bodů také za pomoc při Orientation Weeku. Svůj zájem o pomoc při organizaci této akce projeví při registraci.  Další informace poskytne: Lukáš Nápravník Public Relations Consultant e-mail: [email protected]

Vzpomínka na Miltona Friedmana I když nás 16. 11. 2006, ve věku 94 let, opustil jeden z nejvýznamnějších ekonomů 20. století, stále jsou tu vzpomínky, články a především teorie, které ovlivňují přítomnost a určitě budou ovlivňovat i budoucnost. V úterý 21. 11. si na Miltona Friedmana přišli do Míčovny Pražského hradu zavzpomínat prezident Václav Klaus, profesor Robert Holman a Miroslav Ševčík, přední ekonomové a spousta dalších jeho přívrženců a možná i odpůrců. Po malém zpoždění při přinášení židlí do sálu začal úvodní proslov prezidenta Václava Klause. Připomněl díla, ve kterých se objevily názory ovlivňující chod dnešní ekonomiky: „Úloha měnové politiky“, „Kapitalismus a svoboda“, „Svoboda volby“ a plno dalších. Především však představil Friedmana jako člověka, který si stál za svým názorem, který byl gentleman a měl charisma, který měl na každou otázku odpověď, a který miloval svoji ženu Rose. Ta ho významně ovlivnila v mnoha ohledech, a to nejen v soukromí, ale i v profesním životě. Celkem přesný životopis a výčet děl poté podal profesor Robert Holman. Plynně navázal Miroslav Ševčík, který shrnul Friedmanovy teorie a co tyto teorie „způsobily“. Na konci prezident Klaus dodal úsměvné historky z tenisu a lyžování, což bezpochyby ukázalo Friedmana ve světle nejen ekonomické teorie, ale i člověka užívajícího si života a člověka stále schopného a moderně smýšlejícího navzdory věku. Teorie lidského kapitálu, teorie nominálního důchodu, volný trh, liberalismus, bohatství, snížení daní a další slova a sousloví charakterizují tohoto neobyčejného muže a lze jen doufat, že všechny tyto myšlenky zůstanou stálou inspirací pro další generace.  Text: Pavlína Máčalová

– 6 / 2006

Chcete jet studovat do zahraničí, ale nevíte, kterou školu si vybrat? Pak navštivte akci Dny partnerských univerzit, kterou pořádá Buddy System. Ve dnech 4. a 5. 12. budou zahraniční studenti představovat své domovské univerzity. Účastnit se budou také čeští studenti, kteří v zahraničí na těchto školách již studovali. Cizinci i Češi vám tak poskytnou cenné a nepostradatelné informace pro to, abyste si vybrali tu nejvhodnější školu ke studiu v zahraničí.

řízení a termínech pro přihlášky na stránkách Informační Agentury (www.dzs.cz). Veškerý poradenský servis zajišťují pracovníci agentury. Na rok 2007/2008 byla Vysoké škole ekonomické v Praze přidělena dvě místa na stipendijní pobyt do Ruska. Pro studenty, kteří v akademickém roce 2006/2007 ukončí své řádné magisterské studium na VŠE v Praze, je určen dvouletý studijní MBA program na Bradley University (USA). „Vybraní studenti obdrží od Bradley University tzv. assistantship (student pracuje 20 hodin týdně pro obvykle 1–3 členy profesorského sboru), který podstatným způsobem kryje výdaje spojené se studiem MBA a pobytem na Bradley University. MBA program na Bradley University je pojat jako dvouleté studium (čtyři semestry) a jeho úspěšné zakončení je podmíněno získáním 30 kreditů,“ vysvětluje na svém webu Oddělení zahraničních styků. Výše uvedené informace v žádném případě nepředstavují kompletní výčet možností studia v zahraničí. V průběhu celého roku jsou nabízeny další stipendijní či jiné pobyty. Vyplatí se proto sledovat aktuální informace Oddělení zahraničních styků VŠE (ozs.vse.cz). K nalezení jsou zde i podrobnější informace o jednotlivých studijních programech, náležitostech přihlášky, kritériích výběru uchazečů a harmonogramu výběrového řízení. Zdroj: Oddělení zahraničních styků VŠE (ozs.vse.cz)

economix

Dny partnerských univerzit

14

mladí a úspěšní

Fotografka Petra Ficová Milú, iba 21ročnú slečnu, ktorú som sa rozhodla vyspovedať, poznám už takmer jedenásť rokov. Myslím, že okrem toho, že býva veľmi ťažké ju zastihnúť, či už osobne, alebo telefonicky, sa za tie roky prakticky nijako nezmenila. Za úspešnú sa zrejme bude ochotná považovať až vtedy, keď nafotí titulku časopisu Vogue (čo sa pri tempe vzrastu jej úspechu môže pokojne podariť už o dva roky), a napriek časovej tiesni vždy vyzerá ako modelka a módna ikona v jednom.

economix

– 6 / 2006

Možno ste o nej počuli v súvislosti so „škandalóznymi“ fotografiami Báry Basikovej, možno ste čítali publikáciu Top 50 najzaujímavejších českých žien, do ktorej nafotila všetky portréty hviezd, ako je Lucie Bílá, Marta Kubišová, Kateřina Brožová a 47 ďalších. Možno ste videli jej fashion stories v rôznych českých i slovenských časopisoch. Na jej meno naozaj nie je ťažké natrafiť. Toto zázračné dievča úspešne zvláda „dobýjať“ hlavné mesto Slovenska i Česka, študovať pri tom tretí ročník žurnalistiky a byť príjemná na všetkých ľudí vôkol seba, či už ide o známu osobnosť, alebo bežného smrteľníka. Fotografka Petra Ficová. Nechápem, ako to všetko zvládaš a stíhaš. Máš vôbec nejaký voľný čas? A kto povedal, že stíham? Ale nie, to bol vtip. Aj keď pravdou je, že môj deň by bol ideálny, keby mal minimálne 36 hodín – tie náročnejšie 48. Mám už skúsenosť, že úplne všetko v pohode stihnem, ak nespím. A to myslím vážne, občas sa mi stane, že svoju nočnú prácu potiahnem až do rána a od rána musím zase štartovať do nového dňa, kedy na konci už síce zomieram od únavy, ale s pocitom dobre vykonanej práce. Počas normálnych dní, kedy si tie svoje štyri hodinky spánku doprajem, sa snažím stihnúť toho čo najviac vďaka plánovaniu a určovaniu si priorít. Pri tomto

určovaní vyhráva práca, v tesnom závese za ňou je škola (ak je „průšvih“, na chvíľku si to vymenia) a až potom niekde osobné záujmy. Jediné šťastie je, že moja práca je vlastne mojím najväčším osobným záujmom. Samozrejme, rôzne krízy a neplánované uzávierky behom jedného dňa celé plánovanie značne skomplikujú, to sa však rieši operatívne – často práve pracovnou nocou. A voľný čas? Ten by som veru potrebovala... Toľko roboty by sa počas neho dalo stihnúť! (smiech) Pamätáš sa na svoje úplne prvé fotografické pokusy? Pamätám. Vždy na rodinných dovolenkách som fotila všetky okoloidúce tvory, samozrejme okrem rodiny, tá bola pre mňa najmenej zaujímavá, takže sme sa často z dovoleniek vracali s asi 200 fotkami mačiek, ovcí, pávov... To som mala asi jedenásť. Postupne som začala brať fotoaparát do ruky aj doma, prinú-

tila som mladšiu sestru robiť mi modelku a... V trinástich som začala chodiť na hodiny k profesionálnej fotografke. Ako sa z človeka, ktorý sa vo voľnom čase venuje fotografovaniu, stane úspešný a známy fotograf? Ako to mám vedieť? Ja osobne sa hlavne necítim byť známou. Iste, ľudia už o mne vedia, niektorí poznajú moju robotu, ale kým sa celému svetu pri mojom mene nevybaví moja tvorba, ako napríklad pri mene Helmut Newton či David LaChapelle, nie som známa a už vôbec nie slávna. Články do novín sa dnes už píšu aj o nervovo zrútených, nie zrovna nadpriemerne inteligentných finalistoch reality show. Ale aby som sa vrátila k otázke – keď chce byť niekto úspešný, musí ísť za svojím cieľom, nenechať sa odradiť a najmä sa obklopiť dobrými a šikovnými ľuďmi. Za tím sa ľahšie kope...

Čo ťa na fotografovaní najviac fascinuje? Asi to, čo všetko sa dá z človeka vytvoriť. Ja osobne sa teda venujem hlavne foteniu ľudí, takže ma najviac fascinuje ich premena z civilu do fotoreality. Dnes už, samozrejme, má na tejto premene a vylepšovaní veľký podiel technika, no o to viac je to fascinujúce. Aký druh fotografovania máš najradšej, respektíve s akými ľuďmi sa ti najlepšie spolupracuje? Venujem sa najmä dvom druhom fotky, a to portrétnej a fashion fotografii. Rada to striedam, keď je veľa jedného, začne mi chýbať druhé a naopak. Momentálne mi chýba fashion fotka... Najlepšie sa jednoznačne pracuje s ľuďmi, ktorí sú profesionáli vo svojom obore a mne a celému tímu veria, že v tom našom sme zase profesionáli my. Znamená to, že si nechajú poradiť, presvedčiť sa, čo bude vyzerať najlepšie apod. Čo považuješ za svoj najväčší doterajší úspech? Momentálne asi čerstvú publikáciu TOP 50 nejzajímavějších českých žen a výstavu fotiek s Bárou Basikovou, ktorá už bola v Prahe a momentálne už tróni v bratislavskom hoteli Danube. Má názov „Law for love“ a nabáda ľudí k tolerancii, ktorá ľudstvu v týchto časoch tak chýba. Aké najzaujímavejšie fotenie máš za sebou? Fúha, to sa asi nedá takto jednoznačne vyčleniť. Každé je svojím spôsobom zaujímavé, či už ľuďmi, alebo lokáciou. Z takých posledných zážitkov ale môžem spomenúť napríklad minulotýždňové fotenie, pri ktorom sme fotili našu moderátorku SuperStar. To by nebolo až také zvláštne, až na to, že musela byť v obrovských šatách na koni, pred ktorým sme mali dosť veľký rešpekt všetci, a pri západe slnka, kedy bolo asi 5 °C, sa tváriť, že to je vlastne rutina... Ale fotka je krásna.

15

Plánuješ okrem Bratislavy a Prahy dobyť aj nejaké iné metropole? Zatiaľ mi na vyplnenie času celkom stačia dva štáty, ale možno raz... Aký je tvoj najväčší „fotografický“ sen? Asi by som ho charakterizovala ako neustále napredovanie, uskutočňovanie stále nových a nových projektov. Raz chcem byť jednoznačne najlepšia na našom trhu a možno aj vydať vlastnú knihu... Ale to tak za 20 rokov. Ktorú známu osobnosť by si fotila najradšej? Z tých československých som už veľkú väčšinu fotila, takže poviem nejakú svetovú...

hm, Madonna. Tú naozaj „môžem“. A na nej by už ani nebolo veľa retušovania... (smiech) Je pravda, že muži majú strach pred úspešnými ženami? To asi záleží na tom, aký úspešný, alebo lepšie povedané šikovný je dotyčný muž. A mňa zaujímajú len tí, čo majú životný cieľ a odvahu bojovať zaň, takže mi to aj celkom vyhovuje. Ale vo všeobecnosti môžem povedať, že s týmto tvrdením súhlasím. Má tvoja práca nejakú odvrátenú tvár? Ako fotoamatér mám silné tendencie predstavovať si iba zábavné cvakanie spúšte a konverzáciu so zaujímavými a peknými ľuďmi… Áno, vyzerá to ako nenáročné a príjemné povolanie, čo aj určite je, ale odvrátená tvár je aj tu. Napríklad je dosť fyzicky náročné neustále prevláčať všetku tú techniku a aparatúru. Okrem toho musím stále, ale naozaj stále niečo vybavovať, čo je vlastne prvotná produkcia, no a nakoniec je tu samozrejme

postprodukcia, kedy sa z normálnych ľudí stávajú tí krásni ľudia z časopisov. To je to retušovanie a iné úpravy, pri ktorých trávim noci. Máš za sebou nejaké nepríjemnosti s hviezdnymi maniermi niektorej z celebrít? Kto ťa sklamal a kto ťa naopak milo prekvapil? Získala si medzi známymi osobnosťami aj nejakých skutočných priateľov? V tejto branži je to tak: čím je človek väčší profesionál, tým lepšie sa s ním robí a naopak. Teda nemôžem povedať krivé slovo na hviezdy ako Lucka Bílá, Kateřina Brožová či Bára Basiková, ale menej podstatné rosničky a podobne si už vedia navymýšľať komplikácií... Samozrejme nie všetky, to by som im krivdila. Počas tých rokov som našla veľa fantastických ľudí, na Slovensku aj v Česku, a vzťah s mnohými by som aj nazvala priateľstvom. Veľmi si vážim, že napriek tomu, akí sú vyťažení, nájdu si čas na rozhovor, kávu, či prídu podporiť, keď treba.

Stalo sa ti niekedy, že sa ti s niekým pracovalo vyslovene zle? Ak áno, v čom táto nepríjemná situácia spočívala? Na to si teraz nespomínam, ale netvrdím, že sa to nestalo, len sa snažím zlé veci vymazať z pamäte čo najskôr. Aký je to pocit, mať v takom mladom veku vlastné výstavy a vernisáže? Je to pocit hrdosti, vďačnosti všetkým, čo mi pomáhajú a bez ktorých by som určite nebola tam, kde som, a zároveň veľkej zodpovednosti. A ten stres... Praha, alebo Bratislava? Diaľnica D1. (smiech) Koľká diplomacia. Čím by sa mal riadiť mladý človek, ktorý sa túži stať úspešným v tom, čo ho baví? Nenechať sa odradiť, bojovať, držať sa ľudí, ktorí za to stoja. Viac hláv, viac rozumu. Aj keď nie vždy sa darí, nikdy nie je tak zle, aby nemohlo byť horšie, a táto situácia sa nevyrieši tak, že sa človek vzdá svojho sna.  Anna Kmeťová

– 6 / 2006

Máš okolo seba nejaký stály „tím“ spolupracovníkov? Väčšinou áno. Stávajú sa výnimky, ale väčšinou pracujem s týmto tímom: Zuzka Poláčková ako štylistka, Alex, ktorý má na starosť vlasy a make-up, a Mario Sečkár, ktorý zastrešuje supervising.

economix

mladí a úspěšní

16

na baru se...

...Simonou Stašovou 9. 11. 2006, DIVADLO V ŘEZNICKÉ Se Simonou Stašovou, českou divadelní a filmovou herečkou a dcerou Jiřiny Bohdalové, jsem si povídal 9. 11. v malém baru Divadla v Řeznické. Rozhovor se uskutečnil po jejím strhujícím dvouhodinovém výkonu v biografické hře dramatika Franka D’Allesandra Římské noci, kde po boku Oldřicha Víznera vynikajícím způsobem ztvárnila roli italské herečky Anny Magnaniové. Čekal jsem vyčerpanou herečku, která si bude chtít rychle odbýt rozhovor a prchnout domů, přišla však žena plná síly a energie, jež s laskavostí a osobním zaujetím odpovídala na mé otázky. Kdy jste vůbec poprvé stála na jevišti? Jé, to je krásný! Pamatuju si to samozřejmě jenom v mlze, protože mi tehdy bylo šest, a něco mám z vyprávění. Bylo to v Divadle ABC, kde máma byla v angažmá. Potřebovali malého Amorka. Starého Amora hrál pan Trégl, který se na konci té hry přemění v malého Amorka, který řekne jedinou větu: „Co jsem dlužen, pane doktore?“ Kruh se vlastně uzavřel, protože Divadlo ABC je dnes mojí mateřskou scénou.

economix

– 6 / 2006

Kdy jste stála na jevišti poprvé profesionálně? Tak to bylo v mém prvním angažmá v divadle v Českých Budějovicích. Samozřejmě jsem předtím statovala, hrála čtvrté housle v Divadle na Vinohradech. Tím jsem si od svých patnácti let, kdy jsem začala chodit na konzervatoř, vlastně přivydělávala. Nedostávala jsem žádné kapesné, máma mi říkala, že jestli chci nějaké peníze, tak si je musím vydělat a ještě uvidím divadlo zevnitř a zjistím, jestli u toho vůbec vydržím. Myslím, že to tak tehdy udělala dobře. Začala jste studovat hudebně-dramatický obor na konzervatoři a pak jste přešla na DAMU. Jak na studentské období vzpomínáte? (Pobaveně) Ježiš, to byla sranda, to byla jedna velká sranda. Já tedy nevím, jestli jsme se toho tolik naučili, ale nachechtali jsme se hrozně. Se mnou tam tehdy byli Olda Kaiser, Honza Fišar, Tonda Procházka (Antonín Procházka – režisér, dramatik a scenárista, pozn. red.), který teď píše pro Plzeň, Marcel Vašinka – to byla moje parta. Vzpomínám si na ty čtyři roky studií, speciálně na DAMU, jako na nepřetržitou velkou srandu a kamarádství.

Setkáváte se ještě nyní umělecky, nebo jste rozprchnutí po divadlech v republice? Ano, setkáváme, i když hráváme v jiných divadlech. Se mnou tam byli ještě i Zdeněk Žák, Ivan Luťanský, který bohužel za nejasných okolností zemřel ve Vietnamu, kde někde záhadně vypadl z auta, ale nikdo tomu dodnes nevěří. Potom taky Jana Paulová, Honza Hrušínský a i další, z nichž mnozí nevydrželi u divadla a dnes dobře žijí i mimo obor. Jak jste již říkala, vaše první angažmá bylo v Českých Budějovicích, kde jste sbírala první profesionální role. Můžete říci, co jste hrála konkrétně? První profesionální role byla moc zajímavá, také byla hodně těžká, protože to byla trojrole Nele, Betkina a Anna ve hře Thyl Ulenspiegel Gregorije Gorina. V Budějovicích jsem měla čas se toho spoustu naučit. Škoda, že dnes už to tak nefunguje. Jsem ráda, že jsem zažila dobu, kdy se ze školy šlo na oblast a pak odtud zpátky do Prahy. Tenkrát se to risklo. Dnes už režiséři nejezdí po oblastních divadlech nakupovat herce. Proto děti ze škol skočí rovnou do dabingu nebo seriálu a nemají možnost se tu profesi pořádně naučit. Pro seriál to stačí, na divadlo je to málo. Zde se možná nabízí otázka, co v dnešním světě určuje hodnoty a tu vámi zmiňovanou hierarchii? No, právě o tom jsme dneska s Oldřichem Víznerem hráli v Římských nocích dramatika Franka D‘Alesandra, kde se v jedné části říká, že svět onemocněl na televizi. Pod to já se rozhodně podepisuji. Od konce sedmdesátých let jste hrála v Divadle E. F. Buriana, v němž jste vydržela dlouhých 14 let a kde jste prožila dobu normalizace a osmdesátá léta. Hrála jste i role, které vám nebyly po chuti? Jaký je váš pohled na tehdejší dobu a divadlo? Nastoupila jsem z Budějovic a do angažmá mě vzal ředitel Josef Větrovec. Víte, na něj já ráda vzpomínám. Byl to samozřejmě komunista, jinak by nemohl být ředitel divadla, ale pro nás to byl férový člověk. Držel si v angažmá pod svými křídly disidentskou klaku. Hrála tam Milena Dvorská, Jiří Ornest, Ladislav Křiváček, Kateřina Burianová a Michal Pavlata. A to jsou lidé, kteří byli takovým způsobem proti režimu, že normálně by vůbec nemohli hrát, a Josef Větrovec je zastřešil a tím jim pomohl. Měla jsem štěstí, že po dvou letech mého angažmá mě tahle parta vzala mezi sebe. Větrovcovi děkuju, že když byl nábor mladých do partaje,

17

na baru se... on jako ředitel mě vynechal. Snad proto, že jsem byla z rodiny, o které hodně věděl. Na základě těchto zkušeností rozlišuju lidi, kteří byli prorežimní a v partaji byli z kariérních důvodů, a ty, kteří tam byli, ale nás chránili.

Kterou komedii hrajete nejdéle? Je to neuvěřitelné, ale už šestnáct let hraju komedii Neila Simona Poslední ze žhavých milenců. Mám tam trojroli a opravdu se na jevišti vyřádím. S Janem Teplým ji pravidelně hrajeme v Divadle U Hasičů.

Odbočme od vaší profesní chronologie. Jakou roli během vaší kariéry hrála maminka, co vám profesně toto soužití dalo, nebo vzalo? Mluvím z pozice člověka, kterému je dvaapadesát let, a musím říct, že těch minusů bylo minimálně a plusů strašně moc. Zaprvé jsem v tom prostředí vyrostla, takže jsem dýchala atmosféru divadla, zadruhé jsem vyrůstala v šedesátých letech, kdy bylo jen to umění. Ono to bylo, jak se říkalo, chléb a hry. A v tom jsem vyrůstala vedle mámy, která byla bytostná herečka. Dá se tedy říct, že jsem do herectví vplula tak, jako kdyby člověk plaval řekou a najednou se ta řeka zničehonic vlila do moře. Já jsem tím pádem neměla velké rozhodování. V patnácti jsem se rozhodla jít na konzervatoř. Jako malou mě máma brala s sebou na estrády a do divadla. Její Idiotku jsem viděla tolikrát, že jsem jí mohla skoro napovídat, viděla jsem paní Kačírkovou, paní Adamovou, pana Vosku v jejich nejlepších letech. Zkrátka těch plusů bylo moře. A minusů? Že mě s mámou srovnávali? To je přece v pořádku. Celý život jste s někým srovnáván a já to měla hned na začátku. A že z toho máma vždycky vyšla jako král, je samozřejmé.

Hrajete nejen v divadlech, také točíte filmy. Lidé vás znají především z Pelíšků a Románu pro ženy. Jak vzpomínáte na natáčení a atmosféru při něm? Mohla byste ta dvě natáčení srovnat? Nejraději vzpomínám na Pelíšky, protože ty jsou pro mě něco posvátného, těší mě to vyprávění o totalitní době s tak laskavým a nádherným humorem. Nevím, jak mladí lidé, ale moje a starší generace mají ten film rády právě pro tu laskavost, protože tehdy jsme do toho plus minus byli namočení všichni a všichni dělali nějaké kompromisy. Už jen tím, že jsme neříkali vždy pravdu do očí. Pelíšky té vyhrocené době ustřelily hroty. Dnes už je to vlastně díky Stellunce a panu Kodetovi film pro pamětníky. Román pro ženy, to byl zase Filip Renč. Sám herec, který herce miluje. Je fajn s ním pracovat.

Simona Stašová se narodila 19. března 1955 jako dcera herečky Jiřiny Bohdalové a seizmologa RNDr. Břetislava Staše. Vystudovala DAMU a její první angažmá bylo v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 hrála v Divadle E. F. Buriana, kde vydržela celých 14 let a ztvárnila nespočet divadelních rolí. V roce 1991 se stala herečkou Divadla ABC. V současné době je na volné noze a působí na několika scénách, především v Divadle ABC, v Divadle v Řeznické a Divadle U Hasičů. Je známá především filmovou tvorbou. Hrála ve filmu Pelíšky Jana Hřebejka, v Románu pro ženy Filipa Renče a ve filmu Bohdana Slámy Štěstí. V televizi točí seriál Místo v životě.  Text a foto: Jan Kavalec

– 6 / 2006

Nyní působíte na volné noze. Ve kterých divadlech v současnosti hrajete a které vámi hrané inscenace byste vypíchla? Stále považuji Městská divadla pražská za svoji mateřskou scénu, navzájem spolu počítáme, ale hostuji i v jiných divadlech. Nejraději mám právě hru Římské noci tady v Divadle v Řeznické – vztah italské herečky Anny Magnaniové a amerického spisovatele Tennessee Williamse si s Oldou Víznerem opravdu vychutnáváme. Pak samozřejmě miluju hru Sestup Orfeův, kterou právě Williams napsal pro Annu Magnaniovou. Tu mám možnost hrát v Divadle ABC. Tyto dvě hry jsou tak nádherně provázané a jsem šťastná, že jsem se s nimi potkala. Pak bych vás ještě mohla pozvat na Třikrát život do ABC a na Baladu o smutné kavárně do Řeznické.

Prozradíte něco z toho, co připravujete do budoucna? Mám pár dalších divadelních projektů, ale o těch si povíme, až budou hotové.

economix

Vraťme se k divadlu. V roce 1991 jste přešla z Divadla E. F. Buriana do Divadla ABC. Z jakého důvodu? Bylo to kvůli přeměně Divadla E. F. Buriana na Divadlo Archa, nebo jste chtěla změnu po dlouholetém angažmá? Přišla nabídka z Divadla ABC a já jsem po ní chňapla. Půl roku po mém odchodu přešlo Divadlo E. F. B. do Archy. Bylo to pro mě velké štěstí, vždycky jsem si přála v „Městských“ zakotvit.

Vzpomínáte na atmosféru při natáčení i u nějakého dalšího filmu? Na Pelíšcích byla vynikající atmosféra a pohodička, protože jsme je točili v létě, byl úplně prázdný Barrandov, v pauzách jsme seděli pod pergolou a povídali si. Já poslouchala Donutila, Polívku, pana Kodeta a Stellu a byla tam sranda. U některých dalších filmů je spíš dřina. Když jsme točili Štěstí a jezdili jsme do Mostu a byla zima – ale opravdu mráz, který nám zalézal za nehty – tak se to holt muselo vydržet. Štěstí jsme vydrželi rádi, protože jsme věděli, že točíme mimořádný film.

18

rr eu cber ni kz a e PartyList


29. 11. 2006 – PARTY NIKOLAJKA EXIT- CHMELNICE
2. 12. 2006 – XT3 (Žižkov-Praha 3) VINOHRADY FUNKY BEAT + Revelation
5. 12. 2006 – NATION 2 NATION- MEXICKÁ PARTY klub RADOST FX

Recenze filmu DVD

Motocyklové denníky VB/USA/FR 2004 Réžia: Walter Salles Scenár: José Rivera Hrajú: Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mia Maestro, Gustavo Bueno


6. 12. 2006 – MECCA – WEDNESDAYS 4 FREE DJ LOUTKA & DJ SOUND TROPEZ & resident DJ LAFAYETTE Každá dívka dostane do půlnoci koktejl sex on the beach zdarma. Vstup zdarma / start 22.00
12. 12. 2006 – NATION 2 NATION AWARD CEREMONY – speciální party s vyhlášením nejlepší prezentace a nejenom to klub Face2Face Autobusová doprava na Jarov, Jižní město a Strahov zajištěna. Welcome drink pro nejrychlejší.
19. 12. 2006 – GOOD – BYE PARTY – rozlučka se zahraničními studenty tak, jak se patří klub Exit
19. 12. 2006 od 18.30 – koncert – 3SESTRY Palác Akropolis, host DeBill Heads

economix

– 6 / 2006


20. 12. 2006 – TATA BOJS – KLUB DELTA, Vlastina 887, Praha 6, 161 00 Nadělte si na Deltě. Tata Bojs už v prosinci pogratulují Deltě ke dvaceti letům, které příští rok oslaví. Zahrají staré, starší i několik nových písniček, na novou desku chystaných.
22.12. PÁTEK / FRIDAY – CHRISTMAS OPERA HOUSE MECCA DJ SEBASTIAN KRIEG, DJe LAFAYETTA s RICHARDEM S., DJ L.P.
29. 12. 2006 – 19.00 – BRUNO FERRARI KING OF DARK DISCO! ROXY Special guests and after party DJs! The Fakes DJVictorious&Akarbu and more...  Připravila Táňa

Námet tohto filmu vznikol na základe zápiskov 23ročného študenta medicíny menom Ernesto Guevara de la Serna. Pohľad na túto postavu je

zámerne apolitický, tento mladík totiž ešte netuší, že sa raz zapíše do dejín ako kubánsky revolucionár Che Guevara. Píše sa rok 1952 a Ernesto, spolu so svojím priateľom Albertom Granadom, sa rozhodne na Albertovej starej motorke dostať z Argentíny až do Venezuely. Výlet dlhý 8000 kilometrov a trvajúci 10 mesiacov mení tento sen na realitu. Pohľad na krajinu (ale napríklad aj na Machu Picchu) nezamorenú turistami a hotelmi vzbudzuje nostalgiu, obyvateľstvo žijúce v neľahkých životných i prírodných podmienkach zase dojatie a obdiv. Dvaja mladí muži prežívajúci životné dobrodružstvo stretávajú rôzne osoby, ktoré im postupne pomáhajú meniť pohľad na život. Silnou skúsenosťou je pre nich pobyt v nemocnici, kde sa starajú o malomocných pacientov, ktorí v izolácii od zdravých ľudí obývajú druhú stranu Amazonky. Ernesto sa rozhodne preplávať rieku, aby s nimi mohol osláviť svoje narodeniny... Motocyklové denníky boli právom nominované na Zlatý glóbus za najlepší cudzojazyčný film a ocenené Oscarom za najlepšiu pieseň. Odobrujem tiež herecké obsadenie – Mexičan Gael García Bernal filmu značne pridáva na estetičnosti. Dievčatá, ponáhľajte sa do filmových klubov!

Recenzia knihy Alberto Moravia – ahostajní Literárna prvotina tohto známeho talianskeho autora zachytáva úpadok vyš šej spoločenskej vrstvy v Taliansku na začiatku 20. storočia. Ľudia, ktorí by mali byť elitou spoločnosti, prepadajú pasívnemu postoju k životu, pretože boj o zmenu by ich stál priveľa námahy a vzdoru. Volia cestu ľahšieho odporu, a preto svoje vnútorné uspokojenie obetujú v prospech finančného zabezpečenia. Táto téma je i dnes veľmi aktuálna, pretože vlastná ľahostajnosť je silným protivníkom i mnohých ľudí dnešného sveta. Román svojou štruktúrou nápadne pripomína divadelnú hru. Dej je koncentrovaný do dvoch dní, odohráva sa prevažne v interiéroch a vystupuje v ňom iba päť osôb. Celý príbeh sa

vyvíja najmä v hlavách postáv, ktoré zvažujú výhodnosť či nevýhodnosť tej ktorej situácie, a podľa toho sa zhosťujú svojej úlohy. Vzdať sa svojich ideálov nie je nijako ťažké pre žiadneho z nich, pre čitateľa môže byť znepokojujúce prizerať sa, ako sa v priebehu niekoľkých okamihov môže zmeniť celý nasledujúci život človeka. Kniha nie je veľmi vhodná pre milovníkov dobrodružnej literatúry, no poslúži ako celkom obstojné čítanie spojené so zamyslením sa nad životom v ľudskej spoločnosti. Čo všetko sme ochotní urobiť pre peniaze alebo pôžitok? A boli by sme schopní psychicky sa s tým vysporiadať? 

Obě recenze: Anna Kmeťová

19

r uu bl tr ui k k ra Divadlo

Divadelní (p)ohledy Titulkovaná divadelní představení v Praze? Ve Švandově divadle na Smíchově jsem navštívil představení v režii Daniela Hrbka Poručík z Inishmoru, dílo britského dramatika Martina McDonagha. Důvody mé návštěvy byly jednoznačně pragmatické, neboť jsem se chtěl přesvědčit, jak vypadá titulkování inscenací Švandova divadla ve skutečnosti. „Švanďák“ se vyznačuje právě tímto primátem a zvláštností, která bude

jistě přínosem pro naše anglicky mluvící studenty. Nabízí se nám tím další možnost, kam mimo školu pozvat zahraniční studenty, aby se pak skutečně nemuseli omezovat jen na rozpačité: Ano, bylo to pěkné. UMÍS TĚNÍ A KVALITA TITULKOVACÍHO ZAŘÍZENÍ Všechny titulkované hry se hrají ve Velkém sále Švandova divadla, který sám o sobě je příjemným a útulným interiérem. V sále je klasické kukátkové hlediště rozdělené na přízemí a balkon, který má vchod z patra. Titulkovací zařízení je připevněno nad oponou ve výšce dobrých osmi metrů nad jevištěm. Toto postavení je dostačující

pro pohled na zařízení jak z přízemí, tak z balkonů. Jiná otázka však je, zda toto umístění vyhovuje v dostatečné míře všem divákům. Seděl jsem v osmé řadě, která je od začátku jeviště vzdálena asi šest metrů. Sledovat odtud herce a zároveň titulky, které jsou v obrovské výšce nad nimi, bylo dost namáhavé, o počínající bolesti za krkem po chvíli sledování ani nemluvě. Já osobně bych titulkovač umístil o něco níž. Tento deficit můžete zmírnit koupí vstupenky do zadních řad nebo na balkon, kde úhel pohledu na titulky nebude tak velký. Kvalita překladu byla dobrá, to, co běželo na titulkovacím zařízení, plně odpovídalo promluvám vyřčeným na jevišti.

K TERÁ PŘEDS TAVENÍ JSOU TITULKOVANÁ? Poměr otitulkovaných představení ke všem uváděným inscenacím je poměrně vysoký. Inscenace s titulky mají velký tematický rozptyl, a to prakticky od klasiky po současné autory. Ke klasickým hrám, které jsou opatřeny titulky, patří Shakespearův Sen noci svatojánské, dále pak jsou to hry žijících autorů - Žebrácká opera Václava Havla a Nebožtík Henry Moss Sama Sheparda, výše zmíněná hra Martina McDonagha Poručík z Inishmoru a Brýle Eltona Johna od Davida Farra. Budova divadla stojí kousek od stanice metra Anděl a je u ní stejnojmenná tramvajová zastávka (Švandovo divadlo). Myslím, že návštěvou Švandova divadla nelze nic pokazit, potěšíte sebe i své anglicky mluvící kamarády.  Text: Jan Kavalec

Reproduktory se rozezněly ve 20.00 vibracemi z desek tandemu dýdžejů Dejffa a Cortezze. Lidí přibývalo neuvěřitelným tempem. Během dvou hodin byl klub plný k prasknutí, proto organizátoři z kapacitních důvodů přestali pouštět nové návštěvníky. Tým nikolajka.com se za tuto skutečnost omlouvá a jejich rada zní: „Příště přijďte dřív!“ Každý se mohl zúčastnit soutěže „Red Bull

křídla Contest“, pokud zrovna nečekal na pití u baru. Šlo o to, aby soutěžící vypil v co nejkratším čase skleničku nápoje „křídla“. Ale pozor! Metrovým brčkem. Vítěz si odnesl člun od Red Bullu plný plechovek tohoto energetického nápoje a lahví Koskenkorvy. Mezi další zpestření patřil takzvaný Indo board, na který jsem se neodvážil vlézt. Byla to skateboardová deska bez koleček položená na válci. Cílem bylo udržet se na desce. Přihlížející se bavili určitě více než „skateři“ balancující a marně hledající rovnováhu. Někteří mi připomínali spíše adepty na pozici břišní tanečnice. Chvíli po jedenácté nastoupili na plac kluci z yoyo.cz a předvedli dechberoucí exhibici v „jojování“. Nikdy mě nenapadlo, co všechno se dá s jojem vyvádět. Opravdu skvělá podívaná. Nakonec jsem si nechal vystoupení „head-

linera“ večera, Chrise Sadlera. Z Británie do České republiky, svatba s Češkou a pak až na výsluní české elektronické hudební scény. Taková je stručná Chrisova historie. Bylo mou povinností přijít si ho poslechnout. Jeho set byl jako vždy dynamický, plný známých i neznámých remixů a musím říct, že tancovaly snad i žárovky v lustrech. Protože tancechtivým lidem nestačil parket, tancovali na lavicích, na stolech. Přidali se dokonce i barmani, kteří měli opravdu co dělat. Po jeho dvouhodinovém mixu se k pultu vrátil tandem Dejff & Cortezz. Ti party dovedli do zdárného konce, tedy asi do čtvrté hodiny ranní. Dorazilo na ni okolo sedmi set lidí. To byl oříšek pro barmany, což beru jako jedinou chybičku z organizátorského hlediska. Těšíme se na to, co pro nás připraví nikolajka.com příště!  Text: Pavel Nádvorník

economix

Ve středu 15. 11. jste si mohli přijít poslechnout trojici dýdžejů: Chrise Sadlera, Dejffa a Cortezze, kteří se objevili na další z akcí pořádaných týmem nikolajka.com. Party se odehrála v nově zrekonstruovaném klubu El Mágico. Většina starších studentů VŠE byla jistě příjemně překvapena novým kabátem bývalého klubu Karlos.

– 6 / 2006

Nikolajka – Chris Sadler v El Mágicu

20

tip na víkend

Vyšehrad – Nie len pohrebisko osobností V minulom čísle som úspešne dokončil v polke useknutú prechádzku na Pražský hrad a dnes mám pre vás tip z opačného konca centra mesta. Ide opäť o hrad, no nie až tak klasický, ako ten najväčší v hlavnom meste. Dnes sa síce prejdeme po všeobecne známej časti mesta, no snáď s aspoň trošku netradičným pohľadom. Hurá na Vyšehrad!

tak pôjdete pomalým krokom, povestné všetky cesty vás koniec koncov zavedú až ku katedrále. Jej honosné dve veže zaujmú pohľad určite na dlhú dobu, no je tu možnosť neostať zasnený a vojsť na prehliadku dovnútra, či obzrieť si priľahlý národný cintorín. Na ňom je pochovaných množstvo slávnych osobností, pre zaujímavosť možno vypichnúť A. Dvořáka, B. Němcovú či A. Muchu. Zaujímavé sú nie len mená na hrobkách, ale aj hrobky samotné. Bohatstvo a slávu z nich cítiť dodnes. Nebudem vám opisovať, čo všetko v okolí katedrály nájdete, na to máte vlastné nohy, oči a skúmavého ducha. Ak sa však stojac priamo pred katedrálou kochajúc sa jej vežami a freskami vydáte smerom doľava, dostanete sa postupne cez zbytok parčíku (možno miniete aj pár zvláštnych skupiniek hudobníkov, alebo sa pridáte k niektorej

economix

– 6 / 2006

Najjednoduchší spôsob, ako sa sem dostať, je zneužiť červenú linku metra (vhodné najmä pre ubytovaných na Južnom Meste, či rovno zo školy) a dopraviť sa vlakom metra priamo do stanice Vyšehrad (nie, nie Túžba!). Pre prichádzajúcich zo smeru Háje odporúčam všimnúť si podchod priamo v stanici metra, pretože po povrchu je trošku obtiažnejšie dostať sa na druhú stranu. Vy-

jdete tak priamo pri obrom Kongresovom centre a pred vami sa budú rozprestierať akési náznaky parku. Tam nasmerujete svoje nohy a po menšej prechádzke pomedzi stromami, domami a ulicami (stále rovno) sa nakoniec dostanete ku kamennej bráne hradieb Vyšehradu. Tú prekročíte a ste dnu v nádhernom parčíku. Niekde v pozadí možno zbadáte dve vežičky známeho kostola, ktorý je oveľa lepšie vidieť z druhej strany, od rieky. To je viac-menej cieľ cesty. Za bráničkou sa však vydáte jediným smerom, ktorý sa núka, miniete dva zvláštne položené tenisové kurty Slavoja Vyšehrad a ďalšiu kamennú bránu. Tu sa dostanete na rázcestie. Napravo od vás sa smerom hore do kopca nachádza zvláštna krčmička s veľkým dvorom, ktorá zaručuje zaujímavé posedenie s nádherným výhľadom na Nuselský most hlavne za teplého letného večera. Môžete tu byť snáď až do aleluja a stretnúť mnoho zaujímavých ľudí. Pri pivečku za príjemných 20-25 Kč (ak ma pamäť neklame, leto už bohužiaľ dávno skončilo) sa určite budete cítiť dobre. Obďaleč je pohostenie z iného súdka – reštaurácia. Ceny vyššie než v krčme, no jedlo výborné. Hneď naproti krčme a reštaurácii uvidíte

v parku najstaršiu stavbu na Vyšehrade, rotundu sv. Martina z 11. storočia. Cestou vľavo z rázcestia, pre zmenu tiež do kopca, sa dostanete do útrob parku a záhrad. V nich nájdete nie len lavičky vyrezané z kmeňov stromu, ale i množstvo zabávajúcich sa, oddychujúcich a piknikujúcich ľudí aj nádherný výhľad na Podolí, Vltavu až niekam do Modřan a z druhej strany Barrandov či Jižní spojku. No a cez teplejšie dni tu možno stretnúť aj pouličných maliarov a iných umelcov, ktorí vám za „menší“ poplatok určite svoje dielko darujú. No a ako

partii hrajúcej frisbee) až ku východu z hradieb. Tu ich je vidieť v celej kráse – masívna červená stena, týčiaca sa hrdo do nebies navzdory zubu času. Kamennou cestou sa vydáte dolu z kopca (konečne), miniete pár zaujímavých podnikov, malé potraviny s ukrajinskou predavačkou účtujúcou rôzne ceny domácim a turistom (bol som prekvapený, s akým kľudom zaplatila mladá Angličanka 45 Kč za litrovú Bonaquu), až sa dostanete do Podolí na breh Vltavy. Prejdite popod železničnú trať a pred vami sa ukáže ďalší kúsok histórie – zrekonštruovaný domček s názvom Podskalská celnice. Za úplatu si môžete pozrieť zariadenie takejto maličkej bývalej pražskej colnice či niektorú z práve prebiehajúcich výstav umenia alebo histórie. Po prehliadke vám už neostane nič iné ako sa vydať domov či do centra na „pařbu“. Alebo sa ponúka ešte jedna možnosť. Zviezť sa jednu zastávku električkou na Palackého náměstí a zapadnúť do príjemnej čajovne Daruma (z Palackého hore smerom na Karlovo náměstí, asi v polke cesty). Tu si môžete dať niektorý z nespočetného množstva čajov, alebo zabafkať šíšu s niektorou z ovocných príchutí tabaku.  Text a foto: Marcel Bodnár

TAPETY NA VÁŠ MOBIL

VYZVÁNĚCÍ r u b r i k a Napiš SMS ve tvaru PICT VSE KÓDTAPETY a odešli na 900 06 30 MELODIE Pošli SMS ve tvaru MEL VSE KÓDMELODIE na číslo 900 06 30

ČESKÉ HITY Andílek Bára Brouk Hvězda snů Já chci žít nonstop Kristián Láska moja Pro Elišku Protestsong Stín katedrál Stánky Tabáček Vítr Voda živá Za tebou

426313 426852 427274 428084 426331 427644 426080 425964 428053 426868 427189 428938 429648 427934 429654

SVĚTOVÉ HITY Burn 426270 Club megamix 429825 Candy Shop 432921 Disco Inferno 427276 Gimdress 426493 Incomplete 427938 Meneater 433547 Pump It 433945 Sexed up 426122 The Way You Move 426223 With Or Without You 426035 We Are The Champions 426040 Yesterday 426037 You´re Beautiful 428516

401075

401194

401676

401729

401750

429011

401091

401599

401661

401673

401831

426800

402029

402465

402482

402527

402534

402536

402709

402724

3 za 1 cenu

431934

400893

Stáhněte si tapetu, melodii nebo zvuk a vyberte si další 2 tapety, melodie nebo zvuky zdarma!

403193

Pošlete dárek svým blízkým

431906

401028

402439

400982

401091

402481

za vybraný kód připište číslo mobilu, na který chcete hru, tapetu nebo melodii poslat.

401779

402519

401832

402526

431934

402974

402990

REÁLNÉ ZVUKY 21

Pošli SMS ve tvaru MEL VSE KÓDZVUKU na číslo 900 06 30 TOP ZVUKY Cikády Delfín Dětský smích Děsivej smích Histerický prošení Kostelní zvon Lodní siréna Medvědí řev Meep Meep Mňoukání kočky Motorová pila Nadávání Orgasmus Pongg Pazvuky Policejní siréna Přelet helicoptéry Řev šelmy

400804 400718 428273 400719 400723 400732 400736 400739 400740 400741 400743 400745 428295 400755 400752 429210 400760 400786

Animace

Napiš SMS ve tvaru PICT VSE KÓDANIMACE a odešli na 900 06 30

403237

400503

400504

400509

400510

400548

400542

403611

403684

429002

!!! Ještě větší výběr tapet, her a melodií na www.erika-as.cz !!!

Pro ověření kompatibility s vašim mobilem a informaci o zaslání počtu sms pro Java hru pošlete sms ve tvaru: LZEmezeračíslokódu vybraného produktu na číslo 900 06 03

Napiš SMS ve tvaru JAVA VSE KÓDHRY a odešli na 900 06 50 Provozuje: Erika, a.s., Na Příkopě 9-11, 110 00 P-1. Cena odesílané SMS na 900 06 30 je 30,- Kč, na 900 06 03 je 3,- Kč a na 900 06 50 je 50,- Kč Java hry 1-3 SMS. Ceny jsou vč. DPH. WAP dle tarifu operátora. Infolinka: 245001113.

economix

– 6 / 2006

FILMOVÉ A TELEVIZNÍ Mrazík 425961 Pojišťovna štěstí 427229 Přátelé 430026 Růžový Panter 426011 Shrek 2 426163 Top Gun 426041 Titanic 425972

400934

mít Mobil musýí WAP n a v o aktiv

22

economix

– 6 / 2006

Druhý největší stát světa: rozprostírá se na ploše 9 976 139 km2 a žije v něm kolem 32,2 milionu obyvatel. Země nedotčené přírody. Cesta z jednoho města do druhého může zabrat i hodiny. Celine Dion, Nelly Furtado, Bryan Adams, Alanis Morissette a plno dalších známých lidí má v dokladech zapsanou Kanadu jako svoji rodnou zemi. Musím říct, že zpočátku mě pobyt v Kanadě moc nelákal. Slyšela jsem chvalozpěvy, ale pořád chybělo to kouzlo, které by tak přitahovalo. Člověk ale občas mění názor a já nejsem naštěstí výjimkou. Objevovala jsem život především na východním pobřeží a ten se vám teď pokusím přiblížit. MONTREAL Město, kde jsem trávila nejvíce času. Nejlepší místo pro kombinovanou anglickou a francouzskou konverzaci. Už po příletu je cítit město plné života. Montreal je jedna z částí Kanady, kde je povoleno pít a navštěvovat noční kluby od osmnácti let. Běžnější je to v Kanadě od devatenácti let. Proto není divu, že mladá generace převažuje a je připravena si užít svá léta na plné obrátky. V centru je naskládaný klub na klubu. Všude chodí „lákači“, kteří rozdávají různé slevové kupony, aby přitáhli co nejvíce zákazníků. Konkurence je zkrátka veliká. Samozřejmě: jestli si myslíte, že to nemá žádný háček, tak se mýlíte. Všechny kluby zavírají ve

cestopis

dvě, nejpozději ve tři. Po této dané hodině už vám nikde skleničku vína ani piva nenalijí. Máte šanci vyhledat nonstopy, ale i pro ty platí zákaz prodeje alkoholu. Jednoduše je čas jít domů. Co je vlastně pravdy na rozdílu mezi Kanaďany a Američany? Jen jsem vystoupila z auta mířícího z letiště a už na mě ve dveřích čekala paní domácí, která mi na nadcházející dva měsíce vytvářela dočasný „domov“. Mířila ke mně s otevřenou náručí a krásným úsměvem. Po delší době poznáte, že to není ten nahodilý, občas nucený americký

úsměv. Naopak pokud se jim něco nelíbí, tak to Kanaďané řeknou. Na druhou stranu, pokud si rozumíte, můžete poznat přátele na dlouhá léta. Nenajdete tu ani ten tradiční britský chlad ze začátku. Zařadila bych je někam do středu. I když jsou sousedy Spojených států amerických, tak jsou patřičně hrdí, že mluví jinak a chovají se jinak. Pokud je tu ještě otázka, jak je to zde s francouzštinou a angličtinou, tak se vás do toho pokusím zasvětit. V centru města je slušný mix, ale většina upoutávek a reklam je hlavně ve fran-

Kanada

couzštině. Jakmile ale vyjedete z centra, město se dělí na anglické a francouzské části. Já osobně jsem měla anglicky mluvící paní domácí. Sama přiznala, že je to občas pro ni v Montrealu těžší, jelikož francouzštině se nelze vyhnout. Nesmím však opomíjet, že má domácí byla jedna z mála. Většina obyvatel je bilingvní. Nejspíše očekáváte klasickou francouzštinu. Bohužel vás zklamu. Neunikne vám ten jemný anglický nádech. Ještě odlišnější francouzština je v Québeku. QUÉBEC Nemíním se zaměřovat na celou provincii, ale na samo město Québec. Skoro každý člověk na východním pobřeží vás do tohoto města pošle. Jakmile tam vjedete, pochopíte proč. Je totiž „evropské“. Těžko se hledá výstižnější přívlastek. Žádné výškové budovy, ulice plné byznysmenů a stresu. Abych nevynechala jazyk, mluví se tu samozřejmě francouzsky. Naneštěstí: i když jste na úrovni rodilého mluvčího v typické francouzštině, mohou nastat jistá nedorozumění. Zdejší francouzština je zkrátka odlišná. Pokud jedete do Québeku v létě, je to město pohody a klidu. Uličky připomínají sladkou Francii. Sami nevíte, kterou restauraci si vybrat, a už vůbec ne, co potom k jídlu. Sedíte na letní zahrádce a na protější straně se předvádějí nejrůznější artisté a umělci, kteří hrají na harmoniky, housle, kreslí kolemjdoucí nebo jen prodávají látky a různá cingrlátka. Mě však Québec moc nenadchl. Bezpochyby je to město, které má nespočet obdi-

23

cestopis

Na páté již po třetí! ...aneb jak se vydařil

NIAGARSKÉ VODOPÁDY Schválně jsem si je nechala na konec. Pokud už jste v Kanadě, Niagary k ní neodmyslitelně patří. Drtivá většina lidí vám řekne, že z kanadské strany zapůsobí mnohonásobně více než z americké. Stojíte na okraji zábradlí a neubráníte se tomu, že pod vámi je něco impozantního. Po pravé straně vidíte zaoblené kanadské vodopády (55metrová Kanadská podkova) a naproti americkou část vodopádů (Americký vodopád). Ještě krásnější pohled je z věží Skylon a Minolta Tower. Lze si připlatit i projížďku na lodi, která je prostě úchvatná. Jakmile se na ní ocitnete, už jste napasovaní v pláštěnce a v pohledu se vám bude odrážet úcta a respekt k tomu, co máte před sebou. Člověka udiví, že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Loď se rozjíždí a vy jen čekáte, kam až se dostanete. Ko-

v Národním domě na Vinohradech? Inu, národohospodáři dobře vědí, jak zabodovat u nejmladších studentů a zároveň dojmout jejich, podle všeho, náležitě hrdé rodiče (tedy doufejme, že stejně nadšení a hrdí, jako na začátku, budou i na konci studia). Dovedete si snad představit slavnostnější, reprezentativnější a elegantnější způsob, jak patřičně a okázale sdělit svým nově přijatým studentům, že odteď jsou členy jedné rodiny, jedno tělo - jedna duše, jsou nadějí na lepší národohospodářské zítřky... Prošli nemilosrdným sítem přijímacích zkoušek a jistě si teď zaslouží naše bezvýhradné milosrdenství (…tedy, alespoň pro začátek). Rozpačité a vyjukané pohledy nováčků zde vezmou za své a zanedlouho již budou právoplatnými členy, řekněme, nespecifického kolektivu národohospodářů. Třetí společenský večer Fakulty národohospodářské se konal 26. října od 19 hodin v Národním domě na Vinohradech a účast byla relativně hojná, vezmeme-li v úvahu, že plesová sezóna ještě zdaleka nezačala a náš společenský oděv byl přes prázdniny uložen k vydatnému letnímu spánku nebo chcete-li, k ledu, a nesměle si koleduje o nutnou (dřív nebo později i notnou...) revitalizaci. Každý ale ochotně a s nepatrnou nostalgií oprášil svoji maturitní róbu, která toho z poslední slávy, na rozdíl od nás, pamatuje až až, a bez váhání se večer znovu vyráží bavit pěkně ve večerním a pořádně ve velkém stylu!

– 6 / 2006

OTTAWA Tyčí se tu rozlehlá budova parlamentu. Venku na ulicích nenajdete ani papírek. Po chodníku nechodí moc lidí. Bydlí tu hlavně úředníci a podnikatelé, kteří využívají aut. Plno lidem připadne Ottawa sušší. Možná je to tak, ale je jiná a to pro mě bylo podstatné.

lem poletují ptáci a síla vody je cítit čím dál víc. Po několika minutách na vás dopadají kapky vody a jsou neustále silnější. Sama jsem nemohla uvěřit, jak blízko jsme se ocitli. Nějakou chvíli není nic vidět a vám nezbývá než si to užívat. Napřímit obličej dopředu, zavřít oči a nedbat na to, že ani pláštěnka nechytá vodu. Musím se přiznat, že jsem snad měla i slzy v očích. Neuvěříte, že může takový vodopád tak semknout. Vyjíždíte z náporu vody a větru, ale dojmy zůstávají. Jste mokří od hlavy až k patě. Podívám se kolem a celá skupinka na lodi působí spíše komicky. Ano, byl to zážitek, ale samozřejmě si nechávám místo i pro kritiku. Město Niagara Falls mě také dohnalo skoro k slzám, ale z jiného důvodu. Předpokládala jsem, že u takové krásy bude poklidné městečko, připomínající naše lázně. Omyl! Financí je stále dostatek, a tak se to muselo projevit i zde. Snad to ani není město, spíše jakési zábavní centrum. Po stěnách leze Spiderman, Hulk a podobné postavičky ze světa komiksu. Celkově to snižuje dojem a morálně nedokážete pochopit, co to tu vzniklo. Jenže pro ekonoma to jistě pochopitelné být musí. Hrací automaty, kina a restaurace jsou narvané k prasknutí. Esteticky nula... Data se dají vyhledat, ale některé věci musíte zažít. Kanada je bezesporu jedinečná a jen doufám, že nebude celá směřovat k ideálům dle města Niagara Falls, aby neztratila své přirozené kouzlo.  Text a foto: Pavlína Máčalová

Dokončení na str. 24

economix

vovatelů, ale já jsem jela objevovat odlišnosti od Evropy. Když jsem se vrátila do Montrealu, všichni se mě ptali a já jsem musela přiznat, že se mi více než Québec líbila Ottawa. Měli jste vidět ten údiv. Ale proti gustu žádný dišputát. Z jakého důvodu Ottawa?

3. SPOLEČENSKÝ VEČER FAKULTY NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ

Pokračování ze str. 23

3. SPOLEČENSKÝ VEČER FAKULTY NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ

v Národním domě na Vinohradech

Kdo by si ostatně nechal ujít takovou jedinečnou příležitost, kdy se mohou studenti všech ročníků, pedagogové a samozřejmě i všichni další, neformálně seznámit? Účast přátel a rodinných příslušníků byla předem vítána, a tak nikoho ani nepřekvapilo, že jich tu ten večer bylo zdaleka nejvíc. I tak si ale rozhodně každý přišel na své, protože pořadatelé slavnostní večer rozvrhli dobře, zkušeně a účelně. První část programu se odehrávala v přepychovém hlavním sále věhlasné vinohradské secesní budovy, která pod tlakem dějin sice mnohokrát změnila název, ale naštěstí krásu si uchovala stejnou. Slavnostní zahájení společenského večera začalo krátce po sedmé a před osmou přišla na řadu imatrikulace nově přijatých studentů, nejvýznamnější iniciační obřad v životě studenta. Studenty do akademické obce slavnostně uvedl děkan 5. fakulty Jiří Schwarz. Teprve nyní se musí nenávratně ztotožnit s rolí vysokoškolského studenta, ať už si pod tím každý představíme cokoli. Večera se zúčastnil i rektor Richard Hindls a další hosté z akademického prostředí. Po osmé následovaly podle programu beánie, taneční večer a taneční párty. Přímo úměrně přibývajícím hodinám, rostla i nálada v sále. Komu se po skončení programu nechtělo hned domů, přesunul se do vedlejšího, o poznání menšího, sálu, kde se doposud oficiálně nic nedělo. Bylo tu sice dost živo i bez hudby, no znáte to. Ticho léčí, ale všeho moc škodí, a proto byl nejvyšší čas něco si zahrát a zatančit.

Na živou hudbu v podání orchestru Jindřicha Váchy, který doprovázel večerem v hlavním sále a který jistě potěšil srdce nejednoho profesionálního tanečníka z řad pedagogů, či tanečního pamětníka z rodinných řad, nikoli však všechny zbývající amatérské tanečníky, kteří si zatím nezatancovali dostatečně a netrpělivě očekávali hudbu reprodukovanou (pod „taktovkou“ DJe Linky). To už se ale k tanci nikdo dlouho pobízet nemusel a ve vedlejším sále se v mžiku rozpoutala pravá nespoutaná taneční zábava netušených rozměrů. Na notoricky známých hitech jako „YMCA“ či „Music“ od Madonny se i ten nejskeptičtější prvák musel přesvědčit, že profesoři z Národohospodářské fakulty mají rozhodně smysl pro humor a že se neberou tak vážně, jak (by) tomu jistě mohlo v horším případě být... Každý prvák dostal při odchodu tričko a knížku na památku, ale z imatrikulačního večírku si každý odnesl především neopakovatelné zážitky a nepostradatelné kontakty. Nebýt plesu, těžko by měl kdo příležitost se tak snadno a rychle vzájemně seznámit - v rámci ročníku, ale i se staršími (co do délky studia...) a zkušenějšími spolužáky a, v neposlední řadě, se svými vyučujícími. Uznejte, je lepší všechny poznat dřív, než aby pak bylo zbytečně pozdě (třeba u zkoušek).  Text: Zuzana Čurnová Foto: Tomáš Jakab