y u d , c a ··· jna dju ··· דף פרשת שבוע בצ'כית פ ר ש ת נ ש א 22:20: צאת שבת20:52 :כניסת שבת מ"ח למ"טמוני ד' סיוו תשס"ה
דבר תורה הרב מנח קלכהיי ?'על מה נמחק ש ה ,'ישנו איסור על מחיקת או ביזוי ש ה וזו הסיבה שיש לגנוז ולקבור כתבי קודש שיש בה את אחד מהשמות .הקדושי של הבורא 'ישנו מקרה אחד ויחיד שבו ציוה ה שימחו את שמו " במקרה של חשד .לפגיעה בשלמותו של התא המשפחתי הינה כל,הבאת שלו בי איש לאשתו שיקוי ניסי של. גדולה וחשובה$כ "המי המרי" בודק אישה שחשודה אלא מכחישה$ ואינה מודה בכ,בבגידה בא אכ זנתה " השיקוי ממית.לגמרי וא נמצאת דוברת אמת תזכה,אותה זו המצווה. חייה$בברכה בהמש ,היחידה בתורה שתלויה בנס לא"טבעי ולפי הרמב" היא באה בגלל מעלת ישראל בזמ שישמרו על הנאמנות הבדיקה.הזוגית ויתרחקו מהזנות ,איננה רק לאישה אלא ג לבעל לחברה כולה " שכ רק%לילדיה וא א ישנה נאמנות מוחלטת של הבעל ואכ.לאשה והאשה לבעל השיקוי יפעל מהזמני שרבו הזנות והפריצות "בישראל הפסיקו "המי המרי רק כאשר החברה דוגלת.לבדוק בעקרונות של צניעות " הבדיקה היא ומשמשת רק למקרי,לכבוד לה כאשר כל המערכת$ א.חריגי החברתית"משפחתית פרוצה ושומרי הצניעות ה החריגי " זהו מצב עגו .שאינו ראוי לכבוד שמירה על "שלו בית" במשפחה גדול הוא מכבוד הבורא כאשר החברה כולה כי החברה כולה,דוגלת בערכי הצניעות מגלה בצניעותה את הקירבה והקשר .לבורא
DVAR TORA RAV MENACHEM KALCHHEIM
Proč je smazáno šem Ha-Šem, jméno Ha-Šem [viz verš 5, 23]? Je přece zakázáno smazat nebo jinak zneuctít jméno Ha-Šem. Proto taky se musí každý text, který některé z jmen Ha-Šem obsahuje, dát do genizy a pohřbít. Je ale jeden případ, kdy Ha-Šem dokonce sám přikázal, abychom jeho jméno smazali: v případě, když hrozí, že se naruší klid a celistvost rodiny. Tak významný a důležitý je smír mezi mužem a ženou. Divotvorné pití „hořké vody“ dokáže prověřit ženu, která je podezřelá z nevěry, nepřizná se, a úplně to popírá. Pokud se opravdu dopustila nevěry, pití hořké vody ji zabije. Pokud ale mluví pravdu, čeká ji v dalším životě naopak požehnání. Je to jediná micva v celé Tóře závislá na zázraku, který se vymyká přírodním zákonům. A podle Rambana tato micva existuje díky vysoké úrovni Jisraele, na jaké jsou v dobách, kdy pečlivě střeží manželskou věrnost, a nevěru drží stranou. A pití hořké vody tak nezkouší jen ženu, ale jejího manžela, děti, a celou společnost vůbec: protože tato zkouška je účinná, jedině když naprostá důvěra mezi mužem jeho ženou a ženou jejím mužem vládne na úrovni celé společnosti. A tak od té doby, co ve společnosti převládá nevěra a nevázanost, přestala působit i hořká voda. Jen když společnost uznává věrnost a cudnost jako svou hodnotu, zkouška hořkou vodu je jí ke cti, a přistupuje se k ní jen ve výjimečných případech. Ale když se celkový systém společenských a rodinných hodnot obrátí naruby a výjimečným případem jsou cudní lidé, je to politováníhodný stav, který takové cti není hoden. Když se celá společnost řídí pravidlem počestnosti a cudnosti, je soulad a mír v rodině významnější než úcta
ke Stvořitelovu jménu, protože taková společnost prokazuje svou úctu a vztah k Němu právě svou počestností.
O čem hovoří dnešní paraša:
Perek 4, 21-49: služba Geršonova a Merariro rodu v Miškanu a jejich sčítání Perek 5, 1-4: vykázání rituálně nečistých osob mimo hranice tábora Perek 5, 5-10 : ašam, zpětné odškodnění okradených, a jak posmrtně zpětně odškodnit gera, který nemá příbuzné Perek 5, 11-31: sota, žena podezřelá z nevěry Perek 6, 1-21: nazir Perek 6, 22-27: birkat kohanim, žehnání kohenů Perek 7, 1-88: obětiny jednotlivých kmenů při Chanukat Ha-Mizbeach
MEFARŠIM AL PARAŠAT NASO, Be-Midbar (Numeri) 4, 21 – 7, 88: 5, 18: A kohen tu ženu postaví před Ha-Šem. RAŠI: Před Ha-Šem: [Co přesně znamená, před Ha-Šem? Znamená to] k Nikanorově bráně; a Nikanorova brána je východní vstupní brána na nádvoří Chrámu, kterou do Chrámu vstupují všichni lidé. 6, 2-8: [Překlad podle Rašiho a Targumů:] Mluv k Bnej Jisrael a řekni jim, muž nebo žena, kteří se oddělí [jafli], aby slíbili slib oddělení [nazirátu; nazir], aby byli oddělení [aby byli naziry, aby abstinovali] kvůli Ha-Šem. 3. Od mladého i starého vína se oddělí [jazir; bude abstinovat], ani ocet z mladého vína a starého vína nebude pít, ani nebude namáčet [chléb] do vína, a nebude jíst ani čerstvé ani sušené hrozny. 4. Po celou dobu svého oddělení [nazirátu; nizro]
sivan 5765
· parašat naso ·
nebude jíst nic, co se dělá z plodů vinné révy, ani pecky [z hroznů], ani slupky. 5. Po celou dobu jeho oddělení se břitva nedotkne jeho hlavy, a dokud neuplyne doba, na kterou se oddělil, budou jeho vlasy odděleny [kadoš] pro Ha-Šem, aby se zvětšil růst vlasů na jeho hlavě. [...] 7. Neznečistí [se kontaktem s mrtvým, ani když mu zemře] otec, matka, bratr nebo sestra, protože má na hlavě korunu [nezer] svého Boha. 8. Po celou dobu svého oddělení [nizro] bude oddělený [kadoš] pro Ha-Šem. nazar – vzdát se něčeho, odříct si něco; nizar/hitnazer - abstinovat od něčeho, vzdát se něčeho; hizir – držet stranou, oddálit; nezer – koruna, čelenka; abstinence RAŠI, verš 2: [sloveso] jafli je jako jafriš, oddělí se. A proč následuje oddíl o nazirovi po oddílu o sotě? Protože každý, kdo vidí zkázu soty, rozhodne se abstinovat od vína, protože pití vína vede k cizoložství. neder nazir, slib oddělení: [sloveso nazar, a od něho odvozené podstatné jméno] nezira, znamená všude, [kde se vyskytují,] oddělení [priša]; a tak i tu znamená oddělení - od vína. lehazir la-šem, aby abstinovali [byli naziry] kvůli Ha-Šem: aby se oddělili [lehavdil] od vína, le-šem šamajim [dosl. pro jméno nebe, tj. nezištně, bez vlastního zájmu a prospěchu]. verš 8: bude kadoš pro ha-Šem: to je keduša jeho těla, oddělení těla od rituálního znečištění těla při kontaktu s mrtvým. SFORNO, verš 2: lehazir la-šem, aby abstinovali [byli naziry] kvůli Ha-Šem: aby se oddělil od všech běžných lidských požitků, aby byl celý pro Ha-Šem, aby se zabýval Jeho Tórou a šel po Jeho cestách a přilnul k Němu. IBN EZRA, verš 2: aby abstinovali [aby byli naziry]: [...] aby se oddálili [jarchiku] od všech žádostí a tužeb; a dělají to proto, aby mohli sloužit Ha-Šem, protože alkohol ubíjí lidskou mysl i službu HaŠem [...].
6, 11: [Když se nazir nečekaně znečistí kontaktem s mrtvým, musí
šoftim le-maftir · avot perek šiši ·
v"xa, iuuhx
přinést obětinu (...)] protože se prohřešil [...].
všemi možnými způsoby, a představovali si u toho, že tak nabudou skvělé vlastnosti a přiblíží se k Ha-Šem. Jako by Ha-Šem neměl rád tělo a chtěl ho zničit. A nechápali, že to, co dělají, je špatné a že si tím jenom ubližují. Mohli bychom je přirovnat k člověku, který nic neví o lékařství, ale když vidí lékaře dávat smrtelně nemocnému pacientovi nějaký silný lék, nebo že mu zakazuje jíst, a ten pacient se díky tomu uzdraví a unikne smrti, tak tenhle člověk si potom řekne. když to zachránilo před smrtí nemocného, tak zdravému to musí jedině přidat na síle! Atd.
RAŠI: [...] Rabi Elazer Ha-Kapar říká, že [nazir se prohřešil tím, že] se tak trápil a nepil víno. [Viz Siftej Chachamim (komentář k Rašimu), písmeno Pe.] SIFTEJ CHACHAMIM, písmeno Pe: Tzn. že když se oddělil od vína, dopustil se tím přestupku [avera],. A když namítneš, že u verše 2 Raši říká atd., [...], tak věz, že na jednu stranu je micva oddělit se od vína, ale na druhou stranu je to přestupek. Je to jako když člověk na šabat drží půst, protože se mu zdál zlý sen, a trápí se, jako by to veliká micva, postit se na šabat, když je šabat takový požitek, a on se ho vzdává; a přitom po šabatu pak musí půst držet znova, aby odčinil, že držel půst na šabat [a připravil se tak o takový požitek].
RAMBAM, HAKDAMA LEMASECHET AVOT, PEREK 4: [...] Když se občas někteří velmi zbožní jedinci [mezi našimi učenci z”l] přiklonili k některému z extrémů, např. že drželi půsty, vstávali uprostřed noci, nejedli maso a nepili víno, vyhýbali se ženám, oblékali si oděvy z hrubé látky nebo přebývali sami v horách a v pustinách, dělali to jedině z důvodu léčby [napravování nežádoucích návyků a povahových rysů; jako např. když si člověk, který se neovládá v jezení a přejídá se, na rok či dva zakáže konzumaci masa a jiných pochutin; nebo když si ten, kdo se v opilosti dopustil něčeho špatného, zakáže pít víno apod. (Viz další kapitoly předmluvy k Pirkej Avot a Mišne Tora, Hilchot De’ot a Hilchot Nedarim)], jak jsme o tom již mluvili.
Popřípadě to dělali proto, že lidé v jejich okolí byli jako společnost tak zkažení, že se báli, že by to na ně mohlo mít šptný vliv, a tak radši prchli do pustin a na další místa, kde nežijí špatní lidé [HILCHOT DE’OT 6, 1: Je v přirozenosti člověka chovat se podle toho, jak se chovají lidé v jeho nejbližším okolí. (...) A proto když člověk bydlí v místě, kde se lidé chovají špatně, kde nejsou žádní slušní lidé, měl by odejít na místo, kde lidé nejsou takoví; a pokud ví, že lidé jsou zkažení ve všech místech, která zná, nebo sice ví o dobrém místě, ale nemůže tam z nějakého důvodu odejít, ať je radši úplně sám. A pokud jsou lidé kolem tak špatní, že ho ani nenechají být o samotě a nutí ho, aby byl jako oni, měl by odejít do pustin, do jeskyní a ho hor (...)]. A když pak někteří hlupáci
viděli, co tito zbožní lidé dělají, ale nepochopili, proč to dělají, mysleli si, že to je dobré samo o sobě a pro každého, a začali to dělat také myslíce si, že pak budou jako oni. A tak trápili svá těla
2
KDO JE TEDY VLASTNĚ NAZIR? EMMANUEL LÉVINAS: KOMENTÁŘ K TRAKTÁTU NAZIR, 66a, b [a zároveň k dnešní paraše i haftaře]
(přednáška z besedy na téma „MLÁDÍ JISRAELE“, z r. 1972): MIŠNA: Šmuel by nazir, podle slov rabi Nehoraje, neboť je řečeno (Šmuel I, 1, 11): Břitva [mora, vrun] se nedotkne jeho hlavy [dosl.: břitva nebude na jeho hlavě]. A je to řečeno i Šimšonovi (Šoftim 13, 5). A stejně jako slovo mora u Šimšona znamená, že byl nazir, tak znamená slovo mora i u Šmuela, že byl nazir. Rabi Josi Řekl: A není snad mora [vrun, ale ve významu „strach“, trun; rozdíl mezi oběma slovy je patrný jen v pravopise, výslovnost je stejná; a i když mišna přepisuje výrok rabi Josiho slovem vyplývá, že rabi Josi „říká“
vrun,
z kontextu
trun] jen [mora]
strachem z člověka? Rabi Nehoraj mu řekl: A není snad řečeno (Šmuel, I, 16, 2): Šmuel řekl: Jak bych tam mohl jít? Kdyby se o tom dozvěděl Šaul, zabil by mě. Takže on už poznal strach [trun] z člověka. GEMARA: Rav řekl svému synu Chijovi: Rychle seber [pohár] a požehnej. A tak řekl i rav Huna svému synu Ravovi: Rychle seber a žehnej. Z toho plyne, že ten, kdo žehná je významnější. A copak nemáme následující barajtu?: Rabi Josi říká: ten, kdo odpoví amen, je větší než ten, kdo žehná. Řekl mu rabi Nehoraj: Jistě! Tak je to, vždyť přece pěšáci ve válce bojují, a hrdinové [kteří čekají, až pěšáci prorazí] potom vítězí! Tanaité na to mají různý názor, neboť je barajta: I ten, kdo žehná, i ten kdo, odpovídá amen, jsou zmíněni [v tom verši, Tehilim 34, 3 (Raši)], ale ten, kdo si pospíší, aby požehnal, je první [kdo dostane odměnu (Raši)]. Řekl rabi Elazar, že řekl rabi Chanina: talmidej-chachamim [učenci Tóry] rozmnožují na světě mír, neboť je řečeno (Ješajahu 54, 13): A všechny tvoje děti se budou učit od Ha-Šem, a mnohý bude mír tvých dětí.
sivan 5765
· parašat naso · Výběr textu
Text, který máte před sebou, nemá s mládím na první pohled nic společného. A co je ještě horší, zcela jasný se nezdá být ani vztah mezi jednotlivými částmi textu. Přitom ale právě ve vzájemném vztahu, kterou mezi sebou jednotlivé části udržují a vybízejí nás k jejímu objevení, zřejmě spočívá jejich nejpodnětnější smysl. A to je taky jedním z důvodů, proč jsem tento text vybral. Měl jsem k tomu ovšem ještě jeden důvod, méně výstřední, a ten jste zřejmě postřehli: tento text se totiž týká nazirátu, ustanovení, které vysvětluje kniha Be-Midbar (Numeri), 6,1-21. Nazir je člověk, který si mj. nestříhá vlasy (6, 5): Po všechny dny, kdy bude nazirem, se břitva nedotkne jeho hlavy. A text knihy Be-Midbar k tomuto zákazu uvádí i jeho opodstatnění, které už ale nevypadá tak aktuálně jako dlouhé vlasy, a tak vás nejspíš nepřesvědčí (6, 78): Protože má na hlavě korunu svého Boha. Po všechny dny svého nazirství bude zasvěcený [kadoš] pro Ha-Šem [ve fr. textu: consacré au Seigneur, zasvěcený Pánu; Lévinas píše o očekávané nepřesvědčivosti textu právě proto, že jej sám záměrně překládá do nepřesvědčivých nehebrejských náboženským výrazů. Činí tak kvůli předpokládanému (frankofonnímu-sekulárnímu/ireligióznímužidovskému) publiku, které hebrejské pojmy nezná. (Jen) pro potřeby tohoto překladu je text alepoň trochu „pohebrejštěn“. Pozn. překl.].
Text o nazirovi jsem v souvislosti s mládím Jisraele nevybral proto, abych mohl pitvat jeho verše a oddělovat od sebe zákony a jejich důvody. Mě jen překvapilo, když jsem se při četbě Le Monde, který všechno ví a všechno zná, dozvěděl, že dlouhovlasí mladí lidé chtějí svým neskladným účesem vyjádřit nesouhlas s nespravedlivou společností, ke které nicméně sami patří. „Neostříháme se, dokud se společnost nezmění,“ říkají tito mladí lidé. A ať chtějí, nebo ne: nejsou tak „zasvěceni pro Ha-Šem“?! Hle, smysl druhé poloviny verše znovu nalezen! To je tedy koruna Boha! Vím jistě, že biblický text nikdy neměl v úmyslu klást korunu Boha na hlavu takovéhmu nazirovi, který by svým nazirátem nevyjadřoval především požadavek spravedlnosti, vyvěrající z hloubi jeho srdce. Přijmout výrazy, kterých texty užívají Jenže instituce nazira v knize Be-Midbar stanoví ještě další pravidla. Dovolte mi, abych tato pravidla, dříve než začnu text komentovat, vysvětlil. (Je mi velikým potěšením, že mám příležitost sdělit ve své řeči o základech judaismu i něco
šoftim le-maftir · avot perek šiši · exaktního! Ale exaktnost těchto věcí ještě neznamená, že by sdělovaly ty nejméně hodnotné výpovědi. Ovšem, vše je tu sděleno prostřednictvím religiózních výrazů; ale navzdory rozšířeným předsudkům o partikularismu židovského religiózního myšlení v sobě tento jazyk nese smysluplný a všeobecně platný význam, platný dokonce i pro ty, kteří jsou si jisti – dokonce naprosto jisti – svou ireligiozitou. Mimochodem: jak obdivuhodná jistota! Být si jistý svou ireligiozitou mi nepřipadá o nic snadnější, než být si jistý svou jistotou religiózní. Ale nechme toho! Ireligiózní lidé jsou lidé pevné víry, nemají pochyb o svém volnomyšlenkářství!) Vstupme tedy do tohoto jazyka [...], nedůvěře navzdory. Zkusme se nejprve smířit s informacemi, které text sděluje, aniž bychom se příliš oddávali psychoanalýze autora a vinili ho – ať už je to kdokoliv – z nějakých postranních úmyslů; předpokládejme, že text je upřímný, a tažme se, co chce říct; předpokládejme, že ve výrazech, kterých užívá, je nějaká myšlenka, která je myslitelná, a tak i převoditelná do jiného jazyka a do jiných pojmů. Na takové převoditelnosti nejspíš spočívá možnost interpretace. Bez úvodního vysvětlení několika věcí [...], o kterých hovoří náš text, by ovšem ani interpretace nebyla možná. Necouvejme před výrazy jako „Bůh“, „zasvěcený Bohu“ nebo „Boží koruna“; doufejme, že se ukáže nějaký smysl [...] prostý jakéhokoliv katechismu. Třeba přijdeme na to, že složité vztahy a nečekané významy, které náš text naznačuje, se jinak než právě tímto religiózním jazykem vyjádřit nedají; nebo se aspoň nedají vyjádřit tak, aby byl zachován jejich mnohostranný význam, ze kterého žádná interpretace – tu naši nevyjímaje – nedokáže vytrhnout více než jeden aspekt. [...] Nazirát a jeho zákazy Vracím se tedy k popisu nazirátu. Jedná se o omezení, které na sebe na určitou dobu Žid může vzít tak, že vysloví slib. Kromě závazku nestříhat si vlasy to obnáší ještě další dva zákazy: po celou dobu nazirátu nazir nesmí pít víno a nejíst a nepít ani žádné jiné výrobky z plodů vinné révy: ani sušené rozinky, ani třeba jen slupku od hroznu. V tomto případě už sám biblický text explicitně rozšiřuje zákaz, který se týká jen pití vína, i na ostatní produkty vinné révy: jako by Tóra proto, aby zabránila přestupku, do zákazu zahrnula i to, co k přestupku může jen
3
v"xa, iuuhx vést. Jako by sám biblický text vyznačoval předlohu pro “plot kolem Tóry” [sjag nebo geder le-tora], kterému bude věnovat takovou pozornost úsilí rabínů. Úsilí, jehož plodem jsou další četné zákazy, které zákazy formulované v Tóře doplňují, aby těmto zákazům zajistily respekt. A poslední věc: nazir má během období nazirátu (které musí trvat nejméně třicet dní) zakázán jakýkoliv kontakt s rituální nečistotou; rituální znečištěním par excellence je kontakt s mrtvým člověkem, přičemž ke znečištění stačí dokonce i přítomnost v místnosti, kde se mrtvý nachází. Když zkoušíme svou pevnou vůli, můžeme nepít víno a nekonzumovat ani ostatní výrobky z vinné révy. V naší moci je i ochránit své vlasy před břitvou. (Ano, Šimšonovi je ostříhali proti jeho vůli, když spal; jenže příhody, které se přihodily Šimšonovi, nejsou zcela obvyklé.) Ale naproti tomu je jasné, že v místnosti, ve které dojde k nenadálému úmrtí, se proti své vůli ocitnout můžeme. Nazir se tedy může znečistit i proti své vůli. A to stačí k přerušení jeho nazirátu. Je pak povinen oholit si hlavu, přinést obětinu, které se říká ašam, a začít svůj nazirát znovu od začátku, tak, jak si ho sám stanovil svým počátečním slibem. Tolik shrnutí statutu nazira, i když velmi neúplné. Kromě dvacíti dvou veršů v knize Be-Midbar je mu totiž věnován ještě celý jeden talmudický traktát: šedesát šest listů, sto třicet dvě strany traktátu Nazir. A na konci těchto sto třícíti dvou stran se nacházejí řádky, které jsem přeložil, abych je mohl okomentovat. Ale ještě než tak učiním: dovolíte mi, abych se pokusil uhádnout jeden ze dvou miliónů a čtyř set tisíc významů, které v sobě zákazy, které jsem vám právě shrnul, obsahují? To samozřejmě předpokládá mnohem rozsáhlejší znalosti, než kterými já disponuji, a o kterých si někteří řečníci představují, že stačí k tomu, aby se mohli oddat praktikování „židovského myšlení“. Kéž mi zde přítomní talmudisté - kteří alespoň mohou poměřit rozsah mé neznalosti – můj pokus odpustí. Myslím ale, že je ho třeba, abych nezklamal pozorné shromáždění, které mi teď naslouchá a které by mohlo být náchylné se bouřit proti věčným zákazům, ve které vyústí každý pokus a zvládnutí judaismu. To, co řeknu, tedy bude jen jakýmsi přiblížením, které odpovídá tomu málu, co jsem se naučil. Odůvodnění Proč vlastně kontakt s mrtvým znečišťuje? V judaismu je smrt principem nečistoty. Říká se jí dokonce princip
sivan 5765
· parašat naso ·
principů, doslova [...] otec otců, „děd nečistoty“ [avi avot ha-tum’a]: veškerá duševní nečistota jako by tak vyvěrala z kontaktu s mrtvými. Mýtická pověra, říkáte si možná, a s pomocí etnografie si ji najdete i v jiných vírách. Nicméně v judaismu nečistota smrti neokazuje k rejstříku posvátné/světské [výše v paraši: mecora nesmí vstoupit ani do vnějšího tábora, zatímco člověk znečištěný kontaktem s mrtvým může vstoupit i k Levitům; cara’at viz pozn. v Gut Šabes Parašat Kedošim]. Kontakt s mrtvým
není porušením tabu. Smrt je pramenem nečistoty proto, že se pokouší vzít smysl životu; přestože jsme nad ní filosoficky zvítězili! Protože s každým novým kontaktem se smrtí hrozí nebezpečí, že se jakýkoliv smysl ihned redukuje na nesmysl; a honba za požitkem okamžiku – carpe diem – se pak může stát jedinou, smutnou moudrostí. Všechny veliké výzvy a veliké oběti tak můžou každou chvíli ztratit hodnotu. Smrt je principem nečistoty. A proč je zakázáno víno? Protože opilost je iluze, odstranění problému, konec odpovědnosti, vyumělkovaný entusiasmus; a nazir nechce být klamán, ani ze sebe snímat tíhu existence tím, že prostě zapomene na zlo a neštěstí. Jasná mysl, realismus, naprostá věrnost při jasné mysli; nikoliv při opojení a exaltaci. A proč dlouhé vlasy? To, co vám chci říct později, trochu ospravedlní interpretaci, o kterou se pokusím teď. Nenechat se ostříhat během nazirátu, a nutnost oholit si hlavu po ukončení nazirátu, to je zákon. Když nazir dojde ke konci období svého slibu, ukáže se před oltářem, přinese obětinu, nechá si ostříhat vlasy, hodí je do ohně a napije se vína. Ale nejsou ty vlasy, které si nechá během období nazirátu růst, jedním ze způsobů, jak být „upřímný sám před sebou“ a nestarat se o svůj zevnějšek? Jedním ze způsobů, jak být „bez zrcadla“: být, aniž bych se obracel k sobě? Antinarcisismus! A proč si potom musí nazir na konci nazirátu hlavu oholit? Možná proto, aby se to krasodušné násilí, které si člověk působí, nestalo sladkým návykem a aby se protest proti institucím nestal sám institucí! Nechat si růst vlasy, neprohlížet se, netočit se kolem sebe, nestarat se o dojem, jakým člověk působí, nepoměřovat velikost své odvahy – není nic krásnějšího, ale jen dokud je to projevem cudnosti a jasné mysli! Ale pozor na odvahu, která se stane zaměstnáním! Pozor na nestoudnost s vychladlým revolučním zápalem. Vlasy se sice musí nechat růst, ale ve správný okamžik se musí i ostříhat. Mohly by se stát uniformou vlastního neuvědomění. Lhostejnost k sobě samému, opovržení zevnějškem, proč ne, ale taky mládí jako
šoftim le-maftir · avot perek šiši · obchod, a velice brzy i jako nárok a požadavek. Dlouhé vlasy jako uniforma, to je malér dlouhých vlasů. Tolik tedy možné důvody několika obřadů. Talmud nás před hledáním takových důvodů varuje. Známe-li totiž důvod imperativu, stačí to k tomu, abychom z něj záhy učinili imperativ hypotetický, a to jak ve smyslu kantovském, tak v běžném smyslu tohoto slova. Záhy si totiž začneme myslet, že nebezpečí imperativem zažehnaná sice bezpochyby ohrožují celý svět, ale mě nikoliv. To byla, jak se zdá, i smůla krále Šloma: moc dobře věděl, že příliš mnoho žen svede každého muže z cesty [...], ale přesto věřil, že jeho samotného se takové nahodilosti netýkají. Sami víte, co se mu přihodilo. Hledal-li jsem tedy důvody pro ony tři zákazy týkající se nazira, dopustil jsem se vážného přestupku. Snad jsem vám alespoň umožnil nahlédnout, jak ušlechtilý je tento stav, kterému lze zaslíbit celý život, stejně jako je možné se k němu zavázat na omezenou dobu, nejméně na třicet dní. Nazir a kohen [...] Dokáže to, co jsem řekl o nazirátu, rehabilitovat v očích některých z vás výrazy tak podezřelé z klerikalismu jako Chrám, kult, který se v něm provádí a kněží, kteří jsou mu zasvěceni?Ať už máte názor na historicitu institucí, ke kterým zmíněné pojmy odkazují, jakýkoliv, tak knihy, ve kterých se myslí judaismus, ve kterých se stanovují pravidla, která vyjadřují pohled judaismu na svět a jeho poselství, je třeba číst v jejich vlastním jazyce. Dříve než všechny historické a sociologické údaje je třeba dešifrovat samotný jazyk těchto textů. Kohen Gadol a ostatní koheni, kteří jsou ve službě (jejich směny se periodicky opakují), jsou omezeni stejnými zákazy jako nazirové. Po třicet dní nemění sestřih a když se napijí vína, nesmí vstoupit do Chrámu. (Mefaršim vysvětlují smrt dvou nejstarších Aharonových synů, o které je řeč v 10. kapitole knihy Va-Jikra, tím, že vstoupili do Miškanu, aniž by tento zákaz respektovali.) A kontakt s mrtvými je kohenům zakázán dodnes. Je kohen permanentní nazir? Je nazir dočasný kohen? Talmud má k podobným výrokům, postrádajícím jakékoliv odstíny, odpor; nicméně neposkytuje tak evidentní analogie mezi zákazy a obřady dodatečnou metaforu, která vyjadřuje ušlechtilost nazirátu a zasvěcení pro HaŠem? Nazir zná jedinečnost pozice kohena při vstupu do Chrámu, metafory přiblížení se k Nejvyššímu a služby, kterou jeden člověk slouží za celé
4
v"xa, iuuhx společenství, pointu vyvolenosti: služby jednoho všem. Libé mládí A kde je v tom všem mládí? Po debatě z dnešního dopoledne, a obzvlášť po tom, co řekli Vladimir Jankelevič a slečna de Fontenay, podobá se mládí čemusi nestálému, je-li definováno věkem, nebo výrazu, který je sám o sobě bezvýznamný, ale nebezpečný, vzpomeneme-li, jak jej užíval fašismus, jenž mládí zneužil, aby skryl skutečné protiklady a rozpory mezi lidmi. A přesto je kouzlo, kterým ideál mládí působí, velice silné, a to i když zamítneme definice jako: mládí – hrdost, mládí – spontánnost, mládí – odmítání minulosti a mládí – svoboda, pod záminkou, že všechny tyto atributy mají svou odvrácenou stranu v krutosti, barbarství a povrchnosti. Výsledkem je, že už nemůžeme říct nic jiného, než že mládí je v druhém člověku něčím obzvláště žádoucím a přitažlivým; a že bychom o něm nedokázali hovořit hanlivě. A pokud už mládí napadáme, tvrdíme alespoň, že opravdové mládí spočívá v něčem jiném používáme mládí vlastně k tomu, abychom na mládí útočili. Není ale text, o kterém hovoříme, směrován jiným pojetím mládí, takovým pojetím, které je méně dialektické a méně náchylné k tomu, aby půvab mládí převrátilo v egoismus a – paradoxně – v to, co v lidstvu ze všeho nejvíce podléhá zkáze? Nazir a Šimon Ha-Cadik Ještě než se pustím do textu, který máte před sebou, začnu hovořit o jiném úryvku, který se nachází v témže traktátu na foliu 4b. Hovoří se tam o ušlechtilém způsobu života, a fenomén, který můžeme nazvat mládím, se tam rovněž objevuje. Je to vyprávění o zcela výjimečném nazirovi. Mnozí z vás ten příběh asi znají; je to příběh, který kolébal ne-li dětství nás všech, tak alespoň dětství některých z nás: Šimon Ha-Cadik řekl... Šimon HaCadik je velice známá osobnost. V Pirkej Avot, hned na začátku mezi prvními výroky, je i jeden jeho výrok. Šimon HaCadik byl mezi posledními z Velkého Shromáždění. Učenec Tóry z velice dávných dob. [...]. Teď tedy co říká Šimon Ha-Cadik, podle folia 4b traktátu Nazir [...]: Šimon Ha-Cadik řekl: Nikdy jsem nejedl z obětiny [ašam] nazira, který se znečistil... Jedná se tu o obětinu, kterou přináší nazir, když se nečekaně znečistí kontaktem s mrtvým, ještě než si potom ostříhá vlasy a začne znovu plnit svůj slib.
sivan 5765
· parašat naso ·
Je to obětina, se kterou je spojeno i její jezení, a toho se účastní kohen. Šimon Ha-Cadik byl Kohen Gadol, a po celý život se takového jídla nezúčastnil. Proč? Mefaršim vysvětlují: protože pochyboval o tom, že by nazir, jehož nazirát byl přerušen, měl ještě dost odvahy pouštět se do takové zkoušky od začátku, se vším, co k ní patří. Bál se, že by obětina, kterou nazir přenese, mohla být obětována s neupřímným záměrem, což by znamenalo její profanaci. Na aktu profanace se Šimon Ha-Cadik nechtěl nikdy podílet. Nikdy jsem nejedl z obětiny [ašam] nazira, který se znečistil, až na jednoho člověka, který za mnou přišel z jihu. Měl pěkné oči a hezký vzhled a vlasy se mu nádherně vlnily. Řekl jsem mu: Synku, proč ses rozhodl zničit tak krásné vlasy? Odpověděl mi: Byl jsem pastýřem u svého otce ve své rodné obci. Šel jsem nabrat vodu do studánky, v odraze jsem uviděl svou tvář a v tom můj špatný sklon (nebo můj „instinkt“, nebo můj špatný „instinkt“, nebo moje „osoba“, nebo moje „já“? V originálu použitý výraz je jicri, můj jecer, slovo, které pochází od slovesa jacar, tvořit, a tedy, jicri: „to co je ve mně ze stvůry/tvora“?) ve mně vyrostl (nebo se opil) a pokusil se mě vyhnat ze světa (nebo z mého světa). Řekl jsem mu: Ty budižkničemu! Proč jsi tak namyšlený ve světě, který ti nepatří, kde z tebe nakonec zbudou jen červi?! Přísahám, že ti ty vlasy ostříhám. Tak, pokračuje Šimon HaCadik, jsem povstal a políbil ho na hlavu a řekl jsem mu: ať je v Jisraeli víc takových nazirů jako jsi ty, to o tobě píše verš: Muž, který se oddělí, aby abstinoval pro Ha-Šem“ atd. Tosafot k tomu říkají: „Už od začátku byl jeho slib le-šem šamajim“, tzn.: nezištný. Šimon Ha-Cadik věděl, že tenhle člověk svůj slib neporuší, ani když se nečekaně znečistí kontaktem s mrtvým a bude nucen nazirát opakovat. Naproti tomu většina ostatních nazirů svůj slib skládá, když mají nějaké problémy nebo když se něčím prohřeší a chtějí svůj prohřešek odčinit, [a když se pak po nějaké době nazirátu nečekaně znečistí a musí nazirát opakovat, jejich nadšení vyprchá a svůj slib už neplní upřímně]; pokání je tedy v očích našeho komentátora zištným jednáním. Náš text a jeho Tosafot nám tak vyjevují smysl nazirátu: nezištnost [désintéressement, tedy absence „interesu“, vlastního zájmu; slovo inter-es(sse) má navíc etymologickou konotaci: uvnitř-bytí; jako by ten, kdo má interes, nedokázal vyjít ven ze svého bytí, překročit se: viz dále]. A není to nezištnost ve
významu morálním, i když tento význam s sebou toto slovo bezpochyby nese, nýbrž ve významu mnohem radikálnějším: jedná se nezištnost, která je
šoftim le-maftir · avot perek šiši · opakem takového bytí [essence] člověka, které chce stále setrvávat v sobě, které se dokáže pohybovat jen od sebe směrem k sobě, které si je samo sebe vědomé a se sebou spokojené. A jak to dobře pochopil mladý pastýř, takový způsob bytí není jenom setrváváním, ale i stárnutím a umíráním. Vědomí sebe sama, jež zapomíná na stáří, nerozumná pýcha. A to, co tento nazir, nazir par excellence, kterého potkal Šimon ha-Cadik, zamítl, je právě tato spokojenost se sebou samým: nikoliv nebýt hezký, ale nepovažovat se za hezkého. Odmítl tento narcisismus, který je vědomím sebe sama, vědomím, na kterém stojí naše západní filosofie a naše morálka. Já říkám naše. Ale mladý pastýř se vzepřel byť jen pomyslet na myšlení, kterým je popsán Arsistotelův bůh, které vytvořilo Hegelovu Encyklopedii a možná celou západní filosofii. Cítil, že odchází ze světa, že odchází z řádu, který mu náleží, že se pozorováním sebe sama vytrácí? Jeho nazirát je třeba chápat na této rovině. Závazek a svoboda Text, kterým se teď budeme zabývat, by měl být čten jako pokračování toho, co mu předcházelo... Naučí nás o nazirátu něco nového. Nebo možná jen zdůrazní úplně jiný způsob chápaní mládí než ten, se kterým zápasil právě náš nazir, když, sleduje svůj obraz, zažíval pocit vítězství, které ale postrádalo smysl. MIŠNA: Šmuel byl nazir, jak tvdí rabi Nahoraj, neboť je řečeno (Šmuel, I, 1, 11): A břit [mora, vrun] se nedotkne jeho hlavy...
Problém, který mišna tak elipticky naznačuje, je následující: existuje určitý rituál, kterým se vyslovuje slib stát se nazirem. Slib má okamžitou platnost, protože kdyby člověk náhodou hned zemřel, nemohl by svému závazku dostát. Budoucnost je přítomná a nemůže se odložit. [...] Ale slib se může jednoduše složit i tak, že před jiným nazirem, který jde kolem vás, řeknete: “Chci být jako tenhleten.” Nebo: „Chci být jako ten a ten.“ Ale je možné stát se nazirem tak, že řekneme: „Chci být jako [prorok] Šmuel“? Ano, ale jen za předpoladu, že Šmuela považujeme za nazira. A tím se právě zabývá naše mišna. V biblickém textu slovo nazir není ve spojitosti se Šmuelem vysloveno. Nicméně rabi Nehoraj soudí, že Šmuel byl nazir. Jak to ví? Protože je řečeno: A břit [mora, vrun] se nedotkne jeho hlavy. Je to vůbec neobvyklý nazirát! Vždyť za Šmuela složila slib jeho matka. On sám nebyl ještě ani počat v době složení slibu; slibu, který se týká jen jeho vlasů. Ani
5
v"xa, iuuhx zmínka o nečistotě a vínu. Ale vše probíhá tak, jako by se slib, který složila jeho matka, počítal; jako by svobodným rozhodnutím přijatý osobní závazek nebyl tím nejvýznamnějším způsobem, jak člověka přivést k jeho poslání, [...] jako by - daleko za kultem mladosti a novoty a za angažovaností, která je součástí dnešní svobodomyslnosti - vysoký životní úděl povinnosti začínal už před naším začátkem, ve vnitřní hodnotě tradice. Nebo to je tu alespoň položeno jako otázka. Aby rabi Nehoraj prokázal, že Šmuel byl nazir – jako by se nejednalo a čistě praktickou otázku, jestli se člověk stane nazirem, když řekne „Chci být jako Šmuel“ –, argumentuje pomocí analogie: O Šimšonovi je řečeno (Šoftim 19, 5) slovo mora. Stejně jako slovo mora v souvislosti se Šmuelem znamená nazirát, tak i u Šimšona znamená nazirát.
Šimšon je další nazir, který se jím stal bez vlastního rozhodnutí. A slib za něj navíc dokonce nesložila jeho matka, ale posel Ha-Šem, či „anděl“, a to ještě podle příkazu Boha. Šimšon je nazirem z boží vůle. Nazirát Šimšonův je tedy stejné povahy jako nazirát Šmuelův. Posel HaŠem za vás vysloví slib - a vy jste jím zavázáni! Není nic skandálnějšího pro takové vědomí, ve kterém všechno musí začínat svobodným činem a pro které je uvědomění sebe sama, kterým se uvědomění završuje, nejvyšší svobodou! A biblický text, který hovoří o Šimšonovi, jej explicitně jmenuje nazirem ještě před jeho početím. Anděl říká jeho matce: A ty se teď vyvaruj vína a jiných opojných nápojů a nejez nic nečistého. Protože ty počneš a porodíš syna, břitva (mora) se nesmí dotknout jeho hlavy, protože to dítě musí být nazir, zasvěcený Bohu (Elokim – jméno odkazující k atributu přísného soudu, midat ha-din) už od mateřského lůna.“ A o kousek dál anděl – nebo posel Ha-Šem – zakazuje matce vše co plodí réva. Je dlouhovlasý Šimšon stejným prototypem nazira, jako jím byl onen mladý pastýř s krásnými kadeřemi, o kterém hovoří Šimon Ha-Cadik? A měl by být Šmuel, kterého tradice srovnává s Mošem a Aharonem [...], označen za nazira analogií se Šimšonem? Oba dva jsou zaslíbeni poslání, které se nevybrali. Šimšon je mladý člověk. Celá jeho tragédie je tragédií mladého člověka, důsledek chyb, které udělal z mladistvé lásky. Fakt, že vznešenost nazira mohla najít svou normu v osudu Šimšonově, nás vede k tomu, abychom se dále tázali, jaké jsou možnosti mládí a jaké je podstata duševního života. Zdá se, že jsme se ocitli mimo smysl, který nazirátu dává Šimon
sivan 5765
· parašat naso ·
Ha-cadik. Námitka rabi Josiho je od tohoto okamžiku zcela pochopitelná: Rabi Josi namítá: neznamená slovo mora strach z člověka?
Beze strachu Mora tedy možná znamená strach, a nikoliv břitva, staší na konci tohoto hebrejského slova napsat místo alefu písmeno he. „Břitva se nedotkne jeho hlavy“ [dosl. břitva neprojde nad jeho hlavou] by tak znamenalo „Strach nikdy nebude nad jeho hlavou“. Podobného smyslu se můžeme dobrat i tak, že místo toho, abychom alef nahradili písmenem he, odvodíme podle návrhu komentátora Maharši slovo mora od slova marut, které znamená moc, autoritu. Potom bychom překládali: „Jeho hlavě nikdy nebude vládnout jiný člověk“. To dává našemu textu nový význam: podle rabi Josiho by se totiž nazir definoval jako ten, kdo se nikoho nebojí, přesněji řečeno, kdo se nebojí moci. Je to definice nazira, nebo mladého člověka? V Šimšonovi se obě překrývají. [...] Námitka rabi Josiho je ale naneštěstí vyvrácena: Rabi Nehoraj odpovídá: Není snad napsáno: „Řekl Šmuel: Jak bych tam mohl jít?. Kdyby se o tom dozvěděl Šaul, zabil by mě.“ Takže on poznal, co je to strach z druhého člověka.
Rabi Nehoraj má ve své odpovědi na mysli text z knihy Šmuel I (16, 2). Když Šaul v rozporu s Šmuelovým příkazem ušetří krále Amalekitů Agaga, je Šaulovo kralování v očích Ha-Šem v podstatě ukončeno. Bůh tedy posílá Šmuela do Bejt-Lechem, aby tam našel a pomazal za krále člověka, kterého určí. Tím je David. Ale Šmuel má z tohoto úkolu strach. Kdyby se to dozvěděl Šaul, zabil by ho. A Bůh s ním jeho strach kupodivu sdílí! Není snad Bůh dosti mocný na to, aby svému vyslanci zajistil bezpečnost? Radši Šmuelovi poradí léčku. Šmuel do BejtLechem přijde pod záminkou veřejné oslavy. Ha-Šem zřejmě soudí, že moc má svá práva a svoje opodstatnění. Tento text naznačuje odstup od revolučních gest. Přinejmenším podle rabiho Nehoraje nespočívá nazirát v neomezené odvaze a v pohrdání mocí. Jsou-li nazirát a mládí propojeny, nemůže se mládí redukovat jen na revolučního ducha! Mně se ovšem líbí to, co říká rabi Josi, a jsem přesvědčen, že jeho postoj se líbí vám všem. A můžeme si myslet, že se líbil i učencům Tóry, kteří přece vůbec nemuseli citovat vyvrácenou námitku. Ale oni ji citují. Napadat světskou moc ve
šoftim le-maftir · avot perek šiši · jménu absolutna je nerozumná věc, nicméně odvážná a vznešená. Mělo by se říkat: protože je nazir zasvěcený Bohu, nemá z nikoho strach, nebo: protože nemá z nikoho strach, je zasvěcený Bohu? Tyto dva výroky nejsou ekvivalenty! Co se mě týče, nehledám význam slova – co nejsrozumitelnější a co nejtajemnější – Bůh pomocí nějakého teologického systému; spíš bych se ho pokusil pochopit na základě situace, ve které se ocitá člověk, který opravdu nemá z nikoho strach. Nazirát a mládí tedy nejsou definovány odvahou a odmítáním moci. Co se týče odvahy, tak nikdy nemůžeme vědět, kam až s ní můžeme zajít. Neohrožená smělost a její násilí v sobě obsahují prvek pýchy a povrchnosti; a bezpochyby krutosti. Vzpomeňte na text z traktátu Sanhedrin 98b, kde Ula, Raba a rabi Jochanan tvrdí, že se raději nechtějí dočkat mesiášské éry, aby nemuseli být svědky násilí, do kterého se vítězství absolutní spravedlnosti bude muset ponořit. Věčné téma. Právě na to měl možná na mysli rabi Nehoraj, když zmínil, jaký strach pocítil Šmuel při myšlence na pomstu krále Šaula; a Ha-Šem, náš všemohoucí Bůh, který tento strach sdílel, aby nazirát neztotožnil s koncem strachu, který může podnítit lidská moc. Metodologie Gemara: Rav řekl svému synu Chijovi: Rychle seber a požehnej.
Přicházíme teď ke gemaře, ve které bychom možná rádi našli komentář k naší mišně, kde se ale, jak vidno, hovoří o něčem jiném. Celá gemara k této poslední mišně traktátu nazir jako by byla poskládána z porůznu vybraných útržků.. Začátek textu se nachází i v traktátu Berachot, a závěr našeho textu je závěrem dalších tří traktátů: Jevamot, Berachot a Kritot. Je tu gemara jen jako ozdoba, péčí uzavřít halachický traktát několika slovy z agady, abychom byli přemýšlivější a zabývali se zbožnými úvahami? Takový způsob čtení není třeba zakazovat; ale ani není zakázáno mít o něco větší nároky. Podívejme se tedy, jaká jsou témata, kterými se Gemara zabývá. Jsou dvě: první se týká srovnání zásluhy toho, kdo říká požehnání (v našem případě požehnání nad vínem), a toho, kdo odpovídá amen. Čí zásluha je větší? Zamyslete se nad tím, jak je to důležité! Už slyším zvolání krátkozrakých lidí, ono slavné: „Mluvme vážně!“ Zvolání, které vám umožní nezabývat se výrokem oponenta, když vás znejistí, obzvláště pak když je příliš vysoko pro fyzický stav
6
v"xa, iuuhx vašeho zraku. Vědět, jestli zásluha žehnajícího člověka je větší než zásluha toho, kdo odpovídá amen, to naprosto nemůže být vážný problém pro moderního člověka, který má načteno tolik knížek! Může. Co se týče druhého tématu, je to jen zbožná úvaha, nic víc: učenci Tóry chtějí, aby na světě zavládl mír: Řekl rabi Elazar, že řekl rabi Chanina: talmidejchachamim [učenci Tóry] rozmnožují na světě mír, neboť je řečeno (Ješajahu 54, 13): A všechny tvoje děti se budou učit od Ha-Šem, a mnohý bude mír tvých dětí.
Chcete se pokusit zjistit, jestli v téhle frivolní zbožnosti není alespoň něco vážného? Objevují se tu dva problémy: a/ Co tato gemara znamená? b/ Jaký je její vnitřní vztah k mišně? A ještě je tu třetí problém: vztah toho všeho k mládí. [...] Co znamená text: Rav řekl svému synu Chijovi: Rychle seber a požehnej? Jsme ve společnosti. Přináší se pohár vína, aby se nad ním řeklo požehnání. Kdo toto požehnání pronese? Otec učí syna: rychle ten pohár vezmi a řekni požehnání ty. Má to větší hodnotu, než odpovídat amen na požehnání, které pronese někdo jiný. A toto ponaučení, které předává otec svému synovi, je určitě důležité. Vždyť i rav Huna říká svému synovi: Rychle seber a požehnej. Proto taky po těchto slovech přichází zvláštní závěr gemary: Z toho plyne, že ten, kdo žehná, je významnější než ten, kdo odpovídá amen. Ale je tu jedna potíž: nemáme snad následující barajtu?: Rabi Josi říká: ten, kdo odpoví amen, je větší než ten, kdo žehná. Rabi Josi byl tedy stoupenec učení, že zásluha toho, kdo odpovídá amen, je větší než zásluha toho, kdo žehná. K čemuž dodává rabi Nehoraj: Jistě! Tak je to, vždyť přece pěšáci ve válce bojují, a hrdinové [kteří čekají, až pěšáci prorazí] potom vítězí! Ale jaký je vztah mezi pěšáky a požehnáním, elitními jednotkami a odpovědí na požehnání? Vztah na první pohled docela vnější: poslední příchozí dobývá vítězství, a ten, kdo říká amen, si odnáší odměnu. Co to je za nudné historky! Co je to za bláznivé výmysly! Co je to za podivnou logiku, která přechází od požehnání k vojenským obrazům! Tohle vůbec není vážné! Abych se z těchto nesnází dostal, mohutně mi pomůže jeden komentátor ze 17. století, jehož texty, podepsané jménem Maharša, mají velkou autoritu a jsou součástí každého dobrého vydání gemary. Co říká? Aby jeho jazyk – religiózní jazyk – vydal i svůj světský smysl, který
sivan 5765
· parašat naso ·
obsahuje, musí být samozřejmě rovněž interpretován. Ale číst gemaru znamená neustálou dešifraci, a to ještě dešifraci bez kódu. Požehnání a třetí svět Požehnání je akt prvořadého významu. Možnost najíst se a napít, je tak neuvěřitelná, tak zázračná, jako přejití Rákosového moře. My dosti dobřě nemůžeme chápat, co je to za zázrak, protože my žijeme v Evropě, oné Evropě, která je, zatím, vším dostatečně zásobena, a nikoliv ve třetím světě, a rovněž proto, že máme krátkou paměť. Na jiných místech světa lidé vědí, že možnost zasytit hlad je zázrak všech zázraků. Návrat Evropy do stavu bídy je navzdory veškerému technickému pokroku možností zcela přirozeně možnou, jak to dokazuje nedávné období války a koncentračních táborů. Cesta, po které se chléb dostává ze země, na které vyroste, až do úst, která ho snědí, je cesta velice nebezpečná. Je to přechod Rákosového moře. Jeden starý midraš říká: Každou kapku deště, která má napojit vaše brázdy, musí vést deset tisíc andělů, aby dorazila do svého cíle. Není nic obtížnějšího, než se nasytit! A tak i verš, který říká (Devarim 8, 10): Najíš se, zasytíš se a požehnáš, není zbožným řečněním, ale rozpoznáním každodenního zázraku a vděk, který by měl v lidech vzbudit. Ale povinnost vděčnosti jde ještě dál. Užijeme-li jistého způsobu řeči, způsobu řeči rabínů: požehnání probouzí příznivě nakloněné anděly, a ti dokážou bojovat proti škodlivým silám, které se staví mezi potravu a hladového člověka a číhají na každou příležitost, jak zabránit chlebu, aby došel až do úst. Trochu zastaralé rétorické obraty, říkáte? Jenom jestli nejsou popisem naší okouzlující společnosti, ve které žijeme, společnosti svobodné soutěže a rozporů volného trhu. Přijmeme-li tento návrh, srovnání požehnání s bojem se stane pochopitelnější. Ale jak jen to požehnání ony bojovníky za dobrou věc vytvoří? Nezůstávejme jen u obrazů! Je patrné, že se tu hovoří a boji mírnou cestou: problém hladového světa se může vyřešit jen tak, že ti, kteří potravu mají a jsou jí zásobeni, ji přestanou považovat za nezcizitelné vlastnictví, nýbrž uvědomí si, že je to dar, za který je potřeba vyjadřovat vděk a na který mají právo i ostatní. Nouze není jen problém ekonomický, ale i morální a sociální. To nám tedy náš text připomíná svými nudnými historkami. A od tohoto okamžiku už chápeme, že tuto vnitřní a pacifickou válku nevedu jen já svým požehnáním, kterým se vzdávám vlastnictví, ale i ti, kteří mi na něj odpoví
šoftim le-maftir · avot perek šiši ·
v"xa, iuuhx
amen. Je třeba celého společenství, které následuje jedince, kteří se vzdávají svých práv, aby hladoví měli co jíst. Všechny tyto myšlenky o potravě a bojích, veškerý tento materialismus, jsou tedy coby pokračování zákonů nazirátu velice důležité. Toto spojení mišny s gemarou, které je na první pohled tak nepodložené, není vedeno nějakou potřebou hromadit homiletické texty, ani skutečností, že protagonisté mišny a barajty v gemaře citované jsou titéž. Sděluje nám, že je třeba, aby na světě byl nazirát, útočiště nezištnosti, aby lidé mohli jíst. Schopnost nakrmit hladové vyžaduje určitou duševní ušlechtilost. Je potřeba, aby nazirát byl možný, aby ta část lidstva, které se říká rozvojová [sous-développée, dosl. nedovyvinutá], mohla zasytit svůj hlad. Aby se západní společnost, navzdory svému přebytku, nestala společností rozvojovou. [...]
dítěte nezáleží! Mládí, to je vnímavost a citlivost vůči tomu, co je trvalé, a naprostý opak „komplexu z Otce“. Bnej Jisrael jsou mládím par excellence: studenti Tóry. Ti, kteří Tóru přijímají, a tím ji stále obnovují. V traktátech Barechot a Jevamot, následuje za tímto veršem z knihy Ješajahu (54, 13) A všechny tvoje děti se budou učit od Ha-Šem, a mnohý bude mír tvých dětí, který je tam rovněž uveden, tato poznámka: „Nečti banajich, tvé děti, ale bonajich, tví stavitelé“: mnohý je mír tvých stavitelů. Přijímat, a tím stavět. Utěšit svět jeho tvořivým obnovováním, to je mládí nazirů, to je mládí Jisraele.
Mládí a studium Tóry
RABI AVRAHAM JICCHAK HA-KOHEN KUK, OLAT REAJA:
Zbývá poslední problém: co je za tímto pacifickým bojem, jaké jsou podmínky jeho úspěchu. Vykoupit svět smělostí a sebezapíráním, vykoupit svět dobrotou a bojem – není třeba mířit ještě výš, chceme-li uspět? Je snad nazirát totožný s posláním kněze, hrdiny a sociálního reformátora? V tomto okamžiku se objevuje postava, která je v judaismu postavou nejvýše postavenou: je to talmid-chacham, tj. student Tóry, a soudce, který Tóru studoval a aplikuje ji. Jsou to učenci Tóry. I v tomto bodě mi velice pomohl komentátor Maharša. Ještě důležitější než dobrota mezi lidmi, důležitější než vytváření příznivě nakloněných andělů, je soudce, který usmiřuje lidi. A Šmuel i Šimšon byli soudci. Zapomínáme na to kvůli Šimšonovi: stále v něm vidíme urostlého hrdinu, který dokáže pobořit městskou bránu a jednou ranou oslí čelistí dav nepřátel. Bible říká: byl soudcem v Jisraeli po čtyřicet let. Aby mohl být soudcem, musel znát ústní Tóru. Nebo alespoň podle učenců Talmudu ji musel znát. Podle učenců se musel účastnit – bez ohledu na chronologii – budoucích diskusí Tanaitů, Amoraitů a Gaonů. V každém případě ale musel být talmid chacham. Za mládím odvahy, za mládím dobrosrdečnosti, je mládí člověka, který studuje Tóru a který podle ní soudí. Proč mládí? Protože text hovoří takto: Všechny tvé děti se budou učit od HaŠem. Bnej-jisrael, bnej ha-šem, děti Jisraele, děti Ha-Šem. Mládí tedy odpovídá postavení dítěte, a na věku
7
(Přeloženo
z knihy Du sacré au saint (Cinq nouvelles lectures talmudiques); překlad je zkrácen a vznikl jen pro potřeby tohoto vydání Gut Šabesu.
Řekl rabi Elazar, že řekl rabi Chanina: talmidej-chachamim [učenci Tóry] rozmnožují na světě mír, neboť je řečeno (Ješajahu 54, 13): A všechny tvoje děti se budou učit od Ha-Šem, a mnohý bude mír tvých dětí. Nečti banajich, tvé děti, ale bonajich, tví stavitelé.
Někteří lidé se mylně domnívají, že mír na světě bude vystavěn jedině jednotnou formou v názorech a jednání, a tak když vidí, jak talmidej chachamim přemýšlejí o Tóře, diskutují o různých názorech, a tak rozmnožují odlišné pohledy a způsoby uvažování, myslí si, že tím přivolávají hádky, tj. opak míru. Tak tomu ovšem není, protože skutečný mír může na zemi přijít právě jen tak, že se bude „množit“. „Množit mír“ [ribuj ha-šalom] znamená, že se vyjasní všechny odlišné pohledy a způsoby uvažování, a ukáže se, že každý nich má své místo a svou hodnotu. Atd.
sivan 5765
· parašat naso · HALACHA:
SIMCHAT JOM TOV: ŠULCHAN ARUCH, 529: 1. JE MICVA VYČLENIT (1) JEDNU POLOVINU JOMTOVU PRO BEJT-HAMIDRAŠ, A POLOVINU JÍDLU A PITÍ. A ČLOVĚK BY NEMĚL OMEZOVAT VÝDAJE (2) NA JOMTOV, NÝBRŽ MĚL BY HO POCTÍT A VYCHUTNAT SI HO STEJNĚ JAKO ŠABAT. Rema: a na erev jom tov po minše (3) je stejně jako na erev šabat zakázáno jíst (4), protože to je součástí uctění šabatu a jomtovu. [...] A [NA JOMTOV] JE ČLOVĚK POVINEN POŽEHNAT NAD DVĚMA BOCHNÍKY CHLEBA A NAD VÍNEM (5), A ODĚV NA JOMTOV BY MĚL BÝT JEŠTĚ HEZČÍ NEŽ NA ŠABAT, A NENÍ ZVYKEM DĚLAT SEUDU ŠLIŠIT. (Rema: a na jomtov se kvůli simchat jom tov chodí do synagogy trochu později a při odchodu ze synagogy se spěchá (6).)
Mišna Berura: (1) Je micva vyčlenit: [...] chazal řekli, že půlku dne pro Ha-Šem, a půlku pro sebe, tj. půlku na studium a tefilu, a půlku na jídlo a pití. A poskim napsali, že takhle by to mělo vypadat: ráno jdeme co nejdříve do synagogy, pak do studovny, tam čteme a učíme se, potom musaf, pak se vrátíme domů, najíme se, jdeme zase do studovny, učíme se až do poledne, potom je mincha [gdola], a po minše zbývá druhá polovina dne, až do večera, na požitek a radost z jomtovu. (2) Neměl by omezovat výdaje: [...] protože když člověk ubírá [na výdajích na jomtov a šabat], je mu ubráno, a pokud přidá, je mu přidáno (Gemara). (3) Po minše: mincha ktana [dvě a půl hodiny před západem slunce (nebo, podle jiného názoru, před východem hvězd)]. (4) Je zakázáno jíst: to není úplně přesně řečeno, protože ani na erev šabat to není zákaz, ale jen způsob, jak nejlépe šabat poctít, tím, že od deváté hodiny nic nejíme, abychom se o to více těšili na šabatovou večeři. (5) Nad vínem: a víno by se mělo pít nejen na kiduš, ale i během jídla, stejně jako na šabat; a stejně tak je micva jíst maso, ovšem všechno podle finančních možností (6) Chodí se později: aby se lidé mohli co nejvíce věnovat námaze na přípravě pokrmů. [...] Musí ovšem vstát dostatečně brzo na to, aby stihli přečíst kriat šma ve stanovený čas.
šoftim le-maftir · avot perek šiši ·
2. KAŽDÝ JE S CELOU SVOU RODINOU A VŠEMI, KTEŘÍ JSOU SNÍM, POVINEN BÝT NA JOMTOV VESELÝ A V DOBRÉ NÁLADĚ. JAK NA TO? DĚTEM UDĚLÁ RADOST, KDYŽ DOSTANOU NAPŘ. SLADKOSTI A OŘÍŠKY, ŽENÁM NOVÉ ŠATY NEBO ŠPERKY; VŠE OVŠEM V ZÁVISLOSTI NA FINANČNÍCH MOŽNOSTECH. A ROVNĚŽ JE KAŽDÝ POVINEN DÁT NAJÍST GERŮM, NÁVŠTĚVNÍKŮM S CIZINY, SIROTKŮM, VDOVÁM A OSTATNÍM POTŘEBNÝM LIDEM (7).
MB (7): je povinen dát najíst: neboť he řečeno (Devarim 16): Levimu, gerovi a sirotkovi atd. Ale ten, kdo zavře dveře svého bytu, a jí jen on, jeho žena a jeho děti, a nedá najíst lidém potřebným a lidem nešťastným, tak to není simchat jom tov, tj. simchat micva, nýbrž simchat břicha. [...] A tak se potom nemůže stát, že by nějaký potřebný člověk zůstal na jomtov bez jídla. Atd. 3. ČLOVĚK NA JOMTOV JÍ, PIJE A JE VESELÝ (8), ALE NESMÍ SE JEZENÍM MASA A PITÍM VÍNA NECHAT UNÉST KE SMÍCHU A ROZVERNOSTI, PROTOŽE TO NENÍ RADOST, SIMCHA, NÝBRŽ ZHÝRALOST A HLOUPOST, A MY JSME NEDOSTALI PŘÍKAZ ZHÝRALOSTI A HLOUPOSTI, ALE RADOSTI, KTERÁ JE ZÁROVEŇ SLUŽBOU HA-ŠEM.
MB (8): Jí a pije: a dokonce i ten, kdo se zbytek roku trápí, protože dělá tšuvu, a nejí maso a nepije víno, tak na šabat, na jomtov, na Purim a na Chanuku je povinen jíst a pít. A je názor, že když se talmid-chacham postí na šabat, tak vlastně nesplní [to, o čem se píše v prvním odstavci, tj.] „půlku dne pro sebe“, a tak by měl věnovat celý den pro Ha-Šem, tj. studovat, říkat tefilot ap., ale jiný názor říká, že tím, že se postí, už vlastně zároveň věnuje celý den HaŠem; a je další názor, že když se postí, dělá to proto, že je z něčeho nešťastný, a půst mu ulehčí, je to tedy i pro něj dobré, a tak splní „půlku dne pro sebe“. CO SE CHYSTÁ v nejbližší době: Tikun Lejl Šavuot, neděle 12.6., tj. 6. sivanu: Šijury a chevruty (chevruta o mituta) po celou noc! Moučníky, zákusky a horké nápoje. 23:30 Rav Sidon (v češtině) 00:00 Jakub Šváb – Tefila (č.)
8
v"xa, iuuhx 00:30Rav Daniel Mayer – Desatero (č.) 01:30 Rav Kalchheim k postavě Rút 02:30 Šmuel Divecký – Maharal, Derech Chajim 03:30 chevruty 04:30 šacharit ke-vatikim Seuda chalavit, mléčná hostina: druhý den Šavuot, tj. úterý 14.6. po šachritu v klubu Gešer. Prosím domluvte se s Malki: 731 409 126 nebo 222 327 988. Omezený počet míst!
?מה צפוי תיקו ליל שבועות – יו א' ו' סיוו ![ שיעורי וחברותות כל הלילה12/6] עוגיות ושתיה חמה,עוגות [ הרב סידו ]צ'כית23:30 יעקב שוואב – על מנהגי התפילה00:00 []צ'כית הרב דניאל מאייר – עשרת00:30 [הדברות ]צ'כית לדמותה של רות – הרב קלכהיי1:30 # שמואל דיבצקי – מהר"ל דר2:30 חיי חברותות3:30 שחרית כותיקי4:30 סעודה חלבית לשבועות – לאחר [14/6] תפילת החג ביו ג' ז' סיוו 'בבוקר במועדו 'גשר או731409126 – נא לתא ע מלכי ! המקומות מוגבלי.222327988
?הידעת פרשת 'נשא' זו הפרשה הכי ארוכה ! פסוקי176 בתורה ביותר בתהילי#ג בפרק הארו ! פסוקי176 []קי"ט וג למסכת בבא בתרא ]הארוכה ביותר ! דפי176 [בדפוס
פתג השבוע :פתג השבוע :"אמר רבא לעול ילמד אד תורה ,/במקו שליבו חפ " 'שנאמר 'כי א בתורת ה' חפצו [. ע"ז יט,]בבלי
gut šabes, šábesové čtení. redakce: viktor cháb email:
[email protected]