Èást ètvrtá ŽENA NOVODOBÁ A MODERNÍ

Èást ètvrtá ŽENA

NOVODOBÁ

A

MODERNÍ

I .

ŽENA

A

ABSOLUTISMUS

Když se s vývojem zámoøského obchodu, tedy hlavnì po objevení Ameriky, zaèal kupec snažit o vykoøisování celého svìta, musel si zajistit záruku, že jeho výdìlky budou trvale zabezpeèeny a rozmnožovány. Pøedevším potøeboval ochranu svých obchodních zahranièních zájmù. „Obchod potøeboval vojsko k ochranì svých zájmù zevnì i uvnitø, k poražení konkurujících národù, k dobytí trhù, k prolomení zábran, které malé obecní celky ve státì stavìly proti svobodnému obchodu, k udržování silnièní policie proti velkým i malým feudálním pánùm, kteøí drze a spíše teoreticky popírali vlastnické právo, které hlásal obchod.“1 K tomu všemu se tedy obchod snažil zøídit silnou ústøední politickou moc se silným mezinárodním vlivem – zájmy obchodníkù obecnì smìøovaly nad samosprávu mìst a jejich vrcholem bylo zøízení národního státu. V takovém státì se však ihned vyskytly dynastické zájmy, a proto i královská a vladaøská moc potøebovala armádu. Tak vzniklo spojenectví mezi dynastií a finanènì silnými tøídami; dynastie potøebovala peníze k vedení válek posilujících její moc, zámožné tøídy rády obìtovaly tyto finanèní prostøedky, nebo šlo o obchodní války a moc dynastie se mobilnímu kapitálu vyplácela. Tento hospodáøsko-revoluèní výboj tedy bìhem renesance položil základy k dobì vladaøského absolutismu jako nezbytné fázi kapitalistického vývoje, která podle okolností trvala napø. v Anglii jen nìkolik desetiletí, kdežto ve Francii a Nìmecku témìø dvì stì padesát let. Absolutismus. K úplnému vítìzství dopomohla vladaøskému absolutismu ta historická situace, že v dùsledcích kapitalizaèního procesu se buržoazii podaøilo dosáhnout stejného vlivu a významu, jaký mìly tøídy až dosud spoleèensky vládnoucí, tj. pøedevším feudální šlechta. V tomto stadiu vývoje se zrodila neomezená královská moc, protože spoleèenský stav jí dovolil, aby se vyšvihla na ramena obou smìrodatných tøíd a jednu pomocí druhé udržovala na uzdì. Královská moc se mechanicky stala rozhodèím v tøídním zápasu buržoazie se šlechtou po tu dobu, dokud nebyla buržoazie ještì natolik silná, aby na sebe strhla veškerou politickou moc, ale tøídy døíve vládnoucí už nebyly schopny udržet si svou bývalou moc a jedinì z ní tìžit. A tak, jak píše Fuchs (Eduard Fuchs, autor díla „Sittengeschichte“, Dìjiny mravù, vyd. 1912-1913, uvádìný èastìji i dále, srov. v pozn.)2, dala se královská moc jako galantní dáma vydržovat dvìma oficiálními milovníky, z nichž jednoho mìla pro radost a druhého pro peníze. Feudální šlechta, které prùmyslový vývoj odòal pomalu zamìstnání, se stala dvorní šlechtou, odmìòovanou dùstojnickými místy a sinekurami a tím i oporou trùnu. Výdaje s tím spojené platila sice rovnìž penìžní buržoazie, ale dostávala za to obchodní monopoly a jiné výsady. To byla rovnováha, která trvala pøibližnì od poloviny 17. století do druhé poloviny 18. století, kdy se vladaøi skuteènì mohli oddávat blažené domnìnce, že stát existuje jedinì pro nì. Ale vladaøský absolutismus nebyl nikdy a nikde ani na okamžik nezištnou státní mocí, nezávislou na tøídách, stojící nad stranami a pøedstavující spravedlnost, která vyrovnává protiklady a chrání slabého pøed mocným. „Pokud mìl absolutis-

mus vùbec vliv na hospodáøské pomìry, podroboval lidové davy bídì nejen feudálního, ale i kapitalistického vykoøisování do takové míry, až jimi byl pokládán za zcela ztìlesnìné vykoøisování.“ Absolutní vladaøi této doby byli bez výjimky chamtiví a frivolní sobci, více nebo ménì ješitní a nejèastìji zcela negramotní. Za typické pøedstavitele absolutismu bývají považováni francouzský Ludvík XIV. – král Slunce – a nìmecký Bedøich II. Ludvík XIV. (1638-1715, králem od 1643, Bourbon) byl tedy ješitný hlupák, který neumìl ani èíst ani psát a každé vzdìlání nenávidìl. „Osvícený absolutismus“ Bedøicha II. (Fridrich II., Veliký, 1712-1786, pruským králem od 1740; u nìho i dalších jméno Fridrich døíve èasto psáno Friedrich), hlavy pomìrnì jasné, nemìl ani sílu ani vùli zmìnit nìco na ohavnosti reakèního pruského státu; už jeho nastoupení na trùn bylo pro „osvícence“ zklamáním a domnìlé úspìchy jeho vlády byly humbuk. Na vladaøském absolutismu, ani v jeho poèátcích, nebylo nikdy nic mladistvì hrdinného a ideálního; prostøedky, které používal, aby si dobyl a udržel politickou moc, byly vždy zvláštì hrubé a špinavé; zpùsoby, kterými dosaženou moc využíval, nebyly o nic lepší. Absolutní vladaø „z milosti boží“ se pokládal a byl pokládán za vtìlení boží vùle, byl nejen podle teorie neviditelnými pøehradami, ale i v praxi pøísnì chránìn zákonnými pøedpisy pøed stykem s lùzou, k níž náležely všechny nešlechtické tøídy, m욝ané, dìlníci i rolníci. Ještì za Goethových dob (1749-1832) byly ulice a promenády ve Výmaru pro lid zcela uzavøeny v dobì, kdy kníže pán ráèil jít na procházku. Zato však na toho, s kým mìl vladaø èastý styk, pøecházela èást jeho božství. Oficiální vladaøova milenka byla v opovržení jen u konkurentek. Byla také „z boží milosti“, protože ji vladaø uznal za hodnu, aby mu sloužila svými pùvaby a milostnými dovednostmi; její hvìzda nicménì ihned zapadla, jakmile ji definitivnì vytlaèila jiná z královské pøíznì. Absolutní vladaø mohl vše, nebo v nìm pøece pùsobil sám Bùh: proto francouzští králové dokonce uzdravovali nemocné vkládáním svých posvátných rukou. Absolutnímu vladaøi také vše náleželo, rozhodoval o životì a svobodì svých poddaných, a pøedevším – o jejich vlastnictví. Proto nesmírné plýtvání bylo první samozøejmostí témìø u všech absolutistických dvorù. Ohromný deficit státního francouzského hospodáøství nìkolik let pøed Revolucí (Velká franc. rev., 1789-1794) nebránil Ludvíku XIV. koupit pro královnu saintcloudský zámek za 15 milionù a sobì rambouilletský zámek za 14 milionù. Marie Antoinetta (manželka Ludvíka XVI., dcera Marie Terezie, 1755-1793, popravena za rev.) dovedla bìhem jednoho veèera prohrát sto nebo dvì stì tisíc. Kateøina II. (Veliká, 1729-1796, ruskou carevnou od 1762) vìnovala na ukojení své milostné žravosti celkem 90 milionù rublù. To je však ještì málo proti tomu, co stály milostné požitky Ludvíka XV. (1710-1774, franc. králem od 1715, vládl od 1723, Bourbon). Pouze zøízení tzv. jeleního parku se zásobou stále èerstvého ženského zboží spolklo nìkolik set milionù. Ale stavební vášeò Ludvíka XIV. byla ještì dražší. Za jediný rok 1685 vydal 90 milionù frankù jen za to, aby své posvátné osobì postavil dùstojný pøíbytek. V tom nejsou zapoèítány peníze napø. na madame Doubarry èi markýzu Pompandour (král. milenky, Marie Jeanne D., pùv. jm. Jeanne Bécu, 17431793, popravena za rev.; Jeane Antoinette P., 1721-1745). A drobní potentáti napodobili velké krále, hlavnì francouzského krále Slunce. Na nejmenším nìmeckém dvoøe byl vrchní hofmistr, vrchní hofmistrynì, dvorní kavalíøi, dvorní dámy, šlechtická dvorní pážata, která v lesklé livreji stála pøi stolech

za stolicemi Výsostí a vymìòovala talíøe. Pak zde byla ostatní pážata, hofmistr, podkoní, dvorní medici, dvorní kaplani, dvorní sekretáøi, dvorní pokladník, dvorní kapelník, dvorní hudebníci, vrchní kuchaø, dvorní zahradník, komorníci, poslíci, hajduci, tìlesní myslivci, nehledì k zástupu nižších lokajù, komorných, šatnáøek, koèích, jezdcù, pacholkù, zahradních pomocníkù, kuchtíkù, služek, až k tìlesné stráži, která nesmìla chybìt a pøi sebemenší pøíležitosti se stavìla do zbranì a vzdávala èest. Ostatnì, drobní vladaøi se mrháním dokonce snažili pøetrumfnout své královské vzory. Hlavnì saský August Silný (August II. Silný, 1670-1733, jako Fridrich August I. od 1694 saský kurfiøt, od 1697 pol. král,) a virtemberský vévoda Karel Evžen (tj. württemberský, poèeštìlé psaní viz v pøedch. díle). Aè vévodství tohoto vladaøe mìlo tehdy právì 600 tisíc obyvatel, dovedl Karel Evžen jen za ohòostroj zaplatit 52 tisíc zlatých a paøížskému taneèníkovi Vestrisovi platil 12 tisíc zlatých za vystoupení každý rok. Vykoøisování poddaných. Peníze shánìli absolutní vladaøi pøedevším danìmi: vše bylo zdaòováno a nové danì stíhaly jedna druhou. Ve Francii byl z tohoto dùvodu zaveden systém generálních pachtýøù, dvorních kreatur, jimž byla urèitá daò za paušální èástku pronajata. Dùsledek toho byl, že lid byl vysáván dvojnásobnì, jednou pro královskou kapsu a po druhé pro pachtýøovu. V roce 1789 bylo ve Francii takových generálních pachtýøù 44, spoleènì sehnali pro stát 138 milionù. V Prusku èinila za Bedøicha II. selská „kontribuce“ 33,3 až 45 procent rolnického výtìžku; pruský junker (šlechtic s velkým pozemkovým vlastnictvím, srov. v pøedch. díle) však neplatil ani ètvrtinu. Ale danì nestaèily plnit královské a vladaøské pokladny a byly tedy prodávány úøady a hodnosti, které vladaø udílel. A podle toho, jak stoupala finanèní potøeba dvora, stoupal také poèet úøadù, jež dostávali pøedevším ti, kteøí za nì nabídli nejvíce. Za Ludvíka XIV. byly zøízeny tyto dùležité úøady: dohlížitelé nad vepøi a podsvinèaty, kontroloøi paruk, dohlížitelé nad èerstvým máslem, ochutnávaèi soleného másla, revizoøi stavebního kamene, sèítaèi sena, kontroloøi skladaèù døeva, prodavaèi snìhu, zkoušeèi vína atd. Jen v Paøíži bylo 900 zkoušeèù vína. Dvory dále rozmnožovaly své pøíjmy zhoršováním mincí. Až do Ludvíka XV. byla ve Francii zmìnìna nominální hodnota støíbrných mincí dvìstìpadesátkrát a hodnota zlatých mincí stopadesátkrát. V r. 1709 vydìlala státní pokladna takovým manévrem 50 milionù liber. Také spekulace s obilím byla pro absolutní monarchy vhodnou pøíležitostí k jejich obohacení. Ludvík XV. byl napø. hlavním akcionáøem Malissetovy obilní lichváøské spoleènosti a u jeho dvora byl dokonce zvláštní pokladník pro „obilní spekulace jeho velièenstva“. O jeho milence Maintenonové napsala vévodkynì z Orleansu: „Jak ta stará coura vidìla, že obilí kleslo, dala na všech trzích všecko skoupiti. Vydìlala pøi tom hanebnì penìz, ale všichni lidé umírali hladem.“ Koneènì ani zøejmou loupeží nepohrdla panská státní pokladna. Tak napø. v r. 1689 bylo ve Francii pod pøísným trestem nakázáno, aby byl královské mincovnì zcela odveden støíbrný nábytek, který byl ve druhé polovinì 17. století v módì. U malých dvorù se však tyto prostøedky k plnìní státní poklady používaly jen v míøe velmi omezené. Tyto malé dynastie, vìtšinou chabì vydržované francouzskými nebo anglickými podporami, aby pro jejich zájmy udržovaly svá vojska, tedy provozovaly jiný výnosný obchod – s lidským masem: prodávaly domácí synky cizím válèícím mocnostem.

Zde si nejèileji poèínali landkrabí (tj. vévoda) Vilém Hesenský, dìdièný kníže brunšvický a virtemberský vévoda Karel Evžen (Brunšvicko, Brunšvik, Braunschweig, hist. území v dolním Sasku; Hesensko, Hessen, dnes nìm. spolk. zemì; Virtembersko, dnes souèást. nìm. spolk. zemì Baden-Würtemberg). Karel Vilém Ferdinand Brunšvický prodal v letech 1776 až 1782 Anglii celkem 5 723 mužù za tìchto podmínek: Vévoda brunšvický se zavázal, že dá anglické vládì k dispozici sbor 4 300 mužù pìchoty a lehké kavalerie, za což se anglická vláda zavázala k podpoøe vévodství, která mìla zaèít dnem podepsání smlouvy a èinit roènì 64 500 nìmeckých tolarù, pokud bude vojsko v anglickém žoldu. Jakmile pak pøestane vojsko dostávat žold, mìla být podpora zdvojnásobena a trvat ještì dva roky po návratu vojákù do Nìmecka. K tomu dostal vévoda za každého muže roèní verbovné 30 tolarù a odškodnìní za každého mrtvého 40 tolarù a za každé tøi ranìné rovnìž 40 tolarù. Z tìchto zašantroèených synù brunšvické vlasti se nevrátilo 3 015 mužù; všichni však ve válce nepadli, ale byli buï zranìni nebo zmrzaèeni zanecháni v Americe, aby zde bídnì zahynuli. Tak vzrostl vévodùv výdìlek. Vévoda mìl tedy z tìchto nešastníkù trojnásobný zisk: nejprve prodal jejich zdravé tìlo, pak si dal zaplatit za jejich ranìné tìlo a koneènì ušetøil žold invalidùm. Jaký div, že pøi této slavné „finanèní reformì“ zastrèil do kapsy èistý zisk pøes 5 milionù tolarù. Je tøeba dodat, že velká vìtšina vojákù byla ke službì v tìchto prodaných regimentech donucena násilím a jen nepatrná èást se dala dobrovolnì najmout. Protože poddaní byli na svìtì jedinì pro vladaøe, nepokládal panovník za draze zaplacenou hodinu své rozkoše, která pro desetitisíce neurozencù znamenala tøeba doživotní bídu. V dobì, kdy Ludvík XIV., køesanský král, platil 90 milionù za své stavby, živilo se obyvatelstvo v Dauphiné luèní trávou a stromovou kùrou. Podobný jídelní lístek mìli i nìmeètí sedláci. Ve Francii bylo napoèítáno v r. 1777 1 250 milionù žebrákù, z toho 120 tisíc v Paøíži, tedy šestina obyvatelstva. Tìchto nìkolik hrubých faktù snad postaèí k charakteristice základu, na nìmž spoèíval tzv. ancien régime (starší franc. oznaèení absolutistického režimu, zejména pøed r. 1789) a k charakteristice jeho všeobecné povahy. Nikdy nebyla tøídní propast mezi obìma póly spoleènosti tak široká a hluboká jako v dobì absolutismu, kdy pìt procent žilo a pøiživovalo se v „ráji“ a 95 procent hladovìlo nebo žilo v neustálé bídì a starosti. Dvùr, šlechta, penìžní buržoazie se zástupy svých pøíživníkù a dobrodruhù, dohromady však pouze dvacetina obyvatelstva, žily tedy zcela tvrdì a krutì na útraty pracujících a dokonce to pokládaly za vìc zcela pøirozenou a danou bohem. Lid nemìl politická práva, v zájmu absolutistického práva musel mlèet a nemyslet. Strašlivá knuta cenzury potlaèovala veškerý duchovní život, zkostnatìla vìda, protestantská stejnì jako katolická církev ustrnuly v ortodoxii, náboženské spisy byly témìø jedinou èetbou. Vládly nevìdomost a povìra, a to hlavnì v Nìmecku, kde se po tøicetileté válce obèanské vrstvy z bídy a rezignace oddaly pobožnùstkáøství. Pøitom byla celá vyšší spoleènost, jako každý parazit, dokonale zkorumpována: jen gauneøi toho èi onoho druhu se mohli mít a mìli dobøe. „Ráj“ vládnoucích. To byl rámec onoho blahobytu pro vládnoucí tøídy a stavy, který byl nazván „ztraceným rájem“ a o nìmž Talleyrand (Charles Maurice T.Périgord, 1754-1838, franc. politik, Napoleonùv ministr) ve svém pozdním vìku øekl: „Kdo nepoznal dobu pøed r. 1789, ten vùbec nežil!“ Zahrada tohoto ráje byla,

jak jsme právì vidìli, zavøena pro drtivou vìtšinu lidí, která byla pokládána za lùzu; poznala ji pouze nepatrná menšina, která nebyla zatížena ani svìdomím ani morálkou, ale která také byla bez velikosti a hlubší krásy. Fuchs vykreslil povrch této spoleènosti: „Nikdy nebyly ženy tak svùdné, nikdy muži tak elegantní a dokonce pravda nechodí v této dobì nahá, nýbrž jejím rouchem je vždy jiskøivý esprit. Rùže ztratila ostrost svých trnù, neøest svou ošklivost, ctnost svou nudnost. Všechno je jen vùnì, líbeznost a kouzelný lesk. Není tu tragiky, není bolesti a zloèinu, které by znetvoøovaly oblièeje. Na všech tváøích trùní veselost a blaženost. Každá slza je mírnìna smíchem a neštìstí je jen stupnìm k vìtšímu štìstí... Doba nezná stáøí a odkvìtu. Žijí vìèné mládí a žertují i vtipkují ještì na smrtelné posteli. Všecko je smyslnost a rozkoš a celý život jediná, ustavièná rozkošnická extáze. Ale po opojení nepøichází trapné vystøízlivìní, nýbrž nová slast. Vìci nemají dùsledky, zítøek, nýbrž jen dnešek. Pruderie neèiní ze smyslnosti neøest ani karikaturu; je to velká kouzelná zahrada divù, z které je høích vyhnán. Nebo z její pùdy neroste žádný stroj se zakázaným ovocem. Možno okoušeti všecky sladké a svùdné plody, a na cestách i stezkách kyne každé touze tisíc splnìní. Rozkoš kráèí s èlovìkem po celý život a marnotratnì setøásá každému své slasti do klína. Už pohled chlapce je rozkošnický slib a patrona prozrazuje: i má zahrada dovede ještì žádost obdarovati hojným ovocem. Pøíroda zmìnila své železné zákony, odlouèila odpor od pøirozenosti. Nebo to všecko je ponoøeno v záøící krásu. Kam pohlédneš, jest krása a nezkalený lesk. Žijí a umírají v kráse. Krása stojí už u postele rodièky a drží ještì za ruku umírajícího. Je to slunce, které nezapadá...“ Ale tato krása, která patrnì opravdu existovala, nebo ji dodnes tlumoèí žhavé básnì, rozkošné rytiny a nadechlé rokokové malby, je však jen hra prchavých oblakù nad velikým smutným moèálem, tanec pestrých motýlù nad špinavou kaluží. Právì líbezné umìní této doby prozrazuje velmi svìdomitì dutost jejího rozkošnictví, které je samo beze všech hrdinských kvalit. Pøedstavy, které má vìtšina lidí o životì, nejsou nadpøirozeného pùvodu, nejsou bez vzájemné souvislosti; pøedstavují krystalizaci hospodáøských politických pomìrù, v jakých lidé právì žijí, proto se s každou hospodáøskou a politickou situací shoduje urèitá obecná kultura. Naèrtli jsme právì obecnou povahu toho, co po této stránce zplodila doba vladaøského absolutismu; zastavme se nyní u nìkolika jejích zvláštních znakù. Vidìli jsme, že renesanèní doba, posilující individualismus, podporovala obèanské sebevìdomí, obèanskou hrdost, svobodu a tvoøivost, a tak se nyní nepodivíme, že absolutismus potøeboval a pìstoval ctnosti právì opaèné. První a nejvyšší ctností a obèanskou povinností bylo slepé poddávání se vùli a rozmarùm vládnoucí moci. Protože se pak absolutismu podaøilo národy zcela zotroèit i politicky, povedlo se mu také vypìstovat dokonalé obèany podle jeho chuti, tj. dobré poddané. Dobrý poddaný je ze zásady zbabìlec, hlupák z poslušnosti a darebák ze msty, èlovìk servilní, který však tíhu a hoøe, které mu pøedložil absolutismus, nepokládá za následky vládnoucího systému a boží vùli, ale jejich zøídlo vidí v náhodné zlomyslnosti doèasného držitele moci. Pøitom touží po skuteènì milostivém pánu. U lepších obèanských tøíd se tento servilismus jevil hlavnì napodobováním dvorních mravù a nápadù, které jimi byly pokládány za vrchol vkusu, slušnosti a úèelnosti. Co si vymyslel dvùr, stalo se módou. Hlavnì m욝áctvo v sídelních mìstech se vzdalo svého tøídního vìdomí a úplnì se opièilo po dvorních kruzích, ovšem se zøetelem i na svùj výdìlek nebo zisk. To také nutnì vedlo ke korupci.

Lord Malmesbury v r. 1772 o Berlínì napsal: „Berlín jest mìsto, kde není ani poctivého muže ani poèestné ženy. Úplná zkaženost mravní ovládá obì pohlaví všech tøíd, k èemuž pøispívá i nouze, která zpùsobena byla jednak útiskem, jejž provádí nynìjší král, jednak láskou k luxusu, které se nauèili u jeho dìda. Muži jsou ustaviènì zamìstnáni tím, že vedou velmi výstøední život z omezených prostøedkù. Ženy jsou harpyje, kterým je neznáma nìžnost a pravá láska a které se vzdávají každému, kdo si je zaplatí.“ Milenky – tak pøíznaèné pro vladaøský absolutismus, se staly obecnou institucí také u dvorní šlechty a velkých m욝ákù. Muž, který si nemohl platit milenku, se velmi stydìl za tento tuze zahanbující nedostatek své obèanské existence. Pruský poeta Ramler, uèitel na berlínské kadetce, psal jakémusi pøíteli, že je nemocen, protože je pøíliš chudý, aby si mohl vydržovat milenku. Milenkami snad nebyly pouze nevìstky, ale i matky, sestry, ženy, nevìsty pøátel, a èím byly „slušnìjší“, tím pøišly dráže. Tímto napodobením dvorních mravù šlechtou a m욝áctvem nebyly ovšem za ancien régimu setøeny tøídní rozdíly. Co si nesmìl dvoøan dovolit k vladaøi, nesmìla si m욝aèka dovolit ke šlechtiènì nebo služka ke své paní – podle absolutistického názoru vùbec èlovìk zaèínal teprve u barona. Galantnost. Absolutismus, to byla ohromná a výpravná hra, v níž hrál každý svou roli, která mu pøipadla nebo kterou chtìl hrát, jako by ji hrál pøed zrcadlem. Všechno zde byla pouhá reprezentace a póza, každý chtìl být ve své úloze vidìn. Spoleènost, která pøedstavovala ancien régime, žila od kolébky až do hrobu celý život jako veøejný akt a spoleèenskou lež. Ani vìci nejintimnìjší nechtìly zùstat dùvìrné. Dáma konala svou intimní toaletu v pøítomnosti svých pøátel a hostù, aby pøed nejvdìènìjšími diváky mohla provádìt nejdelikátnìjší pózy. Holka si na ulici spravovala podvazek, protože vìdìla, že tím na sebe na okamžik kdekoho upozorní. Proto byl také v této dobì ve spoleènosti i v umìní tak oblíben duchaplný vtip a anekdota, prostì jako vìc ihned nápadná. Neznali tiché štìstí a tajné hoøe; všechna tajemství byla veøejná. Žena, o které se teprve po její smrti dozvìdìli, že mìla milence, o nìmž nikdo nevìdìl, byla hanebná. Slídili v sobì i v bližních a nejvìtší pikantností bylo – v nejlepším pøekvapit. A protože tedy všechno bylo veøejné a všechno bylo hráno pro veøejnost, dìlo se vše pro vnitøní i vnìjší dojem. Pravdivé a pravé vìci by nebyly bývaly této spoleènosti pohodlné; její lehkomyslné štìstí se rodilo ze lži a klamu. Žili, aby hráli divadlo. V pohlavním životì znamenal absolutismus proklamaci ženy za mocnou panovnici ve všech oborech života a uznání jejího kultu za nezbytnost. V 18. století se žena stala nejen božstvím štìstí, rozkoše a lásky, ale i poetickou bytostí, v nejpravdivìjším smyslu posvìcenou, cílem každého duchovního vzletu, lidským ideálem, ztìlesnìným v jednom lidském rodu. Žena usedla na trùn jako nástroj požitku a tudíž jako živoucí ztìlesnìní smyslné rozkoše – to bylo jádro galantnosti. Svou povahou byla galantnost všude stejná: ve Francii byly její formy nejrafinovanìjší, ponìvadž v této zemi mìla absolutistická kultura nejpøíznivìjší pøedpoklady a podmínky; jinde byla hrubší a neomalenìjší, jako bývá každá kopie, ale to byl také jediný rozdíl. Jako osobnost žena uctívána nebyla. Žádali od ní jen tolik ducha, fantazie a „duše“, aby to pøispívalo ke zvýšení smyslného pùvabu a tento pùvab èinilo pro-

mìnlivým. Nemohli potøebovat vášnì a skuteèný zápas. Váhání ženy, její zdráhání a okolky, byly jen dráždivou pózou; ústy øíkala „nikoliv“, ale obratným pohybem usnadòovala útoèníkovi úspìch. Dbalo se na to, aby vše probíhalo hladce. Brutálnost byla co nejvíce vylouèena. Prudká žárlivost a nesmiøitelná nenávist byly pokládány za komické. Krev prolitá v souboji mìla být podle možnosti jen symbolem, nikoliv ukojením pomstychtivosti. Škrábnutí jakoby rùžovým trnem staèilo k nápravì uražené cti; jen zøídka pronikl kord srdcem. Chtìli milovat, lépe øeèeno, prožívat milostná dobrodružství elegantnì a pùvabnì, bez rušivé hømotnosti a výbušnosti. Pro ženu ancien régimu byl jen jediný životní program: aby byla všude, v salonì, divadle, spoleènosti, na ulici i v budoáru delikátní pochoutkou pro smysly všech pøítomných. Opìvovanou kráskou byla pøedevším ta žena, na jejíž tváøi kvetly rùže rozkoše a „jejíž kypící òadra s chvìním prozrazovala tajný oheò, jímž byla stravována“. Každá žena byla takto v jistém smyslu pro všechny muže a muž se také každé ženì dvoøil. Slovem, dotykem, pohledem opakoval všem jedinou otázku: „Kdy mne vyslyšíte?“ A protože se každá žena mìla cítit královnou, dvoøil se jí muž uctivì a nehluènì. Na místì pravdivosti a upøímnosti se stala zdvoøilost obecnou formou mezipohlavních stykù, k níž podle potøeby pøistoupilo lichocení, více nebo ménì zahrocené pro stále stejný cíl. Polovinu života muž vìnoval sloužení ženám, nejeden muž dokonce celý život, ale veškeré toto sloužení bylo erotické a tím se právì galantní doba lišila od jiných dob. Pùvodní galantnost znamenala zøetel fyzicky silnìjšího k fyzicky slabšímu; pokud tento rozdíl mezi jejich fyzickými silami potrvá, potud galantnost nevymizí z pomìru mezi pohlavími. Ale galantní doba se vystupòovala a tento zøetel zahrotila grotesknì a výhradnì pohlavním smìrem. Ostentativnì se dvoøila nejen bytosti fyzicky slabší, ale hlavnì té, která je zároveò drahocennou nádobou požitku, jenž ztìlesòuje. Expanze síly je však z vùle pøírody dosti omezená. Kdo stále myslí na smyslný požitek, musí nutnì pozbýt pøirozenou sílu pøi své smyslné èinnosti a nutnì dojde k tomu, že se jeho láska stává stále hravìjší a rafinovanìjší. Rafinovanost je nejen obvyklý zpùsob, jímž si zjednává ukojení èlovìk, který ho fyziologicky nemùže dosáhnout normální cestou, nýbrž i rafinovaností si lze také zdánlivì rozmnožit sílu, kterou pøíroda omezila. Galantnost jako životní požitkáøská filozofie však zmìnila i morální názory, uvolnila je pro vládnoucí tøídu, která se jich zhostila jako bøemene, nikoli však jako bøemene pøekážejícího spoleèenskému vzestupu, ale jako nepøítele prázdné poživaènosti a nesvìdomitého pøíživnictví. „Morálka vnesla do lásky všechny neøesti,“ øekl Retif de la Bretonne (Nicolas Edme R. de la B., také Restif de la B., 1734-1806, franc. spisovatel erot. románù, vydavatel a tiskaø). To jsou slova vìcnì velice správná, ale v ústech galantního spisovatele znìjí znaènì falešnì, protože spoleènost, kterou jimi omlouval a vysvìtloval, nestavìla proti pøedchozí morálce žádné nové a zdravé etiky a vùbec neznala obèanské a sociální ctnosti. „Naè je tu k èertu ctnost, neèiní-li nás šastnìjšími?“ volal abbé Galiani a mìl také pravdu, i když zapomínal, že život jednotlivce stejnì jako život spoleènosti mùže být mìøen a posuzován jen podle toho, kolik ctností jej právì èinilo šastným. Pøitom ovšem neznamená ctnost nìjakou vìènou a nemìnnou velièinu z knìžské nebo èítankové mravouky, ale urèitou míru velikosti v cítìní, myšlení a jednání, které potøebuje doba, aby pojala,

pochopila a provedla svou historickou úlohu vyplývající z jejího hospodáøského a sociálního stavu. Galantní doba, tento domnìlý „vìk ženy“, také ženy ve skuteènosti nepovznesla. Takový kult ženy, jaký pìstovalo 18. století, mohl mít za poklad jen její ponížení. Muž a žena vedle sebe nestáli jako rovnocenní partneøi, nebo jen to by bylo skuteèným povýšením ženy, která nemìla skuteèná a zaruèená práva; politická vláda muže a jeho libovùle byly naopak zcela neomezené. Galantní doba sice pokládala ženinu nevìru, tak jako nevìru milenèinu, za milostnou pikantnost, nevìrná žena se každou svou nevìrou stávala pouze pikantnìjší pro svého muže nebo pøítele a požitek ženy s mužem rostl s pøedstavou, že už mnohé ženy podlehly jeho chtíèi; zároveò však mužova moc mohla ženu nejkrutìji potrestat za pouhé podezøení z cizoložství doživotním zavøením v klášteøe. Veškerý galantní kult ženy se opíral o rozmar všemohoucího muže, který svého otroka povýšil na svého pána a otrocky mu slouží. Když slovo ‘galantní’ pøišlo do módy, v Nìmecku napø. už asi od roku 1695, znamenalo velice široký pojem. Mluvili o galantních šatech, galantní chùzi, galantním jídle, pro jednoho byla pragalantní nožka jeho dámy, jiný nazýval oèi své milenky galantními hvìzdami. Hezké dìti poskytovaly galantní pohled, pìkný kùò byl nazýván galantním konìm. Byly vydávány galantní pøíruèky pro praktický život, aniž v nich šlo o pohlavní vìci. Galantní mohly být støevíce, židle, stoly, pokoje, jisté módní barvy atd. Asi za padesát let však toto módní slovo ztratilo svùj široký význam, jeho všestranný obsah se stále více scvrkával, až koneènì znamenalo jen zvláštní ráz milostných mravù ancien régimu, hlavnì nelegálních milostných stykù se ženami. Nebyla to ovšem pouhá náhoda, že slovo „galantní“ se objevilo tehdy ve všech zemích a všude se stalo podobnou módou, jsouc pùvodem z Francie a jinak staré nìkolik staletí. Každá historická doba se snaží také øeèí vystihnout svùj zvláštní zpùsob myšlení a cítìní. Slovo „galantní“ se svým vylíèeným obsahem bylo výrazem oné nové vìci, kterou zrodil absolutismus, oné elegance, jemnosti a hravosti, které stavìl proti neotesanosti a hrubosti doznívající renesance. Tou mìrou, jak se absolutistický režim zmocòoval všech oblastí života, stávalo se i slovo „galantní“ tovární znaèkou pro všechny formy, v nichž se uplatòoval nebo chtìl uplatnit nový ráz. Jak jsme už øekli, absolutismus nevznikl ve všech zemích ve stejnou dobu a netrval všude stejnì dlouho; pøíèinou toho bylo rùzné tempo vývoje v rùzných zemích. Nejprve se objevila zvláštní absolutistická kultura ve Španìlsku, které mìlo znaèný zámoøský obchod a bylo svìtovou velmocí. Španìlské zvyky a dvorní mravy mìly první rozhodující vliv na dvorní evropský život. Po Francii, kde vladaøský absolutismus a konsolidace politického centralismu zaèaly už s Ludvíkem XIII. (1601-1643, králem od 1643, Bourbon; od 1624 na nìho mìl silný vliv kardinál Richelieu), se absolutismus stal skuteènì politicky a kulturnì smìrodatný pro Evropu teprve po španìlském bankrotu a neodvolatelnì skonèil v r. 1789 bìhem Velké revoluce. Netrval tedy ani dvì stì let. Nìmecko, které už bylo od poèátku 16. století hospodáøsky zatlaèeno zmìnou obchodních cest a rozdrobeno i zuboženo tøicetiletou válkou, takže zcela ztratilo kulturní význam, bylo ovládáno stupidní mocí svých knížat a knížátek témìø pøes 250 let, protože absolutistické panství zde skonèilo teprve v r. 1848, což platí i pro Rakousko. Zato Anglie, tehdejší tøetí velkostát, mìla jen krátkou absolutistickou periodu. Zde už v r. 1649 velká anglická

revoluce posadila buržoazii velmi dùkladnì do sedla a poté pouze tøicet let tzv. restaurace umožnilo Karlu II. (1630-1685, angl. a skotským králem od 1660) rozvinout pravé absolutistické metody, jimž se uèil u francouzského krále Slunce. Galantní absolutistická doba tudíž vyvrcholila obecnì politicky a spoleèensky v 18. století, kromì Anglie, kde toto století bylo už buržoazní; 18. století bylo v evropské kultuøe oním proslulým vìkem ženy, v nìmž však její sociální postavení obecnì nic nezískalo. Galantní Venuše. Každá doba se snaží pøetváøet lidské tìlo podle svého ideálu povahových vlastností. Vidìli jsme, jak se tato snaha projevovala v renesanci; doba vladaøského absolutismu však musela po této stránce projevit pøedstavy a zcela jiné snahy. Renesance vyzdvihovala a opìvovala robustní sílu u muže i ženy, pøimìøenou tvùrèí povaze doby; absolutismus zaèínal pøedevším u ženy a opovrhoval vším robustním a nehezkým. Jeho estetické pojmy vycházely ze tøídy, která zcela žila na útraty druhých a pro kterou práce, hlavnì fyzická práce, byla vìcí nejvíce opovržlivou, takže pokládala za krásné hlavnì to, co se vùbec k žádné práci nehodilo. Byla oblíbená nìžná, útlá ruèka neschopná práce, zato však tím líbeznìjší pro polibky, milovali malou pìknì tanèící nožku neschopnou energické chùze, obdivovali drobná òadra vhodná pro milostné høíèky, ale tak nepodobné živné bujnosti prsù, které maloval Rubens (srov. v pøedch. díle), nebo také pìstìní nové generace považovali za práci nevhodnou pro sebe. Krásné tìlo galantní doby se nechlubilo fyzickou silou, ale pìstìnou líbezností a pùvabností. Nikdy pøed tím nebyly ženy tak obecnì lakomé ke svému dítìti, sotva bylo poèato, nikdy pøed tím tak zásadnì neodmítaly své dìti kojit. Vìtšina panských žen užívala prášky, které domnìle vyhánìly do dvou dnù mléko z prsù. U lepších m욝anù, nehledì na šlechtu, bylo pokládáno za hanbu, kojila-li matka své dítì, nebo byl alespoò takový nápad pokládán za smìšný. Provádìla-li pøesto nìkterá mladá bohatá matka tuto vìc, mluvilo se o tom v jejích kruzích jako o senzaèní a neuvìøitelné události. Nezøídka se do manželské smlouvy zapisovalo, že žena nebude nucena kojit své dìti a muž se vèas postará o kojnou. Pravidelnì však mìly obì strany shodný názor na úèel prsù: že jsou drahocennou hraèkou pro manžela a milence, jejichž pùvab mùže být mateøstvím posílen, nikoliv však a v žádném pøípadì zmenšen. Èlovìk jako luxusní zvíøátko stvoøené k tomu, aby nic nedìlalo, to byl aristokratický ideál doby, k nìmuž absolutismus na vrcholu své moci rád pøipoèítával ještì jistou majestátnost èistì herecké povahy. Renesanèní láska zùstávala živoèišná, jak víme, zdùrazòovala plodivost; tìhotnou ženu pokládali vìtšinou za zvláštì krásnou. Pro galantní lásku byl však všechno rafinovaný požitek, technika lásky. Proto omezila a rozložila lidské tìlo na smìs nástrojù milostného požitku, netoužila po jeho harmonické skladbì, ale pøála si, aby jí poskytovalo øadu vybraných pokrmù pro rafinovanou milostnou hostinu. Také pokrmy jsou však oèekávány a okoušeny jeden po druhém, nikoliv najednou; proto horovali pro svlékané tìlo a nikoliv pro nahé tìlo a nahé tìlo pro nì bylo pøedevším tìlem svleèeným. Až do galantní doby byl odìv jen oblek a zkrášlující dekorace nahého tìla, nyní se stal podstatnìjším èinitelem – rozkládal tìlo na jeho „vnady“, u ženy pøedevším na òadra, klín a boky, a zároveò byl spojovacím rámcem pro tyto jednotlivosti. Bìhem renesance byly milenky a ženy s oblibou portrétovány nahé, za absolutismu byla oblíbena „svùdnᓠdekoltáž, rámec odìvu kolem urèitého pùvabu, k nìmuž mìl upoutat zraky.

To byl dùsledek stárnoucí kultury v prostøedí, jehož nejvyšším životním ideálem byl smyslný požitek; v pohlavních vìcech si cenili pøedevším rafinované okliky, pøímou cestu k cíli pokládali za sedlácký mrav. Pikantnost byla vyhledávána nejen místo zdraví a drsnosti, ale i místo skuteèné krásy; smyslnou pikantností bylo možno zastøít nejen ten nebo onen nedostatek, ale i skuteènou ošklivost. K pikantnosti náleželo napøíklad bledé líèko, znamení fyzické nìžnosti a nocí vìnovaných lásce. Svìží a kvetoucí tváøe byly pokládány za selské. Tato bledost, pro kterou bylo v 18. století spotøebováno nesmírné množství pudru, byla zvyšována èernými „muškami“ nalepovanými na èelo, tváøe, šíji a òadra. K pikantnosti náležela také ústa „jako pøedsíò lásky a krabièka balzámu, vonící samou radostí a líbezností“. Jejich rty mìly být „potaženy tenkou kùžièkou, kterou jako sklem záøí pøíjemná barva purpurová nebo èervená tinktura korálová. Jsou to pole, na nìž láska seje cukr a med blaženosti, za nimiž milovníci a milovnice putují tak horlivì jako vèely...“ Galantní Venuše, to je žena, jejíž údy jsou „bøeèanové úponky nìhy“, jejíž òadra jsou „skvostné cukrové koule rozkoše“ a boky „rozkošnické polokoule blaženosti“. Linie jejího tìla mají prozrazovat zkušenost a obratnost. Je zkrátka delikátní hraèkou pro veškerou myslitelnou fantazii zamilované galantnosti. Od muže je žádáno, aby se jeho tìlo zdálo ztìlesnìním schopnosti, hrát na tomto drahocenném nástroji stále jiné melodie, stále nové variace. V renesanci potøebovali mládí, jeho sílu a rozhodnost pro úplný požitek, který byl bouølivý. Proto toužili po omlazovacích studnách. Za absolutismu naopak vùbec nemysleli mnoho na stáøí; mládí si prodlužovali rafinovanou milostnou obratností a živelné ukojení si nahrazovali variacemi a oklikami – do jisté míry byli pøi své vìèné žádostivosti vìènì mladí. Ninon de Lenclos, krasavice, která prý ještì v osmdesáti letech okouzlovala muže, ale podle moderního výzkumu vùbec nežila, byla obraz, na nìmž ideologie doby okrášlila fantazií svou skuteènost. Všichni se pudrovali a šminkovali, dìti i staøí, ženy i muži, paní i služebné, aby rozdíly vìku nebyly pøíliš zøejmé. Pùvaby zralosti nebyly opravdu cenìny, nebo zralý strom dává ovoce, oni však milovali neplodný kvìt a rozkoš bez následkù, která kazí hru nebo ji rychle a na dlouho zastaví. Zralá zkušená žena byla cenìna právì jen pro svou zkušenost, pøi které nehrozí nebezpeèí, a pro svou schopnost zvelièit a rozmnožit požitek. Èím více se stávala galantní kultura rafinovanìjší, tím vìtší pøednost dávala pøedèasné zralosti jinochù tváøících se jako silní muži, pannám, které jako dìvèátka už pøedstírají pikantní obratnost. Starý strýèek, který svou malou neteø vede poprvé do milostných vln, a stará teta, která svého pìkného synovce zasvìcuje do tajù lásky, to byly náramnì oblíbené motivy umìleckého rokokového tvoøení. A nakonec i milostné scény mezi nezralými hochy a dívkami byly považovány za nejpikantnìjší. Babièka George Sandové (G. S., vl. jm. Auurore Dupinová, 1804-1876, význ. franc. spisovatelka) vypravovala své vnuèce: „Tvùj dìdeèek byl hezký, elegantní, peèlivì obleèený, jemnì navonìný, veselý, roztomilý, nìžný, spokojený až do smrti. Tehdy nemìli ošklivé tìlesné bolesti. Umírali radìji na plese nebo v divadle než ve své posteli mezi ètyømi voskovými svícemi a ošklivými èernými muži. Užívali života, a když pøišla hodina, kdy bylo nutno život opustiti, nehledìli druhé oloupiti o jeho radosti. Poslední sbohem mého muže bylo vyzváním, abych ho hodnì pøežila a život si èinila pøíjemným.“ Takový pružný elegán, na jehož zevnìjšku lze ihned poznat, že dovede využít každou situaci mrštnì a pùvabnì, že snadno zdolá i nejchoulostivìjší situace a vedle

toho celý svùj život zasvìcuje milostné službì, to je Adonis zralého absolutismu. V dobì vzestupujícího absolutismu se sice tento elegantní dvoøan tváøil pod svou alonžovou parukou (mužskou parukou s vlasy až na ramena) jako sám pánbùh, aby imponoval podøízeným, ale jeho skuteèné síly vèetnì pohlavních nebyly nikdy síly Jupitera nebo Herkula; vùbec je nepotøeboval. Žena v této dobì nebyla dobývána a pøemáhána rozpoutanou vášní; staèilo mu ji obletovat a pøemoci pikantními zdvoøilostmi. Galantnímu muži nebylo tøeba, aby byl zároveò odvážný dobyvatel; staèilo, byl-li koketní motýl. Vedle lidského ideálu, ztìlesnìného v galantní ženì, neznamenal muž nic podobného, a proto také nebyl pravidelnì svlékán. Jeho fyzický zjev byl podøadný; pro svou funkci, kterou mìl u ženy, nebylo nutné, aby byl hezký. Potøebovala jeho fantazii a chtivost, tu a tam se z nìho stával faun, satyr, sám Priap jako ztìlesnìní neustálé tìlesné žádosti. Normálnì však vedle ženy vystupoval úplnì obleèený, a tím jen podporoval pikantní úèinek ženské dekoltáže. Proto nakonec z mužského typického projevu zcela vymizely mužské vlastnosti. Za soumraku absolutismu to už byl zcela zženštilý sameèek. Ženský ideál galantní doby. Po stránce tìlesné i duchovní tedy byla žena hodnocena v galantní dobì jen z požitkáøského hlediska. Tìlesné pùvaby byly jediným smyslem ženina bytí, protože jiným poskytovaly rozkoš nejrùznìjšího druhu; „nebesa propùjèují ženám dar krásy, ponìvadž ženy nic jiného nemají“. K jejich duchu bylo pøihlíženo jen potud, pokud byly jejich psychické vlastnosti vhodné a schopné stupòovat pro muže erotický úèinek ženské krásy. Baron von Pöoonitz, autor „Galantního Saska“ (1737), popisuje paní von Hoym, jednu z mnoha milenek Augusta Silného, takto: „Mìla podlouhlý oblièej, nos pìkného tvaru, malá ústa, dokonale krásné zuby, velké, èerné, záøící a dùvtipné oèi, všechny její rysy byly nìžné, její úsmìv vábný a schopný probouzet lásku v hloubi srdce. Vlasy mìla èerné, klín, òadra, ruce a paže znamenitì vytvoøené, barvu neobyèejnì pøirozenou, ale øádnou, bílou a rùžovou. Tvary jejího tìla mohly být pokládány za mistrovské dílo. Tváøila se majestátnì a tanèila s nejvìtší dokonalostí.“ Takový byl ženský ideál doby, kterou opìvovala galantní poezie pod smyšlenými jmény; v 17. století to byly Sylvia, Albania, Lesbia, Arismene, Rosilis, v 18. století Fleurette, Phyllis, Rùženka, Luisa, Mína, Laura atd. I v èetných zemìpisných a národopisných dílech, která vyšla v 18. století, bývá témìø vždy pojednáno i o kráse domácích žen a jejich fyzický zjev je posunován do popøedí. Jak se zdá, byla tehdy nejvíce proslulá krása anglických žen. Za klasické krásky a svìtovì proslulé byly pokládány zejména sestry Gunningovy a lady Hamiltonová, vesmìs milenky vznešených pánù. Zvláštì cenìna byla u Anglièanek krásná prsa, bujná zadnice a dokonalý oblièej. Zato jejich nožky byly obecnì pokládány za pøíliš velké. Tato záliba v kráse plných a statnìjších Anglièanek pozdìji vzrùstala jako reakce na úpadkové ženské pùvaby, když zanikal duch absolutismu. Vždy m욝anské ideály, které v Anglii zvítìzily nejdøíve, zaèaly všude pøevládat spoleèensky døíve, než mohlo m욝áctvo zvítìzit politicky. To je normální prùbìh všech svìtových revoluèních promìn: nejprve spodní, tìžké hospodáøské pøesuny jako geologické drama v nitru sopky, pak nové ideály a ideologie jako dýmy nad sopkou, koneènì výbuch války a revoluce a po nìm jiné mocenské tøídní pomìry, zmìnìná tváønost svìta.

V Nìmecku byly pokládány za krásné hlavnì saské, brunšvické a hanoverské ženy, kdežto Berlíòanky byly považovány spíše za ošklivé. Vùbec pruský zevnìjšek stejnì jako pruský duch, prušácké ideály a mravy, všechny plody hrubého junkerství, tohoto hlavního hospodáøsko-politického základu Pruska, nebyly nikdy a nikde oblíbeny. Triumfem pikanterie však byla Francouzka. „Její smyslná chùze odhaluje každému rozkoše, které miláèek najde v jejím klínì. Tím právì jeví se býti všem mistryní požitku, nebo všecky její pohyby jsou vedeny láskou, proto je také nejkrásnìjší ze všech. Pravá krása nevìzí v dokonalosti, nýbrž ve svodech, jimiž pùsobí na mužské pokolení.“ Tak psal o Francouzkách výmarský mìsíèník „Londýn a Paø힓. Kult òader. Galantní kult ženských vnad náležel, jak jsme už øekli, hlavnì òadrùm, klínu a bokùm. Bez konce a míry bylo nadšení, které v životì i umìní vzbuzovala krásná ženská òadra, mladé pahorky prsou, alabastrové vrchy lásky, poupata sklenutá a rozdìlená mistrovskou rukou, jablka z mléèných korálù, která byla pokládána za nejsmyslnìjší, byla-li tak snìhovì bílá, že „jejich ohnivý sníh mohl skály zapáliti“. Pak to byla jejich nìžná poupata, která uchvacovala milence i básníky. Tvrdili, že jejich poupata oklamou i motýla, který se na nì snese, protože je pokládá za skuteèné právì se rozvíjející kvìty, a když jsou pak zralejší, když jsou laskající rukou rozevøena k ohnivému životu, pøiletí na nì dokonce pták, protože se mu purpurové poupì zdá nejskvostnìjší jahodou, jakou kdy vidìl. A proto prosí básník Wittekind v r. 1747: Proè muèíš tyto vìci drobné, je šnìrujíc do vìzení? Ó, dovol ruce milosrdné jim pøinést osvobození. Vždy všechna tato nádhera není jen k tomu, aby na ni bylo pouze nadšenì hledìno. A chtìjí-li zraky zjistit, jsou-li milenèina òadra bílá a oblá, chce se i ruka pøesvìdèit, jsou-li také pevná. To je nezbytné a to je také nejskvostnìjší požitek, jak se domnívá i Goethe v Øímských elegiích: Po celé noci mì však má k jinaké èinnosti Amor, napolo pouèen jen, dvojnásob šasten jsem pøec. A což se nepouèím, když rozmilých òader tìch tvary, hledám a po bocích tìch ruce sklouzati dám? Mramor pak teprve znám, neb pøirovnávám a myslím cítí mùj vidoucí zrak, cítící ruka má zøí. Tento kult òader se rozšíøil v poslední tøetinì 17. století a potrval celé 18. století, aniž pobledl; pouze se stal rafinovanìjší. Nejen básníci, nýbrž i malíøi, rytci, sochaøi a modeláøi, pro které Venuše už nebyla nahou bohyní, ale salonní dámou, zcela nebo napùl svleèenou, tímto zpùsobem oslavovali ženská òadra jako nejlepší labužnické sousto. Bratøi Goncourtové (Edmont G., 1822-1896, Jules G., 1830-1870, franc. spisovatelé píšící spoleènì) vypravují historku podivuhodné mísy na ovoce, která kdysi zdo-

bila zámeèek Malý Trianon ve Versailles, vystavìný pro Marii Antoinettu, a která znázoròovala dokonala krásný prs. V dùvìrném kroužku královny prý jednou vznikl prudký galantní spor o to, která z pøítomných dvorních dam má nejkrásnìjší òadra. První cenu v tomto zápasu dostala ovšem jednomyslnì Marie Antoinetta. Vždy v galantní dobì musela být nejkrásnìjší ženou královna, jako dnes každá vládnoucí knìžna je vzornou matkou vlasti nebo vzorem ctnosti. Což dokonce nedostala korunovaná nevìstka, Isabela Španìlská (Isabela I. Kastilská, 1451-1504, král. od 1474), rùži ctnosti od papeže? Aby zvìènila tento ušlechtilý zápas, z nìhož vyšla její òadra jako nepopíratelný vítìz, dala Marie Antoinetta zhotovit umìlecký odlitek tohoto svého zdánlivì jedineèného pùvabu. Dala mu zkrátka postavit pomník, zvláštì pøimìøený dobì a prostøedí. „Proè by také nemìl být postaven pomník krásným òadrùm?“ ptá se Fuchs, „vždy jejich krásná skuteènost je vždycky ménì popíratelná než skuteènost tak mnoha zásluh, kterým pomníky byly a jsou stavìny.“ Historka bratøí Goncourtù není jinými prameny potvrzena; staèí však, že tato mísa byla ozdobou zámeèku vystavìného pro královnu a symbolizovala erotické poslání ženských prsù. Beraní hlavy, na nichž spoèívalo òadro promìnìné v mísu ovoce, byly symbolem mužské vilnosti. Kult ženské nohy, hýždí a klínu. Kult ženské nohy, nemálo souvisící s poddanskými city, se tu a tam zvrhal v úplnou masochistickou mánii. V soudobém vypravování o výmarské vévodkyni Annì Amalii èteme, že vyhledávali každou pøíležitost, aby se mohli obdivovat malé vévodkyninì noze, páni nosili její napodobeninu ve zlatì na hodinkovém øetízku, kdežto dámy si o závod kupovaly její støevíce, protože vévodkynì dennì nosila nové. Retif de la Bretonne3, velmi oddaný fetišismu ženské nožky, mu vìnoval celý román a mnoho místa v celé své literatuøe. Vedle ženských nožek francouzských byly nejvíce cenìny nohy Španìlek. Chvalozpìvy básníkù a milovníkù se stávaly vøelejší, šlo-li o „hrdé sloupy, nesoucí svatyni lásky“, „rozkošné svìrky blaženosti“. Také stehna mìla být bílá jako sníh a vedle toho hladká jako atlas. S kultem stehen byl ovšem spojen i kult krásných hýždí, jejichž smyslný pùvab podle úsudkù básníkù mohl jediný zápolit s pùvabem òader; jiní je nazývali dokonce vítìzným konkurentem òader, pahorky radosti, vrchy touhy, pohoøím obklièujícím údolí radosti. Mìla být tvrdá jako mramor, pùvabná jako slonová kost, rùžová jako broskve a pøitom pružná jako kypící podušky. Byla také pokládána za ony kvìty ze zahrady ženské krásy, které nikdy nevadnou. Pro galantní malíøe se stal ženský zadek nevyèerpatelným motivem; jeho nejnadšenìjším umìleckým ctitelem byl François Boucher (1705-1770, pøedstavitel stylu Ludvíka XV., nazývaný „první malíø království“), nejtypiètìjší malíø ancien régimu. Hlavnì staré klystýrové scény, tak oblíbené v sedmdesátých a osmdesátých letech 18. století, mìly jen ten úèel, aby v pikantních pozicích pøedstavovaly a velebily krásné ženské hýždì. Muži, kteøí tehdy rovnìž hojnì klystýr používali, nebyli v této pozici zobrazováni; jen ženy, a to podle vkusu doby, nebo vyhrnutých sukní a prádla kolem nahého tìla si rafinovaná doba cenila jako zvláštní pikantnosti. Galantní doba milovala, aby mìla požitek; ten však pro ni nebyl odmìnou, dùsledkem duchovního milostného svazku. Provádìla kult milostné techniky, nikoliv hluboce lidského milování. Proto ze všech ženských vdìkù nejhoroucnìji

zbožòovala ženský klín s jeho intimními pùvaby. Také renesance byla nadšena pro tuto èást ženského tìla, ale nemazlila se s ní; její zdravá a tvùrèí síla s ní jednala smìle, hrubì a rozpustile. Absolutismus smìlost nahradil drzostí, rozpustilost chlípností, což je velice podstatný rozdíl právì v pohlavním životì. Galantním dvorním básníkem pruského krále Bedøicha I. (Fridrich Vilém I., 1688-1713, králem od 1701;) byl napøíklad jakýsi Besser, „nepøekonatelný vzor ušlechtilého tónu poetického v zamilovaných básních.“ Vylíèení intimních pùvabù ženského klínu vìnoval hymnus o dvou stech padesáti øádcích s názvem: „Zátiší lásky neboli milenèin klín.“ Podrobným poetickým popisem dokazoval, že „purpurová broskev není tak jemnì a nìžnì rozpoltìna a žádný malý prostor nemá tolik nadbytku.“ A tento rozvláèný opus snad nebyl jen dílem chvilkové nálady, ale dùležitou prací v poetovì díle vìnovaném Bedøichu I., kterou vydavatel opatøil dokonce zvláštním úvodem, v nìmž vykládá, jak se tato báseò líbila kurfiøtce Žofii, které jí pøinesl Leibnitz (Gottfried Wilhelm L., 1646-1716, nìm. filozof), a že z rukou této knìžny, ještì než byla vytištìna, putovala po èetných knížecích dámách, které ji považovaly za stejnì okouzlující. Mnohem struènìjší byla rokoková písnièka: Jako rùže, když jí z rána rosa skropí lísteèky, rùže tvá je, ale krásou pøedèí všecky rùžièky. Tituly mnoha básní znìly: Klín, Na její klín, Klín Lesbie, Venušina jeskynì, Venušin lasturový vùz, Co má Doris nejkrásnìjšího atd. Nejoblíbenìjším autorem takové galantní poezie byl ve Francii proslulý abbé Grécourt (Jean Baptiste G., 1683-1743, franc. básník pøevážnì erotických veršù) dosud hojnì ètený spisovatel. Stejnì i malíøství nám zanechalo mnoho obrazù a rytin, malovaných a rytých pøedevším ke chvále ženského klína a poodhalujících jej tak, že pozdìjší doba, nikoli vždy vyšší po mravní stránce, ale jistì pokryteètìjší, nejednou dala pøemalovat „choulostivé“ místo. Kde byla žena rozložena na své vnady jako nástroje rozkoše, kde muži nemìli jiné touhy, než neustále hrát na tyto nástroje nové variace, a kde tedy ženy spatøovaly v tìchto svých vnadách-nástrojích svùj nejvyšší statek, tam šlo nutnì jedné jako druhé o to, aby se mohla pochlubit vnadami dokonalými. „Která jsme nejkrásnìjší“ a „Co máme která nejkrásnìjšího“, to byly otázky, jež si dávaly pøítelkynì doma i v dùvìrném kroužku a které se také snažily zodpovìdìt skuteèným srovnáváním svých vnad. Soudobá memoárová literatura i souèasné umìní obsahují mnoho pøíkladù. Muž pøitom nìkdy býval tajným rozhodèím. Ale jindy býval i k tomu povolán, aby pøímo rozhodl. Proslulý François Boucher jednoho dne mluvil ve spoleènosti o neporovnatelné kráse jisté dámy, kterou maloval nahou pro jejího milence jako nymfu pramene. Když na nìj bylo naléháno, aby podrobnìji popsal zvláštní krásy vychvalované dámy, prohlásil, že nikdy nespatøil pùvabnìji opatøený klín a nikdy smilnìji zaokrouhlená hýždì. Za nìkolik dní dostal pozvání k dámì, která byla pøi tomto rozhovoru a také mìla povìst vybrané krasavice. Když v udanou hodinu pozvání vyhovìl, byl zaveden do budoáru, kde musel nìkolik vteøin èekat. Sotvaže však panská opustila pokoj, rozhrnula se hned záclona pøed jedním výklenkem a Boucher spatøil zmínìnou dámu pokrytou jen volným závojem, svùdnì ležící na pohovce. „Zavolala jsem vás, abych od vás slyšela, zda pùvaby dámy, kterou jste tak vychvaloval, zastiòují pùvaby moje?“ Když to doøekla, zbavila se i poslední roušky. „Vy-

tvoøily Grácie nìkdy krásnìjší klín? Mohou existovat smilnìjší hýždì, než jsou moje?“ Když to dáma vyslovila, zaujala takovou polohu, která mohla Boucherovi poskytnout nejlepší dojem z tìchto vnad. Protože zmínìná dáma skuteènì náležela k nejkrásnìjším exempláøùm svého pohlaví, neváhal vyjádøit jí své nadšení a obdiv, a uznat, že její vnady jsou pøinejmenším rovnocenné. Když dámu koneènì opouštìl, øekla na rozlouèenou: „Nechci, abyste toto tajemství považoval jen za své.“ O vévodkyni de Chastlemanie u anglického dvora Karla II. (viz výše), vypravuje de Grammont (Armand de G. de Guiche, 1638-1973, franc. generál) ve svých memoárech, že byla ochotna na místì podat dùkaz, že její vnady jsou ještì svùdnìjší, když byly v její pøítomnosti pøíliš nadšenì vychvalovány pùvaby nìkteré dámy. Obleèený èlovìk. Každá doba, která si vytvoøila novou ženu a nového muže, vytváøí také zásadnì nové obleèení, které znovu øeší jak základní erotický problém, tak i tendence tøídního rozvrstvení. Kroj galantní doby byl ve všech svých promìnách nejcharakteristiètìjší pro její povahu a vývoj. V absolutistické dobì zaèal v Evropì obleèený èlovìk. V Asii, u Japoncù a Èíòanù, je obleèený èlovìk ovšem mnohem staršího pùvodu. Bude však nutné ještì podrobnì tyto pøíèiny vyšetøit. Rozdíl známe: pro Japonce napø. nemá nahota estetickou hodnotu, i když byla ovšem do pøíchodu Evropanù považována za nepøístojnost z mravního hlediska; v Evropì však byla klasická nahota už ve starovìku nejvyšším estetickým ideálem, zato však, èím se oblek stával složitìjší, tím se nahota stávala „nemravnìjší“. Obleèeného èlovìka máme dosud. Ještì v renesanci byl oblek dekorativním rouchem na nahém tìle; poèínaje absolutismem až do souèasnosti, nehledì ke krátkému mezidobí, které tvoøilo období Francouzské revoluce, je na èlovìku tím hlavním, v nìmž se uplatòuje i estetický ideál doby. Èlovìka už nelze od šatù oddìlit, protože s ním tvoøí jednotu. Ve svých zvláštních šatech je urèitým èlovìkem – a bìhem absolutismu byli lidé témìø jen ze šatù. Tehdy pøedevším dìlaly šaty èlovìka. V umìní zaèala móda hrát mnohem dùležitìjší úlohu než døíve; v 17. století se také objevily hromadné módní obrázky, které jsou stále ještì nezbytnou souèástícivilizace. Galantní móda. Nová móda vždy vychází z vládnoucí tøídy, která se chce také zevnìjškem lišit od nižších vrstev a výraznì projevovat své sociální postavení. Protože byl za absolutismu vladaø vrchol a míra všech vìcí, byl na poèátku absolutismu vlastností módních forem a linií majestátní ráz. V té dobì se tudíž staly charakteristickou módou také krajzlíky na krku, odstávající pentle a obrouèkové suknì, které skuteènì nutily každého k uctivé vzdálenosti. Druhá tendence, moc a bohorovnost majestátu, našla svùj výraz v módì teprve za Ludvíka XIV. ve Francii, který dovedl dokonale hrát úlohu vladaøe z boží milosti, což mu bylo také tøeba vùèi francouzskému lidu, s nímž bylo nutné stále poèítat. Zavedl alonžovou paruku (viz výše), aby mu z plavé hojnosti kadeøí záøila jeho tváø „jako slunce z ranních oblakù“. Aby byl tento úèinek dokonalý, musela ustoupit bývalá hlavní ozdoba muže – vousy. U žen se tato snaha o majestátnost projevila dole – novým prodloužením vleèky, nahoøe fontanží, strašlivou ozdobou hlavy, která má jméno podle sleèny de

Fontanges, milenky Ludvíka XIV. Tato fontanž byla protìjškem alonžové paruky a nezbytnou protiváhou ohromné vleèky, která tehdy mìøila podle hodnoty své velitelky dva až tøináct metrù. Fontanž byla vìžovitou ozdobou z vlasù, kadeøí, krajek, stuh a nábìrek, druhá hlava na hlavì. „Šatí se tak, aby zùstaly ještì nahé, zahalují se fontanží, aby tím více byly vidìny,“ podotýká v r. 1690 jistá soudobá satira. Tyto „úèesy“ byly napø. ve Vídni loket i více vysoké, a tehdejší loket mìøil 1,30 m! Po tøicetiletém panství obrouèkové suknì a fontanže nastala reakce, která se projevovala pomìrnì rozumnìjšími módami. Ale nebyla to reakce z rozumu, ale z touhy po vìtší zvùli a rozpustilosti. Ve Francii zaèala s tzv. regentstvím, ale dvorní šlechtì nevyhovovala – nebyla v zájmu pøísného tøídního rozlišení, byla jí pøíliš m욝áckou, a tak se rokoko znovu vrátilo k obrouèkové sukni a vìžovitým úèesùm. Nakonec v dobì copù, v dobì, kdy absolutismus rozviklal stát i spoleènost a tuhé linie módy rozbøedly, vytvoøilo módní bláznovství z obrouèkové suknì skuteènou obludu a úèes se stal malým jevištìm, na nìmž se odehrávaly rùzné pitvorné kousky. To není nadsázka. Všechno, co ve spoleèenském a politickém životì vzbudilo obecnou pozornost, bylo vypodobòováno na hlavách dam: scény z honù, krajiny, mlýny, pevnosti, divadelní scény, ba i popravy dodávaly popud a látku. Byl zde symbolizován „návrat k pøírodì“, byly zde napodobovány milostné scény i pastýøské hry. Tato pitvorná móda vznikla jako vìtšina podobných ztøeštìností v Paøíži, ale brzy se zmocnila všech hlavních evropských mìst. Ve spisu „Galanterien Wiens“ z r. 1784 èteme: „Jejich šòoøení je opravdu pøemrštìné a pøesahuje témìø veškerou lidskou vynalézavost. Jejich hlavy, na kterých vlekou celé váleèné lodì, zábavní parky a bažantnice, jsou pro cizincovo oko pøedmìtem pøekvapení, a jejich vlasy, koøenìné všemožnými šávami a na padesát krokù páchnoucí jako pižmový had, naplòují jeho nos znamenitým puchem... Vidìl jsem dámu, která na jediný úèes spotøebovala dvì libry pomády, tøi libry pudru na vlasy, nìkolik lahvièek eau de Levande, mille fleurs a poudre maréchale, šest polštáøù, nìkolik set jehlic, z nichž nìkteré byly dvé støevícù dlouhé, asi dvacet per a stejnì pentlí z barevných stuh.“ Podobná líèení existují i z jiných mìst. Když byla tato coiffure vystøídána krátce pøed vypuknutím Francouzské revoluce poslední charakteristickou módou absolutismu – pérovou módou, byl to zase jen zcela krátký nábìh k rozumu, nebo také pérová móda zrodila brzy pitvorné nehoráznosti. Tøetí tendence, obecný ráz mocných, se musela rovnìž projevit v módì a ukázat, èím se luxusní živoèichové lisí od živoèichù dìlných. Protože však bytí vládnoucích tøíd za ancien régimu vìzelo v neèinnosti, èinila móda tìlo, pøedurèené k neèinnosti, pøímo násilnì neschopné k práci. Paruka, kabát lemovaný zlatem a drahokamy, krajková vesta a podobné vìci dovolovaly mužùm pohyb jen odmìøenými kroky. Dáma s vosí tailí (pasem) a ohromnou obrouèkovou sukní musela témìø potlaèovat každý pohyb, aby nevzbudila komický dojem nebo dokonce neztratila rovnováhu a neupadla. Také vleèka je projevem neèinnosti, sváteèního rázu; stala se oficiální souèástí obleku u tøíd, které mìly svátek po celý život. Protože také ostatní formy obleku, vyplývající z uvedených tendencí, budily dojem, že takto obleèený èlovìk nemùže pracovat, byl celkový výsledek barokního a rokokového oblékání neorganický jev a nejošklivìjší móda: právì proto,

že úmyslnì znemožòovala lidskému tìlu pohyb a práci, byla galantní móda ve všech svých promìnách více nebo ménì v rozporu s vnitøní logikou lidského oblékání. Vyšším rozumovým smyslem odìvu je, aby èlovìku dovoloval neomezené užívání všech údù, a proto je tato neomezená schopnost nezbytným pøedpokladem harmonické módy, a tím i skuteèné krásy. „Byla-li barokní móda nádhernou,“ poznamenal Fuchs, „byla to nádhera pitvorná, ponìvadž byla výrazem pózy a libovùle, a byla-li rokoková móda nadevše pùvabná, byla jádrem jejího pùvabu rafinovanost zahaleèù, kteøí u ženy i muže hledali jen pikantnost. Rokoková móda byla nejrafinovanìjší a výhradní výraz tìlesné erotiky, zmizela navždy s cizopasnou tøídní spoleèností, jejíž životní filozofii tlumoèila, a vzbuzuje-li dodnes jistý obdiv, je to jen pro její erotický smysl.“ Jeden z prostøedkù, které vynalezla galantní doba, aby zdùraznila jednotlivé vnady ženského tìla, byl vysoký podpatek, èást lidského odìvu na pohled velmi podøízená, a pøece revoluèní vymoženost. Vysoký podpatek mìní celou postavu, zatlaèuje bøicho, vytlaèuje òadra, stahuje záda, aby bylo možné udržet rovnováhu, a tím zdùrazòuje pánev, stlaèuje kolena, dìlá postavu výbojnìjší, napíná stehna a dává jim plasticky vyniknout. Tak se tìlesné vnady ženy zdají nyní aktivnìjší. A protože galantní doba požadovala tyto ženské aktivity neustále, vynalezla vysoký podpatek. Postava ženy tím dostala zcela jiný ráz než mìla ženská postava ve støedovìku a bìhem renesance. Až témìø do konce 16. století byla nošena plochá obuv. Jakýmsi pøedchùdcem podpatkù byly podstavce pøipevòované na boty, které prý Španìlky pøevzaly od maurských žen. Nošeny však byly i v jiných zemích, hlavnì v Itálii. V Benátkách prý dosáhly nìkdy výšky dvanáct až patnáct coulù. Jejich pùvodním úèelem bylo umožnit chodci, aby se dostal pøes obvyklý hluboký poulièní kal a nezamazal si støevíce: ještì v 18. století se dal poulièní potok neèistoty pøejít jen na urèitých místech. Poté pøišly ženy na to, že tyto podstavce zvyšují jejich postavu a dìlá ji majestátní. Vznešené benátské kurtizány je jistì nosily hlavnì z tohoto dùvodu. Pomalu se tento dùvod stal prvoøadý, nebo podstavce byly nošeny i tam, kde bláto nebylo, a pøedevším ženami, které je obratnì zakrývaly pod vleèkou. Na poèátku 17. století byly ještì první formy podpatkù velmi hrubé, ale k elegantnìjším tvarùm se vyvíjely velice rychle. Všechny možnosti podpatku byly vyzkoušeny; je s nimi ostatnì stále experimentováno. Až do Francouzské revoluce si pak podpatek zachoval témìø nepøetržitì výšku, která èinila normální chùzi témìø nemožnou. Casanova (srov. v pøedch. díle) vypravuje, že u francouzského dvora spatøil jednou dvorní dámy, které musely pøejít z jedné komnaty do druhé, jak prazvláštním zpùsobem, napùl na bobku, odhopkovaly, nebo jinak by se nebyly udržely na svých vysokých podpatcích v rovnováze. Lze øíci, že výše podpatku je v pøímém pomìru ke spoleèenské vládì ženy, ovšem jen jako moci èistì erotické. Nejzávratnìjší výše dosáhl v dobì Ludvíka XV., kdy pøevaha ženy slavila nejdivoèejší orgie, kdy byl erotický požitek jediným náboženstvím chvíle, po které mìla pøijít potopa. Když erotická vláda ženy ve státì a spoleènosti zmizela, zmizel i vysoký podpatek alespoò na tak dlouho, dokud erotické tendence nezaèaly opìt hrát rozhodnìjší úlohu. A nemizí vùbec z kruhù, kde je žena výhradnì nástrojem rozkoše; svìtaèky a kokoty jej nosí vždy a všude. Galantní dekoltáž. Co jsme døíve všeobecnì øekli o renesanèní nahotì a galantní svleèenosti, platí pøedevším o dekoltáži. Ženy za absolutismu chodily dekoltovány

nejen pøi slavnostních pøíležitostech, ale stále – doma, na ulici, v kostele, zkrátka všude. Také v renesanci, jak víme, ukazovaly ženy èasto a rády nahá òadra. Ale to byla právì ta nahá òadra, jako jejich tváø a ruce, nebo nezáleží na tom, je-li ukazováno mnoho nahoty, ale smìrodatná je celková tendence obleku a zvláštní zpùsob, jímž jsou vnady pøedvádìny. Galantní doba ukazovala òadra svleèená, která vedle toho ještì dokonale nabízela. Šnìrovaèkou si žena nemilosrdnì zatlaèila ramena a paže a ostentativnì vytlaèila òadra. Tak prsa neustále nabízela pohled v takovém stavu, v jakém jsou podle pøírody jen ve chvíli milostného roztoužení. Tlumoèily žádostivost ženy, která dráždí mužovy smysly. „Galantní žena ukazuje ráda, že na vrcholcích jejích krásných hor hoøí nìžný oheò. Tím míní rùžové jahody, které mužským nejlépe zjevují její vilnou chu.“ Pøitom už starší žena, jejíž òadra ztratila panenskou pevnost, mùže vyšnìrováním pøedstírat kypící sílu. Protože pøi úplném odhalení prsù nelze nic pøedstírat a napodobit, byla tato móda obecnì vzácná, zato však tím èastìjší u jednotlivých žen, které se mìly èím chlubit, hlavnì pøi slavnostních pøíležitostech. Také na promenádách se objevovaly ženy výjimeènì krásné se zcela obnaženými òadry. Zpráv je o tom dost. Jedna napø. referuje o tøech Anglièankách, které se dennì procházely spoleènì s úplnì obnaženými prsy v alejích vauxhallských a vzbuzovaly velký podiv hlavnì tím, že každá mìla jinou velikost a jiný tvar òader. „Nikdy nebylo vidìt všechny krásy òader tak šastnì pospolu, a lidé se dennì pøeli, které z tìch tøí patøí první cena, aniž se alespoò jednou mohli shodnouti.“ Všeobecnou módou prý bylo v Anglii úplné obnažování òader na dvoøe Karla II. O rozšíøení galantní dekoltáøe a její povaze svìdèí nejen soudobé umìní, ale i jeho protiklad: hanopisy a øeèi katolických i protestantských knìží, jejichž horlivost známe už z døívìjších dob. Zde je jen malá ukázka z Abrahama a Santa Clara (vl. jm. Hans Megerle, 1644-1706, vídeòský dominikánský knìz, horlící proti mravní zvrácenosti), proslulého svými výteènými nadávkami a svou zøetelností. Kdesi píše: „Pøišla žena s náøkem k lékaøi a udávala, že velikým mrazem trpí na prsou, jakmile jen mužský se na ni podívá. Lékaø odpovìdìl: To pozoruje èlovìk na vašich dvou kopcích masa, z nichž jeden jako Vesuv dští oheò vilnosti, z nichž druhý jako Etna vyvrhuje plameny s kouøem, jimi mnohé mìsto boží, mnohá duše je popálena. Bùh dal na srozumìnou, že vaše holé, nahé prsy svádìjí vaši duši i jiné duše.“ Jinde týž kazatel volá: „Mnohé z vás mají ten zlý obyèej, že mezi nahými prsy démantový køížek nebo zlatý krucifix rytý zavìšený nosí. Neznamená to, Christum ještì dnešního dne mezi dvé vrahù vìšeti, jako kdysi bezbožní Židé èinili na hoøe Golgotì?“ Hezké ženy všech dob chodily do kostela ménì z potøeby se modlit než z potøeby ukazovat sebe a své šaty. Také v galantní dobì brzy poznaly, že právì v kostele má hezká kleèící žena pìknou pøíležitost ukazovat svá òadra a jimi poskytovat velmi pohodlnou podívanou. Koncem 18. století pak pøišel do módy lehký pøehoz, nazývaný adrienne nebo volante, který èinil dojem negližé, a proto pùsobil velmi pikantnì. S touto adriennou chodily ženy zvláštì rády na „ranní“. To také pobuøovalo knìze, kteøí jsou v pohlavních vìcech více než bystrozrací. V r. 1730 bylo Vídeòaèkám zakázáno navštìvovat velké chrámy ve zmínìné adriennì. Ale v dobì, kdy knìží ještì tento zákaz neprosadili, pøihodila se ve vídeòském dvorním kostele tato vìc: Jeden kazatel prohlásil z kazatelny, že by si pøál, „aby orel evangelisty Jana nas... tìmto dámám na nahé prsy.“ Ponìvadž tímto otcov-

ským pøáním se cítilo postiženo a uraženo také nìkolik vznešených dam, byl zmínìný kazatel svým pøedstaveným vyzván, aby se v pøíštím kázání veøejnì omluvil za svou hrubost. Knìz se k tomu však nechtìl snížit, a proto to mìl za nìj uèinit alespoò jeho kolega Abraham a Santa Clara. Pøišli na pravého: Santa Clara vyslovil politování nad vyboèením svého pøedchùdce, poznamenal však, že kdyby se mìlo stát po jeho, „nikoli orel, ale vùl evangelisty Matouše by musel tu vìc provést.“ Pak se už nesnažili tuto vìc napravit. Pozoruhodné také je, že podle Casanovy a benátských maleb z oné doby chodily dokonce v rùzných zemích, napø. v Itálii a Francii, dekoltovány i jeptišky nìkterých øádù. Ale tomu se nelze divit: také v 17. a 18. století byly stejnì jako v renesanci èetné ženské kláštery pouhé šlechtické pensionáty, do nichž byly posílány dcerky, které se v zájmu rodinného jmìní nesmìly provdat, nebo do nichž se uchylovaly na jistou dobu a z urèitých dùvodù vznešené dámy. Nesmíme se však domnívat, že dekoltហbyla bìhem celé absolutistické doby stejnì v módì. V 18. století se dokonce vyskytovaly nejvìtší rozdíly, nejodvážnìjší obnažení se støídala s pøísným upnutím, nebo se také støídaly nálady ve vládnoucích tøídách, které rychle spìly k záhubì a každá jejich kocovina se vyznaèovala mizením dekoltáže. Nicménì celková linie absolutistické módy, která se vždy znovu po každé reakci vracela k typickým formám dekoltáže, zùstávala pøitom zcela jasná. Obrouèková suknì. Jako vìtšina módních vynálezù absolutistické doby byl také vznik obrouèkové suknì pøipisován nápadu královské milenky. Byla to prý madame de Montespan (markýza Françoise de M., 1641-1707, milenka Ludvíka XIV.), která vynalezla tuto robe batante, aby jí zakrývala svá tìhotenství. Skuteènou pøíèinu vzniku obrouèkové suknì je však tøeba hledat jinde, nebo v Anglii se vyskytovala døíve, než se ve Francii stala módou. Pøitom ovšem nelze popírat, že v galantní dobì, ale i pozdìji, byla vždy za hlavní pøednost obrouèkové suknì pokládána její schopnost zakrývat co nejdéle tìhotenství. Vždy velká vìtšina dam tzv. spoleènosti byla ze dne na den v nebezpeèí, že nemanželsky otìhotní a bylo tedy v jejich spoleèenském zájmu, aby v takovém pøípadì zakrývaly svùj stav do poslední chvíle. Proto byla také obrouèkové sukni dána pøezdívka chachebatârd (skrývá parchanta). Tato její vlastnost byla ovšem vítána i ženám svobodným, jejichž milostná povolnost byla menší. A nakonec bylo co nejdéle skrývána i legitimní tìhotenství, protože bylo jednak pokládáno za celkem smìšné, za hloupost, bylo-li na kontì manžela, za nešikovnost, byl-li viníkem milenec, a navíc se dáma i v tomto bodì snažila co nejvíce omezit práva pøírody v zájmu své poživaènosti. Tato pøednost obrouèkové suknì však nebyla to, co tuto formu stvoøilo: byl to nutnì obecnìjší zákon, který vìzel ve snaze rozšíøit ženské boky, a tak vyvolat hrubý erotický pùvab. Obrouèková suknì byla lepší, rafinovanìjší a pøitom i lacinìjší pokraèování nabrané suknì s „pufnami“, která vznikla v renesanci a za absolutismu se stala nejpitvornìjší. Za souèinnosti pøimìøené snìrovaèky øešila obrouèková suknì skvìle problém, o který právì šlo: zdùrazòovala naléhavì „ženství“ podle vkusu galantní doby. Vznikla vosí postava, která rozdìlovala tìlo na dvì poloviny, na òadra a boky s hýždìmi. Klín byl pak zdùraznìn zobákem šnìrovaèky, smìøujícím a ukazujícím na „sugestivní místo“. Tyto linie sice nebyly nic nového, ale 18. století nejlépe dosáhlo jejich tajného úèelu: svádìlo bezdìènì a v každé situaci tímto „ukazatelem do údolí radosti“ zra-

ky na klín ženy. Vedle toho dosáhla doba obrouèkovou sukní a vosí postavou ještì jednoho dùležitého výsledku: každá žena, i když byly její tìlesné tvary podle názoru doby trochu hrubé, v tomto obleku vypadala zcela pùvabnì. Druhá erotická tendence obrouèkové suknì byla ještì rafinovanìjší. Tento neproniknutelný zvon zahaloval dolejšek tìla pøed pohledy právì tak dùkladnì, jako šnìrovaèka obnažovala hoøejšek. To byl nejsmìlejší kontrast. Nahoøe bylo všechno vyzývavì prozrazováno, dole byla naopak odstraòována i sebemenší ozvìna tìlesného pohybu, každá pøirozená linie, a jen zvon se øídil vlastními pohyby. Pouze se tu a tam objevila ženina nožka, byla-li malá a hezká. Ale ani tento podivuhodný kontrast nebyl ještì to nejrafinovanìjší u této módy. Obrouèková suknì zakrývala jen zdánlivì, to byla její prohnanost. Tato pitvorná forma nutnì vedla každou chvíli ke stejnì pitvorným odhalením. Pod tuhou, široce odstávající sukní nebylo na nahém tìle nic než krátká spodnièka, nebo ženské kalhoty nebyly oblíbeny po celé 17. a 18. století – jaké zajímavé pohledy poskytovala obrouèková suknì, když dáma stoupala do schodù nebo se sklonila, upadla apod. Se zdánlivou bezdìèností, s nejnevinnìjší tváøí a v nejnevinnìjších situacích mohla dát žena všechno napospas zvìdavým pohledùm, stále èíhajícím na tuto pikantnost. A tak se nejedna stala v tomto oboru mistrovskou hereèkou. Pozdìji se stala obrouèková suknì øiditelnou, aby kdokoliv nemohl spatøit to, co skrývala, a byla tak nazývána vertugadin (strážce ctnosti), protože domnìle chránila ženy pøed aktivním flirtem nepovolaných mužù. Ve skuteènosti se stala pouze „divadelní oponou“, která zùstávala neproniknutelná pro lhostejného èlovìka, ale „otvírala v každé chvíli bránu do ráje“ tomu pravému. Vláda obrouèkové suknì tedy byla velice odùvodnìna a trvala dobrých ètyøicet let, od r. 1719 do r. 1760. Obrouèková suknì byla velmi chránìná výsada vyšších stavù. V mnoha mìstech a zemích byla ženám nižších stavù zakázána pod pokutou; služky a selky za ni byly dokonce trestány bezodkladným vìzením. Pøesto se však i ženy nižších stavù snažily odìvem zdùraznit pùvab svých bokù a hýždí. Do módy tedy pøišel známý cul, „francouzská zadnice“ neboli „honzík“, jak se øíkávalo u nás v 80. letech minulého století. „Francouzská zadnice je oble podlouhlá, mìkká a mírnì vycpaná poduška nebo polozástìrka, kterou si žena zavazuje vzadu pod svrchní a zvláštì hladce splývající šaty, aby tím pozdvihla svou tailli“, øíká „Frauenzimmerlexikon“ z r. 1725. Také tento módní artikl se dožil velikosti a velmi pitvorných forem, a stále znovu se vracel do ženského obleku. Dessous a retroussé. Odhalování zespoda, „umìní ukazovat své nohy“, vedlo pøirozenì k vývoji a kultuøe spodních èástí obleku (dessous). Zaèalo to støevíci a botkami, punèochami a podvazy. Tvarem støevícù a barvou punèoch byla opravována forma nohou, podvazek, který byl døíve nosíván pod kolenem, stoupal vzhùru, a hranice ochotného retroussé (vyhrnutí) tak byla posunuta co nejvýše. Punèochy a podvazky byly závažným módním artiklem, který byl ze dne na den znovu kombinován s ostatním obleèením. Tak vedla záliba v retroussé k rafinovanému vývoji dessous, a pikantní dessous byly pøíèinou co nejèastìjšího a vydatného retroussé. Dáma, která se nevyhrnovala, byla v podezøení, že její dessous nejsou v poøádku a podle nejnovìjší módy. Protože nejžádanìjší bylo retroussé, pøi nìmž docházelo až na podvazky, oblíbila si doba takové hry a zábavy, u kterých se dal tento cíl nejèastìji a nejdùkladnìji

dosáhnout. Do módy pøišla houpaèka ve všech formách. Nesèetné obrazy a rytiny nás pouèují o zpùsobech a požitcích této zábavy. Každý tehdy blouznil o „šastných náhodách houpaèky“. Fragonard (Honoré Jean F., 1732-1806, franc. malíø erotických žánrových scén), nad jiné holdující ve svých dílech této módì, vypravuje: „Brzy po ukonèení Salonu z 1763 poslal ke mnì jistý pán poslíèka s prosbou, abych ho navštívil. Když jsem se u nìho ohlásil, byl právì se svou milenkou na venkovì. Nejprve mne zahrnul chvalozpìvy na mùj obraz a pak se pøiznal, že si pøeje míti ode mne obraz, jehož myšlenku mi udá: Chtìl bych totiž, abyste madame vymaloval na houpaèce. Mne vypodobnìte tak, abych vidìl nohy toho hezkého dítìte – anebo ještì více, chcete-li mi udìlati zvláštní radost.“ Ochotný Fragonard znázornil toto „ještì více“ pikantními podvazky. Tak bylo systematicky a umìle pìstované retroussé proklamací lásky, veøejným divadlem na veøejném jevišti. Luxus v módì. Nemùžeme ovšem pochybovat o tom, že právì vládnoucí tøídy a absolutistické doby se snažily vyniknout a vynikaly v odìvním luxusu kvalitou i kvantitou. Tito cizopasníci hráli a reprezentovali výkvìt lidstva, urèený bohem k panování, a proto plýtvaly i na odìv tìžkými miliony vydøenými na „holotì“. Jejich státní a spoleèenské obleky záøily zlatem a drahokamy. „Usmyslila-li si nìkdy vznešená dáma,“ øíká Montesquieu (srov. v pøedch. díle), „že se chce objevit v nìkterém shromáždìní v urèitém vyšòoøení, padesát umìlcù nemohlo od té chvíle zamhouøiti oka a nemìlo kdy ani jísti a píti.“ Sleèna Bertinová, komornice Marie Antoinetty, pracovala stejnì jako dvorní kadeøník dennì s královnou a byla její nejintimnìjší dùvìrnicí, jak ji známé z jejích memoárù. Byla také nazývána „ministrem módy“, což však nezabránilo tomu, aby v r. 1787 neudìlala bankrot se dvìma miliony dluhù. Ruská carevna Alžbìta, která zemøela v r. 1761, po sobì zanechala 8 700 drahocenných toalet, z nichž více než polovina stála 5 000 až 10 000 rublù kus. Kadeøníci a odìvníci byli nejproslulejší lidé. I bohatí soukromníci mìli vlastního odìvního umìlce, který pracoval jen pro nì. Jistá paní Matignová povolila své krejèové za jediný oblek, který vyvolal senzaci, doživotní rentu šest set liber. Když se vdávala sleèna de Tournon, darovala jí madame Dubarry (viz výše), která byla její tetou, drobnosti za tisíc liber, pracovní sáèky, tobolky, vìjíøe, podvazky atd., ale i dva obleky, z nichž stál jeden 1 400 liber a druhý 5 840 liber. Státní a ceremoniální obleky byly ještì dražší, stály 12 000 liber i více, k èemuž je tøeba pøipoèítat ještì prádlo a krajky. Ve ètyøech letech, od r. 1770 do 1774, vydala madame Dubarry jen za tuto èást své garderoby 91 000 liber. Paní de Choiseul, která byla pokládána za prostou, nosila na sobì nìkdy krajky za 45 000 liber a paní de Bouffleurs vlastnila krajky za 300 000 liber. Když zemøela paní de Verrue, bylo v jejím inventáøi 60 korzetù, 480 košil, 500 tuctù kapesníkù, 129 ložních prostìradel, jen pro dùm v Meudonu, nesèetné obleky, mezi nimi 45 hedvábných. V roce 1774 prodala madame Dubarry šperk za 488 000 liber; své neteøi darovala za 60 000 liber diamanty. Madame de Pompadour (viz výše) mìla drahokamy za tøi miliony, když šla vévodkynì de Mirepoix ke dvoru, mìla na sobì perly za 400 000 liber. Každá význaènìjší rodina mìla šperky alespoò za milion. Marie Antoinetta, která byla rovnìž pokládána za „prostou“, nadìlala už v prvním roce svého panování 300 000 frankù dluhù za parádu. V r. 1776 spatøila u paøížského klenotníka Boehmera pár

náušnic, které se jí velmi zalíbily a které jí ochotný manžel také neodøekl, aè stály 348 000 liber. Za takový peníz bylo tehdy možné po celý rok život asi tisíc dìlnických rodin. Podobný luxus panoval také v Anglii, kde se už i buržoazie po této stránce vyznamenávala. Luxus mužù nebyl menší. Také nižší stavy však mìly sklon k luxusu: chtìly pøedstírat pøíznivé sociální postavení. Boj morálních kazatelù byl v tomto smìru nejvíce namíøen proti støednímu a malému m욝áctvu. Mìstská vrchnost vydávala odìvní naøízení, ménì však z péèe o blaho malých lidí jako spíše v zájmu sociálního rozlišení. Jistý anglický spisovatel øekl: „Ženy a dcery taneèních a hudebních mistrù, obuvníkù, odìvníkù a jiných øemeslníkù se za našich dnù neliší šatem témìø nic nebo vùbec nic od dam nejpøednìjších, napodobujíce nejen nádheru, ale i všechna módní bláznovství velkých.“ Tam, kde je luxus spoleèenským pøíkazem a nemožnost napodobit v nìm druhé je trestána spoleèenským opovržením, tam se hromadným zjevem stává muž vydržovaný stárnoucí koketou a žena vydržovaná bohatými milenci. Velké dámy se v této dobì prodávaly zcela veøejnì. Bohatý nájemce Paget napsal jisté paní d’Alonne, kterou si pøál mít na jednu noc, že obyèejnì platí za pøízeò svých milenek sto pistolí, za ni by však dal dvì stì pistolí. A hrabìnka odpovìdìla, že nikdy nedostala nic hezèího, než je jeho lístek. Paní de la Rocheguyon si vydržovala jistého Benserda: mìl dùm na celý rok, vùz s tøemi korunami, tøi lokaje, støíbrný pøíbor a nikoliv špatný nábytek. Nicménì byl mrzutý, že toho ke svému zpùsobu života potøebuje více, „ponìvadž ho ta stará milovnice nudila“. Jak je vidìt, mìl pøedrevoluèní galantní ráj pøíliš mnoho tak stinných stránek pro nᚠuž nìèemu zvyklý zrak, že Talleyrandovo slova, která jsme citovali na zaèátku této kapitoly, dostávají v naší dobì jiný smysl. Hlubší prùnik do galantního pohlavního života, který uèiníme v další kapitole, potvrdí tento dojem.

II.

O

GALANTNÍ

LÁSCE

A

GALANTNÍM

MANŽELSTVÍ

Pohodlná životní filozofie mocných v absolutistické dobì, která vyplývala z jejich neomezeného práva na všechny statky, byla – struènì øeèeno – tato: Protože je život krátký, je nutné jej co možná vesele a spokojenì prožít, a proto je tøeba ignorovat všechny životní komplikace, které by kazily potìšení ze života, jako by ani neexistovaly. Tedy i filozofie lásky byla v této spoleènosti požitkáøská, tj. byl provozován kult milostné techniky a formy milostného požitku byly jediným úèelem a obsahem lásky. Živoèišné jádro lásky bylo v galantní dobì obaleno pouze rozumovými požitkáøskými pøedstavami, ale ne citem. „Na lásce jest jen její fyzická stránka dobrá,“ napsal Buffon (Georges Louis B., 1707-1788, franc. pøírodovìdec a filozof, autor díla „Historie naturelle“) v první polovinì 18. století. A Chamfort (Sébastien Roch Ch., 1741-1794, franc. spis., èlen Akademie) vtipkoval o padesát let pozdìji: „Láska jest jen dotyk dvou pokožek.“ Ze zuøivé renesanèní sopky se stal pìknì høející ohníèek, chvilková vášeò, vášeò bez dùsledkù, pøi níž byla fyzická síla galantnì krocena a mírnìna. Abraham a Santa Clara (viz výše) v jedné své øeèi charakterizoval tuto zmìnu velmi jadrnì a jasnì: „Vypadalo-li to døíve ve svatební posteli po svatební noci jako by se tu rval pár medvìdù, možno tu nyní najíti sotva stopy po zaøíznutém kuøeti.“ Galantní milostný pomìr byl tedy smlouva o pùjèce, která nemá hlubší význam, nebo bude co nejdøíve nahrazena jinou pùjèkou, což je známo pøedem; povrchnost všech citù je potøebou tohoto požitkáøství, a proto se láska v 18. století stala øemeslem: Dìlej to dobøe!, to byl jediný zákon, kterého chtìl každý co nejlépe uposlechnout, takže se snažil sebe i druhé „vychovávat k lásce“. Ze sta dovedností, které lze a je tøeba nauèit se pøi tomto milostném øemesle, pøedstavují vzájemné svádìní a vzájemné podvádìní jen všeobecné hrubé pojmy, které v podrobné praxi znamenají staré metody: jak svádìt, jak se vzdávat s nejvìtším požitkem, jak se nejlépe rozcházet, jak si opatøit milence nebo milenku, jak se ho nebo jí zbavit apod. Umìní svádìt bylo nejoblíbenìjším pøedmìtem zábavy mladých i starých mužù; umìní uèinit ze sebe pùvabnì a bohatì odmìnìnou obì svedení bylo pùldruhého století nejnaléhavìjším problémem pro veškerý ženský ostrovtip. Galantní pouèení a rady poskytovali nejen soudobí filozofové a spisovatelé, ale i rodièe, pøíbuzní, pøátelé a pìstouni. „Mohu ti dáti jen jednu radu: zamiluj se do všech žen,“ øekla jakási paní Morinová svému mladému synovi. Jistý anglický lord poradil svému synovi, který právì vcházel do spoleèenského života: „Studuj ve dne muže a v noci ženy – ale jen nejlepší exempláøe; to budiž tvá èetba!“ Pohlavní pedagogika této doby zaèínala u jinochù obvykle asi tak, jak to líèí Retif de la Bretonne: „Když èetl, spoèívaly na nìm zraky paní Paragonové, jejíž paže opírala se o lenoch jeho stolice a èasto se dotkla lehce jeho ramene. Tu a tam opøela se vzad se zavøenýma oèima, jako by snila, kladouc nohy jednu na druhou, takže se objevila její nožka, ta božská nožka malá. Jaké to byly chvíle, jak nebezpeèné toto sladké ovzduší domácí dùvìrnosti, tyto lehké duševní i tìlesné dotyky! Èasto mohl Mikulᚠspatøiti vìci ještì intimnìjší, když totiž Tienette svou velitelku svlékala. Smìl pøi tom dokonce pomáhati a mìl hojnou pøíležitost spolknouti všec-

ky její pùvaby se zdáním nevinnosti a naivnosti.“ Tak chtìli jinocha zbavit plachosti, probudit v nìm zálibu v milostných slastech a zároveò zabránit, aby nepìstoval styky s nevìstkami, což bylo pro mladé lidi zvláštì nebezpeèné. Pak tato pohlavní pedagogika postupovala ještì rozhodnìji. Když dospìl syn vévody orleánského, staral se jeho otec nejdøíve o to, aby mu vybral milenku. Bdìlý otec svìøil štìstí svého syna sleènì Duthéové, které tehdy bylo teprve patnáct let. Velmi se honosil touto znaènou a nìžnou otcovskou péèí. Markýza de Merteuil, proslulá románová hrdinka4, píše pøíteli mladíka, který se nedovedl u své milenky odhodlat k rozhodnému kroku: „Vnuknìte pøece tomu ospalci, že má býti ponìkud ménì platonický, a pouète ho, ponìvadž nutno mu pøece všecko øíci, že pravý zpùsob, jímž vítìzíme nad skrupulemi, je ten, že ty, které je mají, dostaneme až tam, že už nemohou nic ztratiti.“ U dívek tato pohlavní pedagogika míøila po ponìkud jiných cestách, avšak k témuž cíli. Nejvíce byla provozována u m욝áckých dcerek. Matka, která mìla hezkou dceru, mìla ve zvyku ji èastìji svlékat, když šla spát, obdivovat její skvìlou postavu a pak s velkým nadšením volat nad malou Venuší: „Ach, Minko zlatá, ty si musíš jednou vzíti tajného radu nebo šlechtice!“ V tìchto kruzích bylo nejvìtší ctižádostí matky, aby její dcera „udìlala kariéru“. Pravidelnì øíkaly: „Moje dcera je pøíliš dobrá pro øemeslníka, jednou si musí vzíti nìco lepšího.“ Vysoká škola lásky zaèínala však pro ženu pravidelnì až v manželství, zato však nejèastìji hned první den po svatbì. Hlavní pouèení znìlo: „Jen milenec nám mùže dáti poznat pravou milostnou rozkoš. Manžel jedná s námi jako s paní a matkou svých dìtí, kdežto milenec chce naši radost, a proto dává nám jen to, co radost dìlá.“ V této dobì tedy za šastná manželství platila právì ta, kde manžel nabízel i své manželce všechny radosti rafinovaného požitku. K jakému programu tímto zpùsobem dospìly ženy, jaké metody užívaly, o tom nás opìt pouèuje klasická paní de Merteuil (srov. v pozn.). Svému erotickému partnerovi a kumpánu píše o jednom svém milenci: „Pokouším se o to už ètrnáct dní a použila jsem støídavì chladnosti, rozmaru, podráždìnosti i hádky: ale tenhle tuhý èlovìk nedá se rozdìlati; nutno tudíž použíti násilnìjšího prostøedku, proto ho vezmu na svùj statek. Odjedeme pozítøí. Bude s námi jen ještì nìkolik neúèastnìných, málo ostrovtipných lidí, a budeme tam míti právì tolik svobody, jako bychom byli sami. A tu ho chci zahrnouti takovou nìžností a láskou, budeme tam žíti tak velice a výhradnì pro sebe, že chci uèiniti každou sázku. Zatouží více než já po konci této cesty, od které si tolik slibuje; a nebuduli ho po návratu více nuditi než on mì, pak smíte øíci, že nedovedu více než vy.“ Zavedlo by nás to pøíliš daleko, kdybychom se zde mìli podrobnì zabývat svádìcími metodami galantních mužù a žen. Pokud pùsobení na smysly nepostaèovalo, svádìli duchem. Kde se ani duch neosvìdèil, útoèili na ješitnost. A nebyla-li ani pak obì pøemožena, použili násilí. Pøedevším mužova ješitnost vyžadovala, aby zvítìzil za všech okolností a ve všech pøípadech. Znásilòování žen bylo v té dobì všední vìcí, ale nejhojnìjší bylo v tak zvané dobré spoleènosti a na všech místech: v budoáru, salonu, parku, pøi veèerní procházce a nejèastìji v cestovních vozech. Tyto násilnosti pravidelnì zùstávaly bez trestu, vždy zde nešlo podle názoru doby o skuteèný zloèin, ale jen o formu svedení, dovolenou muži, který se mohl za všech okolností spolehnout na svou pohlavní sílu. Vìdìli také, že touhou mnoha žen je to, aby byly vzaty násilím.

Pozoruhodnou, øekli bychom katolickou, pøíchu mají vìty, které èteme v jednom dopise zpustlíka, pana de Valmont, partnera markýzy de Merteuil: „Zmocním se té ženy. Vezmu ji muži, který ji profanuje, ba i Bohu, jemuž se koøí, ji uloupím. Jaká rozkoš, býti støídavì pøedmìtem jejích výèitek svìdomí i vítìzem nad nimi! Nechci rozhodnì nièit její pøedsudky, zvýší mé štìstí a mou slávu. Nech jen vìøí ve ctnost a v nic jiného, nech mi ji však obìtuje: nech ji dìsí její chybný krok, nech však nemùže ho zadržeti, a soužena jsouc tisícem úzkostí, nech jen v mém náruèí na nìj zapomene...“ Charakteristické je i to, že fantazie galantní doby pokládala za velmi ideální postavu maskovaného loupežníka, který na pusté silnici pøepadá vozy cestujících dam, jež znásilní, což považuje za dostateèné výkupné. Za vymoženost ancien régimu lze chápat, že se z milostného pohlavního požitku ve všech jeho formách a fázích snažil uèinit složité umìlecké dílo, které v podrobnostech i celku poskytovalo èasto okouzlující podívanou v nádherných barvách. Ale jen z povzdálí, nebo pro ty, kteøí toto dílo žili a tvoøili, znamenalo záhubu všeho velikého, co je v èlovìku. Pøíèinou nebylo mocné zesílení smyslného života, ale jeho požitkáøská pohnutka, která nedovolila, aby se tato kulturní vymoženost ancien régimu stala zároveò oporou vyšší lidskosti. Bylo to nejen obohacení forem hýøení, pøi nìmž se i nejodvážnìjší neøest stala spoleèensky možná a schopná. Galantní doba si necenila ani té ctnosti, jejímž zdrojem není pøedsudek, ale úcta k sobì. Paní d’Epinay, velká umìlkynì lásky, podotkla, když se v jejím salonì mluvilo o soudnosti: „Pìkná to ctnost! Èlovìk si ji pøipichuje špendlíky.“ To znamená, že si ji pøeje každou chvíli odložit. Mít respekt pøed ženou a pøedstupovat pøed ní jako èlovìk pøed èlovìka bylo urážkou jejích vnad. Naopak: slovem i skutkem a s každou ženou se dopouštìt roztomilých „neslušností“, bylo uctíváním jejích pùvabù. V takovém ovzduší žila celá dobrá a nejlepší spoleènost a každá malom욝aèka závistivì hledìla k tìmto výšinám. Koketerie a flirt mìly v galantní dobì nejlepší pùdu pro všechny své možnosti, které se také projevily nejumìleètìjším zpùsobem. Koketerie je pasivní projev, a proto je bìhem všech dob ženského poddanství ženskou vlastností a nejdùležitìjším namlouvacím prostøedkem. Za ancien régimu sice byli trochu koketní i muži, vždy tady celá spoleènost s nìèím koketovala, ale ženská koketerie se podobala skvostnému ohòostroji a každá žena byla alespoò do jisté míry velkou mistryní v tomto umìní, kterému se také od mládí vìnovala s nejvìtší horlivostí. „Ženy sedí èasto nìkolik hodin, ba tøeba i pùl dne pøed zrcadlem a pozorují svùj oblièej; èiní pøed ním rùzné posunky, staví se hned smutnými, hned rozzlobenými, hned smìjícími se, hned zamilovanými, aby pøed zrcadlem, jako pøísným rádcem, seznaly, jak jim to sluší, když pøijdou do spoleènosti nebo do kostela. Tak dychtivì peèují a usilují ženy o svou krásu.“ Sama naivnost se v této dobì stala vìdomou koketerií. Casanova (viz výše) líèí svùj výlet s jistou naivní krasavicí a žerty i hry, které pøitom provozovali: „Lehce jako laò poskakovala moje mladá prùvodkynì, která ještì neužila takového štìstí, napravo i nalevo po trávníku podle dlouhé aleje. Jásala s veselostí svého srdce; když se však musela zastaviti, ponìvadž ztrácela dech, zasmála se tomu hlasitì, že jsem na ni mlèky hledìl v jakémsi unešení. Hned poté vyzvala mne k závodùm v bìhu. Návrh se mi líbil a pøijal jsem jej, napadlo mne však, abych sázkou dodal mu ještì vìtšího pùvabu. Øekl jsem tudíž: kdo prohraje, musí uèinit, co vítìz mu

rozkáže. Dobrá. Urèili jsme cíl a rozbìhli se. Byl jsem si jist vítìzstvím, chtìl jsem však prohráti, abych vidìl, k jakému trestu mne odsoudí. Bìžela ihned, jak nejrychleji mohla, kdežto já šetøil sil; tak pøibìhla k cíli døíve než já. Nabírajíc èerstvého dechu, pøemýšlela, jaké pokání má mi uložiti; náhle se ukryla za strom a øekla, abych hledal její prstýnek. Ukryla jej na svém tìle a tím vydala mi napospas celou svou osobu. Shledal jsem to pùvabným, nebo jsem v tom vidìl zøetelnì její šprýmovný úmysl; cítil jsem však, že nesmím výhody své zneužíti: její nepøedpojatá dùvìra mìla býti naopak povzbuzována. Posadili jsme se na trávník, prohledal jsem jí kapsy, záhyby šnìrovaèky a suknì, støevíce a koneènì i podvazky, které nosila nad koleny. Ponìvadž jsem nikde nic nenašel, pokraèoval jsem v hledání, nebo byl-li prstýnek na jejím tìle, musel jsem jej pøece nìkde najíti. Ètenáø uhodl asi, že jsem velmi dobøe tušil jeho pùvabný úkryt, do nìhož moje kráska prstýnek schovala; ale než jsem ho našel, musel jsem si pøece napøed opatøiti množství požitkù, kterých jsem s pravou rozkoší využil. Koneènì byl prstýnek nalezen v úkrytu dvou nejkrásnìjších pahorkù, které kdy pøíroda vyklenula. Ale já, když jsem jej vytáhl, byl jsem tak rozèilen, že ruka se mi zøejmì chvìla.“ Pro rafinovanou koketerii však mìly ženy øadu pomocných technických prostøedkù, s nimiž dovedly virtuóznì operovat. Byl to napø. náprsní šátek, který byl zøasený nošen na ramenou a šíji, aby zakrýval nahost òader ve chvíli, kdy dekoltហnebyla pøíliš vhodná. Pod ním mohla být òadra více obnažena, než bylo právì obvyklé, a tohoto „více“ dovedly podle potøeby nejobratnìji použít. Vedle toho stupòoval náprsní šátek pùvab dekoltáže, jak to nìkdy dìlá závoj s pùvaby oblièeje. Vìjíø, který je dnes ve støední Evropì pouhou rekvizitou do plesových sálù, byl za ancien régimu neustále v rukou žen, jako tomu bývá v jižních zemích. Krásná ruka, loket, paže, gesto, linie se daly uplatnit a demonstrovat za jeho pøispìní. Pøitom se bezdìènì vyvinula proslulá vìjíøová mluva: v nìžné a obratné ruce dovedl vìjíø tlumoèit všechny milostné city, celou jejich škálu. Koneènì byl vìjíø nadmíru dùležitý i tím, že se za ním dalo skrýt a zatajit pøekvapení, rozladìní, pozorování nebo naopak pøedstírat stoudné zardìní, a že byl mnohdy také staženou oponou nad dùvìrnostmi. Bez vìjíøe se považovala žena za bezbrannou, a proto se také snažila vìnovat co nejvíce fantazie a prostøedkù k jeho vyzdobení. Ponìkud podobný úèel mìla v nìkterých zemích a mìstech malá maska na oblièeji. V Benátkách bylo napøíklad pouze aristokracii dovoleno nejen v dobì masopustní, ale po celý rok, chodit v masce na ulici nebo do divadla. Této výsady vládnoucí tøídy bylo všude, kde se vyskytovala, využíváno pøevážnì v zájmu aktivní galantnosti. Ve velkých mìstech, napø. v Paøíži a Londýnì, používaly takové masky dámy ze vznešené spoleènosti, šly-li do divadla na necudné kusy. Také šperky náležely pøedevším k ženské koketerii a také byly v galantní dobì v tomto smyslu èasto používány. Byl to hlavnì náhrdelník, který zdùrazòoval nejen pružnost šíje, ale pøedevším koketnì upozoròoval na širokou mezeru, dìlící krásné poprsí, a na to, jak jsou òadra vysoko nasazena. Kolem òader se vùbec hromadilo tím více skvostù a tak rafinovanì, èím byla dekoltហvìtší. Masivní a monumentální renesanèní šperky zmizely a na jejich místì se objevily rozkošné klenoty, na nichž, jak øíká Fuchs, byly diamanty, smaragdy a rubíny lemovány jakoby obláèky vùnì a jejich svit ozaøoval vnady v podobì jakéhosi rampového svìtla. Dalším dùležitým prostøedkem koketerie byly tzv. mušky (mouches, Schönheitsflästerchen), o nichž jsme se už døíve zmínili. Pùvodnì zakrývaly jen nepøíjemné skvrny na oblièeji nebo na jiných obnažených místech tìla, velmi brzy se však staly

módou, zvyšující svou èerní bìlost pleti a upozoròující svou náhodností na krásná místa, která mìla být právì vidìna. Galantní dáma si ji nalepila nahoru na poprsí, malá nestoudnice hluboko mezi oba prsy, a tak bylo objeveno mnoho pikantních možností. Nìkteré galantní ženy si je lepily i na velmi intimní místa, vysoko nad kolena, nad hýždì, nad Venušin pahorek. Tak prý mìl být flirtujícímu milovníkovi prozrazen tajný souhlas s jeho galantním podnikem. I muži používali „mušky“. Když se „mušky“ nìkdy v polovinì 17. století objevily, byly to malé èerné flíèky z taftu; pozdìji jim byly dávány rozmanité tvary a byly ze sametu. Nìkteré dámy si celé kusy této náplasti posázely diamanty, „aby byly ještì pikantnìjší“. Oblíbené byly hlavnì podoby mìsíce a hvìzd a pak zvíøecí podoby: zajíce, lišky, psa, motýla, konì. Ale žerty a hry této koketerie zašly až k tomu, že po jistou dobu si lepily dámy na òadra a hodnì hluboko živé blechy, aby k této èásti svého tìla upoutaly nejen zraky, ale i ruce mužù. Rokoko tyto formy opìt zmírnilo a zredukovalo je jako všechno na jemnìjší tvary. Nežijeme a nikdy už nebudeme žít v takové situaci, aby byl možný hromadný a obecný návrat k živelnému a pøírodnímu pudovému životu, který mìl ještì v renesanci takovou úèast pøi vytváøení spoleèenských forem. Citové, rozumové a intelektuální vymoženosti, které zaèaly kvést v galantní dobì a uzrávat v dobì m욝ácké, o níž pojednáme v dalších kapitolách, se mohou a musí v nejenom smìru pøetvoøit, nemohou však být zcela zapomenuty a ztraceny. Ani z pohlavního života tedy nezmizí hromadné city a duchovní potøeby, jimiž bylo s vývojem lidské citovosti a uvìdomìlosti pomalu obalováno pùvodní živoèišné jádro pohlavního pudu, které se promìnilo do romantické individuální lásky jako obecného jevu. V tomto komplexu druhotných vlastností lásky bude v pøíští dobì jistì mnohé potlaèeno na minimum, snad právì jeho romantická stránka, ale mnohé také bude naopak moci teprve vydat své nejlíbeznìjší kvìty nových tvarù a nových vùní, až bude žena stát vedle muže jako skuteènì rovnocenná osobnost. K druhotným jevùm mezipohlavního života a ke kulturním erotickým vymoženostem je nutné poèítat také flirt, který se však v úpadkových spoleènostech zvrhá v holou frivolnost a u moralistních ideologù je pokládán za velikou neøest, ale ve zdravé novodobé lásce znamená èasto její nejnìžnìjší kvìt, nerozluènì spojený s nejkrásnìjší a nejhlubší dobou erotického života. Nejvyšší formou flirtu je v naší dobì jistì souhrn onìch prvních, více èi ménì dùvìrných a vzájemných pohledù, dotykù, polibkù, koketerií a milostných hovorù, bìhem nichž se vyvíjí milostný pomìr ze skuteèné vzájemné náklonnosti, urèující jejich míru a formu a èinící z nich èasto nejvzácnìjší dobrodružství smyslového života, vznešenou symfonii, která se rodí z pudu. Nejnižší formou je nevybíravý flirt, samoúèelný, flirt pro flirt, bez hlubší náklonnosti a jako veøejné øemeslo. V ancien régimu byly øemeslným flirtem proniknuty nejen všechny druhy mezipohlavního styku, ale láska sama byla zcela rozmìlnìna na pouhý flirt. Pohlavní akt nebyl milostným oddáním se, ale koketní hrou – nikoli nejvyšším slovem lásky, ale flirtem vìdomì provozovaným až do konce a bez ostychu. Nikomu nešlo o nìjaký duchovní a lidský obsah lásky, ale nejnadšenìji mluvili o zvláštních odstínech mazlivých podrobností. Galantní doba napø. neznala jemné formy polibku, který náleží k nejsladším zpùsobùm flirtu v oblasti smyslového støedoevropského cítìní. Galantní polibek mìl jen ten úèel, „aby vzbudil vilnou chu v jedno promìniti, co døíve bylo dvojí“. Proto bylo také obecnì dovoleno a oblíbeno líbat ženu na òadra.

Retif de la Bretonne (èi Restif, viz výše) vypravuje tuto pøíhodu s jednou malom욝aèkou: „Když jsem se najedl, vìnoval jsem pozornost koketerii své hezké sousedky, která mi stále nalévala víno. Odpovídal jsem všelikými galantnostmi, chválil jsem mimo jiné její oslnivì bílou šíji, kterou z potøeby líbiti se nosila tak obnaženou, že bylo možno zøíti celé jedno òadro její. Zalichotil jsem jí tìmito verši z Voltairovy Orleánské panny: Kdo nevzplál by tu láskou bláznivou nad èistou šíjí alabastrovou a níže nad pahorky Amory, kde šarmantnì dvé oblých prsù zrá, a rudých rùží poupata tu stojí? Co žádostí se kol tìch òader rojí, a ruka chví se, oèi zahoøely, a chtivì rty by pøisáti se chtìly... „Lafroy se malounko ušklíbl. Paní Chéreauová to zpozorovala a hned mi nabídla obnažený prs k polibku. Klesl jsem na kolena. Ponìvadž poklekl, a tedy políbí obì! zvolala paní Chéreauová a obnažila také druhý prs. Byl jsem opojen a pøitiskl jsem rty k jednomu poupìti. Vzrušená žena pøitiskla mou hlavu k sobì obìma rukama...“ Ostatnì i polibky na jiná tìlesná místa byly hojnì vyhledávány a ve spoleènosti dovoleny. V tomto smìru bylo „koleno poslední stanicí pøátelství a teprve polibek nad podvazek pøíslušel pouze milujícímu“, který se ovšem nikdy nespokojil s jen tak nevinným polibkem. Z umìní líbat se stala celá dokonce velmi populární vìda. Odborná definice ve „Frauenzimmerlexikonu“ znìla asi takto: „Polibek neboli hubièka, také pocelem a pusinkou nazývaná, je takové setkání a spojení rtù, z lásky pocházející a vzplanulé, kdy ústa dvou osob tak pevnì se k sobì navzájem pøitisknou, že po odtrhnutí jeví rty pravé a zøetelné dozvuky na znamení, že si pochutnaly.“ Polibek na ústa byl v galantní dobì vždy projevem úmyslu podráždit smyslnì líbaného. Mateøské èi nepohlavní pøátelské polibky byly dávány na tváøe, oèi a èelo. Znali také „florentinský polibek“, to když byla líbaná osoba pøidržena za uši, a tak políbena. Vlhkým polibkem dával muž ženì najevo, že chce nìco více než pouze nevinnì žertovat. Panenským polibkem byl nazýván polibek na òadra, pøi nìmž byl hrot òadra vzat do úst. Tento zpùsob se prý nejvíce zamlouval milostným ženám, protože pøi nìm mohly ukazovat krásná òadra. V jihonìmeckých pøástevnách byla provozována hra se zástavami, pøi níž byl tento zpùsob polibku výkupným. Zdráhalo-li se nìkteré dìvèe rozepnout za tímto úèelem šnìrovaèku, posmívali se mu, že je patrnì „prkýnko“. Francouzský zpùsob byl, když se pøi polibku navzájem dotkly jazyky: ženy, jimž se líbila láska, prý chtìly být líbány pouze tímto zpùsobem. Podobná práva jako ústa mìly v galantní dobì také ruce. Literatura a umìní to stále potvrzovaly. „Òadra jsou pøedhoøí štìstí, po jehož srázech natahují se ruce každého muže.“ A tøebaže ústa žen øíkala nikoliv, jejich pohled na to øíkal ano. Stávalo se, že i ženy samy zavedly milencovy ruce na svá òadra, nebo v mnoha pøípadech šly i slušné galantní ženy ve flirtu stejnì daleko jako muži. A protože každou mužovu „smìlost“ shodnì pokládaly bìhem celé doby za hold své kráse a svému „ženství“, ochotnì vydávaly i jiné své intimní vnady napospas mužské ruce. Galantní ženy, které dobøe vìdìly, že ústa i ruce muže nezùstanou dlouho

neèinné, jakmile jsou oèi polapeny jejich vnadami, snažily se èile pøipravit oblíbeným mužùm rùzné pìkné divadlo na pohovce, u krbu nebo pøi rozpustilé høe jako pøedehru k nejdùkladnìjšímu flirtu. Podle galantních básníkù a kreslíøù však byla – jak se zdá – hlavnì bleška a její vèasné bodnutí vítanou pøíležitostí k pikantním situacím: vždy nešlo jen o to, aby milenec spatøil, politoval a zlíbal trýznìné místeèko ženského tìla; malého trýznitele bylo tøeba také chytit a to, jak známo, není tak jednoduchá a prostá vìc... Lever. Nejtypiètìjší formou galantního flirtu bylo lever (vstávání z lože), tj. doba, kdy se dáma vìnovala toaletì a byla v negližé. Pravá forma negližé vùbec povstala z ancien régimu, protože bylo tøeba dlouhých pøíprav, aby se mohla žena jako luxusní pøedmìt øádnì a podle módy ustrojit. Ponìvadž bylo toto lever nejvhodnìjší a nejvdìènìjší pøíležitostí k dennímu vzájemnému flirtu, stalo se také oficiální pøíležitostí: lever bylo u vznešené dámy oficiální pøijímací dobou. Pro oblíbeného pøítele pak znamenalo nejen pøíležitost ke spatøení divadla o stu delikátních podrobnostech, ale také svolení k využití pøíznivých vlastností negližé. Toaleta – galantní pancíø ženy, jediná pøekážka, kterou muži tehdy respektovali, zde chybìla. Ale nejen pøi toaletì pøijímaly ženy návštìvy pøátel, ale také v posteli a koupeli. Slušnost sice velela, aby bylo pøi koupeli pøes vanu rozestøeno prostìradlo, takže jen hlava, šíje a òadra dámy byly viditelné, ale toto prostìradlo pøece mohlo tak snadno spadnout nebo být odhrnuté. V memoárech francouzského dvoøana, uveøejnìných v soudobé sbírce „Liscott’Espion anglais“, je také tento pøíbìh: „Krásná paní de G. byla právì v koupeli. Když její komorná po nìjaké chvíli odešla, prosil jsem o pøízeò, abych smìl odstraniti prostìradlo z vany, což mi bylo také s pùvabným úsmìvem povoleno. Aniž se provinila proti slušnosti, poskytla mi tedy nejpùvabnìjším zpùsobem pøíležitost, abych se mohl nejpodrobnìji seznámiti se všemi jejími vnadami, na nìž byla, jak jest mi doznati, právem pyšná. Svùdná podívaná musela býti žel pøedèasnì pøerušena, nebo byl ohlášen markýz B., který kdysi døíve mìl na ni právo. Když se pozdìji dostavil také její manžel, odešel jsem, ponìvadž situace stala se nyní nudnou. Druhého dne byl mi osud pøíznivìjší, nepøišel žádný obtížný návštìvník. Nadšená slova, která jsem vìnoval každému jednotlivému pùvabu jejímu, zpùsobila jí stejné pobouøení smyslové, jaké i mne naplòovalo, a tak spadla tentokráte opona teprve tehdy, když moje krasavice vyhovìla všem mým pøáním.“ Že dáma pøijímá návštìvu vleže nebo vsedì v posteli, je velmi všední jev v galantní memoárové literatuøe. Casanova vypravuje o nìkolika pøípadech. Napøíklad o ranní návštìvì u dcery bohatého antverpského velkoobchodníka: „Pøijala mne sedíc v posteli s nejpøíjemnìjším úsmìvem. Pùvabná dívka, ta vypadala rozkošnì. Pìkný èepeèek batistový, posázený bledìmodrými stuhami a krajkami, zdobil jí hezounký oblièej, a lehký šátek z indického mušelínu, jejž si ve spìchu pøehodila pøes šíji ze slonové kosti, skrýval mi jen napolo její alabastrová òadra, jejichž tvar by byl zahanbil Praxitela. Dovolila mi, abych z jejích rùžových rtù utrhl stero polibkù, které byly stále ohnivìjší, ponìvadž pohled na tolik vnad nebyl schopen mne ochladiti. Ale její krásné ruce bránily zatvrzele dvé polokoulí, kterých mé ruce se hledìly zmocniti s palèivou žádostí...“ Nejednaly tak však pouze „galantní ženy“ v užším slova smyslu, ale i dámy z nejvznešenìjší spoleènosti. Baron Bielefeld, pøítel Bedøicha II., vypravuje o ovdovìlé vévodkyni virtemberské z r. 1742: „Vévodkynì virtemberská pøišla

s velikým prùvodem do Berlína, aby spatøila krále s královnou, spøátelila se s naším dvorem a navštívila tré svých synù... Zpozorovala mne v divadle, vyptala se na moje jméno a naøídila mi, abych se k ní ihned dostavil. Šel jsem druhého dne do paláce. Jak jsem však užasl, když jsem ji našel ležící v posteli v nádherném šatì noèním. U hlavy mìla zlatou nádobku se svìcenou vodou, dále pak ozdoben byl pokoj drahocennými relikviemi, krucifixem a rùžencem z krásných perel. Oblek, podušky a pokrývky vévodkynì posázeny byly nejvzácnìjšími krajkami. Mìla noèní èepeèek z dentelles d’Alençon, ovinutý zelenou a zlatou stuhou. Vévodkynì je krásná, duchaplná a nejjemnìjších zpùsobù svìtáckých, vlastností, které jsou jistì schopny rozpáliti hlavu šestadvacetiletému muži... Vévodkynì, která èasto øíká žertem, že její vtip se neprobudí, dokud nejsou rozsvíceny svíèky, dává nám nejroztomilejší veèeøe. Èasto leží v posteli, a stùl bývá pøed ni postaven.“ Jelikož byl pak lever oficiální spoleèenskou institucí a každá žena galantním zbožím všech, stávalo se divadlo tím veøejnìjší, èím vyšší byla spoleènost. V deníku jistého vrstevníka anglického krále Karla II. èteme o návštìvì u vévodkynì portsmouthské: „Jda za Jeho Velièenstvem galeriemi, vstoupil jsem s nìkolika jeho prùvodci do oblékárny vévodkynì z Portsmouthu, vedle její ložnice. Dlela tu v lehkém obleku ranním, vstavši právì z postele, a Jeho Velièenstvo a galáni stáli kolem ní, zatím co dívky ji èesaly.“ Lever galantních dam bylo vìtšinou divadlo vyžadující denní obecenstvo a toto obecenstvo si také vytvoøily. Vedle hlavních pøátel a milencù pøipoutaných k urèitým ženám, pìstoval pro tento úèel ancien régime zvláštní chov: milence všech žen, petit maître, vìèného trabanta žen, ctižádost všech galantních mladíkù ve všech zemích. Poletoval od ženy k ženì a jeho veškerou èinností nebylo nic jiného než oddaná galantní služba. V katolických zemích, hlavnì ve Francii a Itálii, to byl èasto malý abbé, obecnì populární postava ancien régimu, který mìl s církevníky spoleèný kabát a jehož církevní úøad byl pouhou prebendou, kterou mu obyèejnì vymodlila nìkterá pøíznivkynì u svého mocného pøítele. Tak byl každý budoár dámy Venušiným chrámem, v nìmž byla dennì konána galantní bohoslužba a dennì pìstováno rafinované umìní lásky. Manžel jej navštìvoval zøídka a mìl zde málem podøízenìjší úlohu než obchodníci, kteøí sem chodili se vzorky svého zboží nebo módní dodavatelé, kteøí zde pøijímali zakázky. „Dokud byla krásná a vábná,“ soudí Fuchs, „nehrála galantní dáma své denní divadlo nikdy pøed prázdnými sedadly. Ale toho dne, kdy i její denní obecenstvo chybìlo už pøi jejím lever, byla její rozkošnická úloha navždy dohrána.“ Raný pohlavní styk a zájem o panenství. Galantní doba vyškrtla ze života lidí vládnoucí tøídy tzv. klackovitá léta. Chlapec se nejpozdìji v patnácti letech a dìvèe už ve dvanácti stávali mužem a dámou, a od této chvíle se vìnovali pouze galantnosti. Galantní ovzduší, v nìmž byla hlásána pouze pohlavní láska, probouzelo smysly døíve, než si to pøeje pøíroda, a tak urychlovalo pubertu. Vedle toho si tato doba cenila kromì rafinovaného milostného požitku i „neporušenosti“, ovšem jen jako labužnického sousta, tedy pøedevším panenství u dívky, této „nejskvostnìjší perly v korunì pozemského života“. Nešlo však o to, aby tuto „perlu“ uchránila, ale naopak, protože po ní bažila, jako po vzácné známce nejoblíbenìjší pochoutky. Poprvé se stal shon po defloraci obecnou hromadnou mánií, která nejzuøivìji propukla v Anglii.

V jakémsi galantním anglickém spisu z r. 1760 èteme: „Považuji opravdu požitek z panny, jak z hlediska fyzických, tak i z hlediska psychických pocitù svùdcových, za vrchol smyslné rozkoše. Pøedevším jest jeho fantazie rozpalována vyhlídkou na požitek z ženy, po níž už dávno toužil a které se už dávno snažil dosáhnout, která však nikdy pøed tím nebyla (jak se domnívá) s jiným mužem na loži, v jejímž náruèí nikdy žádný muž nespoèinul, a jejíž panenské vnady poprvé vítìznì zøí a okouší. Tato skvostná práce fantazie pøipravuje v nejvyšší míøe tìlo pro smyslný požitek.“ Jak se už èistì smyslná láska vzdálila od své pùvodní živoèišné povahy, ale i od své døívìjší naivní a zdravé pøirozenosti! Galantní shon po panenském soustu je jistì nejpitvornìjší stránka erotické rafinovanosti ancie régimu. Jejich labužnickým choutkám už nestaèilo panenství jako plod zralý k utržení, ale protože své požadavky stupòovali a shánìli se po stále „vyšší“ kvalitì, dávali stále èastìji pøednost nezralému, zelenému plodu, který ještì více dráždil blazeované požitkáøe. Pohlavní styk tedy zaèínal v galantní dobì velmi brzy jako dùsledek systematického urychlování puberty. Soudobá memoárová literatura, velmi èetná a pøes èastý pochybný charakter svých hrdinù i dosti upøímná, tento jev zrcadlí velmi pøesnì, i když nepovažujeme klasické erotické dobrodruhy, kteøí ji vìtšinou psali, za zcela typické muže a ženy své doby. Od prùmìru se však patrnì lišili jen vìtším svùdcovským talentem, vìtším erotickým vlivem na ženy a vìtším poètem svých úspìchù, nikoli kvalitou a formou svých dobrodružství. Už v mládí mìli velký poèet úspìchù, ale mládí jim nebylo nikdy pøekážkou, nýbrž naopak hlavní pøedností na této cestì za pøízní žen. A to je právì charakteristické pro galantní dobu. Byl to všeobecný jev. Magistr Laukhard (Friedrich Christian L., 1758-1822, nìm. spisovatel a dobrodruh, viz blíže v pozn.)5 píše, že do lásky byl prakticky uveden ve tøinácti letech venkovskou, už velmi zkušenou a horlivou služkou v milostném podnikání; ale teoretický kurs prodìlal u dùvìrného kamaráda, pacholka ve dvoøe, už dlouho pøedtím. Retif de la Bretonne se stal poprvé „mužem“ a zároveò svùdcem ke konci svého jedenáctého roku. V patnácti letech mìl prý už za sebou úctyhodnou kariéru tohoto druhu. Jakub (Giovanni Giacomo) Casanova (jak už bylo uvedeno, 1725-1798, zemøel v Èechách v Duchcovì a jeho „Pamìti“ jsou u nás velmi populární), nejpopulárnìjší z klasických galantních erotomanù, zaèal svou úspìšnou milostnou èinnost v jedenácti letech a v patnácti byl už „zkušeným mužem“. Vévoda z Lauzunu, oblíbenec Ludvíka XIV., byl ve ètrnácti letech potøetí zamilován a jeho první milostný styk byl zároveò jeho prvním cizoložstvím. Když mu bylo šestnáct let, byl pokládán za nejšarmantnìjšího kavalíra, jemuž dvorní dámy rády otevíraly své alkovny. Hrabì de Tilly, páže Marie Antoinetty, byl už v devíti letech velmi dráždìn hrubými vnadami jakési hospodynì, takže se domáhal pøístupu do její ložnice; ve tøinácti letech ho o mládenectví pøipravila svìží selka, do které se zamiloval. V šestnácti letech sice ještì nebyl hotov se svým vývojem k øemeslnému svùdci, ale bylo mu už právem vytýkáno, že tráví èas s hereèkami a svádí ty, které se snaží udržet na cestì ctnosti. Chevalier de Faublas zaèal svou erotickou dráhu jako dítì. Markýza de Brinvilliers ztratila panenství v sedmi letech; baletka Corticelliová byla v deseti letech Casanovovou milenkou, ten mìl bìhem svého života nìkolik kratších nebo delších milostných pomìrù s dívkami od deseti do dvanácti let. Také sòatky byly velmi rané, ovšem jen u šlechty a finanèní aristokracie. Patnáctiletá manželka zde byla bìžným zjevem.

Vévoda z Lauzunu se oženil v devatenácti letech a jeho ženì ještì nebylo patnáct let. V patnácti letech opustila klášter, aby se provdala i Cecilie Volangesová, jedna z hrdinek „Nebezpeèných známostí“ (slavný franc. román v dopisech z r. 1782, autorem je Pierre-Ambrois de Lacros, 1741-1803, dílo je obrazem franc. nejvyšší spoleènosti pøedrevoluèní doby; nìkolikrát zfilmováno, naposledy M. Formanem ve filmu Valmont). Mnohé ženy byly v tìchto letech už matkami. „Nic není pikantnìjšího nad tyto matky, které samy jsou ještì dìtmi,“ napsal jeden vrstevník jistì pøíznaèným zpùsobem pro galantní dobu. Kníže z Montbarray se oženil v jedenadvaceti letech s tøináctiletou dívkou a za rok byl už otcem. Vévodkynì z Bourbon-Condé, dcera Ludvíka XIV. a Montespanové (viz výše), byla provdána už v jedenácti letech a manželství bylo skuteènì „provedeno“. Z galantní literatury se také dozvídáme, že pøedèasná pohlavní zralost byla pìstována i ve støedním a malém m욝áctvu, tøebaže zde sòatky nebyly tak rané. Každá dívka vidìla v muži vykupitele z rodinné káznì, kterého èekala co nejdøíve. „Bøemeno panenství“ jí bylo tìžké už v šestnácti a sedmnácti letech. Také pohlavní mravy na venkovì, ve venkovských poloselských mìstech, byly stejnì prosyceny erotikou jako mravy rezidenèního obyvatelstva. Nejen, že zde mladí lidé nebyli vùbec ochotní èekat s láskou až do manželství, ale vytvoøili si v této dobì dokonce svou typickou povìru proti tzv. cudnosti. „Když dvé osob svobodných se spolu vezme a jsou-li obì neposkvrnìné, totiž, že ona jest panna èistá a on dosud žádné ženy se nedotkl, tedy první dítì, které spolu zplodí, bude blázen.“ To je jistì náramnì krásný pøíklad, jak dùkladnì mìní zvláštní hospodáøský a politický režim mravní názory své doby. Za ancien régimu zvláštì vìøili také té povìøe, že znamená neštìstí, potká-li èlovìk ráno nejprve pannu, a naopak štìstí, potká-li nevìstku. O hlubším významu takových povìr jsme už psali. Protože na venkovì chybìly lidem vùbec vyšší zájmy, panovalo zde obecné klepaøství a milkování bylo témìø jediným pøedmìtem øeèí. Milkování bylo také hlavním životním úkolem mladých lidí: ani u dívek ani u jinochù nic nebrzdilo jejich touhu po milostných dobrodružstvích. Staèilo jim pouze ujištìní, že „se nic nestane“; ono se také obyèejnì „nic nestalo“. U Retifa de la Bretonne se obšírnì dozvídáme, jak tyto „staré zlaté èasy“ hledìly na cudnost, na jejíž dnešní nedostatek tak rádi naøíkají tu a tam dosud starosvìtští nebo moralismem zaslepení lidé. Témìø sto dívek a žen, domácích i cizích, polovièních dìtí i zralých žen, užil Retif bìhem svého pobytu v Auxerre, malém venkovském mìstì, kde se uèil knihtiskaøem (17521755). Retif byl ovšem silná erotická osobnost se zvláštním vlivem na ženy. Ale i tucty jeho kamarádù a mladíkù stejného vìku mìlo podobné úspìchy u tìch rùzných Manonek, Marjájek, Nanynek, Zuzanek, Narcisek a Matyld, u tøináctiletých nebo patnáctiletých holèièek a sleèinek, rovnìž u zralých a vdaných žen a rozdíl byl jen sem tam v poètu. Pøitom každý vìdìl všechno tajnì a nic oficiálnì. Rovnìž Casanova mìl nejèastìjší úspìchy ve venkovských italských mìstech, èasto už první noc po svém pøíchodu. O nìmeckých univerzitních mìstech píše magistr Laukhard (viz výše), že zde studentùm byly po vùli nejen všechny dìveèky, ale i mnohé malom욝ácké dcerky a ženy i dcery profesorù, z nichž nìkterá byla obèas obecným studentským statkem. Také tzv. matky studentù, totiž panièky, které studentùm pronajímaly pokoje, pronajímaly jim pravidelnì i svou postel se svou osobou a mívaly po léta tolik sou-

ložníkù, kolik mìly studentù na bytì. Že tomu nebylo jinak ani v „malých garsoniérách“, je zøejmé. Èetné studentské a vojenské soudobé písnièky, vìtšinou s hodnì kluzkým obsahem, o tom vypravují zcela zøetelnì. Ostatnì v této vìci to nebylo nic nového, spády studentù i vojákù byly a jsou v jádru stále stejné vìci: jen jejich ráz a úspìchy se mìní podle doby, jen jejich „vùnì“ , která se v úpadkových dobách mùže velice podobat obyèejnému zápachu. Pomìrnì „cudnìjší“ byly šlechtické a bohaté m욝ácké dcery, ale nikoli z morálních dùvodù. V tìchto kruzích se snažili totiž rodièe zbavit svých dìtí co nejrychleji, aby jim nic nepøekáželo v rozkošnickém životì. Dìti byly co nejrychleji poslány ke kojné na venkov a pak, jakmile odrostly, do kláštera. Zde zùstal chlapec až do dne, kdy vstupoval do kadetní nebo pážecí školy, ve které byl spoleèensky vycepován, kdežto dìvèe zùstalo v klášteøe až do svého sòatku s mužem, kterého pro nì vybrali rodièe. Tak se vládnoucí tøídy snažily zachovat panenství svých dcer pro toho „pravého“. Pøišla-li však dívka z kláštera domù nìkolik nedìl nebo mìsícù pøed svatbou, bylo témìø jisté, že jejího budoucího manžela nìkdo pøedejde. Charakteristickou podrobností galantní milostné techniky byl tak zvaný Venušin kapesník, mouchoir de Venus. Byl to kapesník nasycený zvláštní esencí, která vyvolávala stoudné uzardìní u toho, kdo k nìmu pøièichl. Vždy správná a úèinná koketerie vyžaduje, aby se žena pøi odvážných žertech nebo hovorech rozhodnì a stále znovu uzardívala, nebo takový dùkaz pobouøení ženského studu je pøijímán rozkošnickou spoleèností jako výteèné labužnické sousto, jako jedna žádoucí esence. Ale galantní žena ancien régimu brzy ztrácela možnost se pøirozenì rdít, její skrz na skrz zkažená erotická mysl už nebyla schopna této reakce na kluzké øeèi, a proto se ujal tento kapesníèek, který býval i v rukou dìtí, které se ještì nemohly uzardívat, protože nechápaly. Ale na matèin pokyn, aby se stydìly, byly nuceny k oblièeji pøitisknout kapesník a nechat si tváø polít rumìncem. A tak, díky tomuto Venušinu kapesníku, se èervenala i nevinná dìcka stejnì jako staré prohnané kokety a každý drzý vtip si mohl být jist, že vyvolá žádaný pikantní úèinek alespoò tímto mechanickým zpùsobem na povel. „Aby se nic nestalo.“ Pøesto, že byly dobøe seznámeny s milkovací metodou „aby se nic nestalo“, stávalo se pøece èasto, že „èert nespal“. Protože bylo galantní rozkošnictví nucené se bát následkù lásky, sahaly k preventivním prostøedkùm, umìlým potratùm i k zabíjení novorozeòat. V galantní dobì se to èinilo hromadnì. „Umìní bezpeèné ochrany pøed poèetím jest jistì jeden nejpotìšitelnìjší pokrok kulturní, pokud užívané tu prostøedky neurážejí estetického cítìní milujících ani nepøekážejí úplnému vývoji vášnì a ovšem neohrožují zdraví. Jedno nelze oddìliti od druhého. Až dojdeme tak daleko, stanou se tyto prostøedky nejvìtším požehnáním, ponìvadž mají nejdùležitìjší úkoly. Umožòují, aby plození a poèetí povzneslo se do jisté míry k aktu závisejícímu na vùli a už tím uchránilo lidstvo znaèného množství nejhorší bídy. Ale vedle toho zušlechtí rozkoš, která bude moci pro každého rozkvésti jako nejvonnìjší a nejnìžnìjší kvìt na stromì života“ – øíká právem Eduard Fuchs. Ale za ancien régimu nešlo o zušlechtìní rozkoše, ale o možnost neustálé frivolnosti. Každá doba rodí vynálezy, které nutnì potøebuje. Také galantní doba v tomto smìru splnila svùj úkol. Lékaø Kondon (také psán Condon), žijící na dvoøe anglického krále Karla II., vynalezl pomìrnì bezpeèný prostøedek, který má po nìm

jméno (pùv. se øíkalo kondon) a jeho dobrá povìst ani dnes nevybledla. Tento ochranný obal, „tajný spojenec lásky“, „rakvièka nebezpeèí“, „pancíø poèestnosti“, „nejlepší pøítel všech milujících“, se tehdy rychle rozšíøil a stal se velmi populární a nebyl neznámý ani jeptiškám. Casanova mìl v klášteøe Murano za milenku jeptišku Marii Magdalenu, u níž objevil „galantní sklad“ tìchto pouzder, tak „drahocenných pro jeptišku obìtující Venuši“. Nicménì ani kondomy nestaèily a vyhánìní plodu bylo obecné. V každém vìtším mìstì byl lékaø, který toto øemeslo se zlatým dnem pìstoval, znaly je všechny porodní babièky a samy paní a dívky se vyznaly v silných abortivních prostøedcích. Ve druhé polovinì 17. století probìhl v Paøíži soud s povìstnou porodní bábou a travièkou Voisinovou, která prý podle spisù spálila v kamnech nebo na své zahradì zakopala tìla více než dvou tisíc pìti set pøedèasnì narozených dìtí. O Londýòankách píše soudobý spisovatel: „Obavy pøed nevítanou plodností znepokojují vìtšinou málo tyto demoiselles; takové fatální náhody staly se ve vyšších tøídách velmi vzácnými. A šíøí se žel strašlivým zpùsobem vìda, jak tomu lze pøedejíti nebo zabrániti. Není už mladé miss, která by neznala jména toho ohavného prostøedku, jak se používá a mnoho-li.“ Èetné ženy v této dobì potrácely rok po roce a zaplatily smrtí nesvìdomitost lékaøe nebo vlastní lehkomyslnost. Když tyto prostøedky nemohly být použity nebo když selhaly, docházelo k tajným porodùm. O Londýnì vypravuje spis z r. 1801: „Máme tu množství soukromých domù, v nichž mohou mladé dámy nepozorovanì slehnout a své bastardy odložiti. Témìø každý èasopis obsahuje anonce jednoho nebo nìkolika takových domù, a jejich majitelùm vede se prý pøi tomto poèestném obchodì velice dobøe.“ Stát se už tehdy snažil oficiálnì pomoci v této záležitosti i nezámožným matkám svými nalezinci, tj. ústavy, kde mohla matka úøednì slehnout a zanechat zde své dítì, pokud ho nemohla mít u sebe, èímž bylo èeleno hromadnému odkládání a zabíjení novorozeòat. Nalezince sice existovaly už ve støedovìku, ale v 18. století se velice rozšíøily hlavnì v románských zemích a v Rakousku, kde nebylo matkám dovoleno nutit otce nemanželských dìtí k odpovìdnosti. Svérázným francouzským prostøedkem pak byly venkovské „kojné“, jejichž péèi byla svìøována dìcka hned po porodu a které se èasto vùbec nedozvìdìly jméno matky. Za to dostávaly pravidelné odbytné jednou provždy, takže zde šlo ve skuteènosti jen o „mírnìjší“ formu odložení. Tyto kojné obecnì provozovaly andìlíèkáøské øemeslo a jistì tøi ètvrtiny jim svìøených dìtí brzy podlehly jejich „péèi“. Pøání matek tìchto dìtí však vìtšinou nebylo jiné. Byla-li vìtšina žen dobøe informována o tom, jak se lze vyhnout poèetí nebo se zbavit jeho následkù, znala vìtšina také prostøedky, jimž bylo možné oklamat i nedùvìøivé muže a tøeba udìlat andílka z prohnané nevìstky. Názory doby to schvalovaly, vždy panenství bylo vyhledáváno jako vzácné zboží, ale jen pro ten cíl, aby bylo co nejrychleji zmaøeno. Obchodní trik zde byl tedy shovívavì posuzován. Jistý nìmecký lékaø o tom napsal: „Nemìlo by býti snad dovoleno mladici, která nìkolik let svého života strávila v neslušných vilnostech, aby v první den svatební naklonila si mysl svého muže tím, že vezme trochu beránèí krve, kterou pøed tím osušila, tu pak si zastrèí do hrdla svého ohanbí, udìlavši z ní dvì nebo tøi kulièky? Nemìlo by jí býti dovoleno, pravím, aby si tím získala mír v domácnosti, a èinila všecky vìci podobné, aby se u svého muže moudøe zavedla?“ Cervantes (Miguel de C. Saaverda, 1547-1616, špaò. spis., autor známého rom. „Dùmyslný rytíø Don Quijote de la Mancha“, 1606-1615) ve své novele „Domnìlá

teta“ vypoèítává pomìrnì podrobnì rùzné manipulace a operace, jimiž se pokoušely nahradit „pøedèasnì utržený kvìt panenství“. K domácím prostøedkùm, které byly známy už ve støedovìku a renesanci, pøipojila galantní doba èetné a rafinované prostøedky další, pøedevším bolestné zašívání. Velcí svìtáci se však nedali tak snadno napálit, i když pøesto bývali napáleni velmi èasto. Bylo zvykem požadovat lékaøské vysvìdèení o této vìci z toho dne, kdy mìl být uèinìn „obchod“. Lékaøi, kteøí tato vysvìdèení vystavovali, byli buï dùvìrníci svìtácké spoleènosti nebo stálí pomocníci øemeslného kuplíøství. Je nasnadì, že byli pøístupni zvonivým argumentùm a celá tato nechutná komedie nám jen osvìtluje rub tohoto „rajského“ vìku. Vydráždìná ženská smyslnost. „Žena v této dobì jest ženou toliko z vilnosti,“ napsali Goncourtové o galantní dobì. „Pod pasem jsou ženy vždycky hladové,“ pravilo soudobé a velmi oblíbené pøísloví. Kdybychom mìli soudit podle galantní literatury a podle umìní ancien régimu, nebylo možné vùbec nalézt ženu kterékoli zemì a kteréhokoli stavu a vìku jinak než v „galantní“ situaci. Bylo to však takové i ve skuteènosti? Témìø ano. Zvláštní stupeò vilnosti byl typickým rysem u žen galantní doby a tøebaže nežijeme v dobì pøíliš upjatých a obleèených žen, mùžeme si dnes už stìží uèinit pøedstavu o obecném milostném víru, ve kterém tehdy ženy vìzely. Mìl-li muž v této dobì „dobrou povìst“, byl ženami nejzøetelnìji povzbuzován a mohl je získat pouhým pokynem. Vrchní intendant Fouquet (Nicolas F., 16151680, správce stát. financí na poèátku vlády Ludvíka XIV.), který byl velmi zatížen mnoha starostmi, se nenamáhal dvoøením: svá pøání pouze napsal a v udanou hodinu a v urèité posteli mìl vždy žádanou ženu. Návštìva tureckého vyslance Zaida effendiho v r. 1742 v Paøíži pøíjemnì pobouøila mnoho žen: vždy mìl harém a byl tudíž asi vejlupek mužství. Paní a dívky se rvaly o to, aby ho mohly spatøit, ale bylo to asi jen trochu hluènìjší a obecnìjší, než když v únoru 1926 pøijel do Prahy Gunnard Tolnaes, filmový herec. Ostatnì, každý silnìjší krasojezdec a šarlatán mìl podobné úspìchy. „U našich dam jde všechno støední cestou a neznají rozdílù stavovských, nýbrž jen pravé rodové ctnosti. Kde mají dùvod k tomu, aby tyto ctnosti pøedpokládaly, tam jednají ihned s každým jako rovnocenným,“ napsal tehdy kdosi o Paøížankách. Rovnìž o anglické spoleènosti z doby Karla II. bylo známo, že celá øada proslulých provazolezcù, krasojezdcù a taneèníkù slavila stejné triumfy v postelích anglických šlechtièen jako na jevišti. Vydráždìná ženská smyslnost vedla také ke zjevu, který se na zaèátku 17. století stal hromadný. Mnoho paní a dívek navštìvovaly nevìstince, nikoli pro výdìlek, ale spíše pro ukojení své laènosti. Tehdy bylo – jak ještì uvidíme – mnohem více nevìstincù než dnes a vìtšina byla chránìna úøady. Kterákoliv žena mohla v pøimìøeném zastøení snadno pøekroèit práh bordelu. Jiným kuplíøky opatøovaly obèasnou pøíležitost s nìjakým veselým milovníkem. Kuplíøky mìly rády takové „slušné“ zákaznice, nebo zde byly pravidelnì dvakrát odmìòovány, jím i jí, nebo alespoò zastrèily do kapsy celý pøíjem od nìho. A milovníci rovnìž dávali pøednost pøíležitostným nevìstkám pøed unavenými øemeslnými holkami. To se dálo nejen ve Francii, ale i v Nìmecku. Retif de la Bretonne vypravuje pøíbìh tohoto druhu ve svém „Panu Mikuláši“: „Byl jsem dopoledne s Boudardem na cestì k našemu spoleènému pøíteli, u nìhož

chtìli jsme spolu poobìdvati. Když jsme šli po mostì sv. Michala, potkala nás nápadnì krásná dáma se svým mužem, který v èerném kabátì a mohutné paruce vypadal jako soudce nebo právník. Krása té dámy uvedla mne v obdiv a vytržení. Mìla nejroztomilejší postavu, zpùsob, jímž byla obleèena, byl svùdný a rafinovaný. Pøipomínala mi bezdìènì paní Paragonovou, zvláštì když mùj udivený pohled postøehl její nìžné nožky v zelených polobotkách. Takové drobounké nožky nemìla ani vévodkynì de Choiseul nebo paní Lévequeová, které jsem pøipsal svùj román „Fanušèina nožka“... Stanul jsem a hledìl za nádhernou vílou. Boudarda stálo to mnoho práce, než mne dostal od ní. Nešla mi už z mysli, ustaviènì jsem o ní žvatlal. Po jídle šli jsme na procházku do Tuillerií. Nemìl jsem klidu, zmocnila se mne nepopsatelná bezradnost. Bylo mi, jako bych musel toho dne ještì jednou spatøiti svou krásku v zelených botièkách. Uklouzl jsem obìma pøátelùm a ocitl jsem se k osmé hodinì veèerní opìt v blízkosti sv. Michala. Odtud chodil jsem ulicemi smìrem, kudy vidìl jsem krásnou neznámou mizeti. Tak dostal jsem se nepozorovanì do malé, úzké Knìžské ulice, kde bydlela Macé, moje krajanka. Kdo byla tato Macé? Docela famosní matrólé (bordeláøka). Byl jsem u ní už nìkolikráte, byl jsem jedním miláèkem jejím, ponìvadž, jak øíkala, houpala mì na kolenou jako malého chlapce. Stála právì jako hlídka na prahu domovních dveøí. Když mne zpozorovala, byla plna radosti a vyptávala se, jak se mi daøí. – Dìkuji, dobøe! – Jak dlouho nemìl’s ženy? – Ach, už dlouho, velmi dlouho! – Znamenitì! Mᚠchu na malé šarmantní, vybrané dobrodružstvíèko? Mohu ti k nìmu dopomoci a nebude tì stát ani zlámanou grešli! – Milerád! Beztak jsem celý blázen, ponìvadž jsem dnes v poledne spatøil na mostì sv. Michala nejkrásnìjší ženu, kterou kdy vidìlo mužské oko. – No, no, kdopak to asi byl? Snad dokonce madame de Pompadour! Ale jen poèkej, ta, kterou ti pøivedu, stojí také za to. Než pøijde, dám ti obrázkovou knížku pro ukrácení chvíle. – Cožpak tu nebydlí? – Nikoli, ale oèekávám ji. Bylo toho veèera ponìkud chladno. Sedl jsem si k jasnému ohni v kamnech na jakousi pohovku a vzal jsem do ruky tu knihu. Byla to „Histoire de Dom Bougre“, kniha, kterou jsem posud znal jen podle titulu. Èetl jsem zuøivì rychle. Byl jsem do ní zcela zahloubán, když se otevøely dveøe, a tlustá Macé vstoupila do pokoje se svícnem v ruce, provázena mladou nymfou. Pohled na ni mne ohromil, srdce bušilo mi jako blázen, poznal jsem ji, byla to – moje krásná neznámá s mostu sv. Michala. Myslil jsem, že zemru radostí a rozkoší. byla právì tak obleèena jako v poledne, s týmiž hezkými zelenými støevíci, které jsem si tak dobøe prohlédl. Vrhla se mi kolem krku a byla ženou mé rozkoše. Po dvì hodiny bavili jsme se bez pøestání, pak pøišla Macé a pøinesla delikátní veèeøi. Jinak nikdo už nevešel do našeho pokoje. Jedli jsme a pili k tomu výteèné víno. Moje neznámá byla úchvatná. Nikdy jsem už nespatøil tolik vznešenosti, nenucenosti a roztomilé zkaženosti v jediné ženì. Byla pro mì nìco zcela nového. Poté vypili jsme nìkolik jemných koøalek, které mne rozpálily. Hoøel jsem touhou. Macé vstala s úsmìvem a zanechala nás opìt o samotì. Oddal jsem se úplnì rozkoši bláznivé vášnì, vychutnal jsem dùkladnì svou dámu ve všech jejích pohlavních rozmarech a kouscích. Za hodinu byl jsem hotov. Usnul jsem pevnì na jejích òadrech, odsunula mi hlavu jemnì na polštáø a zmizela, zatím co jsem tu bez hnutí ležel.“ Na tomto místì ještì dodejme, že galantní dámy znaly a používaly koženého utìšitele, kterého známe už z antiky i renesance a v jiné podobì i od pøírodních národù. V Anglii jej nazývaly dildoes, v Nìmecku samthan. Ale na poèátku 18. století se rozšíøila mnohem nevkusnìjší erotická móda, která pøímo vypukla

v epidemii: malí psí miláèkové. V novinách z té doby èteme: „V Paøíži jsme mìli právì strašlivý pøíklad spravedlnosti nového parlamentu6,který dal pochytati všecky psíky, nazývané lexicons a odsoudil je rozsudkem z minulého 25. kvìtna, aby byli spáleni na námìstí de Gréve pro zloèin, jejž dobré mravy zakazují jmenovati.“ Povaha oficiálního manželství. Také doba absolutismu mìla svou zvláštní pohlavní otázku, která vyplynula z hospodáøských pomìrù: absolutismus potøeboval vojáky a poplatníky a snažil se proto podporovat vzrùst populace a nešetøil pøitom ani monogamickou povahu oficiálního manželství. Tento systém však zároveò ožebraèoval národy a støedním stavùm tak bral možnost myslet na sòatek a domácnost. Tato nesnáz postihovala více ženy než muže, protože muži mohli do jisté míry najít východisko v prostituci. Ženy však byly nuceny stupòovat svùj konkurenèní boj o kalhoty a rozpoutávat svou vlastní smyslnost, které muž nejsnáze podléhá. Nemalý vliv pøitom na ženy mìla móda, která pøicházela z horních vrstev a z výhradnì rozkošnické spoleènosti. Systematické šnìrování – ženy èasto nosily šnìrovaèku i v noci – mìlo dráždivý vliv na pohlavní ústrojí a jeho dùsledkem byla trvalá erotická pøedráždìnost. Také zásadní vyhýbání se poèetí a svalování prvotní péèe o dìti na cizí osoby odnímalo mezipohlavním stykùm každou vážnìjší notu, což ze ženy èinilo pouhý luxusní pøedmìt zamìstnaný pøedevším erotikou a nutilo ji ke stálým útokùm na mužovu smyslnost. Z vnìjší nutnosti se pak stala vnitøní potøeba, z koketní hry smyslná pravda. Jak jsme øekli, bylo tedy manželství za ancien régimu u šlechty a bohatého m욝áctva abnormálnì rané, kdežto v nemajetných tøídách pravidelnì velmi pozdní. U vládnoucích tøíd jsme pak vidìli, že se snoubenci pøed sòatkem neznali ani „od vidìní“ a že tedy mohlo jít pouze o konvenèní manželství, o právní vztah pro obchodní a spoleèenskou kalkulaci. Šlechta spolu kopulovala dvì jména, která pøispívala ke vzrùstu rodinné moci nebo za stejným úèelem jméno a jmìní. Bohaté m욝áctvo spojovalo dvì jmìní nebo jmìní se stavem, aby jej zhodnotilo. Støední a malé m욝áctvo spojovalo pøíjem nebo pracovní sílu muže a ženy, která se mìla starat o nejrozumnìjší využití naskýtajících se možností. V chudinì se ženili a vdávaly vìtšinou proto, že ve dvou se žije ponìkud levnìji. Pokud se u vládnoucích a bohatších tøíd k tomuto obchodnímu kalkulu pøidaly síla a elegance muže nebo sliènost a pikantnost ženy, bylo to tím lepší, avšak nikoliv nutné. Madame d’Epinay ve svých pamìtech popsala klasický pøíklad konvenèního sòatku té doby: „Pan de Rinville pøijde a navrhne panu de Bellegarde v osobì jednoho svého synovce, jejž líèí jako velmi milého muže, manžela pro jeho dceru Mimi. Ponìvadž pan de Bellegarde je výborný otec a chce pøedevším, aby mladý muž „se jeho dceøi líbil“, jak se øíkalo, urèí den; Mimi, ponìvadž má ve zvyku nikoho si nevšímati, bude náležitì upozornìna, pak jdou k obìdu u paní de Rinville, kde se sejdou všichni Rinvillové a všichni Houdetotové, co je jich na svìtì. Nejprve obejme markýza d’Houdetot celou rodinu Bellegardovu. Usednou za stùl. Mimi sedí vedle mladého d’Houdetota. Pan de Rinville a markýzovi d’Houdetot zmocní se pana de Bellegarde a pøi zákusku je hovoøeno zcela hlasitì o svatbì. Jakmile je dopita káva a služebnictvo odešlo, øekne starý pan de Rinville obratnì: ‘Hola – jsme tu v rodinì, nejednejme o tom tak tajemnì. Bìží jen o ano nebo nikoli. Líbí se vám mùj syn? Ano nebo nikoli; rovnìž to platí o vaší dceøi, ano nebo nikoli, to je item. Nᚠmladý hrabì jest už zamilován; vaše dcera mùže jen øíci, zdali se jí snad nelíbí, a to øekne... Mluvte, dívenko.’ Mimi se zardí. A madame d’Esclavelles,

která hledí vìci zabrzditi, prosí, aby bylo dopøáno èasu k oddechu. ‘Ano,’ odpoví pan de Rinville, ‘bude nejlépe, když projednáme nejprve smlouvu; mladí lidé a si zatím popovídají.’ ‘Výbornì, výbornì!’ Po tìchto slovech odejdou do kouta salonu. A tu oznámí panu de Rinville, že markýz d’Houdetot dá svému synu osmnáct tisíc liber renty v Normandii a švadronu, kterou pøed rokem koupil, a markýza d’Houdetot oznámí, že pøidá své diamanty, které jsou tak krásné a kterých je tolik, jak jen možno. Pan de Bellegarde odpoví ihned slibem, že dá tøi sta tisíc liber vìna a její podíl dìdický. A vstanou se slovy: ‘Jsme tedy všichni srozumìni. Dnes veèer podepíšeme smlouvu. V nedìli uveøejníme ohlášky, dostaneme svolení ostatních a v pondìlí oslavíme svatbu.’ Øekli a udìlali. Cestou oznámili notáøi náèrtek smlouvy a zapadli koneènì k panu de Bellegarde, u nìhož ještì téhož veèera byla smlouva podepsána chladnì a rozpaèitì obìma rodinami, vzájemnì si úplnì cizími. Za ètení smlouvy podala markýza d’Houdetot sleènì de Bellegarde jako svatební dar dvé diamantových skvostù, jejichž hodnota zùstala ve smlouvì nevyplnìna, ponìvadž nebylo kdy dáti je odhadnout. Všichni podepsali, pak sedli za stùl a svatební den stanoven byl na pondìlí.“ Zkrátka: oficiální manželství pøedpokládalo milence a milenku rovnìž jako oficiální instituce. Muž hledal sòatkem peníze a vliv a nikoliv milovanou družku. Žena potøebovala manželství a nikoli muže, ponìvadž teprve jako vdaná žena mohla podle své chuti a náklonnosti vládnout muži. Láska zde byla zhola zbyteèná. U vládnoucích tøíd tuto skuteènost neobalovali žádnou pìknou ideologií. Reprezentace pro nì byla ekonomickým pøíkazem doby a protože byla stále dražší, množily se sòatky šlechtických synkù s bohatými buržoazními dcerkami, sòatky aristokratických rodokmenù s m욝áckými pytlíky. Co spojily peníze, to se nemohlo rozlouèit, nejménì cizoložné styky, a proto se staly nepatrností, s kterou se vždy poèítalo. Ani náboženství jim nebylo, alespoò po formální stránce, nad peníze. Nebylo už slušné, aby se sleèna pøiznávala k urèitému náboženství, dokud se neprovdala. Po sòatku bylo také rozhodnuto o jejím náboženství podle vùle jejího chotì, s nímž byla „jedno tìlo a jedna duše“, jak øíkali i tehdy. Ani židovské peníze šlechtì nesmrdìly, alespoò dokud nebylo po svatbì. Hrabata, knížata i maršálkové se tlaèili do salonù bohatých Židù a pøinášeli tuto „ob읓 svému jménu. Po svatbì se však musela obèanská cho spokojit s tím, že byla „svým“ markýzem, hrabìtem nebo vévodou osobnì jednou nebo dvakrát oplodnìna a smìla nosit jeho jasné jméno. To byl pravidelnì jediný manželský styk mezi nimi. Pøesto „vidìlo m욝áctvo bláhovou èest v tom, že mùže panstvu dávati své dcery jako hnojivo pro jeho venkovské statky.“ Malom욝ácký manželský ideál. Støední stav a malom욝áctvo obalovaly obchodní povahu manželství silnou ideologickou vrstvou. Mladík se mìl po delší dobu dvoøit dívce, dávat jí najevo své ctnosti, ukazovat se jí hodným. Podobnì i dívka, ale to bylo jen zdání. Láska a ctnosti se objevily pravidelnì tam, kde také výpoèty souhlasily, a námluvy nebyly nic jiného, než vnìjší forma zkoušky, je-li správná kalkulace. Nešlo zde o menší cifry, ale zato tím dùležitìjší, šlo o spoøivost, solidnost, domácké ctnosti. V této dobì a v tìchto kruzích vznikl malom욝ácký manželský ideál, filistrovský ideál malých poddanských dušièek, tak žalostný a pøece houževnatý. Vychvalovaná mravnost malom욝áckého šosáka byla už tehdy bezzubým psem, stejnì neškodným jako neužiteèným právì proto, že mìl vylámané zuby. Všechno zde chodilo rozvážným krokem po bezpeèné cestì, vše zde bylo malicherné, ctnost i neøest, ale také pouhá obchodní kalkulace.

„V tomto galantním a sobeckém svìtì jest ženám peníze míti, nebo není tu pøihlíženo k tváøi, nýbrž k váze. Chce-li panna Sabina dostati pìkného chlapa, musí míti peníze, skvosty a perle. Chce-li panna Márinka dostati stateèného oficíra, musí míti dukáty a støíbrný pøíbor. Chce-li panna Leonora státi se Její Milostí, dopomohou jí k tomu nejlépe prachy; peníze vyøídí všecko na svìtì, jinak panna Klárinka, Katynka, Bábinka nestojí za groš ani za halíø, nemají-li tolarù v truhle. Ušlechtilost a ctnost neplatí pranic, a která se namane, vdá se nejlépe, jen když peníze má. Zlatoplavé vlasy a olovìný pytlík neznamenají nic, ale olovìné vlasy a zlatý pytlík sklízejí pochvalu a zvítìzí na každém místì,“ tak asi charakterizoval Abraham a Santa Clara obchodní povahu malom욝áckého manželství. Sòatkové anonce. Ještì lépe však než u morálních kazatelù poznáváme tuto stránku vìci za soudobého zjevu, pravého produktu doby, který vznikl na konci 17. století a dodnes nejroztomileji kvete. Je to sòatková anonce, povìstné inzeráty z rubriky „Nabídky sòatku“. Kolébkou sòatkové anonce je Anglie, kam kapitalizaèní proces, redukce všech životních vìcí v penìžní otázce vítìznì pronikl nejdøíve a kde také tisk nejdøíve nabyl velkého rozsahu na podkladì politických svobod, které byly brzy dobyty. Pøesným rodným dnem sòatkové anonce je 19. èervenec 1695. Toho dne vyšla první taková oznámení v publikaci „Collection for Improvement of Husbanary and Trade“, kterou vydával Hugthon, „otec anglického oznamovatelství“. Uvedl je takto: „Podnikl jsem oznamovati všelijaké vìci, které poèestné jsou, a poèestné je i to, co následuje, a já to dostal dobøe zaplaceno.“ A první dvì sòatkové anonce poté znìly takto: „Gentleman 30letý, který øíká, že má velmi znaèné jmìní, oženil by se rád s mladou dámou, která má jmìní asi tøi tisíce liber, a chce o tom uèiniti pøimìøenou smlouvu.“ – „Mladý muž, 25letý, s dobrým obchodem, jehož otec jest ochoten dáti mu tisíc liber, vešel by rád do vhodného manželství. Byl svými rodièi øádnì vychován a jest støízlivý muž.“ Anglická „veøejnost“ sice na Hougthonùv podnik reagovala zpoèátku s jakýmsi mravním „rozhoøèením“, ale brzy si zvykla a rychlý rozmach èasopisectví dopomohl sòatkové anonci k úplnému vítìzství. Povaha soudobého manželství se v tomto novém produktu projevila zcela upøímnì a brzy jej promìnila v pravou orgii obchodního cynismu. Bez ostychu udávali stejnì pøesnì své penìžní i jiné požadavky, hlavnì pokud šlo o tìlesné vlastnosti ženy, která byla hledána ke koupi. Dobøe situovaný venkovský šlechtic napøíklad hledal ženu, která je velká a má hlavnì „plné, hrubé a bílé poprsí“. Jiný žádal, aby se hlásily jen ty, které vynikají „velmi pevným poprsím (nepøíliš malým!) a statnými posteriora“. Jiný si opìt pøál družku, která „v manželských hodinách je øádnì povídavá a také jinak dává svému potìšení zøetelný výraz“. Další dával pøednost „vdovì s øádným hladem“ a má-li plné poprsí, které „oèím i rukoum èiní stejnou radost, smí míti i tøicet jar.“ Uveïme ještì nìkteré charakteristické anglické sòatkové anonce. V èasopise „Daily Advertiser“, který v r. 1779 dennì vycházel už o 20 000 výtiscích, byla v r. 1771 uveøejnìna dlouhá anonce mladého muže, který hledal „dámu mezi 18 až 25 lety, dobøe vychovanou a mající jmìní aspoò 5 000 liber, se zdravými vìtry a údy, pìt stop ètyøi coule vysokou bez støevícù, nikoli tlustou, také však nikoli hubenou, èisté pleti, sladkého dechu a zdravých zubù, nikoli pyšnou nebo afektovanou, nepøíliš povídavou a nikoli hašteøivou, ale pøece dosti charakterní, aby urážku mstila,

dobroèinnou, nikoli pøemrštìnì fintivou, pøesto však stále decentní a èistotnou.“ – Sòatková anonce z r. 1788 uveøejnìná v rùzných anglických èasopisech: „Avertissement pro paní. Sir John Dimly, baronet, dìdièný pán na Charletonu u Worcesteru a na Heuly Castle u Malvern Wells, pøeje si uèiniti manželskou smlouvu se ženou a zajistiti jí vdovské jmìní 192 000 liber šterlinkù, chce-li si ho vzíti za muže. Žena ta musí míti vlastního jmìní 300 guinejí. Jinak je lhostejno, je-li panna nebo vdova, tøeba dokonce tìhotna se svým pøedešlým mužem. O bližší zprávu možno se obrátiti na sira Johna Dimlyho osobnì nebo písemnì, ale vyplacenì, který pak pošle dámám své tištìné podmínky.“ – Nebo: „Všickni ti, kdož toto ètou, nebo o tom uslyší, jsou žádáni, aby pøemýšleli, neznají-li ženy, na kterou hodil by se tento popis: Urostlá a pùvabná v postavì, žena spíše krásných tvarù než hezká, dobrých zubù, jemných rtù, pøíjemného dechu; barva oèí lhostejná; dále plné, hrubé a bílé poprsí, mile a dobøe vychovaná, ale nikoli šprýmovná, zdvoøilá a pùvabná v øeèi, k tomu pohledy, které svìdèí, že jest schopna potìšení skuteènì cítiti tam, kde si pøeje jinému je zpùsobiti. Bude-li taková osoba nalezena, jest gentleman 56letý, ale statné a silné konstituce, odhodlán vzíti si ji za manželku, a její jmìní je sebemenší. Má pøíjem osm set liber šterlinkù a chce ji z toho zajistiti prozatímní vdovský peníz sto liber šterlinkù. Musí býti však ochotna žíti ustaviènì na venkovì, milovati srdeènì muže, kterého si vezme, a pøi tom nesmí býti ani o sedm let starší, ani o ètrnáct let mladší, než jsem já. Dopisy buïtež atd.“ („Hampshire Chronicle“, 1791). – Nebo: „Gentleman potøebuje spoleènici, s kterou by sjel do stavu manželského; pøedsevzal si odjeti tak rychle, jak jen možno, ponìkud se uchýliti z obyèejné silnice nebo sobecké cesty a na polovinì potulovati se v lese lásky. Jeho spoleènice na cestu musí býti zdravá, nepøíliš tlustá, ponìvadž jinak byla by cesta obtížná, zato však pro zábavu ve volných chvílích manželských povídavá, èím více, tím lépe.“ („Bristoler Zeitung“, 1795). Sòatková anonce se objevila asi v polovinì 18. století ve všech zemích. Protože však èasopisectví nebylo nikde natolik vyvinuto jako v Anglii, používali letáky, které roznašeèi rozdávali na ulici. Jeden takový vídeòský leták zní: „Sòatková zpráva. Letitý, ovdovìlý øemeslník mìstský, který není hráè, pijan ani svárlivec, žije stále životem domáckým a pøièinlivým, o jehož poctivosti a píli v konání i nekonání nikdo dosud nepochyboval, jenž vždy byl znám jako dobrý hospodáø a umírnìností oddaný muž a nikdy se neoddal nìjaké výstøednosti, byl stíhán po dvacet sedm let mnoha neštìstími, èímž jeho jmìní bylo velmi ztenèeno. Má ètvero dítek na živu, tøi z nich jsou už zaopatøeny, zbývá ještì synek, potøebující peèlivé matky. Má tudíž na mysli najíti si osobu vìku sobì pøimìøeného, s kterou by se mohl oženiti, a už vdovu nebo svobodnou, mùže také býti protestantského náboženství, jen když je hospodárná a dobrých mravù, mùže ho milovati a má aspoò tøi tisíce zlatých jmìní, jímž by bylo pomoženo jeho øemeslu, a on tím se dostal do lepší situace. Bude s ní dobøe jednati a vždycky pøátelsky a láskyplnì se k ní chovati. Ponìvadž však z velké plachosti netroufá si nikde osobnì zaklepati, dovoluje si tímto písemnì o nevìstu se ucházeti; ona tedy, která by zamýšlela s ním manželsky žíti, nech ráèí se dostaviti do Josephstadtu na Kaiserstrasse do krámu U krásné pastýøky vedle hostinského, kdež pak ostatní spolu smluviti mohou.“ Na jiném nìmeckém sòatkovém letáku už èteme ménì filistrovskou obchodní nabídku: „Mladá osoba slièná, která pøíliš brzy uvìøila slibùm mladíka, jinak úctyhodného, ovšem ve stavu, který zaslouží si veškeré shovívavosti, nechce do hanby pøijíti a pøeje si tudíž co nejrychleji, jak jen možno, leè nikoli v témž mìstì, vdáti se

za muže, pro kterého bylo by vìno 22 000 zlatých dostateènou náhradou za to, že by dal své jméno dítìti, jež dìkuje za svùj život mladistvé, ale poctivé lehkovìrnosti.“ Snadnost sòatku. Anglickou sòatkovou zvláštností se všemi dùsledky byla snadnost sòatku. Staèilo prosté prohlášení pøed duchovním s právy úøední osoby a sòatek mohl být proveden bez papírù a jiných dokladù na jakémkoliv místì, v hostinci jako v kostele. Fany Lewaldová píše napø. ve své knize „Anglie a Skotsko“ o tzv. Fleet Marriages, které byly provádìny ve vìznici v londýnské ètvrti Fleet Ditch: „Pøed fleetskou vìznicí chodil ještì na poèátku 18. století dennì muž, který ptal se mimojdoucích: ‘Není libo dáti se oddati?’ – jako nyní na trzích vyvolávaèi zvou ke vstupu do boudy s voskovými figurami nebo zvìøincem. Na vratech visel štít, pøedstavující muže a ženu, kteøí ruce si podávají, a faráø tu úøadující oddal za nìkolik pencí každý pár, který se chtìl spojiti. V 1704 bylo tu ve ètyøech mìsících takto uzavøeno témìø tré tisíc manželství.“ Rùznými romantickými bajkami byly opøedeny tajné sòatky provádìné v Gretna-Greenu na skotské hranici. Oè tu skuteènì šlo, vypravuje Archenholtz (Johhann Wilhelm, 1743-1812, nìm. historik)7: „Sòatková ceremonie v Gretna-Greenu na skotských hranicích, kam kopulace chtivých pospíchají ustaviènì ze všech èástí království na koních tryskem bìžících, je tak proslulá nebo spíše povìstná, že náleží sem malý její popis. Anglièan, který v 1790 hrál pøi takové scénì úlohu ženichovu, líèí ji takto: ‘Po nudné cestì zavedl nás nᚠvùdce koneènì do chýše, kde ctihodný rytmistr vaøil svùj duchovní klih pro poutníky do chrámu Hymenova. Nebyl doma; hledali ho pùl hodiny a našli ho koneènì v pivnici, odkudž tento veleknìz Hymenùv vyšel vrávoraje jako veleknìz Bakchùv a spìchal k nám. Když jsem se ho ptal na cenu, za kterou chce provésti kopulaèní ceremonii, žádal velmi skrovnì padesát guinejí. Dal jsem mu však na srozumìnou, že pojedeme radìji ještì dvacet mil k jinému duchovnímu, než bychom vyhovìli požadavku tak nestoudnému. Snížil tedy rychle tón až na deset guinejí, které si vyžádal pøedem. S tím jsme byli srozumìni. Nyní však chtìl ještì láhev koøalky, z níž vypil pøi ceremonii, aè trvala sotva šest minut, patero sklenek, aby, jak pravil, posílil svùj hlas. Požádali jsme o oddací list, jejž ihned vyhotovil a svým jménem Thomas Brown podepsal. Obsahoval jen nìkolik øádek, že osoby Charles... a Mary... byly jím podle rituálu anglické církve a zákonu církve škotské pravoplatnì skopulovány. Ponìvadž jsme vyslovili pøání, abychom mìli k tomu ještì podpisy nìjakých svìdkù, øekl, že ihned dva dostaneme, naèež uchopil zcela vážnì pero a pøidal vlastní rukou dvé cizích jmen. A nyní odcestovali jsme jako pár právnì oddaný nazpìt do Anglie.’“ Avšak pro tajný sòatek ani nebylo tøeba jezdit až na skotské hranice. V londýnském „Veøejném oznamovateli“ bylo v r. 1754 uveøejnìno toto oznámení: „S dovolením zákona. Ve staré královské kapli Jana Køtitele v Savojském paláci jest s nejvìtší tajností, slušností a pravidelností žehnáno sòatkùm. Jsou tu už z dob reformace až do dnešního dne (tedy déle než dvì stì let) vedeny právoplatné a autentické registry. Útraty èiní jen jednu guineu, inklusive kolku za pìt šilinkù. Patero tajných cest po zemi a dvì po vodì vedou do této kaple.“ Podle Dührena8 byl však Gretna-Green opravdu eldorádem nešastných milencù. V Londýnì nebo menším mìstì mohl být párek ještì v poslední chvíli dopaden pøíbuznými, kteøí sòatku nepøáli, kdežto daleko na skotských hranicích to už nebylo

tak snadné. Velmi èasto šlo také o „únosy“ a dlouhá cesta byla pro milence první pøíležitostí k tomu, aby mohli být po delší dobu „koneènì sami“, nebo znamenala jakousi svatební cestu. Nìkdy však šlo o pouhé svedení, které si muž usnadnil slibem sòatku. Vyskytlo se mnoho pøípadù, kdy byla dívka cestou opuštìna svým svùdcem a pozdì poznala, že se stala obìtí podvodníka. Tato sòatková snadnost byla, a dosud do znaèné míry je, v Anglii i ve Spojených státech jednak dùsledkem znaèného smyslu pro tzv. obèanskou svobodu, jednak její pøíèina tkví v køesanském pokrytectví, které se snaží vyhladit „neøest“ mimomanželského pohlavního styku. V praxi bìželo èasto jen o pláštík, jímž byla usnadòována pohlavní volnost, která byla formalitou sòatku do jisté míry chránìna pøed rušivými klepy zvìdavých a zbožných lidí. Tak tomu bylo èasto i na pevninì. „Wiener Galanterien“ psaly v té dobì mravokárnì o Vídni: „Manželství není tu nic než pouhý obøad. Nezavazuje muže ani ženy, aby si navzájem pomáhali, potøeby své upravovali, dìti plodili a dìti zplozené živili a vychovávali v zájmu státu. Nikoli, je to svoboda, aby se mohlo provádìti všecko to, naè má èlovìk chu, je to klíè ke stykùm a zámìna ctnosti a zdrženlivosti za neøest a svobodu. Zde se lidé žení jen proto, aby mladý èlovìk smìl nerušenì a beztrestnì po nìkolik nedìl bydliti se svou ženou v jednom pokoji a s ní spáti v jedné posteli.“ Dùsledkem takového formálního pojetí manželství byly èasté rozvody, ke kterým však docházelo pouze v majetných tøídách, protože byl-li sòatek snadný a laciný, bylo tøeba k rozvodu složitého soudního øízení s drahými advokáty. Vedle toho musel napøíklad v Anglii rozvedený manžel za všech okolností vydat manželce její jmìní, takže i bohatí si èasto zachovávali zevní manželství, i když se už vnitønì úplnì rozešli a každý šel vlastní cestou. Zato v chudších vrstvách mìla žena na své stranì všechny nevýhody, pokud se rozcházela se svým mužem. Znaèný poèet žen byl prostì opuštìných. Ale snadný sòatek s obtížným rozvodem vedl také v širších vrstvách k velkému vzrùstu dvojženství i trojženství a zvláštì menší angliètí obchodníci, jejichž povolání je vodilo z místa na místo, mìli povìst, že mají legálnì pojatou manželku v každém mìstì, v nìmž se zdržují delší dobu. Horší skuteèností bylo to, že toto „mnohoženství“ bylo èasto provozováno k obohacení: nesvìdomití muži se tímto zpùsobem snažili opatøit nìkolik žen. Pøes pøísné tresty, obìšení nebo exportaci, zùstávala bigamie velmi rozšíøeným jevem. Prodávání žen. Po tom, co jsme už øekli o obchodní povaze manželství za ancien régimu, nám nebude znít podivnì zpráva, že v anglickém lidu, jehož praktický smysl bývá èasto zdùrazòován, se vyskytoval zvláštní zvyk, jakási ozvìna manželství koupí, pravé prodávání žen, které trvalo témìø až do naší doby, nebo ještì v r. 1884 bylo zjištìno nìkolik pøípadù. Ve druhé polovinì 18. století a na poèátku 19. století byl tento mrav hromadnì rozšíøený. Bìželo zde o mužovo právo veøejnì nabízet a jinému muži prodat ženu, která se mu z té nebo oné pøíèiny znelíbila. Se všemi trhy na dobytek nebo jinými trhy byly spojeny i trhy na ženy, a èasopisy ve svých cenových záznamech vždy uvádìly také ceny dosažené za ženy jako ceny za krávy, ovce a vepøe. V „Times“ z 22. èervence 1797 èteme: „Nìjakým nedopatøením nebo zúmyslným vynecháním ve zprávì o smithfieldském trhu bylo nám tohoto týdne znemožnìno zaznamenati cenu žen. Vzrùstající cena krásnìjšího pohlaví je pokládána rùznými spisovateli vynikajícími za bezpeèné znamení vzrùstající civilizace. Smithfield mùže z tohoto

dùvodu èiniti si nárok na to, aby byl pokládán za místo zvláštního pokroku ve zjemnìní mravù, nebo na jeho trhu stoupla cena žen nedávno z pùl guineje na tøi a pùl guineje.“ Dühren líèí toto prodávání žen na trzích takto: „Obyèejnì vedl muž ženu v den trhu za provaz kolem krku na tržištì, kde dobytek byl prodáván, pøivázal ji ke kùlu a prodal ji v pøítomnosti nutných svìdkù tomu, kdo nejvíce nabídl. Biøic nebo jiná nižší osoba od soudu, èasto také manžel sám, urèil taxu, která zøídka pøesahovala nìkolik šilinkù, pak manžel ji opìt odvázal a na provaze vedl ji po trhu. Tento druh prodeje nazýván byl lidem the hornmarket. Kupci byli obyèejnì vdovci nebo staøí mládenci. Tímto kupem stávala se pøíslušná žena právoplatnou manželkou kupce, a její dìti s ním zplozené byly pokládány za legitimní. Pøesto dával se nový manžel èasto po tomto kupu oddati i církevnì.“ Tu a tam se stávalo, že tímto zpùsobem prodával také otec dceru nebo – žena muže. Je zøejmé, že lidé nezjemnìlé lidové tøídy zde prodávali prostì to, co s celým svým okolím pokládali za své vlastnictví. Typické pro galantní dobu bylo v této záležitosti velmi negalantní, že ve skuteènosti nešlo o prodej, pøi nìmž byl hledán zisk v dosažené cenì, cena za ženu byla pravidelnì velmi nepatrná: prodávající vidìl svùj zisk spíše v tom, že se lacino a pohodlnì zbavil nepohodlného vlastnictví, když byl rozvod tak nesnadný. Penìžní èástka byla pouhým symbolem právní zmìny. Cizoložství. Pro poznání každé doby je dùležité její hlavní stanovisko k cizoložství. Cizoložství je jednou pøísná výsada muže, podruhé projev vzrùstajícího sebevìdomí ženy, je tajnì trpìlo a veøejnì odsuzováno nebo se stává oficiálním projevem náležejícím k dobrému spoleèenskému tónu. Urèité obecné stanovisko k cizoložství, vyplývající z potøeb vládnoucí tøídy, urèuje tudíž i soudobou povahu spoleèenského postavení ženy. Øekli jsme si už, že toto postavení nebylo v galantní dobì ve skuteènosti nikterak úctyhodné, že pøes veškerou galanterii a erotickou moc ženy zde nebyla cenìna jako osobnost. Pro ancien régime bylo nejcharakteristiètìjší, že u smìrodatné šlechtické a velkom욝ácké tøídy se žena musela stát manželkou, aby mohla holdovat „volné lásce“, zatímco napøíklad ve starém Øecku se musela stát hetérou, aby mohla být ženskou osobností. Cizoložství také nebylo oproti renesanci v galantní dobì dùsledkem vývoje k individuální pohlavní lásce ani divokým naplòováním pøírodního zákona revoluèní tøídou, ale jen otázkou požitkáøské a samoúèelné zábavy. Ve všech pøedešlých dobách šly manželství a cizoložství každé vlastní cestou, i když se ve skuteènosti doplòovaly; hospodáøská a konvenèní instituce byla na jedné stranì a láska na druhé stranì, a nebyla-li mezi obìma nenávist, vyvarovaly se alespoò spojenectví. Ale galantní doba dùvìrnì spojila manželství a cizoložství pro jediný úèel: požitek. A žena zde byla rovna muži jen v tom, že k tomuto požitku mìla stejný a stejnì uznaný pøístup jako muž. Manželská láska a vìrnost byly tedy smìšné, vždy manželství zde bylo proto, aby mohlo být volnì a odbornì rozvinuto cizoložství. Na jakousi lásku mìli manželé právo první tøi mìsíce po svatbì, pak „si už nemohli pøece poskytnout pranic nového“. V „Dopisech anglické dámì“, které vyšly v r. 1755 v Londýnì, èteme: „Cože! Je tomu už šest mìsícù, co svátost vás víže, a vy ještì milujete svého manžela! Vaše modistka má také takovou slabùstku pro svého muže, ale vy jste markýza... Proè zapomínáte tak na sebe, není-li vᚠmanžel doma, a proè se šòoøíte, když se vrací?...

Vypùjète si pøece kodex moderního krášlení; doètete se v nìm, že èlovìk šòoøí se pro milence, pro veøejnost nebo pro sebe... Jaká to zvrácenost vás minule napadla? Konì byli zapøaženi, aby vás odvezli do divadla, èekala jste však na svého manžela, francouzského manžela... Chcete si ještì dlouho zachovati tuto zdrženlivost, která je v manželství tak málo vhodná? Kavalír shledává vás krásnou, a vy se zardíváte; otevøte oèi: Zde se zardívají dámy toliko pod štìtcem... Opravdu, madame, dáváte v sázku svou povìst.“ – To je ovšem mínìno ironicky, ale spoleèenský ideál doby, manželství jako ochranná konvence a milování jako požitkáøský cíl a obojí jako oficiální mrav, je v tom obsažen celý. První rada, kterou dostává novomanželka od svých pøítelkyò, zní: „Drahé dítì, musíte si opatøit milence.“ Manžel se od takové pøítelkynì liší tím, že s podobnou radou pøichází ke své manželce o trochu pozdìji, když ji už „vyøídil“ jako pøedtím postupnì každou ženu, která mu byla milenkou, a chce zase nerušenì navštìvovat nové a jiné „zahrádky“. Pak pøijde a øekne: „Musíte se baviti. Jdìte do spoleènosti, opatøte si lásku, žijte pro mne za mne jako všecky ženy vaší doby. Nebo, paní, úèelem manželství jest, abychom se èinili vzájemnì šastnými. My spolu šastni nejsme. Tedy je zbyteèno umínìnì trvati na stále stejném, jež nás obtìžuje. Naše jmìní nám dovoluje, že se vzájemnì nepotøebujeme a mùžeme si vzíti opìt svobodu, kterou jsme si neprozíravì navzájem obìtovali. Žijte pro sebe, já chci rovnìž pro sebe žíti.“ Tak to vylíèil Marmontel (o nìm v pozn.)9. Lady Montagnová psala z Vídnì, že tu „každá urozená dáma má svého cicisbea, že tyto pomìry jsou právì tak známé jako samozøejmé a všude jsou respektovány.“ Manžel je podle módy „pøítelem milencù své manželky, které ona právì má a dùvìrníkem tìch, které mìla; ona jest pøítelkyní jeho milenek a tìšitelkou tìch, jimž dal sbohem.“ Musí být zachována pouze zevní forma. Každý mùže všechno vìdìt, ale opravdu spatøit nemá nikdo nic, zato nepøímo je možné a slušné všechno prozradit. Dáma, aby ukázala svùj úspìch a zamilovanost svého milence, si nìkolik dní maluje èerné kruhy kolem oèí, pøedstírá únavu a lever odbývá na loži. Pøátelé a pøítelkynì ji v tìchto dnech musí pozdravovat výkøikem: „Bože, má drahá, jak umdlenì vypadáte!“ Pøihodí-li se pøesto nìjaké nepøíjemnosti, pøikazuje galantní bonton doby rozvahu i v nejkritiètìjších okamžicích. Paní de Méreval poskytne mladému dùstojníkovi nejvyšší dùkaz své pøíznì ve chvíli, kdy její manžel vchází do komnaty. Ale pan de Méreval øekne bez rozèilení klidným hlasem: „Jste velice neopatrná, madame. Kdyby to tak byl nìkdo jiný, než já!“ A odejde. Ale ani paní de Méreval neztratí rozvahu, kterou potøebuje zase právì ona. Sotva opustí její manžel komnatu, pøes pøekážku, pøes neklid a malou zkušenost svého partnera ho pøinutí, aby dokonèil, co pøítomnosti tohoto zpùsobného èlovìka na okamžik pøekazila. Zato však byl za hlupáka pokládán markrabí Jindøich Pruský, který nedovedl své parohy nést s rozvahou. „Poslal svou manželku na své statky a chce se s ní rozejíti, ponìvadž pøistihl v její posteli knížete holštýnského. Markrabí byl by lépe uèinil, kdyby byl vìc zamlèel, ponìvadž teï o nìm mluví celý Berlín a pùl svìta. A pak vìc tak pøirozená nemá býti tak zazlívána, hlavnì není-li èlovìk sám jako markrabí právì skálopevný... Jak možno trestati to, k èemu jsme nuceni?“ Muž tedy nebyl parohy zneuctíván, jeho hanbou byla nerozvážnost. Ženu ctila nebo zneuctívala pouze volba milence. Náležet mezi milenky vévody z Richelieu, tøeba to bylo jen na jednu noc, bylo v první polovinì 18. století nejvìtší ctižádostí èetných krásek, proslulých na dvoøe

Ludvíka XV. Ženy však byly varovány pøed styky, z nichž mohl vzejít skandál, napøíklad pøed styky s lokaji a pážaty. Vévoda de Choiseul vyjádøil názor doby tìmito slovy: „Zkoumejme spoleènì, co ženu zneucuje. Není právì zneuctìna na pøíklad, má-li milence, není-liž pravda? Ale je zneuctìna, má-li jich nìkolik zároveò, ponìvadž nutno míti za to, že nemá pro nì poctivé náklonnosti. Je zneuctìna, provádí-li svou volbu bez diskrétnosti, oznamuje-li veøejnì své milence a stejnì bezohlednì se jich pak vzdává, nezaslouží-li si, aby její døívìjší milenci zùstali jejími pøáteli nebo dobrými známými. Hleïte, madame, to zneucuje ženu.“ Snahou této spoleènosti bylo, aby pùvabný zpùsob spojovala s klidnou rozvahou, a tím uchránila svou mìlkou poživaènost pøed pøíliš dramatickými nebo tragickými otøesy. Ve svých „Morálních povídkách“ napsal Marmontel (viz výše): „Dnes vidíme, že v klínì rodin vládne pøívìtivost, svoboda a mír. Milují-li se manželé, je v poøádku, žijí-li spolu a jsou šastni. Pøestanou-li se milovati, øeknou si to jako slušní lidé a vrátí si navzájem své slovo. Pøestali býti milenci, jsou z nich pøátelé. To jmenuji spoleèenskými mravy, pøíjemnými mravy.“ Byly by to skuteènì témìø ideální mravy, kdyby v této spoleènosti šlo právì o – poctivou lásku. Pøestože byly parohy pro manžela stále ménì choulostivé a žárlivost pokládána za smìšnou vìc, nedovedlo se pøece mnoho mužù všech tøíd zbavit této znepokojující vlastnosti a ve dne v noci bdìlo nad vìrností svých žen. Také z 18. století se zachovaly doklady o tom, že i v této dobì se tu a tam používalo pásu cudnosti, i když se stejným výsledkem jako v renesanci. Klasickým svìdkem není nikdo jiný než sám Voltaire (François Marie V., 1694-1778, franc. filozof, encyklopedista, básník, spisovatel, dramatik, pøedstavitel osvícenectví). Jednou z jeho prvních milenek byla paní de B..., u níž prý v rozhodném okamžiku našel tuto železnou pøekážku. Protože chtìl dosáhnout svého cíle, by to nemohlo být ihned, nebo: má-li èlovìk srdce poèestné ženy, má brzy i vše ostatní. Tento skuteèný pøíbìh mu byl námìtem k povídce („La Cadenas“), kterou uveøejnil v r. 1724. Z pozdìjší doby pochází líèení v nìmeckém románu10 z r. 1746: „Belliana mohla se jinak dopustiti vìru jen nemnohých nebo pražádných výstøedností, když pohnutými øeèmi mého pána a jeho zoufalým chováním nebo snad jeho lepotvárnou osobou byla uvedena na lehkovážnìjší myšlenky; proèež objímajíc ho a sama ho líbajíc o své újmì, pravila pøitom: ‘Útoèíte na mì, krásný rytíøi, pøíliš prudce, miluji vás z celé duše a slibuji po celý život vás milovati, avšak to, èeho ode mne žádáte, je nejen pøíliš nebezpeèné, nýbrž z jistých pøíèin také nemožné vám poskytnouti.’ Pøi tìchto slovech vstoupily jí do oèí jasné slzy, které mùj pán svými rty osušil ustavièným líbáním a øeèmi lichotivými uèinil tuto krásku koneènì tak dùvìøivou a povolnou, že mu dovolila veškeru milostnou volnost; hlavního cíle nebylo však možno dosíci, ponìvadž Oegneck tak pevnì zabezpeèil svou zahrádku obyèejným zámkem italským, že nikdo nemohl do ní vejíti.“ Tyto volné pohlavní mravy v horních spoleèenských tøídách mìly vliv i na støední obyvatelstvo, a to hlavnì v sídelních mìstech. „Žena bez cicisbea byla v opovržení, muž jako cicisbeo své vlastní manželky byl vysmíván, krásný a vznešený cicisbeo pøinášel slávu a vzbuzoval závist,“ øíká jakýsi spisovatel o Benátkách. Podobné to bylo v Berlínì, Vídni, Paøíži, kde byl milenec rovnìž nazýván cicisbeo podle vlašského (tj. italského) zvyku. V Londýnì bylo bìžným jevem, že mìl muž svou milenku doma vedle legitimní manželky. Vìtšina manželù si držela milenky v té nebo oné formì. Mnozí si je brali domù a posazovali je za stejný stùl se svou ženou, z èehož témìø nikdy nevyvstávaly hádky. Dokonce je bylo možné vídat spoleènì,

pøièemž byl mezi obìma jen ten rozdíl, že milenky byly vìtšinou hezèí, lépe obleèené a ménì upjaté. Vzájemná shovívavost se v tìchto kruzích vyvinula až do krajnosti. Protože každému muži se více líbí pøítelova žena než vlastní a opaènì, mìly obì strany chu navzájem si vymìòovat své úlohy alespoò na urèitou dobu. Taková výmìna byla také v mnoha mìstech opravdu všední záležitostí. Vrstvy, ve kterých byl pøipravován emancipaèní boj malom욝áctva, tedy vrstvy a mìsta øemeslnické povahy, mìly ovšem pøísnìjší pohlavní mravy, cizoložství zde bylo vzácnìjší a nezøídka konèilo tragicky. Vìtší pohlavní kázeò však nebyla dùsledkem vyššího sebevìdomí a vyšších pøedstav o životì, ale byla diktována velkými denními starostmi a filistrovských strachem. Ženy malom욝ákù tolik nehøešily, ale pøesto mnohé ženy tìchto tøíd pronásledoval po celý život svùdný sen, že se jim podaøí jednou smísit své m욝ácké maso se šlechtickou krví. To nebyla jejich osobní vina, to byl jejich osud a dìjinná nutnost, což ovšem nemùže uèinit malom욝áckou morálku hezèí. Zpustlík. Hrdinskou figurou ancien régimu byl zpustlík, jehož pýchou bylo, že nikdy nemìl úmysl, který by nebyl neslušný nebo zloèinný. „Vidí v nìm veselého a skvìlého povídálka, ale tato rozpustilost pøirozeného humoru jest jen vnìjší: je hrubý a nezpùsobný, žertuje jako kat s chladnou ukrutností o zlu, jež napáchal a chce ještì páchati... Nutno øíci, že v této zemi svìtáci oné doby házeli lidské maso na špalek. Nìjaký vznešený pøítel Lovelacùv svede mladou, nevinnou dívku, opije ji, stráví s ní noc ve veøejném domì, nechá ji tu k zaplacení své útraty a klidnì si mne ruce, když ve ètrnácti dnech se doví, že byla uvržena do vìzení, kde zemøela šílenstvím. Ve Francii byli zpustlíci jen lehkomyslní ferinové, zde to byli obyèejní lumpové.“ Tak Taine charakterizoval anglického zpustlíka, který byl nejodpornìjší a nazýván rake. Proslulý anglický malíø a rytec Hogarth (Wiliam H., 1697-1764, dále je mínìn jeho cyklus obrazù „Zhýralec“ z r. 1747) znázornil kousky takového „hrdiny“ ve známém cyklu. Galantní zpustlík byl ostatnì opravdu jen vyvrcholením vznešených erotických mravù té doby. Co dovolovala kavalírská èest pøíslušníkùm vládnoucí tøídy, o tom nás pouèuje tøeba jen tento pøípad: Vikomt de X., jeden z nejskvìlejších šlechticù na dvoøe Ludvíka XVI., psal verše a byl ponìkud ješitný. Jednoho dne vyslal pan de T... proti nìmu ponìkud øízný epigram. Pan de T... byl už nìkolik let milencem jisté paní de S..., která bydlela na venkovì a byla jím kdysi šílenì milována. Aby se pomstil, zaèal se vikomt de X. dvoøit paní de S..., pøedstíral zoufalou vášeò a dosáhl, èeho si pøál. Mladá paní brzy zpozorovala, že je tìhotná. Po této zprávì jí vikomt de X. vysvìtlil, že mu po ní nikdy nic nebylo, že se chtìl zcela prostì pomstít za jakýsi sarkasmus a protože byl takto „na koni“, vydal se do Paøíže, kde se každému, kdo to chtìl slyšel, chlubil svým znamenitým kouskem, který zahrál panu de T... Na tuto ohavnou historku hledìli jako na neobyèejnì duchaplnou zlomyslnost a nikoho ani nenapadlo, aby se nad ní pohoršoval. Galantní dobrodružství. K charakteristice panských mravù galantní doby zde uveïme ještì jedno dobrodružství hrabìte de Tilly , který byl už jako páže Marie Antoinetty pravým galantním francouzským zpustlíkem. Jeho proslulé Pamìti11 mají znaènou kulturnì-historickou hodnotu, právì proto, že v nich ve svých záznamech hovoøí zcela bezcharakterní, ale pomìrnì upøímný èlovìk.

„A pøece, jaká bláznivá vìc je lidské srdce! Za deset dní byl jsem Žofii nevìren. Byla to ovšem jen nevìra smyslù, a my lidé jsme se už dávno shodli, že nìco takového jest nám pokládati za nic. Pøesto zasluhuje pøípad místo v tìchto pamìtích a jistì by nebyl malou ozdobou románu, ovšem románu volnìjšího druhu. Pokud pak bìží o okolnosti mnou uvádìné, jsou èistì historické a skrz na skrz pravdivé. Veèeøel jsem v restaurantu Au juste s panem de Rabodances ponìkud døíve než obyèejnì, ponìvadž se chtìl druhého dne s první pøíležitostí vrátiti do Paøíže. Když jsme se rozešli, šel jsem pìšky domù. Sotva nìkolik krokù od restaurantu byl jsem osloven dvìma ženami. Jedna nás opustila, druhá zùstala a vyzvala mne, nejistým a plachým hlasem, abych šel s ní. Nepøijal jsem ji nejlépe, ale její tajemné chování vzbudilo mou pozornost. Slyšel jsem dokonce, že se zasmála. Do tváøe nemohl jsem jí vidìti, ponìvadž byla zahalena kapucí a závojem. Ale pozoroval jsem postavu a vzrùst, chùzi a postoj. Všecko ukazovalo, že nenáleží ke sprosté tøídì. Tedy jsem obrátil, dal se do hovoru, stáhl jsem jí rukavièku a spatøil jsem, oh, jak má zvìdavost byla odmìnìna! Mìkkou, pìstovanou ruèku nìžných tvarù. Mé objevy už nepokroèily, jen tón jejího hlasu mi dokazoval, že nenáleží k tìm, které žijí pouze ze svého øemesla. – Co z toho má být, ptal jsem se, co chceš ode mne? – Jíti s vámi, líbiti se vám, dovedu-li to. – To nestojí za námahu, žádná se mi už ostatnì nelíbí! – Aj, tak mlád a už blaseován? – Právì proto, že nejsem blaseován, nechci s tebou jíti. – Obrat není špatný, dovedete se vyhnouti. – Cože! Jakou øeèí to mluvíš? – Nu, francouzskou, myslím. – Ovšem, ale nikoli øeèí ulice... – Kdo vám øekl, že jsem taková, ponìvadž lze mne najíti na ulici? Jste snad chrobák, ponìvadž vám bláto uvízlo na botách? – Na mou èest, musím se ti podívat do oblièeje. – Na mou èest, toho neuèiníte, nemám chuti ukázati vám jej. Uèinil jsem pokus a dotkl jsem se jejího závoje, ale zadržela mne slovy: Neurážejte, nechtìjte mne tady vidìt. – Kde tedy? – Všude, jen na veøejnéulici nikoli,ponìvadžsi pøecejen asi myslíte,že se potuluji.– Chceš jíti se mnou? – Kde bydlíte? – V hotelu Noailles. – Tam bych nešla ráda. – Proè? Nespatøíš tam živé duše kromì kastelána, nìkolika služebníkù a mne, mám tu jen svùj vedlejší byt. – I když je pravda, co øíkáte, nemám pøece odvahy... – Myslil jsem, žes odvážnìjší. – Jsem odvážná, ale nikoli dosti... Kam chceš mì zavésti? – Do ulice Orangerie, chcete-li jíti se mnou. – Jíti s tebou? – Pùjdu s tebou tøeba do pekla. – Na to jest ještì kdy, nespìchám právì, snad se tam nìkdy setkáme. Vydali jsme se na cestu. Zavìsila se do mne. Tato dùvìrnost se mi nelíbila. Rozmýšlel jsem se, poèal jsem se stydìti, odtáhl jsem paži. Nejste galantní, øekla, rámì mi pøece podati mùžete, aniž se kompromitujete, kdopak nás tu vidí? – Ono není to také... tohle, koktal jsem, napadlo mi jen, to není nutné... a tak mi bylo pohodlnìjší... – Žádné vytáèky! Žádné omluvy! Nenamáhejte se k vùli mnì. Jsem pøíliš nepatrná... aspoò ve vašich zracích... – Zde mé rámì. – Dìkuji, nepotøebuji ho. – Ublížíš mi, nepøijmeš-li ho. Pøijala. Jsi z Versailles? ptal jsem se pak. – Jsem tu teprve nedávno. – Pøišlas z Paøíže? – Nikoli. – Odkud tedy? – Z Franche Comté. – Mᚠještì rodièe? – Matku a muže. – Kde žijí? – Matka v Paøíži, on nedaleko odtud. – Nemᚠjinak žádného øemesla? – Od nìkolika mìsícù jedno, které mne velice nudí. – Jakže, takové veselé øemeslo? – Bylo to øemeslo mé matky. – Opravdu? Úctyhodná rodina tedy. – Ano, to øíká každý, kdo ji zná. – Vynáší ti ten obchod hodnì? – Ménì penìz než cti. – (Já uštìpaènì) Ovšem! – Jistì a opravdu. – Najdeš každého veèera mladé muže, kteøí se dají tak snadno pøemluvit, aby... ti podali rámì? – Myslím, že ano; mohu si vybírati... Ale to bylo, co jste mìl na mysli, když jste se mne ptal na mé øemeslo? – Co jiného? – To tedy pojmenoval jste øemeslem; nikoli, pane, to jest jen zábava.“ Autor pokraèuje: „Nevìdìl jsem v té chvíli, na èem jsem a co si mám o ní mysliti. Šli jsme dále a koneènì pøišli jsme ke dveøím domu, do kterého mne vedla.

Zastavila se na prahu, pojmenovala mne jménem a øekla: Než vás vpustím, pane, musíte mi dáti své èestné slovo, posvátné èestné slovo, že o tomto dobrodružství nezmíníte se nikomu ani slovem, budou-li vám moje rysy známy. – Jakže? Vy znáte moje jméno? – Jak vidíte. – Umlkl jsem. – Nuže, vaše èestné slovo, pokraèovala, dáte mi je? – Ano, andìli nebo ïáble, ano, dávám ti je! Nyní zaklepala; bylo otevøeno, vešli jsme. Pokoj, do kterého jsme byli zavedeni, byl prostý, ale zaøízený takovým zpùsobem a s takovou péèí, že prozrazoval nejen vkus, ale i úèel, k nìmuž bylo ho asi používáno. Když jsme osamìli, nedala se má prùvodkynì už prositi. Sejmula kapuci i závoj a ukázala mi tváø nepopsatelnì líbeznou, ale tváø, které jsem nikdy pøed tím nespatøil. Øekl jsem jí to, zdála se tím býti potìšena. Jinak nemohl jsem pochopiti, jak žena s rysy tak ušlechtilými a pøíjemnými, s osobností tak pùvabnou a jemnou mohla tak hluboko klesnouti. Byla to postava Haloisina, o které by se èlovìk domníval, že mùže milovati jen Abeilarda a býti mu vìrna. Dìlal jsem Abeilarda, døíve než se mu krutý Fulbert pomstil. Dìlal jsem ho tak dobøe, že jsem si proto èinil výèitky, když mne pøekvapila myšlenka na Žofii. Ale pohled na místo, kde jsem byl, øekl mi brzy: Tady nesmíš mysliti na Žofii! A podaøilo se mi na ni zapomenout.“ Èteme dále: „Nelze tolik vtipu a rozmaru, øekl bych, tolik vkusu a kouzla vložiti do dostaveníèka jemnìjší a skuteènìjší lásky, kolik tato – jak ji mám pojmenovati? – tato bìhna, tento pøelétavý pták, vložila do svého „románu na hodinu“. Její chování a celé dobrodružství mne pomátly. Ponìvadž jsem byl ještì pøíliš mlád a pøíliš nezkušen, abych je náležitì pochopil a ocenil, kolísal jsem v nejistotì a pochybnosti. Ptal jsem se sebe: Hraje tu dáma úlohu nevìstky? Anebo nevìstka úlohu dámy? Sestupuje ona tak hluboko nebo tato vystupuje tak vysoko? Která z obou dává si tu cizí podobu? Koneènì zastavil jsem se u myšlenky, že je to vzdìlaná žena, kterou bída vehnala do této propasti. Ale myslil jsem si zároveò: Jako ctnost i zloèin má své stupnì. Nemohla se zastaviti na stupni vyšším? Proè bylo jí tak hluboko klesnouti? Bylo by odpustitelné, kdyby své pùvaby prodala jednomu, ale nabízeti je všem na veøejné ulici! Tato okolnost mne rozhoøèovala, èinil jsem si nejtrpèí výèitky, sám sebe chtìl jsem nenávidìti, že jsem podlehl takovému pokušení. Tyto úvahy, které mi hlavou rychle projely, pøivedly mne stejnì rychle k rozhodnutí, abych opustil osobu i místo. Podržel jsem pøed ní hrst zlaákù, aby si sama mohla vzíti cenu za projevy své pøíznì. Odmítla zaplacení. Ponechte si své peníze, øekla, vyrovnejte se s domovnicí. Mnì nezbývá než dáti vám radu, která je snad i pro mne dobrá, která však jistì bude vám v každé chvíli vašeho života užiteèná a spasitelná. Uète se ovládati každé první hnutí, a je dùsledkem pøekvapení, radosti nebo studu. Kdo není pánem svého zevnìjšku a hlavnì svých rysù v tváøi, prozrazuje se právì v té chvíli, kdy jest proò nejdùležitìjší, aby se neodhaloval. Nauèíli vás tento veèer aspoò tomu, tak jste ho nepromarnil. – Tato slova byla mi hádankou. Prosil jsem ji o vysvìtlení. – Moje slova, øekla, nepotøebují výkladu, není v nich skrytého smyslu, jsou jasná a zøetelná. Vypadal jsem jako školák, který naslouchá uèiteli. Ba nechtìl bych popírati, že jsem pøed ní stál celkem jako štìtec, jako hùl. Podala mi ruku k políbení s úplnou zpùsobností královninou, pak zazvonila a dala mi posvítiti touž ženou, která mnì otvírala. Položil jsem peníze na svícen a teï stál jsem sám, zamyšlen, rozdìlen mezi údiv a lítost, v temnotì na ulici.“ Ještì ovšem není konec: „Pøišla doba, kdy jsem mìl opustiti Versailles a odejíti do své garnisony a k pluku. Hrabì de M... pøedstavil mne tehdejšímu ministru války, knížeti de Montbarrey, pro dovolenou. Kníže mne pozval k hostinì. V jídel-

nì našel jsem pøi vstoupení patero dam, z nichž jen tøi jsem znal. Pan de Moretou Chabrillant podjal se úkolu pøedstaviti mne druhým dvìma. Každý pokus vylíèiti stav, do nìhož mì uvedl pohled na jednu z nich, byl by marný. Cítil jsem se duševnì úplnì otøesen, když zrak mùj padl na rysy tváøe, které byly tak èerstvé v mé pamìti, tak známé. A pøece byl bych se musel považovati za blázna, kdybych se byl jen na okamžik odvážil domýšleti se, že ona a tato osoba jest osoba táž. Hledìl jsem své ohromení skrýti tak, jak to jen bylo možno, a tímto zpùsobem uèiniti první krok podle rady, kterou jsem obdržel pøed dobou tak krátkou. Nicménì nemohl jsem odolati pokušení, abych si nezašilhal po oblièeji, tailli, ramenou a rukou, které byly teï pokryty prsteny a skvosty, z nichž døíve jsem nevidìl nic. A což teprve tón hlasu! Krátce, byl jsem rozechvìn, byl jsem, což vlastnì mìlo ji potkati, úplnì z míry. Kdežto ona, klidná jako knìz u oltáøe, našla brzy pøíležitost, aby povìdìla svou životní historku od narození lidem, kteøí ji znali témìø tak dobøe jako ona sama, jedinì a patrnì, abych se dovìdìl, kdo je. Uèinila to vše v nìkolika minutách, nìkolika slovy, bez rozpakù, s nepozorovatelným, umìním a beze všeho zdání afekce. Tak jsem se dovìdìl, že byla v osmnácti letech provdána za muže, s nímž málo žila, že po tøíletém pobytu na venkovì pøišla opìt do Paøíže ke své matce, která bydlila v lucemburském paláci, že tato matka má místo u dvora a nedávno dostala dovolení, aby je mohla pøedati své dceøi, a že dcera opravdu je pøed krátkou dobou nastoupila. Sotva jsem slyšel, co povídala, a kdyby se mne byl nìkdo na nìco zeptal, nebyl bych býval s to odpovìdìti, takový byl mùj zmatek.“ De Tilly upoutává ètenáøe stále: „Pøi hostinì poznamenala spoleènost laskavì, že jsem zpùsobný mladý muž, skromný a pøíjemného chování. Mohla stejnì dobøe dodati, že mladý pán je nesmírnì zdrženlivý v jídle a pití, nebo sousta jsem se nedotkl. Když se vstalo od stolu, odvážil jsem se dámu osloviti. Odpovídala s nepozorným, lhostejným vzezøením: ano, nikoli a podobnými krátkými slovy. To mne zlobilo; považoval jsem to dokonce za nezdvoøilé a propadl jsem opìt domnìnce, že se jistì mýlím. Když jsem se však po chvíli opìt na ni podíval, uèinila hlavou pohyb, jako by mi øíkala: Ano! Ale na tisíc mil byl jsem vzdálen toho vidìti v tomto pokynu odpovìï na mou otázku, kterou jsem jí dal toliko oèima. Byla dùvtipnìjší než já, zpozorovala mùj pohled a porozumìla mu, nebo když nìkolik lidí ze spoleènosti pozorovalo pìkné hodiny nástìnné, které ministr právì koupil, a chválilo stroj, vstala s pohybem, který prozrazoval zároveò neklid i netrpìlivost, pøistoupila k hodinám pod záminkou, že si je chce zblízka a lépe prohlédnouti, položila prst na cifru X a vrhla zároveò na mì pohled, jehož rychlost èinila jej nutnì každému jinému nepostøehnutelným. Po nìkolika minutách, jsouc v rozhovoru s hrabìnkou Blotovou, zvýšila náhle hlas a pravila hlasitì a zøetelnì slova: Bylo to v ulici Orangerie, naèež mluvila opìt obyèejným tónem, až docela naposled jej opìt zvýšila, aby mohla zdùrazniti slovo zítra. Jak bych se byl mohl ještì domnívati, že se mýlím a všecko jest jen sen? Skuteènost byla pøíliš oèividná.“ Pøíbìh konèí takto: „Uvìøí se mi, že jsem pøišel pøesnì na dostaveníèko, které mi bylo poskytnuto tak zøetelnì, tak jemnì. S úderem desáté hodiny byl jsem v ulici Orangerie a nenechala mne èekati. Mým prvním pohybem bylo, že jsem svou objednatelku pøitiskl k srdci; druhému pohybu, abych ji od sebe odstrèil, bylo mi násilnì se vzepøíti. Zavìsila se na mé rámì a táhla mne mlèky s sebou. Chtìl jsem mluviti, chtìl jsem se ptáti... žádná odpovìï. Koneènì pøišli jsme k domu, do pokoje. Tu stavìla se udivenou a ptala se: Jaká náhoda svedla nás opìt? Jaké jste to mìl cestou øeèi? Ani slovu jsem nerozumìla. – Jakže? Což jsme vèera v poledne

spolu nejedli? – Vy se mnou? – Nu ovšem, u knížete Montbarrey. Jste pøece hrabìnka de...? – Jakou to pohádku z Tisíce a jedné noci mi tu ohøíváte! Máte, myslím, horeèku. – Ani za mák! Pojïte trochu blíž... Ano, jste to vy... Dvakráte se nedám oklamati... Ale, je to možné?... Vy... a pøece, zcela jistì... pravda, pøílišná pravda!... Jste to vy. Jste to vy. – Stále lépe, stále lépe! Víte co? Èiníte se svrchovanì smìšným. Nebo snad uvádí vás do vytržení vaše obrazotvornost? Dobrý prostøedek! A slouží! – Jak to myslíte? – Jdìte, nejste rozumný! – Jediná vìc, která v této chvíli zmatku byla mi jasna, bylo – co jest mi èiniti. Pøikroèil jsem k podstatnému a zpozoroval jsem s potìšením, že dáma to pøijala nikoliv bez zájmu...“ Z uvedených pøíkladù, které by bylo možné do nekoneèna citovat, je patrné, že pøíslušníci obou pohlaví vládnoucích tøíd neznali za ancien régimu rozdíl mezi prostøedky, jimiž si opatøovali stále nový a rafinovaný pohlavní požitek, požitek pro požitek, pøi kterém byli citovì a duchovnì co nejménì úèastni. Jejich citový život byl vùbec, jak už ostatnì víme, mìlký a také jejich duchovní život vrcholil pouze v espritu. Takové pomìry nutnì vedly k brutální pohlavním výstøednostem, když absolutismus dosáhl své lesklé výše. Pohlavní orgie. Orgie výstøedního pohlavního života byla zahájena na dvoøe francouzského krále Ludvíka XIII. (viz výše), který byl sice sám homosexuál a neudával tón, zato mìl však vedle sebe povìstného kardinála de Richelieua (Armand Jean du Plesis de Richelieu, 1585-1642, franc. politik, od 1622 kardinál, od 1624 ministr a pøedseda král. rady Ludvíka XIII.) jako nejvyššího státního hodnostáøe, jehož frivolní dobrodružství a milostné pomìry byly nevyèerpatelné, a královnu Marii Annu Rakouskou, která byla až do svého pozdního života oddána galantnímu životu. Poèínaje Ludvíkem XIV. se pak galantní žena stala nejvyšší ozdobou absolutistické vlády. Pøestože mìl Ludvík XIV. za svého více než šedesátiletého života pouze šest oficiálních milenek, z nichž jsou la Valiére, Montespanová, Fontangeová a hlavnì Maintenonová svìtoznámé, miloval ve skuteènosti každou sukni, která mu pøišla do ruky. Každá dáma, která se objevila u dvora, všechny ženy jeho pøíbuzných a dvorních hodnostáøù se staly více nebo ménì ochotnou obìtí jeho milostných rozmarù, pokud ho alespoò nìèím dráždily. Nebyl vùbec vybíravý, ani když se stal velmi pobožný. Absolutní mocnáø ostatnì nikdy nezneužíval své moci tak, jako když šlo o ženu, kterou si umínil získat. Jeho vilná choutka byl první zákon doby, kterému nemohlo být èeleno. Nepovolné ženy byly nezøídka na vyšší pokyn v noci nebo za mlhy zavleèeny vojáky nebo strážníky na místo, kde musely být mocnáøi po vùli. Žárlivý manžel nebo milenec, který stál v cestì, byl poslán na cesty nebo do vìzení. Vévoda de Lauzun, který byl v cestì Ludvíku XIV. jako oficiální milenec jakési paní de Monaco, ocitl se na nìkolik dní v Bastile. Vévoda meklemburský si udìlal svou milenkou jakousi paní von Wöllwarth a jejího manžela nechal popravit. U mnoha dvorù se dala milost pro odsouzeného dosáhnout jen tehdy, když jeho hezká manželka, nevìsta dcera nebo sestra byly vladaøi po vùli. A jaký byl pán, takový byl sluha. Vìtšina služek a komorných byla u šlechty i u bohatšího m욝áctva svobodnou koøistí všech mužských èlenù rodiny, na venkovì také všech mužských hostù. Ráj pruských junkerù ve východním Polabí byl v tomto smìru nejtypiètìjší. O Sasku napsal jistý velmi dobøe informovaný úøedník: „Každý poddaný byl povinen poslati svou dospìvší dceru na panství, kde

za bezplatnou stravu a nìkolik tolarù k vánocùm byla povinna dáti se užívat pánem nebo jeho syny nebo jeho hosty, byla-li slièná. Dostala-li dítì s „milostpánem“ nebo s „mladými pány“, bývala pak provdána za nìkterého tìlesného koèího nebo také jen sluhu.“ O rakouských šlechticích øíká „Galanterien Wiens“: „Mladí kavalíøi hrají, jezdí, honí, milkují se v teplých zemích, až už nikam nemohou, bijí a zmrzaèují sluhy, nièí své pachtýøe, ždímají peníze ze svých správcù, otìhotòují èasto své služky, zøídka své ženy, u nichž nevidí jiné zásluhy kromì penìz.“ Vznešené Francouzky nazývaly v 17. a 18. století vlastní komorné a služky prostì „noèníky (pissepots) svých mužù“; podobnì øíkalo se v Nìmecku: „Vzala svému muži do domu pìkný noèník, aby mìla v noci pokoj.“ A byla-li služebná dívka tìhotná, øíkali, že pánùv noèník pøetekl. Tak to vypadalo za tìch starých, zlatých èasù! V žádné dobì nemìli muži pøi svém spodnièkovém snažení tak snadnou práci jako právì v galantní dobì. Vždy už víme, že pohlavní mlsnost žen byla pomìrnì stejnì velká jako pohlavní mlsnost mužù. Ženy za muži samy bìhaly. Vévodkynì orleánská ve svých dopisech zaznamenala dva pøípady, kdy si jistá markýza a jiná vznešená dáma lehly do postele jejího syna, dauphina, aby s ním spaly, aniž je o to požádal. Pohlavní orgie se stávala všeobecnou, když se po zestárnutí Ludvíka XIV. odstìhovala reprezentace dvorního hýøení k vévodovi Filipu Orleánskému (Philippe d’Orléans, 1674-1723, z vedl. vìtve Bourbonù; po smrti Ludvíka XIV. vzhledem k vìku Ludvíka XV. regentem, tj. zástupcem krále 1715-1723). Heslem regenta bylo: Bavme se!, a to znamenalo páøit se bez výbìru, bez pùvabu a veøejnì. Když vikomt de Polignac nabídl jednou veèer svùj vùz jisté vévodkyni, uèinil to slovy: „Pøál bych si, aby mùj vùz byl postel a já mohl do ní lézti za vámi.“ Ona dáma mu odpovìdìla: „Takovou nabídku bych však pøijala jen tehdy, kdybyste mi zároveò slíbil, že nebudete ani minutu spát, dokud budete se mnou v posteli.“ A vévodkynì orleánská o svém synovi regentovi napsala v r. 1717: „Mùj syn není ani diskrétní ani tajný, poví hned všecko, co se stalo; stokrát mu øíkám, že se nemohu dosti nadiviti tomu, že ženy za ním stále ještì bìhají; mìly by pøece pøed ním utíkati. Smìje se však a øíká: Neznáte nynìjších rozmaøilých žen. Èiní jim to radost, øíkáli èlovìk, že s nimi spí.“ Proslulý Palais Royal, který si vévoda orleánský vystavìl uprostøed Paøíže, byl ohniskem tohoto pohlavního hýøení. Ale „bavili se“ také jinde. Ve zvláštních salonech v Saint Cloudu byly poøádány „adamské slavnosti“, kterých se zúèastòovaly nejkrásnìjší dámy èasto nejlepších jmen v rouše Evinì. Vrcholem tìchto dùvìrných slavností byla vždy výmìna milenek. Èetné ženy hoøely ctižádostí, aby se toho mohly úèastnit. O regentovi napsala jeho matka ještì toto: „Mùj syn má tøi bastardy, dva chlapce a dìvèe, legitimoval však jen jednoho, totiž toho, kterého má s urozenou sleènou, jež byla mou dvorní dámou, a to je ten, který se jmenuje chevalier d’Orléans; druhý, nyní chlapík osmnáctiletý, jest abbé, to je syn Florence, velmi krásné dívky, jež byla taneènicí v Opeøe, ale umøela. Dìvèe je ètrnáctileté, je to dcera hereèky Demaresové; její matka hraje dosud dennì.“ Nebo: „Øíkám svému synu velmi èasto, že jeho milenky jsou proò jako jeho tajné místo, že u nich odbývá to, èeho potøebuje, ale že jich øádnì nemiluje, ponìvadž by jinak netrpìl, aby bìhaly za jinými a u nich líhaly. Co je to býti zamilován, toho nechápe, míní, že to jest jen v románech, ale ve skuteènosti prý toho nenajdeš. Rozhnìval se se Seriovou, ponìvadž prý chtìla, aby ji miloval jako pastýø.“

Když vévoda orleánský a jeho pøátelé zaèali pociovat neustálé pohlavní výstøednosti jako námahu, nazvali se roués, tj. lámaní kolem. Nejvznešenìjší francouzská spoleènost si dávala tuto pøezdívku a nosila ji s pýchou. O tøech regentových dcerách bylo známo, že nejsou lepší než jejich otec a každá mu svùj dvùr mužských i ženských zpustlíkù. K orgiím byly èasto pøibírány hereèky a taneènice. Ostatnì, tak jako celá vládnoucí tøída loupežnì drancovala státní pøíjmy i lid, tak také a nutnì celá holdovala pohlavní výstøednosti jako dùsledku absolutistického pøíživnictví. Doba Ludvíka XV., vévodkynì de Chateauroux, markýzy Pompadourové a hrabìnky Dubarryové, jeho neproslulejších milenek, trpìla, pokud šlo o pohlavní orgii, už jistou únavou, protože však ještì nemohla odboèit z dané cesty výstøedního požitkáøství, byla nucena jeho formy zjemòovat, fyzickou brutálnost zamìòovat za rafinovanost a nejsilnìjší vìci páchat „slušnì“. Ludvík XV. mìl s jistou paní d’Esparbés pøed svými dvoøany tento rozhovor: „Spala jste u všech mých poddaných.“ „Ale, Sire!“ „Mìla jste vévodu de Choiseul.“ „Je tak mocný.“ „Maršálka de Richelieu.“ „Má tolik ducha.“ „Monvilla.“ „Má tak krásné nohy.“ „U sta hromù, a co vévoda d’Aumont, který z toho všeho nemá nic?“ „Ó, Sire, je tak oddán Vašemu Velièenstvu.“ Taková byla ta nová „slušnost.“ Pokud jde o rafinovanost, lze dodat, že oblíbeným milostným pokrmem Ludvíka XV. byly malé dìti. Šlo zde však spíše o høíèku, nebo vìtšina tìchto dìtí byla na tento velký dìjinný okamžik po mìsíce i léta pøipravována. Orgie byla z veøejnosti pøeložena do soukromých kabinetù, a tak vznikl petite maison (domeèek, mn. èíslo petites maisons), vedlejší pøíbytek, který mìl každý vznešený pán a èetné vznešené dámy. Byly to pravidelnì pohodlné, bujnì a rafinovanì zaøízené vily v lese a parku, se svùdnými budoáry, rozkošnickými ložnicemi, koupelnami, erotickou výzdobou, galantním nábytkem i galantní literaturou. Skuteèný petite maison byla pravá tvrz lásky, vyluèující nepøíjemné pøekvapení a nevítanou zvìdavost. Po celá desetiletí byly v tìchto nesèetných úkrytech provádìny rozkoše, denní orgie bláznivých pohlavních výstøedností a všeho, co si mohla vymyslit rafinovaná erotická fantazie. Zde kvetly všechny perverze a neøesti; nejrozšíøenìjší a nejvíce vyhledávanou pikanterií bylo aktivní i pasivní flagelantství a hlavnì tzv. voyeurství (diváctví) tj. více nebo ménì tajné pøiblížení k milostným aktùm jako zvláštní druh pohlavní zvrácenosti. Tato divácká pohlavní záliba pøedstavovala v této dobì oblíbené èíslo požitkáøského erotického programu, nebo „domeèky“ pro ni byly zvláštì zaøizovány a také soudobé umìní vìnovalo voyeurovi znaènou pozornost. Uvedené dobrodružství hrabìte de Tilly nás také pouèuje o tom, že dámy (a samozøejmì i muži), nepøíliš zámožné, aby si mohly nechat postavit svùj petite maison, najímaly alespoò pøimìøené byty a zaøizovaly si je jako „hnízdeèka lásky“. Jiní používali „domeèkù“ vystavìných bohatými kuplíøkami a bordeláøkami pro vznešenou klientelu. V nevyèerpatelných policejních paøížských záznamech z 18.

století je o tom mnoho zpráv. O slavné taneènici Guimardové øíká jedna taková policejní zpráva: „Poøádá tøi veèeøe týdnì, jednu, které se úèastòují první páni dvorní a rùzní urození lidé; druhou, složenou ze spisovatelù, umìlcù a uèencù, koneènì ještì tøetí, skuteènou orgii, ke které jsou zvány nejsvùdnìjší a nejvtipnìjší dívky a pøi níž smyslné výstøednosti dovádìny jsou do krajnosti.“ Ludvík XV. skuteènì ztìlesòoval tuto stránku své doby, jeho život byl „neustálá neøest“. Takzvaný „jelení park“, jeho nejpopulárnìjší výtvor, o který se nejvíce zasloužila madame de Pompadour, byl právì jen skupinou takových petites maisons, jakýmsi rozsáhlým dìtským nevìstincem, z nìhož byl sestavován „zábavní program“ pro krále. Opatøovat vladaøi stále nové ženy bylo snahou nejen markýzy Pompadourové, ale i mnoha dalších vladaøských milenek, nebo v tom vidìly prostøedek, jak se udržovat v nejvyšší pøízni a u moci. O Maintenonové napsala vévodkynì orleánská: „To je metoda markýzy de Maintenon, že podporuje všecky milostné pomìry tohoto vladaøe, sama mu dává roztomilé osoby, aby ho co nejvíce zaujala jeho zábavami, nebo dobøe ví, že to jest jediný prostøedek k tomu, aby se udržela v jeho srdci. Naproti tomu nevidí ráda, když Jeho Velièenstvo samo si vybírá.“ Casanova vypravuje, že taneènice Agatha, dlouholetá milenka vévody Karla Alexandra Virtemberského, ráda u sebe pøijímala, povzbuzovala a radami opatøovala taneènice, které se chtìly stát pøíjemné vladaøi. Vévoda tuto shovívavost své favoritky pokládal za obdivuhodnou a pohodlnou a prokazoval jí za to svou vdìènost. Veøejnì s ní jednal jako s knìžnou. Bylo by však nesprávné, kdybychom se domnívali, že vládnoucí tøídy byly tak zkažené, protože mìly v absolutním vladaøi takový pøíklad. Požitkáøská králova zbìsilost byla ostatním mocným onoho svìta sice vzorem, který ochotnì následovali, ale jen proto, že vladaø mìl nejvíce prostøedkù k nejodvážnìjším výkonùm tohoto druhu. Stejnì zkažení zùstali i tehdy, když pøišel na trùn Ludvík XVI., který mìl málo smyslu pro pohlavní vìci a eroticky žil velmi støízlivì. Nic se nezmìnilo, nanejvýš oficiální mravní úroveò spoleènosti klesla za jejího soumraku ještì níže. To je velmi pøirozené, protože ve vladaøi mùže povaha doby nejvýše vyvrcholit, vladaø mùže její úèinky svým pøíkladem zpopularizovat, ale tato povaha doby vzniká sama ze svých politicko-hospodáøských pøedpokladù. Proto to byl za Ludvíka XVI. králùv bratr, hrabì d’Artois, který pokraèoval v tradici Ludvíka XV. a udával tón. Doba, která svùj vzor nenacházela na trùnu, si jej našla vedle trùnu a pokraèovala na osudné dráze, po které se øítila do revoluce. Od stupnì ke stupni, muži i ženy. Typický zpustlík se stal obdivovaným hrdinou dne. Ludvík XVI. provádìl dùkladnì všechny ostatní absolutistické neøesti, pøièemž byl podporován Marií Antoinettou, stejnì jako pøedešlí Ludvíkové Montespanovou nebo Pompadourovou (jejich data viz výše). Liboval si v bláznivé nádheøe, vysával lid, nesmyslnì rozhazoval a úøady zašantroèoval svým oblíbencùm. Marie Antoinetta bývá malom욝áckou logikou brána pod ochranu a stavìna nad døívìjší souložnice, protože její vliv vycházel z legální manželské postele. Jako by tato forma mohla cokoliv na vìci zmìnit! Francouzský lid ji posuzoval mnohem správnìji. Nejoblíbenìjší královninou zábavou bylo, mohla-li v noci se svými dùvìrnými pøáteli vyjet z Versailles a v pøevleèení se úèastnit paøížských bálù a hlavnì maškarních plesù v Opeøe, kde se scházelo vše, co pìstovalo pohlavní bezuzdnost. „Za zvláštì hezké bylo pokládáno, byla-li tu taková maèkanice, až lidé byli polomrtví... Èím vìtší byl nával, tím spokojenìjší byli druhého dne, že byli pøi tom.

Holky, vévodkynì a také královna – všecky skrývalo stejné domino.“ V královninì Trianonu (Velký Trianon ve Versailles) byly poøádány tajné orgie, a ještì výstøednìjší byly venkovské „idyly“ v parku Malého Trianonu (také ve Versailles), kde zábavu øídil hrabì d’Artois, nejvìtší zpustlík doby. Bylo by omylem domnívat se, že tato galantní pohlavní orgie bìsnila jen ve francouzské spoleènosti a že hlavnì zde se rodily erotické prostopášnosti, které vstoupily do historie. Ruský, pruský, anglický, saský, portugalský, španìlský, dánský èi parmský dvùr byly jevištìm takových skandálù, že proti nim byl versailleský dvùr stále ještì pokládán za poslední útoèištì ctnosti. Anglický dvùr Karla II., obnovitele monarchie, pøekonal Versailles pøedevším perverzní hrubostí. Vìrný obraz denního života v královském domì, králových milenek Nelly Gwynové, Lady Castlemainové atd. i dvorních kruhù vylíèil vévoda z Rochesteru ve známé pornografii „Sodoma“, kde je každé slovo a každý nápad holým svinstvem. Tato dvorní spoleènost dávala dokonce provádìt na jevišti zdramatizované pornografie, oslavující pederastii. Uprostøed 18. století byla v Anglii obì pohlaví stejnì oddána pohlavním výstøednostem. V jistém soudobém mravokárném spise èteme: „Co lidi nejvíce naplòuje úžasem a údivem jest nová neøest, zavádìná smìlým zpùsobem krásnými ženami urozenými. Obrátily poøádek vìcí, uèinily z mužù ženy a poèaly velmi spokojenì vydržovati si veøejnì své milence. Že dámy ve stavu manželském a také vdovském dovolí si ještì soukromé potìšení vedlejší, to je svoboda, které užívaly od nepamìtných dob. Že však krasavice, a sice krasavice ve stavu panenském, chovají si muže ve vlastních bytech a veøejnì je navštìvují ve svých ekvipážích, takových výsad naši pøedkové neznali.“ Vedle petites maisons pøišly v Londýnì do módy také „dámské slavnosti“. U kuplíøky Penderquastové byl napøíklad poøádán nahatý bál v nádhernì osvìtleném serailu. „Na tomto plesu objevilo se mnoho krásných a vznešených dam v maskách, jinak však in puris naturalibus (jak je pánbu stvoøil). Vstupné pro pány bylo pìt guinejí. Hudba hrála k tanci a studený bufet poskytoval obèerstvení. Po skonèení tance ztemnil náhle sál, a èetné pohovky napomáhaly pohlavní orgii, která nastala teï.“ Když jednou v podobném pøípadì zakroèila policie, ukázalo se, že polovina hostù je ze vznešených kruhù londýnské spoleènosti a že nejsmìlejší a nejbezuzdnìjší ženy nejsou holky, ale dámy s vévodskými tituly. U nìmeckých dvorù by bylo skuteènì obtížné zjistit, který byl nejprostopášnìjší. Pravidelnì bývá za vejlupek knížecí nìmecké rozmaøilosti pokládán saský August Silný (August II., resp.- Fridrich August I., data viz výše), zároveò polský král, se svými milenkami Aurorou z Königsmarcku, hrabìnkou Coselovou, hrabìnkou Esterlovou, paní von Hoym. Drážïanský a varšavský dvùr pøedstavovaly støediska luxusu a sexu. Ale ani jinde tomu nebylo jinak, pouze formy byly ménì uhlazené. O kasselském dvoru (mìsto Kassel v Hesensku, tehdy lantkrabství, nyní spolk. zemì Hessen) napsal anglický cestoval, že „nedbati citu slušnosti pokládáno bylo tu za nìco pøímo posvátného“. Jiný cestovatel o badendurlachském vévodovi (tehdy Baden-Durlach, od 1803 kurfiøství, od 1806 velkovévodství, dnes souèást spolk. zemì Baden-Württemberg) napsal, že mìl harém, v nìmž bylo sto šedesát „zahradnic“. Velcí i malí potentáti mìli harémy o dvaceti, tøiceti, padesáti, o stu i vìtším poètu oficiálních milenek. V zámeèku Nymphenburku bavorského Karla Alberta (Karel VII. Albert Bavorský, 1697-1746, øímsko-nìm. císaøem 1742) svìdèí dodnes smyslné malby Adriana van der Werffse o tehdejším dvorním životì. Také štut-

gartský dvùr (Sttutgart, tehdy hl. mìsta vévodství Virtemberska, tj. Württemberska, dnes spolk. zemì Baden-Württemberg) byl velmi povìstný svou výstøedností. Ale i zde byly knížecí dvory pouze vyvrcholením volných mravù doby, které byly zejména ve mìstech všeobecné a hlavnì pak tam, kam vnikla nìjaká feudální invaze. Magistr Laukhard (viz výše) si napøíklad stìžuje na prudký pokles mravù v Koblenci (Koblenz v Porýní, tehdy kurfiøství Rýnská Falc, nyní ve spolk. zemi Rýnsko-Falc, Rheinland-Pfalz) v dobì, kdy zde bylo sídlo francouzského bìženectva. Právì proto však, že šlo o zdánlivì prudký pokles, je zjevné, že pùda už byla dávno pøipravena. Laukhard píše: „Také jsem byl svìdkem strašlivé zkázy mravù, kterou bìženci zpùsobili v Nìmecku. Zde v Koblenci, øekl mi jeden poèestný, starý poddùstojník trevírský, není už panny, poèínajíc dvanáctiletými; ti prokletí Francouzi daleko široko všecko tu tak zaneøádili, že je to høích a hanba. Tak tomu bylo také zde; všecky dívky a všecky ponìkud ještì upotøebitelné ženy, dokonce èetné konkubíny staré, byly nesnesitelné samou zamilovaností. Právì naproti klášteru, kde jsem byl na kvartýru, byla vinárna, kde tøi dcery houfnì lákaly Francouze. Jednoho dne jsem také sem zašel s jedním bìžencem: tu sedìly ty tøi domácí nymfy Francouzùm na klínì a s nejvìtším potìšením naslouchaly jejich neèistým øeèem. Brzy poté pøišly ještì jiné holky, a dìly se tu jisté vìci, jaké ani v „Talgfabrik“ a „Traupulle“ (povìstných dvou berlínských bordelech) nebyly spatøeny; odcházely s nimi a vracely se s nimi, jako by se nechumelilo... Vùbec bylo velmi snadno dostati se k tamìjším dámám a mamselím; bezuzdností bìžencù staly se samy bezuzdnými, divoce provozovaly svou drzost a nestoudnost. Kupecká dcerka, myslím to dìvèe od neštovic vedle kostela Barbory, øekla dokonce veøejnì, že panenství prodala za šest karolinù neboli tøicet sedm tolarù jednomu Francouzovi, jiné doznaly stejnì upøímnì, že mìly tolik a tolik milencù mezi Francouzi zároveò. Nikoli, tak zkažené nebyly døíve nìmecké dívky nikdy!“ Podíl církve na tìchto galantních pohlavních orgiích byl znaèný. Šlo však pøedevším o církevní hodnostáøe šlechtického rodu a jistý druh klášterù. U davù drobného duchovenstva nebyla pohlavní výstøednost hromadným zjevem. Dobøe placená církevní místa bývala vždy výsadou šlechty; v galantní dobì to pak byly prebendy, jimiž feudální moc odmìòovala své pøívržence. Tito církevní hodnostáøi mìli tudíž vìtší zájem o dvorskou požitkáøskou filozofii než o Kristovo uèení. K tomu také mìli pøimìøené pøíjmy. Francouzští biskupové a arcibiskupové mìli každý více než 250 000 až 300 000 frankù roènì a tehdejší frank mìl mnohem vìtší hodnotu než pøedváleèný frank; jednotlivá církevní knížata pak byla skuteènými boháèi: štrasburský arcibiskup mìl napøíklad asi 3 miliony frankù roèního pøíjmu. Pokud jde o kláštery, bylo jich ve všech katolických zemích velké množství, hlavnì ženských klášterù, které byly místy bezstarostného života a pohlavní chtivosti. O takových benátských klášterech napsal Casanova: „Hovorny tìchto klášterù a domy kurtizán, které byly ovšem støeženy velikým poètem policejních špiclù, byly jedinými støedisky benátské spoleènosti a na tìchto tak rùzných místech poèínala si se stejnou volností. Hudba, hostiny, galantnosti byly v masopustì stejnì málo zakázány v hovornách klášterních jako v kasinech.“ Jeptišky muranského kláštera (Murano, ostrov u Benátek), který se proslavil Casanovovým líèením, mìly své pøátele a milence, mìly klíèe, které jim veèer umožòovaly tajnì opouštìt kláš-

ter a navštìvovat v Benátkách nejen divadla jiné zábavy, ale i petites maisons svých milencù. Láska a spøádání milostných stykù byly jejich hlavním zamìstnáním. Zkušené jeptišky svádìly novicky; ochotnì konaly kuplíøské služby svým známým a pøátelùm. Byly rafinované milostné umìlkynì, úèastnily se orgií, které také poøádaly. Podobné kláštery byly i ve Francii. Abatyše Luisa Hollandina porodila v jednom francouzském klášteøe udánlivì ètrnáct dìtí, z nichž prý každé mìlo jiného otce. Nikterak se tím netajila, nebo prý mìla ve zvyku se zaklínat: „U tohoto bøicha, které doneslo ètrnáct dìtí!“ Vìtšina klášterù, kde se nìco podobného stávalo, byla institucemi pro potøeby šlechty. Od 16. století se vùbec mìnila povaha mnoha ženských klášterù, které pøestávaly být útoèištìm chudých a stávaly se šlechtickým ústavem, vhodným pro zaopatøení dcer, které zbyly na ocet, a druhorozených synù. Takto spojené zájmy sloužily i jiným potøebám. Byly to i jakási sanatoria pro ty, kteøí se chtìli v klidu zotavit po životì, jenž byl samá slavnost a rozrušující zábava; byly to také útulky pro ty, které galantní život donutil, aby rychle zmizeli na nìjakou dobu ze scény. Vdova mohla jednoroèním pobytem v klášteøe dát veøejnì najevo svùj žal nad ztrátou manžela. Pošpinìné jméno mohlo být kajícím pobytem oèištìno. Už døíve jsme øekli, do kláštera dávali dìti na vychování, když jim doma pøekážely. Èinili to také nepohodlným manželkám a pøíbuzným. Avšak tìmto lidem, pokud byli dospìlí, nechtìli tímto zpùsobem odejmout ony požitky ze života, kterým nejvíce holdovala doba, proto se v tìchto klášterech spojených se støedisky politického a spoleèenského života rozšíøil èilý pohlavní ruch. Bìželo ostatnì jen o další vývoj pomìrù, které zaèaly už v renesanci. Jistì si nesmíme myslet, že v jiných ženských nebo mužských klášterech žili svatým životem podle svých øeholních slibù. Podle novìjších zpráv a žalob by se zdálo, že jádrem vší špatnosti v tomto smìru byli jezuité. Od 18. století až do souèasnosti žije liberální spoleènost pod dojmem stonásobné ozvìny, kterou tehdy vyvolaly všechny skuteèné i domnìlé jezuitské hanebnosti, a která bývá pokládána za poctivé mravní rozhoøèení. Ale jezuité ve skuteènosti nebyli ani horší ani lepší než jiní. Protijezuitské morální rámusení mìlo zcela jiný dùvod, a to hospodáøský. Tento dùvod ostatnì nalezneme témìø vždy za velkým mravním rozhoøèením. Fuchs øíká: „Tovaryšstvo Ježíšovo zabývalo se tehdy v zájmu svého øádu nejen lapáním duší, nýbrž vedle toho a ještì mnohem více výrobou nadhodnoty. Dìlo se tak mnohem ménì metodou podloudného získávání dìdictví, odedávna velmi osvìdèenou, jako spíše zámoøským obchodem, skuteènì reálným a na tehdejší dobu pøímo velkolepým. Jezuité pøedstavovali v 18. století nejmocnìjší mezinárodní obchodní spoleènost; byli, zkrátka øeèeno, jediní, zato však tím nebezpeènìjší konkurenti obchodující buržoazie všech zemí. To je prosté rozøešení hádanky, proè mravní poklesky, vyšlé najevo z jezuitských klášterù, byly vždy líèeny tak èernì, a každá žaloba vzbuzovala ozvìnu mravního rozhoøèení, stále hlasitìji stoupající. Nebo, jak známo, hospodáøský konkurent je nejúèinnìji potírán prostøedky morálního odsuzování.“ Milostné pomùcky. Protože v galantní dobì bylo touhou všech bohatých lidí, aby se stali stroji k provozování pohlavní rozkoše, museli nutnì jít za pøirozené hranice a stroj bylo nutné umìle udržovat v potøebné míøe. Po této stránce se snažila soudobá vìda vyhovìt potøebám požitkáøství. Fantastické milostné nápoje a jiné støedovìké prostøedky byly nahrazeny skuteènými afrodiziaky a kosmetikou. Líèidla a voòavky byly používány nejen všemi m욝anskými vrstvami, ale èasto je

používala i venkovská dìvèata. O voòavkách vznikla nebo – lépe øeèeno – znovu vznikla pomalu celá vìda. Štíhlá, nebo dokonce pøíliš štíhlá, žena si vybírala vùnì silné a dráždivé, jako je pižmo nebo ambra, aby se zdála plnìjší, bujnìjší a žádostivìjší. Plná a bujná žena naopak používala vùni nìžných kvìtin, aby tak sama vypadala nìžnìji a vzdušnìji. Nejprve nosily voòavý sáèek na krku mezi òadry, pak používaly rukavice a silnì navonìné punèochy. Nakonec parfémovaly všechny èásti obleku a zahalovaly se oblakem vonných výparù. Velké peníze byly promrhány za líèidla, pudry a voòavky – tato dráždidla pro muže, jejichž forma nebyla vùbec jemná. Ale pøemrštìné používání voòavek a líèidel mìlo v galantní dobì ještì jeden hlavní úèel: tento vìk elegance byl zároveò dobou ohavné neèistoty. Zevnìjší lesk a rajský dech byly pouhým nátìrem – zapomínali se mýt. Ludvík XIV. si ráno postøikoval pouze oblièej a ruce trochou kolínské vody; to bylo vše, co podnikal pro svou èistotu, proto na deset krokù už páchl tak nesnesitelnì, že mu to Montespanová jednou vyèetla. Složité úèesy vyžadovaly mnoho hodin ke svému provedení, a proto se i vznešené dámy dávaly èesat jednou za týden nebo za ètrnáct dní. Vìtšina m욝aèek nosila stejný úèes po celý mìsíc, ba i déle. Není tedy nic divného, že vlasy tìchto žen se hemžily hmyzem a páchly zatuchlou pomádou. Hygiena úst a zubù byla neznámá; zuby mìli lidé tehdy vìtšinou zkažené a z úst jim ošklivì páchlo. Pro nemírné používání líèidla mìli rovnìž podobný naléhavý dùvod, nebo jim nešlo jen o urèitou pìknou barvu, ale také o zakrytí kùže poïobané od neštovic, které v 18. století postihly více než polovinu všech lidí. Také stopy existujících nebo pøekonaných pohlavních nemocí zakrývali šminkami. Pokud jde o afrodiziaka – o prostøedky, jimiž „mìla býti probuzena spící koèka“, neboli posílena individuální milostná chu, zajímala se galantní doba o rùzné pokrmy, lahùdky a koøení s dráždivým úèinkem. Podle kuchaøských knih z 18. století byly z tohoto hlediska oblíbené hlavnì ryby, želvy, ústøice, raci, humøi, vejce, artièoky, lanýži, celer, kakao, cibule, zázvor, pepø, meruòky, jahody a broskve. Nicménì na otázku, co mùže posílit muže pro milostné dílo, o které bylo èasto diskutováno, dovedli odpovìdìt také rozumnì. V jisté knížce z r. 1775 o tom èteme: „To je taková otázka, na kterou lépe než všichni filosofové a lékaøi spoleènì mohou odpovìdìti ženy ze zkušenosti, a tìch se pøímo dovolávám. Mám-li øíci o tom své mínìní, tu myslím, že to, co hojnì potravy dodává, a tím životní síly zjednává, je také mnohem pùsobivìjší k tomu, oè bìží, než veškero kuchyòské nádobí. Výživná jídla mohou u mužského pohlaví pøi koitu nejvíce prospìti.“ Nebezpeènìjší však byla jedovatá afrodiziaka, hlavnì „španìlské mušky“, hojnì používané v tinkturách pøidávaných do pokrmù nebo nejèastìji ve formì bonbonù. Milenec je používal, aby se mohl vyznamenat zvláštními èiny, èlovìk plachý, aby pøekonal svou depresi, ale hlavnì se k nim uchyloval velký poèet tìch, kteøí byli pøedèasnì oslabeni nemírnými požitky. Rovnìž ve svùdcovské úloze napomáhal tento jed. Ženy nebyly výjimkou: tìchto „milostných pilulek“ užívaly proto, aby mìly v jisté chvíli roztoužené vzezøení nebo øádné porozumìní pro požadavky svého milence. Pompadourová je zaèala používat, když se podle jejích vlastních slov „stala chladnou jako kachna“ a spíše odpuzovala než vábila svého královského milence. Nejrozšíøenìjším dráždidlem však byla flagelace (mrskání).

Víme, že nebyla neznámá ani pøedchozím stoletím, víme, že ve støedovìku propukla hromadnì, jako pomíjející choroba, ale za absolutismu se stala trvalým hromadným jevem, charakteristickým pro tuto historickou epochu. Metla se stala obecnou souèástí erotického inventáøe; nikterak se s ní netajili. Vévoda buckinghamský, anglický vyslanec ve Francii, se jisté dámì právem chlubil, že miloval tøi královny a že byl povinen všechny tøi zpracovávat metlou. V Anglii dosáhla flagelace vùbec nejvìtšího rozšíøení a nejhrubších forem, dokonce zde byla opìvována i básníky. Jinak však byly metly ve všech nevìstincích galantní doby a v lepších nevìstincích dokonce zvláštní „muèírny“. Také v mnoha klášterech po celé Evropì byla flagelace obvyklá. Vedle potøeby vybièovat v èlovìku unavenou pøírodu, aby ještì mohla vyhovìt nezøízeným požadavkùm, pøispíval k rozšíøení flagelace jistì i masochistický a sadistický rys doby (masochismus, sex. záliba v trýznìní vlastní osoby, sadismus, sex. záliba v trýznìní partnera, sadomasochismus spojuje obì tato zamìøení). Žena jako nástroj rozkoše byla posazena na trùn jako všemocná panovnice. Potøebovala však protìjšek v muži pokoøeném co nejhloubìji. Ale ve spoleènosti, jinak zbudované na mužské nadvládì, se toto pokoøení mohlo objevit pouze v perverzní podobì: vladaø se v ložnici pøed svou strong goberness (pøísnou velitelkou, jak zní odborný masochistický výraz; novìji užívaný výraz je domina) stával nezpùsobným dítìtem, které bylo plísnìno metlou, tím více pøitom pokoøováno, že právì z tohoto ponížení mu vznikal nejvyšší erotický požitek. Proto byla flagelace jako souèást galantních pohlavních mravù a erotické dráždidlo oblíbena v každém vìku ve všech vrstvách a stavech, a byla i dùstojnou prùvodkyní absolutismu.

III.

MILOSTNICE A NEVÌSTKY

Žena byla – jak jsme øekli – v galantní dobì všemocnou panovnicí jako nástroj rozkoše, nikoli však jako uvìdomìlá osobnost. Dodejme, že této své erotické všemohoucnosti dovedla náležitì využít a instinktivnì a rychle chápala zásadu absolutismu, že za „lásku“ si lze opatøit majetek, vliv, právo, pøízeò, moc, zkrátka všechno. „Mnohý uèí se nazpamì Platona a Aristotela, ba celý corpus juris (zákoník) a jus canonicum (církevní, kanonické právo), vsává také kvintesenci politiky a z rukávu uèí se sypati historii. Nicménì to všecko není schopno uèiniti z nìho ani kominíka, nýbrž zùstane chud a nepatrný, ponìvadž každý ignorant nastupuje na nejvyšší úøady èestné a nepozná konce svého bohatství, jen, mál-li krásnou ženu bez skrupulí“, ujišuje nás jakýsi mravokárný leták z r. 1720. Tako tomu skuteènì bylo. Láska jako zboží. Víme, že bìhem všech dob mìla „láska“ povahu zboží, byla platebním prostøedkem, za který si lidé vymìòovali vliv, pøízeò, moc atd. Právì proto, že tato povaha zboží není z lásky tak snadno odstranitelná, že lidé si vždy kupovali a kupují a prodávali a prodávají za milostnou pøízeò jisté výhody ve vìtší èi menší míøe, stoudnì nebo nestoudnì, jemnì nebo hrubì – právì proto je rozsah této stránky v lásce mìøítkem, jaké výše dosáhla vnitøní hodnota kultury v urèité dobì. Èím èastìji se smyslný milostný život vybíjí na pokladì vyššího citového a duchovního svazku a èím více zaniká prodejnost lásky, tím vyšší je kulturní hodnota doby. A naopak klesá tím více, èím zøetelnìji a obecnìji vyniká u lásky její povaha zboží. Absolutismus byl z tohoto hlediska nejníže. Kde je „láska“ pøedmìtem požitku, kterého si každý cení nejvíce, tam je také hlavním obchodním artiklem, a žena, jež za svou pøízeò dostává nejvíce, budí také nejvìtší pozornost. Proto byli v galantní dobì milostnice a milenec oficiální veøejnou institucí a lidé jejich prostøednictvím ukazovali celému svìtu, jakou cenu mají nebo kolik mohou zaplatit. A protože galantní manželství bylo manželství výluènì konvenèní, byla to milenka, která vstoupila na trùn, když byla žena jako nástroj rozkoše povýšena na trùn. Milenka byla vyøešením problému galantnosti, a proto ji spoleènost legitimovala. Galantnost bažila po èasté zmìnì a velkém poètu: milostnice mohla být kdykoli vymìnìna a muž jich mohl mít nìkolik zároveò, tak jako žena mohla být zároveò milenkou nìkolika mužù a podle libosti je mìnit. Milenka tedy nebyla u vládnoucích tøíd v opovržení, zato ji však pokládali za svou výsadu a co nejvíce opovrhovali malom욝áckými souložnicemi. To je vše velmi logické pro toho, kdo se drží pøedevším pravé skuteènosti. Vrcholem však byla milenka vladaøe. Vládnoucí kníže byl nemyslitelný bez své milenky, a proto panovníci, kteøí byli k této vìci lhostejní, mìli alespoò zdánlivou milenku, napø. Bedøich I. Pruský (Fridrich Vilém I., viz výše) hrabìnku Kolbe-Wartenbergovou. Na francouzském dvoøe bylo „postavení prohlášené milostnice úplnì rovno veøejnému úøadu. Prohlášená milostnice nemùže býti oddìlena od osoby královy. Jde s ním do všech jeho letních sídel, má služné a ministøi u ní pracují. V pøimìøené a stejnì oficielní poøadí hodnostní jsou zaøazeny všecky ostatní královské souložnice, dames du lit royal (dámy z královského lože).“

Kult milostnic, které – mimochodem øeèeno – byly však jen v jednotlivých pøípadech milenkami v pravém slova smyslu, byl ohromný, hlavnì ovšem kult vladaøských milenek. Montespanová (viz výše), proslulá milostnice Ludvíka XIV., mìla ve Versailles dvacet pokojù v prvním patøe, zatímco královna jich mìla jen jedenáct ve druhém patøe. Bedøich II. Pruský (Fridrich Veliký, viz výše), „osvícený despota“, dal stìny v Sanssouci (král. letohrádek u Postupimi, Potsdam) vyzdobit nejbujnìjšími obrazy své milenky, kterou byla taneènice Barbarina Campanini; nejkrásnìjší sál tohoto zámeèku vìnoval úplnì na její oslavu, kdežto královna byla zcela vylouèena z dvorní spoleènosti a nesmìla se na Sanssouci podívat ani z dálky. Milostnice en titre smìla ve spoleènosti vystupovat jako rovnoprávná s legitimní knìžnou, mìla èestnou strហpøed svým palácem a èasto i èestné dámy. Èestnou úlohou nosit vleèku paní de Montespan byla povìøena hofmistrynì de Noailles; vleèku královny nosilo jen páže. Pøi vyjížïce byla Montespanová doprovázena tìlesnou gardou. V celé øíši, kdekoli se objevila, jí pøinášeli guvernéøi a intendanti za veliké slávy svùj hold, mìsta vysílala deputace. V šestispøežní karose, za kterou jela druhá karosa také tažená šesti koòmi a obsazená jejími èestnými dámami, projíždìla provincie. Pak pøišly vozy se zavazadly, sedm mezkù a dvanáct jezdcù. Zdá se, že jsme v Pérraultovì pohádce. Hrabìnka Esterlová, milenka Augusta Silného (viz výše), byla pøítomna jeho korunovaci za polského krále. „Když byl kníže dostal volební diplom, odcestoval do Krakova, kde byl korunován s královskou nádherou. Hrabìnka Esterlová provázela ho na této cestì. Korunovaèní slavnost jejího milence byla pro ni jakýmsi triumfem. Pøihlížela k celé ceremonii ze zvláštního pokoje, jejž jí zøídili v kostele, a bylo pozorovati, že král, když šel na mši, pohlédl vzhùru ke své milostnici, právì jako by chtìl øíci, že své kadidlo jí pøináší a své srdce obìtuje.“ Ani vladaøi na jiných evropských trùnech neodpírali uznaným milenkám své poklony. Kateøina II. ani Bedøich II. a dokonce ani Marie Terezie nepokládali za nedùstojné poslat roztomilé dopisy paní de Pompadour, milence Ludvíka XV. Podle hrabìte de Tilly (viz výše) navštívil rakouský císaø Josef II. jinou milenku Ludvíka XV., hrabìnku Du Barry (Dubarryovou, viz výše) v Luciennesu. „Byla døíve tak drzá, že se veøejnì prohlásila za nepøítelkyni dauphinky, ba i jako královnu ji urážela. Josef se tváøil, jako by byl na to zapomnìl. Šel ještì dále a uèinil odkvetlé krásce pøi této návštìvì nudnou poklonu, nebo, když úmyslnì nebo nikoli odletìl jí podvazek, zdvihl jej, a když oplývala omluvami, øekl: ‘Není pod dùstojností císaøskou sloužiti gráciím.’“ Když Bedøich IV., dánský král, navštívil Drážïany, „byl každý den oslaven novým divadlem, jehož nádhera a vzácnosti každého udivily. Paní Coselová (tehdejší milostnice Augusta Silného), byla stále nejvznešenìjší pøedmìt pøi tìchto slavnostech; všude bylo vidìti její hesla a devisy, ba oba králové prokázali jí tu èest, že pøi dostizích vzali si její tìlesnou barvu. Nikdy jistì nedostalo se královské milostnici vìtší cti.“ Jako kurfiøt mìl August Silný za milenku sleènu Auroru z Königsmarcku, které holdovala i jeho matka i jeho vlastní manželka. „Kurfiøtova matka, jejíž pøísná ctnost mìla vždy odpor proti každé výstøední lásce, nemohla ani svému synu zazlívati, že má tak roztomilou osobu opravdu rád. Obì kurfiøtové navštìvovaly ji a velmi dùvìrnì s ní jednaly.“ Když anglická hereèka, miss Robinsonová, dáma z harému anglického následníka, pøijela v r. 1781 do Paøíže, uvedla v nadšení celý svìtácký feudální svìt: „Francouzská spoleènost ji pøijala znamenitì. Na její poèest poøádány byly slavnosti a vymýšleny zábavy, jichž úèastnily se i osobnosti nejvíce vynikající. Vévoda de

Chartres, Lauzun, nejsvùdnìjší kavalíøi dvorní, chtìli být pøedstaveni krásné cizince. Vévoda de Chartres, který se do ni po uši zamiloval, uspoøádal na její poèest dostihy na rovinì sablonské. Uèinil ještì více. V zahradách mousseauských, skvostnì osvìtlených, vìnoval jí venkovskou slavnost, benátskou noc; na všechny stromy dal upraviti poèáteèní písmena jejího jména z pestrých lampionù, vìncù a umìlých kvìtin. Miss Robinsonová pøijala pak milostivì vévodu de Chartres mezi své milence, kteøí byli u ní zvláštì oblíbeni pro svùj zpùsob intimního milování.“ Už mnoho bylo napsáno o vládì milostnic na absolutistických dvorech; všude vedla k ohavným pøehmatùm na úèet prostého lidu. Ale rozhoøèuje-li se vìtšina m욝áckých historikù a lidových kronikáøù pøedevším nad faktem, že šlo o prodejné milenky, pøed jejichž rozmary se musely národy klanìt, zapomínají, že na vìci by se bývalo nic nezmìnilo, kdyby se musely národy klanìt jen pøed rozmary vladaøe „z milosti boží“ nebo pøed rozmary jeho legitimní souložnice. Pokud jim jde snad o otázku inteligence, musíme bohužel konstatovat, že ve vìtšinì pøípadù šlo o ženy, které byly celkovì nejen inteligentnìjší než odstrèené manželky, ale mìly i více ducha než jejich velitelé podle jména – evropští absolutistiètí vladaøi. Skuteèná nemravnost vìzela v absolutismu, tj. že se mohla holá individuální libovùle stát všemohoucím zákonem. Pøitom však nesmíme zapomenout na jednu dùležitou vìc. Instituce milenek nebyla oklikou, po níž se galantní doba chtìla z nesnází konvenèního manželství dostat ke skuteèné lásce. Proto také nemùžeme v typické galantní rozkošnici spatøovat obrozenou antickou hetéru. Galantní milenka nebyla uvìdomìlá pøedstavitelka svobodného milostného života, byla spíše pokraèováním a zhoršením prodejného typu, který pøedstavovala renesanèní grande puttana. Od té chvíle, kdy funkce milenky znamenala bohatství a moc pro celé její pøíbuzenstvo, pokládala šlechta za svou výsadu, dodávat vladaøùm tato drahá sousta ze svých øad. A èím více ztrácela šlechta své feudální zamìstnání a stávala se dvorní šlechtou, jakýmsi lepším lokajstvem, tím zuøivìji brojila proti „knížecím kurvám“ z m욝anského rodu. To byl první konkurenèní boj na tomto poli. Ale také v kastì samé zuøila konkurenèní vojna o vladaøskou postel, která by byla nejzábavnìjší, kdyby zároveò nebyla plná zloèinu. Montespanová nabídla travièce Voisinové celý milion liber, dodá-li jí prášek, jímž by mohla odstraòovat všechny své minulé i novì se objevující konkurentky a trvale pøipoutat Ludvíka XIV. ke svým pùvabùm. Tak bojovala proti la Valliére a Fontangeové, ale stejnými prostøedky také vévodkynì d’Angoulçeme, paní de Vitry a vévodkynì de Vivonne, její vlastní švagrová, bojovaly horlivì proti Montespanové. Jiný pøíklad: manželka parlamentního rady, ještì ne tøicetiletá paní de Dreux, velmi líbezná a krásná nìžnou éterickou krásou a celkovým pùvabem, milovala pana de Richelieu tak velice, že jakmile zpozorovala, že dává najevo sebemenší zájem o nìkoho jiného, už pomýšlela na to, aby se této osoby zbavila. Vedle toho otrávila pana Pajota a pana de Varemies a mnoho jiných vèetnì svého milence proto, aby si ušetøila nepøíjemnou roztržku. Pokoušela se také jedem odstranit svého manžela a èarodìjnictvím paní de Richelieu. Všechny tyto podrobnosti byly v Paøíži známé a vznešený svìt se jimi velice bavil. Její manžel byl zahrnován posmìšnými básnìmi, které paní de Sevigné nazývala „nebesky amusentními“. Paní de Dreux byla opravdu pøíliš roztomilá a byla zároveò sestøenicí dvou èlenù Komory, pánù d’Ormessona a de Fortia. Soudci jí tedy dne 27. dubna 1680 dali pouze 1680 tolarù pokuty jako

jediný trest. Pan de Dreux a celá její rodina ji odvedli vítìzoslavnì ze zasedací sínì Komory. Po svém osvobození byla tato mladá žena hýèkána a slavena celou spoleèností. „Bylo jásotu a objímání všech pøíbuzných a známých; pan de Richelieu konal zázraky pøi této pøíležitosti.“ A tato paní de Dreux poté, co opustila krátké vìzení, obnovila svùj styk s kouzelnicemi. S povìstnou èarodìjnicí Jolyovou mìla dostaveníèko v jezuitském kostele a žádala – a také dostala – od ní prášky, aby mohla otrávit nìkoho, kdo „vìnoval pozornost“ panu de Richelieu. Ale tento konkurenèní boj mìl také hlubší politické pozadí, nebyl pouze domácí vojnou knížecích souložnic. Napøíklad vévoda de Choiseul, ministr Ludvíka XV., byl pro Pompadourovou a proti Dubarryové. Ale nikoli proto, že Dubarryová svádìla krále k pustým neøestem, kdežto za Pompadourové vládly u dvora „ušlechtilé zpùsoby“, nýbrž proto, že Pompadourová sloužila parlamentní stranì, kterou zastupoval také Choiseul, kdežto Dubarryová byla dùvìrnicí jezuitù. Podobnì tomu bylo i jindy a jinde. Boj mezi parlamenty, které mìly stále tužší život a mezi královskou ješitností ve Francii se odehrával pøedevším v podobì dùstojné absolutismu. Prostituce za ancien régimu. Tøebaže v galantní dobì mnozí èasto vyslovovali názor, který vyjádøil také Casanova slovy: „Holek v této šastné dobì èlovìk vùbec nepotøebuje, ponìvadž nalétá tolik ochoty u slušných žen,“ pøesto kvetla prostituce náramnì bohatì. Vždy na jedné stranì byl pohlavní požitek neustále pøipravený a dosažitelný hlavní potøebou doby, a na druhé stranì desetitisícùm žen zbýval jen tento osud, protože kromì rodiny nebyla pro ženy možnost jiného pravidelného zamìstnání a rodina byla pro mnohé nedostupná. Data o poètu nevìstek jsou dosud ponìkud kusá. Ve Vídni, v dobì, kdy Marie Terezie (1717-1780, èes. a uher. král. od 1740, císaøovnou od 1745) zavedla nemilosrdnou ‘,Komisi cudnosti“, která každou dopadenou nevìstku barbarsky trestala, èinil poèet obyèejných nevìstek v zaokrouhleném poètu deset tisíc, poèet lepších nevìstek asi ètyøi tisíce. V Paøíži jich prý bylo tøicet až ètyøicet tisíc, v Londýnì kolem roku 1780 padesát tisíc, milostnice se do tohoto poètu ovšem nezahrnují. V jediné londýnské farnosti, v Marybonu, bylo napoèítáno tøináct tisíc holek, z nichž sedmnáct set obývalo zvláštní domy. V Berlínì bylo v poslední ètvrtinì 18. století asi sto trpìných nevìstincù, v nichž bývalo nejménì sedm až devìt dìvèat. Mìla-li tedy ženská prostituce v galantní dobì po nìkterých stránkách jinou úlohu než v renesanci, rozhodnì nebyla ménì rozsáhlá. V malých mìstech a na vesnici se zaèala v 17. století tváønost prostituce úplnì mìnit. V 15. a 16. století zde nikde nechybìl oficiální bordel, nyní se stal všude vzácným. Døíve musely nevìstky nosit zneuctívající znamení na obleku, jakmile šly po ulici, aby je mohl každý na první pohled rozeznat; nyní se musely naopak co nejpoèestnìji šatit, oficiálnì se živit prací svých rukou – šitím, vyšíváním a podobnými vìcmi, a celkovì tedy svou existenci zastírat a zatajovat. Stejnì se tajil i styk s nimi. Vìtšina hostù k nim chodila oklikami a tajnì, pøesto právì na malých mìstech byly nejvíce vyhledávány. Den ze dne musely po setmìní obsloužit deset, dvanáct i více mužù. Bludièky zde nebyly, aby vypomohly. Po malomìstských ulicích smìla oficiálnì chodit jen poèestnost. Jinak tomu ovšem bylo ve velkých mìstech. Ani zde sice nebyla nevìstka už uznávanou zkrášlovatelkou života a slavností jako v renesanci, pøesto však byla na všech zábavách. Potulné holky zaplavovaly tøídy.

Londýn, Paøíž, Øím, Berlín, Vídeò, vùbec hlavní mìsta veøejného života mìla svá korza nevìstek, urèité ulice nebo námìstí, kde se v jistých hodinách nebo po celý den procházely pouze holky. Bývaly to nejkrásnìjší a nejživìjší promenády mìsta: Pod Lipami v Berlínì, Palais Royal v Paøíži, Pøíkopy ve Vídni. V Londýnì bylo od 17. století nejživìjší korzo nevìstek v St. James-Parku. Tato místa byla v 17. a 18. století právì pro tuto svou úlohu mezinárodnì známá; cizinci je neopomíjeli pravidelnì a co nejdøíve navštìvovat. V mnoha mìstech chodily nevìstky vìtšinou po všech ulicích. V Londýnì chodily pùvodnì pouze po City, protože jen zde bylo veèer potøebné svìtlo; když však bylo zavedeno plynové osvìtlení, rozšíøily se po celém mìstì. Podle všech zpráv byl jejich poèet znaèný; jen nesnadno se prodral chodec skupinami, v nichž se zároveò ocital v køížové palbì nabídek a galantních útokù. „Tyto nešastnice oslovují mimojdoucí a nabízejí svou spoleènost buï pro domov nebo v tavernách. V celých skupinách možno je spatøit pøi èekání na zákazníka. Lepší druh tìchto lovkyò mužù, který žije nezávisle, chodívá po ulici, dokud není osloven. Dokonce mnoho vdaných žen bydlících ve vzdálenìjších ètvrtích pøichází na westminsterskou stranu, kde nejsou známé, a provozují zde toto øemeslo buï z lehkomyslnosti, nebo z bídy. S údivem jsem pozoroval osmileté a devítileté dìti, které nabízely svou spoleènost, alespoò pokud to dovedly,“ napsal o Londýnì Archenholtz. Chování nevìstek na ulicích bylo tím smìlejší, èím vìtší byl mezi nimi konkurenèní boj. Do krajností pøehánìly panující módu: vùbec nevycházely bez dekoltáže, a když zaèaly velkým výstøihùm holdovat i „slušné dámy“, chodily prostitutky s òadry úplnì nahými, pokud je mìly alespoò trochu pìkná. Nebo pøes nahá òadra nosily šátek a rozhrnovaly jej, jakmile potkaly muže: „Jak se ti líbím?“ Podobnì smìlé byly i pøi vyhrnování sukní. V r. 1787 naøídilo berlínské policejní øeditelství, že Schuwitzová, nejproslulejší kuplíøka v Berlínì z konce 18. století, „nesmí se objevovati na veøejných místech se svými ženskými v obleku pøíliš galantním“. Velké kuplíøky také vozily po promenádách své holky v nápadných koèárech. V Londýnì a v Paøíži jich byly tucty na každém korzu. Nìkteré lepší prostitutky si na korzo vyjíždìly i v koòských sedlech. Poulièní holky, jejich znaèný poèet i smìlé vystupování zpùsobily, že na promenádách, které pùsobily jako oficiální milostná burza, se vyvinul znaènì volný život. Hlavnì tam, kde bìželo o aleje nebo parkové promenády byly bìžným zjevem a pøíslušný obchod býval dojednáván hned na místì. A také provádìn. Obrostlé lavièky, køoviny a louky tu bývaly zcela zasvìceny poulièní Venuši. V Berlínì to byl Tiergarten a Unter den Linden, jak vypráví kterýsi tehdejší spisek: „Není to již nic nápadného, když èlovìk za letní doby klopýtá o pùl tuctu zvíøat s dvojitými zády.“ Poulièní nevìstky a kuplíøky se svým zbožím dodávaly zvláštní ráz i všem poutím, byly nejvìtším ženským kontingentem lázní, které v 18. století znovu oživovaly, a nejvíce zastoupeny byly v divadlech a pøi lidových velkomìstských zábavách, o nichž se ještì zmíníme. Také vojandy existovaly ještì v dobì absolutismu, ale byly velmi odlišné od lancknechtské renesanèní holky. Jejich hlavní povolání bylo mírové: protože mzda vojákù v mírových dobách byla velmi nepatrná, spojovali se vojáci velmi èasto s holkami a stali se jejich ochránci, byli jimi vydržováni nebo s nimi žili ve spoleèné domácnosti. Tento druh potulné nevìstky byl pokládán za nejnižší. Nevìstky, které táhly s vojskem do pole, sloužily pøedevším dùstojníkùm. Takových dùstojnických holek byly stovky u každého vojska. Ale protože

už nebyly jako ve støedovìku zároveò vojenskými dìlnicemi, ale pouze prodavaèkami lásky, svými nároky a zavazadly jen pohyb vojsk ztìžovaly. V této dobì byl každý vyšší dùstojník doprovázen do pole svou oficiální milenkou, k níž bylo nutné zachovávat veškeré ohledy. Úèast dìtí v prostituci byla v galantních dobách ohromná, zmínka, kterou jsme tu už èetli, není ojedinìlá. Všechny zprávy od domácích i cizích svìdkù hovoøí nejen o polodospìlých dìvèatech oslovujících muže na ulicích, ale také o dìtech v nevìstincích: dvanáctiletých až ètrnáctiletých, i mladších. V Londýnì jich bývalo nejvíc. Zde také byl nevìstinec Charloty Hayesové, povìstný tím, že dodával zájemcùm zelené zboží, tj. dívky pro defloraci. Nezøídka se stávalo, že polodospìlé dívky byly násilím zavleèeny do bordelù nebo ke kuplíøkám, aby tu byly znásilnìny. O berlínských bordelech bylo napsáno: „Mezi tìmito dívkami jsou èasto ètrnáctileté a patnáctileté dìti, jejichž rodièe bydlí ve mìstì a nic o tom nevìdí, nebo které byly nìjakou kuplíøkou tajnì odvleèeny z venkova a nyní z nouze, aby v tom velice drahém mìstì neumøely hladem, jsou nuceny zùstat pøi tomto zpùsobu života.“ Mládež byla ostatnì zastoupena ve znaèné míøe i mezi návštìvníky nevìstincù. Z konce 18. století se dozvídáme o Londýnu, že tamìjší nevìstince navštìvuje roènì aspoò tøicet tisíc hochù ve vìku od 12 do 14 let. V Paøíži a v Berlínì našli chlapce v nevìstincích pøi každé kontrole. Stejnì tomu bylo v italských mìstech, hlavnì v Benátkách, kde zaèínali hoši velmi brzy a byli mezi hosty bordelù èasto jako doma. Nevìstince. Jako velká korza nevìstek, tak také nejkrásnìjší nevìstince náležely k památkám mìsta, které lákaly cizince. V Londýnì, Paøíži, Berlínì byly bordely, které mìly svìtovou povìst. V Londýnì to byl dùm jisté paní Penderquastové, „klášter“ Charlotty Hayesové, „Auroøin chrám“, „Floøin chrám“, „chrám mysteria“; v Paøíži dùm paní Gourdanové, „malé komtesy“, dùm Justiny Parisové, Bonne Maman, hotely Montigny a jiné, v Berlínì hlavnì etablissement madame Schuwitzové. Podnik kuplíøky Justiny Parisové popsal Casanova. Vypravuje: „Hôtel du Roule byl proslulý v celé Paøíži, ale neznal jsem ho ještì. Majitelka zaøídila jej elegantnì a chovala v nìm dvanáct až ètrnáct vybraných nymf; vedle toho mìl tu èlovìk veškero pohodlí, jakého si jen pøáti mohl: dobrou kuchyni, dobré postele, èistotu, samotu v krásných sadech. Mìla znamenitého kuchaøe a výteèná vína. Nazývala se madame Paris, což bylo jistì jméno pøijaté, ale úplnì postaèující. Policie ji chránila, její dùm byl dosti daleko od Paøíže; mohla býti tedy jista, že návštìvníci jejího dobroèinného ústavu jsou lidé, stojící nad støední tøídou. Vnitøní zaøízení bylo pøesnì upraveno a za každou zábavu urèen byl rozumný poplatek: bylo placeno šest frankù za snídani s nymfou, dvanáct frankù za obìd a dvakrát tolik za noc. Shledal jsem, že dùm jest ještì mnohem lepší než jeho povìst, a mìl jsem radost, že jsem nevlezl do nìjakého králièího doupìte. – Vstoupili jsme do fiakru, a Patu pravil ke koèímu: Do Schaionte! Rozumím pane! Po pùlhodinné jízdì zastavil koèár pøed vjezdem, nad nímž bylo lze èísti: Hôtel du Roule. Vrata byla zavøena. Èernoch s velikým knírem vyšel z postranních dveøí a prohlížel si nás s vážnou tváøí. Pokládal nás za slušné lidi, nebo otevøel, a my vstoupili. Jednooká žena, asi padesátiletá, ale dosud jevící stopy bývalé krásy, vyšla k nám, pozdravila nás zdvoøile a ptala se,

chceme-li u ní pojísti. Po naší kladné odpovìdi uvedla nás do pìkného sálu, kde jsme spatøili 14 dívek, vesmìs slièných a stejnì obleèených do mušelínových šatù. Když jsme se objevili, vstaly a udìlaly velmi líbeznou poklonu. Všecky byly asi téhož vìku, nìkteré plavé, jiné èerné nebo hnìdé: pro každý vkus bylo tu nìco. Prohlíželi jsme si je, promluvivše ke každé nìkolik slov, a vybrali jsme si. Obì vyvolené vykøikly radostnì, objaly nás s rozkoší, kterou nováèek byl by mohl pokládati za nìžnost, a zatáhly nás do zahrady, abychom si tu ukrátili chvíli, než nás zavolají ke stolu. Zahrada byla veliká a umìlecky tak založená, že mohla posloužiti lásce nebo, ne-li lásce, aspoò potìšením, která lásku nahrazují. Paní Parisová pravila nám: Nu, pánové, užívejte krásného vzduchu a bezpeènosti v každém smìru; mùj dùm je chrám klidu a zdraví. Kráska, kterou jsem si vybral, mìla cosi podobného Coralinì, a ta okolnost èinila mi ji rozkošnou. Ale uprostøed nejsladšího zamìstnání volali nás ke stolu. Byli jsme velmi dobøe obslouženi a cítili jsme se obìdem posíleni k novým èinùm, když s hodinkami v ruce objevila se jednooká a hlásila, že naše partie je u konce. Potìšení bylo odmìøováno. Øekl jsem slovíèko Patuovi, který nejdøíve pronesl nìkolik filozofických úvah, pak se však obrátil k paní øeditelce a øekl: Objednáváme si porci ještì jednou a odmìnu za ni zdvojnásobíme. Jak si pøejete, pane! Vrátili jsme se do sálu, znova jsme si vybrali a šli na novou procházku. Právì jako poprvé jsme byli vyrušeni pøísnou dochvilností dámy. Ach, to je pøíliš silné, madame! Milý pøíteli, pojïme po tøetí nahoru, po tøetí si vybeøme a zùstaòme tu na noc. To je skvostný plán, jejž z celého srdce podpisuji. A schvaluje madame Paris tento plán? Nemohla bych uèiniti lepší, pánové; je proveden mistrnou rukou. Když jsme byli v sále a znova si vybrali, posmívaly se všecky ostatní tìm, které prý nás nedovedly upoutati. Ty však øekly, aby se nám pomstily, že jsme fòukalové...“ O berlínském podniku paní Schuwitzové existuje nìkolik zpráv. V publikaci „Schattenriss von Berlin“ z r. 1788 èteme: „Madame Schuwitzová. Pod tímto jménem je známa jedna nejlepší kavárnice v Berlínì; ponìvadž je navštìvována nejvznešenìjšími a dokonce knížaty bez inkognita, zaslouží si jistì zvláštního místa v tomto stínovém obrazu. Madame Schuwitzová povznesla se nad nízkou tøídu kuplíøek, vzala k sobì dívky jemnìjšího druhu do domu, který podobá se malé skrýši vil a je vyzdoben skvostným nábytkem a lehátky, a zavedla tu jistý zpùsobný tón. Sama je hovorná slušným a zábavným zpùsobem, netrpí nic, co se zvrhá v hrubost, dbá poøádku a èistoty a jedná se svými strávnicemi uctivì a pøátelsky. Tu a tam napadlo sprostým, by bohatým m욝ákùm, aby se obveselili v jejím domì, ale byli tak odstrašeni cenami neobyèejnì vysokými, za nìž dává obèerstvení, že se už nevrátili. Nic sprostého není v jejím plánu, spíše lidé jemných zpùsobù, vznešení cizinci a zvláštì Anglièané. Dospìla tak daleko, že má vlastní ekvipáž, koèár se svým monogramem, koèího a sluhu ve skvostné livreji, vrátného a vlastní lóži v Komedii, a jen pletichy a závist zpùsobily, že luza div nepodnikla útok na její dùm, takže se rozhodla, nedávati najevo veliké nádhery aspoò pøed oèima obecenstva. Nelze ji pomlouvati, že vzbuzuje veøejné pohoršení. Ptáèkové, které oškubává, odletí vìtšinou a zanechají jen trochu peøí. Po této stránce není ta žena žádné zlo ve velikém mìstì sídelním.“ Magistr Laukhard (viz výše), který v Berlínì vojákoval, o tomto podniku vypravuje z doslechu, protože jako vojáèek nemohl pøece navštívit Schuwitzovou: „V Berlínì je dùm této makrely velmi známý a, kdo jde po Friedrichstrasse s cizincem a pøijde k tomuto pìknému domeèku, øíká: ‘Hleïte, to je dùm madame Schuwitzo-

vé.’ Ve všech vznešených i nižších spoleènostech je o madame Schuwitzové hovoøeno, a Berlíòané se chlubí, že dokonce jistý vévoda, který za svého prvního pobytu v Berlínì z tohoto veselého domu se témìø nedostal, doznal, že ani v Londýnì nenašel tak dobrý hostinec tohoto druhu. Tato dáma stará prý se skuteènì stále o dobré zboží, tj. dívky štíhlého vzrùstu a pùvabných rysù, jimž pak pomáhá ještì líèidlem, tímto dùležitým pøípravkem všech prodajných dívek. Pøijme-li Schuwitzová takovou osobu, dá jí neuèiti se na pamì pìkným místùm z cituplných románù, básní a her, vycvièí ji v poklonách a šòoøení, a ochotná dívka nebo-li kurva je hotova. U madame Lindemannové a na nìkolika jiných vznešených místech je tomu témìø stejnì, aè Schuwitzová je prý vždycky na koni.“ Nevìstinec býval ostatnì i ve vojenském táboøe. Týž magistr Laukhard podotýká ve svém vylíèení obležení Mohuèe pruským vojskem v r. 1793: „U našeho pluku byl øádný hostinec s nevìstkami, to znamená øádný stan bordelový, kde byly ètyøi nevìstky, které, aby mìly pøece záminku, nalévaly kávu a pak byly každému po vùli. Ocenily se také, a Lízinka, nejhezèí, stála 45 krejcarù, Hanka 24 krejcary, Barborka 12 krejcarù, stará Kateøina 8 krejcarù.“ Ve všech velkomìstských bordelových ètvrtích byly v oknech obyèejných nevìstincù pøedvádìny velmi kluzké scény, nehledì na to, že vìtšinou polonahé holky lákaly kolemjdoucí muže, pøièemž vyzývavì stály v oknech a hrubì gestikulovaly. Tak se stalo, že se slušná žena už nemohla ukazovat v oknì. Pozdìji rùzná naøízení bordelùm pøedepisovala rolety a okenice. Také na ulicích pøed vulgárními nevìstinci, hlavnì ovšem veèer, bývalo velmi hluèno, scházelo se zde mnoho divákù a mnoho nejrùznìjších darebákù, kteøí zde tropili docela hanebné vìci. „Dìvky, penìzokazové, lupièi, falešní hráèi, zlodìji, kteøí jako netopýøi a sovy plíží se ve dne tmavými doupaty a koøalnami, vylézají v noci, hledajíce pøíležitost k provádìní darebných plánù.“ Život v lidovém nevìstinci dobøe vylíèil opìt magistr Laukhard, který byl dokonce nìkolik dní v bordelu ubytován jako voják: „Prùmìrnì jsou tyto dívky nestoudné žáby, které nevìdí nic o slušnosti a jemnosti. Nestoudnými slovy provázejí všecky své øeèi a hanebnými posunky jen ještì frivolnìjší èiní zvíøecí chlípnost. Pøi tom dovedou dokonce chlastat koøalku jako pacholci. Pøijde-li nìkdo do takového domu, chopí se ho hned ta nejbližší, nazývá ho „hošíèkem“, tyká mu a hned ho vyzývá, aby objednal víno, èokoládu, kávu, koøalku a koláèe; a to vše je v tìchto domech ještì jednou tak špatné jako jinde a pøece ještì jednou tak drahé. Nyní bìží o to, zda zadržený mosjé je tak galantní, že nymfì vyhoví nebo nikoli. Vyhovíli, zùstane dívka u nìho, hladí mu tváøe, oslovuje ho líbeznì, dokud objednané nesní nebo nìkdo jiný nevyzve ji k vážnìjšímu obchodu. Jinak stvoøeníèko to se ihned odpoutá a hledá si ochotnìjší spoleènost. A tímto zpùsobem lze dosíci toho, že èlovìk mùže sedìti v nevìstinci zcela nerušenì, kouøiti svou dýmku a pozorovati divadlo, aniž je nucen holdovati nízké rozkoši a platiti za více, než co sám požije.“ Na jiném místì Laukhard dodává: „V Berlínì není vùbec považováno za neslušné nebo ostudné choditi do nevìstincù. Mnozí, dokonce vážení manželové, pøicházejí sem, a ani jejich manželky jim to nemají za zlé. Vìdí, že každý desátý jde sem ze zvìdavosti a pro zábavu.“ V nevìstinci pro lepší m욝áky byl stejný systém, jen jeho forma byla pøísnìjší a ménì hluèná. „Jedna žena má ustaviènì hlídku u okna a èíhá, k èemuž ihned sejdou se všecky ostatní, pokud nemají už návštìvy. Celkem je tu všecko drahé a elegantní. Madame, v jejímž domì dívky jsou, pøijme tì velice zdvoøile, zavede tì

do pokoje mile zahøátého a pøi tom svrchovanì èistého, v nìmž jest pohovka a malá postel. Èistì obleèená a pìknì uèesaná žena nebo také nìkolik žen objeví se tu pro tvou spoleènost, a nyní zeptá se madame, strojíc se k odchodu, èím tì mùže pohostiti. Žádᚠtøeba láhev vína. Dobrá: hned ti bude pøineseno. Co stojí? Tolar. Nìjaké peèivo k tomu: 8 grošù. Nyní požertuješ si na pohovce se svou donou; ale náhle dostane to milé dítì bolení hlavy. A... zùstaneš tu pøece na noc! – pøièemž ovine tì paží a vlepí ti na tváø nejohnivìjší hubièku. Chceš-li pohár lásky, jejž ke rtùm jsi pøiložil, nyní zcela dopíti a v noci tu zùstati, tím lépe pro dívku. Zavolá ještì jednou: Madame, šálek èokolády! – A pøi tom šeptá jí do ucha: Ten pán zùstane. Madame pošle sem èokoládu po sluhovi. Co stojí? Šestnáct grošù. Dobrá. Teï pøijde posluhovaèka, pøinese zouvák, noèní èepièku, trepky, ruèník a dvì konve vody, upozorní, že je k službám, zavøe dveøe a pøeje ti pøíjemnou noc.“ Jemné formy, kterých bylo zevnì dbáno ve vznešených nevìstincích, však nebránily tomu, aby se také v tìchto „chrámech lásky“ nedìly všechny neøesti a perverznosti galantního milkování. Tyto obchodní domy lásky byly zásobeny krásnými ženami všech národù a každého vìku, od nevìdomého dítìte až po pøezrálou ženu. Byly zde poøádány pikantní veèeøe, pøi nichž obsluhovala nahá dìvèata, byly zde „muèírny“, kde byly konány plesy nahých, hromadné orgie a erotická divadla. Podle úsudku vrstevníkù byl nejnádhernìjším nevìstincem na svìtì De Fountein (Fontána) v Amsterodamu, což byla velká budova s restaurací, slavnostním sálem, soukromými pokoji, kavárnou a kuleèníkovou místností na støeše budovy, kde biliár hrály úplnì nahé dívky. Láznì, taneèní sály a kavárny. Vedle oficiálních nevìstincù však mìla každá zemì ještì nepøímé, maskované druhy nevìstincù. Ve Švýcarsku to byl jistý druh lázní; také v Londýnì to byly bagnios, pøi nichž byla lázeò vedlejší záležitostí. Archenholtz (viz výše) o nich øíká: „V Londýnì jest zvláštní druh domù nazývaných bagnios, které mají býti vlastnì láznìmi; jejich pravý úèel jest však, aby osobám obého pohlaví poskytovaly pøíležitost k potìšení. Tyto domy jsou skvostné, ba nìkdy knížecky zaøízené. Všecko, co mùže smysly drážditi, buï zde jest nebo mùže býti opatøeno. Dívky tu nikdy nebydlí, nýbrž na požádání jsou v nosítkách dodány. Proto i ty, které skuteènì zpùsoby, oblekem a pùvaby se vyznamenávají, posílají sem sta svých adres, aby se doporuèily. Dívka, která je sem dopravena a nezalíbí se, nedostane žádného daru, nýbrž jen nosítka jsou zaplacena. Anglièané zachovávají svou vážnou povahu i pøi svých zábavách, proto také obchod v takovém domì je provozován veskrze vážnì a slušnì. Každý hømot a hluk je vylouèen; neuslyšíš hlasitého kroku, ponìvadž všecky kouty jsou vyloženy tapetami i na podlaze, a èetní dozorci mluví spolu ustaviènì tiše. Staøí lidé a enervované osoby obslouženy jsou tu také na požádání metlami, k èemuž je všecko zaøízeno. Z formálních dùvodù jsou v každém bagniu také koupele, kterých jest však zøídka používáno. Tyto zábavy jsou velmi drahé, pøes to však jsou èetné domy tohoto druhu každé noci plny.“ Podobnou úlohu mìly v 18. století taneèní sály, které byly navštìvovány potulnými holkami i dívkami v pøímých službách majitele sálu. Na poèátku 18. století vznikly hlavnì v Sasku, první kavárny se ženskou obsluhou, které mìly brzy nejhorší povìst. Rovnìž èetné hostince ve všech zemích sloužily veøejnì prostituèním úèelùm. Archenholtz píše: „Hospodský z taverny v Drury Lane vydává roènì tištìný seznam dívek rozkoše, které navštìvují jeho dùm nebo jinak jsou mu známy.

Tato knížka má titul »Hari’s List of Coventgarden Ladies«. Jsou v ní popsána jejich jména, tváø, postava, zpùsoby, talenty atd., nicménì èasto stranicky. Každého roku tiskne se toho 8 000 výtiskù, o nìž se lidé rvou.“ Jiný vrstevník píše o podobné londýnské tavernì: „Když spoleènost mladých mužù popila øádnì v tavernì, vešel èíšník, aby ctìným hostùm oznámil, že ètvero nebo patero krásných žen zastavilo se pøede dveømi a ptalo se po ctìných pánech a zanechalo vzkaz, že se opìt pøihlásí, naèež hostinský ihned dal rozkaz, aby mu bylo oznámeno, až ty neb ony dámy opìt tu budou, a byly pak sem pøivedeny. Ale právì tyto ženy mìly své stanovištì v tavernì a èekaly všecky v malém pokojíku, do nìhož byly namaèkány jako ovce v Smithfieldu, aby pak byly pøedpuštìny. To je noèní povolání tìchto nešastných žen. A ponìvadž tyto jsou poèítány k nejlepším, jaký jest asi život tìch nejhorších!“ Že kromì normálního bordelového vydírání bylo v hlavnì lidových nevìstincích provozováno i pøímo zlodìjství a klasické vydírání, je nasnadì. Také falešné hry zde byly denní zábavou pro jedny a denním výdìlkem pro druhé. Kuplíøství. Velký rozmach prostituce v dobì absolutismu však zplodil i velkou armádu øemeslných kuplíøù a kuplíøek. O Berlínì pamìtník napsal: „Kuplíøù jest legion, nebo dívky jsou v Berlínì svrchovanì dùležitým odvìtvím obchodním. Není to také za nic jiného pokládáno. Proto je toto øemeslo jako v celých budovách k tomu zaøízených, tak také u jednotlivých osob s takovým úspìchem provozováno, jako obvyklá práce zruèného manufakturisty, totiž mechanicky a beze všeho vìdomí.“ Ale z tisícù lidí se také stávali pøíležitostní kuplíøi, protože jim jejich povolání k tomu poskytovalo pøíležitost a výnosnost kuplíøství je lákala. Když se napøíklad v Paøíži v 17. století objevily nájemné povozy, staly se velmi rychle pomocníkem galantnosti. I ti, kteøí mìli své konì a svùj povoz, rádi použili služeb neznámého koèího, když se chtìli rychle dostat na dostaveníèko. Takovými povozy se nechávali také vozit na veøejná i tajná místa orgií, a koneènì i vùz se stal pøímým, pøíležitostným místem pro milování. Casanova mnohokrát využil ve voze pøíznì dámy. Také ostatní svìtáci o tom hovoøí ve svých memoárech. Tak se stal koèí zcela bezdìènì kuplíøem a už v 17. století byl také každý koèí za tohoto kuplíøe pokládán a znal i všechna místa pohlavních výstøedností. Podobným zjevem byl kadeøník. V dobì, kdy témìø nikdo nemohl být bez kadeøníka, se stal tento stálý host ve všech pøíbytcích rovnìž zcela pøirozenì nejlepším zprostøedkovatelem dùvìrných stykù. O tom se dozvídáme v jisté soudobé francouzské knížce: „Od kadeøníka urèité dámy doví se èlovìk nejsnadnìji vše bližší a spolehlivìjší o jejích skuteèných vnadách, nebo má nejvhodnìjší pøíležitost si opatøiti pøesnou jejich znalost. To ví také každá žena; každá ví, že kadeøník nejrychleji roznese slávu jejích vnad, a proto hezká žena se nejménì ostýchá pøed kadeøníkem. Jistá mladá dáma chtìla si zahaliti šátkem svá òadra, dosti obnažená, když byl hlášen její kadeøník. Pøítomná pøítelkynì napomenula ji však tìmito slovy: ‘Ale, dìátko, v jaké nebezpeèí se vydáváte! Proè chcete u svých pøátel vzbuditi podezøení, že vaše vnady dají šastnému ménì, než slibují? Svého kadeøníka klame èlovìk jen tehdy, má-li k tomu dùvod. Kadeøník poví nám bližší o pomìru manželù, má-li nìkdo tøetí manželèinu pøízeò nebo jaké má nadìje, kadeøník mùže roznášeti chválu atd. Stejné výhody poskytuje ženì, která se chce nìco bližšího dovìdìti o tom, který se jí dvoøí. Kadeøník øekne jí nejdøíve, tráví-li noci doma, dostává-li galantní návštìvy, má-li styky se svou hospodyní, pìstuje-li milostnou korespondenci a mnoho podobného.’“

Avšak kadeøníkova úloha byla nìkdy ještì vìtší, nebo jinde èteme: „Je obecnì známo, že ke svému kadeøníku mùže èlovìk pøijíti se všemožnými potøebami. Znají pøece mìsto, všecky novinky mìstské a postranní cestièky... Když zamilovaným dojde rozum, je tu monsieur Jean, rychlonohý parukáø, který vždycky si ví rady. A nemùže-li madame, napolo hotová se životem, už upoutati jiného cicisbea, pak se uchýlí ke svému vlásenkáøi. A to zcela prostì. Dáma jest ještì v negližé, pan manžel už u svých obchodù, kadeøník je tu, pln dobrých zpùsobù a obratnosti, a ïábla uèeše v pekle, vynese-li mu to o tolar více. Oba se sbližují. Dáma má zamilované dírky u nosu, zavadí náhodou rukou o jeho hodinkový øetízek, pohraje si dokonce s jeho pøívìskem, nu a kadeøník? Rovnìž náhodou dá vlasové jehlici zapadnouti do jejích òader, dýšících láskou, a zase ji vytáhne. Tak trvá pøedehra nìkolik dní, až koneènì...“ Další pøíležitostné, nicménì notorické kuplíøské služby konaly obchodnice s galanterním zbožím, vìštci a vìštkynì, a pak domovníci, k nimž støední stavy dávaly své nymfy k ubytování a na stravu. Kuplíøi velkého slohu byli také zprostøedkovatelé míst, s jejichž povoláním byl pøímo spojen obchod s dìvèaty. Archenholtz píše: „Pøedevším mají nièemné kuplíøky spadeno na venkovské povozy, které dennì v poètu tak velikém pøijíždìjí do Londýna ze všech provincií a témìø vždy pøivážejí dívky z venkova. Takové stvoøení ubohé má radost, když na místì tak hluèném, kde nezná smìru ani cesty, najde ihned po pøíjezdu osobu, která se mu pøátelsky nabízí a mateøsky se o nì stará z vybásnìné náklonnosti.“ Tyto dívky, které se jednou ocitly v rukou bordeláøù, byly zcela bezmocné, nebo se o nì nikdo nestaral a jejich nevìdomost jim nemohla pomoci. To se dìlo hlavnì v Londýnì a Paøíži. Ostatnì pøíležitostnými kupíøi byli tehdy i mnozí svìtáci i bohatí lidé. Casanova nebyl výjimkou. Zašantroèil tøináctiletou krásku O’Morphi Ludvíku XV. Pøi malém flirtu, který provádìl s tímto dítìtem, ho uvedla jeho nezralá krása do takového nadšení, že se mu zdála být hodna „královského sousta“. Malièkou nechal vymalovat obratným malíøem v rouše Evinì a poloze, která vyhovovala zvláštnímu královu vkusu a vpašoval obraz do rukou pana de St. Quintin, obecnì známého králova kuplíøe. Tato vìc se zcela povedla. Prostituci využívaly v galantní dobì všechny tøídy bez výjimky. Pro majetné a vládnoucí tøídy to byla instituce, která jim umožòovala vyhovovat chvilkovým rozmarùm, pro malom욝áctvo a proletariát (autor používá tohoto termínu ve smyslu své doby, kde by mohl vést k nedorozumìní, je dále nahrazován výrazem dìlnictvo a ponecháván v citacích) to bylo pøedevším zøejmé východisko z nouze a náhražka lásky. Proto byla také prostituce m욝áctvem a proletariátem využívána èastìji, než bohatými lidmi. Potírání prostituce se ovšem provádìlo zcela nevhodnými prostøedky: jednak hromadným varováním v podobì hrùzostrašného líèení jejího nebezpeèí, hlavnì pro kapsu zákazníkù. Prakticky potírána byla magdalenskými domy, násilným dodáváním nemocných dìvèat do jistých nemocnic a hlavnì vypovídáním. Systematický boj proti pohlavní nemravnosti, který však vrcholil v boji proti veøejné holce, byl veden v Rakousku za Marie Terezie. Ustanovila stálou mravnostní komisi, o jejímž názvu „Komise cudnosti“ jsme se tu už zmínili. Tato komise se stala spíše povìstnou než proslulou. Dìvèata mìla být vedena k poèestnosti drastickými tresty: byly jim støíhány vlasy, byla dávána do želez, musela zametat

ulice nebo tlaèit káry. Pokud jde o muže, byl s ní každý svobodný oddán na místì; byl-li ženatý, hrozila mu žaloba pro cizoložství. Tím ovšem prostituce neubylo, pouze se stala tajnìjší. Z holky se oficiálnì stávala služka nebo hospodynì. Za to pøibývalo vyhánìní plodù a vraždìní nemluvòat, nebo každá svobodná matka byla obvinìna z nemravnosti a ohrožena zneuctívajícím trestem. Pomìr policie k prostituci byl èistì represivní. Jako neexistuje vìèná mravnost, která by se nezávisle na prostotu a èasu vznášela nad vìcmi, tak ani policie není uniformovaný strážce takového vìèného a vysokého mravního ideálu, ale mocenským nástrojem. Policie tedy spíše podporovala než brzdila toto rozsáhle øemeslo, aniž ovšem pøitom mìla prostitutka nìjaká skuteèná práva, kromì Anglie. Policie byla zvláštì pohotová, pokud šlo o to, aby byl mocný zákazník co nejkratší cestou zbaven nežádoucí dívky rozkoše. A naopak dovedla nestoudnì ocejchovat dívku skuteènì slušnou jako nevìstku, šlo-li o to, aby byla vehnána do objetí mocného pána. Tak se naprostá shovívavost v jednom pøípadì družila k opovržení všemi lidskými právy v jiných pøípadech, protože pak mìla policie ve svém seznamu napøíklad v Paøíži každou jen trochu podezøelou ženu, tyto ženy jí byly vydány na milost a nemilost a byly tedy ochotné ke všemu, o co je policie požádala. Tak se stala nevìstka spojencem policie. Špehovala své zákazníky a podávala o nich zprávy. To byla jedna cesta, kterou policie vnikala do soukromých a dùvìrných záležitostí a mìla tak v rukou mnohé osoby ze všech tøíd. Venerické choroby. V 18. století se také veøejné dívky staly hlavními nositelkami syfilidy a ostatních pohlavních chorob. Syfilis, která se po celé pøedchozí století objevovala v Evropì spíše v mírném rozsahu, se nyní po této pevninì rozlila novou obrovskou vlnou, nikoli náhodnou, ale v dùsledku životních zpùsobù. Zpoèátku ji nazývali „trnem na rùži“, ale brzy poznali její hroznou povahu. Blízké styky malom욝anstva a chudiny s nevìstkou rozšíøily tento jed do širokých lidových vrstev. Podle rakouských autorù se prý ve Vídni ve druhé polovinì 18. století vyskytovalo v nìkterých letech až 12 000 nemocných syfilidou a mezi veøejnými dìvèaty, která byla policií zatèena bìhem masopustu, bylo témìø vždy pìt šestin syfilitických. Syfilis také velmi zuøila na nìmeckých univerzitách, a je zajímavé, že velká vìtšina nakažených studentù byli právì teologové, uèitelé a synkové kazatelù, bývalí chovanci „sirotèince“ v Halle (univ. mìsto ve vých. Nìmecku) nebo vùbec takoví, kteøí byli pro univerzitu vychováváni. Nejhorší povìst však hlavnì u cizincù mìl – pokud jde o syfilidu – Londýn, protože jeho svìtový obchod od zaèátku 17. století napomáhal k nesmírnému rozšíøení pohlavních nemocí. Ale ani vládnoucí tøídy nebyly syfilidy ušetøeny. Naopak, rodiny zde byly snad ještì více touto chorobou prolezlé než v m욝áctvu. Muž dostal tento „galantní dáreèek“ od nevìstky nebo taneènice, brzy jej pøenesl na nìkterou dámu ze spoleènosti a pøedevším na svou milenku, èímž však jeho pou nebyla ještì skonèena. „Muži pøenášeli ji na své ženy, ženy na své manžely nebo dokonce na své dìti, dìti na kojné, a kojné zase na vlastní dìti.“ Nejeden galantní „proutník“, o jehož pøízeò se vznešené dámy rvaly, pøenášel syfilidu dùm od domu. Témìø celá bourbonská a orleánská rodina a skoro veškerá francouzská dvorní šlechta byly postiženy pohlavními nemocemi po urèitou dobu nebo i stále. V Paøíži mìla syfilidu vìtšina taneènic a hereèek. Slavné taneènice Camargo a Guimardová

ji darovaly svým ctitelùm, mezi nimiž bylo i nìkolik knížat a vévodù. Podle paøížských policejních zpráv lze zjistit napøíklad tento pochod syfilidy: Jakýsi pan de la Borde ji dostal od jakési holky z nevìstince, sám jí obšastnil taneènici Guimardovou, od níž to kromì jiných pøátel dostal také kníže de Soubise. Ten ji pøedal své milence, komtese de l’Hopital. Kdo byl dalším podarovaným, není už známo. Vévodkynì Alžbìta Charlotta, která se sama nakazila od svého manžela, psala: „Dechantová, taneènice z Opery, dala knížeti Bedøichu Karlu Virtemberskému v Paøíži dáreèek, jímž umøel.“ Vévoda Karel Alexandr Virtemberský, sám nakažený nìkterou taneènicí, kterou si opatøil za pomoci kuplíøe, infikoval celý svùj harém z taneènic dvorního štutgartského divadla, tzv. modøe obuté, protože právo nosit modré støevíce jako vnìjší vyznamenání mìly jen dámy, které byly hodny vévodovy pøíznì. Po Francouzské revoluci se objevila pravá epidemie syfilidy všude, kam se uchýlili francouzští bìženci, což nejlépe svìdèí o tom, jak byla syfilis rozšíøena mezi francouzskou šlechtou. Laukhard o tom vypravuje toto: „Jako v Koblenci provedli to bìženci na každém místì, kam pøišli. Celý proud Rýna od Basileje ke Kolínu byl tímto vyvrhelem lidského rodu otráven a zamoøen, a stopy hrùzné zkázy mravù budou v onìch nešastných krajinách ještì dlouho strašiti. Nièemná nemoc, kterou v Porýní už nazývají „emigrantskou galantností“, jest obecná a všecky stavy jsou jí nakaženy. I kdyby byl každý vystìhovalý Francouz pøinesl do Nìmecka celé bedny zlata, nebyla by to ani malá náhrada za bídu, do které uvrhli naše nìmecké ženy a skrze nì tak velikou èást naší vilné mládeže. Jdìte jen za Rýn a tažte se a užasnete a zdìsíte se nad odpovìdnostmi.“ Když pak vládnoucí tøída poznala, že nikdo neprovádí milostné služby, aniž je døíve èi pozdìji ranìn jedovatou støelou, uèinila z galantní nouze galantní ctnost a známky syfilidy se staly obrazem pravé vznešenosti. Tak dovršil absolutismus svou životní filozofii.

IV.

ŽENA

A

GALANTNÍ

ZÁBAVY

Skuteènì se v milostném životì radovat, znamená – jako v životì vùbec – uvolnit se pro tìlesný i duševní pohyb od všech pøekážek, tøeba až k opojení; povznést se nad všední den spoutaný povinnostmi, starostmi, nevlídnými øády a tíživou stránkou civilizace a vrátit si pocit lehkosti, odvahy a nespoutanosti: pøi tom se zdá, že mᚠv moci svùj osud a tvá energie vzrùstá. Takové radosti ze života nemohl absolutismus potøebovat: volný pohyb v davech, vzrùst jednotlivé i hromadné energie pro nìj byly nebezpeèné, a proto je potlaèoval a tím znemožòoval pravou radost už v jejím zárodku. Proto rùzné zábavy bìhem ancien régimu pøedstavovaly pouze snahu „vybouøit se“ a lidé, kteøí se jimi opojovali, aby zapomnìli na krutou skuteènost, pøitom nièili ještì více svou energii a uèili se muka všední existence vidìt v rùžovìjším svìtle. Protože pak tento klam v absolutismu potøebovali stále, snažili si pro nìj zajistit stálou a èastou pøíležitost. Hostince a lázeòský život. Z toho dùvodu, a pak i proto, že styk, frekvence a provoz stále vzrùstaly a potøebovaly pevná místa, na nichž by se mohli lidé setkávat, vznikl hostinec, který byl zcela odlišný od starého herberku a mnohem širší povahy, než bývala cechovní pivnice. Vznikl zkrátka jako neutrální shromaždištì rùzných vrstev a skupin jedné spoleèenské tøídy. Vývoj hostince byl nejrychlejší ve støední a severní Evropì, protože zde podnebí zahánìlo lidi rychleji ze silnice. Ženy nebyly v hostincích bìhem ancien régimu vzácné, hlavnì pokud šlo o pitky. Už v 17. století pily ženy velmi èasto. „U nás Nìmcù... schází se v hostincích a šenkovnách témìø více ženských než poèestných mužù,“ stìžoval si Abraham a Santa Clara (viz výše). Ale pijáctví nekvetlo jen u žen ze spodních lidových vrstev. Univerzitní úøady musely dokonce kárat dcery a ženy profesorù, protože se u nich vyskytovaly kromì cizoložství, nemanželských tìhotenství a vyhánìní plodù také hrubé pijácké mravy. O dvoøe Ludvíka XIV. pak vévodkynì Alžbìta Charlotta zaznamenala: „Chlast je velmi obecný u žen tady ve Francii, a paní de Mazarin zanechala dceru, která to také mistrnì dovede, markýzu de Richelieu.“ Pohlavní stránka se v hostincích projevovala zcela okázale, jak to bylo ostatnì pøirozené právì zde, v sousedství alkoholu a v galantní dobì. Mravokární kazatelé si stìžovali, že „... zde slyší ženy jen necudnosti. Muži èiní vše, aby dali najevo své choutky, žádné slovo jim není dost dùrazné, ale ženy k tomu samy muže dráždí tajným i veøejným souhlasem. O nièem neslyší tak rády jako o potìšení, které by prý jejich láska poskytla, a o vnadách, které lze u nich prý zcela jistì nalézt. Odvážíli se potom nìkterý muž pøi vhodné pøíležitosti smìlého hmatu do šnìrovaèky nebo hodnì nad kolena, chovají se stydlivì jen tehdy, když se to dìje pøíliš neomalenì. Jinak mu dìkují pokradmým chichotem nebo nìžnými pohledy. Když se vracejí z hostince domù, mnohá dìveèka ztrácí svùj vìneèek, nebo muž zamžený vínem svou domácí èest. Protože je-li muž opilý, nabídne se pøítel, že ho dovede domù, a muž se nedostane tak snadno do postele, protože žena se vzdá posledního studu v náruèí pøítele, který byl ochotný jedinì z tohoto dùvodu...“ Hostince jako støediska spoleèenského družného života zatlaèily jeho døívìjší formy, hlavnì koupelny a pøástevny. Hromadný lázeòský život náhle ustal, jak

víme, po rozmachu syfilidy a obecného zbídaèení; co z toho bylo pozdìji obnoveno, to se vìtšinou zvrhlo v bordelové podniky. Zato v 18. století kvetla léèebná lázeòská místa. Byly to hlavnì skuteèné láznì, které byly zároveò støediskem malom욝áckého pobožnùstkáøství, vyplývajícího ze stísnìných pomìrù, ve kterých tyto nevalnì majetné vrstvy v té dobì žily: koupaly se zde za zpìvu náboženských písní, ale ani pozemská láska odtud nebyla vyhnána. Pro panstvo pak – stejnì jako v renesanci – existovaly módní láznì, kde byly všechny druhy galantností hlavním zamìstnáním hostù. Lidové zábavy, trhy a pouti. Ráz lidových zábav byl nejzøetelnìjší pøi rodinných slavnostech, rùzných veselicích a obyèejích. Drsné renesanèní zvyky se pøi nich v 17. a 18. století zmìnily jen velmi málo, pouze v lepších kruzích byla naivní erotická hrubost nahrazena chlípnou smyslností. Pøedevším svatba byla vítanou pøíležitostí k tomu, aby si mohli øádnì „zasviòaèit“, zejména druhý den pøi svatebních dozvucích, kdy naslouchali mnohým žertovným rýmovaèkám plným kluzkých vtipù. U malom욝ákù byla tu a tam až do nedávné doby oblíbena noèní nádoba jako dárek pro novomanžele, zasílaný veøejnì èi anonymnì; na jejím dnì byl obrázek s nápisem nebo jen nápis, napø.: „Kdybys vìdìl, co vidím!“ – „Mé oko vidí nebesa dokoøán!“ – „Vidím to, co mám rád!“ Nebo obšírnìjší: „Dobrá rada: Mìj u své ženy pravidlo, jehož používᚠpøi své noèní nádobì: veèer než usneš, ráno než vstaneš. Pak budete šastný párek.“ Lidové slavnosti byly odjakživa vìtším nebo menším holdem Bakchovi a Venuši a zùstaly jím i v galantní dobì. Nejvìtší rozmach mìly tehdy v Anglii, protože zde bylo mnoho velkých mìst a obèanských svobod. V rùzných zemích, také v Èechách, ale hlavnì v Belgii bylo až do poloviny 19. století velmi oblíbené posvícenské „válení sudù“: sešli se u pøíkrého travnatého svahu, pili, jedli a zpívali, pak se v páru objali a za veselého povyku se valili po svahu. Šlo o to, aby pøitom hezké ženy ukázaly co nejvíce své nahoty. V Bruselu, na svahu vosegatského údolí, se této zábavy zúèastòovalo až pìt tisíc i více párù. Velmi slavný byl v tomto smìru londýnský bartolomìjský veletrh, „hrob londýnských panenství“. Všechny dìti, jejichž otce nemohla matka spolehlivì oznaèit, byly prostì nazývány’bartolomìjskými dìtmi’. Pamìtník o tom píše: „Ponìvadž všecko se tu snaží podrážditi smysly davu, oddává se dav také úplnì výstøednímu užívání zábavy. Potìšení a radost záøí na všech tváøích a jednomyslný je obecný jásot. Je pochopitelné, že nikdo nepovažuje za potøebné nìèeho se odøíkati a že nikdo pøitom nedbá zvláštní slušnosti. Jistá tøída veøejných dívek zdomácní v tìchto dnech na rejdišti davu. Ale také nejedna mladá, nezkušená dívka stržena je proudem zkažené holoty; a mnohé z tìch, které jsou nyní v Londýnì na prvním místì mezi knìžkami Venušinými, debutovaly nejprve na tomto jevišti a pøišly do náruèe lordovy z rukou opilého námoøníka.“ V katolických zemích to byly ovšem hlavnì pouti, které mìly i v galantní dobì prahøíšnou povahu. O Herrnhalsu u Vídnì napø. píše soudobý svìdek: „Bylo tu velmi mnoho míst a posvátných pøíležitostí, pøi nichž mohly býti neøesti provádìny nebo aspoò zapoèaty... Nejznamenitìjší je Herrnhals, vesnice ležící pøed vídeòskými liniemi, kde jest hora Kalvárie, která k vyjížïce poskytuje zbožnou záminku. Toto místo je v dobì postní hojnì navštìvováno a zaslouží si opravdu jména postní reduta, jakž bývá také nazýváno. Za záminkou pobožnosti sejde se tu všecko: holota stejnì jako šlechta houfnì se na toto místo sbíhá, sjíždí a dováží. Tu je

pravá pastva pro oèi na òadrech dam, ponìvadž fyzické maso ústy pojídati je katolíkùm v této dobì zakázáno, a nejskvostnìjší koèáry, ekvipáže a parády nabízejí se tu lidskému oku... Také nejsou na toto místì jako pøi všech veøejných radovánkách neznámy nevìstky... Tady vede si už pod paždím svou milenku, a tamo potká ho jeho žena, zavìšená do dvou dùstojníkù; jdou navzájem mimo sebe, pozdraví se pokynem hlavy a zasmìjí se...“ Øíkali: „Kdo pouští ženu do lázní a posílá ji na pou, ten má každý rok plnou kolébku.“ Nebo: „Požehnání pøinesou si ženy z poutí hned, za devìt mìsícù køièí.“ Veøejné popravy. Mají-li dosud mravokárci èastou pøíležitost stìžovat si na hrubé mravy spoleèenské ženské smetánky, která se tlaèí do soudních síní k senzaèním procesùm (v autorovì dobì) a jistì by se ochotnì tlaèila i k popravám do dvoru káznic, kdyby jí byl dovolen pøístup, je nutno pøiznat, že v 17. a 18. století to bylo mnohem horší. Tehdy náležely ve všech zemích a hlavnì v Anglii popravy doslova k lidovým slavnostem. Dùvìryhodní kronikáøi o tom velmi mnoho vypravují. Ale nejen lid se hrnul k popravám a kolem popravištì slavil cosi jako mimoøádné posvícení; i v tzv. dobré spoleènosti náleželo k bontonu dívat se na senzaèní popravy. Vznešené dámy na balkonech a u otevøených oken holdovaly této podívané, a zatímco dole podráždìná holota znásilòovala ženy a hrnula se do nevìstincù, poèínalo si panstvo nahoøe stejnì. Pohled na odsouzencùv konec byl pro vìtšinu nejsilnìjším pohlavním dráždidlem, pøièemž bylo víceménì lhostejné, kdo je popravován a proè. Zábavní parky a tance. V Londýnì vznikly v 17. století zábavní parky, což byla velkomìstská pøíležitost pro všechny zahaleèe a pøíživníky, aby mohli každý den slavit svátek; brzy byly napodobeny v Paøíží a ve Vídní, pozdìji i v Berlínì. Koncerty, plesy a maškarády byly na jejich denním programu, ale od zaèátku tato zaøízení sloužila pøedevším erotice. V popisu takové londýnské zahrady z r. 1769 èteme: „Zasadili tu mnoho malých osamocených køovin, které jsou pøíznivé milencùm. To také asi láká sem hlavnì anglické ženy. Mají slabùstky, ale nemají ještì odvahy, aby se za nì nerdìly, neøku-li aby se jimi honosily. Veøejné holky nejsou z této promenády nikterak vylouèeny, nýbrž mohou tu použíti svých talentù, pokud se to dìje bez pohoršení, a køoviny slouží tomuto druhu prostituce znamenitì.“ Tanec v galantní dobì, pokud to ještì vùbec bylo možné, provádìl dùkladnìji než kdykoliv døív svou svùdcovskou úlohu: stal se hravý, koketní a rozkošnický. V této dobì vznikl menuet, allemande, pozdìji valèík, a hlavnì z valèíku se stával stále zøetelnìji svým zpùsobem erotický akt. „Ono divoké otáèení se a divoké poskakování nevìzí rozhodnì v povaze valèíku, nýbrž v povaze našich lehkých pánù a dam,“ napsal kdosi v r. 1794. Pravým plodem ancien régimu, specifickým tancem absolutistické doby, byl však menuet. Takto menuet ocenil Fuchs: „V menuetu je všecko elegance, všecko pùvab, všecko nejvyšší logika umìlecká, všecko ovšem také ceremoniel, jenž nedovoluje nejmenšího pøekroèení pøedepsaných linií. V menuetu triumfuje zákon absolutismu, póza a demonstrace. Proto v dokonalé podobì vzkvétal pouze na dvorních parketách, nebo zde byly pøedepsanou podmínkou grandezza a odmìøenost kaž-

dého kroku i každého pohybu: jen zde se veškerý život zcela rozplynul do hravé elegance. Že menuet dosáhl tak veliké dokonalosti a že se na nìm nepøetržitì pracovalo sto let – v roce 1763 vznikla první význaèná a hudebnì cenná kompozice tohoto tance; menuet de la reine, složený Gradelem na poèest zasnoubení Ludvíka XVI. s Marií Antoinettou, který je pokládán za nejdokonalejší skladbu tohoto druhu, jaká kdy byla vytvoøena nìkterým skladatelem. To byl však také výsledek neúprosného nátlaku, který nedovoloval žádný odpor. Špalíèkové støevíce a obrouèkové suknì vedly k vytvoøení tance, který se se vším dokonale sluèoval, nebo valèík se nemohl v takovém odìvu tanèit. Byl to tedy menuet, jediný tanec, který bylo možné tanèit v obrouèkové sukni a špalíèkových støevících. Menuet je zideologiètìnou linií jejich rytmiky, v nìm vìzí tajemství tohoto neobyèejnì rytmického umìleckého díla, rovnìž v galantnosti, tj. v námluvách, milostném styku a ukojení, jako u každého tance. Místo tanèit menuet øíkali tehdy také: kreslit šifry lásky. To byla jeho nejprostší, ale zároveò nejdùvtipnìjší charakteristika.“ Jako módní zábava galantní doby jsou všeobecnì známy takzvané pastýøské hry. Jejich koøen však tkvìl ve vzrùstající dobové snaze o návrat k pøírodì, ale jejich pravá povaha nebyla nic jiného než organizace zcela veøejného flirtování. Protože pastýø a pastýøka mìli pøedstavovat nefalšovanou pøírodu, nemuseli milostný flirt skrývat; vedle toho byla jejich erotická fantazie dráždìna pøedstavou selské pohlavní a dosud neopotøebované síly. Tímto zpùsobem si tedy jen usnadòovali novou pikantní a rafinovanou senzaci. Divadlo. Ponìkud obšírnìji je tøeba zmínit se o galantním divadle, kterému hlavnì v 18. století fanaticky holdovaly všechny vrstvy. Veselohry a šprýmy, které byly velmi èasto jen zdramatizovanou a nìkdy velmi hrubou pornografií, splòovaly hlavní potøebou divákù, kteøí chtìli mít své potìšení i z pasivní erotiky, tj. bavit se díváním na erotiku druhého nebo erotiku vùbec. Pantomimy a frašky byly témìø všude pøidávány k vážným hrám, i tam, kde v tìchto vážných kusech bojovala m욝ácká opozice vší silou proti absolutismu. Pùvodnì v tìchto veselohrách a fraškách hráli muži i ženské úlohy, jen aby mohly být groteskní pohyby a hmaty provádìny co nejzøetelnìji. Když však absolutismus zaèínal mít stále vìtší smysl pro rafinovanost, staly se pikantní a slièné hereèky v divadle nezbytností, nebo z jejich úst znìly rùzné sviòaèinky mnohem dráždivìji než z úst mužských komikù. Na poèátku druhé poloviny 17. století se objevila na jevišti žena: nejprve v r. 1660 v Anglii, za nìkolik let poté ve Francii a Nìmecku. „V epilogu panovala nejvìtší bezuzdnost, byl témìø vždy pøednášen nejoblíbenìjšími hereèkami, a nic nepùsobilo zvrhlému publiku takovou rozkoš, jako slyšeti ty kluzké verše z úst slièné dívky, o které se domnívali, že neztratila ještì své nevinnosti“, øíká Macaulay (Thomas M., 1800-1859, angl. historik). Obecenstvo mìlo prý nejradìji, když se tyto kluzké scény odehrávaly v hrabìcích a knížecích budoárech a postelích. Kromì veseloher, frašek a šprýmù, a snad ještì více než jejich vtipy, byly na jevišti oblíbené tance a balety, ovšem opìt pouze z erotických dùvodù. „Tanec a balet jsou dnešního dne módní mor. Lidé bìhají za nimi jako šílení, a nikdy nebylo žádné umìní pøijímáno s vìtším souhlasem, než umìní naše. Záliba v baletech je všeobecná a jde velmi daleko; všichni vladaøi zdobí jimi své hry, nikoli, že by se øídili našimi obyèeji, nýbrž spíše, aby si opatøili potìšení, jehož toto umìní poskytuje.

Nejmenší tlupa koèovná vleèe s sebou hejno taneèníkù a taneènic, ba šprýmaøi a dryáèníci poèítají více s úspìchem svých baletù, než s úspìchem svých kapek a práškù; oslòují zraky holoty baletními vložkami, a odbyt jejich lektvarù je vìtší nebo menší podle toho, poskytují-li více nebo ménì hojné obveselení,“ napsal proslulý sólový taneèník Noverre ve svých „Dopisech o umìní taneèním a baletech“ v r.1769. S erotickou hrou na jevišti byla však nezøídka spojena i erotická skuteènost v hledišti, provozovaná hlavnì v jeho hlavní èásti – v lóžích. Všechny lóže byly zaøízeny velmi pohodlnì a mìkce; v nìkterých divadlech stály v jejich temném pozadí dokonce pohodlné pohovky. „Máme teï v našich nìmeckých divadlech už také lóže polštáøi vyložené, které jsou na celý rok pronajímány. Mnozí naši diváci chtìjí býti také v pøestávkách zamìstnáni a ponechati volné pole své fantazii, rozpálené nemravným pøedstavením. Taková dramata ve dvou jsou obecenstvu oznamována zatažením záclon, ale i když lóže zùstanou otevøeny, bývá dìj pøece konán v temném pozadí,“ napsal Mercier (Sébastien M., 1740-1814, franc. dramatik a div.teoretik). Jistý francouzský spis vypravuje, že když jednou v jednom paøížském divadle vypukla panika, protože hrozil požár, a obecenstvu v tmavých lóžích oznámili nebezpeèí, objevily se v mnoha lóžích zcela nahé dámy, „pokud ovšem galantnost nevyžaduje, abychom øekli o dámì, že jest už obleèena, má-li na sobì hedvábné punèochy a støevíce.“ Ostatnì francouzské a nìmecké panstvo si poèínalo bez skrupulí i v otevøených lóžích, kde provozovalo nejrùznìjší žerty se ženskými pøíslušnicemi svého dvora. Bylo to tím snadnìjší, že vznešené dámy smìly chodit do divadla s maskami. Jiné panské lóže byly hustì zamøížovány a vùbec všelijak skryty, takže na jevištì z nich bylo vidìt, ale z hledištì dovnitø ne. Divadelní mravy panstva mìly ovšem vliv až na galerii. A tak napø. u Merciera èteme, že zde jistý øezník netleskal jinak, než svou širokou dlaní na nahou zadnici dìvèete, což prý znìlo po celém divadle. Divadlo, zaøízené pøedevším jako pohlavní dráždidlo, bylo zcela logicky pøímo spojeno s prostitucí. O londýnských divadlech èteme: „Spoleènost jest v celém domì, žel, velmi smíšená, mluvím o Drury-Lane a Coventgarden, a èasto najdeme tu vévodkyni obklíèenou nevìstkami atd. Galerie je nevìstkami naplnìna, každá má volný vstup. Neslušné žerty tìchto holek s mladíky z prvních a nejlepších rodin zdají se býti nìèím zcela dovoleným, a nestydìjí se za toto milkování, ani když známé dámy k tomu pøihlížejí. V pøestávkách shromažïuje se celý zástup veøejných dívek, starých i mladých libertinù ve velkém sále, salonì, který jest umístìn v prvním poøadí a kde jsou prodávána obèerstvení všeho druhu. Stìny jsou ze zrcadlového skla, pokoje kolem opatøeny jsou otomany a pohovkami. Sta svíèek a veliký lustr, na nìmž hoøí stejný poèet svìtel plynových, ozaøují tuto scénu nevídané nestoudnosti a drzosti.“ Vedle prostitutek nabízely v divadlech pohlavní službu také biletáøky a prodavaèky kvìtin a pomeranèù, ale hlavnì statistky a dívky z baletního sboru. Pokud nebyly zrovna zamìstnány na jevišti, potulovaly se stále po divadle a èekaly na lísteèek, který by je zval do nìkteré lóže k dùvìrné chvilce. U baletu mohly být i ty dívky, které tanèit moc neumìly; vìtšina z nich vystupovala jen v nepatrných, snadných úlohách. Zato však potøebovaly pøimìøenou postavu a povahu. Jejich suknì se podobaly divadelní oponì: na lehký pokyn ji musely kdykoli zvednout nebo nechat spadnout. Èím byl dvorní balet, o tom jsme se už døíve zmínili,

a pøirozenì to vyplývá i z pomìrù u absolutistických dvorù. „Královská akademie hudby a tance, respektive Opera, byla harém, ženská stáj pro knížata, veøejný dùm pro šlechtice.“ Dráždivý úèinek divadla se v galantní dobì projevoval, a také dnes sem tam ještì projevuje, i v jiném smìru: rampové svìtlo propùjèuje tomu, kdo v nìm vystupuje, ženì i muži, desetinásobný pùvab pro oèi obecenstva. Tak byla za všech dob pokládána hereèka za nejžádoucnìjší milenku a herec za nejideálnìjšího milovníka. I v 18. století pøesto, že veøejnì vystupující žena byla stále ještì mimo zákon a spoleènost, bylo nejvìtší ctižádostí øádného svìtáka, aby mìl za milenku umìlkyni z Opery, pro níž se slepì nièili. Na druhé stranì nejvznešenìjší dámy spolu zcela veøejnì zápasily o pøízeò slavného zpìváka nebo taneèníka. „Chvìly se blahem, jakmile se objevil na jevišti, a naslouchaly mu jako v radostném opojení. Mladé ženy poèínaly si jako zbìsilé. Bylo je zøíti, kterak vystrkují polovinu tìla z lóže, samy se vystavují na odiv ve svém bláznivém rozèilení, a nejedna nikoli z nejošklivìjších chtìla se mu ukázati,“ napsal Marmontel (viz výše) o úspìších jednoho francouzského zpìváka, který byl od svého prvního vystoupení „modlou obecenstva a rozkoší dvora“. Mocní tohoto svìta však nemìli dost veøejné divadelní erotiky, nechtìli se už spokojit s pikantním naznaèováním a pøáli si na jevišti vidìt slova promìnìná ve skutek. Vedle toho lesk dvorních divadel oslòoval bohaté lidi, takže si o pøekot zøizovali vlastní scény ve svých palácích. Tato soukromá jevištì byla také èasto spojována s luxusními petites maisons, èímž byla také urèena povaha toho, co se na nich provozovalo. Byly to takøka vždy erotické hry, nìkdy velmi volné, èasto však pøímo sprosté. Domácí jevištì povstalo z pøání, aby mohly být v malém kroužku hrány odvážné kusy, jejichž veøejné provozování by nepøipustil královský cenzor, oficiální strážce dobrých mravù. Lechtivá pøedstavení, sotva zastøená dvojsmyslností, tyto domácí veèery vyplòovala nejdøíve, ale brzy se zvrhla v necudné hry, jejichž dramatické texty tvoøily pouhou záminku. Balety a pantomimy však vyžadovaly mnohem vìtší aparát a mohly tak být provozovány jen na soukromých jevištích nejbohatších pánù; ostatní si libovali ve vlastních divadelních kusech, v aktovkách podle erotických klasických motivù, hlavnì pak v erotických hrách pastýøských a spoleèenských komediích o jednom nebo dvou jednáních. Tato pøedstavení byla zbìsile navštìvována všemi, kteøí náleželi ke „spoleènosti“. Jistý spisovatel takovou návštìvu u hrabìte de Clermont vylíèil v r. 1754 takto: „Kam jedou všecky ty šedivé karosy v odlehlé ètvrti paøížské? Není vidìti štítku se jménem ani štítku se znakem. Koèové jsou bez chocholu a kníru, lokajové bez livreje, a pøece vezou nejvyšší spoleènost dvorní. Z karos vystupují dámy, které jsou neobyèejnì prostì obleèeny, a všecky mají malé èerné masky. Pojïme s nimi tìmi dlouhými alejemi, ozdobenými stromy, vstupme s nimi do toho malého sálu divadelního. Jak pìkný je, jak krásnì vyzdoben, jak tato støíbrná lemování a støapce zvyšují galantnì úèinek dekorací z rùžového hedvábí. Jaké plýtvání svíèkami na jevišti a jaká temnota naproti tomu v lóžích! Co spatøíme? Kdo jsou herci? Vystoupí Horaciové nebo Cimové? Nikoli, vznešené krásy velikého Corneilla, jeho charaktery tak hluboké, tak pravé, tak komické, jimž tleskal Ludvík XIV., nemohou už nadchnouti tyto lidi. Jsou to blazeovaní hosté, jimž se znechutilo výteèné víno a kteøí se opájejí nápoji silnìjšími. Závidìjí lidu jeho hrubé požitky. Fraška plná špinavých dvojsmyslù a neslušných žertù má tu svùj stánek. Ženy chodí sem maskovány, aby naslouchaly a dívaly se a nebyly vidìny;

pochopily byste to, kdybych vám vypravoval obsah jen jediného kusu z tìch, jež jsou tu hrány.“ Galantní øeè a literatura. Zbývá nám dodat ještì nìkolik slov o øeèi, literatuøe a umìní absolutistické doby, protože i sem proniká její pravá povaha a vyniká její pomìr k ženì. Víme už, jak a proè byla galantní doba prosycena erotikou a èím se tato erotika ve svùj neprospìch lišila od renesanèní erotiky. Protože galantnì cítili, galantnì mysleli, tedy se také galantnì vyjadøovali. Proto byla øeè v dobì vladaøského absolutismu z gruntu jiná než ve dvou pøedcházejících stoletích. Vyjadøovala pøedevším stavovské rozdíly. V renesanci se hluèná panská øeè témìø nièím nelišila od poulièní lidové øeèi; nyní se vytvoøila vznešená, nehluèná salonní øeè a vedle ní øeè plebejská, která byla pøed pány a pøedstavenými rovnìž tlumena, nebo hlasitá øeè vyjadøuje svobodné mínìní, kdežto poddaný v ancien régimu vlastní mínìní nemìl a mít nesmìl. Musel tedy mluvit tlumenì pøed každým policajtem. Tlumenost galantní salonní øeèi mìla však ještì jiný dùvod a smysl, hlavnì pokud šlo o øeè se ženami. „Byla-li oslovována dáma, dìlo se to vždy hlasem ponìkud tišším, než mluví-li muž s mužem. Tento jemný rozdíl ve styku byl nevylíèitelnì pùvabný. Zato však slova byla volná až k drzosti,“ napsal vévoda de Lauzun do svého deníku. Také zøetelná nesmìla být øeè v absolutismu tolik jako v dobì renesance. Stala se jednak opatrnou, jednak dvojsmyslnou, tedy i bohatší, pružnìjší a rafinovanìjší, hlavnì pokud šlo o pohlavní vìci. Dvojsmyslnosti náležely k bontonu. O salonu vévody de Choiseul, ministra Ludvíka XVI., kde byly projednávány i dùležité politické otázky, èteme: „Vládnoucí tón byl tu neobyèejnì volný; ona pùvabná lehkost mravù, které spoleènost holdovala, byla také denním programem v Hautefontaine, venkovském sídle vévodovì. Mladá paní, kterou její postavení a rodinné vztahy pøinutily k návštìvì Hautefontaine, vypravovala, jak tìžce si zvykala na tón v domì, jeho bezmeznou volnost a kluzké vtipy, které byly pronášeny jako nìco samozøejmého. Její plachost a láska k manželovi, kterých nedovedla skrýti, dávaly popud k tisícerým posmìšný poznámkám a vtipùm. Starý velkovikáø, který vidìl, jak nešastnou èiní ji všecky tyto posmìšky, øekl jí jednoho dne: Nebuïte smutna, madame! Jste hezká, a to jest už nespravedlnost; ale to by vám rozhodnì ještì odpustili. Chcete-li tu však klidnì žíti, musíte lépe skrýti svou lásku k manželu. Manželská láska je to jediné, co tu není trpìno.“ Pokud však bìželo o „lásku“, neznali mezí, jakmile se o ní bavili. Páni provokovali, a dámy, které mluvily o tøetí osobì, nejradìji líèily svá milostná dobrodružství se všemi podrobnostmi. Žofie d’Houtetot, v jejímž salonì býval Diderot (Denis D., 1713-1784, franc. filozof, osvícenec, redaktor Encyklopedie) a proslulé kroužky encyklopedistù (tj. tìch, kteøí se úèastnili na díle Encyklopedie aneb Racionální slovník vìd, umìní a øemesel, 1752-72, franc. nauèného slovníku, kterým se rodilo rozumové myšlení a který se podílel na pøípravì Francouzské revoluce), zveršovala své vlastní milostné senzace a v dobré náladì je nenucenì pøi vínì Diderotovi pøedèítala. Filozof o nich zaznamenal: „Verše sršely ohnìm, prudkostí a barvitými obrazy. Byla mezi nimi také oslava jedné ženské dokonalosti, velmi cenìné.“ Venkovské m욝áctvo, o jehož mravech rozhodovala nutnost pilné práce a nikoli honba za požitkem, však takové øeèi nevedlo a bylo stále více ménì ve vleku náboženství, posuzujícího každé veselé slovo jako høích. Zato m욝anstvo v sídelních

mìstech v tomto smìru nebylo o mnoho jiné než panská tøída. Bavilo se stejnì jako v renesanci kluzkými anekdotami, hádankami, šprýmy a vtipy. Také poulièní zpìváci a dryáèníci pøednášeli a zpívali nejhrubší produkty erotického obsahu. Anglickou specialitou byly baladové ženy. Archenholtz o nich píše: „Balady, ty jsou sepsány zcela øeèí lidu a rýmy lze si snadno zapamatovati. Množství baladových žen zpívává veèer ty nejneslušnìjší: každá žena má u sebe mnoho exempláøù písní, které zpívá, a prodává je tøeba za nejmenší peníz mìdìný, který jí dáte. Frivolní pøednes nestoudné zpìvaèky a lákavá melodie doporuèují špinavý text ještì více; pùl tuctu takových písnièek poulièních znièí tedy úplnì zásady snad dobré, v nichž vychovávány jsou tu služky.“ V lidu se pøesto patrnì dlouho udržel zdravý hrubiánský sloh, který nemìl nic spoleèného s galantní sprostotou. Dùkazem toho jsou jednak lidová pøísloví a pak hlavnì lidoví kazatelé, z nichž jistì nejvíce vynikl hrubostí, ale i vtipem, duchaplností a smìlou pravdomluvností vùèi bohatým a mocným, nám už známý Abraham a Santa Clara (1644-1709), kazatel ve dvorním vídeòském kostele, jehož pravé jméno bylo Ulrich Megerle a který pocházel ze Švábska. Pokud jde o galantní literaturu, víme už, že z kulturnì-historického hlediska náleží na první místo díla velké memoárové literatury, kterou nám ancien régime odkázal. Její vìrohodnost sice není bez znaèných kazù, ale její dokumentární hodnota je pøesto znaèná, protože galantní básnictví i policejní a soudní akta její obsah potvrzují a máme i jiné možnosti kontroly, takže mùžeme sice pøipustit, že tyto rùzné pamìti a vzpomínky èasto pøemršují, pøebarvují a retušují skuteènost, hlavnì pokud jde o ženy a erotiku, nicménì však výraznìji øíkají totéž, co zcela neklamné dokumenty zaznamenaly jen suše. Tato memoárová literatura, vìtšinou plýtvající erotickými podrobnostmi, však nesvìdèí o nìjaké snaze øíkat za každou cenu pravdu, o odvaze se ke všemu pøiznávat, ale spíše o zálibì v novém prožívání zažitých rozkoší, o možnosti nového hýøení ve fantazii a pak také o soudobém exhibicionismu a perverzních choutkách stavìt na odiv i svou hanbu, ponižovat se veøejnì alespoò na papíøe, když to ve skuteènosti nebylo tak snadné. S podobnou dùkladností a podrobností jako v memoárech se bavilo galantní panstvo o nejdùvìrnìjších vìcech pohlavního života svého i cizího, a také v dopisech. Klasickým pøíkladem takové literatury z nejvyšších kruhù je korespondence pruského krále Bedøicha II. (Fridricha Velikého, viz výše) s jeho duchaplnou sestrou, markrabìnkou z Mayreuthu, která rovnìž napsala své pamìti. Aby si jako bratr a sestra mohli pikantnìji vymìòovat své názory na erotické vìci a pøitom stejnì pikantnì dávat najevo své smyslné choutky, provádìli tuto zábavu jménem svých oblíbencù: Diana, fena králova, píše Folichonovi, markrabìnèinu psu, a naopak, pøièemž je ovšem v tomto pøípadì fena útoèný živel a pes mírnìjší èástí. Pøesto zde bìželo patrnì jen o duchovní sourozeneckou lásku. V galantní literatuøe mìl ovšem nemalou úlohu anonymní pamflet, což je v absolutistické dobì velmi pochopitelné. Útoky na držitele moci, na vladaøe a jejich milenky nebo na knìžny a jejich oblíbence byly nejèastìjší. Lid také ochotnì šíøil plody této mstivé múzy, tøebaže skuteèní pùvodci nebo inspirátoøi anonymních pamfletù, satir, epigramù, posmìšných písnièek a vtipù sedìli pravidelnì velmi vysoko a sledovali velmi osobní cíle nebo pìstovali skandál pro skandál. Nicménì pøes svùj nepøíliš èistý pùvod a pøes svou anonymitu mìly tyto politické nebo jen erotické pamflety jistou oprávnìnost a užiteènost, i když pøíèinu soudobých neøes-

tí a bìd vidìly v jednotlivých lidech a nikoli v povaze absolutistických øádù. K tomuto vyššímu a úèelnìjšímu hledisku tehdy ještì vìtšina lidí nedospìla. Jako ukázka jistì bude postaèovat prozaický „otèenᚓ na „velemilovaného“ Ludvíka XV., který zcela vyhovoval obecnému smýšlení: „Otèe náš, jenž jsi ve Versailles, nebudiž posvìceno už jméno tvé, trùn tvùj je velmi otøesen – tvá vùle nestaò se už ani na nebi ani na zemi. Chléb nᚠvezdejší vra nám dnes zase, jejž jsi nám ukradl, a odpus našemu parlamentu, že bránil zákony, jakož my odpouštíme tvým ministrùm, že je chtìjí znièiti. Nedej se už Dubarryovou uvést v pokušení, nýbrž zbav nás kancléøe! Amen.“ V hojnosti pamfletické literární produkce se tu a tam vyskytlo i satirické umìlecké dílo, opravdu pìkný epigram, dobrá písnièka i rozsáhlé dílo, jehož nejlepšími pøíklady jsou Diderotovy „Žvatlavé klenoty“, pikantní satira na Ludvíka XV. a jeho dvùr, a Voltairova (viz výše) „Pucelle“, drastický útok na kult „Panny orleánské“. O povaze slovesného a výtvarného umìní za ancien régimu, pøedevším o rokokovém umìní, jsme se zmínili struènì už døíve; dodejme ještì Fuchsovu charakteristiku: „Rokoková spoleènost našla svého kronikáøe v umìní. Žádné pero nebylo by bývalo schopno popsati zjemnìlost jejího požitkáøství, marnotratnost její rafinované kultury. Z pøekypujícího bohatství hravých linií tohoto umìní však, jehož bezoddyšný let zdá se vysmívati všem zákonùm rozumu a èiniti pochybnými všecky zákony tíže, zaznívá stejná životní radost, stejná neodpovìdnost pøekotná jako z proslulého doznání oné veliké soudobé umìlkynì života: Po nás a pøijde potopa! Pro úsudek pozdìjší doby ztotožnilo se také umìní této doby úplnì s jejím duchem jako u žádné jiné epochy svìtových dìjin. Kdo zná umìní rokoka, domnívá se znáti celou tu dobu, jako by tìmito bláznivými kudrlinkami zvláštními koloval ještì tajemný život, jako by tichý šepot minulosti celoval se tu nìžnì s pøítomností.“ Nesmíme však zapomenout, že tuto rokokovou spoleènost pøedstavovaly jen nepoèetné vládnoucí vrstvy. O lidu, o jeho zoufalé bídì, nevìdìlo toto umìní vùbec nic, sloužilo pouze labužnictví mocných a bohatých. Stejnì cizí mu byly velké vášnì a vùbec každá skuteèná síla a velikost. I ti umìlci, kteøí chtìli vychvalovat ctnost, to èinili v pikantní a galantní omáèce. To platí i o klasických spisovatelích této doby, a to byli ve Francii Lafontaine, Voltaire, Rousseau, Crebillon, Diderot nebo v Nìmecku Lessing, Wieland, Bürger èi Heinse (dosud neuvedení: Lafontaine, také psáno La Fontaine, Jean, 1621-1698, franc. spis., autor bajek; Lessing, Gotthold Ephaim, 1729-1781, nìm. dramatik a estetik; Wieland, Christoph Martin, 1733-1813, nìm. básník a pøekl. Shakespeara; Bürger, Gottfried August, 1747-194, nìm. básník, autor balad; Heinse, Wilhelm, 1746-1803, nìm. spisovatel a knihovník; ostatní výše v textu). U vìtšiny tìchto slavných autorù se už hlásí o slovo pøedvoj nové m욝anské doby, ale galantní živel má pøesto v jejich díle i životì nejvìtší úlohu. Jak v lyrice, tak v próze se to projevovalo pøedevším zálibou v obšírném líèení „nedovoleného flirtu“ a dùvìrných milostných podrobností. Kult neøesti. Tendence doby však nutnì vedla ke vzniku zvláštního erotického románu, v nìmž se všechno toèilo kolem pohlavního aktu a který byl nejmistrnìjší tehdy, když líèil nejvýstøednìjší variace pohlavního uspokojení. Tento druh erotické literatury se pak objevoval i v jiných formách: fingovanými memoáry, fingovanými morálními kázáními, senzaèními soudními rozvodovými literárnì zpracova-

nými spory atd. Erotické ilustrace nejsmìleji podporovaly úèel tìchto spisù a stávalo se, že i z knih s obsahem více èi ménì nevinným byly násilnì dìlány ilustrované pornografie. Tato literatura byla rozšíøena ve všech kruzích, které na ni mìly peníze, nechybìla ovšem ani na vlastních místech galantního milkování: knihovny v petites maisons obsahovaly pouze tento druh literatury, jen ona se také povalovala v lepších nevìstincích spolu s alby rytin, plnými „Venušiných postojù“, které byly horlivì napodobovány v milostné skuteènosti. Tato literatura byla také v budoárech a ložnicích žen, více èi ménì ukryta pøed nepovolanými zraky. Vznešené dámy se za ni témìø nestydìly. V memoárech vévody de Choiseul èteme: „za nic na svìtì nebyli by zámeètí páni z Hautefontaine a jejich hosté vynechali nedìlní mši: zbožnì šlo vše do kostela. Ale nikdo se nepodiví, když tu a tam úsmìv si pohraje kolem rtù modlících se! Každý má v ruce knihu, z které horlivì ète. Podle vazby je to kniha modlitební, její obsah však tvoøí sbírka kluzkých, skandálních historek. Nikdo se tím netají: všecky tyto knihy zùstanou po celý týden v kapli, kde sloužící a voskaøi se mohou podle chuti z nich pobaviti.“ Velký byl poèet erotických a necudných žertù, provozovaných slovem nebo obrazem na rùzných pøedmìtech denní nebo sváteèní potøeby: vedle svatebních talíøù, mís a noèních nádob byly erotickými obrazy zdobeny nebo pøímo formou mužských i ženských genitálii provádìny kordy, držadla, dýmky, poháry, karty, flakony, džbány, kachlíky atd., což se sice dìlo i døíve, ve starovìku jako støedovìku, ale poèínaje 17. stoletím takové pøedmìty zaplavovaly celý život, v jejich povaze nabyla pikantnost pøevahy a stále více pøicházely i do rukou žen. Kam až se takové pøedmìty v galantní dobì šíøily, o tom vypravuje Archenholtz z Anglie: „Jakýsi James Price byl zatèen úøedníkem, vykonávajícím dozor nad podomními obchodníky, ponìvadž nemìl povolovacího listu. Inspektor vidìl ho v Richmondu, že chodí dùm od domu a prodává tabatìrky. Pøi dùkladné prohlídce jeho bylo shledáno, že mnohé z tìchto krabièek opatøeny byly velmi necudnými obrázky a rytinami, z nichž nìkteré mìly hodnotu opravdu umìleckou. Tyto nabízel Price pøedevším v dívèích školách a mìl veliký odbyt u sleèinek. Byl odsouzen k deseti librám pokuty, která pro neschopnost obžalovaného zaplatiti, byla mu promìnìna ve tøi mìsíce polepšovny.“ Vévoda Filip Orleánský, francouzský regent, sedìl jednou za stolem s paní de Parabére, arcibiskupem cambraiským a finanèníkem Lawem. Když konèila hostina, pøinesli mu nìjakou listinu k podpisu: chtìl vzít pero a podepsat ji, ale nemohl, nebo byl pøíliš opilý. Pøedal pero paní de Parabére a øekl jí: „Podepiš, dìvko.“ Odpovìdìla, že jí nepøísluší podepisovat; dal tedy pero arcibiskupu cambraiskému a øekl mu: „Podepiš, pasáku.“ Také arcibiskup se zdráhal listinu podepsat. Poté podal pero Lawovi a øekl mu: „Podepiš tedy ty, taškáøi.“ Ani Law nepodepsal. Tu regent uèinil tuto poznámku: „Jak znamenitì spravovaná to øíše: dìvkou, pasákem, taškáøem a opilcem.“ A podepsal. Tahle karikující anekdota znamenitì charakterizuje galantní absolutistickou spoleènost. Zevnì snad byla skuteènost líbeznìjší, uvnitø však byla ještì horší, než tento pøíbìh. Jen honba za rafinovaným smyslným požitkem byla tmelem vládnoucích tøíd a stavù, jen v kultu neøesti se udržovala feudální spoleèenská solidárnost, která si z milkování uèinila hlavní øemeslo. A èím více se blížil okamžik m욝áckého soudu nad ancien régimem, tím zuøivìji tanèila vìdomì i nevìdomì svùj poslední vilný taneèek na tøídní sopce...

V.

ŽENA V BURŽOAZNÍ SPOLEÈNOSTI – IDEÁLY A PRAXE

Rozvoj obchodu vyvedl evropské lidstvo ze støedovìku na vrchol renesance. Pøechod od ruèní ke strojní tovární výrobì umožnil pøekonat knížecí absolutismus a zøídit m욝ácký spoleèenský poøádek. Nový výrobní zpùsob potøeboval svobodu k rozvinutí svých sil, potøeboval takové státní a spoleèenské organizaèní formy, které by jeho existenci podporovaly. Buržoazie (autor užívá tento výraz pro nešlechtické m욝anstvo vlastnící prostøedky nebo zdroje výroby a vrstvy s ním sociálnì spojené) jako nositelka tohoto nového výrobního zpùsobu musela dosáhnout, aby stát sloužil jejím zájmùm, a proto si vybojovala moderní demokratický stát. Poprvé se tak stalo v anglické revoluci v r. 1648 (rok porážky angl. krále Karla I. Oliverem Cromwellem, jenž se ujal moci, Karel I. popraven 1649; proces angl. revoluce se datuje obdobím od 1640, kdy byl svolán parlament, do 1660, kdy byla obnovena konstituèní monarchie, znaènì omezující vliv šlechty), která však byla dokonèena teprve v r. 1688 (odstranìní Stuartovcù a získání rozhodující moci parlamentem, tzv. „slavná revoluce“), a ve Velké francouzské revoluci z roku 1789 (viz výše, proces této revoluce je datován 1789-1794, nìkdy až 1799, kdy se zmocnil vlády Napoleon, Ludvík XVI. a Marie Ant. popraveni 1793). Obì tyto revoluce mìly hluboký význam pro celou Evropu. „Nebyly jen vítìzstvím urèité tøídy nad starým poøádkem politickým, byly proklamací politického øádu pro novou spoleènost evropskou. Buržoazie v ní zvítìzila, ale vítìzství buržoazie bylo tehdy vítìzstvím nového poøádku spoleèenského, vítìzstvím vlastnictví m욝áckého nad vlastnictvím feudálním, národnosti nad provincialismem, konkurence nad cechem, dìlby nad majorátem, panství vlastníka pùdy nad ovládáním vlastníka pùdou, osvícení nad povìrou, rodiny nad rodinným jménem, prùmyslu nad hrdinskou leností, m욝anského práva nad støedovìkými výsadami.“12 Už objevy nových svìtù a nových obchodních cest v 15. a 16. století položily základ k novodobému technickému rozvoji. Potøeby trhu rychle vzrùstaly a ve druhé polovinì 18. století nemohla øemeslná výroba staèit poptávce; vznikla tedy hromadná strojní výroba na základì nových vynálezù, které si vynutila potøeba doby a jejichž vrcholem byl parní stroj. Tak zaèala nesmírná prùmyslová revoluce, která se krok za krokem zmocòovala všech produktù a potøeb života. Buržoazie, která tìmito silami vládla a dosud ve znaèné míøe vládne, provedla døíve neslýchané vìci. „Provedla díla zcela jinak zázraèná, než jsou egyptské pyramidy, øímské vodovody a gotické katedrály, podnikala zcela jiná tažení, než bylo stìhování národù a výpravy køižácké.“ Ale to vše bylo možné podniknout jen proto, že velkovýroba ve velkém vynášela znaèné zisky. Tak se zrodil se strojním výrobním zpùsobem moderní kapitalismus (autor užívá tento termín i dále ve smyslu dvacátých let), pod jehož vlivem se do posledních dùsledkù uplatnil úèinek penìz a který pøetváøel všechny formy myšlení i života. M욝ácký stát, který se nejdøíve uskuteènil v Anglii a nejpozdìji v Nìmecku, uèinil všude poddaného a nevolníka státním obèanem a prohlásil stejná práva: s heslem „Volnost, rovnost, bratrství“ porazil feudální Evropu. Ženu sundal z podstavce, na nìmž trùnila témìø pùldruhého století jako nejvyšší božstvo, ale tím ji ve skuteènosti povýšil, nebo se mìla opìt stát èlovìkem a mužovou druž-

kou. Individuální pohlavní lásku prohlásil u všech spoleèenských vrstev za základ manželství, jediný a mravnì oprávnìný. Lidská solidarita se mìla stát tmelem spoleènosti, lidský ideál krásy se mìl øídit podle nejvyšších duchovních i fyzických cílù. V tomto smìru opravil a pøepracoval nový stát všechny formy a hodnoty života, umìní, filozofii, vìdu, právo, øeè, aby mohl v rodinì, státu i obci pøedstavovat korunu celého dìjinného vývoje, „opravdový svìtový mravní poøádek“, který mohl tu a tam mít pouze nìjakou chybièku z estetického hlediska. Je nesporné, že už tato hesla a ideály, hlásané miliony lidí v mnoha nadšených bojích, vnesly do evropských dìjin ohromné mravní popudy, které tak postupem doby povznesly tìlesnou i duchovní úroveò národù, jak to pøedtím žádná spoleèenská forma ještì nedokázala. Ve všech oborech duchovního života tak byl položen základ k trvalým pøemìnám, stejnì tak i v oboru pohlavní morálky a v tom, co s ní souvisí: „Tøebaže jsme ještì velmi vzdáleni od skuteèného vítìzství nad nocí, svítání pro kulturní lidstvo už nastalo.“ Nicménì vše, co by mohlo tvoøit opravdu nový lidský øád, zùstalo spíše jeho proklamacemi a zdáním; skuteènost byla jiná. Buržoazie se bìhem svého mládí obestøela gloriolou, když nový vìk rozbíjel staré formy a všechno plnil novým obsahem, avšak všechny krásné myšlenky byly do znaèné míry ve vnitøním napìtí s hospodáøským základem doby. Ideály nemohly být uskuteènìny tak, jak byly vyslovovány, protože nový stát neosvobozoval èlovìka, aby ho osvobodil plnì, ale aby získal síly a ruce pro nový ekonomický systém. Výsledkem tohoto vývoje pak byl vnitøní rozpor mezi skuteèností a zdáním, a tento rozpor se také stal nejcharakteristiètìjší známkou moderní spoleènosti. Nebo má-li všechno „svou cenu“, vyjádøitelnou penìzi, je uskuteènìní mnoha pøání potom jen otázkou penìz... Milostný ideál nové doby byl pojímán jako individuální, èistá a nikoli platonická milostná náklonnost, tedy jako láska v novodobém smyslu slova, která se pokládala za jedinì dùstojný dùvod spojení muže se ženou v nadìji, že tímto zpùsobem život všech lidí nabyde èistšího a hlubšího obsahu. Jan Jakub Rousseau (Jean Jacques R., 1712-1778, franc. filozof a spisovatel, osvícenec, autor díla „O smlouvì spoleèenské“ aj.) vyslovil a velmi výmluvnì odùvodnil revoluèní názor na lásku ve své „Nové Heloise“, která se stala milostným evangeliem m욝áctva a zjevovala svìtu city nových lidí. Saint-Preux, muž této nové doby, píše ve svém milostném psaní své zbožòované Julii, nové ženì: „Nikoli, krásná Julie, vaše vnady oslnily sice moje oèi, ale samy nebyly by mohly nikdy vésti mého srdce bez mocné vnady, která je oduševòuje. Co na vás zbožòuji, je to dojímavé spojení citu tak živého s nezmìnitelnou mírností, ten soucit tak nìžný s bolestmi jiných, ten jasný úsudek a ten vybraný vkus, jehož èistota se øine z vaší jasné duše, to jsou krátce øeèeno, vnady vašeho ušlechtilého smýšlení v míøe mnohem vyšší než vnady vašeho zjevu vnìjšího. Pøipouštím, že by si vás èlovìk mohl pøedstavovati ještì krásnìjší, ale líbeznìjší a hodnìjší srdce hodného muže, nikoli, Julie, to není možno.“ – A Julie píše stejnì ideálnì: „Což pravá láska není nejcudnìjší ze všech svazkù? Není láska sama v sobì nejèistší, jakož i nejnádhernìjší pud naší povahy? Nezavrhuje duše nízké a se plazící, aby èinila nadšenými jen duše veliké a silné? A nezušlechuje všech citù, nezdvojnásobuje naší bytosti a nepovznáší nás nad nás samé?“ – Tato láska má však posvìcovat a oduševòovat pøirozenou smyslnost, èinit z ní nejvyšší vášeò, aby mohla nastoupit pravda místo galantní fráze.

Na tøetí dopis Saint-Preuxùv odpovídá Julie tímto doznáním: „Marnì prosím úpìnlivì nebesa, jsou hlucha k modlitbám slabých. Všecko je živý žár, který mne stravuje; se vším jsem na sebe jen odkázána nebo spíše všecko vydává mì tobì na pospas. Celá pøíroda zdá se býti s tebou spolèena; veškerá má námaha není mi nic platna, zbožòuji tì proti své vùli. Kterak mohlo by mé srdce, jež pøi plné síle nedovedlo odporovat, podlehnouti nyní jen napolo? Kterak mohlo by toto srdce, které nedovede nic zatajiti, zapøíti tobì zbytek své slabosti?“ – A Saint-Preux po tomto doznání jásá: „Ó, mocnosti nebeské! Mìl jsem duši pro bolest, propùjète mi duši pro blaženost! Lásko, ty pravý živote duše, pøijï a posilni duši mou, nebo chce zajíti. Nevýslovný pùvabe ctnosti, nepøemožitelná sílo milenèina hlasu, štìstí, radosti, rozkoši, jak pronikavé jsou vaše šípy! Kdo by snesl jejich ran! kde mám vzíti sílu, abych nepodlehl proudu rozkoše, který se vlévá do mého srdce?“ – Taková vznešená myšlenka je nìco vìèného mimo prostor a èas. Julie píše: „Osud bude sice s to rozlouèiti nás v prostoru, nikoli však duševnì. Budeme dále sdíleti se spolu o radosti i žal, a jako ony magnety, které podle vašeho vypravování na rùzných místech èiní vždy tytéž pohyby, budeme tøeba na obou koncích svìta prodchnuty podobnými pocity.“ – Pøesto, když Julie s krvácejícím srdcem píše Saint-Preuxovi, že ji otec urèil pro jiného, volá Saint-Preux zoufale: „Cos mi to øekla?... Co odvažuješ se mi naznaèiti?... Ty, svùj život že povedeš v náruèí jiného!... Jiný že má tì míti!... Že nebudeš už moje!... Nebo, což by bylo ještì strašlivìjší, že nebudeš jen moje! Já, já, že bych mìl snésti této hrozné muky!... Mìl bych pøihlížet, kterak jinému dìti poskytuješ!... Nikoli, radìji chci tì ztratiti než o tebe se dìliti... Proè nedarovala mi nebesa odvahy, která by neváhala dáti v èin dozráti zuøivosti, která mì naplòuje!...Než by se tvá ruka snížila k tomuto nešastnému, lásce se ošklivícímu, ctí zavrženému svazku, vlastní rukou vrazil bych ti pak dýku do prsou; tvému cudnému srdci bylo by krev vylíti, než bys byla s to poskvrniti je nevìrou. Do této èisté krve dal bych prouditi té, která s neuhasitelným žárem proudí mými žilami; do tvé náruèe klesl bych a, své rty pøitisknuv ke rtùm tvým, vydechl bych svùj poslední vzdech... tvùj poslední vzdech bych pøijal...“ Hle, zde je už romantická individuální láska v celé své velikosti a patetiènosti! Tak se idea snažila uèinit lásku lidskou a zároveò božskou! Protože však nový stát poskytoval všem lidem práva, žádal od nich také povinnosti, a tedy i lásce diktoval její specifický úèel. Láska mìla dosáhnout nejvyššího stupnì v manželství. Milostný pomìr mìl být jen pøedehrou k manželství, harmonii tìl a duší pro celý život. A nejvyšším úèelem manželství bylo dítì, ale nikoli jen jako dìdic majetku a jména, nýbrž také jako pokraèovatel v lidském rodu, v jehož službách má každý být. Proto je manželství povinnost pro každého. Tak se stalo manželství morální institucí, jedinou formou, která legalizovala pohlavní styk, jehož dalším dùsledkem byl pøísný požadavek pøedmanželské cudnosti a bezpodmíneèné vzájemné vìrnosti obou manželù. Manželé milují a žijí jen pro sebe a své dìti, a proto byl také hanbou pro obì strany pohlavní styk nelegitimní. Koketerie a flirt se tøetí osobou manželství znesvìcovaly; cizoložství nebylo jen zloèinem na urèité osobì, ale i zloèinem proti státu. Užívání prodejné lásky byla ta nejopovržlivìjší vìc. Prostitutka už není pikantní milostná umìlkynì, ale vyvrhel. Manželství je tedy oporou státu; je svého druhu dùstojností, která ženaté povyšuje nad svobodné. Takovým zpùsobem a z poèátku nikoli neupøímnì se m욝áctvo snažilo pøedstavit pravou povahu své monogamie. Vždy jen øádná rodinná domácnost zaru-

èovala bezpeènost existenci, tj. malom욝ácké existenci, nebo to byla ideologie malom욝áctva, která provedla anglickou i francouzskou revoluci a bojovnì a demonstrativnì formulovala své ideály proti nemravnosti svých absolutistických a bohatých protivníkù... Ale s vítìzstvím nenastal všeobecný vìk blaženosti, nezmizely tøídní rozdíly, jen nové tøídy, nové okolnosti, nové formy zápasy nastoupily místo starých. Rùznost životních podmínek a postavení jednotlivých skupin vyvolala znovu zájmové konflikty a boje. Vždy i pøes radikální zásadní obrat se samo m욝áctvo potácelo mezi neustálými kompromisy. A tak byla nejedna revoluèní myšlenka brzy pøevrácena a nakonec se zvrhla v pravý opak. Nebo, má-li všechno „svou cenu“, vyjadøitelnou penìzi, je uskuteènìní mnoha pøání potom jen otázkou penìz, bez ohledu na proklamovaný ideál... Dostaveníèkové domy. Boháè spatøí na paøížském bulváru, v bouloòském lesíèku nebo jinde elegantní dámu, po které zatouží, ale nikoli tak, aby si ji vzal za manželku. Staèí, pošle-li lístek se svým pøáním a s nabízeným penízem na adresu nìkterého dostaveníèkového domu. Zde už zaøídí vìc v co nejkratší dobì. Tìchto maisons de rendes-vous bylo v roce 1900 podle municipální statistiky ještì málo, ani ne deset. V roce 1903 jich bylo už 76! Za rok poté se témìø zdvojnásobily na 126. Hospodynì z takového dostaveníèkového domu vypravovala napø. tuto historku. „Nedávno chtìl jistý pán poznat urèitou dámu a pøišel ke mnì a øekl mi, že pùjde s cenou až do 14 000 frankù, bude-li to nutné. Vyhledám tedy tuto dámu a dám jí poslat svou navštívenku. Pøijde a je velmi nepøívìtivá. ‘Kdo jste, madame?’ ‘Nu, madame, èetla jste mé jméno?’ ‘Ovšem, madame, ale vaše jméno mi pranic neøíká.’ ‘Nu, dobrá, madame; mám pøítele, který velmi touží seznámiti se s vámi – a jest velmi velkomyslný.’ ‘Nevím, madame, co tím chcete øíci, a nerozumím absolutnì, èeho ode mne chcete.’ ‘Promiòte tedy, prosím, madame... Mou adresu máte?’ ‘Mám, madame.’ ‘Ponechte si ji laskavì... mùžete mi dopsati, napadne-li vás... Bonjour, madame!’ ‘Bonjour, madame!’ Za týden objedná mne psaníèko do èítárny obchodního domu zde naproti... Pøijdu, a dáma, sotva mne spatøí, øekne hodnì impertinentnì: ‘Poslyšte, madame, byla jste jednoho dne u mne a vypravovala jste mi nìco o ohromné velkomyslnosti... Nevím absolutnì, co jste tím myslila. Nechtìla byste mi to blíže vysvìtliti?’ ‘Nu, madame, mám pøítele, který nabízí ètrnáct tisíc frankù.’ ‘Dobøe, madame, rozmyslím si to... Bonjour, madame!’ ‘Bonjour, madame!’ Za týden pøijde opìt dopis, který mne objednává na stejné místo. Pøijdu a ptám se: ‘Nu, madame, rozmyslela jste si to?’ Odpoví na to zcela lhostejnì: ‘Ano, madame, a myslím, že to není dosti.’ ‘Dobrá, madame, promluvím se svým pøítelem.’ A k vìci došlo za dvacet tisíc frankù...“

Jiná správcová takového institutu vypravovala o jiné dámì zcela struènì: „Byla to žena anglického továrníka. Její manžel s ní nežil, dával jí však sto tisíc frankù roènì. Byla jsem k ní poslána bohatým Amerièanem, který mi prostì uložil zeptati se na cenu. Žádala sto tisíc, a on jí sto tisíc dal.“ O vdaných tato správcová øekla: „Jen mi vìøte, že do maisons de rendez-vous chodí více vdaných žen, než se obecnì tuší. Ach, kdyby vìdìly! Jakmile jsou ponìkud ve finanèní tísni, pøijdou ke mnì. Jsem jejich bankéø. Znám jednu, která má více než padesát tisíc frankù renty a vìènì je na rozpacích pro tisíc frankù. Jiná mùže vždy potøebovati pìt set... Za nìjakou èástku jsou vždycky. Dvakrát týdnì zùstanu veèer doma, a tu mne navštìvují. Vyloží mi, co chtìjí, co jim chybí, jaký druh obchodu jest jim nejvíce vhod. Ach, kdybyste je slyšeli! Jsou vždy stejné! Nejdøíve øeknou, když pøijdou poprvé: ,Ó, ráda bych jednou mìsíènì udìlala nìjaký obchod... Nezbytnì toho potøebuji... ale více nechci, to už je dosti...’ Po nìjaké dobì pøijdou zase na èaj a docela pokornì øeknou: ‘Mùj bože! Víte, jak se mi to hodí... udìlala bych to i dvakrát mìsíènì.’ A ještì po nìjaké dobì: ‘Je to neuvìøitelné, nemohu vystaèiti, musím míti více... Opatøte mi obchod týdnì!’ Nakonec dìlaly by v nutném pøípadì dva obchody dennì. Co však všecky chtìjí, to dobré zaplacení. V té chvíli, kdy jsou tu peníze, jsou už také na místì...“ A ještì tento úsudek kuplíøky: „Mezi vdanými a tìmi ostatními nezpozorovali byste nejmenšího rozdílu. Jakmile ty ženy ke mnì pøijdou, a jsou ze slušných kruhù nebo z ulice, jsou si úplnì rovny. Nebo spíše, nikoli úplnì; ale pochybuji, dopadlo-li by srovnání ve prospìch vdaných. Je-li nìkterá dáma ze spoleènosti slušná, pak jí neznám, a tím lépe pro ni. Ale není-li slušná, pak nezná dnes mezí. U øemeslné pozoruje èlovìk nìkdy, že má výèitky svìdomí, stìžuje si na život, jejž musí žíti. U vdané ženy nic podobného! Píši-li svým kokotám nebo hereèkám, jsou èasto hluché. Odpovídají: ‘Ach, drahá, nikoli, je mi to pøíliš hloupé... Nemám náladu...’ Nebo také: ‘V tu dobu mám zkoušku... Hrála jsem vèera... Dnes musím zase hrát... Zítra mám matiné... Dìkuji, nikoli!’ Ale vdaná žena a zvláštì dáma ze spoleènosti? Pøijde, nutno-li, zvláštním vlakem a provede hladce dvì èi tøi operace za odpoledne!“ Tak to mají páni pohodlné a – špinavé, tøebaže „dáma ze spoleènosti“ zdá se jim líbeznìjším soustem než obyèejná nevìstka. Kde vladaøský absolutismus trval dál, jako napøíklad v Rusku, byly ovšem kromì kapitalistických vymožeností pìstovány i erotické rozmary starého stylu. Nìkolik let pøed válkou vypravovaly noviny o tomto vtipu jednoho ruského velkoknížete: V nejpøednìjším petrohradském restaurantu sedìla v poledních hodinách elita ruské spoleènosti. Všechny salony byly nabity, jedna židle nezùstala volná. Tu se otevøely dveøe postranního pokoje a z nich vyšly dvì úplnì nahé mladé a krásné ženy, které kráèely sály s veseleným žvatláním. V prvním okamžiku všechno onìmìlo. Brzy však nastal poprask, šlechtické dámy omdlévaly. Nìkolik pánù bìželo pro strážníka. Hostinský pospíchal k obìma Evám s velkými ubrusy a slušnì je prosil, aby se ráèily zahalit. Slièné víly se na nìj šelmovsky usmály a ze strany a s hrdým smíchem procházely dále sálem, pøièemž všude budily nejen zdìšení a rozhoøèení, ale i všeobecný zájem. Když pøišla policie, aby veselé ženy odvedla, vyšel z onoho vedlejšího pokoje, z nìhož tyto ženy pøišly, ruský velkokníže a hlasitì zvolal: „Neopovažujte se jich dotknouti, já jsem je o to požádal!“ Ve fabrikách byl pohlavní život velmi živý, vždy v prvních dobách prùmyslového vývoje pracovala obì pohlaví vìtšinou spoleènì v tìsných a horkých místnostech témìø polonahá. Také noèní práce obou pohlaví rozmnožovala pøíležitost.

Milostný styk byl jen otázkou této pøíležitosti. Statistiky dokazují, že se zavádìním noèní práce pøibýval úmìrnì poèet nemanželských porodù. V první tøetinì 19. století nebylo v anglických továrnách vzácností, že polovina zde zamìstnaných svobodných žen byla tìhotných, ale èastá byla i znásilnìní. V roce 1840 bylo v Londýnì uèinìno asi dva tisíce trestních oznámení pro zloèiny proti mravopoèestnosti. Nezapomeòme, že tehdy byli továrníci vìtšinou bez vzdìlání a bez zøetele ke spoleèenskému pokrytectví; v mnoha pøípadech byla továrna zároveò zamìstnavatelùv harém. Tyto pomìry ale trvaly až do sklonku minulého století a ve skuteènosti se zmìnily jen pod nátlakem odborových dìlnických organizací a dìlnického hnutí. Bytové pomìry. Dùležitým èinitelem v pohlavním životì byly a jsou bytové pomìry. Vyhovující byty zjemòují pohlavní mravy, ale dùsledky bytové nouze demoralizují pohlavní život, hromadí obì pohlaví a dospìlé s dìtmi do nepøimìøených místností. Až do 70. let minulého století bylo bydlení pracujících davù jen neèisté táboøení, lùžko se tísnilo k lùžku, dìtem byly dlouho pøed skuteènou dospìlostí známy všechny praktiky pohlavního života. Tìhotné dvanáctileté i mladší dívky byly bìžným zjevem. Také krvesmilstvo kvetlo v této dobì. Nejdivoèeji, ale i nejsmutnìji bylo tam, kde v jedné svìtnici spali i nocležníci v podnájmu, šlófové, jak se u nás øíkalo. Unavená a udøená dìlnice, která ve spaní pasívnì na svém lùžku pøijímala noèního hosta, ani èasto nevìdìla, byl-li to její muž, bratr nebo nocležník, který se u ní zastavil. „Je to tak jedno,“ øekla jedna anglická dìlnická žena apaticky jistému parlamentnímu tazateli. Ze života anglických cihláøù vypravuje zpráva vyšetøující parlamentní komise z r. 1866 toto: „Jest nemožno, aby dítì prošlo oèistcem cihelny bez veliké mravní degradace... Nièemná mluva, kterou dìti slyší od nejútlejšího vìku, necudné, neslušné a nestoudné zvyky, mezi nimiž vyrùstají nevìdomé a zdivoèelé, èiní je pro pozdìjší život bezuzdnými, zkaženými, zpustlými... Strašlivým zdrojem demoralizace je zpùsob bydlení. Každý moulder (obratný dìlník a vùdce pracovní skupiny) dává své sedmièlenné tlupì nocleh a stravu ve své chýši nebo kotáži. A náleží k jeho rodinì èi nikoli, muži, hoši, dìvèata, spí v chýši. Má obyèejnì dvì, zøídka tøi sednice, všecky v pøízemí s nepatrnou ventilací. Tìla jsou tak vyèerpána velikou respirací za dne, že nedbají ani zdravotních pravidel, ani èistoty a slušnosti. Mnohé tyto chýše jsou vzory nepoøádku, špíny a prachu... Nejhorší zlo systému, který používá k této práci mladých dìvèat, vìzí v tom, že je pravidelnì od dìtství pøipoutává pro celý další život k nejzpustlejší holotì. Stanou se z nich hrubí, hubatí kluci, døíve než pøíroda je pouèí, že jsou ženami. Obleèeny v nìkolik špinavých hadrù, s nohama vysoko nad kolena obnaženýma, s umazanými vlasy a oblièejem uèí se opovrhovati všemi pocity skromnosti a studu. V dobì jídla leží nataženy na polích nebo pokukují na hochy, kteøí se koupají v sousedním kanálu. Když jejich tìžké dílo denní je koneènì hotovo, vezmou si lepší šaty a jdou s muži do krèem... Nejhorší jest, že cihláøi zoufají sami nad sebou. ‘Mohl byste se, pane,’ øekl jeden z nejlepších southallfieldskému kaplanovi, ‘pokusiti radìji èerta povznést a polepšit, než cihláøe.’“ Jiná zpráva líèí zemìdìlské party anglických dìlníkù: „Partu tvoøí deset až ètrnáct nebo patnáct lidí, totiž ženy, mladí lidé obého pohlaví (tøináctiletí až osmnáctiletí), aè hoši vìtšinou v tøináctém roce odcházejí, a pak dìti obého pohlaví, šestileté

až tøináctileté. V èele je parák, vždy obyèejný dìlník zemìdìlský, vìtšinou tak zvaný špatný chlap, zpustlík, nestálý èlovìk, opilec, ale ducha do jisté míry podnikavého a vyznajícího se v tlaèenici. Najímá partu, která pod ním pracuje, nikoli pod pachtýøem. Od pachtýøe má pravidelnì práci na akord, a jeho pøíjem, který prùmìrnì nepøesahuje pøíliš mzdu obyèejného dìlníka zemìdìlského, závisí témìø úplnì na dovednosti, s kterou vymaèká v nejkratší dobì ze své tlupy nejvíce práce. Pachtýøi zpozorovali, že ženy pracují øádnì jen pod mužskou diktaturou, že však ženy i dìti, jsou-li jednou v tahu, vydávají svou životní sílu... s pravou nehorázností... »Stinné stránky« tohoto systému jsou pøepracovanost dìtí a mladých lidí, ohromné pochody, které dennì konají do statkù a ze statkù vzdálených pìt, šest a nìkdy sedm mil, a pak demoralizace v partì. Aè parák, který v nìkterých krajinách bývá nazýván honcem (the driver), jest vyzbrojen dlouhou holí, užívá jí jen zøídka, a žaloby na hrubé zacházejí jsou vzácné. Je to demokratický vladaø, nebo jakýsi krysaø z Hamelnu. Potøebuje popularity u svých poddaných a pøipoutává je k sobì cikánstvím, kvetoucím pod jeho dozorem. Hrubá nevázanost, veselá rozpustilost a nejnecudnìjší drzost dodávají partì køídla. Parák vyplácí obyèejnì v krèmì a vrací se pak, vrávoraje a vpravo i vlevo se opíraje o statnou ženskou, v èele prùvodu, kdežto dìti a mladí lidé dovádìjí za ním a zpívají neslušné písnièky. Na zpáteèní cestì bývá obvyklé to, co Fourier pojmenoval »fanerogamií«. Èasto se dìje, že tøináctileté a ètrnáctileté dívky jsou tìhotny se svými chlapeckými druhy. Velké vsi, které dodávají kontingent party, stávají se Sodomou a Gomorou (polovina dívek bidfordských byla partou zkažena) a dodávají dvakráte tolik nemanželských porodù jako ostatní království...“ Mravní pokrytectví. Buržoazie brzy pochopila, že musí pøeklenout propast, která zela mezi jejími idejemi, kterých se nemohla vzdát, a skuteèností, které se vzdát nechtìla. A tak v pohlavním životì zavládlo mravní pokrytectví. Fíkový list se rozšíøil po celé spoleènosti, nejvíce pak v malom욝áckých kruzích. „Ponìvadž všecko, co koná a tropí, je opøeno o otrockost a nepravdivost, jest u m욝áctva nutné umìní pøetváøky, pokrytectví tøídním zaøízením. Udržování vnìjšího zdání, tato náhražka mravní dùstojnosti, je hnací silou v života malom욝ácké duše. Reputace a respektabilita jsou jejími pøedními èlánky víry a útok na nì je trestán hùøe než nemravné skutky. Protože je malá buržoazie vùbec travestií buržoazie velké, karikuje také konvenèní lži velké buržoazie, rušíc jejich pøíjemné formy v odporný škleb. Španìlská grandezza malom욝ácké etikety chodí na chùdách tam, kde zpùsob života velkom욝áckého hopkuje ve špalíèkových støevících. Nutnost oblékati svou bytost ustaviènì do urèitých záhybù kazí smysl a nièí pøímo smýšlení. Úzkostlivý zøetel k úsudku lidí tj. nejbližšího okolí, pøíbuzných, pøátel a známých, nebo tento nejmenší kruh je pro tento druh lidí svìtem, má nepøíznivý vliv na to, co individuum koná nebo nekoná. Kdo pøi každém kroku, jejž èiní, se táže, co tomu druzí øeknou, toho skutky nemohou míti svìží barvy svobodného rozhodování se. Jsou-li mravní pøedpisy zachovávány jen pro zevnìjšek, tedy mravnost se rozpadá. Jaké následky má tato hniloba smýšlení, to není veøejnì zjevno u onìch mnoha tisíc, které šastná náhoda, nikoli vlastní zásluha, chrání pøed tìžkými mravními zápasy. Kde však nad hlavou takového èlovìka se rozvine bouøe konfliktu živelnou silou, tu vyjde najevo mravní bankrot s oslnivou jasností. Tento bankrot, jak z øeèeného vysvítá, není pøeèin èistì individuelní, je to kus viny kolektivní, která zase jednou je zjevná.“14 Bìhem èasu zasáhl tento

mravní bankrot i velkou buržoazii; mnohé aféry prùmyslových a finanèních magnátù, velkých funkcionáøù a byrokratù to zøetelnì potvrzovaly. Tyto jevy vznikly nejdøíve, trvaly nejdéle a byly nejtypiètìjší u anglické buržoazie. „Ponìvadž pøíslušníci anglického m욝áctva byli vìtšinou vyšinutí, byly také všecky požitky, které pìstovali, hrubé a surové. Jedli mnoho, pili mnoho a ‘milovali’ stejným zpùsobem, beze vší aristokratické elegance a delikátnosti. Všecko dìlali takøka ‘plnou hubou’. Za peníze možno si koupiti obrovské kýty jehnìèí: ukazovali tudíž, že mají peníze tím, že plýtvali pøi jídle nadbytkem. Za peníze možno si koupiti ‘lásku’. Byla tedy pøi všem nevìstka. Nebylo zábavy bez ní. Nekoneèným proudem se hrnula ustaviènì ulicemi. Muž si dovoloval a bral, co mu bylo libo. Zde dceru, tu matku, tam obì zároveò. Svùdci a únosci vdaných žen byli všední zjev. Anglická nevázanost byla typická a všude pøísloveèná,“ praví Fuchs. Ale i jinde se porevoluèními pány svìta stali lidé s vyšinutými mravy; i když napø. ve Francii a Nìmecku to nebylo tak výrazné jako v Anglii. Tím spíše se pøechod od upøímnosti k pokrytectví dál všude, ale nejvíce zase v Anglii, v letech 1820 až 1830, kde byl každý pøíslušník „slušné spoleènosti“ nucen nosit solidní frak úctyhodného obèana. Mravnímu pokrytectví se v m욝áckém poøádku pøizpùsobily všechny spoleèenské tøídy. Všechno se podøídilo tomuto zákonu, nevyjímaje proletariát. Vývoj dal životu tisícinásobnou tváønost, a tím také pohlavní život postavil pøed dlouhou øadu tìžkých otázek, v soukromém vlastnickém poøádku øešitelných vìtšinou jen osobními kompromisy, nebo se z vládnoucího spoleèenského poøádku nelze ve skuteènosti fakticky vymanit, i když jej sebevíce potíráme a stavíme proti nìmu duchovnì nìco jiného, lepšího a více logického. Láska se stala životním a nadevše složitým problémem. „Navenek zachovᚠslušnost!“ To je železné pøikázání, jemuž se musí každý podrobit, chce-li být trpìn ve slušné spoleènosti. Ve druhé polovinì 19. století vylouèilo mravní pokrytectví z veøejného života všechny pohlavní záležitosti. Sexualita jako by pøestala témìø existovat. „Slušní“ lidé se na veøejnosti tváøili jako bezpohlavní bytosti, což bylo považováno za korektní chování. Ze zábav a hovorù bylo pøísnì vylouèeno všechno, co bylo nebo mohlo být pohlavnì dvojsmyslné. Ani vážné rozhovory o pohlavních otázkách nebyly dovoleny: mluvit se ženou o pohlavních vìcech bylo pokládáno za velmi nežádoucí. Zøetelnì jmenovat pohlavní èásti nebo ony èásti odìvu, které vzbuzují erotické pøedstavy, nebylo také dovoleno. Znali jen ženskou nohu, nikoli stehno nebo lýtko. Ženské stehno, fuj, jaká ohavnost! Znali jen šíji a nejvýše poprsí, nikoli však prsa jako taková nebo òadra, jen žaludek, nikoli také bøicho, a zadnice pro nì vùbec neexistovala. Mluvit o spodnièce bylo svrchovanì neslušné; žena také nebyla nikdy tìhotná, nýbrž „v nadìji“ nebo „v jiném stavu“. Nehodilo se, aby byla dívka ponechána s mladým mužem o samotì v pokoji, aby žena sama pøijímala návštìvy mužù, chodila veèer na ulici a vùbec se s muži stýkala bez pøítomnosti tøetí osoby. I snoubenci spolu mohli až do svatby mluvit vždy jen ve spoleènosti dospìlejších osob. Dáma se na ulici nesmìla ohlížet, ale musela hledìt pøímo pøed sebe, pokud možno se sklopeným zrakem; nesmìla chodit rychle, ale také ne pomalu, aby tím nevybízela muže k pøiblížení. Ukazovat nohy tehdy náleželo jen k øemeslu prostitutky. I když na plesech byla dovolena vìtší dekoltáž, doma se nesmìla žena mužùm ukazovat v nedbalkách, by byly sebecudnìjší. A tak dále.

A podle této „morálky“ bylo pøistøihováno umìní, divadlo i literatura. Všechno nahé bylo zakázáno jako nestoudné a vzbuzující neèistá pøání, neèisté žádosti. Slušní lidé znali jen obleèeného èlovìka. V románech a na divadlech pro poøádné lidi bylo vždy milováno co nejslušnìji. Zde neznali cizoložství ani nemanželské dìti a prodejnou lásku. Každá láska konèila tím, že „se vzali“ nebo si zoufali, že „se nemohou vzít“. Opovržením byli nemilosrdnì trestání všichni, kteøí se proti takovým a podobným zákonùm slušnosti provinili a buï si poèínali upøímnì a poctivì, nebo se oddávali vášni, nezachovávající zevní formy. Žena, která políbila jiného muže než svého oficiálního snoubence nebo manžela, ztrácela èest. Ženu, kterou døíve políbil jiný muž, si nemohl øádný muž už vzít za manželku. Každý pøedmanželský pohlavní styk byl pokládán u ženy za nepoèestné smilstvo; byla-li z nìho dokonce tìhotná, ztrácela navždy úctu slušných lidí, navždy byla zavržena a pøedmìtem veøejného pohoršení a opovržení: a to nejen sama, ale i její dítì. Pokud dokonce provozovala „volnou lásku“, byla postavena na úroveò prostitutky. Bylo by ovšem pošetilé se domnívat, že vìtšina tìchto pøedsudkù a pokryteckých požadavkù je v naší dobì už zcela pøekonána (autor má na mysli léta, kdy psal svou knihu, jako i dále všude v této a ve všech dalších kapitolách, kde používá výrazù dnes, nyní, souèasnost apod.; v øadì pøípadù pak myslí i dobu starší, od pol. 19. stol. do první svìt. války, jak je zøejmé z nìkterých dat a souvislostí, v kap. VIII. používá pøítomného èasu i k líèení historie jap. prostituce, jak je také z textu zøejmé). Naopak. Nehledì na velkoburžoazii a pokrokovìjší èásti intelektuálního a umìleckého svìta, ovládá pokrytecká morálka dosud nemálo všechny tøídy tzv. civilizovaného svìta a dokonce zasahuje i do zemí, která se po Evropì a anglosaské Americe rády opièí. Ještì dnes panuje podle Fuchse u malom욝áctva mnoha zemí napø. støedovìký názor, že panna, která nosívá pøi slavnostech spolkový prapor, zneuctí celý spolek, není-li skuteènì fyzickou „pannou“. Kam až mùže v nìjakém Kocourkovì dojít „stud nestydatých“, o tom svìdèí napø. groteskní varování, uveøejnìné v r. 1907 v jistém duryòském èasopise: „Výstraha! Varujeme tímto každého pøed rozšiøováním falešné povìsti, že naše praporeènice, sleèna Rosa Hammerschmidtová, jest v jiném stavu. Jest v nìm nikoli ona, nýbrž prùvodkynì Ema A. Ponìvadž prapor do ruky nedostala, jest považovati prapor nᚠza neposkvrnìný. Ony osoby, které opìtnì užijí této nestoudné lži a urazí nás s naším praporem, budeme stíhati soudnì. – Pøedseda tìlocvièného spolku v Hönbachu.“ Aby se však nìkdo nedomníval, že jsou takové nechutné pošetilosti možné pouze v zapadlých koutech evropských zemí a nemohou se napø. vyskytnout u tak „osvíceného“ národa, jaký žije v èeskoslovenských zemích, citujme výroky èeského studenta z r. 1932, otištìné v jisté diskusi15:„Nedovede-li dnešní moderní dívka do dvaceti let zachovati si panenství, pak to naprosto není doklad pro to, že panenství a zdrženlivost nejsou nejkrásnìjší a nejvzácnìjší, nýbrž je to jen doklad toho, že... duch tíže... dolehl pøedevším nejtragiètìjším zpùsobem na pováleènou mládež, takže dnešní bezduchá dívka není už nikomu nadìjí na harmonické spolužití v manželství. Nikdo v ní také nemùže vidìti budoucí dárkyni života, budoucí vychovatelku, mající stavìti hmotné a duchovní základy budoucího lepšího èlovìka, a tím i lidstva, zotroèilého dnes hmotou; v dnešní... na odiv vystavované dívce s bohatými zkušenostmi pøedmanželskými nemohu, prosím, vidìti nic než... Ano, máte to slovo právì na jazyku.“ Jak je vidìt, k takové intelektuální ménìcennosti vychovává

pokrytecká morálka ještì dnes (tj. poèátkem tøicátých let) mládež. Za tìmito pustými frázemi, na které se scvrkl celý moralistní žargon, se na nás šklebí pøíští otrokáø. Neoficiálnì v m욝ácké spoleènosti platila pøedevším známá mnišská zásada: ne-li cudnì, tak aspoò tajnì. Pokud se této zásady pøísnì dbalo, odpouštìla spoleènost muži vše a ženì velmi mnoho. Když mìl muž peníze, míval milenku, ale neukazoval se s ní èasto na ulici. Jinak hojnì navštìvoval prostitutky, ale tajnì a ve dne také jemu byla nevìstka vøedem na tìle spoleènosti. Žena dávala pozor, aby milencem nekompromitovala sebe ani manžela. Zcela korektní dáma ho navštìvovala jen ve zvláštním bytì. Nejvíce peèovala o svou plesovou toaletu, aby vše prozradila a pøitom zùstala úplnì obleèená. Sòatek bez lásky neexistoval, na peníze se vùbec nehledìlo. Každý a každá by byli mohli uèinit lepší partii, kdyby jen chtìli, kdyby nebyli bláznivì zamilováni. Ale ve skuteènosti se kopulovala pouze dvì jména a dvì pøíjmení. Morální pokrytectví m욝áckého období je ovšem mezinárodní; pøesto v nìm, jak známo, vedle Ameriky vynikla zejména Anglie, „stoudný Albion“. Byl by zde zbyteèný podrobnìjší výèet rùzných zpùsobù pohlavní pøetváøky, kterou všichni dosud potkáváme na každém kroku. Omezíme se tedy jen na dvì charakteristické ukázky, z nichž jedna je skuteèná starší událost, druhá pak skvìlá básnická vize, ale obì z anglického prostøedí, protože zde, jak jsme právì øekli, dosáhlo typické pohlavní buržoazní pokrytectví nejvyššího rozkvìtu. V sedmdesátých letech 19. století rozvíøila mnoho pozornosti aféra plukovníka Bakera. Plukovník Valentin Baker sedìl jednoho dne v železnièním kupé o samotì se sliènou a koketní dívkou, miss Dickensonovou, která pøed tím stateènì flirtovala s jedním neménì stateèným dùstojníkem a nyní se tváøila, jako by usnula. Dùstojník využil této vhodné pøíležitosti k nejnìžnìjším milostným projevùm, které poèestná dáma klidnì snášela. Když se však dal v milostném opojení strhnout k hlasitému zvolání: „My darling! My ducky!“ (Miláèku! Drahoušku!), tu cudná panna, která mìla dùkazy lásky ráda, ale byla nedùtklivá ke slovùm lásky, vyskoèila a uèinila povyk: pøibìhli, zatkli ubohého dùstojníka, který byl vsazen do vìzení a degradován. Po deseti letech podali angliètí dùstojníci petici žádající, aby se Baker, který se mezitím stal Baker-pašou a vyznamenal se v tureckých službách bìhem tažení proti Rusku (1877) a v Egyptì, za což byl povýšen na generála, mohl znovu do britské armády vrátit. Brzy se však objevila petice s opaèným znìním, podepsaná tisíci anglických dam, které proti tomu tak rozhoøèenì protestovaly, že se královna Viktorie neodvážila dùstojníkùm vyhovìt, tøebaže se za to pøimlouval princ Waleský, dùvìrný Bakerùv pøítel. Pøi této pøíležitosti uveøejnily èasopisy ze ženského tábora èetné zábavné výkøiky rozhoøèení. Jedna dáma prohlašovala, že v miss Dickensonové byly uraženy všechny anglické ženy. Jiná byla ohromena, že se našli britští dùstojníci, kteøí pozdravili Bakera pøi jeho pøíchodu do Londýna stiskem ruky a s tímto nekvalifikovaným èlovìkem sedìli za stolem. Tøetí psala: „Jeho pøítomnost v Anglii jest urážkou všech žen národa,“ a ètvrtá se domnívala, že už pouhé vyslovení jména takového neèestného èlovìka je neslušné a má být tedy zakázáno o nìm vùbec hovoøit, nebo podle m욝ácké morálky to, o èem se nehovoøí, neexistuje. Nemluví se tedy o tom, co pøipomíná tajná hýøení a co by je mohlo vynést na svìtlo: prudérní lidé, alespoò ve své fantazii, jsou nejvìtší zpustlíci a bojí se, že zvukovou vlnou mluveného slova budou prozrazeni.

Satira na mravní pokrytectví. Rozkošná satira na anglickou prudérii, kterou ještì chceme pøipojit, je z pera Oskara Panizzy (Oscar Panizza, 1853-1921, nìm. spis.), neohroženého autora „Koncilu lásky“, pro který byl autor soudnì stíhán. Jmenuje se Zloèin na Tavistocksquaru Bude tomu jistì asi šest nebo osm nedìl, kdy jsem dennì s velikým zájmem sledoval pøíbìhy ze soudních síní v Marybonestreetu. Ménì pro tìžké právní otázky, které se tu snad vynoøily mezi velkými i malými bagatelkami velkomìstského tuláctva, jako spíše pro originální rozsudky, které si mùj šéf dovoloval èasto vynést proti všeobecnému mínìní a pøedpisùm zákoníkù. Nezøídka jsem mìl pøíležitost žasnout nad jemným pudem a velkým ostrovtipem mr. Thomacksina, který hlavnì o zapeklité a o lži opøené viníky odzbrojovat jistou metodou, zcela úèinnou, neomylnou a bezpeènou. Vìtšinou bylo možné už podle tváøí policistù a jejich hovoru v pøedsíni posoudit, o jako vìc jde, nebo zde vìtšinou oznamoval hlásící strážník, který se právì vracel z pochùzky, svým druhùm nìkolika hesly kriminální novinku; a bylo zde obyèejnì nìkolik starších seržantù, kteøí neomylnì posoudili osobu pøedvedeného v souvislosti se skutkovou povahou, takže zde už vládla jakási nálada, jakýsi opar kolem neviditelného a vysvìtlení potøebujícího jádra složité pøíhody, a to ještì døíve, než došlo ke koneènému pøedvedení pøed sira Edwarda. Mr. Thomacksin a já jsme byli jednoho odpoledne v soudní síni jako vždy, když se nedìlo nic nového a závažného, zaujati horlivým rozhovorem, protože kanceláøská pracovní doba ještì neuplynula. Bylo to v dobì jarního slunovratu, ale byla ještì brzy tma. Právì byly rozžaty plynové lampy, zakryté obrovskými stínidly, které na šéfa i na hlásící strážníky vrhaly tmavé stíny. Mùj šéf se opìt ujal svého starého námìtu: Swedenborga, jeho dobrých myšlenek, ale i jeho polovièatostí, kdykoliv šlo o provádìní; úplná nejasnost v prostøedcích a cestách, které on, mister Edward Thomacksin, po dùkladných studiích nejpøesnìji zjistil. „Vyøíznìte smilstvo, tento trn, o který se tolik lidí drásá do krve, a všechno bude dobré,“ zvolal s emfasí a zaèal èíst delší kapitolu z Darwina, podle které mùže být za nìkolik desetiletí plánovitì potlaèena a vyplenìna funkce, která nabyla staletým ponecháváním na pokoji netušených rozmìrù... V té chvíli k nám z pøedsínì proniklo zmatené bublání hladù: „Don’t! Don’t! Tell us stories! Don’t slander!“ Asi: „Pøestaò, prosím tì. Nemluv nesmysly, dej s tím pokoj!“ Podobnì se mínìní mezi jedním strážníkem a ostatními zdála pøeskakovat a vyrovnávat. Mùj šéf kvùli tomuto vyrušení svraštil èelo. Koneènì se otevøely dveøe a vstoupil Jonathan, obleèený podle pøedpisù, s èernou soukennou helmou, s pendrekem za pasem a slepou lucernou. Sir Edward se obrátil. Vùèi Jonathanovi byl vždy mírnìjší než vùèi druhým. „Co se stalo?“ zvolal a pak dodal: „Mám tu dùležitý rozhovor se svým mladým pøítelem; nerušte nás s každou hloupostí! Vlezl snad zase nìkdo do cizí kapsy?“ „No, Sir,“ øekl Jonathan hluboce rozrušen. „Stalo se nìco neobyèejného!“ Sir Edward se k nìmu obrátil úplnì. Prsní tón, kterým strážník mluvil a chvìní jeho hlasu, byly pøíznakem, které neušly znalci lidí, jakým byl mùj šéf. „Odkud pøicházíte?“ ptal se úøedník. „Pøicházím ze svého soukromého bytu, Sire,“ odpovìdìl mladý muž, „váhal jsem celý den a uvažoval, mám-li své pozorování z minulé noci úøednì oznámit, ale dùvìra ve vaše lordstvo, ve vaši moudrost, Sire, a moje povinnost, že to musím udat.“

„Co se stalo? Ven s tím!“ zvolal mr. Thomacksin a uèinil pøimìøený postoj. Venku v pøedsíni bylo slyšet tiché mruèení a dušený chichot. „Sire,“ zaèal Jonathan, „když jsem byl vèera v noci na pochùzce Tavistocksquarem a svítilnou jsem prohlížel køoviny, vidìl jsem – jak to mám pojmenovat – nedá seto øíci,Sire...“ „Kat tì sper s tvou svítilnou, když jsi nic nevidìl!“ „Vidìl jsem nìco!“ „Cos vidìl?“ „Bylo to v jižním koutì parku, kde stojí skupina rùží vedle skupiny magnolií!“ „Co se tu dìlo? Vidìls nìkoho pod tím?“ „Nevidìl jsem nikoho pod tím; skupina byla volná.“ „U ïasa, co tam tady bylo?“ „Sire, chichot vycházel z keøù!“ „Chichot vycházel z keøù? Dobrá, dopadls ty chichotající se?“ „Nikoli, Sire!“ „Ani bych ti to neradil, Johny! Každý se mùže v Anglii chichotat pod rùžemi a magnoliemi, má-li nìjaké.“ „Sire, takové to nebylo! Nebyl to lidský chichot, bylo to nìco podezøelého a lesknoucí se vìci padaly k zemi z velkých magnoliových kalichù, šíøil se necudný pach.“ To je blesk, Sire, napadlo mì. „Jonathane, nerozumím ti. Rozmysli si, co mluvíš.“ Strážník mìl horeèku z rozèilení, oèi mu záøily, v hrubé èerné policejní pláštìnce tu stál, jemný plavovlasý èlovìk jako mladý kazatel. „Sire, byla to nepochopitelná událost,“ pokraèoval strážník. „Nemohu snad všechno udat, èím bych opøel své mínìní...“ „Øekni mi své mínìní, Jonathane a zanech podrobností!“ Strážník tìžce zápasil sám se sebou a pak vyjekl: „Nemohu!“ „Mùžeš mi klidnì øíci své mínìní, Jonathane,“ øekl mr. Thomacksin. „Sire, anglická øeè na to nestaèí, aby tu ohavnost vyslovila.“ Tu sir Edward ke mnì obrátil hlavu a ukázal mi dvì øady obnažených zubù a pak tiše dodal: „Hleïte, jaké tu máme lidi! Jaké klasické vyjadøování! Nádherný chlap! Není-li pravda?“ Pak se obrátil k Jonathanovi a øekl nahlas: „Tedy, chlapèe, teï zèerstva, øekni mi, cos vidìl?“ „Sire,“ blouznil dále strážník, „bylo to pod rùžemi a magnoliemi...“ „To už vím, Jonathane. Co se dìlo?“ „Pohyby, jak je... strážníci èasto v noci dìlají na pryènì...“ „Johny,“ pravil šéf s otcovskou mírností ke svému podøízenému, „lokomotivy èiní jisté pohyby a strážníci v noci na pryènì zase jiné pohyby, to všechno není mìøítko. Musíš se pøesnìji vyjádøit. Cos vidìl?“ „Sire, bylo to hrozné, byl to zloèin proti pøírodì, stál jsem jak pøikován, nemohl jsem si pomoci.“ „Nevzal jsi p횝alku?“ „Sire, nebylo proè pískat!“ „Mohl jsi pøece jen zapískat.“ „Sire, to nebyla vìc k zapísknutí.“ „Ale, když to nebyla tak pozoruhodná vìc, jak øíkáš, pøece jen jsi to mìl p횝alkou oznámit svému kamarádovi na nejbližším rohu.“ „Sire, událost byla takového rázu, že pøímo vyluèovala možnost použití p횝alky.“

„Johny, dej pozor: Vhodnost události není pøece v žádném pomìru k možnosti uvést do pohybu p횝alku.“ „Ovšem, Sire – možnost použití p횝alky nebyla vylouèena, ale nepovažoval jsem pøedmìt jednak za dosti cenný, abys p횝alkou zabezpeèil materiální pomoc, ale na druhou stranu mìl pøece jen vìtší význam než pískání. Jinak øeèeno, byl extraordinary, ale nikoli ohrožující – nehledì na to, byl by mi zvuk pøi pokusu o pískání uvázl v hrdle.“ Tu se na mne znovu soudce podíval s oním zvláštním výrazem, pøi nìmž obnažil dvì øady zubù a tiše podotkl: „Je to skvìlý chlapík! Ten hoch mìl být teolog, sofista, swedenborgián, všechno. Myslím, že jeho kariéra ještì není u konce. Máte nìco podobného v Nìmecku?“ Zavrtìl jsem hlavou. Sir Edward pak pokraèoval hlasitì, obrácen ke strážníkovi: „Tedy, Johny, nepískals, to je tedy zjištìno: teï si pospìš a øekni nám, cos vidìl?“ „Sire, musím se vrátit k tomu, co jsem už øekl, byl...“ „Tos už øekl,“ pøerušil ho soudce, „to nic není, z toho nikdo nezmoudøí. Musíš nám vysvìtlit materiální obsah vìci, musíš nám pøedevším jmenovat ty taškáøe.“ „Sire, o taškáøe v obyèejném slova smyslu tu nebìželo.“ „V jakém tedy?“ dodal mùj šéf s dùrazem. „Ve smyslu velkolepì nelidském!“ Zase pohyb hlavy sira Edwarda k mé stranì a poznámka šeptem: „To je Swedenborg!“ a hlasitì: „Proè jsi tedy na tu vìc nešel?“ „Bál jsem se je vyrušit, Sire. Chtìl jsem teprve konstatovat celou ohavnost.“ „Jakou ohavnost?“ „To nevím.“ „V èem vìzela?“ „Bylo to bláznìní.“ „Jaké bláznìní?“ „Byly to dotyky, Sire!“ zvolal strážník a zhluboka vydechl, „Dotyky, jaké nejsou dovoleny pøed bohem ani pøed lidmi. Bylo to mazlení, obnažování, vymìšování, byl to chichot, tøení, vydávání, objímání, jakési líbání, Sire...“ „U všech èertù, a nikoho jsi nevidìl? Cožpak jsi nevytáhl svítilnu?“ „Sire, nikdo tu nebyl. To rùže a magnolie byly pospolu. Také ty zvuky a pohyby nebyly lidské.“ „Nebyly lidské?“ ptal se mùj šéf. „Co to tedy bylo?“ „Sire,“ volal a vzlykal mladý fanatický strážník, „rùže a magnolie v tavistockém parku provozovaly sebeprznìní, byla to opravdu onanie rostlin!“ V té chvíli mister Edward Thomacksin, pøedstavený policejní stanice v Marybonestreetu, vyskoèil jako by byl bodnut tarantulí. Ten starý, vysušený muž, který, jak se mi zdálo, uvažoval o údajích mladého Jonathana ve zcela jiném smìru, pohlížel chvíli sklenìnýma oèima na odvážného policistu. Pak, když vidìl, že zde není už možná žádná iluze, pozvedl zoufalý swedenborgián køeèovitì ruce do výše a zmìnìným vyjícím hlasem, jaký jsem u nìho ještì neslyšel, volal k nebesùm: „Lord, holy Lord (svatý Pane), odvra svùj zrak od tvorstva! Nejohavnìjší zloèin odkoukaly teï i rùže, nejcudnìjší kvìtiny, od lidí. Pane, neèekají už na tvé svolení k pekelnému aktu. Propùjèil jsi jim schopnost se množit, ale to jim nestaèí. Chtìjí za každou cenu høešit. Pane, sešli novou potopu a zniè svoje tvorstvo, nebo se svìt rozletí!“

Pak se Thomacksin, jehož tváø se teï podobala maltì, zhroutil a vzlykal a museli ho odnést. Do krajnosti sehraná mravní pøetváøka, jak jsme už øekli, vládne i v Americe, tøebaže právì americká spoleènost je povìstná tím, že doma je sice puritánská, ale sotva vstoupí na palubu, aby se dala pøevézt do Evropy, odhazuje co nejrychleji morální masku a stává se hrubì zhýralá a nenasytná podle množství svých dolarù. Lodní kapitáni o tom dovedou vypravovat dost nechutné historky. Zpáteènické úsudky a rozsudky soudcù v rùzných amerických státech jsou známé i v souèasnosti. Dodejme jen pøíznaènou aféru s Boccacciovým Dekameronem. V Americe je vìtšina soudobé moderní evropské literatury pokládána za nemravnou. Není sice zakázáno ji mít, ale v nìkterých státech je pokládáno za zloèin, je-li posílána poštou. Dekameron se však považuje za nejnièemnìjší spis, a tak byl v roce 1909 bývalý soudce Richard B. Shegord odsouzen ke dvìma letùm káznice, že „použil poštu k zakázaným úèelùm“ a komusi poslal jeden exempláø této knihy. Vìc vypátral poštovní fízl. Vìtší poèet spisovatelù, senátorù a jiných vynikajících lidí podal tehdejšímu severoamerickému prezidentovi Rooseveltovi (Theodor R., 18581919, prezident USA 1901-1909) žádost o milost, na kterou však odpovìdìl: „Milost zamítnuta, lituji, že nemohu tohoto èlovìka dát zavøít na celý život.“ Ostatní státy nejsou pøíliš pozadu za tímto výkvìtem pøetváøky; vyskytuje-li se tato neøest v jiných zemích v mírnìjších formách podle odlišné povahy pøíslušného národa, neznamená to, že je ménì obecná a škodlivá. Staèí si jen vzpomenout na pøíklad smìšného úsilí oficiálních pedagogù, kteøí jak u nás, tak v Nìmecku stateènì „korigují“ lidové písnì, by mohla škola provozovat pštrosí politiku pøed faktem pohlavní lásky. Estetický ideál. Jak víme, mìla každá doba svùj zvláštní komplex životních potøeb i pøedstav, z nichž vyplýval její ideál krásy, jemuž se lidé této doby snažili vším pøizpùsobit. Lidé rùzných období se navzájem fyzicky liší zøetelnìji než malí od velkých nebo hubení od tlustých. Pøíslušná všeobecná promìna se však nedìje naráz; je naopak dùsledkem neustálé zmìny životních podmínek, které nedovolují, aby se dnešek zcela podobal vèerejšku nebo zítøku a v urèité dìjinné epoše má urèitý smìr a urèitý výsledek. Nositelem tohoto nového výsledku a ideálu je v každé specifické dobì vládnoucí vrstva, nebo podle jejích životních zájmù je pøedevším utváøen. M욝ácký estetický ideál vznikal z vìdomého odporu proti ideálu vladaøského absolutismu, který vydal své nejvyšší kvìty v rokoku; vznikal pomalu v té míøe, v jaké tovární prùmysl podporoval kapitalizaèní proces, vnitønì pøetváøející spoleènost a uvolòující cestu novým myšlenkám. V Anglii vznikal dlouho pøed Velkou francouzskou revolucí a pøipravován byl i ve Francii, kde mu pak velká revoluce dodala jen nìkolik, avšak nikoli nepodstatných rysù. Proti pøíživnému zahaleèi a tichošlápkovi z ancien régimu postavilo m욝áctvo èlovìka ducha a vùle, èlovìka jasného, energického pohledu, pøímého tìla, sebevìdomého gesta i hlasu, pevných rukou i nohou, èlovìka jistoty a klidu, jemnì organizovaný stroj lidské vùle a zároveò volného, upøímného, hrdého a lidumilného tvora s ohnìm ušlechtilých vášní. Promìnìn však byl i èlovìk jako erotický nástroj a podruhé od zániku støedovìku to bylo jeho skuteèné obrození ve znamení síly, zdraví a èinorodosti. Muž

i žena se opìt stali nejžádoucnìjšími ve svých „nejlepších letech“, za plné síly. Muž pøestal být høíèkou v rukou žen, ale stal se jejich bouølivým krotitelem, k nìmuž vzhlížely s pýchou a nìžností. Žena se širokou pánví a øádnými prsy zase zaèala obdivovat mužské svaly, mužská stehna a lýtka. Aè se tedy tento ideál podobal renesanènímu ideálu, vynikl nad nìj a nad všechny pøedešlé tím, že s fyzickým zjevem také spojoval duchovní vlastnosti. Takové byly pùvodní m욝ácké názory na lidskou krásu, zrozené nejprve v Anglii, ale s myšlenkami Velké francouzské revoluce procházející vítìznì celým svìtem, kterých se buržoazie nikdy nevzdala. Tento pùvodní zdravý sociálnì-estetický ideál nepøestal být oficiální ani v dobì, kdy už praxe holdovala pravému opaku. To je také doklad pøetváøky. Ve skuteènosti mìlo a má dodnes m욝áctvo zcela jiné ideály a u muže i ženy také touží po zcela jiných vlastnostech. Nikdy v dìjinách nebyla spoleèensky rozhodující lidská povaha tak jednostranná jako v moderním vìku: povaha poèítající a kupecká v nejhorším smyslu. M욝ák všechny vìci, které nemají obchodní smysl, které neposkytují nadìji na zisk, zaøazuje mezi zábavu, jíž lze vìnovat nejvýše èást odpoèinku. Mezi to patøí spoleèenský život, vìda, umìní, politika, tìlesná kultura apod. Kupecký typ muže se pomalu stal obecným mužským ideálem a nabýval stále vìtší pøevahy. Národ už není reprezentován svými mysliteli a básníky, ale svými obchodníky, lépe øeèeno svými prùmyslníky a bankovními velièinami nebo jejich politickou reprezentací. V tomto kupeckém typu nemá pohlavní živel zjevnì místo. Obchodník – a tím je dnes ve skuteènosti každý velkoprùmyslník a vùbec vìtší kapitalista, nikoli výrobce, protože sám nic nevyrábí, ale s tím, co mu druzí vyrobí, spekuluje – pøedstavuje logiku, vytrvalou energii a houževnatou èinnost. Je to poètáøský stroj, který je i pøes svou veškerou prostotu nejsložitìjší. Pokud jde o ženu, uèinil z ní vývoj proti pùvodnímu m욝áckému ideálu silné samice a oduševnìlé osobnosti, brzy zase luxusní pøedmìt pro vládnoucí muže. Žena jako luxus je pojímána vždy jen ve fyzickém smyslu. Erotická krása ženy se znovu nejsilnìji uplatnila a její spoleèenská hodnota se zmìnila pouze v teorii, protože v ní se žena stala rovnoprávným èlovìkem, ale v praxi zùstala závislá na muži a pokud byla hezká, lahùdkou pro majetné. Už na pøelomu 18. a 19. století byla za ideál pokládána antická krása bohyò s pikantní pøíchutí. Po pádu napoleonského císaøství, v dobì únavy z porodních bolestí m욝ácké spoleènosti, na okamžik zvítìzil, hlavnì ve Francii a Nìmecku, malom욝ácký ideál šastného rodinného krbu, který však netrval dlouho, protože kapitalismus se rychle rozvinul a uplatnil svùj ideál ženy. Mìli prostøedky, aby si mohli „užívat“. Toto hnusné slovo se zrodilo v m욝áckém období a jistì bylo pùvodnì raženo bohatým povýšencem, aby se stalo heslem a touhou všech vrstev. Poživaèné osmnácté století mìlo svùj styl i pro tuto vìc; vìk m욝ákù zcela procovsky „užíval svìta“ a jeho ženský ideál byl kurevnický. Velkolepou epopej tohoto ideálu vytvoøil Emil Zola (Émile Z., 1802-1921, franc. spis., naturalista) ve své Nanì. Je to jeho nejproskribovanìjší dílo, pøesto však jeden z nejhlubších naturalistických románù. Vìtšinou špatní malíøi té doby malovali „kurví mastí“, jak øekl Max Liebermann. M욝ákùm šlo o ženu silného trupu, s òadry trhajícími šnìrovaèku, s vynikajícími boky a statnými stehny, ale zcela v harémovém a bordelovém smyslu. Povìstné Makartovy kypré krasavice jsou vesmìs tohoto druhu. Salonní nevìstka byla po celá desetiletí ideálem ve Francii, Anglii, Nìmecku, Rakousku a ve všech zemích až do osmdesátých let 19. století, kdy zaèal nabý-

vat pøevahy rafinovanìjší ženský typ, typ fin de siécle, typ dekadentní s nepatrnými òadry a boky a chlapeckou zadnicí. Po urèitou dobu se v neobyèejné míøe i v menším rozsahu prosazovala tøicetiletá až ètyøicetiletá žena jako ta nejkrásnìjší. Jakási anglická feministka napsala: „Ženy pod tøicet let jsou toliko mimochodem zajímavé a studia hodné, teprve po tøicátém roce získává žena ráz skuteènì osobní... Nejkrásnìjší doba života poèíná pro ženu tøicátým rokem.“ Zralá žena.Je pochopitelné, že pùvodnímu mìštanskému ideálu i kupeckému vkusu vyhovuje pøedevším tzv. zralá žena. Z ptaèí perspektivy je však v dnešním životì tato otázka ponìkud složitìjší. Nehledì na choutky zhýralcù, kteøí se vracejí ke vkusu zmírajícího ancien régimu a pachtí se za „zeleným ovocem“, se jeví nejkrásnìjší vìk ženy patrnì docela rùznì hlavním tøem kategoriím civilizovaného lidstva. Pro výdìleènì èinné mìstské i venkovské muže, drobné podnikatele apod., je nadále všeobecnì zralá žena nejpøimìøenìjší kráskou; pilný a nabývající obèan potøebuje rozšafnou kyprost pro své pohodlí, hledá dùkladný požitek a rozumnou družku, své frivolní potøeby ukájí mimo manželství, doma chce mít solidní vnady a solidní hospodáøskou povahu, všechno v ponìkud monumentálních rozmìrech, aby byla jeho firma i po této stránce dobøe reprezentována a zkrášlena. U milostné potøeby dìlníka èi malozemìdìlce je tomu jinak: kyprá zralá žena, jistì nejèastìji z tzv. lepších kruhù, je sice nìco, co dráždí i jeho pohlavní pud, vìtšinou nepøíliš složitý, ale pokud se dìlný èlovìk rozpomíná na ženský ideál, vynoøuje se mu v jeho obrazotvornosti bezpochyby mladá dívka z jeho mládí, s níž si užil primitivní flirt a skuteènou milostnou rozkoš. A pak je zde tøetí kategorie – intelektuální a umìlecký svìt se svými složitými potøebami: bylo by odvážné ohranièovat jeho ženský ideál vìkem. Pøesto vìtšinou dává pøednost spíše tvárné dospìlosti než hotové zralosti. Jistý spisovatel o tom øíká: „Je to velice hezké, je-li nìkomu sedmnáct až devatenáct let, je-li rùžolící a ponìkud bláhový; tento stav napìtí prvního mládí mùže potrvati nìkolik let a býti pìkný na podívanou, ale podceòovali bychom ženu, kdybychom v tom vidìli hlavní nebo snad jediný její pùvab, ponìvadž pøece teprve tak v dvaceti pìti letech u ní nastává doba, která má v sobì více než jen vùni mládí.“ To je støední a pøibližnì nejsprávnìjší názor pro naši dobu a obecnou potøebu vrstev, které pøedstavují pokrok a pøedvoj, protože v ženì vidí také duchovní osobnost. Nemùžeme si zapírat, že prùmìr dnešních vzdìlaných žen není dosud na výši doby. Jsou to stále ještì pouze jednotlivé vynikající ženské osobnosti, které jsou ve zralém vìku dùstojným protìjškem zralých mužù (opìt tøeba pøipomenout, že autor soudí podle své doby). A tak má pro intelektuálního muže s tvoøivým duchem hotová zralá žena málokdy tolik pøitažlivosti jako mladá a tvárná, která i z duševního hlediska roznìcuje nadìje a bezdìènì nabádá k tvùrèím výkonùm. Mezi 20. a 30. rokem se v ženì odehrává nejkrásnìjší dìj a také rozvoj její fyzické krásy je nejpozoruhodnìjší. Je ovšem pravdìpodobné, že ideál kypré zralosti bude do jisté míry obnoven, ale ze svìta už nemùže být odstranìn vyšší ideál ženské „oduševnìlé“ krásy, k nìmuž se pøílišná kyprost pøece jen moc nehodí. Nelze však podceòovat soudobou tendenci, která se snaží o jisté vyrovnání mezi ženskými a mužskými tìlesnými vlastnostmi. I když jde prozatím pøedevším

o módu, jádro vìci je trvalé a nelze nevidìt, že ideologie i praxe pomalu pracují na novém typu ženské krásy: je to napø. sport, který jej pomáhá tvoøit. M욝anský smysl pro zralé ženství však znamenal i jistou vymoženost pro ženu jako pohlavní bytost. Žena, která miluje ve zralém vìku, pøestala být komická a trapná. To byl závažný obrat, protože právì ve zralém vìku je láska ženy potøebnìjší než v mládí. Francouzská spisovatelka o tom napsala: „Všechny pøípady pokládané dosud za výjimky budou za nového smìru duchového života ženina rozmnoženy a zevšeobecnìny. Když Balzac uprostøed minulého století napsal svou ‘Ženu tøicetiletou’, vzbudil jeho román u vrstevníkù mnoho pozornosti a odporu. To nezabránilo geniálnímu spisovateli, aby nepøiøkl v pozdìjším svém díle ženì dokonce až ètyøicetileté moc a právo býti svùdnou... Bylo-li pøed pùl stoletím hranicí ženina milostného života ètyøicet let, má býti nyní tato hranice prodloužena aspoò o dvacet. A to bez umìlých prostøedkù z øíše chemie a jejích kosmetických výrobkù. Vyšší kultura nauèí ženu, aby byla poslušna vyšších zákonù krásy, a její zlepšený vkus rozestøe soulad po její bytosti. Až feminismus pøekoná své dìtské nemoci, vnìjškovou emancipaci, snažilství a podobné nechutnosti, a svìt bude obšastnìn osvíceným, ušlechtilejším a duchaplnìjším ženstvím, pak i ženy ošklivé a odkvetlé, prohøáty a prozáøeny bohatým životem vnitøním, zaskvìjí se a získají muže, pøitáhnou ho a upoutají, jak to v minulých dobách dovedly jen mládí a krása.“ I pøes promìnlivost módy a rùznost individuálního erotického vkusu zùstává v životì i v umìní obecnì nejžádanìjší žena plná a soumìrná. I v nové dobì a po celé devatenácté století až dodnes je napø. umìním, které pøece vyslovuje hlavnì mínìní mužù, pìstován kult „plného poprsí“ a že tomu není jinak ani v životì, nejlépe dokazují mnohé inzeráty a reklamy v èasopisech, které doporuèují rùzné, i když ovšem vìtšinou šarlatánské prostøedky ke zlepšení krásy òader. Plná a soumìrná krása lidského tìla, jejíž dokonalou podobu pøedstavovalo umìní starých Øekù, je stále obecným ideálem, tøebaže móda a umìní z rùzných dùvodù a v rùzných obdobích zdùrazòují nìco jiného. A nevymizela ani ze skuteèného života. Slavný Rodin (Auguste R., 1840-1917, franc. sochaø), v tomto smìru jistì povolaný muž, se o vìci vyjádøil v rozhovoru s umìleckým kritikem Gsellem, který o tom napsal: „Pøed nìkolika dny navštívil jsem velikého umìlce a prohlížel jsem si s ním øadu jeho studií, které pøedstavovaly hlavnì rùzné rytmy ženského tìla. ‘Mistøe,’ ptal jsem se, ‘najdete snadno krásné modely?’ ‘Ano.’ ‘Krása není tedy pøíliš vzácná v naší zemi?’ ‘Rozhodnì nikoli.’ ‘A udrží se dlouho?’ ‘Nabývá rychle jiné podoby. Nechci øíci, že žena jest jako krajina, jejíž vzezøení je závislé na stavu slunce; ale toto pøirovnání je témìø správné. Pravé mládí, doba panenského zrání, doba, kdy tìlo je plno šávy a kypíc zdá se lásky zároveò se báti a pøivolávati ji, netrvá déle než šest mìsícù. Mladá dívka se stane ženou: to je jiný druh krásy, která je sice rovnìž obdivuhodná, ale pøece jen ménì èistá.’ ‘Nemyslíte však, že krása antická vyniká nadmíru nad krásu naší doby a že by se moderní ženy nemohly mìøiti se ženami, které byly modelem Feidiovi?’ ‘To rozhodnì nemyslím.’ ‘Ale dokonalá krása øeckých soch Venušiných...’

‘Umìlci tehdejší mìli oèi takové, že to vidìli, kdežto umìlci dnešní jsou slepí: to celý rozdíl: øecké ženy byly krásné, ale jejich krása vìzela také v oèích sochaøù, kteøí ji zobrazovali. Máme dnes ženy, které jsou právì tak krásné.’“ Antiètí umìlci zobrazovali estetický ideál své doby prostì; dnešní umìlci jdou èasto za jinými cíly. Dùležitá je však také jiná vìc – pøíroda se stále snaží dodávat dokonalou krásu, ale dnešní civilizace vývoji této krásy nenapomáhá. Je to pøedevším móda, která nièí tìla, je to chybná výživa, jsou to nervové nemoci souvisejícís našícivilizací. V širokých majetných kruzích i v dìlnické tøídì je naproti tomu v nejnovìjší dobì pìstována fyzická kultura, rùzné formy sportovní èinnosti, o jejichž úspìšném vlivu na skuteènou a trvalou krásu tìla nelze pochybovat. Vzniká tak dokonce nový typ, který v sobì spojuje zdraví, sílu a eleganci, typ, který dosud neexistoval, ale který se mùže stát všeobecný teprve v osvobozené budoucnosti. Pokud jde o ženu, vyskytuje se nejlépe v Americe. Tento nový, estetický typ ženy, i když tu a tam bezdìènì nebo vìdomì smìøuje k zeslabení erotické stránky ženského tìla, trvale takové tendence neprojeví. Úsilí novodobých mužatek skonèí v onu chvíli, kdy bude žena skuteènì osvobozena, pak se nový typ svobodné tìlesné krásy bude snažit pøedevším o harmonii mezi duchovní a pohlavní stránkou. Obèanská móda. Protože je demokracie, by znesváøená, zastøená a deformovaná rùznými kompromisy, nezbytnou životní formou nové doby, je demokratický, obèanský ráz také základem dnešního oblékání. Dvorní móda byla po vítìzství Francouzské revoluce vystøídána obèanskou módou, a to i u pøedstavitelù minulého svìta. Obèanský oblek se zrodil v Anglii, jako kdysi ve Španìlsku vznikl dvorní oblek. Ale svùj jasný a dodnes platný výraz obdržel teprve po pádu prvního francouzského císaøství. Jelikož podle teorie existují pouze obèané, jimž náleží stejná práva, je jistá míra uniformity nepopiratelným rysem obèanského obleku. Ten nerozlišuje lidi jako døíve urèitými znaky, které jedni nosí, ale druzí je nosit nesmìjí. Co se jednìm líbí, tím se mohou zdobit i druzí. A šaty samy øíkají, že èlovìk je jen èástí spoleèenského celku. Obèanský oblek prozrazuje sociální povahu nové doby a je prakticky mezinárodní. Oproti pøedchozí absolutistické dobì je oblek muže specificky mužský a oblek ženy specificky ženský. Mužský oblek je oblek pracujícího èlovìka a nikoli zahaleèe, èlovìka, jehož nejdùležitìjší èást života se neodehrává v salonì, ale v továrnì a kanceláøi. Je to oblek zjednodušený a støízlivý. Ještì jedna vìc však odlišuje dnešní svìt na tomto poli od minulých dob: rychlé a èasté støídání módy, jaké se nikdy pøed tím neuskuteènilo. Ihering o tom øíká: „Móda v našem dnešním smyslu nemá individuálních dùvodù, nýbrž dùvody sociální... Je to snaha spoleèenských vyšších tøíd, aby se odlišily od tøíd nižších nebo, správnìji øeèeno, od tøíd støedních, nebo o spodní tøídy nemùže tu bìžeti, ponìvadž nebezpeèí zámìny s nimi jest samo už vylouèeno. Móda je ustaviènì znova zavádìna, ponìvadž stále znova je strhována závora, kterou se vznešený svìt snaží oddìliti se od støedního svìta spoleèenského; je to štvanice stavovské ješitnosti, pøi níž se opakuje stále týž zjev: úsilí jedné èásti, aby mìla pøed svým pronásledovatelem náskok tøeba sebe menší, a úsilí druhé èásti, aby okamžitým pøijetím nové módy tento náskok byl opìt vyrovnán.“ Tyto tøídní rozdíly vycházely v módì nìkdy zcela ostentativnì a jasnì najevo, když se totiž v urèitém období stávaly jisté kusy obleku zevním znamením stranic-

ké pøíslušnosti, konzervativního a politicky spolehlivého nebo opozièního smýšlení: napø. napoleonský klobouk v dobì prvního císaøství, poté konzervativní cylindr vedle demokratického klobouku ze ètyøicátých let (19. století), konzervativní bílý šátek po Vídeòském kongresu, upjatý kabát atd. Vedle této dùležité pøíèiny rozhoduje o èastých módních zmìnách i kapitalistický výrobní zpùsob. Pøi strojní výrobì se továrníkovi každá vìc vyplácí jen jako hromadný artikl pro hromadný odbyt, a proto musí být každý módní pøedmìt rychle zpopularizován, co je dneska znakem vyvolených, musí se zítra stát módou všech. Stroj potøebuje neustále práci, a jakmile je trh jedním výrobkem pøesycen, je nutné rychle si vymyslet druhý. Protože ani v pohlavním životì na sebe už nemusí muž z rùzných dùvodù upozoròovat, jako musí obecnì žena, je vývoj mužského obleku klidnìjší a logiètìjší, kdežto ženská móda dìlá èasto pøekvapivé a neèekané skoky. Pøevážnì erotická povaha ženské módy byla nutnì zachovávána i v nové dobì. „Ženy mluví o platonské lásce s výrazy nejvyššího obdivu, ale každé šaty, každý klobouk, každý støevíc a každá stužka jsou vypoèítávány, aby k èertu zahnaly všecky naše platonské záchvaty,“ øekl jistý francouzský spisovatel. Jak se lze s tímto obecným faktem vyrovnat? Mravokárce Tolstoj (Lev Nikolajeviè T., 1828-1910, význ. rus. spis., autor „Vojny a míru“ aj.) se proti ženám rozohnil v povìstné „Kreutzerovì sonátì“ takto: „Matky vìdí zcela dobøe, na jaké vnadidlo mají chytati muže pro sebe a své dcery. Jen my, muži, to nevíme, ponìvadž to vìdìti nechceme – ale ženy vìdí velice dobøe, že nejvznešenìjší, jak ji nazýváme, láska poetická nezávisí na mravních pøednostech, nýbrž na fysickém sblížení a pak na úèesu, barvì, støihu obleku. Otažte se zkušené kokety, která si umínila okouzliti nìkterého muže, zda v pøítomnosti toho, na nìjž má namíøeno, dá se radìji pøistihnouti pøi lži, ukrutnosti, ba dokonce sprostotì nebo zdali se v jeho pøítomnosti radìji ukáže v šatech špatnì udìlaných a ošklivých? Každá žena dá pøednost onomu. Ví, že našinec je skrz naskrz nepravdivý, když mluví o vznešených citech – že myslí jen na tìlo, a proto dovede odpustiti každou chybu, jen nedbalé, nevkusné, ošklivé šaty nikoli. Koketa èiní to vìdomì, každá nevinná dívka nevìdomky jako zvíøe. Odtud pocházejí ty ohavné taille tìsné, ty turnýry, ta nahota ramen, paží a dokonce prsù... Pozorujme život našich vyšších, ba i nižších tøíd spoleèenských, jaký jest v celé své nestoudnosti... je to nìco lepšího snad než jediný, velký, trpìný dùm...? Øeknete, že ženy naší spoleènosti jsou prodchnuty jinými zájmy než ženy v trpìných domech, ale já øíkám, že to není pravda, a dokáži to. Mají-li lidé rùzné cíle životní, rùzný vnitøní obsah života, musí se tento rozdíl jeviti také zevnì, zevnìjšek musí být rùzný. Srovnejme však jen ony nešastné zavržené s nejvznešenìjšími dámami svìta: stejná vyšòoøenost, stejné vzorky, stejné voòavky, stejná obnažení rukou, ramen, prsù, stejné vycpávky vzadu, stejná láska k briliantùm a drahým skvostùm, stejné zábavy, tance, hudba, zpìv. Jako ony svádìjí všemi prostøedky, èiní to i tyto. Zcela žádného rozdílu! Chceme-li to pøesnìji oznaèiti, nutno nám øíci, že dìvka na lhùtu je všemi opovržena, dìvka na trvalo – všemi vážena.“ Srovnejme však tento úsudek rozhoøèeného zestárlého mravokárce s názorem Bedøicha Sieberta, katolického spisovatele „Pohlavní morálky“: „Bylo by jistì pochybno, kdybychom chtìli požadovati, aby se dívka vùbec nepokoušela líbiti se mužùm, je dokonce velmi mnoho dívek, které jsou hezké a vìdí to a pozorují, kterak pohledy toho neb onoho muže žádostivì se na nì upírají, a mají z toho

radost. Myslím, že to mùže býti jen dobré, když hodnì mnoho dívek dosáhne sebevìdomí, které už tedy jednou je spojeno s tím, cítí-li se èlovìk pohlavnì schopným. Nemyslím, že tím nièena jest panenskost, cítí-li dívka: jsem celá žena a mùj muž bude míti jednou ze mne radost.“ Moderní estetik dodává: „Že ženství pùsobí na mužství pohlavnì a krásné ženství zvláštì silnì, to je právì tak nutné a pøirozené, jako že jabloò kvete a kvìtiny svou vùní napojují vzduch. Tu se nám zjevuje jeden z pøírodních zázrakù, které jsou podivuhodné, veliké a skvostné a mìly by nám býti svaté; není tu nic, co bychom mìli skrývati nebo zaè mìli bychom se stydìti.“ Pokud se to projevuje ušlechtilou a vkusnou formou, dodejme nakonec. Devatenácté století se však po této stránce nechovalo lépe než jiné èasy. V m욝ácké dobì jako døíve udávaly tón v módì vynikající pøedstavitelky galantnosti, vznešené dámy z polosvìta, protože dovedly nejchytøeji øešit erotické odìvní problémy a byly nejlepšími zákaznicemi proslulých krejèovských mistrù. Vedle nich jsou to vynikající hereèky, které jsou od vzniku moderních spoleèenských her rovnìž závažnými zákaznicemi salonù. Jako byl pro mužskou módu smìrodatný Londýn jako pùvodní metropole m욝áckého svìta, v nìmž rozhoduje muž, tak pro ženskou módu to byla Paøíž stejnì jako v 18. století, nebo má románskou povahu, v níž pøevládá smyslnost a zároveò je nejstarším a nejkulturnìjším evropským mìstem, jehož kultura vyvrcholila jedineèným kultem ženy. Problém ženské módy, vyplývající z pohlavní pøetváøky, byl tento: aby byla žena zcela obleèena, tzn. od krku nahoøe až na paty dole, ale aby se pøesto zároveò zdála fantazii muže eroticky nahá. První øešení pøedstavovala revoluèní móda, která uèinila nejvíce pro erotickou nahotu obleèené ženy a nebyla diktována pøetváøkou. Její koøeny byly v Anglii, nejcharakteristiètìji se vyvinula v Paøíži bìhem revoluce, ale ve Francii se už vytváøela døíve podle toho, jak m욝ácké myšlenky pronikaly spoleèností. Nám už známý hrabì de Tilly do svých Pamìtí asi v r. 1785 o jisté dámì napsal: „Je to první žena, kterou jsem slyšel dokazovati, že ženský kroj evropský (oblek rokokový) je nepøirozený, že mu chybí pùvab i pohodlnost a že dokonce poškozuje zdraví. Mìla na sobì místo jiného obleku dlouhou tuniku bílou, vpøedu pøehozenou, pod òadry upevnìnou rùžovou šerpou. Ozdobou hlavy byla jí jediná kvìtina ve vlasech. Nikdy jsem nevidìl krásnìjších tvarù a ušlechtileji kreslených kontur, slušnìjší nahoty jednotlivých èástí. Je nemožno utvoøiti si pøedstavu o její toaletì, tak pùvabné a zároveò tak neozdobné. Zdála se býti zrozena a stvoøena, aby èinila šastným. Byla tak laskava, že celý systém svého obleku naèrtla mi v krátkém, vysvìtlujícím èlánku. Zapùjèil jsem tento spisek nìkolika paøížským pøítelkyním; ale chybìla jim odvaha, aby už tehdy pøijaly antickou grácii a rozumnost. Nutno také doznati, že pro pøijetí takového obleku je potøebno jiné podnebí, než jest podnebí paøížské, kde oblek pøíliš lehký dává tak mnohé krásce už v jarních letech uvadati jako pøedèasné kvìtinì, chybí-li jí ochrana pøed drsnou dobou roèní.“ Osvobození, to bylo heslo revoluce i nové obèanské módy. Protože vypovìdìli válku celému svìtu, chtìli také oblekem ukázat sílu svalù, pevná lýtka, masivní stehna, silné zdraví a pohlaví. Proto si muž oblékl pohodlný a otevøený frak, kolem krku si dal šál, kalhoty mìl pøiléhavé a klobouk mìkký, plstìný, v jakékoli formì. Žena shodila šnìrovaèku, spodnièky a odstávající obrouèkovou sukni, a na nohy si vzala sandály. Je pøirozené, že se pøitom opøeli o antický ideál, který byl kdysi ideálem hrdinù.

U módních žen vyvrcholila ženská revoluèní móda v obleèení podle øeckého zpùsobu (costume a la grec) který prozrazoval celou jejich pohlavní nahotu: òadra, klín, zadnici, stehna i lýtka. Ozdoben byl tak, aby tyto vnady co nejvíce vynikly. Módní žena se zkrátka smìle pohlavnì obnažila, a to nejen v salonì, ale i na ulici. Problém m욝ácké módy vyøešila tím nejprostším zpùsobem, všechno odhalovala až na košili, která se promìnila v mušelínový pøehoz. Pod košilí pùvodnì nosily trikot masové barvy, pak se ho však vzdávaly, když pøibývalo mravní volnosti. Tato nahota byla hojnì zdobena náramky a prsteny. V Paøíži prý tuto módu zavedla paní Tallienová, stejnì krásná jako výstøední žena a milenka nìkolika revoluèních a porevoluèních prostopášníkù, jejímž vzorem prý byla lady Charlotta Campbellová z Londýna, kde tato nahatá móda vznikla už v roce 1794. Londýnská zpráva z roku 1799 øíká: „Na konci minulého léta stalo se u žen udávajících tón módou tak všeobecnou, choditi polonaze a ukazovati tajné pùvaby tìla, že znaèná èást zdejšího krásného svìta ženského byla nucena uchýliti se k umìlým òadrùm z vosku, aby nebylo módou prozrazeno, že nemá òader pøirozených.“ V této dobì byla skuteènì vynalezena falešná òadra, která se dostala do všech obchodù. Zpoèátku byla z vosku, pozdìji z kùže masové barvy a zdobené žilkami. Pérem uvnitø bylo docilováno jejich vlnìní. Taková mistrovská díla byla dobøe placena. A „všecko, co se mluvilo a psalo proti neslušné, ale hezké, proti zdraví škodlivé, ale svùdné øecko-øímské toaletì, opájející zraky mužù, nebylo s to pøivésti zmìnu: mladým a krásným ženám pomáhal tento oblek k triumfùm... Pøes to, že tato toaleta se vysmívala všemu studu, nutno dosvìdèiti, že nikdy nebylo žen tak pùvabných a svùdných jako tehdy: byly zosobnìnou grácií, elegancí, byly superlativem vnìjší dokonalosti.“ Oblek a la grec byl však pouze módou vládnoucích tøíd, s nimiž konkurovala jen prostituce. Malom욝áctvo tuto módu pronásledovalo posmìchem a vtipem. Zvláštní ženskou módou, která po urèitou dobu panovala v devadesátých letech osmnáctého století v Anglii, bylo pøedstírání tìhotenství. Pozdìjší „honzík“ byl v tomto období u mladých i starých, u svobodných dívek i u vdaných žen a dokonce i u dìtí, umístìn na bøicho, takže všechny èinily dojmy tìhotných. Tato móda vznikla oficiálnì z popudu tìhotenství královské princezny a trvala jen nìkolik mìsícù, ale i ona ukazovala, jak se zmìnil estetický ideál a zralá žena se opìt ocitla v popøedí. V padesátých letech devatenáctého století se tato móda znovu objevila v Paøíži, prý kvùli tìhotenství císaøovny Evženie. Obchody prodávaly dvoumìsíèní, tøímìsíèní, ale i šestimìsíèní bøicha. Nyní však šlo spíše o zdùraznìní toho, co je pro obì strany tak pøíjemné, když je z ženy dìlána maminka: demonstrovaly svými bøichy fakt, že jsou už „zasvìceny“ a velmi rády vìc opakují. V roce 1820 opìt zaèala doba šnìrovaèky i korzetu, jímž bylo možné podle libosti pøedstírat prsa každého tvaru a zároveò upozoròovat na boky a stehna. Tak nastal návrat k vosí postavì a k sukním nadouvajícím boky. Bylo-li pùvodní revoluèní snahou m욝ácké ideologie, aby žena i v módì pøedstavovala jednotnou bytost, vrátily se na sklonku empíru opìt k hrubému rozdìlování a vyznaèování tøí hlavních ženských erotických pùvabù – prsù, klína a stehen, nebo víme, že žena byla osvobozena jen na papíøe a ve skuteènosti se brzy opìt stala pouhým nástrojem rozkoše. Krinolína. Protože se však poèet sukní nemohl libovolnì rozmnožovat, objevila se znovu obrouèková suknì, a to ve ètyøicátých letech jako spodní suknì a v letech

padesátých (19. stol.) jako proslulá krinolína, která byla donekoneèna schopna rozšiøovat boky. „Nálada z 1848 byla svìží, mužná, usilovná, bohatá nadìjemi a bohatá ovšem také ilusemi; pak pøišla doba reakce a v takových dobách se vzdávají lidé snadno nejen snù, ale i nadìjí, mužného usilování, víry ve vyšší statky lidstva, každého patosu. Obèanské stavy vrhají se na prùmysl a peníze, šlechta, vybraná spoleènost sedí opìt nahoøe a dodává každému chu, aby v uvadlé, ochromené dobì rafinovanì užíval a hledal nejjemnìjší požitek v ironii blaseovanosti. Pøiznávati barvu jest považováno za smìšné, býti pevným za dìtinské, jak by tedy nebyl také kroj bezbarvým, zvadlým a úzkým? Takové doby vznešenì blazeované mají však obyèejnì také za následek, že žena dostává ve spoleènosti pøíliš velký vrch. Žena by mìla z toho malé potìšení, kdyby jí bylo zcela jasno, co to znamená, jak málo skuteèné cti se jí dostává s tímto lascivním panstvím. Není to po prvé, že toto sezení na vrchu vyjádøeno bylo obrouèkovou sukní.“ Tak to posoudil Vischer.16 Za své rychlé vítìzství a dlouhý život dìkuje krinolína bezesporu své erotické povaze. Pro ženskou koketerii to byl odìv náramnì výhodný, dokonce i poèestnou ženu nutil k neustálému provozování jisté pøirozené èinnosti, více èi ménì líbezné: Tato obrouèková a široce odstávající suknì vyžadovala pøi všech možných pøíležitostech a okolnostech, aby se tak nebo onak vyhrnovala; vsedì, v chùzi, pøi procházení dveømi, pøi stoupání po schodech nebo v tanci. Žena byla stále nucena krinolínu tu a tam zmáèknout a tudíž ji na nìkteré stranì „povážlivì zvednout“ neboli dát nahlédnout do nejintimnìjších konèin své toalety. Pokroková èást tehdejší inteligence krinolínu odsuzovala. S jemnou ironií se k ní vyjádøil jistý soudobý nìmecký spisovatel v roce 1858 takto: „Krinolína je netoliko pùvabná, nýbrž i mravná, z kteréhožto právì dùvodu musí býti nošena každou lidsky ženskou bytostí. Jsou lidé, kteøí nemohou spatøiti kvìtinu, aniž zatouží pøivonìti k ní nebo dokonce ji utrhnouti. Ubohé kvìtiny mohou se však jen èásteènì a pasivnì brániti èichu a hmatu. Krinolína však poskytuje vždy pøíležitost k rozhodnému odporu pasivnímu proti nevítanému pøibližování, jako pøi valèíku a jiných tancích nemravných vymáhá si slušného chování. Ale i v tom je zjevná mravnost krinolíny, že zabraòuje dráždìní smyslù, pohledem na krásné tvary tìlesné, jakož naopak zrak nedává urážeti pohledem na nedostatky postavy. Odvrací pozornost ženy, která jest v ní, i pozornost diváka úplnì od tìla, slouží pøedevším obchodníkùm se støižním zbožím, aby své látky mohli výhodným zpùsobem vystavovati. Možno však požadovati vìtšího odøíkání, než když se èlovìk vzdává vlastní schopnosti a ztrácí se v sukni? Vìdomí, že jest v krinolínì, neopouští její obyvatelku ani na okamžik, ani když stojí nebo sedí, což vyžaduje zvláštní pozornosti, ani když chodí a domek musí udržovati v pravé poloze obèasným sklánìním. Prohlašuji tudíž za utrhaèství, že tato sklánìní jsou provádìna z úmyslné koketerie jemné, aby odhalila vyšívané kalhotky, jednak z dùvodù mravních, jednak aby ukázala vzorek obratnosti v jemných pracích ženských, nebo pokud o toto bìží, nutno to považovati za oèividnou vlastnost. Krinolína jest nejmravnìjší kus obleku a právem jím zùstane.“ S estetickou opravdovostí odsoudil krinolínu Fr. Vischer, ovšem s jednostrannou zálibou pro klasický antický kroj: „Krinolína je pøemrštìnost, která krásných linií štíhlosti nezesiluje a nevyznaèuje, nýbrž je pohlcuje, ruší a dává falešný pojem o stavbì ženského, lidského tìla. Když kontury, poèínajíce boky, zabíhají bláznivì do nemožností, netáže se už zrak po pomìru k úzkému prùmìru tìlesné taille. Všecko jest jedno, nikdo není útlý, nikdo neútlý, není už zákona ve fantastické lži.

A to je pøece jen jistì ošklivé, velmi ošklivé. Pøihlédnìme však k vìci ještì ponìkud pøesnìji a pohleïme, kolik jednotlivých pùvabù hyne v této ohyzdnosti, takže možno ji pozorovati toliko s upøímným: Škoda, škoda! Obìtována, v patvar zvrácena je tu nekoneèná estetická pøednost ženského obleku; vždy vìzí v plynoucích záhybech dlouhého šatu. Nerušený proud záhybù bohatì se rozlévajících èiní postavu vìtší, než jest, pùsobí jako zachovaný zbytek slohových rouch antických, má tudíž ideální povahu a není nejmenší pøíèinou toho, že se žena stává pro muže symbolem harmoniènosti, ideálním obrazem, a vystupuje pøed jeho zrakem slavnostnì jako duch z mírnìjších a èistších krajin. Už posázení obleku širokými volány ruší a kazí tento krásný celek a nièí zdánlivé zvýšení postavy, ponìvadž oko pøi každém novém patøe se domnívá pøecházeti k nové figuøe. Ony pusté køiklounky pak, které dokonce v Americe vystoupily pro krátký kabát a kalhoty, zasluhují veškero opovržení svého pohlaví. Dlouhý šat zahaluje sice tvary, nikoli však tak, aby jich neprozrazoval; pøi mnoha pohybech a posicích vyznaèován je tvar bokù, nohy na látce šatu, èasto s celým pùvabem plastické linie, když tìlo se namáhá nebo laškovný pocel Aeolùv pøitiskne látku pevnì na tvaru. Zvláštní krásy dodává k tomu pohyb. Má-li žena rytmickou, vznosnou, hudební chùzi, to nepopsatelné kolébání, které tak dojemnì plíží se v mysl a obrazotvornost, tu se jeví veliký, vzletný proud záhybù jako poetické, pùvabné pokraèování a rozšíøení krásného pohybu údù, jako variace na toto téma. A nyní krinolína! Vzletný tok záhybù ke spodu nahrazuje nadutím do šíøky, vysoké nahrazuje oblým a širokým rozpìtím do všech ètyø stran svìta, krásnou pøírodu sudem, posadou, zvonem. Žádný tvar nemùže se v ní uplatniti, ponìvadž žádný nedolehne i širokému domku, a vedle toho nesmíme pøehlédnouti, že kostra pøedstavuje geometrický kruh, takže figura nazírána se strany se zdá nadutá, nikoli jen dozadu, což s mírou provedeno bylo by zcela správné, nýbrž také nabubøelá dopøedu. Nyní odpadá tudíž ovšem i krásná ozvìna pohybù údù na rouchu, plynoucí záhyby neprovázejí ho, nerozvádìjí, nerozmnožují, ba nejen že šat nenásleduje tìla, nýbrž, stav se samostatným mechanismem, jedná po svém na každý popud, který obdržel pohybem, kolébá se podle vlastního zákona: žena jde vpøed, zvon, v nìmž vìzí, toèí se v kruhu. Jak jen možno snésti toho! Má-li suknì za každou cenu široce odstávati, proè nesetrvaly pøi vlastní krinolínì, spodním šatì z koòských žíní, který aspoò nevzdouval sukni vodorovnì, nýbrž mìl stále ještì trochu spádu!“ A koneènì také Schopenhauer (Arthur Sch., 1788-1860, nìm. filozof, odsoudil krinolínu velmi drsnì: „Ale to nejprotivnìjší jsou dnešní šaty žen, nazývaných dámami, které, napodobujíce nevkusnost svých prababièek, pøedkládají nám znetvoøení lidské postavy pokud možno nejvìtší, a k tomu ještì dávají tušiti pod zavazadlem obrouèkové suknì, která èiní její šíøku rovnou jej výšce, nahromadìní neèistých výparù, èímž jsou nejen ošklivé a protivné, nýbrž také odporné.“ Po pádu druhého francouzského císaøství zaèala mizet i krinolína, zato se však ženská móda znovu snažila zdùrazòovat kallipygické pùvaby (tj. pùvaby krásných zadních partií tìla), nejprve hromadou stuh, látek, roset a jiných ozdob, pøipevnìných na pøíslušné místo, pozdìji pak opìt „paøížskou zadnicí“ a takzvanou turnýrou, která byla stále vìtší a vìtší. Ale koneèný cílem bylo nìco jiného: ona svleèenost v nejobleèenìjší formì, která zaèala svùj pravý život v devadesátých letech 19. století, a právì v naší dobì triumfuje stále více. Fuchs o tom øíká: „Èeho nesvedly všecky rozumné nauky zdravotnické, to dokázala koketerie. Jedinì proto, aby mohly pùsobiti pikanterií slušnì zastøe-

ných a pøece zøetelnì viditelných intimních pùvabù poprsí, zøekly se statisíceré ženy, plnì rozkvetlé, snìrovaèky nebo se spokojily jen její chudou náhražkou. V majetných kruzích jaly se vedle toho pøisahati nadšenì na všecky druhy sportu, nebo koketní oblek sportovní prozrazuje každému, kdo chce vidìti, že „nemá pod ním èlovìk vlastnì zhola nic na sobì. Obratnì provedený kostým sportovní dává zøetelnì poznati vedle formy òader pøedevším jejich pohyby. Ve vznešených zimních místech léèebných nosí nesèetné ženy, které mají plná a pevná prsa, svetr tìsnì k tìlu pøimykající. Svetr má totiž tu výhodu, že uplatòuje také pikantní pùvab poprsní, nebo se pøimyká k tìlu jako jakási druhá kùže. A jak je to hic, když pøi tom dokonce poupata òader jsou provokaènì vyznaèena jako hroty šípù.“ To už bychom ale zabíhali do podrobností módy našeho století, rychle se mìnící a nezøídka se po èase v malých obmìnách vracející, a jde o støihy, barvy nejrùznìjší detaily. Není divu, že tomu tak je. Obleèení je právì takový výsledek urèité kultury jako železnice nebo auto. Naše doba nemùže povšechnì potøebovat lesní muže a ženy a moderní lidé se nemohou tváøit naivnì jako bývalí pøíslušníci pøírodních národù. Moderní fantazie, z níž nemùže být erotická fantazie vylouèena, se nutnì zmocnila i obleku, a nemùžeme se vzdát kulturní vymoženosti, kterou pøedstavuje oblek jako ozdoba, erotické dráždidlo i projev nápaditosti.

VI.

LÁSKA A MANŽELSTVÍ V BURŽOAZNÍ SPOLEÈNOSTI

Jak jsme vidìli v pøedešlé kapitole, byl milostný ideál, s nímž mladá buržoazie táhla do boje proti absolutistické neøesti, velmi vznešený, ale brzy se ve skuteènosti posunul a v mnoha pøípadech zmìnil v opak. Aèkoli mìla být láska v nejlepším slova smyslu podmínkou manželstvím a pohlavního styku vùbec, stalo se manželství v m욝áckém zøízení nejèastìji rozumovým manželství; výjimku tu a tam èinilo jen manželství dìlnické, aè i zde se do nìj v tisícerých pøípadech vstupovalo jen proto, že domácnost ve dvou je zdánlivì lacinìjší než dvì jednotlivá živobytí. Na tomto obecném jevu nemìní nic okolnost, že ve všech spoleèenských tøídách dochází k èastým sòatkùm z lásky, naopak: pravidelný osud vìtšiny tìchto manželství z lásky nejlépe potvrzuje pravou povahu doby. V minulých dobách jsme však poznali manželství jako hospodáøskou instituci, vidìli jsme, že láska, pokud se už vyskytovala nikoli jako pouhý a èistì fyzický jev, ale jako individuální vášeò s duchovním obsahem, vznikla a rozvíjela se vedle manželství a proti nìmu – ale láska jako zboží nebyla dosud nikdy tak patrná jako v moderní spoleènosti. Láska jako zboží. Chtìl-li se obchodník nebo výrobce stát samostatný, vzal si ženu s penìzi; chtìl-li svùj obchod rozšíøit, zaplatit dluhy nebo pohodlnì udìlat kariéru, udìlal totéž. Vyženìnými penìzi nebo styky, nejlépe obojím zároveò, si mohl nejlépe a nejrychleji pomoci vpøed. Podobnì tomu bylo u ženy: za své peníze neb za svou krásu si sjednávala spoleèenskou hodnost. I kdy je tento princip v našem století proti 19. století do znaèné míry oslaben, není zapomenut a u mnoha lidí platí stále. Jsou-li splnìny dané podmínky, je jistì vyvolená žena vynikající kráska, znamenitá hospodynì, dùstojná paní a muž má výborný charakter, je vynikající obchodník a krásný èlovìk. To je stále typiètìjší, obecnìjší a samozøejmìjší jev, protože kapitalizaèní proces ve spoleènosti dìlá stále platnou zásadu: kdo má, ten vládne. Peníze a majetek znamenají totéž co moc, vliv a úspìch. Jakmile mladý muž a žena „pøicházejí k rozumu“, zanechají rychle „mladistvých poblouznìní“ a zaènou uvažovat o své budoucnosti na základì støízlivých kalkulací s manželstvím. Sòatkové zprostøedkovatelny a sòatková inzerce. Rozumové a penìžní manželství existuje ve všech zemích a ve všech vrstvách, kombinuje jemnost s hrubostí, krásu s ošklivostí, lhostejnost se žádostivostí. Spoleèenské zábavy a plesy, kdysi jediné „trhy na lidské maso“, byly vystøídány zprostøedkovatelnami sòatkù, které zcela nezastøenì nabízejí své služby a mezi nimiž jsou opravdu svìtové ústavy. Veøejnì se ohlásily ve ètyøicátých letech minulého století nejprve v Anglii, v šedesátých letech pak v Paøíži a v sedmdesátých a osmdesátých letech v Berlínì. Lidé sotva vìdí, jak rozsáhlá a úspìšná je èinnost tìchto kanceláøí a kolik práce vykonají, než se oba pøímí zájemci sejdou poprvé „náhodou“ nìkde v rodinì, spoleènosti, bále, lázních nebo na høišti. Mnohem zøetelnìjší a známìjší je však sòatková inzerce, která nejlépe a zcela nepochybnì v našem vìku charakterizuje posvátnost manželství a rodiny. Víme už, kdy a kde sòatková inzerce vznikla. Dnes je to oficiální instituce, o èemž se lze

pøesvìdèit v denním tisku celého svìta, a pøesto, že je èasto ozdobena idealistickou drapérií, nemùže být považována za nic jiného, než za jasnou instituci obchodní. Pøíklady moderní formy sòatkové inzerce není tøeba uvádìt; každý ètenáø ji jistì zná více èi ménì podrobnì z nejbližšího denního listu a pro mnohého jsou tyto sloupce v novinách také denní zábavou. Protože se tato inzerce stala tak obecnou, starou a kultivovanou institucí, má i svou zvláštní bohatou a odstínìnou frazeologii, která s nejroztomilejším pokrytectvím naznaèuje nebo vyjadøuje nahou prózu života. „Muž bez pøedsudkù“ nebo „muž se zralým životním názorem“ je napø. hledán nebo se nabízí, jde-li o nemanželské dítì, domácího pøítele nebo pochybné pøíbuzenstvo a podobné vìci. „K okolnostem, které bývají oznaèovány za vady, nebere se zøetel,“ je-li tøeba vyženit nejžádanìjší peníze. Èím reálnìjší obchod má být uèinìn, tím více je zdùrazòováno, že jde o „sòatek z náklonnosti“ atd. (autor uvádí formulace, které se bìhem èasu pøirozenì zmìnily, napø. „se závazkem“ apod.; také je jistì zøejmé, že se zmìnil celkový charakter sòat. inzerce i její funkce). Nejbrutálnìji obchodní charakter vystupoval kdysi ve sòatkové inzerci dùstojníkù, a to patrnì proto, že tato kasta spojovala zejména v dobách Rakousko-Uherska své výsadní postavení ve státì a spoleènosti s nejpitvornìjšími názory na tzv. osobní èest. Zde nešlo nikdy o nic jiného než o peníze. „Šlechtický dùstojník uprostøed tøiceti, pøíjemného zevnìjšku, hledá známost s dámou za úèelem sòatku. Nutné jest jmìní aspoò 300 000 marek. K náboženství není pøihlíženo. Zprostøedkovatelé vylouèeni. Mlèenlivost samozøejmá. Neanonymní nabídky s bližšími údaji a podobenka, která bude obratem vrácena, pod znaèkou...“ Nebo: „Dùstojník gardové jízdy, velký, slièný zjev ze staré šlechty, 27letý, pøeje si finanèní sòatek. Adresy si vyprošuje poste restante na hlavní poštu v...“ Materiální požadavky však vzrùstají podle jména a šlechtického pùvodu. „Markýz z rakouské šlechty, 40letý úøedník jednoho c. k. finanèního øeditelství, velmi solidní, sympatický, zdravý, prostøední postavy, brunet, oblíbený a vážený, pøeje si oženiti se s dámou nikoli pøes ètyøicet let, sympatickou bytostí a s vìnem nejménì 2 miliony zlatých r. m. (resp. 4 miliony marek nebo 5 milionù frankù). Vyznání a stav vedlejší. Dluhù není. Naproti tomu požaduje bezpodmíneènì, aby v den svatby obdržel k zajištìní své úplné nezávislosti od nevìsty aspoò milion zlatých r. m. v mobilních hodnotách do neomezeného vlastnictví.“ (Pester Lloyd) Sòatky podle jména bývaly kdysi jiným druhem obchodních sòatkù, jistý konzervativní nìmecký èasopis o nich psal v roce 1906 toto: „Že se dnes, ve dvacátém století, vyskytují také v morálním Nìmecku sòatky podle jména, máme-li se pøidržeti tohoto výrazu opisujícího vìc pìknì, a to velice èasto, není jistì znamením zdravého vývoje našich pomìrù. Mohli bychom z pøedchozích let uvést nìkolik pøípadù zvláštì køiklavých, že sešlí nositelé vznešených jmen se propùjèili za peníz pomìrnì dosti nepatrný k tomu, aby se oženili u civilního úøadu podle jména s dámou, které pøítelova velkomyslnost umožnila dovoliti si tento žertík. Manžel podle jména musí se ovšem po sòatkovém obøadu co nejrychleji odkliditi bez líbánek nebo svatební cesty. Mouøenín vykonal svou povinnost, mouøenín mùže jíti. Jest nejvýše ještì požádán pozdìji o písemnou souèinnost, bìží-li o to, aby byl svazek opìt rozvázán, pøi èemž jest mu ovšem vzíti vinu na sebe, aby jí zùstalo jméno a titul, nebo bìží-li o to, aby byl nejen na manžela, nýbrž také na otce in partibus povýšen. V Berlínì jsou prý už zprostøedkovací ústavy pro sòatky to-

hoto druhu. Stojí to jen nìkolik tisícovek – a ze sleèny Mici Šulcové, která pøed nedávnem ještì zpívala nebo skákala ve sboru... stane se rychle baronka nebo hrabìnka.“ Sòatky dolarových princezen byly ve svém jádru stejné. Šlo o povìstné sòatky bohatých amerických dìdièek s evropskými hrabaty, knížaty a vévody. Toto pøání dcer amerických milionáøù a miliardáøù, aby na svých kuèerách pocítily korunu nebo alespoò korunku, byl pøirozený produkt spoleèenských sil ve Spojených státech. Francouzští dramatici nadhodili otázku, proè ženy, které se z lehkomyslnosti nezahalují, mohou být pøesto svedeny milencem, jehož povaha, talent a dokonce i tìlesný pùvab, jsou hluboko pod manželovými vlastnostmi. Ale triviálnost života, drobné nechutnosti domácího soužití, nálady a starosti pracovního dne otupují manželùv pùvab, a milenec se zdá být stále jako nedìlní jitro, bez všech mrzutostí, stále se dvoøí a nikdy nedává najevo nedbalou lhostejnost k bezpeènému vlastnictví. Podobný je asi vliv, který evropští aristokraté mìli na nìkteré dcery a miliardáøské vdovy. Jsou to lidé, kteøí své bytí prožívají jako vìènou radost a v mnoha zemích mají ještì znaèný sociální vliv. Nepáchnou potem dolarù, které si sami vydìlávali, mohou mladé ženì poskytnout sladké mrazení, které vyvolává romantika prastarých rodinných sídel a dvorních vyznamenání. To jsou ovšem aristokratické tendence, které byly vždy a budou tam, kde se mocná vrchní vrstva zmocnila hospodáøského vedení. Ve Spojených státech snad naleznou synové v nìkolika generacích, jak tomu bylo napø. u Vanderbiltù (Vanderbildové, známá amer. miliardáøská rodina), uspokojení v ekonomické moci. Ale dcery touží po jemnìjších formách šlechtického života, který k nim spoleèensky náleží, protože jsou také vychovány k ušlechtilé zahálce. Témìø pudovì se odvracejí od mužù, kteøí jsou mimo palác na Wall Streetu pokryti prachem finanèních transakcí. Ženy, které nikdy nesmìjí vìdìt, co tísní a trápí srdce jejich mužù pøed setkáním v jídelnì, pro které má být manžel veselým prùvodcem pøi jachtìní a na všech zábavních místech, vidí ve šlechticích pøíbuzný živel a sociální hodnost, kterou v demokratické republice nemohou mít... Tak kdysi vysvìtloval dolarové princezny úvodník Neue Freie Presse. V tom je jistì kus pravdy, ale pøedevším je zde pud penìžní morálky, která je zvyklá za své peníze všeho dosáhnout: množství penìz je dìlá žádostivými nejvyšší reprezentace, která v monarchistickém ideovém svìtì neznamená zdatnost nebo genialitu, ale korunu. Miliardy lze sehnat rùznými zpùsoby, ale rod je rod. Morální pokrytectví však nepøestává ani ve sòatkových anoncích hovoøit o „sòatku z náklonnosti“ a dokud holka není pod èepcem, provozuje ustaviènì komedii velkého stylu, aby se vlk obchodního kalkulu nažral a koza ideálního pomìru zùstala pøed svìtem celá. Lže se stále a soustavnì. „Dá-li se mladá dívka do pláèe pro hubièku, kterou jí vezmete, èiní-li vám výèitky pro ni, vyhrožuje-li, že zavolá rodièe – nevìøte jí. Zdá-li se mladá dívka pøi téže hubièce náhle opojena neslýchanou blažeností – nevìøte jí rovnìž! Jedna jako druhá skrývá pod pláštíkem vzdávání se nebo rozhoøèení stejnou myšlenku, kterou možno vysvìtliti asi tìmito slovy: Myslím, že tentokrát bere doopravdy.“ Tak to napsal Marcel Prévost (18621932, franc. spis., autor psychol. a ženských próz). Muž je zde èasto stejnou obìtí jako žena. V rùzných tøídách se tyto metody a praktiky liší jen v podrobnostech, ale jádro zùstává stejné: uèinit z manželství nejlepší obchod, ale pøitom pøedstírat nejušlechtilejší zásady.

Koketerie a flirt se v novìjších dobách podstatnì nezmìnily, jenom se proti ancien régimu staly diskrétnìjšími a obvykle ménì nápadnými; ženy už nekoketují s každým mužem stejnì a svou koketerii neprovádìjí jako veøejné divadlo. Je to proto, že žena se pomalu stává nezávislou na muži, a tedy i samostatnìjší v otázce svého živobytí. Z rùzných koketních prostøedkù dosáhly v 19. století znaèného rozmachu závoj a sluneèník, které byly sice známy už v 17. a 18. století, ale obecnì se zaèaly používat až v novìjší dobì, kdy ženy zaèaly pravidelnì chodit na procházku. Závoj je „ochotný pomocník“ fantazie, protože noøí oblièej do pološera, které samo dává popud k pøedstavám, zvìdavostem a nadìjím, èímž koketerie dochází svého cíle, nebo za zvìdavostí jde touha a žádost. Sluneèník má v obratných ženských rukou stejný úèinek, protože stíní oblièej, tvoøí kolem nìho koketnì dekorativní svatozáø a zároveò pikantní šerosvit. Do rámce koketerie také náleží – jak už víme – voòavka, významný èinitel v erotickém životì, protože jednak na ženu upozoròuje a jednak pøímo útoèí na mužovy smysly, které provokuje. Velký pokrok chemie v 19. století dnešním ženám umožnil, že mohou rùznými odstíny voòavek obratnì a dost zøetelnì prozrazovat svou povahu a erotické záliby. Ostatnì právì užívání voòavek dobøe charakterizuje smyslné jádro pod sebejemnìjší erotickou kulturou. „Vyžadovalo by pronikavého psychologického rozboru pohlavních pøedstav, bylo by nutno obnažiti a dùkladnì osvìtliti každý jednotlivý koøen pudù, které nás nutí k pohlavnímu aktu... a pøedevším bylo by nutno ukázati onìm morálním fantastùm støedovìkým, kteøí ze svého køesanského názoru prohlašují za smrtelný høích každý pohlavní styk i mezi manžely, který nemá za jediný motiv plození potomstva, že – pokud nejsme v nebi – jest èistá smyslnost jediný, jedinì možný, na psychologickém uspoøádání našich krevních a nervových cest spoèívající podklad toho, aby vznikl appetitus carnalis (tìlesný chtíè) a uskuteènila se conjunctio membrorum (spojení údù) – pak teprve bylo by možno rozplésti zamotanou sí psychologických pøíèin toho, proè se žena parfumuje a proè v jednom pøípadì užívá této voòavky a v druhém pøípadì oné,“ øíká Oskar Panizza17. V moderní koketerii a erotice, jak jsme už uvedli na konci minulé kapitoly v poznámkách o ženském dessous, má významnou a jistì nikoli nepøíjemnou úlohu ženské negližé. „Nevýslovné kouzlo pro mužovu fantasii vìzí v èistém negližé. Tu spojen jest pojem vlastnìní ženy, která se mu a pøedevším jemu, miláèkovi, ukazuje v tomto úboru, se vzpomínkou na prožité rozkoše, která snadno navazuje na myšlenku vlastnìní, jakož koneènì má fantasie vùbec snadnìjší práci, když netøeba se jí zabývati a se rozptylovati teprve palisádami šatù, šálù, kvìtin a skvostù. Jistì mnozí muži myslí si s Rousseauem: Nièeho na svìtì se nebojím tak velice, jako hezké ženy v negližé; desetkrát ménì bych se jí bál naparádìné.“ Novou vymožeností po této stránce je moderní ženský koupací oblek, který v jádru není nièím jiným než negližé, a to forma skuteèného negližé a nikoli pouze pøedstíraného, rafinovanì vytvoøená pouze pro spoleèenský styk. Dnešní koupací ženský oblek se chce rozhodnì stát pouhou druhou kùží ženy, ve které se smí žena ukazovat nahá. Život v módních lázních má pøedevším jen tento úèel a smysl a koupání je zde pro vìtšinu žen pouhou záminkou, která bývá èasto zcela opomíjena: mnohá krasavice vùbec nevleze do vody, ale jen se pikantnì povaluje na bøehu. Povahu a hodnotu flirtu jsme už naznaèili v kapitolách o galantní dobì. Jako koketerie, tak ani flirt není v moderní dobì provozován tak veøejnì jako za ancien

régimu a vyskytuje se v diskrétnìjších formách. Jeho meze tím však nebyly zúženy, ale dnes jako døíve se flirtuje až k tomu poslednímu. Byl-li však flirt v galantní dobì vìdomì a zásadnì jedním hlavním erotickým pokrmem na jídelním lístku poživaèného pohlavního života, pøedstavuje dnes èasto bezdìènou náhražku lásky a útìk z konvenèní nudy. „Ve své živelné formì jest flirt zjev normální a pøirozený, nalezneme jej dokonce u zvíøat; je to prostì poèátek námluv ve stadiu, kdy sblížení mùže býti ještì pøerušeno. Dnes je však flirt èasto více. Naše pomìry znesnadòují manželství, èiní tudíž z lásky a ze sbližování pro lásku nìco velmi vážného, s èímž nelze si lehkomyslnì zahrávati. Flirt pøizpùsobil se tìmto podmínkám: místo, aby byl pøedehrou normálních námluv, promìnil se v náhražku úplného ukojení pohlavního,“ øíká celkem správnì Havelock Ellis (Henry H. E., 1859 – 1933, angl. lékaø, sexuolog). Na druhé stranì je vzrùst flirtu podporován rozmachem konvenèního manželství: také v minulých dobách nebylo monogamické manželství uzavíráno proto, aby pohltilo skuteèný milostný život, který vedle nìho a èasto i proti nìmu vzkvétal, ale spoleènost zde dávala vedle oficiálního plození dìtí vždy vìtší nebo menší sankci mimomanželské erotice a jinak uspokojujícím milostným pomìrùm. Avšak m욝ácká spoleènost podle ideálu a teorie uznává pouze monogamické manželství z náklonnosti, aniž mohla v praxi zabránit, aby se oficiálnì nepromìnilo v èistì hospodáøskou, finanèní, obchodní, rozumovou a konvenèní instituci, a aniž mùže svazky skuteènì zbudované na lásce trvale uchránit pøed tím, že v øadì pøípadù a z øady pøíèin se z manželských domácností stávají sídla nesváru nebo všednosti a nudy. Flirt lidem nahrazuje pùvabnìjší milostný život, kterého v manželství nelze dosáhnout nebo které z nìho brzy po svatbì vyprchá. Marcel Prévost (viz výše) vkládá v jakémsi svém románu do úst flirtujícího muže tato svùdná slova: „Hleïte, sleèno, uvìdomila jste si už, jaká krutost je obsažena ve spoleèenských stycích paøížských? Setkali jsme se dnes veèer, náhoda chce, že se spolu pøátelsky bavíme. Mohu se v tomto okamžiku domýšleti, že mi náležíte, vy, která jste tak nìžná a krásná. Tuším, jaký svìt okouzlující nìho se rozvine ve vás jednoho dne... tuším to – ale my se zase rozejdeme, snad na neshledanou... a nìkdo jiný vyzvedne si ten poklad: pro jiného se zamží tyto krásné oèi, jinému bude náležeti toto èelo, tyto rty a všecko ostatní, èehož krásu mohu uhádnouti podle toho, co jsem vidìl... Tímto šastným èlovìkem já nebudu... ale nic mi nemùže zabránit, abych o vás nesnil. Vidím vás a držím vás pevnì; ve chvíli samoty mùže sen vás pøivésti opìt ke mnì, kdykoli po tom zatoužím. A i když budete vzdálena, pøece bude všecka vaše mladá krása mi náležeti, ani nejskrytìjší místeèko nebude mi...“ To je rafinovaný flirt velkého milovníka, ale takové pøedstavy a myšlenky jsou ve skuteènosti denním chlebem tisícù, kteøí už touží po jemnìjším milostném životì, pro který není ve spoleènosti dost místa. Mnohokrát se sejdou dva lidé rùzného pohlaví, svedeni náhodami života: zdá se jim, že by spolu jistì utrhli vzácný kvìt lidské erotiky, ale nutnosti a všednosti každodenní skuteènosti jim nedovolují, aby se odvážili èehosi vìtšího, než je flirt nìkolika hodin, po nìmž zbude jen melancholická vzpomínka. Mladým lidem jde pøedevším o to, aby po nìm nic nezùstalo. A tak flirt u ženských mìlèích a frivolnìjších povah znamená nakonec jediný problém: užívat všech rozkoší lásky, ale neztratit „panenský vìneèek“. Tak vzniká polopanna, o níž se tu vbrzku zmíníme. Zdánlivì nevinný ženský flirt však bývá velmi èasto pouhou pastí na muže. Jak se tohle dìlá, vypravuje zase dobøe zkušený Marcel Prévost:

„Oblékla jsem si šaty docela málo vystøižené... Svìøím se vám totiž, že jsem uèinila pozoruhodné zkušenosti, jaký úèinek mívají tu a tam šaty jen málo vystøižené... A skuteènì, už pøi obìdì poèal Lestrange hoøeti a tak, že nemohl ani jísti ani píti. Víte, z jakého dùvodu mám ho ráda, aè není vùbec hezký? Hleïte... cítím, že ho rozèiluji! Odpovíte mi: Èiní to všecky ženy. Nikoliv. Já více než všecky ostatní. Po jídle jsme šli do zimní zahrady. Vaše zimní zahrada, milý Le Tessier, je docela bájeènì vhodná pro flirt, zvláštì vzadu, pod palmami. Má sestra hrála Berlioze, madam si vykládala karty. Luc a já byli jsme tedy samotni, jako v oddìleném kabinetu. Sedìli jsme a hovoøili. Povzbudila jsem ho trochu, vypravujíc mu, že už mì unavuje býti mladou dívkou, že poèínám toužiti po nìèem jiném. Vypravovala jsem mu, že jsem mìla neklidné sny...“ ‘Opravdu jste je mìla?’ pøerušil ji Hector. ‘Ovšem. To je právì to žertovné na vìci. Ale opravdu! Zdá se mi dokonce, že vás to rovnìž rozèiluje, moudrý pøíteli, že vám to vypravuji?’ Lestrange totiž docela zdivoèel. Uchopil se mých rukou a koktal: ‘Jacquelino, Jacquelino!’, úplnì jako patnáctiletý, zamilovaný chlapec... A pak jsem se mu ještì pøiznala, že to byl on, o nìmž se mi zdálo. ‘To také byla pravda?’ ‘Rovnìž. Buïte ujištìn, mùj milý...’ Teï byl mùj Romeo už docela hotov. Nebylo v nìm už odporu a uniklo z nìho: ‘Jacquelino, musíte býti mou! Víte, mám skuteènou hrùzu pøed manželstvím: ale pøes to chci si vás vzíti!’“ Polopanna. Kdo to je polopana, jež po svém øeší neøešitelné napìtí mezi svými pøáními a konvencí, vyslovil výstižnì Marcel Prévost popisem hrdiny jednoho svého románu: „Jako všichni hrdí lidé, kteøí bojují teoreticky proti spoleèenskému poøádku, sama si urèila s jistým citem pro správnost hranici, které nechtìla pøekroèiti. Ponechávala muži, který jí dá své jméno a jmìní, poslední, nejvyšší zbytek své pøíznì.“ Toto „poslední“, chytrými uchovávané pro legitimního manžela, staèí ospravedlnit jejich minulost v manželské posteli, což je vlastnì náramnì komická vìc. Budiž, a ji tedy ti, kteøí milují pøetváøku a podobný druh útìchy, mají! Ale pøetváøka bývá i ponìkud horší a sociálnì nebezpeènìjší. Dr. H. Paulová ve spisu „Pøeceòování panenství“ píše: „Jsou dívky, které se už jako dìti zprostituovaly (? – otazníky autora) onanií a hýøením ve své mysli. Èistota jejich duše (?) je už dávno ztracena, nic jim už není neznámo... ale... hymen si zachovaly... pro budoucího muže! Jen pøijïte a pochybujte o její nevinnosti, když má takový neklamný dùkaz!... A když jiná dívka, která si zachovala v mládí úplnou èistotu a nyní se oddala muži z lásky nebo jen z vášnì s vroucí a prudce propukávající ženskostí a probuzenými smysly... tu povstanou a køièí: Hleïte, zneuctìná! A dívka s vìneèkem, nikoli nejménì zprostituovaná, ta køièí nejhlasitìji a hází nejvìtšími kameny. „Zneuctìnᓠjest však zdravá žena se zdravými smysly, která uposlechla pøirozeného popudu a pøirozenému ukojení dala pøednost pøed onanií nebo perversním rozèilováním polopanny. Tato žena je v opovržení. Není muže, který by ji chtìl za ženu... ale polopannu a onanistku si vezme! Má pøece ještì fyzický dùkaz!“ To je øeèeno hodnì moralisticky, ale v jádru správnì. V intelektuálnìjší èásti spoleènosti byla polopanna vystøídána uvìdomìlejší garsonkou, což je výraz odvozený od francouzského „chlapec“ a mnohé napovídá. Garsonka, pokud jde o módu støiženou podle vzoru mladých mužù, je v našich letech vzorem nastupujícímu ženskému pokolení. Je to nespornì logický jev sou-

dobé ženské emancipace, v nìmž se projevuje samostatnost žen a jejich potøeba žít si po svém i s vìdomím jistých hranic, jež nebudou pøekroèeny. V milostném životì se staly polopanna a garsonka nebezpeènými konkurentkami nejen oficiálních manželek, ale i pravých kokot. Uvolòují mravy ženského pohlaví z filistrovského útisku, který rozkládají pøesto, že i na nich lpí mnoho pøetváøky a neopravdovosti, narušují pøežilé morální pokrytectví. Už tím usnadòují uvìdomìlou vzpouru proti konvenci v manželském životì a proti prostituci v životì milostném. Barevný flirt. Flirt je ovšem obecný, mezinárodní jev procházející tak èi onak dìjinami ženy a ženského setkávání s mužem. Za jeho zvláštní odrùdu lze však považovat flirt s cizokrajnými nebo tzv. „barevnými“ jedinci. Jak víme, pohlavní pud od pøírody miluje zmìnu; pro èerné nebo žluté a hnìdé je bílá ple zmìnou a pochoutkou stejnì pøíjemnou jako èerná, žlutá nebo hnìdá ple pro bìlochy a bìlošky. Bláznìní civilizovaných evropských dam po cizokrajných èlenech rùzných varietních barevných tlup èasto provokuje rozhoøèené mravokárství, pøi nìmž se ovšem zapomíná na to, že muži po této stránce vùbec nejsou lepší. Rozdíl je pouze v tom, že muži na svých èastých cestách mohou pohodlnì a nenápadnì užívat a také obecnì užívají barevných vnad, které je už vìtšinou oèekávají, ale pøípad ženy ve velkomìstì, pøijede-li cizokrajná skupina s urostlými Ašanty nebo Senegalci, bývá okatìjší a tiskem dùkladnì rozšlapáván. Zajímavìjší je barevný flirt Amerièanek. Krátce pøed válkou z nìho odhalil roušku tragický pøípad dobrovolné misionáøky Elsie Sigelové, o nìmž vypravuje Fuchs. Ta však náležela k onìm vzdìlaným Amerièankám, které vidí smysl života v tom, mohou-li misionáøskou èinnost provozovat ve špinavých èínských ètvrtích amerických mìst, pøièemž stateènì flirtují se „žlutými ïábly“, s ochotou dát své mladé tìlo za obrácení jejich duše na víru. „Kdo zná Amerièanku, pochopí to. Je to nervózní bytost, propadající snadno hysterii, doma i venku rozmazlená, zbožòovaná, bezuzdná ve svých pøáních, s malým smyslem pro domáckou solidnost, virtuózní mistrynì v koketování s muži, od malièka pøímo vydrezurovaná pro neomezený styk s nimi. Dáti se milovati tìmito pøítulnými Orientálci, jejich duši zachraòovala – to bylo zase jednou nìco zcela nového, to byla romantika! Duši za duši a pak tìlo za tìlo jako zakonèení zcela pøirozené. Ale jako horlivá misionáøka nezachraòuje jen jedné duše, tak také neflirtuje jen s jedinou osobou. A tu právì asijská žárlivost pokazí nìkdy pùvabným girls zábavu. Tak tomu bylo s Elsií Sigelovou, která dùvìrnì flirtovala s nìkolika èínskými „pohany“ a byla jednoho dne nalezena mrtva v zavøeném kufru v pokoji jednoho svého žlutého pøítele. Pøi této pøíležitosti našla však policie v pokoji vraha Leona Linga, který z opatrnosti uprchl, ještì více, totiž sta velmi kompromitujících psaníèek milostných, které Leonu Lingovi posílaly pùvabné misionáøky i jiné mladé Amerièanky. Rovnìž èetné fotografie tìchto dam byly nalezeny. A mezi nimi fotografie druhu zcela zvláštního. Èetné ty flirtující dámy pokládaly za zvláštì pikantní, aby se pøedstavily svému pøíteli hned v košili nebo také docela nahé. Kdyby jména pisatelek a odesilatelek tìchto fotografií byla se stala známa, byl by býval New York zažil nejstrašlivìjší skandál. K tomu ovšem nedošlo, ponìvadž úkolem policie v Dolarice jako jinde není pøece, aby veøejnì kompromitovala svrchních deset tisíc.“ Z Nìmecka lze citovat o barevném flirtu alespoò dvì èasopisecké zprávy, které jsou však plné komického vlasteneckého a rasového rozhoøèení: „Pøed Passage-

Panoptikum v Berlínì došlo dnes v poledne pøi odjezdu Senegalcù, kteøí tu pohostinsky vystupovali, k neobyèejným scénám louèení. Bylo známo, že tlupa v poledne odjede. Asi pìt set osob, mezi nimi sto mladých dívek, shromáždilo se pøed vchodem do panoptika Pod Lipami. Osm strážníkù bylo sotva s to, zatlaèiti obecenstvo a udržovati provoz. Když pøedjely drožky, v nichž èernoši chtìli odjeti na nádraží, došlo k trapným scénám, ponìvadž dívky se tlaèily k èernochùm a nìžnì se s nimi louèily. Marnì se snažili strážníci „dámy“ zatlaèiti; stále znovu útoèily na odjíždìjící, aby si s nimi vymìnily ještì poslední pozdrav. Se zøetelem k takovému neodpovìdnému poèínání mùžeme jen vždy znova vysloviti své nejhlubší politování, jakož i nadìji, že se èasem podaøí nahraditi toto perversní cítìní zdravým smýšlením národním. Jsou to, jak známo z døívìjších pøípadù, tak na pøíklad ještì z Berlínské výstavy živnostenské, právì dívky a také paní z lepších kruhù, které pro zmìnu tanèí k èernochùm a provádìjí s nimi milkování, což nejzøetelnìji dokazuje, kde sídlí ‘dobré mravy’, tak vychvalované.“ (Reich, duben 1910). Druhá lokálka zní: „V Tierparku vládne po nìkolik dní u stateèné tlupy beduínské nespokojenost, která nìkdy se projevuje temperamentními a pádnými výklady. Vinu nemají však Beduíni, nýbrž èetné mladé ženy a dívky hamburské, které se pøímo derou o pøízeò Beduínù. Všimneme-li si plamenných pohledù tohoto krásného pohlaví a rovnìž vytrvalosti jeho, nebo po celé hodiny neúnavnì plíží se kolem beduinských pøíbytkù, porozumíme, že horkokrevní Beduíni nemohli už klidnì snášeti této dráždivé hry a užili pøíležitosti, aby si zaflirtovali trochu po zpùsobu arabském. Tato hra vyvolala, bohužel, nepøíjemné zjevy prùvodní. O druhém svátku velikonoèním došlo mezi Beduíny k vùli krásnému pohlaví ke rvaèkám, které si vynutily okamžité zakroèení policie a hlídací spoleènosti. Jak jsme se doslechli, bylo nìkolik Beduínù už vráceno do jejich vlasti. Aè Hagenbeckova firma uèinila chvalitebným zpùsobem opatøení, aby podobné výstupy byly zamezeny, a pøísnì naøídila úøedníkùm, aby rovnou z parku odstranili ženy a dívky pøíliš nápadnì k Beduínùm se blížící, opakovaly se v minulých dnech takové nemilé scény, jak bylo vylíèeno. Je velmi politováníhodno, že nìmecké ženy, které, pokud bìží o charakter a morálku, bývají jinak vzorem pro jiné lidi, se tak hluboce snižují a své vlastní já vlekou špínou. Ještì žalostnìjší je však, když matka a dcera, jak se to zde stalo, spoleènì si namlouvají a èiní si konkurenci. Fuj! Doufáme a pøejeme si, aby tyto øádky spoluúèinkovaly na ženy v dobrém smyslu. Nech si uvìdomí sebe a vzpamatují se, døíve než bude pozdì pro nì a snad také pro jejich rodinu.“ (Leipziger Tagblatt, èerven 1912) Erotika dìlníkù. Rozdíly ve flirtu nejsou rozdíly v podstatì, ale jen ve formì, ve vìtší nebo menší rafinovanosti. Sedláci flirtují více neomalenì než tovární dìlníci, malom욝áci slušnìji, tj. ménì rafinovanìji a pokryteètìji než buržoazie a šlechta. V dìlnických kruzích je flirt hodnì nevinný, by drsný. Když nìkdo od rána do veèera sedí u pracovního stolu nebo stojí u stroje, nemá opravdu èas vymýšlet si pikantní obmìny erotických požitkù, a tím ménì je provádìt. Máme-li dospìt k jemnìjším formám, nesmí nám k tomu být dobrá každá pøíležitost, ale je nutné si tuto pøíležitost vybírat a pohodlnì vytváøet. U dìlníkù je však flirt nìco jako nedìlní zábava a oprávnìné obèerstvení. „Taková dívka, která po celý týden sedìla pøi jednotvárné práci šicí od rána do veèera, mìla kolem sebe jen žal, nouzi a starost, ta touží po dni nedìlním, kdy její student ji provede. Nauèily se odøíkati velikého štìstí, ale nìjaký doušek onoho tajemného mražení rozkošného chtìjí

míti také ony. Pro mnohé dívky jest jejich pomìr jediným pomìrem, v nìmž jsou váženy jako lidé a necenìny jen jako pracovní síla,“ usuzuje katolík Siebert. Velký a trochu pozdní bludaø v pohlavních vìcech, Lev Tolstoj (viz výše), myslící a nábožensky improvizující v mezích nemožného idealismu, by asi nikdy nepochopil, jak nebezpeèný je zpùsob, kterým pojednává o otázce pøedmanželského pohlavního styku. Napsal v Kreutzerovì sonátì: „Z tisícù ženichù jest nejen v našem stavu, nýbrž žel i v lidu sotva jediný, který by nebyl pøedtím už desetkrát oženìn. Jsou prý sice, jak mi bylo øeèeno, cudní lidé mladí, kteøí cítí a vìdí, že to není žádný žert, nýbrž vážná vìc. Bùh je ochraòuj! Ale za mé doby nebylo ani jediného takového mezi tisíci. A všichni lidé to vìdí a staví se, jakoby toho nevìdìli. Ve všech románech jsou líèeny pocity hrdinù do nejmenších podrobností, studánky, rùžové keøe, mimo nìž se procházejí, ale v líèení jejich veliké lásky k dívce není øeèeno nic o tom, co zajímavého potkalo hrdinu pøedtím; ani slova o jeho návštìvách v domech, o služkách, kuchaøkách, o ženách druhých lidí.“ V prùbìhu tohoto díla jsme poznávali, jak byl v pøedchozích dobách pøedmanželský a mimomanželský pohlavní styk více nebo ménì oficiálnì uznáván a dokonce upravován jako nutný doplnìk patriarchálního nebo monogamického manželství nebo jako nezbytný rub manželství, ne-li líc pohlavního milostného života. Mohli jsme se usmát nad horlivostí morálních kazatelù, kteøí mìøí život knìžským centimetrem, i když se domnívají, že myslí protiklerikálnì. Vždy jsme vidìli, že nejkrásnìjší a nejvznešenìjší kvìty milostného života vznikaly mimo manželství a proti nìmu, protože jeho úkolem nikdy nebylo, aby obsáhlo erotický živel pohlavního života. Teprve novìjší éra se pokusila ideologicky smíøit monogamické manželství s milostnými potøebami lidstva, ale se svým ideálem rychle ztroskotala na hospodáøských úskalích. Manželství je více než kdy jindy, oèividnìji a smìleji, opìt konvenèní a hospodáøská instituce je skuteènì vùèi lásce pøímo nepøátelská. Minulá období si svá manželství i svùj mimomanželský pohlavní život vytváøela v souhlasu se svými mravními názory; období novìjší hlásá nìco zcela jiného, než co provádí a mùže provádìt: pøedmanželský a mimomanželský styk je v rozporu s èítankovou morálkou této spoleènosti, ale je nezbytný spoleèenského i biologického vývoje èlovìka a nikoli otázka individuální mravnosti. Nemùže být ze svìta odstranìn morálními traktáty nebo lékaøskými radami, nehledì na to, že vlastní problém dnes vìzí v tom, aby bylo manželství jako konvenèní a ekonomická instituce pohlceno skuteènými milostnými svazky, více èi ménì trvalými, ale nikoli naopak. Fakt uvádìný Tolstým je správný pro jeho dobu i naše dny. Poèet osob, které do manželství vstupují bez pøedchozího pohlavního styku, je stále menší. Manželství je odkládáno na co nejpozdìjší dobu, a to jak z hospodáøských dùvodù, tak i proto, že rozpor mezi ideálem a skuteèností se stal pøíliš oèividný a normální manželská praxe je jakžtakž vhodná pro lidi, kteøí už pomalu ustupují z pøedních øad života. Mnoho pìkného už bylo napsáno o pøedmanželském dìlnickém styku se zøetelem k tomuto problému. O dìlnických dìvèatech vypravuje jistý spisovatel: „Ve dne jsou tyto dívky zamìstnány. Když pøijde veèer, oèekává je návrat do chudobných pomìrù, èasto podívaná na žalostné scény rodinné, ulehnutí, a ráno znova pou do obchodu. Den ze dne. To není pøíliš zábavný kalendáø na týden, zvláštì vede-li cesta z obchodu

do bytu podle záøících restaurací a kaváren, divadel a koncertních síní. A to vše v letech pohlavního rozvinutí, kdy vøelá touha smyslná uchvacuje všecky nervy. Jaký tedy div, stane-li se palèivou žádost, užíti po vší denní práci také jednou kousíèek té nádhery velkomìstské, vyloženì na podívanou. Nevraceti se z vìzení krámu rovnou do vìzení rodiny, ale poznati také trochu svobodné zábavy. A to v rozkošné formì malého milkování. A sociální pomìry poskytují také možnost ukojiti takovou touhu. Je pøece na tisíce mladých pøíruèí, na sta studentù, kanceláøských úøedníkù, poddùstojníkù, kteøí radìji stráví veèer s dívkou pod paží než sami. Prostitutky nejsou k tomu vhodné. Koneènì není èlovìk vždycky naladìn popovídati si s dìvèetem, zažertovati si, tøeba jej trochu stisknouti nebo políbiti. A tak to jde svou cestou. Osloví prodavaèku, doprovodí ji kousek, domluví se s ní o pøíštím veèeru; pak tøeba už nìkam zajdou, vidí, jak malièká se zamilovala, pøijde ‘ty’ a hubièka, pak ještì nìkolikrát podobnì, a cítí, že šastna sama èeká už jen s palèivou žádostí na poslední prosbu: aby šla s ním. A po všech stránkách jeví se to lepším než prostituce. Je to laciné, nenároèné, milé, zamilované a – zdravé. Takový milostný život není už pouze nutné zlo, nýbrž pùvabná zábava.“ Z tìchto øádkù skuteènì vysvítá opravdu milá a úèelná povaha tìchto „nemravných pomìrù“ vedle trpìné a stále znovu za nutnou uznávané prostituce. A nyní ještì úsudek bývalého katolického knìze: „Tovární dìlnice, která jest od rána do veèera nucena v dusné prostoøe den ze dne konati mechanickou, smrtelnì nudnou práci, mladík, který od pondìlka ráno do soboty veèer musí sedìti za kanceláøským pultem, krámská, která musí po celé dny skákati podle pøání zákazníkù: tìmto lidem nelze opravdu závidìti ten trošek radosti, který najdou koneènì v tom, když také jim láska nalže nìkolik veselých hodin. Ustaviènì se namáhati a ubíjeti v zájmu druhých, nemíti žádné radosti ani zotavené, toho nelze pøece od nich žádati. A chození do kostela – to jest jim pak doporuèováno na zotavenou. Byl by špatný znalec lidí, kdo by si od takového prostøedku sliboval ozdravìní nezdravého stavu. Opatøí-li si èlovìk ‘pomìr’, rázem se snese sluneèní svit do života tìchto málo závidìní hodných. Chybný krok je ovšem hloupost, které mohli by se však snadno vyhnouti. Ale mùžeme pak aspoò oceniti jeho psychologické pøíèiny. Láska k vyvolenému, radost, že oddáním se mùže také ona nìco vykonati, to myšlenka mnoha dívek, které ovšem mají zøídka správnì na zøeteli možnost ‘pádu’.“18 Bez ohledu na to, že pro dìlníka není (tj. v autorovì dobì èi i ještì pøed ní, viz níže) manželství vùbec úèelné a zdravé východisko z nouze srdce a osamìlosti, protože pravidelnì olupuje dva mladé pracující a svobodné lidi i o ten nepatrný kousek svobody a bezstarostnosti, který jim ponechává spoleènost, a jen ve vzácných pøípadech pøevažují výhody plynoucí ze spoleèné domácnosti nad jejími stinnými stránkami – je mnoho zøízencù a soukromých i státních zamìstnancù (u státních zamìstnancù tomu tak bylo za Rakousko-Uherska až do dosažení urèité služební tøídy èi hodnosti), jimž je vùbec zakázáno se ženit nebo vdávat. Velká armáda mìstských i venkovských služek je odkázána pouze na milostné mimomanželské pomìry. Rovnìž skupinì telefonistek, poštovních úøednic a uèitelek je v nìkterých zemích sòatek zakázán: pracovní síla vdané ženy nemùže být prostì nikdy tak dokonale využit jako pracovní síla svobodné ženy, což je pro soukromou firmu stejnì rozhodující, jako pro otcovský stát. A platí to pro muže jako pro ženu. Jistá stará a bohatá pojišovací spoleènost vydala pøed válkou (tj. pøed r. 1914) tento výnos: „V novìjší dobì se množí velmi znaènì pøípady, že mladí úøedníci,

kteøí mají jen malý plat, staèící jim právì na živobytí, se žení. Odhodlání založiti rodinu pøi nepatrných prostøedcích má brzy nejsmutnìjší následky. Nastane nouze a bída, penìžní starosti jsou nezbytny, a dotyèní úøedníci nejsou brzy pro podobné nesnáze domácí s to øádnì konati své služební povinnosti k naší spokojenosti, nehledì k tomu, že následkem takového neprozøetelného jednání pøicházejí k nám se žádostmi o zvýšení platu, jimž ovšem nejsme s to vyhovìti. Naøizujeme tudíž tímto, aby každý úøedník, který má v úmyslu se oženiti, oznámil nám to vèas ke svým osobním aktùm, abychom mohli posouditi, mùžeme-li reflektovati na jeho další služby...“ Ona spoleènost toho roku rozdìlovala pìtatøicet procent dividend! Mohli bychom zde podat i ukázky podobných státních výnosù, ale vìc sama je obecnì známa a není tøeba se o ní nadále šíøit. Podle moralistù by však tedy bylo nutné, aby všichni tito mladí lidé, služky, úøednice, uèitelky, zøízenci, zamìstnanci, úøedníci atd. trpìlivì prožívali svá léta, která jsou pohlavnì nejvýbojnìjší a nejménì trpìlivá v odøíkání pro strašidlo zplozené chorobnými mozky. Je nutné pøijít na kloub mravokárné pohádce o pohlavní èistotì. V dobì freudismu a psychoanalýzy – i když popíráme pøílišnou sexuálnost této teorie – je ponìkud èas, abychom zaèali hledat pohlavní èistotu nikoli v materiálních projevech pohlavnosti jako spíše v duchovním a citovém pomìru k ní. Poznali jsme pohlavní život nejrùznìjší národù bìhem rùzných dob, prozkoumali jsme jeho povahu antropologicko-etnologickou a sociologickou metodou a nikoli omezenou medicínsko-klinickou metodou, a došli jsme tedy nutnì k poznání jistých základních rysù a jevù lidského pohlavního života, který odporuje všem náboženským a morálnì ideologickým výkladùm: Žádnému prozíravému stoupenci osvobození z dnešní pohlavní bídy už nemùže jít o potlaèování živoèišného jádra a složité fyzické povahy lidské pohlavnosti, ale o její zušlechtìní svobodným kulturním duchem. Pohlavní èistota nevìzí v pohlavní nevìdomosti a neèinnosti, ale jednak v upøímnosti pohlavních projevù a jednak u kultivovaných lidí v citové ryzosti a duchovní poctivosti každého pohlavního projevu a styku, která je povznáší nad slepý pud a egoistický chtíè. Žádný pohlavní akt sám o sobì není neèistý; neèistota do nìho vchází ze zkažené lidské mysli a ze zkažené lidské citovosti: nikoli pohlavní proces v lidském tìle, ale brutálnost, tupost, prodejnost, cynismus, obchodní spekulace, bezduché požitkáøství a podobné lidské neøesti, které pohlavní život zneèišují. Pohlavní èistotu v náboženském a moralistním smyslu jsme nenalezli ani u pøírodních národù v primitivních pomìrech ani u starovìkých a støedovìkých kulturních národù, ani v rùzných novovìkých obdobích; naopak, rubem takové domnìlé èistoty byla vždy chorobná pohlavní fantazie a skuteèná zvrácenost. Nebo to byla zdánlivá a pokrytecká èistota, vynucená materiálními pomìry spodnìjších tøíd, vždy závistivì pošilhávajících po „neèistotì“ vládnoucích a majetných. Proto takovou èistotu nenalezneme ani ve vrstvách, které domnìle nebo skuteènì mají nejblíže k idylickému a zdravému životu. Erotika venkova. Už pøed mnoha lety napsal jistý katolický knìz do jednoho liberálního nìmeckého èasopisu: „Hlavní blud všech mravnostních spolkù je ten, že se domnívají, jakoby nemravnost táhla z mìst a otravovala venkov. Pánové se staví, jako by na venkovì byl nejryzejší ráj nevinnosti. Nechci rozhodnì nazývati nᚠvenkovský lid zkaženým, ale podle své mnohaleté zkušenosti mohu øíci, že s hlediska pohlavního neznám rozdílu mezi mìstem a venkovem. Všude pøece

žijí lidé. Kdyby tìm pánùm, kteøí v bezbožných mìstech nalézají tolik nemravnosti, bylo jen rok poslouchati na venkovì zpovìï, dùkladnì by se obrátili. Bude mi snad namítnuto, že jsem poznal jen pomìry v jediné obci a nemohu tudíž posuzovati obecnì. Na to mohu jen odpovìdìti, že jsem do dneška poznal více než sto obcí a to v nejrùznìjších krajinách, v horách stejnì jako na rovinì, na chudé pùdì jako na bohatých polích. Ale všude stejné mravy i nemravy.“ Svým brutálním, ale pravdivým zpùsobem vylíèil venkovské pohlavní mravy i Emil Zola (viz výše) ve své Zemi. Nemùžeme zde však citovat pøíslušné odstavce, ale jedna lapidární vìta také postaèí: „Vinobraní poèalo... Všichni jedli hrozny od rána až do veèera; konec písnièky byl vždy ten, že muži byli opilí a holky tìhotné.“ Velmi výstižnì hornobavorské mravy vylíèil Georg Queri ve speciální knížce o selské bavorské erotice. Mimo jiné øíká: „Pohlaví mají bezuzdnou svobodu ve vzájemném styku, a okénka do komùrky získala si stejnou povìst jako ‘kiltgang’ ve Švýcaøích. Že snoubenci vedou si k svatebnímu oltáøi rodinu o ètyøech i pìti dìtech, není ani vzácnost ani hanba.“ A ještì jeden katolický úsudek o selských pomìrech: „Naši hornobavorští sedláci bìhají jistì za knìžími více než jest zdrávo, ale ‘okénko’ si nedali vzíti, ponìvadž nechtìjí kupovati zajíce v pytli. A je-li na venkovì nìkterá dívka v nadìji, nemá hanbu, že pìstovala styk jako svobodná, nýbrž v hanbì je tehdy, nedovedeli milence tak upoutati, aby si ji vzal. Je tomu dokonce tak, že pro mladé muže i ženy je hanbou nemíti miláèka, nebo kdo žádného nemá, u toho to není asi chvalitebná zdrženlivost, nýbrž má patrnì nìjakou chybu.“ Odpovìï, kterou dala služka panièce, když byla tázána, má-li nìjaký pomìr: „Copak myslíte, že jsem tak špatná, abych nemìla miláèka?“ je dávána ovšem zøídka tak upøímnì, ale souhlasí se všeobecným mínìním. Je obecnì známo, že v širokých lidových vrstvách je pohlavní styk mezi snoubenci považován za vìc zcela normální. A Fuchs dodává: „Nechtìjí kupovati zajíce v pytli – to je docela zdravá morálka. A stejnì pøirozená je mravní logika selská, že dívka je tím pyšnìjší, èím více ji vyhledávají chlapci u okénka.“ V tzv. lepších vrstvách, které dbají na to, aby žily „pøimìøenì svému stavu“, je stále více oddalována doba, kdy mùže èlovìk „uživit ženu“. Domácí výdaje domácnosti vzrùstají, protože vzrùstají nároky a také stále vìtší luxus: oženit se mùže muž teprve tehdy, má-li pøíjem pøimìøený tìmto požadavkùm. Úøedníci a dùstojníci musí pøedem dosáhnout urèité hodnosti, lékaøi a právníci si musí zajistit øádnou klientelu, spisovatel a uèenec k tomu už potøebuje vynikající jméno, obchodník už pevnì zakotvený podnik. Ale tyto pøedpoklady muži získávají zøídka pøed 30 nebo 35 lety, proto jsou v tìchto kruzích mladí manželé výjimkou. Tady je tedy pøedmanželský pohlavní styk s prostitutkami holou nutností jako náhražka manželství a milostného pomìru. Dìlníci naopak prostituci využívají jen v nepatrné míøe, protože dostává milostný požitek pravidelnì darem. Statistiky vykazují stále velké procento pohlavnì nemocných studentù a pomìrnì nepatrné procento nakažených mladých dìlníkù. Jinými slovy: Protože dìlnické dívky mají pøirozenìjší pohlavní život a pohlavní názory, usnadòují sobì i svým mužským partnerùm „øešení pohlavní otázky“ velmi èasto zdravým i pøíjemným zpùsobem, kdežto pokrytecká upejpavost nebo strohá pohlavní výchova u mnohých m욝áckých dívek zahání jejich studentský protìjšek k prostituci, která je pohodlnì pøístupná a dráždivìjší, i když zdravotnì riskantní.

Avšak ani majetní muži nespìchají opustit výhodné pohlavní pøedmanželské styky, protože jim pravidelnì poskytují nezávazný požitek a možnost pøíjemnì se støídajících milostných pomìrù, kdežto penìžní nebo konvenèní manželství z hlediska smyslných požitkù neslibuje témìø nic opravdu cenného. Je-li však v tzv. nižších vrstvách pokládán pøedmanželský pohlavní styk obecnì za velmi pøirozenou a nikterak nezneuctívající vìc, pokud nejsou názory jisté èásti výhodnìji situovaného dìlnictva pokaženy stykem s malom욝áky, vládne k tomuto jevu u vrstev tzv. vyšších èi støedních nutnì pokrytecká nesnášenlivost, která logicky vyplývá z hospodáøských pomìrù. Je to zase ta známá morální pøetváøka, horlivì podporovaná církvemi. O tom by se daly vypravovat velmi komické anekdoty, ovšem tu a tam se vyskytne jasná a upøímná hlava. Jistý vídeòský okresní soudce v roce 1910 neuznal šéfova práva propustit bez výpovìdi svobodnou korespondentku, která otìhotnìla, a odùvodnil to takto: „Tøebaže vládnoucí mínìní ponechávám stranou, zda právem nebo neprávem oznaèuje za nemravné jednání už sám fakt mimomanželského styku pohlavního, nemožno pøece, máme-li tu pouze tento fakt, mluviti o nemravném životì. Je známo, že dnešní pomìry výdìlkové, hlavnì ve velkomìstech, stále více ztìžují manželské spojení. Ve velké èásti dìlnictva je rozšíøeno soužití v mimomanželském spojení a není tu pokládáno jistì za nic neslušného. Také skupina zamìstnancù, k nimž náleží žalobkynì, živoøí ve mìstì za tìžkých pomìrù výdìlkových, a nemùže ani tu známost a znalost dnešních pomìrù pokládati mimomanželský styk za neslušný.“ Jistý kritik katolického pomìru k pohlavní otázce napsal: „Kdyby venkovské služky nemìly všude tak na krku morální kazatele knìžské, nebyla by na venkovì vìru nouze o lidi. Nemajíce pøece na rùžích ustláno, nechtìjí si tyto lidské bytosti dáti ještì knìžími otráviti tu trochu radosti chudého života. Ale rùžencem a zpovìdí nebude jistì otázka venkovských služek rozøešena... Požitkáøství, jak èasto bývá chudým vytýkáno, chtìjí-li také nìèeho ochutnati z veliké èíše milostných radostí, ale padnou-li do ní jako pijící mouchy a zajdou! Ti, kdož kážou proti požitkáøství, mají to ovšem snadné. Celý den sedí na mìkkém polštáøi nebo za teplými kamny, mají tolik co jíst a pít, až stoly se prohýbají, pracují nebo také nepracují zcela podle chuti. Je to divadlo pro bohy, vidíme-li takového otylého otce duchovního na kazatelnì, kde jeho bøíško mùže se právì jen otoèiti. Tu pak jsou kázání o chtivosti a požitkáøství holou ironií na skuteèný život.“19 Volná a bohémská láska. Pomìrnì nejvyšší myšlenku v pohlavním chaosu pøedstavují jistì osobnosti, které se chtìjí uvìdomìle osvobodit z manželského násilí a vejít do svazku bez konvenènosti a vypoèítavosti, založeného spíše na potøebì ducha a srdce. Chtìjí být spojeny pouze vøelou náklonností a rozejít se, netrvat na svém svazku pro vzájemné utrpení, pokud tato náklonnost pominula nebo se projevila jako omyl. To je myšlenka tzv. volné lásky, nejvíce pronásledovaná a vysmívaná morálním pokrytectvím, protože pøetváøka nejvíce nenávidí skuteènou ctnost. Takovým „volným manželstvím“ byl napø. Goethùv pomìr ke Kristinì Vulpiusové. Na tuto ženu hledìli všichni lidé s jistým opovržením, pokládali ji obecnì pouze za souložnici, kterou trpìli a museli trpìt jen jako Goethùv rozmar. Ani sám Schiller (oba nì. básníci viz výše) na tuto skvìlou ženu nedokázal hledìt bez pøedsudkù. Vyhýbal se každému bližšímu styku s ní a témìø nikdy ji nenechal pozdravovat, aè Goethe v každém svém dopise pozdravoval bezvýznamnou Schillerovu manželku.

M욝ácká spoleènost se brání pojmùm a skutkùm nezávislým na její morálce, a proto v ní mùže být „volná láska“ jen individuální vzpourou uvìdomìlých osobností a nikoli hromadným projevem. Spoleèenský poøádek nedovoluje, aby se dnes mohly uvìdomìlé volné milostné svazky stát bìžnou možností. Právní dùsledky m욝áckého manželství nelze vždy obejít ani nahradit svobodnou smlouvou. Kolik takových „volných lásek“ skonèilo už pøed oddávacím úøedníkem nebo dokonce pøed knìzem, když po mnoha mravních nebo materiálních nesnázích vyprchalo pùvodní nadšení a zákonný sòatek „ovšem jen jako pouhá formalita“ byl nakonec uznán za pohodlnìjší, za „nevinnou koncesi“ souèasným pomìrùm. Ponìkud podobný volné lásce, ale ve skuteènosti zcela jiný, byl novodobý jev tzv. bohémské lásky, kterou zvìènil a zidealizoval Henry Murger (1822-1864, franc. spisovatel, na sklonku života populární) ve svých „Scénách ze života bohémského“. Jako je jisté, že mezi tìmito intelektuálními pomìry bylo dost obdivuhodných lásek, je stejnì jisté, že vìtšinou šlo pouze o jakési manželství na výpovìï, pro umìlce a intelektuály znamenající nejpohodlnìjší formu pøedmanželského pohlavního styku. Bohémský život vìtšinou netrval vìènì; nebyly to vždy skuteènì bohémské povahy, které z nadšení nebo z nutnosti žily urèitou dobu bohémským zpùsobem. Bohémská milkování byla pravidelnì provozována mezi dívkami spodních vrstev a hochy z rodin více èi ménì m욝anských. Tento rozpor dovedlo mládí zpoèátku pøeklenout. Když však tìlo mladé ženy odkvetlo a mladíkova bujarost se zmìnila v usedlost a rozumnost, promìnil se bezstarostný pomìr buï v nechutnou a muèivou domácnost nebo v tragédii chudé opuštìné ženy. Jako se z revolucionáøù èasto stávají hofráti (dvorní radové: staré úsloví), tak také vìtšina bohémù, jakmile získala úøad nebo hodnost, rychle zapomnìla na ty, které jim døíve zkrášlovaly „veselou bídu“. Bývalý nonkonformista v širáku se snadno smíøil s velmi snesitelným osudem po boku bohaté dcerky z dobré rodiny, kdežto bývalá svìží a rozpustilá griseta (tj. milenka žijící ve spol. domácnosti, nejèastìji se studentem èi umìlcem) mohla mluvit o štìstí, vzal-li si ji pak nìkterý bodrý øemeslník nebo dìlník. Èastìji však konèila jako „stará panna“ u šicího stroje nebo jako potulná nevìstka. V podkrovních studentských bytech a v malíøských ateliérech zažila kdysi veselé a milostné dny, ale nièemu se zde nenauèila než sloužit tìlem bezstarostné milovnice a rukama lehkomyslné hospodyòky. Proto je bohémská láska velmi vzdálená uvìdomìlé volné lásce, která je posvìcena nejen vøelou náklonností, ale také vyšší duchovní snahou, aby v pùvabném ovzduší jemných požitkù a milostných vášní jeden druhého povznášel, osvobozoval a vyzbrojoval pro další eventuality života. Tzv. nižším vrstvám je m욝ácká forma manželství vnucována. Jak jsme už øekli, žení se a vdávají pøedevším proto, že domácnost ve dvou pokládají za lacinìjší než dvì jednotlivá živobytí. Èastìji se to však stává kvùli dìtem, které právì v dìlnických kruzích pøicházejí bohužel dosud tak rychle a tak hojnì; je to tedy jistá koncese m욝áckému právnímu státu. Kde není majetek, který by mohl být zanechán legitimnímu dìdici, kde svádí lidi jen náklonnost srdce, nebyl nikdy zvláštní zájem o knìžské požehnání, a kdyby dnes nebyla obèanská forma sòatku tak prostá, a kdyby na druhé stranì nebyly nemanželským matkám a dìtem èinìny nechutné potíže, byl by možná pro sebe moderní proletariát už dávno manželství odstranil. Nicménì ani toto dìlnické manželství nesmíme idealizovat. Dìlníci nemají vìtšinou èas dlouho si vybírat druha nebo družku, volba se vìtšinou dìje

z okamžitého erotického popudu, rozhoduje náhoda a málokdy rozhoduje dobøe. Domácnost se potom èastìji podobá peklu než nebi: výdìlkové pomìry, pracovní podmínky, všechna zla chudých námezdních existencí zde brzy znièí každou stopu po milostném jaru, pokud nìjaké vzniklo. A do lépe situovaných dìlnických rodin se zase plížil malom욝ácký duch se vším nevkusem, pøetváøkou a šosáctvím, které nìkdy tak pìknì dovede bujet i pod nejèervenìjší firmou. Pohlavní nevìdomost. Mravní pøetváøka jako veøejnìmravní zákon spoleènosti znamenala rozšíøení malom욝ácké morálky na všechny tøídy. Tento stav existoval témìø po celé 19. století a jeho dùsledkem bylo, že dospìlí lidé vùbec nemìli objektivní jasno o pohlavních otázkách a dospívající pokolení nemìlo vùbec žádné skuteèné znalosti o pohlavních záležitostech. Zcela nevìdomý byl pokládán za nejmravnìjšího. Nevìdomost byla také skuteèný fakt u vìtšiny dospívajících ženského pohlaví. Pokládali ji za nejlepší ochranu pøed ztrátou „panenského vìneèku“, tohoto pochybného fetiše. Stejný úèel mìla všechna pravidla o zpùsobném chování, jímž byla žena kategoricky podrobena, hlavnì v tzv. dobré spoleènosti. Ale jako nauèená slušnost, tak ani nevìdomost nemùže nic zachránit. Blíží-li se pohlavní zralost, pracuje mladá fantazie zcela bezdìènì na podivuhodných domnìnkách. V dobì puberty nemyslí mnozí mladí lidé na nic jiného než na pohlavní tajemství. A není-li duch vèas uveden na správnou cestu, zvrhá se nejèastìji nejen fantazie, ale i celá psychická konstituce. Pozitivní psychoanalytické výsledky nám už nedovolují pochybovat o neblahých následcích pohlavnì pokrytecké výchovy pro celé generace a o travièské povaze moralistního øemesla. Škodlivost utajovací metody byla už pochopena alespoò za hranicemi køesanského filozofování. Protože otázky pohlavního života jsou pro vìtšinu lidí v dobì jejich dozrávání nejdùležitìjší, nedostane se mladý èlovìk za jistý vìk, neøku-li na práh manželství, aby o tìchto vìcech nevìdìl aspoò nìco pøibližného i pøes všechna umlèovací a utajovací opatøení. Když se vše dozví, náleží to pravidelnì jen k hrubé pohlavní mechanice, s níž pak fantazie nezøízenì pracuje. Ostatnì i m욝áctvo ve své heroické dobì èásteènì chápalo nutnost moudré pohlavní pedagogiky pro získání zdravé lidové síly. Ke konci 18. století pøeložil a glosoval Christian Salzmann první dílo moderního emancipaèního ženského hnutí, Mary Wollstonecraftové (provd. Goldwinová, 1759-1797, angl. prùkopnice ženských práv) „Obrana práv žen“, a píše zde: „Pokládám nejen za neškodlivé, nýbrž také za nejvíce nutné, aby dívky byly vyuèovány botanice a seznamovány s pohlavními orgány rostlin. Tím bude upravena cesta matkám, aby mohly s nimi tu a tam mluviti o pohlavních orgánech lidských. Matka, která nemùže o této vìci mluviti se svou dcerou, jest jen matka polovièní a vydává dceru do nebezpeèí, že z nevìdomosti a nedostatku pouèení ztratí zdraví a èest. Ze všech hloupostí lidských jest jedna nejvìtší ta, že se lidé bojí mluviti s mladými lidmi o pohlavních údech a jejich urèení, ale nebojí se všelikými dvojsmysly a slovními høíèkami je upozoròovati na potìšení, s nímž je ukájení pohlavního pudu spojeno.“ Na tomto svém úkolu však pøestala buržoazie brzy pracovat, protože se pro ni mravní pøetváøka stala vìtší potøebou. Teprve v naší dobì ožila snaha o zdravou sexuální pedagogiku. Milostné umìní. „Posledním požadavkem pohlavní pedagogiky je soustavná výchova k milostnému umìní. Nejen vìdìt a rozumìt, nejen býti naplnìn pocitem

odpovìdnosti, nýbrž spolu s tím vším býti s to, vytvoøiti z fyzického požitku pravé dílo umìlecké!“ Tak to žádá Fuchs a tento požadavek je také nutno zdùraznit vùèi onomu, zdánlivì pokrokovému druhu moralistù, kteøí sice propagují rozumnìjší sexuální pedagogiku, ale jinak se k sexuálnímu životu staví s pøedsudky køesanských rozumáøù. Jiný spisovatel píše: „Ovšem, mladistvého opojení antických národù, které se snažily v kultu falickém, priapském nebo v bohoslužbì Mylitinì uctívati nevyèerpatelný klín všematky pøírody, neuvidíme už znova se roditi a nechceme toho také spatøiti. Svìt zestárl, nᚠstoudný cit se zjemnil, naše milostné cítìní bylo rozjasnìno. Blížíme-li se tedy – a nábìhy k tomu se vyskytují – opravdu opìt ke stavu vìtší nahoty, nebude to nahota našich prapøedkù, v jistém smyslu ‘hrubá’, nýbrž svobodné, z pøíliš dlouhého školení odìvního zrozené odhodlání lidí zdravì cítících, kteøí se nebojí ani vìtru ani slunce, ponìvadž seznali, že v tom jsou koøeny jejich nejlepších sil. Ale tak a nejinak má k tomu býti nyní s pohlavním aktem. Nezaujatí znatelé života vìdí dávno, že mezi aktem a aktem mùže býti ohromný rozdíl, a že tìlesná kultura, fanatickými askety tak dlouho zamítaná, jejíž nejdùvìrnìjší kvìt vìzí právì v pohlavním aktu, je schopna nekoneèného zušlechtìní. „Milostné umìní“ je pravé jméno pro toto zušlechtìní. V moci mužovì, a možná stejnì v moci ženinì, jest, aby promìnili brutální zápas pohlavní v pùvabnou hru milostnou o tisícerých variacích. Milostnou hru, ve které by pohlavní úd nehrál, jako tak èasto dnes, úlohu nezbytného, žel, zla, nýbrž tak se uplatnil, jak se vlastnì sluší probouzeèi všeho lidského života.“20 Milostné umìní! Umìní milovat! Vzpomínáte na starovìkého Ovidia a jeho ars amandi? Ale tehdy šlo o mimomanželský akt stále ještì spíše živoèišné než uvìdomìle fyzicko-duševní povahy. Dnes jde o jiný problém – o to, aby pohlavní svazek dvou milujících se lidí co nejvíce zkrásnìl, prohloubil se a prodloužil. Mnoho novodobých spisovatelù se už zabývalo otázkou, jak do manželství vdechnout trvalejší milostný život, aby byl odstranìn rozpor mezi pohlavním manželským stykem a mimomanželským, rozpor, který se stal velmi nepohodlným. Jeden recept znìl: Vychovat manželku na kokotu, ovšem takovou, která uplatòuje kultivované hetérské manýry jen ve styku s manželem. Goncourtové zaznamenali radu, kterou dal jistý knìz manželce, která si stìžovala, že se k ní její muž stává eroticky lhostejným: „Milé dítì, také nejpoèestnìjší paní musí míti malý nádech dámy z polosvìta.“ A Marcel Prévost tento recept doplnil takto: „Èlovìk mùže se svou ženou jednati jako s milostnicí, ale nikdy nemá s ní mluviti o tom,“ aby se pak totiž nestala také milenkou jiných mužù. Tento recept je však velmi pochybný, protože poèítá s milostnou „paprikou“, jak øíká Fuchs, která vede ke stále silnìjším dráždidlùm, jejichž koneèným výsledkem pak bývá nejen ochladnutí, ale eventuálnì i vzájemné zošklivení. Nikoli, milostné umìní musí být zásadnì zcela jiné a pøirozenìjší: není otázkou rafinované techniky, nýbrž musí jemnou a úèelnou techniku spojovat s citovou hloubkou a velikostí. K tomuto problému se ještì vrátíme: prozatím je jasné, že trvalý, lahodný a povznášející milostný život nelze udržet ve snubním svazku bordelovou kulturou, která ze ženy i muže dìlá zaslepené nástroje živoèišného ukojení, po nìmž pravidelnì následuje vzájemná nechu, ne-li opovržení, a že na druhé stranì má manželství bez skuteèného milostného života ve vìtšinì pøípadù svùj rub v cizoložství a prostituci a v menšinì pøípadù je konvenèní formou pomìrù, které nic neøeší, protože trvají z lhostejných dùvodù k pohlavním otázkám.

Omezování porodù. Majetní lidé v civilizovaném svìtì mají všude na svìtì ménì dìtí než chudí. To je zdánlivì „obrácený svìt“, ale je to skuteèný svìt. Omezování porodù je prùvodní jev blahobytu. Pøedevším jde o snahu bohatých, aby rodinný majetek zùstal neztenèen. Døíve dìdil jen prvorozený syn. Druhorození synové byli v katolických zemích dáváni na knìžství, dcery do ústavù. Dosud v nìkterých, zejména selských krajinách, jde druhorozený syn na knìze, aby mohl prvorozený dostat celý statek. Dále mají bohatí materiální prostøedky k tomu, aby mohli „užívat svìta“; proè by si své požitky dávali rušit èetnými porody a dìtmi? Hlavnì žena je obtìžována èastým tìhotenstvím. Ale ponechme stranou požitkáøský zájem na zmenšeném poètu tìhotenství. Dnes je obecnou skuteèností, že stále širší kruhy nejsou už jako døíve lhostejné k následkùm slepého ukájení tìlesných potøeb, ale zaèínají uvažovat, zda dìti chtìjí èi nikoli, a odpovìï vìtšinou zní: Ne. Snad si ještì èetné manželské páry pøejí mít jedno nebo dvì dìti, ale jen zcela nepatrný zlomek si jich dnes pøeje víc. Pøevážná vìtšina rodin pociuje jako nehodu, ne-li pøímo jako neštìstí, dojde-li po prvním nebo druhém dítìti k novému tìhotenství. Domnìle specificky francouzský systém dvou dìtí se stále více stává mezinárodní skuteèností. Neklamným dùkazem toho je statisticky zjištìná skuteènost, že ve všech zemích mezi roèními porody mají stále vìtší pøevahu porody prvorozencù. A také jsou zde èistì hospodáøské dùvody, které tento jev vyvolávají, a nikoli zdánlivì rostoucí nemravnost; hlavnì to není nemravnost vynášená z mìst na venkov, která snižuje všeobecnou cifru porodù, nebo právì sedláci vedle jiných majetných kruhù odedávna praktikují systém dvou dìtí, ovšem jen tam, kde selský stav vládne vlastním pozemkovým majetkem. Prostøedky k umìlému zamezení poèetí bývají ihned nalezeny, jakmile je tu energické pøání. Víme, že je znaly a používaly i primitivní pøírodní národy. Otcem tohoto energického pøání u nemajetných vrstev je pøedevším nesnadné udržování rodiny. Živobytí je stále složitìjší a nesnadnìjší, každé dítì navíc je zatìžuje a každé další dítì vyrùstá jen na útraty tìch pøedešlých. Døíve tomu bylo jinak. Výchova dìtí pùsobila jen nepatrné výlohy, a dìti, které dovršily deset let, mohly už rodièùm poskytovat úèinnou pomoc v zemìdìlství i v domácím dílnì a dìvèata snadno našla službu. U øemesla vzal otec syna do uèení a brzy v nìm nalezl tovaryše; pro malého mistra to byla velká výhoda, mohl-li používat èleny rodiny jako pracovní síly. Je to podivuhodný a pøece pravdivý sociálnì-ekonomický zákon, že poèet dìtí je v nepøímém pomìru k blahobytu, tj. èím zámožnìjší jsou vrstvy, tím ménì mají dìtí. Objevuje se to však i u dìlnictva, kde je také v lépe situovaných rodinách menší poèet dìtí, zatímco rodiny nejubožejší mají zpravidla dìtí nejvíce. S rostoucím blahobytem vzrùstá snaha sociálnì vyniknout, rostoucí blahobyt je doprovázen pøimìøeným vzestupem k vyšší formì uvìdomìní, která se jeví pøedevším vìtší prozíravostí, poznáním, že nejde jen o dnešek, ale o budoucnost. Jak víme, toto uvìdomìní primitivní lidé nemìli. A kdo je prozíravý, ví, že poèetná rodina znamená tìžkosti nejen pro souèasné živitele, ale i pro všechny dìti z takové rodiny. Tak se bezdìtná láska stále více stává hromadným životním programem i u nábožensky založených lidí. Katoliètí knìží dosvìdèují, že zpovìdníci jsou velmi èasto tázáni ženami na radu, jak lze zabránit poèetí, aniž by byl spáchán høích. To se dìje nejen ve mìstech, ale stále èastìji i na venkovì. Snaha umìle omezovat

poèet dìtí nepøestane, ale bude stále více pronikat do širších lidových kruhù. Mravokárci na tom nic nezmìní, bez ohledu na to, že ve skuteènosti propagují nejménì lidské a mravní stanovisko k pohlavnímu životu. Jde o slepì živoèišné stanovisko, je-li pouze potomstvo pokládáno za úèel milostného života. To je zásada moudrá pro chovatele dobytka, nikoli však pro kulturní lidi. Vyšší mravnost je na stranì tìch, pro které má milostný život i svou individuální svéprávnost a samoúèelnost, která je vìdomì a s rozmyslem plnìna. Pokud umìlé omezování poètu dìtí neslouží jen pustému požitkáøství, je dùležitým pøedpokladem povznesení obecné duchovní i fyzické úrovnì. Jen tímto zpùsobem budou moci být také definitivnì pøekonány urèité nemoci a úpadkové jevy. Budoucí pokolení pøestanou být produktem náhody a stanou se plodem uvìdomìlé a prozøetelné ploditelské vùle. Tìhotenství a zplození potomka má nastat jen tehdy, když jsou oba èinitelé ve zdravém rozkvìtu svých tìlesných i duševních sil a k pohlavnímu aktu pøistupují s vroucím nadšením, což je jediná a dùstojnì lidská èinnost. Pro zajímavost a charakteristiku buržoazie zde uveïme dva rùzné humánní názory, ponìkud anekdoticky vyhrocené. V padesátých letech minulého století podal jistý nasavský starosta slavné vládì tuto žádost: „Kdyby se potvrdilo, že v Kubaku, malé, chudé obci, prýští ze zemì voda, která podporuje plodnost mezi ženami, když ji pijí nebo se v ní koupají, nech vévodská nasavská vláda státní ráèí se co nejdøíve postarati, aby pramen v Kubaku byl dodateènì ucpán.“ Jak je vidìt, mìl tento starosta z Nasavska (kdysi knížectví, dnes územnì rozdìleno mezi Rýnsko-Falc a Hesensko, obì spol. zem viz výše) malý smysl pro to, že chudí mají zatracenou povinnost opatøovat státu vojáky a prùmyslu laciné a ochotné pracovní síly. Zato mìl snad kus pravého soucitu s bídou chudých. Rozhodnì ménì soucitu však projevila nìmecká dobroèinná dáma, pøedsedkynì vlasteneckého ženského spolku v Sulzbachu na Saaøe (Sulzbach, obec poblíž Saarbrückenu, Saar, øeka v Sársku, Nìmecko), o které Fuchs vypravuje: „V Sulzbachu n. S. 30. IV. 1910. Paní C... Vùbec nemá nikdo práva, èiniti nìjaké nároky. Vlastenecký spolek žen nemùže za to, že máte tolik dìtí. Myslím, že jak muž, tak i žena se mohou lépe vystøíhati toho, aby vrhali na svìt tak mnoho dìtí. Studenou vodou možno také pudy na uzdì držeti, malé umyvadlo se studenou vodou jest velmi dobré proti tomu u mužù, a pøed tím se øádnì prací unaviti. Pøeji vám šastné šestinedìlí. Paní Richarda von Vopelius.“ Tuto dámu ovšem nenapadlo, že podobnou léèbu mìla doporuèit také hohenzollernské rodinì (Hohhezollerové, nìm. dynastický rod, z nìhož pocházeli od 1871 pruští králové a nìm. císaøi), když u nìmeckého lidu zažádala o apanហtøí a pùl milionù. Ostatnì i jiné dámy, které se v našem okolí podobají této, by se jistì také rozhoøèovaly nad umìlými potraty. Tím vším ovšem neøíkáme, že ètrnáct dìtí u chudáka je slavný a úctyhodný výkon. Andìlíèkáøství. „Øekl jsem jí, že mladá známá dáma, žijící nyní na anglickém západu, pøišla do rozpakù a požádala mne o pøispìní. Že jest velmi mladá a mùže si dovoliti vìtší vydání, že se však bojí skandálu. ‘Vím,’ øekla, chce se zbaviti dítìte, to jde velmi snadno, a se jen nebojí. Pøála by si, aby je nìkdo adoptoval nebo chtìla by je dáti na stravu? Znám spoustu lidí, kteøí by si je rádi vzali. Musí za to ovšem platiti, podle okolnosti 120 šilinkù, 170 šilinkù nebo 240 šilinkù. Mám sestøenici, ženu hostinského, která by mìla dítì ráda a vzala by si je za 360 šilinkù. Pøišlo by

do dobrého domu, a nikdy by už o nìm neuslyšela. Ponìvadž jsem stále ještì mlèel, ptala se: ‘Nebo mám je dáti nìkam na stravu?’ Musela by pak platit tolik a tolik týdnì. ‘Ó nikoli,’ øekl jsem rychle, ‘to by mohlo vyjíti najevo. Adopce je to nejlepší.’ Odmlèel jsem se a ptal jsem se pak: ‘Což není jiného východiska – nevím sice, ale jste porodní bába – snad lze porod tak zaonaèiti, že dítì se narodí mrtvé?’ V její tváøi se zablýsklo: ‘Ó ano, nic snadnìjšího nad to,’ pravila, ‘ale to stojí peníze. Když se dítì narodí, nedám mu vydechnouti. Zacpu mu prostì ústa. K tomu netøeba velké síly. Obratem ruky je to hotovo.’,Kolik za to žádáte? Sedm set ètyøicet šilinkù a 24 šilinky za rakev a hrobníka.’ Zatváøil jsem se mrzutì. ‘Hrobníka!’ zvolal jsem. ‘To znamená však, že ještì nìkdo o tom ví?’ ‘Buïte zcela bez starosti v této vìci milý pane,’ øekla uklidòujícím tónem. ‘Obchoduji s ním už léta.’ Když vidìla, že jsem tím stále ještì pobouøen, pokraèovala zcela upøímnì: ‘Abych vám øekla pravdu, obstarávám to vìtšinou sama. Pøineste mi bednièku této velikosti.’ A naznaèila velikost rukama. ‘Ale kam to chcete pak dáti? Nemùže to býti odhaleno?’ ‘Ó nikoli. Sama to zakopu.’ Uèinila rukou oznaèující pohyb k temnému, pøíšernému dvoru domovnímu. ‘Na sta jsem jich už zakopala, co provozuji tutu praxi.’ Pak ukázala mi dopis jedné dámy. A pak druhý, pøièemž øekla: ‘Ta dáma prodìlala operaci.’ ‘Operaci?!’ zvolal jsem. ‘Ano, milý pane, operaci, kterou provádím, aby dítì pøišlo na svìt mrtvé.’ ‘Není to ohavnì nebezpeèné?’ ‘Ó, chraò Bùh, zcela prosté. Ukáži vám své nástroje. Gumová trubice a horká voda, to vše. Vezmu si nìkoho s sebou, kdo mi pomáhá – starého doktora, sešlého, který se dal na pití. Smutné, není-liž pravda? Drží mi tu horkou vodu. Za dvanáct hodin se dítì narodí. Stokrát jsem to dìlala, a jsou všecky tak rády a myslí si, kdo ví jak jsem moudrá. Vznešení páni chodí ke mnì houfnì a øíkají: No, babièko, co mùžete pro mne uèinit? A já øíkám: To závisí zcela na tom, co si, pane, pøejete. Myslím, že jste mne dosud vždycky poznal jako spolehlivou.’ Ptala se mne také, kolik je mé pøítelkyni let. Øekl jsem, že jest ještì docela mladá. Dìla: ‘Ó, nìkdy pøijdou ke mnì dívky docela zelené. Ošetøila jsem dìvèe, jemuž bylo teprve šestnáct let. Když ode mne odcházelo, šlo zase do školy. Ó, to je docela obyèejná vìc. A nejsou to rozhodnì jen služky. Bohatí lidé a nejhoøejší vrstvy jsou mnohem horší a jde to s nimi stále více s kopce.’ Pravila také: ‘Mezi mými zákazníky byli vlastníci velkých hotelù, mìstští radové a obchodníci z City.’“ To je výòatek ze zprávy anglického žurnalisty, který na popud liberálního èasopisu „Sun“ vyšetøoval v roce 1895 inkognito pomìry, za kterých se provádìjí tajné potraty, pøímé nebo nepøímé zabíjení nemluvòat a s tím spojené rùzné podvody. s jinou londýnskou andìlíèkáøkou mìl ještì tento rozhovor: „,Ale což, narodí-li se dítì mrtvé nebo je-li podniknuta operace, co si s ním pak poènete?’ ‘Ó, dám mrtvolku jistému pohøbívaèi, s nímž jsem už po léta v obchodním spojení, a ten ji pøidá k jiné mrtvole do rakve a obì pohøbí spoleènì. Nechce-li však míti dítì, pak a si dá radìji provésti operaci.’ ‘Bojím se, že k operaci nikdy nesvolí,’ øekl jsem, ‘pøíliš by se bála. Ale dítì je nám ovšem nepohodlné.’ ‘Hleïte,’ øekla dùvìrnì, ‘nìco vám povím. Nerozumíte mi. Lidé, kteøí dítì adoptují, dìlají to pro obchod. Nepotøebují dítì. Vezmou si je za peníze, a za nìkolik dní, za týden, za dvì tøi nedìle – je dítì mrtvo. Oddìlají je, vìdí, že nikdo je nechce. Chápou, co se od nich žádá, a nikdy se už o dítìti nedovíte.’ ‘Ale tyto ženy – to jsou asi pravé ohavy, mohou-li dítì takto odpravit,’ zvolal jsem. ‘Ženy, které si pøejí adoptovati dítì? Ó nikoli, vyhlížejí tak dùvìryhodnì, dobrácky, mírnì, nikdy se jim nedostanete na kobylku,’ pravila a zahihnila se spokojenì. ‘Ale ženy, kterým pak dítì

pøedají... ty jsou ohavné a velmi èasto opilé.’ Ptal jsem se, jakou záruku mùže mi dáti in puncto poctivosti a mlèenlivosti. ‘Ó,’ øekla, ‘mùžete se na mne úplnì spolehnouti. Mezi svými zákaznicemi mám èetné ladys, bohaté dámy, bohaté dívky, které otìhotní a pak pøijdou ke mnì. Jedna dáma pøijela sem dokonce z Indie. Mám tu stále dvì dámy, každého týdne.’ Se zøetelem k honoráøi mi øekla, že za operaci žádá 1000 šilinkù. Pøijdeli dáma, která tu chce pouze slehnouti, platí 40 šilinkù za týden a 80 šilinkù za slehnutí...“ Bylo by zbyteèné se na základì pøíkladù z rùzných zemí široce rozepisovat o tajném vyhánìní plodu a andìlíèkáøském øemeslu v té nebo oné formì. V našich dnech je to nejznámìjší vìc a otázka, která by byla v každé jiné spoleènosti už pøezrálá k øešení a jen v pokryteckých pomìrech nebude nikdy øádnì vyøešena. Správnou pøedstavu o dnešním rozsahu umìlého vyhánìní plodu v rùzných vrstvách a rùzných zemích si lze tìžko uèinit, protože velká vìtšina jich je provádìna zcela tajnì. Podle urèitých známek lze však soudit, že umìlé potraty nejsou ménì èetné než umìlá zamezování poèetí a že se obojí dìje ve velké míøe. Z mravního hlediska k tomu bývá popudem jak èasto zvýšený individuální pocit odpovìdnosti, tak prosté požitkáøství, a tento dùvod je patrnì asi èastìjší, uvážíme-li dnešní materiální nesnáze velké vìtšiny. Už v roce 1895 byla v Berlínì zatèena a obžalována kuplíøka, protože postupnì u sebe mìla dvì stì venkovských žen, které byly hlášeny jako její služky, ale ve skuteènosti se u ní uèily umìlému vyhánìní plodu. S ohledem k ohromnému množství pøípadù, které i pøes horlivost úøadù zùstávají utajeny a beztrestné, nelze všeobecnì øíci, jak tvrdí Fuchs, že vyhnání plodu je dnes výsadou jen zámožných žen. Vzrùstající potøeba stále širších vrstev omezovat své rozmnožování a stále rostoucí vìdomí, že na úkor žijících se není tøeba podrobovat slepému pøírodnímu zákonu, vynucují si takový rozsah všech forem andìlíèkáøství, že i ceny jsou dnes do jisté míry sníženy na dosah chudším vrstvám a velká praxe vede u mnoha „babièek“ k obratnosti, která zaruèuje pomìrnou bezpeènost výkonu. Pøesto však pøedstavuje tajné andìlíèkáøství mnohostranné a tìžké sociální zlo, jehož koøen není ani v nemravnosti ani v hospodáøské situaci rùzných vrstev, ale v pøetváøce spoleènosti. Vidìli jsme, že v Orientì a u pøírodních národù je umìlé vyhánìní plodu obecnì beztrestné. Evropská civilizace je trestá za všech okolností – pokud však nezùstane tajné, což je nejèastìjší – a trestá všechny zúèastnìné, aniž však peèuje alespoò èásteènì o sociální pøedpoklady pro výjimeènost skutku: 1. Stát a oficiální spoleènost podporují nesnáze a opovržení, kterým je svobodná matka vydána napospas. Pokrytectví naší spoleènosti zde sehrává celou komedii: Nemanželské tìhotenství je považováno za høích a hanbu, ale na život vznikajícího dítìte svobodné matky je hledìno jako na posvátnou vìc, aby pak bylo dítì po svém narození opìt vydáno opovržení a zkráceno na svých právech. 2. Ani pro usnadnìní manželského mateøství a pro životní podmínky èetných nezámožných rodin neèiní, ani èinit nemùže, naše spoleènost nic pozoruhodného; sem spadají lidumilné oficiální i polooficiální instituce, které jsou jednak vedeny s jednostranností, pøihlížející spíše k vlastenectví, mravnému chování, pokoøe a podobným ušlechtilostem bez ohledu na korupci protekèního systému, než ke skuteèné potøebì nuzných a stísnìných, a jednak nejsou vybaveny tak, aby mohly osud chudých matek opravdu zmírnit: na to nezbývají státu peníze. 3. Stát a vládnoucí tøídy se nestarají, a ani by nepovažovaly za mravné se starat o to, aby se široké vrstvy seznámily se zásadami rozumného plození dìtí a s neškodnými a úèelnými preventivními prostøedky proti nežádoucímu poèetí.

Naše spoleènost trestá umìlé vyhánìní plodu, aniž zjednává nebo mùže zjednat sociální pøedpoklady pro jeho obecnou trestnost. Jak jsme vidìli, v teorii se honosí ideály a hesly, jejichž pravý opak provádí v praxi, takže prohlašuje trestnost skutkù, jimž nemùže zabránit. Zde jsme u koøene zla, pøes právnickou a právnì filozofickou argumentaci juristù, kterou zde zcela pomíjíme, protože tito lidé pøedstavují vìtšinou konzervativní svìt a jsou v úplném rozporu se skuteèností moderního života. Za tìchto okolností svìdèí mezinárodní hnutí pro beztrestnost umìlého potratu o tom, že pokroèilejší veøejné mínìní tento koøen vidí a snaží se vynutit si alespoò èásteènou nápravu. Mateøství a stát. Øekli jsme, že rozumné plození a uvìdomìlá regulace poètu dìtí je jediný dùstojný zpùsob lidského rozmnožování, a nikoliv tedy zlo. Zlem mùže být jen zpùsob, jakým je tato regulace provádìna. Je jistì nutné dát pøednost preventivním prostøedkùm zamezujícím poèetí pøed umìlými potraty a eventuálním zabíjením nevítaných nebo pøedem øádného života neschopných novorozeòat. Nicménì umìlý potrat provádìný odbornou rukou odpovìdného lékaøe se nemùže stát sociálním zlem, a je-li provádìn s vìdomím a svolením matky, musí se døíve nebo pozdìji i v naší spoleènosti stát beztrestným. Je v zájmu celé spoleènosti, aby dnešní pokoutní a øemeslné andìlíèkáøství zmizelo, protože: 1. neposkytuje obecnou záruku, že bude umìlý potrat proveden bez nebezpeèí pro zdraví a život matky, a skuteènì také zaviòuje tìžké tìlesné poruchy a èastá úmrtí; 2. je spojen s pøehnanými cenami za výkon vyhnání plodu a všeobecnì také s vìtším nebo menším vydíráním nešastných matek nebo jejich pøíbuzných; 3. èasto vede k pozvolnému usmrcování odložených nebo „pìstounkám“ z øemesla pøedaných dìtí; 4. podobnì jako prostituce, s kterou bývá úzce spojeno, poskytuje široké pole pùsobnosti sociálnì ménìcennému nebo nebezpeènému živlu, a tím jej podporuje, protože je pomìrnì výnosné a snadnìjší než jiná nekale maskovaná øemesla; 5. protože je protizákonné, a pøesto náramnì rozšíøené, zatahuje do svého okruhu jako pasivní a aktivní èinitele osoby velmi nevinné a dùvìøivé, hlavnì mladé ženy, které jsou pak zákonem tìžce postiženy a vrhány na špatnou životní dráhu. Všechny tyto zhoubné stránky tajného a øemeslného andìlíèkáøství jsou podstatným dùsledkem toho, že umìlý potrat není zákonem dovolen jako kterýkoliv jiný vyžádaný zákrok odpovìdného lékaøe. Nejen, že trestnost umìlého potratu nijak neèelí tajnému vyhánìní plodu a ani citelnì nesnižuje jeho rozsah, ale je navíc pøíèinou èetných neštìstí a hrùz v tomto oboru pohlavního života, které by tak byly sníženy na zcela nepatrnou míru, kdyby byl umìlý potrat zaøazen mezi normální lékaøské výkony. Na každé vesnici si dnes vypravují ženy bez zvláštního zájmu a s pochopením o sousedkách, „které si pomohly“, hlavnì jsou-li to sousedky vdané, a úøadùm bývá k vyšetøování poskytnuta pøíležitost témìø jen tehdy, mìla-li vìc tragický prùbìh. Rozsah vyhánìní plodu, neúèelnost trestnosti umìlého potratu, je-li provádìn odpovìdným lékaøem, a vzrùstající zlo tajného andìlíèkáøství, jistì døíve nebo pozdìji donutí spoleènost, aby pøed tímto faktem soudobého života slevila ze své pøetváøky a pøipustila trochu „pokroku“ v této otázce. Sociální zlo tajného a øemeslného andìlíèkáøství mùže být opravdu potlaèeno jen: 1. propagandou preventivních a zdraví neškodných prostøedkù proti nežádoucímu poèetí, a to ve všech vrstvách dospìlého obyvatelstva. Veøejnou podporou

vìdecké a technické èinnosti smìøující ke zdokonalení tìchto prostøedkù, aby byly zcela bezpeèné, neurážely estetické cítìní, nepøekážely dokonalému ukojení, byly také zcela neškodné zdraví a cenovì dostupné; 2. beztrestností a právním uznáním umìlého potratu, pokud je provádìn na žádost matky odpovìdným lékaøem. Umìlý potrat budiž zaøazen mezi normální výkony lékaøské soukromé i veøejné praxe. Je nutné vùbec prohlásit naprostou svobodu mateøství ze zdravotních, eugenických a sociálních dùvodù a utvrdit ji výchovou a zákony. Vše ostatní je bøídilství. Rozpor mezi manželstvím a láskou. V minulé kapitole jsme vidìli, že revoluèní m욝áctvo poprvé v dìjinách lidstva prohlásilo za sociální ideál snubní svazek založený trvale na vzájemné tìlesné i duchovní náklonnosti dvou milujících se lidí. My už víme, že funkce rodiny je tím menší, èím dokonalejší je spoleèenská pospolitost, že v pùvodní pokrevnì pøíbuzenské a pomìrnì velmi úèelné spoleèenské organizaci jednotlivá rodina vùbec neexistovala. Velký význam jednotlivé rodiny v soudobém státì je znamením hlubokých rozporù uvnitø tohoto státu, nepospolitého ducha, sobeckého individualismu, boje všech proti všem, do krajnosti vystupòovaných sociálních zel. Jednotlivá rodina jako drobné individuální království se snaží udržet a rozmnožit na úkor celku, pøedevším však majetná rodina, která se tak stává nástrojem nadvlády menšiny nad vìtšinou. Takové rodiny, které pomáhají udržet a hromadit soukromý kapitál, potøebovala m욝ácká tøída ke svému obchodnímu a prùmyslovému rozmachu: tedy monogamické manželství s legitimním dìdicem, s manželkou, která je chloubou a ozdobou firmy, s dcerami, které mohou uèinit „znamenitou partii“, tj. rozumovì a obchodnì pojaté manželství, jež je v jádru konvenèní a tedy pravidelnì nesluèitelné s milostným svazkem, který prohlásila za svùj ideál. Zájem spisovatelù i ètenáøù se obrací pouze k milostným pomìrùm pøed sòatkem, k mimomanželské a cizoložné lásce, pokud musí zápasit s nepøízní lidí a pomìrù, vítìzit nad nimi nebo jim podlehnout, a už jde o normální „právo na lásku“ nebo o zápas mezi vyšší uvìdomìlou vášní a živoèišným pudem. Vìtšina lidových ètenáøù chce být však nakonec uklidnìna, chce, aby to „dobøe dopadlo“, aby „se vzali“. Nikoho ale nenapadne zajímat se o to, co se ještì dìje s jeho hrdiny dál. Zahynou, rozejdou se nebo se vezmou, pak je konec, což je všední život, pokud nelze zaèít znovu. Bylo by to také bolestné a nechutné pøihlížet k promìnì milostných hrdinù ve spoøádaný manželský pár, na nìmž není vùbec nic dojímavého a povznášejícího, u nìhož støízlivé výpoèty nebo ohyzdné starosti pomalu nahrazují vychladlé city... Manželská nevìra. Spoleènost zrozená na poèátku minulého století ještì ménì než kterákoliv pøedešlá mohla zavést široký proud milostného života do úzkého koryta monogamického manželství. Èím více v teorii hlásala a literaturou i umìním podporovala milostné svazky vybudované na skuteèné lásce, tím více rostl mezi láskou a manželstvím zápas na život a na smrt, protože láska se opírala o ideál a stala se nejsložitìjším, nejcitlivìjším a nejrozmìrnìjším tìlesným i duchovním jevem, ale manželství opøené o praxi nabylo vùèi lásce zcela nepøátelské povahy. V døívìjších dobách byl pomìr mezi manželstvím a milostným životem upøímnì zregulován podle potøeby vládnoucí tøídy; buržoazie nebyla tak upøímná a nedovedla

svou praxi obhájit jinak než pøetváøkou. Proto mají nejtypiètìjší milostné pomìry tohoto vìku formu manželské nevìry. Byla-li napø. milostná rytíøská služba oficiální cizoložnou institucí, bylo-li také galantní cizoložství vìdomým spoleèenským zøízením, šlo-li tedy v obou pøípadech o vìdomou úpravu pomìru mezi konvenèní a hospodáøskou manželskou instituci s potøebami milostného života, vyskytuje se po pádu ancien régimu totéž cizoložství v podobì nedovolené manželské nevìry, kterou teorie co nejpøísnìji odsuzuje, ale praxe co nejúèinnìji podporuje. Protože se nemohou volné snubní svazky, které byly založeny na vzájemné milostné náklonnosti, stát obecným jevem, a protože oficiální spoleènost nutí døíve èi pozdìji lidi, aby jednak vcházeli do konvenèního manželství a jednak své milostné svazky stvrzovali manželstvím podle zákona, aniž dává pøímé nebo nepøímé sankce milostným pomìrùm vedle manželství, stává se manželství vìzením, jehož okna jsou zamøížována a závory zastrèeny, z èehož však nemálo lidí uniká za tichého souhlasu i tìch, kteøí pohoršenì kroutí oèima. Právì dnes, když je milostná potøeba mnoha lidí velmi složitá a jejich pohlavní schopnost a erotická povaha náramnì citlivá, musí konvenèní manželství pravidelnì a døíve nebo pozdìji vést k oboustranné „nevìøe“ a ani manželství, které zpeèeuje døívìjší milostný pomìr, nemùže v dnešních pomìrech a formì pøispívat k posílení a udržení milostného pomìru: je zkrátka nepøítelem lásky. I kdyby byl pohlavní pud od pøírody zaøízen pro trvalou monogamii, a i kdyby bylo sociálním úkolem manželství pohlcovat veškerý milostný život, jakmile zaèal novodobý èlovìk budovat své milostné pomìry na složitém erotickém i duchovním souladu dvou lidí rùzného pohlaví, muselo by konvenèní manželství ustoupit dnešní lásce. Dnes velká vìtšina mužù i žen není v urèitém vìku vùbec schopna pohlavního ukojení s osobou druhého pohlaví. Muž ztrácí potenci u žen, které nevyhovují jeho milostným potøebám; mnohé ženy, které mùže manžel právem považovat za chladné, jsou v náruèí jiného muže sopkou. Pøitom však muž i žena touží v pohlavním životì vìdomì nebo bezdìènì po onom nejvyšším oddání se druhému, které je vrcholem milostného života, vìèným právem èlovìka, nejkrásnìjším projevem jeho lidského já, povznesenou vìcí nad všemi umìlými zábranami. Tato touha je však splnitelná pouze v nekonvenèním pomìru a dokonalost jejího ukojení je v pøímém vztahu k dokonalosti tìlesného i duchovního milostného souladu. O fyzických i psychologických podmínkách takového souladu by se dalo napsat velmi mnoho. Víme napøíklad, že první vìcí je u každého zdravého milostného a sebeušlechtilejšího svazku fyzická pøitažlivost. Kolik lidí si však uvìdomuje, že mnoho nejkrásnìjších svazkù tedy mùže ztroskotat na pouhém fyziologickém faktu, totiž že pohlavní orgány pøíslušného páru nejsou navzájem stvoøeny jeden pro druhý a že tedy tito dva lidé spolu nikdy nedosáhnou bezpochyby nejvyššího cíle své erotické tužby! Velkou úlohu má v dnešním pohlavním životì také nervová zjemnìlost i pøedráždìnost mnoha lidí, pøedevším však mužù, a také tyto dvì vlastnosti jsou nejvíce iritovány manželstvím se spoleènou domácností a manželskou postelí se všemi jejími rekvizitami. Mnozí muži, kteøí jsou štváni shonem kapitalistického vìku, hledají v pohlavním styku bezpeèné narkotikum pro své vybièované nervy nebo také vzpruhu k další èinnosti. Ale manželský pohlavní styk, který se pravidelnì tolik podobá klidnému poèestnému øemeslu, pro nì už nemá takový úèinek. Potøebují dokonce silnìjší

opojení a erotické dráždidlo, nebo jsou svým výdìleèným životem pøedèasnì vyèerpáni a otupeni. Svìží milostný pomìr jim tedy mùže snadnìji poskytnout hledanou úlevu než zevšednìlá manželská domácnost, v níž nakonec bývají jen nespokojenými hosty. Dalším znakem takovéto manželské existence, a èasto jakýmsi rubem unavených mužù, jsou neuspokojené a nudící se ženy. Vždy kolik mužù støedních let je dnes pohlavnì oslabeno duševním pøepracováním, které je v tomto smìru mnohem nebezpeènìjší než fyzická námaha. Zanedbané ženy tìchto nervózních nebo otupìlých mužù, tedy pøedevším ženy z majetných a intelektuálních kruhù, jsou tedy zase z jiných dùvodù puzeny k mimomanželskému pohlavnímu styku. A tím více všude tam, kde jim hospodáøská situace rodiny dovoluje žít zahálèivì, pouze pro zábavy a parádu. O dìti se jim starají služebné, domácnost vyøizují rovnìž služebné, zkrátka všechnu práci za nì konají placení lidé. Duchovní i tìlesné zvyky tìchto žen z nich pravidelnì dìlají pouhé pøíživníky, a tak jsou zvláštì schopné silné pohlavní èinnosti. U manžela je velké sexuální minus, u manželky velké sexuální plus – výsledek mùže být jen jeden: nevìra ženy jako pøírodní nutnost. I ve støedních a dìlnických vrstvách je dnes manželská nevìra mnohem èastìjší než døíve. Pokud nebyl manželský svazek ve støedních vrstvách uzavøen z konvence nebo obchodních dùvodù, a mìl tedy od poèátku jen pochybnou hodnotu pro milostný život úèastnìných, narušuje jej hlavnì hmotná tíseò, která je prudkým jedem lásky a úèinkující pøedevším ve spoleèné domácnosti pøes všechny krásné povídky m욝áckých „idealistù“ mnohem bezpeènìji než sklon k „nemravnosti“. V nezámožných støedních vrstvách se nejèastìji setkáváme se sòatkem z lásky, ale také zde vidíme, jak manželská domácnost s hmotnou tísní a vìènými starostmi pøedèasnì nièí milostný život, který by na svobodì mohl vytrvat a prohloubit se. Dìlnické kruhy pudí ke sòatku hospodáøské dùvody, ale o výbìru zde nerozhoduje konvence, spíše okamžitý pohlavní popud, jehož trvanlivost bývá pøedem velmi pochybná. Když pomine první živoèišný zájem, v mnoha pøípadech se dokonce mezi manžely rozevøe naprostá propast, která vyluèuje jakýkoliv soulad dvou rùznorodých mentalit. A co potom zbývá? Erotické povahy „zanášejí“, chladnìjší povahy „si zvyknou“. Mnozí už pìli chválu na toto „zvyknutí si“ jako na velkou sociální ctnost. Jenomže my jsme vidìli, že mimomanželský pohlavní styk v podobì manželské nevìry je všeobecná skuteènost. Ale jak jsme øekli, mravní pøetváøka nedovoluje, aby byla skuteèností oficiální, aby mìla žena oficiálního milence, jehož koèár by demonstrativnì stál celé hodiny pøed jejím domem, jak to bylo módou za ancien régimu, nedovoluje, aby se žena na každém kroku nechala doprovázet cicisbeem, sloužícím kavalírem. Také ženatému muži nedovoluje, aby mìl jako døíve oficiální milenku vedle legitimní ženy, aby se tøeba jen nápadnì dvoøil jiným ženám. I svobodnému zakazuje žít v konkubinátu. A pøece se to stotisíckrát dìje i v zemích, kde jako napø. v Anglii vládnou nejkorektnìjší spoleèenské normy. Vdaná žena je dnes ještì více než kdy døíve vydána napospas všemožným útokùm na svou manželskou vìrnost, pøièemž z deseti slušných žen odmítnou nejvýše dvì s poctivým rozhoøèením, nejvýše tøi zùstanou lhostejné, protože jsou na to pøíliš zvyklé, kdežto všechny ostatní lze svést hned nebo pozdìji, není-li muž pøíliš neobratný. Vdané ženy jsou také pøedevším vyhledávány svìtáckými muži, protože pohlavní styk s nimi je jednak zdravotnì (nikoli však vždy) bezpeènìjší než styk s prostitucí a jednak pohodlnìjší než styk se svobodnými dívkami, které

myslí na sòatek a jsou ohroženy tìhotenstvím, jež nelze svést na manžela. Styk s vdanými ženami bývá èasto (ovšem také ne vždy) i lacinìjší. Hodnì vdaných žen ostatnì vyhledává erotické mimomanželské dobrodružství s tichým souhlasem manžela. Domácí pøítel je pro mnoho manželù vítaným vysvoboditelem ze jha nelákavých nebo obtížných pohlavních povinností k vìènì neuspokojené ženì. Na druhé stranì, jak jsme už døíve øekli, provozují mnohé ženy nevìru, aby si vydìlaly na luxus. Ve velkomìstech jsou k tomu dostaveníèkové domy. I zde jde nezøídka o manžela, který je v pozadí a klidnì pøijímá tento zpùsob, jímž jsou rozhojòovány pøíjmy jeho domácnosti. Vdané ženy se tedy dovedou pro manžela i „obìtovat“, jde-li o jeho povýšení nebo zabezpeèení místa; jsou-li hereèkami, platí èasto milostnou pøízní za dobrou kritiku nebo efektní úlohu atd. Krach manželství. Manželská nevìra ženy je v našem vìku právì tak velká jako manželská nevìra muže, a pøinejmenším ve støedním stavu vìtší než bývala v døívìjších dobách. To lze øíci o všech zemích, pouze s tím dodatkem, že manželská nevìra je pomìrnì vìtší v tìch státech, kde má velká buržoazie ekonomickou pøevahu nad malom욝áctvem. Napøíklad tedy byla a je vìtší v Anglii, kde od poslední tøetiny 18. století až do tøicátých let 19. století byla obecnì zøejmá a povìstná a pozdìji se nijak nezmenšila, pouze byla více než ve Francii zastøena pøetváøkou. V té Francii, která je prohlášena za ohnisko vší mravní zkaženosti, ale je dodnes zemí s malom욝áckou pøevahou, jaká je také u nás. Ve vyšších kruzích je prostì nejvíce popudù k neustálým mimomanželským stykùm a nejménì pøekážek, které by je hatily. To dokazuje i situace ve Spojených státech amerických. Pøed válkou (tj. první svìtovou válkou) tu bylo bìhem dvaceti let provedeno zhruba milion rozvodù a dva a pùl milionù žádostí o rozvod bylo soudy odmítnuto. To není jen dùkaz ohromné rozšíøenosti manželské nevìry, to je i nìco více – dùsledek vzrùstající samostatnosti ženy, jejího vzrùstajícího uvìdomìní, že je rovnoprávnou osobností. A koneènì je to také dùsledek nevážnosti k manželství jako oficiální instituci, nevážnosti, která se objevuje právì u tìch vrstev, které manželství nejvíce drží a propagují, na druhé stranì jsou však samy pro sebe považovaly manželství stále více jen za dutou formulku. To je krach manželství na jeho nejvlastnìjší pùdì. K této duté formulce sáhnou proto, aby si opatøili nejpohodlnìjší pøíležitost vlézt spolu do postele. Avšak ve chvíli, kdy to už považují za nudné nebo chtìjí jít do postele s nìkým jiným, se dají rozvést. V Americe je ostatnì nejèetnìjší tzv. bigamie a trigamie. Jistý žurnalista k tomuto faktu napsal: „Èasté vyskytování se bigamie vysvìtluje také ten fakt, že mladá Amerièanka vchází do manželství s bezmeznou lehkomyslností. Sòatky, pøi nichž nevìstì jest jen patnáct let a ženich není mnohem starší, nejsou žádnou vzácností. V nìkterých státech Unie stanoven je vìk schopnosti pro sòatek u dívky na tøináct let, u jinocha na patnáct let. Historka o ètrnáctiletém synku milionáøovu, který se svou družkou stejnì starou ujel na automobilu svého otce, aby se dal oddati jedním soudcem, je velmi pøíznaèná. V tomto pøípadì byl soudce otcovým pøítelem a poslal hocha domù. Bylo však docela možno, že by se byl našel nìkdo, kdo by byl tento sòatek provedl. Jeden knìz øekl mi jednou, že oddá každý pár, když nìjaká žena, která mùže býti matkou dívèinou, dosvìdèí, že dívka dosáhla pøedepsaného vìku, nehledíc k tomu, má-li, jak se èasto dìje, ještì krátké suknièky a je-li ve skuteènosti mladší patnácti let. Na mé námitky ponìkud

udivenì odpovìdìl ten dobrý muž, krèe rameny: Neudìlám-li to já, udìlá to jiný... K tomu pøistupují ještì rùzné bláznivé zákony o rozvodu, které si každý stát dìlá podle libosti. Mùže se státi, že pár v jednom státì rozvedený je pokládán v jiném státì ještì za manželský a v pøípadì nového manželství mùže tu býti potrestán pro bigamii. Rozhodnì nevìdomost pøispívá mnoho k tomu, že párky se bezstarostnì znova dávají oddati, aniž vìdí, jsou-li opravdu volné.“ Nesmíme se však domnívat, že malom욝ácké rodinné štìstí je vyššího øádu, protože malom욝áctvo má o nìco ménì pøíležitosti, prostøedkù a odvahy k manželské nevìøe než velká buržoazie. „Romanopisci líèili s holandskou dùkladností líbezný mír malom욝áckého štìstí rodinného, dramatikové je pøivedli na jevištì a moralisté je doporuèují jako neomylný prostøedek proti sociální zloèinnosti. Aè však nezaujatý pozorovatel má dojem, že v nejlepším pøípadì tvoøí tíživá nuda hlavní obsah takové idyly, je pøece obtížno vysvìtliti i hlavám jinak osvíceným pravý stav vìci. Vztýèené postavy pøísného, ale dobrosrdeèného otce rodiny a pilné hospodynì staly se v naší pøedstavì na tolik bytostmi z masa a krve, že nelze se snadno domakati duchovní pouštì v tomto filistrovském štìstí. Zvláštì buržoazie drží pevnì tuto vìc, jako by tato fikce mohla ji odškodniti za nedostatek takových radostí v manželství velkom욝áckém. Ale tu stává se nezøídka, že Filemon, ovšem potají a bez úhony pro svou vážnost, je filistr zhola nekáraný, a Baucis hloupá husa, jejíž duševní obzor nesahá za slaneèkové sudy v jejím krámì. Nedìje se také zøídka, že povahy vìtšího slohu zahynou v tìsnosti tìchto pomìrù, ponìvadž puch malom욝áckého zbahnìní je ochromuje a nièí jejich energii. Bohatí a nemajetní jsou mnohem spíše schopni zjednati si volnou cestu. Bohatí proto, že jejich peníze jim poskytují možnost lépe se rozpøáhnouti svými lokty, a buržoazie se nelekne tak snadno skandálu, a zcela chudí proto, že jejich pohlavní styky nejsou urèovány majetkoprávními zøetely. Honba za halíøem má pøi zakládání malom욝áckých rodin mnohem vìtší úlohu, než lidé obyèejnì rádi pøipouštìjí, a svìt spatøí tu vzácnìji truchlohry, ponìvadž zato mnohem více vykrvácí tu duší stoudnì nerozhodných v tichém zoufalství. Leè pøipusme, že Filemon je normální Filemon a Baucis vzorná manželka a vzorná matka, tu tíží rodinu bøímì starostí o vezdejší chléb a olovìná nuda, která se tu nutnì objevuje, když svìží vánek sem nezavìje a duchovní život se podobá stojaté vodì za horkého dne letního, jejíž hladinu jen zøídka zèeøí vìtøík na prchavý okamžik. Výchova dìtí dìje se podle šablony vyjetými kolejemi, potomci vyrùstají v stejných myšlenkách, stejných náklonnostech, stejných pøedsudcích jako jejich rodièe, jako rodièe jejich rodièù.“ (Schönlank, Bruno, nar. 1891, nìm. básník a levicový radikál.) Nakonec po tom, co už o venkovských mravech víme, se nepozastavíme ani nad tím, že také u selského obyvatelstva má manželská nevìra znaèný rozsah. Komické i tragické doklady pro to dennì nalézáme v novinách, a spíše pro osvìžení zde pøedkládáme populární švábskou anekdotu: Táta se už dost napracoval, když jeho syn Kryštof Rättlesbauer dosáhl vìku na ženìní. Když tedy jezdili s hnojem, naznaèil starý Kryštofovi, že by se mìl poohlédnout po nìjaké družce a pak že dostane celý dvùr. Po osmi dnech oznámil Kryštof starému, že to už udìlal. „S kterou?“ „S Fuchsenbauerovou Kaèkou: vezme si mì.“ Starý se poškrábal za levým uchem, s okolky a hluènì si èistil nos, zrudnul a pak na odchodu povídá: „Blázne, to nejde, je to pøece tvá sestra.“ Kryštof pochopil, ale nevzdal se nadìje. Aby šel docela najisto, zastavil se u hodinu vzdálené Hasenbauerovy Valpurgy v B., a protože znali jeho i pomìry, nesetkal

se s pøekážkami. Když byl starý Rättlesbauer zpraven Kryštofem o jeho úspìchu v cizím revíru, dupnul nohou, poškrábal se tentokrát za pravým uchem a vykøikl na Kryštofa: „Blázne, to teprve nejde, s její matkou se mi to taky pøihodilo.“ To už bylo Kryštofovi trochu hloupé, a tak šel k matce, vypravoval jí, co se v minulých dnech dìlo a nemohl se udržet, aby nedodal: „To bych nevìøil, že táta byl døíve takový lajdák.“ „Ó, ty osle, pouèila ho matka, obì si mùžeš vzít, pøece si snad nemyslíš, že ten starý mazavka je tvùj pravý táta!“ Pohlavní žárlivost. Romantická individuální láska rozkvetla zvláštì složitì. Lidé, kteøí byli poblouznìni velkými ideály a rozjitøení drsnou skuteèností, v tomto vìku poznali milostné a hromadné pohlavní vášnì, o jakých se jim v minulých dobách ani nezdálo. K tìmto vášním náleží i novodobá pohlavní žárlivost, která má – jak víme – koøen v živoèišné vlastnické žárlivosti a její vývoj postupoval s vývojem lásky až do sféry chorobných zjevù. Žárlivost byla v prùbìhu doby stále více roznìcována, a abychom tak øekli, tøíbena muèivými pøedstavami, vyvolanými náboženskou výchovou, požitkáøskou formou pohlavního života a úpadkovou literaturou. Pojetí pohlavního aktu jako neèisté vìci, výstøední zájem úpadkového požitkáøství o panenství a podobné jevy zvráceného nazírání na sexuální život, podporovaného moralistní filosofií a pøetváøkou, pøispìly nemálo k vývoji chorobných pøedstav, které pronásledují pravého žárlivce. Dekadentní literatura z konce minulého století, napø. Przybyszewski (Stanislaw P., 1868-1927, pol. spis., modernista, mìl znaèné styky s èes. kult. životem poèátku 20. stol.), s trapnou vìrností zrcadlí tuto vášeò, nalézající v moderní neurastenii a hypochondrii velmi živnou pùdu a v alkoholismu dùkladný jitøivý prostøedek. Ale svùj vliv na rozvoj pohlavní žárlivosti mìl jistì i rozpor mezi ideálními milostnými pøedstavami a pohlavním životem skuteèným. Mladí lidé se v „oduševnìlém“ monogamickém snubním svazku uèili vidìt cíl svého erotického úsilí, ale život je stále pouèoval o všeobecnosti „nevìry“, tak èasto a prostì fyziologicky odùvodnìné. Tvoøili si líbeznou pøedstavu o pravé lásce, skuteèné „pohádce mládí“, ale zároveò poznávali, že všude kolem je láska pouhé zboží, dennì vidìli milostné pomìry rozbité tím, že jeden z milencù „pøichází k rozumu“ a uniká z milostného pomìru do praktického manželství. Pohlavní žárlivost tedy byla živena i z velmi reálných zdrojù. Zaèínají-li dnes pohlavní mužské výsady mizet, uvìdomují-li si ženy svou osobnost, stávají-li se stále samostatnìjšími a dobývají si tak stále vìtší rovnoprávnosti, nastává situace, ve které bude pohlavní žárlivost odsuzována nejen teoreticky a pokládána za ponižující nectnost, ale pomalu bude také ztrácet hmotné i psychické pøedpoklady pro svou existenci. Monogamická manželská instituce se všemi pøežitky z doby patriarchální rodiny se rozpadá a u pokroèilé èásti západního kulturního lidstva vyniká stále zøetelnìji jako milostný ideál volný snubní svazek, o jehož trvanlivosti mají právì rozhodovat jen tato náklonnost a tento soulad. V takovém proèištìném ovzduší už jednou nebude místo pro pohlavní žárlivost. Pohlavní žárlivost. Dodejme ještì, že i v nové dobì se tu a tam pokoušeli zámožní manželé zabezpeèit si fyzickou vìrnost manželky nebo milenky pásem cudnosti. Je to známo z nìkolika senzaèních soudních pøí a podle prospektù z paøížských, londýnských a newyorských továren na tyto vìtšinou velmi luxusní pøístroje; ještì v roce 1903 si jistá berlínská paní zadala patent na podobný pøedmìt

– ochrannou drátìnou sí se zámeèkem; na zakroèení policie však tento patent nedostala. Zdá se, že v dnešní dobì slouží pás cudnosti spíše k sadistickým, masochistickým a podobným pohlavním abnormalitám než k ochranì ženské poèestnosti. Zajímavá byla zpráva vídeòské Arbeiterzeitung z 20. záøí 1907: „Pøed nìkolika dny oznámilo nìkolik protiklerikálních èasopisù, že dominikáni v Košicích založili jakousi spoleènost sv. Tomáše Akvinského, jejímiž èleny jsou dívky a ženy, buï už nebo ještì snoubení schopné. Èlenky dostávají od dominikánù na tìlo pás, ozdobený obrazem sv. Tomáše Akvinského, a sice na ono místo tìla, které je pokládáno za prasídlo ženskosti. Pás má chrániti dívku pøed milencem, ženu pøed manželem, což mìlo ten následek, že èetní manželé zpùsobili skandál pro tuto ochranu ctnosti, kterou dominikáni vlastnoruènì na tìlo dávají nebo s tìla odpínají.“ Potud zpráva z èasopisù. Prior košických dominikánù, Martin Molnar, poté uveøejnil toto dementi: „Úèelem Spoleènosti pásù sv. Tomáše Akvinského jest ochraòovati èistotu jejich èlenek v jistém stavu; nejménì však má za úèel, aby se dívky nevdávaly nebo vdané ženy nekonaly svých manželských povinností. Pokud bìží však o pøikládání pásu na tìlo, je pøímým zkrucováním tvrzení, že by nìkterý knìz pás pøikládal nebo odpínal, ponìvadž knìz zanáší jen pøíslušné jméno do knihy Spoleènosti. Koneènì mùže každý chytrý èlovìk za slovy obnovení èistoty rozumìti jen obnovu duchovní.“ Existence spoleènosti, nošení pásu s obrazem svatého na velmi diskrétním místì ženského tìla, pokyny knìží, kde a jak má být pás nošen a kdy sòat – to vše tedy bylo úøednì doznáno. Patrnì šlo o velmi povznášející pokyny, ale pro duchovní obnovu! Pohlavní orgie. Doby, v nichž existuje urèitý poèet lidí vládnoucích ohromnými prostøedky, jsou nutnì spojeny s bezuzdným pohlavním požitkáøstvím. Tak tomu bylo v Paøíži za direktoria (tj.v letech 1795-1799, kdy zemi vládlo pìtièlenné direktorium), v Anglii v dobì prvního buržoazního rozmachu, v dobì druhého císaøství hlavnì ve Francii (za Napoleona III., tj. v letech 1872-1870), dokonce i v Nìmecku, Vídni a Berlínì, tak je tomu i dnes, ovšem pøedevším za dobøe zavøenými dveømi a zastøenými okny. Typická je napø. tato pøedváleèná zpráva z Krakova: „Zdejší policie pøišla na stopu spoleènosti, která po delší dobu provozovala veèery nahoty a nemravné orgie. Ke sdružení náleželo asi 300 mladých mužù a 50 mladých dívek, všichni z pøedních kruhù. Spoleènost si najala v mìstì vlastní dùm, v nìmž tyto výstøednosti byly provozovány. Do vìci jsou zapleteny i èetné chovanky zdejších penzionátù dívèích. Skandál vyšel najevo jen náhodou. U jedné dívky našla policie hektografované provolání, obsahující pozvání ke vstupu do spolku. K tomuto provolání pøiložen byl prospekt s podrobnostmi o èinnosti sdružení. Policie dala spolkový dùm ihned uzavøíti. Odznakem èlenù byl støíbrný pavouk. Aféra vzbuzuje ve zdejší spoleènosti nejtrapnìjší vzrušení.“ Èetnost novináøských zpráv o tìchto vìcech jen chabì naznaèuje skuteèný rozsah podobných orgií ve všech zemích: vždy jsou pìstovány pøedevším zámožnými kruhy, nad jejichž zábavami dovede policie zamhouøit obì oèi, pokud nedojde k veøejnému skandálu. Stejnì trpí dostaveníèkové domy, masérské salony a podobné pelechy živoèišného pohlavního bouøení, vìnují svou pozornost radìji literatuøe, filmu, umìní, osvobozovacím snahám, nebo to je zcela v souladu s dobovou pøetváøkou: pro veøejnost pøísná mravokárná cenzura, pro soukromou zábavu tajné

orgie. Koneckoncù je to pravda – tajné orgie neohrožují poøádek a pøetváøku natolik jako svobodná literatura a snahy o osvobození pohlavního života. Od èeské žurnalistky, která byla delší dobu v Paøíži a nebála se ukojit svou zvídavost ani v doupìti pro pohlavní výstøednost, jsme obdrželi tento lapidární popis „masérského salonu“, který se od jiných popsaných a vìtšinou velmi luxusních podnikù liší svou šedivou a drsnou holostí, prostou všech ohledù: „Chcete vidìti holý útulek smilstva v rozkošnické Paøíži? Pojïte s námi k madame Marcelle, Fg. St.-Martin. Vèera se mi dostala náhodou do ruky její všední navštívenka. Úzký dùm o dvou patrech, v každém patøe jedno široké okno. Chodbièka, ve které div že lokty nevrážíte do stìny. Schody jako hraèka. Stìny šedivé a holé. Místnosti rozkoše jsou nahoøe. Na dveøích visitka: ‘Madame Marcelle. Massage. From 9ha. morning to 1h, morning.’ Dobrá. Otvíráme dveøe, a pí. Marcelle s tváøí ropuchy vybírá od nás ihned nemilosrdné vstupné, 50 frankù na osobu. Neklamte se: nebìží tu o prostituci. Návštìvník, muž nebo žena, zaplatí vstupné a má na vùli úèastniti se pohlavních her nebo setrvati jako pasivní divák. Po zaplacení vstupného dostáváme èernou masku, naspodu je bílá, lépe øeèeno byla kdysi bílá, ale teï je ohavnì špinavá, i jakési vlasy na ní zbývají. Ale dali jsme se na vojnu, necouvneme. Po toèitých schùdcích vystupujeme vzhùru. Montez! montez! volají na nás shùry jakési ženské hlasy. Malièká pøedsíòka. Dvì dívky se stopami let a neøesti ve tváøích, v bílých zástìrách, uvádìjí nás do hlavních místností. Je slyšeti skøeky, kviky, vzdechy, vrèení milostná. Pøekvapeni zastavujeme se na prahu, ale dívky strèí nás dovnitø. Voulez-vous vous amuser? Chcete se baviti? S díky odmítáme. Ponechávají nás tedy na pokoji, mùžeme se rozhlédnouti. Široké okno je zataženo záclonou, èervené svìtlo dodává místnosti pochmurnosti husté krve. Není tu nic z výtvarného umìní, nic co by smyslùm lahodilo, co by je roznìcovalo. Místnost je tupá a brutální. Milostné lùžko je dosti široké pro všechny divy necudnosti. Právì jsou na nìm zamìstnány tøi páry. Kromì lùžka, lavice, umyvadla a krbu není tu nic. Holé stìny se podobají stìnám vìzeòských cel. Kolem lùžka stojí muži a ženy, provádìjící rùzné postoje Venušiny. Dívky, které nás uvedly, mají úlohu uèitelek a služek, dirigují hry s rafinovanou obratností dobrých øemeslnic, jsou samy ochotny ke každé høíèce a zvrácenosti, za což ovšem pøi odchodu nastaví ruku pro svou odmìnu. Vchází nová žena. Visitka s anglickým textem není na dveøích zbyteèná. Pøíchozí je skuteèná Anglièanka. Masky si nevzala. Dává se svléknouti a vystøídá bez znatelného vzrušení, bez hlesu a zmìny v oblièeji všemožné technické triky pohlavní. Teprve po náležitém zmrskání je nasycena, a dívky ji odnesou poloomdlelou z místnosti. A další ženy. Podle všeho tìžká buržoaza. Tentokráte Francouzka. Vbìhla dychtivì, rozhlíží se unavenì, je rovnìž bez masky a pak se všemu podrobuje, dávajíc se strhnouti k úplné bezuzdnosti. Tak beze studu, podle libosti, rafinovanì a pøece zhola živoèišnì, proplétají se tu tìla v orgii, cynicky hledajíce ukojení, jehož už potøebovala nebo na nìž si zvykla, neznámo proè... Vycházíme na ulici s jakousi závratí. Zdá se nám teï, že všechno kolem je stiženo erotickým šílenstvím, že, kamkoliv se podíváme, všecky ženy a všichni muži pøicházejí od madame Marcelle. Anebo jsou si všichni tak podobni?“ Zneužívání nezletilých. Rozsáhlou požitkáøkou neøestí je defloraèní a pohlavní zneužívání dìtí, typický dùsledek sexuální pøesycenosti. Pravý defloraèní kult vládne v Anglii. Konsum „panen“ je tam organizován ve velkém. Zákazníci vyžadují lékaøské potvrzení, že dotyèná dívka je panna; kup-

líøi a kuplíøky se zase zajišují s ohledem na úøady písemným dívèiným souhlasem, které mívá tuto nebo podobnou formu: „Prohlášení. Možno mne míti za dar 3 až 4 liber šterlinkù. Jsem ochotna pøijíti na kterékoliv místo, budu-li o tom dva dny pøedem vyrozumìna.“ (Následuje jméno, vìk, adresa.) Ve zprávì jistého žurnalisty, který o této záležitosti sbíral materiály, èteme: „Je to fakt, že Mr. X. se honosí, že znièil dva tisíce panen. Nikdy se nestýkal s obyèejnými holkami poulièními, ale štìdøe platil za hereèky, krámské a podobné dívky. Platil svým obìtem bez smlouvání, nikdy nedostala dívka od nìho ménì než pìt liber šterlinkù.“ Tento žurnalista udìlal zkoušku s jejím dodavatelem panenského masa. Dùvìrným agentem si nechal poslat dotaz, mùže-li mu do tøí dnù opatøit nìkolik èerstvých dívek, jejichž cudnost bude osvìdèena lékaøským vysvìdèením. Po jistém naléhání, když bylo kuplíøi dáno najevo, že na penìzích nezáleží, dostal žurnalista zprávu, že za deset liber provize mu mohou být do bytu nebo na jiné libovolné místo dodány dvì mladé dívky, každá s lékaøským vysvìdèením, že jest virgo intacta (nedotèená panna). O jedné z nich, lépe øeèeno o její matce, øekl kuplíø: „Paní N. v Dalsonu nebylo tøeba pøemlouvati, ale žádá více. Nechce dáti svou dceru pod 8 nebo 10 liber šterlinkù, ponìvadž je hezká a vnadná a k tomu virgo tøináctiletá, která by pøímo na trhu vynesla více.“ A kuplíø pokraèoval: „Obì dìti mohu dodati do dvou dnù, je-li cena vhod. Za stejných podmínek mohl bych dodati do týdne nebo do deseti dnù pùl tuctu dívek ve stáøí od 10 do 13 let.“ To se dìje ve spoleènosti, která považuje za nestoudnost, užije-li nìkdo v jejím støedu slov: zadnice, bøicho, prsy, stehna. Pro nezralé dívky si prý Anglièané dojíždìli do Paøíže do dostaveníèkových domù, které byly v Londýnì zakázány. Majitelka jednoho takového domu vypovídala na policii: „Anglièané chtìjí však hlavnì nezletilé, a tìch nemohu jim opatøiti.“ „Tìch nepøijímáte?“ „Nikdy.“ „Ale což nepøijdou se žádné nabízet?“ „Nyní už nikoli... Vìdí, že je odmítám, a proto už nechodí. Ale není tomu dávno, kdy ještì pøicházely, dokonce matky mne navštìvovaly, aby mi nabídly své dcerušky.“ „Kolik?“ „Právì dosti.“ „A z kterých kruhù jsou?“ „Hlavnì z galantního svìta... Ale nejsou to vždy jen kokoty, které mi pøivádìjí své dìti, také dìlnické ženy, a dokonce ženy z pomìrù do jisté míry dobrých...“ „Ženy z dobré rodiny nabízejí vám své dìti?“ „Ale ovšem... Matky, které se ocitly v nouzi... po ztrátì jmìní... ruinované vdovy... Nedìje se to èasto, ale pøece se to dìje.“ Kuplíøka však lhala: pouze tvrdila policii, že nezletilé nepøijímá, ve skuteènosti s nimi obchodovala nejvíce pro Anglièany i ty druhé. Ostatnì také policejní zájmy o vìc jsou velmi rùzné. Fuchs je charakterizuje tímto štutgartským pøípadem z roku 1907: Ve Štutgartu tehdy úøadovala jakási sleèna Arendtová jako policejní asistentka a snažila zarazit pøedevším ohavný bordelový obchod s dìtmi, který také v Nìmecku kvetl pod pláštìm tzv. adopce. Chápala svou úlohu vážnì a úøady ji v tom samozøejmì horlivì podporovaly, a to tak, že obecní rada dr. Rettich poslal mìstskému policejnímu a sobì podøízenému úøadu tento dopis: „Jest si naléhavì

pøáti, aby Arendtová byla tak povìøena bìžnými vìcmi, aby nemìla kdy dlouze pátrati v anoncích denních listù. K tomu nebyla obecní radou obsazena, nehledì vùbec k tomu, že tyto historky s adopcemi jsou praznámá mizerie. Nepøístojné na sensaèním spisovatelství Arendtové je to, že pøi nìm pravidelnì paraduje se svou úøední vlastností jako ‘policejní asistentka v Štutgartu’ a tak mìstu Štutgartu zjednává povìst, jako by všecko, co zjišuje, bylo specificky štutgartské. Mnì osobnì je úplnì lhostejno, ale v širokých kruzích nelibì pozorováno je také to, že jako žádný jiný èlovìk nìjak známý dodává stále materiál k hanobení existující spoleènosti. Každý jiný policejní úøedník a tak dále dovedl by to stejnì dobøe, ale všichni ostatní jsou k tomu pøíliš taktní a – pøíliš dobøe vychováni služebnì.“ Taková byla v r. 1907 soudobá oficiální mravní pøetváøka! O Paøíži napsal jakýsi odborník: „Ale co se stalo velmi obecným, je divoká vášeò mužù po nezletilých, a hlavnì nezletilé, které ještì nepøekroèily zahájená léta, dráždí jejich vilnost... Mùžete se setkati s pány, jejichž zevnìjšek je znamenitý, na nichž nikdo nemùže objeviti nic podezøelého a které pozorovati nenapadne žádného strážníka. A pøece byste mohli snadno spatøiti, kterak tito chlapíci na veøejné ulici obtìžují matky a opatrovnice provázející dívky, èiníce jim návrhy, a to nejstrašlivìjší návrhy se zøetelem k dìtem. Takové dobrodružství pøihodilo se nedávno manželce jednoho úøedníka. Procházela se se svou dceruškou, a tu se k ní pøiblížil oním zpùsobem s neuvìøitelnými slovy.“ Že nejde jen o metropole jako je Londýn a Paøíž, dokazuje èasopisecká zpráva z bøezna 1912: „Na Nikolajevské tøídì v Lodži byl v zadních místnostech cukráøství Müllerova objeven uzavøený pokoj, v nìmž bylo znásilnìno více než 40 nezletilých dívek. Vedle toho pøišlo se na stopy podobného pøíbytku na Petrikovské tøídì, do kterého byla kuplíøkou lákána malá, dokonce devítiletá dìvèata. V obou pøípadech bìží o bohaté fabrikanty a majitele domù, z nichž nìkolik bylo ihned zatèeno, ale po složení vysoké kauce opìt propuštìno. Pøísné vyšetøování jest v proudu. Vyzrazení se stalo náhodou. Jednomu svìtáku byla dvanáctiletou dívkou ukradena tobolka s velkou èástkou. Okradený uèinil o krádeži oznámení na policii, èímž vìc se dostala na svìtlo.“ Nepíšeme však kroniku pohlavního požitkáøství, která by byla nekoneèná. Jeho hlavními dnešními znaky jsou nestoudnost a pøetváøka, jejichž velikost je v pøímém pomìru k hmotným prostøedkùm kast a jejich moci, vyplývající z bohatství. Všestranná korupce vládnoucích tøíd je dokonalá a zažírá se i do malom욝áckých èástí jejich podnože. Buržoazie, její tisk i mocenský aparát ztratily už dávno veškeré mravní právo posuzovat a soudit vìci podle jejich morální stránky. A z tohoto hlediska není rozdílu mezi muži a ženami, nebo jsou stejnì zkorumpováni. Ze všech zemí je napø. známo chování m욝áckého dámského svìta pøi senzaèních soudních procesech s vrahy a násilníky. Pøi podobném paøížském procesu se známým Solleilandem, sexuálnì úchylným vrahem, který nejprve znásilnil a pak zabil malou dívku Martu Erbeldingovou, dávaly èetné bohaté m욝aèky tomuto vrahovi najevo zøejmé sympatie. Noviny vylíèily atmosféru v soudní síni asi takto: „Soudní síò byla tak plná, že špendlík by byl nepropadl. Nebylo vidìti nic jiného než elegantní toalety letní, pøemoderní klobouky, drahocenné vìjíøe. Líbezné dámy plnily všecka sedadla, sedìly na zábradlí, vzaly beze studu útokem jevištì vyhrazené soudu a soudcùm pøítomným jako diváci, a jen s nejvìtší námahou mohly býti zapuzeny od opìradel soudcovských køesel, na nìž se chtìly rovnìž posaditi.

Ovívaly se hluènì, chroupaly bonbony, mlaskajíce jako holky, a hltaly obžalovaného pohledy skrze loròony s dlouhými držadly. Tu a tam rušily líèení jednak tím, že si jako ženy z tržnice vjíždìly do umných úèesù v zápase o sedadlo, jednak že ze všech stran bouølivì volaly ‘Sednout!’ na nìkterou osobu zvláštì nestoudnou, která vystoupila na židli, aby lépe vidìla. V pøestávkách docházelo mezi nimi a mladými právníky, které jejich volné chování uèinilo smìlými, ke hmatùm, které lze veøejnì pozorovati nejvýše na plesu „des quatzarts“. Sodoma a Gomora se tu rozbìsnily, a nikdo nepomyslil na to, aby pøivedl ke støízlivosti, obvyklé stoudnosti a úctì k místu ženy bestiálnì zachvácené erotickým opojením. Èasopisy neuvedly diskrétnì jménem svìtaèky, které se tlaèily k této orgii sadismu a rujnosti, zato však jmenovaly bez okolkù hrdinky divadelní, které se na tomto sabatu vyznamenaly divokostí menád.“ Je obecnì známo, že podobné scény nebyly a nejsou pouze paøížskou specialitou, ale odehrávají se všude, v malom욝áckém mìøítku tøeba i v Praze, pokud to zostøená soudní opatøení dovolují.

VII.

PROSTITUCE V BURŽOAZNÍ SPOLEÈNOSTI

Vše dovedla m욝ácká mravní pøetváøka navenek zastøít, jen prostituci nikoliv. Prostitutka je v naší dobì neustále a všude viditelná, je i novou Múzou všech, kteøí potøebují moderní „inspiraci“. Ani jeden prùmysl nezamìstnává v detailním obchodì tolik dìlnic jako paní Venuše. Prodejná láska se stala mnohem rozsáhlejší a naléhavìjší potøebou, než byla v kterékoliv døívìjší epoše. Už ten fakt, že stále širší vrstvy jsou nuceny z hospodáøských dùvodù oddalovat sòatek nebo závazný milostný pomìr, by staèil k odùvodnìní dnešní velké potøeby prostituce. Ale rozsah této potøeby zesilují ještì další novodobí èinitelé. Je to pøedevším moderní koèovný život mnoha milionù lidí, které jejich povolání nutí k neustálému støídání mìst a zemí, k mezinárodní existenci vyvolané mezinárodní výmìnou zboží. Tìmito moderními koèovníky jsou hlavnì muži, a to v mužném vìku, a láska nevìstky, která je kdekoli a kdykoli snadno dosažitelná, se pro nì stává nejvhodnìjší formou pohlavního ukojení. Také družný spoleèenský život nabyl davové povahy: davové potøeby pøi nìm vyžadují davový požitek a davová dráždidla. Takovým erotickým davovým dráždidlem je právì nevìstka, pøedstavující pro všechny požitek. Pøesto, že je v naší dobì potøeba prostituce tak velká, je nabídka ještì vìtší, nebo armáda prodejných žen prožila dùležitou vnitøní zmìnu: jednak volná prostituce nabyla znaèné pøevahy nad bordelovou, jednak øemeslná prostituce relativnì poklesla ve prospìch prostituce zahalené. Novodobá prostituce není veselá, a také jako veselá není pociována. Je-li dnes èasto vytýkáno, že moderní literatura hledí na nevìstku pøíliš sentimentálnì a oslavuje ji jako muèednici, nelze pøehlédnout, že literatura je produktem pomìrù. Je bezpochyby pravda, že zrak spisovatelù zlidštìl, ale je také pravda, že soudobý ráz prostituce, jak jej líèí, si nevymysleli: zobrazili prostituci z tolika temperamentù a s tolika rùznými temperamenty, že je to úplný obraz a není jejich vinou, je-li pesimistický i když je nejrùžovìjší nebo nejfrivolnìjší. De Quiros, který psal o madridské prostituci21, zaznamenal tento pøíšerný fakt nejhlubší lidské bídy: „Dìje se nezøídka, že toulající se golfy (nevìstky nejnižšího druhu) po setmìní, na své procházce okolím mìsta, házejí hrudky na okna vìznic, oèekávajíce, že bude jim hozen mìïák, kus chleba nebo nìco podobného z okna, za kterým osamìlý vìzeò je moøen žádostí. Golfa lehne si na zem, zdvihne suknì a ukazuje své tìlo; v noci si postaví svíèku mezi nohy a osvìtluje se, zatímco vìzeò, pøitisknutý k møíži, pozoruje obnažení v jakési cynické køeèi milostné.“ Není to snad potenciální symbol svazku prostituce s bídou v m욝áckém vìku?! Tragédii nevìstky ostøe vyslovil i tak málo sentimentální spisovatel, jako Oskar Panizza, v jednom ze svých „Dvanácti dialogù v duchu Huttenovu“, který má název MILOSTNÝ DIALOG ELLY A LOUISE V DUCHU VŠECH DOB Ella: Stále ještì se na mne díváš? Louis: Stále ještì, stále ještì. Ella: Tak ztrnule! Louis: Nemohu s tím býti hotov.

Ella: To z èerné tvé panenky zabodává se jako dýka, a nevím, jaké city to ve mnì vzbuzuje. Louis: To jsou všecko jen tušení a náznaky, symboly neviditelných vìcí – až skutek se stane. Ella: Nemùžeš mi øíci, co si teï myslíš? Louis: Nemožno. A kdyby – nechtìl bych toho vìdìti. A kdyby – nechtìl bych tohoøíci. Ella: A já mám stále èekat? Louis: To je tvùj osud. Nám také je èekati, jenže na nás samé. Vy – vám je èekati na ty druhé. Ella: Víš, co to znamená, nutno-li stále èekat? Býti mladou dívkou a stále èekat? Stále dávat pozor, dìje-li se nìco na druhé stranì, bìží-li za èlovìkem pohled? A když – pak vyhlížet lhostejnì a pøetvaøovat se! A ne-li – tak lákat? Hrdost polykat! A pak stále silnìji lákat! Žlutými šaty a pižmem a opoponaxem! Až koneènì – koneènì – a pak hlavu neztratiti, situace využíti, zatímco toká! – A pak býti sousedy popliván! A pøítelkynìmi roznesen! A jemu ještì z hlavy vyhánìti pøedstavu, jako by on byl ošizen! – Víš, co to znamená? Louis: Nemluv tak sípavì. Nepohybuj se jako zvíøe. Vím, že musíte vycházet na lup. A že jestøáb více uloví než vrabec. Ella: Takhle se namáhat! Pro tu chvilku, kdy se zdá, že nebe na nás padá. Pro tìch nìkolik vteøin, ve kterých jsme pøipuštìni k lidské konkurenci. A kterých užíváme v bolestech, nikoli v rozkoši! Tolik výpoètù! Tolik spekulací! Tolik loket kašmíru! Tolik botièek! Tolik ekypáží, voòavek, vìjíøù, kukátek, taneèních hodin... Louis: Prsa se ti zdvihají jako moøe. Ella: Ponìvadž vidím v tvých oèích blížit se bouøi. Louis: Mezi tvým oboèím, tady, kde se tvoøí ty malé vrásky, tu je ustrašené místo. Ella: Ponìvadž nevím, popluješ-li plnou parou. Pøemùžeš-li bouøi. Louis: Kolem rtù nemocný, spráskaný rys jako zklamání, opovržení, hnus, opotøebovanost. Ella: Strach ze zbabìlcù. Z mužù, kteøí zalézají. Z tlachalù. Z mluvkù. Z Herkulù, kteøí se na slunci procházejí ve lví kùži a vždycky doma zapomenou kyj. — Ella: Ne, dej pokoj! Ne, nechci se obnažit! E ty – eh – stydím se... Nechci rozhodnì vyhlížet ctnostnì. Nejsem pøece galetka. Ale toho nesnesu. Ne, prosím tì, tady mne nerozpínej. Nech toho na ramenou. Vždy pøece mùžeš i bez toho. Ty tyrane! – Roztrhᚠmi košili! – Vidíš – teï mám roztrženou košili – vložku – jen ta stojí 1.50 – dìlala ji mladší sestra. – Myslíš si asi... Louis: Buï tiše! – (líbá ji prudce) nebo tì zardousím... Vynadám ti! – Dej si pozor, ty... Ella: Pst! – Poslouchej! – Nebyly to dveøe? Louis: Které dveøe? Ella: Dveøe do chodby. – - Jo, bùhví... Louis: Což jsi nezavøela? Ella: Kde – venku? – Ne! Louis: Ne, tady, dveøe do pokoje. Ella: Ovšem – ty jsou zavøeny. – Ale to mi nepomùže. Vìdí pøece, že tu jsi. Louis: Nesmìjí to vìdìt?

Ella: I jo. – Ale nemám to ráda. – Kvùli matce – stydím se pøece – ponìvadž ona se stydí. Louis: Nikdo ti tedy nemùže nic øíci? Ella: Mnì? – Ach, ne... jsou pøece všichni chudí! Louis: Tvá matka. – Tvá... Ella: Ach, jo! Otec je nemocný – leží už deset let – nemùže se hnouti – leží ustaviènì na zádech – ète vždycky ve zpìvníku – hlasitì, s brýlemi. Louis: Ale ten neví, že – jsi... Ella: Kdepak! – Zabil by mì – chtìl vždycky, abych byla jeptiškou. Louis: No, a ti ostatní? Ella: Ach, Ida – no, ta šije bílé prádlo – uèí se ještì. Louis: Kolik je jí let? Ella: Ach, je jí teprve patnáct. Louis: Bude také tak hezká? Ella: Mùj bože, nevím – je docela pìkné dìvèe... Louis: Nu, a matka? Ella: Ach, matka je strašnì pilná – pere celý den – a pere také mimo dùm – ale ta se musí starat o otce – a pak mám ještì dva bratry... Louis: Dva bratry? Ella: Ano – a jeden pùjde teï do latinské školy, potøebuje Kornelia Nepota a latinskou gramatiku – tu jsem mu dnes koupila – tamhle leží – a sešity a dìjepis – a co toho kluk roztrhá – a co toho sní... Louis: To je k neuvìøení... Nu, a ten druhý? Ella: Ach, ten už je pìknì z bryndy – je zámeèník – to je šikovný èlovìk – na svých dvacet let vydìlá si pìkné peníze – ale chce se teï oženit – jeho Elisa – hloupý blázínek – a tak mì taky prosil – „do zaèátku“ – o 300 marek – no, co bože – celá rodina mne potøebuje... (líbá ho). Ach, ne, nesmíš se takhle tváøit – neøíkám ti to proto Louis: Dítì, prosím tì... Ella: Poèkej, teï je venku! – To byla matka. – Podívala se jen na otce – teï je zase èistý vzduch. Louis: Kde leží tvùj otec? Ella: Docela vzadu leží – ach, ten je docela spokojený! – No, nic nepoznala! – To bych zase veèer dostala vynadáno... Louis: Ano, ale, mùj bože... Ella: Ach, bože, ptᚠse a ptáš... jsi jako dítì. Pojï sem, buï hodný! – Bože, jak se to tváøíš... Louis: Když to tak všecko slyším... Ella: No, copak? Louis: Ach, všecku tu bídu. Ella: Hlupáèku! Louis: Ach, to je všecko tak smutné! Ella: Co si to namlouváš? – Nejsme docela nic smutní! Èlovìk musí prostì život bráti tak, jak je. – Mìli jsme dneska nudle se švestkami, a ten malý jedl – no, málem byla bych øekla: jako zámeèník! – Tedy jako oráè... Louis: A zámeèník? Ella: Nejí v poledne doma. – Tedy jen vesele! Syrop! øíká Anglièan. Louis: Co øíká Anglièan? Ella: Syrop nebo sirup!

Louis: Ach: cheer up! – To znamená: Rozvesel se! – To nemá však nic spoleèného se sirupem. Ella: No, to je jedno! Jen když ten muž je sladký. Louis: Nu, povídej mi ještì nìco, dítì. Jek žiješ? Ella: (pøikryje si oblièej) Ach – bídnì! – Ach, je to neštìstí... Louis: Ale proè! – Jsi pøece hezká! Mᚠhouf ctitelù – vèera v cukrárnì všecko se okolo tebe toèilo – vybereš si toho, který se ti líbí – a pak Ella: A pak? Louis: Mᚠpo starosti. – A v noci mᚠpokoj. Ella: Ach, jak si to všecko pøedstavuješ!... Louis: Jak to? Ella: Myslíš, že to jde jen takhle?... Louis: Nu, a jak? Ella: A ty šikany – a ta starost – a nouze – a èíhání – a opovržení – a smlouvání – a nemoci – a domnìnky – a pøece stále být elegantní – a stále pøívìtivou – a stále chic – a stále v rukavièkách... A pak najednou nìjaký pán pokyne Louis: Nìjaký pán pokyne? Ella: Pán v uniformì – a zmizíš – bez záchrany – bez pomoci – jako kvìtina, utržená na louce – vyèichneš – pryè!... Louis: Mùže se pøece hájit? Ella: Nic nemùžeš! Nemᚠpráv, nejsi èlovìk už, jsi vìc – kus zavazadla, které se podává na dráze... To jest: Jsi èlovìk, a zdùrazòuji ti to slovo zvláštì – ale ve skuteènosti jsi vìc – protože... Louis: Protože? Ella: Protože jsi poskytoval bližnímu potìšení – ponìvadž jsi dívka rozkoše – dívka z lidu, která nerozmýšlela si dlouho své dary... Louis: A pak? Ella: A pak se objevíš v sále se zeleným suknem, a tu sedí vážní pánové a kabátech a èepicích, s brýlemi, s tlustými folianty... A pak to zaène... Louis: Nu? Ella: O mravním øádu na svìtì – a o mrkání a pohledech a dìlání malých krùèkù a bílých spodnièkách a vysokých botièkách... A to všecko je zakázáno – všecko je høích – všecko je nezákonné... Louis: A pak pøijde? Ella: Pak pøijde: na tak a tak dlouho jako zvíøe odstranìna a spoutána a hanobena a vyhladovována, až prsa zvadnou a vyschnou, až oèi zhasnou... Louis: A pak? Ella: Pak – zalkne se hlas – a duše se zalkne – a napadnou èlovìka verše ze zpìvníku – a slyším otce, jak deklamuje: „Vyšperkuj se, drahá duše...“ Louis: A pak? Ella: A pak – pak – po týdnech, mìsících... Když sedíš opìt ve své sednièce – a mᚠopìt své bílé prádlo – a jsi opìt plná a kvetoucí – a fialky voní v pokoji – a je sobota veèer – pak pøijdou – ti páni. Louis: Kteøí páni? Ella: Páni od zeleného stolu... Louis: Páni od zeleného stolu? Ella: Titíž páni od zeleného stolu – se svými brýlemi – páni doktoøi a asesoøi a nìkdy také: pastoøi – a jeden chce bílou košilku, a jiný chce žlutou košilku, a tøetí

hedvábnou košilku, a ètvrtý krajkové kalhotky, a pátý chce jen podvazky sundávat, a šestý chce dostávat podpatkem do hlavy, a sedmému spadne skøipec – teï hraje mravní øád svìta všemi barvami a vystupuje smìle jako holka a laškuje pøi drobných krùècích a má hezké botièky a vrhá pohledy a vlní spodnièky... Copak je ti? – Ale, tak pøece neplaè... Louis: Ach, je to všecko tak strašné! Ella: To pøece není dùvod k pláèi! – Pojï, hochu, buï rozumný – to je vysoká policie a køesanství – které s námi takhle jednají – až bude po nich, povede se také nám lépe... V dobì Velké francouzské revoluce, tedy za mladých dnù buržoazie, mìla prostitutka v paøížských ulicích stejnou dominantní úlohu jako za ancien régimu, a dokonce vystupovala s velkým cynismem. To platí pøedevším pro dobu direktoria (viz výše), kdy se z hlavních paøížských tøíd stala korsa vlnící se nevìstkami nejdrzejšího druhu. Podobnì tomu bylo také v Londýnì. Vznešené nevìstky se projíždìly v koèárech a na koni po Hyde Parku a jiných veøejných promenádách. Rovnìž i menší mìsta (také v Nìmecku) poskytovala podobný obraz, i když ménì hluèný. Po nedlouhém odlivu zaèal tento divoký rej s novou prudkostí v šedesátých letech minulého století, v dobì druhého císaøství. V proslulém románu „Nana“ vymaloval Emil Zola (viz výše) tento obraz, který je charakteristický i pro dnešek a pro všechna velkomìsta: „Po obìdì k deváté hodinì nastalo obyèejnì jejich putování. Po chodnících ulice Notre-Dame de Lorette táhly dvì nekoneèné øady dívek, spìchajíce vesmìs náramnì horlivì s vykasanými suknìmi k bulvárùm. Byl to hladový zástup ètvrti Breda, který za soumraku vycházel na lov. Nana a Satinka šly vždycky podle kostela, ulicí Le Peletier. Sto krokù za Café Riche, jakmile se pøiblížily k jevišti svých manévrù, spustily vleèku svých šatù, kterou dosud nesly v ruce, a teï nastalo putování prachem a blátem; pøed kavárnami stávala se jejich chùze ještì pomalejší. Tu byly ve svém živlu. Vztýèily hlavy a povídaly si, smìjíce se hlasitì, a ohlížely se chvílemi na pány, kteøí šli za nimi. Tato veselost trvala až do jedenácti a byla jen tu a tam pøerušena ‘volem’, jejž hodily po neobratném, který do nich nešikovnì vrazil nebo na paty jim šlápl. Nìkdy sedly si za kavárenský stolek, pozdravily se podomácku s èíšníky a pøijaly od kohokoliv obèerstvení, aby se mohly usaditi a vyèkati na konec divadel. Když však noèní doba pokroèila a ještì neodskoèily jednou nebo dvakrát do ulice La Rochefoucauld, tu lov stával se urputnìjším. V temnu pod stromy prázdných bulvárù odehrávaly se ohyzdné scény, smlouvaly tu s muži, házely hrubými slovy i tvrdými fackami, zatímco poèestné rodiny, otec, matka a dcery, zvyklé na taková utkání, šly klidnì mimo. Když pak prošly desetkrát cestu od Opery k divadlu Gymnase, a muži byli stále øidšími, tu Nana a Satinka odebraly se na bulváry ulice Faubourg Montmartre. Tu byly až do dvou hodin otevøeny a osvìtleny restauranty, výèepy a jídelny; pøed kavárnami tísnily se ženské. Bylo to poslední osvìtlené a živé zákoutí noèní Paøíže, poslední tržištì pro obchody na jednu vìc, kde vyjednáváno bylo ve skupinách hlasitì a bez okolkù. Tak tomu bylo od jednoho konce ulice ke druhému, jako v odkrytých chodbách veøejného domu. Ulice Notre-Dame de Lorette táhla se do dálky dlouhá a pustá; jen tu a tam spatøils míjeti pod ní stín nìjaké ženské. Byl to pozdní návrat ètvrti; ubohé dívky, zoufalé, že jedné noci nic nevydìlaly, hádaly se hrubým hlasem s nìjakým opoždìným opilcem, kterého zadržely na nìkterém nároží. Byly však také výnosnìjší veèery. Nezøídka ulovily louisdory od lepších pánù, kteøí šli s nimi, zastrèivše své

øádové stužky do kapsy. Satinka mìla pro tento druh jemný èich. Za deštivých veèerù, když Paøíž byla vlhká a fádní, vyhledávali tito páni – jak vìdìla – temné kouty mìsta. A slídila po tìch nejlépe obleèených; poznávala jim to na mdlých pohledech. Pravá zuøivost po tìlesném požitku zdála se za takových veèerù zmocòovati se mìsta. Bála se sice ponìkud této tøídy, nebo páni nejvíce nóbl byli nejodpornìjší. Nátìr brzy odprýskal, a objevilo se divoké zvíøe s nejohavnìjšími choutkami a neøestnou rafinovaností. Satinka nemìla také pražádné úcty k tìmto pánùm, kteøí pøijíždìli v koèárech: øíkala, že jejich koèové jsou slušnìjší, ponìvadž neubíjejí žen pøedstavami z druhého svìta...“ Poulièní holka mívá svùj byt, v nìmž je provádìn døíve smluvený obchod na ulici. Pokud tento vlastní soukromý byt nemá, doprovází muže buï do jeho bytu nebo do nìkterého hotelu, který je v každém velkomìstì velmi mnoho. Sem náleží také známé chambres separées (oddìlené pokojíky) v rùzných restauracích, vinárnách a barech. V tìchto místnostech však nejde pokaždé o pohlavní styk s nevìstkami, ale témìø stejnì èasto o milostné styky a galantní chvilky pøedmanželských a nelegitimních párù. Veøejná poulièní prostituce má dnes ve vìtšinì zemí znaènou pøevahu na bordelovou, nebo bordely jsou také už v mnoha zemích a mìstech zrušeny. Prostituèní život na takové berlínské Friedrichstrasse a na paøížských bulvárech pøipomíná nejbujnìjší doby císaøského Øíma. Styk veøejného života s prostitucí je proto velmi dùvìrný, hlavnì pokud jde o chudší lidové vrstvy. Je to celkem málo utìšená stránka pohlavního života, že se poulièní prostituèní øemeslo odehrává pøed zraky všech lidí každého vìku, a pokud je provádìno v soukromých bytech èinžákù, rozhodnì šíøí pohlavní korupci do chudých vrstev obyvatelstva. Nevìstky bydlící v rodinách, infikují tøeba jen bezdìènì svým životem dcery dìlníkù a øemeslníkù, a také jejich syny svádìjí k výstøednosti a pasáctví. Je celkem pravda vše, co pøívrženci bordelové prostituce o této vìci tvrdí, pøesto jsou však bordely, jak ještì uvidíme, sociálnì mnohem horší a nebezpeènìjší zlo. Nezletilé prostitutky nejsou na ulicích žádnou vzácností, jak už víme z pøedešlé kapitoly. Londýn se po celá desetiletí hemžil dvanáctiletými a tøináctiletými dìvèaty, která provozovala prostituci na vlastní pìst. Pozdìji se tato dìtská prostituce bez okolkù provádìla hlavnì ve Španìlsku. V Paøíži byla v prosinci 1905 zatèena tlupa mladistvých poulièních a krámových zlodìjù, deset jedenáctiletých až ètrnáctiletých chlapcù, která byli vedeni dvanáctiletým hochem a tøináctiletou dívkou, Elisou Caillesovou, nazývanou „krásná Alieta“. Tato Alieta, rozkošná osùbka v dlouhých šatech nejmodernìjšího støihu, v pùvabném klobouku a elegantních rukavièkách, chválila svou tlupu s bezpøíkladnou samozøejmostí. Jsou prý to vesmìs fešáci. Všichni spoleènì jsou jejími milenci a s tìmito deseti muži je prý nejšastnìjší ženou na svìtì. Také užaslému policejnímu úøedníkovi vypravovala o hoøe, ve které má svùj dvùr jako paní Venuše, což nebyla pohádka, ale nepopsatelná skuteènost. Jak velký ženský talent, pøivedený na scestí, zde asi pøedèasnì zanikl v nìjaké donucovací pracovnì! Nejsmutnìjším jevem v prostituci nezletilých je kuplíøství vlastních rodièù. Víme už, že to není novodobá specialita, nicménì na pøelomu 19. a 20. století nabyla nejvìtšího rozsahu a nejodpornìjší formy. O jednu takovou matku šlo napø. v berlínském sporu v roce 1910. Jakási manželka soudního rady tu mìla postupnì nìkolik bytù zaøízených s jistou elegancí, které policejní zpráva nazývá pravými

„holubníky“ (hist. oznaèení pro nevìstinec už z doby renesance, srov. ve III. díle), kde se odehrávaly pohlavní rejdy, jichž se úèastnily obì její dcery – ètrnáctiletá Melanie a šestnáctiletá Hildegarda. Detektivové na Friedrichstrasse a Pod Lipami èasto tuto paní Schönemannovou pozorovali, jak se zde v prùvodu svých dcer v noci prochází. Obì dívky byly vždy velmi pìknì obleèeny. Matka byla pozorována, jak èasto nápadným zpùsobem pøistupuje k pánùm, cosi s nimi mluví, naèež zmizí, páni si pak sednou s dìvèaty do drožky a jedou s nimi na delší procházku do Tiergarten. Tyto vyjížïky èasto konèily v bytì paní Schönemannové. Toto kuplíøství rodièù však bývá èasto použito také k vydìraèským úèelùm, což je v naší dobì velmi pochopitelné. Brzy vyvinutá ètrnáctiletá a patnáctiletá dìvèata, mající bujná tìla a vzbuzují proto dojem, že jsou starší, bývají používána rodièi k vydírání dost snadno. Jsou pìknì ustrojená a pak pøidržována ke stykùm s muži, ovšem s bohatšími a také vìtšinou vyššího vìku. Protože na tìchto dívkách se už nedá nic zkazit, snadno se jim podaøí, že nìkoho uloví. Pak se pochopitelnì jako náhodou náhle vynoøí jejich otec, který je svrchovanì rozhoøèen, prohlásí udivenému muži, že jeho dcera je ještì „pod zákon“ a že ho udá, ponìvadž zneuctil jak milované dítì, tak celou rodinu. Vždy pøece ví, co to znamená. Muž to samozøejmì ví, dostane strach a dá se velmi snadno napálit, nebo otec se nakonec spokojí s vìtším odškodným, i když pøedstírá, že s tìžkým srdcem. Pasáctví se nedá od poulièní prostituce oddìlit. Zøídka najdeme poulièní nevìstku, která by nemìla svého pasáka, Louise, jak øíkají Nìmci, nebo Alfonse, jak øíkají Francouzi. Pomìr tìchto mužù k holkám si mnozí lidé pøedstavují ponìkud jinak, než jaký je ve skuteènosti. Mnozí se domnívají, že pasák je pøedevším nezbytný obchodní spoleèník holky, které pøivádí zákazníky, podporuje jejich náležité vydrancování, a vedle toho je nevìstce úèinným ochráncem v mnoha nebezpeèích, jimž ji její øemeslo ohrožuje. Je nepochybné, že pasák má skuteènì i podobné úkoly, ale pøedevším je milencem nevìstky. Je to jediný muž, kterého si holka vybírá, aby ukojil její milostnou potøebu, na rozdíl od všech jiných mužù, kteøí si vybírají ji, aby jejich milostnou potøebu ukájela ona. „V nevìstce probouzí se èlovìk. To je celé tajemství a pøíèina pasáctví.“ V „Deníku ztracené“, který vydala Margareta Böhmová, èteme: „V každé dívce vìzí pøece také žena s její potøebou pøituliti se, s její touhou po lásce, která nemùže býti uspokojena provozováním pohlavního styku èistì obchodnì. Mnì samé se to dìje: co bych za to dala, kdybych mìla na svìtì jen jediného èlovìka, který by ke mnì náležel, o kterého bych se mohla bych opøíti, o kterém bych vìdìla: je tu pro mne a já pro nìho.“ Dùsledkem toho je, že nevìstka zasypává svého pasáka penìzi a že holky mezi sebou èasto závodí o to, která svému miláèkovi dává nejvíc penìz. Pøedevším tato cizopasná úloha dìlá z pasáka nejodpornìjší lidský zjev a jenom nejzvrhlejší individua se vìnují tomuto povolání. „Je bezpodmíneènì jisto, že i v nejvìtších lumpech, nejhorších zloèincích zbývá vždy ještì trochu studu, že jest u nich vždy ještì jakýsi lepší život citový. Výjimkou jest jediná kategorie: pasáci. Tito lidé ztìlesòují nejhlubší stupeò, na který mùže èlovìk klesnouti. Pasák je miláèek prostitutky, jest v nìkterých okolnostech jejím ochráncem a zjednává jí milostnou zábavu, která by jí jinak chybìla v jednotvárnosti jejího øemesla. Pro pasáka však jest holka jen cenný pøedmìt, z kterého chce co nejvíce vytlouci. Jen velmi zøídka má ji skuteènì rád. To dokazuje nejlépe jejich

vzájemný styk. Pasák má nad ní neomezenou moc. Za nejnepatrnìjší malièkost, pøedevším tehdy, nepøinese-li dosti penìz, jest nemilosrdnì bita, zkopána a vùbec brutálním zpùsobem sužována, že se to ani popsati nedá. Holka se sice zhroutí, ale ve vìtšinì pøípadù snáší to ochotnì, nebo, je to dosti podivné, ale je to pravda; chce míti svého miláèka takovým. Sotva uplynulo pùl hodiny, je výprask a povyk zapomenut.“ Také pasák èasto využívá své øemeslo k vydírání. V takovém pøípadì je nutné, aby se jeho dívka chovala jako slušná dáma. Bydlí spolu v hotelu, napøíklad, dáma se strojí trošku vyzývavì, ale pøesto se chová co nejdecentnìji. Brzy se seznámí s rùznými pány. Vybere si nejbohatšího, který musí být také ženatý, a projevuje mu své sympatie, i když ne pøíliš ochotnì a zbrkle. Sama je ovšem také vdaná, protože pasák pøevezme úlohu manžela. Dostaveníèko si s ní lze velmi tìžce domluvit, protože její manžel je prý velmi žárlivý. Koneènì po dlouhém zdráhání, a samozøejmì, protože je pøece tak šílenì zamilovaná, svolí. V dùvìrné chvíli se vynoøí fingovaný manžel, udìlá strašlivý skandál a hrozí pomstou za zhanobenou èest i udáním. Onen muž pøirozenì dostane náležitý strach a je náramnì rád, když je celá tato „vìc cti“ odbyta více èi ménì znaèným penìžním obnosem. Taková vydírání však provádìjí jen pasáci a jejich ženské navenek nejjemnìjších zpùsobù; také jde vlastnì už o cílený podnik, který vyžaduje pøípravu, a hlavnì, aby byl do nìj vložen urèitý kapitál, která pak ovšem hodnì vynese. Umìlecky nejkrásnìjším a lidsky nejhlubším vylíèením pasáka a osudù jeho obìti je román Ch. L. Philippa (Charles-Louis Philippe, 1874-1909, franc. spis.) „Bubu z Montparnassu“. O bordelové prostituci, jejíž ráz a povahu už dùkladnì známe z pøedešlých dob a která se podstatnì nezmìnila, se nebudeme podrobnì šíøit. Bordelové ètvrti staršího pùvodu, vìtšinou primitivní a temné s køivolakými ulièkami, jako byla v umírnìné formì pražská „pátá ètvr“, mizí pomalu ze západních mìst a dosud se vyskytují ve své pravé podobì hlavnì v pøístavních mìstech. Velmi primitivní a èasto až trapnì nechutná realita tìchto temných konèin západní civilizace kontrastuje pøíkøe pro domýšlivé Evropany i nelichotivì s podobnými místy v Japonsku a Èínì, je i hluboko pod úrovní prostituèních indických ulic. V tìchto bordelových pøístavních ètvrtích bývá zcela obvyklým jevem, že nevìstky pøed každým kolemjdoucím zdvíhají suknì, vyzývavì ukazují obnažená òadra a na muže útoèí zcela nestoudnì. Tak tomu bylo nedlouho pøed válkou (opìt tedy tøeba pøipomenout, že pøed r. 1914) v St. Paulu, nejnižší bordelové hamburské ètvrti, která si ovšem trvale svou vykøièenou povìst udržuje, tak je tomu dosud v Marseille a jiných francouzských a anglických pøístavech. Je to nìco pro ukojení nepøíliš vybíravých námoøníkù a tu a tam ještì pro zvìdavce. Ve Španìlsku a v Portugalsku, kde trvalý reakèní duch spolu s horkou krví obyvatelstva odsouval z veøejného života jakékoliv zábrany, existovalo cosi podobného i ve vznešených ulicích, jak píše napø. De Quirós (José Maria Eça de Q., 1845-1900, portug. spis., publicista a diplomat). „Existují v Madridì èetné domy ve vznešených ètvrtích, kde od deváté hodiny ranní podává si veliká nestoudnost dveøe s velikým cynismem. Zde spatøíš huespadas s jejich èerstvì natøenou tváøí, s temnými pruhy namalovanými pod oèima, tak hluboce vystøižené, že vidíš celá

òadra a s cigaretou ustaviènì v ústech. Zastavují každého mimojdoucího a zahrnují ho èasto urážkami.“ Tentýž autor zaznamenal podle oèitého svìdka z podobného nevìstince následující epizodu: „V pozadí sálu – podoben bakchanálu na antickém basreliéfu – utvoøil se prùvod nahých žen, a muži se snažili støiky své organické tekutiny uhasiti hoøící svíèky.“ Když od spisovatelova líèení uplynulo už nìkolik desetiletí, pomìry v tìchto místech se zmìnily jen nepøíliš. Pravé nevìstince jsou dosud v mnohých velkých i menších mìstech, bez ohledu na to, že tam, kde jsou rušeny, jako napø. v Praze, se promìòují z dopuštìní vrchnosti v bary a vinárny, v jejichž zadních místnostech je provádìna témìø stejná forma prostituce, pouze s tím rozdílem, že pøijde muže chtivé potìšení na víc penìz. Obchod v nevìstincích se dnes provozuje co nejracionálnìji; jsou zaøízeny na pokud možno hromadné výkony. Sotva si lze pøedstavit, jakým požadavkùm musí nìkdy jednotlivá dìvèata vyhovìt. V hojnì navštìvovaném nevìstinci bývá pravidlem, že dívka musí den ze dne uspokojit deset až dvacet mužù. V rùzných slavnostních dnech bývá tento poèet dvojnásobný i trojnásobný. Prof. Landé, starosta v Bordeaux (Francie), kdysi pøed válkou zjistil, že v takový slavnostní den pøijala jediná pøijala až osmdesát dva muže. V Nìmecku se po této stránce proslavily tak zvané „katolické dny“ a „veletržní týdny“. V univerzitních mìstech se èasto stávalo, že celé studentské sbory zpité jak náleží vtrhly do nevìstince a zmocnily se nìkteré dívky, na které se pak všichni vystøídali pìknì jeden po druhém.. Novicky bývají v nevìstincích pøedem zadány na celé týdny všem stálým hostùm bordelu. Taková dívka psala své pøítelkyni: „V prvních ètrnácti dnech nedostala jsem se ani jedenkrát do salonu, všichni naši denní hosté si mne abonovali. Ètyøi chtìli pøijíti hned zase druhého dne, ale nešlo to, ponìvadž na mì už byly záznamy. Nìkterého dne mì navštìvovali hned odpoledne. Nyní pøicházím dennì do salonu, ale vybírají si mì nejdøíve, hlavnì sejde-li se jich více. Madame mì pak vždy navrhne, ponìvadž myslí, že jen svou veselostí mohu pobaviti celý tucet mužù. Minulý týden mìla jsem témìø každý den celou spoleènost. Dvakráte byla na partii ještì Fanny, ponìvadž jsem rozhodnì nechtìla jíti sama; jsme-li dvì, nejsou muži tak nestydatí. Je to život, ale vydìlám nejvíce, a proto jsou taky všecky na mì žárlivé.“ Nevìstince, a hlavnì vznešenìjší bordely, je nutné pokládat za jádro všech pohlavních zvráceností a za místa nejhlubšího pokoøení žen, které jsou v nich zamìstnány, bez ohledu na to, zda ony samy to tak pøijímají nebo ne. Dokonce se dá øíci, že jestliže to mnohým prostitutkám ani nepøijde, což je fakt, tím hùø. Jsou-li totiž ménì normální formy pohlavního styku jednak zcela nevinné obmìny pohlavní rozkoše, velmi pøístupné mezi milujícími se, jednak dùsledky organických obmìn v individuální sexuální povaze nebo nezavinìných více nebo ménì patologických stavù, a nemají tedy nic spoleèného s mravní stránkou vìci – je nutno naopak zdùraznit, že právì ženy v bordelech jsou nejèastìji vydány proti své vùli a chuti napospas všem choutkám skuteèné zvrhlosti a úpadku. To má nejrychlejší úèinek na jejich mravní povahu, která zpoèátku nebývá vždy nutnì „zkažená“: ty pravé rysy prostitutek vznikají až bìhem delšího provozování jejich øemesla. Všeobecnì se dá usuzovat, že bordelová prostitutka je na tom mnohem hùøe než normální poulièní holka, nebo je pravidelnì úplný bordeláøovým otrokem. Protože je do nevìstince dodána obchodníkem s lidským masem nebo jiným zpùsobem, je od prvního dne bezmocným dlužníkem majitele nevìstince. Ten pøejímá její pøedchozí dluhy, dodává jí toalety pro její øemeslo, nechává si pøemrštìnì platit za stravu. Pøitom život sám prostitutky vede dìvèata k plýtvání, k nešetrnosti, kte-

rou bordeláø ve svém zájmu obratnì podporuje. I když dívka hodnì vydìlá, myslí jen ze dne na den a je pøitom neustále v drápech svého „zamìstnavatele“, aby vydìlávala ještì víc a podrobovala se všem rozmarùm zákazníkù. Bordelová nevìstka je také úplnì bez ochrany a práva. Proto stále více jen nejbezmocnìjší a netupìjší prostitutky lezou do bordelového chomoutu samy, což je také jedna z pøíèin toho, že bordely mizí, protože jim vyrostla ohromná konkurence v barech, zábavních místnostech a nekoncesovaných stáncích prostituce, kde je nevìstka svobodnìjší a pohlavní požitek s ní pro mnoho mužù zdánlivì pikantnìjší. Obchod s dìvèaty je s nevìstinci v nejtìsnìjší souvislosti, koncesované i barové bordeláøství je jeho podmínkou. Každá instituce podobného druhu potøebuje øemeslného obchodníka s dìvèaty, aby mohla doplòovat a obnovovat svùj ženský personál, který je tøeba èasto mìnit. „Èerstvé zboží“, nové tváøe, nová tìla jsou nejlepší reklamou pro nevìstinec. Èím „vznešenìjší“ je bordel, èím více poèítá s bohatými hosty, tím více se snaží o stále èerstvý a nový ženský personál a „opotøebované“ dívky rychle expeduje jinam, do lokálù nižší kategorie. Jsou bordely, které mají ty nejvìtší požadavky na tìlesné vlastnosti svých dam. Hlavnì ve Francii jsou velmi luxusní nevìstince, kde nesmí být žádná z 15 až 20 dívek starší 22 až 23 let, každá musí mít absolutnì bezvadnou postavu a být pokud možno skuteènì krásná. Jakmile se u ní objeví nìjaké pøíznaky vadnutí, je pøedána o dùm dál. V nevìstincích se pochopitelnì také holduje alkoholu – a èím jsou „vznešenìjší“ a mají zøetelnìjší povahu barù, tím èastìji bývají i po této stránce dìvèata nucena žít exaltovanì, což rychle podkopává jejich zdraví, sílu a svìžest i když jsou náhodou po delší dobu uchránìny od venerických nemocí. V takovém luxusním nevìstinci prostitutka nevydrží vìtšinou víc než rok, nejvýše dva roky. Ale i v obyèejnìjších lokálech se stále støídají: potøeba a poptávka jsou znaèné. Po celé stupnici nevìstincù, od vznešeného až k nejnižšímu probíhá proto neustálé nahrazování unavených dìvèat svìžími, okoukaných a pøíliš známých tváøí novými. Jen profesionální obchodník s dìvèaty tuto poptávku dovede uspokojit, vždy dobrovolnì a vìdomì zaèínají své øemeslo mladé a hezké dívky jen velmi zøídka vstupem do bordelu: vìtšinou jsou obìtí podvodu nebo násilí kuplíøù a obchodníkù s lidským masem, slibujícím hezkým služkám, dívkám z obchodu a podobným mladým ženám dobré místo v cizinì nebo dokonce manželství. Nejeden inzerát „Hledá se komorná nebo sekretáøka pro vznešenou dámu v cizinì“ je pouze kuplíøova past na nezkušené hezké dívky. Uveïme dvì typické ukázky podobných praktik obchodníkù s lidským masem. Jednu z døívìjší doby zaznamenal Stead (William Thomas S., 1849-1912, angl. novináø, který zahynul pøi potopení Titaniku) podle údajù mladé vdané Anglièanky, zavleèené do Bordeaux, které její muž potvrdil: „Je tomu nyní 6 let, když jsem opustila svého muže, abych se o sebe starala, ponìvadž jeho zdlouhavá nemoc pøivedla naši malou domácnost na pokraj záhuby. Jedna má pøítelkynì ze ctihodných pomìrù øekla mi, že jistý Øek, jehož adresu mi udala, chce ji a tré jiných dívek vzíti s sebou do Bordeaux, kde jim po pøíjezdu poskytne znamenitá místa. Byl to na neštìstí následek jakéhosi sporu s mým mužem, že jsem se dala svésti k této cestì do Bordeaux, kde jsem hodlala najíti vysvobození ze spoleènosti a bìd, které v Londýnì mne tak zle sužovaly. Setkala jsem se s Øekem, a pøesvìdèil mì, že jest mu docela možno slib splniti a dobøe mì zao-

patøiti, když se svìøím jeho vedení. Ponìvadž jsem nezmoudøela bolestnou zkušeností pøedešlou, svolila jsem bláhovì jíti s ním spolu se svou pøítelkyní a dvìma jinými dívkami. Jmenovaly jsme se Mary Hansonová, dvacetiletá, Rosine Marksová, na jejíž vìk se nepamatuji, Anna Giffardová, pìtadvacetiletá krejèová, a já, Amelia M. – cestovala jsem však pod jménem Amelia Powellová. Byly jsme spoleènì dopraveny do doku sv. Kateøiny a vstoupily jsme na palubu parníku urèeného do Bordeaux. Opustily jsme Londýn jednoho ètvrtka v únoru nebo bøeznu 1879 a v nedìli asi v 7 hod. veèer pøijely jsme do Bordeaux. Nic netušíce, byly jsme z parníku ihned dopraveny do domu p. Suchonova, ulice de Lambert 36, jejž jsme považovaly za hotel nebo za dùm Øekova pøítele, k nìmuž jsme mìly býti uvedeny; hostinská byla velice pøívìtivá a byly jsme pøesvìdèeny, že Øek dostojí slovu. V pondìlí oèekávalo nás však kruté procitnutí; naše vlastní šaty byly nám odòaty a byly jsme vyšnoøeny hedvábným oblekem a jinou ozdobou. Pøed tím byly jsme však pøedvedeny pøed lékaøe, což nás pobouøilo, a protestovaly jsme; ale nedovedly jsme, žel, slova francouzského, a lékaø byl patrnì stejnì neznalý angliètiny. Co dìlat? Byly jsme samy v cizí zemi. Muž, který nás sem pøivedl, zmizel. Byly jsme vydány na milost a nemilost majitelùm domu. Po prohlídce dala nám paní ony pìkné šaty, o nichž jsem mluvila a, davši nám šampaòské, naléhala, že ještì v noci pøivede k nám pány. Protestovala jsem a prohlásila, že odtud odejdu. ‘To nemùžete,’ øekla hostinská, ‘ponìvadž jste mi dlužna 1800 frankù.’ ‘Tisíc osm set frankù?’ zvolala jsem. ‘Vždy tu ještì nejsem ani dva dny.’ ‘Ó, zapomínáte, že mi máte zaplatiti èástku za obstarání, za vaše pøevezení a za hedvábné šaty, které máte na sobì.’ To je obecné pravidlo, jak jsem se pak dovìdìla: dívky jsou odvezeny z Anglie v domnìnce, že dostanou pøíjemné místo, a pak jsou dodány do takového domu za jistý poèet liber šterlinkù. Kupní cena nebo obstarání, jež dosahuje až výše deseti liber šterlinkù, je pak úètována hostinskou dívce jako dluh. To však není ještì všecko: vyšnoøí èlovìka pìknými šaty, které mu vnutí, a zatíží jeho úèet dvojnásobnou cenou, takže tím vznikne dluh asi 1800 frankù! Øekla mi, budu-li hodnou dívkou a budu-li dìlat, co ode mne žádá, že si brzy vydìlám dosti penìz, abych se mohla vrátiti ke svému muži. Nebudu-li si však tak poèínati, že ho už neuvidím. Podotýkám ještì, že jsem lékaøi øekla, že jsem vdaná žena. ‘Kde je vᚠmuž?’ pravil a, jako by se nechumelilo, pokraèoval v prohlídce. Trvalo to nìjakou dobu, než jsem se mohla odhodlati pøijati nìkterého pána, ale rozhodla ta okolnost, že si nikdy nevydìlám dosti penìz, nesmíøím-li se s tím, abych mohla zaplatiti svùj dluh a vrátiti se do Londýna. Abych nabyla penìz, byla jsem pokorná, a ponìvadž jsem byla tehdy mladá a pùvabná, vydìlala jsem si potøebné peníze døíve než za šest mìsícù. Ovšem ve skuteènosti nedostane dìvèe z tìch penìz nic, jsou mu jen pøipsány k dobru v knihách podniku, a podle teorie je volné, když si odsloužilo svùj dluh, ale majitelka se stará, aby dluh nebyl nikdy odsloužen. Když úèet ukazuje, že už bìží jen o 400 nebo 500 frankù, dovede paní domluvami, lichocením nebo pøímým podvodem dovésti èlovìka k tomu, aby pøijal nové kusy odìvu. Tak se to dìlo mìsíc po mìsíci. ‘Jak dlouho jste tam byla?’ ‘Tøi léta a devìt mìsícù.’ ‘A proè jste se pro všecko na svìtì nedomluvila se svým mužem?’ Nesmìly jsme nikdy posílati dopisy z domu. Do domu dopisy smìly, když je paní pøedem pøeèetla, ale odpovídati na nì nebylo dovoleno. Nìkdy jsme se pokusily poslati zprávu po anglických námoønících, kteøí nás navštìvovali, ale nikdy nepøišla odpovìï. V domì, který byl veliký – vstupné èinilo tøi franky – bylo 17 dívek, byl to dùm prostøedního druhu, který se lišil i od nízkého druhu, kde se platí vstupné 1 frank, i od skvostného domu

v rue Bergnin, kde vstupné èinilo 10 frankù a kde byly zamìstnány toliko 4 dívky. Když jsem tam byla, zemøela tu anglická dívka jménem J., prý dcera koláøe v Edgeware-road. Mìla v knize domu dluh a, když pøišel její bratr z Londýna, aby si mrtvé tìlo odvezl k pohøbu, zdráhala se paní dáti svolení k odvezení mrtvoly, dokud nebude dluh zaplacen. Byla z Anglie odvleèena do Španìlska a z domu španìlského prodána nebo vymìnìna do Bordeaux, kde zemøela. Jedna anglická dívka z tìch, které pøišly se mnou, Mary Hansonová, byla prodána do Jižní Ameriky. Øeknu-li prodána, znamená to, že agent, který sbíral dívky, dohodl se v ten smysl, že zaplatí její dluhy a vezme ji s sebou do nového svìta. Svolila, jako dívky vždycky èiní, jsou-li dlouho v jednom domì a nemají-li tu nadìje, že zaplatí své dluhy, nebo ti, kdož je chtìjí dostati jinam, lákají je, že budou s to, spíše si vykoupiti svobodu na novém místì, kam mají jíti. Znáte dívky, které si nìkdy vykoupily svou svobodu? Nikoli, vždy znova se o to pokoušíme, ale nikdy se to nepovede, aè mnohokráte vydìláme dosti penìz, abychom mohly všecko zaplatiti. Ale, jak jsem už øekla, majitelky dovedou použíti všemožných lstí, abychom zùstaly v jejich moci. Nápoje jsou k tomu prostøedek nejmocnìjší a nejsnáze použitelný. ‘Kolik anglických dívek bylo v domì Suchonovì?’ Dvì, ale sešly jsme se èasto s jinými, které byly v jiných domech mìsta, totiž pøi visitì, když jsme chodily k lékaøi do veøejné budovy v rue Graffe v úterý, ve ètvrtek a v sobotu. Mary Hansonová obešla všecky, aby nám dala sbohem, když odcházela do Jižní Ameriky. ‘Nemohla uniknouti pøi visitì?’ Nebyla sama, nesmìly jsme nikdy vycházeti jinak než v prùvodu paní. ‘Jak se stalo, že jste se dostala na svobodu?’ Jistý pán z Toulousy si mì oblíbil, zaplatil za mì všecky dluhy a dal mi peníze na cestu do Londýna; jinak bych tam byla zùstala až do dneška.“ Druhý typický pøíklad je z ponìkud novìjší doby, žatecká soudní zpráva z února 1912: „Pøed nìkolika týdny procházela se podél Labe u Dìèína, pøímo na èeskosaských hranicích, patnáctiletá dívka, sotva vyrostlá z dìtských støevíèkù. Náhle pøidružil se k ní, nic netušící, muž elegantnì obleèený, oslovil dívku a dal jí nìkolik nevinných otázek. Když cizinec se dovìdìl, že dívka je dcera vážených rodièù a má místo v kanceláøi, navrhl jí, aby šla k nìmu do Žatce na místo mnohem lepší. Dívka, velmi potìšena, svolila, a po nìkolika dnech odjela, aby nastoupila nové místo ‘soukromé sekretáøky’. Na žateckém nádraží ji pøijal nový šéf a v drožce si ji dovezl domù. Dostala nejprve elegantní pokoj, a pak k ní pøišla paní domu, aby ji dovedla ke spoleènému obìdu. Hrozné podezøení vzniklo však v patnáctileté dívce, když se náhle ocitla v kruhu nìkolika nalíèených dìvèat. Dítì dostalo se do nevìstince. Všecky jeho zoufalé pokusy uniknout z domu, který mìl hrdé jméno ‘U zlatého oøechu“, byly marné. Byla zajata, nesmìla ani na ulici vstoupiti ani okno otevøíti. Lupiè dívek se svou manželkou nutil dívku pøijímat muže, jinak že dostane výprask. Tak uplynulo v tomto vìzení nìkolik nedìl. Koneènì zmocnilo se jí zoufalství, a v nestøežené chvíli dala se, témìø neobleèena, na útìk. Jen nìkolik kusù obleku rychle ještì sebrala a zabalila je do prostìradla. Dívka dostala se tak na nádraží a bez lístku vskoèila do pøipraveného vlaku. V té chvíli objevila se na peronì majitelka nevìstince, hlasitì køièíc, a když spatøila uprchlici, pøivedla strážníka, obvinila ji z krádeže a dala zatknouti. Nešastnice musela vlak opìt opustiti, byla uvìznìna a po nìkolika dnech obžalována pro krádež. Soudní pøe vynesla na svìtlo strašlivé utrpení patnáctiletého dítìte. Soud ovšem dívku osvobodil, ale proti poèestnému majiteli domu ‘U zlatého oøechu’ Josefu Wegeneckovi a jeho manželce zavedeno bylo vyšetøování pro kuplíøství atd.“ Spoleènost založená na vykoøisování taková individua nemùže odstøelovati.

Nouze a bída bývají vydatnými pomocnicemi kuplíøù a obchodníkù s lidským masem. Fuchs uvádí také tuto zprávu z carského Ruska z roku 1902, tedy z poèátku našeho století: „Trpívá-li ruský sedlák èasto hladem, bývá na tom Tatar ještì hùøe. V zapadlých vesnicích tatarských v tetjušském kraji bylo nedávno osm mladých dívek prodáno rodièi moderním otrokáøùm, kteøí pøišli z Kavkazu, aby využili tímto zpùsobem zoufalé situace chudákù. Jak píše ‘Pøivolžský kraj’, kolísaly ceny zaplacené za jednu dívku mezi 100 až 150 rubly. Dùvodem nelidského jednání vlastních rodièù byla vyhlídka na jistou smrt hladem. Rodiny byly veliké, zásoby u konce a pomoc nikde. Tedy odhodlali se obìtovati dcery, aby zachránili ostatní èleny rodiny a sami sebe. Nejdøíve byl prodán nábytek a koneènì došlo na dcery. Není to také pøípad nikterak ojedinìlý: ruští sedláci z okolí Astrachanu táhli prostì se svými ženami do mìsta a tu proti jejich vùli je pronajali do nevìstincù, davše si za každou ženu zaplatiti 25 rublù.“ Vznešená kokota – žena, která je kratší nebo delší dobu vydržována bohatým zpùsobem jedním nebo nìkolika muži, pokud náleží do kategorie prostitutek, se v m욝áckém vìku stala v minulém století velmi èastým jevem. Co si døíve, napø. v dobì vladaøského absolutismu, mohli dovolit jen panovníci, vysoká šlechta a bohatí finanèníci v nevelkém poètu, usnadnila akumulace kapitálu èetným zazobancùm. Vznešená kokota udává tón v módì, je charakteristickým znakem velkomìstského života, dominuje v luxusních lázních a støediscích velkého svìta. Nebo spíš tomu tak bylo – v našich dnech pøestává být ohniskem obecného zájmu, je sesazena z galantního trùnu. Nikoli však z mravních dùvodù, ale protože zevšednìla a má znaènou konkurenci v ženách z majetných tøíd. Byla zatlaèena do pozadí, protože èetné „neprofesionálky“ pomalu pøijaly její zpùsob života. Vyšly z pøítmí a zátiší domácností, oddaly se výstøednímu luxusu a staly se stejnými svìtaèkami jako vznešené kokoty pøed padesáti lety. Kokota pozbyla své zvláštní nápadnosti a pikantnosti. Zola o své Nanì napsal: „Nana stala se nyní ‘vznešenou dámou’; hlouposti a prasáctva mužského svìta byly teï jejím vezdejším chlebem; byla markýzou chodníku. Rázem a definitivnì vyšvihla se na výši proslulostí galantního života a záøila v plném lesku bláznovství penìz a zkažené odvahy krásy. Dominovala ihned mezi nejdražšími. Její podobizny byly za skly výkladních skøíní, s jejím jménem bylo se možno setkati ve všech èasopisech. Jela-li ve svém koèáøe po bulváru, otáèel se dav a vyslovoval její jméno s rozèilením lidu, který pozdravuje svou panovnici, kdežto ona, vesele se usmívajíc, spoèívala na poduškách koèáru jako nadechnuta, obleèená do nejvzdušnìjších toalet, tváø s modrýma oèima a èervenì zbarvenými rty orámovanou proudem plavých kadeøí. Mìla vláènost hada, ve svém oblékání takový chytrý a pøece zároveò bezdìèný zpùsob, aby byla co nejvíce neobleèena, vybranou eleganci, vznešenost èistokrevné koèky, aristokratiènost neøesti. Tak sestoupila na paøížské dláždìní jako všemohoucí panovnice. Udávala tón, velké dámy ji napodobily.“ V „Deníku ztracené“, z nìhož jsme už citovali, je pomìr kokoty k jejímu ctiteli charakterizován takto: „V minulých týdnech dìlala jsem skvìlé obchody. Mìla jsem Anglièana, který bydlil v hotelu Bristol, byl do mne docela zbláznìn a šel-li se mnou, vyhazoval peníze plnýma rukama; jednou platil ètyøi sta marek za sekt v tanèírnì, z èehož jsem dostala od vrchního èíšníka deset procent. Kupoval mi všecko šmahem, u Wertheima vzali jsme jednou odpoledne zboží za dvanáct set marek, samé pøedmìty toaletní, které jsem z èásti ani potøebovati nemohla a ihned

opìt zašantroèila. Každého veèera jsem dostala dvì papírové stovky, poslala jsem z nich dvì Ozdorfovi na pøeplavbu. Byla bych mu ráda poslala více, ale bála jsem se, že by mi pak ty peníze propil a pøece nepøišel. Tak to staèí právì na mezipalubí. Jinak nic mi nezáleží na penìzích, protékají mi jen tak prsty, ke spoøení se asi už nedostanu.“ To je právì pomìr nevìstky, pro kterou je „láska“ skuteènì jen pouhé výnosné zboží – alespoò jde-li o bohatého ctitele. Láska, která v našem vìku zùstává zbožím témìø za všech okolností, je nicménì pøece ještì nìco zcela jiného, bìží-li o vzájemnou náklonnost, a jsou už „platební podmínky“ jakékoliv. Musíme mít na pamìti jednak definici prostituce, jak jsme ji uvedli v prvním svazku tohoto díla a jednak i to, co jsme øekli o povaze lásky jako zboží. Dnes stále více mizí zevní rozdíly mezi kokotou a ženou, která se neprodává, volnìjší mravy mají na všechny spoleèenské vrstvy vìtší vliv než kdykoli døíve. Postupující demokratizace života a emancipace žen, mizící úcta k oficiálním a konvenèním formám života, zvýšený smysl pro „právo na lásku“ a jiné jevy více nebo ménì revoluèní povahy a pro budoucnost pohlavních stykù velmi dùležité, stírají zevní rozdíly mezi „poèestnou“ a „nepoèestnou“ ženou, mezi ženou svobodnì milující a ženou „svobodnì“ se prodávající: je to dosud mlhavá a pøíliš mladá pøedzvìst, ale pøece jen pøedzvìst zániku prostituce jako spoleèenské instituce, který je však ještì velmi vzdálen. Vedle skuteèných kokot se množí èetné milující ženy, které buï z hospodáøské nebo sociální nutnosti, èi z uvìdomìlé vzpoury proti konvencím manželského života, žijí v milostných pomìrech, jejichž pravou povahu nelze posuzovat podle toho, je-li jejich forma podezøelá moralistùm, protože jí chybí sankce zákona, pøedsudkù a m욝ácké pøetváøky. Zde také „svìt“ nejsnáze ukøivdí snad právì nejèistší moderní lásce, a zde dovedou i odvážní lidé zøídka správnì vidìt, nebo stále ještì žijeme v dobì, kdy publikum, vychované houfy bezuzdných žurnalistù, hází rádo blátem po svobodných milostných stycích, plných opravdovosti a nìkdy i duchovní krásy, a zároveò se nejochotnìji klaní kokotám ukrytým za konvenèním štítem legální manželské instituce. Pøesto se však blížíme k dobì, kdy nebude pohlavní pomìr posuzován podle své vnìjší formy, ale podle svého duchovního a citového obsahu. Pohlavní choroby. Pøed rokem 1900 zjistil Blaschko22, že ze 487 syfilitických mužù si svou nemoc ulovilo: 395 (81,1 %) u øemeslných zapsaných i tajných prostitutek, 23 (4,7 %) u èíšnic, 28 (4,9 %) u svých milenek, 45 (9,2 %) u pøíležitostných známostí, dívek z obchodù a dìlnic. Podle tìchto i mnohých jiných statistických údajù nelze pochybovat, že veøejná i tajná prostituce byla a zøejmì stále je hlavním zdrojem pohlavní nákazy. Pøedevším pohlavní styky mužù s prostitucí pøed sòatkem a po sòatku vedou k pomìrùm, které charakterizuje jiná Blaschkova statistika takto: Ze 66 syfilitických manželek bylo 64 nakaženo svými muži, ale opaènì ze 106 manželù si jich jen 7 ulovilo svou nemoc u svých žen, ostatních 99 v mimomanželském pohlavním styku. Velmi pouèná je napø. také Loebova statistika z Mannheimu (1904) také staršího data, ale velmi výmluvná. Podle ní byly udány jako zdroj nákazy: èíšnice a bardáma – 155 krát služka, kuchaøka – 67 krát

krámská – 65 krát domácí m욝anská dcerka – 29 krát šièka, vyšívaèka – 27 krát pokojská – 20 krát tovární dìlnice – 17 krát umìlkynì, zpìvaèka, taneènice – 16 krát vlastní manželka nebo nevìsta – 12 krát švadlena, modistka – 11 krát žehlíøka – 9 krát písaøka – 4 krát vdova – 4 krát venkovská dívka – 3 krát „vydržovaná dívka“ – 3 krát Zde má tedy nejvìtší úlohu hlavní typ tajné prostituce: èíšnice, pak služebná a dívka z obchodu. Tím však není øeèeno, že je veøejná prostituce ménì nebezpeèná: veøejná nevìstka, která nikdy nebyla pohlavnì nemocná, je „pamìtihodnost“, a zapsané prostitutky, zvláštì v mladistvém vìku, pøispívají k šíøení pohlavních nemocí stejnì jako ty tajné nevìstky. Mladistvé prostitutky jsou v tomto smìru mnohem nebezpeènìjší než staré vysloužilé holky, protože bývají více nebo ménì èerstvì nakaženy a pohlavní nemoci jsou u nich ještì v poèáteèních stadiích. Mimochodem zde mùžeme uvést také ten odborný názor, že nejrychleji a nejèastìji onemocní zrzavé dívky, které mají nejjemnìjší ústrojí, kdežto tmavé dívky jsou zpoèátku nákaze nejménì pøístupné; pozdìji však už není podstatný rozdíl mezi plavými, hnìdými a èernými ženami, ale èerné bývají nakaženy èastìji prostì proto, že jsou více žádány. Je-li tedy jisté, že i prostituce je neustále nejhlavnìjším zdrojem pohlavní nákazy, naskýtá se otázka, co proti tomuto zdroji dìlá stát a zda jsou opatøení, která proti nìmu dosud používal, jsou skuteènì užiteèná. Jinými slovy: jaká je úloha dosud obvyklé státní reglementace prostituce v boji proti pohlavním nemocím. Reglementace prostituce, která je provádìna mnoha civilizovanými státy, znamená toto: Policie má seznam, do kterého jsou zapisovány dívky považované za prostitutky. Takt zapsané ženy mají dovolení provozovat prostituèní øemeslo za stálého dozoru policie, který je spojen s rùznými pøíkazy, zákazy a donucovacími opatøeními, hlavnì s nucenou lékaøskou prohlídkou po urèitých intervalech a s nuceným ošetøováním. Zároveò je co nejvíce potlaèována veøejná prostituce nezapsaných. Tuto státní, respektive policejní reglementaci studovalo v nové dobì velmi mnoho odborníkù a lze øíci, že èím podrobnìji se seznamují s pravou povahou této reglementace, tím obecnìji vzniká názor, že je z mravního, právního i zdravotního hlediska zcela pochybená. Také v Èeskoslovensku je po zavedení platnosti tzv. abolièního zákona (abolice, obecnì zastavení, prominutí trest. stíhání, v tomto pøípadì konkrétnì zrušení policejního dozoru nad prostitucí) pod povrchem veden houževnatý zápas mezi pøívrženci policejní reglementace a zkušenými domácími odborníky, kteøí znají neúèinnost policejního dohledu v této sféøe. Jde však pouze o jednu oblast velkého boje sociální osvícenosti se sociální reakcí. Etické a lidumilné zøetele abolicionistù tj. pøívržencù odstranìní policejní reglementace prostituce, jsou naprosto správné. Ale nemohly by být rozhodující, kdyby

reglementace alespoò trochu pøispívala k potlaèování pohlavních nemocí a zmírnìní prostituce. Opak je však pravdou. Nucené zapisování dívek dopadených pøi nelegálním pohlavním prostituèním styku, které pøišlo z Francie, je èasto zcela nezákonné povahy a pøímo podporuje „umìlý chov“ prostitutek, protože i mnoho dívek, které k trvalé prostituci nemají sklon, dìlá skuteèné nevìstky. „Výbor patnácti“, komise pro studium newyorské prostituce, prohlásil ve své zprávì z roku 1902: „Muži politického rozumu jsou toho názoru, že každý zásah do svobody individua je sám o sobì zlo a že jej možno jen tehdy ospravedlniti, máli dobro z nìho plynoucí skuteènì velikou hodnotu. Systém, který umožòuje policii, aby zadržela nìkterého obèana a podrobila ho urážlivé prohlídce jen za tím úèelem, aby u nìho zjistila pøípadné onemocnìní, a pak ho uvìznila pøi podezøení, že by mohl míti nemravný styk, kdyby byl propuštìn, nemùže býti rozhodnì oznaèen za sluèitelný se zásadami osobní svobody.“ Francouzští i nìmeètí odborníci ostatnì dokázali, že jen nepatrná èást prostituce je a mùže být postižena reglementací, a to právì èást ménì nebezpeèná a starší, ale právì zaèáteènice, z hlediska nebezpeèné nákazy stojící v popøedí, stejnì jako armáda tajných a polovièních nevìstek, pøíležitostné prostitutky a podsvìtí jsou mimo reglementaci, protože ani z finanèních dùvodù nad nimi nelze provozovat dozor. Podle Blaschka byla v Berlínì vùbec jen pìtina zadržených prostitutek podrobena reglementaci, ale ostatní ètyøi pìtiny byly jen varovány a propouštìny. Nicménì i z té jedné pìtiny zùstávaly èetné nevìstky bez kontroly, protože dovedly unikat trvalému dozoru. Ze 4 000 žen podrobených v letech 1888 až 1901 reglementaci ve skuteènosti lékaøské prohlídce unikalo více než 50 procent. Je také jisté, že reglementovaná prostituce bývá ze zdravotního hlediska nebezpeènìjší než volná prostituce. Holka, která je pod kontrolou, má neustálý strach pøed nuceným pobytem v policejní nemocnici, a proto co nejdéle zatajuje své onemocnìní nebo se snaží všemi prostøedky vyhnout lékaøské prohlídce, ale volná nevìstka má spíše zájem na tom, aby byla co nejdøíve zdravá a vìtšinou jde k lékaøi dobrovolnì. „Nemocnice loucinská, vyhrazená pohlavnì nemocným ženám, je vždycky plná, ponìvadž sem pøicházejí a mohou odtud odcházeti volnì. Saint-Lazare (policejní nemocnice) není nikdy úplnì obsazená, ponìvadž ženy jsou sem pøivádìny násilím,“ napsal o Paøíži dr. Lutaud, lékaø v Saint-Lazare. Dlouhá kapitola by se dala také napsat o policejní lékaøské prohlídce. Pøed válkou vyšly zdrcující zprávy o praktikách policejních paøížských lékaøù. Odborníci zjistili, že i tam, kde je trochu dobré vùle, je prohlídka policejních a vìzeòských lékaøù zcela nedostateèná, protože k ní není ani dost sil, ani dost èasu. Je napø. dokázáno, že každá tøetí nevìstka má kapavku, ale v Berlínì bylo policejními lékaøi napø. v roce 1889 konstatováno onemocnìní kapavkou teprve u dvousté prohlídky, v roce 1884 dokonce teprve u osmisté sedmdesáté tøetí! Velmi mnoho nemocných prostitutek, které je nucenì lékaøsky ošetøováno, je vráceno bez léèení ke svému øemeslu a tak dále rozšiøují svou nemoc. Není ani myslitelné, že by v kapitalistickém zøízení mohla fungovat instituce tohoto druhu s vìcnou i mravní opravdovostí. Byla-li v nejlepší dobì m욝áckého panství prolezlá lehkomyslností, povrchností, protizákonnými rejdy a korupcí, mùže být dnes pouze jednou z nejohyzdnìjších forem tøídního násilí. Z tìchto dùvodù, kterých jsme se na tomto místì mohli jen letmo dotknout, je zøejmé, že zrušení policejní reglementace prostituce mùže mít spíše pøíznivý než

nepøíznivý vliv na rozmach venerických chorob. To už dokázaly pomìry napø. v Anglii a Norsku. V Kristianii (Kristiania, starší název pro Oslo, hlav. mìsto Norska) napø. ubyla syfilida po zrušení reglementace v roce 1888, a to proto, že se zvìtšil poèet dívek, které se nechaly lékaøsky ošetøit, když døíve svou chorobu ze strachu pøed mravnostní policií tajily a také proto, že se mnozí mladí lidé zaèali vyhýbat pohlavnímu styku s nevìstkami ze strachu pøed nákazou, když jej døíve, za vlády policejní kontroly, považovali za bezpeèný. Podobnì tomu bylo i jinde. I mimoparlamentní komise, dosazená ke studiu prostituce ve Francii, prohlásila reglementaci prostitutek za zavrženíhodnou. Policie a prostituce. Policie také uvádí jako pádný dùvod pro reglementaci prostituce styky nevìstek se zloèinci. I u nás jsme pøed nìkolika lety èetli v jedné revui projev policejního úøedníka, který vzpomínal na zlaté rakouské èasy, kdy bordeláøi-fízlové konali i s nevìstkami špiclovskou službu, za kterou byli pøimìøenì chránìni. Ale prostitutka je do zloèineckého svìta zatahována jen vnìjšími pomìry a pøedevším tam, kde je regelementací vyvržena z ostatní lidské spoleènosti. Po této stránce byl pomìr policie k prostituci vždy a všude dvojsmyslný. Policie vystupuje jako ztìlesnìní státní moci, která má jednak chránit „mravní poøádek“ vrcholící v monogamii, a kromì toho se mateøsky starat o prostituci, jež se myšlence monogamie prostì vysmívá. Protože však logika skuteènosti, že prostituce je nezbytný rub monogamického manželství, je stále pøíliš silná, mìly všechny neupøímné pokusy mocenského aparátu odstranit ze svìta „nutné zlo“ a jeho pøíživníky pouhými zákazy vždy jen komickou pøíchu. Vidìli jsme, proè musela novìjší spoleènost na rozdíl od antické nebo renesanèní zapadnout ve svém pomìru k prostituci do nejhlubších rozporù. Proto má také vìtšina úøedních opatøení proti prostituci brutální èi rozporuplnou formu, a proto také policie a její jednotlivé orgány tak èasto zneužívají své moci nad nevìstkami. Od konce 18. století byla vùdèí myšlenkou všech úøedních zákrokù proti prostituci ochrana jejích mužských uživatelù pøed zdravotním nebezpeèím: tento smysl mìla mít registrace holek, kontrola, pravidelná policejnì-lékaøská prohlídka, kasernace (uzavírání) v bordelech a urèitých ulicích a ètvrtích, zákaz procházet se po jistých ulicích, razie atd. Tìmito zákroky však bylo sociální postavení nevìstky co nejvíce sníženo. Nucená policejnì-lékaøská prohlídka ženy je zaèátek jejího zaøazení do kontrolované armády nevìstek, dìvèe se bez jakéhokoliv soudního rozsudku stává pouhou vìcí, která je vydána napospas každému uniformovanému hulvátovi. Zola (viz výše) to v „Nanì“ vylíèil tìmito plastickými vìtami, líèícími pomìry v Paøíži v poslední ètvrtinì 19. stol.: „Satinka nahánìla také Nanì bezmeznou hrùzu pøed policií, znala nekoneèný poèet historek o tomto pøedmìtu. Døíve spávala s jedním strážníkem mravnostní policie, aby mìla z této strany pokoj. Dvakráte ji zachránil, že nebyla zadržena. Teï žila v ustavièném strachu, nebo, bude-li ještì jednou dopadena, je ztracena. Aby dostali odmìnu, sbírají strážníci co nejvíce žen. Køièí-li ubožaèky, jsou zpolíèkovány, strážníci vìdí, že policie je podporuje a odmìòuje, i když v davu namátkou seberou tøeba nìjakou ženu slušnou. V letní dobì obsadí jich dvanáct nebo patnáct bulváry a pochytají za veèer až tøicet dìvèat. Nicménì znala Satinka už pøesnì ty vìci, jakmile zahlédla jen špièku nosu strážníkova, zmizela v davu. Vládl takový strach ze zákona, taková hrùza z policejní prefektury, že nejedna tato dívka zùstala státi pøed kavárenskými dveømi jako ochro-

mena. Ještì více bála se Satinka udavaèství. Její obchodník s paštikami byl dosti sprostý, že, když ho nechala, vyhrožoval jí, že ji udá. Ba, jsou muži, kteøí touto hrozbou pøinucují své dívky, aby je vydržovaly. Pak ženy, které z pouhé závisti jsou hned ochotny udati každou, která má hezkou tváø. Nana naslouchala tìmto vìcem s rostoucí hrùzou. Tøásla se vždycky pøed zákonem, pøed touto neznámou vìcí, mstou mužù, která ji mohla znièiti, aniž nìkdo na svìtì mohl ji ochrániti. SaintLazare tanul jí na mysli jako jáma, jako temná díra, do které jsou ženy za živa házeny, když jim byly napøed vlasy ustøihnuty. Øíkala si ovšem, že by mohla jen upustiti od Fontana, aby našla ochránce; marnì øíkala jí Satinka, že strážníci mravnostní policie nosí u sebe seznam žen s pøíslušnými fotografiemi a tìchto žen, že se nesmìjí dotknouti. Tøásla se pøes to pøed policií; vidìla se ustaviènì, jak jest za vlasy odvlékána, aby den poté šla k výslechu a prohlídce. Zvláštì tato prohlídka nahánìla jí strašlivý strach – jí, která stokrát odhodila svou košili do vzduchu. Jednoho záøíjového veèera, když procházela se se Satinkou po bulváru Poissoniére, poèala Satinka náhle utíkati, volajíc na ni: – ‘Strážníci! Strážníci! Uteè!’ Bláznivý útìk povstal v davu; suknì poletovaly, nejedna byla roztržena. Rány a pokøik. Jedna žena klesla k zemi. Dav pøihlížel se surovým smíchem, jak policejní strážníci zatahovali kruh. Zatím Satinka Nanì zmizela. Chvìla se po celém tìle a vydávala se v nebezpeèí, že bude zatèena. Tu pøiblížil se k ní muž, vzal ji pod paží a odvádìl ji pøed oèima zuøících policistù. Byl to Prulliére, který ji poznal uprostøed štvanice. Aniž øekl slova, zahnul s ní do ulice Rougemont, která v tu dobu byla zcela opuštìna...“ Jiný spisovatel, Christian Krogh (1852-1925, norský malíø, autor jediného románu, z nìhož je násl. úryvek), napsal „Albertinu“, aby ukázal, jak je z ženy, která mìla dosud jen milostné pomìry, násilnì udìlána skuteèná veøejná holka. Závìr jeho novely nám pøedvádí právì policejní znásilnìní ženy, závìr dramatu. Je to pouèný výkøik proti nebezpeèí, které vìzí v policejní reglementaci prostituce. Z ALBERTINY Druhého dne pršelo. Albertina sedìla v pokoji a kouøila cigaretu. Náhle vyskoèila polekanì – bylo na dveøe dvakráte zaklepáno silnì – otevøela – strážník! „Ach, to jste vy – to jste vy, kterou hledám,“ øekl dost pøívìtivì. „Mì? Co chcete ode mne?“ „Obsílka!“ Podal jí modrý lístek. „Obeslána, já! To pøestává všecko.“ Byla bledá jako mrtvola, stahovala však oboèí hnìvem. Strážník šel – všecky mladé tváøe se ukázaly mezi dveømi – pak zmizely. Pospíšila si zavøíti dveøe, pak zastrèila závoru a èetla pod policejním razítkem: »Policejní úøad kristianský, dne 30. srpna 1880. Tímto jste obeslána policejním úøadem v Kristianii, abyste se ve støedu 31. srpna 1880 o 10. hodinì dopolední dostavila do hlavní kanceláøe v Müllerovì ulici k policejnímu inspektoru. E. Winther. NB. Tuto obsílku vezmìte s sebou.« Bylo pøíští ráno. Albertina pøišla pøed policejní budovu. Nikdo ji nevidìl. Dole u schodù se zastavila, jako by se rozpomínala nebo na nìkoho èekala; pak se odhodlanì obrátila a vystupovala nedbale po širokém schodišti žulovém pod klenutým obloukem. Mrazilo ji. „Mám mluviti s policejním inspektorem Winthrem,“ øekla strážníkovi u dveøí. „Prosím,“ dìl strážník a ukázal do dlouhé temné chodby.

Koneènì byla uvedena a vidìla Winthrovo èerné, krátce ostøíhané temeno na protokolem za žlutým stolem. Winther pohlédl na ni letmo ze strany a chodil s rukama v kapsách po místnosti... „Albertino Kristiansenová,“ øekl, „z èeho žijete vlastnì – bydlíte u rodièù, to se ví. – No, jen tu a tam, podle toho, co slyším. – Poslyšte, Albertino Kristiansenová, jste – jste na nebezpeèné šikmé ploše. – Mám tu nìkolik oznámení, neøeknu od koho, je to od jedné vaší pøítelkynì – jsou to špatné pøítelkynì, které máte. – Stýkala jste se døíve èasto s Jossou Evensonovou a nyní jste opìt zaèala, øíkají – je tu, jak jsem øekl, nìkolik stížností. – Tady je jedna od jedné nejlepší rodiny v mìstì. Mladý syn rodiny byl po nìkolik nocí venku s vámi. Nezbude nic jiného, než dáti vás prohlédnouti lékaøem. – Nu, proè neodpovídáte: Každá pøece prosí, abychom jí to tentokráte ještì odpustili, a slibuje, že se polepší – mohl bych to uvážiti. – Mladá dívka, která nežije slušnì, pøivádí do strašlivé bídy sebe i svou rodinu. Proè neodpovídáte? – Smìjete se? Hned dostanete nìco k smíchu. Myslím, že bude nejlépe, když pùjdete k lékaøi. – Co tomu øíkáte?“ Byla bledá a usmívala se. Slyšela sice, že mluvil o lékaøi, ale – cožpak chce se stavìti, jako by jí byl døíve nikdy nevidìl – on? Bylo jí, jako by ho vidìla státi pøed umyvadlem. Hryzl si ret. „Chtìl jsem vás propustiti tìmito dveømi,“ ukázal na dveøe vlevo, „to by vás nikdo nevidìl.“ Hlasitì se zasmála. „Zbláznil ses, Emile?“ Odešel a otevøel prudce dveøe: „Frederiksene!“ Strážník vesel. „Doveïte ji k lékaøi!“ Albertina se smála. „Poslyš, Emile, zapomnìl jsi u mne noèní košili a pár støevícù – nechceš si pro nì pøijíti?“ „Dejte si pozor,“ øekl chladnì, „budete-li tu ještì takto mluviti, povede se vám ještì hùøe.“ „Donucovací pracovna snad,“ øekla a smála se. Winther pokynul strážníkovi, který uchopil ji pevnì za rameno a vyvedl ji. Náhle poèala chápati. K doktorovi! „Ne – ne – ne – ne,“ šeptala strážníkovi, „chci býti slušná, nikdy už nepùjdu ven, ó puste mì! Nechte mì ještì jednou promluvit s inspektorem!“ „Pojïte,“ pravil. Vonìlo pižmo v pokoji, do kterého ji dovedl, a hedvábí tu šustìlo a naškrobené spodnièky, vlevo byly dvíøka, z nichž vyšla jedna ve velikém klobouku, zapínajíc si rukavièky, a ona na ni pohlédla, zmìøila si ji od hlavy až k patì a trochu se usmála. Hu! a odtáhla se ode všech tìch nalíèených oèí a pøitiskla se k strážníkovi. „Pojïte,“ øekl. Všecky na ni hledìly a usmívaly se. Strážník otevøel dveøe, a ráda, že uniká zvìdavým pohledùm všech tìch nalíèených drzých ženštin, pøekroèila práh a uèinila nìkolik krokù vpøed do jedovatì zeleného pokoje s ošklivým vydøevnìním žlutým a ošklivým døevìným žlutým nábytkem na šedivé podlaze. Náhle se však prudce zastavila.

Dech se jí zatajil a lapala po vzduchu, zatím co kolena bila jedno do druhého. Tam, právì naproti ní, na druhé stranì velikého, ošklivého žlutého stolu, uprostøed pokoje – tam stála – stolice, ta strašlivá stolice, její vìèné strašidlo, její ustavièná bázeò, na kterou však venku mezi drzými zraky veøejných ženštin zase zapomnìla. Tam stála vysoká a ohyzdná, nejménì o metr vyšší než stùl, s vyøíznutým polokruhem v hnìdém vybledlém sedadle potaženém kùží a s nízkým zadkem šikmým, tam stála, ukazujíc svùj pøíšerný profil, a pøed schùdky, které vedly k sedadlu, stál mladý pán, kterého vídala èasto u muziky na Karlu Janovi, s malým èerným vouskem a tmavýma oèima, a èistil si skøipec, èekaje na ni. Krev bila jí ve spáncích. Dìs prochvíval jí celé tìlo. Zápasila o vzduch. Nemožno, nemožno, hanbou se propadne! Nikdy nevystoupí na ten strašlivý, ohavnì žlutý stojan – kdyby tak mohla rovnou se do zemì propadnouti. Velitelským pohybem ukázal tam starší pán, plavý a bezvousý, který stál u žlutého umyvadla mezi okny a osušoval si ruce bílým ruèníkem. Ukázal tam bílou, polovlhkou rukou tak velitelsky, že aè zdánlivì nemohla, pøece šla po šedivé podlaze podle žlutého stolu. Pøed stolicí u schùdkù se zastavila se sklopenými víèky a s oèima pevnì k zemi upøenýma, a mladý pán s èerným vouskem nasadil si opìt skøipec a øekl zcela lhostejnì: „Sednìte si, prosím, tady nahoru.“ Ale nehnul ani svalem v oblièeji a ukázal jen na schùdky. Stála ještì chvíli, pak pochopila celou svou bezmocnost, a opìt sunuly se nohy mechanicky vpøed a vynášely ji po schodech. Když však byla nahoøe na nejvyšším stupni, bleskem se obrátila a, padajíc na sedadlo s koleny pevnì stisknutými, hmátla obìma rukama kolem a srovnala si sukni dole kolem kolen a lýtek a teï sedìla s jednou rukou na každém kolenu, ponìkud vpøed naklonìna, a civìla ze svého povýšeného místa zdivoèile na doktora a asistenta. Ale nikdo na ni nehledìl. Asistent nepodíval se výše než k sedadlu stolice a pouèoval ji klidnì: „Musíš si celá do ní sednout a dozadu se opøíti.“ Rozhlédla se bezmocnì a studený pot vyskoèil jí na spáncích; ale pak se náhle vrhla úplnì do stolice a položila se s dlaní na oèích a s jedním jediným krátkým zavzlyknutím na opìradlo stolice, silnì dolù sklonìné, zatím co bezdìènì, aniž toho vìdìla, stiskla pevnì kolena jedno k druhému jako s vìdomou bázní pøed tím, co se má státi. A jak tu tak ležela, vzad natažena na vysoké židli, s lýtky a nohama visícíma z hrany stolice, témìø bez vìdomí studem, cítila, kterak se jí na každé koleno položila teplá ruka, která chtìla kolena roztáhnouti. Zaala zuby a bojovala s tím, jak jen mohla, ale ty dvì ruce stávaly se pøíliš silnými – tu doktor náhle vyletìl, dupl na podlahu a vzkøikl na asistenta brutálním hlasem: „Ne, nechte toho! A sama roztáhne kolena!“ A obrátil se teï k ní: „Myslíš, dìvko, že jsme tu pro zábavu? Kolena roztáhnout, povídám!“ Asistent ji pustil, ale ona se nehýbala, nýbrž jen zatínala zoufalstvím zuby a tiskla kolena jen tím pevnìji jedno ke druhému a tiskla ruku tak silnì na oèi, že vidìla hvìzdy. „No,“ køièel brutální hlas, nyní tìsnì u ní, dupl opìt na podlahu – „Bude to? Nebo mám -“ A jata dìsem cítila, jak kolena se jí rozestupují zcela mechanicky. Zdálo se jí, že zemøe studem; všecko se s ní toèilo, èerno mìla pøed oèima a myslila, že omdlí. Veliký bože – tak tu tedy skuteènì ležela, ona to byla, ona sama, která tu ležela v této potupné stolici, a ten mladý pán s knírkem a skøipcem, kterého znala

od muziky, stál tu opravdu pøed ní a vyšetøoval ji – nemyslitelno, ale pøece to byla pravda, a ještì neumøela studem – podivuhodné! Mlèky tu ležela chvíli s rukou na oèích a vidìla v mysli sebe samu ležeti v potupné stolici pøed mladým pánem a tváøil se tak odbornì, jako by se nedìlo nic zvláštního. Albertina se zcela uklidnila a poèala mysliti. Nesèetným dívkám bylo se dennì obnažovati pøed mladým mužem – co v tom mohlo býti proò zvláštního? Tady pøece ležely Olina a všecky její pøítelkynì té doby a Jossa a Valerie – všecky, které znala. A nyní také ona. V podstatì nebylo to také tak ohavné, jak si vždy myslila. Byla hloupá – Olina mìla docela pravdu. Nyní byla zcela klidná, strašidlo bylo to nejhorší. Chtìlo se jí zasmáti se všemu tomu strachu, který mìla vždycky pøed tím. „Hotovo,“ øekl asistent, „mùžeš jíti.“ Sestoupila. A teï se stud vrátil, a zrudla jako krev. Ale nikdo toho nepozoroval. Doktor u stolu listoval jen v protokolu, a asistent šel za ní až ke dveøím a zavolal: „Další!“ A ještì než vyšla, mìla svou jemnou barvu olivovou a klidnì si mìøila nyní veøejné ženštiny, které jí døíve tak pøekážely... O pùlnoci táhli Helgesen a Smith a nìkolik jiných mladých pánù, odcházejících z plesù, vzhùru po Horní ulici. Chtìli se ještì podívati do Viky, než pùjdou domù. Vesele hovoøíce vlekli se po bílém snìhu. Nahoøe se zastavili, nebo na rohu Úhelné ulice, na kamenných schùdcích, byly otevøeny dveøe v tupém úhlu, a uprostøed ve svìtle lampy, které padalo na ulici, stála veliká dívka a volala na nì. Silné boky pod krátkou èervenou sukní vlnìnou a pod tím bílé punèochy, silná òadra pod noèní jupkou svìtle èervenou a dlouhé, èerné vlasy v nepoøádku visící po ramenou a krku. „Pojïte ke mnì, mládenci!“ volala hlasitì. „Jeden po druhém – všichni spoleènì! Zadarmo to dostanete! Pojïte!“ „Hrome,“ šeptal Helgesen ostatním, „to je Albertina! Ne, to je protivné. – Pojïte, pùjdeme odtud!“ „Ó, jsem tak rozpustilá, že byste toho nepochopily,“ pravila Albertina dívkám, které udivenì vyšly z domu kolem stojících. Pak se obrátila opìt na mladé pány: „Pojïte ke mnì, mládenci!“ volala opìt. „Pojïte ke mnì! – Jeden po druhém – všichni spoleènì – nic nebudete platit – pojïte!“ Ale nikdo z nich nemìl chuti. Vyhlížela skvìle, jak tu tak stála nahoøe na schodech, uprostøed dveøí ve svìtle lampy, ale nikdo po ní nezatoužil – šli dále. A když mlèky šli dolù, slyšeli Tinu nahoøe, jak žaluje ostatním dìvèatùm: „Ježíši, Ježíši, cožpak mám býti dìvka a pøece nebýti...?“ Pak zahnuli za roh a nemohli už nic slyšeti... Donašeèství. Jak jsme už døíve podotkli, snaží si registrované holky „udìlat dobré oko“ u výkonných orgánù policie. Tak se nevìstka stává jejich spojencem a špehuje své zákazníky. Za habsburského režimu u nás byly bordeláøské koncese propùjèovány výhradnì tajným policejním agentùm, bordelové a registrované nevìstky prokazovaly policii notoricky špiclovské služby a celá veøejná prostituce pøedstavovala korupèní systém. Ve všech zemích byly a jsou policejní orgány více nebo ménì pøístupné úplatkùm ze strany nevìstek i bordeláøù. Nevìstka podplácí penìzi i tìlem. Nejedna poulièní holka má za pasáka strážníka, aby byla chránìna pøed nebezpeèím, které jí hrozí z mravnostní kontroly. O pomìrech v Londýnì bylo napsáno: „Policejní moc nad poulièními holkami je v této chvíli velmi rozvìtvená a rozsáhlá: Neusiluje toliko o to, aby udržovala po-

øádek, zabraòovala neslušnostem a obtìžováním, nýbrž èasto také o to, aby nešastnice falešnì obviòovala. Z úst jednoho vìzeòského knìze, který má jistì mnoho pøíležitosti mluviti s tìmito ženami, více než kdokoliv jiný v øíši, vím, že dívky jsou pøedvádìny, když ‘nemažou’. Nejvyšší i nejnižší holky øekly knìzi, že strážníka nutno podpláceti, nechce-li míti èlovìk nesnáze; tento plat jest uznanou nutností jejich povolání. Podplácení policie jest ustavièná taktika poulièních holek. Jedny platí penìzi, druhé svou osobou – mnohé ubožaèky obìmi vìcmi. Jsou ovšem dobøí policisté, kteøí nevezmou penìz od veøejné holky a nepijí s nimi, ale je jich velice mnoho, kteøí považují tyto vìci za výhodu pøíslušnou k jejich funkci a podle této víry jednají. Policista má nad poulièní holkou despotickou, neomezenou moc... Chce-li se policista pomstíti za nevìru, netøeba mu velikého úsilí, aby poškodil postavení a budoucnost dìvèete, aniž pøi tom èiní nìco pøímo špatného. Staèí, vyslídíli, že smlouvá obchod s nìjakým zákazníkem a, pobádán smyslem pro svou povinnost, mùže objeviti tolik, že zatèená je právem ohrožena.“ V Berlínì bylo v roce 1911 suspendováno šest kriminálních úøedníkù zároveò, protože vyšlo najevo, že jednak mìli s nevìstkami pohlavní styk, jednak jimi byli sponzorováni v podobì darù. Willian Head o alianci bordeláøù s londýnskými policejními orgány napsal: „Každý bordel je vìtší nebo menší zdroj pøíjmù pro policii. Policie je bordeláøùv nejlepší pøítel, øekl mi jeden starý majitel nevìstince docela vážnì, protože o mnoha vìcech mlèí, a naopak je bordeláø nejlepší pøítel policie, protože jí platí. Kolik platíte policii? ptal jsem se. Rok po roce tøi libry šterlinkù, a mùj dùm jest jen malý bordel. Bylo mi však øeèeno, že povìstný dùm v Ostende platí policii roènì pìt set liber šterlinkù, nehledì k volnému vstupu pro strážníky a detektivy, pøejí-li si ho.“ Na jiném místì Head øíká: „Dáma, zkušená v díle záchranném, která mùže býti jistì pokládána za autoritu, øekla mi, že její nejvìtší starostí, chce-li zachrániti nìkterou dívku ze špatného domu ve West Endu, jest, aby policie se nedovìdìla o jejím úmyslu. Stane-li se to, zpozoruje témìø vždy, že bordeláø dostal výstrahu a ubohá dívka byla poslána do jiného domu... Chcete-li zachrániti dívku pøed neøestí, neøíkejte o tom nic policii.“ Mravnostní policie byla a je vždy a všude ochráncem bordeláøských práv a usilovnì se snaží, aby co nejvíce dívek pøidržovala co nejdéle k prostituènímu øemeslu. „Znám chudou ženu,“ napsal jistý spisovatel, „která byvši zapsána v dobì svého poblouznìní, jata byla nakonec odporem ke svému øemeslu a pracovala pak po sedm let poèestnì, jsouc nicménì stále podrobena lékaøským prohlídkám. Domohla se svého škrtnutí až koncem sedmého roku a to jen protekcí, které každá žena míti nemùže.“ V roce 1885 unikla dívka zavedená úskokem do veøejného domu v Salingu (ve Francii) jen tak, že vyskoèila úplnì nahá z okna. V tu chvíli zakroèil policejní komisaø, který ji chtìl do bordelu násilnì vrátit, ale lidé, kteøí se kolem shromáždili, vycenili zuby, a tak zùstala tato žena na svobodì. V roce 1871 v Besançonu (ve vých. Francii) a v roce 1887 v Lonsle-le-Saulnier (také ve vých. Francii), umístila policie dvì opuštìné dívky v bordelu. Takových pøípadù by bylo možné citovat tisíce. Nejsou však nièím podivným a nelogickým v kapitalistické spoleènosti. Jádro prostituèní otázky je však jinde. Znamená-li pokrok, jsou-li policejní ruce odstrèeny od prostituce a stát pøestává prostituci reglementovat, podporovat a odvádìt, mizí-li pod nátlakem veøejného mínìní praktiky, urážející lidskou dùstojnost ženy, prostituce pøesto trvá.

Dokud budou lidé neschopni dobýt si hospodáøskou svobodu a mravní volnost, nebudou vìtšinou moci, ba ani chtít povznést se k vyšší formì lásky, a vše bude podporovat ženinu snahu, aby své tìlo prodávala nebo co nejvýhodnìji zpenìžila.

VIII. NOVODOBÁ

JAPONSKÁ

PROSTITUCE

Víme už, že také v Japonsku byla prostituce dùsledkem postavení ženy v patriarchálním manželství a rodinì. Proslulý zpùsob, jímž byla vymezena, a zánik jejího kdysi upøímného, domorodého zpùsobu pod vlivem západní morální pøetváøky, dìlá však z novodobé japonské prostituce osobitou, pestrou a pouènou kapitolu v dìjinách ženy, které je nutné vìnovat vìtší pozornost. Jak v Japonsku, tak v Èínì byla vždy zdùrazòována estetická stránka prostituce ještì více než v klasickém starovìku a na muslimském Východì. Zejména v Japonsku byla až donedávna plná umìleckých elementù a výchova k hetéøe, tj. k pohlavní esteticky pøetvoøené bytosti, pokud jde o zevnìjšek i zamìstnání, byla pøedevším zde skuteèností. Proto se zde také styk mužù s prostitucí podobal obecnì uznávané životní nutnosti. Už koncem 18. století Kaempfer23 popisuje japonské nevìstince jako nejkrásnìjší domy z celého mìsta, stejnì hojnì navštìvované jako chrámy. Mluví o prostituèní ètvrti v Nagasaki, kde bydlely výhradnì tyto rozkošnice, témìø všeobecnì vynikající krásou. „Dìvèata jsou už v dìtství zakupována za jistý peníz na urèitý poèet let (10 nebo 20) a jsou po sedmi až tøiceti, velká i malá, vydržována v jednom domì podle zámožnosti majitele nevìstince. Všecka mají velmi pohodlné pokojíky a jsou dennì cvièena v tanci, høe na hudební nástroje, psaní dopisù a v jiných zruènostech pro jejich pohlaví vhodných a podporujících smyslnost. Mladší jsou služebnice starších a vycvièenìjších a zároveò jejich žákynì. Pokud se pak stávají obratnìjšími a chováním pøíjemnìjšími a hospodáøi více vynášejí, jsouce hojnì žádány a odvádìny, jsou i povyšovány, mají lepší styky, a stoupá jejich cena, kterou hospodáø sám dostává.“ Jošiwara a estetická stránka japonské prostituce. V døívìjší dobì byla dostaveníèkem tzv. elegantního svìta proslulá tokijská Jošiwara (starší pøepis Jošivara, celkovì je v této kapitole pøevážnì zachován autorùv pøepis japonských výrazù a osob. jmen). Snem všech mladých zámožnìjších mužù bylo, aby byli milováni nejvznešenìjším druhem tìchto veøejných dívek. Každá taková taju mìla nìkolik kamuró, dívek, které vzdìlávala ve všech umìních prostituce, ve 150 pravidlech slušnosti, v kosmetice, elegantní a milostné mimické høe a v umìní okouzlovat muže. Se ètvrtí nevìstincù byli odedávna spojeni hokanové (zpìváci, taneèníci, hudebníci) a géši, gejši, taneènice, které nebyly vždy prostitutkami, ale s životem tìchto žen mìly úzké styky. Celé prostøedí ètvrti veøejných domù èinilo svou barevnou nádherou tak estetický dojem, že nejeden Evropan, uchvácen pro nìj exotickým a pùsobivým prostøedím, vùbec nepostøehl stinné stránky tohoto života. Napø. jistý nìmecký spisovatel24 líèí Jošiwaru tìmito nadšenými obrazy: „Branou, porostlou zelenou rýží, zdobenou hedvábnými vlajkami všech národù – té jemné narážky! – vcházíme na široký bulvár, který je toliko pro pìší. Uprostøed sad kvetoucích vonných keøù, v jejichž vršcích tanèí lampiony všech barev. Uchvacující širá perspektiva se pøed námi otvírá: Po obou stranách záøící krámy a èajovny, podél nichž se plíží tisícihlavý had lidí pestøe obleèených. Do nekoneèna ubíhá pohled dolù po roztomilém záhonu kvìtinovém, jehož støední øetìz rudì žhnoucí

pøerušují bíle svítící oblouky svìtelné. To je pøedsíò ke chrámu lásky. Nikde na svìtì nezøídila si rozmaøilá, lehkovážná bohynì smyslné rozkoše bujnìjšího a dùmyslnìjšího chrámu než zde v Jošiwaøe. Pohled do této skuteènosti postaèí, aby obraz tohoto exoticky krásného svìta nikdy nevymizel z naší vzpomínky. Ale zùstane marná námaha vylíèiti slovy tento nesmírný, oslòující lesk, tøpytné roucho šumné radosti životní. Svìtlo, barva a krása spolèují se tu k podmaòující hymnì. V temnu jsou postranní ulice veliké hlavní tøídy. S rafinovaností divadelního dekoratéra zøekli se každého postranního svìtla, jehož reflexy mohly by rušiti oko. Pohled jest jedinì poután pestrými obrazy záøícími, které tì pozdravují ze zvýšeného pøízemí domù. Tyto obrazy zasazeny jsou do skvìlých rámù. Skvostných, tmavì zlacených døevoøezeb, které vytváøejí ve východoasijských chrámech takový nádherný dojem, je tu použito hlavnì za dekorativní pozadí. Veliká zrcadla uprostøed a postranní kulisy mají úlohu reflektorù rozmaøilé hojnosti svìtelné, která sem proudí ze zakrytých zdrojù. V tomto chvìjivém fluidu svìtelném a barevném sedí nejpùvabnìjší ženy japonské, oddìleny od obecenstva tenkým møížovím z hùlek. Vlasy mají v nádherném úèesu, oblièej podle domácího zvyku silnì nalíèený a napudrovaný a jsou zahaleny nejkrásnìjšími výrobky japonského prùmyslu hedvábnického. Kimona v tmavých, sytých barvách, kolem štíhlé taille obi (pás) pikantního odstínu. Tak obraz pøekvapující krásy øadí se vedle obrazu, reliéf i stafហmìní se dùm od domu. Zde scenerie v pestrém, moderním slohu secesním s dívkami v oblecích s velkými kvìty. Tam japonská garnitura ebenová, tmavé látky nábytkové i kobercové hlubokých barev, od nichž se lichotivì liší mìkký heliotrop kimon. Jinde zase na zlatém pozadí záøícím lesklá èerò oblekù, která jako tmavá lišta úèinnì rámuje bledou tváøku nìžných džóró. Po patnácti, dvaceti, tøiceti sedí na bobku ve svých zlatých klecích, nehybnì, jedna vedle druhé v dlouhé øadì na podlaze, pokryté koberci. Pozornì prohlížejí si ostrá oèka mimojdoucí a šumící proud lidský. Zrcadélko s pudrátkem a líèidlem má stále u sebe; ustaviènì vyprazdòuje malièkou hlavièku dýmky po obligátních tøech tazích do úhelníku tepaného z mosazi. Mlèky sedí krásné pagodky. Zøídka vymìní spolu slovo, ještì øidèeji s vnìjším svìtem. Nic oplzlého neuráží pohled, nic neobtìžuje užaslého cizince, kterého pozdraví èasto usmìvavý pokyn hlavy, pøívìtivé gesto štíhlé ruky. Také však ženská èest není tu špinìna hrubì a ošklivì. S nádechem onoho helénského, antického pojetí lásky a rozkoše setkáváme se tu ve svìtì moderním, který spatøuje ušlechtilost pohlavního pudu nikoli v zaknihované poèestnosti, tedy ve stavovské otázce, nýbrž v osobní vlídnosti, sdružené s krásou. Zde je tento ideál uskuteènìn.“ Líèení nìmeckého autora není ještì u konce: „Podle záøe hojnosti svìtelné tìchto vìènì se mìnících obrazù šine se množství èetné do tisícù, žertujíc a jásajíc ve stínu ulice. Plujeme s proudem, køížem krážem spletí tøíd, ulic a ulièek. Nastala pùlnoc a jásot v davu se vystupòoval v dionýský dithyrambus. Z jasných oken otevøených zaznívají zpìvy doprovázené kytarou. Z èajoven vystupuje ples veselé radosti. Pøicházíme opìt ke svému vozu a vracíme se divokým úprkem noèním Tokiem. V zamyšlení vzpomínáme na zvláštní svìt, jejž jsme spatøili. Kolem nás neproniknutelná tma. Ale nahoøe na oblacích nebes svítí slabý odlesk záøící hojnosti svìtelné z Jošiwary. A tichou nocí proniká sem šum hlasù, spojených v divoký, temný køik bakchantské radosti. To není køik jednotlivcù, to je pudová závra celého národa ve smyslné veselosti, které nikdo nepøekáží.“ Podobnì ve své „Procházce Japonskem“ volá Bernhard Kellermann25: „Óh, Jošiwaro, tys pohádka z krásných dívek, zlata, hudby, kvìtinové vùnì a mìsíèního

svitu, tys Indie a ráj Turkù, a žádná západní fantasie nedovedla by tì vysníti! Tys – celkem vzato – cenou vyznamenaný nevìstinec!“ Tokijští prùvodci cizincù dovedli o Jošiwaøe øíci jen velmi málo. Cizinec se dozvìdìl pouze to, že je urèena zákonem regulované prostituci a leží ve ètvrti Asakusa, severnì od Kwanonina chrámu (Kwanona, v chrámu je její zlatá socha ze 6. stol., bohynì šintoismu, šintó, jap. národní náboženství), že elektrická dráha doveze hosta témìø až ke vchodu a že je to pro cizince jedna z nejpodivuhodnìjších vìcí v mikadovì øíši. Opravdu byla Jošiwara podivuhodná a pouèná vìc: v této ètvrti obehnané møíží a širokými pøíkopy našel èlovìk nejen neoèekávané pùvaby, ale i závažné myšlenky. V Japonsku existoval systém regulované a místnì vymezené prostituce déle než tøi sta let bez znaènìjších zmìn a pøedstavoval pokus zákonodárcù vyrovnat se v dnešních øádech s tzv. nutným zlem. Víme však, že Japonsko naší doby stále více napodobuje a houževnatì dohání západní mravy. Aèkoliv tedy nemùžeme oèekávat, že zde prostituce a její trpìné formy v dohledné dobì zmizí, uvidíme, že se i tady projevuje stále víc podobným zpùsobem jako na Západì, a bývalý na pohled pùvabný vzhled prostituèních japonských ètvrtí se stává pouhou pohádkou ze starých dob. Svým pùvodem dokonce z velmi starých dob. Tokijská Jošiwara, nejproslulejší ze všech japonských míst vyhrazených prostituci, byla totiž správnì organizována už v roce 1617. V jiných japonských mìstech bývá ètvr, která je vyhrazena legální prostituci, nazývána Južowa nebo Kuruwa. Kdysi stávaly nevìstince tu a tam, po dvou nebo po tøech rozesety po mìstì, nìkdy také deset nebo dvacet pohromadì v jedné ètvrti. To byly ulice Kamakura, Kožimaèi a Suruga, kde bydlely krásné ženy ze západního sousedství, z Nary (mìsto a prefektura v Japonsku na ostr. Hojšú) a jižních provincií, jako podobnì ve Francii byly ulice Normanïanek, Provensálek, Bretonek. Bordeláøi a jejich zøízenci tvoøili pøed staletími bohatý a mocný cech. Byl to opravdu vážený cech a na jejich øemesle nebylo nic hanlivého. Zato však spolek kuplíøù byl ve velkém opovržení u svých vrstevníkù. Byli na tom témìø stejnì jako etaové, japonští páriové, kteøí náleželi ke koželužskému øemeslu a teprve po restauraci (restaurací, tj. vrácením vlády císaøi z moci šógunù, je nazýván poèátek období Meidža, poèátek druhé pol. 19. stol, srov. ve II. díle) nabyli sociální rovnosti s ostatními obèany. Tradice japonské prostituce. Už v roce 1600 byl cech bordeláøù velice silný a jeho moc se zachovala, jak uvidíme, do dnešní doby. Avšak právì poèátkem 17. století využili majitelé nevìstincù zmìn, které byly vyvolány v rùzných èástech Tokia zakládáním mnoha ulic, chrámù a palácù, aby si od vlády vyžádali zvláštní místo pro své domy. Doufali, že se pevnì usadí v nìkterém koutì mìsta a nebudou se už muset bát, že jim stálá stìhování zpùsobí nová a nová vydání. Vláda byla k jejich žádostem dlouho neteèná, v roce 1620 však našli bordeláøi svého stateèného vùdce v Jindžemonovi (Žindžemonovi), jehož jméno cech dodnes uctívá. V obratnì sepsané žádosti upozoròoval, že mnohá venkovská mìsta mají už urèité ètvrti vyhrazené tomuto øemeslu a vypoèítával, jaké výhody s tím souvisejí. Upozoròoval, že mìsto se stane mravnìjší, protože s pøispìním policie budou moci bordeláøi provozovat úèinnou kontrolu i nad svými zamìstnanci i nad hosty, a že cechu se povede lépe, bude-li se moci zaøídit podle zálib publika. Ujišoval také, že tato centralizace nevìstincù velmi mnoho pøispìje k návratu dobrých mra-

vù, nebo každé kontrole skuteènì unikalo využívání nedospìlých dívek nesolidními podnikateli, stejnì jako tajná prostituce provozovaná v lázních. Také potulní vojáci s vlastním voleným hejtmanem, kteøí po pøedchozích obèanských válkách udržovali v zemi nejistotu, by mohli být zblízka lépe pozorováni, protože trávili život u nevìstek, terorizovali bordeláøe, kteøí se obávali jejich drzosti, navazovali s dívkami milostné pomìry a odvádìli je od jejich povinností. Jindžemonova myšlenka se zvolna prosazovala, nebo tento muž byl zøejmì vytrvalý. Když pak došlo ke spiknutí proti novému šógunovi, vláda se rozhodla vyhradit prostituci urèitý prostor, protože doufala, že bude moci snáze zabránit nejrùznìjším výtržnostem. V zásadì bylo tedy Jindžemonovi dovoleno, aby se se svými druhy usadil ve zvláštní èásti mìsta, a to za dvou podmínek: 1. Bordeláøi se pod vysokými pokutami zavazují, že se budou starat o to, aby žádná nevìstka neprovozovala své øemeslo v Tokiu volnì. 2. Nutná vydání spojená s tímto dohledem budou hradit oni sami. Tak zbavil cech na svùj úèet vládu útrat spojených s vydržováním mravnostní policie. Podle japonských kronikáøù bylo opravdu tøeba pro tokijské ulice nìco udìlat, protože „noèòátka“ na nich vyvolávala málo povzbuzující scény. Velká vìtšina tìchto žen byla znetvoøena stáøím a nemocemi. Jejich vzhled a zdravotní stav jim už nedovolovaly sloužit v nevìstincích, dokonce ani pouze v kuchyni nebo v hospodáøství. Byly mezi nimi chromé, hluché a nìmé, a vìtšina z nich už mohla kolemjdoucím poskytnout jen velmi málo potìšení. Hlavu mìly zahalenou køiklavými hedvábnými hadry, aby zakryly, že mají vypadané vlasy, rùžovým voskem si natíraly vøedy, které jim rozežíraly nos a rty. Oboèí si barvily naèerno a na promenádì si hrály na mladé dívky, aby pøilákaly chodce. Vláèely za sebou rohožku, kterou prostíraly pod širým nebem, takže byly pøipraveny kdykoliv a komukoliv za pár mincí posloužit. To byly podle slov japonského poety „zvadlé lístky tøešòových kvìtù, které veèerní vítr honil tokijskými ulicemi“. Lázeòská prostituce, na kterou upozoròoval Jindžemon, je už od starovìku známý jev. Pokud jde o Tokio, vysílaly láznì mladé obratné masérky, aby na ulicích a u kostelù lákaly zákazníky. Nebyly asi ani tak slièné, ani tak obratné v milostném umìní jako dìvèata z privilegovaných nevìstincù, ale jejich hosté mohli kdykoliv ve dne nebo v noci pøijít a za nìkolik jenù se svìøit obratnosti tìchto masérek, jinak celkem roztomilých a zdvoøilých. V odlehlých venkovských mìstech dlouho existovaly láznì, které nebyly nic jiného než nevìstince. Skonèili jsme však zatím na zaèátku 16. století, kdy se Tokio stávalo stále krásnìjším a den ze dne se rozšiøovalo (Tokio, døívìjší název Jedo, se stalo sídelním a tehdy vlastnì hlav. mìstem zemì až od 1603 za šógunovské dynastie Tokugawa, na poèátku období Edo, srov. ve II. díle). Venkované sem pøicházeli v houfech, aby se zde usadili. Šógunova (vojenský diktátor, který vládl v Japonsku do období Meidža místo jen formálního panovníka, císaøe, srov. také ve II. díle) pøítomnost a trvalý mír uèinily z mìsta støedisko správy, elegantního umìleckého svìta a vìdeckého hnutí. Byla to renesanèní epocha japonské literatury. Šógun, který si chtìl zajistit vìrnost svých vzdálených lenních pánù, jim uložil za povinnost, aby ho každý rok navštívili a zanechali mu nìkolik rukojmí z vlastní rodiny. Ti pøicházeli v dlouhých prùvodech, závodili mezi sebou v nádheøe, byli doprovázeni mnohými samuraji, bojovníky a sluhy.

Také nevìstince byly pøeplnìné. Bordeláøi z Ósaky a Kjóta, kteøí byli døíve zcela spokojeni, zaèali svým „kolegùm“ v novém hlavním mìstì závidìt a spìchali si zde zøídit alespoò filiálku. Byly to však pravé paláce v nejnovìjším slohu, které pohodlností a nádherou závodily s nejkrásnìjšími stavbami v novém mìstì. Peníze se hrnuly v proudech a moderní Jošiwara by nebyla povstala, kdyby byl šógun znovu nevyrušil bordeláøe z klidu: aniž by se ptal na mínìní jejich cechu, vyzval je, aby do roka opustili svá sídla a pøestìhovali se jinam. Nastalo obecné zdìšení a šestimìsíèní vyjednávání. Nakonec bordeláøi s odstìhováním souhlasili s podmínkou, že dostanou vìtší prostor, že budou mít otevøeno ve dne i v noci a budou jim poskytnuty peníze k uhrazení stìhovacích výloh podle poètu ložnic v každém domì, navíc že budou osvobozeni od povinnosti vydržovat požární stráž. Povinný poèet tìchto stráží byl totiž velmi vysoký, protože japonská mìsta v té dobì byla postavena jen ze døeva a olejového papíru. I Jošiwara nìkolikrát vyhoøela. Kroniky o takových katastrofách vypravovaly prùmìrnì každých deset let, napø. ještì v roce 1896 tu požár znièil více než tøi sta domù. A shodou okolností jeden rozsáhlý požár Jošiwary, jenž si prý vyžádal tøicet tisíc lidských životù, pøišel právì tehdy, když nevìstince mìly z naøízení šóguna opustit své dosavadní místo. Jako by se pøímo sama naskytla požárem uvolnìná plocha, jenom nìkolik set metrù vzdálená od asakuského chrámu. Knìží a hosté této svatynì mìli sice od té doby povìst z mravnostního hlediska jaksi ménì pøísných, pøesto však chrám zùstal jedním z nejnavštìvovanìjších v Japonsku jak pro domácí vìøící, tak i pro turisty, kteøí èasto spojili prohlídku mimoøádné památky s nedalekým rozptýlením, protože okolí bylo plné divadel a hostincù se zdvoøilou a pøíjemnou obsluhou. Ètvr nevìstincù tu dostala jméno podle bažinaté pùdy, na které je vystavìna: jošiwara = rákosová planina. Podle novìjšího výkladu èínských znaèek bylo pozdìji její jméno pøekládáno jako planina nebo moèál štìstí. V moderní dobì se zmìnila ve velkou mìstskou oblast a více než patnáct tisíc lidí, nevìstek, taneènic, sluhù, úøedníkù, obchodníkù atd. žilo mezi jejími pøíkopy. Pøedstavme si ale, jak tomu bývalo kdysi. Host, který si na stanovišti najal rikšu, aby se sem co nejrychleji dostal co nejdøíve, urèitì hoøel netrpìlivostí, kterou dlouhá jízda stupòovala. Vidìl už docela blízko velká møížová vrata, ale cesta podle èínského a japonského zvyku ještì nìkolikrát zahýbala. Koneènì dojel ke vchodu ulice Padesáti èajoven. Tyto èajovny byly proslulé už v 17. století a nepìstovala se v nich žádná tajná prostituce, ta zde tìsnì u bran Jošiwary kvetla zcela veøejnì. Bordeláøská policie tu však udržovala vzorný poøádek. Pøesto je pravda, že v nìkolika èajovnách se povalovala cháska všeho druhu, která dovedla moc dobøe vytloukat peníze z velkého množství lidí pøilákaných pamìtihodnostmi „mìsta rozkoše“. Byly tu hlavnì kuplíøky, gejši bez místa, herci hledající práci a povaleèi nejnižšího druhu. Bøehy kanálu se za soumraku stávaly oblíbeným dostaveníèkem rváèù, tulákù a zlodìjù. U vchodu do této ulice stál staletý smrk, který byl nazýván „smrkem k uvazování koní“. Pouze lékaøi a dvorní páni smìli Jošiwarou jezdit na koních nebo se nechat nosit v nosítkách. Sluhové sousedních èajoven hlídali konì nedaleko „studny cestujících“. V tehdejší dobì se princové a šlechtici ve dvorních službách neostýchali bavit na „planinì štìstí“. Kterýsi šógun je však prý nejen nepovzbuzoval v jejich zábavách, ale dokonce je tajnì nechával hlídat. A tak se stalo módou sestupovat u jedné èajovny, kdy bylo možné si vypùjèit velké, ploché a hrubì pletené širáky z rýžové slámy, které zakrývaly celou hlavu až po bradu.

Ale muž táhnoucí rikšu se už zastavil: návštìvník byl u Velké brány. Rozsah „rákosové planiny“ byl podle úøedního mìøení 18 jiter nebo 1 074 stop od severu k jihu a 716 stop od východu k západu. Místo bylo ohranièeno širokým pøíkopem, který byl v létì zakryt ostøicemi a lotosy. Èervenooké žáby zde kvákaly v noci pøi svitu svìtlušek. Voda pøicházela z kanálu, který vedl po severní stranì. Jeho vnitøní strana byla lemována bambusovými hùlkami, které oplocovaly zahradu. Bylo možné se jím probrodit, ale historie nevypravuje o žádném útìku prostitutky touto cestou. Vstup byl uzavøen monumentální møíží. To byla Velká brána na stranì k mìstu, kdežto do volné pøírody vedla mnohem menší vrata, která nemìla zvláštní jméno. Møíž byla vpravo i vlevo prodloužena a konèila sloupem, který zdobila železná tepaná svítilna v èínském slohu. Nedaleko postávali zvláštní jošiwarští hlídaèi a strážníci, aby byly dodržovány pøedpisy pro tuto zvláštní ètvr, stejnì i obvyklá policejní naøízení. Døíve byla jejich služba pomìrnì složitá, nebo bylo hodnì stavù, které mìly výsady. Jen dajmiové (šlechtici, kteøí byli držitelé pùdy) a samurajové napøíklad sem smìli vcházet opásáni šavlí, tu však museli pøedat sluhovi, než vstoupili do domu, protože se èasto stávalo, že nevìstky takovou šavlí spáchaly sebevraždu. Hlídaèi kontrolovali chodce, zvláštì po zavøení brány, aby eventuálnì zabránili útìku nebo výletu uzavøených žen. Nevìstky smìly Velkou bránou projít pouze na prùkazku podepsanou bordeláøem a jeho hospodyní. Pozdìji bylo jejich povinností jen zabraòovat útìku holek, poskytovat žádaná vysvìtlení a dohlížet na muže s rikšami, kteøí se rádi hádali o zákazníky. Ženám a dìtem bez doprovodu byl neoprávnìný vstup zakázán. Na sloupech bylo nádhernými pozlacenými èínskými písmeny napsáno: „Je to jarní sen, když ulice jsou plny kvìtù; sen jednoho podzimního veèera, když všude na ulicích zaplanou svítilny.“ Japonský básník nebyl obìtí fantazie. Postaèilo, když prodlel letní veèer u Velké brány a rozhlédl se po jošiwarských ulicích oèima japonského umìlce. Všude byly kvìtiny, svítilny a svìtla. Uprostøed ulice vyzaøovaly elektrické koule jas, který byl snad až pøíliš ostrý v této zemi, kde mají obleky a všechny ostatní vìci tak harmonickou barvu... Ale který básník by dovedl vylíèit záøící barevné tóny tìch tisícerých svítilen sváteènì obleèeného mìsta! Nìkteré jsou modré a èervené, jiné mají barvu „protržené mlhy“ nebo „prchající vlny“, jedny jsou ètyøhranné, druhé podlouhlé, jiné mají tvar kvìtin, a na všech je „požehnání“ a znaèka domu. Po ulicích jdou mladé služky se svítilnami v ruce a kolébají se témìø mlèenlivým množstvím v orientálních oblecích. Je to na pohled opravdu nezapomenutelná pohádková nádhera, jako vidìní, které se bìhem každé slavnosti a v každé roèní dobì opakuje s novým leskem. Nejkrásnìjší ulice byla Naka-no-èo, Velká ulice, ve které byly „uvádìcí“ èajovny neboli dostaveníèkové domy. Mìla nejvyšší stavby a nejvíce byla navštìvována mladými muži ze vznešených rodin. V této ulici nebylo zvykem jako jinde, aby se ženy vystavovaly v klecích. Dívky, které tu bydlely, se nazývaly podle tøešòových stromù rostoucích v aleji a èasto opìvovaných básníky zamilovanými do kurtizán. Jiná ulice se jmenovala Jedo-èo a byla vybudována na døívìjším kanálu. Aby jej zaváželi, zasadili tady rùzné druhy stromù, z nichž nìkteré jsou jedovaté: ponìkud delší dotyk jejich kùry vyvolává svìdivou vyrážku jako kopøivy. Jestliže døíve japonský otec zpozoroval, že jeho syn zaèíná – jak jemnì øíkali – „chodit do domù“, pouèoval ho tìmito obraznými slovy: „Pùjdeš-li nìkdy do Jedo-èo, dej pozor, aby

ses nedotkl lakových stromù, nebo ti otráví život.“ Každý mladý muž v Tokiu rozumìl, co tím tatínek myslí. V jedné postranní ulici byly døíve také èajovny kuplíøek, které pod kontrolou bordeláøù vyjednávaly mezi zvláštními hosty a nejkrásnìjšími dìvèaty. Mìly zvláštní pøedpisy a mezi nimi také podmínku, že u sebe nesmìjí pod žádnou záminkou nechat najatou kurtizánu déle než pùl hodiny od odchodu zákazníka. Mezi názvy ulic se vyskytovalo také jméno zakladatele Jindžemona a jméno jedné proslulé kurtizány jako dùkaz, že jsou uctíváni pøedkové. Jméno bohatého døevaøe bylo v názvu jiné ulice zachováno potomkùm z toho dùvodu, že to byl velký hýøil a proslavil se tím, že si sám pro sebe najal na jednu noc celou Jošiwaru. Jiný ulièní název vypravoval o skuteèné lásce sentimentálního studenta a pozdìjšího ministra k jedné nevìstce. Bylo tu nároží zahradníkù a obchodníkù s rybami, jinde nároží, kdy mìly ženy ve zvyku vìšet se kolemjdoucím na ramena; koneènì zde byla také zcela odlehlá ulice žen za deset senù. Pak se pøišlo k budovám pro návštìvníka ménì zajímavým – ke správním úøadùm a sanitní inspekci vedle moderní nemocnice. Podle prvních pøedpisù pøi zakládání Jošiwary smìli bordeláøi stavìt pouze prosté domy bez nápadného luxusu a mìli se vyvarovat hlavnì osvìtlení, které by se zdálo být vtíravé vzhledem k temnotì, která tehdy v tokijských ulicích bìžnì panovala. Nalezneme také pøedpisy o nevìstèinì obleku, podobné nìkdejším evropským pøedpisùm v tom, že prostitutka mìla být jasnì k poznání (srov. ve III. díle). Rozpoznávacím znakem byl zvláštní úèes a pak uzel pásu, který mìla nosit vpøedu a který mìl být malý a pevný. Poèestné ženy naopak nosily pásy velmi široké a uvázané vzadu velkým uzlem. Vìtšina pøedpisù se však pomalu pøestávala dodržovat, protože cech mìl znaènou moc. Z vnitøku domu pronikl luxus navenek a do klecí, v nichž byly vystavovány dívky v oblecích stejnì skvìlých jako roucha božstev. Zvláštì kolem roku 1700 byly prosté stavby z poèáteèní doby promìòovány v jednopatrové a dvoupatrové paláce. I sem pronikal rozkvìt zjemòující se kultury a mìsto rozkoše se stalo dostaveníèkem elegantního svìta. Výstava žen a dennì poøádané veøejné slavnosti oplývaly v Jošiwaøe nádherou. V 18. století byly dva druhy nevìstincù: u jednoho druhu sahaly møíže až k podlaze, u druhého dosahovaly pouze do poloviny tìlesné výšky dívek. Nevìstince nejlepšího druhu mìly ženy tak krásné, mladé a oslnivì obleèené, že už sama jejich povìst hosty lákala. Møíže byly nìkdy pozlacené, èastìji však èervenì nebo žlutì natøené. V novìjší dobì vznikly také nevìstince, kde bylo veškeré vystavování dívek na ulici nebo u dveøí potlaèeno. Na zvláštní zajímavost tìchto svých domù a svých dívek upozoròovali bordeláøi obecenstvo rozesíláním tištìné reklamy a seznamù proslulých krásek. Ještì v roce 1900 nepøijel do Japonska cizinec, který by tøeba hned v celní kanceláøi, nebo pozdìji v hotelu èi jinde neobdržel z rukou velmi dobøe obleèeného sluhy nìkolik takových prospektù, a to i s obrázky. Nejnavštìvovanìjší domy bylo možné poznat i podle toho, že byly ozdobeny vìžièkou, která vysílala oslòující jas elektrického svìtla. Zde také po celou noc prodlévala požární hlídka, aby pøi nejmenším nebezpeèí mohla ihned varovat celou ètvr. Hluboko v odlehlých ulicích Jošiwary však stále existovaly i velmi prosté domy, v nichž byli hosté dokonce okrádáni. Nevìstky využívaly pitek, ke kterým zvaly hosty a teklo hodnì saké (alkoholický nápoj z rýže), aby potom mohly svým ctite-

lùm lépe vyprázdnit kapsy, až usnou. Tokijští obèané se sem však zøídka odvážili, vìdìli dobøe, že nìjaké stížnosti by jim pak beztak nebyly nic platné. Èajovny, hikité-èaja, také sloužívaly prostituci. Býval to noèní lokál, v nìmž jsou navazovány styky a kde se vypije mnohem více saké než èaje. Èajovny stávaly v Jošiwaøe v první ulici za Velkou branou ve stínu staleté lípy. Byly jednopatrové a výèep byl z ulièní strany úplnì uzavøen. Velký poèet plakátù a svítilen, jedny vedle druhých, pokrývaly prùèelí. Oznamovaly jméno hostinského a na obrázcích vychvalovaly kuchyni i obsluhu. Tyto èajovny zastávaly v životì Jošiwary dùležitou úlohu a jejich majitelé mìli mnoho povinností: podle usnesení valné hromady nìkteøí z nich spravovali úèetní knihy a svou pokladnu udržovali v souhlasu s pokladnou nevìstincù, nebo jejich obchod byl spojen s ostatním obchodem celým systémem malých provizí, jiní mìli na starost mìsíèní úètování, nìkteøí kontrolu nad poulièním dozorem a udržování stromù na útraty cechu, veøejných zahrad ve ètvrti, vysazování stromù podle roèní doby a èásteènì i osvìtlování. Další se starali pouze o organizaci slavností a placení poulièních zpìvákù a hercù, kteøí v deštivých dnech, kdy se v Jošiwaøe nic nedìlo, zahánìli nudu líbezným obyvatelkám. Všichni zároveò potichu vykonávali tajnou policejní službu. Museli psát deník, do kterého zanášeli nejen jméno a národnost zákazníka jako ve všech japonských hotelích, ale také dojem, jaký host udìlal a podle možnosti i podrobnìjší údaje. Popis oèí nahrazován podrobnou charakteristikou uší. Hostinští se také museli starat o to, aby u sebe host nemìl zbranì nebo výbušniny. To byly jejich vztahy k hlavní správì, pøièemž mìli i dozor nad mìstskou jošiwarskou policií. Této policie bylo používáno hlavnì ke kontrole zamìstnancù a k ochranì pøed tìmi, kteøí by chtìl cech poškozovat. Když se tu nìkdo chtìl bavit, aniž ukázal peníze, a chodil z èajovny do èajovny bez zaplacení, všechny domy byly pøed ním hned zavøené. Kdyby se nìkterý hostinský opovážil ho tøeba ze soucitu nebo pro reklamu pøijmout, byl by vystaven všeobecnému bojkotu svých kolegù. Nìkdy také otcové rodin požádali cech majitelù èajoven, aby znemožnili pøístup jejich synùm. Chtìl-li nìkterý vážený host odejít, aniž zaplatil, byl zadržen sterými zdvoøilostmi a hostinský si telefonem zjednával nutné informace. Døíve se místo telefonu používal sluha, který se podle vìrného zvíøete z legendy nazýval „posel-kùò“. Ještì na poèátku 19. století se odehrávala vzácná návštìva takto: Bohatý host se zastavil pøed dveømi èajovny. Hostinský mu ihned bìžel vstøíc a pøijal ho s hlubokými poklonami a blahopøáními. Nabídl mu jiné sandály a usadil ho na rohožku vedle hibaši jakési hostitelky. Pøinesli mu zelený èaj nebo saké a zeptali se ho, zda chce poctít svou vzácnou návštìvou urèitý dùm nebo chce-li si družku nejprve vybrat. V novìjší dobì mu bylo pøedloženo nìkolik alb s fotografiemi. Nejkrásnìjší dívky na nich byly zobrazeny v celé nádheøe svého sváteèního obleku, k tomu byla pøipojena zvláštní znaèka jejich tøídy, cena za hodinu i celou noc. Všechny duševní i tìlesné vlastnosti dívky zde byly podrobnì popsány, èasto velice vìrnì a proudem lyrických obrazù. Malé znaménko dokonce naznaèovalo, že dívka není právì pro nemoc nebo pøedchozí objednávku dosažitelná. V oèekávání odpovìdi od nové nebo už známé dívky, host jedl a pil a nìkdy si poruèil taneèníka nebo taneènici, aby se zatím pobavil. V té dobì bìžela služka už co nejrychleji ke krasavici, s níž mìla domluvit dobu schùzky. Kolem vzácného

hosta pobíhaly velice ochotnì mladé dívky, provázely ho do ložnice a pomáhaly mu se svlékáním nebo pokud si host pøál strávit noc v pokoji nevìstky, doprovázela ho jedna z nich se svítilnou oznaèenou znaèkou hostinského až do nevìstèiny komnaty. Na prahu dveøí svítilnu nesfoukla, ale použila zhasínadlo, které držela v levé ruce, v ruce zdvoøilosti a slušnosti. Sfouknutí by se pokládalo za drzost a pøání nezdaru. Pakliže host znal japonské zvyklosti, dal jí šadai, spropitné, zabalené do papíru potištìného nìžnými kvìty a japonskými verši. Dobøe vychovaní lidé mìli takové obaly stále u sebe. Vzorné služky pøispívaly k dobré povìsti moderních èajoven a pán na nì dával dobrý pozor. Kdyby byla nìkterá nezdvoøilá nebo neskromná nebo se dokonce pokusila spáchat nìjaký podvod, byla by ihned poznána podle znaèky na své svítilnì a udána hostinskému, který by ji propustil a vylouèil z cechu. Pøál-li si host zùstat v èajovnì a zde si odbýt své dostaveníèko, pøišla žádaná kráska s velkým prùvodem. Pomalu kráèela ve svém nejkrásnìjším šatì hlavní noèní tøídou, pøed ní šel nosiè svítilny, za ní dvì pážata a s ní její novicka a sluhové, z nichž jeden nesl sluneèník a druhý podušku s jejími vyšitými iniciálami a její svítilny, jež byly èasto umìleckým dárkem proslulého malíøe, jejího pøítele. Pokud bylo špatné poèasí, mìla na nohou vysoké špalíèky nebo se nechala nést sluhou, který sepjal ruce na zádech, otevøenými dlanìmi vzhùru, dáma do každé ruky vložila jedno koleno a tìlem se opøela o jeho ramena. Mohla tedy volnì používat obì ruce, aby si držela šaty a chránila úèes. Tak vítìznì vcházela oiran do domu, do nìhož byla objednána. Prùvodce Jošiwarou z roku 1896 napoèítal 4000 nevìstek, 159 nevìstincù a 400 èajoven. V roce 1900 tu bylo 177 nevìstincù a 101 èajoven, celkem zde bydlelo více než 15 000 lidí: úøedníkù obou pohlaví, služek a sluhù, obchodníkù, gejš a nevìstek. Obchody kuplíøù a bordeláøù. Japonský výraz pro bordeláøe je kicuva. Vlastnictví nevìstince bývalo èasto dìdièné, nebo zaøízení této živnosti vyžadovalo znaèný kapitál. Šaty, zástìny, svítilny a obrazy mívaly velkou umìleckou hodnotu a také dlouhodobé smlouvy s nevìstkami ztìžovaly prodej a odstup. V mnoha domech bylo hodnì zøízencù, nìkdy tøicet i ètyøicet. Pøedevším to byli dveøníci a stráže u oken. V hodinách vystavování lákali chodce blahopøáním a oznamovali jim nejnovìjší ceny. Pak tu byli ponocní, kteøí se procházeli po verandách a oznamovali hodiny tak, že bili dvìma døevìnými poleny, jedním o druhé. Potom už zmínìná požární stráž, sluhové v koupelnì a èetní „poštovní konì“, o nichž už tu také byla øeè.. Aè nemìli od svého pána velký plat, vydìlávali si tito lidé pomìrnì dost díky malému spropitnému, onomu vìènému malému spropitnému, které je tak známé na celém Východì. Dveøník napøíklad dostával urèité peníze za každých sto sandálù, které hosté pøedali šatnáøce, støežící práh, nebo ve všech japonských bytech je zvykem zanechávat poulièní obuv u dveøí a oblékat domácí sandály nebo vcházet naboso, aby nebyly zašpinìny nebo zaprášeny èisté rohože, na které lidé usedají nebo poklekají. Sluha v prvním poschodí dostával svou odmìnu podle poètu prodaných lahví saké nebo krabièek s cigaretami, služka mìla procenta z ovoce, jiná z noèních oblekù atd. Mladé i staré služky se snažily také prokazovat èetné služby a dìlily se pak o èástku obdrženou „na kouøení“. Jedna se napøíklad starala o svítilny, druhá o hedvábné polštáøe, jiná o teplou vodu. Nejváženìjší a nejnezbytnìjší mužský zøízenec byl však vrchní kontrolor úèetních knih domu a jeho obyvatel. Každý dùm mìl takového písaøe, který vždy ráno

zanášel do knih sluhy a nevìstky. Na svém sorobanu (pultíku s poèítadlem), který používal zároveò ke psaní, v nìkolika minutách zkontroloval nejsložitìjší úèty, zatímco jeho prsty pobíhaly po øadách kulièek rùzného významu a rùzné hodnoty. Kontrolní úøedník pøišel odpoledne na nìkolik hodin, aby jednotlivé knížky srovnal s knihou vlastníka a zkoumal souhlas této knihy s knihou hlavní jošiwarské správy. Jeho úèty byly opìt prohlíženy každý mìsíc úøedníkem ústøední kanceláøe. Úèetnictví bylo opravdu v Jošiwaøe jednou z nejdùležitìjších vìcí; vždy šlo o výdìlek každého podúøedníka, o pøíjem vyšších zøízencù, o aktiva nebo pasiva bankéøe, jehož místo zaujímal také bordeláø, o podíl na daních aj. Nejvìtší zájem na vìci mìla sama prostitutka, která svùj výdìlek poèítala po monech, shromažïovala seny, aby mohla zrušit svou kupní smlouvu, platit denní vydání a uložit trochu penìz i pro své malé rozmary (døíve platilo, že 10 monù = 1 rin, 10 rinù = 1 sen, 100 senù = 1 jen). Všechny knihy byly tedy vedeny dvojmo. Jeden exempláø dostával každý veèer majitel konta, druhý zùstal v kanceláøi. Byly tu uchovávány nejménì ètyøi roky a oznaèeny znaèkou domu; byly sem zanášeny pøíspìvky a pøíjmy zøízencù, jakož i datum jejich budoucího propuštìní. Zvláštní knihy obsahovaly poèet objednaných gejš, doby jejich závazkù, rùzné platy hosta v podrobnostech i v celku vèetnì spropitného; to vše bylo podepsáno každým zájemcem s pøipojením jeho peèeti. O tomto tak neobyèejnì specifickém úèetnictví by se mohla napsat celá kniha. Z ženských zøízencù pøedstavovala pravou ruku majetníka jarite, hospodynì a obchodvedoucí. Mìla dozor nad personálem a vedle svého pøíjmu zisk ze všeobecnì obvyklé provize, kterou dostávala pøedem z úètù dodavatelù. Dostávala také èetné malé dárky, dokonce od rodièù nevìstky, kteøí chtìli obmìkèit její srdce, vìtšinou tvrdé a vždy panovaèné. Vždy v mnoha domech èasto vládla nad více než padesáti ženami. Jarite se rekrutovaly ze starých nevìstek nebo služek, které ve službì zešedivìly. Musely mít velkou znalost vìcí i lidí, aby udržely poøádek a obvyklé formy mezi èetnými hosty a tak rùznì uzpùsobenými dìvèaty i sluhy. Jarite se neustále procházela domem a byla ihned k poznání podle úèesu, posazeného dozadu ve slohu bobaj; v novìjší dobì ji bylo možno poznat témìø jen podle zvadlých rysù a temné barvy hedvábného kimona. Oèím této ženy nic neušlo. Døíve se odvažovala dokonce tìlesnì trestat nevìstky, jejichž dìtinské nápady nebo pouhé mládí už urážely její zestárlou mysl. V Jošiwaøe o tom byly vypravovány hrùzostrašné historky. Mnohé sebevraždy mladých nevìstek-novicek byly zavinìny tìmito svárlivými jarite. Na celém svìtì je to stejné: pøedevším chudoba zahání dívky do bordelu. Jen zcela výjimeènì pøijde do nevìstincù nìkolik dívek zcela dobrovolnì. Ale zpùsob rekturování prostituèní armády se od rekrutování v jiných zemích v Japonsku pøesto lišil. Døíve jednali lidé, kteøí se zde zabývali kuplíøstvím veøejnì, témìø pod policejní kontrolou, nebo tvoøili cech, který sice nebyl oficiální, ale pøinejmenším obecnì známý. V jejich obchodì s mladým žlutým masem jim byly dobré všechny prostøedky: lži, podvody, èasto i hrubé násilí. V novìjší dobì jim vláda silnì šlape na paty, ale uvidíme pozdìji, že pouze s nepatrnými výsledky. Jak by bylo možné zabránit zástupu verbíøù, aby nejsvùdnìjšími nabídkami neoklamali nešastné ženy i rodièe po hrùzách obèanské války nebo války s cizinou, po dlouhém hladu na nìkterém ostrovì, který lze jen nesnadno opìt zásobovat, nebo po katastrofách, jako je napøíklad požár celého mìsta nebo zkázonosné zemìtøesení, kdy se chudé rodiny chytají každého stébla, aby nevymøely hladem. V

Japonsku je mnoho dìvèat; je mnoho služek, výdaje všeho druhu stouply po restauraci (viz výše) témìø trojnásobnì, ale mzdy klesají den ze dne. Složitá sociální otázka není vìru neznámá ani v øíši vycházejícího slunce. A tehdy pøicházejí obchodníci s otroky. Jedni dívkám, které by rády odešly, nabízení výhodná místa v továrnách nebo v zemìdìlství. Jiní je klamou slibem výhodného manželství za moøem, které oblévá jejich rodné ostrovy. Když pak dojdou na místo urèení, vezmou jim hned jejich šaty a zanechají je bez prostøedkù, až se svým únoscùm podrobí, hladem dohnány k nejhoršímu. Nejprohnanìjší kuplíøi se skryli za zákon o adopci. Podle tohoto zákona se mohli èasto a rádi stát v jediném roce neomezenými pány tìla i duše všech dívek, které jim chudí rodièe svìøí. Japonský zákonodárce mìl mít menší práci s potlaèením oficiální prostituce, než s omezením systému adopce. Každý Japonec mohl totiž adoptovat z nižších tøíd koho chtìl, kdy a jak chtìl. Byl to nejpružnìjší a nejfantastiètìjší zákon, jaký si lze pøedstavit. Jeden spisovatel vypravuje o kandidátu do poslanecké snìmovny, který byl adoptován jedním svým o deset let mladším volièem. Døíve staèila pouhá smlouva na neokolkovaném papíøe. Nedovedl-li nìkdo èíst a psát, pøitiskl prostì na smlouvu svou peèe. Podle tohoto zákona (už dávno neplatného, srov. níže) probíhala celá záležitost takto: Kuplíø, a muž èi žena, pøijde do vesnice, která byla nìjak postižena. Vyslídí si obì a rodièùm, kteøí jsou zaslepeni jeho zámožným vzezøením a poèestností, uèiní nabídku, že se ujme jejich dcerušky nebo se postará, aby byla nìkým adoptována. Pak ji zavleèe daleko od rodištì a stále udává falešné adresy. Nemùže-li být hned prodána, dá ji na venkovì nebo ve mìstì do uèení. Protože služebný pomìr trvá tøi až sedm let, jsou dívky z nejrùznìjších dùvodù vrhány z mìsta do mìsta, až úplnì zapomenou na své dìtství a mravní cítìní mají tak oslabené, že se stanou bezvolným a lhostejným nástrojem v rukou kuplíøe nebo bordeláøe, kteøí se dohadují o cenì jejich tìla. Co jim po tak dlouho snášené bídì záleží na tom, stanou-li se služkami v hostincích, èajovnách, koupelnách nebo nevìstkami v Jošiwaøe? Jak by je tu mohla jejich rodina nebo vláda najít? Vždy ani dívky samy neznají jména a bydlištì svých døívìjších pánù. Kuplíøi by sami rádi nìkdy tuto stopu našli, mají-li nadìji, že by z majitele vymaèkali nìjaké peníze nebo mají-li pøíležitost dostat peníze od rodiny, která žádá nazpìt svou dceru. V roce 1899 uveøejnil „The Japan Times“ dopis, který vzbudil velké pohoršení. Zde je jeho podstatná èást: „V západním Japonsku žila vdova se tøemi dìtmi, dvìma dívkami a chlapcem. Starší dvanáctiletá dívka byla adoptována jinou rodinou. Když však adoptivní otec zemøel, chtìla se adoptivní matka zbavit tohoto dítìte, ale zároveò chtìla obdržet odškodné. Napsala tedy skuteèné matce dítìte dopis a nabídla jí vrácení dítìte za èástku pìt set jenù; kdyby však matka nechtìla tento peníz zaplatit, že dá dívku na tøi roky k jednomu bordeláøi. Požadavek pøíliš pøevyšoval èástku, kterou mohla chudá žena sehnat, protože živila sebe a své dìti svou prací. Dívka byla pronajata na sedm let a adoptivní matka si ponechala peníze. Když minulo sedm let, oèekávala pravá matka návrat své dcery, ale prohnaný bordeláø se s adoptivní matkou, která stále dostávala procenta z výdìlku dìvèete, domluvil v tom smyslu, že pøed propuštìním z otroctví je tøeba ještì zaplatit dluh tøi sta jenù. Dopisy obìti vypravovaly o ošklivosti nad životem, k nìmuž byla pøipoutána a byly plné naléhavých proseb, aby byla osvobozena. Nakonec dívka napsala, že dá pøednost smrti pøed životem, který je nucena žít. Zoufalá matka

se dala na cestu do mìsta a podaøilo se jí dceru vysvobodit. Tato dívka prožila deset let tìžkého otroctví, které bylo horší než smrt. Poté žila jako hodná a slušná paní a mìla radost ze své svobody. Pro pomìry v Japonsku je charakteristické, že dopis zmínìného èasopisu v tisku vzbudil velkou polemiku.“ Koupil-li bordeláø dívku nikoli od rodièù, ale prostøednictvím agentky z øemesla, požadoval nejpøesnìjší údaje. Aby vyhovìl policejním pøedpisùm, musel zjistit, jak byla dívka vyhledána, kolik je jí let, ke které buddhistické sektì náleží, jsou-li v jejích papírech jména jejích skuteèných nebo adoptivních rodièù, jak èasto byla adoptována, ve kterých mìstech byla døíve a jak se døíve jmenovala. Aby byla policie co nejvíce zabezpeèena, žádala, aby byly tyto údaje dodány tøetí osobou, která jako rukojmí nemìla být v žádném pøíbuzenském nebo finanèním pomìru se stranami uzavírajícími smlouvu. Døíve nesmìl být služební pomìr delší než dvacet let. I to však byla velice dlouhá doba. Dívka, která v raném vìku pøišla do Jošiwary jako uèednice, se v dobì své pohlavní zralosti stala novickou a teprve za rok pravou nevìstkou. Bylo-li ve smlouvì použito slova uèednice – bordeláø nesmìl z dívky uèinit novicku, aniž ještì jednou zaplatil kuplíøi – objevil kuplíø náhle dívèiny pravé nebo adoptivní rodièe, a tìm dávaly soudy vždy za pravdu. Nebyl-li s tím bordeláø spokojen, byla uèednice odvedena, jakmile byla její práce výnosná, aby byla dána do štìdøejšího konkurenèního domu. Proto žádali dvacetiletý závazek, aby mìli jistotu, že jim vložený kapitál vynese nejvìtší zisk. Protože v Japonsku vždy žena nìkomu náležela, musela být na konci své služební doby bordeláøem opìt odvedena ke svým rodièùm. Tato podmínka byla ve smlouvì a vláda pøísnì dohlížela na to, aby byla dodržována. Ale jména potvrzující smlouvu, s výjimkou jména bordeláøe a rodièù, byla témìø vždy falešná, ještì èastìji nebyla uvádìna správná èísla a jiné údaje. Také otec, který poèítal s odstupným, byl o nì pravidelnì ošizen, nebo pøi vstupu do nevìstince byla vìtší èást tìchto penìz odpoèítána z úètu za náklady na šaty, cestu a stravu obìti i obou jejích katù. Døívìjší druhy japonských prostitutek. Až do roku 1750 byly nevìstky rozdìleny do nìkolika tøíd s mnoha nižšími podskupinami, jejichž oznaèení z mnoha dùvodù kolísala. Nìkterá ze tøíd se stala proslulou a pøivedla jistý druh žen do módy. Povídkáøi a básníci si vymýšleli podobenství, jimiž je oznaèovali. Nìkdy dostávaly jméno podle urèité skuteènosti, podle ètvrti, ve které bydlely, nebo podle novì objeveného úèesu, obleku nebo zpùsobu, jakým se pøedvádìly. V japonsky psaných knihách najdeme pouze názvy džóro a oiran, které se stále opakují. Název oiran byl, jak se zdá, nejužívanìjší, nebo v nìm byla jakási svìžest a nìha: zavátý kvìt z plné tøešnì. Nebylo v nìm nic hrubého, ale slovo džóro pøíliš pøesnì oznaèovalo øemeslo. V 19. století byly dlouho nejlepší nevìstky tøídìny do dvou hlavních skupin: taju a kožidžóro. To jsou ty dvì tøídy, které vidíme vždy znovu zobrazené na barevných tiscích, na nichž jsou úèesy japonských žen jakoby prošpikovány jehlicemi ze slonoviny, želvoviny nebo vzácného døeva. Døíve vládly taju nad Jošiwarou pro svou krásu a eleganci. Moderní Japonec však dnes nebude na „planinì štìstí“ žádat nìjakou taju. Nikdo by mu prostì už neporozumìl. Ale toto slovo pøece jen nevymizelo. Francouzský spisovatel byl mladým Japoncem bezvadné anglické elegance ujištìn, že jím bývají dosud oznaèovány nevìstky volnì bydlící ve mìstì.

Snem všech mužù, kteøí byli dost bohatí tìlesnými pøednostmi a hmotnými statky a dovedli své vynikající vlastnosti stavìt do pravého svìtla, bylo, aby byli milováni nìkterou taju. V Japonsku by se nazývala Sapfo, protože toto jméno znamená nejvyšší míru, které oiran dosáhne, je to vlastnì už svého druhu titul. Aby však takový titul opravdu získala, musela pøekonat své družky krásou, vychováním, duchem, zdvoøilostí, vzdìláním, poètem sluhù a výší poplatkù. Pøíjmy kožidžóro nebyly tak velké. Jako taju, nebyly ani kožidžóro nuceny se každý veèer vystavovat s ostatními dívkami, ale pøesto mìly jisté výsady. V dobì, kdy nemìl v Jošiwaøe elegantní tokijský svìt dostaveníèka, objevovaly se na krátkou dobu ve velké tøídì Naka-no-èo k veèerní procházce. Když je bordeláøi vystavovali bìhem velkých slavností, trùnily tu na zvláštì jemné rohoži, pøed krásnou zástìnou, kdežto jejich družky sedìly v pozadí, u stìny výstavní klece. Vypadaly jako vítìzné královny uprostøed dvora. Tyto velké jošiwarské dámy byly povinny zasvìcovat uchazeèky a novicky do tajù koketerie. Hrály si na matku vùèi svým dvìma dívèím pážatùm, o nìž se staraly, vychovávaly a rozmazlovaly. Ženy, které byly do Jošiwary posílány za trest soudy, v tehdejší dobì sestavenými zcela libovolnì, byly nazývány jakko. Byly to ženy nebo dívky z nižší šlechty, obžalované z nevìry, cizoložství nebo neèestného jednání, k nìmuž tehdy náležel také odpor proti vùli rodièù. Na základì jakéhosi tajného zatýkacího rozkazu byly zavírány do Jošiwary na tøi, sedm nebo deset let. O tom vypravuje mnoho starých japonských povídek. Komise-džóro náležela k nejnižší tøídì, která se prostituovala za hromádku monù. Japonský kronikáø Šozu popsal rùzné tøídy nevìstek v letech 1781 až 1829 a zaznamenal pøitom jejich taxy. Nejdražší byly podle jeho údajù jodiboši, jimž bylo placeno 15,5 až 17,5 jenù; byly pøirovnávány k plnému tøešòovému kvìtu, královnì kvìtin. Joskiti-moèi stály 2,5 jenù. Jejich pracovní doba trvala ve dne do pìti hodin a od západu slunce do pùlnoci. Byly pøirovnávány k prostému tøešòovému kvìtu. Cena heja-moèi èinila pouze 1,25 jenù a u cubone-džóro, „které mluvily zvláštním žargonem“, kolísala mezi stem a dvìma sty monù. Každá taju byla, jak jsme už øekli, vychovatelkou, ba témìø adoptivní matkou malých kamuro, které èekaly na své zasvìcení. Byly v jejich službách jako jakási malá galantní pážata. Kamuro byly ve vìku sedmi, ba i ètyø let kupovány bordeláøem od agentky nebo rodièù. Byly tak pojmenovány podle dívek, které doprovázely velké dvorní dámy pøi oficiálních slavnostech. V šógunovì paláci chodily tyto dìti do zvláštního výchovného kurzu. V Jošiwaøe se tato roztomilá pážata snažila o nejvìtší štìstí, tedy o to, aby se stala taju. Nevìstky obou nejvyšších tøíd mìly dvì nebo tøi ve své službì a používaly je jako živé loutky. Zároveò však prokazovaly tìmto sirotkùm nìhu a èasto až dojemnou péèi, protože jiné mateøské radosti jim byly navždy odepøeny. Dìvèátka nosila na rukávech svého obleku znaèku a barvu své velitelky. Ane-džóro (ane = velitelka a vychovatelka) pojmenovala nejprve své páže jménem nìkterého svého oblíbeného ptáka. Uèila je hrát na tamburínu, která doprovázela zpìvy novicek. Když se dìvèe stalo zruènìjší, hrálo na šámizen, tøístrunnou mandolínu, nebo na jakousi loutnu stojící na zemi, zatímco džóro udávaly takt vìjíøem. Kamuro se uèily také zdobit podle pøedpisù pøíbytek kvìtinami. Musely vìdìt, jak se podle tradièních pøedpisù pálí vonné esence a pomáhaly pøi èajovém ceremoni-

álu, zatímco se jejich velitelka modlila. Kamuro vyøizovaly rozkazy a poselství. Pøi jídle sedìly po boku taju a dávaly pozor, co si host a jeho velitelka pøejí. Peèovaly o misky k oplachování rukou a stále udržovaly oheò ve zvláštní nádobì (hibaši), aby mohly kdykoliv zapálit malou dýmku. Byla-li ane-džóro nemocná, promìnily se kamuro v malé ošetøovatelky a obveselovaly ji svými dìtskými tanci. Ane-džóro jim kupovala hraèky, japonské panenky, nosítka, èajové nádobí pro loutky nebo zvíøátka s pohyblivými údy, která byla prodávána za nìkolik rinù pøi slavnostech u asakuského chrámu. Malé dívèí páže však bylo také trestáno. V jedné písnièce kamuro hoøce naøíká, že dostala výprask, protože spala s otevøenými ústy. Bordeláøi èasto poèítali jejich pøíjmy spolu s pøíjmy jejich velitelek, aby tyto dámy uèinili nejdokonalejšími na „rákosové planinì“. Asi ve dvanáctém nebo tøináctém roce se staly kamuro pohlavnì dospìlými a nazývaly se šinzo – novickami. V patnáctém roce pak byly zasvìceny. Vlastnosti, které pøísná ane-džóro požadovala od své šinzo neboli „èestné sleèny“, byly mnohé, možno-li vìøit „sto padesáti pravidlùm slušnosti“, kterých má žena dbát. Mladá dívka nesmìla pøed svou velitelkou nebo jejím hostem ani funìt ani zívat, musela být co nejzdrženlivìjší i pøi drsných smìlostech pøátel své „starší sestry“, aniž je smìla urazit lhostejnými slovy; smìla chodit, poklekat, uklánìt se a sedat si jen s dokonalým pùvabem. Musela znát rùzné znaky, znaèky a peèeti Jošiwary podle jména a se všemi podrobnostmi a vyznat se také dostateènì v poètech, aby mohla kontrolovat úèty. Bylo tøeba nìkolikamìsíèního studia, než dosáhla znalosti rùzných úèesù do detailù a umìní zavazovat si stylovì obi (široký pás, který patøí ke kimonu, viz níže). Každý den se muselo dìvèe mýt, èesat a upravovat si znovu vlasy, nebo kadeønice si ho povšimly pouze o veøejných svátcích, aby obnovily jeho malý úèes na temeni. První odpolední hodiny probíhaly masírováním a omýváním, které mìlo upevnit maso a zabránit noènímu potu, nebo bylo nutné, aby se dívka dùvìrnì seznámila s celou naukou o krášlících prostøedcích, mìla-li si až do tøiceti let zachovat nevinnou tváø. V oèekávání dne svého zasvìcení, cvièily se kamuro v elegantní a milostné posunkové høe, kterou pøedepisoval rituál Jošiwary. Na jaøe se konalo èasto nìkolik zasvìcení za den. To byla slavnost, radost a osvìtlení; milostné písnì se zpívaly pod všemi kvetoucími tøešnìmi „mìsta štìstí“. V pøedveèer tohoto velkého dne si nabarvila novicka zuby jakousi smìsí ze železitých solí a saké, èímž obratnì zakryla i eventuální vady svého chrupu. Kadeønice jí upravila vlasy podle pøedpisu „mladých snoubenek“. Rozèilení této noci, strávené pøípravami všeho druhu, uèinily zbyteèným použití pasty z tluèených mandlí, která má dodat oblièeji interesantní bledosti. V dlouhém prùvodu navštívila potom nová šinzo se svou velitelkou všechny svatynì prodejné lásky v sousedství a vyprošovala si štìstí a úspìch. Vedle jejího prvního milence se slavnosti úèastnil celý hlavní personál nevìstince, ale i zástupci ze sousedních domù a èajoven, pøátelé a kolegynì ane-džóro. Prùèelí bylo bohatì ovìšeno bílými pruhy hedvábné látky, na nichž byly napsány èínské nápisy a modlitby k dobrým duchùm. Nejkrásnìjší svítilny byly vytaženy ze skladištì a ve tvaru vìnce zavìšeny od pøízemí až na vìž. Pøed dveømi byla na velkém stole vystavena výbava nové knìžky. Sem každý, kdo vstoupil do domu, položil svùj pøíspìvek: zrcadélka, brokátové váèky na tabák se jménem mladé dívky, vìjíøe, høebeny ze želvoviny a krabièky ze vzácného døeva, jejichž lak dával vyniknout malbám kvìtin a ptáèkù.

U hostiny se nová šinzo objevila v obleku ze žlutého hedvábí a s úèesem jako „mladý motýl“. Podávaly se èíšky saké, obsahující pouze dva hlty. Milenec a šinzo odpovídali na každý pøípitek a pili, když na nì pøišla øada, tøi èíšky. Pak byly milencùm nabídnuté dvì dýmky, jejichž popel smísili, a dvì láhve saké, jednu ozdobenou motýlím sameèkem, druhou motýlí samièkou, které slili do tøetí láhve. Kamuro pøinesly mnoho rùzných pokrmù, mezi nimiž byl tradièní pokrm z makaronù a pohankové mouky a koláè z mouky èervených bobù. K obveselení spoleènosti pøišel hokan (viz výše) a gejši provádìly tance pøedstavující slavné milostné historky; pøitom jedna kamuro zpívala: „Jdi touto cestou jen stále pøímo, až do domu, jejž vidíš pøed sebou; èím více se k nìmu pøiblížíš, tím blíže budeš svému vøele milovanému.“ Všichni hosté porozumìli, že nadešla chvíle „uctivého zavedení domù“, do jejího soukromého pokoje. Šinzo mìla právo vybrat si prvního milence sama. Na radu své velitelky si èasto vybírala nìkoho bohatého. Stalo-li se však, že si vybrala chudého hocha, v takovém pøípadì podle prastaré povinnosti zaplatil bordeláø celou slavnost sám. Ale ani nyní ještì výchovná èinnost ane-džóro neskonèila. Její svìøenka potøebovala ještì mnoho moudrých rad. Tisíc vìcí skrytých její polovièní nevinností jí mìlo být odhaleno bìhem dalších osmi dnù, než byla poprvé vystavena. Ane-džóro ji vodila Jošiwarou, aby ji s každým seznámila. Pøi návštìvách sklízela šinzo všude pochvalu a dostávala blahopøání. To stavìlo do lichotivého svìtla také dobré vlastnosti její uèitelky, a ta byla na svou žaèku náležitì hrdá. Ane-džóro dokonèila svou èinnost tím, že po nìkolik dnù doprovázela svou svìøenku do výstavní klece a nakonec jí dala nìkteré dùvìrné rady, jak okouzlovat muže. Po restauraci (viz výše) kamuro zmizely a jako šinzo, což znamená „mladou dívku“, vystupují dnes èasto jen staré, bezzubé ženy. Pozdìji mìly oiran jen dva pokoje; v jednom pøijímaly hosty a ve druhém bydlely. Jedly a strojily se ve spoleèné místnosti. Pùvodnì mívaly podle hodnosti buï dva související pokoje nebo skuteènì malý byt. Taju mìly podlahu pokrytou nìkolika velmi jemnými rohožemi, položenými jednu pøes druhou. Kakemona (svitkové závìsné obrazy) a zástìny, dary vynikajících umìlcù, byly právì tak cenné jako mnohé obrazy v našich galeriích. Skøíòky a svítilny byly z drahocenných barevných a vonných døev, lakované pøedmìty, toaletní skøíòky, stolièky a stolky byly stejnì jemnì zpracovány jako u nejbohatších mìstských rodin. Pro Japonce je jednotlivá kvetoucí vìtvièka ve smaltované váze právì tak krásná svou pøirozenou formou jako mravní nebo estetickou myšlenkou, kterou vyjadøuje. Vìtvièky pøistøihují podle svého vkusu a svých pøedstav, a toto umìní vždy patøilo k tradièní výchovì japonských žen. V pokojích nevìstek bývaly v zimì hlavnì smrkové vìtvièky a chryzantémy, v létì tøešòové a slívové kvìty a kosatce. Postel tvoøilo nìkolik pokrývek potažených saténem na spací podložce. Svrchní pokrývka znamenala ložní pokrývku a byla potažena èervenou, zelenou, èernou nebo šedou hedvábnou látkou. V nìkolika domech nejnižšího druhu spali všichni hosté a nevìstky témìø spoleènì: mezistìny na noc zmizely, jako když složíme nìkolikadílnou zástìnu, a tak jsou jednotlivé pokoje spojeny do velké místnosti, ve které hosté spí oddìleni jeden od druhého pouze ložními zástìnami. V každém pokoji nevìstky bývala køišálová, porcelánová nebo látková koèka s èervenou hedvábnou stužkou. Pùvod tohoto zvyku je velmi starý a koèky jsou považovány za ochránkynì nevìstek pøed neštìstím.

Úèesy a obleèení døívìjších japonských prostitutek. Úèesy nevìstek byly od nejranìjší doby, už pøed založením Jošiwary, znaènì promìnlivé. Ve zcela rané dobì chodily džóro s vlasy splývajícími až na ramena, zahalenými hedvábným nebo vlnìným šátkem. Pozdìji je dìlily na nìkolik pramenù sepnutých stužkami, které byly ovinuty bez uzlù. Po založení „planiny štìstí“ se pomalu vynoøily nejfantastiètìjší druhy vysokých, hlubokých, oblých, ètyøhranných, tu vysoko, tu doširoka nebo šikmo nastavených úèesù. Prohlédneme-li si peèlivì mnoho døevorytù, spatøíme nevìstky vyzdobené kvìtinami, høebeny a jehlicemi s nekoneènou vynalézavostí. Pozdìji tuto zvláštní stavbu z vlasù èasto udržovala jen malá, èervená stuha. Japonka velmi brzy poznala, že tato živá barva znamenitì sluší její žlutohnìdé pleti. V roce 1750 se vynoøily jehlice, které byly nevídanì dlouhé a fantastické. Nyní jsou malé a nenápadné. Mladá Japonka má velice dlouhé, spíše hrubé než hedvábné vlasy. Zkadeøené vlasy tu nevidíme; jsou považovány za velkou chybu a macešský dar pøírody. Jistý Evropan, který mìl velice vlnité vlasy, byl nucen nechat si je peèlivì uhladit, aby ho jeho japonská pøítelkynì neèastovala hodnì nepøíjemnými poznámkami. Ve velkých pøístavních mìstech nìkdy spatøíme zrzavou ženu s melancholickýma oèima, která je jistì míšenka. Barva vlasù je u Japoncù modroèerná, nìkdy èerná bez modrého nádechu. Jsou-li nevìstky samy, pokrývají si vlasy pruhovaným šátkem, aby si co nejdéle udržely umìlecké dílo svého úèesu. Na spací podložce Japonky, která je obyèejnì ze vzácného døeva, jemnì lakovaná a zdobená kvìtinami a velmi tìžko popsatelná pro toho, kdo nikdy takovou nevidìl, je nití upevnìna malá, oblá a tvrdá poduška z papíru nebo i ze døeva, na kterou dívka nepokládá hlavu nebo úèes, ale šíji, takže úèes volnì pøeènívá. To je nezbytné opatøení pro záchranu umìleckého kadeønického díla. Po stranách podložky jsou tøi nebo ètyøi malé zásuvky, v nichž má Japonka uschovány rezervní zásoby krášlících prostøedkù, tabák a pamlsky. Je tu také kouzelný prsten a svitek zvláštì jemného papíru, jehož ètvereèku používá èistotná nevìstka pro sebe i pro muže k utírání oèí, nosu, úst a intimních èástí tìla. Jóro nikdy neulehne, aniž se hluboce pokloní pøed svou poduškou. Patrnì se omlouvá, že ji posunula a je tak nezdvoøilá, že jí musí ukázat záda, naèež ji potichu poprosí o dobrou noc a sladké sny. Podušce zvl᚝ dìkuje také za to, že bývá dlouho ušetøena dvojí brady a záhybù na krku, které kráskám na Západì èiní velké starosti. V Jošiwaøe pøicházela kadeønice se tøemi pomocnicemi každé odpoledne. Myly a parfémovaly ženám vlasy celou hodinu, proèesávaly je, k èemuž užívaly celou øadu høebenù se stále tìsnìjšími zuby, s rùznou sílou a formou. Pak teprve vlasová umìlkynì budovala s proužky zlatého nebo støíbrného papíru nebo s malými stužkami žádaný tvar, a vlasy definitivnì upevnila až tehdy, když je asi hodinu ponechala v modelu z øídkého rostlinného pletiva. Když tuto formu sòala, upevnila své dílo mnoha høebeny a jehlicemi. Volba úèesu záležela na obyèeji v domì a na konzervativním nebo moderním smýšlení jarite, která svým poddaným vnucovala úèes, který pokládala za nejúèinnìjší. Úèes, který nesluší ženám z jihu, je velice pøimìøený dívkám ze západu. Evropan je mùže velmi tìžce rozeznat, domorodec se nezmýlí nikdy. Velice snadno pozná, jde-li o ženu z Kjóta nebo Šizuoky, jako Francouz rozezná Normanïanku od hnìdé Provensálky. Zatímco jsou vlasy ve formì, oholí kadeønice peèlivì celý oblièej, tváøe, nìkdy i oboèí, vždycky nos a bradu, a uši vyèistí hùlèièkou ze slonoviny, obalenou kouskem bavlny. Jak jsme už øekli, musí úèes vydržet nìkolik dní, a aby

nebyl pokažen, musí žena ležet klidnì s šíjí na tvrdé podušce. Musko (malý chlapec) se už v raném vìku uèí dávat dobrý pozor na vlasový uzel své matky a svých sester; pozdìji sleduje, aby nepocuchal umìlý úèes své noèní družky. Kromì mnoha obývacích prostøedkù, krémù a každodenních líèidel mají také zvláštní tinkturu, kterou umìle napodobují oboèí. Bílý, velmi jemný krém jim udržuje oblièej, krk a poprsí v bledosti. Nakonec si prodlouží kresbu spodního rtu smìrem dolù, aby ostøeji vynikl malý tvar úst. Dnes už nevìstky nemají zvláštní oblek, ani se nedodržují právì popsané složité úèesy a kosmetické úpravy. Každý dùm má však ve své šatnì velmi cenná kimona, která jsou z jemného brokátu, hedvábného damašku, sametu, èínského krepu a atlasu, která z nich ve slavnostní dny èiní královny. Výšivky pøedstavují kvìtiny a ptáky, moøské vlny nebo táhnoucí oblaka a jejich více èi ménì ostré barvy kolísají ve svých odstínech od purpurové èervenì k modøi a zeleni. Podle roèní doby nosí jeden nebo více oblekù s velkými, k zemi padajícími rukávy, jejichž nejhlubší èásti používají jako kapsy. Celý pùvab tohoto obleku vìzí v opásání. Obi je vždy z velmi širokého pásu, sahajícího od boku až k òadrùm. Musí být nìkolikrát v krásných záhybech ovinut kolem tìla, aby nìžné odstíny bohatì barevného hedvábí, z nìhož je utkán, nejlépe projevily svou hru. Je to celá škála hedvábných tónù. Také ohromný, oblý nebo ètyøhranný uzel bývá mistrovským kusem toaletního umìní. Konce pásu jsou ukryty a uzel je utvoøen pouze z podélných závitù, které tvoøí jedinou umìlou køivku od prsou až ke kolenùm. Nevìstky nosí uzel vpøedu, gejši vzadu. V záhybech tohoto pásu vìzí tisíc malých toaletních pøedmìtù, amulety, šperky, vìjíøe, vyšívané hedvábné pytlíèky s tabákem a dýmèièkou, a samozøejmì i svitek papíru, který si nelze odmyslet od zdvoøilých mravù galantní ženy. Obi drží také límec kimona. Jeho tvar dodává mladé ženì pøi chùzi ponìkud strnulého a hrbatého vzhledu. Japonka nikdy nezdvihá své šaty dozadu, nýbrž je drží vpøedu obìma rukama, hmatem podobnì nacvièeným, jako býval hmat Paøížanky, chtìla-li pøekroèit louži. Musme nenosí ani kalhotky, šnìrovaèku ani podvazky. Na nahém tìle má pouze malé šátky, jimiž si obkládá boky. Na to pøijde první èervený odìv u mladých dívek a žen a tmavofialový u žen, které pøekroèily tøicítku: košile z hedvábí nebo krepu. Pak je na øadì kimono a obi. Na nohou, jejichž vyklenutí právì tak jako prsty nejsou znetvoøeny úzkými a špièatými støevíci, nosí vlnìné nebo kožené punèošky, které jsou vždy docela bílé a nepøesahují kotníky. Netøeba snad dodávat, že toto vše je už historie nebo popis obleèení žen pøi slavnostních pøíležitostech, ve mìstech i na venkovì už dnes chodí Japonka bìžnì v evropských šatech. Vystavování. V prvních veèerních hodinách odcházely dívky v plné parádì do svých klecí, kde nastalo jejich veøejné vystavování návštìvníkùm. Bylo jich tu pìt, deset, ba i dvacet: nehybné jako voskové panny v oblecích jako z pohádky spolu hrály nìjakou kratochvilnou hru, kouøily svou dýmèièku nebo žmoulaly mezi prsty tabákovou kulièku, ovívaly se krátkými údery vìjíøe a vypravovaly si nevinné historky. Jiná kleèela uprostøed nad velkým listem papíru a s koncem dlouhého štìtce mezi zuby pøemýšlela. Další také kleèela a èetla dopis, který rozvinovala mezi prsty: husí pochody jeho znaèek jí tanèily pøed oèima, byl to dlouhý dopis od pøítelkynì nebo milence.

Zdálo se, že si za svými pozlacenými pruty nevšímají davu, který chodil kolem nebo se zastavoval; ale zatím zkoumavì sledovaly promenádu japonských pl᚝ù a evropských oblekù. Dívky, které nedávno pøišly z venkova, se spoleènì krèily v pozadí a jaksi se bály pohledu zákazníka, který se zastavil, a tak podrobnì hodnotil. Jistá plachost je odlišovala od starších nevìstek, které už byly s obchodem, který se zde provozoval, dùvìrnì seznámené a po této stránce už otupìlé. Pøedstavme si, jak to vypadalo: Tady se zastavil student. Je hrdý na svou osobu a na hlavì má nìmeckou èepici, v ruce tlustou hùl podle nejnovìjší módy v latinské ètvrti. Vysokoškolák hovoøí s dveøníkem. Asi nemá zrovna moc plnou penìženku. Napolo šeptem vrhne nìkolik erotických veršù pøes møíže. Jinde se na nìkolik minut zastaví mladý kupec v mìkkém klobouku, aby si pohovoøil s jednou musme. V japonském obleku vypadá témìø jako dívka. Tu zase pøichází kuli a na tìsné modré kazajce má znaèku svého øemeslnického cechu. Kalhoty stejné barvy se pøimykají k jeho nohám a bokùm. Když se pøiblíží, pøibìhne dívka, nakloní se co nejblíže s pøitisknutým èelem na møíž a s ještì otevøenýma oèima rozèilením napjatì naslouchá zprávám o své rodinì nebo snad o svém snoubenci, který se bìhem jejího otroctví stal nevìrným. Ponìkud dále kráèela celá japonská rodina, která vedla dìti za ruku a spíše obdivovala nádheru kvìtin a barev než modré, zelené, èervené a rùžové ptáèky, kteøí pøicházeli a odcházeli a odpoèívali ve svých klecích za pozlacenými møížemi. Služky šly tudy po boku snoubencù se stejným úsmìvem, jaký mìly ráno v asakuském chrámu. V parku byla už noc, kdežto ve slavnostnì osvìtlené Jošiwaøe se mohly opájet až do pùlnoci. V tìsném styku s lidem si tyto dívky vzpomínaly na staré zvyky svého venkovského mìsteèka, odkud pøišly. V Evropì se øíkalo: Japonský lid chodí do Jošiwary jako na slavnostní náboženský prùvod. Ale zakazuje snad naše šilhavá cenzura otci rodiny, aby netleskal revuálním skupinám v lidových divadlech? Jsou snad taneènice v našich barech ctnostnìjší než džóro v øíši vycházejícího slunce? Morálka staré Evropy by mnoho získala pro svou cynickou pøetváøku, kdyby své nevìstky oblékala do tak dlouhých šatù, jaké vyžaduje japonský vkus. Japonec považuje za nevkusné, ukazuje-li se žena nahá; ani na erotických obrázcích ji nevídáme bez šatù. Ale ve skuteènosti to nemá nic spoleèného ani s náboženstvím, ani s morálními zákony, je to prostì vìc vkusu. Ve „mìstì bez noci“ byly vystaveny nevìstky pøed zraky lidu v plném lesku svého vyšnoøení a své krásy; ale matky i dcery vìdí o tìch zoufalých noèních slzách, jimiž déle než tøi sta let omývají lak svých podhlavnic. Nižší tøídy tu v nevìstkách vidí vždy jen sestry v žalosti tohoto slzavého údolí, ba témìø svìtice, proti své vùli obìtované pro rodinu... Evropan v japonském nevìstinci. Vrame se však na nìkdejší „planinu štìstí“, kde se právì pøed jednou klecí zastavil Evropan a chystal se vstoupit otevøenými vraty. Za èástku kolísající mezi tøemi až patnácti jeny mohl opravdu spatøit prazvláštní vìci. Jakmile pøekroèil práh, usedly k jeho nohám na bobek staøe vypadající služky, více èi ménì bezzubé, a stáhly mu rychle støevíce, a chtìl nebo nechtìl. Prach jeho obuvi by zašpinil jemné a bezvadné rohože, po nichž dívky provádìjí ladné pohyby svých kimon. Ve slamìných sandálech, které mu pøi každém kroku kloužou z nohy, byl veden do prvního patra. Velké schody byly osvìtleny svítilnami

a elektrickými lampami, zahalenými svìtlým hedvábím. Vpravo i vlevo byla otevøená pøepažení. Zvìdavì nakukoval do místností v jedné øadì: tu byla oblékárnièka bez nábytku, ale s koupací vanou, tu pokoj, v nìmž se právì konala elegantní hostina, jinde sedìla nevìstka se vznešeným hostem dùvìrnì v šeru svítilny zahalené hedvábím. Cizinec nemìl právo se tu zdržovat, a tak ho rychle vedly do prvního patra. Zatímco dozníval hluk z ulice, mohl se tu tìšit pùvabùm jarní noci z verandy, která vedla do zahrady s potùèkem nebo vyhlídkou na umìle tvarované stromy a umìlou skálu nad malou, také umìlou øíèkou, provedenou ze zeleného písku. Když se koneènì po delší dobì uvelebil na kolenou a sedìl si neobratnì na patách, ponechaly ho o samotì s velmi dùstojnou staøenou. Vypoèítávala mu ceny a pøekládala je do jeho øeèi. Jarite se s ním snažila velmi zdvoøile dorozumìt a vytušit jeho pøání. Využívala této pøíležitosti k tomu, aby poznala všechno dùležité k vyplnìní dotazníku, který si každé ráno odnáší policie. Musme opustily své klece a v nepoøádku bìžely do chodby. Svùj dìtský køik mísily s klepotem svých sandálù. Vešly, host sedìl mezi dvìma starými služkami, které mu sedìly po boku a vidìl, jak jej okolo míjí hrdé krásné princezny, s upøeným pohledem do dálky, kterým si nevšímaly jeho pøítomnosti: sleèna Slíva, sleèna Bambus, Perlový potok, Nìžný motýl, Dìdina kvìtin, Tøešòový les, Malé jaro (mluví anglicky), Malá kýta (mluví francouzsky... je však pro tuto noc už objednána), samé na pohled proslulé dívky, které japonské malíøe nadchly pro vytvoøení pestrých obrázkù. Když si host vybral, byl dán ostatním pokyn k „èestnému ústupu“, a aniž cizinec mìl dost èasu vzpamatovat se ze svého rozèilení, daly mu najevo, že pøišla pro nìj a jeho vyvolenou chvíle „èestné výmìny obleku“. Dostal se do rukou obratných, mladých a tentokrát velmi mladých služek, které ho vedly do jeho pokoje. Byly to nové uèednice. Tyto mladé dívky ho bìhem sterých zdvoøilých formalit zcela vysvlékly. Zkoumaly ho svými pohledy, skulinami svých tìsnì sblížených oèí. Kdyby umìl japonsky, byl by slyšel, co øíkají, má-li host tøeba jen malé vousy: Jakou chlupatou tváø má ten barbar, jak je protivnì veliký a plný vlasù! Po tomto vyšetøení mu pøinesly ze zdravotních dùvodù, ale také aby se pøesvìdèily, že jeho tìlo není úplnì zarostlé, velké umývadlo s témìø vaøící vodou. Nebylo mu dobøe. Neobleèený, nemohl vìru zùstat lhostejný mezi tìmito mladými, a tak neobyèejnì zdvoøilými dívkami. Podaly mu bledìmodré nebo zelené kimono, pomalované oblaky èi vlnami, pravé milostné roucho, které se pomìrnì snadno otevíralo a jehož široké rukávy mu sotva držely na ramenech malým pásem, který pøi nejmenším pohybu padal. Nyní se musel položit na vyšívané pokrývky. Tu pøichází krasavice. Pùvabnì se pøiblíží, padne na podlahu a pøipravuje velmi dobrou smìs mandlí a ovoce, ze které mu nabídne, podá mu cigaretu, kterou zapálila mezi svými rty, a se zdlouhavou péèí mu pøipravuje podušku... Za hodinu potom pospíchá, když už použila mnoho lístkù onoho zvláštního papíru, který nosí ve svém pásu nebo mezi zuby, do velké koupelny. Velice zdvoøilá musme se stále usmívá. Rozzlobí se jen tehdy, pokazí-li hrubý a zcela nevychovaný host brutálnì pyšnou stavbu jejího úèesu, výsledek velké námahy celého odpoledne. V dobì odpoèinku pøivede nìkterou nezamìstnanou pøítelkyni, žvatlá s ní a kouøí dýmèièku nebo píše dlouhý, hroznì obsažný dopis svým nejkrásnìjším písmem, nìkdy ve verších. Dokud byl host zde, neuslyšel v tomto pohostinném obydlí hrubé slovo, sprostou øeè, ani nespatøil nestoudný posunek. Slyšel-li dívky mluvit, napadlo ho,

že používají nìžnìjší a líbeznìjší mluvu než ostatní lidé. Všechno tu bylo tak zdvoøilé, jemné a nìžné, jako by trávil noc v paláci vysokého státního úøedníka. Pak pøišel spánek, pøikolébaný molovými akordy, které sem z druhé strany zahrady vysílala vzdálení biva (kytara), a údery døevìných klapaèek, kterým dával zaznívat ponocný. Když se druhý den probudil, byla stìna jeho pokoje vedoucí do zahrady tak široce otevøena, až se podle slov básníka mohl domnívat, že se ocitl „v kvetoucím ránu šastného dne ze starých dob“. Vstal a dva mladí sluhové ho se vší obøadností oblékli. Pak nastala chvíle šadai nebo-li penìz „na kouøení“, podávaných ve zdobeném obalu. Musme ho provázela støedem nezamìstnaných sluhù a usmívala se až na práh. Tento japonský úsmìv je nekoneèný ve svých nejjemnìjších odstínech. Když sis ji vybral, usmála se tak záhadnì, jak to èinívají šlechetní samurajové v divadle, než provedou harakiri. Zdálo se, že øíká: „Možná, že nejsem tak krásná, jak si myslíš, snad nebudu také tak zdvoøilá a líbezná, jak si pøeješ. Budu se ti zdáti hloupou a bezduchou, protože tì neznám a nepodobám se ženám tvé zemì. Ale uèiním vše, co budu moci.“ Když v noci tvé chování uráželo její stud a jemnocit, opìt se usmívala, jako by tiše øíkala: „Jsi rozhodnì brutální a hrubý, ponìvadž neznᚠforem dobrého vychování naší zemì. Jsem tu, abych se ti líbila, otrokynì tvých pøání. Muèíš mì, nesmíš to však pozorovat, ponìvadž si mì bereš, abys byl šasten. Nevole, kterou ve mnì vzbuzuješ, by pokazila nᚠveèer, kdybys ji mohl tušit.“ „A nebudeš-li dost štìdrý, odejdu, abych mohla vyrovnat svùj dluh svému pánu a jednou si nazpìt koupit své tìlo, vrhnu se ti stejnì pøívìtivì k nohám a budu se ještì usmívat, øíkajíc: sajónara. Mùj úsmìv ti øekne: Chci, abys neodcházel s myšlenkou, že nedostatek tvé štìdrosti mohl zranit tu, která se ze všech sil snažila se ti líbit. Mohl bys po nìkolik okamžikù s lítostí myslet na to, že kdybys byl bohatší, prokázal bys mi tu nesmírnou službu, velkou jako moøe, že bys mì totiž vrátil mé rodinì a mohl bys mít strašlivé vìdomí, že mne tu zanecháváš. Prosím tì, nemysli na to, vidíš pøece, usmívám se... smìji se dokonce. Sajónara! Na shledanou!“ Na „planinì štìstí“, o které tu vypravujeme, byly v dobách její slávy kromì personálu nevìstincù všechny velkomìstské živly. Stále stejní žebráci ráno pøicházeli a èíhali na almužnu nebo zbytky hostiny. Prodavaèi talismanù a amuletù, pøednašeèi básní, vypravìèi povídek, flétnisté, prodavaèi novin, veøejní písaøi tu bìhali o závod. V nìkterých jídelnách bylo možné dostat nejen výluènì japonské pokrmy, ale také rùzné jiné, které sem byly zaneseny ze Západu, jejichž povìst pronikla za velkou jošiwarskou møíž. Z tohoto množství vynikali praví lyriètí umìlci: hokanové a gejši. To byli zpìváci, vypravìèi a hudebníci, zvláštì spojení s mìstem rozkoše a taneènice se zvláštními pøedpisy a zvyky. Gejši døíve milostný obchod nevykonávaly. Jejich pozice byla pøesnì vymezena: smìly provozovat tanec a hudbu, organizovat velké veøejné slavnosti, kterých se úèastnily, musely se však zdržet sebemenších milostných stykù s nevìstkami nebo jejich hosty. Jejich cech dovedl pøesnými a pøísnými zákony potlaèit i pøechodné milostné náklonnosti mezi cizinci a gejšami. Byli ve školní budovì, kde museli oèekávat pozvání k úèasti na veøejné nebo polední hostinì. Dnes se už v Jošiwaøe bankety dávno nekonají, kdysi však byly v tamìjších zdech poøádány velké pitky. Hokanové a gejši byli najímáni pouze na urèitou dobu a odcházeli, když zaèaly dùvìrnosti.

Šlo-li o to, aby hokan nebo gejši byli u velké slavnosti pøítomni, bylo nutné, aby se hosté i bordeláø pøihlásili u zprostøedkovatelské kanceláøe. Tento cestovní pøedpis mìl prostý pùvod: Kolem roku 1750 byli hokanové a gejši tak vyhledáváni, že jejich školy zbohatly a nejproslulejší herci a nejkrásnìjší taneènice pøicházeli ze všech konèin, aby se u nich dali zapsat. Taneènice ve svém obleku i životì pøedvádìly uchvacující luxus, a navíc, nevyhýbali se pøevzít i roli prostitutky. Bordeláøi byli znepokojeni: Proè nemají umìlci v Jošiwaøe platit danì jako druzí a proè nemají být pod kontrolou, která by je nutila, aby se omezili jen na své povolání? Nevìstky mìly zálibu v hokanech a taneènících, kteøí zaplavovali mìsto rozkoše, a èasto pomýšlely jen na útìk, aby se opìt shledaly se svým miláèkem. I nejbohatší lidé zùstávali v èajovnách s gejšami a nestýskalo se jim po krásných oiran. Bordeláøi se cítili poškozenými a uèitelé ztráceli své nejlepší žaèky. Kromì toho, pùvab gejš, které tehdy pøekroèily rámec svého poslání a zabývaly se i prostitucí, brzy hynul. Èastý pohlavní styk jim stíral mladistvou krásu jejich rysù a mìl špatný vliv i na mìkkost a ohebnost jejich hlasu. Proto byla zøízena zprostøedkovatelská kanceláø sledující, aby pobyt gejš na „planinì štìstí“ nepøesahoval jejich vlastní pùsobení, a aby se nemohly prostitutkám plést do øemesla. Umìlci a umìlkynì zde pak už nesetrvávali. Využívali svùj volný èas ve školách, aby zdokonalili eleganci své toalety a svùj pøednes a výraz. Nicménì každá škola vysílala do èekárny kanceláøe nìkolik starších žen nebo sluhù, kteøí ve dne i v noci èekali na pøíchod pozvánek a ihned je vyøizovali. Gejši sem pøicházely, aby se daly zapsat a urèit si hodinu, kdy vycházejí. Sluha, který nesl jejich nástroje, šel pøed nimi a svítil jim na cestu svítilnou se znaèkami jejich školy. V jedné místnosti kanceláøe byly opatrovány luxusní hudební nástroje, které používaly taneènice pøi pøedstavení. Byla-li nìkterá umìlkynì náhodou nepøítomna, nemocná nebo už objednaná, ležela na pouzdøe jejího šámizenu (viz výše) nebo na jejím místì kontrolní známka a záznam s dobou není nepøítomnosti s vyznaèením procent, která na ni pøipadají. Taneènice byly rozdìleny do dvou tøíd: dospìlé a dìtské gejši, které hosté nazývali také „polodrahokamy“. Poznaly se podle jejich lesklých oblekù, posetých znaky a symbolickými postavami, podle jejich úèesù zdobených jehlicemi, podle jejich zlatých a støíbrných skvostù, nìkolika moderních evropských nebo indických prstenù a podle jejich celého zvláštního pùvabu, který byl ponìkud smìlý a srovnáván se zdrženlivostí zpùsobných a skromných sleèinek, které se šatí vždy jen temnìjšími barvami. Když zaèala gejša stárnout, ujala se výchovy dívky až do jejího dvanáctého nebo tøináctého roku a stala se její uèitelkou. Dìti, které byly vždy køiklavì obleèeny, musely zachovávat hodiny výuky a slepì poslouchat dospìlé gejši, které doprovázely. Pøi jejich prvním vystoupení byly obvyklé témìø stejné zvyky jako pøi zasvìcení šinzo, ovšem bez svatební noci. Když hlas mladé taneènice dokázal ohebnì každý pøízvuk a každý rytmus, když dovedla dva nebo tøi tance a hrát na jeden ze tøí nástrojù: šámizen, flétnu nebo tamburinu, když se koneènì nauèila umìní odpovídat duchaplnou øeèí na slova hostù, konala v prùvodu své uèitelky první nástupní návštìvy. Bylo nutné ji uèinit známou a dokázat, že se stala znamenitou gejšou pro svìt, ve kterém se lidé nenudí. Navštívily èajovny a malé lokály, pily saké a každý pronášel svùj uvítací pozdrav a sliboval zakázku. Gejši byly trestány malými pokutami nebo odnìtím volných hodin. Pøes veškerá peèlivá opatøení se tu a tam nechala nìkterá strhnout a stala se hrdinkou malé

milostné historky. Neprávem zapomnìla, že jsou za každou jošiwarskou svítilnou skryty závistivé oèi. Jakmile byla udána zprostøedkovací kanceláøi, ztratila na nìkolik dní možnost èinnosti. Tak byly nucené bdít jedna nad druhou. Aby lépe odolaly smìlým lichotkám svých hostù, jednaly podle hesla: „Nikdy jedna, nikdy dvì, vždycky tøi.“ Pøicházely v malých skupinách po tøech, nìkdy v prùvodu dvou malých dívek hrajících na tamburínu. Tyto dívky udávaly takt, zatímco jejich družky hrály na šámizen, flétnu nebo loutnu a zúèastnily se pouze jednoho tance, kappore, který byl nejèastìji žádán. Kappore, kappore saute! byl jeho závìreèný rým a hlavní pùvab této rytmické pantomimy byl ve fermate, kdy obì dívky pootevøely svùj oblek. O jiném tanci, jonkinì (džonkinì), dnes zvrhlém a zakázaném v pøístavních mìstech, uslyšíme pozdìji. Byly zde také školy, které vytváøely orchestry gejš; to byly pravé hudební akademie. Hudebnice se spojovaly po deseti, patnácti i dvaceti a hrály zcela starou posvátnou hudbu. V Jošiwaøe se objevovaly v takových velkých skupinách jen bìhem velkých slavností, jako byla napø. Nivaka. Když byla tato slavnost oznámena, nastal velký nával do mìsta rozkoše. Kdo mohl, pozoroval pøípravy ke slavnosti a posuzoval talenty hercù. Ve dnech, které byly tomuto tanci vìnovány, zvali èasto hostinští v èajovnách hokany s jejich sborem, aby strávili veèer s jejich hosty. Na tuto pøíležitost èekaly gejši netrpìlivì a používaly ji jako záminku, aby mohly povolit uzdu své touze po milostných dobrodružstvích. Doporuèovalo se jim však, aby šly jen za velice krásné dary, nebo poøádání Nivaky bylo velmi drahé. Deficit byl vždycky znaèný, a proto pøíslušná zprostøedkovací kanceláø zamhuøovala shovívavì obì oèi. Toto divadlo však bylo k velké nelibosti hostinských v roce 1888 zakázáno; podle kronikáøù šlo o skuteènì umìleckou slavnost. Ve druhém mìsíci roku zaplavili jošiwarské ulice taneèníci a zpìváci všeho druhu, dokonce i z okolí. Nevìstky do nich byly zbláznìné a páchaly tisíc pošetilostí, aby se s nimi mohly sejít. Bordeláøi však byli ve støehu: zakazovali takovým taneèníkùm a zpìvákùm vstup do domù a co nejpøísnìji støežili svùj personál. Pøesto vždy nìkolik dívek uprchlo a pøíští mìsíc bylo možné konstatovat zvýšený poèet sebevražd. Zákony, pøedpisy a smlouvy. V Japonsku tedy byla prostituce uzákonìna, registrována a prostorovì vymezena na urèité místo. Když japonský stát vešel do éry reforem, snažil se uvést své právo do souladu s evropskými zákony, a pøedevším šlo o to, aby byla držena na uzdì zneužívaná moc bordeláøù a kuplíøù. Nové zákony však byly velice neoblíbené, nebo se dotýkaly starých vžitých zvykù, japonský lid byl napøíklad pøíliš ovládán myšlenkou dìtské lásky, která dìti nutila, aby svá tìla prodávaly v zájmu rodièù už zmínìnou formou tzv. adopce. A tak se muž z lidu setkal vždy s nìkým, kdo vytváøel zeï mezi tradicí a provádìním nových zákonù podle smyslu a litery. Že pøitom byl tento „nìkdo“, tj. bordeláø, veden ziskuchtivostí, je jiná vìc. Tøi století byla tokijská Jošiwara zábavným podnikem, který navštìvoval lid ve sváteèních a slavnostních dnech, aniž u brány potøeboval vstupenku. Mohl zde obdivovat to nejmodernìjší a uèit se, co je krásné. Oznámení jošiwarské slavnosti pro mnoho lidí znamenalo rodinný svátek. Jedni zanechali veškeré práce, aby tu navštívili svou uvìznìnou dceru, aby jí pøinesli zprávy a potìšili ji ujištìním, že myšlenka na obì, kterou pøinesla, jí zajistila velkou úctu v srdci nepotìšitelných rodièù. Jiní sem šli, aby spatøili, co je elegantní, aby obdivovali nové tvary a barvy

svítilen, úpravu malých zahrádek u vchodu; malíø a básník tu hledali popud k oslavì kvìtin, žen a lidu. Mnozí pøicházeli s rodinami, jako se chodí do divadla pod širým nebem nebo k dlouho oèekávanému sportovnímu utkání. Japonský lid si vážil tzv. pùvabù rodinného života snad mnohem více než Evropané, protože tento život byl pro nìj tím nenucenìjší, èím více byla manželka hodnocena jako služka; nikdy však nezraòoval nevìstku opovržením, nebo by jednal proti zákonùm své náboženské morálky. Pokládal ji jen za nešastnou ženu, která se obìtovala z nejsvìtìjší povinnosti, z dìtské lásky, aby zachránila své staré rodièe pøed bídou. Za zákonù a pøedpisù týkajících se prostituce (které platily na poèátku 20. století), uveïme nìkteré èlánky z kapitoly o nevìstkách: § 34. Nevìstky své øemeslo mohou provozovat pouze v bordelu. § 35. Každá dívka, která se chce stát nevìstkou, o to musí písemnì požádat pøíslušnou policejní kanceláø. Tato žádost musí obsahovat to, co následuje a žádná dívka pod šestnáct let nebude zapsána bez tìchto náležitostí: 1. Svolení otce a matky, nebo je-li žadatelka sirotek, svolení podepsané nejbližším pøíbuzným; z této listiny musí být pøesnì patrná doba, pro kterou byl služební pomìr ujednán a hotovì vyplácena mzda. 2. Rodný list z domovského mìsta nebo vesnice (jméno, vìk, rodištì, bydlištì) a ovìøení podpisu otce, matky nebo pøíbuzného. 3. Pøedchozí ohlašovací lístek žadatelky. 4. Smlouvu ujednanou s hostinským, v jehož domì bydlí. 5. Dùvody, které ji vedou k tomu, aby se stala nevìstkou. 6. Její pseudonym a taxy. 7. Délku žadatelèina závazku. 8. Zdravotní atest vydaný kontrolním lékaøem. § 36. Nevìstky musí bydlet v nevìstinci. Chce-li však nìkterá zmìnit byt, musí pøíslušnou kanceláø požádat o policejní svolení. Žádost musí být podepsána dvìma hostinskými. § 37. Každá zmìna jména, pseudonymu, místa nebo taxy nevìstky musí být ve tøech dnech hlášena pøíslušné policejní kanceláøi; stejnì tak, zaène-li nevìstka jiný život, vzdá-li se na èas svého povolání nebo se k nìmu opìt vrátí. ––– § 40. Nevìstky se musí podrobovat lékaøské prohlídce na základì zvláštních pøedpisù. § 41. Nevìstky smìjí opustit bordel jen tehdy, chtìjí-li navštívit hrob svého otce, matky, dìdeèka a babièky, strýce, tety nebo bratra, nebo v pøípadì nìjaké slavnosti nebo smutku v pøíbuzenstvu. V celém obvodu jukvaku (bordelového mìsta) se však mohou volnì pohybovat. Chtìjí-li jukvaku opustit, musí k tomu obdržet svolení pøedsedy prostøednictvím hostinského, jít v obèanském obleku a v prùvodu jednoho zøízence ze svého domu. Zajímavé byly také pøedpisy vydané s ohledem k tzv. veøejné bezpeènosti: 1. Policie musí dostávat zprávy o pøítomnosti podezøelých individuí. Je-li host podoben podle zatykaèe osobì policejnì hledané, musí to být oznámeno policejní kanceláøi a zaslán jí hostùv popis. 2. Policii musí být oznámeno, mají-li u sebe hosté mnoho penìz nebo takové množství cenných papírù, které není v souladu s jejich sociálním postavením nebo rozhazuje-li host peníze „marnotratným zpùsobem“. 3. Policii musí být podána zpráva, mají-li hosté podezøelého chování u sebe šavle, støelné nebo jiné vražedné zbranì. 4. Zdržují-li se nìkde v bordelech déle než tøi dny nepøetržitì. 5. Svìøují-li nebo darem dávají hosté nevìstkám vìtší množství penìz nebo cenných papírù.

Zákon také bordeláøi zakazoval svádìt dívku k pøemrštìným vydáním nebo jí bránit, chce-li se polepšit. Nemohl se v zákonì nebo øádu dovolávat žádného ustanovení, které by dívku dovolovalo týrat nebo s ní špatnì zacházet. V takovém pøípadì mìla dívka právo stìžovat si policejnímu úøedníkovi nebo v policejní kanceláøi. Obsah a forma smlouvy nevìstky s bordeláøem vyplývají z této ukázky: POVOLOVACÍ LISTINA. S ohledem na pøedchozí a následkem mnoha nezbytných okolností svoluji s dovolením svých rodièù vìnovat se øemeslu nevìstky ve vašem domì. Vypùjèila jsem si od vás shora uvedené peníze, a tímto potvrzuji, že jsem je od vás v poøádku obdržela. Z tohoto dùvodu a s úmyslem vám tuto zálohu vrátit ze svého výdìlku, se zavazuji, že budu dodržovat tato smluvní ustanovení: 1. Moje taxa za každého hosta byla stanovena na 25 senù. Z každé èástky mnì náležející ve výši 12,5 senu si ponechávám 3 seny jako své kapesné a 9,5 senù bude použito k amortizaci mého dluhu, úrokù i kapitálu. Jste oprávnìn tuto èástku pøi sestavování mého úètu odeèíst od mého denního pøíjmu. 2. Udìlám-li bìhem své služební doby mimoøádné dluhy, budiž tato èástka odpoèítána z mého výdìlku za bìžný mìsíc a všechny podobné pùjèky budiž zcela zvl᚝ vyúètovány; nemají nic spoleèného s dluhem, který na sebe v této smlouvì pøijímám. 3. Protože péèe o mé tìlesné zdraví bìhem eventuálního nutného pobytu v nemocnici jde k mé tíži, jste oprávnìn tuto èástku stejným zpùsobem strhnout z mé mzdy za bìžný mìsíc. Tyto výdaje nemají nic spoleèného s dluhem, který na sebe v této smlouvì pøijímám. 4. Kdybych po nìjakou dobu nemohla pøechodné zálohy èi nemocnièní výdaje vyrovnat ze své mzdy v mìsíci, ve kterém jsem tyto dluhy uèinila, jste oprávnìn pøirazit tuto èástku ke smluvenému kapitálu sub 1. 5. Pøíjmy z mé èinnosti jsou zástavou za èástku mì pùjèenou a nejsem oprávnìna je použít jinak, dát je jako záruku nebo je prodat nìkomu tøetímu. 6. Délka mé služební doby byla sjednána od... do... a v této dobì budu provozovat neúnavnì své øemeslo ve vašem domì; kdybych se však chtìla vzdát svého povolání nebo šla do jiného domu, zavazuji se, že vyrovnám svùj dluh, kapitál i úroky beze srážky k tomuto dni. Kdybych onemocnìla nebo byla neschopná pro své øemeslo, rozhoduje o tom lékaø. Podrobím se jeho pøíkazùm a zavazuji se, že z osobního rozmaru nezastavím svou èinnost, aniž se vzdám svého povolání. 7. Ukáže-li však po naplnìní této smlouvy bilance, že následkem zvláštních záloh, které jste mi dal za pobytu v nemocnici nebo následkem výdajù za útìk nebo nepoctivé jednání, jsem ještì vaší dlužnicí, vyrovnám tento rozdíl beze srážky v den, kdy se vzdám svého povolání. 8. Vzdám-li se ho však pøi naplnìní této smlouvy, budu-li nemocná nebo neschopná výdìlku, vezme si mnì mùj ruèitel, aniž vám zpùsobí nepøíjemnosti nebo nepohodlí. 9. Nebude-li v pøípadech sub 8 uvedených vyrovnán ještì mùj dluh podle povinnosti, mohou být eventuální zástavy prodány v pøítomnosti mého ruèitele a výtìžek bude použit k vyrovnání mého dluhu. 10. Proviním-li se proti ujednáním sub 6, 7, a 8 nebo uteèu a do tøiceti dnù se nevrátím, budiž mnou dané zástavy a výtìžek použity k zaplacení mého dluhu. 11. Zùstane-li ještì nìjaký zbytek dluhu, jsme s ohledem k nìmu dohodnuti, že všechny osoby, jejichž podpis je pod touto smlouvou, jsou odpovìdné za zaplacení tohoto zbytku. Kdyby byla nìkterá neschopná platit, pøevezmou závazek ostatní.

Smlouva platí od shora uvedeného data. Podpisy: Dlužník. Ruèitelé. Pøedstavený korporace. Osvobození z nevìstince a sebevraždy døívìjších japonských prostitutek. Jen trojí cestou se mohly nevìstky dostat na svobodu. Buï opustily Jošiwaru, když vypršela jejich služební doba, což se nikdy nedìlo pøed sedmadvacátým až tøicátým rokem jejich vìku, takže každá už byla dávno už odkvetlá, upracovaná a znièená nemocemi, zùstávala tedy v Jošiwaøe vìtšinou jako nevìstka nižšího øádu nebo služka v kuchyni. ostatnì, kuplíøi a bordeláøi našli dost prostøedkù, aby mohli nechat dluhy svých dívek donekoneèna rùst, takže ani pak by odejít nemohla snadno. Nebo byla dívka vykoupena svými rodièi; to se však stávalo velmi zøídka, jak pochopíme z kapitoly o verbovacích zpùsobech. Nešastnice mohla sotva poèítat s tím, že se její rodina ocitne v natolik pøíznivých pomìrech, aby ji mohla vykoupit. Koneènì mohly být dluhy nevìstky zaplaceny jejím milencem, který s ní chce žít. To je téma mnoha povídek napsaných v Japonsku i v Evropì. Nesmíme si však myslet, že tento zpùsob vyváznutí byl èastý, naopak, byl dokonce velmi vzácný. Lze si však pøedstavit, že uvìznìná nevìstka, kterou tøi, sedm nebo devìt let takového života ještì zcela neznièilo, prosívá všechny své vìrné pøátele, aby ji vysvobodili z tohoto „jícnu hrùzné bídy“. Stále doufá, že jednou bude žít pøíjemnì a pøedevším nezávisle. Stále sní o tom, že ji vykoupí bohatý zákazník, aby mohla zùstat vìrná snoubenci, kterého si døíve vyvolila. To však bývaly pravidelnì pouhé iluze. Nevìstky, které byly prodány kuplíøem, mohly být vykoupeny jen velmi tìžko: adresa rodièù byla ztracena a kuplíø po dohodì s bordeláøem dìlal všechno možné i nemožné, aby osvobození zmaøil. V rùzných úskocích byli velice vynalézaví a znamenitì se vyznalo ve falešné diplomacii, když šlo o to, aby dívku co nejdéle udrželi v otroctví. Pøípad z roku 1900 ukázal, jak nesnadno se nìkdy bojuje se pochybnými mocnostmi, k nimž náležela nejen bordeláøská organizace, ale èasto i policie. V zásadì byl jednou výslovnou podmínkou propuštìní nevìstky souhlas otce nebo hlavy rodiny. Tedy: jistá džóro byla vykoupena svým milencem a chtìla opustit dùm, aby se mohla vdát. Veèer pøed zúètováním se však nevìstin otec zdráhal dát souhlas pøed vypršením smlouvy. Oba milenci se odvolali k soudu a byli podporováni i zahranièním tiskem i èleny Armády spásy, která v Japonsku dost energicky bojovala proti každé reglemantaci prostituce. Soud rozhodl, že dívka mùže dùm opustit bez otcova souhlasu, ale policie odepøela být nápomocna pøi provedení tohoto rozhodnutí s odùvodnìním, že je to proti stanovám korporace a výsadám mìsta. Byla-li dívka propuštìna svým pánem pøed vypršením smlouvy, byla jí vrácena smluvní listina a dostala prùvodku, kterou pøedložila policejní kanceláøi u Velké brány. Jakmile nevìstka dostala svùj lístek, vypravila se podle obyèeje se svým milencem, družkami, sluhy a nìkolika pøáteli do nìkteré èajovny ke slavnostnímu obìdu. Pili tu saké a podle tradice jedli koláèe z èervených bobù, hrachu a jakési makarony z pohanky. V pøípadì chronického onemocnìní nebo smrti vracíval bordeláø umírající nebo mrtvou nevìstku její rodinì, aby ušetøil útraty s pohøbem nebo zabránil špatné povìsti, kterou by tato smrt mohla vyvolat u povìrèivých hostù. Rodina ji vìtšinou pøijala, aby zabránila nedùstojnému pohøbu. Pøesto tu a tam mohly nevìstky bìhem své služební doby nakrátko opustit obvod Jošiwary, napøíklad v dobì jarních slavností. Na podzim mívaly volný den

na slavnost asakuského chrámu, a to až do pìti hodin, kdy jim vìžní zvon smutnì oznamuje dobu návratu. Jednou mìsíènì jít na nìkolik hodin do ulice Padesáti dnù, do chrámu jejich ochranného boha Inari. Pokud musela nevìstka k soudu, byla vždy doprovázena hospodyní nebo nìkterou dozorkyní, která mluvila místo ní. Když onemocnìla, požádal bordeláø úøady, aby ji na nìkolik dní poslaly do nìkterého domu na venkov. Když byli její rodièe na smrtelné posteli, dostala dovolení jít k nim na nìkolik hodin, aby vyslechla jejich poslední pøání a potìšila je svou pøítomností, s tou podmínkou, že brzy bude opìt odvedena služkou. Skuteènì tedy jako vìzeò. Pokud se pokusila nìkterá džóro o útìk, byla pronásledována tajnou jošiwarskou policií a s nadávkami dovedena zpìt ke svému pánovi, který ji neváhal potrestat pokutou; døíve byla trestána odnìtím stravy nebo i bitím. Jestliže opakovala svùj pokus o útìk, prodal ji bordeláø vìtšinou do vzdálené provincie nìkterému kolegovi, který, aby zboží lépe poznal, se s ní pøedem vyspal. Taková zkouška bývá bìžnì provádìna i v Evropì bílými otrokáøi. Abychom lépe pochopili mentalitu a citovost nìkdejší japonské nevìstky, které ji mohou vést i k sebevraždì, uvádíme zde dopis, který venkovská džóro Kane napsala pøímo pøed svou smrtí bordeláøi, který s ní prý vždycky pìknì jednal:26 „Zanechávám tento dopis. Jak víte, poèala jsem minulého jara milovati Taširosana, a také on mì miloval. Ale nyní, ach! Vzpomínka na naše styky v døívìjším životì nás muèí a slib, jejž jsme si tehdy dali, že budeme muž a žena, jest zrušen. Musím se tedy dáti dnes na cestu do méda (podsvìtí). Jednal jste se mnou s velkou laskavostí, aè jste jistì pozoroval, že jsem neobratná a nikoli pilná, ba pomáhal jste mi dokonce v mnoha smìrech pøes nepatrnou mou zásluhu jako matka nebo sestra. A ponìvadž jsem dosud nebyla s to, oplatiti vám by jen miliontý díl vaší dobroty, vašeho soucitu, jimž jste mne obestøel, a který byl veliký jako hory a moøe, mohl byste mnou právem opovrhovati jako velikým zloèincem. Aè však nemohu pochybovati, že se mùj úmysl musí jeviti jako hanebný zloèin, jsem pøece okolnostmi k nìmu nucena, a také moje srdce mne k nìmu dohání. Prosím vás tudíž ještì, abyste mi odpustil chyby, kterých jsem se dopustila, a tøebaže vejdu do méda, nezapomenu pøece nikdy vaší dobroty, která byla tak veliká jako hory a moøe. Ještì pod temným trávníkem budu se snažiti vám dìkovati a posílati vám dùkazy své vdìènosti pro vás i vᚠdùm. Ještì jednou vás prosím z celého srdce, abyste se na mì nezlobil. Psala bych ještì mnohem více, ale nyní mé srdce není už mým srdcem, a musím brzy odejíti; tedy dávám klesnouti svému štìtci. Je to velmi špatnì napsáno. Kane vrhá se vám tøikráte k nohám. Kane...“ A nyní ještì jeden nìžný dopis psaný s vzácným jemnocitem, který napsala jistá proslulá jošiwarská oiran: „Hledím na tìch nìkolik kvìtù, které jsi mi nedávno poslal, jako bych se dívala na tvùj oblièej. Je mnì nevýslovnì smutno, když slyším, že jsi se dostal do situace tak nepøíjemné, a nenalézám útìchy pøi myšlence, že jsem pøíèinou tvého neštìstí. Vím, øíká se, že v každém kvìtu sídlí bùh, a volám tedy slavnì toto božství za svìdka své nezmìnitelné vìrnosti a stálosti. Tento dopis psala Komurasaki (Purpurový hlemýždìk), když byl její milenec, Ronin Gompaèi, ve vìzení. Napsala jej nìkolik mìsícù pøed tím, než se na hrobu milence probodla. Její láska a smrt jsou v Japonsku

navždy proslavené. Ještì nyní se chodí poutníci modlit na hrob milencù v jutském chrámu u Megura. Lze zde èíst: „Tìchto dvé ptáèat, krásných jako tøešòové kvìty, zahynulo, než se naplnila jejich doba, jako kvìty, které vítr rozvane, døíve než mohou nasaditi plody.“ V roce 1750 pustošila „planinu štìstí“ pravá sebevražedná epidemie, a proto dostal cech povolení, aby mohl nevìstky, které se takto zpronevìøí své povinnosti, pohøbívat beze všech poct. Položili je na ulici a nechali je tu, dokud jejich tìlo nezaèalo hnít. Jejich jméno a jméno jejich rodiny bylo vydáno napospas všeobecnému opovržení a mrtvola etaùm, pøedstavujícím pøed rokem 1871 jakýsi druh páriù, jejichž povoláním byly veøejné popravy a pohøbívání odsouzencù i zvíøecích mrtvol. Když byly nevìstky, které si vzaly život, dány k pochování tìmto lidem, mìlo to znamenat, že se zpronevìøily svým povinnostem a jednaly jako zvíøata. Zacházeli s nimi tak prý proto, aby zabránili jejich duchu chodit Jošiwarou, strašit tu a povzbuzovat k novým sebevraždám. Pravou pøíèinou však byla jistì ziskuchtivost bordeláøù, kteøí tímto zpùsobem nechtìli pøedèasnì ztrácet výnosné zboží. Syfilis v Japonsku. V Japonsku je obtížné zjistit bezpeèný pùvod speciálních metod, kterých se zde používá proti venerickým nemocím. Ve velkém poètu rozvodových dùvodù je také zvláštì uvádìna lepra – malomocenství. V minulých staletích považovali asi lékaøi v øíši vycházejícího slunce i syfilis a jeho dùsledky jen za jiné formy této nemoci, která byla v Japonsku velmi rozšíøena. Staré kroniky èasto podávají zprávy o onemocnìních, která svìdèí pro dìdiènou nemoc o velké jedovatosti. Japonský lékaø Tatsuhiko Okamura ve svém velmi dobrém spisu „K dìjinám syfilidy v Èínì a Japonsku“ popírá legendu o starovìké syfilidì. Èínská lékaøská díla prozkoumal co nejpeèlivìji, ale nenašel zde žádnou zmínku o syfilidì pøed 16. stoletím. V jiné knize ze 17. stol. èteme: „Zavleèení syfilidy do Kantonu stalo se prý v 1504 po Kristu.“ V tomto roce totiž pøijela do kantonského pøístavu evropská obchodní loï a brzy poté se objevila nová nemoc mezi obyvateli. Teprve od této doby se syfilis v lékaøských spisech vyskytuje.. Japonci syfilis nazývali portugalská nemoc. Podle japonských spisovatelù se zachovala stará historická zpráva, podle níž roce 1569 pøijelo do pøístavu Nagasaki mnoho cizích obchodních lodí, vèetnì portugalských a èínských. Z tìchto lodí byla syfilis zavleèena do mìsta a odtud se rozšíøila po celé zemi. Byla tedy nazývána také too-kasa, tj. cizinecká vyrážka. Jméno kasa zùstalo v Japonsku nejpopulárnìjší vedle ostatních jmen; odbornì se syfilis nazývala baidoku. Podle zpráv mastièkáøù a lékaøù ve službách nemocnic v pøístavních mìstech, která provozují obchodní èinnost, se zdá, že dnes syfilis ubývá. Avšak po roce 1868 se hrnuli cizí námoøníci do pøístavù. Jokohama a Nagasaki byla mìsta nejèastìji obšastnìná prostitucí nejnižšího druhu. Syfilidy bylo mnoho a angliètí lékaøi se ihned pokusili o to, èeho dosáhli napøíklad v Hongkongu, totiž aby prosadili periodickou a pravidelnou prohlídku nevìstek. Dr. R. N. Newton velkou trpìlivostí a houževnatostí, øadou èlánkù a brožurou vyšlou v roce 1871 v Jokohamì dosáhl toho, že vládu pøesvìdèil, nebo tehdy už pøijímala horlivì vše, co pøicházelo ze Západu. Úøady ustanovily, aby v Kóbe, Jokohamì a Nagasaki, stejnì jako v prostituèních ètvrtích, které byly v Tokiu a jeho pøímém okolí, kromì Jošiwary, byly zøízeny prohlídkové úøady. To však bylo opatøení, které bylo v Japonsku velmi nepopulární, a tak po dvou mìsících nastaly obtíže. Celý cech bordeláøù se spojil s nevìstkami, aby byla prohlídka znemožnìna, a dokonce se energicky odepøelo respektování zákonù. Nesnáze mìly ozvìnu

i v parlamentì. V této dobì se konaly volby podporované vládou, které mìly pro pokrokové hnutí velmi malý výsledek. Vydané naøízení zùstalo na papíøe, aby bohatý a mocný cech bordeláøù a jejich dodavatelù zùstal vládì naklonìn. Když se však bouøe utišila, pokraèovala japonská vláda pøíští jaro s vìtším dùrazem v pøerušených reformách. Nejen, že byla zavedena tøímìsíèní pravidelná prohlídka v každé prostituèní ètvrti, ale bordeláøi byli donuceni i k tomu, aby na své útraty zøídili prohlídkové úøady a za každý den internace nevìstky v nemocnici platili pøíspìvky. Nevìstka mìla platit jeden sen a její zamìstnavatel asi devìt senù. V každé smlouvì s nevìstkou byl nyní paragraf, který pøesnì vymezoval, ze které èásti výdìlku má být strhována èástka na výdaje spojené s nemocí. Jošiwara zøídila u jihozápadní èásti ohradní zdi velmi pìknou nemocnici, která je od ostatní ètvrti oddìlena a dobøe spravována. Bylo zde možné pøijmout ètyøi až pìt set nemocných za mìsíc. Pøíjmy vedoucího lékaøe a asistentù, stejnì jako mzdy ošetøovatelù a ostatní výdaje byly hrazeny z penìz pøedem placených obyvatelkami Jošiwary a cechy. Nemocnice mìla tvar podkovy, jedno køídlo bylo urèené pro nevìstky, které mìly vedle syfilitického onemocnìní ještì jinou bìžnou nebo nakažlivou nemoc. Nemocné zde mìly podle naøízení setrvat až do svého uzdravení, které však mohlo být jen zdánlivé. V roce 1899 byl výsledek lékaøské prohlídky v jošiwarské nemocnici tento: zápisù bylo 175 667, nakažených 11 369, hostù bylo 1 270 435. Z tìchto statistik však bylo obtížné èinit závìry, nebo napøíklad existuje velký rozdíl mezi èísly z roku 1897 a 1899. V roce 1897 zøídila vláda fakultu s 360 studenty, která od prvního roku vzdìlávala speciální lékaøe. Mnozí japonští lékaøi své znalosti a diagnostiku zdokonalili v Evropì. Protože však byla reglementace prostituce provádìna pøísnìji, prospívalo to znaènì tajné prostituci a nakažlivé nemoci tak byly zatlaèovány do zavøených domù. Syfilis je nemoc, která se dlouho skrývá za zdáním kvetoucího zdraví, kterou i nejbystøejší oko èasto pøehlédne a pak – obchod je obchod: velmi tìžko lze bohatého zákazníka vykázat z nevìstince. Slavnosti v Jošiwaøe. Mnoho slavností v Jošiwaøe bylo proslulých, ale nejproslulejší bývalo procesí nevìstek. Letopisy je zaznamenávají po staletí, poslední se se zøetelem ke starým, ale ponìkud zmìnìným obyèejùm konalo v roce 1887. Pøesto bylo tak nádherné, že si tokijští obèané mysleli, že vidí slavnost z nejskvìlejších let „kvìtinového mìsta“. Jistý anglický spisovatel tuto slavnost vylíèil takto: „Nejpodivuhodnìjší divadlo poskytuje Jošiwara nìkolikráte odpoledne do páté hodiny veèerní za tøí rùzných dob v roce, když kvìtiny v zahradách hlavní tøídy jsou vymìòovány. To jest nejprve na jaøe, když tøešòové stromy se stkví rùžovou nádherou kvìtnou, pak v létì v purpurové ozdobì kosatcové a na podzim se sterými barvami chryzantém, které jsou národní kvìtinou japonskou. Když se objeví nové kvìty, èiní jim nevìstky svou slavností návštìvu. Z každého znamenitého domu vybráno jest šest nejkrásnìjších žen v nejskvìlejších oblecích a s vlasy uèesanými v nejvelkolepìjším slohu: høebeny tøi stopy dlouhé jsou zastrèeny po obou stranách do úèesu, a nevìstky tyèí se na svých getách stopu vysokých. Když jsou pøipraveny k odchodu, provází je asi dvacet sluhù. Dva nebo tøi jdou vpøedu, aby rozhánìli dav; každá nevìstka jest po obou stranách vedena sluhou za ruku, a slavnostnì, velmi pomalu, v každé minutì krok, pohybuje se zvláštní prùvod kolem zahrad. Jiné prùvody pøicházejí

z domù, setkávají se a spojují se. Tu se na hlavní tøídì jošiwarské nahromadí dav s otevøenými ústy na místech, kde možno tu a tam pøes hlavy druhých spatøiti postavy prùvodu. Lze tìžko najíti slov k pøesnému popisu tohoto neobyèejného divadla.“ Líèení slavnosti pokraèuje: „Skvìlé a drahocenné obleky nevìstek jsou podivuhodnì bohaté; brokáty záøící šarlatem a zlatem, pøemrštìnì veliké uzly jejich pásu vpøedu zavázané, neobyèejnì vysoké úèesy, snìhobílé oblièeje a èerné øasy, rumìlkové rty a dokonce nehty u nohou rùžovì zbarvené. Sluhové, kteøí je vedou po každé stranì uctivì za špièky prstù a bdí nad každým jejich krokem, jako by vedli staøièkého patriarchu, èetní sluhové, kteøí jdou za nimi, zatímco jiný sluha zadržuje dav a další sluha sbírá s jejich cesty spadlé vìtévky a listy, jejich pomalá a ozdobná chùze, strnulý, dopøedu upøený, napolo opovržlivý, napolo bázlivý pohled, široká, mlèenlivá zeï lidská, slavnostní obraz této svérázné ceremonie, to vše poskytuje divadlo tak zvláštní, že ho nikdo dosud nevidìl, slavnost, kterou nelze srovnati se žádnou jinou slavností, pøipomínající falický kult, další život Priapùv.“ Kouzla a povìry. V malém masitém a nervózním tìle japonských nevìstek nìkdejších dob, od èela až k pasu bílém a jako atlas, od pasu až k nohám žlutém a drsném, žily „duše“, zdobené mnoha dobrými vlastnostmi. Vidìli jsme, že jejich chování bylo plné zpùsobnosti a jejich slova plná nìžné citlivosti, vìrné oddanosti k rodinným a náboženským povinnostem. Chybìla by jim omamující, okouzlující vùnì, kdyby nebyly po celý život zamilovány do èarování. Jako novorozenì ji pøinesl otec do šintoistického chrámu, kde byla volba jejího jména velmi dùležitá. Snad jí toto jméno vybírali také losem ze sedmi nebo osmi rùzných jmen, napsaných na papírových lístcích, tvoøících klikatinu gohei, které je hlavním pøedmìtem šintoistického náboženského kultu jako køíž køesanského náboženství. Otec se bez výbìru dotkl jednoho papírového proužku a pøeèetl z nìho malé jméno. Snad se dokonce odebral k nìkterému knìzi, jenž po obøadech, které jsou nutné, aby božstvo promluvilo ústy nìkterého svého chrámového služebníka, se otázal boha pøímo. Tak vyrùstala budoucí prostitutka v okolí, kde je povìra spojena s èarováním, aby svou dìtskou lehkovìrnost vydala na milost a nemilost nejpodivnìjším kouzelným myšlenkám. Nelze spoèítat rùzné druhy povìr, u kterých by k popisu jejich pùvodu a rùzného významu nestaèilo mnoho svazkù. Aèkoliv následující odstavce by mìly už být psány v minulém èase, oživme si èást povìr a kouzel, která patøila k životu nevìstek kdysi: Mají šastné a nešastné dny, rozeznávají také šastné a nešastné sny. Pøesná pravidla jsou pøedepsána pro oblek, jeho barvu a záhyby pásu, pro døevo, kterým rozdìlávají oheò, pro zpùsob, jakým má být do tohoto ohnì foukáno, aby byl rozdmýchán nebo uhašen. Od narození až do smrti tyto povìry Japonka poslouchá, bez odmluvy se podrobuje pøáním hlavy rodiny. U nevìstek existuje pomìrnì oblíbený druh vìštcù. Jsou to ninsomiové, kteøí tazateli vìští z jeho obrazu v jistých magických a zaèarovaných zrcadlech, což se dìje bìhem modliteb. Je-li oblièej jasný, je to znamení dlouhého života, je-li zakalený, má èlovìk nadìji na brzkou smrt a vìštec své fantazii ponechává volnost. Z povìrèivosti byla také po dlouhou dobu v nižších tøídách obávána fotografie. Domnívali se, že zeslabuje životní sílu a snižuje citlivost. Báli se fotografie tak, jako dosud mají nìkdy strach, aby nebyli posedlí koèkou, liškou nebo dokonce jezevcem, kteøí

bývají èasto znázoròováni, jak si za mìsíèního svitu bubnují tlapkami na bøicho s úmyslem oèarovat lidi. Otážeme-li se nevìstky na kouzla, jistì odpoví: Chcete-li to pouze pøesnì poznat, vysvìtlí vám to išiko nebo maiko. Tyto dva druhy kouzelníkù jsou skuteènì zajímavé. K išikùm náležejí muži a ženy, kteøí mohou vejít v duchovní spojení s jedním nebo nìkolika bohy, s mrtvým nebo živým èlovìkem, který je právì velice vzdálen, a to jak s tím, tak s oním. Maiko jsou mladé dívky, knìžky a jasnovidky, které kromì toho pøi slavnostech provozují posvátné tance šintoistického náboženství. K tomu jsou vybírány velmi hezké, dvanáctileté až šestnáctileté dívky; mohou však být také starší nebo dokonce vdané, ale musí mít bezvadnou povìst, pak jsou vìøícími svého chrámu ctìny a vydržovány. Tyto jasnovidky jsou èasto dcery knìží, stav maiko bývá dìdìn z matky na dceru. Musí projít jakousi školou s ohledem na tance a tréninkem, aby tohoto stupnì hysterie dosáhly, nebo jej potøebují ke stavu náboženské posedlosti. Lid má velkou zálibu pro jejich posvátné tance. K vìštcùm, kouzelníkùm a prorokùm mají nevìstky a lid vùbec asi takový pomìr jako naše i jiné ženy k vykladaèkám karet, jenže na naší kartáøce není nic posvátného. Její jemný èich a fantazie pracují pouze pøed oèima klientù, ale išiko jsou pøinejmenším oživeny bohem, nebo božství mluví jejich ústy. Mùžete uposlechnout rady, kterou vám dá malá džóro: za nìkolik senù vás bùh ujistí, že vaše milenka je vám vìrná a dokonce vám øekne i to, jaké duševní vlastnosti má vaše nevìsta. Malá jošiwarská džóro zná také mnohá a neomylná milostná kouzla. Aèkoliv v pøítomném èase, psali jsme zde teï už více ménì o minulosti. Co však žije stále, jsou legendy. Legendy. O kurtizánách jsou legendy vskutku èetné a èasto se promítají i ve starší japonské literatuøe. Typem krásné, líbezné, láskyplné a hodné lásky byla napø. Tamakoto. Z jejího života lze soudit na velice jemnou a nìžnou povahu. Vynalezla nìkolik zpùsobù, jak lze kvìtinami zdobit zrcadlo, které je duší ženy, jak Japonci tvrdí. Také prý je autorkou pøísloví: „Žena stárne, když zrcadlo zaèíná být slepé.“ Kroniky jí pøipisují báseò: „Zarmoucený motýl.“ Zemøela chudá a velmi mladá u své rodiny. Stejnì smutný osud mìla Kokonoje neboli „Devìtkrát nešastná“. Byla opatrovnicí šlechtického dítìte u dvora. Pøi høe na ulici se dostalo hatamotovo (dvoøanovo) dítì do sporu se svým druhem ve høe a poranilo ho tak nešastnì, že zemøel. Vrchní soudce rozhodl, že se má dítì stát mnichem a jeho mladá opatrovnice má být na pìt let poslána do Jošiwary. Kokonoje si uchovala pùvab svého ducha i ve svém neštìstí. Napsala báseò, v níž o svém neštìstí vypravuje, o truchlivém životì japonských žen a jejich družek v Jošiwaøe a o své touze po smrti. Tato báseò mìla u jejích vrstevníkù znaèný úspìch a po mnoha pokusech o milost bylo koneènì dívce dovoleno, aby se mohla vrátit ke svým rodièùm. Pìkné vlastnosti mìla také Hanaaži neboli „Kvìtovaný vìjíø“. Dvakrát uprchla, aby v samotì a chudobì mohla žít na pøedmìstí se svým miláèkem a se svou starou matkou. Její jméno dosud bývá slýcháno a spojováno s povinnostmi, které mají jošiwarské dívky ke svým rodièùm. Nejeden mladý básník napøíklad opìtoval její vytrvalou lásku ke svým rodièùm. Jedna velmi bohatá jošiwarská taju, velmi krásná a uctívaná, Koharu neboli „Malé jaro“, však na sebe poetické vzpomínky nezanechala. Záøila pouze svou

krásou a tak nìkdy dosud øíkají – hloupá, lehkovìrná jako krásná nevìstka Koharu. O Segavì vypravují, že by její vlasy dovedly udržet slona a zvuk z dýmky, vyøezané z její gety, by pøilákal jelena. Když byla vykoupena, byla dlouho nemocná a uzdravila se teprve tehdy, když jí jistý vìštec poradil, aby své jméno vymìnila za jméno nìjakého užiteèného zvíøete. Známá je také milostná povídka „O nevìstce Otzumi a buddhistickém knìzi Itsari“, kterou si zde pro zpestøení uvedeme celou (s pùv. pøepisem jap. jmen a výrazù): O nevìstce Otzumi a buddhistickém knìzi Itsari V jedné vesnici v kraji surugském žil ovdovìlý nájemce sám s dvìma dcerami. Vedlo se mu dobøe, nebo jeho dajmio nevybíral velkých dávek a pršívalo úrodnì v pravou dobu. Nebylo se rodinì vysilovati dnem i nocí šlapáním kola, které zdvihá vodu z kanálu. Jinak byli tito venkované zbožnì oddáni kamiovi malé šintoistické svatynì, která byla odedávna postavena v javorovém lesíku. Nájemce nìkolikráte opravil její tori (bránu). Neopomnìl nikdy ozdobiti omšelý oltáø kvìtinami gohei posvìcenými a pokládati naò obìtní dary z rýže a zeleniny. Jedna jeho dcera se jmenovala Otzumi. Když jí bylo šestnáct let, pøirovnávali jí sousedé pro její mladou svìží krásu ke kvìtu kozlíku. Jednoho veèera pøišel cizinec, opíraje se o jedlovou vìtev. Vypravoval, že ho zaskoèili lupièi a oloupili o zbranì. Zachránil se prý jen dík svému mládí a své síle, ale tìžká rána, kterou v zápase utržil, brání mu jíti dále, a mladý muž prosil skromnì o trochu èaje, aby se posílil. Nájemce ho pozdravil a požádal, aby vstoupil, nebo mluvil jako šlechtic. Otzumi pøinesla èaj a nemohla se nadiviti výrazné a vznešené tváøi neoèekávaného hosta. Minulo nìkolik dní. Obou se zmocnila hluboká láska. Pøíliš rychle pøišla pro mladou dívku chvíle, kdy cizinec chtìl se dáti na cestu do hlavního mìsta východního, nebo jeho dajmio naò èekal. Ponìvadž byl šlechtického rodu, mlèela Otzumi a neodvážila se øíci nic, co by mu pøipomnìlo slib stokráte daný, že na ni nezapomene. Krrrin-krrran... krrrin-krrra jeho get za bambusovým plotem na pìšinì pahorku bodali ji do srdce, když vidìla ho odcházeti. A tímto dnem pøišlo mnoho neštìstí do pokojného domu. Starý dajmio zemøel, do kraje vnikli roninové, a ožebraèený nájemce se zbláznil. Obì dcery opuštìné a na sebe odkázané, pronajaly se špatné ženštinì, která je prodala kuplíøi, jenž je odvedl do Jeda (tj. Tokia). Otzumi stala se pro svou líbeznost a krásu jednou nejproslulejší džóro jošiwarskou. Její mládí rozkvétalo vonným zpùsobem jako rùžový kvìt slívy. Jednoho sváteèního dne v druhém mìsíci shledala se s mladým mužem, kterého její otec pøijal pøedešlého roku pod svou støechu: byl mezi taneèníky, kteøí pøišli, aby se dali bordeláøi a nevìstkami pohostiti. Vyhlížel chorobnì, ale jeho tváø se jí zdála právì tak líbeznou jako prvního dne. Zatím co si vypravovali o svém neštìstí, skryla Otzumi svou hlavu do rukávu, aby ukryla slzy. Mladý muž jí øekl, že je ronin bez zamìstnání i bez penìz, že však ji pøi první pøíležitosti vykoupí a ponechá u sebe. Pøešly dlouhé mìsíce nadìje, zatím co její milenec se potloukal s nièemy a rváèi, denními hosty v Ulici padesáti domù. Nicménì kicuva (bordeláø) byl k Otzumi velmi laskav a èasto jí dovoloval vycházeti s mladou dívkou, která byla pod její ochranou.

Jednoho odpoledne v šestém mìsíci (èervnu) šla do Hukiri, nedaleko Mukožimy, aby se podívala na kvetoucí kosatce. Nedaleko ní stál mladý buddhistický knìz, tmavì obleèený a s oholenou hlavou. Obdivoval krásu hezké dívky a její oèi, které byly krásnìjší než oèi motýla-bource. Byl to novic nebo spíše prostý sluha chrámový. Otzumi byla zaujata jeho chytrým vzhledem. Kozo (novic) pozoroval ji bez pøetváøky, která tak èasto znetvoøuje tváøe mladých knìží. Nevìstka zavøela svùj sluneèník a vìjíø, pøiblížila se k nìmu a prosila ho tiše a pùvabnì o svaté slovo, jehož památka mohla by jí pøinésti štìstí. Vzpomínala na svého milence, který už celý mìsíc k ní nepøišel. Byl snad nemocnìjší než jindy? Mladý knìz odpovìdìl: Modli se ke Kwanonì, která je bohyní soucitu. Myslil na bohyni soucitu, podle které vytvoøil velikou sochu. Nebo ve skuteènosti líbilo se mnichovi více sochaøství než cvièení pamìti, jež vyžaduje studium suter. Jak by to bylo skvostné, šeptal si, kdybych dvanáct tváøí Kwanoniných mohl vytvoøiti takto krásných a líbezných. Mladá dívka øekla: Jmenuji se Otzumi a jsem jen dívka z Jošiwary. Tisíc, sto tisíc díkù za to, žes dívku mého nízkého stavu uznal za hodnu odpovìdi. A ponìvadž mukožimský zvon bil hodinu opièí, odešla, aby se co nejrychleji vrátila k bordeláøi, svému pánu. Itsari, tak se jmenoval mnich, pøišel do svého chrámu v hodinu, kdy straky a havrani na staletých cypøiších strkají hlavy pod køídla. Je noc, a knìží zpívají veèerní sútry k temnému taktu posvìcených gongù. Aniž èeho pojedl, nebo je den postní, jde Itsari spát. Ale koneènì zaboèuje do parku a pracuje na soše bohynì, »kterou èlovìk jen jednou prosí«. Kocábka mìsíce plynula klidnì ke bøehùm obzoru. Cvrkot semií (jakýchsi cvrèkù) a volání hotožizù (noèních ptákù) jediné rušilo klid sousedního høbitova. Itsari myslil ještì na nevìstku: Proè se mi vydává celá pøi cvrkotu? Ach, ach, že ji nemohu vykoupiti z jejího pekla! Dotkla se ho svìtluška a padla vedle nìho na zem. Zastavil se, aby ji nezašlápl, a mohla opìt vzletìti. Stín stély s obrazem pìti atributù Budhových nabyl v jeho zraku podoby ženské hlavy. Øekl si: Tak nosí Otzumi své vlasy. Bílý svit v ovální jamce na pomníku, do které byla vlita voda pro mrtvé, pøipomnìl mu znova bledou tváø nevìstky s nìžnými barvami. Kdyby jen Jakuši-Sama, lékaø duší, mohl uzdraviti mou horeèku! Šeptal a opøel se o sokl sochy Žizovy, dobrého ducha dìtí. Její ruce byly celé zvìtralé nepohodami vlhkých dob roèních. Koneènì usnul Itsari klidnì u nohou dobrého božství. Vdìèen za to, že ho upokojilo jako malé dìcko, vylezl ráno na sokl a doplnil trochou hlíny zmrzaèené paže. Žizo usmíval se jako vždycky. Veèer pod záminkou, že jde do asakuského chrámu navštívit bohyni zdraví, šel do Jošiwary. Pøinesl Otzumi ofudu, kterou posvìtil vrchní knìz, cennou ochranu pøed neštìstím. Nevìstka požádala ho o 15 riù (starojaponských mincí), ponìvadž její milenec, o kterého stále ještì mìla starosti, byl stíhán pro dluhy. Rozechvìn vrátil se Itsari pozdì v noci do svého chrámu. Mìsíc za mraky na obzoru korunoval høeben pahorkù jakoby moøskou pìnou. Myslil si: Jednou v roce smí hvìzda pastevce volù pøekroèiti po mostì, jejž jí pøipravují ptáci, nebeský proud, aby se mohla setkati se svou milenkou. Ale já neuvidím už Otzumi. Nebo podle japonské legendy miluje souhvìzdí pastevce volù souhvìzdí kozy a setkává se s ním toliko jednou v roce, když pøekroèí mléènou dráhu.

Jako minulé noci položil se novic u soklu Žizova. Vzpomínka na nevìstku pronásledovala ho ustaviènì a, když ráno opouštìl chrám, ukradl smaltovanou vázu. Prodal ji, aby mohl míti Otzumi po celou noc. Po nìkolika dnech byl Itsari, který nemìl u sebe už penìz, zavraždìn a vržen do øeky Sumidy, prý nevìstèiným milencem... Když krásná džóro dostala tuto zprávu, propadla zuøivému šílenství se strašnými vidinami, a øvala, že pronásleduje ji tisíc démonù. Ve dne i v noci byla šílená strachem a hrùzou. Kicuva použil klidného okamžiku, aby ji odstranil z Rákosové planiny a za mírné odškodnìní ji svìøil rodinì etù v okolí. Knìz zahynul bez pohøbu, bez tisícerých modliteb, které chrání høíšníka pøed peklem, a aniž mu dali na cestu šestero rinù, které dostane staøena, jež hlídá „køižovatku tøí silnic“ v médu. Baba, staøena, ptala se ho: Kde mᚠriny? Nedostala odpovìdi, svlékla mu šaty a povìsila je na stromy u cesty. Její muž našel v knìzových šatech kouzla posvìcená patriarchou. Svítila na nich rudá peèe chrámová. Zatím co Baba hovoøila s démony, snila duše mnichova: ‘Budu-li pøiveden pøed veliké zrcadlo, v nìmž se mrtví spatøují se všemi svými chybami, co bude ze mne, který jsem ukradl smaltovanou vázu? Nikdy nenastane pro mne doba, abych mohl ve vìèné blaženosti odpoèívati na sedátku ze zlatých kvìtù lotosových.’ Žizo chrámu šel mimo a hrál si s malým tvorem na rukou. Pravil ke staøenì Babì: Tento knìz zemøel náhle, nelze-liž mu odpustiti, nemá-li na krkù rinù, kterých od nìho žádáš? Pojïme k Emma-o. Bùh mrtvých konal soud nad dušemi; sedìl mezi duchem, který vidí všecko, co se dìje, a duchem, k nìmuž proniká dobrá i špatná povìst lidí. A kolem nìho byli démoni, kteøí duším dávají nové podoby, a stranou si pohrávali na cestì s lotosovými kvìty duchové, krásní jako Otzumi. Emma-o øekl: Chci spravedlnost poskytnouti Kwanonì požehnané mezi všemi, nebo se zøekla spánku ve velikém snu o štìstí, aby po tisíce a tisíce let naslouchala prosbám pozemšanù. Nech tento knìz se vrátí, aby ve svém chrámu mohl dodìlati sochu bohynì soucitu. Pak nech zemøe. Itsari se vrátil. Byl by zabloudil v nekoneèných oblacích, kdyby noèní povyk hotožizùv, ptáka, který prokøièí celou noc, vodì duše do méda, nebyl ho pøivedl na høbitov a do jeho dílny... Tajná touha ho pohánìla, aby horlivì pracoval a co nejdøíve dokonèil sochu bohynì. Každá její hlava podobala se Otzumi... Neúnavnì vytváøel její úèes, její oèi, podobné oèím motýla-bource, její krásné oboèí, její ústa, její uši nìžné jaio první listí rýžové. Dvanáct hlav mìla Kwanon. A dvanáct Otzumi naò pohlíželo. Byly tak líbezné a krásné, že se neodvážil mìniti jich nebo znièiti. Pak vytvoøil dvanáct párù rukou, podobných rukoum nevìstèiným, štíhlých a nìžných, témìø prùsvitných. Paže vztyèovaly se prosebnì k nebesùm s týmž posunkem, s jakým džóro držela svùjvìjíø. Jednoho dne, když Itsari zestárlý a zesláblý stál pøed svou sochou, aniž mìl odvahu zcela ji dokonèiti, pøišel k nìmu vrchní knìz. Blahopøál mu k tomu, že všecky ruce provedl v prosebné poloze, a odešel aniž slova dodal. Vnitøní hlas mu øekl, jak je tomu asi s dílem. Po nìkolika okamžicích pøišel patriarcha znova se ženou, která byla obleèena jako poutnice a hubená jako duchové, kteøí straší na odlehlých místech. Její pravidelné rysy a zvláštní oèi pøipomínaly úsmìv dvanácti tváøí. Vrchní knìz ponechal je o samotì. Sochaø se chvìl a øekl: Tys otzumi.

Ano, jsem Otzumi, pravila hlasem tak tichým jako bzuèení hmyzu. Zde mᚠofudu, kterou jsi mi daroval. Prosím tì pokornì, abys mi odpustil. Zatím co žena se uklánìla, umìlec padl jí k nohám – – – Druhého dne, v hodinì ranních súter, našli je nehybné na stupních svatynì. K velikému údivu všech knìží a žákù, ruce Kwanoniny, které vèerejšího veèera zdvihaly své prsty prosebnì k nebesùm, sklánìly se dnes nad jejich hlavy žehnajícím posunkem plným milostivého soucitu. Chrámem vlnil se oblak drahocenného kadidla, které upomíná na vùni lotosových kvìtù, pach léta a vonný vítr podzimní.“ Takové milostné povídky vyprávìli kdysi Japonci, a tak jim rády nevìstky ze „zelených domù“ naslouchaly. Jošiwara po roce 1918. O dnešní pováleèné Jošiwaøe (tj. po prvé svìtové válce) vypravuje Artur Holitscher, autor „Nepokojné Asie“ (opìt je ponechán pùv. pøepis, a to i u výrazù jako jazz apod., odpovídajících víc stylu textu a koloritu doby): „Jošiwara, správnìjší bylo by snad jukvaku, protože to jest obecný název bordelových ètvrtí, jest velmi podstatnou èástí každého mìsta. V prvním mìstì, které jsem spatøil, v Šimonoseki, byly doslova celé proudy ulic, dùm vedle domu, ulicemi žen. Sesterské mìsto Moži za sundem mìlo rovnìž mohutnou mìstskou ètvr, ve které nevìstinec stál vedle nevìstince. V Ósace, Kjótu, Jokohamì, mìstské ètvrti, sta domù – jošiwary! Nejproslulejší ze všech, Jošiwara tokijská, byla úplnì znièena požárem po zemìtøesení. Vznikla na starém místì, èítá nìkolik set domù lehké konstrukce døevìné a papírové, liší se však od staré Jošiwary tím, že ženy nejsou tu už vystavovány mimojdoucím v klecích dole na ulici, nýbrž v každém prùjezdu jsou zavìšeny velké, velmi dobré fotografie dívek v domì èinných. Pravidelnì bývá pod tìmito fotografiemi malá figurka boha štìstí z kameniny, tlustého, dlouhouchého dítìte štìstí japonské mythologie, uprostøed kvìtin, váz, vìtévek a nádržek se zlatými rybièkami. V bránì každého domu sedí v jakési lóži podomek, který pøivolává mimojdoucí tleskáním a s nímž nutno nekoneènì smlouvati, než mu èlovìk dá vstupné, které kolísá mezi 7 až 100 jeny. V každém domì jest pìkná zahrádka, studna s mìdìnou nádržkou pro èistící úèely, všechno jest zdobné, lesklé a nové, s velkým vkusem zaøízené v jemných barvách. Zasouvacími dveømi na galerii v patøe lze nahlédnouti do jednotlivých místností, v nichž lze si vybrati z dívek mladých i starších, vážných i usmívajících se, pestrých se složitými úèesy, s oblièeji bíle a èervenì nalíèenými, cupkajících na vysokých støevících. Mnohé tyto dívky podobají se malým dìtem, a japonský šat zahaluje jejich tìlesné tvary tak úplnì, že podle zevnìjšku nelze vùbec rozeznati tìla plnì rozkvetlého od tìla nìžného nebo nevyvinutého. Ponìkud bázlivì, stávajíc se teprve pozdìji dùvìrnou, ale oddána svému osudu a poslušna ztrnulého pohledu hospodynì, kráèí malá nevìstka pøed cizincem do pokoje rozkoše, v nìmž tlustá, pestøe vzorkovaná pokrývka prachová rozprostøena je na lýkové rohoži. Podhlavník z pomalovaného døeva k ochranì složitého úèesu dívèina a oblé poduška prachová pro odpoèinek mužùv jsou veškeren nábytek v místnosti.“ Zdálo by se, jako bychom se alespoò nìèím vraceli do minulosti, s níž jsme zde už ètenáøe seznámili. Ale Holitscher nám pøipomíná, že opravdu jen nìèím: „Ještì nìco však. V každém domì rádio, ozvuènice v èinnosti. Polovinu noci ve všech tìch sterých domech, zatím co deset tisíc obyvatelek Jošiwary koná svou povinnost, zní sladce jihnoucí vlašský tenor... A pøi odchodu zase celý dùm dole u dveøí; zatím co vrátný-pokladník pomáhá èlovìku do støevícù, hluboké poklony

dívek, hluboké poklony hospodynì, hluboké poklony také z naší strany! A pak kilometry ulicemi bordelového mìsta, které èisté, vyleštìné a nové, osvìtlené dvojitými øadami obloukovek, táhnou se po okrajích Asakusy. V mém hotelu, nejproslulejším a nejvznešenìjším v Tokiu, je tanec. V pìt hodin odpoledne tancují tu Amerièané a Amerièanky z lodi pro svìtové cesty, která vèera pøijela do Jokohamy, foxtrott a charleston. S údivem sedím pøi tom. Vedle tohoto zpùsobu taneèního jest všecko, co jsem vidìl v Evropì, ba v Èínì a Mandžusku, nevinnou hrou dìtskou. Japonci a Japonky tancují také. Podle jejich pohybù poznáš, že si èiní násilí; asijská tìla nejsou vhodna pro tato èernošská kroucení. Jazz jest vìru vynález, který byl uèinìn na druhém konci svìta. Brzy to pocítíme! Nebo už druhého dne hrají hudebníci v sále v pìt hodin odpoledne Händelovo Largo a Gounodovo Ave Maria! Autor vyprávìní se vrací ke své lásce. Charakterizuje gejšu jako „knìžku japonské krásy,“ øíká o ní, že je „dárkynì lidské radosti“, a pokraèuje: „Je tøeba dlouhého, velmi dlouhého školení, aby se nauèily posvátným tancùm, mnoha stùm tradièních tancù, zpìvu, høe na šámizen, jemnému, tichému hovoru, èajové ceremonii, kultu podávání èaje, vybroušenosti, nìžné schopnosti mlèeti v pøítomnosti duchaplných, uèených, vznešených mužù. Èajovna jest zároveò klub, a nemálo oficielních funkcí, hostin, rozhovorù je konáno v èajovnì, v pøítomnosti krásných, nìžných gejš, obleèených skvostnými hávy hedvábnými, jimž èasto není bránìno promluviti slùvko do hovoru, a které nejsou pøivolávány toliko v pøestávkách nebo za jídla a odpoèinku, aby provádìly své tance a pantomimské hry... Tanec malých, nìžných gejš je tiché klouzání semo tamo s malými posunky, smrtelnì vážnými tváøièkami, natahování ruèek, prstíkù, tiché poukávání si do kloubù, do rukávù, nové natahování prstíkù, kynutí ruèkou, ohýbání hlavièky šikmo pøi poskoèení stranou, stahování hubièky tøešòovì nalíèené ke høe s vìjíøem. Tiché, cvrlikající zpívání, trošièku jen, malé zvuky syèivé, malé kvokání, broukání, polykání a štkaní, nìkolik malých hrdelních zvukù k brnkání na šímizenu, nesmírnì nìžnì, líbeznì a slušnì, beze stopy nìjakého úmyslu drážditi smysly, beze stopy, že smyslnost mìla by podíl na celém konání! Pak si usednou malièké pøed stolek, omoèí si rty v našich miskách s rýžovým vínem, vstrèí opatrnì motýlkovým párátkem sladký, fialový knedlíèek cukrový do úst, v nichž se blyští zlaté zuby, a poènou pak vážnì a s plachým úsmìvem, který zalétá k našim evropským oblièejùm, vytahovati rùzné pùvabné vìcièky ze svých kapes: høebínek, kolíèek na rty, zrcadélko, papírek, do kterého smrkají, pudøenku, malinké pouzdro na navštívenky, párátka – podivuhodno, kolik vìcièek obsahuje taková gejšina pompadurka...!“ Gejša po roce 1918. Jak jsme øekli, není gejša podle teorie nevìstkou. Pøesto se nìkteré z nich dnes ve zlatém dešti, který svedl i Danae (viz výše), prostituují, a pro jiné je hudba, zpìv a tanec pouze záminka. V roce 1848 bylo rodièùm zákonem pod trestem vìzení zakázáno prodávat dcery do taneèních škol. Nicménì nedostatek prostøedkù k živobytí byl podle soudu vrchnosti dostateèná omluva. V takovém pøípadì bylo ostatnì možné obejít zákon adopcí nebo systémem dcer zastavených jako záruka na dluh. A jak jsme vidìli, bylo tìžké splatit peníz poskytnutý na výživu, výchovu a umìlecké vzdìlání dívky. Jako sedmileté až dvanáctileté dítì je taková dívka kakae neboli uèednice. Když pohlavnì dospìje, stává se ženou, která dokonale ovládá umìní líbit se: gejšou. Japoncùm nahrazuje gejša hereèku, která chybí jejich divadlu. V divadlech vystupují muži v ženských úlohách. Gejša je pro Japonce, v jehož domácnosti jsou

vlastnì jen služky, nejvzdìlanìjší, nejduchaplnìjší ženou s elegancí, líbezností a nìžným živlem. Muž si k ní nikdy nedovolí dùvìrnosti, k nimž ona sama nedá popud. Dobøe vychovaný Japonec se spokojí s tím, že svùj obdiv vyjádøí galantními básnickými slovy a štìdrými šadai (spropitným, srov. výše). Krásné gejši, které dbají o svou dobrou povìst, odmítají pozvánky Evropanù, kteøí dosud nemají pøimìøené zkušenosti ve zdvoøilostních zvycích této zemì. Taneènice tøetího øádu snášejí neomalené dùvìrnosti cizince, ale s velkou nelibostí. Mluví o nìm jako o neohrabaném satyrovi. Podle jejich názoru si takový svìtobìžník bìhem hostiny poèíná velice neslušnì. Pozve je, aby ho bavily, ale jsou to ony, které se baví na jeho úèet bez jeho vìdomí. Cizinec se stává smìšným, potøísní-li své vousy a svùj oblek omáèkou, kterou musí jíst dvìma hùlèièkami místo lžíce. Zdvoøilost vyžaduje, aby sedìl vkleèe na chodidlech a ponìkud se opíral o podušky. Ale pøesto musí nìkdy povstat, aby si natáhl údy zmuèené køeèí. Aby ho udržela v úloze platonského ctitele, nabídne mu gejša ovoce, o které se s ní má dìlit s ústy na ústech. On však neporozumí a políbí ji. Jaká hrùza! Øekli mu, že ji má tu a tam nabídnout saké ze své misky, ale muž nezdvoøile zapomene, že má misku nejdøíve vypláchnout. Nevinnì poskytují jeho oèím možnost, aby se podívaly ve výstøihu jejich kimona, a pøi tanci si zdvíhají šaty nad nahé lýtko. Ale když se jich muž pokusí dotknout a pomazlit se, je všemu konec. Už nemluví, netanèí a provozují pouze jednotvárnou hudbu. Mladé dívky, které kleèí v urèité vzdálenosti, si pohrávají s vìjíøem nebo kouøí z dýmèièky a pozorují cizince nepøívìtivým zrakem koèky, která má chu skoèit mu do tváøe. Všechny èekají jen na jeho odchod, aby mohly zasednout k chutné hostinì. A tak je vposledku cizinec s bolavým køížem, prázdným žaludkem nebo bolestnì podráždìn solenou slívou nebo kouskem syrové ryby, kterou nemùže strávit, opouští. Odejde s nekoneèným úètem v neznámých znaèkách, pokoøen a schlíplý jako liška v bajce. Ale kromì tìchto taneènic, je dnes mnoho gejš, které jsou spíše nevìstkami! Profitují ze svého umìleckého povolání, aby mohly platit nejnižší taxu, unikly kontrole a byly skryty pøed lékaøskou prohlídkou. Jednoho dne je však jejich hlas zlomený, pùvab mládí zmizel. Opuštìny svými uèitelkami nebo adoptivními matkami, jdou žebrat jako volné gejši. Pod ochranou líèidla a kosmetických prostøedkù se u dveøí èajoven doprošují milostných stykù, nikoli už však tìch, pøi nichž tancovaly a zpívaly, ale alespoò takových, které jim poskytnou živobytí a zaplatí jim z nedostatku nìèeho lepšího misku koøenìného vína. Cizinec je pro nì dobré sousto. Takovému nováèkovi se na bøezích Tichého oceánu zdá všechno podivuhodné a zábavné. Když mu staré taneènice zpívají džonkinu, domnívá se, že slyší japonskou národní píseò. Jonkina, japonský národní tanec doprovázený zpìvem, pøi nìmž se tanèící dívky postupnì úplnì svléknou, má skuteènì velmi starý pùvod a býval provozován bìhem slavnostních pøíležitostí i ve vážených rodinách. Avšak v nové dobì, kdy už neslušný evropský zrak demoralizoval i Japonce, vláda tento tanec ve všech pobøežních místech zakázala, nikoli proto, že by byl sám o sobì nemravný, ale proto, že v dùsledku evropského vlivu byl nemravnì pojat a znetvoøen. Jeho pravá forma se má k tomu, co se v pøístavních mìstech obèas i pøes zákaz provozuje, jako se má nejnižší klasická opera k tingltanglu. Z jeho zpìvu se stala odrhovaèka, jejíž mimice snadno porozumìjí pøedevším námoøníci všech národù.

V Tokiu se staly neškolené „umìlkynì“ konkurentkami posluhovaèek v èajovnách nedaleko nádraží. Zastaví-li se èlovìk na pøedmìstí nebo v malých venkovských mìstech pøed èajovnou, vrhnou se pøed ním k zemi dvì, tøi, pìt mladých, velmi svìžích a èasto slièných dívek. Tyto tomeonna se už z dálky snaží vyslídit pøíchozího, aby ho obstoupily a bìhem neustálých proseb dovedly do hostince svého pána. Hostinský mu bez pøirážky nabídne služky k podání èaje, spoleèné koupeli i k malé zábavì. Pro bližší seznámení s místními obyèeji uvádíme toto: Dáte-li pøedem šadai, jeho výší naznaèíte, že si pøejete, aby se služka dívek omezila pouze na uvítací pozdrav, nebo jde-li vám o koupel ve dvou nebo chcete-li ještì ménì platonický styk. Tajná prostituce a japonské prostitutky v cizinì. Žádná zemì na svìtì neprovedla tak pøísnou reglementaci prostituce jako Japonsko. Pøesto není tøeba se ptát, zda se tento pokus o zøízení nepøekroèitelné hranice mezi placenou láskou a volnou láskou, podaøil zde – mezi 128. a 142. stupnìm zemìpisné délky – lépe, než napøíklad pod paøížským poledníkem. Tajná prostituce kvete v celém Japonsku stejnì jako všude jinde. Japonský vývoz lidského masa byl ještì v dvacátých letech tak živý a vydatný, že èínským, malajským, indickým a bílým ženám byla témìø znemožnìna konkurence na tomto zvláštním trhu. Vláda se už døíve znepokojovala rozsahem tajné prostituce. Kdysi byl každé osobì, která se tomuto øemeslu vìnovala nebo mu napomáhala, zkonfiskován veškerý majetek a byla dána s pouty na rukou pod policejní dozor na dva až deset mìsícù. Toto strašlivé naøízení pochází z roku 1800, ale mìlo stejný výsledek jako novìjší tresty: „Kdo provozuje tajnou prostituci nebo k ní napomáhá mimo uznané nevìstince, bude potrestán dvìma až patnácti jeny pokuty, a bude-li to opakovati, dvì až šesti mìsíci vìzení.“ I zde by se mohli pøátelé reglementace pouèit. V Tokiu bylo více nekontrolovaných nevìstek než „žen z pekla“, jak bývají nazývány dívky z nevìstincù. Zpravodaj èasopisu „The Japanese Times“ uveøejnil polooficiální statistiku za rok 1899. Tehdy bylo v Tokiu 6 393 zapsaných dívek s 200 gejšami, zatèeno jich v tomto roce bylo pouze 304, ale zároveò bylo v tomto mìstì 3 000 až 5 000 volných nevìstek. Podle úsudku znalcù jsou tyto cifry mnohem menší než skuteènost. Jako všude jsou muži lákáni i ve velkých japonských mìstech spíše volnými dìvèaty, která jim ponechávají jakousi iluzi, než tìmi, které se chladnì prodávají v bordelech. Tajná japonská prostituce zaplavila všechny pøístavy Dálného východu. Evropan u japonské musme našel vìtší èistotu, vìrnost, témìø nìžnou hospodyni, která je elegantní a oddaná. Její velké pøednosti jsou obecnì uznávané s ohledem na nehezké Tatarky a tlusté kantonské ženy. V patnácti až šestnácti letech se èistotou svých tvarù vyrovná mladým muslimským Indkám. Dobrý pøítel, který už trochu poznal život v tìchto zemích, jistì nováèkovi poradí, aby vešel do volného pomìru s touto nìkterou mladou Japonkou. Mùže si ji najmout na mìsíc, mùže ji pak držet dál nebo propustit, zprostøedkovací kanceláø nebude mít námitky. Je pak vždy jeho rozumnou družkou a spoøivou tlumoènicí, která mu velmi usnadòuje delší pobyt v cizinì. Podle jistého francouzského žurnalisty nastal v den po prvním zahømìní dìl rusko-japonské války (1904-1905, v níž bylo Rusko poraženo) velký odliv z nevìstincù v Port Arthuru. Byly zde právì tak jako ve Vladivostoku mnohé japonské nevìstky, které sloužily stejnì milostným potøebám Rusù, jako svým pá-

nùm, kterým prokazovaly cenné vyzvìdaèské služby. Zdejší ruský dùstojník mohl být skuteènì pøesvìdèen o tom, že jeho japonská dívka mu prohledává papíry hozené do koše a že za zástìnami z rákosu nebo olejového papíru naslouchá pozorné ucho nìkterého zøízence výzvìdné služby. Èetné srážky mezi vojáky zaèínaly v Šanghaji (èínské pøístavní mìsto) pravidelnì v japonských nevìstincích, které dìlají vynikající obchody. V Šanghaji si kdysi úøady vymohly dávat povolení k hromadnému dovozu japonských nevìstek, jež bývaly dopravovány ve velkém poètu. V novìjší dobì mìly do zemì pøístup pouze ty ženy, které byly doprovázené svým manželem nebo otcem. Mnozí Japonci mìli ve mìstì obchùdky s vyøazeným porcelánovým, hedvábným, lakovým i želvovinovým zbožím. Pokud byly jejich pøíjmy pøíliš nepatrné, svoloval otec, který k tomu byl dohnán nouzí, aby se ženy z jeho rodiny, mohly sbližovat s cizinci. Šanghaj snad bylo jediné èínské mìsto, kde v jednom nevìstinci žily spoleènì Èíòanky, Malajky i japonské dívky. V Honkongu, který náleží Anglii, bylo pøed rokem 1914 asi tøicet nevìstincù. Japonky i Èíòanky zde byly podrobeny velmi pravidelné lékaøské prohlídce. V Singapuru bylo ve zvláštní ètvrti více než tisíc Japonek, což není vùbec pøemrštìná cifra. Každý dùm pøechovával mnoho mladých japonských dívek pod dozorem staré jarite, která se nikdy neobjevila. Pohlavní nemoci tu zuøily s nejvìtší silou. Japonské a anglické úøady se spojily, aby dovoz Japonek na toto místo co nejvíce snížily, pøesto Singapur zùstával nejvìtším trhem na žluté lidské maso. Japonské ženy jezdí už na koni a na kole, pracují v tiskárnách, bankách, na železnicích i u telefonu. Pøesto má ještì ve dvacátých letech více než šest set mìst i japonských vesnic nevìstince a v mikadovì øíši je asi dvanáct tisíc „veselých domù“. Více než šedesát tisíc dívek a žen v nich prodává své tìlo. Je to bída, která velkou vìtšinu tìchto žen vydává napospas kuplíøùm, ale reglementace a bordelová naøízení peèují o to, aby se nikdy nemohly dostat z jejich drápù, ani když po tom nejvíce touží. Japonský zákon už pìtatøicet let prostituci neuznává, ve skuteènosti však existují nevìstince dál. Dnešní bordeláø, tedy „osoba pronajímající místnosti“, pùjèí dívce nebo ženì, která se chce „dobrovolnì“ živit prodejem svého tìla, místnost, kde své øemeslo mùže provádìt. Jak ovšem víme, musí je provádìt, dokud nezaplatí svùj „dluh“, a bordeláø i kuplíø se snaží o to, aby ho nezaplatila pøíliš brzy. Zákon se na tento pomìr dívá velmi nevinnì, jako na smlouvu vìøitele s dlužníkem. Vùbec mu nevadí, že je z nevìstincù vybírána daò a jsou policejnì reglementovány: daò je vybírána ze zábavy a reglementována je rovnìž zábava, nikoliv prostituce. Takový stav jde ovšem bordeláøùm velice k duhu, bohatnou, stávají se váženými obèany, jsou voleni do okresních zastupitelstev, do provinciálních rad i do parlamentu. Typická aféra. Do tohoto nejlepšího poøádku udeøí tu a tam nìjaké aféra, jejímž autorem bývá nespokojená dívka, která se neøídí starými pøedstavami o svých povinnostech. Obèas se v novinách objeví zpráva, že z toho nebo onoho nevìstince nìkterá dívka utekla. Policie se jí brzy ujme a v devadesáti devíti pøípadech ze sta ji vrátí tam, odkud prchla, nebo v právním státì nemùže pøece trpìt porušení smlouvy. Na vìc se pak rychle zapomene. Nìkdy se však dívky zastanou anglicky psané èasopisy, které jsou vydávané vìtšinou za americké peníze, tedy nezávislé na bordeláøích, nebo také Armáda spásy, a z pøípadu se stane ještì vìtší, ale veøejná aféra.

Nám už známý èasopis „The Japanese Times“ využil v srpnu 1927 takového útìku znovu k energickému protestu proti skuteèným pomìrùm v japonských nevìstincích. Z nevìstince – v té dobì se jim už øíkalo banzai-ro – veselý dùm – ve venkovském hornickém mìstì Taira (jména mìst podle èasopisu „The Japanese Times“ nejsou s výjimkou sídla prefektury ovìøená, pochopitelnì ani osobní jména, což se týká i jejich pøepisu) v severním Japonsku uteklo pìt dívek smìrem k Tokiu a bylo zadrženo policií na uenském nádraží. Druhý den si pro nì pøijel jejich „zákonitý majitel“ a po prokázání plnou moci policie odvedl uprchlice zase do svého domu. Tak asi znìla zpráva v japonských novinách, které tak pokládaly záležitost za ukonèenou. Redaktor „The Japanese Times“ chtìl však vìdìt víc. Na policii v Uenu, která dívky bordeláøi vrátila, se mu dostaly typicky policejního vysvìtlení: „Dìvèata tvrdila, že prý utekla pro špatné zacházení a protože mìla nešastný život, kterého chtìla zanechat. Žádala policii, aby jim pomohla na svobodu. Naneštìstí jsme jim nemohli být nápomocni, protože na svobodu je mùže pustit pouze policie, která má dohled nad veøejnými domy. Slyšeli jsme také jen dívky a nikoliv i druhou stranu. Druhý den pøišel majitel podniku se dvìma „pøíbuznými“ a plnou mocí z policie v Tairu, proto jsme jim dìvèata vydali, aby si je zase vzali zpátky. Dìvèata si stìžovala na bídnou stranu a musela pracovat, i když byla nemocná, ale jejich vzhled je usvìdèoval ze lži a tak jsme jim pøíliš nevìøili. Kromì toho, kdyby to bylo jen jedno dìvèe, snad by se dalo nìco podniknout, ale bylo jich pìt; dosud se nestalo, že by jich uteklo tolik najednou. Ti tøi, kteøí si pro uprchlice pøišli, tvrdili, že dìvèata utekla, protože byla poštvána rebelantkou Haru Sato, která už byla v nevìstincích v Kóbe, Ósace a Jokohamì a nechtìla zaplatit dluh, proto druhé pøimìla k tomu, aby utekly s ní.“ Zástupci èasopisu „The Japanese Times“ se tedy vydali do Taira, aby majitele nevìstince pohnuli k propuštìní dìvèat. Zastavili se nejdøíve na tairské policejní stanici, aby se zde informovali, a dozvìdìli se toto: „Když pøivedli uprchlice nazpìt,“ tvrdil policejní úøedník, „promluvil jsem s jejich majitelem Macunagou a povìdìl jsem mu, jak má s dívkami zacházet. Stìžovaly si na bídnou stravu, celkovì však šlo jen o to, že jednou dostaly shnilé konzervy, a proto dìlaly tolik hluku. Kromì toho si stìžovaly, že se s nimi dobøe nezachází, jsou-li nemocné, ale zbyteènì, protože pokud se nakazí, jsou léèeny v nemocnici. Stravu v nemocnici za nì platí prefektura a majitel koncese, takže je to nic nestojí. Mají-li jinou nemoc než nakažlivou, musí se léèit na vlastní útraty, a proto si zøejmì stìžují. S dìvèaty v tairských nevìstincích se zachází lépe než kde jinde a mají dvakrát mìsíènì volno. Kdykoliv dìvèata opouštìjí ètvr, musí mít policejní dovolení... Pøikázal jsem Macunagovi, aby pøíštì jednal s dìvèaty slušnìji. Na tomto útìku mìla hlavní vinu Otomaru, nejstarší nevìstka v banzai-ro, která vedla a podnìcovala i druhé. Jsem pøesvìdèen o tom, že druhá dìvèata by sama o sobì neutekla. Otomaru sem pøišla z Kanagavy, kde byla také v nevìstinci. Postavil jsem ji pod pøísný dohled, protože jsem pøesvìdèen, že ani tolik netoužila po svobodì, jako spíše po tom, aby nemusela platit dluh. Kdyby se jim to bylo povedlo, bylo by to majitele poškodilo a stal by se tak podvod. Kdyby chtìla všechna dìvèata z veøejných domù provést stejný podvod, hrozil by veøejným domùm bankrot a obchody by byly znièeny. Pokud zákon veøejné domy trpí, je povinností policie, chránit jejich zájmy. Dìlám co mohu, abych zlepšil pomìry v bordelové ètvrti. Nedávno jsem zde zavedl prémiovou soustavu, aby mohla dìvèata svùj dluh zaplatit co nejrychleji. To je má vlastní myšlenka, neslyšel jsem, že by to bylo zavedené ještì nìkde jinde. Dìvèe dostane každý mìsíc pìt procent z útraty návštìvníkù. Prùmìrnì na jedno dìv-

èe pøipadá útrata tøi sta až pìt set jenù mìsíènì. Tak tedy dostane dìvèe prùmìrnì asi dvacet pìt jenù mìsíèní prémie. Kromì toho má normální pøíjem ètyøicet jenù mìsíènì. Dìvèatùm jsem doporuèil, aby si prémie ukládala do poštovní spoøitelny a pokud snad není dìvèe dlouho nemocné, mùže z bordelu odejít z úsporou pìt set až šest set jenù, s nimiž mùže zaèít nìjakou živnost.“ Dìvèata, která utekla, byla: Jošie Imano, jednadvacetiletá, s pøijatým jménem Futaba, Haru Sato (Otomaro), devìtadvacetiletá, Jo Usuha (Banka), šestadvacetiletá, Kinu Cukamoto (Horju), jednadvacetiletá a šestadvacetiletá Manriu, všechny z banzai-ro ve mìstì Taira, prefektura Fukušima (pref. a mìsto na ostr. Hojšú, asi 250 km sev. od Tokia). Horju vypravovala toto: „Do banzai-ro jsem pøišla v sedmnácti letech. Pìstouni mì sem prodali za dva tisíce jenù, ale já jsem z nich nevidìla ani haléø. Nejprve jsem byla asi deset mìsícù služkou, a když mi bylo osmnáct let, udìlali ze mne nevìstku. Slýchala jsem, že ve veøejných domech žije èlovìk vesele a v pøepychu a že budu nosit pìkné šaty. Ale shledala jsem, že mnou každý opovrhuje a že musím trpìt duševnì i tìlesnì. Myslím jen na to, jak bych zaplatila ten velký dluh a nìkdy se modlím, abych radìji co nejdøíve umøela, tolik musím trpìt... Uteklo nás pìt, protože jsme byly hroznì nešastné a mnoho jsme trpìly, dostávaly jsme mizerné jídlo a musely jsme dìlat službu, i když jsme byly nemocné. Každá z nás už dávno na útìk myslela, protože jsme tìžce takový život snášely. Proto jsme se rozhodly, že uteèeme spoleènì. Z Taira si pro nás druhý den ráno pøišli vrchní hlídaè z banzai-ro, majitel bordelu sousedícího s naším nevìstincem a ještì jeden muž, jakýsi Hijama, kterého jsme pøedtím nikdy nevidìly. Tvrzení policie, že jsme byly vydány do rukou našich pøíbuzných, není pravdivé, ledaže tìmi „pøíbuznými“ byli majitel sousedního bordelu a neznámý èlovìk. Ti tøi nás odvedli na policii v Tairu, kde nám policie zle vyèinila za to, že jsme utekly. A ještì tu noc po našem návratu, jsme musely konat službu jako jindy, aè jsme byly hroznì unavené. Vidìly jsme, že jsme zcela bezmocné, a prosíme, køièíme nebo hlomozíme sebevíce...“ Z ostatních ètyø uprchlic byla pùvodkyní útìku Otomaru (Haru Sato) prodána do jiného bordelu, tøi zùstaly na starém místì a vypravují totéž, co Horju. Celkem bylo v tomto bordelu osm dìvèat a jedna „kandidátka“, sedmnáctiletá Košikibu, která jim zatím dìlala služku. Prodána byla na jaøe, podle smlouvy za osmnáct set jenù. Z toho její rodièe dostali pouze šest set jenù. Ve skuteènosti však nedostali nic, protože ètyøicet jenù museli zaplatit zprostøedkovatelnì a za pìt set šedesát jenù byla Košikibu opatøena majitelem bordelu „výbava“. Má právo dívkám pøedepisovat toalety, které jsou povinny si u nìho opatøovat, èímž jejich dluh stále roste. Je témìø pravidlem, že èím více dìvèe bordeláøi vydìlává, tím více se zadlužuje, takže – jak jsme už døíve øekli – se na svobodu dostane, až když „není k potøebì“. Podaøí-li se jí nemožné, že totiž dluh v urèité dobì zaplatí, nezbyde jí nakonec nic jiného, než aby se prodala do jiného bordelu. Pokud jde o pìt uprchlic, mìla intervence zástupcù „The Japanese Times“ jen ten výsledek, že bordeláø je slíbil propustit na svobodu, jakmile udìlá inventuru svého jmìní a zjistí-li, že má zajištìné živobytí i bez bordelu. Bývalá prestiž místnì ohranièené prostituce, kterou navštìvovali i císaøové, stále více upadá v oèích široké veøejnosti, stále více se tato prostituce jako instituce stává všeobecnì opovrženou, její formy jsou tedy stále horší a horší. Ani v japonských nevìstincích v prvé ètvrtinì 20. století nenalezneme už ony pùvaby, tøebaže jenom povrchní a zastírající naprostou bezprávnost prostitutek, které vylíèilo kdysi dávno tolik západních cestovatelù.

IX.

ROZKLAD

RODINY

Jak už víme, vytvoøil spoleènosti a strojové výroby tak provozuschopné formy, že s nimi drobná domácí rodinná výroba nemohla konkurovat. Nastala nová hospodáøská éra, která obecnì uplatnila zásadu, že pøedmìt není vyrábìn tím, kdo ho potøebuje, nýbrž tìmi, kteøí jsou pro tuto práci nejlépe zaøízeni a nejobratnìjší. Pøestalo se témìø produkovat pro vlastní potøebu; skoro všichni produkují pro výmìnu. Domácí výroba pro vlastní spotøebu byla úplnì zatlaèena výrobou zboží, a tak ztratila rodinná domácnost navždy dùležitou funkci, kterou mìla po dlouhá staletí. Zlevnìním prùmyslových výrobkù bylo stále více omezováno rodinné hospodáøství, znaènì byla znehodnocována domácí èinnost. Døíve mìla tato domácí èinnost velkou hodnotu a rozsah; pùvodnì k ní náleželo: mletí obilí, zpracování lnu, pøedení, tkaní, praní, bílení, vaøení piva, vaøení mýdla, svíèkaøství, výroba rùzných ovocných šáv a bylinných léèivých nápojù, zavaøování ovoce, ukládání zásob na dlouhou dobu, zhotovování oblekù, peèení chleba, opatøování vody, èasto také pìstování zahrady, chov dobytka, drùbeže atd. Vìtšina tìchto èinností z rodiny zmizela: doma už nejsou zabíjeni vepøi ani není peèen chléb, není zde tkáno plátno ani vaøeno mýdlo. Osvìtlování pøejímají plynárny a elektrárny, ústøední topení èiní pokroky: témìø vše lze levnìji koupit než udìlat doma. Jen doèasné momenty a závady brání tomu, že také nejíme ve veøejných jídelnách lépe a lacinìji než doma. A tak domácí èinnost ženy, která byla døíve provozní, zmìnila svou povahu a stala se zákaznickou: vìzí v tom, aby žena co nejvýhodnìji nakupovala. Tak byly hospodáøské úkoly rodinné domácnosti velmi omezeny, nejprve v menší míøe øemeslnou výrobou, pak radikálnì prùmyslovou organizací: rodina poklesla z vrcholu svého vývoje ve vyspìlé rodinné epoše a zaèala se rozkládat. Rozklad šlechtické velkodomácnosti se objevil nejdøíve a postihl nejprve nejsilnìjší formy rodiny, panskou, tj. šlechtickou rodinu, která spravovala velkodomácnost s øadou funkcí a podøízených osob. Vzkvétající mìstský život podkopával celá staletí hospodáøství na robotném statku. Mnoho poddaných utíkalo tvrdým pánùm za svobodou do mìst, takže už ve støedovìku byl jejich osud tu a tam zmíròován. Zrušení poddanství, které bylo v Rakousku v roce 1781 provedeno císaøem Josefem II. (1741-1790, císaøem od 1780, po smrti své matky Marie Terezie, vydal 1781 patent o zrušení nevolnictví), ve Francii revolucí v roce 1789 (Velká franc. rev., 1789-1794), v Badensku (srov. ve III. díle, hist. území v Nìmecku, nyní spolk. zemì Baden-Baden a Baden-Dürlach) v roce 1783, v Prusku v roce 1807-1811 atd., vedlo k zániku panské velkodomácnosti. Z této rodinné formy zbyly jen šlechtické statky a majoráty, ani ty však už nevyrábìjí pro vlastní potøebu, ale pro trh. Za panskou velkodomácností pak následovala obyèejná rodinná domácnost, která se smrskla na rodièovskoprávní malorodinu, která je v naší dobì nejèastìji složena jen z rodièù a jejich dìtí a tvoøí tedy logicky nejmenší geneonomickou (tj. rodovì pojmenovatelnou, postižitelnou, ve stejném význ. i dále) skupinu. Tato nepatrná kolektivní jednotka se ještì více scvrkává. Støedovìká hospodynì byla ještì obklopena hejnem dìtí, pøestože úmrtnost dìtí byla za tehdejších horších

hygienických pomìrù vìtší než dnes, ale nahrazovalo se to èetnými tìhotenstvími a porody a žena tedy byla jako matka velmi zamìstnána. Dnes je však mnoho dìtí pokládáno za tìžké bøemeno, protože jsou s jejich výchovou a zaopatøením spojeny velké obtíže, nebo s vyšší kulturou vzrostly potøeby a náklady na výchovu, vyžadující vìtších pøíjmù, než si prùmìrný otec rodiny mùže dovolit. Ani bohatí lidé si však nepøejí více dìtí, aby se rodinné jmìní pøíliš nerozdìlovalo a dìdictví pøíliš nezmenšovalo. Také zalidnìní je stále vìtší a mnoho dìtí už není ani pro jednotlivou rodinu, ale ani pro celek pokládáno za žádoucí pøes mravní nátlak vykoøisovatelù a imperialistù. Malorodina a oslabení rodinných funkcí. Dnešní rodina má nejen ménì dìtí, ale také ménì výchovných starostí s nimi. Velkou èást této výchovy už pøevzaly stát. Vznikly veøejné školy, kde je mládež vzdìlávána odbornì školenými a diferencovanými uèitelskými silami, a povinnou školní docházkou se peèuje o to, aby byly dìti znaènou dobu ve škole a nikoli jen v domácnosti. Tak dìti náležejí rodinì jen napùl a rychlé tempo intelektuálního a kulturního vývoje je rodièùm odcizuje ještì více. Zvláštì dìti v rodinách nevlastnících pozemky, vlastní závod, obchod atd., se mnohem døíve stávají samostatnými a pak zcela opouštìjí domácnost rodièù. Ve støedovìku nejvíce povolání otce dìdil syn, zvláštì u sedlákù a øemeslníkù, kde vše, zákazníci, dùm a náøadí, pøecházelo z otce na syna. Stejné to bylo v obchodì a pochopitelnì ještì více u šlechty, která pro sebe pøedem zabavovala všechna vyšší místa. Tak nabývala rodina pevné, tradièní soudržnosti. Nyní se však mnohem èastìji stává z pekaøova syna úøedník nebo lékaø, rolníkova dcera se vdává do mìsta. Synové akademicky vzdìlaných otcù nebo jim spoleèensky rovných netvoøí ani ètvrtinu studentského celku: takže ani takováto povolání (jako je právník, lékaø apod.) nepøecházejí z otce na syna zcela pravidelnì a hlavnì, rozšiøují se i mezi dìti rodin, v nichž se døíve nevyskytovaly, takže i zde se èlenové rodiny rozcházejí. Za „zlatých dob“ rodinného života jedli tovaryši, pomocníci a uèedníci za rodinným stolem. Zamìstnanci podniku náleželi stejnì jako služebnictvo k domácnosti, v níž také bydleli. Jejich pomìr ke chlebodárci byl patriarchální. Když však bylo naturální hospodáøství zatlaèeno penìžním hospodáøstvím, stal se tento pomìr èistì právním: personál dostává mzdu ve formì penìz, už není èlenem rodinné domácnosti, jako jím nejsou staré tety, sestøenice a jiní nezaopatøení pøíbuzní, jimž rodina døíve poskytovala pøístøeší, nyní však už pro nì nemá místo, protože omezené funkce rodiny jim neponechávají pøimìøené zamìstnání v domácnosti a byty ve mìstech jsou malé a drahé, nejsou tu už dvory a zahrady, prostorné chodby a mnohé místnosti. Také poèet služebných stále klesá. Rodina jako pøedevším hospodáøské zøízení, potøebovala služky, avšak dnes dívky z nemajetných tøíd dávají pøednost továrnám a obchodùm, kde mají vìtší míru osobní svobody, kde už nemusejí být mezi cizími. V Berlínì pøipadala poèátkem dvacátých let jedna služka už jen na každou osmou domácnost. V severní Americe se usazují èetné rodiny z tohoto dùvodu v hotelích. Pomìr mezi „pány“ a „služebníky“ nabyl zcela jiné, demokratické povahy jako smluvní pomìr, v nìmž jsou si zamìstnavatel a zamìstnanec rovni. Slovo „služka“ se stalo hanlivým slovem, je nahrazováno slovem „pomocnice v domácnosti“. Mizí èelednictví a na jeho místo nastupuje volný pracovní pomìr, který už dìlníka nepodrobuje domácí kázni a nezaøazuje ho do rodiny; množí

se také pouhé posluhovaèky, vykonávající urèité množství práce, jinak však žijící mimo rodinu, která je zamìstnává, a volnì rozhodují o sobì i o zbývajícím volném èase. Rodina byla kdysi silná posvìcením, které jí dávalo náboženství, a døíve byla zároveò spjata pospolitým kultem. Ve starovìku byl pater familias (otec rodiny, tj. hlava rodiny) témìø nejvyšší knìz ve své rodinì, který obìtoval pøedkùm a øídil denní pobožnosti, obklíèen náboženským nimbem. Dnes se denní modlitby vyskytují ve mìstech i na venkovì už jen v klerikálních nebo zastarale konvenèních domácnostech a náboženství z rodin mizí stejnì rychle jako vùbec z životní praxe. Každá nová generace je ménì náboženská a pobožný otec bezbožným dìtem imponuje jen velmi málo. A s náboženstvím také zaniká smysl pro autoritu, neodùvodnìnou vynikající povahou, zkušeností nebo pokrokovostí rodièù. Oslabení rodinných funkcí. Z rodin mizí i družný život. Døíve se pøíbuzní a sousedé bavili spoleènì témìø jen u domácího krbu. Hostince nebyly zaøízeny pro pravidelné denní hosty, ale jen pro cizince. V 15. století bylo dokonce v Norimberku obèanùm zakázáno v hostinci pravidelnì jíst. Dnes však v èinžácích žijí malé rodiny v izolaci, jsou v nich shromáždìny ze všech konèin zemì a ze všech spoleèenských vrstev, bez spoleèné tradice, vzájemnì k sobì nelnou a všechny pokusy o pøátelské styky pravidelnì konèívají neshodami a nekoneènými hádkami. Malé byty také nejsou vhodné pro vìtší spoleèné schùzky. Duchovní potøeby, sdílnost, výmìna myšlenek, umìlecké a vìdecké sklony jsou uspokojovány zvláštì ve mìstech mimo rodinu, kde schùze, pøednášky, divadla, koncerty, biografy i kavárny poskytují vše, po èem se mùže èlovìku po této stránce zastesknout. Zároveò také vzrùstá docházka do hostincù, které ještì na poèátku 19. století byly støednímu stavu a øemeslnictvu cizí, a ohromnì se šíøí spolkový a klubovní život. Bernard Shaw kdesi napsal: „Existuje sotva rodinný život v Anglii. Muži tráví dvì tøetiny svého èasu mimo dùm, buï pøi práci nebo cestou do práce a z práce nebo také v klubu a hostinci. V tøetí tøetinì ponejvíce spí nebo jedí. Dìti jsou ve škole, na pochùzkách nebo si hrají na ulicích... Sklon k domácnosti je pokládán za povinnost, všecky jiné sklony jsou pokládány za zábavu.“ Tak tedy i v Anglii, v zemi typicky rodinného života, je rodina v rozkladu. I ženy – samozøejmì mìstské – se dnes nejradìji scházejí v kavárnách. Spoleèenská družnost v rodinách, které pokládají za svou povinnost se reprezentovat, je naopak nejèastìji pociována jako nutné a obtížné zlo, je nechutnou obøadností, vìzící v povinném zvaní a povinných návštìvách. S rozkvìtem hostinského a kavárenského života také nastal úpadek pohostinnosti, která byla také jedním dùležitým rodinným zaøízením. V malých a drahých bytech je „hostinský pokoj“ stále vzácnìjším luxusem. Hostince a hotely jsou také pro obì strany pohodlnìjší, hostu ponechávají úplnou svobodu a rodinu zbavují výdajù a ohledù. Následkem snadnìjší dopravy také obecnì vzrostl poèet návštìv, takže by jejich hoštìní pøesahovalo možnosti vìtšiny dnešních rodin. Velmi rozkladnì na rodinu pùsobí pøevaha velkých moderních èinžovních domù. Døíve mìla témìø každá øádná rodina vlastní dùm, který se dìdil z pokolení na pokolení, a by byl sebemenší, pøece jen to byl pevný hrad, obestøený vlastní idylickou poezií, probouzející a posilující rodinný smysl. Nyní už témìø pouze na venkovì nalezneme rodinný dùm, který je po celé generace obýván jedním

rodem, a v nìm trochu pøežívají staré rodinné mravy. Mìstské zpùsoby se zcela odlišily od vesnických hlavnì tím, že u zemìdìlce je vlastnictví vlastního obytného domu podstatná nutnost, spojená s hospodáøstvím, ale u m욝áka je to vìc náhodná. Soustøedìním obyvatelstva byl ve mìstech vyvolán takový vzestup cen pùdy, že je stále více využívána a v dlouhých øadách se tyèí èinžovní kasárna (autor ještì neznal novìjší výraz „králíkárny“). Rodina svou usedlost ztratila také proto, že moderní výrobní pomìry zpùsobují stìhování obyvatel po statisících. Døíve byl témìø každý èlovìk i ve mìstì obklopen rodinným a pøíbuzenským kruhem. Vìtšina zùstávala usazena tam, kde byli její pøedkové, jak tomu ještì tu a tam bývá na vesnici, vidìla kolem sebe jen bližší nebo vzdálenìjší pøíbuzenstvo. Ale volné a nutné pøesídlování zpùsobilo, že dnes témìø není rodina, jejíž èlenové by nebyli rozptýleni, a v jednom èinžovním domì jako „sousedé“ bydlí lidé z nejrùznìjších míst, krajù a zemí. Rodina je tedy slabá a nejèastìji bez domova v nìkolikageneraèním slova smyslu, nemá tedy ani sílu, aby jednotlivci zabezpeèila trvalé útoèištì v nouzi. Døíve svým pøíslušníkùm rodina s celým rodem poskytovala ochranu a živobytí, i když onemocnìli nebo byli postiženi neštìstím, ba dokonce i tehdy, dopustili-li se zloèinu. Rodinná povinnost byla vyšší než obecné právo, byla všeobecný ochranný pomìr proti všem nástrahám života. Nyní se však jen zøídka mùže otec spoléhat na ochranu a pomoc pøíbuzných, pokud ho postihne neštìstí a nouze, mnohé rodiny jsou pøíliš slabé, aby se mohly øádnì starat o své nemocné, sirotky a staré lidi. V rostoucí míøe tu musí pomáhat stát. Stát a obec staví nejen školy a opatrovny, ale také sirotèince, nemocnice, starobince, ozdravovny atd. Stát se vmìšuje do vnitøních vìcí rodiny: stará se o dìti, jsou-li zanedbávány, stará se o rodièe, nemohou-li je jejich dìti uživit a státní péèe o nemocné, invalidy a zestárlé vzrùstá stále více. Tak se tedy i péèe o nemocné z rodiny stále více pøenáší do nemocnic, i porodnictví nezadržitelnì pøechází z domácností do ústavù, nebo také v lékaøském oboru do jisté míry zatlaèuje provozování ve velkém provozování v malém, protože je odbornì kvalifikovanìjší. Rostoucí èinnost a zasahování spoleènosti do døíve rodinných vìcí je koneènì doplòována také pojišováním. Neštìstí, které nièí izolovanou rodinu opuštìnou od pøíbuzenstva i sousedù a vydává ji na pospas náhodì, ztrácí svou krutost, jakmile lze jeho škodlivé úèinky pøenést na co nejvìtší okruh. A tak je rostoucí zájem o všechny druhy pojišování rovnìž dùkazem slabosti rodiny, která byla kdysi tak silná a sobìstaèná. Sílící spoleènost krok za krokem pøebírá funkce slábnoucí rodiny, jednu po druhé. Zespoleèenštìní rodinných funkcí je stále vìtší, moc a síla rodiny stále chatrnìjší, jedinec a spoleènost se stále bezprostøednìji více setkávají a stýkají. Zmìnìný pomìr mezi mužem a ženou. Se zmìnami, kterým rodina podlehla, se také velice zmìnil pomìr mezi mužem a ženou, který nemálo pøispívá k uvolnìní manželství a rozkladu rodinu. Emancipaèní ženské hnutí výraznì povzneslo postavení ženy ve spoleènosti, a to pøedevším z pøíèin, jichž si nyní povšimneme. O starých Germánech Tacitus (55-120, øím. historik, srov. ve II. díle) øíká, že „za lenost, ba zbabìlost pokládali získávati potem, co bylo možno získati krví“. Tento názor vládl i v éøe celého støedovìku. Válka byla nejèestnìjším povoláním svobodného muže, ale novými výrobními metodami se tento názor zmìnil. Zájmy obèa-

nù se od války stále více odvracejí a kloní se ke klidnému a vynášejícímu vydìlávání. Válka je stále více nenávidìna a v opovržení. Na spoleèenském výsluní stojí chytrý bankovní a prùmyslový magnát a nikoli hrubý voják. V pokroèilých státech už nechodí hlavy státu a nejvyšších úøadù v uniformì, jako to bylo témìø pravidlem pøed válkou 1914-1918, nýbrž v obèanském obleku. Ale válka, jak víme, je nepøítel ženy. Bojovný a despotický duch, násilí a železná disciplína se ve váleèném státì projevují také v rodinì. Muž zde má v rukou veškerou moc, politické záležitosti i zákonodárství, což si žena odpykává. Naproti tomu mírový stát, v nìmž má pøevahu pokojná práce, je ženì pøíznivìjší; obchod a prùmysl jsou jí bližší než vojáctví a válka, ženská a mužská èinnost si tu jsou podobnìjší, a tím se sbližuje i jejich sociální význam. Mravní cítìní je pøi pøechodu z váleèného státu na stát prùmyslový zjemòováno a kultivováno. Dravá krutost bojovných lidí ustupuje pøed mírnìjšími city; pochopení a soucit v lidském životì vyvolávají podstatné zmìny. Muž v ženì objevuje osobnost, vidí a hledá v ní už nejen pouhý nástroj rozkoše a pohodlí, ale svéráznou a rovnoprávnou bytost, která má stát na stejném stupni osobní samostatnosti. Další a nejdùležitìjší pøíèinou vyššího postavení žen je jejich diferenciace. Jak jsme vidìli, pøechází velká èást funkcí rodinné domácnosti na spoleèenskou organizaci. Ženská domácí èinnost je omezenìjší, domácnost už pro ženu není povoláním vyplòujícím život, a tak je tisíce žen vedeno k výdìleèné práci. Už tøetina všech žen je dnes výdìleènì èinná a diferenciace ženy postupuje pøes všechny umìlé pøekážky. Tak se žena stává hospodáøsky samostatná, není už odkázána na muže, mùže se uživit sama a nemusí èekat, až muž otevøe dlaò. Tím však bylo pøetrženo jedno z nejsilnìjších pout rodinného svazku. Úèinky tohoto nového postavení ženy jsou zøejmé v náboženské, mravní i právní oblasti. Církve do èlánku své víry zaøadily otcovskoprávní patriarchální morálku z rodinné epochy a tuto morálku prohlásily za vìènou. Žena mìla zùstat rozenou poddanou muže, vinicí, která høíšným Eviným pádem pøinesla na svìt všechno zlo; pohlavní láska mìla zùstat neèistou a manželství nerozluèitelným. Protože se sice mohou církve velmi pøizpùsobovat, ale nemohou mìnit své uèení, nová skuteènost je zaskoèila. Na jejich místo nastoupil moderní stát, který manželství podle zmìnìných pomìrù zaèal regulovat. Vzniká nový sociální kodex, jemnìjší pohlavní morálka. Žena už není mužovou poddanou, ale samostatnou osobností, která má stejnou svobodnou vùli jako muž. Pohlavní láska už není velkou vìtšinou pokládána za nìco neèistého nebo høíšného, ale za kvìt lidského bytí a za zušlechovatelku lidského rodu. Soudnictví v manželských záležitostech bylo církvi odòato a pøeneseno na stát. „Zákon pokládá manželství toliko za obèanskou smlouvu,“ øíká francouzská ústava ze 3. záøí 1791. Témìø všechny kulturní státy zavedly civilní sòatek. Už francouzská revoluce (Velká franc. rev., 1789-1794, srov. výše) prohlásila, že synové i dcery mají stejné právo dìdit. Mìl-li døíve otec jus castigandi, tj. právo trestat manželku (stejnì také služky), pokládají nyní obèanské zákoníky špatné nakládání a bití ženy za dùvod k rozvodu. Koneènì také stát zavedl rozluèitelnost manželství, èímž bylo ženì umožnìno se vyzout z mužského tyranství. Protože je muž-viník povinen platit alimenty, je žena alespoò v teorii hospodáøsky zabezpeèena i pro pøípad rozluky. Obrat v pomìru mezi mužem a ženou se tedy odráží i v zákonodárství. Pøesto je na tom žena ještì právnì proti muži hùø, pøinejmenším v nìkterých zemích. Politická práva, zejména hlasovací právo, jsou jí tu a tam dosud odpírána, takže

veškeré zákonodárství i nadále setrvává v rukou mužù. Ale zákon vždy nutnì pokulhává za vývojem, je vždy více nebo ménì stvrzením stavu, jenž se mùže mezitím stávat pøežitým. Živý organismus se nedá tak snadno zvládnout paragrafy, vyrùstá nad zákon, který pøedbíhá. Úplné a všeobecné zrovnoprávnìní ženy je jen otázkou doby. Zmìna pomìru mezi rodièi a dìtmi ukazuje nìco podobného. V rozvinuté rodinné epoše byl otec pøísný a nedotknutelný velitel, nyní se z pána pomalu stává mírným pøítelem svých dìtí. Minulé patriarchální doby zdùrazòovaly výhradnì práva rodièù vùèi dìtem. Døíve bylo dítì nástrojem rodièovského sobectví, dnes na nì hledíme jako na pøedmìt znaèné odpovìdnosti, kde jsou v popøedí pøedevším práva dìtí. 19. století bylo nazváno stoletím dítìte: takový obrat se projevil v názorech na dítì. Stále více se rozšiøuje názor, že rodièe mají povinnosti k dìtem už pøed jejich narozením. Kdo jde za ukojením svého pudu, má se také starat o to, aby život, který druhému daruje, nebyl pro obdarovaného pouhou kletbou. Èlovìk je nemravný tehdy, pokud plodí nebo rodí, aniž dìtem mùže zabezpeèit zdravý život. Stejnì nemravný je ten, který plodí nebo rodí dìti, jimž nebude moci poskytnout øádnou výchovu. Døíve byly dìti vychovávány holí a metlou, což bylo nejpohodlnìjší, protože o pedagogice nebylo nic známo. Nyní však pøechází velká èást otcovské nebo rodièovské autority na pedagogicky školené uèitele a tìlesné tresty jsou u nesadistù ve stále vìtším opovržení. I denní styk s dìtmi v rodinì se stává mírnìjším a pøátelštìjším, protože i v dítìti je už chápána a ctìna lidská osobnost, není vedeno k bezpodmíneèné podøízenosti, ale k co nejranìjší samostatnosti. Volba manžela nebo snubního partnera už všeobecnì nepodléhá rodièùm, ale stává se svobodným individuálním právem dítìte jak u synù, tak u dcer. Otec sice smí ještì podle zákona dìti trestat, ale nesmí je pøi provádìní trestu trýznit nebo zanedbávat; ani pøi roztržce je nemùže zcela vydìdit, ale musí jim odkázat povinný díl. Dìti nemohou být také jako døíve uvìznìny pro dluhy rodièù, atd. V rodinné epoše se dìdilo z otce na syna nejen øemeslo, povolání, sociální postavení, ale rodinnou vìcí bylo také náboženské „pøesvìdèení“, politické mínìní a smìr. Dnes rychle pokraèující doba vede k tomu, že má mladší generace pravidelnì po nejedné stránce jiné názory než generace otcù. Mezi otci a syny nezøídka zeje celá propast, rodinì je vnitønì rozdvojena, i když ji materiální pøíèiny ještì po nìjakou dobu povrchnì stmelují. Znehodnocení manželství. Úpadek hospodáøských i sociálních funkcí rodinné domácnosti, rozklad patriarchální autority a emancipace žen nezbytnì vedou také ke znehodnocení manželství, nikoli však jako pøírodního jevu, ale jako sociální instituce, spoleèenského zøízení, které je uznané právním øádem a privilegované spojením dvou lidí rùzného pohlaví k provozování spoleèné domácnosti a pohlavního styku. Toto znehodnocení se jeví pøedevším stále stoupajícím poètem rozvodù ve všech zemích. Statistická èísla by zde byla zbyteèná, nebo tento fakt je známý a nepopiratelný. V nìkterých severoamerických státech (tj. v nìkterých státech USA) pøipadá jeden rozvod na deset sòatkù, v jiných dokonce jeden rozvod na pìt sòatkù. Tento symptom rostoucí individualizace obou pohlaví bude jistì ještì vzrùstat a nelze ho zastavit, pouze doèasnì a násilnì omezit.

Manželství je jako spoleèenské zøízení tìsnì spjato s rodinnou domácností a s právním stavem. Èím ménì hospodáøských výhod poskytuje spoleèná domácnost snubnímu páru, tím více je pociována jako bøemeno, jakmile manželé vystøízlivìli z prvního opojení. Èím hospodáøsky i duchovnì samostatnìjší a nezávislejší jsou oba manželé jeden na druhém, tím je bøemeno spoleèné domácnosti ménì smysluplné. Ale vývoj skuteènì manželskou domácnost zbavuje hospodáøské výhodnosti a nezadržitelnì podporuje snahu o hospodáøskou i duchovní samostatnost obou pohlaví ve snubním svazku. Èím více se bude právní stav klonit k rovnoprávnosti ženy, èím více i jí zaruèí zákon i mravy pohlavní svobodu, lásku a mateøství, èím dùkladnìji bude i podle zákona odstranìn rozdíl mezi manželskými a nemanželskými dìtmi – a k tomu moderní názor na spravedlnost jistì spìje – a èím více budou dìti z vlastnictví rodièù pøecházet do vlastnictví spoleènosti a bude uznáváno, že snubní pomìr je nejsoukromìjší vìcí, dìti však nejzávažnìjší vìcí spoleènosti, tím více bude podkopávána pùda pod manželskou institucí a trvání manželství z hospodáøských a konvenèních dùvodù se stane velmi problematické. Nechu ke sòatkùm je pøirozeným a stoupajícím dùsledkem znehodnocení manželství jako sociální instituce. Dosud velmi èasto souvisí jen s nemožností vydržovat domácnost a živit rodinu, ale u pøírodních národù, které pøešly do patriarchálního systému, byl každý dospìlý èlovìk neženatý nebo neprovdaný pokládán za nepøirozený a opovrženíhodný zjev a staromládenectví a staropanenství bylo velice vzácné, kdežto rané sòatky byly u pøírodních i u starších kulturních národù, Øímanù, Hebrejcù, Èíòanù, Indù atd., bìžné. V roce 1875 žila v Evropì celá tøetina mužského i ženského obyvatelstva ve vìku nad patnáct let ve svobodném stavu. Statistické cifry by však musely oživnout, aby odhalily skuteènou tendenci vývoje. Sestup a vzestup poètu sòatkù pøíliš souvisí s mnoha jevy v životì národù a kolísá z mnohých dùvodù. V Nìmecku, napø. v letech 1872-1876, pøipadalo na 1000 obyvatel 9,49 sòatkù, v roce 1903 jen 7,91 a v roce 1906 8,16; v Norsku klesl poèet sòatkù v letech 1890-1900 z 8,48 promile na 5,94 promile, ve Francii v té dobì èinil 7,8 promile, ve Švédsku 6,54 promile atd. Jisté zlepšení manželské statistiky v novìjší dobì plyne podle Bernsteina z toho, že proletariát se do jisté míry a relativnì v dùsledcích své organizace povznesl, mezi dìlnictvem se také obecnì vyskytují ranìjší sòatky než ve vyšších spoleèenských vrstvách. To však mùže být pouze pøechodný stav. Se vzrùstající vzdìlaností dìlníkù se mezi nimi také šíøí zvyklosti vzdìlaných tøíd, které – pokud potrvají dnešní systémy – povedou i zde ke vzrùstající nechuti ke sòatku a ke zvyšování vìku, v nìmž jsou sòatky uzavírány. Už padesát let je stále zvyšován sòatkový vìk u mužù „lepších stavù“ a poèet sòatkù v tìchto stavech ubývá. Podle nìmecké statistiky se obchodník prùmìrnì žení v 30,5 letech, úøedník ve 32,5 letech, dìlník však v 27,7 letech. Celkovì lze tedy øíci, že dnes už témìø polovina všech mužù a žen nejsilnìjšího vìku žije ve svobodném, rozvedeném nebo vdovském stavu. Hlavní pøíèina tohoto bezmanželství však tkví v ekonomických pomìrech. U pøírodních národù byly ženy a dìti pokládány za cenný majetek, který byl pro otce rodiny hospodáøskou nutností a èasto i zdrojem bohatství a moci. Avšak v naší dobì nemálo poklesla hospodáøská hodnota hospodynì a jen v nižších zemìdìlských a dìlnických vrstvách ještì žena ze všech sil pøispívá k materiálnímu udržení rodiny. U zámožnìjších stavù se obecnì stává mužovým bøemenem nebo jeho luxusem, pokud není dìdièkou nebo si samostatnì nevydìlává. Z hospodáøského

hlediska dnes tedy existují ètyøi druhy žen, které se vyvinuly z pøedcházejících pomìrù: 1. Dáma, nejèastìji dìdièka, která se pravidelnì vdává jako žena s dùchody a žije neužiteèným životem, jehož hodnota není v žádném pomìru k velikosti jejích nárokù; je to druh vìtšinou nejménì poèetný, protože prùmìrnì jen šestina lidí má vìtší jmìní. 2. Hospodynì starého stylu, která je v zámožnìjších vrstvách rovnìž do znaèné míry luxusní pøedmìt, protože by její pracovní výkon mohl být levnìji a nezávaznìji provádìn najatou silou, ale v chudších vrstvách pøedstavuje domácího soumara, který si sice až do vysílení zachovává svou hospodáøskou hodnotu, ale pro pohlavní a družný život brzy ztrácí veškerý pùvab. 3. Prostitutka. 4. Diferencovaná žena, která je schopna samostatnì se živit. Pro muže neznamená žádné bøemeno, ale jen radosti, pokud se po sòatku nevzdá pro spoleènou domácnost svého povolání. Další pøíèinou bezmanželství je souèasný znaèný pokles touhy po èetném potomstvu. U pøírodních národù byly dìti brzy schopné práce a nepotøebovaly dlouhou výchovu. Když dorostly, zùstaly v rodinì a rozmnožovaly její moc, bohatství a vážnost; podobnì tomu bylo i u starších kulturních národù; ve starém Egyptì byly výdaje spojené s výchovou dítìte až do jeho pohlavní dospìlosti odhadovány na 20 drachem. Dnes je však výchova dítìte dlouhá a drahá, a když dítì dospìje, odchází z domova a èasto žije trvale odlouèeno od rodièù. Hospodáøský prospìch z dìtí, který byl døíve velmi znaèný, se témìø zmìnil v opak. Také muž však potøebuje dlouhou uèební a pøípravnou dobu, než si mùže vydìlávat, a pravidelnì to trvá dlouho hlavnì v „lepších“ vrstvách, než dosáhne pøimìøeného pøíjmu. Což logicky vede zase k tomu, že u tìchto stavù nastává možnost sòatku pomìrnì pozdì. Když je koneènì muž schopen založit si domácnost, bývá èasto už zvyklý na pohodlný a bezstarostný mládenecký život i na nezávazný pohlavní mimomanželský styk, takže nemá chu na rodinné bøemeno nebo na to už bývá pozdì. Jak øekl Kant (Immanuel K., 1724-1804, nìm. filozof) : „Dokud jsem ženu potøeboval, nemohl jsem ji uživit, a když jsem ji mohl uživit, nemohl jsem ji už potøebovat.“ Manželství a kultura. I pomìr manželství ke kultuøe je dnes povážlivý. Jistý etnolog praví: „Poznáme to (špatný úèinek manželství na duchovní energii) nejlépe pøi pohledu na promìnu, která... se dìje pravidelnì s jinochem, když po ukonèení studijní doby... vezme na sebe starost o rodinu. S touto zmìnou bývá spojen pravidelnì silný úpadek duchovního života, rozmanitosti zájmù a duchovní svìžesti... Vidíme, kterak duchovní život je potlaèován živlem hospodáøským až k tomu stupni, pro nìjž užíváme pojmu filistrovství.“ Totéž platí i pro dnešní dívky. Nejèastìji je konec s jejich duševní svìžestí, s jejich intelektuálními zájmy a nadìjemi tehdy, jakmile se vdají. Naslouchejme mladým matkám bavícím se ve veøejných sadech kolem koèárkù s dìtmi; pøed sòatkem snad byly postrachem moralistù pro své chlapecké zpùsoby a zájmy, nyní jim ze všeho zbývá jen cigareta, kterou ještì ze zvyku kouøí pøi rozhovoru o hospodáøských zájmech domácnosti a starostech s dìtmi. Na nižších stupních lidského vývoje vìzely radosti života hlavnì jen v ukájení pøirozených potøeb a choutek; dnešní nejnižší vrstvy èasto dosud neznají nic jiného

a jejich jedinou radostí bývá živoèišný požitek v manželské posteli. Ale vzdìlaný duch má k dispozici a potøebuje ještì jiné radosti a požitky: umìní a vìdy, pøimìøené intelektuální styky, diferencovaný milostný život atd. Tìchto radostí si lze dopøát ve svobodném stavu pøinejmenším stejnì dobøe jako v zámožném manželství, ale v manželstvích závislých na výdìlku jsou vyšší duchovní energie stavìny do služeb výdìleèného života a pravidelnì bez milosti hynou v hrubé obchodní èinnosti, v materiálních starostech o rodinu, v obavách o zdraví atd. Proto právì jemnìjší povahy s umìleckými, literárními i vìdeckými sklony dnes pokládají manželství za neštìstí a projevuje se u nich urèitý sociologický zákon, že každá vyšší kultura je nepøítelem manželství a rodinného života jako instituce. Vidìli jsme, že vyrovnaná, klasická antická kultura pøesnì oddìlila rodinný život od vyššího intelektuálního a milostného života, ale to se mohlo stát jen tam, kde bylo poddanství ženy a matky jasnì vysloveno mravy a zákony. Dnes, kdy se žena emancipuje jako osobnost i pohlavní bytost, je rozpor mezi vyšší kulturou a úpadkovou manželskou institucí sice zastøenìjší, ale také vnitønì prudší a nebezpeènìjší. Že se jemnìjší a nadané povahy vyhýbají manželství, má do jisté míry i špatný vliv na pohlavní výbìr s ohledem na budoucí pokolení, protože volné snubní pomìry vyššího druhu, které tu manželství èasto nahrazují a mohly by pøivést na svìt nadìjné potomky, bývají z øady dùvodù odsouzeny k bezdìtnosti. Kulturní a odpovìdný èlovìk také uvažuje o dùsledcích svých stykù, není jako pøírodní èlovìk slepì veden jen svými pudy. Místo instinktu u nìho pøevládá rozum a smyslová opatrnost. Už dobøe ví, že tzv. manželství z lásky jsou mnohem ménì šastná a trvalá než manželství konvenèní a obchodní (dùvody jsme øekli už døíve), že milostná vášeò, která vede k pøekotným sòatkùm, brzy vyprchá, neníli s ní opatrnì a hospodárnì zacházeno, a že právì manželská postel a domácnost jsou pro ni vražedné. Zvláštì dnes také ví, že bìhem všeobecné hospodáøské a sociální nejistoty mohou být dìti nazdaøbùh vržené do svìta brzy nešastné, že rodina mùže být jeho náhlou smrtí uvržena do krize, že starost o rodinu ho tøeba navždy udìlá neteèným k vyšším životním zájmùm. A i když se mu zdá, že by v manželství mohl být šastnìjší než v bezmanželském životì, nezapomíná, že nikdy nemùže být tak neodvratnì uvìznìný ve starostech jako v nešastném manželství. Vždy také manželské právo ho nutí ke smlouvì, která se podobá prodeji vlastní bytosti a osoby, která mu na celý život ukládá povinnosti, jež se pøi uvážení zdají hrùzné. Takovou smlouvou je ve znaèné míøe vydán na milost a nemilost èlovìku, kterého pravidelnì ani dobøe nezná, nebo v mnoha pøípadech se teprve po svatbì ukáže, co v jeho partnerovi vìzí. Z právního hlediska se døíve svobodní lidé v manželství stávají jakýmisi odrostlými dvojèaty. Když nic jiného, tedy èasto alespoò strach pøed hospodáøským zhroucením nutí manžele, aby zùstali spolu, tøebaže se navzájem nesnášejí a vzniklo mezi nimi rozhoøèené nepøátelství, které z domácnosti èiní pravé peklo. K tomu všemu pøistupuje, že výraznìjší osobnosti jsou vybíravìjší a nenajdou tak snadno družku nebo druha sobì rovného, zatímco pøírodnímu èlovìku bylo témìø každé individuum druhého pohlaví vhod. Individualismus a idividualizace. Moralisty bývá tento „individualismus“ pokládán za vypoèítavý egoismus, ale z hlediska sociálního pokroku je tøeba ho pouze vítat. Nešastných manželství, rozvrácených a škodlivých rodin i dìtí jimi trpících je na svìtì stále ještì pøíliš mnoho. Kulturní láska je ostatnì ze všech lidských

vášní „nejsobeètìjší“; lidé nejsou ke snubnímu svazku obecnì vedeni nìjakými „altruistickými“ dùvody, ale tím, že jeden snubní partner od druhého oèekává trochu štìstí, blaha a opory. A kdyby k manželství mìly vést pouze morální motivy, bylo by mu odzvonìno mnohem døíve, než to uèiní hospodáøský a sociální vývoj. Herbert Spencer (1820-1903, angl. filozof a sociolog) ve svých „Zásadách sociologie“ napsal: „Už dávno dokonán byl v národech dále pokroèilých ten proces, který rozkládá vìtší skupenství rodinná tím, že zahlazuje stále více kmeny a rody a ponechává jen vlastní rodinu, a už poèal také rozklad vlastní rodiny. Zároveò se zmìnami, které nahrazují rodinnou odpovìdnost za provinìní všeho druhu odpovìdností jednotlivcovou, nastaly zmìny, které do jisté míry zbavují rodinu odpovìdnosti za její pøíslušníky také v jiném smìru. Stará-li se chudinský zákon o dìti, které nemohou býti vydržovány svými rodièi buï vùbec nebo aspoò dostateènì, znamená to, že spoleènost pøevzala funkci rodiny; to se rovnìž dìje, stará-li se do jisté míry i o rodièe, kteøí nemohou býti vydržováni svými dìtmi. V novìjší dobì uvolnilo zákonodárství ještì více rodinná pouta, když zbavilo rodièe dokonce péèe o ducha jejich dìtí a nahradilo výchovu za vedení rodièù výchovou za vládní péèe; a kde ještì k tomu pøíslušné úøady pokládaly za nutné, oblékati èásteènì zanedbané dìti, døíve než jsou poslány do školy, nahradily ještì v širším smyslu rodièovskou odpovìdnost odpovìdností národní. Toto uznání individua za sociální jednotku oproti rodinì stalo se dnes už ve skuteènosti v takové míøe, že mnozí pokládají otcovské povinnosti státu za samozøejmé, a tak jsou zloèinci poctíváni titulem ‘naši nepodaøení synové’. Náleží tyto poslední zjevy rodinného rozkladu k prùbìhu normálního pokroku?“ Spencer v tom pokrok nevidìl a horoval pro to, aby byla výchova dìtí pøikázána zase výhradnì rodièùm a rodinì byly státem a spoleèností vráceny jejich døívìjší funkce. I jiní ideologové vidìli a vidí v rozkladu rodiny a v jeho pøíèinách i dùsledcích prùvodní jevy úpadku a rozkladu, vzpomínají na úpadek a rozklad antických státù. Je nesporné, že mnohé jevy v dnešním hospodáøském, sociálním, politickém i kulturním životì úpadkovou povahu mají (hrozivì rostoucí nezamìstnanost, mamonáøství vedle rostoucí chudoby, nièení zásob vedle hladu a bídy, nucené bezmanželství, celková pohlavní bída, vzrùst zloèinnosti, šíøící se korupce, bezradnost v umìní mezi konvenèními formami a planou „avantgardní“ hrou, vpád povìry do vìdy, rozmach okultních kultù atd.) nebo alespoò z hlediska existujícího poøádku znamenají úpadek a rozklad. Podobnost mezi starovìkým a dnešním svìtem je znaèná, ale neménì velké, ba nesmírné jsou také rozdíly mezi nimi. Nejde o rozklad civilizovaného a kulturního svìta, ale o rozklad jeho dnešních hospodáøských a sociálních øádù. Hospodáøsky je dnešek mnohem dále než starovìk. Antická spoleènost nebyla hospodáøsky a sociálnì natolik organizována, aby zde uvolnìní rodiny a individualizace nebyly pøedèasnými jevy: vládnoucí tøída, ve které se za starovìku objevily, byla panská a pøíživnická, opovrhovala prací jako otrockým zamìstnáním. V moderní dobì a zejména v dnešní spoleènosti se individualizace šíøí na pevném základì, kterým je pøedevším uznání práce jako sociálního ospravedlnìní individuálních práv. U slov individualismus a individualizace, použitých výše, je tøeba se ponìkud zastavit. Psychologie nás uèí, že veškeré lidské jednání závisí zhruba na našich základních pudech: pudu sebezáchovy, pohlavní pudu, pudech sociálních a mravních, hravosti a poznávacím pudu. Èím lépe mùže èlovìk tyto pudy uspokojovat, sou-

ladnìji vytváøet a uplatòovat svou osobnost, tím je vnitønì spokojenìjší a navenek prospìšnìjší. Ale do cesty jeho snahám a touhám se staví skuteènost: pøíroda mu nedává své rady ráda a spoleènost ho poutá celým systémem pøíkazù a zákazù. Zápas s pøírodou provádí èlovìk jako sociální bytost, zápas se spoleènosti však jako individuum, které chce setøást státní pouta, takže je tato snaha nazývána individualismem – snahou o svobodu, štìstí atd. V mnoha vìcech jsou zájmy individua v souladu se zájmy spoleènosti, ale v jiných vìcech jsou v rozporu. Svoboda jednoho konèí tam, kde svoboda druhého nebo ostatních zaèíná. Je-li nìkdo tak mocný, že svou svobodu mùže rozšíøit na úkor druhých, také to pravidelnì dìlá. Tento fakt je pøíèinou, že individualismus bývá ztotožòován s egoismem; o tom byly dokonce napsány celé filozofické knihy. Ale vìc individualismu není tak jednoduchá, jak se zdá. Èlovìk je svým pùvodem spoleèenským živoèichem a rodí se jako sociální bytost. Sociální pudy jsou v jeho osobì silné, jak tomu bývá i u jiných pospolitých živoèichù, nìkdy mocnìjší než sám pud sebezáchovy. Lidská družnost dává èasto èlovìku pociovat samotu jako trest, ješitnou ho dìlá otrokem stáda, soucit v nìm vzbuzuje instinktivní potøebu pomáhat slabému a trpícímu atd. Bez sociálních lidských pudù by nebyla nikdy vznikla lidská spoleènost a neudržela by se ani dnes pøes všechny policajty, zákonodárce a knìze. Protože však individualismus usiluje o ukojení všech pudù v nejvìtším možném souladu, bývá èlovìk stejnì nešastný, nejsou-li uspokojeny jeho sociální pudy, jako kdyby mìl beznadìjný hlad nebo beznadìjnou touhu po lásce; výjimku tvoøí jen lidé mravnì defektní nebo zmrzaèení výchovou, což dnes ovšem není vzácnost. Egoismus není tedy vyšší a rafinovaná forma individualismu, ale individualismus špatnì vychovaných nebo mravnì defektníchlidí. V pravìku bylo tak málo lidského individualismu, jako je ho v hejnech a zvíøecích stádech. Jednotlivec byl pouze údem spoleènosti, jeho veškeré konání a nekonání bylo èistì stádní. V mraveništích a úlech mizí jednotlivé individuum zcela v pospolitosti jako buòka v živém organismu. Vèela pudovì bodne útoèníka, pøestože za to zaplatí životem. V hovìzích a skopových stádech je stádní pud tak silný, že se tu individuální život skoro nedá pozorovat. Takové to bylo také v lidských hordách. U nejnižších, a nám známých, pøírodních národù byl stádní pud jedinì smìrodatný: individuum se tu ještì neprobudilo. Tato „idyla“ skupinového života, která trvala dlouhá tisíciletí, byla snad porušena až na konci pravìku prvním projevem individualismu: muž si lupem pøivlastnil cizí ženu, stal se jejím neomezeným pánem a založil jednotlivou rodinu. Nevíme, jestli se to stalo jen tam, kde nepøíznivé životní podmínky nedovolovaly rostoucí tlupì usazení a vybudování pozdìjší mateøskoprávní rodové organizace. Víme však, že na sklonku pøíbuzenské doby vedlo vznikající bohatství v rukou muže k nákupu žen, muž se stal základem patriarchální rodiny, otcovskoprávního poøádku a nového zotroèení ženy. Nyní spìl vývoj individualismu rychle vpøed. Bylali žena prvním otrokem, zaèalo nyní i zotroèování mužù, vznikl váleèný stát, vykoøisovací a znásilòovací zøízení, v nìmž vládla organizovaná menšina silou zbraní a ovládala a vykoøisovala neorganizovanou vìtšinu. Diferenciace v pány a sluhy však kulturu podporovala, nebo se vládnoucí tøída zbavená starostí o všední potøeby mohla vìnovat vìdì, umìní, filozofii, státnictví atd. Vìc individualismu zpoèátku mnoho nezískala: byla to pro vìtšinu doba zotroèení a znásilnìní. Ale kultura pøesto pokraèovala. Hospodáøství, koneènì obo-

hacené vìdou, se povzneslo k vyšším výrobním formám netušené výkonnosti. Ovládání pøírody dosáhlo takových úspìchù, že možnost kulturního života pro všechny, všeobecný individualismus bez vykoøisování a potlaèování, vychází stále více najevo. A nové poznání nabývá nového života: Èlovìk poznává, že jako sociální bytost mùže ukojit svou touhu po štìstí jen sociální cestou, že jen práce dává právo na prostøedky k živobytí, že spravedlivé rozdìlení spoleèensky vyrábìných statkù se musí stát novou spoleèenskou zásadou, a že každý zisk bez práce je odsouzeníhodná vìc, protože všichni mají stejné právo na výnos své práce. Tak na místo individuálního egoismu, panské nebo otrocké morálky, nastupuje po úsilí celých generací a tìžkých bojích zásada individualismu sociálního. Spoleèenská organizace se stává prostøedkem ke zdokonalení individuí, jediným prostøedkem k tomuto cíli. S rostoucí kulturou rostl tedy také individualismus. Spoleènost a funkce rodiny. Známe tedy už dùvody toho, proè se rodina rozkládá. Uvedli jsme už, že silný stát, ale i pokrok napø. ve zdravotnictví, školství, péèe o dìti i zestárlé atd. atd., na sebe berou nìkdejší funkce rodiny. Ptejme se nyní, které funkce si rodina dosud zachovala a jaký asi bude jejich další osud. Pøedevším je to vedení domácnosti, tj. vaøení, nakupování potravin a surovin, oprava šatù a prádla, šití, praní, èištìní a zdobení bytu atd. neboli zbytky døívìjší velké domácí èinnosti, které však už domácnost neprovádí pro jejich vnitøní úèelnost, ale jen z pohodlnosti a tradice. Domácnost malorodiny je z hospodáøského hlediska zastaralý malý podnik, jehož existence znamená denní mrhání miliony z národního jmìní a který – jako ruèní tkalcovský stav textilní továrnou – musí být døíve nebo pozdìji pro vìtšinu obyvatelstva nahrazen velkovýrobou a ústøedním vedením domácnosti. Pøedstavme si, v kolika malorodinách je zapalován oheò ve stejném poètu ploten, je pøipravováno jídlo v desetinásobném poètu malých hrncù a kastrolkù, které je pak nutné zase rukama umýt. Stejný poèet hospodyò bìží s košem na trh, nakupuje v malých porcích (málo znamená dráže a špatnì) maso, zeleninu, putnu uhlí atd., naplòuje celý byt kuchyòským pachem, èistí rukama obuv v kuchyni nebo na schodech, protože k tomu nemá jiné místo – zkrátka mrhá v malicherné, otupující práci èasem, penìzi a silou, protože stroje nelze v takovém malém podniku používat, ale organizovaná velká domácnost by potøebovala sotva desetinu sil, aby všechny tyto práce udìlala lépe, lacinìji a bez námahy. V ústøední kuchyni by skuteèný mistr kuchaøského umìní pøipravoval hojnìjší a støídavìjší stravu za polovièní cenu. Každý èlovìk nebo každá rodina by mohli být s ústøední kuchyní spojeni výtahem, který by jim požadovaná jídla a nápoje dodával jako na povel: stoleèku, prostøi se. V takovém velkopodniku by se mohly používat úsporné stroje, které jsou dávno vynalezeny, ale malorodinám jsou nedostupné. Mycí stroj by zakrátko umyl a osušil stovky hrncù a talíøù, vysavaè prachu vyèistil byty, stroj by oèistil a vyleštil obuv. Dnes však musí malorodina v zimì stokrát zatápìt, vybírat a vynášet popel, v každé rodinì se týdnì nebo ètrnáctidennì opakuje soudný den praní, nyní bychom mìli ústøední topení, prádelnu, vodovod s teplou a studenou vodou, elektrické svìtlo atd., a hospodynì by byla zbavena veškeré té mizerné a malicherné èinnosti, která otupuje jejího ducha a pøesto znamená nesmírné mrhání celkovou pracovní silou. Zde èlovìk nejvíce podléhá „hrubé hmotì“. Vedle toho by se mohla hospodynì pøi vznikající nemoci ihned

šetøit a dát se ošetøovat, ale dnes pracuje èasto tak dlouho, až se nemoc stane nevyléèitelná. Taková ústøední velkodomácnost by každému dala k dispozici i telefon, koupelnu, temnou komoru k vyvolávání snímkù, dílny rùzného druhu, hostinské pokoje, hudební síò, knihovnu a èítárnu, a dìti by mohly dovádìt v halách, na dvorech a v zahradách, aniž by rušily. Individuální svoboda by byla zøízením velkodomácnosti velmi posílena tím spíše, že velkodomácnost mùže alespoò teoreticky v rùzných formách a podobách existovat: rodinné, pensionované, klubovní, družstevní atd. Velkodomácnost by také odstranila otázku služebných osob, o které jsme už døíve mluvili. Služebnictvo je poslední výhonek starého poddanství, mìní úplnì svou povahu, promìòuje se v pomìr na základì volné pracovní smlouvy, který je jen ve velkodomácnostech, jako nyní v hotelech a pensionech, kde má své pravé místo. Ve velkodomácnosti nebudou služky, ale svobodní zøízenci, kteøí budou vaøení, úklid i dozor provozovat jako povolání. Také už vznikají pokusy o takovou velkodomácnost: ženské domovy, spoleènosti pro stavbu malých bytù se spoleènými doplòky, jako jsou dìtské opatrovny, zahrady, høištì, èítárny, spolkové místnosti pro celý dùm nebo blok domù, ústøední domácnosti pro dìlnické rodiny v Americe, domy pro svobodné se spoleènou kuchyní atd. Oèividná neúèelnost jednotlivých malých domácností si jistì vynutí èilý pokrok tìchto pokusù, i když malá domácnost patrnì zanikne až v nových sociálních øádech. Pak velkodomácnost nemálo pøispìje k pozdvižení mravní i intelektuální úrovnì širokých vrstev obyvatelstva a tím také k vzestupu celkové kultury. V dnešní dobì vedle hospodáøských obtíží, které vyplývají z kapitalistického systému, pøekáží rychlému rùstu velkodomácnosti nepøátelství nediferencovaných žen, hospodyò starého stylu, které by ztratily svou poslední funkci, nesociální výchova rodinného èlovìka, síla zvyku atd. Rodinì také zbývá plození legitimních dìtí a jejich výchova. Úkolem výchovy je pøedat nové generaci kulturní vymoženosti. Èím vyšší je kultura, tím vìtší požadavky klade na výchovu, ale na primitivních kulturních stupních staèila k výchovì dìtí zcela rodina se svou primitivní pedagogikou. Výchova a zejména vzdìlávání však dnes tímto stále více pøesahuje síly a schopnosti rodiny. Stává se sociální nutností, aby byla rodinná výchova nahrazena èi pøimìøenì doplnìna pedagogickou výchovou, tj. výchovou diferencovanými odbornými a školenými silami, které k tomuto povolání mají zvláštní nadání. Proto u všech národù na urèitém stupni civilizace vzniká škola, která pak výchovu provádí vedle rodiny. Škola je první vývojový krok k nahrazení rodinné výchovy výchovou pedagogickou neboli sociální. Dnes je témìø veškeré vyuèování, tj. vytváøení rozumu, už v rukou školy, ale vlastní výchova, vytváøení povahy, je ještì v rukou rodiny. Tento podvojný systém je sám o sobì škodlivý, protože nutnì vede k èetným konfliktùm mezi rodinou a školou, neprospívajícím škole ani dìtem; rodina èasto školní výchovu ke škodì dìtí paralyzuje. Ani k výchovné funkci však rodina už nestaèí. Pøedevším nemají rodièe vìtšinou dost èasu, aby mohli dìti správnì vychovávat. V chudých tøídách, kde otec i matka chodí za svým povoláním, nelze vùbec hovoøit o nìjaké kulturní výchovì. V bohatých tøídách bývají dìti nejèastìji svìøovány bonám a služkám, které však bývají vychovávat dìti ještì ménì schopné. I když mají rodièe èas a dobrou vùli, chybí k tomu vìtšinì z nich schopnosti. Je osudný pøedsudek, domnívá-li se dosud tolik lidí, že ti, kteøí dìti plodí a rodí, jsou vìtšinou také schopni je vychovávat.

Zkušenost uèí, že o svém pedagogickém nadání jsou nejvíce pøesvìdèeni právì ti rodièe, kteøí nemají o obtížích dìtské výchovy ani tušení. Rodinná tradice pøedává v devíti pøípadech z deseti z generace na generaci mravy a názory z barbarských dob, má neustálou snahu konzervovat nižší mravní i intelektuální stupeò. Rodina také èasto dìti izoluje od ostatních dìtí, vìzní je mezi dospìlými, brání jim v pravé družnosti pøimìøené jejich vìku. Bylo ponìkud lepší, když byly rodiny poèetné; právì dnes však, jak jsme už naznaèili, vzdìlanìjší a existenènì zabezpeèenìjší rodièe mají jedináèky. Špatnì strávené pedagogické a lékaøské pouèky dìlají z mnohých rodièù strašpytle, v jejichž rukou se z dítìte stává nepøítel spoleènosti. V izolovaných domácnostech to nelze snadno postøehnout, ale máme-li napø. pøíležitost pozorovat rodiny, které se o prázdninách pøestìhují na venkov, zdìsíme se výchovných metod, které polovzdìlanost a tzv. inteligence používá. Také velkomìsta, v nichž statisíce rodin vìzní své dìti, které by v rozumnìjší spoleènosti mohly žít se svými pedagogy na venkovì, jsou nezdravá pro psychickou i fyzickou dìtskou konstituci. Müller-Lyer cituje z jisté politicko-antropologické revue cifry školních lékaøù z Berlína-Schönebergu, který je pokládán za jedno z nejlepších a hygienicky nejlépe opatøených pøedmìstí. (Zprávy jsou z roku 1907-08). Protokolované vyšetøování školních dìtí zjistilo, že ze 1790 dìtí bylo 83 psychicky ménìcenných, 202 tìlesnì zakrnìlých, 416 rachitických, 541 skrofulosních, 3 tuberkulosní; u 145 byla zjištìna snížená zraková schopnost, u 127 zeslabený sluch, u 92 porucha øeèí, u 160 plicní neduhy, u 36 plicní tuberkulosa, u 80 srdeèní vady, u 79 kýla, u 137 skoliosa páteøe. Z tìchto dìtí potøebovalo 566 lékaøskou kontrolu. Nemocných nebo neduživých byla taková vìtšina, že nepatrný poèet skuteènì zdravých nepøicházel vùbec v úvahu. Uvážíme-li po tom všem, že mnohé dìti žijí v domácnostech s nešastným manželstvím, že jsou statisíce nemanželských dìtí, pochopíme, proè je jakási polovzdìlanost obecným jevem a skuteènì kulturnì vzdìlaný a vychovaný èlovìk vzácnou výjimkou. Èím více vzrùstají s rostoucí kulturou výchovné požadavky a èím více se zároveò rozkládá rodina, tím ménì je tato rodina schopna øídit výchovu dìtí. Smìr pokroku však zøetelnì vede k nahrazení èi rovnovážnému doplnìní rodinné výchovy výchovou pedagogickou. Už jsme vidìli, že stát a obec jsou stále více – pokud jde o dìti – nuceny pøejímat povinnosti rodiny, zvláštì pokud jde o dìti pracujících tøíd obyvatelstva. Tendence vývoje rozmnožuje státní a samosprávnou péèi o fyzické blaho dìtí. Chudé školní dìti dostávají v nìkterých zemích nebo obcích vedle uèebních pomùcek i jistou èást stravy, odìv, obuv, láznì; existují tzv. polévkové ústavy, celodenní jesle, velké sirotèince, dìtské zahrádky atd. Zanedbávané dìti mùže stát rodièùm odejmout. Konají se také pokusy s pedagogickou výchovou dìtí ze soukromé iniciativy. Ve Frevillu u New Yorku zøídil William George v roce 1910 zvláštní školu pro zanedbané dìti na zásadì dìtské samosprávy, „republiku svobodných dìtí“, které si zde samy vládly, mìly svùj soud a vydìlávaly si zemìdìlskou a jinou prací. Zkušenost ukázala, že i nejvìtší buøièi se tomuto systému podrobili s velkou horlivostí. V jiné americké škole byly zanedbané dìti vychovávány nejlepšími pedagogy a výsledek byl ten, že sotva jedno procento žákù pøišlo po svém odchodu z této školy pøed soud a bylo potrestáno, ale 92 % dosáhlo øádného povolání v obèanském životì. Takovým procentuálním pomìrem se nemùže pochlubit žádná obyèejná obecná škola. To znamená, že zanedbávané, soudnì stíhané dìti, pokud jsou vychovávány schopnými pedagogy, se snáze stávají øádnými lidmi, než normální dìti pøi rodinné

výchovì. Tím však nechceme tvrdit, že výchova je všechno a vliv výrobních pomìrù a sociálního zøízení nic. Naopak. Ale hnutí pro „volné školy“ a „venkovské výchovné domovy“, vùbec znaèný poèet reformních návrhù a pokusù, o nichž se zde nemùžeme šíøit, dokazují, že sama veøejnost tu a tam zaèíná chápat, že souèasná doktrína, zvláštì ve velkých mìstech, není právì dokonalá. Rozpor mezi dnešním pokrokem materiální i duchovní kultury a støedovìkou úrovní stále ještì znaèné èásti obyvatelstva i polovzdìlaností a tupostí valné èásti tzv. inteligence znamená ve znaèné míøe dùsledek rodinné výchovy, resp. omezení výchovy pouze na konzervující rodinný vliv. Tøetí a pùvodní funkce rodiny je regulace lidnatosti; tuto funkci však vykonávala rodina až dosud jen nejprimitivnìjším a neuvìdomìlým zpùsobem. Byly-li životní podmínky obecnì pøíznivé, vzrùstal poèet sòatkù a porodù; tento poèet ubýval a existenèní boj byl t잚í. Jako jinde, i zde bylo a je dosud lidstvo otrokem výrobních a hospodáøských pomìrù, místo aby tuto bázi celého svého života a významu uvìdomìle ovládalo a podle svých nových potøeb a možností mezinárodnì regulovalo a pøestavovalo. Zde je však zatím funkce státu v mnoha zemích vedená pouze politickými nebo nacionálnì-hospodáøskými zøeteli, a nejen že nedostateènì nahrazuje funkce rodiny, nýbrž pouze rozmnožuje nesnáze. Nejen státy, jejichž domácí populace má sklon k poklesu, ale i pøelidnìné a nemohoucí státy, jež pøi dnešním systému výroby a distribuce nemohou øádnì uživit své obyvatelstvo, nabádají frázovitými projevy k rozmnožování a vypisují prémie pro poèetné rodiny. Strach pøed „vylidòováním“ mùže však dìlat starosti jen nacionálním a „rasovým“ ideologùm, fašistickým, hackenkreuzovským a podobným fanatikùm. Ètvrtou funkci, která èásteènì ještì rodinì zbývá, je pìstování družnosti. Vidìli jsme však, jak rodinný život u pokroèilých národù upadá a jaké jsou toho pøíèiny. Jakási tato družnost ještì existuje v malom욝áctvu, které je ovšem poèetné, ale duchovnì èasto nejménì hybné. Z rodiny pøechází družnost do spolkù, klubù, hostincù a kaváren; muži a v souèasné dobì ani ženy „nemají už doma stání“. Kultura je však jen výraz vztahù mezi lidmi a èím mnohostrannìjší a intenzívnìjší jsou tyto vztahy, tím vyšší se stává vzdìlanostní úroveò národa. Vzdìlání je vùbec v každém smìru vìcí pospolitosti a tedy zcela závislé na pevnosti a hloubce pospolitého života. Dnes je ovšem pospolitý a družný život roztøíštìn, jako snad ještì nikdy v dìjinách, tøídním zápasem, politickými a stranickými boji i žurnalistikou až do hloubky posledního rodinného života, tmelem spoleèenských kroužkù je spíše klepaøství a flirt než zájem o vzdìlání. K dalším funkcím rodiny náležela, a v malé míøe dosud náleží, péèe o nemocné a zaopatøení stáøí. Vidìli jsme, že i pro tuto funkci se stává rodina stále bezmocnìjší. Péèi o nemocné provádí už jen v lehkých pøípadech nebo z donucení v nevyléèitelných pøípadech, které odmítají pøetížené nemocnice a rùzné ústavy pøijmout. Pokud jde o staré rodièe a pøíbuzné, tradice „výmìnkáøù“ se dodržuje už jen nìkde na venkovì, a nezøídka se zde vyvine nedùstojný pomìr pro obì strany. Mnozí starci a mnohé staøeny i po velmi užiteèném životì zùstávají v bídì, opuštìni dìtmi i pøíbuznými. Proto jsou stát a organizovaná spoleènost nuceny nahrazovat prastarou rodinnou funkci péèe o vlastní pøedky starobním a invalidním pojištìním, které však zatím zøídka zajišuje právì poctivým a pracovitým jednotlivcùm lidsky dùstojné stáøí. „Stáøí a jen stáøí má právo tìšiti se ze života, aniž pracuje. Toliko pøed stáøím ztrácí platnost biblické rèení: V potu tváøe své chléb jísti

budeš, kdežto pro všecky ostatní – tj. ve spravedlivé spoleènosti – musí platit to druhé rèení: Kdo nechce pracovati, a také nejí.“ Je jasné, že pøimìøenou starobní rentu mùže každému pracujícímu èlovìku zaruèit jen øádnì organizovaná spoleènost. Nakonec rodinì zbývá ještì jedna funkce, kterou dosud nejvydatnìji provozuje k nemalé škodì spoleènosti: jednak znaènì ovládá rozdìlení národního jmìní neomezeným dìdìním statkù, jednak urèuje volbu povolání. Neomezené dìdìní statkù je jedna z nejhorších stránek soukromovlastnického zøízení. Ale všeobecná vývojová tendence podkopává pùdu i tomuto systému a poøádku, a zvláštì v naší dobì už proniká ta zásada, že soukromé vlastnické právo pøestává tam, kde zaèíná státní nutnost. Døíve byl dìdìn nejen majetek, ale také úøad, dùstojnost, titul a sociální pozice. Ale staré kasty a šlechtické tøídy, u nichž se dìdìní zvrhlo ve ztuhlý systém, svou sociální úlohu dohrály. S rodinným dìdìním nemálo souvisí také rodinný vliv na volbu povolání, protože nejèastìji rozhoduje hospodáøská situace rodiny nebo i jenom její pøedsudky o povolání synù a eventuálnì i dcer. Dùsledkem toho je pøedevším zánik mnoha talentù, které jsou v zárodku potlaèovány nebo alespoò znetváøeny, dále pøeplnìní nìkterých povolání prùmìrnými nebo neschopnými lidmi a vposledku porušení èi znièení životního štìstí mnoha tisícù. Rodinný vliv na volbu povolání dìlá z lidí, kteøí mají talent k øádnému øemeslu, špatné lékaøe nebo soudce, z lidí s umìleckým nadáním advokáty èi obchodníky. Škody, které tímto zpùsobem vzniknou, jsou ohromné. Volba povolání je vìcí pedagogù. To se už ponìkud uznává, a proto jsou zøizovány poradny pro volbu povolání. Ale jako všechny podobné instituce, jsou také tyto poradny zatím pouhým embryem, které se spíše podobá vìdeckému pokusu než spoleèensky plnì fungujícímu zaøízení. Patriarchální velkorodina byla pùvodnì mikrokosmos, který v sobì v zárodcích ztìlesòoval ekonomii i spoleènost, školu i církev, povolání i jmìní, výrobu i spotøebu, soudnictví i policii, jako dejme tomu první pazourkový nástroj, který byl zároveò kladivo, dláto, hoblík, kyj, nùž, šíp, nebozez, pila atd., všechno však v nedostateèné míøe. A jako všechny nástroje vznikly, zdokonalily se z pùvodního pranástroje, tak také jednotlivé funkce rodiny jedna po druhé z ní utíkají a specializují se. Postupující vliv spoleènosti odnímá rodinì už nyní èetné funkce, které s v jejím rámci pøežily, a potrvá-li vývoj dál, zùstanu jí její funkce specializované a pratvar zanikne.

X.

VÝVOJ DIFERENCIACE A EMANCIPACE ŽEN

Už jsme poznali pøímé pøíèiny jednoho z nejdùležitìjších jevù a nejvelkolepìjšího hnutí v soudobé spoleènosti: diferenciaci žen. S postupujícím vlivem spoleènosti na funkce rodiny zaèala nejprve u žen ze zámožných tøíd, jimž hospodáøská nezávislost dovolovala konkurenci s mužem: zde se žena nejdøíve osvobodila z patriarchálního poddanství a procitla jako osobnost. To ji vedlo k tomu, aby si hledala povolání a pøestala být pouhou více èi ménì rozmaøilou loutkou nebo pouhou velitelkou nad služebnými. V nezámožných a pracujících tøídách je žena stejným vývojem vedena k výdìleèné práci, což ji dìlá hospodáøsky samostatnou a alespoò èásteènì nezávislou na muži: mizí z ní poddanské city, bere si pohlavní svobodu a podobnì se emancipuje jako její bohatá sestra. Ze sociologického hlediska mùžeme tuto diferenciaci žen, toto novodobé ženské hnutí, pokládat jen za pokraèování prastarého procesu podle obecného zákona, jímž se øídí nejen veškerý vývoj v oblasti lidské kultury, nýbrž všude v organické pøírodì. Od jednobunìèného organismu až k savci je rostlina i živoèich tím výše na vývojovém žebøíku, èím více je v jeho organismu zvláštních orgánù pro zvláštní funkce. V jednobunìèném organismu jsou všechny životní funkce jaksi spojeny do jedné buòky: cítìní, pohyb, výživa, trávení, vymìšování, rozmnožování (dìlbou), všechno koná malý mikroskopický chuchvaleèek protoplazmy. U savce jsou však zvláštní buòky pro cit v orgánech pro smysly, zvláštní buòky pro pohyb ve svalech, zvláštní buòky pro trávení ve støevech, játrech, žlázách vymìšujících sliny, zvláštní buòky pro rozmnožování, myšlení v mozku atd. Tento vývoj se nezastavil ani u kulturního èlovìka a není omezen pouze na živoèišný organismus, lze jej stejnì pozorovat i ve spoleèenské organizaci. Lidskou tlupu tvoøilo témìø stejnorodé stádo individuí, která byla všechna pøibližnì stejnì èinná, ale v moderním státì je milionové obyvatelstvo diferencováno do mnoha set rùzných povolání. Pohlavní diferenciace a diferenciace mužù a žen. V první epoše lidstva existovala pouze pohlavní diferenciace, tj. mezipohlavní dìlba práce. Muž jako lovec a bojovník opatøoval pøedevším živoèišnou potravu, kdežto žena sbírala rostlinnou potravu, starala se o ohništì a dìti. Na jedné stranì všichni muži a na druhé všechny ženy konali stejnou práci, nebo zvláštní povolání neexistovala. Ve druhé epoše nastala diferenciace mužù, kteøí se zaèali rozdìlovat do rùzných oborù èinnosti. Tak vznikli zemìdìlci, rybáøi, lovci, øemeslníci, obchodníci, knìží, uèenci, lékaøi, vojáci, panovníci atd. S rostoucí kulturou také vzrùstala tato specializace, takže dnes je asi deset tisíc rùzných povolání, èi spíše víc. Ženy však, bez ohledu na mizivé výjimky, setrvávaly stále v nediferencované èinnosti, u tzv. domácí práce. Nyní nastává tøetí epocha – diferenciace žen. Dìlba práce se nezastavila ani pøed druhým pohlavím, ale neodolatelnou silou uchvacuje i ženy, takže je dnes témìø tøetina národohospodáøské práce vykonávána ženou. Tato diferenciace žen se pokládala a mnoha m욝áckými ideology je dosud pokládána za poblouznìní, za nešastnou epizodu v dìjinách dìlby práce, zpùsobenou „náhlým“ vpádem strojové výroby, která si zasluhuje, aby byla všemi pro-

støedky potírána. To jí však nevadí k tomu, aby rychlým tempem nepokraèovala a pomalu se nestávala zcela samozøejmou. Dnes v diferenciaci a emancipaci ženy vidíme vývojovou nezbytnost a chápeme, že spoleènost, ve které jsou nejen muži i ženy diferencovaní, tj. konají organizovanou práci, spìje k vyšší kulturní formì. Vývoj postavení ženy. Až k prahu devatenáctého století nelze mluvit o nìjakém hnutí, které by smìøovalo k osvobození celého ženského pohlaví a vyrùstalo z jeho vnitøního vývoje: až do té doby se v dìjinách kulturního západního svìta setkáváme pouze s jednotlivými ženskými osobnostmi, které použily svou pøíslušnost k vyšším stavùm, aby se do jisté míry osvobodily z duševní stísnìnosti a zároveò usilovnì vstupovaly do mužských šlépìjí. Takové byly pøedevším renesanèní uèené ženy v Itálii a èásteènì i ve Španìlsku a poèínaje Boccacciem (viz ve III. díle) vznikla v Itálii jakási móda vypoèítávat a oslavovat zvuènými slovy vynikající ženy od dob starých Øekù a dìlat z otázky vyšší ceny ženského pohlaví pøedmìt spoleèenské zábavy. Pro emancipaci ženy to však nemìlo hlubší význam. Ve Francii, Anglii a Nìmecku, kde ženy vládnoucích tøíd nebyly tolik zasypány bohatstvím a krásou jako jejich vlašské sestry, to trvalo déle, než se u nadaných jednotlivkyò probudila touha po intelektuální rovnoprávnosti a èinnosti. Za typickou ženskou renesanèní osobnost lze považovat Francouzku Kristinu Pisanskou (Christine de Pisan, 1363-1431, franc. spisovatelka ital. pùvodu); její intelektuální úsilí bylo spojeno s nutností si vydìlávat. „Brzy ovdovìvši byla nucena živiti a vychovávati své dìti. Ponìvadž se jí dostalo vychování dobrého podle názorù její doby (15. století), vzdìlávala se se železnou energií dále a dokázala toho, že uživila spisovatelstvím sebe i své dìti. Román o rùži, duchaplné Dìjiny Karla V., rozšíøily její jména za hranice vlasti. Zvláštì zajímavým však pro posouzení ženské otázky oné doby jest její polemický spis „La cité des dames“. Líèila v nìm život a pùsobení italské juristky Novelly d’Andrea, aby, navazujíc na to, mohla vystoupiti pro vìdecké vzdìlání žen, a prohlásila na konec, že muži jsou hlavnì proti nìmu, že se bojí, aby se ženy nestaly nad nì chytøejšími. Kristina Pisanská požívá slávy, že touto prací napsala první spis o otázce ženské emancipace; byla k tomu pøedurèena v dùsledku vlastního životního boje.“27 Jakousi její následovnicí byla mademoiselle de Gournay (Marie Le Jarc de G., 1566-1645, franc. spisovatelka), adoptivní Montaignova (viz výše) dcera, která hlásala rovnoprávnost pohlaví kromì branné povinnosti. Z ostatních uèených francouzských žen duchem vynikly Markéta Navarrská (Marguite d’Alençon de Navarre, 1492-1546, viz výše), známá spisovatelka Heptameronu a zajímavých dopisù, tolik charakteristických pro ducha 16. století, Markéta z Valois (jinak Markéta Francouzská, 1553-1615, manželka krále Jindøicha IV., autorka díla „Mémoires“, Pamìti), která po padesáti letech vydala spis o pøevaze ženského rodu a nízkosti soudobého mužského svìta, a nakonec Anna Dacierová (Anne Lefévre D., 16511720, franc. pøekl.), pøekladatelka Plauta, Aristofana, Terence a Homéra (jména tìchto autorù srov. ve II. díle), která vynikala skuteènou uèeností. Nakonec se však stala ženská uèenost v „dobré spoleènosti“ módou a précieuses (èesky preciózky, tj. ženy ze spoleè. salonù, spíše pøedstírající uèenost, pozdìji afektované ženy všeobecnì) z hotelu Rabouillet, markýzského paláce, v nìmž se v 17. století shromažïovali literáti a francouzští estéti, byly právem zesmìšnìny Moliérovými veselohrami (zejména hrou Les Précieuses ridicules, Smìšné preciózky, 1659).

V Anglii mìl svobodomyslný politický vývoj vliv i na obecné mínìní o ženì a ženy z vládnoucích tøíd tu mìly jistá politická práva. Velkostatkáøky starousedlých rodin a svobodné m욝anky vysílaly své zástupce do parlamentu. Nìkteré státní úøady, napø. úøad smírèího soudce, mohly být a byly hojnì zastávány i ženami. V roce 1697 vystoupil Daniel Defoe (1660-16731, angl. spisov., autor „Robinsona Crusoe“ aj.) s návrhem na založení ženské akademie: „Kdyby vìdìní a rozum byly pro ženské pohlaví zbyteènými pøídavky, nebyl by jim Bùh poskytl k tomu schopností.“ Už pøedtím, v roce 1694, ostøe kritizovala výchovu ženského pohlaví Mary Astellová, kterou lze jako pøedchùdkyni boje za ženské hnutí stavìt po boku Kristiny Pisanské. Navrhovala, aby byly založeny ústavy, v nichž by se ve vìdách vzdìlávaly nejen dívky, ale i osamìlé ženy, nespokojené se svou neèinností, byly zde vedeny k užiteèné práci ve službách chudých a nemocných. S logickou bystrostí se obracela proti právu silnìjšího: „Pøedèí-li podle pøírodního zákona každý muž každou ženu, nesmìla by ani nejvìtší královna panovati, nýbrž bylo by jí poslouchati posledního sluhu... Dává-li pouhá síla právo vládnouti, jsme povinny poslušností každému nosièi bøemen... Ale nejsilnìjší muž není vždy nejmoudøejší... Duch jest dar, jejž bùh rozdìlil pohlavím nestrannì.“ Tyto snahy však zùstaly nepovšimnuty. Na poèátku 18. století byly anglické ženy výslovnì vylouèeny z volebního práva a vùbec ženská otázka nabyla v Anglii brzy formy právní a politické otázky, pøièemž snahy o intelektuální rovnoprávnost ustupovaly do pozadí. Jako bojovnice za politická práva žen vynikala bìhem vlády Karla II. Anna Cliffordová. V Nìmecku, dlouho zanedbaném z dùvodù, které jsme už døíve poznali, se zaèali vlivem vlašské renesance humanisté zabývat teoreticky ženskou otázkou, ale nad tím, co v Itálii vzniklo bez boje pøímým vlivem velkých duchovních výbojù, stavìl hloubavý Nìmec rozvláèné teorie, a pomalý, umìle krocený duch nìmecké ženy dovedl cizí stravu snést pouze v homeopatických dávkách. První uèenec, kterého lze možno uznat za pøedchùdce a bojovníka za ženskou otázku tohoto druhu, byl znamenitý platonsko-køesanský filosof Kornelius Agrippa z Nettesheimu (Heinrich Cornelius z N., 1485-1535, nìm. filozof a lékaø). Jeho spis o pøednostech ženského pohlaví, který vyšel v roce 1505, se ète èásteènì jako moderní obrana ženského práva na vzdìlání. Bièuje vychovávání dìvèat k lenosti a vysvìtluje, že pouze ono je vinno, nerozvíjí-li ženy své schopnosti a nemohou-li podat dùkaz své duševní síly rovnocenné mužùm... Ale pøes veškeré teoretické rozbory zùstalo ženské vzdìlání omezené na elementární vìdomosti; ke zcela ojedinìlým výjimkám napø. náležela Charitas Pirkheimerová, která v domì svého bratra našla svìtlo nìmeckého umìní a vìdy a žila mezi nimi, podobna princeznám na dvorech vlašských mecenášù. Šlechta zesurovìla, m욝anstvo bylo omezené a støízlivé, knížecí dvory chudé a malé. Teprve se 17. stoletím nastala jakási zmìna. Ale v této dobì už mìla ženská, stejnì jako mužská uèenost neplodný a epigonský charakter, tkvìla na povrchu, byl to „krám vìdomostí“, z nìhož citlivìjší ženy unikaly do par mysticismu a náboženských bludù. Na poèátku 18. století se pak vlivem anglických plánù zaèalo hojnì debatovat o potøebì vyššího vzdìlání pro ženy. V Hamburku se málem za tímto úèelem založila ženská akademie, ale ve skuteènosti se nestalo nic, všeobecné vzdìlání pro ženské pohlaví se nezavedlo, pouze se množily „uèené dámy“, které spíše z ješitnosti než z vnitøní touhy po vzdìlání toužily po doktorském klobouku. Nad tyto uèené dámy skuteènì vynikla jen Karolina Herschelová (Karolina Lucretia H., 1750-1848, objevila 8 komet a nìkolik mlhovin), zdatná pomocnice svého bratra, slavného hvìzdáøe, aniž k tomu potøebovala akademické hodnosti.

Jak víme, byly v 18. století uèené dámy zastínìny metresami na trùnì a salonními lvicemi. „Jako móda stlaèovala všecku pøirozenost, násilnì svírala tailli, zvìtšovala do nesmírných rozmìrù kyèle obrouèkovými suknìmi, vlasy zbavovala jejich barvy pudrem, líèidlem a náplastmi dìlala z oblièejù masky, tak byly také potlaèeny a zpitvoøeny všecky pøirozené city. Láska, umìní, vìda – vše stálo toliko ve službách touhy po požitku. Mnoho slavená duchaplná konverzace 18. století byla tøpytná a povrchní, vypoèítaná jen pro triumf ješitnosti... Kdežto však na jedné stranì odumíral citový život ženy, a nade všemi tìmi krásnými a bystrými ženami oné doby spoèívá stín smutku, vyvíjel se na druhé stranì její rozum, její kritický úsudek v míøe dosud neznámé, a žena poèala vládnouti nejen v øíši spoleènosti, módy, krásných umìní, nýbrž i v øíši politiky. Jí dávali se ve svých rozhodnutích voditi králové, ministøi a diplomaté, její sympatie a antipatie mìly na nì vliv.“ Montesquieu (viz ve III. díle) pravil: „Kdo vidí ministry jednati a nezná žen, které je ovládají, jest jako nìkdo, kdo vidí pracovati nìjaký stroj, ale nezná sil, kterými je pohánìn.“ Ženy ve francouzské revoluci. Pøicházela revoluce. Revoluèní ideologové, plody rodícího se tøídního pøevratu – Diderot, d’Alembert, Voltaire, Montesquieu a Rousseau (jména srov. ve III. díle), si ženy podmaòovali podle jejich tøídní pøíslušnosti, kdežto rozmaøilé aristokratky a metresy vidìly v módní filozofii jen novou senzaci a v takovém Rousseauovì (viz výše) „návratu k pøírodì“ pouze pøíležitost k aranžování nových požitkù. Proto se i m욝anské ženy oddávaly revoluèním idejím se znaènou dávnou tøídního uvìdomìní a pøipravovaly se vstoupit na kolbištì vnitøní politiky. Neckerová, Rolandová, Condorcetová i Staëlová (Albertine Adriane N. de Sausse, 17661846, franc. spisov.; Marie Jean de R. de Platiére, 1754-1793, franc. publicistka popravená za rev.; Germaine de S., 1766-1817, franc. spisov.), v jejichž salonech se shromažïovali vùdèí revoluèní osobnosti a kde byl úsudek žen ctìn stejnì jako úsudek mužù, reprezentovaly m욝anskou revoluci stejnì dobøe, jako jejich manželé, ba nìkdy i lépe, jako napøíklad u Rolandù, kde byla žena jistì silnìjšího a bystøejšího ducha než muž. K tomu pøispìl i vliv Ameriky. „Americké ženy podnìcovaly od poèátku odpor vlasti proti anglickému panství. Mercy Otisová Warrenová, sestra ohnivého bojovníka za svobodu, Jamesa Otise, sdružovala ve svém salonì vùdce hnutí; když ještì ani Washington nechtìl nic vìdìti o koneèném oddìlení kolonií od mateøské zemì, horlila pro nezávislost Ameriky. Byla v èilé korespondenci s Jeffersonem a Prohlášení nezávislosti projevuje zøejmì stopy jejího ducha. Ona i její pøítelkynì Abigail Smithová Adamsová, manželka prvního presidenta Spojených státù, byly však také prvními pøedbojovnicemi rovnoprávnosti ženského pohlaví. Když se mìl kontinentální kongres raditi v 1776 o ústavì, psala Abigail Adamsová svému choti: ‘Nevìnuje-li pøíští ústava ženám dùkladné pozornosti, jsme odhodlány k odboji a nepovažujeme se za povinny podrobiti se zákonùm, které nám nezajišují hlasu ani zastoupení našich zájmù.’ Ve stejné dobì žádala pøístup ženského pohlaví do veøejných škol a odùvodòovala svùj požadavek tím, že chce-li stát míti hrdiny, státníky a filosofy, musí míti nejdøíve ženy opravdu vzdìlané. Se zøetelem k tomu byly školy ženám otevøeny, kdežto jejich pøání po politické rovnoprávnosti zùstalo ve Spojených státech celkem nesplnìno. Toliko New Jersey a Virginie poskytly jako první státy na svìtì volební právo svým ženským obèanùm, kterýžto zákonodárný èin vzbudil daleko za hranicemi Ameriky nejvìtší pozornost.“

V roce 1786 bylo pod vedením Montesquieua, La Harpa a Condorceta (M. viz výše; Jean François La H., 1739-1803, franc. básník a kritik; Jean Antoinne de C., 1743-1794, franc. osvícenec, filozof a matematik) založeno v Paøíži lyceum, které se brzy stalo shromaždištìm nadaných žen a malého kroužku mužù. Poslední encyklopedisté a jejich žáci tu pøednášeli o matematice, chemii, fyzice, dìjinách, literatuøe a filozofii; jejich pøednášky se však s postupem revoluèní nálady stávaly agitaèními øeèmi plnými ohnì a nadšení. Neupøímný poeta a kritik La Harpe se zde na tribunì objevil ve frygické èapce a mezi žákynìmi byla i frivolní „thermidorská madona“ – paní Tallienová. Revoluèní m욝anské ženy, resp. revoluèní dámy, byly však velmi daleky toho, aby domyslely ideály spravedlnosti a rovnosti. Jistì mìly jinou ideologii a jiný pomìr k pracovitému životu než jejich aristokratické konkurentky, ale revoluce je uspokojila ihned, jakmile jim a jejich mužùm zabezpeèila výsadní místo u „hostiny života“ a trvalý vliv na politické scénì. Více nechtìly, o obecné vzdìlání ženského pohlaví se nestaraly, a jakmile se revoluce vymkla z rukou revoluèní buržoazie a revoluèní vláda pøešla na radikální malom욝áctvo, staly se jejími odpùrkynìmi. Národní shromáždìní bylo sice zpoèátku bombardováno peticemi a letáky, aby bylo také státem uznáno právo žen na vzdìlání, ale konstituce z roku 1791 k tomu zaujala odmítavé stanovisko. „Tayllerand pøedložil národnímu shromáždìní zprávu o nové úpravì veøejného vyuèování... Pøál si omezení ženského vzdìlání na nejmenší míru a, aby to mohl odùvodniti, vrátil se až k otázce, má-li býti na ženy hledìno jako na státní obèany. Pøedeslal, že se to jeví jako nespravedlnost, stojící v nejpøíkøejším odporu k ideálùm revoluce, stojí-li polovina lidského rodu mimo ústavu, ale dodal, že jinou dùležitou okolnost je tu vzíti v úvahu: úèelem všech státních zøízení musí býti štìstí co nejvìtšího množství. Je-li vylouèení žen ze všech veøejných práv prostøedkem pro obojí pohlaví, jimž možno zvýšiti sumu vlastního štìstí, musí je každý stát pojmouti do své ústavy. Ponìvadž vychování mužské mládeže má za cíl vzdìlání obèanù schopných všech práv i povinností ke státu, ženám naproti tomu urèila pøíroda život v tichém kruhu uprostøed vlastních dìtí a každé pøestoupení pøírodních zákonù je pramenem neštìstí, nutno, aby vychovávací metody pro obì pohlaví byly zcela rozdílné. Národní shromáždìní usneslo se pøipustiti dívky do veøejných škol toliko do osmého roku, poté svìøiti je domácímu vychování rodièù. Kde toho není, tam mají nastoupiti svìtské ústavy vzdìlávací místo starých ústavù klášterních, aby se v nich dívky vyuèily ve všech znalostech a zbìhlostech jejich pohlaví pøimìøených. Teprve konvent z 1793 postoupil o nìco dále naøízením, že všecky dìti bez rozdílu pohlaví mají býti spoleènì vychovávány od 5. do 12. roku v tak zvaných maisons d’égalité.“ Ženy, které mìly aktivnì a hromadnì zasáhnout do revoluèních událostí, aniž èemukoliv z lidských práv a filozofického øeènìní rozumìly, vyšly z paøížských proletáøských ètvrtí, pohánìny hladem a láskou ke svým naøíkajícím dìtem. „Ženy buržoazní zdály se pøed 1789 býti poraženy slepotou ke strastem a požadavkùm žen pracujícího lidu. Horlily pro svobodu a rovnost, pro klidný život v pøírodì, pro bratrství a ovšem i pro rovnoprávnost svého pohlaví, pokud bìželo o vzdìlání a politická práva, ale byly, jako vùbec buržoazie oné doby, daleko toho, aby pøestoupily nebo jen vùbec pohlédly na druhou stranu propasti, která je dìlila od proletariátu. Ani memoáry nejznamenitìjších žen buržoazních neobsahují vylíèení bídy jejich nejchudších sester, ba ani zmínky o ní.“ Francouzská revoluce se brzy se svými ženami ocitla v konfliktu. Ani tehdejší ženy, ani muži nebyli pøipraveni na to, aby mohli vyøešit ženskou otázku v duchu

rovnoprávnosti. Filozofové 18. století nebyli k ženám spravedliví, nebo znali pouze frivolní ženy panské tøídy; Rousseau, jehož kritika prokázala ženám velkou službu, odkazoval „napravenou“ a osvobozenou ženu do domácnosti a mateøství; teprve poslední encyklopedista a nešastný politik Condorcet se v nìkolika svých projevech ideologicky pøiblížil požadavkùm pohlavní rovnosti. Historický pramen o tom uvádí: „Vycházel z pøedpokladu, že ženy jako muži jsou cítící, rozumem obdaøené bytosti, schopné mravních pøedstav, a že tudíž musí míti stejná práva jako muži. Žádal pro nì aktivní i pasivní volební právo a nechtìl nic vìdìti o zákonném jich vylouèení z kteréhokoliv úøadu, pøi èemž prohlašoval, že je zbyteèné zakazovati obèanùm, aby jich napø. nevolili za vojevùdce, nebo není rovnìž tøeba zapovídati jim, aby èinili slepce soudním sekretáøem. Podle Condorcetova názoru byl nejcitelnìji porušen princip rovnosti vyslovený revolucí, ponìvadž polovina lidského rodu byla oloupena o právo úèastniti se zákonodárství. Chce-li se pro tento skutek dosíci uznání, je nutno dokázati, že netoliko pøirozená práva žen jsou jiná než práva mužù, nýbrž že i ženy samy jsou neschopny vykonávati obèanská práva. Protože je žena èlovìk jako muž, a má stejná pøirozená práva jako on, nebo buï není vùbec vrozených práv lidských anebo má každý èlovìk práva stejná, a jsou jeho pohlaví, náboženství nebo rasa jakékoliv. Pokud bìží o dùvody, jimiž je dokazována neschopnost ženy vykonávati povinnosti státního obèana, obracel se Condorcet nejprve proti tìm dùvodùm, které se týkají fysické konstituce ženské, a vyvozoval, že nemùže uznati, jak by mohly tìhotenství a pomíjející churavosti ženské èiniti ženy neschopnými vykonávati obèanská práva, když i muži jsou vydáni všemožným nemocím, aniž jest pokládáno za nutné odpírati jim proto obèanské povinnosti a hodnosti. Dále jest tvrzeno, že žádná žena neprovedla dosud ve vìdách nic znamenitého, aniž podala dùkazù geniálnosti, pøi tom však nemyslilo se pøece nikdy na to, aby propùjèení obèanských práv mužùm èinìno bylo závislým na jejich nadání. Ani menší míra vìdomostí, slabší soudnost, které jsou ženám vytýkány, nemohou, i kdybychom je pøipustili, býti pokládány za dùvod, abychom prohlásili ženy za politicky bezprávné. Jinak bychom se museli dùslednì s tímto názorem zøíci každé ústavy svobodné, a vládu, jakož i vliv na zákonodárství pøenechati toliko nepatrnému poètu mužù vìdomostmi bohatých a vpravdì osvícených. Co lze spravedlivì ženám vytknouti, jejich nedostatek citu pro spravedlnost, jejich jednostrannost a malé vzdìlání je po høíchu pouhý následek jejich špatného vychování a sociálních pomìrù je obklopujících, o jejichž zmìnu tøeba tudíž usilovati. I mnohé dùvody utilitáøské jsou uvádìny proti pøipuštìní žen k obèanskému právu: jest prý obava pøed jejich vlivem na muže, jako by jejich tajný vliv nebyl mnohem povážlivìjší, než by tomu bylo pøi vlivu veøejném; vìøí se také, že by zanedbávaly pøirozené povinnosti k domácnosti a dìtem, aniž se pøitom pomyslí nìkdy na muže, kteøí jsou také nuceni jíti za svým povoláním, za svou prací. Pøi tom chce se, jak se zdá, úmyslnì pøehlížeti, že nikoliv všecky ženy mají domácnost a malé dìti opatrování potøebné, a že by vykonávání volebního práva nezabralo jim více èasu, než banální zábavy a vyražení, za nimiž nyní chodí. Takové dùvody utilitáøské mìly vždy ospravedlniti tyranství, nestaèily-li dùvody jiné: jejich jménem byl spoután obchod a prùmysl, jejich jménem byla naplòována Bastila a bylo užíváno muèidel. Ale otázka pøipuštìní žen k obèanským právùm nesmí býti už odbývána utilitáøskými dùvody, frázemi a vtipy. I rovnost, kterou Francie pevnì stanovila mezi muži, vyvolala pøíval nabubøelých øeèí a laciných vtipù, obstojných dùvodù však nemohl nikdo pronésti. Vìøím, konèil Condorcet, že tomu nebude jinak ani s rovností pohlavní.“

Ale revoluce za Condorcetem nešla a èím více se uchylovala nalevo od své pùvodní linie, tím více se klonila k rousseauovským ideálùm a nelibì hledìla na bouølivé ženské povahy, které vedly ženské revoluèní hnutí. Mnohé tyto ženy skonèily pod gilotinou, protože nepochopily revoluèní logiky a dávaly se unášet èasto velmi soukromými city tam, kde mìly projevit revoluèní rozum. Olympia de Gouges, jedna z nejvýstøednìjších revoluèních žen, která však mìla zároveò smysl pro bídu lidu i bídu svého pohlaví a vydala výmluvný manifest pro práva žen, „byla do nejvyššího vzrušení pøivedena rozsudkem smrti nad králem“, aè v roce 1789 sama požadovala královo sesazení. Dá se však velmi pochybovat o tom, že u ní rozhodovaly pouhé sentimentální momenty, když byla celá záležitost pøedmìtem tuhého boje mezi skupinami revoluèní spoleènosti, plné politických intrik. Olympia de Gouges jako první organizovala ženské hnutí v ženských spolcích. Její manifest pro ženská práva dal vzniknout mnohým brožurám pro ženské požadavky a proti nim. Módní èasopis „Journal des femmes“ (Ženský èasopis) se promìnil v první list ženského hnutí, „L’Observateur féminin“ (Ženský pozorovatel). Ženské spolky se však pøíliš vyznamenaly náruživým a nekritickým zasahováním do politického boje, který v dobì Konventu (také Národní konvent, 1792-1795 nejvyšší revoluèní orgán výkonné i zákonodárné moci) dosáhl revoluèního vrcholu: šlo o nejvìtší vìci Francie. Tak se stalo, že Konvent i paøížská Komuna (Paøížská komuna, 1871, po porážce Napoleona III. v prusko-franc. válce vládla nìkolik mìsícù, potlaèena) zaujaly proti nim odmítavé stanovisko. Ženám byl vytýkán nemravný život a bouølivý temperament, který z jejich schùzí èinil divoká pøedstavení. I nejradikálnìjší politici odsuzovali vášnivá zasahování žen do politiky; vidìli v mnohomluvných ženských spolcích rušivý živel. A tak zùstaly ženy témìø samy. Výbor pro obecné blaho Konventu navrhl zrušení ženských spolkù jednou provždy. Radikální poslanec Amar tento návrh odùvodòoval pøed Konventem typickým protiženským a reakcionáøským zpùsobem: „Úèelem národních spolkù je odhalovati èinnost nepøátel obecného blaha, vykonávati dozor nad jednotlivými obèany, státními úøedníky, ano i nad zákonodárným sborem samým; roznìcovati všeobecné nadšení pøíkladem republikánských ctností; vzdìlávati sama sebe veøejnými rozpravami o chybách nebo pøednostech politických naøízení. Mohou se ženy podvoliti tìmto stejnì užiteèným jako tìžkým pracím? Nikoli, nebo jsou povinny vìnovati se dùležitým starostem, které jim uložila pøíroda... Každé pohlaví je povoláno k èinnosti, která je mu pøimìøena; jeho jednání jsou omezena kruhem, kterého nesmí pøekroèiti, nebo sama pøíroda vytyèila èlovìku tyto hranice... Dovoluje ženì poèestnost, aby se veøejnì ukazovala, s mužem diskutovala a veøejnì tváøí v tváø národùm se vyslovovala o otázkách, na nichž záleží blaho republiky? Celkem jsou ženy neschopny vysokých koncepcí a vážných úvah...“ To nebylo pøíliš duchaplné, ale Amar také øekl: „I z jiného hlediska jsou ženské spolky nebezpeèné. Povážíme-li, že politické vychování mužovo je posud v èerváncích vývoje a že slovo svoboda dovedeme sotva koktati, jak mnohem ménì jsou osvíceny ženy, jejichž vzdìlání se rovnalo dosud nule! Jejich pøítomnost v národních spolcích dovolila by proto èinnou úèast na vládì lidem, kteøí jsou bludu a svedení silnìji vystaveni než jiní. Dodejme k tomu, že ženy obzvláštì jsou náchylny k rozèilení a že by státní zájmy velmi brzy obìtovaly všemu tomu, co pøináší náruživá prudkost na sporech a bouøích.“

Zde mìl snad Amar v tehdejší dobì kus pravdy. Konvent zrušil ženské spolky 30. øíjna 1793. Ženy bouølivì protestovaly, ale také v Paøížské komunì je generální prokurátor Chaumette, radikál a mravokárce odmítl: „Pøíroda øekla ženì: Buï ženou! Vychovávání dìtí, domácí starosti, sladké námahy mateøské – to je øíše tvé práce; za to tì povznáším k bohyni domácího chrámu, budeš ovládati svými pùvaby, krásou a ctnostmi všecko, co tì obklopuje! Bláhové ženy, které se chcete státi muži, co ještì žádáte? Vládnete našimi smysly, zákonodárci leží u vašich nohou, vᚠdespotismus je jediný, jehož naše síla nemùže zlomiti, ponìvadž je to láska. Ve jménu pøírody, zùstaòte, èím jste, a daleko jsouce toho, abyste nám závidìly boje našeho života, spokojte se s tím, že nám dáváte na nì zapomenouti.“ Ženské hnutí bylo násilnì potlaèeno, dokonce byl vynesen zákon, podle nìhož mìly být trestány ženy, které se sejdou ve vìtším poètu než pìt. Marry Wollstonecraftová. Ale živelné jádro ženského hnutí se už nedalo potlaèit a hospodáøský vývoj mu poskytl rùst a zrání. Pokud ženské hnutí ve Francii bìhem revoluce ponìkud uvázlo, byl to dùsledek toho, že se jeho cíl zdál v této bouølivé dobì ještì temný a jiné problémy byly dùležitìjší. Rozpoutané síly ženského pohlaví nebyly navíc ještì delším vývojem v relativní svobodì ukáznìné. Francouzská revoluce potøebovala nejnaléhavìjší èiny a ženská otázka zde nemohla být domyšlena, protože obecné mínìní bylo ještì plné pøedsudkù proti ženskému pohlaví, které se v hospodáøském životì nemohlo ještì samostatnì uplatnit. V klidnìjší Anglii a Nìmecku se o ženské rovnoprávnosti uvažovalo horlivìji. Nìmecký historik Meiners vydal v roce 1788 „Dìjiny ženského pohlaví“28 a  prohlašoval, že „dìjiny žádného národa ani stavu neposkytují tak vzrušujícího divadla, vzbuzujícího hrùzu i soucit v míøe tak veliké, jako dìjiny ženy“. V Londýnì vydal W. Alexander v roce 1789 „Dìjiny ženy“29, v nichž tvrdil, že „hnusné nakládání se ženskou èástí lidského druhu je vlastní pouze lidskému samci a nemá v celé pøírodì protìjšku ani vzoru“. Nejvìtšího významu však nabylo dílo Mary Wollstonecraftové: „Vindication of the Rights of Women: (Obrana ženských práv; Marry W., 1759-1797, angl. spisov., prùkopnice ženské emancipace, viz i výše)), které bylo ihned pøeloženo do francouzštiny a nìmèiny. Lily Braunová (1865-1916, nìm. spisov., aut. díla „Die Frauenfrage“, Ženská otázka, 1901) charakterizuje její dílo takto: „Majíc život plný vnitøních i vnìjších bojù, poznala všecky strasti svého pohlaví. Už ve svém povolání uèitelském zabývala se živì otázkou výchovy a vzdìlání a jako první svou literární práci vydala spisek o výchovì mladých dìvèat. Poté následovalo množství pøekladù z nìmèiny a nìkolik samostatných prací, které zabezpeèily jí existenci a zároveò jí zjednaly osobní vztahy k jejímu nakladateli Johnsonovi, u nìhož našla povzbuzující styk duchovní. Jako všichni jeho hosté sledoval výsledky francouzské revoluce s bouølivým nadšením, nicménì, byl to Thomas Paine, na jehož hlavì se spojil vavøínový vìnec z amerických válek za svobodu s paøížským útokem na Bastilu, který udával tón a v Johnsonovì salonu hlásal lidská práva. Tak byla Mary Wollstonecraftová stažena do proudu revoluèního hnutí, a Burkùv útok na nì byl pøíèinou, že se tato ohnivá žena veøejnì pøiznala ke svým ideálùm. »Ospravedlnìní lidských práv» se nazýval spisek, který uèinil její jméno známým i mimo kruh jejích pøátel. Ale byl to jen první pokus a úvod k jejímu hlavnímu dílu, Obranì ženských práv, kterou vìnovala Tayllerandovi v nadìji, že bude moci vykonávati vliv na reformu francouzského školství. Vìrna jsouc svému náruživému temperamentu, napsala

objemný spis za nìkolik nedìl, aniž si popøála kdy k pokojnému pøemýšlení. Jsou na nìm tudíž zøejmy stopy jeho vzniku a myšlenek nikoli úplnì spoøádaných a èasto skokem se mìnících, které však bez výjimky svìdèí o originalitì spisovatelky a bystrosti jejích postøehù. Nejvíce zdùrazòuje výchovu, v jejímž zanedbávání vidí pùvod chyb a slabostí ženského pohlaví. Chování žen odùvodòuje nezdravým duchem a srovnává je s kvìtinou, která stojí v pùdì pøíliš bujné, vydává krásné kvìty, ale nemá plodù. Jsou vychovávány ‘dámy’, nikoli však ženy, jsou uèeny mravùm, nikoli však mravnosti, jejich snahy jsou vedeny k marnostem a nicotným tretkám, nikoli však k vážným cílùm, jsou navykány zamìstnávati se høíèkami a rozptylovati se zábavami, místo, aby si zvykaly na práci a volnou dobu vìnovaly radostem umìní, pøírody a vìd. Tak jsou vychovávány ony slabé bytosti bezmyšlenkovité pøímo k tomu, aby jim pak muži, jejich vlastní vychovatelé, vytýkali trpce jejich slabost a bezmyšlenkovitost. Kdo však pozoruje podrobnìji jejich výchovu, nemùže se diviti, že se stávají obìtí pøedsudkù, usuzují nesamostatnì a jsou naklonìny slepé víøe v autoritu. Pomìry je obklopující je uèinily skuteènì lidmi ménìcennými. Ponìvadž však byly takto sníženy jen umìle, nesmí býti ženské pohlaví posuzováno podle svého pøítomného stavu. Nech se døíve popøeje ženám, aby se mohly vyvíjeti, svoje síly skutkem osvìdèovati, a teprve pak nech je urèováno, jaké postavení zaujímají na intelektuální a mravní stupnici. Budou-li pak vychovávány na rozumné bytosti, nebude dovoleno už nakládati s nimi jako s otroky a budou nutnì požívati stejných práv jako muži. V tomto smìru jeví se Mary Wollstonecraftová vùèi Condorcetovi, svému druhu v smýšlení, jako prozøetelnìjší a zdrženlivìjší. Kdežto Condorcet pøiznává na základì lidských práv všude stejných ženskému pohlaví politickou rovnoprávnost a nepokládá nevìdomost žen za záminku nerovnosti, ponìvadž ani muži nejsou podrobeni zkouškám svých duševních sil, døíve než jsou uznáni za plnoprávné obèany státní, prohlašuje Wollstonecraftová reformu ženského vzdìlání za pøedpoklad reformy zákonù. Ve všech ostatních èástech svého díla je nicménì pravou žaèkou revoluce. Nejen, že útoèí v mnoha vedlejších myšlenkách prudce na království, vojsko, šlechtu, osvìtluje také problém chudoby a prohlašuje ji za podstatnou pøíèinu neøestí a zloèinu. Pro ženy dovozuje z toho nutnost hospodáøské nezávislosti na muži. Tento požadavek, pokládaný i v moderní dobì èasto za radikální, byl jí po prvé vysloven a staví ji mezi nejosvícenìjší a nejprozøetelnìjší pøedbojovníky ženského hnutí. Ale i v jiné pøíèinì pøedešla svou dobu: ve jménu èistoty, která musí býti pro obì pohlaví stejná, žádá, aby hoši i dívky byli vychováni spoleènì ve veøejných školách. Jen tam, kde existuje od mládí kamarádský styk nevinný a duchovní závodìní mezi pohlavími, stane se láska mezi mužem a ženou hlubší a èistší a manželé budou šastnìjší. Kromì duchovní výchovy má existovati i výchova tìlesná, aby vyrostlo silnìjší, krásnìjší pokolení, aby mìla vlast matky, které dovedou roditi a vychovávati zdravé dìti... Smìlá kniha Mary Wollstonecraftové vzbudila nesmírnou pozornost. Prudké útoky, kterých zakusila, obracely se ovšem i proti její osobì, kterou posmìváèkové a karikaturisté pøedstavovali jako ohyzdnou mužatku se silnými kostmi, aè to byla žena nìžná, v nejlepším smyslu ženská, jako i její dílo poznamenáno je ženskostí...“ Téhož roku jako kniha Wollstonecraftové v Londýnì, vyšel v Berlínì anonymnì spis Theodora z Hippelu „O obèanské nápravì žen“ 30: „Už v 1774 dal najevo spisem o manželství, v nìmž dával ženám i mužùm drsné lekce, svùj zájem o postavení ženy v obèanském životì. Ale teprve francouzská revoluce, úèast žen

na jejích bojích povzbudily ho k hlubšímu pøemýšlení. Došel k týmž dùsledkùm jako Condorcet a Mary Wollstonecraftová a neskrýval úžasu nad tím, že francouzská ústava byla tak krátkozraká a nesoucitná a odepøela ženskému pohlaví rovnoprávnost. Dospìl až k prohlášení, že otroctví, je-li trpìno tøeba jen v jediné vìci, uèiní døíve nebo pozdìji zase otroky ze všech. Všem námitkám proti emancipaci ženy èelil s øíznou ostrostí. Má snad zaøízení hodné zavržení, i když je starší tisíce let, jen proto dále trvati, že jeho zmìna je spojena s nesnázemi a lidé se domnívají, že by to mohlo míti povážlivé následky? Jest se nám koneènì rozhodnouti a uèiniti z druhého pohlaví národ. Ovšem, bude tøeba zcela zmìnìného vychování žen, aby se staly k tomu schopny, nebo nyní, kdy jsou modelovány toliko pro høíèky mužù, mohou své povinnosti jen špatnì plniti. A jsou vychováváni obèané pro stát bez rozdílu pohlaví.“ Hippel požadoval spoleèné vzdìlávání hochù i dìvèat a pøístup žen ke všem povoláním. Pouze „monopol meèe“ má zùstat mužùm pro pøípad, „že by si stát nemohl èi nechtìl pomoci bez lidských bojù“. Aby byla usnadnìna tìlesná výchova, radil ke stejnému oblékání dìti do dvanáctého roku; aby se vymýtila ženská bázlivost, která stejnì vìzí v pocitu nedostateènosti tìlesných sil i ducha, nesmí být pøi výchovì zanedbávána žádná stránka bytosti. Za pošetilou pokládá námitku, že ženy vìnují pøíliš èasu svému zdobení: „... což to nejsou právì muži, kteøí jim upírají duši a omezují je na tìle? Nyní nemají jinou olympijskou dráhu, než jímat muže svými vnadami; budou èinit divy, bude-li jim opatøena jiná dráha a smìr.“ Popíral i pøirozenou slabost ženského pohlaví, nebo rození dìtí, které je vìtšinou uvádìno jako hlavní pøíèina této slabosti, dává naopak pøirozené vysvìdèení o jeho síle. Od úèasti žen na státní správì si sliboval mnoho: „Jistì mìli bychom pak ménì tyranù, kteøí na pevné pùdì a zemi vidí rádi pracovati troseèníky nebo kteøí tìm, kdož zápasí s vlnami, házejí stébla; ménì pijavic, které mrhají potem a krví poddaných bez míry a cíle.“ Tak žádal Hippel osvobození ženy v zájmu státního blaha a pokroku, jako ho Condorcet požadoval v zájmu spravedlnosti a Mary Wollstonecraftová v zájmu mateøství. Vpád m욝anských žen do odborné práce. Emancipace ženského pohlaví však nemohlo být dosaženo pouhými teoriemi a ideologickými pùtkami; rozhodovaly o ní, a dosud rozhodují, hospodáøské pomìry. Rozklad patriarchálního rodinného zøízení, které vždy a všude znamenalo stav nejhlubšího hospodáøského i mravního ponížení ženy, rozklad, který jsme poznali v pozdním starovìku a s nímž jsme se znovu setkali a mnohem širším a obecnìjším rozsahu pozdìji, velké hospodáøské pøevraty, které daly vzniknout renesanci a m욝áckému vìku, to vše podporovalo vyvinutìjší a hospodáøsky samostatnìjší ženy v jejich snaze vyniknout, a tím obracelo pozornost k právùm ženského pohlaví. A byly obecné mravy a zákony jakékoliv, mohla se žena projevit, a èasto se také proti všem projevovala, jako rovnocenná osobnost, ale jen tam, kde byla hospodáøsky samostatná nebo donucena pracovat a – vyniknout. Je nasnadì, že ve vìtším mìøítku se to mohlo dít pouze v dobách rozkladu mužského panství nebo v dobách hospodáøského pøevratu a pøesunù moci. Vznik liberalismu, který by bez svých hospodáøských pøíèin a dùsledkù zùstal pouhou ideologií, se zároveò stal poèátkem emancipaèního ženského hnutí, a vìk kapitalismu, který rozkládal všechny staré geneonomické (viz výše) formy, musel

nutnì vyvolat rychlou diferenciaci žen. Konec 18. století a poèátek 19. století pro ženské hnutí znamenal dobu prvních reformních pokusù o výchovu ženského pohlaví se zøetelem k odborné práci. Vznikaly dívèí školy a m욝anské ženy zaèaly volat po právu na práci; témìø ve všech kulturních státech se to dìlo zároveò. V Nìmecku byla v roce 1817 promována Charlotta ze Sieboldu na doktorku, ale pøesto, že bez pøekážek v Darmstadtu provozovala svou praxi, zùstala sama. Netrvalo to však dlouho a nastal pomalý a houževnatý vpád žen do m욝anských povolání, plný dramatických momentù i frašek. Spokojme se na tomto místì se struèným pøehledem nejvýznamnìjších úspìchù ženského m욝anského hnutí. Spojené státy americké. Nejrychleji a za pomìrnì malého odporu si ženy razily cestu do hospodáøského života v USA. Pøítìž minulosti zde byla nepatrná, pøedchozí hospodáøský vývoj krátký a povolání nebyla pøeplnìna. V normálních školách byla zavedena koedukace (spol. vyuèování chlapcù a dívek), stejnì tak i ve vyšších školách na úrovni našich gymnázií; v roce 1835 se vzdìlané dívky zaèaly domáhat pøístupu na Harvardskou univerzitu, i když zatím marnì. Ale za nìkolik let Eliška a Emilie Blackwellové, které po náhlé otcovì smrti musely živit sebe, matku a mladší sourozence, po øadì odmítnutí pøece zakotvily na lékaøských fakultách, jedna v Ženevì a druhá v Clevelandu. V roce 1850 se stala Emilie první lékaøkou v nové newyorské ženské nemocnici, Eliška odešla do Anglie. V roce 1860 vznikla první Vassarova ženská kolej, na kterou byla v roce 1866 povolána Marie Mitchelová jako profesorka astronomie a matematiky. Zanedlouho poté dovolil nejvyšší soudní dvùr ve státì Iowa provozovat praxi právního zástupce Arabelle Mansfieldové. Michiganská univerzita pak jako první otevøela své brány ženám docela. V živnostenské oblasti dosáhly ženy v roce 1856 toho, že byla v New Yorku ze soukromých prostøedkù zaøízena první obchodní a prùmyslová škola pro ženy, pøestože první obchody, v nichž byly ženy zamìstnány jako pøíruèí, byly „mravnì rozhoøèenými“ zákazníky ještì bojkotovány. V roce 1859 založil Petr Cooper stejnou školu ve velkém stylu, která existuje dodnes. Vznikl živý spor o ženskou práci, o této záležitosti se objevila poèetná literatura, která psala pro i proti, ale koleje a prùmyslové školy pøijímaly ženy stále víc, stejnì tak státní a hospodáøské školy, které se velmi rozmnožily, když Kongres USA v roce 1862 pøidìlil státu velké pozemky pro jejich výstavbu. Severoamerická veøejnost vnímala ženské hnutí spíše s nechutí, pokud mìlo politický nádech, ženské snahy o vyšší vzdìlání však byly pøijímány celkem pøíznivì. „Byla sice zpoèátku výtka neženskosti èinìna také žaèkám prvních ženských kolejí, ba bylo proti nim kázáno i s kazatelen, obzvláštì pak bylo potíráno prudce spoleèné vyuèování obou pohlaví, ale tento odpor byl omezen brzy jen na nìkolik náboženských horlivcù.“ V tomto smìru tedy americké ženy v nové dobì pokraèovaly velmi rychle. V sedmdesátých letech minulého století se ženám otevíraly vysoké školy jedna za druhou, èásteènì jim poskytovaly i akademické hodnosti. Ženské spolky se množily ve všech státech Unie. V roce 1874 byl na lékaøské fakultì bostonské univerzity zøízen zvláštní kurs pro ženy, jehož pøíkladu následovaly i jiné univerzity, ale lékaøky se nemohly vzdìlávat klinicky, protože z „morálních“ dùvodù ne-

byly vpuštìny do nemocnic. Ke vzdìlání byly tedy pøipuštìny, ale horší bylo, jestliže své povolání chtìly vykonávat. „Když doktorky Emilie Blackwellové a Marie Zakrzewská usadily se v New Yorku, kde založily první nemocnici pro ženy, ve které ordinovaly jen ženské lékaøky, nemohly nalézti bytu: majitelé domù nechtìly opovržené pøijmouti. První juristky buï nebyly soudními dvory pøipouštìny za advokáty nebo èekaly marnì na klienty. Nikdo nechtìl svou vìc svìøiti ženám. Ženské duchovní byly vypískávány, nìkdy i kamením zapuzovány, a ženy graduované na filosofické fakultì dostaly jen zøídka místo uèitelské na nìkteré koleji. Ponìkud rychleji vnikaly ženy hledající výdìlek do obchodních povolání; tady jim šla na ruku sama vláda. Už v 1862 dosadil generál Spinner, nedbaje všeobecného rozhoøèení, sedm žen za úøednice do Národní banky, a v 1875 mohl už mluviti o tisíci žen zamìstnaných ve státní službì a oznaèit jejich výkony za úplnì uspokojivé. Podobnì se osvìdèily ženy i v poštovní službì, kde byly zamìstnány v polovici šedesátých let... Ale více než svou agitací dosáhly ženy svými výkony za obèanské války, kde podaly zvláštní dùkaz pracovní zdatnosti. Dobré jméno získaly si nejen jako øeditelky èasopisù a zpravodajky, nýbrž také ženy, které s hrdinnou obìtavostí pøevzaly a jednotnì organizovaly ošetøování vojínù a jejich pozùstalých. V té dobì pojala Klára Bartonová, která až dosud vykonávala úøad duchovního a nyní bezodyšnì ošetøovala a pomáhala, hledíc ve tváø nejvìtším hrùzám váleèným, plán všeobecného svazu ošetøovatelského, který se uskuteènil v 1864 na ženevské konvenci pod jménem Èerveného køíže.“ Potom už odpor proti ženskému vzdìlání a práci slábl stále více. V roce 1872 bylo ve státì Illinois zákonem stanoveno, že všechna povolání jsou pøístupná každému bez rozdílu pohlaví. Tohoto pøíkladu následovala vìtšina severoamerických státù a v roce 1879 postavil washingtonský Nejvyšší soud zákonem ženy na úroveò mužùm. Ženy také vtrhly do obchodního podnikání a zvláštì v jižních a západních státech bohatly jako majitelky nebo øeditelky rozsáhlých chovù dobytka a mlékaøských hospodáøství, jakož i pìstováním zeleniny, ovoce a kvìtin. Anglie. Pøestože byly v Anglii už v roce 1835 Karolina Herschelová (viz výše) a Mary Somervillová jednomyslnì zvoleny za èlenky Astronomické spoleènosti pro své vìdecké zásluhy, což bylo neslýchané uznání, trvalo to celá desetiletí, než bylo respektováno právo žen na práci. Nejprve si smutné pomìry uèitelek vynutily založení penzijního spolku pro uèitelky a v roce 1846 se konal první uèitelský semináø, po nìkolika letech byly zøízeny Queens College a Bedford College. Po tuhé agitaci dostaly soukromé ženské ústavy vládní schválení. Sèítání lidu v roce 1851 odhalilo znepokojivou skuteènost, že dva miliony osamìlých žen jsou odkázány na samostatnou výživu, aniž k tomu mají prostøedky. Statistické výsledky zpracovala Leigh Smithová v brožuøe „Women and Work“ (Žena a práce), která vzbudila živou pozornost, a v roce 1875 pøemìnila „Englishwomen’s Journal“ (Èasopis anglické ženy) na èasopis ženského hnutí. Od roku 1853 zaèala Mezinárodní telegrafická spoleènost dosazovat ženy jako telegrafistky, nikoli ovšem z humánních dùvodù, ale jako lacinìjší síly. Univerzity ženám pøes všechny jejich pokusy zùstávaly zavøeny. V roce 1859 za vedení Jessie Boucherettové vznikla Spoleènost pro podporu ženského zamìstnání, která otevøela kurzy pro prodavaèky, kreslíøky, fotografky, øezbáøky, litografky, vyšívaèky atd. V roce 1851 nebyla v celé Anglii ani jedna fotografka nebo

úèetní a pouze 1742 prodavaèek – avšak o pouhých deset let pozdìji, v roce 1861, existovalo už 308 úèetních, 130 fotografek a 7000 prodavaèek, v roce 1871 vzrostl poèet úèetních na 755. Sotva asi nìkdo tušil, co se jednou vyvine z tìchto nepatrných cifer. Tento vývoj pokraèoval pro ženy tím pøíznivìji, že politická svoboda, spojená se zásadou svobodné soutìže zpùsobila v Anglii náhlý hospodáøský rozkvìt, jenž pochopitelnì prospìl i jim. Nicménì odpor mužù, kteøí se silnì obávali konkurence, byl i zde dlouhý a houževnatý. Jen po usilovné agitaci, prudkých literárních bojích a horlivém dobývání malých pozic, dosáhly ženy toho, že od roku 1870 do roku 1894 byly pomalu pøipouštìny k pøednáškám a zkouškám na všech fakultách, kromì lékaøské, aè jim mužští kolegové nikde nedopøáli tituly. Zato londýnská univerzita – jako pouhý zkušební ústav – udìlovala už v roce 1878 všechny stupnì hodnosti, což bylo tím dùležitìjší, že tyto zkoušky byly pokládány za nejt잚í ze všech. V lékaøském oboru nechtìla ženy pøipustit žádná škola ani zkušební úøad, takže se odhodlaly ke svépomoci a s pøispìním nìkolika profesorù založily v roce 1874 Londýnskou lékaøskou školu pro ženy, spojenou se ženskou nemocnicí. Jejich energické jednání mìlo ten výsledek, že po dvou letech byly zkušební úøady usnesením parlamentu zmocnìny k tomu, aby zkoušely také studující ženy. – Indické vysoké školy pøipustily ženy v roce 1878; australské univerzity v Sydney a Melbourne nikdy rozdíl mezi pohlavími nedìlaly. Pokud jde o pøípravné vyuèování pro obèanská povolání, postarala se Anglie o ženy témìø stejnì dobøe jako o muže živnostenským, obchodním a umìleckým školstvím; uèitelských semináøù bylo více ženských než mužských. V roce 1891 byla pro ženy otevøena zahradnická škola ve Swanley, po jejím úspìchu pøijala ženy i škola Královské botanické spoleènosti. V roce 1898 zøídila lady Warwicková (Frances W., 1861-1929, pro dále uvedené školy uvolnila své sídlo Easton Loge) hospodáøskou školu pro gentlewomen, tj. pro ženy z m욝anské tøídy, a otevøely se jim také jiné hospodáøské veøejné školy. Florence Nightingalová (1820-1910, angl. prùkopnice veøejné péèe o nemocné), která v krymské válce poznala smutné následky diletantského ošetøování nemocných, založila školu pro opatrovnice nemocných v nemocnici sv. Tomáše. V prudérní Anglii se však na rozdíl od Ameriky neujala nikde koedukace a mnohé odborné školy pro ženské pohlaví mìly kratší a ménì dùkladnou studijní dobu než školy urèené pro muže. Pøes odpor sobeckého mužského svìta lze øíci, že anglické vlády podporovaly ženy v jejich snaze dostat se na úøednická místa, alespoò v nižších kategoriích. V roce 1870 pøevzala vláda od soukromé spoleènosti telegrafní linky, podržela ženské zøízence a dosadila ženy i do poštovních spoøitelen. Marná agitace proti tomu byla jedinou, která se v Anglii v tak velkém stylu rozvinula proti vnikání žen do podobných povolání. Na poèátku našeho století bylo v poštovních a telegrafních službách Velké Británie asi 26 000 žen. Dùležitou událostí pro ženy bylo v roce 1892 zøízení komise k prozkoumání dìlnických pomìrù, která ètyøem ženám svìøila vyšetøení stavu dìlnic. Osvìdèily se tak, že nedlouho poté byla jedna, miss Abrahamová, dosazena za první tovární inspektorku a druhá, miss Colletová, za korespondentku v oddìlení práce. V soukromých povoláních, kde pøedevším rozhoduje osobní zpùsobilost, se ženám daøilo ještì lépe. Jako v Americe, vynikly také anglické ženy v medicínì a nejsilnìji je ženské pohlaví zastoupené v uèitelském povolání. Ani v Anglii však dlouho nebyl

boj za integrální emancipaci ženy dobojován. Stále se jim stavìlo do cesty mužské sobectví a pøetrvávaly davové pøedsudky, živené konzervativními živly. Francie. Zde vystoupila myšlenka osvobození ženy znovu do popøedí po èervencové revoluci (1830, pøi níž byl svržen královský režim Bourbonù, jenž s vrátil k moci po Napoleonovì pádu, a nastolena konstituèní monarchie), kdy saintsimonismus (myšlenky Clauda Henriho de Saint-Simona, 1760-1825, utopického socialisty spojujícího ve svém díle vìdu, morálku a náboženství) zaèal hlásat osvobození ženy z mužské tyranie i v pohlavním životì. Èasopis „La femme nouvelle“ (Nová žena), vycházející v Paøíži v letech 1832-1834, hlásal, že existence nové ženy bude zajištìna teprve pøemìnou zákonù a mravù a že se ženy mají domáhat práva na práci jako základu pro jejich pravé osvobození. Vìc ženského hnutí pøijala poté za svou La Gazette des femmes (Ženské noviny), která ženské požadavky neustále hájila. V roce 1847 vzbudil silný dojem svými pøednáškami o mravních dìjinách ženy Arnošt Legouvé (Ernest Wilfried L., 1807-1893, franc. spisov. a dramatik); vydal je po roce tiskem jako „Histoire morale des femmes“ (Mravní dìjiny žen). Také jeho heslem bylo: Práce znamená svobodu a život! O poèátcích ženského boje za vzdìlání a zamìstnání ve Francii se doèteme: „Zákon z 1850, jimž bylo naøízeno obcím s 800 obyvateli založiti alespoò jednu školu, a povolení dané ženám, aby mohly docházeti do pøednášek na Collége de France, možno pokládati za výsledek spoleèné agitace s Legouvém. Ale reakce po 1848 zabránila všemu živìjšímu pokroku. Zvláštì vyšší dívèí vzdìlání po svém mnohoslibném rozmachu utrpìlo tìžce rychlým vzrùstem výchovných klášterù... Jejich konkurence znièila témìø svìtské pensionáty; buržoazie vybírala si radìji pro své dcery dobøe zaøízené kláštery, obklopené zahradami a poskytující pøednosti všeho druhu, než úzké, temné vychovávací ústavy svìtské, a ani uèitelky nemohly se udržeti vedle klášterních sester. Pensionátní poduèitelky musely zároveò konati práci služek a dosáhly sotva dvì stì frankù roèního platu, a soukromé uèitelky byly rády, vydìlaly-li si po unavujícím dni, v nìmž pracovaly dvanáct až ètrnáct hodin, ètyøi franky; jejich poèet z nedostatku jiného druhu povolání pro ženy rostl úžasnì: v roce 1864 bylo v Paøíži jen 3000 uèitelek na klavír. Teprve pøíklad Anglie vytrhl ženy z jejich letargie. Paní Allardová a Jules Simon založily po vzoru anglického spolku dvì spoleènosti pro odbornou prùpravu ženskou. Byly otevøeny obchodní a prùmyslové školy pro ženy. Pošta pokusila se nejdøíve použíti žen, stát je dosazoval jako školní inspektorky... A jako v Anglii a Americe poèala i ve Francii žena, Madeleine Brésová, bušiti na vrata university a žádala o pøipuštìní k pøednáškám medicínské fakulty. Její žádost byla pøedložena ministerstvu, a energickému vystoupení císaøovny Eugenie v její prospìch bylo dìkovati, že paøížská universita se otevøela ženám a že jim bylo dovoleno nabývati akademických hodností.“ Pøesto Francie zùstala dlouho za Anglii a Amerikou. Èásteèné otevøení univerzity ženám bylo do jisté míry iluzorní, protože pøedchozí ženské školství nebylo vybudováno a soukromá iniciativa nestaèila. Legouvé se svými pøívrženci a pøívrženkynìmi usiloval o státní pomoc a žádal zøízení dívèích gymnázií. Teprve v roce 1880 byl odhlasován zákon, že stát je povinen zakládat vyšší dívèí školy s obecní podporou. V praxi však tyto školy byly jen rozšíøené elementární školy, které se nikterak nerovnaly chlapeckým gymnáziím. Pøesto pøedstavovalo velký pokrok, že stát uznal potøebu vyššího ženského vzdìlání a za øeditele a uèitele v lyceích byly urèeny pouze ženy.

V roce 1881 byla založena l’école normale v Sevrésu (jihozáp. od Paøíže), kde jsou vzdìlávány dívèí uèitelky, pokud se k tomuto povolání nepøipravují studiem na univerzitì. V roce 1870 byly ženám otevøeny všechny fakulty (kromì teologické) a ženy tak mohly dosáhnout stejných hodností jako muži. Nejurputnìjší boj musely svést s muži v lékaøském oboru: studenti i lékaøi zùstávali jejich zatvrzelými nepøáteli. Také na umìleckou akademii nemìly ženy dlouho pøístup, tøebaže už tehdy bylo ve Francii nìkolik proslulých a oblíbených malíøek. „Dobré mravy“ byly pohoršovány pøedstavou, že by zde obì pohlaví mohla spoleènì pracovat pøed nahými modely, jako byly døíve uráženy pøedstavou spoleèné práce na klinikách a v nemocnicích. Teprve v roce 1897 byly na umìlecké akademii pøijaty první ženy a aby se vyhovìlo pøedsudkùm, uvolnila francouzská snìmovna peníze na dva zvláštní ateliéry jenom pro žákynì. Nìmecko. Vliv francouzské revoluce tady zpoèátku pøedznamenal boj o vývoj dívèích škol i celé ženské hnutí bouølivou politickou atmosférou. „Radikálové chtìli dáti ženám vzdìlání, aby si mohly vydìlávati, konzervativci proti tomu posilovali a zdùrazòovali domácnost.“ Ale reakce všechno umlèela. „Vysoká škola pro ženy, založená za nejsmìlejších vyhlídek Emilií Wüstenfeldovou v 1849 v Hamburku, byla násilím zavøena. I ve Fröbelových dìtských zahrádkách (tj. mateøských školách), které už mnoha ženám zajistily uspokojivé zamìstnání, byla spatøována hnízda škodlivé osvìty; v 1851 byly státem zrušeny... Jediné povolání pro m욝anské ženy, povolání uèitelské, bylo už nanejvýš pøeplnìno. Od 1825 do 1861 vzrostl poèet uèitelek v Prusku ze 705 na 7366, kdežto zakládání dívèích škol nepostupovalo ani pøibližnì stejným zpùsobem. Stávalo se, že za týden pøihlásilo se o místo ve škole 114 uchazeèek. Vedle toho vykazovalo v 1861 pruské sèítání lidu neménì než 700 000 osamìlých žen a dívek.“ Bída lidu však rostla a první zprávy o anglických a francouzských ženských spolcích vyvolaly v Nìmecku nový rozruch. Ale byli to pøedevším muži, kteøí se zde chopili iniciativy. „V 1865 podal Adolf Lette31 pamìtní spis Spolku pro blaho pracujících tøíd, v nìmž podle údajù sèítání lidu a na základì osobních pozorování pøimlouval se za založení spolku podobného vzoru anglickému a francouzskému. Spolek, ten mìl podle jeho názoru omeziti svou èinnost toliko na ženy støedního stavu a otvírati jim praktickými kursy uèebnými nová odvìtví výdìleèná.“ „Na sjezdu nìmeckých spolkù dìlnických navrhl Moritz Müller, aby stát i obce se pøièinily o zøízení ženských odborových škol, nebo ‘ženy jsou oprávnìny ke každé práci, které jsou schopny’; slezský živnostenský sjezd pøijal rezoluci ve prospìch obchodního vzdìlání a pøipuštìní žen do služby poštovní a telegrafní, a v Lipsku svolal setník mimo službu, A. Korn, který hájil ve své Allgemeine Frauenzeitung energicky vìc ženskou, v témž roce, kdy Lette v Berlínì pøednášel, ženskou konferenci, v jejíž èelo se postavila stará pøedbojovnice ženského hnutí, Luisa Ottová... Praktickým výsledkem bylo založení Všeobecného nìmeckého spolku žen a za jeho úèel bylo prohlášeno zvýšené vzdìlání ženského pohlaví a osvobození ženské práce ode všech pøekážek. V Lipsku vznikl spolek radikálnìjší s vylouèením mužù, organizované ženy nìmecké bojovaly tu poprvé osobnì za svá práva. Byl stejnì jednostranný a jeho požadavky dokazovaly, že »zápas o práci, vyšlý z pohnutek èistì hospodáøských, jest prvním pramenem obèanského hnutí ženského«.“ „Žádáme pouze, aby ženám bylo otevøeno zápasištì práce,“ volala Augusta Schmidtová, pravá mluvèí Všeobecného nìmeckého spolku. „Jediná emancipace, které se pro naše ženy domáháme, je emancipa-

ce jejich práce,“ psala Luisa Ottová. A Fanny Lewald-Stahrová (1811-1889, spisovatelka píšící ženské romány, výraznì se angažovala v nìm. emancipaèním hnutí žen), která o sobì vypravuje, že byla nucena potají pracovat, protože se pro dìvèata jejího stavu neslušelo vydìlávat peníze, a která uznává, že nejmocnìjší buditel – krutá nouze – tak mnohým otevøela oèi, prohlásila „emancipaci práce za jedinou, o které možno prozatím mluviti.“ Nìmecké ženské hnutí pokraèovalo pomalu. Pøedevším se organizovalo do vzdìlávacích spolkù, v Berlínì, Lipsku, Hamburku vznikaly obchodní a prùmyslové školy pro ženy ze soukromé iniciativy a podpory, ale stát i obce ženské snahy pøíkøe odmítaly. „První petice Lettova spolku, aby zaøízena byla dívèí gymnázia, byla s rozhorlením odmrštìna, a za protivníky ženského studia promluvil Jindøich von Sybel, obraceje se prudce proti každé emancipaci a vydal heslo o ‘jediném povolání’ ženy, býti manželkou a matkou, kteréž mají od té doby v ústech jako poetiètí, tak i prosaiètí nepøátelé ženského hnutí.“ Vùèi neprovdaným byl však von Sybel (1817-1895, nìm. historik, univ. prof., poslanec) nedùsledný a prohlašoval pro nì za žádoucí založení pøírodovìdeckých, lékaøských a obchodních škol. „Podobné smýšlení se projevilo všude: pøipouštìli nutnost lepší dívèí výchovy, ale varovali se úzkostlivì si pøiznat jejich pøíèiny. Charakteristické bylo jednání schùze dívèích uèitelù ve Výmaru v 1872, kde si všeobecnì pøáli novou organizaci vyššího dívèího školství, dokonce i jeho zákonnou úpravu, ale otázka výdìlku byla zbabìle zapøena a bylo výslovnì prohlašováno, že dívèí škola má ženì umožnit úèast na všeobecném duševním vzdìlání, jeho vytváøením se však má brát ohled na pøirozenost a životní urèení ženy. Nìmecký spolek pro vyšší dívèí školství, který vznikl po roce, spoèíval právì na tìchto zásadách a pruské ministerstvo vyuèování, které se téhož roku rozhodlo zabývati touto otázkou, se postavilo za stejné stanovisko; ženskému hnutí však uèinilo ten ústupek, že prohlásilo, že prùprava k pøíští odborné práce musí být vyhrazena zvláštním zaøízením. Taková zaøízení však byla pøenechána zcela soukromé iniciativì. Jako první se toho odvážila cizinka miss Archerová a pod jménem Victoria-Lyceum založila v Berlínì ústav, v nìmž mohly ve vìdeckém vzdìlání pokraèovat dívky, které absolvovaly školu. Témìø za deset let byla v Berlínì založena Humboldtova Akademie s podobným úèelem, aniž se zpoèátku mohly obì vykázat nìjakým praktickým výsledkem, protože studium na ústavech neopravòovalo k žádným zkouškám. Od Sybelova vystoupení se však bojovalo literárnì a v osmdesátých letech minulého století se stalo hnutí pro vìdecké vyuèování ženèilejší.“ Reformní spolek ženské výchovy, který mìl za cíl zøizovat dívèí gymnázia a získat ženám pøístup na univerzitu, rozeslal v roce 1888-89 ministerstvùm vyuèování a národním zastupitelstvím všech státù petici o pøístupu žen k maturitním zkouškám na gymnáziích a ke studiu na vysokých školách. Ve stejném roce podal obnovený Všeobecný nìmecký ženský spolek ke všem ministerstvùm kultury v Nìmecku žádost, aby bylo ženám dovoleno studium medicíny vèetnì celkového studia a zkoušek, jimiž muži dosahují schopností k vìdeckému a uèitelskému pùsobení. Reformnímu spolku ženského vzdìlání však jednotlivé státy (tj. jednotlivá nìmecká knížectví, vévodství atd., v jejichž pravomoci tyto otázky v rámci od r. 1871 sjednoceného nìmeckého císaøství byly, císaø byl zároveò pruským králem) odpovìdìly, že tento spolek je k øešení této otázky nekompetentní a øíšský snìm (tj. snìm císaøství jako celku) jej zase odkazoval na jednotlivé státy. Všeobecný nìmecký ženský spolek dostal od sedmi státù zamítavou odpovìï, šest státù neodpovìdìlo vùbec.

Jen v jedné vìci stát ženám vyhovìl – udìlil totiž Victoria-Lyceu právo vzdìlávat naduèitelky a nechal je zkoušet veøejnými zkušebními úøady. Radikálnìjší spolek Frauenwohl (Ženské dobro, Ženské blaho) se odhodlal k zakládání kurzù pro dívky, z nichž se po nìkolika letech vyvinuly kurzy gymnaziální. V roce 1893 byly dívky pøipuštìny k maturitní zkoušce. Ale jen gymnázia ve Pforzheimu a Mannheimu pøijímala ženské žáky. Najednou však v nìmeckých mìstech vznikala dívèí gymnázia podle vzoru chlapeckých nebo gymnaziální kurzy, mìsto Karlsruhe pak koneènì samo zøídilo dívèí gymnázium, což byla jakási veøejná sankce pro dosud soukromé snahy žen. Mnichovu a Vratislavi, které chtìly dívèí gymnázia zøídit také, odepøel stát povolení. Tehdejší pruský ministr kultury, dr. Bosse, hovoøil o vratislavském podniku jako o plaménku, který musí být udušen døíve, než vzroste v pustošící plamen. To se stalo v roce 1898, když mìlo Rusko tøicet let státní dívèí gymnázia a první gymnázium se chystala založit i Èína! V roce 1891 se do øíšského snìmu dostala první pro volnost lékaøského studia, což bylo pokládáno za revoluèní skutek proti „nìmecké ženì“, „nìmecké rodinì“ a „nìmecké mravnosti“, a to tím spíše, že pro tuto vìc vystoupili jediní sociální demokraté s Bebelem (August B., 1840-1913, nìm. pøedstavitel soc. dem. hnutí, poslanec) v èele. Univerzity však pomalu zaèaly ženy pøijímat jako hospitantky, hlavnì cizinky, a jejich poèet vzrùstal rok od roku. Ženy pøijímali profesoøi všech fakult, vèetnì teologické, toto studium však nemìlo valnou praktickou cenu, protože hospitantky nebyly zkoušeny. Teprve v roce 1899 se spolková rada rozhodla pøipustit studentky ke státním zkouškám z medicíny a farmacie. Další ústupek spoèíval v tom, že jim mìl být poèítán i celý studijní èas na cizích univerzitách. To byl pro Nìmecko velký pokrok, ovšem až témìø osmnáct let po Rusku, deset let po Itálii, pìt let po Turecku a dva roky po Øecku! Heidelberg a Freiberg (tj. známé univerzity v tìchto mìstech) koneènì ženám poskytly plné obèanské akademické právo, a tak byla definitivnì nastoupena cesta k rovnému právu na vzdìlání. Boj nìmeckých žen o životní povolání byl ještì pomalejší, úzkostlivìjší a t잚í. V roce 1867 vzbudila v øíšském snìmu hluèné obveselení petice Všeobecného nìmeckého ženského spolku žádající, aby byly ženy pøijímány do poštovních a telegrafních služeb, což se po pìti letech opakovalo. Stejný osud mìly petice o uplatnìní žen k lékárnictví. Ale burzovní krach v letech 1873-4 nutil mnohé ženy a dívky, aby se snažily o nìjaké povolání, které by je mohlo uživit. Byly podávány další petice, byl založen stipendijní fond, aby mohly chudé dívky studovat v cizinì, hovoøilo se o ženském zamìstnání v obecní službì, nemocnicích, chudobincích, pracovních, vìzeních a u mravnostní policie, ale pozitivní výsledek to nemìlo. Mnohé buržoazní ženy však zaèaly vykonávat výdìleènì práce, které jinak dìlaly pro vlastní domácnost a rodinu, aby si zlepšily své finanèní postavení. Znaèný boj byl svádìn o rozšíøení toho povolání, v nìmž byly ženy už „doma“ – o uèitelství. Zde ovšem pùsobila konkurenèní bázeò. Rozpor mezi uèiteli a uèitelkami rychle zachvátil širší kruhy: „muži chtìli omeziti co nejvíce èinnost vychovatelky jen na elementární obory, kdežto ženy, podníceny tímto jednáním, dopouštìly se stejné chyby a chtìly dostati do rukou veškero vyuèování, pøi èemž se pøirozenì dovolávaly mravnosti, ženskosti a všech tìch krásných slov, která zvláštì u Nìmcù jsou oblíbena.“ Ale teprve po témìø dvacetiletém boji naøídilo pruské ministerstvo kultury, aby se ženských uèebních sil èastìji využívalo a do vyšších tøíd byly dosazovány naduèitelky.

V Nìmecku se pøíkøe stavìli i proti ženám-lékaøkám. Nemohli jim sice se zøetelem k živnostenské volnosti zabránit, aby své povolání vykonávaly, ale lékaøka byla stavìna na úroveò fušerùm, znemožòovalo se jí veøejné postavení, a také byla stále v nebezpeèí, že bude denunciacemi nebo podobnými prostøedky pøipravena o chléb. Petice z roku 1894, která mìla více než 50 tisíc podpisù a žádala rovnost lékaøek s lékaøi, byla vládou a snìmovní vìtšinou odmítnuta a hájena pouze sociálními demokraty. Nìmecký liberalismus, který v reakci po roce 1848 ztratil demokratického ducha, pøenechával hájení liberálních požadavkù stále více socialistùm, a tak ženské hnutí u všech „státotvorných“ stran nabývalo povìsti jako hnutí socialistické a revoluèní, a mnohé ženy, které byly závislé na svých otcích, mužích a bratrech, se od nìho odvracely nebo se stávaly opatrnými. I zde byl boj medikù proti lékaøkám pøedevším bojem o chléb. „Nìkteøí byli dosti èestní, že to pøímo pøiznali, ale jiní jednali jako slepí fanatikové a líèili pomìry v cizinì nesprávnì, aby podepøeli svùj názor.“ Nìmecký lékaøský sjezd se ve Wiesbadenu v roce 1898 vyslovil proti pøipuštìní žen k odborné lékaøské èinnosti, a to ve stejném roce, kdy si velký anglický lékaøský spolek za svou pøedsedkyni zvolil ženu! A tak to šlo dále. V roce 1899 se sjezd nìmeckých zubních lékaøù zdráhal pøijmout kolegyni jako úèastnici a Berlínský stavovský lékaøský spolek denuncoval Podpùrný spolek pro ženské zøízence, že se opovážil dosadit pro svých 10 000 èlenù tøi lékaøky. Policejní prezidium naøídilo škrtnutí lékaøek z listiny. Kliniètí lékaøi v Halle vydali plamenný protest „v zájmu mravnosti a morálky“ proti úèasti žen na klinických pøednáškách. Úøednì byla otázka pøipuštìní ženského pohlaví k lékaøskému povolání prohlášena za nezralou, a to na lékaøské znalecké konferenci, zatímco ve Spojených státech amerických, Austrálii a Rusku provozovaly lékaøky svou praxi už více než dvacet let a habešský císaø a afgánský emír jmenovali ženy svými tìlesnými a domácími lékaøi! Nakonec to však musely lékaøky vyhrát. Neménì urputný, a zároveò smìšný, byl v Nìmecku napø. boj proti továrním inspektorkám. Vláda vyslovila obavu, že by se mohly úøednice stavìt na stranu dìlnic. V saském snìmu (království Sasko bylo souèástí nìm. císaøství, dnes je toto hist. území rozdìleno mezi nìkolik spolk. zemí, viz výše) jakýsi poslanec prohlásil, že stavovská èest továrníkù by byla dosazením žen poskvrnìna, a když mìla o vìci v bøeznu 1899 rozhodnout pruská snìmovna (království Prusko bylo rozhodující souèástí nìm. císaøství, pruský král byl zároveò císaøem, viz výše), bylo obecnì zdùrazòováno, že má být uèinìn pouze pokus, že ženy nemají být nikterak samostatné, ale pouze pokládány za „úøedníky druhé kategorie“. Lze øíci, že boj nìmeckých m욝anských žen za vzdìlání a práci trpìl i na jejich vlastní stranì až do svìtové války nedostatkem energie a jistou zakøiknutostí. Byly to dùsledky závislosti na nìmeckém duchu, který zvláštní vývoj nìmeckého národa v ovzduší válek a hospodáøských i mravních obtíží naplnil pøedstavami „báznì boží a dobrých mravù“, ale i jakési tíhy strohosti, tolik typické pro hluboce zakoøenìný militarismus. Velké pøednosti nìmeckého ducha byly tìmito jeho vlastnostmi vždy nemálo paralyzovány, pøesto už nìmecké ženské hnutí v nejnovìjší dobì diletantismu a zdrženlivosti zanechala. Švédsko, Norsko a Dánsko. Ve Švédsku vznikly vyšší kurzy pro dívky, obchodní škola a semináø pro uèitelky v letech 1859-1861; „Tidskrit for Hennet“ (Èasopis pro ženy) zde vedl ženské hnutí. V roce 1870 byly ženám otevøeny dvì

univerzity a lékaøské povolání. Soòa Kovalevská se stala prvním ženským docentem matematiky ve Stockholmu, dr. Ellen Friesová ji následovala a v roce 1897 se na téže univerzitì stala dr. Elsa Eschelsonová profesorkou práv. V roce 1898 byly ženy pøipuštìny k advokacii. V poštovní a telegrafní službì jsou švédské a norské ženy od roku 1860. V Norsku se pak spolek právníkù dùraznì postavil na stranu žen, takže byly ihned pøipuštìny ke správní službì a notáøství. Univerzita se jim otevøela v roce 1880 a brzy mìly pøístup ke každému studiu a ke všem zkouškám. Ménì bylo státem podporováno ženské hnutí v Dánsku, pøestože kodaòská univerzita ženy rovnoprávnì pøipustila už v roce 1825. Rusko otevøelo po horlivé agitaci už v roce 1867 univerzitní ženské kurzy. Nejèileji si v tomto smìru vedly uèitelky, jejichž vzdìlání bylo stejnì nepatrné jako jejich pøíjmy. Postupnì dosáhly toho, že se v Rusku vzdìlání uèitelek povzneslo na velmi vysokou úroveò; vìtšinou si také opatøovaly univerzitní vzdìlání. V roce 1868 byla v Petrohradì promována Barbora Rudnìvová na doktorku medicíny, její krajanka Nadìžda Suslavová vykonala doktorské zkoušky v Curychu. Pøes panující reakci pùsobilo v roce 1883 jen v Petrohradì už 53 lékaøek. Ukázalo se, že „právì venkovské lékaøky se nad oèekávání osvìdèují, aè jsou nuceny jíti za svou praxí v bídných pomìrech mezi drsné obyvatelstvo a po špatných venkovských cestách pøi všech hrùzách ruské zimy“. Také lékárnice byly v Rusku velmi oblíbené. Vláda vyhovovala ženským snahám tím, že pro nì všude zøizovala hospodáøské ústavy, podporovala je v otázce továrních inspektorek, zamìstnávala je ve státní bance atd. „Tato podpora, kterou poskytovala ženskému hnutí veøejná správa, jest vysvìtlitelná hlavnì nedostatkem pracovních sil a malým odporem vedeným proti ní ze strany mužù, jenž mìl pøíèinu v tom, že ohromná zemì a veliký národ mají zvláštì pro uèitele a lékaøe ještì nekoneènì mnoho místa.“ Dnes pojalo sovìtské integrální Rusko emancipaci ženy a její úplnou rovnoprávnost s mužem do všech svých zákonù. Další evropské zemì. Ještì rychleji než v Rusku postupovalo ženské hnutí ve Finsku. Zato v Belgii, která byla zamoøena klerikalismem, svádìly ženy velmi dlouho za svá práva na vzdìlání a na práci tìžké boje. Od roku 1865 zde pracovaly spolky pro prùmyslové vzdìlání žen a jejich prvním èinem bylo zøízení obchodní a prùmyslové školy. Podobnì tomu bylo i v Holandsku (Nizozemsku), kde prvním praktickým výsledkem hnutí bylo pøipuštìní žen k lékárnictví. Poté si dobyly témìø stejné právo na vzdìlání jako mìli muži a na gymnáziích byla zavedena koedukace. V roce 1898 byla dr. Tussenbroeková povolána za profesorku ženského lékaøství na utrechtskou univerzitu (Utrecht, dnes správní støedisko stejnojmen. provincie) a lékaøky vùbec se staly v Holandsku velmi oblíbené. Ve Švýcarsku byly ženy pøijímány na univerzity nejdøíve, a ty jim zde zùstaly trvale naklonìné. Pomìrnì brzy byly ženy èinné jako uèitelky ve stále vzrùstajícím poètu, jako školní inspektorky, opatrovnice chudých, dìlnické inspektorky atd., bylo jim pøiznáno právo uèit na univerzitì a od roku 1899 byly se mohly stávat advokátkami. V Itálii nebyly univerzity ženám nikdy uzavøeny a od roku 1890 se dostaly studentky zcela na úroveò studentù. Do chlapeckých gymnázií mohly docházet i dívky; první dívèí gymnázium se stejným uèivem bylo otevøeno v Øímì v roce 1891. Vìtší boj byl svádìn pouze o pøístup žen do advokacie a do státních služeb, kromì poštovních a telegrafních úøednic byly tu ženy pøijímány jen zøídka.

Španìlsko a Portugalsko zùstávaly velmi pozadu, aèkoliv byly jejich univerzity èásteènì pøístupné už po staletí i ženám. V Turecku byly ženy k lékaøskému studiu pøipuštìny v roce 1894. V Øecku, Srbsku a Rumunsku byla ženám témìø brzy dovolena stejná práva s muži, pokud jde o vzdìlání a povolání, Rumunsko je pøipouštìlo k uèitelským univerzitním katedrám i k advokacii. „Vysvìtliti lze si tento podivuhodný zjev v zemích s kulturou celkem zpoždìnou tím, že nával ke studiu a k oborùm vìdeckým nebyl ze strany mužù tak silný, a že mìly tak býti ženami zaplnìny mezery a jejích soutìží zvýšena práce mužù. K tomu pøistupuje, že lékaøky právì v mohamedánských zemích vyhovují naléhavé potøebì, nebo nemocné ženy byly tu zbaveny veškeré lékaøské pomoci, pocházela-li od mužù.“ Tak zvyk, který ženu zotroèoval, zároveò nepøímo pøispíval k jejímu osvobození. Rakousko-Uhersko. Z tohoto dùvodu se i reakèní Rakousko-Uhersko rozhodlo pomìrnì brzy pro lékaøky, aby je mohlo posílat do okupované Bosny a Hercegoviny. Dr. Krajevská byla v roce 1890 první lékaøkou, která byla poslána do Bosny. Vzdìlání však mohly ženy nabýt pouze na nerakouské univerzitì. Už v roce 1878 mohly sice ženy hostovat na pøednáškách rakouských univerzit, ale jako øádné studentky byly pøijímány teprve v roce 1897 na filozofickou fakultu, lékaøská fakulta jim byla ještì odepøena. V Uhrách byly ženy pøijímány na budapešské univerzitì do všech fakult v roce 1896. Prùpravu k univerzitì jim poskytovala soukromá dívèí gymnázia, která zaèala být v devadesátých letech minulého století zøizována po velmi silné agitaci v Praze, Vídni, Budapešti, Krakovì, Lvovì. V roce 1899 zaèaly být ženy pøijímány do okresních školních rad v Halièi. O státní a obecní služby byl stále svádìn prudký zápas s muži. Mimoevropské zemì postupovaly v ženské emancipaci rùznì, èasto však rychleji než zemì evropské. Nehledì na civilizovanou Austrálii, kde ženy velmi brzy požívaly stejných práva na vzdìlání a povolání jako muži a bez pøekážek pùsobily pøedevším jako tovární a školní inspektorky, ministerské úøednice, lékaøky, státní zástupci a uèitelky, praktikovaly ženy už na samém poèátku dvacátého století jako advokátky a lékaøky v Mexiku a Brazílii, v Indii byly ženám rovnoprávnì pøístupné univerzity, studentky pøijímala i japonská univerzita v Japonsku, kde byla založena i vlastní ženská vysoká škola a ženy byly zamìstnány v poštovní službì. Èína zøídila dívèí gymnázium a na pekingské univerzitì uèily ženské profesorky. Boj žen o vzdìlání a zamìstnání se tedy ve druhé polovinì 19. století stal promyšleným a rostoucím tažením, nápadnì shodným ve všech kulturních zemích, jemuž ani nejzarytìjší a nejmocnìjší odpùrci nemohli zabránit. Je nutné jej pokládat za zákonitý sociologický jev, jehož pøíèiny nevìzí v nìjakém módním poblouznìní ducha, ale v hospodáøských a sociálních pomìrech. První pohnutkou m욝anských žen k boji o práci bylo jistì i to, že se mnohé z nich docela jednoduše nemohly vdát. Zde však nerozhodoval jen statistický pøebytek žen v urèitých zemích nebo krajinách, který napø. v letech 1888 až 1891 a v rùzných evropských zemích, kolísal mezi 1005-1092 ženami na 1000 mužù. Možnost vdát se zùstává pro ženské pohlaví celkovì nedostateèná, protože je stále více žen dvacetiletých až ètyøicetiletých než mužù více než pìtadvacetiletých až pìtaètyøicetiletých. V letech 1890-1895 èinily vdané ženy v Nìmecku, Rakousku, Francii, Anglii a ve Spojených státech 41,71 až 61,95 % všech nejménì patnáctiletých žen. Nejménì ètyøicetileté svobodné ženy, u nichž je tedy pravdìpodobnost

sòatku velmi malá, èinily pøevážnì v evropských zemích 10,7 až 18,3 %, vdovy 10,70 až 16,67 %. Pokud jde o nechu k ženìní, jejíž koøeny už známe, a které jsou v souèasné dobì stále hlubší a èetnìjší, víme, že je notorická. Lily Braunová (viz výše) to vystihuje pomìrnì dobøe takto: „Moderní mladý muž z m욝anských kruhù, a je to úøedník, dùstojník, spisovatel, umìlec nebo kupec, má pravidelnì jen pøíjem, zajišující sotva jemu samému živobytí jeho stavu pøimìøené... Jeho mládenecký život, který ho v té pøíèinì, zvláštì ve velkém mìstì, uspokojuje, je mu pøíjemnìjší a lacinìjší, než by byl život manželský, který nad to zdá se mu, porozhlédne-li se mezi ženatými známými, jen velmi zøídka vábivým. I požadavky srdce mùže za málo penìz uspokojiti; pøivede-li na svìt dìti, nestojí ho to tolik, jako by stály dìti manželské, nemá odpovìdnosti za jejich vzrùst, a dìti nemají naò úplná práva. Ožení-li se vùbec, dìje se to nezøídka až v oné dobì, kdy narazil na hoøké dno prožitých radovánek a potøebuje klidu a péèe. Ale vstoupení ve sòatek je stále stìžováno i mužùm z obèanských kruhù, kteøí myslí s mravní vážností a rádi by se oženili. Jejich pøíjmy jsou k jejich potøebám v nejvìtším nepomìru; také jejich povolání samo ztìžuje èasto založení rodiny, nebo je s ním spojeno cestování a èastá zmìna místa a jeho úspìch bývá tudíž závislý na snadnìjší jejich pohyblivosti. Ale vina – možno-li vùbec mluviti o vinì pøi dùsledcích hospodáøského vývoje – vina, že sòatky ubývají, nejde toliko na vrub mužùv. V buržoazii, zvláštì v m욝áctvu støedním, k nìmuž se pokrokové myšlenky dostanou velmi tìžko, je vychování dcer provádìno celkem tak, že odstraší od sòatku právì nejlepší muže: nedovedou se státi ani duševnì rovnými družkami ani dobrými hospodynìmi a matkami; jsou diletantky ve všech vìcech, od svých povrchních vìdomostí školských a trapných pokusù; umìleckých až k svému ubitému životu citovému. Jsou pro muže pøedmìtem luxu, nikoli o mnoho jinak, než jsou pro mohamedány ženy harémové, a nejsou zpùsobilé zvyšovati touhu po manželství.“ Obì naznaèené pøíèiny ženského boje o práci – pøebytek žen a nechu mužù k ženìní – také nemizí a neslábnou, a dùvody proti sòatkùm se množí a porostou, jak jsme už také vidìli. Na konci minulého století se podle šetøení, provedeného ve Francii, ucházelo napø. pøi jedné soutìži jen v seinském kraji (departement Seine, starší oznaèení nynìjšího dep.Île-de-France, tj. Paøíž a okolí) více než 8000 žen o 193 volných školních míst; na 200 míst, která vypsala pošta, se hlásilo asi 5000 žen; u Francouzské banky, která roènì obsazuje nejvýše 25 nových míst, se pøedstavilo více než 6000 žen hledajících práci; Crédit Lyonnais mìl asi 80 míst a na nì 800 uchazeèek a v Magasinu du Louvre se prùmìrnì hlásilo 100 žen na jedno volné místo. Na pruských univerzitách, které se k ženám chovaly dost odmítavì, vzrostl poèet žen od roku 1895 do 1899 ze 117 na 414; na švýcarských univerzitách èinil vzrùst od roku 1890 do r. 1900 ze 184 na 1026. Obecná hospodáøská tíseò, tu vìtší, tu menší, podle kolísání hospodáøské nejistoty, nutí stále více i m욝anské ženy støedních vrstev k výdìleèné práci, což pomalu mìní i jejich názory na pomìr ke druhému pohlaví. Další pøíèina vpádu m욝anských žen do úøadù a odbornì pracujícího svìta souvisí se zanikajícími rodinnými funkcemi, což už také víme. L. Braunová to pomìrnì dobøe vystihla už pøed tøiceti lety: „Množí se známky, podle nichž nejen nezaopatøená žena buržoazní, nýbrž i žena v manželství zaopatøená, je nucena hledati si odborovou èinnost, stejnì jako proletáøka, by èasto i z jiných dùvodù.

Pøitom nemyslím na ty ženy, které dìlají konkurenci modistce, aby rozmnožily své pøíjmy pro domácnost a toalety, nýbrž myslím spíše na ony, jejichž síly ladem ležící volají po èinnosti. Jejich poèet vzrùstá, èím více je prùmysl zbavuje povinností hospodynì a škola povinností matky. Plynová ohništì, elektrické osvìtlení, ústøední topení, parní prádelny jsou dnes už dùležití èinitelé v emancipaèním boji ženy a mají v nejrozmanitìjších formách neomezený vývoj pøed sebou. Dìtské školky, veøejné vyuèování školní, vzrùstající náklonnost svìøovati dorùstající dìti na léta ústavùm, které je pokud možno vzdalují mìstskému vlivu škodlivému duševnì i tìlesnì – to vše vrací m욝anské matce možnost volného použití èasu, což zvìtšováno jest ještì tím, že odborová práce a politické zájmy odvádìjí muže stále více z domu. O tìch vìcech mùže souditi každý podle libosti, mùže se k nim stavìti pøátelsky nebo nepøátelsky – popøíti však jich nelze a na nich spoèívá další pokrok ženského hnutí, nehledíc k nevyhnutelnému dalšímu rozkladu tradicionelního života rodinného. Nezamìstnané manželky a matky mají na vybranou, aby ubíjely èas zábavou nebo vyplnily jej užiteèným zamìstnáním. Nejlepší z nich touží po práci. Nejprve ji našly v dobroèinných spolcích; se vzrùstajícím poznáním vyvíjí se pak ze škodlivé èasto dobroèinnosti vážnìjší sociální práce pomocná, která vede koneènì k touze po pravidelné èinnosti odborové.“ Jednou z dùležitých hospodáøských pøíèin rychlého vnikání žen do m욝anských povolání však byly a jsou vìtšinou dosud i jejich nižší mzdové požadavky; jak pro továrníky, tak i pro stát a jiné podniky znamená ženská práce úsporu. Pøíèiny nižšího oceòování ženské práce však nelze hledat v horších výkonech žen, ale v jiných okolnostech. „Nejprve je žena samostatnì si vydìlávající pojem, který se nikterak nesnáší s pojmem tradicionelní, mužem živené ženy. Na odmìnu za její práci je tudíž hledìno jen jako na pøíspìvek na živobytí, nikoli jako na úplné krytí jejích potøeb, a sentimentální poukazování na ochranu rodiny, jímž tzv. lidumilové chtìjí pomoci chudému dìvèeti, vyrùstá z téže pùdy, z níž roste drsný cynismus, s nímž kupci a øiditelé divadel vhánìjí svoje zøízenkynì v náruè milosrdných ‘pøátel’. Ale vina není pouze na stranì chlebodárcù. Až do nedávné doby bylo vzdìlání ženy pro odborovou práci nedostateèné a diletantismus tím zplozený znehodnocoval nejen ženskou práci vùbec, nýbrž trpìly jím èasto i ony ženy, které dovedly už totéž co muži. A ještì jiný moment pro m욝anskou práci ženskou charakteristický pøistupuje k tomu: veliký poèet žen hledajících práci není zdaleka odkázán na její výtìžek; buï bydlí u rodièù a chtìjí si vydìlati toliko na vedlejší potøeby, nebo mají nìjakou rentu, která nestaèí úplnì na živobytí – v obou pøípadech se stává, že se nabízejí za ménì než muži nebo, což jest horší ještì, za ménì než jejich konkurentky, které trpí skuteènou nouzí. A èiní to bez rozpakù. Chybí jim veškeren cit solidárnosti. Jejich osamocení jako dcer, manželek nebo matek v sobeckém tìsném svìtì, osamocení trvající staletí uèinilo je krátkozrakými a sobeckými. Teprve skuteèná nouze obecná stane se kvasem, který je sjednotí a pomùže øešiti otázku mzdy.“ Celkem tedy mùžeme øíci, že ženské hnutí, které mìlo pùvod ve støedních m욝anských vrstvách, bylo nejvíce pohánìno bojem o práci, vyvolávaným pøebytkem žen, jejich špatnými vyhlídkami na sòatek a hospodáøskou tísní. Ale boj o práci, v nìmž ženy – celkem vzato – zvítìzily, protože jim na jedné stranì pomáhal úpadek rodinných funkcí a na druhé stranì nižší mzdové požadavky, nutnì vyvolal ženskou snahu o vzdìlání, s nímž se objevily stejnì nutné požadavky rovnoprávnosti a osvobození z tisíciletého poddanství.

Dìlnická ženská práce. Vedle ženské práce ve více èi ménì vyhranìných oborech v m욝anském živlu, se však v 19. století objevuje i hromadná dìlnická ženská práce, která mìla také svùj vývoj. L. Braunová o tom píše: „Kdo by chtìl vypsati dìjiny proletáøské práce ženské v 19. století, tomu bylo by zároveò psáti dìjiny stroje. Stroj to byl, který jako kouzelník vylákal svou rachotící øeèí a ohnivým dechem ony temné nekoneèné zástupy bledých žen z jejich tichých domovù a pøijal je do svých služeb. Nebylo sice nikdy doby, ve které veliká èást obecných potøeb nebyla by bývala opatøována ruèní prací ženskou, ale teprve od té doby, kdy poèala síla stroje nahrazovati sílu lidských svalù, bylo možno zjednati spousty dìlníkù bez svalové síly. Muž ovládal výrobu s kladivem a kleštìmi, s hoblíkem a pilou ve své silné pìsti; ovládá ji ještì i pak, když hnací síla složitìjších prostøedkù výrobních rozmnožuje sílu lidskou, ale musí uèiniti vedle sebe místo ženì, èím více se rozvíjejí mechanické síly hnací, a na místì brutálnìjších vlastností lidského tìla jest vyžadována obratnost a zruènost. Ženská a dìtská práce byly proto nezbytným dùsledkem vzkvétajícího velkoprùmyslu. Ale jako nemá ustavièná snaha po technickém zdokonalení mravních pohnutek nìjakého pøání zbaviti èlovìka bøemena, zmenšiti námahu a zkrátiti dobu pracovní, nýbrž je ovládána požadavkem zlevnìní výroby, tak vede stejný požadavek k zamìstnání žen jako dìlnic. Stroj vybírá si nejlacinìjší pracovní sílu ztìlesnìnou v ženì a vybírá si ji tak, jak to vyžadují pracovní zpùsoby. Vynalezení nového stroje nebo nové použití hnací síly dovoluje nahraditi silného dìlníka vyuèeného necvièeným dìvèetem. Tedy teprve zmìnìný pochod pracovní umožòuje zamìstnávati ženy.“ A dále: „Na sklonku 18. století byl proveden onen veliký obrat na poli techniky, který nabyl tak dalekosáhlého významu pro vývoj prùmyslu. Vynález spøádacího stroj, èesacího stroje, mechanického stavu tkalcovského, punèocháøského stavu a mnoha jiných, objevil se v téže dobì jako vynález parního stroje a jejich dùsledkem byl nesmírný pøevrat ve výrobním životì. Ve skuteènosti byl to stroj, který pøispìl k vytvoøení reálního základu pro demokratické myšlenky, které až do té doby se vznášely v mlze fantastických snù: zvýšená výroba odòala èetné vìci spotøeby výluènému držení privilegovaných tøíd a dávala je širším vrstvám lidu. Na místì jednoho vøetena, s nímž èlovìk døíve pøedl, nastupuje už poèátkem 19. století stroj o dvanácti i více vøetenech, na místì ètyø drátù, jimiž døíve pletl, nastoupil punèocháøský stav se sty dráty... Stejný krok s technickým zdokonalením pøádelnictví udržovalo si i tkalcovství ve všech odvìtvích pracovních... Èinnost dìlníkova pøi všech tìchto strojích... jest omezena, jsou-li v chodu, vìtšinou na to, že stroj se vysune, pøetrhne-li se vlákno, aby mohlo býti navázáno. Dnes používá se namnoze už mechanických pøístrojù vysunovacích, takže odpadá nutnost trvalé, napjaté pozornosti, a dìlníku tøeba jen pøetržené vlákno svázati, jakmile stroj se zastaví. Je pochopitelné, že tato práce, vyžadující útlých, hbitých prstù, stala se prací žen. Tkaní na stavu tkalcovském pohybem rukou nebo nohou bývalo témìø vždy prací mužskou. Jakmile na místì síly svalové stala se hybným èinitelem síla strojová, ustoupil muž ženám, ba i dìtem.“ Toto pøevratné pùsobení stroje se rozrùstalo do všech oborù. Mùžeme s Braunovou pokraèovat: „Kdo by obrátil svùj zrak na nepøetržitou øadu podivuhodných vynálezù, které zplodilo 19. století, a nevìdìl by nic o sociálním a politickém vývoji, ten by jistì oèekával, že uvidí pøed sebou zdravé a šastné lidstvo, zbavené tìžké práce, zbohatlé nesmírnì zvýšenou výrobou. Ve skuteènosti z toho všeho neuvidí nic. Stro-

je... uèinily velké množství lidu závislým na svých majitelích; pokud pro svou velikost a složitost nebo zavedením motorického pohonu uèinily nutným tovární systém, vyrvaly lidi z jejich domácnosti, z vlastních dílen, oloupily je o samostatnou existenci a lákaly i ženy do svých služeb, nebo potøebovaly necvièené síly pracovní, a síly nejlevnìjší byly jim nejvítanìjší. Proto také byl vzrùst ženské práce nejrychlejší tam, kde používání strojù vyvinulo se nejvyšší mìrou. To je zøejmo zvláštì v mateøské zemi velkého prùmyslu, v Anglii. Už roku 1839 poznamenal lord Ashley, že ze 419 560 továrních dìlníkù ve Velké Britanii bylo 242 296 žen; v továrnách na bavlnu bylo žen 56,25 %, v továrnách na vlnu 69,5 %, v továrnách na hedvábí 70,5 %, v pøádelnách 70,5 % všech dìlníkù. O dvacet let pozdìji zjistil anglický inspektor tovární Robert Baker, že od 1835 pøibylo mužských dìlníkù o 92 %, ženských však o 131 %. Od roku 1841 do 1891 vzrostl poèet mužských dìlníkù prùmyslových o 53 %, ženských o 221 %.“ Tento vývoj byl všude stejný, jak Braunová ukazuje dál: „Od 1840, kdy textilní prùmysl v Nìmecku nabýval dùležitosti, vzmáhala se ženská práce dìsivou mìrou. Venkovské dívky hrnuly se houfnì do továrních mìst; malá místa, napø. Gladbach, pøilákala za jeden rok na sta žen do svých zdí, a v Krefeldu byl z toho pøebytek žen o 50 %. V Americe bylo v pøádelnách massachusettských v 1816 vedle 10 0000 mužù 66 000 žen a v továrnách na bavlnu v dvaceti pìti státech Unie byla zamìstnána v 1850 už 62 661 dìlnice; o deset let pozdìji vzrostly na 75 169, kdežto v továrnách pletacích bylo v téže dobì tøikrát tolik žen jako mužù. Ve Spojených státech vùbec bylo v 1870 zamìstnáno v prùmyslu na 100 pracujících mužù asi 17 žen, v 1890 však na 100 mužù více než 25 žen... Stroj potøeboval hbitých prstù ženských a podnikatelstvo laciné pracovní síly ženské. Za doby Adama Smitha vyrobilo deset mužù dìlbou práce asi 48 000 jehel dennì, Marx uvádí, že stroj vyrobí za jedenáct hodin 145 000 jehel, a jediná žena dohlíží na ètyøi stroje, což se rovná denní výrobì 600 000 kusù. Jedna žena nahradila tudíž témìø 130 mužù. V Remeši bylo zamìstnáno poèátkem 19. století 10 000 èesaèù vlny plnou mìrou, po zavedení èesacího stroje nebylo tu brzy ani jednoho muže, nebo u strojù stály mladé dívky... Pøed padesáti lety házel tkadlec kobercù èlunek rukou a vyrobil 45 až 50 anglických loket, nyní vyrábí stroj za dozoru jedné dívky 360 loket týdnì, tj. udìlá práci za sedm mužù, atd.“32 Odpor proti dìlnicím. Vypuzování mužù z továren ženami však znamenalo jen pøesun; vzrùst ženské práce byl sice mnohem vìtší než rùst mužské práce, ale celkovì samozøejmì stále pøesahoval poèet pracujících mužù poèet pracujících žen. Zato však ženská konkurence na poèátku 19. století velice rozèílila obecné mínìní a spolu s ohrožením øemesla stroji vedla místy ke známým vzpourám a povstáním. „Boj, ovšem bez ohnì a meèe, byl i tehdy, pokoušel-li se øemeslník køeèovitì udržeti se proti stroji a snižoval cenu výrobkù své práce tak dlouho, až sestoupil na nejnižší stupeò existenèní možnosti a byl pak nucen vstoupiti do služby nepøítelovy se ženou i dcerou.“ „Kde dìlnice po prvé vstoupily do továrních vrat, tam se setkaly se všeobecným opovržením, ba dokonce i s urážkami nejsprostšího zpùsobu. Zhusta se stávalo, že bylo jim plížiti se do dílen zadními dvíøky, aby se tam vùbec dostaly. Co v Anglii za rychlého vývoje prùmyslového se dìlo zpùsobem zvláštì hrubým, to se opakovalo, by i v mírnìjší podobì, také na pevninì. Všude pohlíželi muži na své soudružky v práci s nenávistí a nedùvìrou, a hledali se jich zbaviti. Ruch

nìmeckých øemeslníkù v dobì revoluèní vzbudil na rozlièných místech v zemi dokonce malá vzbouøení proti ženám, a berlínský cech krejèovský zašel tak daleko, že u ministerstva živnostenského navrhl, aby ženám, vyjímajíc vdovy po krejèovských mistrech, bylo zakázáno øemeslo krejèovské, a módní sklady nesmìly prodávati hotové šaty ženské. Stejné city, které pudily cech k tomuto návrhu, ovládaly i frankfurtský cech øemeslnický v 1848, když žádal kategorické zákony proti tovární soustavì, která pøipravovala širokou pùdu pro ženskou práci.“ Nelze se tomu divit, nebo ženy-dìlnice „pomýšlely jen na ukojení nejbližších potøeb osobních, neobyèejnì skrovných; staleté potlaèování ženského pohlaví, neustálá kázání o pokoøe a skromnosti, vìènì opakované tvrzení o menší hodnotì žen, jemuž koneènì ženy samy uvìøily, vymstilo se nyní na mužích; dìlnice se spokojily se mzdou, která jim zabezpeèila právì jen denní chléb; byvšíce vychovávány za otrokynì, nemìly v sobì už žádné odbojné pøirozenosti. Stávaly se rušitelkami stávek, nepociujíce pøi tom nic jiného než radost z pøíležitosti k práci; dávaly se vykoøisovati do nejkrajnìjší míry a snášely to jako osud, jen když mohly ukojiti na den nejkrutìjší hlad svých dìtí. Pocit solidarity se soudruhy v práci byl nezbytnì úplnì cizí tìm, jejichž nejvyšší ctností bylo dosud, že pokládaly jedinì svou domácnost za svùj svìt. Tak se nezbytnì staly tím, èím byly - špinavými konkurentkami mužù. Stlaèovaly mzdy a odnímaly vždy více mužùm možnost, aby mohli sami své rodiny uživiti; takovým zpùsobem pøivádìla každá novì pøistupující dìlnice prùmyslová houfy jiných za sebou.“ Ale stroj, který ženy pøivedl do továrny, je z ní zaèal zase brzy vypuzovat: „Kdežto napø. døíve dvì navíjeèky hedvábí potøebovaly jedné dívky k šlehání kokonù, zamìstnal stroj 25 i více navíjeèek a zbavil nejménì šest dívek výživy. Tím, že zavedeny byly zlepšené stroje v tkalcovnách hornoelsaských (tj. hornoalsaských, v kontextu mínìn správní celek Alsasko-Lotrinsko, odtržený r. 1871 od Francie a do r. 1918 pøipojený k Nìmecku), zmenšil se poèet dìlníkù pøes znaèné rozmnožení továren z 23 000 v 1828 na 19 000 v 1851; v tøiceti pìti anglických pøádelnách bylo v 1829 o 1060 pøadlákù více než v 1841, aèkoli poèet vøeten byl rozmnožen o 99 tisíc, a v letech šedesátých odstranil jediný zdokonalený stroj spøádací polovinu všech dìlnic. nejhroznìjší následky mìlo zavedení šicího stroje. Jediná továrna v New-Yorku, která v 1862 postavila 400 šicích strojù, z nichž každý vykonával práci šesti ruèních šièek, pøipravila o chléb asi 2000 šièek. Požehnání, jež si mnohé slibovaly od šicího stroje, že budou moci ženy ve vlastní domácnosti hledìti si výdìlku, promìnilo se rychle v kletbu: nejslabší ruèní dìlníci byli znièeni; v Londýnì pøibývalo smrtí z hladu soubìžnì s jeho rozšíøením.“ V tzv. domácím prùmyslu se ženám nevedlo lépe: „Módní závody, které prodávaly hotové šaty švadlen podomácku èinných, vyskytly se teprve v polovinì 19. století, když šicí stroj umožnil hromadnou výrobu. Rostly jako houby ze zemì a hledìly se navzájem znièiti, což bylo možno jen stoupajícím vykoøisováním dìlnic. Všecky šièky trpìly trojím zlem – pøílišnou prací, nedostatkem vzduchu a potravy. V sezonì sedalo v Londýnì asi 30 dìvèat pospolu v místnostech, které sotva tøetinì poskytovaly potøebného vzduchu, spaly po dvou v jedné posteli v malých dusných dìrách, dostaly-li se vùbec ke spánku, nebo nepøetržitá doba pracovní po 18 až 24 hodiny, ba i po 26 hodin, nenáležela rozhodnì k výjimkám; jedinou hranicí jejich pracovního výkonu byla fyzická neschopnost udržeti ještì jehlu. Neznièily-li se pøepracováním, jako ubohá Mary Anne Walkleyová, o níž vypravuje Marx, hrozil jim v mrtvé sezonì hlad. Za 4,5 šilinkù týdnì pracovaly ve ètyøicátých letech

londýnské šièky šatù 16 i více hodin dennì. A pøece byly ještì ve skvìlém postavení proti svým družkám, které šily prádlo: Za obyèejnou košili dostaly 1,5 pence, za elegantní košili, jejíž zhotovení vyžadovalo 18 hodin práce, èinila jejich mzda 6 pencí. Týdenní mzdy 2,5 až 3 šilinky byly pøi namáhavé práci obvyklé.“ V Americe ani v Paøíži se nemìly lépe. Vykoøisování dìlnické ženy. Není zde místo na podrobný a obšírný popis vykoøisování, které následovalo po vpádu strojové výroby a postihovalo nejen ženy, ale i muže. „Kam vkroèil prùmysl, následovaly ho nouze a náøek jako jeho stín.“ Ale cesta, kterou musela prùmyslová dìlnice v 19. století projít, byla strašlivá. „Z útrap nekoneèné práce, která neznala nedìle, které noc nebyla posvátná, z pøeplnìných špinavých domù, z oblak prachu a vroucí páry, která naplòovala továrny, rostla do ohromné šíøe pøíšera s vpadlýma oèima, která od nynìjška bez oddechu, bez smilování kráèela ulicemi chudých a otravovala vzduch svým dechem: souchotiny... Nìmecké øíšské šetøení z 1874 prohlásilo se zvláštním cynismem, že dìlnice v továrnách na zápalky trpí sice nekrosou a znièí si zcela nebo èásteènì dolní kost èelistní, že jim to však zcela nic neškodí. Zjistilo se také, že v továrenské atmosféøe nezbytnì onemocní plícemi ti, kdož jsou k tomu ‘náchylni’. A kdo tu nebyl k tomu náchylen? Vzrùstající tìlesná degenerace pracujícího obyvatelstva mluvila zøejmìji, než to mohla èiniti všecka úøední šetøení. Ale nezùstalo jen pøi tìlesné degeneraci. Spoleèná práce pohlavní ve žhavém horku, témìø bez odìvu, skoro úplný nedostatek zvláštních místností pro mytí a oblékání, spoleèná práce muže a ženy v zamlklých, tmavých chodbách dolù a raný vstup dìtí do tohoto života a ruchu, stupòoval nespoøádané styky pohlavní a pustošil nevinnost dìtí. Takové bytové pomìry podporovaly tento mravní úpadek. Nejen, že bylo pohlavím, nocleháøùm a nocleháøkám i dìtem bez poøádku bydliti spoleènì v tìsných místnostech, byli k tomu nuceni i zamìstnavateli. V cihelnách, dolech, pøi polní práci – všude byly jim vykazovány ke spaní bídné baráky, do nichž sehnali je spoleènì jako stádo. Mnohem více ještì než tyto okolnosti vnìjší, jimiž trpìli stejnì muži i ženy, pùsobily na mravnost dìlnic pomìry mzdové. Byly pomìry tyto urèovány požadavky vdaných žen, které potøebovaly pouze pøídavek k platu mužovu, a dívek, které bydlily u rodièù a mìly èasto starati se jen o odìv; ženy osamìlé byly nuceny nejtrpèí bídou, aby se ohlédly po jiném doplnìní. jedny – nejšastnìjší z nich – nemìly vlastního místa ke spánku a trávily své noci u svých milovníkù, proto se rozšiøovalo souložení; ve Francii podporoval to zákon ještì tím, že nemanželské dítì mìlo býti na obtíž jen matce, a tak podle ankety ze ètyøicátých let pøipadalo tam v jednom prùmyslu na jednoho ženatého dìlníka dvanáct dìlníkù žijících v konkubinátu. Ostatní – a to byly zase nejnešastnìjší – uèily nouze a hlad brzy prodávati tìlo jako pracovní sílu. Všecky prùmyslové krize zvyšovaly jejich poèet. Jak èasto zvítìzily v boji o chléb proti konkurentce na pracovní místo toliko tím, že se oddaly pánùm nebo dílovedoucím! Tovární dìvèe nepožívalo proto èasto vìtší vážnosti než poulièní nevìstka.“ Ani zemìdìlství nebylo pro ženu lepší, tím ménì pak pro ženy-služky. Mìly nejsprostší stravu, musely spát po dvou a po tøech v místnostech, které si nezasloužily ani název jako „komùrka“, èasto po dvou v jedné posteli, která se podobala muèidlu. Mìly prakticky neomezenou pracovní dobu. Mnohem více než jiné dìlnice byly služky vydány napospas mužským choutkám, a svých zamìstnavatelù nebo náhodných známostí: v roce 1866 byla ve veøejných paøížských

porodnicích témìø polovina služek a více než polovinu nemanželských dìtí tvoøily dìti služek. Ve stejném období byla mezi deseti paøížskými prostitutkami byla vždy jedna svedená služka, které ve Francii pøedstavovaly celou tøetinu vražednic dìtí. Vývoj však spìl k tomu, že ženská práce spojená s domácností byla nahrazována jinými obory èinnosti; v posledních dvaceti letech minulého století zaèalo typické ubývání domácích služek, ale naproti tomu se zaèalo šíøit povolání prodavaèek. Braunová o tom píše: „Kdežto odbornì vzdìlané obchodní zøízenkynì pøicházely nejvíce z kruhù m욝anských, hrnuly se do povolání nevyuèených prodavaèek stále více dcery proletáøské. Toto hnutí poèalo už v polovinì 19. století, ale nevystupovalo hromadnì. Teprve když dìlnické vrstvy pozdvihly se vzdìláním vyšším zpùsobem života a lepšími pracovními podmínkami, mohly pomýšleti pro své dcery na místa, která vyžadovala do jisté míry jemnìjších zpùsobù a na pohled stála o nìkolik stupòù výše než ženská práce v továrnách nebo dílnách. Kdo však pøihlédl pozornìji, vidìl sotva už nìjaké svìtlo pro samý stín: nízká mzda a vykoøisování nejkrajnìjší šly tu pospolu, a nesmírnì rychlý vzrùst poètu prodavaèek bylo žel pøièísti vìtšinou tomu, že se podøizovaly podmínkám, které byl by každý muž s rozhoøèením zamítl. Èinily to nejen z jakési naivní neznalosti toho, co mohou požadovati, nýbrž i v ostrém konkurenèním boji s èetnými dívkami støedního stavu, které, ponìvadž mìly pøídavek od rodièù nebo vlastní pøíjem malý, spokojovaly se s každou mzdou, která byla pro nì toliko èástkou na útratu.“ Vidíme tedy, že v 19. století nastal znaèný pøírùstek ženské proletáøské práce, který se však omezoval hlavnì na prùmysl a obchod: „Rostoucí nepomìr mezi pøíjmem mužù a potøebami rodiny hnal ženy do námezdné práce; houfným vstupováním do výdìleèného života pùsobily však zase na obecné stlaèení mezd. Jako polní dìlnice, èeleï a služky ženy ubývaly jednak pro nízké mzdy a dlouhou dobu pracovní, jednak pro vzrùstající potøebu vìtší volnosti a radosti. Výdìleèná práce žen byla ovšem už známá pøed devatenáctým stoletím, ale pohybovala se hlavnì v mezích tzv. ženské práce v domácnosti. Strojová revoluce to zmìnila, hromadný pøíliv žen do prùmyslu dal vzniknouti tovární dìlnici a obsluhovatelce stroje, moderní proletáøce. Ale jen nesmírnou nouzí a bídou vykoupila si proletáøská žena historický pøevrat ve své existenci, své vøazení do proletáøské armády, skrze kterou dosáhne jednou svého osvobození spolu s celým ženským pohlavím.“ Nemùžeme na tomto místì podrobnì sledovat vývoj ženské dìlnické práce až do dvacátých let podle jednotlivých oborù a statistických tabulek. Tato práce vzrùstá u svobodných žen, vdaných i ovdovìlých, bez ohledu na rùzné místní i èasové výkyvy. Jestliže však pøímými popudy k boji žen o práci byly ekonomické pomìry, neznamená to, že by vývoj lidstva nemohl dospìt k jedinému nezbytnému dùsledku: k rovnoprávnosti žen i na tomto poli. Ženské dìlnické hnutí, které nemuselo jako ženské m욝anské hnutí zápasit o právo na práci, ale o zlepšení pracovních a existenèních podmínek, je už touto svou obrannou povahou ve skuteènosti jen souèástí velkého dìlnického hnutí. Sjednocení dìlníkù a dìlnic ve vlastních odborových organizacích, družstvech a politických organizacích by tedy mìlo být od zaèátku samozøejmým dùsledkem spoleèné práce a spoleèných cílù. V praxi to však bylo, jako napø. v Nìmecku, ztìžováno tím, že ženy byly ze zákona vylouèeny z politických spolkù a hranice mezi hospodáøskými a politickými otázkami jsou velmi kolísavé, a to také starým muž-

ským pøedsudkem, který se proti pøijímání ženských èlenù zásadnì postavil. Tak se stalo, že se dìlnické ženy dostávaly do vlekù vládnoucích názorù v m욝anském ženském hnutí a zpoèátku svá odborová sdružení zakládaly jen pro ženy. V Anglii, baštì trade-unionismu (britská forma odb. hnutí od r. 1868, kdy byl založen Trade Unions Congress), vznikl jistý poèet ženských jednot už na poèátku sedmdesátých let, ale nemìly dlouhého trvání. Teprve díky velkému organizaènímu talentu døívìjší sazeèky Emmy Smithové, pozdìji mrs. Patersonové, se podaøilo zavést do celého hnutí systém tím, že v roce 1874 založila ženskou obrannou ligu (Women’s Protective and Provident League) a za cíl sdružení oznaèila organizování dìlnic, a to v mužských odborových sdruženích, pokud budou pøijaty, nebo v ženských, pokud jde jen o ženská povolání, nebo tam, kde muži ženy vyluèují. Teprve však v roce 1889 se anglický odborový kongres rozhodl zásadnì uznat nutnost organizace dìlnic a slíbil jim podporu. Pøesto se z 1 282 dìlnických jednot rozhodlo pouze 111 k tomu, aby ženské èleny pøijaly, což je zjevný dùkaz, jak zakoøenìné byly pøedsudky i v anglickém dìlnictvu, jehož odborové hnutí je nejstarší a nejvìtší. Celkový poèet organizovaných dìlnických žen èinil v roce 1899 120 448, což tehdy nebylo pøíliš velké èíslo, uvážíme-li, že stát ani úøady ženám nijak v organizování nebránily. Téhož roku jako v Anglii se i ve Francii pokusily paøížské švadleny založit syndikát, který však dosáhl jen 100 èlenek a po nìkolika letech se rozpadl. Organizace francouzských dìlnic ve skuteènosti zaèala velmi pozdì a pøestože ani jí nebyly kladeny pøekážky, nikdy poèetností nevynikala. V roce 1900 bylo ve Francii 30 975 ženských odborových èlenek v 254 odborových sdruženích, z nichž bylo pouze 17 ženských. V tabákovém prùmyslu bylo organizováno 10 194 žen, v textilním 6 802, v odìvním 1 597. Èásteènì si to lze vysvìtlit i povahou francouzského dìlnictva vùbec, která pro organizace nemá mnoho smyslu. V Nìmecku, kde m욝ácký vliv pùsobil velmi tísnivì, se ženské dìlnické spolky s pøibližnì odborovou povahou zaèaly zakládat mnohem pozdìji, zanikaly však zpoèátku rychle bez stop svého pùsobení, rozmohly se až na konci 19. stol.: nìmecká odborová sdružení, která mìla v roce 1892 4 355 èlenek, jich v roce 1900 mìla už 22 844. V Rakousku se organizace dìlnic šíøila zvláštì pomalu. V roce 1892 bylo odborovì organizovaných dìlnic napoèítáno 4 264, v roce 1896 5 761 a v roce 1899 9 206 èlenek. Ve Spojených státech amerických pøijal první velký dìlnický spolek na odborovém základì, Knights of Labour, založený v roce 1870, až po desetiletém trvání ženské èleny. Ihned je však postavil na úroveò mužským a zahájil úèinnou propagandu mezi dìlnicemi, za nimiž posílal své agitátorky. Americká odborová sdružení se nikdy proti ženám nepostavila odmítavì, a proto tu jen velmi zøídka vznikly samostatné ženské spolky. V jednotlivých živnostech založily organizované ženy mìstské výbory, v nichž jsou všechny živnosti zastoupeny delegátkami a radí se zde o zvláštních ženských zájmech. Založen byl také Všeobecný americký dìlnický svaz žen, který si vzal za úkol zastupovat zájmy dìlnic a dìtí a vyšetøovat stížnosti do pracovních podmínek. I pøes pøíznivé podmínky jsou americké dìlnice organizovány jen v malém poètu. Hlavní pøíèinou tohoto jevu je stálý pøíliv cizích neukáznìných živlù, z nichž je velká èást ženského dìlnictva doplòována, a které pøijímají i nejhorší podmínky. Lze øíci, že teprve velké vnìjší úspìchy dìlnického hnutí, jejichž dùsledkem bylo oficiální uznání odborových dìlnických organizací státem, a více nebo ménì

i zamìstnavatelskými svazy, èímž vznikla vìtší nebo menší povinnost, aby byl každý dìlník bez rozdílu pohlaví v závodì odborovì organizován, pøivedly ženský dìlnický živel do odborových organizací dnešního rozsahu. Pøedtím všude odborová organizace žen selhávala, a to nikoli jen pro odpor mužù a mládí odborového hnutí. Odborové hnutí mužù je jakýmsi moderním pokraèováním starých tovaryšských spolkù a podobných spoleèenství, jichž se ženy nikdy neúèastnily, ale dlouho zde pùsobily i dùvody jiné... Celý další svazek tohoto díla by bylo možné vyplnit vylíèením pokrokù ženského hnutí v orientálních kulturních zemích, ale pøekroèili bychom tak daný program a rozsah tohoto díla a nemohli bychom tím prodloužit všeobecnou linii tìchto Dìjin, pouze bychom pojednávali o speciálních úsecích, které jsou dnes živé a procházejí aktuálními promìnami...

XI.

ZÁVÌR

Vidìli jsme, že se z primitivní pohlavní rovnosti a z primitivního skupinového komunismu povzneslo lidstvo všude, kde pro nìj byly životní podmínky pøíznivé, ke složité a úèelné rodové organizaci, která své èleny spojila pevnými sociálními pouty, aniž pøekážela vývoji individuální zdatnosti. V tìchto rodových organizacích mìla žena jako jediná udržovatelka života a první usedlá bytost pøední místo a vìtšinou – ne-li vùbec – se stala zakladatelkou mateøskoprávního zøízení. To byla nejšastnìjší doby pøírodního lidstva; severoamerické indiánské kmeny byly jejím nejlepším pøíkladem. Z pùvodní dìlby práce však na dalším stupni kulturního vývoje vznikla pøedevším v zemìdìlství pøevaha muže jako obchodníka a bojovníka. Získával bohatství, zaèal trhat rodová pouta, loupeží a koupí si podmanil ženu a založil soukromé vlastnictví. V té chvíli zaèala zanikat hospodáøská a sociální idyla pøírodního lidstva, spoleènost se zaèala dìlit na pány a sluhy, vznikal stát a poddanství ženy bylo na dlouhou dobu zpeèetìno. Zároveò se lidstvo stalo slepým otrokem svých výrobních pomìrù, ale ne navždy. Hospodáøský vývoj razil èlovìku cesty od povìry k vìdì a k poznání zákonitostí hospodáøského a sociálního vývoje. Staletí soukromovlastnického poøádku ho povznášela k vrcholkùm blahobytu a kultury a srážela ho do nejhlubších propastí bídy a neøesti, zároveò však byly tvrdou školou jeho rozumu. Tento rozum dne, pomalu proniká smyslem hlavních vývojových tendencí: mezinárodní soulad života, socializace, diferenciace a individualizace v sociálním duchu, jejichž nezbytným dùsledkem bude také integrální emancipace ženy. Tento rozum je ztìlesnìn v socialismu, jímž se chce lidstvo vymanit ze slepého otroèení výrobním pomìrùm a ovládnout je osvícenou vùlí. Jako celé lidstvo, které vyšlo z pøírodního stavu a muselo se tisíciletým otroctvím práce a utrpení, které ještì není skonèeno, prodírat k poznání pravých pøíèin svého stavu a pøedpokladù svého osvobození, tak se také poddaná žena jen prací a bídou stala dospìlou a schopnou úplného osvobození. Pesimisté snad namítnou: Co však byly platné všechny tyto výboje lidstva? Povzneslo se jimi na vyšší stupeò mravnosti a zabezpeèilo si tím vìtší míru štìstí? Stane se emancipovaná žena vyšší ženou z mravního hlediska a šastnìjší jako dìlnice, milenka, matka? Ètenáø tohoto díla se možná vážnì nad tìmito otázkami zamyslí. Bìhem všech dob a v nejrùznìjších kostýmech tu na povrchu, tam pod povrchem pozoroval jedno jediné velké kolo pohlavního bìsnìní, v nìmž byla žena jednou jako pasivní trýznìná obì, podruhé jako aktivní a krutá velitelka stále živoèišným cílem pudù. Zeptá se snad tedy, jaký je vlastnì rozdíl mezi starou øímskou orgií a moderní orgií v nìjakém tajném paøížském nebo berlínském salonì? Pokud existuje, je jistì v neprospìch našeho vìku, nebo staøí alespoò na pohlavní vìci hledìli s jistou naivní pøirozeností. Mravní pokrok. Ale vyšší morální úroveò a èást štìstí vlastnìné urèitým obdobím nebo urèitou spoleèností nelze odhadovat absolutními mìøítky, ale jen pomìrem. Nerozhoduje tu napø. okolnost, že „neøest“ má dnes stejnou povahu jako døíve, že se tìší stejné oblibì a nezmìnila se co do svého pozitivního rozsahu, ale smìrodatné je, že dnes jako nikdy pøedtím pronikají stále více vyšší politické

a vìdecké, sociální a kulturní zájmy do širokých vrstev, že se tudíž velká vìtšina dospìlých lidí obojího pohlaví zabývá mnohem ménì živoèišnou erotikou, protože jejich síly a prostøedky jsou ve znaèné míøe vydávány na døíve neznámé nebo opomíjené vìci, protože jejich duch a fantazie jsou nemálo zamìstnány vyššími cíly, než je pouhý animální požitek. Už døíve jsme ukázali v pojednání o rozdílu mezi rozkladem starovìkého svìta a rozkladem buržoazní spoleènosti, na význam dnešního dìlnického hnutí a vìdy: ve vìtšinì kulturních zemí mají lidové vrstvy nemalou úèast na zájmech o obecné blaho, což znamená, že vyšší mravní úroveò existuje nejen v negativním smyslu, že totiž vìtšina má ménì èasu a ménì sil k zábavám nižšího druhu, ale i v pozitivním smyslu, že má vìtšina èas a smysl pro vyšší zájmy ve všech oborech. A jako lidé vylouèení nejen z „hostiny života“ v hmotném smyslu, ale i ze všech zájmù a duchovních radostí, nabyli teprve v boji za svou emancipaci tøídní vìdomí a dosáhli pøístupu k otázkám obecného blaha, tak také neprivilegovaná vìtšina ženského pohlaví dosáhla vyššího života teprve bìhem svého emancipaèního zápasu. A nepokládáme-li za lidské štìstí pouhé slepé utonutí v animálním požitku, ale souhrn libých a povznášejících citù, které v nás vzbuzuje vìdomá úèast na zájmech a radostech vyššího druhu, zjednalo si ženské pohlaví s vyššími cíly také pøístup k vyššímu štìstí. V mnohých oborech èinnosti dnes mùže žena uspokojit touhy a pudy své bytosti mnohem lépe, než to mohla uèinit døíve jako pouhá hospodynì, rodièka nebo loutka. Pokud je v nìkterém svém snažení zklamána, mùže mít èestný a uspokojující úspìch na jiném poli èinnosti. I ve sféøe pohlavního života poskytuje moderní uvìdomìlá láska více hlubokého uspokojení, než pouhý animální akt, jaký byl døíve pøedevším údìlem ženy. Pøes všechny èerné a nejèernìjší stíny dnešního života a souèasné spoleènosti, smìøuje lidstvo jako celek k vyšším cílùm, než kdykoli døíve a zaboèuje na cesty vedoucí k obecnému blahu a nikoli jen k cizopasnému blahobytu privilegovaných. Dùsledkem tohoto vývoje a zároveò jeho nejzávažnìjším èinitelem je i emancipace ženy. Emancipace ženy a psychoanalýza. Nebude snad neužiteèné, pokud na tomto místì ukážeme jev, který sice hranièí s dìtinstvím, ale protože souvisí s dnešní pavìdeckou módou a bude se zdát mnoha lidem „originální“, mohl by natropit dost zla mezi nevyzrálými lidmi obou pohlaví: jde o zneužívání psychoanalytického výzkumu proti emancipaci ženy. Skuteènì už nastala doba, aby byly ostøe a pøísnì rozlišeny vìdecké výsledky psychoanalýzy od psychoanalytické ideologie a psychoanalytické mystiky, a ráznì a se zøetelem k široké veøejnosti bylo odmítnuto nehorázné zevšeobecòování pøípadù více nebo ménì psychopatologické povahy. Psychoanalytici také nemohou sami øešit pohlavní otázku s jejím širokým a hlubokým obsahem. Zde je nutné, aby spolupracovaly všechny vìdecké obory, pokud mají slovo v oblasti pohlavního života, vzájemnì se doplòovaly a korigovaly. Freudovy (Sigmund F., 1856-1936, psychiatr a psycholog, zakl. psychoanalýzy, uplatòované zejm. pøi léèbì neuróz, Freudovy poznatky byly zejména v autorovì dobì nìkterými pøíznivci a zejména neodborníky znaènì zevšeobecòovány, odtud následující dobovì podmínìná polemika) zájezdy do etnoanalýzy, napø. „Totem und Tabu“ (Totem a tabu, jedna z Fredových prací) nesnesou etnologickou kritiku. Malinowski, modernì vyzbrojený etnolog, odešel na ostrovy Melanésie (souostroví v záp. Tichém oceánu, sev. od Austrálie, srov. v I. díle) jako stoupenec psychoanalýzy a vrátil se jako její èás-

teèný odpùrce: nenašel zde nic z iluzí a fantazií psychoanalytických blouznivcù. Stejnì i marxisticky školení sociologové a historikové musí jejich ideologické dedukce odmítnout. Pozitivní výsledky psychoanalýzy nám dávají hloubìji nahlédnout do mechaniky psychického cítìní; v tom je její nesporná zásluha, která bude mít jednou nejvìtší význam pro pohlavní výchovu. Psychoanalýza má však také závažný význam pro psychopatologii, nikdo nechce a nemùže ostatnì oddiskutovat pozitivní vìdecké rezultáty, a jde o psychoanalýzu nebo jinou disciplínu. Stávají se èástí skuteènosti, která musí být døíve nebo pozdìji zaøazena do našeho systematického poznání a prakticky využita pøi velkém díle spoleèenského obrození. Ale tím rozhodnìji je tøeba se postavit proti ideologickým výstøelkùm a fantaziím, které jsou pouhou literaturou a chtìjí být pøesto pokládány za vìdu. S výjimkou odborných kruhù je u nás velmi málo známý skuteèný vìdecký pøínos psychoanalýzy, ale zato je laènì hltána právì její kuriózní stránka, nekriticky pøejímaná módní literaturou nevybouøené pohlavnosti. Že odpùrci ženské emancipace z tábora mužské reakce fantasticky zvelièují ženskou pohlavní stránku a dosah jejích pohlavních funkcí, aby mohli znovu ženu odkazovat k vaøeèce a posteli, že se nám ji snaží vylíèit jako bytost po výtce pohlavní a neschopnou pracovitého a intelektuálního života, to je stará vìc, která už nikoho neudiví. Ale že se mladí lidé, kteøí domnìle prošli marxistickou školou, dovolávají psychoanalýzy, aby hlásali likvidaci ženské emancipace, to je tragikomický dùsledek i psychoanalytických nehorázností, i zmatenosti inteligentù. Také jsme slyšeli, že vpád ženského pohlaví do výrobního procesu je pouze pøechodný a škodlivý rys kapitalismu; slyšeli jsme to napø. od nìkterých teoretikù anarchistického komunismu, ale ve skuteènosti to bylo opìt pouhé odkazování ženy k její pohlavní a mateøské funkci, jednou zušlechtìné svobodou a vzdìláním. Dalo se to omluvit jednak odporem anarchistù k marxismu, tj. k metodì dialektického materialismu, která je však obtížnìjší než metoda relativnì svobodného snìní o budoucnosti; jednak láskou ke vzdálenému ideálu svobody a blahobytu bez intenzivní práce. Avšak anarchisté v ženì nevidìli alespoò takového slepého pohlavního živoèicha, jako dnešní nezralí stoupenci psychoanalýzy, a otázka emancipace ženy tehdy nebyla tak dùkladnì prozkoumána jako dnes. Pokud jde o zdùrazòované dùsledky pohlavních funkcí ženy na její fyzickou i psychickou strukturu, na její schopnosti a životní stanovisko, je jejich dnešní hystericky pøemršované zvelièování a zevšeobecòování produktem jednostrannì zaujatých mužù a vzniklo nutnì v dobì, kdy se zaèaly objevovat dùsledky zvrácené výchovy ženského pohlaví a pokrytecké morálky m욝ácké spoleènosti. Nikdo nepopírá, že zejména množství mìstských žen je svými pohlavními funkcemi handicapováno, že mnohé z nich trpí „fyziologickou a psychologickou tragédií“; byly a jsou zvrácenì vychovávány, žily a žijí nezdravì. Stejné pøíèiny, by v ponìkud jiných formách, dnes èiní i znaènou èást mužù posedlou a perverzní. Ale pøesto existují statisíce zdravých žen, které v nejrozmanitìjších oborech pracují velmi dobøe a dovedou rozumem a vùlí ovládat nepøíjemné následky své fyziologie. Pohádka o „vìènì ranìné“ je ve své všeobecnosti mužský výmysl, dekadentní ideologie z nezdravého svìta. Nemùžeme zde podrobnì vyvracet projevy proti emancipaci žen, inspirované psychoanalytickou pohlavní mystikou a nestrávenými sousty jejích fantazií. Ale na ukázku, kam až mùže zabloudit nezralý lidský duch, pomatený ideologickými konstrukcemi, zde alespoò citujme nìkolik výrokù domácí provenience35:

„Díváme-li se na ženskou otázku mikroskopem psychologa, který aspoò zhruba probádal duševní strukturu ženy, dojdeme k názoru, že úplná fyziologická odlišnost ženy a muže má za následek stejnì kategorický rozdíl mezi jejich psýchami, což znamená, že mezi pøíslušníky obou pohlaví i jako jednotkami sociálními jest nepøeklenutelná propast...“ „Žena platí po vìky i podle svého vlastního mínìní za bytost ménìcennou, takže ženy samy mají touhu se odfeminisovati. Závist malých dìvèátek vùèi hošíkùm, kteøí mají o kousek více, vzbudila neukojitelnou žádost po penisu i u dospìlých žen. Báchoreèný výklad genese ženského pohlaví z pohlaví mužského skrze kastraci, jejž zplodilo libidosní nevìdomí, pokládající klitoris za zbytek pyje ztraceného vìèným høíchem, zatížilo vaginální funkci nepøekonatelnou tíhou svìdomí. Jako naše incestní fantasie jsou dùvodem k náboženské víøe velmi tìžko pøekonatelné v smrtelné prohøešení Adama a Evy a v mesiášské poslání Krista, tak i žena je pro svùj anatomický rozdíl disponována neklamnì uvìøiti ve své bývalé mužství a koneènì jeho opìtné vykoupení. Tyto iluse, u mužù zdiskreditované neúprosnou zákonitostí reálna, jsou u druhého pohlaví nièeny souloží, jasnì potvrzující pasivní funkci ženy oproti oèekávané funkci aktivní...“ „Libido neustále toužící po penisu jako prostøedku k dosažení aktivní èinnosti, nachází náhražky svého požadavku ve známé Freudovì rovnici: stolice – penis – dítì. Dítì znamená pro ženino nevìdomí symbol penisu, ukojení aktivistické disposice, ale už jeho porod, dík tragickému osudu ženy, je povahy èistì masochistické. I tìhotenství pøipomíná intrauterní polohou dítìte pasivní funkci pøi imisio penis, takže, nehledíc ani k odporu, jejž u ženy vzbuzují nutnì pøedcházející koitus a deflorace, je snadno pochopitelné, proè ani mnohé ženy, jimž by v mateøství nebyly pøekážkou žádné hmotné potíže, nejsou rády matkami ani pøi tak pøíznivém psychologickém významu dítìte...“ „Dnes, kdy se koitus stává stále více beznásledným, je pøirozené, že zájem na souloži, který u ženy je soustøedìn toliko na poèetí, úmìrnì ochabuje...“ „Ženu je sice tøeba zbaviti hmotné nadvlády mužovy, ale prvenství ve vìcech sociálních a kulturních náleží muži, úèastnìnému ve výrobním procesu. Ženì, která byla pøechodnì také zatažena do výroby, pøísluší v budoucnu opìt stálé povolání mateøské, k nìmuž je celou svou strukturou urèena...“ „Zdánlivý úspìch emancipace v tom, že byla prosazena ženská aktivita v práci a spoleènosti, zhysterisoval toliko ve skuteènosti psychosní povahu ženy, èímž její duševní rovnováze jen uškodil...“ „Požadavkem socialistické spoleènosti musí býti tudíž navrácení ženy k jejímu pùvodnímu poslání mateøskému, tj. rozplozovacímu a vychovávacímu úkolu ihned, jakmile to hospodáøské pomìry dovolí. Svržení mužovy nadvlády emancipací proletáøek nesmí a nechce býti porušeno novým poruèníkováním nových spoleèenských institucí. Ženì bude i nadále ponechána veškerá svoboda i hospodáøská, ale tìm, které náležitì prohlédly zlo samoobživy, musí býti státem udìlena doživotní renta mateøská...“ „Likvidování emancipace není nutné proto, že je hanba mužùm, který žena vládne, nýbrž proto, že je bìda ženám, které vládnou. Vkroèení žen do výrobního a politického života znamenalo toliko dovršení jejich fyziologicko-psychologické tragédie.“ Takovými nesmysly však emancipace ženy ze svìta sprovozena nebude, nýbrž historickým vývojem, který je jedním z pøedpokladù osvobození lidstva socialis-

mem. Je-li zde odvaha takovou ideologii vùbec spojovat ještì s nìjakým socialismem, je to jen dùkaz trestuhodné povrchnosti a dnešní intelektuální „anarchie“, která každému dovoluje vše. Ženy jsou na pochodu a jejich cílem je nejen hospodáøská nezávislost. Vìdí, že tato nezávislost je pøedpoklad pro osvobození ženské osobnosti a ženského pohlaví vùbec. Ale tato svoboda ženského pohlaví mùže být trvale získána a zaruèena jen jejich rovnoprávnou úèastí ve výrobním procesu. Statisíce dobrých pracovnic je pøíliš zdravých, než aby si pomatenými ideology nechaly vsugerovat nìjakou obecnou tragédii svého pohlaví: mají a znají už prostøedky k tomu, aby si udržely fyzickou a psychickou rovnováhu pro radostný a èinný život v mezích dnešních možností. Volná láska. Z nedokonalých kapitol tohoto díla nabyl pozorný ètenáø – jak doufáme – pomìrnì jasný obraz o souvislosti dìjin ženy, tj. vývoje jejího postavení v lidské spoleènosti s hospodáøskými epochami lidstva, s fyzickými a duchovními fázemi lidské spoleènosti. Tím také poznal pøíèiny a dùsledky zmìn pomìru mezi mužem a ženou a pøedevším také zmìn pohlavního pomìru. Každá hospodáøská fáze a etapa si tento pohlavní pomìr mìnila po svém a mùžeme zde tedy hovoøit o vývoji, o vývoji lásky z pravìkých koøenù do dnešní kulturní výše. A dìjiny ženy jsou nutnì v nemalé míøe také dìjinami lásky. Znamená-li emancipace ženy na jedné stranì její hospodáøské osvobození zaøazením do výrobního procesu, znamená na druhé stranì její pohlavní osvobození ve volném milostném svazku. Problémem naší doby v tomto smìru je tzv. volná láska, problém po výtce teoretický a prozatím individuální, protože je definitivnì a obecnì neøešitelný. Zastaralá manželská instituce spolu s dnešními hospodáøskými pomìry, nechu k nuceným snubním svazkùm a nemožnost nebo nesnadnost volných snubních svazkù, spoleèenská pøetváøka, která lpí na lživých a konvenèních formách, náboženské a morální povìry – to jsou pøíèiny dnešní obecné pohlavní bídy, ohavných forem prostituce a rozmachu pohlavních nemocí. Právì obhájci konvenèního manželství vždy dávají znovu najevo svou neupøímnost, nebo je nemùžeme tak èasto pøistihnout pøi tom, že pøímo nebo nepøímo schvalují chvilkový mimomanželský pohlavní styk v prostituci nebo v cizoložství bez hlubších vztahù, ale za bezectný vyhlašují každý volný snubní pomìr dvou dospìlých, samostatných lidí, kteøí se navzájem milují. Konvenèní spoleènost mlèky dovoluje, aby si svobodní muži opatøovali pøíjemnosti pohlavního styku se ženami, kde mohou a èasto se „jejich úspìchùm“ obdivuje a oslavuje donchuánství závistí, sympatiemi a tajným obdivem, ale zároveò svobodným dívkám naøizuje úplnou zdrženlivost a pohlavní nedotknutelnost pøed manželstvím. S kým má tedy svobodný muž ukájet svou uznanou milostnou potøebu, mají-li svobodné dívky zùstat cudné? S prostitutkami a panièkami – to je facit tohoto pohlavního systému, který ve skuteènosti znamená divokou promiskuitu místo zdravého a vyššího pohlavního života. Jsou-li lékaøi a pøívrženci ostrého potírání pohlavních nemocí nuceni s ohledem na znaèný vzrùst veøejné i tajné øemeslné prostituce a s ním spojeného rozmachu pohlavních nemocí varovat pøed mimomanželským stykem, víme, že tento dosavadní manželský pohlavní styk dosud nikdy nevyhovoval milostným potøebám lidstva a byl pro pohlavní život v jistém smyslu podøadnou institucí, která mìla jiný hlavní úèel. Nemìli bychom tudíž užívat zastaralé terminologie a poèítat s pøežitými

formami. Také v otázce raných sòatkù narazíme na stejný problém a vùbec se nedostaneme vpøed, pokud nejasný pomìr manželství nenahradíme zcela jasným pojmem volného snubního svazku. Pokud je dnes právì se zøetelem k prostituci a venerickým nemocím v zájmu fyzického i morálního zdraví pøedevším mladých lidí, aby co nejménì pìstovali náhodné pohlavní styky, nemùže snaha po omezení tìchto tzv. mimomanželských stykù usilovat o to, aby se všichni tito mladí lidé co nejdøíve ženili a vdávali v konvenèním slova smyslu, protože jednak to vùbec hospodáøské a sociální pomìry nepøipouštìjí a jednak by to znamenalo spojit je už v jejich nejlepších letech s institucí, která navíc vraždí všechny lepší milostné city a pohlavnímu životu nedovoluje, aby se povznesl k vyšším cílùm a zároveò má právì za dùsledek zase prostituci. To jsme snad dost jasnì dokázali v tomto díle. A proto – jde-li o omezení náhodných pohlavních stykù a rané sòatky jako ochranu pøed fyzickou i mravní pohlavní korupcí, mùžeme v obou pøípadech léèit pohlavní bídu jen volnými snubními a milostnými svazky, více èi ménì trvalými a tìmto volným svazkùm razit a upravovat cestu. Láska ve dvacátých letech 20. století. Je naše doba už natolik intelektuálnì a mravnì vyzrálá, aby otázka volných svazkù mohla pøijít na øadu jako ukazatel do nové sociální budoucnosti? Krach m욝áckého manželství je už sám odpovìdí. A to, co jsme øekli na zaèátku této kapitoly o významu emancipace ženy a emancipace dìlnictva, je odpovìï na další a nejdùležitìjší otázky. O souèasné pohlavní lásce jsme zjistili: 1. Pohlavnì fyzické jádro je nezbytné v každém milostném pomìru. Takzvaná platonická láska je zmetek nebo nezdravá básnická, filozofická a náboženská fikce. 2. Pohlavní lidský pud je obecnì volnosnubní a má rád zmìny. Nic v naší dobì dosud nesvìdèí pro to, že lidská volnosnubnost fakticky ustupuje trvalé monogamiènosti. Vzniká však pøedstava vyššího snubního svazku, který do jisté míry potlaèuje volnosnubní pud ve prospìch lásky jako umìleckého díla. 3. Milostné novodobé cítìní je velmi složité po fyzické i psychické stránce, je zjemnìné, má velké nároky a vysoké pøedstavy o pravém milostném životì. To rovnìž potlaèuje volnosnubnost pudu, ale zároveò je to nepøíznivé pro úplnou a trvalo monogamii: složité milostné cítìní pøipouští nìkolikanásobnou lásku rùzné povahy a stupnì zároveò a stále vyšší milostné touhy nemohou být pravidelnì uspokojeny v prvním a jediném snubním svazku. 4. Pohlavní láska je samoúèelná: stává se snahou o vìdomé milostné umìlecké dílo, které je èistì individuální vìcí, ale má i velký sociální dosah: je tvùrèím kulturním èinitelem a mùže spoleènosti poskytnout nejlepší dìti, jsou-li splnìny eugenické podmínky. Dítì je nejvyšším naplnìním pohlavní lásky, ale pøedevším je jednou z nejdùležitìjších vìcí spoleènosti. Autorova ideální pøedstava. Z této povahy soudobé lásky v jejích vyšších formách plynou tyto podmínky pro odstranìní dnešní pohlavní mizérie, pro osvobození pohlavního života a nejvyšší zlidštìní lásky: 1. Nový hospodáøský a spoleèenský øád odstraòující soukromokapitalistické hospodáøství, který ženu a muže zrovnoprávòuje jako výrobní èinitele. Tím bude také povaha lásky jako zboží snížena na nejnižší míru.

2. Svoboda lásky a svoboda mateøství v tomto smyslu, že ani muži ani ženy nemohou být k lásce nebo snubnímu svazku donucováni nebo v nìm násilnì drženi a že ženy nemohou být donucovány k mateøství, nepøejí-li si to. 3. Nahrazení jednotlivé domácnosti spoleèenskými podniky. 4. Pohlcení jednotlivé rodiny sociální pospolitostí. Èím je spoleènost dokonaleji organizována, tím ménì funkcí má rodina. 5. Spoleèná výchova eugenicky plozených dìtí na úèet pospolitosti, státu. Konec rozmnožovací a výchovné „anarchii“. 6. Úèelná sexuální pedagogiky a výchova k lásce z fyzického, technického i duchovního hlediska. To je ideál. To je hudba daleké budoucnosti, øeknete. Ale tento ideál a fakta, která jej utvrzují, musíme znát, chceme-li už dnes pøispìt k osvobození lásky, která zároveò znamená osvobození ženy a dùstojný sociální pomìr k dítìti. Proti všem pokryteckým pseudoideálùm a úpadkovým formám hynoucí buržoazní tøídy je tøeba postavit vlastní ideály, své pøedstavy a své náèrtky nových forem. Znalost tìchto ideálù a skuteèností, která je utvrzují, je nutná také k tomu, abychom mohli zaujmout správná stanoviska k rùzným reformním snahám a pøípadnì i sami navrhovat úèelné reformy. Pokud jde o tyto zmìny, které jsou pro další vývoj pohlavního života k vyšším formám úèelné a dnes dosažitelné, mùžeme jmenovat tyto zásadní požadavky a prostøedky: 1. Snadný sòatek = snadný civilní rozvod. Žádný ohled státu k tzv. nerozluèitelnosti manželství podle církevního názoru. 2. Zákonný ohled k tzv. konkubinátu jako právní formì snubního svazku. 3. Beztrestnost cizoložství, které mùže být pokládáno pouze za dùvod k rozvodu. 4. Naprosté zrovnoprávnìní nemanželských dìtí. 5. Nejvyšší zákonná ochrana svobodných matek a jejich dìtí, pokud jsou hospodáøsky nesamostatné. 6. Homosexuální beztrestnost. 7. Vybudování propagandy preventivních prostøedkù proti nevítanému poèetí. Institut pro jejich zdokonalování a nové vynálezy. 8. Beztrestnost umìlého potratu, provádìného odpovìdným lékaøem dle vùle matky. 9. Výchova k pohlavní odpovìdnosti, hlavnì pokud jde o plození dìtí. 10. Odstranìní jakékoliv reglementace prostituce. Jako se žena snaží svou emancipací o cestu k vyššímu lidství, tak se zároveò i pohlavní pomìr mezi mužem a ženou vymaòuje z pøežilých forem, kterých se bìhem lidských tisíciletí už tolik vystøídalo a nyní spìje ke své dosud nejvyšší formì: k volnému snubnímu svazku jako umìleckému milostnému dílu dvou rovnoprávných osobností, které jsou stejnì uvìdomìlé k tomuto kulturnímu cílu moderního pohlavního života, v nìmž pak dítì, které je eugenicky zplozeno v nejkrásnìjší chvíli pravdivého milostného entusiasmu, znamená jedno vítìzství moderního sociálního cítìní.