DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM

Leden-Únor 2012 - Číslo 1/49/ - Ročník 7

DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM

Přeji Vám, aby každý den roku byl ve Vašem životě naplněný svědectvím o Kristu a příslušností k Němu - zároveň, aby toto svědectví bylo pro Vás vždycky dostačujícím důvodem k radosti a štěstí P. Janusz

Malé křesťanské kalendárium… Leden 1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie 2. 1. Památka sv. Basila Velikého a Řehoře Naziánského 6. 1. Slavnost Zjevení Páně 8. 1. Svátek Křtu Páně „Ježíš se nechal pokřtít jako člověk ne proto, že by sám potřeboval očištění, ale aby posvětil vody.“ (sv. Řehoř Teolog). Svýma očima vidíme, že Ježíš je křtěný jordánskou vodou, ale ve skutečnosti je to naopak, Ježíš křtí vodu. Očišťuje ji a posvěcuje, aby se to, co se bude při křtu naznačovat na těle, dělo i v duši člověka. „Posvěcuje se přirozenost vody, jako by se učila omývat spolu s tělem i duši“ (sv. Jan Zlatoústý). Voda je nástrojem k očištění hříchů, posvěcení duše, zahnání démonů a nemocí (z modlitby k žehnání vody). Z nebe zazněl Otcův hlas: „Ty jsi můj milovaný syn, tebe jsem si vyvolil, tebe jsem dnes zplodil“ (Mt 3,17, Lk 3,22). Bůh slyšitelně říká nad Ježíšem to, co ve chvíli křtu říká potichu nad každým člověkem. Křtem se totiž rodíme z Boha, jsme povýšeni do stavu jeho milovaných dětí. Ježíš přijímá Boží synovství pro nás. Je velmi důležité a zároveň krásné, že Bůh se tu dává poznat jako Trojice, jako tři navzájem odlišné Osoby v jednotě přirozenosti. Křest člověka je setkáním se všemi třemi Osobami, přijetím do jejich Společenství. Proto se křtí ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. (Podle časopisu Amen 1/97, Křest Páně u církevních Otců). „Při křtu se křesťan znovuzrozuje „z vody a z Ducha svatého“ (Jan 3,5). Obojí prvek patří k sobě, nemohou se oddělovat. V tom je síla svátostí. Omývání je symbol, obraz snahy očistit duši. Ale voda sama by nepronikla do srdce, kdyby se s ní nespojila moc Boží milosti, která nás omyje vnitřně. Sv. Jan křtil, tj. symbolicky omýval lidi, kteří uznávali, že se potřebují očistit. To vyznání hříšnosti a snaha stát se lepším je už sama o sobě velká věc. Ale nemůže to stačit k tomu, abychom byli čistí před Bohem. Když Kristus poslal učedníky do celého světa, aby křtili (Mt 28,19), slíbil jim, že bude s nimi a že jim pošle Ducha svatého. Ten pak dá jejich křtu zvláštní moc, svátostnou sílu. Podobně tomu je i u ostatních svátostí a v jistém smyslu při všem našem jednání. Přísloví říká:

2

Lékař léčí, ale Bůh uzdravuje. Obrazně řečeno všechno, co děláme, je léčení. Chceme se udržet při životě, zlepšit svou situaci, ve zdraví se dočkat dlouhého věku. „Léčíme se, ale uzdraví nás jenom Boží pomoc, jenom když Bůh pomůže tomu, kdo se přičinil.“ (P. Tomáš Špidlík)

17. 1. Památka sv. Antonína, opata 18. 1. Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů 20. 1. Památka sv. Fabiána a Šebestiána 21. 1. Památka sv. Anežky Římské 24. 1. Památka sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve 25. 1. Svátek obrácení sv. Pavla, apoštola 26. 1. Památka sv. Timoteje a Tita, biskupů 28. 1. Památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele Církve 31. 1. Památka sv. Jana Bosko, kněze Únor 2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu

Symbolika světla, vévodící této liturgii, je inspirována Simeonovým chvalozpěvem: světlo je středem hymnu. Kristus je světlo, jež nezáří jenom historickému Izraeli, ale všemu lidstvu. Kromě motivu světla se v Simeonově svědectví prolínají tři myšlenky. Pro poznání Pomazaného v Ježíšovi je především nutný dar Ducha. U Simeona se opakuje, „že Duch svatý byl v něm a z vnuknutí Ducha přišel do chrámu“. Za druhé, Simeon v Ježíšovi objevuje „prostředníka spásy“. Kristus je živá a ztělesněná spasitelná Boží láska k celému lidstvu. Konečně se prorocký pohled Simeonův upírá do budoucna: Ježíš bude znamením, kterému se bude odporovat a které vyvolá rozdělení. Kolem tohoto dítěte se bude hrát o osudy lidské svobody. Jako meč, který pronikne Marii, tak on pronikne do světa: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést pokoj, ale meč.“ (Mt 10,34)

3. 2. Památka sv. Blažeje, biskupa a mučedníka 6. 2. Památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků 10. 2. Památka sv. Scholastiky, panny 11. 2. Památka Panny Marie Lourdské 22. 2. POPELEČNÍ STŘEDA

V měsíci únoru letos prožíváme první část liturgického mezidobí a vstupujeme do doby postní. O nedělích nasloucháme

3

evangeliu podle sv. Lukáše, které nás bude provázet po celý liturgický rok. V tomto měsíci se také setkáváme se dvěmi známými svátostinami: svatoblažejským požehnáním a popelcem. Mezi svátostiny patří např. posvěcené předměty (obrazy, růžence, svěcená voda, svíce hromničky, apod), nebo zvláštní obřady a žehnání (rodin, matce čekající dítě, manželům, dětem, rodičovské požehnání, nemocným, starým lidem, žehnání na cestu, žehnání kostela nebo kaple, liturgických předmětů, varhan, zvonů, růžence a předmětů náboženské úcty. Dále je to žehnání v určité dny církevního roku např. adventního věnce, vody, kadidla a křídy, svatoblažejské požehnání, pokrmů o Velikonocích, žehnání domu nebo bytu, nemocnice, školy, různých pracovišť, polí, luk a pastvin, apod.). Nemá stejnou neomylnou moc jako svátosti, jsou to však modlitby, prosby církve, jejíž hlas u Boha platí. Kristus posvětil svým příchodem na zem celou přírodu, aby se stala znovu jakoby „školou duším hledajícím Boha“ (sv. Bazil Vel.). Proto i církev žehná a světí všechno, co je stvořené, aby nás to lépe a dokonaleji vedlo k Bohu, aby se celý svět stával ponenáhlu světem čistým, přetvořeným, osvobozeným od vlivu ďábla. Věříme proto, že nám „svátostiny udělují milosti pro modlitby církve. Chrání nás proti moci zlých duchů, odpouštějí lehké hříchy a časné tresty za hříchy, chrání i naše zdraví tělesné a poskytují požehnání hmotného rázu“. (P. Tomáš Špidlík). „Člověk zhřešil touhou po viditelných věcech, proto se mu nabízejí zase viditelné věci, aby ho znovu vedly do výše, z které spadl.“ (Hugo od sv. Viktora). připravil J. B.

Víš, že … Kardinál Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (10. pokračování) 8. května se slaví v celém Polsku svátek sv. Stanislava, patrona Polska. Obzvlášť v Krakově, protože zde ve wawelské katedrále je světcův hrob. Krakovský arcibiskup Wojtyla prožil právě téměř tři roky 4

v zahraničí. Tolik mu zabrala přímá práce na II. vatikánském koncilu, úprava přijatých koncilních dokumentů a koncipování nových pro čtyři jednotlivá zasedání. Spěchal tedy rád domů. V roce 1966 zároveň slavilo celé Polsko milénium, tisíc roků od přijetí křesťanství. Tisíciletou slavnost měl prožívat celý národ. Jak jít do hloubky? Do Krakova byli pozváni polským primasem kardinálem Wyszyńskim historikové z celé země. Od poloviny února se pojednávalo o křesťanství a jeho vlivu na polské dějiny od středověku až do 19. století. V katedrále promluvili největší odborníci. Přesně 300 let poté, co král Jan Kazimierz zasvětil polský národ po švédské invazi (1656) do Lwowa Matce Boží a vyhlásil ji za „Královnu Polska“, sympozium skončilo. Každá farnost v Polsku se do oslav milénia zapojila po svém. Po 14. dubnu, kdy před tisíci léty (966) v Hnězdně přijal polský kníže Měšek I. křest, v diecézích probíhaly oslavy s přijetím obrazu Černé Madony, který putoval po celé zemi. Oslavovaly se události spjaté s důležitými místy a historickými daty, vše za obrovské účasti Poláků. Například v Čenstochové se 3. května sešly milióny lidí. V Krakově byla v noci ze 6. na 7. května ve wawelské katedrále noc modliteb. Uprostřed katedrály zářil obraz Madony osvětlený pouze tisícem svíček. Lidé přicházeli a odcházeli, všechny setmělé ulice byly ozářeny desetitisíci svíček, všechny ulice k Wawelu byly plné lidí po celou noc. 7. května pak po zahajovací projev pronesl polský primas. Mluvil o významu mariánské úcty a úcty k hlavním světcům Polska, sv. Vojtěchovi a Stanislavovi. Po něm se vystřídali přední odborníci jako např. Adam Vetulani, Marian Plezia a další. Jako poslední hovořil krakovský arcibiskup Karol Wojtyla: o Krakově v době okupace a nezapomenutelném kardinálu knížeti Sapiehovi. On, Wojtyla, první arcibiskup v tisícileté historii diecéze, který nebyl šlechtického původu, vysoce vyzdvihl jednoho ze svých předchůdců. 8. května se pak konal tradiční průvod z Wawelu na Skalku. V průvodu byly neseny vzácnosti, které neopouštějí jinak nikdy vnitřek Wawelu – např. slavná relikvie – kopí sv. Mauricia, které daroval císař Ota III. Boleslavu Chrabrému. Karol Wojtyla byl v době oslav výročí každou neděli v jiném koutě Polska, jen přes týden byl pokud možno v Krakově. Žil tu už téměř 30 let, z toho čtyři roky jako pomocný biskup, poté jako arcibiskup. Zcela zřejmě se rýsovala harmonie vztahu mezi starobylým 5

biskupským stolcem a mezi stále mladým arcibiskupem. Sám si v arcidiecézi nastavil životní rytmus. Vstával denně v 5 nebo v 5:30 hodin a první hodinu věnoval soukromé modlitbě. Poté sloužil mši v arcibiskupské kapli, snídal a mezi 9 a 11 hodinou psal. Další dvě hodiny věnoval návštěvám. Poslední návštěvu pozval ve 13:30 na oběd. Rád si pochutnával na bigosi – tradičním polském guláši, ale rád i mlsal. Odpoledne a večer věnoval arcibiskupským povinnostem, při nichž pojížděl autem, na jehož zadním sedadle měl přidělaný stolek s lampičkou, kde při delších cestách pracoval. Neměl televizi, pouze ráno při holení poslouchal rádio – pokud nebylo rušeno pak obvykle vysílání Rádia Svobodná Evropa v polštině. Arcibiskup měl k dispozici dva kancléře a 4 pomocné biskupy: Julia Groblického, staršího o devět let, Jana Pietraszka, Stanislava Smoleńskiého a Albina Malysiaka. Všichni čtyři zastávali funkci generálních vikářů, tedy mohli arcibiskupa zastupovat. Jejich nadřízený přijímal i kritiku, kterou mu přinášeli, protože jim důvěřoval. Tento nejaktivnější pastýř z diecézí své doby měl zvláštní přístup k problémům a jejich řešení. Často si brával své nejsložitější problémy ke svatyni na Zebrzydowské Kalvárii. Tam se procházel, modlil, přemýšlel a nalézal řešení problémů. V roce 1967 ve věku čtyřiceti sedmi let se stal Karol Wojtyla spolu s berlínským kardinálem Bengschem nejmladším kardinálem světa. Do Říma tentokrát přijel Karol jaksi bezstarostný, veselý. Neměl totiž nic jiného na práci, než převzít kardinálskou důstojnost. 26. června 1967 bylo na konsistoriu v Římě voleno 27 nových kardinálů. V první části se ten den papež Pavel VI. sešel v konsistorním sále Vatikánu s kardinálským sborem a předložil mu seznam kandidátů s otázkou, zda souhlasí. Mezitím se shromáždil několikatisícový dav v auditoriu Pia XII.: diplomaté, novináři, delegace z celého světa, průvodci a příbuzní nově navržených kardinálů. Kolem desáté hodiny přečetl z pódia kardinál státní sekretář Cicognani jména nových kardinálů a předal každému jmenovací listinu. Skupina z Polska přistoupila ke kardinálu Wojtylovi, blahopřála mu, předala květiny. O dva dny později 28. června se konala druhá část jmenování. Kardinálové přijeli na 18 hodin do Vatikánu, odebrali se do Sala dei Paramenti a noví si oblékli poprvé kardinálská roucha. Potom se odebrali do Sixtinské kaple. Místa vpravo od papežského trůnu zaujali staří kardinálové, vlevo noví. Tito složili slavnostní slib a poté přistupovali po řadě k papeži Pavlu VI., který jim 6

vsadil na hlavu červený biret se slovy: „Ke cti všemohoucího Boha a ke cti Církve přijmi toto znamení kardinálské důstojnosti, abys hájil víru až k prolití krve.“ Pak přidělil Svatý otec každému novému kardinálu titulární kostel, Karolu Wojtylovi kostel San Cesareo, blízko Caracallových lázní v Římě. Třetí a poslední úkon jmenování se konal 29. června 1967 na slavnost apoštolů Petra a Pavla. Poprvé venku na náměstí sv. Petra, kde bylo přes 100 tisíc lidí, byla slavena mše svatá v koncelebraci s novými kardinály. V pondělí 3. Července přijal papež Pavel VI. kardinála Wojtylu v soukromé dvacetiminutové audienci. Potom představil nový kardinál polské duchovní a nato papež přijal 200 Poláků v sále sv. Klementa. Návrat z Říma měl charakter děkovné pouti. Ossiach v Korutanech, malý tichý klášter. Zde měl polský kníže a král (od 1076) Boleslav II. prožít zbytek života na smíření pro vraždu krakovského biskupa Szcepanówa, tedy sv. Stanislava, patrona Polska. Pak Mariazell, slavné rakouské poutní místo a nakonec kostel na Kahlenbergu u Vídně, kde byla sloužena mše svatá v roce 1683 před vítěznou bitvou s Turky u Vídně za účasti pozdějšího vítěze, polského krále Jana III. Sobieského. A pak na nádraží a vlakem z Vídně do Krakova. Polská vláda a komunistický režim s nelibostí nesly rychlý postup kardinála Karola Wojtyly v hierarchii církve. Zostřily svůj postoj vůči němu. Kardinál se ani nesnažil prosadit svůj akademický postup na univerzitě na titul profesora, který by mu vláda musela schválit. Byl stále docentem, ačkoliv léta vedl katedru etiky na Katolické univerzitě v Lublinu. Jejím rektorem byl otec Krapiec, který našel pro kardinála v univerzitních předpisech skulinu, která dovolovala Univerzitě v Lublinu udělit Wojtylovi titul Čestného profesora bez vládního souhlasu. Další výhodou tohoto titulu bylo, že jeho držitel nemusí nikdy odejít do důchodu, a proto Karol Wojtyla zůstal čestným profesorem Lublinské univerzity až do konce svého života. Při slavnostním obědě připil profesor Adam Vetulani na nového kardinála a univerzitního profesora a připomněl, že pro něj je už dávno profesorem, kterému, jak doufá, „dozraje z akademické činnosti ta nejbohatší úroda“. Jen Pán věděl, že tomu tak opravdu bude. (pokračování příště) připravil R.D.

7

Úvaha k zamyšlení…

Svatí Karmelu

Co to znamená být svatý? Vnímáme svaté jako normální lidi? Nebo jsou v našich představách odsunuti pouze do sféry zbožného uctívání? Inspirují nás k tomu, abychom je následovali v jejich důvěře k Bohu, v odevzdanosti, v lásce a pokoře? Probouzí v nás jejich odvaha naši odvahu? Karl Rahner, jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století, říká, že křesťan třetího tisíciletí bude buď mystikem, nebo nebude vůbec. Toto odvážné tvrzení může vyvolat nesouhlas, ale může také vést k zamyšlení. Slovo mystik často vzbuzuje obavy a staví nás do obranného postoje. Domníváme se, že mystika je vyhraněna pouze několika vyvoleným a že se našeho obyčejného života netýká. Slovo mystika znamená zkušenost hlubokého tajemství. Mystik je člověk, který se k tajemství přibližuje, poznává jej a tajemství se dává poznat jemu. Tajemství můžeme chápat jako něco, co je skryto, aby bylo poznáno. Tajemství v sobě skrývá svého tvůrce. Přistupujeme – li k tajemství s úctou a přitom v důvěře a svobodě Božích dětí, cítíme jeho jinakost. Uvědomujeme si, že přes veškerou naši námahu je to právě samo tajemství, které nám otevřelo a stále otevírá cestu k sobě. Skrze tajemství, které poznáváme, se dostáváme k jeho stvořiteli. Víra, že Bůh k nám promlouvá, je podle teologa Hanse Urs von Balthasara typickou charakteristikou křesťanství. Svatí jsou tedy ti, kteří uvěřili Božímu Synu natolik, že se nechali vést Duchem svatým k lásce Otce. Aby žili s Ním a v Něm. Svatí Karmelu byli a jsou lidé jako my. Žili v konkrétních podmínkách našich lidských dějin a žijí i dnes. Hans Urs von Balthasar nás ujišťuje, že v církvi není člověk, který by nemohl být Karmelu za něco vděčný. Jejich křesťanské zkušenosti s živým Bohem a jeho láskou, jsou pro nás příkladem k překonávání krizí a překážek na cestě a zvou nás k dílu na Boží vinici. Rok 2012 je rokem věnovaným svátosti křesťanské iniciace biřmování. V síle Ducha svatého se můžeme společně se svatými podílet na díle Páně i my. Snaha o lepší pochopení karmelitánských světců, pochopení jejich duchovní zkušenosti „zevnitř“ může být pro 8

nás výzvou k následování Krista a jeho evangelia v každodenním životě. Je potřeba, abychom svaté ctili, abychom je prosili o jejich přímluvu u Boha a také abychom poznávali jejich život a jejich spiritualitu, nakolik nám to historické a literární prameny dovolují. Spiritualita Karmelu v sobě obsahuje prvek vzdělávání v pravém slova smyslu. Vzdělávání jako kultivace, jako práce na vinici naší osoby, těla a duše. Vždyť patříme Bohu, nejsme svými vlastníky. Jemu jsme zodpovědní za to, jak jsme naložili s hřivnami, které nám svěřil. Karmel nám poskytuje čistou vodu pro tuto vinici a vede nás k prameni věčného života. Ať nás nejen v tomto roce, ale i v letech následujících doprovázejí svatí Karmelu svým příkladem a svými přímluvami u Nejsvětější Trojice. Olga Wiedermanová

Vzdejme Bohu díky … RORÁTY…TO JE ČAS OČEKÁVÁNÍ… ČAS, KDY K NÁM POMALU PŘICHÁZÍ NOVÁ NADĚJE…. ALE CO JSOU TO VLASTNĚ RORÁTY? Roráty jsou ranní mariánské mše svaté, které se konají v adventní době. Jejich původ sahá až do doby vlády Karla IV. Časně ráno pořádané rorátní mše svaté se u nás před koncilní obnovou konaly denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech farních kostelích. Rorátní zpěvy byly skládány pro adventní mariánské mše s tematikou prorockých textů očekávání příchodu Mesiáše předpovězeného ve Starém Zákoně. Ústřední postavou rorátů je Panna Maria. Když si pomyslíme, že známá vstupní antifona „Ejhle, Hospodin přijde,“ v adventu zpívaná všude, pochází z antifonáře prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, naplňuje nás radostí, že duchovní hudba a zpěv našich předků byly na tak vysoké duchovní a kulturní úrovni. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století zájem o roráty prudce opadl. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice.

9

U nás se rorátní mše svaté konaly v Laškově. Bylo radostí vidět, kolik dětí i těch nejmenších, se jich účastnilo a s jakou radostí a nadšením se zapojovaly do rozjímání. Všichni jsme měli možnost více se dozvědět o životě blahoslaveného Jana Pavla II. V tomto roce jsme měli možnost díky jeho přímluvě získat spoustu milostí. Ve farnosti Laškov jsou umístěny jeho relikvie, u kterých je možnost pokleknout a pomodlit se. Po celou dobu rorátních mší rozjímali jsme jeho život. Pomáhal nám v tom i deník, který napsal jeho „Strážný anděl“. On ho provázel na cestě životem a rozděloval se tímto způsobem s námi o jeho vzpomínky z dětství, dospívání a času, kdy přijal poslání od Pána a stal se pastýřem jeho ovcí. Poznávali jsme, že život Karola byl již od dětství provázen těžkostmi, které on s Boží pomocí přijímal a snažil se i v nich uvidět alespoň malý kousek radosti a které ho měly připravit na budoucnost. Jeho život byl již od malička životem loučení s těmi, které měl rád…V dětství přišel o sestru, matku i bratra, posléze i o otce… i o svou touhu stát se hercem. V době, kdy vstoupil do pontifikátu, loučil se i se svým dosavadním životem, který se pro něj zcela změnil. On se naučil vzdávat se všeho, aby se pro nás stal vším. Jeho život byl požehnáním, tam kde on přicházel, přicházela i radost, pokoj a dary milosti obrácení a četných uzdravení těla i duše… Tam, kde on přicházel, přicházelo i slunce namísto deště…a všude se rozprostřel mír. Poznávali jsme země, které navštěvoval, lidi, se kterými se setkával – zvláště nemocné, které měl tak velmi rád. A i ti nejmenší z nás se mohli dozvědět o jeho setkáních s mládeží, která v různých zemích navštěvoval; o jeho srdci, které i přes stáří, věk i nemoc stále zůstávalo silné a mladé, ochotné se rozdělovat…

10

A Duch Svatý, ke kterému se Karol vždy obracel a jehož modlitbě jsme se naučili, nás pomalu uváděl do celého jeho života a dával síly k novému setkání na rorátních mších. Pomáhal dětem i v konání dobrých skutků, které měly možnost v podobě papírových srdcí vložit do malého košíku před oltář a které jsou nyní zavěšeny na malém stromečku, jako poděkování Pánu Bohu za čas tohoto společného setkání. Před koncem rorátních mší mohly děti každý den „malé Děťátko“ přiblížit blíže k zemi po novéně k dítěti Ježíš. Pomáhal jim v tom malý žebříček umístěný před oltářem, na kterém každý den mohl být malý Ježíšek o stupínek blíž k zemi.… každý den jsme mohli být blíže radosti, která k nám přicházela v tomto „malém Děťátku.“ A strážný anděl, který nám dal nahlédnout do svého deníku o Karolovi? Myslím, že se spolu s našimi strážnými anděly velmi radoval. Vždyť se mohl s námi podělit o radost, kterou teď společně s Karolem prožívá v nebi. Pomohl nám v tom, že jsme ještě více mohli pochopit, že andělé jsou neustále kolem nás a spolu s námi se chtějí rozdělit o náš život na zemi, aby později se spolu s námi potom radovali věčností v nebi. Často se k nim utíkejme a modleme. Věřím, že letošní roráty byly něčím výjimečným; byly milostí a požehnáním pro všechny naše farnosti. Setkávaly se v nich totiž všechny děti z našich farností a ostatní farníci. Kéž tak, jako nesli k oltáři malé rozsvícené lampičky, vnášejí i světlo této milosti do našich farních společenství. Víme, že ne každý člen z našich farností se mohl těchto rorátních mší účastnit - ať již z důvodu dopravy, nemoci, stáří nebo jiných záležitostí, ale toutu cestou jim alespoň posíláme trochu radosti a naděje, že i na ně jsme pamatovali v modlitbách a vyprošovali potřebné milosti. Vždyť společně tvoříme jednu velkou rodinu a předáváme si navzájem požehnání a milost, které jsme od Pána přijali. Velké díky patří také otci Januszovi a všem, kteří se podíleli na přípravě těchto rorátních mší. Kéž toto společné setkání a modlitba s přímluvou blahoslaveného Jana Pavla II. a Panny Marie přinese nám i našim farnostem požehnání a milost. Kéž radost z prožívání narození našeho Pána zůstává neustále v našich srdcích a z nich se přelévá do srdcí, která tuto radost ještě nepoznala… Alena a Dana

11

Do nového roku 2012 Vám všem přeji na prvním místě Boží požehnání. Kéž celý tento další rok svědčíme, že Kristu patříme a víme, že Bůh je nám blízko a dává nám vše, co k životu potřebujeme. Děkuji Vám všem, kdo jste v minulém roce našim farnostem pomáhali - ať už svými finančními dary a půjčkami, nebo svojí prací a časem. Díky Vám mohou farnosti dělat a žít tak, jak se nám to dařilo v minulém roce. Vzpomeňme si tedy na to, co se nám podařilo s Boží pomocí v roce 2011 mezi jiným vykonat?

Leden - proběhla tradiční Tříkrálová sbírka Březen – konají se křížové cesty Duben – adorační den farnosti Laškov Květen – konají se už šestým rokem májové pobožnosti v kostelech a u kapliček – na Laškovském Dvorku, na Kosíři, v Přemyslovicích a v Hluchově - adorační den farnosti Čechy pod Kosířem - začíná pokračovat fátimská pobožnost Červen - adorační den farnosti Přemyslovice - pouť ke cti sv. Antonína na Krakovci - průvody „Božího Těla“ v Laškově, v Přemyslovicích a v Čechách pod Kosířem - pouť ke cti sv. Jana Křtitele v Čechách pod Kosířem Červenec - pouť našeho děkanátu do Choliny za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání - montáž plotu kolem zákristii Srpen - prázdniny s Pánem Bohem v Polsku, ve Skorzecinie - pouť v Laškově Září – začíná pokračování ve vzdělávání v náboženství - čištění a ladění varhan v Laškově Říjen – konají se růžencové pobožnosti - poslední fátimská pobožnost v tomto roce v kapli na Krakovci Listopad - 1. listopadu – pouť v Přemyslovicích - 1.-8. Dušičkové pobožnosti /také na hřbitově/ s možností získání plnomocných odpustků pro duše v očistci Prosinec – rorátní mše svaté 12

Rok 2011 - to je také rok, který vypravuje o svátostném životě farností. V tomto roce v našich farnostech: Svátost křtu přijali Ve farnosti Laškov  Lukáš Pírek  Lukáš Pírek  Tereza Marková  Michaela Dopitová Ve farnosti Přemyslovice  Michal Bureš  Natálie Hlaváčová  Tomáš Grundza  Květoslava Grundzová  Kevin Hlaváč  Nikola Dunková Poprvé se plně mše svaté účastnili: Ve farnosti Laškov  Eva Dedková  Barbora Dvorská  Barbora Marková  Štěpán Tichý  Antonín Vychodil  Eliška Urbanová Ve farnosti Přemyslovice  Klára Klemsová  Barbora Pelcová Ve farnosti Čechy pod Kosířem  Klára Dorazilová  Petr Dorazil  Pospíšilová Hana Na svatební koberec vstoupili: Ve farnosti Laškov:  Robert Rolný a Hedvika Mazáčová Ve farnosti Čechy pod Kosířem  Roman Moravčík a Jana Pospíšilová

13

Bohužel, vedle chvil radostných přicházejí i smutné. Během roku na věčnost odešli: Ve farnosti Laškov: † Ladislav Rec † 7.2.2011 † Miroslav Vyhlídal † 26.3.2011 † Jan Vogl † 25.6.2011 † Blažena Popelková † 26.7.2011 † Anna Štafová † 23.9.2011 Ve farnosti Přemyslovice † Vlastimila Nováková † 8.1.2011 † Ludmila Konečná † 28.4.2011 † Anežka Smékalová † 2.5.2011 † Stanislava Dosedělová † 2.6.2011 † Marie Hýblová † 12.6.2011 † Jaroslav Konečný † 8.11.2011 † Josef Smékal † 15.11.2011 † Jan Kunovský † 19.11.2011 † Jiřina Dočkalová † 20.11.2011 Ve farnosti Čechy pod Kosířem † Eliška Navrátilová † 18.1.2011 † Anežka Pavlíková † 16.4.2011 † Anna Hrabalová † 15.11.2011 Před pár dny jsme se zpětným pohledem mohli podívat na svůj život v minulém roce. Mohli jsme si zrekapitulovat, co se nám podařilo a naopak, co jsme nezvládli. Nemyslíme tím jenom fyzickou práci, ale i tu po duchovní stránce. Mohli jsme si klást různé otázky, např.: „Dával jsem vždy Boha na první místo v životě nebo musel ustoupit různým aktivitám tohoto světa? Jaký jsem dával příklad svému okolí nebo rodině? Miluji Boha opravdu celým srdcem nebo jsou to jenom slova? Udělal jsem si někdy čas jenom pro Něho? Jak jsem využil dary, které jsem od Něho dostal? Jak je to vlastně s mojí vírou v Boha?“ Pochopitelně, mohli jsme si klást jiné otázky, byl to jen takový příklad. Je však důležité, zda jsme si na ně pravdivě odpověděli, zamysleli se nad nimi a uvědomili si tu velkou lásku, kterou od Boha neustále dostáváme. V posledním dni v roce jsme mohli Bohu děkovat při mši svaté, mohli jsme

14

využít času při vystavení Nejsvětější Svátosti a nechat na sebe působit světlo milosti, které vyzařuje z Ježíšova Srdce; poprosit ho o pomoc, otevřít mu své srdce, aby v něm mohl působit a vést nás naším životem zde na zemi. Vždyť bez Jeho lásky a pomoci – kde bychom byli? Všechno, co máme, je jenom milostí Boží, Jeho darem lásky k nám. Dal nám čas, spolu s ním také uplynulý rok a v něm spoustu možností přiblížení se k Němu. A nyní stejně jako když opadne květ růže, odchází i tento rok našeho života. Čas v něm nám byl daný jako dar. Nikdy se už nevrátí zpět, ani ho nezadržíme ve svých rukou. Zůstane z něj jen to, co jsme s Boží pomocí vykonali pro věčnost. Jak vzácný je čas a jakou milost nám nabízí! Je jenom krátkým okamžikem na zemi, ale rozhoduje o celé naší věčnosti! Je jen chvílí našeho života, ale sám přesahuje celý náš život! Když náš život opravdu klademe do Božích rukou, On sám ho přijímá a uchovává ve svém srdci pro naši věčnost a pro věčnost těch, které máme rádi! Čas, to je dar, který nám dává Ten, jenž je sám věčným životem. Bůh nečeká, že se nám vždy všechno podaří, ale čeká, že se nikdy nepřestaneme o to snažit. On se nedívá na to, kolikrát jsme upadli, ale na to, kolikrát jsme s Jeho pomocí chtěli vstát a jít dál. Nehledejme neobyčejné chvíle v životě, ale žijme jimi právě teď, na tom místě, kde jsme. Vždyť i ty nejmenší květy naší důvěry a snahy působit radost Pánu mají v Jeho očích cenu nekonečné lásky. Zda může být tedy něco krásnějšího než přistoupit k Němu jako děti, které vše očekávají od Něho; ty, které jsou si vědomi svých slabostí a čekají, až je Otec sám vezme do náruče. Můžeme tedy klidně všechnu důvěru vkládat do rukou milujícího nás Otce. On milostivě pohlédne na naši snahu nepromarnit čas a přetvoří ho svou milostí tak, aby se stal nevadnoucím květem růže pro věčnost… Alena a Dana

Co se chystá? …  Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 15. leden v 18.00 hod.  22. leden /neděle/- setkání ekonomických rád farnosti – klubovna v Laškově – 16.00 hod.  Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 29. leden v 18.00 hod. 15

 Den nemocných – mše sv. s udělováním svátosti nemocných – kaple v Pěnčíně - sobota 11. únor v 18.00 hod.  Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 12. únor v 18.00 hod.  19. únor /neděle/- setkání rodičů děti, které chodí do náboženství – klubovna v Laškově – 16.00 hod.  Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 26. únor v 18.00 hod.

8. Prosinec

Bylo

by nevděčnosti z naší strany nepoděkovat Pánu Bohu za projevené nám milosti dne 8. prosince. To právě v tom dnu mohli jsme slavit „Hodinu milosti pro svět“, během které, jak věřím, bylo možné získat spoustu milosti pro sebe a pro druhé. V tom dnu rovněž měli jsme možnost setkat se na společné modlitbě – mši svaté, během které 5 dívek z našich farností zvláštním způsobem si zvolilo Pannu Marii za svou Patronku a Průvodkyní a stalo se Mariankami. Jsou jimi: Barbora Marková z Laškova, Barbora a Kateřina Pelcovy, Klára Klemsová z Přemyslovic a Klára Dorazilová z Čech pod Kosířem. Nezbývá nám tedy nic než ještě jednou poděkovat Pánu Bohu a Panně Marii za ten dar a všem Mariankám vyprošovat potřebné milosti do dalšího života. Sláva Pánu a Panně Marii! P. Janusz Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.cz email: [email protected] tel. 739523415

16