Dynamika krajiny v historickém průřezu Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Dynamika krajiny v historickém průřezu Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Dr. Milada Šťastná

Vypracovala: Bc. Petra Bílá

Brno 2011

1

Mendelova univerzita v Brně Ústav aplikované a krajinné ekologie

Agronomická fakulta 2010/2011

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Bc. Petra Bílá Zemědělská specializace Rozvoj venkova

Dynamika krajiny v historickém průřezu

Rozsah práce:

cca 50 stran + přílohy

Zásady pro vypracování: 1. Literární rešerše týkající se dynamiky krajiny. 2. Cíl práce (užší specifikace). 3. Charakteristika lokality v rámci vybraného území. 4. Analýza a srovnání historického a současného stavu krajiny. 5. Závěrečné zhodnocení. Seznam odborné literatury: DROBILOVÁ, L. Vývoj využívání krajiny Kuřimska a jejích změn v historickém kontextu. In 1. PETROVÁ, A. -- GROHMANOVÁ, L. ÚSES - Zelená páteř krajiny 2007. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., 2007, s. 16--21. ISBN 978-80-86386-98-0. GOJDA, M. Archeologie krajiny : vývoj archetypů kulturní krajiny. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 2. 238 s. ISBN 80-200-0780-6. 3. SCHAMA, S. Krajina a paměť. 1. vyd. Praha: Argo, 2007. 702 s. Zip. ISBN 978-80-7363-071-3. KŘIKAVOVÁ, A. Krajina v dějinách člověka : Soubor studií pracovní skupiny Člověk a krajina 4. v dějinách. Praha: Česká orientalistická společnost, 1997. 86 s. ISBN 80-85425-25-4. 5. SHARP, T. The anatomy of the village. Middlesex: Penguin Books, 1946. 55 s. KVĚT, R. Země, krajina a člověk : sjednocení historie Země, krajiny a člověka, čili systémové pojetí 6. a přírodní zákonitosti v geologii, geografii a historiografii. Brno: Moravské zemské muzeum, 2006. 83 s. ISBN 80-7028-240-1. Datum zadání diplomové práce:

říjen 2009

Termín odevzdání diplomové práce: duben 2011 Bc. Petra Bílá Autorka práce

doc. Ing. Dr. Milada Šťastná Vedoucí práce

prof. Ing. František Toman, CSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Dynamika krajiny v historickém průřezu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………… podpis diplomanta …………………

3

PODĚKOVÁNÍ Předem bych chtěla poděkovat vedoucímu práce doc. Ing. Dr. Miladě Šťastné za odborné vedení a poskytnutí konzultací. Upřímné díky patří všem těm, kteří mi předali cenné informace a rady potřebné k sepsání této práce. Jsou jimi především Mgr. Jan Trávníček, kolektiv Městského úřadu Šlapanice se sídlem v Brně, zejména odbor životního prostředí, mé poděkování patří dále panu Josefu Kopeckému za chuť vyhledat cenné materiály. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat i panu Baletkovi a jiným rodákům Šlapanic při ochotném vyplňování dotazníků.

4

Název diplomové práce: Dynamika krajiny v historickém průřezu Název angličtině: Landscape dynamics in historical development Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá dynamikou krajiny památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova od roku 1825 do současnosti se zaměřením na katastrální území Šlapanice u Brna a Bedřichovice. Ve dvou časových horizontech pomocí historických map analyzuje a srovnává historický a současný stav krajiny vybraných obcí bojiště. V případové studii práce podrobně charakterizuje zájmové území Šlapanice u Brna, dále pomocí geografických informačních systémů vyhodnocuje změny ve využití země (land use) - opět ve dvou časových horizontech a formou dotazníkového průzkumu zjišťuje vnímání okolní krajiny obyvateli Šlapanic. Práce potvrzuje současný celorepublikový trend nárůstu zastavěných a zpevněných ploch na úkor zemědělské půdy. Klíčová slova: změny krajiny, využití země, suburbanizace, historické mapy, letecké snímky, Slavkovské bojiště, Šlapanice u Brna Abstrakt This thesis focuses on landscape dynamics in the protected area of Battlefield of Austerlitz from the year 1825 till the present. Special interest is paid on the cadastral areas of Šlapanice u Brna and Bedřichovice. Using historical maps, this work analyses and compares past and present state of the landscape in the selected villages. Included case study closely characterizes the area of Šlapanice u Brna and evaluates changes in land use with the help of geographic information systems tools in two time horizons. Using a questionnaire survey, the case study ivestigates the perception of the landscape by the residents of Šlapanice. The work confirms the nationwide trend of farmland decrease and sweeping accrual of built-up and paved areas. The work confirms the current nationwide trend of build-up and paved areas extension at the expense of farmland decrease. Key words: landscape changes, land use, suburbanization, historical maps, aerial photo coverage, The Battlefield of Austerlitz, Šlapanice u Brna 5

OBSAH 1

ÚVOD .......................................................................................................................8

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED (REŠERŠE) ................................................................10 3.1 Pojem krajina, kulturní krajina, paměť krajiny...............................................10 3.2 Dynamika krajiny, struktura krajiny, změna krajiny ......................................11 3.3 Významné antropogenní krajinotvorné procesy v ČR od průmyslové revoluce po současnost ..................................................................................................14 3.3.1 Suburbanizace a její vlivy na krajinu ......................................................17 3.3.2 Brownfields .............................................................................................19 3.4 Vymezení zájmového území a stručná charakteristika ...................................20 3.4.1 Bitva u Slavkova .....................................................................................21 3.4.2 Legislativa ...............................................................................................23 3.4.2.1 Zákonné vymezení kulturních památek ......................................23 3.4.2.2 Legislativní podmínky ochrany památkové zóny Bojiště...........23

4

VYBRANÉ PODKLADY PRO ZJIŠŤOVÁNÍ ZMĚN V KRAJINĚ ...............25 4.1 Historické mapy ..............................................................................................25 4.2 Letecké snímky ...............................................................................................26

5

METODY ZPRACOVÁNÍ ...................................................................................28 5.1 Analýza a srovnávání historického a současného stavu krajiny .....................28 5.1.1 Použití císařských otisků stabilního katastru na území bojiště ...............28 5.1.2 Použití ortofotosnímků pro hodnocení změn v katastru Šlapanice a Bedřichovice za využití nástrojů GIS ...................................................29 5.1.3 Vnímání okolní krajiny místními obyvateli Šlapanic (dotazník)............32

6

VÝSLEDKY ...........................................................................................................33 6.1 Výsledky komparace vybraných obcí bojiště při použití císařských otisků ...33 6.1.1 Celkové vyhodnocení území ...................................................................39 6.2 Případová studie Šlapanic ...............................................................................41 6.2.1 Šlapanice v širších souvislostech ............................................................41 6.2.2 Historie rozrůstání města Šlapanice ........................................................44 6.2.3 Vyhodnocení změn krajiny v katastrálním území Šlapanice a Bedřichovice za využití nástrojů GIS......................................................48 6.2.4 Vyhodnocení dotazníkového šetření ve Šlapanicích ..............................53 6

6.2.4.1 Charakteristika respondentů ve Šlapanicích ...............................53 6.2.4.2 Výsledky dotazníkového průzkumu ...........................................54 6.2.4.3 Celkové vyhodnocení dotazníkového šetření .............................60 7

DISKUSE A ZÁVĚR .............................................................................................62

8

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ...............................................................64

9

PŘÍLOHY ..............................................................................................................77

7

1

ÚVOD

Obraz krajiny se vždy vyvíjel společným působením socioekonomických, kulturních a přírodních procesů. „Důležitým mezníkem se staly zejména napoleonské války, po kterých dochází k demografickému růstu a agrárně-industriální revoluci.“ (Cílek, 2002). Proces industrializace v českých zemích těsně souvisel s procesem zvyšování územní koncentrace obyvatelstva a procesem urbanizace. Zemědělská půda přestává být hlavním zdrojem obživy a venkov se stává „zbytkovým“ prostorem. Kolektivizací zemědělské výroby a její mechanizací byla výrazně urychleno stěhování obyvatel z venkova do měst (Binek, 2007). Dochází ke změně struktury krajiny, zároveň k přetrhání vazeb mezi rolníkem a krajinou vedoucí k nezájmu o prostředí. V poslední době je na krajinu především v okolí velkých měst vyvíjen neustálý civilizační tlak a dochází k opačnému procesu. Lidé z měst se stěhují na venkov do příměstského prostoru. A nejen ti. Proměňují se také lokalizační strategie firem, které sem přesouvají své aktivity. Dochází k další fragmentaci krajiny, uniformitě a neřízenému pronikání zástavby do krajiny a záboru často velmi kvalitní zemědělské půdy.

8

2

CÍL PRÁCE

Cílem této práce bude zhodnocení dynamiky krajiny v historickém průřezu na území památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova od roku 1825 do současnosti se zaměřením na katastrální území Šlapanice a Bedřichovice vzhledem k sociálně-kulturnímu vývoji v zájmové oblasti. Bude vypracována literární rešerše týkající se dynamiky krajiny a dojde k vymezení pojmů jako je krajina, kulturní krajina, paměť krajiny, struktura krajiny, změna krajiny nebo využití krajiny. Následně budou uvedeny důležité antropogenní krajinotvorné procesy od průmyslové revoluce po současnost, s poukázáním na novodobé problematické jevy brownfieldů a suburbanizace. V této kapitole bude také stručně charakterizováno jak zájmové území památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova a s ní spojená legislativa, tak popsána bitva sama. Dále dojde ke shrnutí podkladů pro zjišťování změn v krajině se zaměřením na dokumenty, které budou v práci použity. Po podrobném seznámení se s danou problematikou bude pomocí mapových podkladů vypracována analýza a srovnání historického a současného stavu krajiny a vybraných obcí bojiště ve dvou časových horizontech: 20. léta 19. století a současnost, doplněná terénním šetřením. V rámci sledovaného území bude druhá – hlavní část analýzy soustředěna na vybrané území Šlapanice s charakteristikou polohy a širších vztahů,

pedologických,

geologických,

geomorfologických,

hydrologických,

klimatických poměrů, biogeografického členění, ochrany území a historie rozrůstání města. Za využití nástrojů geografických informačních systémů bude opět ve dvou časových rovinách a to v 50. letech 20. století a v současnosti vypracována modelová mapa katastrálního území Šlapanice a městské části Bedřichovice, která zaznamená změny ve využití krajiny (land use). Vnímání města Šlapanic a jejich okolí místními občany bude provedeno dotazníkovou formou. Výsledky jednotlivých části budou vždy zvlášť shrnuty a vyhodnoceny. Bude se jednat o vyhodnocení: •

porovnávaného území obcí bojiště

•

změn land use katastrálního území Šlapanice a Bedřichovice

•

dotazníkového šetření mezi občany Šlapanic

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED (REŠERŠE)

3.1 Pojem krajina, kulturní krajina, paměť krajiny Na krajinu lze nahlížet z více úhlů (viz Tab. č. 1), proto i definice krajiny není jednotná a vždy záleží na tom, kdo ji formuluje. „Krajina je heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje“ (Forman, Godron, 1993). Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ji definuje jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“. Na význam krajiny v současnosti upozorňuje Evropská úmluva, v které je krajina definována jako „část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních a/nebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů“ (Löw, Míchal, 2003). „Krajinou rozumíme konkrétní část zemského povrchu, jejíž vzhled a charakter je podmíněn jednotnou strukturou a stejnou dynamikou. Je to otevřený materiální a energetický systém schopný autoregulace (Němeček, 1982)“. Tab. č. 1: Definice pojmu krajina dle Milerskiho (2005)

„Krajina je obvykle kombinací přírody a kultury. Vedle přírodní krajiny, formované pouze přírodními procesy, existuje na Zemi převážně kulturní krajina v různém stupni přeměny (Lipský, 1998) “. Její počátek lze klást do období mladší doby kamenné (neolitu), zhruba před 7 000 lety. Tehdy se dostali na naše území první 10

nositelé neolitické zemědělské kultury, kteří osídlili nejúrodnější oblasti. Tím nastal revoluční proces kultivace krajiny (http://www.uake.cz/). „Kulturní krajina je průsečíkem přírodních, hospodářských a sociálních procesů. Do značné míry je odrazem stavu společnosti, její ekonomické, technologické, sociální a duchovní úrovně“ (Lipský, 1998). Gojda (2000) ve své publikaci Archeologie krajiny říká, že krajina je „mnohokrát přepisovanými stránkami historie lidského rodu“. V preambuli Evropské úmluvy o krajině je uvedeno, že „krajina přispívá ke vzniku místních kultur, představuje základní složku evropského a přírodního dědictví, přispívající k rozvoji lidského bytí a k upevnění evropské identity“ a také „je všude důležitým prvkem kvality života obyvatelstva“ (Löw, Míchal, 2003). Historická kulturní krajina je „území dlouhodobě utvářené cílevědomou lidskou činností, za účelem kulturní a hospodářské kultivace prostředí, případně krajinný celek historicky související s kulturním vědomí národa či lidstva jako celku“ (Hendrych, 2005). „Krajina je nositelem důležité části národní identity a historické paměti“ (Cílek, 2002). Dále autor (2008) uvádí, že „krajina jako hybrid má svoji přírodní i kulturní paměť, takže k ní přistupujeme buď z pohledu divočiny, nebo kolonizátora“. Kulturní krajina má paměť, kterou Sklenička (2003) rozumí „schopnost uchovávat některé krajinné atributy“ (např. původní reliéf nebo novodobé stavby). Urbanista Vorel (2000) paměť krajiny popisuje jako „přítomnost historických staveb, technických úprav krajiny, stopy tradičního zemědělského hospodaření. Jsou to také dochované zbytky velkorysých krajinářských úprav, vytvářených v produkční zemědělské krajině promyšlenou prostorovou skladbou, svázanou osovými vazbami mezi objekty zámků, hospodářských dvorů, sýpek, kapliček, křížů a přírodních krajinných dominant. Všechny tyto a mnohé další stopy nám poskytují informaci o tom, v jaké krajině se nacházíme, jaký byl její vývoj. Je to informace, která slouží k tomu, abychom porozuměli krajině a abychom si k ní vytvořili vlastní vztah“. Syntézou humanistického a filozofického pohledu na krajinu a její změny v čase se zabývají např. Cílek (2002, 2008), Sádlo (2005), Hájek (2008), Dejmal (2008).

3.2 Dynamika krajiny, struktura krajiny, změna krajiny V akademickém pohledu krajinných ekologů je dynamika krajiny řešena např. v následujících publikacích Lipský (1998, 2000), Němeček (1982), Demek (1981,

11

1999), aj. Dle Lipského (1998) „krajina není statický, ale dynamický objekt. Krajinotvorné procesy – endogenní a exogenní, biotické a abiotické, přírodní i antropogenní – způsobují neustále větší či menší změny v krajině. Dynamika krajiny je přestavba struktury a funkce krajinné mozaiky v čase, má různé časové a prostorové dimenze. Každá krajina se vyvíjí a mění, časové dimenze a charakter těchto změn jsou však velmi rozdílné“. „Dynamiku krajiny, jakožto její podstatnou definiční vlastnost, oproti evoluci krajiny, charakterizuje neměnnost invariantu. Invariant je charakterizován jako definiční jádro každé krajiny, od kterého se v čase odvíjí sebezáchovné opakující se stavy anebo etapizované vývojové tendence směřující ke krajině jiné. Krajina si zachovává tytéž projevy v čase, je-li její invariant stálý. Tato stálost však platí nikoliv v absolutním, ale pouze v relativním slova smyslu. Invariant je jen konvenčně považován za neměnný. Ve skutečnosti prodělávají jeho prvky dočasné změny při sezónních a jiných cyklech procesů přirozeně se odehrávajících v geosystému“ (Vybíral, Kolejka, 2008). Základní rozlišovací vlastností krajiny je její struktura. „Struktura je podstatou invariantu, neboť invariant je souborem vzorových vlastností krajiny“ (Vybíral, Kolejka, 2008). Strukturou, která je jedním z charakteristických rysů krajiny a jejíž změny mají význam pro fungování krajiny, se blíže zabývají zejména Forman a Godron (1993) v publikaci Krajinná ekologie. Tou je „rozložení energie, látek a druhů organismů ve vtahu k velikosti, tvaru, počtu, druhu a prostorovému uspořádání ekosystémů“. „Každá změna krajinné struktury tedy mění průběh energomateriálových a informačních toků v krajině“ (Lipský, 1998). Forman a Godron (1993) rozlišuje tři základní skladebné součásti krajiny: matrix (matrice), enklávy (plošky) a koridory. Strukturou krajiny se rozumí rozmístění těchto krajinných složek (Novotná, 2001). Krajinná struktura lze podle geneze, fyzického charakteru a vztahu člověka k využívání krajiny

dělit

na

primární

(původní),

(socioekonomickou)

krajinnou

strukturu

sekundární (Miklós,

(současná)

Izakovičová,

a terciární (1997)

in

http://www.uake.cz). Samotná struktura krajiny je určujícím znakem krajinného rázu, kterým je dle § 12 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny „přírodní, kulturní a historická charakteristika místa či oblasti a je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy 12

v krajině“. Hodnocení krajinného rázu je blíže zpracováno v knize Krajinný ráz (Löw, Míchal, 2003). Podle Lipského (2000) „je sledování změn v krajině v čase založeno na sledování změn jednotlivých krajinných složek – jejich plošného zastoupení, dynamiky (rozšiřování nebo zmenšování a ústup), prostorové konfigurace. Krajina využívaná a vytvářená člověkem se mění mnohem rychleji. Ke změnám v ní dochází přímými zásahy a vlivy lidské společnosti v průběhu historického vývoje v historicky krátké době. Pro vývoj kulturní krajiny jsou podstatné socioekonomické podmínky, které rozhodují o způsobu a intenzitě entropického tlaku na využívání krajiny a ovlivňují tak krajinou strukturu. Změny ve využívání kulturní krajiny tedy mění základní vlastnosti a charakteristiky krajiny“: již zmíněnou krajinou strukturu, ekologickou stabilitu, biodiverzitu, průběh biotických a abiotických procesů, typ krajiny a krajinný ráz. Převažující způsob využívání umožňuje vymezit typ krajiny, jakou může být zemědělská, lesozemědělská, lesní, rybniční, urbanizovaná nebo krajina horských holí (Löw, 2005). V některých případech se zmíněné typy krajin zásadně mění nebo zcela vytrácí, vznikají nové příměstské a postagrární. „Výzkum využití půdy, anglicky land use, se od 90. let rozvíjí jako nová dílčí geografická disciplína zvaná „historický land use“ (Bičík, Jeleček, 2001). „Land use je pojem dynamický, stejně jako jsou v čase a prostoru proměnlivé jednotlivé atributy krajiny. Zahrnuje jak formu analýzy aktuálního či historického stavu, tak hodnocení krajiny z hlediska vhodnosti pro jednotlivé způsoby využívání“ (Sklenička, 2002). Studium land use má zásadní význam, neboť půdní fond hraje strategickou roli v určování ekonomického, sociálního a kulturního pokroku. Ve skutečnosti využití půdy je

vždy

charakterizováno

prostorovými

změnami

a je

zcela

ovlivněno

socioekonomickými faktory (Kapadnis, 2003). Změnami land use Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu mezi lety 1764-2009 se zabývá Demek, Havlíček a Mackovčin (2009). Moderní metody, jakými jsou geografické informační systémy (dále GIS), otevřely nové možnosti hodnocení krajiny (např. fragmentaci krajiny, využití půdy, krajinný ráz, aj.). GIS nabízejí prostředky pro zpracování složitých analýz všech dostupných dat vztahujících se k určité krajině. GIS je na počítačích založený informační systém pro získávání, ukládání, analýzu a vizualizaci dat, která mají prostorový vztah k povrchu Země. Geodata, se kterými GIS pracuje, jsou definována svou geometrií, topologií, atributy a dynamikou (http://cs.wikipedia.org/). 13

3.3 Významné antropogenní krajinotvorné procesy v ČR od průmyslové revoluce po současnost Pro pochopení dynamiky krajiny je třeba znát i historickou minulost, která je příčinou jejího dnešního stavu (http://www.uake.cz/), proto v této práci nastiňuji nejdůležitější úseky novodobých dějin, které měly zásadní vliv na její současnou tvář. „Až do poloviny 19. století bylo typické ostré ohraničení města a venkova. Městské hradby oddělovaly volnou „venkovskou“ krajinu s poli, lesy a venkovskými sídly od hustě zastavené plochy měst. Uvnitř hradeb byl soustředěn obchod, specializovaná výroba a služby, mimo hradby se většina obyvatel živila zemědělstvím. Podíly městského a venkovského obyvatelstva se dlouhodobě neměnily – oscilovaly v závislosti na hospodářském a populačním vývoji. Venkovská sídla se plošně rozrůstala výstavbou nových domů a ojediněle byla zakládána nová (Binek, 2007)“. „Malovýrobní zemědělské hospodaření dodávalo venkovské krajině charakter pestré mozaiky ploch a plošek, na pohled malebné a stabilní. Vlhké pozemky byly využívány jako louky, jen lokálně odvodňované mělkými stružkami. Kamenité pozemky s mělkou půdou sloužily jako pastviny. Krajina byla doslova protkána sítí polních

cest

a vodními

toky

s doprovodem

břehových

porostů

olší

a vrb“

(http://www.uake.cz/). Stěžejním obdobím zásadních změn v naší krajině se stala 2. polovina 19. století. Prosadil se kapitalistický výrobní způsob, byla dovršena průmyslová a zemědělská revoluce. „Proces industrializace v českých zemích těsně souvisel s procesem zvyšování územní koncentrace obyvatelstva a procesem urbanizace, tedy zvyšováním podílu městského obyvatelstva“ (Binek, 2007). Hradby, které přestaly být funkční, byly zbořeny a města se tak rozšiřovala o nové čtvrtě. V souvislosti se stoupajícím celkovým počtem obyvatelstva a klesajícím podílem zemědělského obyvatelstva, nastal přechod od extenzivního vývoje zemědělství k vývoji intenzivnímu, což se projevilo i ve vývoji zemědělského půdního fondu. Střídavé hospodářství nahradilo úhoření, došlo ke zvětšení výměry orné půdy a zahrad na jedné straně a zmenšení ploch pastvin, luk a vinic na straně druhé.1 „S rostoucím objemem produkce krmiv se začíná přecházet ke stájovému chovu skotu a omezuje se volná pastva (Löw, Míchal, 2003)“. „Byly zavedeny umělá hnojiva, 1

v letech 1850-1900 se rozloha pastvin na Moravě zmenšila o 44,9 %, plocha vinic o 52,4 % a luk v Dyjsko-svrateckém úvalu 20 %, Jeleček (1985)

14

zemědělství

se

k rozsáhlejšímu

specializovalo pěstování

do

zemědělských

průmyslových

plodin

výrobních těsněji

oblastí.

spojoval

Přechod

zemědělství

s průmyslem a dále podporoval významná odvětví potravinářského průmyslu, jako bylo cukrovarnictví, pivovarnictví, sladovnictví, mlynářství a lihovarnictví“ (Jeleček, 1985). V souvislosti s potřebou rozšiřovat osevní plochy zejména cukrovky došlo k zániku nejen luk a pastvin, ale i řady rybníků. Do krajiny vstupují s novým měřítkem dominanty v podobě továrních objektů, železnic a silnic. Na

průmyslovou

revoluci

navazovala

koncem

19.

století

revoluce

technickovědecká, ve které se rozsáhleji uplatňovala mechanizace a chemizace zemědělské výroby, zavádění agrobiologických poznatků, později technických inovací (např. výbušný motor, přechod od páry k elektřině), ale především meliorace. Od roku 1884, kdy byl založen Meliorační fond, dochází k výraznému rozvoji melioračních prací. Ty například zlepšovaly kvalitu půdy, zvyšovaly i její cenu, ale zároveň představovaly další zornění zemědělské půdy. Dokladem činností tehdejšího Zemědělsko-technického úřadu v Brně je výpis části textu Výroční zprávy z roku 1927: „Čtyřicet let pracuje nyní Zemědělský zemědělsko-technický úřad, jeho práce je rok co rok intensivnější, jeho podniky rok co rok větší a zajímavější, takže za 10 až 20 let nepozná nikdo zemi, kde nejlepší půdy zamočené a bažinaté poskytovaly kdysi ubohou, špatnou odměnu za pilnou zemědělskou práci a klikaté toky potoků a řek, vroubené vrbovím, daleko široko zbahňovaly půdu a zaplavovaly kyselé špatné louky. Meliorace a s nimi spojené regulace potoků a řek byly a zůstávají prvním předpokladem veškerého zemědělského pokroku vůbec“ (kol. autorů, 1927). I přes veškeré zásahy byla krajina na začátku 20. století celkově poměrně vyvážená, hospodářským využíváním udržovaná a stabilní, převládala u nás mozaika drobné držby sedláků a chalupníků. Od 50. let 20. století do současnosti prodělala struktura zemědělské krajiny zcela zásadní, hluboké a dramatické změny. Jejich příčinou byly převratné změny politické a ekonomické, změna vlastnických poměrů a přechod od malovýrobních technologií soukromého zemědělství k socialistické velkovýrobě (Lipský, 2000). Během deseti let bylo téměř v každé obci zřízeno jednotné zemědělské družstvo (dále JZD), které svým většinou výrazným umístěním „zkrášlovalo“ své okolí. Rolník se postupem času stal, často pomocí represí, jeho zaměstnancem a ztratil hospodářskou motivaci. Celé hospodářství se neslo honbou za výnosy (za jakoukoliv cenu). Špatně dostupné nebo svažité pozemky byly nechány ladem, ty dobře dostupné byly sceleny, odvodněny a posléze rozorány. Vše, co 15

překáželo mechanizaci (remízky, polní cesty, krajinná zeleň, drobné toky, mokřady, atd.) bylo odstraněno. Zaniká tak tradiční venkovská plužina a dochází ke ztrátě krajinné paměti. Jen „od počátku 50. let do první třetiny let 60. bylo vymazáno zakládáním a hospodařením JZD a ČSSS více než 85 % všech pomístních jmen“ (Hájek, 2008). „S intenzifikací výroby přišel do krajiny nový revoluční prvek – masivní a většinou zbytečně vysoké hnojení minerálními hnojivy“ (Löw, Míchal, 2003). „Meliorují se i nejmenší mokřady v pahorkatinách a regulují se i malé potůčky“ (Vybíral, Kolejka, 2008). Od 70. let je prosazována koncentrace živočišné a rostlinné výroby, JZD se slučují a také vznikají velkokapacitní objekty, které proměňují vzhled sídel a jejich okolí. „Blokace zemědělských pozemků znamenala další mnohonásobné zvýšení výměry bloků orné půdy a jejich přizpůsobení požadavkům velkovýrobních technologií“ (Lipský, 2000). „Výsledkem tohoto hospodaření byla likvidace cenných ekosystémů, dramatické zjednodušení krajinné struktury, rušení podstatné části sítě polních cest, intenzivní vodní a větrná eroze a další projevy celkové ekologické i kulturní destabilizace české krajiny“ (Sklenička, 2002). Kolektivizace zemědělství znamenala zásadní změnu tradiční struktury venkovské společnosti. Zrušením osobního vlastnictví došlo ke ztrátě zodpovědnosti a zpřetrhání vazeb obyvatel ke krajině. „Krajina v socialistickém vlastnictví se stala majetkem všech a nikoho“ (Hájek, 2008). „Během této doby bylo výrazně urychleno stěhování obyvatel z venkova do měst. Dále došlo ke zpomalení růstu největších měst ve srovnání se středními a menšími městy. V poválečném Československu však bylo zesíleno ideologicky motivovaným útlumem největších center a preferencí růstu malých měst. Snaha o vyrovnání regionálních rozdílů („oblastní plánování“) se projevovala snižováním rozdílů mezi okresy, ale současně přispívala k prohlubování polarity mezi okresními městy a jejich venkovským zázemí. Uplatňováním střediskové soustavy osídlení v 70 a 80. letech přispělo k diferenciaci venkovských sídel podle jejich velikosti a polohy“ (Binek, 2007). Propagováno také bylo přiblížení se vesnice městu, což vedlo k uniformitě a ztrátě tradiční tváře venkova. Tématem rozvoje osídlení a sídelní strukturou se zabývá také Němec (1992) v publikaci Urbanistické plánování regionů nebo Baše (2006) Sídla a stavby na venkově. Binek (2007) poukazuje na fakt, že v uplynulých desetiletích došlo a v současnosti dále dochází k přechodu od industriální k postindustriální společnosti, což se projevuje mimo jiné přesunem pracovních míst z primárního a sekundárního sektoru 16

do sektoru terciárních a kvartérních činností. „Po roce 1989 dochází k restitucím půdy a k pronájmu státní půdy, které vedou k prohloubení rozporů mezi vlastnictvím a užíváním půdy a ke zvýraznění duální struktury českého zemědělství zděděného z minulého režimu – 80 % půdy v zemědělských podnicích je pronajímáno, malý počet mimořádně velkých podniků obhospodařuje rozhodující podíl zemědělské půdy, což jsou okolnosti, které negativně působí na formování vztahu rolníků ke krajině. Místo byrokratických partajních výborů zaujaly v řadě rozhodujících procesů investorské lobby, daleko aktivnější a výkonnější než dřívější partokracie“ (Löw, Míchal, 2003). V současné krajině mají dominantní úlohu společenské procesy, kterými se ve své práci budu zabývat více, než procesy přírodními. K nejpřekotnějším změnám české krajiny v posledních 20 letech docházelo v důsledku výrazného rozvoje výstavby měst a vesnic (Sklenička, 2002). „Z hlediska trvalé udržitelnosti využívání krajiny představují největší ohrožení tlaky na vysoce komerční nezemědělské a nelesní využití, jichž jsme dnes svědky v okolí každého města (rezidenční bydlení)“ (Lipský, 2000). 3.3.1

Suburbanizace a její vlivy na krajinu „Pojem byl odvozen z anglického slova „suburb“, které původně znamenalo

předměstí, okrajové sídliště, okrajovou oblast“ (Baše, 2002). „Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí“ (Ouředníček, 2008), tedy do obcí příměstských zón. Tento jev je v ČR významným a do značné míry problémovým faktorem vývoje osídlení po r. 1990. Nejrozsáhlejší suburbanizační rozvoj v ČR je v okolí měst Praha, České Budějovice, Pardubice a Brno (http://www.uur.cz). Procesem suburbanizace vzniká v poslední době zejména na kontaktu města a venkova několik typů suburbánní zástavby, které můžeme rozdělit na základní dva typy, rezidenční a komerční (Temelová, Ouředníček, 2008). Ve snaze zvýšit si životní úroveň odchází řada lidí z města na venkov, do tzv. satelitních městeček. V případě komerční zástavby se stává lokalita mimo město zajímavou zejména z hlediska nákladů na pozemky i levnější pracovní sílu. Podmínkou je však dobré napojení na infrastrukturu, která hraje klíčovou roli při jejím vzniku. Většina těchto nových areálů je situována na místě původních ploch pro zemědělské využívání, tzv. na „zelené louce“ („greenfields“). Suburbanizace byla již zevrubně popsána v celé řadě publikací a článků – např. Sýkora (2010), Baše (2002, 2006). Otázka rezidenční výstavby je dobře zpracována

17

v knize Sídelní kaše (Hnilička, 2005). Autor zde poukazuje na související problémy, jakými jsou nezájem o veřejný prostor, absence služeb, narůstající doprava, uniformita nebo zábor krajiny. Toto téma se stalo předmětem i jiných diplomových prací, např. v prostoru východně od města Brna se jí zabývala Marciánová (2010), jižně od Brna studentka Kašpaříková (2010). Změně struktury krajiny vlivem rezidenční a komerční suburbanizace se věnují Rumportl a Chuman (2010). Uvádí, že „suburbanizace stejně jako další procesy změn krajinného pokryvu ovlivňují krajinu zjednodušeně ve třech základních rovinách, které se vzájemně prolínají a doplňují. Dochází k ovlivnění: 1. kvality krajiny ve smyslu změny typu krajinného pokryvu, míry jeho antropogenního ovlivnění a dynamiky procesů 2. struktury krajiny, tedy její celkové prostorové heterogenity, diverzity způsobů využití krajiny, fragmentace jejích částí do ploch izolovaných liniovými bariérami 3. krajinných funkcí ve smyslu změn energomateriálových toků, biodiverzity, estetické, kulturní, či duchovní hodnoty“ Na složky krajiny, které jsou výrazněji ovlivňovány lidskými aktivitami v suburbanizovaném území, upozorňuje Mackovič (2009). Jsou jimi: •

vodní režim – především problém „zapečeného území“ (zastavěné a zpevněné plochy), které představuje zvýšený povrchový odtok a snížení zásob podzemních vod

•

zemědělský půdní fond – ovlivnění funkce produkční a mimoprodukční

•

přírodní

společenstva

–

problém

znehodnocování

chráněných

lokalit

návštěvníky a ohrožení společenstev výstavbou, dále ovlivnění ÚSES •

prostorové poměry – rozmístění zemědělského půdního fondu „Nová výstavba s sebou přináší také změny ve tvaru povrchu (reliéfu), dochází

k přemisťování značných objemů hmoty, vytvářejí se nové antropogenní tvary (náspy, haldy, protihlukové valy, průkopy)“ (Ouředníček a kol., 2008).

18

Obr. č. 1: Sídelní typologie obcí Jihomoravského kraje, zdroj: Binek (2007)

3.3.2

Brownfields

V poslední době řeší města i obce zásadní problémem budoucího využití starých, především průmyslových a zemědělských objektů a areálů, tzv. „brownfields“, které jsou opuštěné či minimálně využívané, chátrají a v některých případech představují i environmentální zátěž. Revitalizace těchto areálů je ale velmi nákladná a pro investory tedy často nezajímavá. Namísto využití často atraktivních lokalit v kompaktní zástavbě tak dále pokračuje výstavba na „zelené louce“ a dochází k dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy (Kadeřábková, Pecha, 2009; Hurníková, 2009), což napomáhá k vytváření dalších brownfields. Důležitým krokem bylo zpracování Národní databáze brownfields agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest (spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR), která prostřednictvím této databáze nabízí lokality pro potenciální investory. Zainteresovaná je také Regionální rozvojová agentura Jižní Moravy, která pořádá semináře a vydává publikace na toto téma. Mezi literaturu mapující zmíněnou problematiku patří kniha Brownfields, jak vznikají a co s nimi (Kadeřábková, Pecha, 2009) nebo například periodikum Urbanismus a územní rozvoj (č. 6/2009). 19

3.4 Vymezení zájmového území a stručná charakteristika Zájmové území nacházející se východně od města Brna, je tvořeno památkovou zónou Bojiště bitvy u Slavkova vyhlášenou vyhláškou Ministerstvem kultury České republiky č. 475/1992 Sb., ze dne 10. 9. 1992. Tato památková zóna zahrnuje celá nebo alespoň části katastrálních území (dále k. ú.) více než dvou desítek obcí. Jsou jimi Bedřichovice, Blažovice, Holubice, Hrušky, Hostěrádky-Rešov, Jiříkovice, Kobylnice, Kovalovice, Křenovice, Měnín, Podolí, Ponětovice, Pozořice, Prace, Sivice, Slavkov u Brna, Sokolnice, Šlapanice, Telnice, Tvarožná, Újezd u Brna, Velatice, Velešovice, Žatčany a Zbýšov. Kvůli značnému rozsahu památkové zóny se proto nebudu blíže zabývat obcemi Hrušky, Kovalovice, Měnín, Pozořice, Sivice, Velatice a Velešovice, které tvořily pouze místa okrajových bojišť. Výjimkou bude město Slavkov u Brna, jehož nese bitva název. Většina území spadá do okresu Brno-venkov, územní celky Holubice, Hostěrádky-Rešov, Křenovice, Slavkov u Brna a Zbýšov pak do okresu Vyškov v Jihomoravském kraji. Terén bojiště je nížinného charakteru s pahorkovitým reliéfem a rozkládá se na ploše přibližně 120 km2. Na severu je ohraničen olomouckou (císařskou) silnicí, za níž se zvedá předhůří Drahanské vysočiny. Na jih se krajina otevírá do jihomoravské roviny. Nejvyšším bodem v okolí je hřeben Prateckého návrší, který se zdvihá do nadmořské výšky 324 metrů. Druhým vrcholem, nižším, jsou Staré vinohrady. Při pohledu na mapu zjistíme, že území bojiště tvoří nepravidelný trojúhelník, jehož severní vodorovnou stranu ohraničuje olomoucká silnice, jeho východní stranu vymezuje říčka Litava a západní stranu představuje tok Říčka (Zlatý potok). Nad olomouckou silnicí na severu se vypíná kopec Santon s nadmořskou výškou 296 metrů. Nedaleko odtud se nachází malé návrší Žuráň.

20

Obr. č. 2: Mapa širších vztahů s vyznačeným územím krajinné památkové zóny Bojiště Bitvy u Slavkova, mapa je orientována k severu, zdroj: Návrh ZÚR JMK, upraveno

3.4.1

Bitva u Slavkova Slavkovská bitva tří císařů, svedená 2. prosince 1805, je po bitvě u Hradce

Králové, k níž došlo během prusko-rakouské války v roce 1866, druhým největším válečným střetem na našem území, jehož se zúčastnilo celkem 165 000 francouzských, rakouských a ruských vojáků (Svoboda, 2005). Francouzská armáda v čele s císařem Napoleonem Bonapartem zde porazila vojsko spojenců, jimiž byly Rusko v čele s carem Alexandrem I. spolu s vojevůdcem M. I. Kutuzovem a Rakousko pod vrchním velením císaře Františka I. Celkový počet Francouzů činil asi 75 000 mužů, spojenců se odhaduje na cca 90 000 mužů. Krvavá bitva započala v brzkých ranních hodinách u obce Telnice a zde také odpoledne téhož dne skončila. Francouzská armáda měla výbornou strategii a taktiku boje, která vyvedla nepřítele z míry. Dokázala dobře využít všech nerovností krajiny i přírodních překážek (Uhlíř, 1993). Napoleon nazval bitvu podle Slavkova u Brna, který byl sice od centra bojiště vzdálený asi 10 km, ale učinil na císaře velký dojem.

21

Bitva významně zasáhla do života zdejších obyvatel, většinou rolníků. Bylo pobořeno, vypáleno a vyrabováno mnoho domů. Vojáci lidem zabrali potraviny, dobytek, obilí i víno. Navíc se kvůli mírné zimě začala rychle šířit tyfová epidemie, která vedle vojáků postihla i civilní obyvatelstvo (Uhlíř, 1993). Vlastní bitvu připomínají objekty s přímým vztahem k jednotlivým armádám, které se ji zúčastnily, hromadné šachtové hroby i hroby individuální, terénní úpravy (např. zarovnání temene kopce Santonu před bitvou francouzskými pěšáky) a množství předmětů, které se stále nachází v terénu (Fetterová, 2002). Na bojišti existuje řada památných míst. Na nejvyšším místě Prateckého návrší, který ležel v centru bitvy, byl v letech 1910-1912 vystavěn pomník padlým z roku 1805 – tzv. Mohyla míru. Kromě toho je v krajině rozeseto několik desítek větších či drobnějších pomníků a památníků. Za zmínku stojí opětovné vystavění kaple sv. Antonína Paduánského nad Újezdem, která byla v bitvě poškozena a poté zbořena, dále například žulový památník s bronzovou mapou slavkovského bojiště na Žuráni nebo moderní památník „tří císařů“ k dvoustému výročí bitvy nedaleko obce Prace. Jako výraz poděkování za to, že obyvatelé přežili útrapy bojů, byla také postavena např. zvonice Pany Marie Sedmibolestné ve Zbýšově. Kromě hmotných památek tuto událost dodnes připomínají mnohé historky a legendy, např. pověsti o ruském pokladu. Významnými místy slavkovského bojiště turisty od roku 2003 provádí naučná stezka, která zahrnuje 29 informačních panelů. Každoročně se pod kopcem Santon u obce Tvarožné koná velkolepá rekonstrukce bitvy, která sem láká tisíce návštěvníků nejen z domova, ale i ze zahraničí. V kraji, kde už téměř vyhasl folklór, se stala slavkovská bitva novodobou tradicí.

Vlevo památník Mohyla míru, 19. 8. 2010, vpravo 200. výročí bitvy u Slavkova, 3. 12. 2005, zdroj: autor

22

3.4.2

Legislativa

3.4.2.1 Zákonné vymezení kulturních památek

Základním právním předpisem upravujícím v České republice ochranu kulturních památek je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1988 a po mnoha novelizacích platí dodnes. V § 1 odst. 1 je kulturní památka chráněná státem jako nedílná součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významný činitel životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Podle § 2 odst. 1 písmena a) zákona o státní památkové péči jsou za kulturní památky prohlašovány nemovité a movité věci popřípadě jejich sobory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické a podle téhož odstavce písmena b) ty, které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Památkové zóny jsou specifikovány v § 6 odst. 1 jako území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Tato území mohou být prohlášená za památkovou zónu po projednání Ministerstva kultury společně s krajským úřadem (http://www.npu.cz/). 3.4.2.2 Legislativní podmínky ochrany památkové zóny Bojiště

K zabezpečení ochrany a péče o památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam daného území pro historickou osobitost místa, historické vazby sídel, krajiny a terénních útvarů a krajinný obraz daného území, byly stanoveny tyto podmínky: a)

programy rozvoje obcí a programy obnovy vesnice se zpracovávají na základě

stavebně historických průzkumů území i jednotlivých objektů, b)

při přípravě programů rozvoje obcí, programů obnovy vesnice a při pořizování

územně plánovací dokumentace je třeba respektovat památkovou hodnotu zóny, c)

využití jednotlivých objektů, prostorů i území musí odpovídat jejich kapacitě

a technickým možnostem a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny, 23

d)

obnova a restaurování nemovitostí v zóně se musí provádět na základě stavebně

historického a restaurátorského průzkumu, e)

pro ochranu technického stavu nemovitostí, které jsou na území zóny, je nutné

neodkladně provádět udržovací práce do doby, než bude provedena celková obnova (Fetterová, 2002).

24

4

VYBRANÉ PODKLADY PRO ZJIŠŤOVÁNÍ ZMĚN V KRAJINĚ

Při sledování změn v krajině je možné vycházet z několika zdrojů dat. Ideální kombinací je využití historických podkladů grafických a písemných (mapy, statistická data, pohledy, kroniky) a leteckých snímků. V neposlední řadě představuje cenný zdroj informací i vyprávění místních pamětníků, kteří své okolí znají nejlépe a často uchovávají poklady v podobě historických fotografií. Z uvedených podkladů pokládám za důležité blíže uvést alespoň níže zmíněné, které byly pro tuto práci s výjimkou vojenského mapování použity.

4.1 Historické mapy Staré mapové prameny mají různou úroveň zpracování a tím i různou výpovědní hodnotu. Představují jedinečný zdroj informací o krajině v minulosti, zejména o její horizontální struktuře a dynamice. Představují jeden z nejvýznamnějších zdrojů poznání charakteru krajiny v minulosti, zejména pak její struktury a dynamiky. „Kvalitní informace širokého rozsahu můžeme očekávat u kartografických pramenů z 18., ale zejména z 19. a 20. století, kdy se kartografické zobrazovací metody a tiskařské techniky postupně zdokonalovaly a obsah kartografických děl obohacoval a zpřesňoval“ (Brůna, Buchta, Uhlířová, 2002). Mezi nejvýznamnější patří vojenské mapování a císařské otisky stabilního katastru. První vojenské mapování (tzv. Josefské), které proběhlo mezi lety 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace) ještě není zcela objektivní a obsahuje řadu nepřesností. Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Zvýšenou míru přesnosti můžeme sledovat u druhého vojenského mapování (tzv. Františkova) z let 1836-1852, u nějž bylo zachováno stejné měřítko, jako u předchozího, Josefského a předcházela mu vojenská triangulace. Podkladem pro třetí vojenské mapování, které proběhlo na Moravě mezi lety 1876-1878, se opět staly katastrální mapy, oproti předchozímu vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu vrstevnicemi a kóty (http://oldmaps.geolab.cz/). K nejcennějším kartografickým podkladům pro sledování detailní struktury krajiny patří měřický operát unikátního díla první poloviny 19. století – stabilního katastru, založeného císařským patentem v roce 1817 za účelem jednoduchého

25

a spravedlivého vyměření pozemkové daně v celém rakouském státě. Jde o ručně kreslené a kolorované originální mapy všech katastrálních území v měřítku 1:2880. Císařské otisky stabilního katastru z poloviny 19. století (1824-1843) jsou jejich ručně kolorované tisky. Je zde použita celá škála odstínů jemných i jasných barev a celý terén je tak srozumitelný. Např. šedě jsou značeny lesy, sytě zeleně zahrady a parky, zeleně louky, světle zeleně pastviny, karmínově zděné budovy, žlutě dřevěné budovy. V bílé barvě jsou ponechány dvory a nádvoří, veřejná prostranství a půda, kterou nebylo možné obdělat, např. kamení. Mapy dále obsahují symbolické značky (např. vinnou hlavu pro vinice). Stabilní katastr je ucelené, na svoji dobu maximálně objektivní a přesné dílo o kvantitativním i kvalitativním stavu půdního fondu a ekonomiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (http://historickemapy.cuzk.cz). Tato mapová díla „zůstala „klíčem“ k pochopení prudkých změn, které do vesnického prostředí a do naší krajiny celkově přineslo 20. století. Zůstaly „klíčem“ ke srovnání minulosti se současností“ (Podzimková, 2002). Jejich využitelnost je neopominutelná např. při vymezování ÚSES, registraci VKP, mapování krajiny, revitalizaci povodí, hodnocení krajinného rázu, ale i pozemkových úpravách (Lipský, 2000).

4.2 Letecké snímky Letecké snímkování bylo již od svých počátků doménou armády. Se systematickým snímkováním území našeho státu se započalo na sklonku třicátých let minulého století, ale bylo přerušeno 2. světovou válkou. V poválečné éře byly snímky pořizovány ve stále větším rozsahu a dále fotogrammetricky zpracovávány pro potřeby prvního topografického mapování celého území tehdejší ČSR (1952-1957). Snímkování probíhalo převážně v měřítku 1:23 000 a výstupem byly topografické mapy v měřítku 1:25 000 (Chmelová, Netopil, 2007). Nejen díky pořízení snímků těsně před kolektivizací představují tyto podklady cenný materiál pro studiu krajiny. Běžně jsou využívány projektanty územního plánu, revitalizací, pozemkových úprav a ÚSES. Ani jejich interpretace však není jednoznačná a neobejde se zpravidla bez terénního ověřování (Lipský, 2000). Snímky v současné době poskytuje Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce. Jejich digitálním zpracováním vznikla historická ortofotomapa, která je dostupná na internetu v mapové aplikaci Cenia. Je jedním z výstupů projektu Národní inventarizace kontaminovaných míst, který má za cíl

26

vytvořit

seznam

míst

s ekologickou

zátěží

na

území

České

republiky

(http://www.ekolist.cz/). Ortofoto České republiky představuje periodicky aktualizovanou sadu barevných ortofot v rozměrech a kladu mapových listů Státní mapy 1 : 5000 (2x2,5 km). Na ortofotu je fotografický obraz zemského povrchu překreslený tak, aby byly odstraněny posuny obrazu vznikající při pořízení leteckého měřického snímku. Od roku 2003 byla každoročně snímkována na barevný fotografický materiál 1/3 území ČR, po poledníkových pásech. Ortofota slouží jako základní datová vrstva geografického informačního systému (http://geoportal.cuzk.cz).

Obr. č. 3: Vybraná část zájmového území – Šlapanice, vlevo výřez leteckého snímku z roku 1953, vpravo výřez ortofoto 2009, zdroj: http://kontaminace.cenia.cz/, snímky jsou orientovány k severu

27

METODY ZPRACOVÁNÍ Prvořadou aktivitou při analýze změn v krajině zájmového území bylo shromáždění a prostudování literatury zabývající se historií území, důležitými mezníky v zemědělství, průmyslovou revolucí a v neposlední řadě suburbanizací, která je v současné době dominujícím procesem v zázemí velkých měst. Po seznámení se s danou problematikou a shromáždění mapových podkladů došlo v první praktické části k analýze a srovnání změn ve vybraných katastrech obcí památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova a to ve dvou časových horizontech: 20. léta 19. století a současnost. V případové studii k. ú. Šlapanice a městské části Bedřichovice došlo k vyhodnocení změn pomocí metody GIS opět ve dvou časových rovinách a to v padesátých letech 20. století a v současnosti. Obě části byly doplněny terénním průzkumem. Třetí část tvořilo dotazníkové šetření mezi obyvateli města Šlapanic o subjektivním vnímání krajiny, ve které žijí a jejích dominant. Jednotlivé části byly vždy zvlášť shrnuty a vyhodnoceny. Ke splnění cílů práce bylo nutné požádat o spolupráci místní instituce, firmy i vlastní občany.

4.3 Analýza a srovnávání historického a současného stavu krajiny 4.3.1

Použití císařských otisků stabilního katastru na území bojiště Pro svou přesnost byly v této práci historických map vybrány císařské otisky

stabilního katastru z 20. let 19. století. Mapy byly převzaty ze stránek Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, ze sekce Archivní mapy (http://archivnimapy.cuzk.cz/). Z důvodu většího množství zkoumaných katastrálních území a s tím spojenou vysokou pořizovací cenou, došlo pouze k úpravě těchto neskenovaných archiválií. Pro komparaci s historickým a současným stavem jednotlivých obcí a jejich okolí byly použity Základní mapy ČR v měřítku 1:10 000, které pochází též ze stránek Českého úřadu zeměměřického

a katastrálního,

z aplikace

Geoportál

(http://geoportal.cuzk.cz/).

V některých případech byly z důvodů vyšší vypovídací hodnoty vybrány Ortofota ČR, které byly stejně jako ostatní mapy upraveny. Statistická data počtu obyvatel jsou uvedena k 1. 1. 2010 a pochází ze stránek Českého statistického úřadu (dále ČSÚ) (http://www.czso.cz/). 28

Slavkovské bojiště zahrnuje celá nebo části 25 katastrálních území. Účelem práce není zdlouhavě popisovat každou obec dotčenou napoleonskou bitvou z roku 1805. Proto byly vybrány pouze ty, které se nacházely v centru bojiště – celkem tedy 16 obcí a 2 města (viz Tabulka č. 2). V uvedených sídlech je porovnáván stav urbanistické struktury a jeho nejbližšího okolí – dle map z 20. let 19. století se stavem současným. Jsou zde zmíněny výrazné změny v katastrech obcí, ale i dochované prvky v krajině nebo historicky cenné stavby. U těch sídel, kde došlo ke značnému nárůstu počtu domů, je historické jádro či jeho část pro lepší orientaci (čitelnost) vyznačeno modře. Poukázáno bylo i na problém rezidenční suburbanizace, která je v některých místech patrná díky vlivům blízkého Brna (v mapách značená červeně). Z limitujících důvodů jsou v hlavním textu uvedeny pouze vybrané obce, ty ostatní se nachází v Příloze č. 1. Tab. č. 2: Dotčené obce

k. ú.

Okres

k. ú.

okres

Bedřichovice

Brno-venkov

Prace

Brno-venkov

Blažovice

Brno-venkov

Slavkov u Brna

Vyškov

Holubice

Vyškov

Sokolni e

Brno-venkov

Hostěrádky-Rešov

Vyškov

Šlapanice

Brno-venkov

Jiříkovice

Brno-venkov

Telnice

Brno-venkov

Kobylnice

Brno-venkov

Tvarožná

Brno-venkov

Křenovice

Vyškov

Újezd u Brna

Brno-venkov

Podolí

Brno-venkov

Žatčany

Brno-venkov

Ponětovice

Brno-venko

Zbýšov

Vyškov

4.3.2

Použití ortofotosnímků pro hodnocení změn v katastru Šlapanice a Bedřichovice za využití nástrojů GIS Cílem vytvoření modelových map (Obr. č. 8, 9) bylo zjištění změn land use

v k. ú. Šlapanice a jejích městské části Bedřichovice. Představu o změnách v zájmovém území jsem získala srovnáním dvou časových horizontů, pro které jsou k dispozici vhodná data – tj. pro 50. léta historická ortofotomapa, pro současný stav ortofotomapa z roku 2009. Aktuální stav byl mapován též pochůzkami v terénu. Toto území bylo

29

vybráno z důvodů předpokládaných vlivů v zázemí brněnské aglomerace a s tím souvisejících tlaků na krajinu v podobě záboru zemědělské půdy. Pro monitorování land use byla použita historická ortofotomapa zájmového území dostupná na webových stránkách České informační agentury životního prostředí Cenia (http://kontaminace.cenia.cz/) nasnímkovaná v roce 1953. Dále byla upravena v programu Corel. Datové podklady byly s využitím grafického editoru sceleny do spojité mapové scény, která byla v programu ArcGIS georeferencována s pomocí definování vlícovacích bodů a následné polynomické transformace. Jako srovnávací mapa byla užita ortofotomapa k. ú. Šlapanice u Brna v měřítku 1:10 000 vytvořená v systému S-JTSK (stav z roku 2009), kterou poskytl Zeměměřičský úřad v Praze. Výstupní modelové mapy vznikly v software ArcGIS 10.0. Pro vytvořené editované vrstvy zde byla dle jednotlivých kategorií využívání země (viz dále) spočítána souhrnná plocha s využitím funkce „Calculate geometry“. Při mapování land use bylo nutné stanovit si klasifikační stupnici tak, aby byla vhodná pro daný účel a zvolené měřítko. I když existuje celá řada těchto klasifikací, pro problematiku mapování změn land use k. ú. Šlapanic a Bedřichovic byl vytvořen vlastní klasifikační klíč, inspirován metodikou pracoviště VÚKOZ. Tab. č. 3: Vlastní klasifikační klíč využití země

Kód

Kategorie

1

Orná půda

2

Trvalé travní porosty (TTP)

3

Trvalé kultury

4

Lesní plochy

5

Vodní plochy

6

Průmyslové plochy a plochy pro zemědělskou výrobu

7

Sídelní plochy

8

Liniová vegetace a drobné vegetační prvky

9

Ostatní plochy

30

Seznam kategorií se stručným popisem: •

Orná půda zahrnuje plochy zemědělsky obdělávaných polí

•

Trvalé travní porosty zahrnují louky, pastviny, stepy, rumiště a travní plochy letiště

•

Trvalé

kultury

jsou

tvořeny

zahradami

extravilánu,

vinicemi,

sady

a zahradnictvími •

Lesní plochy obsahují jak větší plochy lesů, tak i malé remízky se vzrostlými stromy

•

Vodní plochy jsou tvořeny chovnými rybníky

•

Průmyslové plochy a plochy pro zemědělskou výrobu představují výrobní objekty, skladovací objekty, ale i přilehlé „manipulační prostory“, kterými jsou rozsáhlá hliníky (plochy pro těžbu), haldy a parkoviště

•

Sídelní plochy zahrnují veškerou obytnou zástavbu, včetně přilehlých zahrádek uvnitř intravilánu, veřejných prostor v intravilánu obce (komunikace včetně chodníků, parky)

•

Liniová vegetace a drobné vegetační prvky představují zejména doprovodné porosty vodních toků, náhonu, rybníku a komunikací

•

Ostatní plochy zahrnují rekreační areály (hřiště, tenisové kurty, koupaliště), také hřbitov, dále drobné rozsáhlé asfaltové plochy (dálniční těleso, větší komunikace), betonové plochy letiště, dekontaminační plochy a vodárenský objekt. Rovněž byly do této kategorie zařazeny narušené plochy v podobě drobných lomů a pískoven. Silnice i železniční trať byly z hlediska měřítka zanedbány a vždy byly přiřazeny

ke kategorii, kterou prochází. Výjimku tvoří dálniční těleso a komunikace II. třídy, které jsou přiřazeny do kategorie ostatní plochy. Problematicky se hodnotily trvalé travní porosty, zejména pak v 50. letech, kdy je snímek černobílý. Zde se proto dá předpokládat zkreslení dat.

31

4.3.3

Vnímání okolní krajiny místními obyvateli Šlapanic (dotazník)

Pro získání informací o vnímání krajiny a jejích dominant místními obyvateli byl proveden dotazníkový průzkum. Celkem bylo během několika návštěv Šlapanic osloveno padesát náhodných respondentů. Sběr dat probíhal především v ulicích, ale také v obchodech města Šlapanice, kam byl dotazník roznesen a posléze vyzvednut. Tato forma byla zvolena z důvodů návratnosti (100 %) a jako další zdroj informací. Dotazník obsahoval jak kroužkovací, tak otevřené odpovědi typu „jaký je Váš důležitý orientační bod v krajině“, „uveďte místo v okolí, kam se rádi vracíte“, apod. Celkem bylo položeno 13 otázek. Způsob vyplňování byl záměrně anonymní, překvapivě ale někteří pamětníci měli zájem opakovaně spolupracovat.

32

5

VÝSLEDKY

5.1 Výsledky komparace vybraných obcí bojiště při použití císařských otisků Jiříkovice Obec Jiříkovice se nachází podél pravého břehu řeky Rokytnice asi 3 km východně od města Šlapanice. Severní okraj katastrálního území protíná bývalá císařská cesta na Olomouc, od níž se podél toku klikatí lokalita Loučky. Jedná se o bývalou pastvinu za mlýnem, na které obec v roce 1853 založila zahrady s ovocnými stromy. Její celková délka činí 1250 m a je rozdělená na 140 parcel užších i širších pozemků. Až do regulace potoka (1974) a zrušení mlýnu a jeho náhonu v 50. letech byly Loučky, oboustranně a v celé své délce, hojně osázeny topoly a vrbami seřezávanými „na hlavu“ (Bílá, 2008). V současné době je lokalita zatravněná, zdejší lidé ji pravidelně kosí a řada vysokokmenných ovocných dřevin se zde nachází i dnes. Zbylé hlavové vrby a topoly jsou každým rokem pečlivě seřezány. Zejména za účelem ochrany a rozmnožování obojživelníků zde byla vyhloubena tůňka. Mohu potvrdit výskyt dvou zvláště chráněných druhů a to skokana skřehotavého a skokana zeleného. Do katastrálního území mimo jiné spadá i umělá vodní nádrž Grunty. Co se půdorysu zástavby týče, jedná se o klasickou „silnicovku“. Domy vzniklé během 20. století navázaly na původní zástavbu. Nyní v obci žije 890 obyvatel. První písemný záznam o Jiříkovicích je z druhé poloviny 13. století, z roku 1264 (http://www.jirikovice.cz/).

JIŘÍKOVICE s rybníkem tzv. císařský otisk z roku 1826

JIŘÍKOVICE, současný stav, bez rybníku zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

33

Lokalita Loučky, vlevo hlavové vrby, 23. 1. 2008, vpravo uměle vyhloubená tůň, 10. 6. 2008, zdroj: autor

Podolí Podolí se nachází 9 km východně od centra města Brna a 3 km severně od města Šlapanice na jižních svazích Drahanské vrchoviny. Severně od obce se rozkládaly vinohrady, a chmelnice, které jsou již zaorané, bývalé pastviny nad obcí v dnešních dnech pohltil les. Naopak tu vznikl intenzivní jabloňový sad, který je ale neudržovaný a postupně zarůstá růží šípkovou. Obcí protéká potok Říčka, který se sem přitéká z CHKO Moravský kras. Katastrální území protíná jak Dálnice D1, tak bývalá císařská cesta stavěná v letech 1727-35 již se zpevněným povrchem. V roce 1984 byla v její blízkosti vyhlášena přírodní památka Horka, která chrání teplomilná stepní společenstva na kulmských slepencích bývalého kamenolomu. V katastru obce se také nachází Žuráň, uměle navršená mohyla datovaná do doby stěhování národů. Ve středu obce převažuje původní dálnicová zástavba se selskými usedlostmi směřující k bývalému zámku z roku 1795. Na obou koncích Podolí vznikla na přelomu tisíciletí rezidenční zástavba rodinných, samostatně stojících domků. Domy nedodržují uliční čáru a na pozemcích jsou umístěny bez jakéhokoliv pravidla. V současné době má Podolí 1252 obyvatel. Nejstarší známou písemnou zmínkou o Podolí je latinsky psaný pergamen z roku 1237 (http://www.podoliubrna.cz/).

34

PODOLÍ, hlavní ulice tzv. císařský otisk z roku 1826

PODOLÍ, současný stav s vyznačeným původním jádrem a suburbiemi, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Vlevo postupující výstavba na okraji Podolí, vpravo již stojící satelit, 18. 1. 2011, zdroj: autor

Ponětovice Ponětovice je malá obec nacházejících se 3 km jihovýchodně od města Šlapanice. Celou západní stranu katarálního území dříve lemovaly obecní pastviny. Na jejich původním místě byl v roce 1951 zřízen rybochovný rybník napájený potokem Rokytnice a vedle něj drobný rybník s chovem nutrií (nyní vodní drůbeží). Kvůli problematické a nákladné opravě bylo o několik let později rozhodnuto o rozšíření rybníka i na šlapanický katastr. Na základě rozsáhlých terénních průzkumů byl na levobřežní Rokytnice před deseti lety vybudován mokřad s četnou soustavou litorálních zón a s drobnými tůňkami. Zástavba se od roku 1826 rozšířila do okolí železniční tratě a ve směru na obec Prace. Selské usedlosti jsou stále patrné v historickém jádře. Vesnice má 372 obyvatel. První zmínka o Ponětovicích pochází z roku 1306 (http://www.ponetovice.eu).

35

PONĚTOVICE tzv. císařský otisk z roku 1826

PONĚTOVICE, současný stav s nově vzniklým rybníkem, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Vlevo mokřad v Ponětovicích, vpravo rybník v Ponětovicích, 15. 4. 2009, zdroj: autor

Sokolnice Obec Sokolnice se rozkládá asi 14 km jihovýchodně od centra Brna a 6 km jižně od města Šlapanice na pravém břehu potoka Říčka (Zlatého potoka). V historii se tato bohatá vesnice pyšnila velkým množstvím luk, pastvin, zahrad, ale i vinic a chmelnic přiléhajících k zámku se zalesněnou bažantnicí a zámeckým parkem. Zámek byl přestavěn z renesanční tvrze z roku 1560 na barokní zámek, naposledy na novogotický hrabaty Mitrovskými z Nemyšle. K zámku patřila třípodlažní barokní sýpka s valbovou střechou, která je dobře dochovaná i dnes. Další významnou stavbou je cihelna a zemědělský dvůr Vladimírov postavený hrabětem Mitrovským. V katastru se nacházely také 3 rybníky – dva velké (Horní Donava na 60 kop ryb a Dolní rybník na 80 kop ryb) a jeden menší s názvem Brněnský. Byly pravděpodobně vypuštěny ve 40.

36

letech 19. století (stejně jako ty v Kobylnicích) a sokolnický cukrovar na jejich živných půdách pěstoval řepu cukrovku. V lokalitě bývalého Brněnského rybníka vznikla na toku Dunávka vodní nádrž. Údolí této nivy s fragmenty lužních porostů je chráněno přírodní památkou Žabárník. V zámku je v dnešní době umístěn domov pro seniory, bývalá bažantnice se stala daňčí oborou. Díky průmyslu se Sokolnice rozrostly během necelých 50 let (1834-1880) z 588 na 1201 obyvatel. V současné době zde probíhá masivní výstavba rodinných domů a Sokolnice se tak řadí na první místo mezi sledovanými obcemi, které jsou dotčeny suburbanizací v tak široké míře. Areál cukrovaru byl v roce 2007 kompletně srovnán se zemí a uvolnil tak prostor pro budoucí rodinné domy. Všechny technické památky obce Sokolnice jsou vedeny v národním seznamu brownfieldů. V sýpce mají do konce letošního roku vzniknout loftové byty a galerie. Kromě brownfieldů s historickou hodnotou se v extravilánu obce nachází na ploše zhruba 60 ha také areál bývalých kasáren, který je v současné době pronajímán jako sklad dopravní techniky. Na hranici západního katastru Sokolnic se rozkládá o ploše asi 26 ha rozvodna VN a VVN elektrické energie nadregionálního významu s daným ochranným pásmem, které limituje případnou výstavbu v jejím okolí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1408, nyní zde žije 2155 obyvatel (http://www.sokolnice.cz/).

SOKOLNICE, historické jádro s okolní zelení tzv. císařský otisk z roku 1825

SOKOLNICE, současný stav s vyznačeným historickým jádrem a suburbiemi, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

37

Obr. č. 4: Vizualizace již postavené suburbie zdroj: http://www.maxmont.cz

Suburbie na ulici U cukrovaru, 23. 8. 2010, zdroj: autor

Vlevo areál sokolnické obory, vpravo barokní sýpka, budoucí loftové byty, 23. 8. 2010, zdroj: autor

Újezd u Brna Město se rozkládá asi 17 kilometrů jihovýchodně od centra Brna a 8 kilometrů jižně od města Šlapanice při toku Cézavy (Litavy). Počátkem 20. století (1909) byl Újezd povýšen na městys a bylo mu uděleno znakové privilegium. V roce 1952 byl Újezd sloučen s Rychmanovem a Šternovem a získal jméno Újezd u Brna. Městem se stal v roce 2005 rozhodnutím parlamentu (http://www.ujezdubrna.cz/). Jádro zástavby města tvoří uzavřená, dodnes čitelná „ulicovka“, která je z jedné části zastavěná. To se mělo důvody jak obranné, tak sloužilo k shromažďování dobytka. Jižně a východně ležely obecní pastviny a prosperovalo zde rybníkářství a vinařství. Pestrá mozaika zahrad a vinic se v okolí Újezdu zachovala dodnes. Dominantou rovinaté krajiny je kopec Stará hora, též pokrytý sady a viničními tratěmi. Díky své poloze tato brněnská vinařská oblast patří k nejsevernějším vinohradům na Moravě. V roce 1956 zde byla vyhlášena přírodní rezervace Špice chránící teplomilné trávníky

38

na vápnitých sprašových půdách. V dnešních dnech je zařazena do soustavy evropsky významných lokalit NATURA 2000. Mimo ni se v jižní části katastrálního území nachází jímací území minerálních vod se subhalofilními společenstvy, které bylo prohlášeno za přírodní památku s názvem Zřídla u Nesvačilky. První zmínka o Újezdu pochází z roku 1131. Nyní zde žije 3097 obyvatel (http://www.ujezdubrna.cz/).

ÚJEZD u Brna, historické jádro tzv. císařský otisk z roku 1826

ÚJEZD u Brna, současný stav zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Extenzivní sady a zahrady s kaplí sv. Antonína Paduánského nad Újezdem, 23. 3. 2011, zdroj: autor

5.1.1

Celkové vyhodnocení území Zájmové území je tradiční, po tisíce let zemědělsky využívanou oblastí. Díky

své výhodné poloze a poměrně příznivému klimatu bylo toto území osídleno již během pravěku. Na řadě míst tuto skutečnost dokazují četné archeologické nálezy, např.

39

Holubice, Křenovice a jiné. Zkoumané obce byly založené během 13. a 14. století, Újezd ve 12. století v průběhu Velké středověké kolonizace, kdy dochází k ustálení prostorové struktury sídel do několika základních typů – jedná se o typ Ulicový, Silniční, Návesní ulicový. Vesnice byly zakládány v blízkosti vodních toků. Obytné domy byly situovány frontálně k návsi nebo ulici, kolmo k nim byly po straně řazeny hospodářské prostory. Stodoly stávaly vzadu v zahradě a často uzavíraly parcelu. Plužina převládala traťová. Na mapách císařských otisků se objevují zejména prostorné usedlosti bohatých sedláků, ale i domkářská stavení chudých vrstev disponující pouze malým domem s jednodušším půdorysným členěním. S rostoucí potřebou obytných funkcí se vesnice rozšiřovaly vložením další komunikace za stodoly, které byly přebudovány na nespalné domy nebo podél komunikací. Od období baroka do zemědělské krajiny proniká cíleně utvářena kompozice, jež je patrná v okolí zámku u Slavkova i v Sokolnicích. Z důvodu rozvoje pěstování cukrové řepy zanikly v polovině 19. stol. rozlehlé rybníky nacházející se v katastrálním území Žatčany, Sokolnice a Kobylnice a naopak vznikly novodobé dominanty (cukrovar Šlapanice, Slavkov u Brna). S průmyslovou revolucí souvisel také vznik železniční tratě, která je prochází téměř všemi katastry. Toky byly postupně zregulovány a mokré louky v nivách odvodněny. Za bývalého režimu došlo při scelování půdy k zániku krajinné zeleně a mnoha polních cest, které se na některých místech místní lidé snaží obnovit (Křenovice). Vznikly rybochovné rybníky (Ponětovický) a umělé nádrže (Grunty). Značným dopadem na krajinu byla výstavba dálnice D1 protínající severní hranici zájmového území. Ve snaze navrátit vodu zpět do krajiny bylo v posledním desetiletí založeno řada tůní a mokřadů (Ponětovice, Jiříkovice, Blažovice). Odnepaměti se jedná o zemědělsky obhospodařovanou krajinu s převažujícím bezlesím. Dodnes jsou mezi polními lány patrné zbytky vinic, kulturních luk, sadů a zahrad, kterých ale především kvůli nové výstavbě stále ubývá. Vzhledem k tomu, že se jedná o území chráněné památkovou zónou, je výstavba nových průmyslových a skladových areálů na těchto lokalitách potlačována. V několika obcích ale dochází k masové výstavbě rezidenčních samostatně stojících domů na jejich okrajích, zejména v Sokolnicích, Podolí, Zbýšově a do budoucna i v Holubicích. I přes značný tlak ze strany člověka na krajinu během sledovaného časového horizontu se zde dochovalo několik cenných lokalit (přírodní rezervace Špice, přírodní památka Horka, Santon, Žabárník a jiné) chránících především teplomilná společenstva. 40

5.2 Případová studie Šlapanic 5.2.1

Šlapanice v širších souvislostech

Poloha a širší vztahy Město Šlapanice, včetně městské části Bedřichovice se rozkládají asi 11 km jihovýchodně od centra Brna v Jihomoravském kraji. Leží ve východní části okresu Brno-venkov v nadmořské výšce od 220 do 260 m. Od roku 2003 jsou městem s rozšířenou

působností

severovýchodní

až

a jeho

správní

jihovýchodní

části

obvod

tvoří

bývalého

čtyřicet

okolních

okresu

Brno

obcí

venkov

(http://www.meuslapanice.cz/). Šlapanice leží při dálnici D1 a do jihozápadní části k. ú. zasahuje mezinárodního letiště Brno-Tuřany.

Obrázek č. 5: Působnost ORP Šlapanice, zdroj: http://www.meuslapanice.cz/, upraveno

Geologické a geomorfologické poměry Šlapanice spadají do provincie Západních Karpat, dále do subprovincie Vněkarpatské sníženiny, do geomorfologické oblasti Západní vněkarpatské sníženiny, celku

Dyjsko-svrateckého

úvalu

a podcelku

Pracká

pahorkatina.

Nejnižší

geomorfologickou jednotkou je zde Šlapanická pahorkatina a na jihozápadě katastrálního území Tuřanská plošina (http://geoportal.cenia.cz/). Oblast je tvořena 41

převážně zvlněnou rovinou až pahorkatinou s nadmořskou výškou do 260 m. Nejvyšším bodem v okolí je kopec Žuráň s 278 m n. m. Geologickým podložím území jsou terciární vápnité písky a jíly (tégly), jež byly ve čtvrtohorách překryty sprašemi, které se staly základem nejúrodnějších půd – černozemí (Geologická mapa, 1985). Místy na povrch vystupují paleozoické horniny z období prvohor v podobě skalek, které jsou tvořeny převážně račickými slepenci tzv. drahanského kulmu. Zdejší slepence jsou hrubozrnné, zhruba z poloviny jsou valouny tvořené metamorfovanými horninami (rulou, svorem, fylitemm, migmatitem), zhruba z třetiny horninami sedimentárními (břidlicí, pískovcem, vápencem) a v minimální míře také horninami magmatickými a křemennými valouny (Martiškovi, 2009). Nejmladším půdotvorným substrátem jsou zde fluviální písčitohlinité sedimenty. Pedologické poměry Nejrozšířenějším typem půdy v zájmovém území je černozemě modální, která vzniká ze spraší. Jedná se o půdy středně těžké, velmi hluboké, převážně s příznivým vodním režimem. Podél severní části toku Říčky se vyskytuje v menší míře fluvizemě modální ze středně těžkých substrátů a okolo jižní části toku pak černice pelická, která vzniká z těžkých substrátů (http://geoportal.cenia.cz/). Dle Metodického pokynu odboru ochrany lesa a půdy Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 1. 10. 1996 č. j. OOLP/1067/96 k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen Metodický pokyn) jsou tyto půdy zařazeny zejména do I. a II. třídy ochrany, tedy jako nejcennější a nadprůměrně produkční půdy (http://www.brno.cz/). Hydrologické poměry Šlapnicemi protéká tok Říčka, který pramení ve vzdálenosti 1,5 km severozápadně od Račic a před Šlapnicemi protéká přírodním parkem Říčky, kde meandruje. Ve Šlapanicích je stávající koryto uměle upraveno, napřímeno a u Měnína se pak vlévá do řeky Litavy, levého přítoku řeky Svratky. Do roku 1990 býval tok Říčka uváděn pod názvem Zlatý potok. Oblast je typická mělce uloženou hladinou podzemní vody. Klimatické poměry Klimaticky náleží jižní část Šlapanicka do teplé oblasti chudé na srážky, označené jako T2 (Quitt, 1971). Pro tuto oblast je typické teplé a suché léto 42

s průměrnou červencovou teplotou 18°C – 19°C. Přechodné období je velmi krátké, jaro a podzim je teplé až mírně teplé. Zima je krátká, mírně suchá až velmi suchá a mírně teplá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný úhrn srážek ve vegetačním období činí 350-400 mm. Biogeografické členění Podle Culka (1996) spadá území do Lechovického bioregionu, který zasahuje podstatnou částí do Rakouska. Bioregion je tvořen štěrkopískovými terasami s pokryvy spraší a ostrůvky krystalinika. Převažuje zde 1., dubový vegetační stupeň, na severních svazích pak 2., bukovo-dubový stupeň. Potenciální vegetace je řazena do dubohabrových hájů a teplomilných doubrav, omezeně i šípákových doubrav. Bioregion je starosídelní oblastí, proto je dnes celkově biodiverzita nízká. Opakem jsou skalnaté výchozy kulmských slepenců, které jsou charakterizovány rozmanitými společenstvy drobných bezobratlých živočichů a teplomilnou květenou. Ochrana území V zájmovém území se nachází tři maloplošná chráněná území a několik významných krajinných prvků (dále VKP). Přírodní památka Andělka a Čertovka byla vyhlášena na ploše 3,37 ha. Chrání lesní porosty a zbytky teplomilných společenstev. Předmětem ochrany přírodní památky Velký hájek je dubohabrový les s xerotermní vegetací na sklaních útvarech. Poslední, nejmenší přírodní památkou je Návrší chránící teplomilná stepní společenstva na kulmských slepencích. Všechna tato chráněná území byla vyhlášená v roce 1984. Šlapanické slepence byly dokonce zařazeny mezi evropsky významné lokality v rámci soustavy NATURA 2000. Z VKP za zmínku stojí: •

VKP Zlámaniny - dochované plochy dřevinných a bylinných porostů na vápencových výchozech opuštěného lomu

•

VKP Ponětovický rybník - rybochovný rybník v nivě Rokytnice s minimálními břehovými porosty

•

VKP Prokopka - jihovýchodně orientovaný svah do údolí Říčky s opuštěným extenzivním třešňovým sadem s bohatými teplomilným bylinným porostem a nálety lesních dřevin

43

•

VKP Na Rokytnici - niva Rokytnice těsně na hranici k. ú. Jiříkovice-Šlapanice s mozaikou polí, zahrad, sadů, luk s četným výskytem hlavových vrb

•

VKP U Vochtrovně – tři remízky s převážně cizorodou dřevinnou skladbou uprostřed rozsáhlých ploch orné půdy (Martiško, 1997).

5.2.2

Historie rozrůstání města Šlapanice Podle archeologických nálezů se udává osídlení pod dnešním městem a okolím

již od starší doby kamenné. Slované zde sídlili v období Velké Moravy (9. - 10. století). První písemná zmínka o tehdejší osadě s kostelem a farou pochází z roku 1235. Šlo o bohatou osadu, k jejíž prosperitě přispívaly starobylé kupecké cesty vedoucí blízkým okolím, později pak udělení městských privilegií – práva tržního, soudního a hrdelního (1563). Bohatství zemědělské osady s četnými vinicemi se zmenšovalo od počátku 17. století, kdy se obchodní cesty odklonily na Brno. Znovu se Šlapanice staly spádovým centrem pro své okolí v 19. století. Ve mlýně, koželužně a přilehlých domech, později i původním zámečku z roku 1750, byl v r. 1814 položen základ závodů První brněnské strojírny. Šlapanice byly pro zamýšlený účel výhodné z hlediska nevelké vzdálenosti od Brna, nižších mezd a vhodným prostorám. V roce 1836 byla výroba přestěhována do Brna a zámek poté změnil několikrát svého majitele. Zámecký park byl dokonce vykácen a osázen cukrovou řepou. Od začátku 20. století budova slouží školním účelům. Druhým průmyslovým objektem se v roce 1872 stal Rolnický akciový cukrovar, který fungoval do roku 1931. Cukrovarnictví výrazně zasáhlo do zemědělství, strojírenství, ale i do výstavby železniční sítě, jež byla zřízena v roce 1887.

Obr. č. 6: Pohlednice z roku 1905 bývalého rokokového zámku vrchního správce zemí Moravy a Slezska Jindřicha Kajetána Blümegena - klíčová budova pro budoucí rozvoj města, zdroj: http://www.meuslapanice.cz/

44

Obr. č. 7: Vývoj osídlení Šlapanic, zdroj: Šlapanice, cesty k dnešku (1985)

V době Bitvy u Slavkova měly Šlapanice více než 900 obyvatel a 140 domů. Půdorys obce tvořily tři vrcholy (viz Obr. č. 7): dva na Říčce (sever, jih), třetí (západ) na cestě k Brnu (Kopecký, Kotulán, Švancar, 2006). Na jižních svazích v okolí zdejších lesů se rozkládaly pastviny, pole s ovocnými stromy a zbytky vinic. Zamočené louky se nacházely jižně od obce podél Zlatého potoku. Zrušením roboty v roce 1848 a zákonem o svobodném dělení půdy z roku 1869 padají hlavní faktory, omezující růst osady. Stavební ruch se začal ve Šlapanicích výrazněji rozvíjet na přelomu století. Po první světové válce se všemi směry stavěly celé ulice prodlužující nebo obklopující původní selské jádro. Došlo i k budování celých čtvrtí. Šlo o dělnickou a městskou zástavbu s převážně jedno až dvoupokojovými rodinnými domky. Velké nájemní domy vznikly v menší míře koncem 30. let 20. století, k jejich rozsáhlejší výstavbě došlo až po 2. světové válce. Narůstající počet osob, které denně dojížděly za prací do Brna, vyvolal rozšíření dosavadní hromadné dopravy. K tradičním vlakovým spojům přibyla v roce 1929 i doprava autobusová. Důležitým mezníkem byl r. 1954, kdy sem bylo přivedeno trolejbusové spojení s městem Brnem. K 1. 1. 1965 byl městysu Šlapanice přiznán statut města a později střediskové obce, což souviselo s budováním nového sídliště (1962, 1969, 1972) a dalších rodinných a bytových domů. Šlapanice se postupně staly přirozeným střediskem spádové oblasti ležící východně od Brna. V roce 1975 došlo k regulaci a napřímení koryta Říčky, který do té doby spletitou cestou protékal městem ve směru sever – jih. Rok poté byla k městu Šlapanice přičleněna jako městská část severně ležící obec Bedřichovice. Díky rozsáhlým ložiskům nerostných surovin (cihlářských hlín) byla v roce 1987 založena v těsné blízkosti přírodní památky Velký Hájek cihelna, (dnes Tondach, s. r. o.), jež se stala novodobou dominantou města (http://www.slapanice.cz/). V posledních deseti letech vznikly dvě lokality s rezidenční zástavbou ve stylu tzv. podnikatelského baroka. První je situována východně - pod cihelnou Tondach, s. r. o., druhá severně u příjezdové silnice od města Brna. V roce 2007 byla zahájena budování prvních dvou hal v průmyslové zóně, která by do budoucna měla dosáhnout plochy sto hektarů. V současné době vzniká bytový komplex Brněnská pole s výhledem ukončení v roce 2017/2018. Šlapanice se tak řadí mezi obce ČR s největším počtem bytů dokončených v úhrnu let 1998-2009. Při posledním sčítání v roce 2001 činil společně počet obyvatel 6214, v roce 2010 již 6993 obyvatel (http://www.czso.cz/).

45

Vlevo rezidenční zástavba RD na okraji města směrem na Brno, 5. 4. 2011 napravo bytové komplexy Brněnská pole a skladovací hala také směrem na Brno, 31. 3. 2011, zdroj: autor

ŠLAPANICE u Brna tzv. císařský otisk z r. 1826

ŠLAPANICE u Brna, současný stav, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

46

počet

Počet obyvatel a domů ve Šlapanicích 1869-2001 7000 6514 6500 5894 5906 6000 5500 5013 5037 4701 5000 4424 4500 3693 3870 4000 3500 2918 3000 2571 2500 1819 1915 2000 1467 1555 1565 1237 1246 1298 1500 973 705 1000 473 663 261 319 392 500 0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 rok

Počet obyvatel Počet domů

Graf. č. 1: Počet obyvatel a domů Šlapanic, bez městské části Bedřichovice, zdroj: ČSÚ

Počet dokončených bytů 1998-2009

95 75

68 58

počet

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

36

4

10

8

14

10

15

2

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet dokončených bytů rok

Graf č. 2: Počet dokončených domů Šlapanice + Bedřichovice, zdroj: ČSÚ

47

5.2.3

Vyhodnocení změn krajiny v katastrálním území Šlapanice a Bedřichovice

za využití nástrojů GIS

Land use 1953

ostatní plochy orná půda

6,99%

TTP trvalé kultury 86,69%

13,31%

lesní plochy

0,36% 0,02% 0,59%

0,53% 1,06% 0,10% 3,66%

vodní plochy průmyslové plochy, plochy pro zem.výrobu sídelní plochy liniová vegetace a drobné vegetační prvky

Graf č. 3: Land use k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 1953

Land use 2009

ostatní plochy orná půda TTP

5,54% 11,42%

0,35% 70,07%

29,93%

trvalé kultury lesní plochy

1,41%

vodní plochy

4,31% 1,01% 4,04%

1,85%

průmyslové plochy, plochy pro zem. výrobu sídelní plochy liniová vegetace a drobné vegetační prvky

Graf č. 4: Land use k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 2009

Řešené území je po tisíce let tradiční zemědělskou oblastí, což dokládá převažující podíl orné půdy. Již na první pohled je ale viditelný celorepublikový trend v úbytku této složky, která v padesátých letech představovala 86,69 % z celkové rozlohy katarálního území a v současnosti tvoří 70 %. Ostrůvkem v intenzivně obdělávané krajině jsou lesní plochy, které v roce 1953 pokrývaly 8,63 hektarů a do

48

současné doby se rozrostly na dvojnásobek zejména vysazením remízků v polích nebo sukcesí na úkor téměř neobdělávaných zahrad v extravilánu mezi Šlapanicemi a Bedřichovicemi. I přesto se plocha trvalých kultur zvětšila o téměř 10 hektarů, hlavně vznikem rozsáhlého zahradnictví na severozápadě katastru. Co se týče liniových porostů a drobných vegetačních prvků, kupodivu v současné době vzrostla jejich rozloha ze 7,81 ha na dvojnásobek, i přes nemalý úbytek způsobený regulací toků během kolektivizace a s tím spojeným kácením břehových porostů. Tato skutečnost je dána vybudováním dálničního tělesa vedoucí severní částí zájmového území (na mapě z roku 2009), které doprovází liniová vegetace. Trvalé travní porosty (dále jen TTP) se zejména v černobílém snímku z padesátých let vyhodnocovaly velmi problematicky, proto bych nárůstu z necelých 1,5 ha na téměř 59 ha za uplynulých 56 let nepřikládala takovou váhu. Sídelní plochy se zvětšily o téměř 40 %. V Bedřichovicích se zástavba téměř nerozšířila, zato Šlapanice se od roku 1953 rozrostly zejména východním a západním směrem. Alarmující je nárůst průmyslových a zemědělských ploch na úkor orné půdy nejlepší kvality. Při pohledu na modelovou mapu z roku 1953 zjistíme, že zde existuje jediný větší areál v intravilánu obce, bývalý cukrovar, jenž se rozkládá na ploše 5,25 ha. Oproti tomu tato plocha vzrostla v roce 2009 na 80,89 ha. Největší rozlohu zaujímá Tondach, s. r. o., s přilehlými hliništi a haldami, dále společnost Bonagro, a. s., která vznikla transformací zemědělského družstva a třetí největší plochu tohoto určení představují logistické haly v západní části monitorovaného území. V případě těžebního prostoru společnosti Tondach, s. r. o., jde o vynětí půdy ze ZPF dočasné, v ostatních však trvalé. Obohaceno bylo území o vodní plochu Ponětovického rybníka, který byl v polovině padesátých let rozšířen i na šlapanický katastr. Důležitou změnou v krajině byl vznik letiště a jeho okolních prostor, čímž se zvětšil podíl TTP ale také betonových ploch. Vybudováním dálnice D1 zanikly nejen sady severně od Bedřichovic, ale také západně situovaný kamenolom, který je ještě patrný v mapovém podkladu z padesátých let. Zdaleka nebyl jediným těžebním prostorem. Od konce 19. století působily v zájmovém území dvě cihelny, jejichž provoz sice ustal ve 30. a 40. letech 20. století, ale v terénu byly jejich dobývací plochy rozpoznatelné ještě při snímkování v roce 1953. U ostatních ploch tedy došlo k nárůstu o 11,64 ha.

49

Tab. č. 4: Land use k. ú. Šlapanice a Bedřichovice. 1953, 2009

rok 1953 kategorie orná půda

rok 2009

rozdíl v ha

výměra (ha) výměra (ha)

2009-1953

1265,93

1023,28

-242,66

1,49

58,94

57,44

trvalé kultury

53,43

62,98

9,56

lesní plochy

8,63

20,65

12,03

vodní plochy

0,28

5,08

4,80

průmyslové plochy, plochy pro zem.výrobu

5,25

80,89

75,64

102,07

166,76

64,69

7,81

14,68

6,87

15,41

27,05

11,64

1460,29

1460,29

0,00

TTP

sídelní plochy liniová vegetace a drobné vegetační prvky ostatní plochy celkem

50

Obr. č. 8: Modelová mapa využití země k. ú Šlapanice a Bedřichovice 1953

51

Obr. č. 9: Modelová mapa využití země k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 2009

52

5.2.4

Vyhodnocení dotazníkového šetření ve Šlapanicích

5.2.4.1 Charakteristika respondentů ve Šlapanicích

Graf a tabulka č. 5: Zastoupení pohlaví

34%

kategorie žena muž

počet

žena

33

muž

17

66%

Graf a tabulka č. 6: Věkového složení 4%

kategorie (let)

6% 22%

21- 30

11

31- 40 let

31- 40

8

41- 50 let

41- 50

5

51- 60 let

51- 60

13

61- 70

8

71- 80

2

81- 90

3

21- 30 let

16%

16%

61- 70 let 71- 80 let

26%

81- 90 let

10%

počet

Graf a tabulka č. 7: Délka bydlení kategorie (let)

20%

26%

10 let a méně

10 a méně

11- 20 let

10% 8% 8%

14%

13

11- 20

5

31- 40 let

21- 30

7

41- 50 let

31- 40

4

41- 50

4

51- 60

7

21- 30 let 14%

počet

51- 60 let déle jak 60 let

déle jak 60

10

Z celkových 50 respondentů tvoří ženy 66 %, muži zbylých 34 %. Nejčastěji zastoupenou věkovou kategorii představují lidé ve věku 51-60 let, hojně také mezi 21-

53

30 lety. Společně činí téměř 50 % dotázaných. Důležitým ukazatelem při anketním šetření byla doba, po kterou zde místní občané žijí. Čtvrtinu obyvatel dotazníku tvoří nově přistěhovalí obyvatelé, kterými jsou lidé jak ze satelitů, tak z původní zástavby. Druhou nejčetnější kategorií jsou naopak lidé, žijící zde déle jak 60. let - ve všech případech dokonce celý život. 5.2.4.2 Výsledky dotazníkového průzkumu Otázka č. 1: Vnímáte závod TONDACH ve Šlapanicích jako výrazný bod v krajině? Graf a tabulka č. 8: Závod Tondach, s. r. o., jako výrazný bod v krajině

52%

ano 48%

ne

kategorie

počet

ano

26

ne

24

Odpověď na první otázku, zda občané Šlapanic vnímají závod Tondach, s. r. o., jako výrazný bod v krajině, byl počet záporných a kladných reakcí téměř vyrovnaný. V případě dodatkové otázky „z jakého důvodu“ byly uvedeny u kladného stanoviska (52 %) odpovědi typu: kazí panorama, nezapadá do krajinného rázu, hyzdí krajinu, ale i např. že je lokálním znečišťovatelem.

54

Otázka č. 2: Jak vnímáte dálnici D1? (ohodnoťte zakroužkováním známky 1-5) Graf a tabulka č. 9: Vnímání dálnice D1 (1= kladné, 5= záporné) 25

23

kategorie

20 15 10

10

8

7

5 2 0 1

2

3

4

počet

1

8

2

10

3

23

4

7

5

2

5

V případě otázky „jak vnímáte dálnici D1“, která prochází severní hranicí katastrálního území Bedřichovic, hodnotí tento objekt většina respondentů neutrálně až kladně. Uvedli, že každá taková stavba má své pro a proti. Navzdory hluku představuje dálnice rychlé spojení se světem, které většina využívá a odvádí dopravu ze zastavěného území. Otázka č. 3: Jak by se podle Vás měly do budoucna využít staré objekty, např. cihelny, sýpky? Graf a tabulka č. 10: Využívání starých objektů (sýpek, cihelen) do budoucna 16%

16%

kategorie

4%

zbořit přestavět

zbořit

počet 8

beze změny

přestavět

32

chránit

beze změny

2

chránit

8

64%

Při průzkumu „Jak by se měly do budoucna využít staré objekty, např. cihelny, sýpky“ 64 % dotázaných považuje za adekvátní řešení stavby přestavět (např. na byty), dalších 16 % by je chránilo (např. jako kulturní dědictví) nebo naopak zbořilo, protože působí nevzhledně.

55

Otázka č. 4: V čem vidíte největší problém v nové výstavbě domů na krajích obcí? Graf a tabulka č. 11: Největší problém satelitního městečka (1=největší problém, 3= nejmenší) 100% 90%

6 12

80% 70%

18

kategorie

32

60%

1

20

50%

2

40%

3

30%

26

20%

počet

nezapadají

6

18

26

zábor

32

12

6

lhostejnost obyvatel

12

20

18

12 18

10%

6

0% nezapadají

zábor

lhostejnost obyvatel

Dalším předmětem výzkumu, byl přístup obyvatel k satelitní výstavbě na kraji Šlapanic. Zde měli lidé k jednotlivým možnostem přiřadit číslo od 1 do 3, tak jak cítí důležitost problému. Největší problém novodobé výstavby na okraji Šlapanic vidí většina

obyvatel

v záboru

zemědělské

půdy

(64

%),

následuje

lhostejnost

obyvatel těchto domů ke svému okolí a jako poslední, nejméně zásadní problém se jeví, že domy nezapadají mezi okolní zástavbu. Otázka č. 5, 6: Souhlasíte s průmyslovou zónou u Šlapnicích? Graf a tabulka č. 12: Plánovaná výstavba průmyslové zóny

40%

kategorie ano ne

60%

počet

ano

20

ne

30

Trochu ožehavým tématem se stala otázka plánované výstavby průmyslového parku. Průmyslovou zónu podporuje 40 % obyvatel, naopak 60 % obyvatel Šlapanic se staví proti zejména z důvodu záboru kvalitní zemědělské půdy, nárůstu dopravy a s tím

56

souvisejících negativních vlivů na zdraví obyvatel. Někteří poukazují na fakt, že v okolí Brna existuje již řada průmyslových ploch, z nichž ne všechny jsou plně využívány. Zazněly zde i připomínky v podobě nedostatečné vzdálenosti od obytné zástavby a obavy z přílivu levné pracovní síly a s tím spojené kriminality. Kladný postoj zaujímají lidé z důvodu nových pracovních příležitostí nebo ti, kteří dostali od investora zálohy za své pozemky. Otázka č. 7: Napište Vaše nejoblíbenější místo v krajině (okolí Šlapanic), kde je Vám dobře, kam se rádi vracíte. Okolí městečka Šlapanice není příliš bohaté na vycházková místa a volnočasové aktivity v přírodě. Dle dotazníkového šetření jsou k tomuto účelu využívány především lesy přírodních památek Velký hájek a Andělky a Čertovky. Mezi další oblíbené cíle patří návrší Žuráň nebo nedaleký Ponětovický rybník. Ve městě se lidé rádi vrací do parku pod zámkem, i když je v dnešní době zčásti pokryt betonem a slouží mimo jiné jako školní hřiště. Někteří na otázku nejoblíbenějšího místa v krajině odpovídají, že již neexistuje, protože buď zaniklo, nebo je obehnáno plochami pro průmyslové využití. Možná i z těchto důvodů lidé stále více navštěvují vzdálenější místa v Mariánském údolí nebo v Sokolnicích (daňčí oboru). Otázka č. 8: Napište místo v krajině (okolí Šlapanic), které jste měl/a rád/a a zaniklo? (můžete napsat i důvod, proč bylo oblíbené nebo jaký byl důvod jeho zániku) Z hlediska změn v okolní krajině byla zvlášť zajímavá otázka číslo 8, tedy místa v krajině, která měli lidé rádi a která zanikla. Cenné informace mi poskytli zejména občané, žijící zde desítky let, kteří pamatují ještě např. na potok Říčku (dříve Zlatý potok) před jeho regulací (1975). S napřimováním toku zmizely nejen meandry, ale také „Černý splav“ v Líchách mezi Šlapanicemi a Bedřichovicemi, ke kterému se vázaly místní pověsti a historky. Stejně navštěvovaná byla i třešňová alej, tzv. „Tuřanka“ vedoucí směrem k letišti a remízky podél železniční trati. Cesta zde sice stále existuje, ale není v celé délce průchozí z důvodu nově vzniklých průmyslových ploch. Vlivem výstavby rodinných domů (satelitů) zanikla mez na konci dnešní Sušilové ulici. Zmíněn zde byl i bývalý vápencový lom u Bedřichovic s nalezištěm zkamenělin, jenž byl zasypán při budování dálnice D1. 57

Otázka č. 9: Chtěli byste, aby se Šlapanice připojily k Brnu? Graf a tabulka č. 13: Šlapanice součástí Brna 10%

kategorie

počet

ano

ano

5

ne

ne

45

90%

Odpověď na otázku, zda by lidé chtěli, aby se Šlapanice připojily k Brnu, je téměř jednoznačná. Rovných 90 % obyvatel by si tuto změnu nepřálo. Pouhý zlomek obyvatel by přivítalo stát se součástí Brna zejména z důvodu zlevnění dopravy do Brna. Město totiž leží v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje v zóně 610, ve které je jízdné výrazně dražší. Otázka č.10: Účastnili jste se někdy konkrétních činností vedoucích ke zlepšení Vašeho okolí? Graf a tabulka č. 14: Účast na akcích vedoucích ke zlepšení okolí 24%

kategorie

ano 50%

počet

ano

25

ne a neplánuji to

ne a neplánuji to

13

ne, ale chtěl/a bych

ne, ale chtěl/a bych

12

26%

Polovina obyvatel Šlapanic se již někdy zúčastnila konkrétních činností vedoucích ke zvelebení okolí a zbylá čtvrtina o ně projevila zájem. Z toho lze usoudit, že třem čtvrtinám z dotázaných není lhostejné okolí, ve kterém žijí. V tom vidím velkou sílu při potenciální péči o krajinu, například výsadbách zeleně. Zapojení veřejnosti do

58

akcí tohoto typu je dle mého názoru nejefektivnější způsob, jak si k ní vybudovat opět osobní vztah a chovat se k ní zodpovědně. Otázka č. 11: Jaký je pro Vás důležitý orientační bod v krajině v tomto okolí? Na otázku, jaký je důležitý orientační bod v okolí, který signalizuje, že se příchozí blíží k domovu, byla převažující odpovědí Žuráň a Mohyla míru na Prackém kopci. Občas se v dotaznících vyskytl i kopec Santon nebo kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí ze 13. století. Zmíněn byl i komín bývalého cukrovaru tyčící se nad městem nebo letiště. Otázka č. 12: Jaká je krajina ve které leží Vaše obec? Graf č. 15: Charakteristika Šlapanic

Charakteristika krajiny z pohledu místních obyvatel pěkná venkovská vyjímečná městská obyčejná naše monotónní narušená přehledná hlučná tichá tradiční měnící se přirozená smutná

7 23 3 4 18 10 4 13 6 12 1 4 23 5 5 0

5

10

15

20

25

četnost jednotlivých chrakteristik

V otázce č. 12 jako jediné bylo žádané označit pokud možno více odpovědí. Cílem bylo zjistit, jak na dotázané krajina v okolí působí. I přesto, že se Šlapanice nacházejí v příměstské oblasti, pořád je zde převažující zemědělské využívání a krajina je nejčastěji charakterizována jako „venkovská“. Od spousty respondentů jsem slýchala, že „Šlapanice jsou taková přerostlá dědina“. Díky blízké brněnské aglomeraci a s tím souvisejícího tlaku na zdejší krajinu je zároveň považována za „měnící se“, dále „obyčejnou, narušenou a hlučnou“. I přes převažující negativní charakteristiky zde 59

zaznělo několikrát i slovo „naše“, nebo „pěkná“, jenž ukazuje hrdost, lásku a sounáležitost obyvatel ke zdejší krajině. Inspirací se mi pro tuto otázku stal článek Hodnoty venkovské krajiny v Deníku veřejné správy (3/2010). Otázka č. 13: Víte, co to je „dominanta v krajině“? Na závěr jsem se respondentů zeptala, zda ví, co obecně znamená „dominanta v krajině“ a pokud ano, ať zkusí popsat. Někteří tuto otázku nepochopili správně a vypsali mi konkrétní dominanty v okolí (letiště, Žuráň, čerpací stanici na okraji města, Mohylu míru nebo Tondach, s. r. o.), jiní neodpověděli vůbec. Nadpoloviční většina dotázaných nejčastěji ve shrnutí ale správně uvedla, že jde o výrazný, nepřehlédnutelný přírodní nebo stavební prvek, který ovlivňuje výraz a charakter krajiny.

Vlevo návrší Žuráň, 31. 3. 2011, vpravo na horizonu závod Tondach, s. r. o., 10. 2. 2011, zdroj: autor

5.2.4.3 Celkové vyhodnocení dotazníkového šetření Cílem dotazníku bylo pomocí širokého spektra otázek zjistit, jaký vztah mají občané Šlapanic k okolní krajině a jaké prvky na ně působí rušivě, kladně nebo je nevnímají. Vzhledem k umístění závodu Tondach, s. r. o., nad Šlapanicemi mě překvapilo, pro jak velké procento lidí (48 %) nepředstavuje výraznou dominantu, stejně jako bývalý cukrovar v intravilánu města. Lidé se soustředili ve většině případů na tzv. smíšené dominanty vertikální, tedy jak přírodní, tak kulturní, jakou je např. Mohyla míru na prateckém kopci, návrší Žuráň zvýrazněné dvěmi vzrostlými javory nebo kopec Santon s kaplí P. Marie Sněžné. Všechna tato místa spojuje jedna událost,

60

Bitva u Slavkova. I samotná kulturně historická dominanta památkové zóny Bojiště byla v dotazníku zmíněná. Mimo jiných i těmito prvky se zdejší krajina odlišuje od krajin jiných a dává blížícím se obyvatelům najevo, že jsou již v té, kterou znají, která je jim blízká. Přestože se jedná o území spadající do městského prostoru, většina obyvatel jej charakterizuje jako venkovské, z důvodu převládající zemědělské půdy, které však stále ubývá v důsledku nové výstavby. I když si většina obyvatel nepřeje, aby se Šlapanice staly součástí města Brna, dle mého názoru je jen otázkou času, kdy se tomu tak stane. Stejně jako na jiných rychle se rozvíjejících lokalitách, i zde dochází k určitým názorovým střetům mezi původními obyvateli a nově přistěhovalými především v rozdílném pohledu na další rozvoj území. Noví rezidenti tvrdí, že starousedlíci by chtěli město nejraději zakonzervovat, nedát mu šanci rozvoje (např. téma plánované zóny). Ti oponují tím, že nově přistěhovalé okolí nezajímá. Zajímavé by bylo pokusit se zorganizovat veřejnou akci. Místní občané by se mohli společně zapojit do zlepšení okolního prostředí, podílet se na vytvoření míst setkávání v krajině, kde by měli možnost navzájem lépe poznat. Více informací o plánované průmyslové zóně, kontaminovaném areálu bývalého cukrovaru a závodu Tondach, s. r. o., je možné najít v příloze č. 3.

61

6

DISKUSE A ZÁVĚR

Rozhodující složkou, která po staletí utvářela krajinu zájmového území, je zemědělská výroba. Od konce 19. století postupně docházelo ke zvětšování výměry orné půdy na úkor pastvin, luk a vinic. I přes to se na mnoha místech (zejména Újezd u Brna, Hostěrádky-Rešov, Sokolnice, Prace) udržela tradice pěstování vinné révy, někde i sadovnictví (Prace), která však místy ustupuje na úkor plánované výstavby rodinných domů (Holubice). Velké množství ostrůvků zeleně ve formě extenzivních sadů, vinohradů a stepních porostů na výchozech kulmských slepenců je chráněno. Historická jádra vybraných obcí památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova si více méně zachovala svůj vesnický ráz. Nejznatelnější sídelní rozvoj od 20. let 19. století do současnosti proběhl a stále probíhá v blízkosti města Brna nebo důležitých komunikací - v Újezdu u Brna, Slavkově u Brna, Sokolnicích a ve Šlapanicích. Výhodná poloha v zázemí aglomerace města Brna potvrzuje problematický trend posledního desetiletí, kterým je nekontrolovatelné rozšiřování katalogových domů nebo celých satelitních městeček do volné krajiny. Původní celek, urbanisticky dobře čitelný není respektován a ctěn a kdysi ostrá hranice sídla se rozostřuje. Ve větší míře tento jev probíhá v Podolí, Sokolnicích, Zbýšově a v blízké době i v Holubicích. Vzhledem k tomu, že se jedná o území chráněné památkovou zónou, komerční suburbanizace v podobě skladovacích a výrobních hal je zde výrazně potlačována. Pokud existuje, nutno podotknout, že v téměř všech případech (až na výjimku ve Šlapanicích, Holubicích a nově v Sokolnicích) jsou tyto plochy ve vybraných obcí situovány až za hranicemi památkové zóny. Modelové mapy případové studie (k. ú. Šlapanice a Bedřichovice) potvrzují celorepublikový trend úbytku orné půdy a prudkého nárůstu zastavěných a zpevněných ploch. Jen od 50. let 20. století zde v důsledku povrchové těžby, výstavby letiště, dálničního tělesa, průmyslových objektů a domů poklesla výměra orné půdy o 16, 69 %. Enormně velký zábor zemědělské půdy by představovala plánovaná průmyslová zóna CTPark Brno South v těsné blízkosti obytné zástavby ve Šlapacích. Ministerstvo životního prostředí však opakovaně trvá na tom, že tak kvalitní půdy nelze ze ZPF vyjmout. V zásadách územního rozvoje JMK byly proto tyto plochy změněny z původní „plochy smíšené výrobní nadmístního významu“ na „územní rezervu“ pro prověření budoucího využití a umístění plochy smíšené výrobní nadmístního významu. To 62

znamená, že po dobu minimálně dvou let nedojde k zastavění (více o plánované zóně v Příloze č. 3). Suburbanizaci není možné zcela zastavit, lze ji však omezit. Důležitým koordinačním a regulačním nástrojem chránící stávající zelené plochy před živelným rozvojem zástavby jsou podle zákona 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, nástroje územního plánování (Matějka, 2001; Kadeřábková, Pecha, 2009), které by měly upřednostnit využití ploch v již urbanizovaném území – tedy i existujících brownfieldů. Právě v obcích zájmového území, kde výstavba probíhá nejmasivněji se takových areálů či staveb, které by mohly představovat rozvojovou příležitost, vyskytuje několik (Sokolnice, Šlapanice, Slavkov u Brna), ale přesto se v nových územních plánech vymezují další rozsáhlé zastavitelné plochy na okrajích sídel.2 Aby investoři dali přednost takovýmto lokalitám před výstavbou na zelené louce, muselo by dojít ke zvýhodnění jejich regenerace například formou určitých daňových úlev nebo dotacemi. Naopak by měl být zpřísněn a znevýhodněn proces povolování staveb na greenfield lokalitách státem či samosprávami, čímž by se redukovala suburbanizace. Jistým posunem se snad stane novela zákona 334/1992, Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, která výrazně zvýšila poplatky za vyjmutí půdy z půdního fondu (trojnásobné až desetinásobné dle bonity půdy). Snad lze předpokládat, že alespoň vlna rezidenční suburbanizace se dostává do svého vrcholu a postupně dojde k jejímu útlumu. Lidé si již uvědomují s ní spojená negativa a snad následný rozvoj v zázemí brněnské aglomerace bude orientován na využití vnitřních rezerv v obcích a městech a nedojde k dalšímu záboru cenných půd. Je nutno si uvědomit, že půda je omezeným a nenahraditelným zdrojem a je třeba chránit její produkční funkci. Požadovat navrácení krajiny do podoby 19. a počátku 20. století s pestrou mozaikou políček a luk není reálné, tato krajina již neodpovídá potřebám současné společnosti. Tento názor zastávají také autoři Lapka a Gottlieb v publikaci Rolník a krajina (2000) nebo také Fanta (2001). Nutné je však zbytky kulturních krajin dostatečně chránit, a to nejen státem, ale samotnými uživateli krajiny, kteří za ní musí nést odpovědnost. Velkorysé investice by se vždy měly konzultovat s lidmi, kteří v daném místě žijí, aby nedocházelo ještě k většímu odcizení obyvatel k jejich okolí.

2

Brownfieldu ve Šlapanicích se blíže věnuje Příloha č. 3

63

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

Použitá literatura: 1. BAŠE, M. Sídla a stavby na venkově. Praha: ČVÚT, 2006. 80 s. ISBN 80-0103390-2(brož.). 2. BAŠE, M. Suburbanizace venkova. s. 24-31. In: kol. autorů. Tvář naší země krajina domova: sborník (3), Člověk jako krajinotvorný činitel. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2002. 176 s. ISBN 80-86512-15-0(brož.). 3. BIČÍK, I., JELEČEK, L. Regionální rozdíly ve využití české krajiny v 19. a 20. století. s. 30-40. In: kol. autorů. Tvář naší země - krajina domova: sborník (6), Krajina v ohrožení. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2001. 230 s. ISBN 8086512-07-X. 4. BÍLÁ, Petra. Významné krajinné prvky Šlapanicka. Brno, 2008. 60 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 5. BINEK A KOL., J. Venkovský prostor a jeho oživení. Brno: Georgetown, 2007. 137 s. 6. BRŮNA, V; BUCHTA, I; UHLÍŘOVÁ, L. Identifikace historické sítě prvků ekologické stability krajiny na mapách vojenského mapování. Ústí n. Labem: Laboratoř

geoinformatiky

UJEP,

2002.

44

s.

Dostupné

z

WWW:

. 7. CÍLEK, V. Dýchat s ptáky. Praha: Dokořán, 2008. 246 s. ISBN 978-80-7363202-1(váz.). 8. CÍLEK, V. Krajiny vnitřní a vnější. Praha: Dokořán, 2002. 231 s. ISBN 8086569-29-2. 9. CULEK, M. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996. 347 s. 10. DEJMAL, I. Prostor k úvaze. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2008. 273 s. ISBN 978-80-86512-42-6(brož.). 11. DEMEK, J. Nauka o krajině. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 234 s. 12. DEMEK, J. Úvod do krajinné ekologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 102 s. ISBN 8070679735. 64

13. DEMEK, J; HAVLÍČEK, M; MOCKOVČIN, P. Landscape Changes in the Dyjsko-svratecký and Dolnomoravský Grabens in the period 1764-2009. Acta Průhoniciana, Průhonice, Výzkumný ústav okrasného zahradnictví. 2009, 91, ISSN 0374-5651, s. 23-30. 14. FETTEROVÁ, D. Krajinné památkové zóny na jižní Moravě, s. 128-135. In: kol. autorů. Tvář naší země - krajina domova: sborník (2) Krajina jako kulturní prostor. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2002. 185 s. ISBN 80-86512-142(brož.). 15. FORMAN, R. T.; GODRON, M. Krajinná ekologie. Praha: Academia, 1993. 583 s. ISBN 80-200-0464-5. 16. GOJDA, M. Archeologie krajiny: vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha: Academia, 2000. 238 s. ISBN 80-200-0780-6. 17. HÁJEK, P. Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v období socialismu 1948-1989. Praha: Malá skála, 2008. 161 s. ISBN 978-80-86776-071(váz.). 18. HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny: jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. 199 s. ISBN 80-010-3163-2. 19. HNILIČKA, P. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Brno: Era, 2005. 131 s. ISBN 80-7366-028-8(váz.). 20. JELEČEK, L. Zemědělství a půdní fond v Čechách ve 2. polovině 19. století. Praha: Academia, 1985. 283 s. 21. KADEŘÁBKOVÁ, B. Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Praha: C. H. Beck, 2009. 138 s. ISBN 9788074001239. 22. KAŠPAŘÍKOVÁ, H. Změny rurální krajiny v prostoru jižně od Brna pod vlivem suburbanizace. Brno, 2010. 99 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. 23. KEBRLE, M. Šlapanice, cesty k dnešku. Šlapanice: Městský národní výbor, 1985. 94 s. 24. kol. autorů. Čtyřicet let činnosti zemského zemědělsko-technického úřadu na Moravě 1887-1927. Brno: Moravský zemský výbor, 1927. 189 s. 25. kol. autorů. Šlapanice na dobových pohlednicích 1897 – 1938. Šlapanice: Město Šlapanice, 2002. neostránkováno

65

26. kol. autorů. Urbanismus a územní rozvoj ročník XII.: Brownfieldy. Praha: ÚÚR, 2009. 78 s. Dostupné z WWW:< http://www.uur.cz/default.asp?ID=3475> 27. KOPECKÝ, J; KOTULÁN, J. Naše Šlapanice. Šlapanice: Gymnázium Šlapanice, 2006. 152 s. ISBN 80-239-7442-4(váz.). 28. KOPECKÝ, J; USTOHAL, V. Mlýny na Říčce a Rokytnici: Kapitoly z historie Šlapanic u Brna. Šlapanice: Vlastivědný kroužek ve Šlapanicích, 2001. 59 s. 29. LAPKA, M; GOTTLIEB, M. Rolník a krajina. Praha: Slon, 2000. 166 s. ISBN 80-85850-83-4. 30. LIPSKÝ, Z. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha: Karolinum, 1998. 129 s. ISBN 8071845450. 31. LIPSKÝ, Z. Sledování změn v kulturní krajině. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2000. 71 s. ISBN 8021306432. 32. LÖW, J.; MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003. 552 s. ISBN 80-86386-27-9(váz.). 33. MACKOVIČ, V. Specifické vazby krajiny a územního plánování, s. 39-42. In: Kol. autorů Suburbanizace: sborník ze seminářů AUÚP 23.-24. dubna 2009 . Beroun: Ústav územního rozvoje, 2009. 104 s. Dostupné z WWW: ISBN 978-80-87318-03-4 34. MARCIÁNOVÁ, G. Změny rurální krajiny pod vlivem suburbanizace v prostoru východně od Brna. Brno, 2010. 62 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. 35. MARTIŠKO, J. Příroda okresu Brno- Venkov: 1.2 VKP Šlapanicko. Brno: Nepublikováno, 1997. 93 s. 36. MARTIŠKOVI, J a K. Šlapanické slepence, díl 1. Brno: Český svaz ochránců přírody, 2009. Nepublikováno 37. MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z. Krajina jako geosystém. Bratislava: Veda, 1997. 153 s. 80-224-0519-1 38. MILERSKI, R. Nauka o krajině. Brno: VÚT, 2005. 125 s. Dostupné z WWW: . 39. NĚMEC, J. Urbanistické plánování regionů. Praha: Vydavatelství ČVÚT, 1992. 96 s.

66

40. NĚMEČEK, V. Nauka o krajině. Ústí n. Labem: Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem, 2003. 88 s. 41. NOVOTNÁ, D. Úvod do pojmosloví ekologie krajiny. Praha: Enigma, 2001. 399 s. ISBN 80-7212-192-8. 42. OUŘEDNÍČEK, M., a kol. Suburbanizace.cz. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje a Urbánní a regionální laboratoř, 2008. 96 s. ISBN 978-80-86561-72-1.Dostupné také z WWW: http://www.suburbanizace.cz/odborne_brozura_down.htm 43. PODZIMKOVÁ, J. Historické mapy obcí – svědectví o stavu vesnického osídlení krajiny, s. 136-141. In: kol. autorů. Tvář naší země - krajina domova: sborník (2) Krajina jako kulturní prostor. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2002. 185 s. ISBN 80-86512-14-2(brož.). 44. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: ČAV, 1971. 73 s. 45. Reakce spolčnosti Sateso s. r. o. Šlapanický zpravodaj. 2009, 3, s. 13-14. Dostupné z WWW: . 46. SÁDLO, J. Krajina a revoluce. Praha: Malá skála, 2005. 247 s. ISBN 80-8677602-6(brož.). 47. SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9(brož.). 48. SÝKORA, L. Suburbanizace. Vesmír. 2010, 89, červenec-srpen, s. 440-443. Dostupné také z WWW: . 49. UHLÍŘ, D. Brno: výstaviště, Bitva u Slavkova. Brno: šifra k. s., 1993. Pole mezi Brnem a Slavkovem, s. neostránkováno. 50. VOREL, I., Přírodní, kulturní, estetické hodnoty a struktura osídlení – konflikt nebo harmonie?, s. 126-133. In: kol. autorů. Kulturní krajina, aneb, Proč ji chránit?: téma pro 21. století. Praha: MŽP, 2000. 243 s. ISBN 80-903206-19(brož.). 51. VYBÍRAL, J; KOLEJKA, J. Tradiční krajinné profese a krajinotvorné aktivity člověka: vznik a vývoj kulturní krajiny, management kulturní krajiny, trvale

67

udržitelný rozvoj. Břeclav: Biosférická rezervace Dolní Morava, 2008. 67 s. ISBN 978-80-254-6917-0. Použité internetové zdroje: 1. Arch.Design, s. r. o. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond. Územní plán města Brna – koncept [online] [cit. 20. února 2011]. Dostupné z WWW: 2. Atelier T-plan, s. r. o. Vyhodnocení vlivů ZÚR JMK na ŽP. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje [online]. duben 2010 [cit. 27. února 2011]. Dostupné z WWW: 3. Atelier T-plan, s. r. o. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje [online]. únor 2011 [cit. 8. dubna 2011]. Dostupné z WWW: 4. Colliers international, s. r. o. [online]. 2009 [cit. 1. března 2011]. Dostupné z WWW: 5. Česká televize Brno. Půda, kterou bránil stát, zřejmě skončí pod průmyslovou zónou. Regionální ČT 24 [online] 15. listopadu 2010 [cit. 1. března 2011]. Dostupné z WWW: 6. Český statistický úřad. Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2010. Czso.cz [online] [cit. 20. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 7. Český statistický úřad. Změna počtu obyvatel v obcích JMK mezi roky 2000 až 2008. Czso.cz [online] [cit. 20. března 2011]. Dostupné z WWW:

68

8. Český statistický úřad. Dotčené byty v obcích JMK v letech 2001 až 2008 Czso.cz [online] [cit. 20. března 2011]. Dostupné z WWW: 9. Český statistický úřad. Změna podílu zastavěné plochy na celkové rozloze správních obvodů ORP mezi roky 1996 a 2006 Czso.cz [online] [cit. 20. března 2011]. Dostupné z WWW: 10. Geoportál ČÚZK - přístup k mapovým produktům a službám resortu. Ortofoto České republiky. Geoportál.cuzk.cz [online]. 2010 [cit. 26. února 2011]. Dostupné z WWW: 11. Geoportál ČÚZK. Geoprohlížeč ČÚZK [online] [cit. 27. prosince 2010]. Dostupné z WWW: 12. Chmelová, R., Netopil, P. Historické letecké snímky v geografickém výzkumu – problémy při jejich zpracování a možná řešení. Rick.cz [online]. 2007 [cit. 7. března 2011]. Dostupné z WWW: 13. Jareš, V. Interaktivní pomůcka pro výuku krajinné ekologie, Ústav aplikované a krajinné ekologie Mendelovy univerzity [online]. 2007 [cit. 2. února 2011]. Dostupné z WWW: 14. Kapadnis, N. R. Application of GIS for Land Use Planning- A Case Study Of Nashik City (India). GIS Development [online]. 2003 [cit. 20. března 2011]. Dostupné z WWW: 15. Kostková, P., Římalová, J. Stabilní katastr. Císařské otisky [online] 2006 [cit. 7. března 2011]. Dostupné z WWW: 16. Kučera, Z., Kučerová, S. Hodnoty venkovské krajiny. Deník veřejné správy [online]. 20. září 2010 [cit. 5. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 17. Laboratoř geoinformatiky. Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska. Oldmaps.geolab.cz [online]. 2010 [cit. 7. března 2011]. Dostupné z WWW:

69

18. Lhotský, J. CTP Invest, spol. s. r. o. CTPark Brno South. CTPark NETWORK [online] 2009 [cit. 1. března 2011] Dostupné z WWW: 19. Maxmont. Sokolnice – ulice Slanisko. Maxmont.cz [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 20. Městský úřad Šlapanice. Údaje o území. ÚAP území ORP Šlapanice - Rozbor udržitelného rozvoje území [online]. 2010 [cit. 20. února 2011]. Dostupné z WWW: 21. NATMAL. Jabloňové sady [online]. 2008 [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 22. Národní památkový ústav. Památkový zákon. Npu.cz [online] [cit. 20. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 23. Občanské sdružení Čisté Šlapanice [online] [cit. 1. března 2011]. Dostupné z WWW: 24. Ouředníček, M. Suburbanizace, co to je a jaké má podoby? Suburbanizace.cz [online]. 2008 [cit. 19. února 2011]. Dostupné z WWW: 25. Portál veřejné správy. Mapový server [online]. [cit. 6. února 2011]. Dostupné z WWW: 26. Rumportl, D., CHuman, T. Změny struktury krajiny pod vlivem rezidenční a komerční suburbanizace v České republice. Suburbanizace.cz [online]. 2010 [cit. 1. března 2011]. Dostupné z WWW: 27. Svoboda, M. Bitva u Slavkova očima kronikářů. Primaplana - historie c. k. rakouské armády v napoleonské epoše (1792-1815) [online]. 2009 [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z WWW: 28. Temelová, J., Ouředníček, M. Několik poznámek k současné suburbanizaci. Suburbanizace.cz [online]. 2008 [cit. 1. března 2011]. Dostupné z WWW:
70

29. Vítkova, Z. K čemu jsou dobré letecké snímky z minulého století? Nejen k mapování ekologických zátěží. Ekolist.cz [online]. 25. června 2010 [cit. 26. února 2011]. Dostupné z WWW: 30. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. Vukoz.cz [online]. 2009 [cit. 2. února 2011]. Dostupné z WWW: 31. WIKIPEDIE OTEVŘENÁ ENCYKLOPEDIE: Geografický informační systém. WIKIPEDIE [online]. 2011 [cit. 7. března 2011]. Dostupné z WWW: 32. Zeměměřický úřad. Císařské otisky Stabilního katastru. Archivní map Prohlížení archiválií Ústředního archivu zeměměřictví a katastru [online]. 2006 [cit. 27. prosince 2010]. Dostupné z WWW: webové stránky dotčených obcí: 33. Oficiální stránky obce Blažovice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 34. Oficiální stránky obce Holubice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 35. Oficiální stránky obce Jiříkovice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 36. Oficiální stránky obce Kobylnice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 37. Oficiální stránky obce Podolí [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 38. Oficiální stránky obce Ponětovice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 39. Oficiální stránky obce Prace u Brna [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 40. Oficiální stránky obce Sokolnice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW:

71

41. Informační portál města Šlapanice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 42. Oficiální stránky obce Telnice [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 43. Oficiální stránky obce Tvarožná [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 44. Oficiální stránky města Újezd u Brna [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 45. Zámek Slavkov – Austrlitz [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: 46. Oficiální stránky obce Zbýšov [online] [cit. 15. ledna 2011]. Dostupné z WWW: Mapy: Geologická mapa ČSR, Ústřední Ústav Geologický, list 24-43, Šlapanice, 1: 50 000, 1985 Ortofoto ČR, 2009, čísla mapových listů: Brno 5-1, Brno 5-2, Brno 5-3, Brno 6-1, Brno 6-2, Brno 6-3 © Český úřad zeměměřičský a katastrální – http://www.cuzk.cz

Seznam obrázků: Obr. č. 1: Sídelní typologie obcí Jihomoravského kraje, zdroj: Binek (2007), str. 19 Obr. č. 2: Mapa širších vztahů s vyznačeným územím krajinné památkové zóny Bojiště Bitvy u Slavkova, zdroj: Návrh ZÚR JMK, str. 21 Obr. č. 3: Vybraná část zájmového území – Šlapanice, výřez leteckého snímku z roku 1953 a výřez ortofoto 2009, zdroj: , str. 27 Obr. č. 4: Vizualizace suburbie v Sokolnicích, zdroj: , str. 38 Obr. č. 5: Působnost ORP Šlapanice, zdroj: http://www.meuslapanice.cz/, str. 41 Obr. č. 6: Pohlednice z roku 1905 bývalého rokokového zámku vrchního správce zemí Moravy a Slezska Jindřicha Kajetána Blümegena - klíčová budova pro budoucí rozvoj města, zdroj: , str. 44 Obr. č. 7: Vývoj osídlení Šlapanic, zdroj: Šlapanice, cesty k dnešku (1985), str. 44

72

Obr. č. 8: Modelová mapa využití země k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 1953, str. 51 Obr. č. 9: Modelová mapa využití země k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 2009, str. 52 Obr. č. 10: Vizualizace plánovaných „Jabloňových sadů“, zdroj: , str. 79 Obr. č. 11: Stav sadu v roce 2003 (vlevo) a v roce 2008 (vpravo) s místem pořízení spodní fotografie č., zdroj: , str. 79 Obr. č. 12: Vyznačený areál bývalého cukrovaru s šířící se skvrnou znečištění, zdroj: , str. 93 Obr. č. 13: Původní velikost CTPark Brno South, zdroj: , str. 95 Obr. č. 14: Navržené záměry v ZÚR JMK, duben 2010, zdroj: Návrh ZÚR JMK, str. 96 Obr. č. 15: Navržené záměry v ZÚR JMK, únor 2011, zdroj: Návrh ZÚR JMK, str. 96

Seznam tabulek: Tab. č. 1: Definice pojmu krajina dle Milerskiho (2005), str. 10 Tab. č. 2: Vybrané obce památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova, str. 29 Tab. č. 3: Vlastní klasifikační klíč využití země, str. 30 Tab. č. 4: Land use k. ú. Šlapanice a Bedřichovice. 1953, 2009, str. 50 Tab. č. 5: Zastoupení pohlaví obyvatel Šlapanic, str. 53 Tab. č. 6: Věkové složení obyvatel Šlapanic, str. 53 Tab. č. 7: Délka bydlení ve Šlapanicích, str. 53 Tab. č. 8: Závod Tondach, s. r. o., jako výrazný bod v krajině, str. 54 Tab. č. 9: Vnímání dálnice D1, str. 55 Tab. č. 10: Využívání starých objektů (sýpek, cihelen) do budoucna, str. 55 Tab. č. 11: Největší problém satelitního městečka, str. 56 Tab. č. 12: Plánovaná výstavba průmyslové zóny, str. 56 Tab. č. 13: Šlapanice součástí Brna, str. 58 Tab. č. 14: Účast na akcích vedoucích ke zlepšení okolí, str. 58

73

Seznam grafů: Graf č. 1: Počet obyvatel a domů Šlapanic, bez městské části Bedřichovice, zdroj: czso.cz, str. 47 Graf č. 2: Počet dokončených domů Šlapanice + Bedřichovice, zdroj: ČSÚ, str. 47 Graf č. 3: Land use k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 1953, str. 48 Graf č. 4: Land use k. ú. Šlapanice a Bedřichovice 2009, str. 48 Graf č. 5: Zastoupení pohlaví obyvatel Šlapanic, str. 53 Graf č. 6: Věkové složení obyvatel Šlapanic, str. 53 Graf č. 7: Délka bydlení ve Šlapanicích, str. 53 Graf č. 8: Závod Tondach, s. r. o., jako výrazný bod v krajině, str. 54 Graf č. 9: Vnímání dálnice D1, str. 55 Graf č. 10: Využívání starých objektů (sýpek, cihelen) do budoucna, str. 55 Graf č. 11: Největší problém satelitního městečka, str. 56 Graf č. 12: Plánovaná výstavba průmyslové zóny, str. 56 Graf č. 13: Šlapanice součástí Brna, str. 58 Graf č. 14: Účast na akcích vedoucích ke zlepšení okolí, str. 58 Graf č. 15: Charakteristika Šlapanic, str. 59

Seznam použitých zkratek: ČR

Česká republika

ČÚZK

Český úřad zeměměřičský a katastrální

ČSÚ

Český statistický úřad

GIS

Geografické informační systémy

JZD

Jednotné zemědělské družstvo

KÚ

Krajský úřad Jihomoravského kraje

K. Ú.

Katastrální území

ORP

Obce s rozšířenou působností

OS

Občanské sdružení

TTP

Trvalé travní porosty

ÚSES

Územní systém ekologické stability

VN

Vysoké napětí 74

VÚKOZ

Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.

VVN

Velmi vysoké napětí

ZPF

Zemědělský půdní fond

ZÚR

Zásady územního rozvoje

75

Seznam příloh: Příloha č. 1: Zbylé vybrané obce památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova, str. 77 Příloha č. 2: Dotazník, str. 90 Příloha č. 3: Problematické jevy na území města Šlapanic z hlediska vlivů na krajinu a životní prostředí, str. 92 Příloha č. 4: Dokončené byty v obcích Jihomoravského kraje 2001-2008, zdroj: ČSÚ, str. 97 Příloha č. 5: Změna počtu obyvatel v obcích Jihomoravského kraje, 2000-2008, zdroj: ČSÚ, str. 97 Příloha č. 6: Změna podílu zastavěné plochy (ORP) 1996-2006, zdroj: ČSÚ, str. 98

76

8

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Zbylé obce zájmového území Bedřichovice Obec Bedřichovice leží v mírném údolí asi 1,5 km severně od Šlapanic. Severní část katastrálního území protínala tzv. císařská silnice, dnes dálnice D1, východní částí obce protéká potok Říčka s mlýnským náhonem. Již na císařském otisku je západně od obce kromě rozsáhlých zahrad také vyznačen kamenný lom, jenž zanikl právě výstavbou dálnice počátkem 80. let 20. století. V historickém jádře se doposud nacházejí typické selské usedlosti i domkářská stavení. Od roku 1976 jsou Bedřichovice přičleněny jako místní část k městu Šlapanice. Při posledním sčítání obyvatelstva v roce 2001 zde žilo 308 obyvatel. První doložená zmínka o obci pochází z roku 1306.

BEDŘCIHOVICE tzv. císařský otisk z r. 1826

BEDŘCIHOVICE, současný stav zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Blažovice Obec Blažovice se rozkládá 5 km východně od města Šlapanice. Jižně od nich se vypínají Staré Vinohrady. Historické jádro tvoří „návesní ulicovka“, kterou napříč protíná potok Romza disponující mnoha přítoky. Ty dříve meandrovaly a byly obklopeny zamokřenými loukami. Obytná zástavba se rozrostla zejména jihozápadním a jihovýchodním směrem. V současné době v lokalitě „Pod kostelem“ probíhá výstavba 19 řadových rodinných domů. Z kapacitních důvodů se připravuje modernizace a zdvoukolejnění tratě Brno-Přerov vedoucí jihovýchodně obcí. Se záměrem výšit

77

výměru trvalé zeleně v katastru bylo v roce 2000 na levém břehu potoka Romzy zřízeno biocentrum, jehož součástí je vyhloubena tůňka. Nyní zde žije 1 113 obyvatel. První písemnou zmínku o Blažovicích nalezneme v historických pramenech v roce 1131 (http://www.blazovice.eu/).

BLAŽOVICE tzv. císařský otisk z roku 1826

BLAŽOVICE, historické jádro a vyznačená plánovaná výstavba, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Holubice Holubice se nacházejí asi 5 km severozápadně od města Slavkov u Brna. Severní okraj katastrálního území protíná dálnice D1 Brno-Vyškov a „stará silnice“ (bývalá císařská cesta). Z ostatních světových stran je obec obklopená jednokolejnou železniční tratí Brno-Přerov, která by stejně jako v případě Blažovic měla projít rekonstrukcí. Na historických mapách je v blízkosti obce patrná osada Kruh, která se stala součástí Holubic při scelování pozemků v letech 1903-1914. V daném k. ú. se nacházely mokré louky i obecní pastviny. Největší plochu zaujímaly jihovýchodně od obce, kde lemovaly potok Rakovec a jeho náhon patřící k místnímu vodnímu mlýnu. Zhruba v 60. letech 20. století byla část těchto ploch, mezi železniční tratí a silnicí vedoucí do Křenovic, osázena jabloňovým sadem. Tento krajinný prvek téměř celý před pár lety zanikl kvůli plánované výstavbě satelitního městečka o 45 domech. Z původní plochy cca 5,5 hektarů sadu zbylo jen pár řad. Možná ani ty by tu nezůstaly nebýt názvu projektu „Jabloňové sady“. V Holubicích právě probíhá výstavba nových bytových domů v blízkosti bývalé osady Kruh. V současné době zde žije 886 obyvatel. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1371, o Kruhu již v roce 1349 (http://www.holubiceou.cz/).

78

Obr. č. 10: Vizualizace plánovaných „Jabloňových sadů“, zdroj: http://www.jablonove-sady.cz/

Obr. č. 11: Stav sadu v roce 2003 (vlevo) a v roce 2008 (vpravo) s místem pořízení spodní fotografie, snímky jsou orientovány k severu zdroj: http://www.mapy.cz/, upraveno

79

Nahoře zbytek jabloňového sadu, dole plocha bývalého sadu, 9. 1. 2011, zdroj: autor

HOLUBICE s vyznačenou osadou Kruh tzv. císařský otisk z roku 1826

HOLUBICE s vyznačenou plánovanou výstavbou, vpravo dole „Jabloňové sady“, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Hostěrádky-Rešov Tato obec leží 9 km jihozápadně od města Slavkov u Brna. Vesnici odnepaměti obklopovaly kromě polí, také nemalé louky, pastviny a vinice. Víno se pěstovalo zejména na východně položených svazích Staré hory. Údajně největší výměry dosáhlo před třicetiletou válkou. První zmínka o pěstování révy je roku 1228, vinice však zde byly již dříve. Zástavba domků se rozšiřovala zejména severním směrem od původního jádra Rešova. Na historické mapě je dobře patrná kolonie domkářů, tzn. bezzemků, která se lišila od ostatních stavení především menšími rozměry jak domů, tak přilehlých pozemků. Od roku 2000 je na konci obce v její severovýchodní části situována nová ulice katalogových domů. První písemné doklady o existenci obce Malé Hostěhrádky pochází z roku 1270. Rešov vznikl rozdělením pozemků dvora - statku olomouckých biskupů v roce 1787. V roce 1913 se obě tyto obce spojily v jedinou obec. Nyní zde žije 832 obyvatel.

80

REŠOV s vyznačenou domkářskou kolonií tzv. císařský otisk z roku 1826

REŠOV, místní část s vyznačenou domkářskou kolonií, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Kobylnice Kobylnice se rozkládají 4 km jižně od města Šlapanice. Největší dominantou této obce bývaly dva rybníky – Horní a Dolní na 170 kop ryb. (Kopecký, Ustohal, 2001). Oba byly vypuštěny ve 40. letech 19. století a sokolnický cukrovar na jejich místě pěstoval řepu cukrovku. Po rybnících zůstaly jen pomístní jména, např. šlapanické polní trati se tu říká „Nad rybníky“. Podél severního břehu bývalého Horního rybníka dodnes rostou vrby a po jeho hrázi na jihu, která ho dělila od Dolního rybníka, vede silnice z Kobylnic do Dvorské. Do katastru částečně zasahují lesy bývalé bažantnice, která se nachází u obce Sokolnice. K rozšíření obce došlo zejména jižním směrem, kde je mimo starší domy zcela „nahodile“ umístěna rezidenční výstavba. Žije zde 951 obyvatel. První písemná zmínka o obci prochází z roku 1306 (http://www.kobylnice.cz/).

81

KOBYLNICE s rybníkem tzv. císařský otisk z roku 1825

KOBYLNICE, současný stav bez rybníku s vyznačenou novou zástavbou, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Křenovice Obec se rozkládá 3 km jihozápadně od Slavkova u Brna. Středem protéká potok Rakovec, který na obecních pastvinách severně od Křenovic výrazně meandroval. V katastru se západně nacházely i malé vinohrady. Dodnes je v mapách patrné historické jádro vesnice, jež tvořila téměř „uzavřená ulicovka“. Prakticky u každého domu stávala vzadu v zahradách dřevěná stodola (v císařských otiscích jsou nezděnéspalné budovy značené žlutě), která často uzavírala parcelu. Místní občané se snaží rekonstruovat staré polní cesty. Například na jaře v roce 2008 jimi byla provedena obnova zaniklé liniové zeleně podél bývalého náhonu, nyní polní cesty k obci Važany. Jedná se o středně velkou vesnici, v roce 2010 zde žilo 1819 obyvatel. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1305.

82

KŘENOVICE, vyznačena uzavřená ulicovka tzv. císařský otisk z roku 1826

KŘENOVICE, současný stav zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Prace Vesnice Prace se rozkládá 5 km východně od města Šlapanice na severním úpatí Prackého návrší (324 m n. m.). Středem obce protéká od východu na západ Pracký potok, kde se vlévá do toku Říčka. K obci patří také dva malé rybníky. Na svazích pod Prackým kopcem se na ploše 31 ha rozkládají ovocné sady. Relikty původních zahrad a polí s ovocnými stromy jsou patrné i dnes jihozápadně od obce. Půdorys sídla tvořila „návesní silnicovka“, která se postupně rozrostla zejména kolem silnice vedoucí na Ponětovice a k Mohyle míru. Historické jádro obce tvoří zástavba pod kostelem, který dříve stával na obecních pastvinách za obcí, a bývalá selská stavení na Návsi. V současné době zde žije 906 obyvatel. První historicky doložená zmínka o obci Prace pochází z roku 1274. Název vesnice je pravděpodobně odvozen od slova "prát", protože tu byla původně salaš, kde se stříhaly ovce, předla a prala se tu vlna (http://www.praceubrna.cz/).

83

PRACE, historické jádro tzv. císařský otisk z roku 1826

PRACE, současný stav s vyznačeným původním jádrem, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

Vlevo památník Mohyla míru, 19. 8. 2010, vpravo výhled na obec Prace z Prackého kopce, 23. 8. 2010 zdroj: autor

Slavkov u Brna Město se rozkládá asi 17 km jihozápadně od Vyškova a 20 km od města Brna. Hlavní dominantou je barokní zámek, který byl v roce 2008 zařazen mezi národní kulturní památky. Na jeho místě byla začátkem 13. století vybudována komenda řádu německých rytířů. Koncem 16. století byl na starých základech postaven renesanční zámek rodem Kouniců, kterým připadlo panství v roce 1509 a působili zde více než čtyři století. Dnešní podobu má od konce 17. až poloviny 18. století, kdy byl naposled přestavěn

(http://www.zamek-slavkov.cz).

Součástí

je

i patnáctihektarový

komponovaný park ve stylu francouzských barokních zahrad, který byl v polovině 19. století zjednodušen do anglického stylu. Vše bylo včleněno do zapojení okolní krajiny i samotného města pomocí alejí, jež byly vysazené podél všech cest směřující k zámku

84

a podtrhovaly tak monumentálnost stavby. Císařská cesta k Holubicím a dále k Brnu byla osázená čtyřřadou lipovou alejí, cesta na Křenovice čtyřřadou kaštanovou alejí a alej nechyběla ani směrem k Nížkovicím. Střední široká část čtyřřadé aleje sloužila jako kočárová cesta, obě užší postraní aleje byly určeny pro pěší. V současné době je zachovalá pouze ta kaštanová. Ostatní jsou v žalostném stavu. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. Před několika lety (2003) byla provedena demolice bývalého cukrovaru, jehož výroba byla ukončena v roce 1989. V současné době je tento brownfield využíván jen částečně a nově je zde umístěna fotovoltaická elektrárna. Jižně od Slavkova byla při toku Litava vybudována soustava rybníků a mokřadů, které se staly důležitou zastávkou na tahové cestě vodního ptactva. První zmínku o Slavkovu nalezneme v historických pramenech v roce 1237. Ve 13. století také získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku. Historické jádro Slavkova je městskou památkovou zónou. V současnosti zde žije 6220 obyvatel.

SLAVKOV, historické jádro tzv. císařský otisk z roku 1826

SLAVKOV, současný stav zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

85

Čtyřřadá kaštanová alej mezi Slavkovem a Křenovicemi, 23. 8. 2010, zdroj: autor

Telnice Obec Telnice se nachází asi 8 km jižně od města Šlapanice. Historické jádro vesnice je tvořeno silničním půdorysem, v jehož čele stojí kostel. Výhodně za obcí můžeme nalézt zbytky vinohradů. Údolí Říčky, která obcí protéká, je tvořeno mozaikou dřevinných a keřových porostů s ojedinělými políčky a kulturními loukami. Obec se rozšířila zejména severozápadním směrem, kde se také na ploše 5 ha rozkládá zdejší okrasná školka. Znatelný je rozvoj obce v okolí vlakového nádraží na hranicích s vedlejšími Sokolnicemi. Telnice patřila k nejstarším a v minulosti zároveň největším osadám na dnešním okrese Brno - venkov. První zmínky o ní pocházejí ze 13. stol. přesně z roku 1244. Žije zde 1429 lidí (http://www.telnice.cz/).

TELNICE tzv. císařský otisk z roku 1825

TELNICE, současný stav zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

86

Tvarožná Obec Tvarožná leží 5 km severovýchodně od města Šlapanice. Rozkládá se na rozhraní jihomoravské nížiny a začínajících lesů Drahanské vrchoviny, soustředěných v severní části obce. Katastrem protékají dva toky – zalesněnou částí Rokytnice a středem vesnice pak Tvaroženský potok. Historické jádro tvoří „návesní ulicovka“. Proti povodním je před obcí vybudován suchý poldr a na soutoku Tvaroženského a Pozořického potoka je zbudována záchytná vodní nádrž. Pod obcí na soutoku Tvaroženského potoka s Rokytnicí je situován mokřad s výskytem velkého množství vodního ptactva. Jihozápadně od zastavěného území obce se zvedá návrší Santon, který byl v roce 1979 prohlášen za přírodní památku především z důvodu výskytu cenných teplomilných společenstev (Martiško, 2009). Zajímavostí je jeho přejmenování francouzskými vojsky z původního názvu Padělek na současný, protože jim údajně připomínal kopec Santon z egyptského tažení. Název mu již zůstal. Za zmínku také stojí lokalita Pod vinohrady s hodnotnými travinobylinnými společenstvy, nacházející se západně od obce mezi maloplošně obhospodařovanými zahradami a sady. V současné době zde žije 1232 obyvatel. Historie Tvarožné se datuje první písemnou zmínkou z roku 1288 (http://www.tvarozna.cz/).

TVAROŽNÁ tzv. císařský otisk z roku 1826

TVAROŽNÁ, současný stav zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

87

Vlevo výhled z kopce Santon, vpravo kaplička Panny Marie Sněžné, 20. 4. 2009, zdroj: autor

Zbýšov Vesnice Zbýšov leží 6 km jihozápadně od města Slavkov u Brna v povodí řeky Litavy při železniční trati Brno-Přerov. Dodnes se zde zachovala tradice pěstování vinné révy a nad obcí se dodnes vyskytují relikty extenzivních sadů. Ve východní části Zbýšova v současné době probíhá další etapa rezidenční výstavby 15 rodinných domů. Lokalita jako celek vytváří chaotickou urbánní strukturu, která se nadále rozpíná do okolní zemědělské krajiny. V současné době zde žije 554 obyvatel. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1237 (http://www.obec-zbysov.cz).

ZBÝŠOV, historické jádro tzv. císařský otisk z roku 1826

ZBÝŠOV, současný stav s vyznačenou rezidenční zástavbou, zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

88

Ostrá hranice za humny mezi původní a novou rezidenční zástavbou, 23. 3. 2011, zdroj: autor

Žatčany Obec Žatčany leží asi 10 kilometrů jižně od města Šlapanice mezi 2 toky - řekou Litavou a Hranečnickým potokem. Do roku 1834 obklopoval obec rozlehlý rybník, který byl z důvodu pěstování cukrovky vypuštěn. Historické jádro má návesní půdorys. Do východního okraje katastru obce zasahuje okraj hořkovodního území minerální vody Šaratica. Zajímavostí je PP Písky s psamofilní vegetací na zdejších výsypkách, vytěžených při vrtných pracích a těžbě ropy. V obci Žatčany je velmi rozšířené pěstování vína. Žije zde 797 obyvatel. První zmínka o obci Žatčany pochází z roku 1131.

ŽATČANY tzv. císařský otisk z roku 1825

ŽATČANY s rezidenční zástavbou zdroj: ČÚZK, mapy jsou orientovány k severu

89

Příloha č. 2: Dotazník

90

91

Příloha č. 3: Problematické jevy na území města Šlapanic z hlediska vlivů na krajinu a životní prostředí Kontaminace v areálu bývalého cukrovaru Dominantou z dob průmyslové revoluce je bývalý cukrovar nacházející se v jižní části intravilánu Šlapanic, v údolní nivě toku Říčky. Patřil mezi jeden z mnoha cukrovarnických závodů (další např. Slavkov u Brna) ležící na tzv. Vlárské trati, vedoucí z Brna do Trenčianské Teplé. Za svou existenci změnil areál několikrát svého majitele a měl řadu využití (po ukončení výroby v roce 1931 sklad zeleniny, následovaly závody papírenského průmyslu německé firmy Schotolla, po znárodnění součástí Ostravských chemických závodů, poté n. p. Dechtochema, naposled n.p. Brněnské papírny). V současné době zde sídlí společnost ICEC, a. s., která pronajímá plochy zejména pro účely skladování, montáže a drobné výroby. Zásadním faktem je, že se lokalita od začátku 40. let 20. století potýká se starou ekologickou zátěží v podobě kontaminace dehtovými látkami, která tvoří závažnou překážku nového využití této plochy. Takovéto nemovitosti nazýváme „Blackfields“. Několik desítek let zde probíhala destilace kamenouhelných dehtů a výroba papírových, později asfaltových lepenek, při níž bylo zasaženo jak horninové prostředí areálu a blízkého okolí, tak povrchová i podzemní voda. Byla zde provedena řada inženýrsko-geologických a hydrologických průzkumů, včetně realizace asi čtyř desítek vrtů a první etapy sanace (druhá nebyla nikdy realizována). I přes veškeré snahy odstranit zátěž tu stále existuje rozsáhlá kontaminace, která je nutná řešit druhou etapou sanace. V nejbližší době je důležité zejména zabránění jejího dalšího šíření do přilehlé občanské zástavby. Objekt bývalého cukrovaru prošel četnými přestavbami. Z původních budov z 19. století se zachovaly pouze některé a cihlový komín. Areál je zařazen mezi lokality, u nichž by náklady na sanační práce měly být kryty z tzv. „superzakázky“, vypsané Ministerstvem financí ČR. Dekontaminace podzemních vod a horninového podloží od dehtových látek bude představovat pro soukromý i veřejný sektor vysoké náklady a složitou proceduru. Současně je evidován v Národní databázi brownfieldů a v systému evidence kontaminovaných míst Informační agentury Cenia.

92

Na levém snímku cukrovar v roce 1935, z brožury Šlapanice na dobových pohlednicích 1897-1938, (2002), na pravém snímku současný stav bývalého cukrovaru, 15. 2. 2011, zdroj: autor

Obr. č. 12: Vyznačený areál bývalého cukrovaru s šířící se skvrnou znečištění, zdroj: http://geoportal.cenia.cz/

Dočasný zábor půd závodem Tondach ČR, s. r. o. Největší zábor zemědělské půdy v extravilánu města v současné době představuje závod Tondach, s. r. o. Areál se nachází na severovýchodě nad městem Šlapanice, v nadmořské výšce okolo 230-260 metrů. Jeho předchůdcem byly Cihelny Gustava Klimenta, n. p. Brno dostavěné roku 1987. Byl to tehdy první výrobní objekt postavený hned za městskou periferií. Současná společnost vyrábějící střešní krytiny a cihelné bloky zde působí od roku 1992. Dobývací prostor cihlářských surovin (hliniště) je lokalizován v blízkosti závodu a činí asi 25 ha. První ze tří etap těžby o ploše asi 11 ha byla již ukončena a probíhá zde technická rekultivace. Na rekultivaci biologickou by mělo dojít v následujícím roce. Do

93

hloubky dvaceti metrů se těží spraš, jíl i balastní hlína (štěrkopísky), které se poté z hliniště přemisťují na místa ukládky – haldy. V části vytěženého zemníku se nachází skládka firmy Sateso, s. r. o., o celkové rozloze 21 000 m3, která je ve čtvrté čtvrtině životnosti. Po konečném zavírání skládky do tvaru jehlanu bude provedena komplexní rekultivace a ozelenění povrchu. Společnost zde plánuje zřídit tzv. „Šlapanický lesopark“ (Šlapanický zpravodaj, 3/2009). Touto činností dochází „pouze“ k dočasnému vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále ZPF). Po ukončení dočasného odnětí ze ZPF ukládá zákon č. 334/1992, o ochraně zemědělského půdního fondu, povinnost navrácení půdy zemědělské výrobě dle plánu rekultivace.

Těžební prostor společnosti Tondach, s. r. o., 15. 2. 2011, zdroj: autor

Trvalý zábor půd plánovanou průmyslovou zónou V těsné blízkosti západně od města Šlapanice se řadu let chystá průmyslová zóna CTPark Brno South nizozemské developerské společnosti CTP Invest, tzv. „na zelené louce“. Původní rozloha měla činit 200 ha a představovat tak největší projekt svého druhu v zemi. V loňském roce společnost plány přehodnotila a plochu zmenšila na polovinu. Lokalita je pro investora velmi zajímavá z hlediska strategické polohy a infrastruktury - nachází se v těsné blízkosti mezinárodního letiště Brno-Tuřany, železnice, dálnice D1 a současně nedaleko města Brna. Projekt předpokládá vznik tisíce nových pracovních míst. Investor slibuje kromě výrobních a skladovacích hal, kancelářských budov také výstavbu sportovního zařízení, supermarket, restauraci nebo relaxační centrum, přičemž 30 % z celkové plochy by měla pokrývat zeleň (http://www.ctpark.eu/en/).

94

Obr. č. 13: Původní velikost CTPark Brno South, nyní v jednání „pouze“ spodní část, zdroj: http://www.colliers-industrial.cz/

Paradoxem je, že se plochy průmyslové zóny dle Metodického pokynu nachází nejvíce v I. a částečně ve II. třídě ochrany, tedy jako nejcennější a nadprůměrně produkční půdy, které je možno odejmout ze zemědělského půdního fondu pouze výjimečně, a to převážně na záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu. To byl důvod, proč Ministerstvo životního prostředí České republiky k tomuto projektu vydalo nesouhlasné stanovisko. I přes to Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen KÚ) v roce 2006 odsouhlasil vyjmutí desetiny plochy z plánovaných sto hektarů, čímž částečně uvolnil cestu investorovi. KÚ má totiž pravomoc u ploch do deseti hektarů rozhodnout o vyjmutí ze zemědělského půdního fondu bez povolení ministerstva (http://www.ct24.cz/). Památková zóna Bojiště bitvy u Slavkova do tohoto území nezasahuje. V procesu se angažuje Občanské sdružení Čisté Šlapanice (dále OS), které koncem loňského roku zorganizovalo petiční kampaň proti průmyslové zóně, pod kterou se podepsalo 2544 občanů (http://ciste-slapanice.info/). Naopak vedení města zaujímá kladný postoj, především z důvodu přílivu financí do městské pokladny. V současnosti se projednávají Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje základní územně plánovací dokumentace kraje (dále jen ZÚR), ve kterých byla nejprve uvedená zóna zakomponována jako „plochy smíšené výrobní nadmístního významu“, nyní je změněna na „územní rezervu“ pro prověření budoucího využití a umístění plochy smíšené výrobní nadmístního významu. Součástí ZÚR Jihomoravského kraje je i vybudování čtyřpruhové rychlostní komunikace – takzvané jihovýchodní tangenty

95

vedoucí jižní části katastru Šlapnice, která by v budoucnu měla spojit dálnici D1 a D2. Dále by se měla rozšířit dálnice D1 a provoz přilehlého letiště.

Obr. č. 14: Navržené záměry v ZÚR JMK, duben 2010, zdroj: Návrh ZÚR JMK

Obr. č. 15: Navržené záměry v ZÚR JMK, únor 2011, zdroj: Návrh ZÚR JMK

96

Příloha č. 4: Dokončené byty v obcích Jihomoravského kraje 2001-2008

Příloha č. 5: Změna počtu obyvatel v obcích Jihomoravského kraje, 2000-2008

97

Příloha č. 6: Změna podílu zastavěné plochy (ORP) 1996-2006

98

Pohled od vycházkové aleje „Tuřanka“ směrem k sídlišti na ulici Brněnská ve Šlapanicích, 1981, zdroj: Šlapanický zpravodaj

Stejný pohled jako na předchozí fotografii s logistikou, 6. 4. 2011, zdroj: autor

99