Hypnóza podle Miltona H. Ericksona

Techniky mé terapie

Obsah: 1. Rodinné konstelace 2. Hypnóza podle Miltona H. Ericksona 3. Neurolingvistické programování – NLP 4. Voice Dialogue 5. Bioenergetika a Neo - Reichianské dýchání 6. Léčení traumatu

Rodinné konstelace Rodinné konstelace spočívají v pozorování přirozeného pořadí, které formuje rodiny a rodinné klany. Toto přirozené pořadí působí pomocí systému; jinými slovy je transpersonální a nezávislé na osobních přáních jednotlivých členů rodiny. Jednotlivec nemůže tuto posloupnost změnit, eliminovat, nebo z ní utéct. Říká se tomu „pořádek z lásky“, něco jako geneticky vtištěná archaická láska, která spojuje členy rodiny všech generací nezávisle na pocitech, které jednotlivci mají, či věří, že cítí jeden ke druhému. Bert Hellinger (rodinný terapeut a propagátor rodinných konstelací) studoval psychoanalýzu, NLP a primární terapii. Přitom si povšiml, že existuje jakási úroveň pocitů, která nepramení z osobního života konkrétního jedince. Po dlouhém výzkumu objevil, že tyto pocity mají původ v předposlední generaci originální rodiny. A nejedná se pouze o členy, které dotyčný jedinec znal, ale také o ty, které nikdy nepotkal, kteří zemřeli, či byli z rodiny vyloučeni. Tito lidé jsou ve skutečnosti v systému rodiny přítomni a na jednotlivé členy mají stále vliv, a to někdy velmi nebezpečný vliv, ústící do chorob, nehod či náhlých úmrtí. Mnoho odborníků se nyní shoduje na tom, že více jak polovina našich potíží nepramení z naší individuální historie, ale z historie systému celé rodiny, a z toho důvodu techniky zaměřené na práci s jedincem nejsou účinné a je zapotřebí použít tzv. systémové terapie. Způsob, jakým se zmíněný přenos děje, je záhadou, ale jeho existence je zřejmá každému, kdo se jedinkrát s rodinnými konstelacemi setkal. Bert Hellinger objevil, že děti na sebe často berou role těch, kteří předčasně zemřeli, byli ze systému vyloučeni, či utrpěli bezpráví. Děti se podvědomě identifikují s těmito předky, a tím se naleznou vzhledem ke svým rodičům a ostatním členům rodiny v chybném postavení, nemohou žít v míru a vrozená posloupnost rodiny je tím poničena. V tomto procesu se nejedná o projekci, ale o zbloudilou lásku, o hlubokou potřebu lásky, harmonie a sounáležitosti. To je také důvod, proč stěžejní záležitostí při této práci je hledání lásky. Je-li jednou objeveno místo, kde může plout, řešení je možné. Že všichni členové konkrétního systému naleznou opět své přirozené místo. Přestože během sestavování rodinných konstelací přichází mnoho emocí, hlavní orientace je zaměřena na fakta a události, jako jsou předčasná či náhlá smrt, zděděné defekty, potlačení či zapomenutí členové rodiny, zločiny atd. Takovéto události mají destruktivní dopad na posloupnost systému a pro znovuobjevení rovnováhy na sebe následující generace bere lítost, vinu a trest, nevědomě vedoucí k náhlému sklonu. Příčiny mnoha sebevražd se nalézají právě zde. Je překvapivé, jak silnou roli pro nás hraje naše krev a náš genetický původ. Je to něco, co není možné cítit, a proto lidé žijí úděly jiných, aniž by si toho povšimli. Sestavení rodinné konstelace vynese onu poničenou strukturu na světlo, a pak je možné na ní pracovat. Když člověk chce do hloubky pochopit rodinné konstelace, musí se zbavit tradičních představ o terapii. To, co zde děláme, je zcela jiný proces. Tak například podle terapie si člověk řeší problémy krok za krokem, nezřídka po dobu několika let. U rodinných konstelací je tomu úplně jinak a vy se musíte, jestliže tomu chcete porozumět a jestliže to na vás má skutečně hluboce působit, vzdát představy lineárního procesu, procesu trvajícího dlouhý čas, procesu „práce na sobě“.

Hypnóza podle Miltona H. Ericksona Tento přístup se zaměřuje především na hypnózu jako na zvláštní druh lidské interakce, a ne na religiózní zážitek, situaci přenosu nebo proces podmiňování. Z tohoto hlediska je hypnóza procesem odehrávajícím se mezi dvěma lidmi, způsobem komunikace jednoho člověka s druhým. Díky Ericksonovu přístupu budeme tuto záhadu pozorovat při naší společné práci. Mezi hypnózou a jinými terapiemi lze popisovat paralely, pokud jde o cíl, postup nebo specifické techniky pro potýkání se s rezistencí. V nejobecnější rovině se hypnoterapeut snaží dosáhnout změny v chování, v senzorické reakci a vědomí druhého člověka. Jeho vedlejším cílem je rozšířit rejstřík zkušeností pacienta, nabídnout mu nové způsoby myšlení, cítění a chování.

Ericksonova hypnóza se zabývá předpokládanými potížemi a viditelnými příznaky a vyhýbá se tomu, aby označovala pacienty za nemocné ve smyslu osobních nedostatků. Tento pozitivní přístup má spoustu výhod. Předem předpokládá zdravý výsledek, protože je potřeba zbavit se pouze příznaků či obtíží, na rozdíl od nutnosti rozsáhlé přestavby osobnosti. Implicitně je v takovém postupu zakotveno ocenění všech bezproblémových aspektů jedince. Tento přístup je rovněž vhodný pro krátkodobou léčbu, neboť záběr je daleko užší než modely založené na patologii. Další jeho výhodou je léčebné zaměření na přítomnost a budoucnost, čímž se terapie bezprostředně vztahuje k pacientovu současnému životu. A navíc, rychlé výsledky jsou daleko zřejmější (a tím i povzbudivější).

Neurolingvistické programování - NLP NLP – neurolingvistické programování - je disciplína modelující subjektivní prožívání člověka. Hlavním nástrojem této techniky jsou často výjimečné a velmi efektivní strategie, které umožňují lidem dosahovat nadprůměrné výsledky. NLP nabízí nový pohled na komunikaci i na možnosti změny rozvoje člověka. Umožňuje popsat a hlavně změnit způsoby, jak se lidé učí, mění a vyvíjejí. Jde o pohled velmi precizní, přesný a zároveň pragmatický zaměřený. NLP nabízí určité praktické nástroje, metody a také návody a způsob, jak je používat. Nabízí možnosti, jak zlepšit naši komunikaci s partnerem, určitou skupinou, popřípadě se sebou samým. Pomáhá nám při řešení problémů nebo dosahování našich cílů. Tato technika je vhodná pro vedoucí pracovníky, manažery, učitele, terapeuty, trenéry,… Pro všechny, kteří pracují a komunikují s lidmi. Taktéž pro ty, kteří hledají způsoby, jak optimálně rozvinout svoje osobní předpoklady, vlohy a schopnosti. Pro lidi, kteří touží po sebezdokonalování. Slovíčko „neuro“ poukazuje na skutečnost, že vnímání světa jakož i další zpracování těchto vjemů závisí na smyslových orgánech a na neurologických procesech, které se v nás odehrávají. Naše vnitřní reprezentace světa zpětně ovlivňuje náš stav. Tento můžeme „vyčíst“, pozorujeme-li například řeč těla. Tělo a psychika tvoří neoddělitelný celek. „Lingvistika“ v názvu ukazuje na způsob, jakým informace popisujeme a seznamujeme s nimi okolí. Náš mluvený projev ukazuje na způsob, jak vnímané a prožité reprezentujeme, strukturujeme a vnitřně zpracováváme. Ve slově „programování“ se zrcadlí všechny možnosti výběru, které máme k dispozici, patří k nim jak metody, tak techniky NLP, které nám tyto možnosti dovolí realizovat. Tyto různé metody, hlavně práce se strategiemi, připomínají někdy „programy“, určené tentokrát ne pro počítač, ale pro kybernetickou jednotku nazývanou člověk.

Principy NLP Principy NLP Principy NLP jsou souborem jednoduchých zásad, které pomáhají porozumět, jak NLP pohlíží na složitost světa, s cílem maximálně ji přiblížit praktickému způsobu myšlení.

1. Na tomto světě nikdy nejednáme přímo. Každý člověk si na základě svého smyslového vnímání a životní zkušenosti vytváří vlastní představu o světě, „vlastní mapu světa“, pomocí které myslí, plánuje, koná a předpokládá, že ostatní lidé vlastní podobné mapy. Avšak jako plán města není město samé, tak ani naše mapa světa nebude odpovídat mapě jiného člověka. To, co sbližuje lidi s různými mapami, je schopnost porozumět tomuto principu a dovednost komunikace.

2. Rozhodnout se k činu je lepší než nedělat nic. Život je neoddělitelně spojen s aktivitou. Nečinnost znamená vrstvení nehybnosti, problémů a falešných iluzí. Každý úsudek, představa či plán je prověřen až činem. Čin ověří naše schopnosti, intenzitu našich tužeb, sílu našich snů, váhu našich slibů. Čin nám pomáhá zorientovat se ve světě a nasměrovat naše úsilí k úspěchu. V rozhodnutí se rodí možnost změny k lepšímu.

3. Nemáš-li možnost volby, nežiješ. Svoboda volby je nejvzácnější dar, který lidstvo má. Člověk každým svým činem tuto svobodu realizuje a snáší její důsledky. Schopnost vytvořit si možnost volby je uměním nejsilnějších. Máš-li jen jednu možnost, jsi jako robot. Máš-li dvě možnosti, máš i sužující dilema. Teprve tři a více možností jsou tou skutečnou možností svobody volby. Tvorba možností pro svobodu volby nám pomáhá otevírat naše skryté zdroje a naplnit život radostí, zdravím, prosperitou.

4. Stejný postup – stejný výsledek. Lidé mívají zvláštní schopnost vstupovat do vyježděných kolejí a dělat stejné chyby: v komunikaci, v plánování, v rozhodování, ale i v partnerských vztazích. Lidé dělají stejné omyly. Volí si stejně nevhodné postupy, stejně nevhodné partnery, ztrácejí čas, zdraví, léta života i peníze. Jestliže děláš to, cos dělal vždycky, dosáhneš toho, cos stejně vždycky měl. Takže pokud to, co děláš, nefunguje, dělej něco jiného! Je snadnější změnit sebe než ty ostatní.

5. Neexistuje prohra, je jen poučení. Brečet nad rozlitým mlékem a smát se z toho, že příště nebudete vařit kafe na kolečkových bruslích, je investice stejné energie do hněvu a bezmocnosti, anebo do radosti z ponaučení. Neexistuje chyba, jsou jen výsledky. Neexistuje omyl, je to jen zkušenost. Každá zkušenost je neopakovatelná možnost poučit se.

6. Zkušenost sama o sobě nemá smysl. Z jídelního lístku se nikdo nenaučil vařit. Krásné názvy jídel v kožených deskách, psané zdobeným písmem vám nikdy nedají to, co týden v kuchyni po boku maestra vaření. Veškerý smysl zkušenosti tkví v kontextu, tedy v tom, k čemu se zkušenost vztahuje.

7. Nemůžeš nekomunikovat. Sdělení předáváme naším tělem, oblečením, postojem, zálibami, gesty, mimikou, když nic neříkáme, i, když jsme nepřítomni. Téměř 93% veškeré komunikace probíhá neverbálně. Jde jen o to, jestli to děláme vědomě, naplňujeme své cíle, nebo podvědomě, a snášíme veškeré důsledky. Je lepší umět komunikovat a rozumět komunikaci jiných.

8. Smyslem komunikace je následná reakce. Když člověk komunikuje, očekává reakci. Výsledná reakce se může lišit od našeho očekávání. Avšak komunikovat znamená mít šanci docílit žádaného výsledku. Neexistuje člověk, který by nereagoval, je to vždy jen otázka mistrovství řečníka.

9. Každé lidské chování je založeno na pozitivním úmyslu. Vidět v lidském snažení pozitivní úmysl, znamená přiblížit se k jeho podstatě a sáhnout do nejčistší studnice jeho bytí. Věřit v opak znamená opak i vytvářet. Je účinnější komunikovat s čistou podstatou člověka a zvyšovat jeho úctu k sobě samému. Svět se tím stává půvabnější.

10. Jestli to někdo dokázal, můžeš to dokázat taky. Dokážeme všechno, co si umíme do detailů představit. Paměť a představivost využívají stejné možnosti a mají stejné účinky. Každý z nás vytváří, nebo by mohl vytvářet, předpoklady k tomu, aby dokázal, cokoliv chce. Chce to jenom uspokojit mysl a najít svůj vytoužený cíl.

11. Můžeme ovlivnit cokoliv. Dávná i nedávná historie dokazuje, že lidé, kteří se dokázali nejrychleji zorientovat v prostředí a v době, v které žili, dosahovali největších úspěchů. Schopnost vidět věci z jiné perspektivy a neztratit půdu pod nohama je základní šancí na úspěch. Jedinec s nejpružnějším myšlením a chováním může maximálně ovlivnit (a obecně i ovlivňuje) cokoliv a kohokoliv.

12. Výjimečnost pramení ze svobody volby. Každý člověk je pro vesmír neopakovatelným dílem. Promítnout tuto výjimečnost do svého života znamená nepocítit nedostatek, strach, smutek, chorobu, neštěstí. Svou výjimečnost je nutné potvrdit schopností a odvahou svobodně se rozhodovat. Obyčejně se bortí a časem zaniká. Výjimečnost je darem pro tento svět. Svět miluje výjimečné. Výjimeční se rozhodují svobodně.

13. Moudrost tkví v umění vidět věci z více perspektiv. Porozumět světu neznamená strávit život v knihovnách. Porozumět světu znamená najít svůj individuální, radostný a tvořivý pohled. Osobitost, radost, tvořivost a víra v pozitivní motivaci lidského konání pomohou najít moudrost života v každém okamžiku. Pružní a otevření lidé dokážou z této schopnosti maximálně vytěžit. Život miluje ty, kteří milují život.

Voice Dialogue Každý komplexní sytém se skládá z menších komplexních systémů a je sám součástí většího systému. Touto technikou máme možnost oslovit vaše vnitřní osoby a poznat je. Mnohost překvapujících informací, pocit úlevy, ba osvobození získávají lidé, kteří začínají ve svém nitru vědomě prožívat a chápat dynamiku své osobnosti. Všechny vnitřní osoby, s nimiž se ve vnitřním světě člověka setkáme, můžeme rozdělit do pěti velkých polí - pěti kontinentů duše: muž, žena, dítě, zvíře a bůh. Toto rozdělení, stejně jako rozdělení Země na pět kontinentů, má být orientační pomůckou. S její pomocí mohu zjistit, které kontinenty své duše žiji a které mi ještě jsou zcela neznámé.

Mohu si tedy položit otázku: 

Kde ve svém životě projevuji ženské vlastnosti jako půvab, péči o druhé, schopnost vcítění, emocionalitu?  Jak silné jsou mé mužské části? Které z mých vnitřních osob mají co do činění s mužskými kvalitami, jako jsou logika, ctižádost, chuť bojovat?  Jak dobře znám své vnitřní dítě, tedy svou potřebnou, citlivou, zasněnou a hravou stránku?  Jak to vypadá s instinktivními silami, jako jsou egoismus, agresivita, sexualita, s dědictvím našich předků z živočišné říše?  A konečně: Které z mých vnitřních osob znají ticho, bezpodmínečnou lásku, extázi a neomezenost - nadosobní dimenze našeho bytí? Tento seznam jednotlivých kvalit můžete sami libovolně rozšířit. Ke kterému z pěti kontinentů která energie patří, poznáme nejlépe, pakliže s ní přímo promluvíme. Vnitřní osoby často samy říkají, "jsem muž", "jsem žena", "jsem přece ještě dítě" atd. V rámci našeho zkoumání systém pěti kontinentů ještě lépe pochopíme. Momentálně stačí, když víme: V každém člověku žijí současně ti nejrůznější zástupci každého z těchto pěti kontinentu. Naše duše si nemůže dovolit, aby všechny síly, které v sobě neseme, byly opravdu stejně silné. Z různých závažných důvodů musí provést výběr. Tak se stává, že se v průběhu našeho dětství z neuvěřitelného množství možných vnitřních osob, které potenciálně máme, smějí úplně vyvinout a žít jenom některé. Těmto vybraným vnitřním osobám říkáme "Já". S nimi se ztotožňujeme. Tyto vnitřní osoby, s nimiž se ztotožňujeme, tvoří „vnitřní vládu“. Ony rozhodují, kdo jsme a jaká rozhodnutí činíme. Nazýváme je také „hlavní hlasy“. Jsou nám tak blízké, že si jich většinou nejsme vědomi. Vnitřní osoby, které sedí ve vládě, jsou pevně rozhodnuty svoje místo bránit a myslí, cítí a jednají podle své vlastní vůle. Díky jejich svéhlavosti je pro nás velice těžké změnit naše chování. Pokud si uvědomíme jejich přítomnost a objevíme jejich hlubokou lásku, mohou se uvolnit a zaujmout přiměřenější místo v našem vnitřním systému.

Bioenergetika a Neo - Reichianské dýchání Jako metoda určená k obnově vitality je bioenergetika považována za most mezi východními naukami o vědomí a těle a západní psychologií. V čínské medicíně se např. zkoumá šíření energie určitými drahami v těle – meridiány. Zdraví je chápáno jako rovnováha, nemoc jako nerovnováha – tedy jako porucha a překážka v proudění této energie. Bioenergetika chápe energii v její dynamické povaze. Její proudění a pulzování vnímáme tělesně jako příjemný vnitřní pohyb, jenž se projevuje dobrou pohodou a radostí. Při pozorování lidí kolem sebe můžeme velmi dobře vnímat projevy této energie. Existují lidé, kteří cosi „vyjadřují“, působí vitálně a radostně. Toto lidé nás přitahují, jejích pozitivní „vyzařování“ je nakažlivé. Působí svobodně v tělesném a duševním ohledu, „otevřeně“ navenek i dovnitř.

Život „na půl plynu“ Jiní působí naopak „šedě“: jejich kůže je skutečně popelavá nebo alespoň bledá, jejich pohyby jsou pomalé a mdlé, jejích hlas působí tlumeně, jejich dech je omezený. Jsou zdrženliví v chování, jejich mimika nezrcadlí, co se v nich odehrává. Zdá se, že žijí „na půl plynu“. Jejich vitalita, jejich srdečnost je bez výrazu – neprojevuje se ani v pohybech, ani v chování. Působí tělesně i duševně „staženě a svázaně“, ve vnějších i vnitřních projevech „strnule, bez života“.

Dýchání je základ Nejdůležitější roli v tomto procesu hraje dýchání. Do určité míry si můžeme svůj dech ovlivnit, přesto je dýchání proces, který nemůžeme řídit. Dýcháme bez našeho přičinění, cosi v nás dýchá.

Klidné dýchání Dýchání má přirozený průběh, který považujeme za zdravý: při klidném dýchání, které můžeme pozorovat v leže, se zvedá nadbřišek, podbřišek se napíná a pánev se pohybuje mírně vzad; s nepatrným zpožděním se zdvíhá hrudník, vrchní část páteře se natahuje a hlava se při tom mírně zaklání; při výdechu probíhají tyto pohyby v obráceném pořadí.

Dýchání při námaze Při hlubokém dýchání, které se projevuje při větší fyzické námaze, se oproti tomu roztahuje především hrudník a ramena se přitom zdvíhají. Průběh dýchání můžeme tlumit anebo zesilovat. Častým důsledkem takovéto kontroly, často nevědomé, je povrchní, tlumené dýchání spojené se ztrátou vitality a životních projevů. Podstatným cílem bioenergetických cvičení je omezit naši vědomou kontrolu na tyto oblasti, ve kterých to má smysl, a dát prostor spontaneitě tělesného projevu a našim emocím.

Charakterové typy Velmi důležitou součástí bioenergetiky je práce s charakterovými typy. Bioenergetika rozděluje různé charakterové typy do pěti obecných typů. Každý typ představuje v psychologické a svalové rovině specifický obranný vzorec, který jej odlišuje od ostatních typů. Je třeba upozornit, že se nejedná o třídění lidí, ale definování obranných postojů, které jsme si vytvořili

v průběhu svého života. Je důležité si uvědomit, že žádný člověk není čistým charakterovým typem, a že se v lidech našeho kulturního prostředí spojují různé obranné vzory. Každý takový charakterový typ se vyznačuje vnitřním postojem, svými silnými a slabými stránkami, svým typickým způsobem vytváření mezilidských vztahů a charakteristickými životními a zdravotními problémy. Znalost svého charakterového typu a jeho modelu chování pomáhá lidem porozumět životním situacím i lépe je zvládat. Následné velmi zjednodušené schéma slouží pro základní orientaci v těchto pěti charakterových typech.

První vnitřní postoj: „Žiji převážně ve své hlavě“ Lidé, pro které je tento postoj charakteristický, přikládají velký význam svým myšlenkám, své vůli, svým představám. Často jsou pro ně důležitější než jejich vlastní pocity.

Druhý vnitřní postoj: “Potřebuji…“ Lidé tohoto typu se potýkají s trvalým pocitem nedostatku, pocitem potřeby něčeho, čeho se jim nedostává. Hluboko uvnitř mají zakořeněný pocit prázdnoty, pocit, že jim v životě vždy něco chybělo a stále chybí.

Třetí vnitřní postoj: “Jsem největší, nejlepší a nejkrásnější“ Lidé, pro které je tento postoj charakteristický, vedou svým způsobem dvojí život. Navenek jim záleží na tom, aby měli převahu. Pokoušejí se oslnit určitými vlastnostmi a schopnostmi a druhé lákají svým kouzlem. Uvnitř se však cítí přesto prázdně, zklamaně – doslova bezútěšně.

Čtvrtý vnitřní postoj: “Mám toho po krk!“ Lidé tohoto typu trpí pocitem, že je všeho „příliš“: příliš mnoho nároků a úkolů, příliš nezpracovaných dojmů, možná i příliš jídla.

Pátý vnitřní postoj: “Nesmím dát najevo svou slabost“ Lidé, které charakterizuje tento postoj, se projevují velmi rozumně, kontrolují se, vystupují korektně. Obávají se, že jakýkoliv osobní nebo citový projev odhalí jejich zranitelnost.

Neo - Reichianské dýchání … Vám pomůže uvolnit chronické svalové napětí, svalový krunýř a aktivovat energetické procesy. Vede k odstranění zábran spontánního vyjadřování pocitů a emocí. Tento proces směřuje k obnovení pozornosti k našemu vnitřnímu prožívání, umožňuje hlubší osobní porozumění a pomáhá objevit vlastní životní energii, nabýt znovu přirozenou pohyblivost a emoční prožívání. Neo-Reichianské dýchání a bioenergetická cvičení Vám pomohou uvolnit chronické svalové napětí, svalový krunýř a aktivovat energetické procesy. Cvičení vedou k odstranění zábran spontánního vyjadřování pocitů a emocí. Tento proces směřuje k obnovení pozornosti k našemu vnitřnímu prožívání, umožňuje hlubší osobní porozumění a pomáhá objevit vlastní životní energii, nabýt znovu přirozenou pohyblivost a emoční prožívání. Cvičení umožňují nalézt svůj osobní střed a ukotvení v realitě země. Cvičení slouží též k prohloubení smyslu pro vitalitu, posilují imunitní systém, povzbuzují uvolnění životní a současně oživují smysl pro vnitřní lehkost a zakořenění ve světě.

Léčení traumatu Pokud zažíváte zdánlivě nevysvětlitelné symptomy, je možné, že mají původ v traumatické reakci na už dávno zapomenutou událost z dávné minulosti, kterou si možná vůbec nepamatujete. Nejste jediný nebo jediná a nejste blázen. Pro to, co se vám děje, existuje racionální vysvětlení. Nebyli jste poškození navždy a vaše symptomy je možné zmírnit, či dokonce odstranit. Víme, že naše mysl je při traumatu hluboko zmatená. Například, člověk, který zažil autonehodu, je zpočátku chráněný před silnou emocionální reakcí, dokonce si ani jasně nepamatuje, co se vlastně stalo. Tyto pozoruhodné mechanizmy (např. disociace a popření) nám pomáhají dostat se přes kritické momenty v našem životě a s nadějí čekat na vhodnou chvíli, kdy se jich zbavíme.

Drahoslav Červenka, 2015