e vě ř íc e

HOME 

duben 2007  Uvod. Je vě č nos t tě a matematický symbol. Zemř l el páter Jan Lang. Plná Slávy. Minigalerie krajanů. Velikonoč ní  zamyšlení. O NADĚ JI . Ně co pro zasmání. Soutěž pro dě ti. Adoptuj panenku a zachráníš dítě. Marta Kubišová.  Podě kování 

PoAv/  vám/  sem  a  n a  me  ruce,  wevě ř íc ^  a/e  vě ř íc e  v^áAw/ yM^M a  v/^žyí ífo /M^Ao AoA^M; a 

Poř ad bohoslužeb o Velikonocích ve SVATÉM TÝDNU  (1.­8. dubna)  April 1 KVĚ TN Á NEDĚ E L  10.30AM  Ježíšův slavný vjezd do Jerusalema dolní kaple  April 5 ZELENÝ Č TVRTE K 07.30PM  Ustanovení mše svaté společ ně se všemi v horním kostele  April 6 VELKÝ PÁTEK 7.00 ­  7.30 zpověď 07.30PM  Ježíš umírá na kř íži dolní kaple  April 7 BÍLÁ SOBOTA 7.00 ­  7.30 zpověď 07.30PM  Noč ní bdě ní, oslava vzkř íšeného Ježíše dolní kaple  April 8 VELIKONOČ ÍN NEDĚ E L  10.30AM  Ježíšovo vítě zství nad smrtí dolní kaple 

Aaždfý roA se  opaAa/e  ^o samá  M př ísae  JoAe pos^a/  (v  JoAě weaě p ř i s aj  se /?os%áwe, /yř ewyšíáwe  o  a^peaí a  a př ^pmva/eFwe se na diraAoa č as^ ­  Hř ííAoaoce, My osíava/eFae vA^s^ví ž/w^a a a J smy% TVě Aíí y  waě  řo  yaAo v aě /aAe  Aře ­  ř eJ* Jě iř/ řo a poř e ow  zase  ono.  Po%aď ye č /ověA ye/aíň we  z^áv,  cAoJí  Jo  A o ^ e ,  práce,  má sfarosf  o roJíaa,  maže wa  ^o ^aA ^ř ípaJař.  ^4/e co s%aíeč ýa  žíw^? TVemocay č /ově , %íe?y Fwá p maže JoAa pos&M/yrožtvaí AažJý Jea. ^ a /  sí aewasí a/c oJř /Aaí. Ž/w^ sám Ao aaa<% oJř iMaÁ  Afa/í č iř ově A víra, ye­/í spo/ea  s  požírá  fa%e zároyeá  vz^šea/ Aažafý Jea  ­ yeAo  Hř HAoaoce ysoa AažJý  Jea. TeJao ye Ja/ež^e.* ŽA žity vz^aA s ^ř ir/s^em. Fro^o mq/e y?rosAa zaír  Paae,  af  až Ž(/í Jay p/ae  oJř í^áaí a  Ao/esřř aeAo se ^o  ač a   v JoAě  Je/ Fwaě žíwa  yá*a. PoAa J  se  raJa/F  ze  života y?/aeAo  /ásAy,  š^ě s^ ř a po^q/e,  oř evřF ate  oč , í af  wJ/w  ň ^o a  /ásAp%?/aoa  #*aAa, Ař e#*á wae  veJe  ař vofem. De/, af  aeo J#wAaa spo/ap#*ácí aa ^páse we a ce/eAo sváfa. y4wea.  Př e// váFw yšeFw /wžeAaaae s y á ^  ye/^oaoč a^  A e/e Flr. ,4aíoawt  Př yewaoa  a HM%M aerašeaoa  č eř a y?ř ap 

^ / a  FMgfeFwaář c&ý ^ywAo/y  Jaro^/av E. ^ý^ora  R. Eleazar ha­Kappar ř ekl: Úděl každého, kdo se narodí je, aby zemř el. Mrtvý bude př iveden zpět do života, a opět  živý bude souzen  5:22).  Ve výroku rabiho Eleazara je  myšlenka života po vzkř íšení  formulována jako  argument ve sporu s gnostiky,  kteří  popírali zmrtvýchvstání  a soud. Není ani trochu náhodou, že se o stejném procesu „vstupu" do vě č nost i doč ítáme i  u evangelisty Jana 3,14­21, který zaznamenal rozhovor mezi Ježíšem a Nikodémem na totéž téma. Nikodém ovšem  není gnostik, ale farizej.  Jako uč ený rétor Ježíš Nikodéma pouč uje č tyř im   argumenty:  1. Jako Mojžíž vyvýšil na poušti hada, tak musí být  vyvýšen  Syn  č lově ka ,  aby  každý,  kdo  vě ř, íměl  skrze  ně ho  život  vě č ný .  2.  Neboť   tak  Bůh  miloval  svě , t že  dal  svého jednorozeného  Syna,  aby  žádný,  kdo  v  ně ho  vě ř, ínezahynul,  ale  měl  život  vě č ný.   3.  Bůh  př ece  neposlal  svého  Syna na  svě , t aby  svět odsoudil,  ale  aby  svět byl  skrze ně ho  spasen.  4. Kdo v ně ho vě ř, není  í souzen;  kdo  nevě ř, už je  í odsouzen, protože neuvě řl ve jméno jednorozeného  i Syna Božího. Vě nujme se nyní jednomu z témat  Ježíšových argumentů:  Dzoé żHonzo?!  „vě č ý život" je  n v centru Ježíšovy promluvy  a zazní v ní dvakrát: jednak ve  spojení s vírou v  Syna  č lově ka , jímž je  Ježíš  sám, a pak když Nikodémovi  zodpovídá  smysl  Synovy role pro tento svě . Janova zpráva je  t jasná: život vě č ý má ten, kdo vě n í v Ježíše, neboť individuální spása č ř lově a je nejvlastně k jším Božím zámě rem.  Ve  slovníku  tržně  orientované  společ nosti je  obrat  „život  na  vě č é nč asy  (a  nikdy jinak)"  spojován  s  obchodním  artiklem typu televizní  stanice, znač ky  fotoaparátu, masáže  či likéru. A to není vše. Ještě  si pamatuji na heslo  „Se  Sově tským  svazem  na  vě č é n č asy  a  nikdy  jinak."  které  se  stalo  novinář ským  žargonem  pro  ironizaci  vztahu  politických stran a koalicí na dnešní politické scéně.  Popravdě  ř eč eno ,  kromě  př edlistopadových  komunistů  tento  claim  o  vě č nost i  každý  chápe jako  nadsázku  a  ne  tvrzení. Jenže... Problém nastává ve  chvíli, kdy horizont vě č nost i zač neme brát vážně ...  a  společ ně  s  Nikodémem  mu  chceme  porozumě . t Ba  co  víc.  Jsme  natolik  zatíženi  vě dou  a  filosofii, že  se  neubráníme  otázkám,  které  si  t vypadá?  Nikodém, farizej a č len synderia, nepoložil. Jak ta postmortální vě č nos V  Janově  teologii  vě č ý nživot  v  koncepci  spásy  nastává  po př íchodu  mesiáše,  smrti,  vzkř íšení  a  soudu.  Vě č nos t  prožijeme v tě le. Ale v jakém?  Cožpak nevíme, že (témě ) vše, co se nachází v č ř ase a prostoru podléhá  promě ně?  Ne  tak postmortální  tě lo?  A  to,  má­li  být  vě č né ,  změ ně  nesmí  podléhat.  Je  tedy  ně oc   takového,  co  se nachází  v  č asoprostoru  a  nemutuje?  Je  matematický  symbol.  Z  toho,  co  známe,  co  víme  o  př írodních  vě dách,  se  uč ení  o  vě č nost i  nejblíže př ibližuje matematice.  Tř eba  naše  budoucí  vě č á ntě a  l opravdu  budou  matematickými  symboly.  Tř eba. A nakonec proč ne. Podobaje nedů ležitá. Hlavně, že se to stane.  ap 

Ze/Mř ť/ 

TiotH ZaMg 

(Mř /aw Á^ocoMreA, Zowífýw)  22.  bř ezna  2007  v  londýnské  nemocnici  ve  vě ku  87  let  zemř el  páter  Jan  Lang.  Moravan,  který  pů sobil  jako  duchovní  rádce  a kněz  v  č eské  a  slovenské  komunitě  v  Británii  od  druhé  svě tové  války.  Bývalý  č eský  prezident  Václav Havel mu udě lil medaili za zásluhy prvního stupně.  Jan Lang se narodil v moravském Rajhradě 20. č ervna  1920. Vystudoval gymnázium na Velehradě a koncem války  byl vě zněn v Terezíně, kde dostal tyfus a jen tak tak  se dožil osvobození. Po válce byl poslán jako  stipendista  na  studia  teologie  do  Anglie.  Promoval  na  Heathrob  College.  Po  vysvě cení  na  kně ez  se  chtěl  vrátit  do  Č eskoslovenska ,  ale  po  komunistickém  puči  v  únoru  1948  se  rozhodl  zů sta t  v  Británii,  kde  ho  př edstavený  jezuitského ř ádu pově řl duchovní péčí o č i eské a slovenské usedlíky. Mezi jiným založil londýnský Velehrad, který  se stal sídlem celé ř ady krajanských organizací.  Kg 

„Obecnost  Církve  Boží je  skuteč nost,  za  kterou  by  katolíci  nikdy  nemě i l př estat  dě kovat.  Pro  nás,  shromáždě né  v této rzivé, dě ravé ků lně, uprostř ed truchlivého, odlouč eného Skotska, je snad tě žké si uvě domit, že jsme ve službě   Boží, ve víře a v uč ení zajedno s velkými obcemi vě ř ících ,  shromáždě nými v evropských katedrálách. A př ece já,  váš nehodný farář, promě ň i chléb v tě uj o Kristovo a víno v Jeho krev právě tak jistě jako tř l eba biskup v  Chartres  nebo kardinál v Burgosu nebo ve Varšavě, právě tak jistě, drazí bratř ,i jako ř ímský velekně ,z ano, jako  Svatý Otec  sám.  To je  pomyšlení,  které  by  nám  mě o  l vnuknout  zároveň  hrdost  i  pokoru:  hrdost,  poně vadž  my jediní  mezi  svými  krajany  kráč íme  s  evropskou  tradicí  a  mluvíme  dobrou,  zdravou  mluvnicí  Boží;  pokoru,  poně vadž  jsme  neudě lali sami ze sebe nic, abychom si zasloužili tak slavné výsady."  Když  se rozhlédl po  tvář ích,  kterým  kázal,  vidě , l že nevypadají  ani hrdě,  ani pokorně,  ač koli  sem  tam byla  ústa  otevř ena  a  oči  vytř eště ny .  Tři  dě vč a  at ze  sboru  sedě a  l s  oblič eji  zbožně  natoč enými  pod  svými  kloubouky  a  profesor Fergusson krč l nos  i a př imhuř ova l  kriticky  oč , protože  i si nejspíš myslil,  že už ví všecko  o Církvi Boží.  Ně které ženy se modlily nezakrytě rů ženec a chř estily př itom zrnky na svých rukávnících.  „Není  to  však  univerzalita  Církve,  co  dě á  l její  nauku  pravdivou.  Kdyby  jenom  jediný  č lověk  na  celém  svě ět   př ijímal uč ení Církve, její nauka by byla  stále pravdivá. A kdyby vů bec nikdo nevě řl v uč i ení  Církve,  matematika  víry by byla právě tak pravdivá, jako platil gravitač ní  zákon  dř ív, než jej objevil Newton. Neboť  víra není ně jaká  soutěž v č asopise, kam posílají rů zné  sekty své dohady,  a každá z nich doufá, že to vyhraje; je to víra ve Zjevení,  podepř ená  autoritou  samého  Boha."  Tváře  zpě vačk e a  nos  profesorův nejevily poř ád  žádné  dojetí,  a  ono  dě cko  vzadu se dalo najednou do ř vaní, jako by je matka bodala špendlíky.  Snad je tím vinna moje špatná rétorika, pomyslil  si otec Smith a rozvíjel dál své argumenty. Anebo je to snad tím,  že není na  svě ě nic tak tě t žkého, jako  aby  se jeden  č lověk podě lil  s druhým  č lově ke m  o žár, který v něm  hoř ,í  i  když ten žár pochází  od Boha. Jistě však pochopí  tito katolíci,  kterým  káže  a kteří musí  snášet kritiku  a nenávist  v  zemi, která  opovrhuje jejich vírou, jistě pochopí,  že v rozšíř ení jejich náboženství  tkví jedna jistá nadě e  j svě ta,  jelikož Církev mluví tytéž vě ic všem lidem ve všech jazycích.  „A tak," blížil  se k závě ru, „tak si mů žeme př ivlastnit  slova žalmistova, když zpívá o budoucí nevě stě Kristově ve  verších, které jsem si dnes zvolil jako motto. Všecka sláva dcery královské jest v zlatém lemování, a ona jest odě na  pestrými látkami. Nezapomínejme však, že zlaté lemování je urč eno k poctě Boha Všemohoucího  a nikoli pro č est  lidskou.  Kněz  se  obléká  ke mši  do bohatých  rouch  a kadidlo  se zapaluje, protože  Kristus  sestupuje na  oltář  a je  slušno  mu  vyjít  vstř cí   se  symboly  lásky  a  úcty,  tř ebas  č asto  nepř imě ř eným i  a  chatrnými.  A  kdyby  ani  nebylo  symbolů, i kdyby měl kněz sloužit mši v hadrech a cárech, královská dcera by byla př ece odě na zlatým lemováním,  protože by tu byl Kristus, jak nám slíbil, když ř ekl: „Aj, já  s vámi jsem po všechny dni až do skonání svě ta." A tak  my zde v tomto puklém  stánku víme, že Bůh př ijde na  dostaveníč ko;  víme také, že je  naší povinností  opatř ti Mu  př íbytek př íhodně jší , a doufáme, že nám bude brzy možno vystavět vlastní kostel, kde bychom Ho mohli uctívat a  Jemu se klaně . Tu milost vám př t eji všem ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého. Amen." 

Kg 

Atexandr Patij s manželkou Jindř iškou 

vfJe/f poprvé,  yí^f  ^o č y/o p n  o^/ave yaJe^á^Ye^éAo  výrocz /Mawže/^^vz rocř fcM  ydw: MŽ weví/M, Árí^ ýsTne ^e ^  /eAo žewy. Po^ow ^o ży/o wa waífcA ^rq/aM^cA  zá&avácA.  cas%y, /Má jeM  ve/wf  /eAAý př ízvMÁr.  JzMaA;  a/e poMŽívá Aría­y^c^ý č e^^ý ^íowíA, ya^očy  vynv^^a/ w<3 ce^éw  veM^ove. Ry/y^ew woc ráč , ^ň ř řž ^oMAÍíMf/,  ^ ze wo%M  Jo OaÁr ^zJge, 7V7,  ač ycA  Jozváď / ně e oc  o yeAo  zíw^Mí ce^^e. Má  AezAý żÍMW  v /e^e,  ^eAí/y faw ^y/o ye^é píwo ­yweAM.  ylyew  wope 7%á veJJe/'^' o^aJa wázev  Po %áve ^e  rozpovzWa/ o svéw o^Mč fM . 

^roc^M yaÁro w<3 

7 wa 

Xč ^ a Me  f yly^e ^e waroJíV?  Narodil jsem  se roku  1949 v  Rusku,  vlastně  to  tenkrát  byl  Svaz  sově tských  socialistických  republik.  Dnes je  to  Uzbekistán.  Můj  otec  pochází  z  Ukrajiny.  Byl  vojákem  z  povolání  a  po  válce  byl  př evelen  do  Uzbekistánu.  Maminka pochází ze Samary, starobylého mě sta. Tenkrát za války  se stě hoval všechen vojenský prů mysl za Ural.  Otec maminky pracoval  ve vojenském prů myslu  a proto  odešli  do Uzbekistánu.  Tam můj otec  maminku  poznal.  Moje sestra a já jsme tedy narozeni v Uzbekistánu. Po narození sestry odešel otec do civilu. Př estě hoval i jsme se do  Kišině va, do dnešní Moldávie. Tam jsem prožil dě tství. Na Ukrajinu jsme jezdili na prázdniny za babič kou a na to  mám  ty  nejlepší  vzpomínky.  Dneska  to  mladí  lidi  ani  neznají.  Celou  noc jsme  tř eba  pásli  koně.  Vyprávě i l nám  pohádky, jezdili jsme na koních,  chodili jsme po horách. Když zač aly žně, tak jsme jezdili na náklaď ácích ,  sedě i l jsme nahoř e na pšenici. Celý den byla ně jaká zábava, mně se to ohromně líbilo.  V  Kišině vě jsem  vyšel  základní  školu  a nechtě o  l se mně uč it.  Táta  ř íkal:„Nechceš  se uč it,  tak pů jdeš do  práce."  Nikdo  mne  ale  nechtěl  vzít,  protože  jsem  byl  moc  mladý.  Nakonec  táta  tam  ně koho  znal,  změ nili  mi  datum  narození a pracoval jsem. Po tř ech mě sících práce jsem ale poznal, že bych vlastně nebyl nič m a šel jsem do školy.  í Vyuč l jsem se elektrikář i em. Pak jsem šel na vojnu. Za týden po nástupu vojenské služby jsme jeli na velké cvič ení  Varšavské  smlouvy.  Odjeli jsme  do  Maď arska .  Tam jsme jenom jezdili  nahoru  a  dolů.  Jednoho  dne  byl  v  noci  poplach, rozdali nám zbraně a dali nám ostré náboje, každý kolik chtě . Bylo nám to divné, co se dě l je. Ř ekl i nám,  že  pojedem  do  Č eskoslovensk a  pomáhat  našim  bratrů m.  Že  tam  př ijedou  Američ ané.  Jeli jsme  př es  Komárno.  Další názvy mě ts si nepamatuji. Pak jsme př ijeli na velké cvič iště, opět jsme zmateně jezdili. Byl jsem u roty jako  regM/ow%. Jednou jsme stáli asi dva dny a kolona vů bec nejela. Byli jsme asi sto metrů od silnice a udě lali si oheň.  Najednou tam jela  ně jaká tatrovka  a ně kdo  zač la po nás  stř ílet, ř eknu vám, nebyl  to moc př íjemný pocit. Nevím,  kdo to byl.  Jednou jsme zase stáli ně kde skoro tři dny, asi na nás zapomně li. Jídlo nám dali najeden den. Na druhý den velmi  brzo  ráno k  nám  př išla  holka  a př inesla  nám  chleba.  Dodnes  si pamatuji chuť  tohoto  chleba  s vajíč ky, hoř č í ica  koprem.  Ještě nám povídala:  „Maminka ř ekla, že má také  syna na vojně, a že  doufá, že mu také dá ně kdo  takhle  najíst." A utekla.  Hrál jsem  na  kytaru  a jeden  kamarád  mne  vzal  do vojenského klubu  ve  Vysokém  Mýtě.  Tam jsem  poznal  svou  první ženu. Já jsem měl odejít domů a ona byla tě hotná. Domluvili jsme se, že se vezmeme. Moje budoucí žena šla  až na ta nejvyšší místa  a tam ř ekla, co se stalo. Pak mne volali na  divizi. Hned mne napadlo,  co jsem provedl,  že  mne tam volají. Udě lal jsem  spoustu vě cí, ale že by to bylo až tak závažné? Náš velitel pluku  se mne zeptal: „Ty  tam máš ně jaké př íbuzné, ty znáš velitele divize?" Já jsem ř íkal, že ne, ale asi jsem měl ř íci, že ano. Aspoň by se 

mne  báli.  Totiž  na  vysvě tlenou: já jsem  měl  problém  v  orchestru  a jednou,  když jsem  se  ožral,  tak jsem  skoro  zmlátil tady toho velitele pluku. Byl jsem zavř enej př es mě síc.  Když jsem př išel na divizi, tam už byla moje nastávající a ř ekli mi tedy, že udě lají svatbu. Pak se ale do toho dali  politruci,  dě lali všelijaké  schů ze . Že vlastně jsem  špatný, že jak  to mů ež ruský  č lověk vů bec udě lat  atd. Už jsem  měl jet  prakticky  domů  a ono nic, žádná  svatba. Nakonec jsme  to  vzali  do vlastních  rukou, nejdř íve jsme jeli  na  ruskou ambasádu, tam ale byli všichni KGB agenti, vů bec se s námi nebavili. Moje nastávající našla ve  Vysokém  Mýtě kostel, př ijel i její táta, můj kamarád byl svě dek. Tam jsme se vzali. Pak se to všichni dozvě děi a ř l ekli, proč   jste nepoč kali, my jsme chtě i udě l lat internacionální  svatbu a takové podobné ř eč . Ale bylo už pozdě i..  Moje vojna  . př ešla a potom jsme s manželkou odjeli domů do Kišině va.  Bydleli  jsme  u  rodič ů.  Udě lal  jsem  si  školu  na  poč ítače  a  narodila  se  nám  dcera  Svě tlana.  Pak  jsme  se  ale  odstě hovali do Č eskoslovenska . Byl to obrovský problém odejít zpě . Já jsem argumentoval, že moje žena je  t Č ešk a  a že jedu do bratrské země. Př ipadalo mně to, jako bychom jeli ně kam na Západ. Nakonec jsme odjeli a tam se nám  narodila druhá dcera Jana. Mnoho lidí mne nepř ijalo, vidě li ve mně okupanta. Byla to pro mne velice tě žká  doba.  Dě lal jsem na šachtě v Sokolově a brzy jsem se nauč l č i esky. Potom jsme se s ženou rozvedli. Ně jak to nešlo. Tak  jsem zů stal sám.  jité 

^oAracova/ ­swere/M na ZópaJ? 

ROH poř ádalo zájezd do Jugoslávie a to byla př íležitost. Rozhodl jsem se odejít s kamarádem  Standou.  TVópaJ oč fe/Y ř a/e neprše/jeno/M faAr?  Už  dř íve  jsem  o  tom  př emýšlel.  Nikdy  jsem  s  komunisty  nesouhlasil.  Doma  jsme  se  č asto  s  otcem  př eli  o  komunistický  systém. On byl voják a př esvě dč ý enkomunista.  Já jsem  měl informace z rádia  Svobodná  Evropa a  Hlas Ameriky. Ale to ještě nebylo všechno, možná to mohla být propaganda. Jako všude. V roce  1971, když jsem  byl doma v Moldávii, byla u nás americká výstava. Jmenovala se Twis^a  v ^Twerzce. Nevím, kdo to dovolil, jak to  bylo vů bec organizované. Tam nám př ímo ř ekli, jak Američ ané žijou, co dě lají, jak tráví volný č as. Nebylo to př es  televizi ani rádio. Mohli jsme s tě mi lidmi mluvit. Jednoho jsem se ptal: „ Jak dlouho pracuješ na auto?" A on mně   ř ekl,  že jeho  táta je  inženýr  a má  plat  velmi  dobrý,  kolem  20  000  dolarů  roč ně.  Auto  tehdy  stálo  3  000  dolarů.  Takže si jich mohl koupit šest. U nás stál tehdy moskvič 4 500 rublů a č lověk vydě lával  1 500 rublů za rok. To byl  obrovský  rozdíl. Nehledě  na to, že na  auta byl poř adník.  Teď jsem  na to koukal,  co je  pravda. Naše  propaganda  nám  ř íkala,  že  tam  kapitalisté  dř ou  z  dě lníků  ků ži,  že je  tam  bída.  Taky jsem  se  ptal:  „A  co  práce, je  tam  pro  všechny?"  Odpověď  mne  také  šokovala:  „Kdo  chce  dě lat,  ten  má  práci  hned.  Nezamě stnaný je  ten,  kdo  nechce  dě lat." Vě děl jsem,  že možná  př eháně , ale nemohla to být úplná  jí lež. Prostě  č lověk nad tím př emýšlí. Najednou  jsem zjistil, že ty ř eč, co se ř i íkají u nás, jsou lež. A to máme prý svobodu... Tak se to pomalu skládalo.  ?  Poc:'fova/jlsře rozJzY mez;' MoMavsAre/?! a Č as%o,s7oveM,yA;e/M Doma  bylo  poř ád  slunce.  V  Č eskoslovensk u  hodně  pršelo  a  bylo  méně  ovoce.  Pamatuji  si  fronty  na  ovoce.  Samozř ejmě ekonomicky tady byl rozdíl ve prospě hc   Č eskoslovenska .  JaArygfe íe
Odtud jsme mě i plám jet po Mississippi, potom př l es další ř eky až k ř ece Colorado. Náš plán však ztroskotal. Byl už  srpen  a my jsme  byli ně kde př ed Mississippi.  Na  horách  v  Coloradu by byl  sníh.  Tak jsme  to vzdali.  Letěl jsem  nazpět do New Yorku. Ostatní prodali kanoi, koupili kola a dojeli to na kolech. Můj bývalý  šéf mne vzal zase do  práce. Zpoč átku mne nechtěl ani vidě , ale Tonda Calda ho př t emluvil. V roce  1985 jsem  dostal práci v  correcň on  jako elektrikář. Tam jsem pracoval dvacet let.  ?MHHŽe/%OM t/fMč fř MÁro M ysfe ^g gezMHW!;/ ř aJy?  Seznámili jsme  se v  roce  1984.  Podívejte, já  nevím, jestli  to  tam  máte  dávat  ­  ale jenom  to  tam  dejte. Nejvě tší  problém byl s tchyní. Jen ať  si to př eč . Ona mně ř te íkala: „My jsme př ed váma utekli do Ameriky a ty si teď chceš  vzít naši dceru"? To jsem měl dlouho na talíř .i Teď máme spolu dvě dě ti, kluka a dceru, a jsme šť astní.  JaM ży/a vaíe casfa vúy?  Doma jsme  samozř ejmě  víru  nemě li.  Pán  Bůh  tam  nebyl.  Otec  byl  voják.  Maminka  taky  do  kostela  nechodila.  V  Č esk u  to  bylo  podobné,  tam  moc  lidi  také  nevě ř. íJá jsem jednou  př išel  k  zubař .i  Tam  byl  takový  magazín,  nevím, jestli ještě existuje. Jmenuje se to  fForMwfJe C%MrcA o/"Go<%. Oni byli trochu jako židé, drželi jejich svátky  a tradice. Na první stránce byl nadpis Ts ř Aere Go<%? Č asopi s jsem si od zubaře odnesl a č lánek jsem asi jeden mě síc  č etl  (moc jsem ještě  tehdy  anglicky  neumě l).  Bylo tam moc  otázek  z bible.  Tu jsem  nikdy neč etl. Tak jsem  si ji  poř ídil a studoval jsem, jestli to tak je. Chodil jsem k nim, oni však nejedli vepř ové (já mám vepř ové moc rád) a jak  jsem  ř ekl,  drželi  se  hodně  židovské  tradice.  Pán  Ježíš  př ece  ř ekl,  že  č lově a kneposkvrň ují  vě ci,  které  do  ně ho  vchází,  ale vě ci, které z ně ho vychází.  Č ím ž prohlásil všechna jídla za č istá. Ptal jsem  se na mnoho vě cí,  a oni to  kolikrát nemohli vysvě tlit. Moc mi to nesedě lo. Moje manželka byla proti tomu  a také ­ v  sobotu jsme  pracovali.  Hlavní dů vod , proč jsem  odešel, byl ale tento: museli odvádět desátek a jeden č len ztratil zamě stnání  a nemohl to  platit.  Na  podzim jsme  pak  slavili  velice  dů ležit é  dny  pokání  a  oni  ho  nevzali  na  naše  shromáždě ní,  které  bylo  zaplacené v hotelu. Mně ho bylo líto  ­ to se nemohl mezi námi ztratit? Bylo to moc o peně zích. Pak jsem byl dva  roky u jehovistů. To je poř ádná  sekta. Potom jsem dlouho nechodil nikam.  Sám jsem  studoval bibli. Nakonec  teď   chodím do J?e/br/M Rapř Mř C%MrcA. Podle mého je to nejbližší k bibli.  TVe/fě Ž M cAv;7e v žfvoř e?  Asi  nejtě žší  životní  problémy  jsem  mě , l když  jsem  zač ínal  znova.  První  odstě hování  do  Č eska ,  kde  mě  lidé  nepř ijali a já neuměl jazyk, moc se mně posmívali. A potom také zač átky zde v Americe ­ jazyk, nové prostř edí. 

Dneska  pevně  vě ř ím ,  že  to  byla  vů e l Pána  Boha,  že jsem  tady.  On  ví  všechno,  on  ví  také,  že  nejsem  žádný  svatoušek,  že  mám  svoje  chyby.  Jsem  šť astný,  že  tu  mohu  žít.  Žádná  země  a  systém  není  dokonalý,  ale  tady  v Americe je tě hc  problémů méně. To, že jsem se rozhodl sem odjet, považuji za velké ště stí. Nejvě tší radost jsem  mě , když se mně narodil kluk. Teď je mu dvacet a chová se jako by už vě l děl všecko. To co mně vzalo 58 let, on ví  ve svých dvaceti. Ale takový už je život.  /^ moc  za rozAovor. Z<2ř ;'w! jlsi &%?Hfova/ Jo  ^voč owě í ze/we a žf/ež v w;. DoM/a/w, že yeJwoM JopMfM/as Jo  ze/ně,  Tli Já a^o/M^w: .svo&o JM. R^A ň' zeAwe/  Flr. y4nf07H7!  Mg 

^MxwoČ HtZHWyŠ/eM !  (Mpravff George áby^a)  Písmo  svaté  není  historie.  Je  to  zákon.  Dě e  j vylíč ené  v  evangeliu,  které  se  odehrály  poprvé  skuteč ně  kolem  osobnosti Ježíše Krista, se opakují a odehrávají se železnou zákonitostí dál kolem mystického tě a Kristova, jímž je  l Církev. Do konce svě a se bude Kristus rodit ve chlévě, byv odehnán od hospod, domů a paláců, bude navště t vovat  hř íšníky,  spát pod  širým nebem, vyhánět zlé duchy, uzdravovat  slepce, mrzáky, paralytiky  a hysteriky,  nasycovat  hladové,  bude  pokoušen  ď áble m  a  nenáviděn  farizeji, zákoníky,  slovíč kář, imaniaky,  zrazován  keť asy,  bankéř ,i  politickými č achrář, velekně i žími, zapírán kř esť any , bude voděn od Anáše ke Kaifášovi, k tomu, který dal radu, že  je  užiteč né,  aby jeden  č lověk  umř el  za  lid.  Do  konce  svě a  t se  budou  ptát  Piláti  s  cynickou  nejapností  „Co  je  pravda?".  A  budou  si  mýt  př ed  vzbouř eným  davem  ruce.  A  propuště ný  lotr  Barabáš,  č lověk  živoč išný,  bude  triumfovat v oč ích tohoto svě ta. Kristus bude bič ován, tmím korunován, budou na ně ho plivat a zfanatizovaný dav 

se bude př tí  s pohanskými vů dci o to, kdo má Krista ukř ižovat. Ale ten, kdo Krista vydal, bude mít vě tší hř ích. A  Kristus  bude  trpět  v  agónii  sám.  Nad jeho  hlavou  bude  tabulka:  Král  židovský,  i  když  Židé  budou  chtít,  aby  se  napsalo,  že  Kristus jen  ř ekl,  že je  král  židovský.  Skuteč nost  a  prázdná  teorie,  pravda  a  fikce  se  budou  př tí  při  Kristově agónii.  Mů ež být Písmo mýtem, jak ř íkají pohané, který se projevuje např íklad v pohádkách a umě ní? Mohl evangelista  1.  stol. po Kr. vě dě, že za  t 1900 let po smrti Kristově se najdou noví židé, noví pohané, nový dav, noví jidášové, noví  velekně ží,  zákonici  a  farizejové,  noví  císař ové  a  piláti,  kteří  Krista  budou  svomě  kř ižovat,  i  když  budou  ve  vzájemném  nepř átelství  a  že  pohané  Krista  usmrtí,  i  když  na  něm  žádné  viny  nenaleznou?"  Písmo  je  vě č ěn  aktuální,  chceme­li  užít  tohoto  ohavného  žurnalistického  slova.  Farizejské  pokrytectví,  jidášská  posedlost  po  království Božím na zemi cestou peně ,z slovíč kář stv í a chytristika zákoníků, zpitomě ý dav; popletenost prázdných  l teoretiků,  pohanská  surovost,  zvíř ecká  neúcta  k  pravdě,  beranská  chuť   prorážet  zeď  hlavou,  fanatická honba  za  slávou  a  iluzorní  ctí, touha  po pozemských  poctách,  žoldácké  násilnictví  a  otupě lost  ducha,  zarputilá  pýcha,  tím  vším byl a je kř ižován Kristus.  Ale  nezapomeň me ,  že  Kristus  vstal  z  mrtvých,  že jeho  krev  př išla  na  Židy  a  na jejich  syny  a  že  byl  rozvrácen  Jeruzalém,  že  po  zkáze  Jeruzaléma  př išla  na  ř adu  surová,  zbankrotovaná  a  prohnilá  společ nost  pohanů,  avšak  budoucnost patř ila tě m, kteří vyšli z katakomb a byli naplně ni duchem pravé lásky, spravedlnosti a stateč nosti.  Mg 

Afyš/eH&y /noMáf/ycA O  M 4 D Ř Í / JWsfMS  aAy ye/to smrf ne^rva/a více než %ňř *%Hy v o&avě, že MyAycAom mMse# na ye%o z*Mrfyýc%MS%WM č e%a f  í/e/e,  AycAo/M na^ě /t.  áv. J?eAoř Fe/fAý  Pane, fy wám Ma*R% že $ feAoM yet&toAo *%ne Aw<%e*M v ró/t, jen MeMmožwM/eš ­  fy Háw ň tf o  %ferá /?ř esaAw/e  í wa$e we/oč fváŽHQM H swy, rovwoM /?ň f%azM/e & LgsA^ÍH^M^ň ř MzHFM/ M #!áw opravna wewoA/ č ř . af CAar/e^ FoMcaMM  Mg

Getting to the Route of the Problem (Dr. George J!  áve/Wa)  Sitting on the side of the highway waiting to catch speeders a police officer sees a car puttering  along at 22 miles  per hour. „This driver is just as dangerous as a speeder!" he says to himself. So he turns on his lights and pulls the  driver over.  Approaching the car, he notices that there are five elderly ladies ­ two in the front seat and three in the back ­  wide­ eyed and white as ghosts.  The older driver, obviously confused, says to him, „Officer, I don't understand, I was doing exactly the speed limit!  What seems to be the problem?  „Ma'am," the officer replies, „you weren't  speeding, but you should know that driving slower than the speed limit  can also be a danger to other drivers."  „Slower than the speed limit? No sir, I was doing the speed limit exactly ­  22mph!" the woman says.  The  officer, trying  to  contain  a  chuckle,  explains  to  her  that  „22" was  for „Route  22" not  the  speed  limit.  A  bit  embarrassed, the woman grins and thanks the officer for pointing out her error.  „But before I let you go, ma'am," the officer asks, „is everyone in this car OK? These women seem awfully shaken  and they haven't muttered a single peep this whole time."  „Oh, they'll be all right in a minute officer. We just got off Route  119."  Paní susedka, čo sa to s vami stalo? Vy ste boli takou zarytou ateistkou a vč era som vás vidě la v kostole...  Milá moja, keď toho mójho vymě ň oval i za riaditel'a, pochopila som, že to mohlo byť iba s Božou pomocou.  Mg

Redakce č asopisu Zvon vyhlašuje soutěž na jakékoliv vyobrazení Panny Marie. Soutě ež se mohou zúč astnit dě i do  t 14 let. Nejlepší vybraná kresba bude uveř ejně a na titulní  n stránce v kvě tnovém  č ísle č asopisu Zvon. Prosím  dě ti,  aby poslali své kresby do 20. dubna v obálce, která je př iložena ke Zvonu. Ke kresbě mů žete použít barevné tužky,  vodovky a jiné. S kresbou pošlete, prosím, jméno dítě te, věk a adresu.  Kg 

Vážení př átelé,  Č esk á národní budova  se př ipojuje k projektu UNICEF  „Adoptuj panenku  a zachráníš  dítě ." Naši  spolupráci  s  UNICEF  zahájíme  výstavou  Praha­New  York  pro  UNICEF,  7?ocAová  ­  Diafog:  Museum  Kampa­Č esk á národní budova, a to ve č tvrtek  12. dubna 2007 společ ně s ř editelkou Č eskéh o výboru pro UNICEF  paní Pavlou Gomba.  Č esk á národní budova se tak stane prvním místem v USA, kde lze panenky zakoupit a podpoř ti tento projekt. Jeho  cílem je  získat  finanč ní prostř edky  pro  celosvě tovou  oč kovací  kampaň  UNICEF,  a  to  za  použití  symbolu,  který  znají všechny  dě i t na  svě ě  t ­  panenky.  Každá  panenka  př edstavuje  skuteč né  dítě,  které  bude  v  rámci  oč kovací  kampaně UNICEF v rozvojových zemích oč kováno proti šesti hlavním smrtelným dě tským chorobám.  Rádi bychom vytvoř ili  speciální kolekci panenek, které ušijí partneři a př átelé Č esk é národní budovy. Dovolujeme  si Vás proto požádat o osobní př ipojení k této akci ­  prosíme Vás o ušití vlastní panenky, kterou umístíme v Č N B  NY  a její  fotografii s rodným  listem  na  webovou  stránku  UNICEF.  Na  tě chto  místech  si ji  budou  moci  zájemci  zakoupit za 600,­ CZK (cca 30,­ USD). Tato č ástka pokryje náklady na oč kování jednoho dítě e proti tuberkulóze,  t spalnič kám, dě tské obmě, záškrtu, tetanu a č ernému kašli.  Ti z Vás, kteří nešijí, mohou naopak podpoř ti projekt zakoupením ně které z panenek. Př áli bychom si ale, kdybyste  se mohli stát jak tvů rcem, tak i majitelem panenky (panenek).  Stř hi  a návod jak panenku vyrobit najdete v př íloze nebo na: http://www.unicef.cz/  kliknutím na Jak pomoci/ Úč ast  v projektu Panenka.  Ať   se rozhodnete  podpoř ti  projekt jakýmkoli  způ sobem ,  prosím,  spojte se  s koordinátorem  projektu UNICEF  za  Č NB : Romana Šafář ová, e­mail: cnb.newvorkfg),mzv.cz  telefon 917 438 8842.  Dě kuji Vám za Vaši podporu.  Gita Fuchsová, ř editelka Č N B 

Aíarfa Av/Mšovó ­  coMC^yí „ J á 

yg " 

1. dubna 2007 v 5pm v Č esk é národní budově na Manhattanu.  321­325 East 73nd Street (mezi lst a 2nd Avenue)  U př íležitosti výročí 30 let od podepsání CHARTY 77. Rezervace nutná. Tel. 212 452  1544,  e­mail cnb.newvrk(S)2mzv.cz  Mg  TWě &cwwM  V minulém období př ispěi l Maria Šefcík, Rů žena Bunžová, Rů žena Kankrlík, Joseph a Gita Hlavinka, Irene Mergl. Marian Veselý  iMaAopř e/eiwe A wawzč HMJw  V mě síci dubnu:  Marta Hnízda 4. dubna, Anna Šebík 7. dubna,  Václav Hnízda 9. dubna, Lubo Králíč ke   11. dubna,  Jan Pongo 20. dubna, Michael Joseph Sýkora 21. dubna,  František Daněk 24. dubna, Šimon Chvilič ke  25. dubna,  32  Aíň? sváře v ifM&HM 2007 

Datum  Úmysl  01­Apr­07 Za zemř elé manžele Zdenku a Karla Dedkovy  03­Apr­07 Za zemř elou Barboru Sachs  05­Apr­07 Za Olgu Radimskou  08­Apr­07 Za krajanskou rodinu  10­Apr­07 Za Drahoše Polomského  12­Apr­07 Za všechny př átelé na Floridě   Za zemř elé rodiče Bláhovy a př íbuzné z obou  15­Apr­07  stran  19­Apr­07 Za Oldř icha Benáč ka  22­Apr­07 Za zemř elého manžela  24­Apr­07 Za Jaroslava Otrubu  o  26­Apr­07 Za Pavel Č ipk 29­Apr­07 Za Vendelína Hataše  Kg 

Dárce  Jerome Minister  manželé Bláhovi  Jana a Vladimír Brotankovi  velikonoč ní nedě e  l manželé Zolmanovi  manželé Bláhovi  manželé Bláhovi  Libuše Králová  Alena Homoláč ová  Mariška Otruba  Mariška Otruba  Kamil and Kateř ina Vojnarovi