DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM

Září - Říjen 2009 - Číslo 5/36/ - Ročník 4

DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM

Někdo mne vede za ruku, když bojím se jít tmou. To je ten, který o mně ví, který je na mě laskavý, je stále se mnou. Někdo mne vede za ruku, proto se nechci bát. To je ten, který o mně ví, můj dobrý Pán Bůh laskavý, který mě má tak rád. L. Rejchrt

Malé křesťanské kalendárium… Září 3.9. Památka sv. Řehoře Velikého, papeţe a učitele církve 8. 9. Svátek Narození Panny Marie 12. 9. Památka Jména Panny Marie Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl neţ pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská…), tyto výrazy jsou však spíše alegorické neţ etymologické. Protoţe se toto jméno vyskytuje v bibli poprvé u sestry Mojţíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve španělské diecézi Cuenca roku 1513, postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září. Po vítězství polského krále Jana III. Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně 12. září 1683 ji zavedl papeţ Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie. Při liturgické reformě za Pia X. r. 1912 pak byla přeloţena na 12. září.

14. 9. Svátek Povýšení svatého Kříţe 15. 9. Památka Panny Marie Bolestné 16. 9. Památka sv. Ludmily 21. 9. Svátek sv. Matouše, evangelisty 23. 9. Památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze a řeholníka 28. 9. Slavnost sv. Václava, mučedníka 29. 9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů

V liturgickém roce si připomínáme archanděly (Gabriel, Michael a Rafael) a anděly stráţné. Bohuţel se ale často zapomíná na tradiční přesvědčení, ţe při liturgii oslavujeme Boha spolu s anděly a všemi svatými. Tato tendence se objevuje zvláště dnes, kdy je velmi často akcentován společenský rozměr slavení liturgie tedy shromáţdění obce. Kladení důrazu i na tuto horizontální rovinu liturgické oslavy je samozřejmě správné, ale dejme pozor, abychom nezapomněli na sepjatost celého tvorstva při oslavě

2

jediného Stvořitele a Boha. Myšlenka, ţe andělé oslavují nepřetrţitě Boha, je společná křesťanům západním i východním a účast věřících na eucharistické liturgii je chápána jako společenství a účast na liturgii andělské. Ve východní liturgii toto chápání zřetelně vyniká např. v cherubínském chvalozpěvu (My, kteří cherubíny tajemně představujeme a Trojici, dárci ţivota, třikrát svatou píseň zpíváme, odloţme nyní všechny světské starosti, abychom důstojně oslavili krále, kterého andělské sbory neviditelně nosí ve vítězné slávě. Aleluja.). V západní liturgii se tento motiv také objevuje např. v první eucharistické modlitbě: Přikaţ svému svatému andělu, ať ji (tzn. eucharistickou oběť) přenese na tvůj nebeský oltář, před tvář tvé boţské velebnosti… Oběma liturgiím jsou společná slova před zpěvem Svatý, svatý: a proto s andělskými sbory, které stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouţí, a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě a voláme...

30. 9. Památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve Říjen 1. 10. Památka sv. Terezie od Dítěte Jeţíše, panny 2. 10. Památka sv. Andělů stráţných

Boţe, ty ve své nevýslovné prozřetelnosti posíláš své anděly, aby nás střeţili na všech našich cestách; vyslyš naše prosby a dej, ať nás jejich pomoc vţdycky chrání, abychom pod jejich vedením šťastně došli do věčné radosti. Skrze tvého Syna... (vstupní modlitba) Andělé jsou celým svým bytím sluţebníci a poslové, a jako čistě duchové bytosti obdařené rozumem a vůlí převyšují dokonalostí všechny tvory. O jejich existenci a poslání nám podává na řadě míst zprávy Písmo. O andělech stráţných mluví Starý zákon slovy: „Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil“ (Ex 23,20). Podobně říká ţalmista: „On (Bůh) svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách“ (Ţ 91,11). Zvláště krásný příklad andělské ochrany nám dává starozákonní kniha Tobiáš, kde vystupuje jako průvodce mladého Tobiáše archanděl Rafael. V Novém zákoně mluví Kristus o tom, ţe maličcí mají své anděly v nebesích, slovy:

3

„Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těch maličkých. Pravím vám, ţe jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce“ (Mt 18,10). Tak dostává přesvědčení církve biblický základ, ţe s člověkem, ať malým či velkým, je spojen i jeho osobní anděl stráţný. Rozumové zdůvodnění úlohy andělů stráţných podává sv. Tomáš Akvinský, který jejich poslání odvozuje od Boţí Prozřetelnosti. Kaţdý člověk má od Boha svěřeno svoje osobní lidské poslání, ale je také vystaven vlastním nebezpečím. Proto mu Prozřetelnost dává osobního anděla stráţce. Člověk můţe mít i více andělů, např. kdyţ je pověřen vedením nějaké skupiny či společenství, které potřebuje zvláštní pomoc, nebo je-li mu svěřeno důleţité poslání. Můţeme se dokonce domnívat, ţe i pronásledovatelé církve a nepřátelé křesťanství mají své anděly stráţné, kteří se svými diskrétními zásahy snaţí zabránit, aby se jejich svěřenci nedopouštěli ještě větších zločinů. Poslání chránit, střeţit a pomáhat trvá pro anděla stráţného od narození do smrti člověka. V okamţiku smrti a soudu anděl přestává být stráţcem a stává se svědkem o lidské věrnosti a poslušnosti, ale i o jeho zradách a vzpourách.

7. 10. Památka Panny Marie Růţencové 12 .10. Památka sv. Radima, biskupa 15. 10. Památka sv. Terezie od Jeţíše, panny a učitelky církve 16. 10. Památka sv. Hedviky, řeholnice a sv. Markéty Marie Alacoque, panny 17. 10. Památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka 23. 10. Památka sv. Jana Kapistránského, kněze 25. 10. Slavnost Výročí Posvěcení kostela 28. 10. Sv. Šimona a Judy, apoštolů

Úvaha k zamyšlení… Jednou jsem četl: „Někdy se říká, ţe ţivot je cesta a ţe kaţdý člověk kráčí svou vlastní ţivotní cestou. Křesťan by asi hned dodal, ţe cílem této cesty ţivota je Bůh sám. Ano, proto se můţeme ptát nad jednotlivými událostmi v ţivotě, nad 4

jednotlivými rozhodnutími, či nad uplynulými měsíci, jestli jsme na této cestě udělali krok směrem k Bohu nebo krok, který nás od Boha vzdálil, nebo jestli jsme zůstali stát na stejném místě. Toto zamyšlení nad tím minulým můţe být velmi uţitečné, ale zároveň je dobré přemýšlet, jak chci proţít ten příští měsíc či rok, jak se chci posunout na své ţivotní cestě. Křesťan by jistě měl chtít co nejvíc se Bohu přiblíţit, ale uţ asi také ví, ţe toto stojí hodně námahy a úsilí. Moţná ho napadá, ţe cesta k Bohu je jako cesta do pořádného kopce, tak velkého jako Bůh sám. Tak si moţná potichu řekne, hlavně se Bohu nevzdálit a aspoň zůstat na stejném místě. Ale vzdát se touhy pokročit dál na ţivotní cestě a spíš se drţet toho, co právě máme, můţe být docela zrádné. Napadá mne, ţe spíše neţ chůze po cestě je ţivot veslováním proti proudu řeky k pramenu všeho ţivota, k Bohu. Na cestě totiţ, kdyţ člověk přestane jít, tak zůstává stát na stejném místě. Ale v lodi uprostřed řeky ve chvíli, kdy přestaneme veslovat, tak nás unáší proud zpátky a zpátky. Připadá mi totiţ, ţe dnešní společnost, kultura, sdělovací prostředky apod. jsou jako silný říční proud. Ale není to proud, který nás nese směrem k Bohu, spíše právě naopak. Křesťan dnes tedy nemůţe zůstat stát na své ţivotní cestě, to by totiţ automaticky znamenalo, ţe se Bohu začíná vzdalovat, moţná ze začátku nepozorovaně, ale o to jistěji je nesen směrem, který k Bohu nevede.“ Je před námi nový školní rok. Zamysleme se, jak ho proţít, aby byl dobou, kdy se na své ţivotní cestě Bohu přiblíţíme. Vpravdě je to doba, která se vztahuje především na děti a mládeţ, ale dobře víme, ţe nejen; ţe svým způsobem jsme do té doby zapojení všichni, neboť všichni se neustále vzděláváme. A jestli někdo si myslí, ţe ne – tak uţ přišel o to, co je opravdovým cílem ţivota a uţ začíná couvat na své ţivotní cestě k Bohu. P. Janusz

5

Co víme o Strážných andělech? Naše představy o andělech stráţných jsou často utvářeny jen obrázky lidové tvořivosti, na nichţ bezpohlavní bytost rozprostírá svá ochranná křídla nad dítětem ve smrtelném nebezpečí. Podle toho se také formuje úcta nebo neúcta k nim. Někdo omezuje jejich působení na dětský věk, jiní je povaţují za pohádkové bytosti rovné vodníkům, rusalkám a hejkalům. Naše katolická církev je vidí jinak - po opatrném váhání prohlásila, ţe kaţdému člověku od narození do smrti je určen k ochraně anděl stráţný, nebeský duch, vysoko přesahující naši moţnost jakkoli si ho představit nebo zpodobit.

Písmo Svaté a andělé stráţní Andělé jsou celým svým bytím sluţebníci a poslové a jako čistě duchové bytosti obdařené rozumem a vůlí převyšují dokonalostí všechny tvory. O jejich existenci a poslání nám podává na řadě míst zprávy Písmo svaté. O andělech stráţných mluví Starý zákon slovy: „Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil“ (Ex 23, 20). Podobně říká ţalmista: „On (Bůh) svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách“ (Ţ 91, 11). Zvláště krásný příklad andělské ochrany nám dává starozákonní kniha Tobiáš, kde vystupuje jako průvodce mladého Tobiáše archanděl Rafael. V Novém zákoně mluví Kristus o tom, ţe maličcí mají své anděly v nebesích slovy: „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těch maličkých. Pravím vám, ţe jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce“ (Mt 18, 10). Tak dostává biblický základ přesvědčení církve, ţe s člověkem, ať malým či velkým, je spojen i jeho osobní anděl stráţný.

Anděl - osobní ochranka Rozumové zdůvodnění úlohy andělů stráţných podává sv. Tomáš Akvinský, který jejich poslání odvozuje od Boţí Prozřetelnosti. Kaţdý člověk má od Boha svěřeno svoje osobní lidské poslání, ale je také vystaven vlastním nebezpečím. Proto mu

6

Prozřetelnost dává osobního anděla stráţce. Člověk můţe mít i více andělů, např. kdyţ je pověřen vedením nějaké skupiny či společenství, které potřebuje zvláštní pomoc, nebo je-li mu svěřeno důleţité poslání. Můţeme se dokonce domnívat, ţe i pronásledovatelé církve a nepřátelé křesťanství mají své anděly stráţné, kteří se svými diskrétními zásahy snaţí zabránit, aby se jejich svěřenci nedopouštěli ještě větších zločinů. Poslání chránit, střeţit a pomáhat trvá pro anděla stráţného od narození do smrti člověka. V okamţiku smrti a soudu anděl přestává být stráţcem a stává se svědkem o lidské věrnosti a poslušnosti, ale i o jeho zradách a vzpourách.

Jak můţe anděl ovlivnit naše jednání? Ochrana ze strany andělů stráţných, která má význam jak pro materiální rámec našeho kaţdodenního ţivota, tak i pro náš vnitřní ţivot, se děje především, ovšem nikoli výhradně, v oblasti našeho duševního ţivota. Andělova přirozenost je blíţe Bohu neţli naše, a proto můţe skrze Boha poznat i naši situaci, a to lépe neţ my sami. Anděl stráţný na základě tohoto poznání můţe působit na naši představivost, paměť a citlivost prostřednictvím hnutí a obrazů, aby nás osvítil a aby nás odvrátil od zlého. Nikdy ovšem nedokáţe proniknout přímo do lidské vůle a do rozumu, do této sféry osobnosti má totiţ přístup přímo jen Bůh, protoţe tajemství srdce je vyhrazeno jen Bohu a člověku. Andělé mohou poskytnout rozumu a vůli pouze „podklady ke zpracování“ a tak je ovlivňují nepřímo. Ţe toto působení není nikterak zanedbatelné, dokazuje i to, kolik kaţdodenních rozhodnutí děláme právě na základě našich tuţeb, nálad, citů a představ. Působení andělů stráţných ovšem nelze omezit jen na duchovní oblast, i kdyţ v té se projevují především a nejčastěji. Anděl můţe svou přirozenou schopností ovlivňovat i materiální oblast, i kdyţ to dělá většinou nenápadně, v rámci zachování řádu světa a jeho zákonů.

Trápí se náš anděl nad námi? Co se děje v našem andělu stráţném, kdyţ nás vidí, jak jsme Bohu nevěrní, jak druhým křivdíme a pácháme zlo? Trápí se nad tím? Anděl patří k těm, kteří jsou jiţ spaseni navěky a v těch „není ani smrt, ani smutek, ani nářek, ani ţádná bolest“ (Zj 21, 4). To ale

7

neznamená, ţe je náš anděl kamennou bezcitnou sfingou, které je náš ţivot lhostejný. Anděl stráţný vidí vše ve světle Boţí dobroty a spravedlnosti, a činí vše moţné, aby nikdo nebyl zatracen a aby i zlé přeměnil v dobré.

Andělské poslání Věčná moudrost a otcovská starost našeho Boha nám dává anděly za průvodce a pomocníky, aby nás přivedli do věčné vlasti. V jakémkoli okamţiku tak můţeme sáhnout po pomocné ruce našeho anděla. Ovšem ukazatelem správné cesty k Bohu nejsou pouze andělé, ale máme jimi být i my všichni. V tom je naše andělské poslání. Milé slovo, které pohne našeho bliţního k dobrému skutku, pozorné naslouchání druhým, ochrana slabých duší před nebezpečím, to není jen úkolem andělů, ale je to i poslání kaţdého křesťana. Snaţme se tedy s pomocí a přímluvou andělů naplňovat tuto naši andělskou sluţbu.

******** Většinou si děláme legraci z andělů, ďáblů a všeho, co je mimo naše lidské poznání. Přitom nejedenkrát nedokážeme vysvětlit spousty jevů, které dají o sobě vědět během našeho života. Nejedenkrát jsme tím pořádně překvapení a za všechno bychom chtěli obvinit Boha. Zamysleme se nad legendou o shromáždění padlých andělů, která nám vysvětluje proč je kolem nás tolik reklamy a proč nemáme na nic čas?

Shromáţdění padlých andělů Satan svolal světové shromáždění padlých andělů. V zahajovacím projevu ke svým zlomocným pomocníkům pronesl: „Nemůžeme jim vzít Bibli a bránit v poznáváni pravdy. Nemůžeme je odloučit od biblických hodnot, ale můžeme udělat něco jiného. Musíme jim zabránit, aby vytvářeli důvěrný vztah s Kristem. Když s ním navážou spojení, naše moc nad nimi je zlomena. Proto jim nebraňme v chození do kostela, neberme jim konzervativní životní styl. Ale zaměřme se na jejich čas, aby nemohli prožívat intenzivní blízkost a spojení v Kristu, zejména aby s ním v žádném případě nenavázali osobní vztah. Svého cíle dosáhneme nejlépe tím, že jim budeme překážet při jejich snaze být s jejich Zachráncem o 8

samotě. Musíme být po celý den v jejich přítomnosti, abychom jim znemožnili tak důležité spojení.“ „Jak to máme udělat?“ volali démoni. „Zaměstnávejte je malichernostmi života a používejte bezpočet efektních triků, abyste zabavili jejich mysl,“ odpověděl. „Lákejte je utrácet, utrácet, utrácet a potom si půjčovat, půjčovat, půjčovat. Zaplavte jim schránky reklamní poštou, letáky, objednávkovými katalogy a nabídkami zboží zdarma, nabízejte služby a falešné naděje. Ať jsou v jejich životě peníze vždy na prvním místě. Přesvědčete ženy, aby neměly děti, aby chodily do zaměstnání, aby kariéra byla důležitější než rodina. Ať manželé pracují šest nebo sedm dnů v týdnu, deset až dvanáct hodin, aby si mohli dovolit svůj životní styl. Braňte rodičům trávit společný čas s dětmi. Jejich rodiny se začnou brzy rozpadat. Domov už nebude poskytovat rodině azyl před tlaky každodenních starostí. Drážděte jejich smysly, aby nemohly naslouchat tichému hlasu a rozjímat nad Božím slovem. Naučí se mít stále puštěné rádio, budou poslouchat naši hudbu, kdykoliv řídí své automobily. Přesvědčete lidi, že mají mít stále zapnutou televizi, video, CD nebo počítač. Ať ve všech obchodech a restauracích hraje hlasitá hudba. Tohle všechno přehluší jejich mysl, nebudou schopni naslouchat jeden druhému a rozbije to jejich jednotu s Kristem. Nezapomeňte zaplnit jejich noční stolky časopisy a novinami. Bombardujte jejich mozky zprávami celých 24 hodin. Postarejte se o jejích víkendy. Ať se do zaměstnání vracejí vyčerpaní, neztišení a nepřipravení na následující týden. Nedovolte jim vyjít si do přírody a přemýšlet o Božích zázracích. Dejte jim chléb a hry, ať se vybouří během sportovních událostí a na koncertech. Připravte jim pastvu pro oči. Ať je baví filmy, drážděte jejich smyslnost. Nezapomeňte na billboardy u silnic. Ani na dovolené je nenechejte na pokoji. Pošlete je na exotická místa, do zábavních parků... Jen ať se baví, tak jak se baví svět. A když se sejdou k duchovnímu společenství, přihrajte jim klepy a řečičky ze světa, zahrajte jim na nervy a hlavně, nedovolte jím čerpat sílu z Božího slova a svátostí. Dovolte jim být součástí různých programů. Čím více tím lépe. Přeplňte jejích životy nepřeberným množstvím dobrých důvodů nemít čas na modlitbu, ani příležitost hledat moc Boží. Brzy budou pracovat z vlastních sil.“ Shromáždění skončilo. Démoni odešli nedočkavě plnit své úkoly – působit, aby se křesťané všude na světě předháněli v budování organizací a programů. A tak neměli čas na Boha, rodinu, zkrátka na nic. Aby 9

pobíhali z práce do práce, sem a tam. Byl ďáblův plán úspěšný? Posuďte sami.

Událo se … Prázdniny s Pánem Bohem – Skorzęcin 2009 Jako každým rokem tak i letos o prázdninách jsme měli možnost jed do Polska na naše každoroční „Prázdniny s Pánem Bohem.“ Byli jsme tam ve dnech od 2. do 12. srpna. Jelikož je „Rok kněží“, tak naším hlavním tématem na těchto prázdninách bylo – Kněz jako Boží dar pro každého člověka. Chtěli jsme si uvědomit opravdovou hodnotu kněze a zamyslet se, jak nám kněz opravdu v mnoha věcech pomáhá, i když si toho možná ani nikdy nevšimneme. Nebo si toho mnohdy možná vůbec nevážíme a pohrdáme jeho pomocí. V prvních dnech nám počasí moc nepřálo, ale později se to zpravilo a mohli jsme se těšit překrásným počasím. Jelikož se nedalo jít první dva dny na blízké jezero, tak první den jsme strávili společné odpoledne ve skupinkách a chvíli jsme se bavili na téma dne, které jsme měli. Druhý den počasí nebylo ještě pořád nejlepší a nedalo se koupat v jezeře, tak jsme se rozhodli jako každý rok i letos jet do Lichně, kde se nachází překrásná bazilika. Letošní prázdniny jsme měli podpořeny filmem „Dotyk anděla“, na jehož základě jsme se snažili vidět, jak se nám snaží kněží stále pomáhat právě jako ti andělé. Jestli jde o mé vzpomínky na tyto prázdniny, tak se mi tam jako každý rok velice líbilo. Byla jsem tam už po několikáté a vůbec mi nevadí, že se jezdí pořád na stejné místo. Právě naopak - důležité je, že je člověk s lidmi, které má rád a že spolu všichni vytváří nějakou tu krásnou atmosféru. Člověk se na takových prázdninách může také hodně naučit a přitom, záleží na každém zvlášť, co si z takových 10

prázdnin vezme, zda skutečně se něčemu naučí, nebo zda tam jede a jen něco chvíli poslouchá a pak na to zapomene a vůbec tím nedokáže žít. Každý z nás, kdo na těch prázdninách mohl být, by si měl uvědomit, že to, o čem jsme se tam těch pár dnů bavili, může mu v životě pomoct, a takže jestli si sám ještě nevyvodil závěry a neřekl si, „tak tohle si chci opravdu, pořádně pamatovat“, měl by se zamyslet nad tím, co mu ty prázdniny daly. Zda si z nich vůbec ještě něco pamatuje? A jestli ne, tak proč tam vlastně byl? Závěrem už jen patří tradiční poděkování otci Januszovi za tyto krásné letošní prázdniny, že nám je zařídil a umožnil. Díky zároveň patří všem účastníkům, kteří pomáhali vytvářet příjemnou atmosféru a snažili se druhým třeba v něčem pomoct, zvlášť o. Mariuszovi. Nezapomínáme ani poděkovat Pánu Bohu, že nám dal dar zdraví, sílu a prostě možnost být na těch prázdninách a učit se něco o Něm a o víře. Děkujeme v modlitbách za každý okamžik našeho života, děkujeme neustále Pánu Bohu, protože nevíme nikdy, zda se dožijeme dalšího dne, abychom mohli poděkovat později. Nikdy tedy nesmíme nic odkládat na později! Pán Bůh zaplať všem, kteří jakkoliv pomohli, aby tyto prázdniny byly takové, jaké byly. anim. Jana Ošťádalová

Svědectví života … Můj růženec Kdybych tak na nějakém setkání katolíků poţádal je, aby ukázali, co mají v kapse, co bych uviděl? Nějaký hřebínky, brýle, ličidla, portfolio, zapalovače a jiné méně nebo více hodnotné předměty. V domě velkého spisovatele Manzoního

11

v Milane visel vţdycky nad lůţkem – dokonce dnes je moţné ho tam uvidět – jeho růţenec; spisovatel měl ve zvyku se ho modlit. Hrdinka jeho nádherného románu „Snoubenci“ brala růţenec a modlila se tuto modlitbu v nejvíce dramatických okamţicích. Německého státníka Windthorsta poţádali jednou nějací nepraktikující přátele, aby jim ukázal svůj růţenec – byl to ţert, neboť mu ho dříve vytáhli z jeho levé kapsy. Kdy Windthorst ho tam nenašel, sáhl do pravé kapsy – a vyhrál. Vţdycky měl při sobě náhradní růţenec! Velký skladatel Christophe Wilibald von Gluck během hostiny na hradě ve Vídní obvyklé šel na nějakou chvíli ven, aby se pomodlil růţenec. Blahoslavený Contardo Ferrini, profesor University v Pávii, zval přátele, u kterých býval, na společný růţenec. Svatá Bernadetta ujišťovala, ţe kdy se před ní zjevila Matka Boţí, měla růţenec. Zeptala se, zda Bernadetta má ho také s sebou a poţádala, aby se ho modlila. Proč vypravuji ty všechny příklady lidí, kteří se modlí Růţenec? Poněvadţ někteří zpochybňují jeho význam. Říkají: je to přehnána modlitba, infantilní, nedůstojná dospělého katolíka. Nebo také si myslí, ţe je automatická, redukována k povrchnímu opakování „Zdrávas Maria“, monotónní a nudní. Nebo zase tvrdí, ţe je to pozůstatek minulostí – dnes je lépe číst Bibli; Růţenec a Bible to prý jako plevy a výborná mouka. Chtěl bych s tím všem nesouhlasit a rozdělit se o několik pastýřských impresi. První je: není přední věci krize Růţence, ale vůbec krize modlitby. Lidé jsou dnes zaměstnání materiálními věcmi; málo myslí na duši. Mimo to, na naší existencí utočí hluk; Makbet by řekl: „Makbet zavraţdil sen, zavraţdil ticho!“ Příliš námahou je nalezení par minut na vnitřní ţivot, na „dulcis sermonicinatio!“, tedy citlivý hovor s Bohem. To je ale škoda! Juan Donoso Cortcs řekl: „Špatně se děje se světem, neboť je v něm více války neţ modliteb.“ Vyvíjí se Liturgie Společenství /je to nepochybně velké poţehnání/, ale to nepostačí; je potřeba také osobního rozhovoru s Bohem. Imprese druhá: Lidé občas přehání, kdy říkají o „dospělých křesťanech“ v modlitbě. Osobně, kdy hovořím sám s Bohem nebo s Marii, raději se cítím dítětem neţ dospělým; mizí mitra, piuska a

12

prsten. Vysílám na prázdniny dospělého biskupa s jeho důstojnou váţností a autoritou, která patří tomu postavení! A odevzdávám se té spontánní něţností, jakou má dítě pro mamu a tátu. Být vůči Bohu aspoň půl hodiny takovým, jakým jsem ve skutečností, s mými nedostatky a s tím, co je ve mně nejlepší; dovolit, aby z hloubky mé bytostí vyšlo dítě, jakým jsem byl kdysi, které se chce smát, štěbetat, milovat Pána a cítí potřebu pláče, aby mu konečně bylo projevené smilování – to všechno mi napomáhá při modlitbě. Růţenec, modlitba prostá a snadná, pomáhá mi zase být dítětem a vůbec se tomu nestydím. Proberme jiné výhrady. Růţenec modlitbou opakování? Otec Charles de Foucauld řekl: „Lásku se vyjadřuje pouze několika slovy, vţdycky stejnými, neustálé opakovanými.“ Jednou jsem viděl ve vlaku ţenu, která poloţila své dítě ke snu na poličce na zavazadlo /v Itálii jsou to mříţky nad sedadly/. Kdy se malý zbudil, podíval se dolu na svou matku, která ho hlídala, a řekl na ní: „Mami“. Odpověděla: „Miláčku“. A delší dobu dialog mezi nimi se neměnil. „Mami“ i z hora a „Miláčku“ z dolu. Jiná slova byla zbytečná. A bible? To je s jistotou „quid omnium“, ale ne všichni jsou na to připravení nebo nemají čas ji číst. Dokonce ti, kteří ji čtou, měli by později, v jistých situacích – během cestování nebo kdy přijde zvláštní potřeba – hovořit s Matkou Boţí – jestliţe člověk věří, ţe Ona je nám Matkou a Sestrou. Konec konců tajemství Růţence, kdy se je rozjímá, promýšlívá, rozváţí, nejsou nic jiného, jen právě Bible, samotná esence Bibli. Zda Růţenec je nudný? To záleţí. Z druhé strany můţe to být modlitba plná radostí a štěstí. Kdy někdo ví, jak to udělat, Růţenec je moţné proměnit v pohled Marii, čím dále hlubší, během následování postupně dalších modliteb. Konec konců je refrénem přímo ze srdce a opakování ho – to je pro duší sladký zpěv. Zda Růţenec je ochuzenou modlitbou? Co tedy má být bohatou modlitbou? Růţenec to je procese „Otčenáš“ – modlitby, kterou nám odkázal Jeţíš; „Zdrávas“ – pozdravu, jaké Bůh nasměroval na Pannu Marii s pomocí anděla; “Sláva“ – pochvaly Nejsvětější Trojice. Moţná byste měli raději teologické rozjímání? To by však nebylo vhodné pro lidí chudých, starých, pokorných a prostých.

13

Růţenec vyjadřuje víru bez falešných komplikací, vytáček, nadbytku slov; pomáhá podřídit se Boţí vůli a naučit se, jak přijímat utrpení. Bůh vyuţívá teology, ale aby rozdal svou milost, pouţívá především nevýznamnost pokorných a těch, kteří se podrobují Jeho vůli. Je třeba dát ještě jednou upozornění. První školou zboţností a náboţenského ducha by měla být rodina. Náboţenská vychová rodičů je – jak řekl Pavel VI. – subtilní, autoritativní a nenahraditelně. Subtilní z ohledu na permisivní a sekularistické klima, jaké nás obklopuje; autoritativně, neboť je to část misi dané rodičům Bohem; nenahraditelné, poněvadţ právě v tom mladým věku formují se vlastnosti a zvyky náboţenské zboţností. Růţenec (…), který se modlí rodiče spolu s dětmi je formou rodinní liturgie. Francouzský katolický spisovatel Louis Yeuillot vyznal, ţe jeho návrat k Bohu začal v okamţiku, kdy uviděl, jak jistá římská rodina se s vírou modlila Růţenec. Kardynał Albina Luciani (papież Jan Paweł I)

Měsíc říjen - to je, jak dobře víme, měsíc růžencový, tedy měsíc, ve kterém více než jindy modlíme se růženec. Právě proto ve všech kostelech na celém světě zní tato modlitba, ve které věřící mají možnost společně velebit Boha a vyprošovat milosti, jaké potřebuje Církev. V našich farnostech bude také taková možnost. Umějme tedy a chtějme si najít čas, aby nás na této modlitbě nescházelo. Nezapomínejme, že žádná chvíle strávená před Pánem nezůstane marná. Chtějme jako Papež Jan Pavel I. cítit se jako děti a utíkejme se k Marii, naší Matce. P. Janusz Łomzik

Růženec se bude konat v kostele: -

V Laškově – denně v v 18.00 hod., kromě dne ve kterém je mše svatá – tehdy po mši svaté, V Přemyslovicích – denně v v 18.00 hod., kromě dne ve kterém je mše svatá – tehdy po mši svaté, V Čechách pod Kosířem - denně od pondělka do pátku v 18.00 hod., kdy je mše svatá – před mši svatou v 17.30 hod.

V kapličkách – podle aktuálních ohlášek 14

Co se chystá? … Příprava nových ministrantů a Marianek V září začne příprava nových ministrantů a Marianek. Všechny ochotné děti - kluky a holky, prosím, aby co nejrychleji přihlásili svůj zájem. Příprava bude pokračovat nebo bude zrušená podle množství zájemců. Prosím tedy – neváhejte, ale projevte svůj zájem „dnes“.

Příprava pro lektory V neděli 20. září v 16.00 hod. v klubovně v Laškově začne příprava lektorů Božího slova, tedy těch, kteří by chtěli číst Boží slovo v kostele nebo dozvědět se, jak by se mělo přistupovat k Božímu slovu. Zájemce, zároveň z řad mladých i dospělých prosím o zúčastnění se těchto několika setkání. P. Janusz Łomzik

 6. září /neděle/ – Setkání II. růžencové růže farnosti Laškov - klubovna v Laškově - v 14.30 hod.  6. září /neděle/ - náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – 18.00 hod.  12. září /sobota/ – fátimská pobožnost na Krakovci. Začne mší svatou v 18.30 hod. Po ní bude adorace Nejsvětější svátosti a průvod se sochou Panny Marie Fátimské a světlem  13. září /neděle/ - příprava ke svátosti biřmování – klubovna v Laškově – 14.30 hod.  20. září / neděle/ - příprava pro lektory – klubovna v Laškově – v 16.00 hod.  20. září /neděle/ – náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – 18.00 hod.  27. září /neděle/ - příprava ke svátosti biřmování – klubovna v Laškově – 14.30 hod.  4. října /neděle/ – náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – 18.00 hod.  11. října /neděle/ - příprava ke svátosti biřmování – klubovna v Laškově – 14.30 hod. 15

 13. října – poslední fátimská pobožnost v roce 2009 na Krakovci. Začne mší svatou v 18.30 hod. Po ní bude adorace Nejsvětější svátosti a průvod se sochou Panny Marie Fátimské a světlem dolu ke spodní kapličce sv. Františka  18. října /neděle/- náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – 18.00 hod.  25. října /neděle/ - příprava ke svátosti biřmování – klubovna v Laškově – 14.30 hod.

Vzdejme Bohu díky … Velké poděkování patří všem, kteří se zúčastnili dosavadních oprav na kostele v Laškově, tím spíše, že těch těžkých prací se účastnili nejen farníci z Laškova, ale i z Čech pod Kosířem a Přemyslovic. Ta skutečnost povznáší srdce, neboť je vidět, že nám záleží na tom, aby dům našeho setkání s Bohem a zároveň dům, ve kterém neustále setrvává Pán Ježíš, byl důstojný; abychom, kdykoli budeme potřebovat, mohli k Němu sem přijít a získat pomoc, a tím také pozitivně odpověděli na Jeho výzvu: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtížení a já vás občerstvím“. Jak všichni vidíme, podařilo se už hodně udělat. Nicméně ještě je hodně práce před námi. Budou je vykonávat většinou odborné firmy, ale nepochybně žádná pomocná ruka nebude nikdy odmítnutá a najde uplatnění. Proto i dnes prosím o modlitbu na ten úmysl a ochotu pomoct. Děkuji zároveň za veškerou jinou, např. finanční pomoc. P. Janusz Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.wz.cz email: [email protected] tel. 739523415

16