E. Literární romantismus 1. Romantismus a realismus: dvě odpovědi na vznik moderní společnosti / 2. Romantická literatura: její podstata a charakteristické rysy / 3. – 5. Máchův Máj jako příklad českého romantického textu / 6. – 7. Literární romantismus v evropských literaturách Když se dnes řekne romantický (dárek, výlet, vztah), většina z nás si patrně na prvním místě představí večer ve dvou při svíčkách. Již mnohem méně si uvědomujeme, že se toto adjektivum vztahuje vlastně k dosud poslednímu velkému uměleckému směru, který zasáhl všechny oblasti života včetně způsobu myšlení, hodnotového žebříčku a vůbec souhrnného pohledu na svět. V literatuře se romantismus projevil obzvlášť výrazně. S romantikou, jak ji běžně chápeme, má samozřejmě něco společného, ale zároveň přináší mnohem víc. 1. Romantismus a realismus: dvě odpovědi na vznik moderní společnosti 1-A1 Zrod průmyslové revoluce; 1-A2 Charakteristika euroamerické společnosti na počátku moderní doby; 1-A3 Odraz společenských změn v kultuře a zejména v umění: romantismus a realismus; 1-B Průmyslová společnost: svědectví současníků; 1-D Průmyslová společnost: časová přímka. 1-A1 Zrod průmyslové revoluce Když v 60. – 80. letech 18. století britský mechanik James Watt zdokonalil parní stroj (krátce předtím vynalezený) natolik, že tím umožnil jeho běžné využívání jako nového, výkonného zdroje energie, patrně netušil, jak zásadní změny doslova v celém světě nastartoval. Wattův parní stroj sice jen navazoval na technickou revoluci 17. století, ale v kombinaci s dalšími historickými změnami přinesl počátek nové dějinné epochy, již můžeme označit přívlastkem moderní (lat. modernus = nový, dnešní). Patrně jsme všichni zvyklí spojovat parní stroj jen se železnicí, ale v 19. století drtivá většina parních strojů byla stacionárních: sloužily jako pohon pro soustavy výrobních strojů v továrnách. Parní stroj (s kotlem, pod nímž se topí uhlím) je tedy významně spojen s počátky průmyslu: pod pojmem průmysl rozumíme odvětví národního hospodářství založené na strojové velkovýrobě. Průmysl – na rozdíl od výroby řemeslné – představuje hromadnou (sériovou) produkci jednotlivých druhů výrobků. Součástí průmyslu je také těžba surovin a pokročilé hutnictví železa a oceli. Průmysl rovněž ovlivňuje další rozvoj zemědělské velkovýroby a dálkového obchodu.
Vznik a prvotní rozmach průmyslu se označuje jako průmyslová revoluce a v Evropě zasahuje především 19. století. Z hlediska kulturních dějin není tolik důležité, že historikové zpravidla rozeznávají průmyslové revoluce dvě, rozhraničené (velmi přibližně) rokem 1870: druhou průmyslovou revoluci charakterizuje nástup průmyslové elektřiny, chemického průmyslu a ropných produktů.
Důležitým znakem celého tohoto vývoje bylo prudké tempo změn. Ačkoli je ošidné přenášet dnešní ekonomické pojmy beze zbytku do vzdálenější minulosti, existují propočty, které ukazují, že hrubý domácí produkt na obyvatele (klíčový ukazatel národního hospodářství dnes) v západní Evropě vzrostl mezi léty 1820 a 1910 asi třikrát, a to i přesto, že počet obyvatel této oblasti se ve stejném období zvýšil na zhruba dvojnásobek. Takové nárůsty byly do té doby zcela nepředstavitelné. 1-A2 Charakteristika euroamerické společnosti na počátku moderní doby Průmyslová revoluce přinesla mimořádně dlouhou řadu společenských změn. Uveďme alespoň ty, které měly obzvláštní význam pro kulturní vývoj: 1. Zvýšil se počet obyvatel (díky pokroku v medicíně i dostupnější zdravotní péči). Populační růst na venkově však narážel na tamější spíše stagnující možnosti obživy. To vedlo k rozsáhlému stěhování lidí z venkova do měst. Zpravidla se to týkalo jen některých rodinných příslušníků (většinou těch mladších, na něž již nezbyl postačující dědický podíl). Tak došlo k narušení rodinných vazeb a k odtržení mladých lidí od tradice předků. 2. Těžba v uhelných pánvích i stavby železničních tratí v přístupnějších oblastech vedly k přesunu významu mezi jednotlivými obcemi i celými regiony. Náhle se na beznadějném okraji pozornosti i životních příležitostí ocitaly výšinné či poříční lokality se staroslavnou tradicí ještě ze středověku, a naopak donedávna nepatrné osady se až zlatokopeckým způsobem proměňovaly v důležitá průmyslová centra (např. středočeské Kladno bylo ještě po r. 1800 málo významnou obcí s tisícovkou obyvatel, ale o století později již vynikalo jako bezmála dvacetitisícové havířské a hutnické středisko – větší než proslulý Hradec Králové či Příbram). 3. V evropských státech zanikl feudalismus, a to dvěma základními cestami. V západní Evropě postupně klesal význam poddansko-vrchnostenských vztahů, až byly vystřídány efektivnějšími ekonomickými vztahy pronajímatelé-nájemci a zaměstnavatelé-zaměstnanci. Ve střední a východní Evropě byl feudalismus rušen panovnickými výnosy, které vznikaly pod tlakem revolučních nálad mezi obyvatelstvem. 4. Rozvoj podnikání byl umožněn liberalizací ekonomických poměrů po velkých protiabsolutistických a protifeudálních revolucích, jež často čerpaly z osvícenského ideového základu. Svobodný trh jako nástroj společenské diferenciace (rozvrstvení) smetl epochu ustrnulých feudálních privilegií. Další vývoj však vedl k tomu, že nad respektem k myšlence společenské smlouvy a lidských práv převládla v podnikatelských (ale i úřednických aj.) vrstvách peněžní morálka. Ekonomický profit se stal základním smyslem lidského jednání, hmotné zabezpečení jediným měřítkem společenského i vůbec životního úspěchu, o ekonomických zájmech se začalo otevřeněji mluvit při navazování partnerských vztahů ve středních a vyšších společenských vrstvách. Skuteční aktivisté proběhlých revolucí, kteří měli za sebou zkušenosti z urputných bojů i z pronásledování ze strany absolutistického státu, se v nových poměrech náhle ocitli mimo hlavní proud a svým přetrvávajícím idealismem vyvolávali hlavně pohoršení či soucit. Klíčové pozice ve společnosti zaujali především porevoluční zbohatlíci, snadno nacházející společnou řeč s představiteli vysoké šlechty, kteří se rychle přizpůsobili novým poměrům a zařadili se mezi významné podnikatele. 5. Život v rychle rostoucích městech přinášel pocit svobody i úlevnou anonymitu (která se projevovala např. v rozvolnění pravidel sexuálního chování), ale obojí bylo draze vykoupeno. Průmyslový dělník byl degradován na lidský zdroj (cizího) blahobytu. Příslušníci dělnických rodin, stísněných v hygienicky nevyhovujících nájemních bytech na rychle rostoucích dělnických předměstích, museli pracovat 12 – 16 hodin denně šest dní v týdnu: práce také žen i dětí v továrnách či dolech se stala samozřejmostí. Neexistovalo sociální zabezpečení dělníků (zdravotní pojištění, dovolená apod.), lidé znevýhodnění osamělostí, vážnými zdravotními problémy nebo nemajetností se mohli obracet jen na chatrnou síť charitativních institucí (především církevních či obecních),
podporovaných hlavně ze soukromých příspěvků, jimiž si bohatí lidé vykupovali své klidnější svědomí.
6. Ačkoli politická scéna nešetřila vzletnými slovy o úsvitu nového věku, dělnické pracovní podmínky se blížily starověkému či koloniálnímu otroctví. Pracující lidé měst zjistili, že odtržení od náruče úrodného venkova je donutilo schraňovat peníze na všechny, i sebesamozřejmější životní potřeby. Dávno do minulosti sice zmizela hrůza morových ran a výrazně poklesla dětská úmrtnost, ale nebezpečí představovaly nové choroby, šířící se vlivem nedostatečné výživy a nekvalitního životního prostředí: pomalu zabíjející plicní tuberkulóza, náhlé epidemie cholery aj. Kdo se dožil prahu dospělosti, měl na sklonku 19. století naději na dosažení věku kolem 60 let. 7. Tlak průmyslového rozvoje dolehl také na přírodu. Divoké pralesy byly proměňovány v monokulturní hospodářské porosty. Mizela divoce žijící zvěř, čemuž nezabránilo ani zřizování prvních chráněných území: v Českých zemích vznikly první maloplošné přírodní rezervace již r. 1838 (v jihočeských Novohradských horách), ale během následujících desetiletí byli vystříleni poslední čeští medvědi i vlci; první evropské (velkoplošné) národní parky byly zřízeny teprve r. 1909 ve Švédsku. Diktát ekonomických zájmů vedl v evropských zemích také k likvidaci četných stavebních památek, které byly bourány (ve městech tak mizela nejen cenná opevnění, ale i celé gotické čtvrti), necitlivě přestavovány či prostě ponechány ke zchátrání. 8. Vyvrcholila éra evropského novověkého kolonialismu. Na počátku 20. století žilo v koloniích evropských velmocí přes 70 % světového obyvatelstva. Evropané se s exotickými zeměmi seznamovali na svých cestách nebo prostřednictvím tamějších domorodců zavlečených do Evropy. Někteří umělečtí tvůrci (výtvarníci, spisovatelé) se snažili o věrné zachycení vzdálených zemí i jejich lidu, jiní tyto náměty představovali v poněkud odlišném (často idealizovaném) světle, které lépe odpovídalo jejich autorskému záměru. 9. Zásadním způsobem se proměnila situace v oblasti vzdělávacích příležitostí. Potřeba vyšší kvalifikace pracovních sil v průmyslové éře vedla ke vzniku středního a k rozmachu vysokého školství. Vyrostla síť gymnasií a objevily se i odborné střední školy. Vedle univerzit vznikaly také technické vysoké školy. V běžné populaci se výrazně snížil výskyt negramotnosti. Zdánlivě nepatrný vynález ocelového psacího pera (byť postaru namáčeného do kalamáře s inkoustem) zvýšil rychlost rukopisu. Začala být vydávána rozsáhlá, mnohosvazková odborná díla, která si svou platnost částečně uchovávají dodnes. Státní správa se rozrostla do šíře blízké dnešním poměrům. Příslušníci středních a vyšších vrstev udržovali společenské kontakty také rozsáhlou korespondencí, jejíž objem si v dnešní době mobilních telefonů a úsporných emailů ani nedokážeme představit. Oblíbené bylo i mnohaleté (někdy prakticky celoživotní) vytváření deníkových záznamů. K dobrému tónu patřilo pokoušet se alespoň okrajově o beletristickou či malířskou tvorbu nebo o hru na hudební nástroje. 10. Kulturní život měšťanských domácností vzkvétal často díky aktivitě žen, což ovšem zakrývalo skutečnost, že ženy v lépe situovaných rodinách nemohly ani studovat ve veřejných školách (pro dívky bylo jedinou šancí domácí vyučování), ani se realizovat v zaměstnání. Na okraj: v německy mluvícím měšťanském prostředí se vžilo konstatování, že ideální žena je ta, která splňuje požadavek tří ká: Kinder – Küche – Kirche (děti – kuchyň – kostel).
11. Léta, která mladá generace především z měšťanského prostředí věnovala vzdělávání a profesní přípravě, rozevřela nůžky mezi dovršením biologické a sociální zralosti. Etapa osobního dospívání tak získala význam svébytného životního období: dosavadní ideál dítěte jako zmenšeného dospělého dostává trhliny a objevuje se specifická kultura (včetně literárních děl) pro dospívající mládež. 12. Mnohotvárnou podobu nabízel náboženský život. V tradičních (zejména venkovských oblastech) se udržela barokní zbožnost, opřená o obecenství prakticky veškerého obyvatelstva kolem bohoslužeb i poutí. Zvláště ve městech se kněží zařadili mezi organizátory veřejného života a někteří se začali věnovat také odborné práci či umělecké tvorbě (za všechny připomeňme Johanna Gregora Mendela, opata augustiniánského kláštera v Brně: stal se zakladatelem genetiky a bývá řazen mezi nejvýznamnější přírodovědce všech dob). Mnozí vysoce postavení kněží si i v moderní době udrželi vliv na politiku, ovšem často z pozic, které se vzdálily většinovým náladám veřejnosti.
Romantismus: Předchůdci:
Směr /styl Hlavní období VztahKeSpolečnosti Hrdina / hrdinka Hrdinův cíl
Charaktery, prostředí, zápletky
Následovníci:
Realismus: Realistické prvky u Homéra, Shakespeara apod. 18. st. - První velcí realisté: Daniel Defoe, Jonathan Swift, Jane Austenová
platónský 1820 - 1850 zápas o osvobozující únik výlučný, individualistický, osudově znevýhodněn naplnění ideálu: zdánlivě dosažitelného, pro hrdinu však nedostupného výlučné, výjimečné, osudové
aristotelský 1840 - 1880 zápas uvnitř společnosti produkt společenského prostředí najít své místo v reálném světě
Novoromantismus: poslední třetina 19. stol: romantické motivy, ale hrdina (hrdinka) silně spojen se společností, cílem je oslovit (atraktivním podáním) širokou veřejnost a podníti ji k boji za svobodu proti pozůstatkům absolutismu
Velcí realisté 20. století: Anton Pavlovič Čechov, Jack London, Karel Čapek, Ernest Hemingway...
typické pro dané souvislosti (realismus venkovský, městský, historický)
