Březen-Duben 2010 - Číslo 2/39/ - Ročník 5
DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM
Sekvence Victimae paschali, složil asi Wipo (+ 1048) (liturgický překlad z lekcionáře) Velikonoční oběti, vzdejme své chvály, křesťané. Beránek spasil ovce: Kristus Pán nevinný s hříšníky smířil Otce. Střetly se v divném souboji život a smrt. Je po boji. Ten, který zemřel, z mrtvých vstal, aby nám věčně kraloval. Hrob, z něhož Kristus slavně vstal, aby se Otci daroval. Anděly jako svědky stát, na zemi roušku, bílý šat. Už jde Kristus, má naděje, před námi do Galileje. Víme, že Kristus z hrobu vstal, vpravdě byl vzkříšen světa král. Vítězný, korunovaný, smiluj se, Kriste, nad námi.
Malé křesťanské kalendárium… Březen: 19. března – slavnost Svatého Josefa, snoubence Panny Marie 25. března – slavnost Zvěstování Páně 28. března – KVĚTNÁ NEDĚLE Významné místo ve čtyřicetidenní době zaujímá šestá postní neděle. Květná (pašijová) neděle, nebo „Květná neděle Kristova utrpení“, jak zní její úplné pojmenování v Římském misálu. Už z tohoto označení je zřejmé, že se v liturgii tohoto dne prolínají dva aspekty, totiž památka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a památka jeho umučení. Ze zprávy poutnice Etherie se dovídáme, že se počátkem 5. století v Jeruzalémě shromažďovali křesťané za časného odpoledne na Olivové hoře k rozšířené bohoslužbě slova a po ní šli k večeru průvodem do města Jeruzaléma s palmovými či olivovými ratolestmi v rukou. Obřad se postupně rozšířil, neděle odtud převzala název Květná neděle. Užívání a žehnání palmových ratolesti je dosvědčeno v polovině 8. století. V jiných než jižních zemích se světili jiné zelenající a kvetoucí ratolesti, ve střední Evropě většinou vrbové proutky s kočičkami. Průvodem s ratolestmi se chceme veřejně přihlásit ke Kristu a následovat Ho ve víře a vděčné lásce. Při mši svaté nasloucháme pašijím, evangelijním zprávám o Kristově umučení, podle nedělního cyklu z Matoušova, Markova nebo Lukášova evangelia. Všední dny doby postní mají své vlastní mešní proprium, to jsou proměnlivé části textů mše, např. vstupní antifona a modlitba, modlitba nad dary a po přijímání a čtení z Písma svatého, které nazýváme perikopy. Biblická čtení jsou každý rok totožná, čtení a evangelium spolu tematický souvisí. Na Zelený čtvrtek, jehož večer již patří do velikonočního Tridua, se v dopoledních hodinách slouží „Mše svatá při svěcení olejů“, při níž biskup obklopený svými kněžími žehná oleje a světí křižmo. Svěcení křižma a oleje katechumenů a nemocných patří k nejstarším částem liturgické tradice. Zmiňuje se o něm i Hippolyt v Církevním řádu na začátku 3. století. Na Zelený čtvrtek se oleje světily, protože jich bylo zapotřebí při udělování křtu a biřmování o velikonoční noci. Liturgii večera Zeleného čtvrtku určuje především vzpomínka na 2
Ježíšovu poslední večeři a při ní ustanovenou eucharistii, ale i při ní konaný obřad myti nohou, symbol Ježíšovy služebné lásky. Velkopáteční obřady se člení do tří částí: bohoslužba slova, uctívání kříže a svaté přijímání. Kněz obléká ornát červené barvy. Je to barva mučedníků, mající v Kristu svůj předobraz a vzor, a vidících v jeho poslušnosti až k smrti pramen své vydanosti i vítězství. Bohoslužbu slova uzavírají tzv. Velké přímluvy. Jsou původní starokřesťanskou formou modlitby, jež se udržela až do dnešních dní. Jsou to modlitby za církev, za papeže, za služebníky církve a všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za Židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo nevěří v Boha, za politiky a státníky, za ty, kdo trpí. Velikonoční vigilie, „matka všech vigilií“, jak ji nazývá sv. Augustin, patří již do slavnosti „Zmrtvýchvstání Páně“. Její obřady jsou plné symbolů. Velikonoční svíce, paškál, který je nesen po zapálení od požehnaného ohně v průvodu do kostela, představujícího Krista, „Světlo světa“, nebo velikonoční chvalozpěv Exsultet. V bohoslužbě slova sledujeme dějiny spásy od stvoření světa až k evangelijním zprávám o vzkříšeném Kristu. V křestní bohoslužbě obnovujeme svůj křestní slib a katechumeni jsou křtění. S novými křesťany potom slavíme eucharistickou bohoslužbu, setkáváme se s Kristem ve svatém přijímání, abychom žili novým životem. Duben: 4. dubna – slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 11. dubna – neděle Božího milosrdenství Svátek je slaven podle přání Pána Ježíše, který se vícekrát zjevil v Polsku sestře Faustyně. Při zjevení 22. února 1931 vyslovil Kristus přání, aby namalovala jeho obraz a pod něj dala nápis: „Ježíši, důvěřuji Ti!“ obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, kterému ze srdce vycházejí dva proudy paprsků. O svátosti smíření, jejíž ustanovení si tento den připomínáme, řekl Pán Ježíš sestře Faustyně toto: „Svatá zpověď je pramenem mého milosrdenství. Vždy, když k ní přicházíš, ponoř se do něj celá s velkou důvěrou. Myslí na to, že ve zpovědnici čekám na tebe já sám, jen se zakrývám knězem, ale sám působím ve tvé duši. Řekni duším, že z tohoto pramene milosrdenství mohou čerpat milosti jedině nádobou důvěry. Ubozí, kteří nečerpají z tohoto zázraku Božího milosrdenství.“ 3
23. dubna – svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka 29. dubna – svátek sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy
Víš, že … Jan Pavel II. - školní léta / I. pokračováni/ Po ukončení čtvrté třídy na podzim 1930 nastoupil Lolek do osmiletého chlapeckého gymnázia Marcina Wadowity v Mickiewiczově ulici. Ještě ţe to nebylo daleko, neboť chlapci uţ přes rok chyběla matka a také bratr uţ byl na univerzitě v Krakově. Reţim dne vyţadoval od okamţiku, kdy se stal ministrantem, aby chodíval do kostela Panny Marie na sedmou a s otcem odcházíval přímo ze školy na oběd do hostince paní Banasiové. Jednou tam proţili hosté horor jako „z učebnice“. Místní policajt se zde po sluţbě zastavoval na skleničku, kdyţ předtím odkládal svůj revolver do pokladny pohostinství, aby nebyl „v pokušení“. Z kdovíjakého popudu jednou zamířil zbraní na Lolkovu hlavu. Kulka jej těsně minula a rozbila okno za ním. Všem bylo jasné, ţe šlo „o fous“. Karolův zpovědník, kněz Kazimierz Figlewicz a mladý Wojtyla se spřátelili natolik, ţe jak budoucí papeţ vzpomínal, kněz jej pozval do Krakova na Svatý týden, coţ v mladíkovi zanechalo hluboký dojem. Kněz se stal jeho idolem.
4
Ani ne za čtyři roky po smrti matky byla rodina Wojtylova zasaţena další tragickou ránou. 5. prosince 1932 zemřel o 14 let starší Karolův bratr MUDr. Edmund Wojtyla. Bylo mu pouhých 26 let. Na krakovském hřbitově nápis na jeho hrobě vysvětluje: „Oběť povolání, jeţ zasvětila sluţbu lidstvu“. Bratr opravdu zemřel pár dní po tom, co „chytil“ od svého pacienta spálu. Lolkovi chyběl, neboť od doby, co se stal lékařem v nemocnici v Bialé, zval často mladšího bratra k sobě, i do nemocnice zašli, nebo ho brával na fotbal. Krásný vztah mezi bratry netrval dlouho a Lolkovi bylo teprve dvanáct. Zůstal s otcem sám. Studium na gymnáziu ve Wadowicích poskytovalo klasické vzdělání, nosnými předměty byly především latina, řečtina, polský jazyk a literatura, dějepis a matematika. Šestnáctiletý Wojtyla pilně vyuţíval zbývajícího volného času k rozvoji své osobnosti. Oblíbil si literaturu, v níţ se seznámil s polským romantismem literárních děl Mickiewiczových, Sienkiewiczových nebo Slowackého. Protoţe rád a dobře recitoval, vzal si ho pod „svá křídla“ mladý profesor dějepisu dívčí školy Mieczyslaw Kotlarczyk. Lolek pak v kaţdoroční recitační soutěţi tradičně obsazoval druhá místa za kamarádkou Halinou Krolikiewiczovou. O nikdy nekončících spekulacích o jejich vztahu napsal Jan Pavel II. v roce 1996, ţe přestoţe měl mezi dívkami, s nimiţ chodil do školy a hrával divadlo, mnoho kamarádek, nebylo zde ţádné citově důvěrné přátelství, jeţ by mohlo představovat překáţku pro budoucí vstup do semináře. Mladý Wojtyla se stal hercem dvou divadelních spolků: při škole a při kostele. Tentýţ profesor, který vedl recitaci, byl zároveň reţisérem divadelních her podle Sienkiewicze, v nichţ se na prknech, jeţ znamenají svět, proháněli udatní rytíři po stepích staré „polsko-litevské“ říše ve vášnivé honbě za slávou a obranou víry a vlasti. Wojtyla svou vitalitu uplatnil v „Panu Tadeášovi“, hrál v „Kordianu“ autora Slowackého, roli hraběte Henryka v „Neboţské komedii“ Krasiňského. Na jednom představení v „koktejlu“ Shakespearových her hrál dokonce dvě role, přičemţ tu druhou se musel naučit za jiného herce přes noc. A to ještě bavil přátele docela dobrou imitací profesorů. Před dokončením gymnaziálních studií přesahovalo jeho herectví intelektuální hranici běţného ochotnického výkonu.
5
V té době se v Polsku zvýšily antisemitské nálady proti ţidovským ţivnostníkům. Ve škole se objevily první rvačky, mnozí odjíţděli pryč. V této houstnoucí atmosféře se Karol Wojtyla v posledních dvou ročnících gymnázia stal předsedou bratrstva Panny Marie a 7. května 1938 – v posledním ročníku studia – přijal svátost biřmování. Jako nejlepší ţák gymnázia vítal arcibiskupa krakovského Adama Stefana Sapiehu. To bylo první, ale ne poslední setkání s arcibiskupem, který spolu s Karolovým otcem měl nejsilnější a nejtrvalejší vliv na jeho pozdější rozhodnutí stát se knězem. 27. května 1938 Wojtyla i Kluger maturovali. Lolek měl také slavnostní řeč za maturanty. Na maturitním večírku se mezi loučení vkrádal neblahý stín předtuchy. V létě roku 1938 odslouţil Karol Wojtyla vojenskou sluţbu na stavbě silnice u města Zubrzyca Górna. Jak později vzpomínal, v ţivotě se uţ nenaškrábal více brambor neţ tam. Důleţitějším krokem ale bylo to, ţe se oba Wojtylové, otec a syn, přestěhovali z Wadowic do Krakova, do Tyniecké ulice č. 10 ve čtvrti Debniki, na jiţním břehu Wisly. Z bytu byl nádherný výhled na hrad Wawel a jeho katedrálu. Bytu neřekli ale jinak, neţ „katakomby“, neboť byl tmavý a vlhký a vůbec se v zimě nedal ani kachlovými kamny vytopit. Vše mu ale vynahrazovalo to, ţe začal studovat na Jagellonské univerzitě zaloţené v roce 1364. Jejími zdmi prošly stovky předních evropských učenců, mezi nimi například Mikuláš Koperník, který roztříštil tehdejší představy o vesmíru. Statisíce studentů za ta staletí četly nápis nad vchodem do promoční auly – „Plus ratio quam vis – Více rozumu neţ síly“. Wojtyla později napsal, ţe studovat na těchto místech bez citového pohnutí nešlo. Pro nás je zajímavé, ţe jeden z prvních rektorů univerzity, Pavel Wlodkowicz, se vydal roku 1413 z Krakova do Kostnice na koncil (a to mimo jiné ovlivnilo papeţe Jana Pavla II. otevřít po staletích Husův proces – pozn. autora). Nový student univerzity v oboru filologie v prvním ročníku zapisoval etymologii, fonetiku, tvarosloví, polskou poezii, drama, prózu, interpretaci literárního textu, polskou gramatiku a staroslověnštinu. Během roku se stal členem Krouţku polonistiky, kde se organizovaly literární večery s recitací, hrál postavu Střelce v divadelní hře „Měsíční kavalír“ v Divadelním studiu 39. Spolu s ostatními vzdoroval zákazu univerzitního studia pro ţidovské
6
studenty, kvůli němuţ musel odejít ze studií na technice ve Warszavě jeho nejlepší kamarád Jerzy Kluger. Dospělý mladý muţ sloţil zkoušky a postoupil do dalšího ročníku filologie. 24. června 1939 se u spoluţačky Anny Nawrocké konala oslava úspěšného zakončení prvního ročníku. Lolek se měl dále věnovat jazykovědě, literatuře a divadlu. Měla začít další báječná studentská léta. Historie a sám Wojtyla říká, ţe Prozřetelnost s ním měla jiné plány. V Německu se připravoval „Fall Weis“, plán vojenského útoku na Polsko. (pokračování příště) Připravil R. D.
Vzděláváme se … Mše svatá XVII. Otče náš… Přítomnost modlitby „Otče náš“ na mši svaté neměla by nikoho udivit: je to typická modlitba křesťanského společenství, kterou nás naučil a nám odkázal jako závěť samotný Ježíš (proto se nazývá „oratio dominica“: modlitba Páně). Je samozřejmou věci, že tam, kde společenství Božích děti, znovuzrozených ve svatém křtu, shromažďuje se kolem stolu Páně, obrací se na Boha a používá titul: Abba, Otče“, v síle Ducha a opakuje modlitbu Páně. Tak se děje ve všech křesťanských liturgiích od počátku Církve. Tím, co může udivit, je okamžik a kontext, ve kterém se jí říká: je ona vložená, jako drahocenná perla, do důstojného rámu. Je umístěná po velké eucharistické modlitbě, kterou vyslovujeme nad svatými dary, jako společné modlitbě, která nás připravuje na svaté přijímání. Po ní následuje rozvinutí (nazývané embolismem) poslední části: „Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože…“ a konečná aklamace: „Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.“ 7
Eklesiální charakter modlitby je založen na křtu svatém, skrze který jsme se stali Božími dětmi a bratry Krista. Tím způsobem nás Ježíš shromažďuje kolem sebe a uschopňuje k volání k Otci, stejně jako On volal: „Abba, Otče“, semitským slovem, které znamená: „tati, tatínku, můj otče“. Pouze syn může tímto způsobem se obracet na svého otce. My „se osmělujeme“ takto mluvit, poněvadž nám to přikázal Ježíš – kdy jsme byli pokřtění a stali jsme se součástí Boží rodiny. Bůh je „Otec“ všech, ale pouze pokřtění mají právo a odvahu obracet se na Něj jako synové v Synu: „Abba-Otče“. Proto „Otče náš“ bylo „dávané“ dospělým, kteří se připravovali na křest, aby se ho naučili nazpaměť a později je „vrátili“, recitujíce před křtem shromážděnému společenství. Během křtu dětí tato modlitba je recitovaná všemi přítomnými ve jménu těchto děti. Mnohem více zřejmý je vztah modlitby „Otče náš“ se svatým příjímáním, z ohledu na okamžik, ve kterém je recitovaná a na své prosby: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ a také „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme…“. Prosba o chléb je interpretována jako prosba o chléb eucharistický, o Krista – chléb života, nevylučujíc při tom materiálního chleba. Eucharistický chléb je nezbytný k životu věčnému. Jiná prosba – o odpuštění vin, s ujištěním, že jsme připravení odpustit, je považovaná za autentický akt pokání, který je vyžadovaný k hodnému svatému přijímání. Smíření s Bohem a s věřícími je nutnou podmínkou důstojné účasti v eucharistické hostině: výměna znamení pokoje má být zpečetěním toho. Konečně aklamace: „Neboť Tvé je království…“ otevírá nás na příchod slavného království Pána. Recitovat, a tím více ještě zpívat Otče náš s hrdostí a úctou, s radostí a naději – je úkol a privilegium, který by měli odhalovat ti, kteří se účastní mše svaté. kostel „Pater noster“ v Jeruzalémě připravil P. Janusz Łomzik
8
Postava … Chci věřit, že ráj existuje Reflexe herce Omara Sharifa o životě a smrti Omar Sharif, egyptský herec světové slávy, známý z filmu Doktor Ţivago /1965/ nebo „Můj učitel Ibrahim“ /2003/. I kdyţ se charakterizuje jako agnostik, nikdy se nerozchází s obrázkem sv. Antonína, který je památkou po jeho zemřelé mamince… To právě s ní se mu spojuje idea „svatosti.“ „Ano, můţu říci, ţe svatost byla „specialita“ mé mámy. Kdyţ umírala, byl jsem při jejím lůţku. Velice trpěla a modlila se k Jeţíši, k Nejsvětější Panně a k Svatému Antonínovi z Padovy, který byl jejím oblíbeným svatým. Ona s ním vlastně hovořila…“ Před několika lety herec se vţil do role Svatého Petra, v projektu Imperium, italské televize RAIUNO. Vzpomíná: „Nikdy jsem netušil, ţe to právě já budu hrát svatého, a to navíc toho, který je skála, na které je postavená Církev. Kdy jsem interpretoval tuto postavu, měl jsem strach, ţe nestačím na tento úkol. To byla velká zodpovědnost – však milióny věřících mají ve svém vědomí jistý obraz Svatého Petra. Ale po projekci ve Vatikánu, kde jsem byl odměněn potleskem od biskupů a kardinálů, uklidnil jsem se – má role byla přijatá dobře. Při této projekci mohl jsem se potkat s papeţem Benediktem XVI. Velice lituji, ţe mi nebylo dáno osobně poznat jiného Petra naší doby – Jana Pavla II.“ Dnes sedmdesátiletý herec, jako mladý kluk byl vychovávaný křesťansky, byl ministrantem. Později se přiblíţil k islámu. Za roli Svatého Petra, za slova vyřčená během filmu: „Jeţíš je Syn Boha“ herec je odsouzen islámskou Al-Kaidou na smrt, která tato slova přijala jako nactiutrhání. 9
Na svou obranu vyslal Bin Ladinovi dopis, vysvětlujíc, ţe to přece scénář mu diktuje slova, která říká během filmu a ona se nemusí vůbec shodovat s tím, co si soukromě myslí… Omar Sharif mnohokrát vyzýval islámský svět k toleranci vůči Ţidům a křesťanům, coţ bylo vţdycky chápáno dost kontroversně muslimy. Dnes se svěřuje: „Z mého ţivota jsem smazal veškeré
minulé věci. Doţil jsem se uţ vysokého věku a myslím si, ţe myšlenka na budoucnost, to je úkol pro mladé. Z druhé strany - uvaţování o minulosti nemá smysl, kdyţ někdo uţ je starý. Kaţdý okamţik je třeba proţit tak, jako by měl být tím posledním. Není potřeba vzpomínat: kdyţ jsem byl mladý, kdyţ jsem byl krásný… Ten okamţik, ve kterém jsem dnes – zde a teď – je nejdůleţitější. Taková je má ţivotní filozofie a díky tomu se cítím šťastný…“ Avšak reflexe o ţivotě po smrti není mu cizí. Herec se zase vrací ve svých myšlenkách k posledním okamţikům ţivota své matky: „Kdyţ jsem jí dělal
společenství v posledních okamţicích zde na zemi, přes mé pochybnosti o víře, obracel jsem se tehdy na svaté v nebi a říkal jim: „Jestliţe existuje ráj, má matka se tam s jistotou najde a stane se přítelkyní Vás všech – svatého Antonína, Marie,…. A vím, ţe v okamţiku mé smrtí zavolám k ní: Mami, vezmi mne k sobě…“. Alexandra Z. přeloţil P. Janusz
A jaká je má životní filozofie? Vede mne k životu věčnému či od něj? Prožíváme postní dobu, čas, během kterého máme příležitost uvědomit si - po čem opravdu toužíme a očistit své srdce ze všech hříchů a nedokonalostí. Nepromarňujme tento čas. On se už nikdy nevrátí. Kéž bychom nemuseli nikdy litovat žádné jeho vteřiny. P. Janusz
10
Vzdejme Bohu díky … „Ministrant roku 2009“ Během roku 2009 ministranti a Marianky soutěžili o ministranta anebo Marianku roku, kteří se snaží, co nejvíce o to, aby během bohoslužeb nescházela v našich farnostech liturgická služba oltáře a také, aby služba byla vykonána co nejlépe. Snažili se zároveň o získání ctnosti zodpovědnosti, která vyzývá člověka, aby se nejedenkrát uměl vzdát toho, co mu působí radost a naplnil to, za co zodpovídá. Soutěž o ministranta a Marianku roku 2009 vyhráli v našich farnostech: Vojta Tichý z farnosti Laškov a Lenka Koňaříková z farnosti Přemyslovice. Cenou, kterou získali, je pouť farnosti, která se bude konat na podzim tohoto roku. Vítězům blahopřejeme a všem ministrantům a Mariankám držíme prsty do roku 2010. P. Janusz
Svědectví maminek z Přemyslovic Svatý Augustýn říká: „Když jsou děti malé, mluv s nimi často o Bohu, když jsou velké, mluv často s Bohem o dětech!“ Určitě si všechny maminky uvědomují svou velkou zodpovědnost za děti a zároveň cítí své omezené možnosti při jejich výchově a ochraně. Každá z nás by chtěla mít kontrolu nad dětmi, nad událostmi v jejich životě. Každá chce děti ochránit před zlem. Přijde, ale čas, kdy se děti odpoutávají od rodiny - ztrácíme vliv - prožíváme velkou starost. Někdy se stane něco, co nám pomůže jít dál - potkáme přátele, kamarádky, které prožívají podobné radosti a starosti s dětmi, přemýšlí nad otázkami výchovy. V naší farnosti máme společenství modlících se maminek. Setkáváme se 1-krát týdně v kostele, máme přísnou zásadu 11
mlčenlivosti, to znamená: s čím se matky svěří, nesmí být vyneseno. Můžeme-li důvěřovat jedna druhé skrze modlitbu a sdílení, naše břemeno se stane lehčím. Ve skupince problémy neřešíme, ale předkládáme v důvěře Bohu. Modlitba matek spočívá v důvěře a odevzdanosti svých dětí, sebe samých, manželů do rukou Boha a nechat Ho jednat v našem životě. Zdá se to být jednoduché, ale není to lehké. Často plánu, který má Pán s našimi dětmi, nerozumíme, ale musíme ho respektovat a věřit, že naše děti nikdy neopustí a bezpečně je provede všemi nástrahami, lákadly a vším, co by je chtělo zotročit. Věříme, že je neopustí i přes jejich pády. Spojujeme své modlitby se všemi skupinkami modlících se matek po celém světě. Láska matek proměňuje svět. Zveme i Vás přijďte a přidejte se k našim modlitbám. Marie, Zdeňka a Helena
Světec měsíce … Sv. Kateřina Sienská – 29. dubna Pochází z italské rodiny s 25 dětmi. Svůj život zasvětila Bohu a vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Zvolila si cestu připodobnění se Ježíši v bolestech a často rozjímala o jeho utrpení. Vědoma si toho, že nám Bůh činí dobré přes všechen náš nevděk, jednala podobně. Byla vytrvalá v modlitbě, usmiřovala, obracela hříšníky, přispěla k duchovní očistě církve a k návratu papeže z Avignonu do Říma. Diktovala dopisy a spisy, které byly vedle skvělé nauky plné duchovní vroucnosti. Žila jen do 33 let. Při prohlášení za spolupatronku Evropy ji svatý Otec představil takto: "Tato mladá žena ze Sieny vystihla rozhodným tónem a plamennými slovy jádro problémů Církve a společnosti své doby. S neúnavnou horlivostí se Kateřina zasazovala o řešení složitých konfliktů, které společnost její doby rozdělovaly. Její úsilí o mír se dotklo mnoha evropských panovníků. Ukázala jim, že před rozumem 12
zbraní je třeba dát přednost zbraním rozumu. Posílena svou důvěrnou blízkostí Kristu se také nerozpakovala samotnému papeži poukázat na Boží vůli, která mu přikazuje konečně zanechat váhání diktovaného pozemskou opatrností a světskými zájmy a vrátit se z Avignonu do Říma."
Co se chystá? … Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 7. březen v 18.00 hod. Příprava ke svátosti biřmování – klubovna v Laškově – neděle 28. březen v 14.30 hod. Příprava ke svátosti biřmování – kostel v Přemyslovicích – neděle 11. duben v 14.00 hod. Velikonoční koncert na varhany – kostel v Přemyslovicích – neděle 11. duben v 15.30 hod. Adorační den farnosti Laškov – středa 15. dubna Mše svatá s udělováním svátostí biřmování – kostel v Laškově – sobota 17. duben v 10.00 hod. Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 18. duben v 18.00 hod. Příprava pro lektory – klubovna v Laškově – neděle 25. duben v 16.00 hod. Před námi Paschální Triduum a Velikonoce. Pobožnosti se budou konat: Zelený čtvrtek Velký Pátek Bílá Sobota Velik.Neděle Pon.Velikon.
Laškov
19.00
16.30
21.00
9.00
9.00
Přemyslovice 17.45
18.00
-
5.30
7.30
Čechy p.Kos.
19.30
19.00
10.30
10.30
16.30
13
Svátost biřmování Jak uţ mnozí víte, v naší farnosti se chystá svátost biřmování. Uskuteční se v sobotu 17. dubna v 10:00 hodin ve farním kostele v Laškově. Příprava k biřmování začala 12. 10. 2008. Moţná si někdo říká, proč musela trvat tak dlouho, ale člověk se ani nestačí divit, jak rychle ten čas plyne a brzy zjistí, ţe zbývá uţ jen pár společných setkání a ţe přece je toho ještě tolik co člověk neví, protoţe neustále se máme v čem zdokonalovat. Tedy pár slov o tom, co je to vůbec svátost biřmování. Je především svátostí, která nám dává Ducha Svatého, aby nás hlouběji zakořenil do boţského synovství, pevněji přivtělil ke Kristu, zpevnil náš svazek s církví, aby nás mnohem pevněji připoutal k jejímu poslání a pomáhal nám vydávat svědectví o křesťanské víře slovem doprovázeným činy. Kde je normální křtít nemluvňata, uděluje se biřmování obvykle mladým lidem. První vyznání víry vykonali totiţ v jejich zastoupení jejich rodiče a kmotrové. Protoţe nyní začínají mít odpovědnost za svůj ţivot a za své jednání, mohou sami říci: „ano“ na členství ve společenství víry, do něhoţ byli křtem začleněni. Aby to však nebylo jen z našeho pohledu, zeptali jsme se na pár otázek také některých dalších lidí, kteří se spolu s námi připravují k této svátosti. Poloţili jsme jim tyto otázky: 1. Proč se připravujete ke svátosti biřmování? 2. Co vám zatím tato příprava dala? 3. Jakým způsobem se připravujete na nedělní setkání? 4. Uţ víte, jakého patrona si zvolíte při svátosti biřmování? Jestli ano, proč zrovna toho? 5. Co vám daly poboţnosti, které bývají při přípravě? Vnesly cokoliv do vašeho ţivota? Je něco, o co jste během těch poboţností zvlášť prosili? 14
6. Jste rádi, ţe do přípravy na biřmování byla zahrnutá moţnost poutě do Svaté Země? Pan Koňařík nám na ně odpověděl: Přípravu
k biřmování jsem vyuţil jako prohloubení vztahu k Pánu Jeţíši a k hlubšímu pochopení víry. Očekával jsem od toho pochopení jistých otázek, které jsem si během ţivota o víře kladl. Kvůli tomu, ţe jsem na základní škole nemohl navštěvovat náboţenství, tak mi tato příprava pomohla doplnit vědomosti a pochopit nauku církve. Neděle je den, který patří Pánu Bohu, takţe se po mši svaté ve volných chvílích věnuji studiu a opakování ze svých poznámek, případně vypracovávám úkoly, které nám byly svěřeny. O tom, kdo by mohl být mým patronem, mám určitou představu, ale chci se ještě ujistit, ţe je tím správným a více se dozvědět o jeho ţivotě. To všechno, co jsem se dozvěděl na přípravách, mohl jsem díky těm poboţnostem ještě více proţít. Prosil jsem během nich o zpevnění víry členů rodiny, kteří nejsou zrovna nejblíţe Pánu a o celkové obrácení nevěřících, aby také uviděli moţnost poznat Krista. Kdyţ jsem se dozvěděl o pouti do Svaté země, příjemně mě to překvapilo, protoţe je to velká ţivotní šance, moţnost přímo proţít to všechno na místě, kde se odehrávaly křesťanské dějiny. Je to pro mě dar. Na závěr děkuji Pánu Bohu, ţe mohu přijmout další svátost, která mi pomůţe ještě více se přiblíţit k Němu. Jiří Stratil přidal: Během přípravy jsem se dozvěděl mnoho nových věcí o Bohu, církvi, o Písmu svatém atd. Na nedělní setkání se připravuji tak, ţe si pročtu papíry, které dostaneme, snaţím se najít něco, čemu nerozumím, snaţím se text pochopit a také si čtu zápisy, co si sám napíši do sešitu. Jako svého patrona jsem si vybral Svatého Michaela, protoţe je archanděl, patron rytířů a protoţe je to krásné hebrejské jméno. Během poboţností po setkáních jsem se naučil lépe modlit, prosil jsem, abych se co nejlépe připravil k biřmování a také, kdyţ byl někdo těţce nemocný u nás v rodině. Ano, jsem rád, ţe je moţnost poutě do Svaté Země, protoţe chci tuto zemi navštívit a poznat. 15
Jsme velice rádi, ţe máme tuto moţnost přípravy ke svátosti biřmování a doufáme, ţe okamţik seslání Ducha svatého při biřmování skutečně správně proţijeme. anim. Jana i Tomáš
Prázdniny 2010 Vpravdě je teprve březen, ale je čas už myslet také na prázdniny, aby bylo možné naplánovat program a dopravu. Také v tomto roce bude možnost „Prázdnin s Pánem Bohem“ na vyzkoušeném už místě – v Skorzecinie. Informační přihlášky je třeba odevzdat během března a dubna.
Skorzęcin 1. -12. srpen 2010 /exerciční dům se nachází v přímé blízkosti skorzęcinskiego jezera/ - cena se bude pohybovat kolem 3000,-Kč /bude záležet na ceně dopravy tam a zpátky/. Přihlášky je možné si vyzvednout u kněze. Prosím, dlouho neváhejte, aby bylo možné zajistit zbytek věcí. Přihlášky se přijímají jen do konce dubna. Prázdniny se uskuteční na vyzkoušeném už místě, proto myslím, že není třeba více o něm vyprávět. Pro děti bude připraven pestrý program, nebude chybět možnost koupání v jezeře pod dohledem závodních záchranářů. Samozřejmě bude zajištěná zdravotní péče. Výlet je veden v křesťanském duchu. V případě nedostatků zájemců prázdninový výlet se konat nebude. P. Janusz
Na čas postní doby přejí Všem – hodně Božích milostí a co nejkrásnější přípravy na největší svátky – Zmrtvýchvstání Páně, aby radost a štěstí Velké Noci mohly bez nejmenších problémů naplnit srdce každého z nás a pomoct nám a skrze nás jiným v dosažení spojení s Kristem P. Janusz Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.cz email:
[email protected] tel. 739523415
16
