Řecké umění Umění řecké antiky jako dlouhodobě vlivný základ dalšího rozvoje evropské výtvarné kultury Mgr. Pavla Hrdinová Tišnov 2016
Úvod • hlavním tématem řeckého výtvarného umění je zobrazení člověka • ideál lidské krásy vytvořený napodobením přírody – mimesis – se stal estetickou normou, která ovlivnila celá staletí evropského umění • Řekové dali uměleckým dílům normativní podobu, ale zároveň zachovali prostor pro uplatnění individuality tvůrce • zavedli kánon ideálního zobrazení lidského těla a zdokonalili využití kontrapostu (Polykleitův Doryforos) • zachytili dynamiku pohybu ( Myrónův Discobolos)
Polykleitův Doryforos, Myrónův Discobolos
• řecké umění osciluje mezi idealismem a realismem • Řekové uznávali ideální formy, ale zároveň toužili portrétovat člověka takového, jaký je • v uměleckých dílech vytvářeli obraz dokonalého světa hrdinství, ctnosti, ideálů a krásy, ale zároveň zachycovali svět skutečný, s jeho emocemi a vášněmi • vyspělá řecká architektura je v některých ohledech dodnes nepřekonaná (divadlo v Epidauru má dodnes nejlepší akustiku ze všech zábavních prostor na světě) • typický prvek architektury řeckého chrámu, peristyl, se dodnes užívá po celém světě
Vlivy • řecká kultura se utvářela pod vlivem kultur Mezopotámie, Egypta a Babylonské říše • kultura pevninského Řecka je ovlivněna kulturou minojskou a mykénskou • MEZOPOTÁMIE – od 4. tis. př. Kr., civilizace Sumerů a Akkadů, vyspělá architektura, Babylon. Ištařina brána – glazované cihly, reliéfy lvů a draků • KRÉTA – mínojská kultura 3. – 2. tis. př. Kr., palác v Knossu, král Minos, Labyrint, propylaje, barevné konické sloupy, nástěnné malby, rostlinné a zoomorfní motivy • MYKÉNY – 15. – 11. stol. př. Kr. – hradby s branami, propylaje – Lví brána, monumentální hrobky – Átreova hrobka
Ištařina brána - Mezopotámie, Lví brána -Mykény
Umění starověkého Řecka • • • •
• • • • •
rozkvět kultury starověkého Řecka – 8. – 4. stol. př. Kr. městské státy – kolonizace – Sparta x Athény 4. stol. př. Kr. - Alexandr Makedonský, helénismus řecká kolonizace - rozvoj umění (kvalita i kvantita), vznik odlišných škol hlavní jednotkou říše není palác, ale město (polis) – oslabení KÁNONU (idealismus versus realismus) přizpůsobivá forma – dílo má normativní podobu, ale je i prostor pro individualitu tvůrce podoba chrámu je kanonická, individualita tvůrce se projevuje ve zpracování sloupů, soch, maleb, odchylky od kánonu jsou časté nejlépe dochovaný je chrám v sicilské Segestě divadlo v Epidauru – dokonalá akustika
Divadlo v Epidauru, chrám v Segestě
Řecká architektura a sochařství • architektura – normativní podoba, kánon versus odchylky od kánonu, individualita tvůrce • vrchol umění - za vlády Periklovy (5. stol. př. Kr.) je vybudována athénská Akropole a Parthenón • tvůrce Akropole - Feidás – chrám bohyně Athény Parthenos, Erechteion se sloupy ve tvaru ženských těl – karyatidy • vlysy, metopy a sochy z Parthenonu nalezneme v Britském muzeu (vysoký a nízký reliéf, virtuozita zpracování)
Vlys z Parthenónu, Akropolis
Sochařství • archaické období • řecké sochařství vychází z egyptské tradice • KÚROS – stojící postava nahého chlapce, nakročená levá noha, ruce v pěst, archaický („blbý“) úsměv • KÓRÉ – zahalená dívčí figura • evidentně vznikaly podle reálných modelů, postupem času se mění kánon – mizí úsměv, přibývá pohyb • Kúros z Anavysu – monumentální náhrobní socha 1, 94 m vysoká
Kúros, kóré
• 5. století je dobou individuálních umělců (původně řemeslníci sloužící panovníkovi!) • 5. století – vrchol řeckého sochařství • odlévání soch z bronzu, technika ztraceného vosku (Daidalos) • Delfský vozataj – 475 př. Kr. , důstojnost, ale i napětí, oči vykládané drahokamy • socha Poseidona (Dia?) pol. 5. stol. př. Kr. dokonalá kompozice, zachycení pohybu, vyzařuje nadřazenost, hrůzu
Poseidon, Delfský vozataj
• klasické období - sochaři usilují o ideál • Polykleitos – autor spisu o proporcích lidského těla a zákonech jeho zobrazení, kánon 1:7, využívá kontrapostu – lidský postoj, nosná a odlehčená noha, rozložení váhy – z něj vychází pohyb trupu, ramen, naklonění hlavy – ukazuje práci svalů – soch Doryfora v.v.(Nosič kopí), asi 450 př. Kr. kánon mužské krásy, kopie • Myrón – zachytil dynamiku pohybu v soše Discobola v.v. (orig. 5. stol. Př. Kr., kopie 2. stol.) • Feidás – vlysy v Parthenonu
• helénistické období – ve 4. stol. př. Kr. roste zájem o realistické pojetí, zobrazení emocí, poprvé vznikají podobizny – zobrazení konkrétní osoby, např. socha Démosthéna (kopie) • Praxiteles – zavádí nový estetický ideál – mladé krásné tělo, ušlechtilý postoj, zachycení emocí – Afrodité Knidská (kopie) – podle praxitelovy milenky Frýné, první socha zcela nahé ženy • Apolón Sauroktonos (kopie) • Lýsippos – uvolněný kontrapost, dokonalá anatomie, zachycení výrazu tváře. Podobizny Sokrata a Aristotela
Afrodité Knidská, Apollon Sauroktonos
• v helénismu sílí naturalistické tendence – zobrazení vášní, motivy umírání, smrti, erotické motivy • Laokón – římská kopie helenistického bronzu • Skrčená Afrodité – Daidalos, římská kopie z 2. stol př. Kr. • Umírající Gal – 3. stol. př. Kr. mramor, římská kopie řeckého bronzu • Gal zabíjející manželku a poté sebe – zachycení skutečné tragédie, mramor, římská kopie řeckého bronzu • Níké Samothrácká originál z 2. stol. př. Kr., symbol vitězství • Hlava tzv. Seneky – kopie helénist. originálu ze 2. stol
Níké Samothrácká, Skrčená Afrodíté
Gal zabíjející manželku i sebe, Umírající Gal
Laokón, celek a detail
Zápasník z Herculanea, Hlava tzv. Seneky
Řecké malířství • téměř nic se nedochovalo • patrně zpočátku pouze výzdoba zdí, později malba na dřevo • od r. 200 př. Kr. se objevuje slovo pinakotéka – obrazová galerie • dochovaly se jen malované hlavy bohatých Řeků, žijících v Egyptě, na sarkofázích, realistické, oduševnělé • podle obrazů se často vytvářely mozaiky – dochovaly se v Pompejích • nejslavnější malíř starověku – Apellés – dvorní malíř Alexandra Makedonského
Bitva Alexandra Makedonského s Dáreiem, freska z Pompejí, Fajjúmský portrét – malba z Egypta
Malby na vázách • výroba váz byla ryze komerční záležitost, kvantita důležitější než kvalita, velká konkurence, hrnčíř - šéf, výtvarník – zaměstnanec • různé typy nádob – amfora, kratér, lékythos • z asi 2 milionů kusů se zachovaly tisíce • prehistorické období – geometrický styl • archaické období – figurální scény, černofigurový sloh • Exekias – Achilles a Aiant hrající dámu, amfora z pol. 6. stol. př. Kr., dnes ve Vatikánu • od konce 6. stol. př. Kr. červenofigurový styl - větší svoboda vyjádření, zdobné prvky, zachycení lidské anatomie, prvky perspektivy • Eufronios, cca 15 zachovaných děl, Miska s jezdci, Kratér s Hérakleem
Exekias – Boj Achillea a Penthesileie, Eufronios – Achilles a Aias hrající dámu
Závěr • základním tématem či protikladem řeckého umění je oscilace mezi ideálním obrazem světa a touhou zachytit jej takový, jaký je • na řecké umění navázala především italská renesance • Řekové dali světu velké sochaře a architekty, ale také filozofy, básníky a dramatiky • z odkazu řeckého umění výtvarného i slovesného čerpáme dodnes
Použitá literatura: • Frontisi, Claude: Obrazové dějiny umění. Praha 2005 • Johnson, Paul: Dějiny umění: Nový pohled. Praha 2006 • Pijoan, José: Dějiny umění 2. Praha 1977 • Tušl, Jiří a kol.: Nástin dějin evropského umění 1. Praha 2008
