Romantismus v české literatuře Společensko historické pozadí: -
růst politického uvědomění, otázka národní svobody
-
národní kultura se šíří i mimo okruh inteligence
-
zvyšuje se poptávka po knihách, po spotřebním zboží – rozvoj umělec. Řemesel
-
ve 30. a 40. letech vzniklo několik organizací: Matice česká ( pořádání osvětových přednášek, překlady cizích autorů), Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, pražská Měšťanská beseda
-
rozvoj divadla, časopisů – Časopise Českého muzea, Česká včela, Květy)
-
probuzení emancipačních snah žen – vznikaly školy pro české dívky
Architektura: nese prvky, které se používaly již v předchozích obdobích ( gotika, renesance), snažil se je napodobit a dát jim historizující podobu, přestavby hradů a zámků ( zámek Hluboká, Hrádek u Nechanic) Malířství: orientace na krajinářství, Josef Mánes vytvořil kalendářní desku Dvanáct měsíců na orloji Staroměstské radnice Bidermaier – umělecký životní styl, světlé interiéry s pruhovanými nebo květinovými motivy, užitkové předměty ze stříbra a porcelánu Hudba – vyjádření individuality a rozervanosti Literatura: romantismus od 30. do 40. let 19. století -zájem o lidovou kulturu (Čelakovský , Kolár) - diskuze o poslání literatury – má plnit funkci výchovnou, bojovat za národ anebo estetickou? Má literát obhajovat stát, zasahovat do politiky, nebo být individualitou, citlivě, esteticky vyjadřovat svůj náhled na svět? -v předchozím období autor vychovával, zasazoval se o rozvinutí mravnosti, vzdělání publika - v romantismu ( nikdy se v Č. plně nerozvinul) šlo o anonymní tvorbu, která sledovala pouze estetický cíl Charakteristika českého romantismu: -důraz na cit, individualitu, tajemství, prožitek. Princip ideálu národa, národní kultury, literatury, myšlenky slovanství -poezie -inspirace v lidové poezii, záhy se mění v ohlasovou, později na čistě subjektivní - rozvíjí se poezie, próza i drama -oblíbený útvar – lyricko-epická balada, pohádka - nové estetické hodnoty – kontrast, smysl pro barevnost, obraznost, lidová mluva, hudebnost,
zvukomalba - ironie jako vyjádření rozporu mezi ideálem a skutečností - v centru pozornosti člověk a jeho pocity, myšlenky a touhy - oblíbená témata – putování, dálky, cesta, poutníci a jezera, děj se odehrává na rozpadlých hradech, opuštěných místech v přírodě - hlavní hrdinové bojují proti nepravostem světa, s nimiž se autor ztotožňoval Představitelé. K. H. Mácha ( světobol, rozervanost, vyloučení ze společnosti, popírá řád lidský i božský), J. K. Tyl ( láska je mocnější než všechny těžkosti světa, východiskem z krize), K. J. Erben ( studium lidové tvorby), B. Němcová ( idylické líčení dětství, sny o lepším světě s harmonickými vztahy)
Karel Hynek Mácha 1810 - Praha 1836 – Litoměřice - „člověk statečný v zoufalství“ - narodil se v Praze v chudé rodině, po gymnáziu studoval filozofii, později i právo - d r. 1832 často pěšky cestoval po českých hradech a zámcích (nejvíc přilnul k Bezdězu), túry do Krkonoš, r. 1734 dokonce pěšky navštívil i severní Itálii - psát začal již na gymnáziu a to německy - horlivě se zúčastňoval vlasteneckého ruchu, jako ochotník hrál v českých divadlech, tam také poznal Eleonoru Šomkovou (Lori), svou lásku. Když otěhotněla, dokončil Mácha rychle studia a téhož dne, kdy se jim narodil syn Ludvík, začal procovat jako advokátní koncipient v Litoměřicích - v r. 1993 se na veřejnost dostaly šifrované zápisky z intimního deníku, čtenáři byli šokováni Máchovým popisem milostných zážitků - ovlivněn rukopisy, považoval je za pravé - zemřel po náhlém onemocnění cholerou, jeho pohřeb se konal v den plánované svatby - k Máchovu odkazu se přihlásila r. 1858 literární skupina májovců. -r. 1938 byly Máchovy ostatky převezeny z Litoměřic obsazených Němci do Prahy, tato událost se stala národní manifestací a inspirovala mnohé umělce (J. Hora, V. Nezval) V počátcích své tvorby navázal Mácha na Čelakovského, později se inspiroval anglic. romantic. básníkem G. G. Byronem. Většina jeho děl zůstala v době jeho života v rukopisu, vyšla až posmrtně. Bylo mu vyčítáno, že nepomáhá obrozeneckému procesu, užívá málo výchovných momentů, z bezbožného rouhání. Jeho dílo bylo napadáno a nedoceněno. Mácha vystupoval proti společnosti, pobuřoval svými postavami, které často utíkaly před společností do samoty. Hrdinové jako poutníci, poustevníci, či loupežníci svými násilnými činy protestují proti řádu společnosti a světa.Bouří se, zoufají si, ale nekají se, mají v sobě touhu po kráse a plnosti života, ale také věčný protiklad snu a skutečnosti.
Mácha často v textech uvažuje o pomíjivosti života, o hledání smyslu i řádu. Jeho jazyk se stal inspirací pro českou moderní poezii. Dílo: - motivy smyslu života, poutníka, kontrast světla a stínu, časté téma noci, meditativní žánr lyriky, osudovost které se člověk vzpírá, expresivní slovník, klade si otázky, oblíbená slova – stín, jezero, labuť Soubor povídek: Obrazy ze života mého (dokončené pouze 2 části – Večer na Bezdězu, Marinka) Marinka – psaná v ich-formě, nese formu kompozičně promyšlené hudeb. Skladby, založena na kontrastu duševní krásy dívky z chudé čtvrti Na Františku a její hmotné bídy, mladá dívka podléhá tuberkulóze. Pouť krkonošská – Mácha v ní domýšlí rozpor snu a skutečnosti, filozofické vyznění, podobnost s Novalisem, Byronem děj: mrtví mniši ožívají jen jednou do roka, jsou tím znechuceni a nechtějí žít ani jeden den – autorova krajní skepse, nevidí východisko už ani ve smrti, těžkomyslnost, otázka posmrtné existence, životem je však přesto stále přitahován - krajina budována na kontrastu temna a jasna novela: Cikáni – nejrozsáhlejší prozaické dílo, za jeho života nevyšlo, nedochoval se ani rukopis, jen opisy -
bohatý, komplikovaný děj, 2 časové roviny – příběh, jehož jsme svědky / v pozadí to, co se odehrálo v minulosti
-
obsahem podobný Máji, nese tradiční romantické motivy
-
působivé líčení přírody a úzkostného zmatku člověka, otázky vášně a osudu
-
nakonec většina postav (5 tragických smrtí) umírá – Shakespearovský konec
-
vypravěč vstupuje do děje jen tehdy, když je potřeba objasnit složité vztahy mezi postavami
-
výklad a popis převažují nad subjektivními prvky
-
vztahy mezi postavami jsou zabarveny popisy krajiny – dává konkrétní rámec, např. letní bouře jako bouře v lidských vztazích
-
krajina je přesně lokalizována – Kokořínsko (Mácha toto prostředí velmi dobře znal)
-
postavy mají reálnou inspiraci – Bárta – Máchův strýc; Lea - Lori
Zamýšlená 4 dílná románová skladba Kat – dokončena pouze povídka Křivoklad (hl. hrdinou kat, který je konfrontován s postavou krále Václav IV., ten je líčen jako rozervanec, nepochopený člověk, osamocený a prožívající rozpor vznešenosti a poníženosti), další části Valdek, Vyšehrad, Karlův Týn Lyrickoepická skladba: Máj – vychází r. 1836 -
vydal jej vlastním nákladem dedikace – Máj je věnován pražskému kupci Hynkovi Komnovi (Hynkem chtěl oklamat dobovou cenzuru, Komna byl obchodním partnerem básníkova otce)
-
na skladbu má velký vliv polský romantismus
-
2 časové roviny – příběh minulosti / autentická rovina, právě probíhající skutečnost
-
kontrast mezi poklidnou realitou a bouřlivými emocemi básníka
-
motivy luny, cizince, noci, smrti
-
scenérie protkány subjektivními pocity
-
typická je těžkomyslnost, zoufalství, smutek
-
motiv slz – vnáší do básně autenticky prožívaný smutek
-
za každým impulsem radosti a touhy se skrývá deziluze
-
četnost výrazů v Máji – býti, hora, vězeň, jezero, čas, hlas, tam, bílý, láska
-
Máchovská melancholie – pocit prchání, zániku, myšlenky na posmrtný život, obava z prázdnoty individuální vzpoura, nesouhlas s dobou, romantický pohled
Umělecké prostředky: -
časté spojování protikladných představ (na bílé zdě stříbrnou zář; však hluboko u věží je temno pouhé)
-
hudebnost verše – docíleno opakováním celých celků
-
užívání barev (častá je modrá a bílá)
-
originální oxymórony (umřelé hvězdy cit, mrtvé milenky cit)
-
dynamická slovesa, přírodní obrazy hýří pohybem a napětím
-
působivá eufonie, libozvuk , kupení podobně znějících slov
-
zajímavá epiteta
-
Mácha vytvořil tzv.novočeský jamb (do té doby užíván trochej), na konec verše a poloverše kladl jednoslabičné slovo – to způsobuje vzestupnost verše
místo děje: krajina kolem Doks (reálná i snová krajina) hlavní postavy: Vilém, Jarmila členění básně: 4 zpěvy, 2 vložená intermezza -
vnější charakteristika – pouze pár slovy, důraz kladen na vnitřní popis, pocity, svět
-
Vilém je popsán očima Jarmily, dále pak očima davu, když je veden na popraviště
-
obraz tří lidských tragédií – Viléma, Jarmily, básníka – vyznění v důsledku míří k obvinění společnosti
-
otázky viny a svobodné vůle člověka
-
dvojí čas – cyklický – koloběh přírody;lineární – lidský úděl, jedinec žije svůj život
1.zpěv: Obraz krajiny, láska člověka k přírodě, tragický milostný příběh, bolest zakletá do krajiny, Doksy, jarní příroda, večer, noční svět, vnitřní krajina – otevírá pohled do nitra, země je kolébkou i hrobem, současně i symbolem bytí, existence člověka
2. zpěv: Retrospektivní pohled Viléma do minulosti, analýza lidského života, kladení si otázek (i provokativních), otázky viny a trestu, lidské existence, proč Vilém zabil otce, chce se dobrat poznání – je člověk strůjcem svého osudu, anebo obětí vyšších sil, které nemůže ovlivnit? pocit úzkosti, rovina vášní, přirozený strach ze smrti 3. zpěv: Cesta na popravu, loučení, ztráta dětství, člověk něco opouští (život) a zároveň se k něčemu vrací (země), ztělesnění minulosti. Každá metaforická řada, obraz je budován na vzájemně si vylučujících jevech – př. slitého zvonu hlas, strhané harfy zvuk…vypovídá o ději, který se už stal, o nekonečnosti, něco zaniklo, avšak existence trvá- př. harfa už neexistuje, ale idea harfy zůstává – výrazné filozofické nazírání 4. zpěv: Epilog, bilance, zhodnocení, uzavírá se jinošství, obraz poutníka – neobrací se do minulosti, předobraz budoucích věcí, víra v nesmrtelnost lásky
Josef Kajetán Tyl 1808 - Kutná Hora 1856 - Plzeň -
český dramatik, prozaik, básník, kritik, publicista, zakladatel moderního českého divadla
-
od dětství hrál ochotnické divadlo, po studiu filozofie působil u kočovné společnosti (zájezdy po Čechách, Bavorsku, Sasku, Itálii), po té pracoval jako účetní v kasárnách, zároveň i jako dramatik, překladatel a organizátor společenského života. V letech 1835-37 byl ředitelem českého ochotnického Kajetánského divadla (založil jej se svými přáteli), později dramaturgem ve Stavovském divadle
-
od 50. let Bachův absolutismus (cenzura, vyhození českých herců) – odešel z Prahy a živil se jako kočovný herec
-
poslední léta života – v bídě, nemoci, v politic. systému veden jako nebezpečná osoba
-
představitel sentimentálního, romantického pojetí literatury význam v divadelní tvorbě, jinak nebyl nijak vynikajícím talentem funkce her: vlastenectví, buditelství, didaktičnost, důraz na jazykovou složku (český jazyk)
Literární dílo:
1)
činnost novinářská - r. 1834 založil časopis Květy české (později již jen Květy) - redigoval dvouměsíčník Pražský posel, později Sedlské noviny
2) próza – historické povídky, z divadelního a hudebního světa, ze současnosti Rozina Ruthardova, novela Poslední Čech, Rozervanec, Dekret Kutnohorský - vzorový hrdina , ten kdo se staví proti vlasteneckému nadšení je potrestán, láska k vlasti se spojuje s morálními hodnotami - díla založená na prostých zápletkách, většinou končí šťastně, zejména mají vychovávat 3)
divadelní hry a) dramatické báchorky
Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847) – Švanda, syn člověka a lesní víly Rosavy, miluje Dorotku, tu si však nemůže vzít, protože je chudý. Vydá se proto do světa, kde se snaží za pomoci svého sekretáře (manžera) Vocilky vydělat peníze hrou na kouzelné dudy. Po počátečním úspěchu se dostaví problémy a Švanda skončí ve vězení, ze kterého jej zachrání až jeho matka. Jinoch pozná, že štěstí může dosáhnout jen ve své vlasti, kde na něj čeká jeho milá, k níž se vrací a která mu jeho prohřešky odpouští. - hra odpovídala vkusu prostých vrstev a navazovala na dobové hry o polepšení hlavního hrdiny. Tyl odsuzuje Čechy, kteří odešly do zahraničí, a razí myšlenku, že lidé mají pro národ pracovat doma, ve své vlasti. Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena, Lesní panna b) hry ze současnosti Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – v ní poprvé zazněla píseň Kde domov můj na hudbu Fr. Kroupa Paní Marjánka, matka pluku; Paličova dcera; Chudý kejklíř c) hry historické Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud; Jan Hus; Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové Dramatická báchorka – žánr 1. pol. 19. stol., v němž se v pohádkovém námětu střetávají dobré a zlé síly. V báchorce vystupují nadpřirozené bytosti, tématem bývá obraz z lidového, vesnického života. Jde o spojení romantického pojetí lásky s realistickými záběry životní skutečnosti. Tylovy konflikty – chorobně neústupný, neshody v oblasti koncepce divadla. Neshody s K. H. Máchou – jeho pesimismus a rozervanost byly v ostrém rozporu s Tylovým vyznáváním vlastenectví a lásky. Kritika Máje v Květech, později povídka Rozervanec, kde karikaturně zpodobnil básníka Máchova typu, jehož světobol je předstíraný, zbytečný a ubližuje. Nepřátelství s K. H. Borovským – ten uveřejnil zdrcující kritiku Posledního Čecha. Tyla
zesměšnil, odsoudil sentimentální vlastenectví, plytké tlachaní a teatrálnost.
