2000
46.skautské stĜedisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8-Karlín
Dvacáté druhé þíslo A JEDEME DÁL …
32. skautský oddíl
32. skautský oddíl
KUDLANKY
PLOSKOCHODCI
33. svČtlušþí roj
33. vlþí smeþka
OREGON
DINGO
Dvacáté druhé þíslo
2
723 SLOV NA STARTU A je tu zase záĜí! Prázdniny ubČhly jako voda a zaþínají zase starosti ale i radosti všedního života. Ráno vstávat do školy, mít napsané domácí úkoly, být vþas doma, atd. Zaþíná rok školní, ale i ten náš skautský. Od záĜí opČt zaþíná veškerý skautský ruch-schĤzky, výpravy, brigády… . Všechno to, co za rok opČt vyvrcholí táborem. Je toho spousta, co se od loĖského roku zmČnilo. Nejprve všechny ty zmČny ve zkratce vyjmenuji a poté se ke každé z nich vrátím trochu podrobnČji. Takže, co je u nás nového? Od záĜí vzniká nový oddíl skautek, David odchází od skautĤ k novČ vzniklým roverĤm, Dalí se pĜidává k Bubákovi a Šmudle u svČtlušek, k vlþatĤm pĜichází Kájínek, Zilvar a jeho vlþata. Je tedy vidČt, že se pĜes léto ledy poĜádnČ hnuly a tČch zmČn je na jeden rok až až. Epocha koedukovaných skautských oddílĤ na našem stĜedisku konþí. Od záĜí je na svČtČ 32. Oddíl skautek. Již v loĖském roce se povedlo ještČ v koedukovaném oddíle vytvoĜit samostatnou dívþí družinu Kudlanek, která teć tvoĜila dobrý základ pro vznik celého oddílu. ObzvlášĢ, když se k nim po táboĜe pĜidalo nČkolik starších svČtlušek. Vedení oddílu se ujala Tomega, rádkynČmi se staly Lump a Janiþka. V dnešním ýísle si mĤžete pĜeþíst zápis z první „dívþí“ schĤzky. Doufáme, že se holkám jejich práce bude i nadále daĜit a brzo tak budeme mít ve stĜedisku samostatný a pevný oddíl skautek.
David se rozhodl opustit oddíl skautĤ. Dle jeho slov již u oddílu není potĜebný a nemĤže se mu vČnovat naplno. Za ta léta již mu toho dal tolik, že si od nČj potĜebuje na þas odpoþinout. Jeho rozhodnutí je pochopitelné a jistČ ten pocit vyždímanosti znáte vy všichni co již nČjakou dobu vedete oddíl. Ploskochodci nadále pokraþují pod vedením Šíka a Messnera. Zcela novými rádci jsou Šváb a Svižník. Z vlþat k PloskochodcĤm míĜí Lukáš, Jirka a Bomber.
Esperar
= španČlsky þekat. Již dlouho þekáme u nás ve stĜedisku na fungující roverský kmen. Po rozpuštČní Nekoneþného kruhu vznikla pauza, která konþí letošním ZáĜím. ýtyĜi stateþní (Peta-Kuta, David, Bobina a Nerost) se pokusí o nelehký úkol. O to, aby naše stĜedisko mČlo opravdový roverský kmen. Držíme chlapcĤm palce a doufáme, že svoje snažení dotáhnou do zdárného konce.
MírnČ se letošní zmČny dotkly i svČtlušek. Jejich Ĝady opustilo šest novoskautek (Králík, Knoflík, Diana, Míša, Anþa a Elík). I pĜes toto oslabení kádru zĤstalo silné jádro, na které se jistČ v budoucnu nabalí další nováþci. O budoucnost roje ve stĜedisku se myslím nemusíme obávat. Ve vedení Oregonu teć stojí Šmudla s Bubákem posílené o Dalí, která se rozhodla radČji pomáhat u svČtlušek než být u skautek. Pro svČtlušþí roj to jistČ není na škodu. Etapa rádcování skonþila po letošním táboĜe pro Kájínka s Messnerem. Zatímco Messner u skautĤ zĤstal i nadále a tak trochu povýšil, Kájínek se pĜipojil k ýeslovi a Jobovi ve vedení vlþat. Kájínek si s myšlenkou odchodu k vlþatĤm pohrával již dost dlouho. Definitivní rozhodnutí však padlo až po táborové vigílii, kterou si mĤžete pĜeþíst v tomto ýísle. Je tam krásnČ vidČt, jak se to v chudákovi Kájínkovi všechno pČknČ mlelo. A jak se od poþáteþní nejistoty dostával až ke koneþnému rozhodnutí. AĢ se ti u vlþat daĜí dobĜe. Další zmČnou, která byla upeþena až v posledních srpnových dnech je pĜíchod Zilvara a spousty (nevím pĜesnČ kolika) jeho vlþat. Na pČtaþtyĜicítce došlo k rozpadu chlapeckého kmene a po nČkolika debatách nabídli ýeslo s Jobem Zilvarovi a zájemcĤm z jeho vlþat pĜíchod do naší smeþky. Nakonec to dopadlo tak, že tĜeba na zahajovací výpravu jelo více silmaril-vlþat než sfinx-vlþat. Vlþata tedy pĜed novou sezónou mohutnČ posílila a pod vedením kvarteta (ýeslo, Job, Kájínek, Zilvar) je z nich teć celkem slušná gigasmeþka.
Ách jo, jak tohle všechno asi dopadne? Mohl by si Ĝíkat nČjaký zarytý pesimista. Doufám, že takových mezi námi moc není, protože teć je potĜeba zabrat z plných sil a veškeré oddílové dČní roztoþit na plné
Dvacáté druhé þíslo
3
obrátky. Je tĜeba rozdČlat ten oheĖ pod kotlem, pod který pak už staþí jen po celý rok pĜikládat a hlídat aby se nic nepĜipálilo.
Letošní rok je opravdu rokem velkých zmČn, ale pokud se vše bude daĜit tak jak má, mĤže být také nazýván rokem velkých úspČchĤ. O to by se mČl pĜiþinit každý z nás. Proto se pĜipoutejte, držte si klobouky a nezapomeĖte zamávat. Kolona se rozjíždí, nic nekonþí. A jedeme dál … Šík
4.dne, mČsíce lovu l.p. 2000
...ano, je to tak; opravdu první schĤzka oddílu skautek v historii 46.skautského stĜediska SFINX. Navazujeme tímto na tradici 11.sk.stĜ.Sfinx, kde oddíl skautek fungoval od poþátku... ...když totiž bylo naše stĜedisko po okupaci v roce 1968 založeno, þítalo oddíly šotkĤ (což byli malí chlapci, o nČco mladší než vlþata), vlþat, skautĤ, skautek, roverĤ, vodních skautĤ a cyklistĤ. Ovšem poté nastoupila pomČrnČ tČžká doba, silnČ ovládaná politickou situací a naše stĜedisko, spoleþnČ i s mnoha dalšími, bylo nuceno ukonþit svou þinnost. Mnoho oddílĤ to zkusilo jen se zmČnou jména (napĜ. naše stĜedisko se pĜejmenovalo na 64.pionýrskou skupinu SFINX). Ale i tak jsme museli svou þinnost ukonþit na podzim 1971. Za celé vlády komunismu se v ýechách nedalo mluvit o existenci skautského hnutí, až Sametová revoluce 17.listopadu roku 1989 zajistila v zemi opČt svobodu a demokracii. Svou þinnost obnovilo mnoho skautských stĜedisek a mezi nimi i naše 11.skautské stĜedisko SFINX s tehdejším vĤdcem Pavlem Gütlem. V té dobČ se však nenašel dostateþný poþet dívek pro obnovení vlastního oddílu skautek a tak zapoþala dlouhá dráha koedukovaného skautského oddílu, v nČmž jsem byla vychována i já... O samostatném oddílu skautek jsme mluvili skoro celý rok, až letos na táboĜe padlo rozhodující slovo, že se skautky oddČlí a spolu se staršími svČtluškami opráší bývalý 32.oddíl skautek. Jeho vedení jsem se ujala já (nebo byla ujata?) s velkou pomocí a podporou Lumpa a Janiþky. Dnes þítá náš oddíl šest bývalých svČtlušek, þtyĜi skautky (nČkteré se slibem a nČkteré stále ještČ nováþky i po pomČrnČ dlouhé dobČ ve skautech, ale nebojte se; to se rázem zmČní!!), dvČ silné pomocnice a mČ. Dohromady nás je tedy tĜináct, což je myslím ideální poþet pro zaþínající oddíl. Scházet se budeme každé pondČlí (až na výjimky) od pČti do sedmi v klubovnČ. Na první schĤzku jsme se sešly v kroji. Já, Lump, Janiþka, VeveĜice, Králík, Knoflík, Diana, Eliška a Bubu, která ovšem pĜispČchala o chvilku pozdČji. Hned na zaþátku nám þinil trochu problémy pokĜik, protože já i bývalé svČtlušky jsme chtČly zaþít kĜiþet náš bývalý svČtlušþí. Na Maninách jsme si pro zahĜátí zahrály fotbálek: družstva byla vyrovnaná a tak i celá hra probíhala rovnomČrnČ. I když jsme byly tak pČknČ rozjeté, následoval trochu klidnČjší slavnostní obĜad, kdy jsme mezi nás pĜivítaly, doposud ještČ žlutošátkované, bývalé svČtlušky a slavnostnČ jim pĜedaly jejich nový hnČdý skautský šátek. Pak jsme si zahrály Kolíkovku a Bago, ale když nČkdo stále ještČ nerozeznává rozdíl mezi tím, co je úþelem hry a tím, co právČ není, nemá to cenu a pĜíliš nás to nebaví. Tak jsme si posedaly u laviþky a povídaly si o blížícím se Obvodním srazu a závodu Pražákovu Memoriálu. Asi v pĤl sedmé za náma pĜišla BáĜí s Káþou, které tam poslal Messner, že ony si toho nápisu v oknČ klubovny (který tam visel minimálnČ þtrnáct dní) nevšimly (doufám, že jste se, holky, stydČly a bylo vám líto, že jste pĜišly o vČtšinu první schĤzky!!) ěeþ pĜišla také na struþnou historii našeho stĜediska, která je rozepsána v první polovinČ tohoto zápisu. V klubovnČ jsme si pĜipomČly výroþí narození našeho zakladatele-stĜedoškolského profesora na Žižkovském gymnáziu - Antonína Benjamína Svojsíka. PĤvodnČ jsem plánovala, že bychom se mohly vypravit k Žižkovské reálce, podívat se na tamnČjší pamČtní desku, jež byla slavnostnČ odhalena 5.záĜí 1996 k slavnostnímu 120 výroþí narození A.B.Svojsíka, ale dnes se nám to nČjak nepodaĜilo.
Dvacáté druhé þíslo
4
SchĤzku jsme ukonþily opČt trochu zmateným pokĜikem s pocitem, že nás v budoucnu mĤže þekat ještČ mnoho a mnoho zajímavých vČcí. Sejdeme se na spoustČ schĤzek, vyrazíme na rĤzné daleké i blízké výpravy, budeme si nekoneþnČ dlouho hrát a pozorovat veškeré krásy pĜírody, sledovat pohasínající západ slunce z vrcholkĤ zalesnČných kopcĤ, budeme poznávat sami sebe, své kamarády a celý okolní svČt, abychom mu mohly alespoĖ trochu porozumČt a þásteþnČ se v nČm vyznat, abychom si dokázaly uvČdomovat, za þím stojí za to jít a tedy, za þím pĤjdeme... Tomega
P. S.-TÁBOR 2000 (pár slov) Údolí Moravské Sázavy 1.-22.7.2000
OBSAH: -Den po dni (zde se dozvíte ve struþném pĜehledu nejdĤležitČjší události ze všech táborových dnĤ) -Symboly (v této þásti se doþtete o symbolech, které neodmyslitelnČ patĜily k letošnímu táboru) -Legendy (kapitola Legendy obsahuje ukázky z legend k etapám skautské etapové hry o Tibetu) -Vigílie (v poslední þásti si mĤžete pĜeþíst vigílie skautských rádcĤ Messnera a Kájínka)
Den po dni ✻ So 1.7.-PĜijíždíme na starou známou louku a jako vždy se ihned zapoþíná se stavbou. Do veþera již na louce stojí podsady, konstrukce kuchynČ, hangár a v lese latrýna. PĜi jejím kopání prohrává PéĢa souboj s bigoškou a jede se podívat do Ústí. Veþer se tahají dĜívka o hlídky. „VítČzí“ kudlanky a mají tu þest, že mohou hlídat jako první. ✻ Ne 2.7.-Za nesnesitelného vedra pokraþujeme ve stavbČ. KuchyĖ již je zastĜešena, skoro obita i opoliþkována. Dále se staví sprcha s umývárkou, odpadovka (se svížovým geniálním víkem!) a vlþácké týpko. Zaþínají se „stavit“ stavČné podsady a bažina (viz. Symboly tábora). Dalí se stČhuje na marodku s angínou. ✻ Po 3.7.-Kájínek vyráží na soušky a klatí snad þtvrtinu lesa. Šík se svými pomocníky pokraþuje boj s podsadami. Jinak se dodČlává kuchyĖ i jídelna. Martin staví saunu po skandinávsku a zaþínají práce s bránou. ZdárnČ procházíme hygienickou kontrolou. ✻ Út 4.7.-BČhem dopoledne a odpoledne jsou zdárnČ dokonþeny témČĜ všechny dodČlávky. Odpoledne se vyráží na první letošní obhlídku okolí spojenou s návštČvou spĜátelených žamberských skautĤ. Veþer pak je slavnostní oheĖ, kde také pro skauty zaþíná etapová hra. ✻ St 5.7.-Hned za rozbĜesku absolvují skauti pĜijímání do kláštera (viz. legenda). Hrdinou je Šváb, který se ani nepohne i pĜi zatížení asi dvoumetrové nudle u nosu. Dopoledne se staví týpko pro skauty, které si ihned zaĜizujeme a vyzdobujeme v duchu naší etapovky. Odpoledne tráví družiny rozdČlenČ, každá se svým družinovým programem. Veþer þteme v tee-pee z životopisu dalajlámy a vaĜíme první masalu. ✻ ýt 6.7.-Den omáþek. K obČdu výborná koprovka a k veþeĜi ještČ lepší rajská. Pomalu zaþíná propukat „sázavský syndrom“. První etapu vyhrávají kudlanky. Veþer si v týpku vyrábíme máslové lampiþky.Hlídá pata. ✻ Pá 7.7.-družinky vyráží na celé dopoledne do svých klubovniþek v okolí tábora. Po obČdČ zaþíná pršet, kreslíme mandaly a když se poþasí umoudĜí, probíhá druhý roþník závodu pro ty nejotrlejší-IRON MAN.
Dvacáté druhé þíslo
5
ObhájkynČ vítČzství závod sledují jen z marodky þi ze spacáku, a tak nakonec vítČzí Šváb pĜed Nerostem. Veþer se koná první sauna a praží se campa. ✻ So 8.7.- Celé dopoledne si družinky v rámci další etapy lámou hlavy s tangramem a po obČdČ mizí na družinový program. BČhČm odpoledne doráží na táboĜištČ z Prahy svČtlušky a vlþata a hned je na táboĜe o poznání živČji a veseleji. Naše uvítací þeta v þele s transparentem: „Vítáme svČtþata, nadČji národa“ sklízí úspČch. Veþerní oheĖ kazí déšĢ, a tak se pĜesunuje na nedČli. ✻ Ne 9.7.-NedČlní dopoledne tráví svČtlušky batikováním triþek, vlþata se ohánČjí sekerou a skauti se baví dalšími družinovými programy. Když odpoledne na chvilku vysvitá sluníþko, využívají toho skauti k vystavČní pĜehrady. Vlþata staví krásné schody k vodČ. Veþer nám již poþasí koneþnČ dovolilo udČlat slavnostní oheĖ uvítávající svČtþata. ✻ Po 10.7.-Skauti vyrážejí na celodenní výlet do Litomyšle. Nejprve je þeká složitá doprava do mČsta a poté jim prohlídku mČsta kazí vytrvalý déšĢ. Vrací se však celkem spokojeni. Vlþata se utkávají na rodeu a svČtlušky vyráží na krátkou odpolední vycházku, která se pod Manuálovým vedením neþekanČ mČní v poĜádný skoro až veþerní vejšlap. ✻ Út 11.7.- Dopoledne si svČtlušky plní triþko míĜení. Vlþata mají den jelena, dopoledne tráví závodem „First aid“. Nekonþící déšĢ, na který si již zaþínáme pomalu zvykat zabraĖuje konání safari. Všichni tedy trávíme spoleþné odpoledne v hangáru. Hraje se bingo, kreslí se tábor a mnoho dalšího. PĜijíždí také vzácná návštČva-Jezule. K veþeĜi jsou bramplacky, nČkolik vybraných jedincĤ dokonce dostává osobní speciálnČ tvarované placky. Prší, prší jen se leje. ✻ St 12.7.-Skauti pokraþují v etapové hĜe. Na celý den se vypravují na výpravu za bylinami. PĜekonávají horské prĤsmyky, sbírají rostliny a uþí se je poznávat i poslepu. SvČtlušky jsou také celý den na výpravČ. Jejich kroky však nesmČĜují za bylinami ale do Lanškrouna. Vlþata modelují z keramhlíny a cviþí si práci s mapou. Naplno propuká epidemie „sázaváku“ a bratr Hygiena zavádí drastická hygienická opatĜení. ✻ ýt 13.7.- Skauti jsou už od vþerejší noci na vigílii. Jako na zavolanou se poþasí na tento den umoudĜuje. Tábor je v poledne skoro osiĜelý, na celodenní výlet se vypravily svČtlušky a zanedlouho po nich vyrazili i vlþata na svojí dvoudenní výpravu k SouþkĤm na chatu. Odpoledne tento osiĜelý tábor navštČvuje Blanka s Juanem, zdrží se až nad plán a shledávají, že.. cituji:Výchovný program tábora je v souladu s pĜedpisy junáka. Veþer se skauti schází ze svých míst na vigílii spoleþnČ u slibového ohnČ. SvĤj skautský slib zde skládají: VeveĜice, Petr a Vašek. ✻ Pá 14.7.-Dopoledne probíhá v latrýnovém lese akþní hra svČtlušek a skautĤ. Odpoledne pĜicházejí žamberáci na tradiþní fotbalové a voleyballové klání. Ve fotbale vítČzíme my, ve voleyballu zase žamberáci. PĜíjemné odpoledne konþí za nepĜíjemného deštČ. K veþeru se vrací vlþata z výpravy. PĜivážejí pozdravy od SouþkĤ, hru závazky a další zážitky. PĜijíždí návštČvnice Janík. ✻ So 15.7.-Celé sobotní dopoledne vČnují družiny skautĤ pĜípravČ kostýmu na veþerní „draþí slavnosti“. SvČtlušky pokraþují v získávání triþek a vlþata mizí do lesa. Odpoledne trávíme všichni spoleþnČ pĜi tradiþním safari. Jako vždy bodují pytláci a zkorumpovaní strážci parku. Veþer pak skauti pĜedvádČjí své rituální tance a uprostĜed vyhlašování soupeĜení jednotlivých družin je zastihne zpráva o pĜepadení Tibetu a ihned prchají smČrem k hranicím. ✻ Ne 16.7.-Den nepĜetržitého deštČ. Skauti na útČku trpí jako opravdoví tibetští mniši. VýmČnou za sĤl získávají jídlo a pokraþují v cestČ (Pata trošku bloudí, ale pozdČji se nachází. Špiþka trochu zaspává, ale pozdČji se probouzí. Kudlanky jsou bez problémĤ. V táboĜe mezitím plyne þas pod stĜechou hangáru (svČtlušky) þi tee-pee (vlþata). ✻ Po 17.7.-PĜejmenováváme táboĜištČ na „Tábor u plaþící oblohy“. Tolik vody co poĜád padá dolĤ se tam nahoru snad ani nemĤže vejít. Uteþenci se pomalu blíží k tibetsko-indickým hranicím. Mají velké štČstí, že potkávají karavanu z Lhasy, která jejich cestu notnČ uspíší a oni jsou koneþnČ zachránČni. SvČtlušky hazardují v hangáru. Vlþata více než výteþnČ plní povinnosti služby a perfektnČ plní celý dĜevník. ✻ Út 18.7.-SvČtlušky svádČjí celé dopoledne urputné boje na rodeu. Odpoledne se na tom samém místČ objevují skauti. PĜestává pršet (koneþnČ se to zaþalo nad Lanškrounem trhat). SvČtlušky veþer psychohrají a skauti se vČnují oþistČ a fotbálku (v obráceném poĜadí). Vlþata stĜídají tee-pee za hĜištČ. ✻ St 19.7.-Brzy po snídani se svČtlušky vydávají na celodenní výlet (bohužel už si nepamatuju kam). Skauti barví stuhy pĜírodními barvivy a hrají si „na bratry a sestry“. Vlþata mají celý den na programu
Dvacáté druhé þíslo
6
Dingovu mordu a mají se celý den co ohánČt. K véþe peþou kudlanky topinky. Veþer þeká na nČkolik svČtlušek slibový oheĖ. ✻ ýt 20.7.-SvČtlušky soutČží ve svých dovednostech pĜi táborové olympiádČ. Vlþata dokonþují všechny zbývající disciplíny Dingovy mordy, která tak mĤže být veþer slavnostnČ vyhlášena. Skauti hrají bolaso a zniþující ragby. K veþeru svČtlušky pČjí v hangáru a skauti v tee-pee þtou, vaĜí, pijí, svítí, mluví, jsou. ✻ Pá 21.7.-PĜedposlední táborový den je ve znamení bourání, balení, úklidu, atd. PĜipravuje se také slavnostní oheĖ, který se koná veþer. Vyhlašuje se zde bodování, rozdávají ceny. Poté vyráží zájemci do pekárny, z níž se vrací akorát tak na hoćku spánku. No a potom už jen… ✻ Ne 22.7.-Odjezd.
Symboly Slovo symbol v sobČ skrývá nepĜeberné množství dalších symbolĤ, náznakĤ a možností. Je tedy dĤležité zdĤraznit, o þem že to þlovČk vlastnČ chce psát, když do nadpisu napíše slovo SYMBOLY. MČl by tím ostatním vysvČtlit v jakém slova smyslu slovo symbol právČ používá. ýiním tak i já v úvodu další þásti táborové pĜílohy. Na následujících Ĝádcích jsem se pokusil popsat nČkolik osob, událostí, dČjĤ, které se zaĜadily k nedílným souþástím letošního tábora. A když nČkdo po delším þasovém úseku bude na tČchto jednadvacet dní vzpomínat, bude si vybavovat pĜedevším tyto vČci, které jsem si dovolil souhrnČ pojmenovat jedním slovem-SYMBOLY. Tak to je mé vysvČtlení slova symbol v pĜípadČ pro který jsem jej použil.
ÿing-ÿang: Tato nevinná dČtská hra zcela ovládla celé táborové dČní a absolutnČ vymazala z dČjin pojem „denní mytí ešusu“. Pravidla jsou dost založena na štČstí, ale i na hráþském umu. Jde o to, že každý vkládá do hry dva palce a špinavý ešus. Jeden hráþ po druhém hlásí kouzelnou formulku þing-þang a spoleþnČ s ní zvedá vzhĤru buć jeden nebo oba své palce. Ihned po vyslovení þing-þang pĜipojuje zároveĖ svĤj tip na celkový poþet všech zdvihnutých palcĤ. V pĜípadČ úspČchu schovává jednu ruku za záda. Hraje se tak dlouho, dokud nezĤstane poslední šĢastlivec, který má tu þest, že mĤže (musí) všem ostatním úþastníkĤm hry umýt jejich ešus. ýing þang se dá hrát v neomezeném poþtu (þím více hraje lidí, tím je menší pravdČpodobnost vaší prohry, ale tím je také více práce v pĜípadČ, že opravdu prohrajete).
Martin: První a zatím také poslední skandinávec v historii našich táborĤ. Celé tĜi týdny s námi pobýval na jedné louce (s nČkým i v jednom stanu) skoro dva metry mČĜící švéd Martin. BČhem tĜí týdnu se dokázal mezi nás skvČle zaĜadit a na nČj i jeho roztomilou þeštinu budeme všichni ještČ dlouho vzpomínat. Martin byl na našem táboĜe tak trochu pracovnČ. Jelikož z nČj v budoucnu bude nejspíš pan uþitel, vČnoval svojí seminární práci hrám v pĜírodČ a jejich využití ve výuce. Kde jinde se setkat s pĜehršlí her v pĜírodČ, než na skautském táboĜe. Doufám, že se s ním setkáme opČt na nČjakém z budoucích táborĤ. Teć si mĤžeme jen psát þi mailovat. Kdo byste chtČl nČkdy Martinovi napsat, tak adresa je: Martin Koutný, Westmang 46, Linköping, 582 16, SWEDEN.
Bažina : Kájínkem donesená plachta dlouho se jen tak bezcílnČ válející v klubovnČ našla uplatnČní až na tomto táboĜe. BČhem jednoho odpoledne a þásti dalšího dopoledne vyrostla pĜímo naproti kuchyni stanová podsada velikosti menší garáže zastĜešená právČ onou Kájínkovou plachtou. P nČkolika dnech se pro ní ustálil název Bažina (viz. film ýeta). Tato stavba se stala sídlem „velitelĤ“ Davida, Martina a Šíka. Díky dĤmyslnému rozložení úložných prostorĤ se zde našlo místo i na dva stolky a pytlo-paĜezová sedátka. Škoda, že jeden stĤl byl neustále plný samých dĤležitých vČcí, takže byl k normálnímu použití prakticky nepoužitelný. To také byl jeden z hlavních znakĤ Bažiny-všeobecná cirkulace vČcí, která tak þinila z tohoto prostoru takĜka neukliditelné místo. I tak se ale Bažina zcela jistČ zaĜadila mezi symboly letošního tábora.
Dvacáté druhé þíslo
7
Sázavský syndrom („sázavák“): Co
si pamatuju, tak se sázavák vždy Ĝíkalo jen Sázavskému údolí. Ale letos bylo slovo sázavák nejþastČji slyšet slyšet v souvislostech úplnČ jiných. Sázavský syndrom je nemoc velmi závažného charakteru, postihující zejména táborníky, útoþící na jejich fyzickou ale i psychickou stránku osobnosti. Mezi hlavní znaky onemocnČní patĜí neschopnost udržet jakoukoliv potravinu nebo její þást ve svém tČle. Na každé pozĜené sousto tČlo reaguje velmi rychle a snaží se ho zbavit horem dolem (to vypadá jako neodborný termín, ale dle teorie vČhlasného doktora Zekona tuto nemoc zpĤsobuje bacil Horus Dolus, proto tedy horem dolem). Fyzickou stránku þlovČka tedy velmi oslabují každohodinové bČhy mezi latrýnou a táborem a když se toto dČje asi tak tĜetí den v kuse mĤžeme již na postiženém sledovat velmi silné podlomení psychické stránky osobnosti. (V mnoha pĜípadech se na táboĜe z latrýny ozývaly prosebné hlasy: „Bože, prosím tČ nech mČ radši umĜít). JeštČ k tomu se choroba šíĜí epidemicky a dokáže napadnout kohokoli a kdekoli. Jen málo šĢastlivcĤm se podaĜilo odjet z tábora, aniž by si neprožili alespoĖ den þi dva v zajetí sázavského syndromu.
Legendy Poþátek všeho Byl již pozdní veþer. V tuto dobu se již obvykle v klášteĜe nehnula ani myš a všude se rozprostíralo ticho a klid. Dnes však ne. Dnes bylo v klášteĜe obzvlášĢ živo, byli sem sezváni všichni mniši ze tĜí nejvČtších tibetských klášterĤ z Žikace, Ce-tangu a Gjance. Všichni se shromáždili v nejvČtší zdejší místnosti a zatím ještČ þile debatovali. Na zdech plápolaly pochodnČ, jejich plamen se odrážel v lesknoucích se oþích spousty mnichĤ. Všichni byli docela nervózní, protože vČdČli, že dnes se rozhodne o tom, kdo se zúþastní „Setkání nejlepších“. Po dlouhé chvíli þekání, když už se zdálo, že sál už je opravdu plný a že už zĜejmČ nikdo jiný nepĜijde pĜede všechny pĜedstoupil nejvyšší pĜedstavený tohoto kláštera v doprovodu dalších þtyĜ lámĤ. Kráþel pomalou a jistou chĤzí a mezitím než vystoupil na vyvýšené místo k oltáĜi se všechny davy pomalu utišily. Do naprostého ticha se nesl lámĤv hlas: „Milí pĜátelé! Dnes nastal velmi významný den pro nás všechny. Po pČti letech se ve Lhase opČt bude konat „Setkání nejlepších“. Je to tradiþní setkání nejlepších mnichĤ vybraných ze tĜí nejvČtších lámasérií z celého Tibetu. Ti budou po dva týdny pobývat ve vyhlášené lámasérii v ýagpori a zápolit v plnČní nejrĤznČjších zkoušek a úkolĤ, které pro nČ pĜipraví rada tamČjších lámĤ. VítČzná lámasérie poté získá tak jako už Ĝadu let putovní trofej, kterou je stĜíbrná halapartna-zbraĖ, která kdysi patĜila našemu prvnímu králi. Hlavní ale je, že tato vítČzná lámasérie bude po celých pČt nazývána tou nejlepší lámasérií z celého Tibetu. My zástupci všech pĜedstavených z tČchto tĜí klášterĤ jsme se již dlouhé mČsíce radili a každý z nás mČl za úkol vybrat z Ĝad svých mnichĤ pČt zástupcĤ, o nichž se domnívá, že budou nejlépe reprezentovat svojí lámasérii právČ na „Setkání nejlepších“. Po dlouhém a dlouhém rozvažování a nekoneþných debatách se svými pomocníky se nám nakonec podaĜilo dospČt k závČru a nyní vám mohu oznámit jména patnácti mnichĤ, kteĜí se letos zúþastní „Setkání nejlepších“ v ýagpori. Z lámasérie v Žikace byli vybráni: Messner, Nerost, Vašek, Petr, Pirát. Lámasérii z Ce-tangu budou reprezentovat: Kájínek, Šváb, Svižník, Pinća, Jára. A z ženské lámasérie v Gjance se „Setkání nejlepších“ zúþastní: Lump, Dalí, Janiþka, BáĜí, VeveĜice.“ V sále nastal þilý ruch a šum. NČkteré smutné tváĜe tČch mnichĤ, kteĜí až do poslední chvíle vČĜili v to, že budou vybráni se mísily s radostnými tváĜemi tČch, kteĜí vybráni byli. „Teć se mĤžete odebrat zpČt do svých lámasérií a zítra ráno vyšlete své zástupce, kteĜí by se z východem slunce mČli hlásit u bran klášteru v ýagpori. To je vše, co jsem vám dnes mČl a chtČl sdČlit. ŠĢastnou cestu“, pravil láma a odešel ze sálu.
Dvacáté druhé þíslo
8
Teć již víte, že letošní tábor bude inspirován životem v Tibetu. Mnoho z vás již také tuší, co to Tibet je, kde leží, þím je známý, nČco z jeho historie atd. V následujících dnech nás však nebude pĜíliš zajímat náboženství ani historie Tibetu, ale zamČĜíme se na život prostých tibeĢanĤ, který se od toho našeho tolik liší. Na tibetské náhorní plošinČ þas nebČží, neutíká a nepádí tak jako u nás, ale plyne, uplývá v souladu s vČþným kolobČhem životĤ a dČjĤ v pĜírodČ. ýas je jen pĜipomínkou tohoto kolobČhu vznikání, zanikání a pĜedevším pomíjivosti. Tento pohled na život a na svČt je samozĜejmČ ovlivnČn drsnými životními podmínkami v chudé vysokohorské zemi, kde si þlovČk všechno musí tvrdČ vydobýt, a odráží se ve všem, co tibeĢany obklopuje. Všechno je to opravdovČjší, trvanlivČjší, bytelnČjší než u nás-nejen vČci-ale i lidé a jejich vztahy. Na tibetské náhorní plošinČ dosud není místo pro vČci na jedno použití nebo na krátkou spotĜebu. Uznávají tam jiné hodnoty a mají i jiná mČĜítka. I ty nejprostší pĜedmČty denní potĜeby jsou urþeny na desetiletí pro generaci, a þasto i pro potomky; mají po staletí stejný tvar, slouží stále stejnému úþelu a jsou vyrobeny ze stejných trvanlivých pĜírodních materiálĤ-dĜeva, kovu, kĤže, vlny, kostí. Jsou vytvoĜeny nejen s velkou peþlivostí a dovedností, ale také s láskou a smyslem pro krásu. V každém, i tom nejobyþejnČjším pĜedmČtu je vidČt pro tibeĢany charakteristická snaha vyzdobit sebe i všechno kolem. TibeĢané zdobí svá tČla, své pĜíbytky, svá zvíĜata, pĜedevším jaky a psy , ale také stromy, prĤsmyky þi kameny. A navíc ještČ peþují o svou duši. Oto vše se budeme pokoušet v následujících dnech.
U bran chrámu Cesta vedla pĜímo do lámasérie v ýagpori, chrámu tibetského lékaĜství. Byli jsme na cestČ již nČkolik dní a toužebnČ jsme oþekávali, kdy už spatĜíme bránu chrámu. PrávČ svítalo, když se na obzoru pĜed námi objevila Lhasa v celé své kráse. StĜechy kláštera, který byl naším cílem, se leskly v ranním slunci a my už jsme vČdČli, že nám zbývá jen kousek cesty. TČsnČ pĜed bránou vedoucí do vstupního dvora jsme potkali dvČ skupiny mnichĤ z dalších klášterĤ. OpatrnČ jsme se prohlíželi a spoleþnČ þekali na pĜijetí. Po chvilce jeden z nás nesmČle zaklepal na vrata, ale nic se nedČlo. Po nČkolika dalších minutách þekání se dveĜe otevĜely a v nich se objevil holohlavý mnich. „Á vidím, že jste se tu již sešli všichni. To je dobĜe. Jestli chcete být vpuštČni do tohoto kláštera a úþastnit se Setkání nejlepších, musíte nejprve dokázat, že jste toho hodni. Posaćte se þtyĜicet krokĤ od této brány do kruhu a zĤstaĖte tak bez jediného slova a sebemenšího hnutí. Zavoláme vás až nadejde ten správný þas. Teć se ukáže, jestli jste opravdu tak dobĜí, jak se Ĝíká.“ Poodstoupili jsme tČch þtyĜicet urþených krokĤ a posadili se do kruhu. Bylo to docela pĜíjemné, nohy nás od dlouhé chĤze již docela dost bolely. Malým okénkem se k nám nesla pĜíjemná vĤnČ jídla a muþivČ nám vnucovala myšlenku na utišení našeho rostoucího hladu. Jídlo bylo tak blízko, a pĜeci nedosažitelné. UbČhl již skoro celý den a nikdo o nás ani pohledem nezavadil. Mniši proudili dovnitĜ do klášteru a opČt ven a my jsme stále sedČli bez hnutí pĜed jeho branami. Teć již jsme všichni vČdČli, že tato zkouška naší trpČlivosti vĤbec nebude jednoduchá, ale zároveĖ jsme si také stále pĜipomínali, že jako vyslanci naší lámasérie chceme dokázat, že zrovna ta naše je nejlepší z celého Tibetu a tak tu vydržíme sedČt jak dlouho bude tĜeba. Den stárnul a všichni jsme se cítili stále ztuhlejší, ale nemČli jsme odvahu ani se pohnout ani usnout. S vypČtím všech sil se nám podaĜilo pĜekonat první mdloby, pĜitom se nám již dlouho zdálo, že se pĤda pod námi zašpiþatČla do ostĜí nožĤ, které nám pomalu rozedíralo nohy. Zdálo se, že slunce stojí nehnutČ. Den jako by dnes byl nekoneþný. Když už si mnoho z nás pohrávalo s myšlenkou, že skonþí toto své trápení, pĜišla spása. OtevĜela se brána chrámu. Vyšel z ní opČt ten samý holohlavý mnich, který nás zde pĜivítal a pravil: „Pojćte dovnitĜ, nadešel váš þas!“
Dvacáté druhé þíslo
9
Výprava za bylinami Dny našeho pobytu v klášteĜe utČšenČ ubíhaly. MČli jsme za sebou již spoustu zkoušek, ale mnoho z nich nás teprve þekalo. Jednou z nejtČžších provČrek našich dovedností byla výprava za bylinami. KoneþnČ nadešel ten den, kdy jsme se mČli vydat do hor, na které jsme se doposud jen dívali zpoza zdí našeho kláštera. OdjíždČli jsme spoleþnČ všechny tĜi skupiny v doprovodu nČkolika lámĤ a šerpĤ. S sebou jsme si vzali jen ty nejnutnČjší vČci, šlo nám totiž o to dojet co nejrychleji. Cesta ubČhla docela rychle a první tábor jsme rozbili ještČ na úpatí hor. Odtud jsme pak mČli druhý den vyrazit do hor za bylinami. Zdejší okolí bylo prazvláštní, ze stále stoupajícího terénu strmČly ohromné vrcholy, od jejichž úpatí se táhly rovné náhorní planiny, uspoĜádané jako terasovité zahrady podobné širokým schodĤm vedoucím stále výše a výše. Veþer jsme se ještČ posilnili campou a brzo ulehli, zítra nás þekal velmi nároþný den. První potíže nás potkali již nČkolik hodin poté, co jsme vyrazili ze základního tábora. Po nČkolika nastoupaných metrech jsme se ocitli v údolí obklopeném z obou stran kamennými masívy. Do tohoto údolí padla bČhem nČkolika minut tak hustá mlha, že nebylo vidČt ani na krok. Museli jsme tedy opatrnČ našlapovat pĜed sebe a dávat pozor na každý krok, protože i malé zaváhání nás mohlo stát život. Cesta tak trvala velmi dlouho a byla dost nároþná, ale výsledek stál za to. Mlha se rozplynula a my jsme se octli doslova v „kvČtinovém ráji“. Kam oko dohlédlo, tam rostla nČjaká kvČtina. Všechny byly rozliþných tvarĤ a barev a pohled na všechnu tu krásu byl opravdu nádherný. Už už jsme se chtČli rozbČhnout a zaþít sbírat všechny možné druhy, které nám zdejší pĜíroda nabízela, ale doprovázející láma nás vþas zadržel. VysvČtlil nám, že ne všechny druhy mají léþebné úþinky. Dopoledne jsme se nauþili vyhledávat ty nejcennČjší druhy a urþovat k þemu se používají. Když už jsme vČtšinu druhĤ znali, mohli jsme vyrazit na sbČr sami. PĜivázali jsme se celá naše skupina na jeden provaz, to kvĤli bezpeþnosti a vydali se do ještČ vČtších výšek. MČli jsme vyhledat co nejvíce druhĤ co nejcennČjších bylin. Bylo opravdu z þeho vybírat. Rostliny sice rostly dost daleko od sebe a nČkdy se pĜed námi schovávali až na ta nejneþekanČjší místa, ale pro naše oþi zkušených sbČraþĤ bylin nebylo problémem je objevit. Po pĜíchodu do tábora jsme dali všechny rostliny do velkých pytlĤ a peþlivČ zavázali. Na veþer si pro nás lámové pĜipravili velmi zajímavou zkoušku. Dostávali jsme do rukou rĤzné druhy bylin a naším úkolem bylo poznat o jaký druh se jedná bez použití zraku. NČkdy je totiž tĜeba sbírat nČkteré druhy na místech, kde je po vČtšinu roku velmi hustá mlha. Když už se slunce zaþalo nachylovat k západu, sebrali jsme si svá zavazadla a zaþali sestupovat. Do ýagpori jsme se vrátili pozdČ veþer.
Vigílie ZHODNOCENÍ PěEŠLÉHO ROKU. Z loĖského roku bylo pro mne nejvČtším úspČchem splnČní þekatelské zkoušky. Mám z toho dobrý pocit. KoneþnČ jsem nČco dokázal ve skautském životČ. Potom se zaþalo s družinovým systémem, který kupodivu funguje až doposavad. Povedlo se nám dovést dva þleny naší družiny ke slibu. Našel jsem spoustu nových lidí z jiných stĜedisek. Doufám, že jsem byl dobrým rádcem své družince. JedinČ mČ mrzí, že nebylo více vícedenních výprav, kde bych mohl více poznat nové lidi z oddílu. Ale to už bylo dáno tím, že bylo více akcí mimo. DobĜe bylo také to, že jsme se úþastnili brigád. Mám také dobrý pocit z toho, že jsme mohli s Kájínkem pĜipravovat stĜediskové velikonoce. Sice to trochu vázlo, ale jsou to zkušenosti do dalších let. Obþas mám pocit, že mČ nikdo nebere vážnČ. NČkdy si pĜipadám s Davidem jako na váleþné stezce, ale ne v otevĜeném stavu. Spíše duševní souboj tím smyslem, že by bylo nejlepší sebrat se odejít a neotáþet se. Doufám, že se to z mojí strany, která nČkdy ty konflikty vyvolává, zlepší a budeme spolu hodnČ zadobĜe. V nadcházejícím roce a v dalších letech, která doufám budou, se podaĜí stmelit oddíl a více poznat okolní oddíly a stĜediska. V následujícím roce nebude pro mne tolik þasu jako doposavad, protože konþím
Dvacáté druhé þíslo
10
školu a þekají mne závČreþné zkoušky. Doufám, že se Davidovi podaĜí udČlat vĤdcovské zkoušky. HodnČ bych mu to pĜál a tím aby chytil novou chuĢ, motivaci a nápady. Já sám bych chtČl, aby se vČci daly do pohybu v podání roverského kmene, nových rádcĤ, družinek, nových þlenĤ a dívþího oddílu, o který se již pokoušíme již nČjakou dobu. Zatím bylo dobrým krokem dívþí družina. Sám sebe letos kritizovat nebudu, to aĢ dČlají jiní, nebudu jim to mít za zlé. O tom, jestli ze mne bude dobrý vedoucí þi skaut nemá cenu psát, protože bude záležet ne na tom, co bude napsáno, ale na tom, jak já se o to pĜiþiním. Messner
VIGÍLIE Letošní zamyšlení bych chtČl vČnovat své budoucnosti ve stĜedisku a krátkým otoþením do let nazpátek. PrapĤvodem mého skautování bylo jako u mnoha skautĤ þetba foglarovek. VidČl jsem jak ti chlapci prožívají dobrodružství a chtČl jsem taky. První pokus o vstup do vlþat skonþil neúspČšnČ. U dveĜí klubovny jsem se rozbreþel a Ĝekl, že tam nechci. Následující rok byl úspČšný. Klubovna mČ oþarovala. S lidmi v ní jsem se seznámil brzy. Roky utíkaly a s nimi pĜicházeli a odcházeli þlenové i vĤdcové. PĜestup do skautského oddílu nebyl tak velkou zmČnou, protože tam pĜišlo i mnoho vlþat se mnou. Nebyly zde však poĜádné družiny. I když se snažily zavést družinové schĤzky, bylo to bez vČtšího úspČchu. Rádci i þlenové se toþili jak na kolotoþi. Trochu víc zaþaly družiny pracovat asi od roku 98. Dnes je rok 2000 a já se dostal do vČku, kdy bych mČl opustit skautský oddíl, a pĜenechat svĤj post nČkomu jinému. Prý si mám vybrat, co budu dČlat dál. MnČ nepĜipadá, že si mohu moc vybírat. Messner zĤstává u oddílu a tĜi lidi na jeden malý oddíl je dost. Roverský kmen zatím není a kdo ví jestli bude. Další možnost jsou vlþata. Sice nevím jak moc a v jakém smČru bych tam byl prospČšný. Vlþata mi ani moc nevadí. Byl bych rád, aby vlþata byla taková, jací jsme byli my. Není nic dokonalého, ani vlþata, ani vĤdce. Roverský kmen, jenž vznikl a opČt zanikl, mČl myslím dobrou myšlenku, ale nemČl lidi, kteĜí by tu myšlenku pĜijali. Kdyby nČkdo vyslal prvotní impuls k novému kmenu, rád bych se k nČmu pĜidal. Skauting se stal souþástí mého života. Skaut mi odmala nČco dával a dává-zpĤsob života, pĜístupu k nČmu, hrajeme zde rĤzné hry, které þlovČka uþí, aniž by to vČdČl, jak se zachovat v rĤzných situacích. Skauting nedává jen tyto vČci, ale i spoustu pĜátel, kamarádĤ, rĤzné vzpomínky, zábavu, život v pĜírodČ, dobrodružství, odĜeniny, škrábance a popáleniny. Všechny tyto vČci od skautingu dostávám, ale je otázka co dávám skautingu já ? Má odpovČć je taková, že kdyby nebylo lidí, kteĜí mČ tímto skautským životem vedli, tak bych zde nesedČl. Proto rád ukážu mladým lidem, co je to skauting a budu je vést. Až pĤjdu k vlþatĤm, bude mČ mrzet, že nebudu mít ty vČci, které byly doteć. Staré známé, roky ohrané, ale poĜád skvČlé hry, družinové schĤzky. Budou mi chybČt i vČci, které jsem nemČl moc rád-noþní etapy, pochody ve vedru i zimČ, žízeĖ, hlad … A hlavnČ mi budete chybČt vy. Sice se budeme vídat, ale už to nebude to samé. DČkuji za ty chvíle, co jsem mohl být s vámi a pĜeji vám, abyste se mČli alespoĖ tak krásnČ jako já. Kájínek
PYRAMIDY On by chtČl nestrádat a žít sledovat nebe a vnímat klid na zemi ležet a snít ve stínu pyramid
Ona by chtČla praštit ho do þela už dávno udČlat to mČla jen snílci vČdí, že život není cela Šík
Dvacáté druhé þíslo
11
CITÁTY NA TÉMA … ŠKOLA Dnešní výbČr z výrokĤ slavných bude opravdu správnČ záĜijový, neboĢ se bude týkat zĜízení, které zná každý z vás až moc dobĜe (alespoĖ tedy doufám, že každý). Tou krásnou vČcí, o které bude Ĝeþ na celé této stranČ je škola, uþení a moudrost (protože každá škola je doslova pĜeplnČna moudrými lidmi). Citáty na toto téma se v ýísle mohly objevit již v þervnu, ale bylo by to velmi nepraktické, protože po deseti mČsících povinné školní docházky má každý školy plné zuby, natož aby si o ní ještČ þetl nČjaké citáty. Proto se citáty o škole objevují až v dnešním ýísle, kdy jste jistČ všichni po dvoumČsíþních prázdninách na školu tak natČšeni, že si s velkou chutí rádi pĜeþtete následující Ĝádky (jestli jste za ty dva mČsíce ovšem nezapomnČli þíst). Tak tedy pĜeji pĜíjemné poþtení a pamatujte si, že uþíme se pro život, ne pro školu /latinské pĜísloví/. Škola produkuje spousty lidí, kteĜí umČjí þíst, ale neumČjí rozlišit, co za pĜeþtení stojí a co ne. /G. M. Trevelyan/ Osel, který nese mnoho knih ještČ není uþený. /Dánské pĜísloví/ Uþit lze slovy, vychovávat pouze pĜíkladem. /J. de la Bruyére/ Pokoušet se uþit toho, kdo má o svém rozumu vysoké mínČní, je pouze ztráta þasu. /Démokritos/ Kdo zná potĜebné vČci, ne mnoho vČcí je moudrý. /Aischylos/ VzdČlání má hoĜké koĜínky, ale sladké ovoce. /Aristoteles/ Uþit se je jako veslovat proti proudu-jakmile ustaneš, žene tČ to nazpátek. /B. Britten/ Naši uþitelé nesmČjí být podobní sloupĤm u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale sami nejdou. /J. A. Komenský/ Dobrý þlovČk je uþitelem horšího, horší þlovČk je materiálem þlovČka dobrého. Ten kdo si neváží svého uþitele anebo nemá rád materiál, s kterým pracuje, dČlá chybu. /Lao-c'´/ Lépe je uþit se pozdČ, než nikdy. /Latinské pĜísloví/ Expert je þlovČk, který ví víc a víc o ménČ a ménČ vČcech. /N. M. Buttler/ Žák, který se bez knih uþí, ten se mnoho nenauþí. /ýínské pĜísloví/ ZemČ se toþí, Ĝíká žáþek. Nikoli, zemČ se toþí, Ĝíká uþitel. Protože uþitel to ví líp. /M. Holub/ Šík
Dvacáté druhé þíslo
12
VaĜiþe DĜíve se používaly vaĜiþe na pevný líh a petrolej. Pokud nejedeme do extrémních podmínek, mĤže nám lihový vaĜiþ staþit, ale jeho nevýhodou je, že jej nemĤžeme použít ve stanu, protože jeho výpary jsou jedovaté a když líh navlhne, pĜi hoĜení prská. Dnes se nejþastČji používají vaĜiþe plynové nebo benzinové. Plynové vaĜiþe jsou skladné a lehké a ani nejsou pĜíliš drahé. Doporuþil bych výrobky od firem Coleman, Var a Primus. VČtšina plynových hoĜákĤ má závit, takže se bomby snadno mČní, Bomby se prodávají v rĤzných velikostech. PrĤmČrná délka hoĜení pĜi 750 ml bombČ je zhruba 5 hodin, což staþí dvČma osobám na dva dny. NepĜítelem plynových vaĜiþĤ je mráz, vysoká nadmoĜská výška a poloprázdná bomba. Ve všech tČchto pĜípadech hoĜí vaĜiþ pomaleji, protože tlak v bombČ se snížil. Benzinové vaĜiþe jsou proti plynovým 3 až 6 krát dražší, ale to má své dĤvody. V první ĜadČ - bomby se dají doplĖovat a nČkteré druhy spalují skoro všechna hoĜlavá paliva jako je nafta, technický benzin, kerosin, bezolovnatý benzin a jiná. Další výhodou je, že jsou výkonnČjší a dají se použít i v extrémních podmínkách a hoĜí i když je skoro prázdný, protože se dá dotlakovat. VaĜiþ je možné rozložit na nČkolik þástí - hoĜák, tlaková pumpa s hadiþkou a hliníková bomba. Jeho jedinou nevýhodou je jeho pomalejší rozjezd. Doporuþil bych výrobky firmy MSR.
Nádobí a lahve na vodu: NejznámČjší a nejpoužívanČjší nádobí je ešus. Je velice praktický, ale i v této oblasti se vývoj Ĝítí kupĜedu. Dnes jsou na trhu výrobky od rĤzných firem jako je Tatonka, Alpinus nebo MSR. Použité materiály jsou sice drahé, ale s vynikajícími vlastnostmi. NapĜíklad titan. Je velice lehký, pevný a odolný. Dalším materiálem je nerez ocel. Výhodou proti klasickému hliníku je, že nešpiní, není jedovatý, nedá se tak lehce zdeformovat a hned tak se nerozpálí. Dobrá vČc z nerezu je hrníþek s dvojitou stČnou, o který se nepopálíte i když v nČm máte horký þaj Nádoby na vodu se také vyrábČjí z již zmiĖovaných materiálĤ. Jejich výhodou je, že se nČkteré typy dají pĜipevnit na benzinové vaĜiþe. Další plus oproti plastové vratné lahvi je, že když vám spadne na tvrdý podklad, nepraskne. Proto pokud nosíme plastovou láhev, je lepší omotat ji lepicí páskou. V neposlední ĜadČ používáme také termosky, které se hodí hlavnČ v zimČ. Tekutiny v nich vydrží dlouho teplé a pomĤžou nám zahĜát se v mrazu.
Messner
Dvacáté druhé þíslo
13
Jak tak na to koukám, je to už pČknČ dlouho, ca jsem vám já sama poskytla naši rubriku, informující veškerenstvo svČta o dČní Z DOMova I ZESvČta. Naposledy to bylo ve slavnostním dvacátem ýísle spoleþnČ s tĜemi Šíkovými dodatky. A v ýísle jednadvacátem psal celý Zdomizes sám Šík, jelikož já jsem se asi tou dobou na nČco uþila, nebo né? Ahááá, to byla moje slavná a úspČšnČ zdolaná maturitní zkouška. SchválnČ se pokusím zjistit, kdy se chystá uzávČrka tohoto ýísla, že bych ještČ napsala krátký postĜeh o pocitech po maturitČ, když vyšel þlánek PĜed Maturitou... Ale teć už se vrhnu na vlastní ZDOMIZES, kam doufám Šík pĜidá hojnou Ĝádku vlastních dodatkĤ... PĜeji vám pĜíjemnou informovanost...
ZDOMIZES VlastnČ ani nevím, jak zaþít, protože poslední hvČzdiþka Zdomizesu je 30.kvČtna. To bylo úterý, já úspČšnČ odmaturovala, ýeslo se Šíkem hráli semifinále - 10:9 a já slavila s KĜiklárnou, Jobem a ýeslem (a asi ještČ spoustu dalších lidí, ale to si asi nepamatuju, protože je to už dávno.Nebo protože nČco jiného...?) Na MČlníku maturu. Teć jsem si došla do klubovny pro Zábovku, abych mČla jakýsi rámec pro dČní za þerven... * ve dnech od úterka 30.kvČtna do pátku se nestalo asi nic zvláštního, až na to, že u nás ve škole se pĜešlo v jídelnČ od lísteþkĤ na jakési þipové karty a naše oblíbená a nejhodnČjší kuchaĜka (když jsme tĜeba pĜišli v prĤbČhu šesté hodiny do jídelny na polivku, ona se nás zeptala, nemáme-li hlad, že by nám klidnČ dala ještČ jídlo, když tam zrovna nikdo není. Takhle jsme chodili þasto podruhé hlavnČ na svíþkovou, kterou vaĜí u nás opravdu vynikající!!) je v nemocnici s Ėákýma problémama. * v pátek 2.þervna odjíždí naši hoši do války. Tedy jednou na Vietnam. Já bohužel nejela, protože mČ þekaly další dvČ jiné akce o tomto víkendu: jednak maturitní veþírek v pátek veþer v restauraci u Razítka (doporuþuji: jídlo kolem padesáti korun a velice dobré...) a v sobotu se svČtluškama na Pražské kolo svČtlušek a vlþat o Putovní vlajku náþelní a totem náþelníka. Tentokráte jsme se neumístily tak krásnČ, ale myslím, že být z devíti hlídek v celé Praze tĜetí a to ještČ když si holky docela dost zašly... je pomČrnČ slušný výkon. No, ale napĜíštČ už víme, jaké to tam je a jak tam co chodí, takže se pĜipravíme o mnoho dĤkladnČji a jistČ postoupíme do Republiky. Po tom, co holky dobČhly jsme se s Bubákem sbalily a vyjely za klukama do války. Však jsme pĜijely do boje už pozdČ a tak jsme byly pouse nezávislí pozorovatelé. Ale závČreþná chyba tradiþnČ nemČla chybu (až na furt živýho Nerosta...). Myslím, že to bylo taky tenhle pátek, když se kluci s Jobem vydali k OlinČ a ráno pak na dalekou cestu do ŠpanČl. NaštČstí jsme mČli jistotu, že to nedopadne jako Jobova cesta do Indie, protože po mČsíci se opravdu museli kluci vrátit, páþ je þekal tábor. * v pondČlí 5. píše Kájínek slohovku a dČlá z toho vČdu. Já píšu jako písemku z matiky; akorát, že mám na to hoćku a pĤl, jsou toho þtyĜi pĜíkládky a jsou to pĜijímaþky na vejšku. Docela mi na tom záleží, protože fakt nevím, co bych jinak ten rok dČlala... * ve stĜedu 7. jsme si s Evákem našly pĜes agenturu brigádu na þerven-ostraha majetku a osob. ĕák jsme netušily, co konkretnČ by se za tím mohlo skrývat, ale... * o víkendu 9.-11.6 mají skauti poslední oddílovou výpravu. Sluníþka mají plné zuby a plno z nich má plné tČlo klíšĢat: BáĜí-27, Svíža-19, Káþa-15. * 15.6. Šík napsal datum do Zábovky na pravou stranu * o víkendu 16.-18.þervna mají i svČtllušky svou závČreþnou výpravu na Gingo a jak jinak než maximálnČ podaĜenou, když tam s náma byla Lída a Jája s Peta-Kutou * v pondČlí 19.þervna mám již tĜetí den volna v práci (pĜedcházející výprava), protože se musím (teda nemusím, ale ve vlastním zájmu bych mČla a hlavnČ asi i chci) dostavit do budovy Pedagogické fakulty UK v ulici M.D.Rettigové na ústní kolo pĜijímacích zkoušek. Ze þtyĜiceti nás zbylo devČt. * 24.6. Zabaleno jest * 26.6.2000 NO ESPANˇA NA FRANCA EL PAISES CATALUNIA...
Dvacáté druhé þíslo
14
Je 02:35 a my jsme DOMA... Kluci se nám vrátili z daleké cesty. V Plzni stopli po jedný ŠpanČla z Barcelony, který byl už od svých þtyĜ let skautem a vzal je až ke klubovnČ. * ve þtvrtek se v Clubu Rock Café koná tzv.TahákFest, což je koncertík mladých amaterských skupin. Já, Šík, Kájínek, David s Martinem (teć už nám známý kamarád ze Švédska, mimochodem student Pedagogické fakulty, toho þasu píše diplomku...), spousta mých spolužaþek a ákĤ a Šíkových spolužákĤ a aþek. Je tu taky ŠĢovík a jeden mĤj kolega ze skladu. Ćíky Dádovi je nám veþer v pohodČ a poznáváme jednoho týpka, myslím, že ameriþana...Ten veþer mám taky dĤležitý telefon. * ráno na poslední den do práce pĜijedu místo v pČt chvíli pĜed sedmou (opravdu, jít spát na pĤl hodiny je fakt blbý nápad!!!). Skonþila moje služba u Group 4 Securitas. Sice v HypernovČ, ale ta spoleþnost lidí mi prostČ bude urþitČ chybČt. V poslední pĜedprázdninový veþer je mi na KampČ opravdu krásnČ. * v sobotu 1.þervence vyjíždí skauti na tábor a zaþíná se stavČt. Je tam taky Job s ýeslem (ten je až moc fousatej), Marbulín a Lída... ...a staví se a staví se... ...a staví se a staví se... ...a v úterý je vČtšina postavená, já odjíždím a pĜichází špatné poþasí...V sobotu 8.dojíždíme na tábor se svČtluškama a vlþatama a poþasí je stále špatné... ...máme za sebou pĤlku tábora a poþasí až na jeden den je stále špatné. Ten déšĢ už nás zaþíná docela nudit a prudit... ...tábor konþí, poþasí se umoudĜuje, pĜes den prší už jen obþas, objevují se i svČtlé hodinky... ...poslední noc jdeme do pekárny...výlet se trochu protáhl...tábor už je sbouraný. * PĜes zbytek prázdnin se jezdí tak rĤznČ na návštČvy, ale toho je asi moc. TĜeba my chodíme se Šmudlou koupat se do Vltavy, jedem za Kájínkem na ŽivohošĢ... 3.-8.8. jsou Šík a Messner „na cestách“. Nejprve stopují do Harrachova, poté pĜecházejí za jednu noc skoro až do Pece, kde je tráven spoleþný víkend u Davida na chatČ. Ve velké pohodČ se zde nelézají také ýeslo, Job, Šmudla, Bubák, Nerost, Vendula, BČta i David. Výlet na snČžku, závazky, kuleþník, atd. domĤ se jede v nedČli. Šík a Messner se nechávají vysadit u KouĜimi a docela neþekanČ navštČvují Lumpa na její chatČ. Druhý den se zde zjevují také Bubák, Šmudla a Nerost a vytváĜíme tak v Bošicích celkem slušnou karlínsko-skautskou enklávu. Tento týden shrnují tĜi slova.svoboda, volnost, pohoda. * 10.8.2000 získává naše klubovna nové dveĜe. Klíþe mám jen já...a jdu je pĜidČlat a rozdat... * V nedČli 20.srpna se v Hrobu koná rozluþka s Ájou, který odjede asi na rok do Ameriky za studiem. V Hrobu je nám fajn, DJ nám pouští i soundtrack z Neomrazíka, mimo nás tam není skoro nikdo (chvíli jsem tam vidČla Šíkovi spolužáky). Silmaril, Blanka, já a ýeslo, PĜemák, Hanka a nČkolik kaliþĤ (co mi pomohli s mejma copánkama)...Asi kolem tĜetí (možná) nás už chtČli vyhodit, že už tam nikdo není a že už si neobjednáváme a kdesi cosi, tak jsme šli. Na Palmovce je rozhodnuto, že jdeme ke Grepovi, protože Šimi nechtČl aby se šlo k nČmu. Dostává se mi do rukou centofix, tak si maluju a všichni tuhnou. Odcházíme na tramvaj po povídání, zatímco všichni chrupkají... * Ve stĜedu Ája odjel * V klubovnČ se stále uklízí, ale teć už to vypadá uklizenČ. Dokonce se maluje v pĜedsíĖce a ten strop se Jobovi opravdu povedl. * 25.srpna Šík dopisuje poslední stranu Zábovky ... Koneþná * V plném proudu jsou pĜípravy na Obvodní sraz, krásná pĜíroda v ýeském ráji, máme získáno spoustu povolení, ale další ještČ chybí... * Zaþala škola.NČkomu... * ProbČhlo nČkolik prvních schĤzek: v pondČlí 4. záĜí - skautky, stĜeda - skauti, þtvrtek - svČtlušky. O víkendu 8.-10.záĜí i zahajovací výpravy skautĤ a vlþat. Šík a Messner bojují pĜi Aku-aku jako o život a také o nČj málem pĜicházejí. * 15.-17.záĜí se koná Obvodní sraz a již osmý roþník memoriálu Iva Pražáka. Vlþata na poslední chvíli nejedou, ale i tak jsme dopadli více než dobĜe. SvČtlušky potvrdily svou tĜídu a obhájily loĖské vítČzství. Skauti obsadili skvČlé druhé místo a novoskautky se ve svém prvním závodČ za skautky umístily na místČ šestém. V závČreþné bitvČ jsme ještČ ubránili vlastní vlajku, takže jsme ze srazu odjíždČli plni spokojenosti. Tomega
Dvacáté druhé þíslo
15
MATURITA SAMA A CO PO NÍ… No, vlastnČ byla asi chyba, že jsem si na psaní podobného þlánku nevzpomČla hned po té zkoušce, protože teć už v sobČ nemám pĜesnČ ty pocity, které ve mnČ byly hned pĜedtím. Teda vlastnČ hned potom, ale bylo to už pĜedtím... No, tak tĜeba takhle: v posledních dnech pĜed zkouškou to bylo v pohodČ, vĤbec jsem se nebála, protože jsem vČdČla, že jsem se pĜipravila snad dostateþnČ. JeštČ když jsme mČly dopoledne sraz na zastávce, O.K. V klidu jsme si došly na obídek, procházely se po škole v šatech a sandálech. Dopolední skupina byla docela spokojená se svými výsledky, takže dobré. Jenom si v þeštinČ Lenka vytáhla mojí dobrou otázku 22- SvČtové drama od poþátkĤ do poloviny 20.století. Ale nebála jsem se. Ve tĜiþtvrtČ na jednu si tahala první otázku Kaþenka - SvČtová literatura. V jednu jsem si šla od té naší nepĜíjemné pĜedsedkynČ vytahnout þeštinu - 17.-tĜicátá léta v poezii a próze. To byl šok... smĤla na otázku, ale Ĝikala jsem si, že aspoĖ už to nepĜíjde v dalších pĜedmČtech. VČdČla jsem, že to nČjak udČlám, nejhĤĜ za tĜi, ale dvojku jsem mČla docela posichrovanou vysvČdþením a semináĜem. Holky mi povídaly, že jsem prej mluvila krásnČ, ale já vČdČla svý, že jsem vĤbec netušila o þem ta otázka má být! Když jsem se uklidnila z té šílené nespravedlnosti, následovala anglina. Té jsem se pĜedtím bála nejvíc, tak jsem se na ni taky nejvíc pĜipravovala. Z celkových asi jedenácti pĤldnĤ pĜíprav jich mohlo angliþtinČ patĜit možná sedm. Jen k nČkterým otázkám jsem nemČla dostatek materiálĤ a tak pĜíprava nebyla dĤsledná, jednou z nich byla také Republic of Ireland. Tak jsem tam na tom potítku sedČla, koukala do té mapky, co mi poskytla profesorka, jukala na holky ze sexty, co sedČly na židlích u stČny a skuteþnČ a opravdovČ nám držely palce a zkoušela si vzpomenout na historii Severního Irska, abych to mohla nČjak rozpracovat. A þas ubíhal šílenČ rychle!! A pĜes slzy v oþích jsem ani poĜádnČ nevidČla to, co píšu... Tak jsem si tam dosedla mezi ty dva zkoušející, anglicky se pĜedstavila a zaþala blekotat a pomáhat si k tomu rukama. Tak tohohle pĜedmČtu jsem se pak opravdu bála, protože jsem vČdČla, že jim vlastnČ nic nebrání v tom, aby mČ nenechali projít. Dalším pĜedmČtem byla výtvarná výchova. To bylo v pohodČ, protože tady jsem spoléhala zcela na svĤj zájem o umČní a Pražskou architekturu, na svou výĜeþnost, a na schovívavost pĜedsedkynČ, že nám tam nechá slovník... že jsem se k uþení otázek právem nedostala. Ovšem bylo zde opČt pár otázek, kterých jedna þást by mi opravdu nesedla, jako tĜeba ýeské umČní na poþátku 19.století, Giotto. VzpomČla jsem si na Pražskou akademii, která byla Ėák tou dobou založena a ve slovníku si našla pár jmen a pak jsem se rozpovídala o Giottovi a jeho freskách a výjevech ze života Svatého Františka z Assissi (mimochodem je to patron vlþat, ten Sv.František z Assissi!!). KoneþnČ pĜedmČt, ze kterého jsem odcházela pomČrnČ spokojená s dobrým pocitem. No a jako poslední pĜedmČt byla matematika. PĜedmČt, který mČ bavil již od tĜetí tĜídy a ve kterém jsem nechtČla jen dvČ otázky ze všech pČtadvaceti. Jednak stejnolehlost, kterou si vytáhla Kaþenka pĜedemnou (taky si ji zrovna moc nepĜála) a druhak Kombinatorika a pravdČpodobnost, kterou jsem si teda vytáhla. Tak jsem se pustila do toho co jsem vidČla jako jednodušší, což byla asi chyba, protože na to bych vlastnČ pĜišla potom u tabule rychle sama. No, nakonec jsem si nenašla Ėákej kombinaþní vzoreþek v tabulkách, tak to bylo bez jednoho pĜíkladu, ale s tím, že jsme se u toho všichni pobavili. Já, pĜedsedkynČ, pĜísedící i Vlasta a Ĝeditel Rypáþek taky. No a to byl konec . Teć už si samozĜejmČ nepamatuju, jaký to byl pĜesnČ pocit. JistČ, byla to úleva, bylo to za mnou, teć už jen þekat, jestli mČ nechali projít z té angliþtiny... A udČlaly jsme to všechny!!! Z þeštiny za dvČ, anglina za tĜi, výtvarka výborná, matika za dvČ. To odpoledne jsme prošly všechny!! (Teda ona celá naše tĜída prošla, ale to jsme ještČ v úterý nevČdČli). Na trávČ pĜed školou jsem s ohromným nadšením veškeré maturitní pĜípravy vyhodila vysoko do vzduchu a nechala na sebe postupnČ a bezstarostnČ ty jednotlivé papíry padat a snášet se ze vzduchu. To byla úleva... S Loulou (profesor na výtvarku) jsme se vydali na hĜištČ. Tam jsme vždycky chodili pĜi výtvarce kreslit a posedČt na limošku s paní StáĖou. Tak jsme i tentokrát posedČli, popili a popovídali...Cestou jsme to vzali ještČ pĜes jednoho spolužáka, kterého to teprve þekalo, jako abychom mu ukázali, že to nic není, že to zvládne skoro každý. Skoro nás vyhodil. Pak jsem jela do KĜiklárny a s nima šla Na MČlník. Až tam jsem se pĜevlékla ze šatĤ do kapsáþĤ. No jo, maturita je (vČtšinou) jen jednou v životČ a její oslava taky. StejnČ jako osmnáctiny...
Dvacáté druhé þíslo
16
A tak, opravdu se maturity nebojte... není to sice fraška, ale už vĤbec to není žádné drama, to to má blíž spíš k té frašce. Teć ji mám za sebou víc než tĜi mČsíce a tČžko se mi vzpomínalo na konkrétní chvíle! Už v þervnu pĜešla ta šílená radost z nČþeho, þeho se þlovČk bál tak podvČdomČ více než pĤl roku. To nebyl strach, jako že by strach, to byl jen takový pocit, nČco, þeho jsme se báli my všichni, ale nechtČnČ, a nevím, jestli oprávnČnČ, al emysllím, že asi jo... Tomega
PARTA V jedné malé vesniþce kdesi na severu Evropy žilo pČt spolužákĤ. TvoĜili partu již od první tĜídy. Jako správná parta již toho spolu mnoho prožili. Již mnohokrát spoleþnČ porazili ve snČhové bitvČ partu ze sousední vesnice, již mnohokrát všichni nČco zapírali, aby zachránili toho druhého pĜed výpraskem. MČli toho mnoho spoleþného, ale pĜesto byl každý jiný. Jednoho dne pĜišli Lasse a Peter s úplnČ stejnou záĜivČ þervenou šálou. Nejprve je od jejich kamarádĤ za to þekalo spousta posmČchu. Peter však mČl v partČ skoro vždycky hlavní slovo. Jako jediný z chlapcĤ smČl chodit domĤ až po veþerních zprávách a už byl také s otcem dvakrát v Americe. Neuplynul tedy ani týden a Jane a Sami se pyšnili tou samou šálou, které se ještČ pĜed týdnem posmívali. Pro Timmyho nastaly smutné þasy. Byl stále þlenem party, ale pĜišlo mu, že už to není taková parta jako byla dĜív. MarnČ prosil oba rodiþe o koupení nové šály. PĜitom mu maminka kupovala úplnČ novou šálu docela nedávno-takovou krásnou modrou se zeleným lemováním. Zrovna vþera pĜibyl do jejich party nový kluk. Timmymu to sice pĜipadalo zvláštní, protože ještČ vloni byl vĤdcem party, která jim úplnČ zdevastovala celé jejich iglú. Ale pro jeho pĜijetí hlasovali vþera úplnČ všichni. A hlavnČ jeho šála byla tak záĜivČ rudá a o dvacet centimetrĤ delší než všech ostatních chlapcĤ. UbČhlo asi pČt let. Bylo zrovna léto. Ve vesnici zĤstalo skoro vše pĜi starém, jen na mýtinČ v lese za vsí sedČla parta již asi dvanácti chlapcĤ. Po chvilce vzájemného okukování vytáhli Peter s Jarrim, který byl pĜijat do party pĜed necelým mČsícem, krabiþku cigaret. „Tak chlapi, kdo to chce zkusit ?“ Jako první se pĜihlásil Timmy… Šík
Pozor soutČž! Pozor soutČž! Pozor soutČž! „Nová tváő ÿísla“ První interaktivní soutČž v dČjinách ýísla Do nového tisíciletí vstoupí ýíslo s novou tváĜí. Rozhodnout o tom, jak bude vypadat obálka, nadpisy a další grafické zpracování uvnitĜ þasopisu, mĤžete i vy þtenáĜi. VytvoĜte na poþítaþi návrh pĜední strany nebo vnitĜní úpravy þasopisu a na disketČ jej pĜedejte nČkomu z redakce, nebo jej zašlete na adresu www.va-sik.post.cz. A to všechno do 15.12.2000. JedinČ ýíslo vám umožĖuje, abyste se sami podíleli na jeho vizáži. Tak toho využijte a pilnČ tvoĜte! ýlenové redakce poté vyberou vítČzné dílo a to bude samozĜejmČ náležitČ ocenČno.
Dvacáté druhé þíslo
17
„Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, milosrdného, slitovného, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, već nás stezkou pĜímou, stezkou tČch, jež zahrnuls milostí Svou, ne tČch, na nČž jsi rozhnČván, ani tČch, kdo v bludu jsou!“ To jsou slova al-fátihy („otvíratelky“), první kapitoly, súry, Svatého koránu. Jsou to jedna z nejþastČji pĜednášených slov na svČtČ, neboĢ každý muslim opakuje tyto verše pČtkrát dennČ pĜi modlitbČ. Každý šestý þlovČk na Zemi je muslim, vyznavaþ nejmladšího z velkých svČtových náboženství - islámu. S Ĝadou z nich jsem mČl pĜíležitost se setkat pĜi své první cestČ do odlišného, afrického a zároveĖ arabského, svČta letos v létČ - do Maroka. V tomto a dalších ýíslech Vám pĜedkládám deníkové zápisky tak, jak jsme je se Šárkou na cestČ staþili psát. Kdo z nás dvou je autorem jednotlivých þástí poznáte snadno: Ty svČží, humorné a þtivé partie jsem nepsal já. Kde to pokládám za vhodné doplĖuji text deníku kurzívou psaným komentáĜem.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O VÝPRAVċ nápad jet do Maroka se zrodil v hlavách Elišky (mé kolegynČ z kruhu - navštívila nás na táboĜe) a Martina (mladého lékaĜe, který každé prázdniny poĜádá výjezdy s pĜáteli do zahraniþí - nejexotiþtČjší navštívenou zemí bylo však zatím pouze Turecko), a proþ zrovna Maroko, to nikdo neví jelo nás sedm: Martin, Eliška, ZdenČk, Daniela, Tereza, Šárka a já (v textu vystupuji jako Michal) tvoĜili jsem tĜi stanová a vaĜící družstva (dĤležité pro pochopení dalšího textu): 1) Martin, Daniela, ZdenČk; 2) Eliška, Tereza; 3) Šárka a já. termín: 28. 7. - 3. 9. 2000 doprava: s CK do Calelly (nedaleko Barcelony), dále místní dopravou, zpČt opČt z Calelly s CK
MAROKO LETEM SVċTEM Rozloha (se Záp.
710 850 km2
Saharou) Poþet obyvatel
25 milionĤ
Arabové
50 %
BerbeĜi
40 %
Hustota obyvatelstva
34,6 / km2
ObdČlávaná pĤda
84 000 km2
Urbanizace
45 %
Obyvatelstvo pod 25 let 61,5 % PrĤmČrný max. vČk
muži 59 let ženy 63 let
RĤst populace
2,6 %
Negramotní nad 15 let
66 %
Obyvatelé na 1 lékaĜe
4 900
Obyvatelé na 1 zubaĜe
106 000
Platidlo = 1 dirham
1 DH = cca 3,60 Kþ
(DH)
Dvacáté druhé þíslo
18
PRVNÍ STRÁNKA DENÍKU PĜejeme vám šĢastnou cestu, nechĢ duchovní rozmČr vaší cesty do Maroka je tak velký, jak by mČl být. ŽIJTE BLAZE Job & Janinka moudro: Co zapomenete, to nepotĜebujete. ýeslo
28. 7. 2000 (AUTOBUS DO ŠPANċLSKA) VzhĤru na palubu dálky volají! Vítr už pĜíhodný vane Dneska už mi fóry Ėák nejdou pĜes pysky HURÁ DO MAROKA Eliška
nám
28. 7. jsme vyjeli ze Zliþína s cestovkou do ŠpanČlska. Cesta trvala 22 hodin (900 - 700), takže jsme už v polovinČ nevČdČli, na co si sednout. ProjíždČli jsme pĜes NČmecko a Francii; schválnČ jsem sledovala, kdy se zaþne ráz krajiny mČnit na jižní a exoticky, ale až do setmČní, tj. asi do pĤli Francie, to vypadalo úplnČ jako u nás. Ráno jsme se probrali v jiném kraji - palmy, žluté domy, neznámé kvČty. To znamená, že jsem prošvihla jak pĜechod krajiny, tak Pyreneje - snad pĜíštČ.
29. 7. 2000 Vysadili nás úplnČ dĜevČné na Costa BravČ, v mČsteþku Calella. Tak jsem pochopila, že Costa Brava není mČsto, ale název pobĜeží. Došli jsme si ještČ drze na záchod do toho hotelu, kam jeli ostatní zákazníci cestovky, a dál - sami, na svou pČst v cizinČ. Zahájili jsme pĜíjemnČ intuitivnČ jsme našli pobĜeží, krásnou píseþnou pláž, vykoupali jsme se - bylo liduprázdno, kdo by tam taky co hledal v 7:30, akorát joggující staĜíci a personál chystající židliþky, sluneþníky, zkrátka všechno pro nový zápaćácký den. PĜipomíná to Maltu. Pokraþovali jsme vlakem do Barcelony (cca 1 hod., 410 Pta za osobu), krásnČ klimatizovaným vlakem a podél pobĜeží. NeboĢ teplota zaþala stoupat. Na ZliþínČ to bylo: nastydnutí, déšĢ, vítr, zima, ve Francii to vypadalo podobnČ. Ve ŠpanČlsku sluníþko, okolo 30°. Barcelona je krásná. Vypadá jako Praha, jenom tam rostou palmy, létají papoušci a v oknech tam mají dĜevČné žaluzie. Zaþali jsme s hlídáním vČcí, bdČlým a ostražitým - batohy na hromadu + systém hlídek. Snad je to zbyteþné, ale þlovČk nikdy neví. Manuál
Dvacáté druhé þíslo
19
ſ POHODÁěI
ſ
(1/4)
aneb vcelku jednoduchý pĜíbČh pČti jednoho pražského letního dne
mladých
lidí
bČhem
Petr se už jen tak pĜevaloval v posteli a asi pĤl hodiny sám sebe pĜemlouval, aby už koneþnČ vylezl. Jeho rozhodování uspíšilo zvonČní mobilního telefonu, který bohužel neležel na noþním stolku, ale až na kuchyĖské lince. „Ahoj miláþku, tady Petra. Nevzbudila jsem tČ ?“ „ Ne, vĤbec. Už jsem dávno na nohou a za chvíli vyrážím do terénu. Co se dČje ?“ „Víš, právČ jsem listovala novinama a zjistila, že veþer dávají v Illusionu ty SamotáĜe. Už tak dlouho jsme spolu nikde nebyli a na tohle jsme pĜece už chtČli jít tolikrát, tak jsem si Ĝíkala, že bysme mohli dneska. Co myslíš ty ?“ „ No klidnČ.“ „ Hele, jestli se ti nechce tak to radši Ĝekni hned, než abych se celej veþer koukala na tvoje otrávený obliþeje.“ „VždyĢ Ĝíkám klidnČ.“ „No ale to jak to Ĝíkáš.“ „No klidnČ.“ „No právČ. Stav se u mČ okolo sedmý. ýau.“ „Tak ahoj.“ Petr byl malíĜem. Vzal si tedy svoje nádobíþko a vyrazil za štČstím na KarlĤv most. Dnes bylo obzvlášĢ horko a pĜedstava prosezeného dne v této výhni a tak dvou þi tĜí prodaných obrazĤ Petra niþila. Za dopoledne se tento tragický scénáĜ naplnil do puntíku. Slunce pražilo jak mohlo, cizinci sice proudili v nekonþících kolonách, ale mít doma v pokoji obraz matiþky Prahy, po tom nezatoužil ani jeden z nich. Byly už asi tĜi hodiny. To se Petr rozhodl, že dnes konþí. Než však staþil zabalit první obraz, zastavili se u nČj dva mladší kluci. První vyholený s náušnicí v uchu, druhý s þerným trikem pomalovaným od sava a s nČkolika dredy. Znalecky prohlíželi obrazy a zĜejmČ chtČli nČjaký i koupit. „Prosím, pánové ?“ „Moje holka má zítra narozky, chtČl bych jí koupit nČco fakt pČknýho.“ „No prosím. Raþte si vybrat.“ „Jé, to je tamhle ten hrad na tom kopci.“ „Ano to je Pražský hrad.“ „Hmm, tak to já bych…“, Ĝekl ten tlustší s náušnicí v uchu a vyndal penČženku“… vám chtČl Ĝíct, že si to mĤžeš nechat pro sebe. ýau !“ Následoval výbuch smíchu a oba výrostci odcházeli v davu. Petr jen zakroutil hlavou, otĜel pot z þela, již ani nemČl sílu se vztekat. Zaþal balit zbylé obrazy s tím, že se již pomalu vydá k PetĜe. Zbývalo mu však ještČ spousta þasu. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než pĜekonat tento þasový úsek v restauraci. Usedl ke stolu v dejvické restauraci „U BeránkĤ“. Po chvíli pĜišla krásná hnČdovlasá servírka : „Budete si pĜát ?“ „Kolu a hodnČ ledu.“ „My dáváme ledu tak akorát“, odvČtila s nevinným úsmČvem servírka. „mohl bych tedy dostat více ledu než akorát“, Ĝekl Petr a vrátil hnČdovlásce úsmČv. „Jak si ráþíte pĜát.“ Servírka se otoþila odešla. Petr se zaþetl do dnešních novin a poprvé si dnes oddechl. Po chvíli pĜišla servírka a pĜinesla sklenici plnou ledu, na jejímž dnČ se s rozpuštČnou vodou mísila kapka tmavé tekutiny snad koly. „Prosím“, pravila s úsmČvem ještČ nevinnČjším hodným andČla servírka. Petr nevČĜil svým oþím, ale jeho mužská hrdost ho nutila dohrát toto divadlo až do konce. „DČkuji“, pravil a naklonil do sebe asi þtvrtinu ledu ze sklenice. HnČdovláska se ušklíbla a odešla k dalším hostĤm. Jen co se otoþila, nasypal Petr všechen zbylý led bleskurychle do nedojedené povídky na vedlejším stolu. Poté se pohodlnČ usadil a vrátil ke svým novinám. Za nČkolik minut se opČt objevila mladá servírka. „Zaplatím“, pravil Petr a s vítČzoslavným úsmČvem podával servírce prázdnou sklenici. „Patnáct korun.“ Petr zahrabal v penČžence, vyndal padesátikorunu a Ĝekl: „þtyĜicet devČt.“ Zmatená servírka zalapala po dechu a chvíli se prohrabovala v penČžence. Poté položila na stĤl deset desetníkĤ. „DČkujem, pĜijćte zas.“ Servírka si pĜehodila pramen vlasĤ a pomalu odcházela. Petr shrábnul desetihaléĜe a vyrazil za Petrou. Zazvonil u ní pĜesnČ v sedm. Nikdo však neotevĜel. Zkusil to ještČ nČkolikrát a potom se vrátil zpátky pĜed dĤm, kde se s udýchanou Petrou div nesrazili. „PromiĖ zlato, krapet nestíhám, ale mám lístky. Do páté Ĝady sedadlo 9,10. Šík
Dvacáté druhé þíslo
20
KONEýNÁ CO SE TO DċJE ? ON OPċT MIZÍ ? PROýPAK TO DċLÁ ? ýAS JE MU CIZÍ ? KOLIK TO STOJÍ ? PTÁTE SE DRAZÍ. JE JICH TU SPOUSTA. VŠICHNI JSOU VRAZI. CO MAJÍ V RUKOU ? A KAMPAK TO VRAZÍ ? JDE NA Mċ ÚZKOST. V ZÁDECH Mċ MRAZÍ. Aġ UŽ TO PěIJDE. Aġ JE TO SRAZÍ. KRAJINA MALEBNÁ, KOLKOLEM SRÁZY. POTKALA STAěEýKA NA STARÉ HRÁZI. PTALA SE: „STAěEýKU, KDY PěIJDOU MRAZY ?“ „BUDE TO BRZY, VŽDYġ SLUNCE PRAŽÍ.“ TEýE Z NċJ POT. ON NċCO STRÁŽÍ. VYPADÁ SKLESLE, PěITOM JE V RÁŽI. MÁ ýERNÉ RUCE, MALUJE TUŠÍ. RÁD PLAVE V ěECE, SVALY SI TUŽÍ. ONA JE ŽÁRLIVÁ, AS NċCO TUŠÍ. NENÍ TO RAMBO, SPÍŠ VÁHA MUŠÍ. MÁ VŠAK POD ýEPICÍ, SRDCE MU BUŠÍ. I KDYŽ JE VŠUDE TMA, JEMU TO SLUŠÍ. ONA JE ŽÁRLIVÁ, KLID JÍ TO RUŠÍ. CHTċL UŽ MÍT PO STAROSTECH, TREFIL JÍ KUŠÍ. ZÁSAHEM TÍM ZAěÍDIL KLID STOVEK DUŠÍ. JE MU TO LÍTO, KAPESNÍK SUŠÍ. VIDċL TO SLON A SKLOPIL UŠI. ONA JE ŽÁRLIVÁ, PěIVÍRÁ OýI. VIDÍ ŠÍP LETÍCÍ, SVċT SE S NÍ TOýÍ. CHTċLA TO ODěÍDIT, NEPěIŠEL KOýÍ. NIC UŽ SE NESTANE, OKOLÍ MLýÍ. PAK UŽ SNÍH ZAVANE I STOPY VLýÍ. VŠECHNO SE PěEŽENE, KDYŽ SE OBA SKRýÍ. TICHO SE BLÍŽÍ, JEN ONI STÁLE CHRýÍ. VE VYSOKÉ ZÁVċJI, PUDLÍK SI VRýÍ. VŠUDE JE BÍLO, JEN TÁMHLE NċCO TRýÍ… Šík
Redakce: Václav Zeman-Šík, Petra Tomeþková-Tomega, Michal Zikán-Manuál PĜispČli: Pavel Veþerka-Messner, Michal Novák-Kájínek Redakþní e-mail:
[email protected],
[email protected] Náklad: 40 výtiskĤ
