001
18.4.2012 12:20
Stránka 5
OD VÁLKY K MÍRU
5
KAPITOLA PRVNÍ
DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471–1490) Od války k míru JAGELLONEC V PRAZE
Po smrti Jifiího Podûbradského nestálo Matyá‰ovi zdánlivû nic v cestû k plnému ovládnutí âech a k opûtovnému spojení zemí Koruny ãeské pod Ïezlem jediného panovníka. Staãilo pouze, aby jej stoupenci zesnulého vládce uznali ãesk˘m králem. Válka by pak okamÏitû ustala a Korvín by, jak nezastfienû naznaãoval, udûlal v‰e pro kompromisní narovnání mezi utrakvisty a papeÏem. Leã dal‰í smûfiování nezáviselo ani na pfiáních uherského monarchy, v jehoÏ prospûch obratnû agitoval Jan Zajíc z Hazmburka, ani na vefiejném mínûní touÏícím po míru, klidu a pokoji. âeská otázka tvofiila natolik organickou souãást mezinárodní politiky, Ïe vyluãovala jednoduché fie‰ení. Pro dal‰í v˘voj byla urãující stanoviska klíãov˘ch stfiedoevropsk˘ch protagonistÛ, na jejichÏ pomûru k Matyá‰ovi se ve srovnání s podzimem 1470 nic podstatného nezmûnilo. Fridrich III. se dûsil Korvínov˘ch aspirací v ¤í‰i, Wettinové i Hohenzollernové nepfiestávali po‰ilhávat po Dolní LuÏici a nejdÛslednûj‰ím protivníkem uherského krále zÛstával Kazimír IV. DÛvody jeho nesmlouvavého postoje byly zfiejmé. Kdyby Matyበopravdu usedl na praÏsk˘ trÛn, byla by jeho pozice v stfiedoevropském regionu témûfi neotfiesitelná. Je‰tû hor‰í situace by z hlediska Krakova nastala v pfiípadû, kdyby se uhersk˘ vdovec oÏenil a zplodil legitimního syna. Tato varianta by obrátila vniveã dlouhodobé polské plány. Zatím
I. I/1
001
18.4.2012 12:20
6
Stránka 6
DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471–1490)
v‰ak nehrozila. Na jafie 1471 naopak pfii‰el vhodn˘ okamÏik, aby Kazimír IV. uplatnil proti rivalovi nesporn˘ trumf – dûdické nároky své manÏelky AlÏbûty Habsburské na ãeskou a uherskou korunu. Navázal proto dÛvûrné kontakty s uherskou opozicí a souãasnû se rozhodl získat pro patnáctiletého syna Vladislava ãeské královské dÛstojenství. Byl to zámûr prost˘ i odváÏn˘ zároveÀ. Jagellonsk˘ úspûch v zápase o svatováclavsk˘ diadém mûl dát signál uhersk˘m nespokojencÛm, aby povstali proti Matyá‰ovi a zajistili podmínky pro pfiíchod jiného panovníka, Vladislavova mlad‰ího bratra Kazimíra. Korvínova éra z polského pohledu konãila. Pfiípadnému nástupu jagellonského prince na ãesk˘ trÛn zprvu nic nenasvûdãovalo, byÈ âeské království, lépe fieãeno oblasti vûrné zemfielému panovníkovi, kontrolovali nadále Jifiíkovi pfiíbuzní. Neformální autoritu si udrÏovala královna-vdova Johana a v ãele âech stanul jako zemsk˘ správce kníÏe Jindfiich Münsterbersk˘, uváÏlivû naznaãující, Ïe by se na osobû nového vládce mûli v zájmu zemû shodnout nûkdej‰í Podûbradovi pfiívrÏenci se straníky Matyá‰e Korvína. Zvací listy na chystan˘ praÏsk˘ svatojifisk˘ snûm smûfiovaly téÏ k drÏitelÛm korunních lén, tedy na bavorské, saské, braniborské i dal‰í nûmecké dvory. Politické kruhy uÏ skloÀovaly jména moÏn˘ch uchazeãÛ o Svatováclavskou korunu. Nejãastûji pfiirozenû Matyá‰e, ale mluvilo se také o bavorském Ludvíkovi Bohatém, o francouzském králi Ludvíkovi XI. a o císafii Fridrichovi. Nespornû vût‰í nadûje by mûl v kali‰nickém prostfiedí Jindfiich Münsterbersk˘, sám se v‰ak této moÏnosti pfiedem vzdal, jistû nejen s pfiihlédnutím k situaci star‰ího bratra Viktorina, nadále Matyá‰ova zajatce. Pfiímoãafieji, aã ne zcela otevfienû se choval JifiíkÛv zeÈ Albrecht Sask˘. ·ikovnû vyuÏil chvíle, kdy mohl argumentovat manÏelstvím s Jifiího dcerou ZdeÀkou a uplatnit skryt˘ aspekt chebsk˘ch dohod z dubna 1459. Do Prahy pfiijel v ãele pomûrnû znaãného vojska, potfiebného údajnû k zaji‰tûní bezpeãnosti úãastníkÛ nadcházejícího snûmu, nicménû motivován tajn˘mi v˘zvami Bene‰e z Weitmile a ¤ehofie z Heimburgu, aby se pokusil dosáhnout ãeského trÛnu. âtrnáct ãesk˘ch ‰lechticÛ pr˘ na noãní schÛzce uzavfielo písemnou
001
18.4.2012 12:20
Stránka 7
List Jana Zajíce z Hazmburka, datovan˘ 25. bfiezna 1471 a vyz˘vající mûsto Hradec Králové, aby se pfiihlásilo do poslu‰enství Matyá‰e Korvína
001
18.4.2012 12:20
8
Stránka 8
DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471–1490)
dohodu o Albrechtovû podpofie, leã spád událostí Wettinovy ‰ance oslabil. MatyበKorvín ostraÏitû sledoval dûní v âechách a krátce po Velikonocích se ubytoval v Jihlavû. Dne 27. dubna, kdy praÏsk˘ snûm právû konãil, vstoupilo do hlavního mûsta polské poselstvo, hodlající oficiálnû oznámit kandidaturu prince Vladislava. Tento tah sjednával v Krakovû Ctibor Tovaãovsk˘ z Cimburka, pokládan˘ za hlavu projagellonské skupiny. Zda pan Ctibor postupoval v tichém srozumûní s kníÏetem Jindfiichem, kter˘ z titulu své funkce musel navenek dodrÏovat pfiísnou neutralitu, není jisté, av‰ak pravdûpodobnost této domnûnky je znaãná. Polská úãast vná‰ela do zápasu o ãesk˘ trÛn nov˘ moment. Rozhodnutí ov‰em mûlo padnout aÏ za nûkolik t˘dnÛ v Kutné Hofie, která byla kvÛli své poloze (zhruba v polovinû cesty mezi Prahou a Jihlavou) vybrána jako místo volebního snûmu. Snûm zaãal ve Vla‰ském dvofie v pondûlí 20. kvûtna bez úãasti krále Matyá‰e, kter˘ setrval v Jihlavû, Albrechta Saského i Jindfiicha Münsterberského. Korvínovi pfiívrÏenci (Zdenûk Konopi‰Èsk˘ ze ·ternberka, Jan Zajíc z Hazmburka, biskup Tas z Boskovic) se záhy ocitli v úzk˘ch, kdyÏ nedokázali zodpovûdût otázku, zda trvají na platnosti olomoucké volby, nebo jsou ochotni podílet se na volbû nové. Zásadní prÛlom pfiineslo 22. kvûtna vystoupení mluvãího polské delegace Dobies∏awa Kurozweckého, zvaného Lubelczyk. Polsk˘ ‰lechtic v strhujícím projevu apeloval na jazykovou pfiíbuznost âechÛ a PolákÛ, zmínil kontakty z nedávn˘ch dob, kdy husité hledali v Polsku podporu i krále, nezapomnûl uvést VladislavÛv dûdiãn˘ nárok na ãesk˘ trÛn po matce AlÏbûtû, upozornil na polské moÏnosti zprostfiedkovat dohodu s papeÏem a zvlá‰tû vychválil princovy vlastnosti, prosté jak˘chkoliv „tyransk˘ch“ sklonÛ. PÛsobivû vyznûl také odkaz na evangelick˘ zákon, jímÏ se âe‰i i Poláci fiídí. Brilantní fieãnick˘ v˘kon doslova uchvátil nûkdej‰í Podûbradovy stoupence. V kali‰nick˘ch fiadách zároveÀ sílil dojem, Ïe zvolením mladého Jagellonce naplní i pfiání zesnulého krále a závûry ãervnového snûmu z roku 1469. PÛdu pro úspûch si ale Kurozwecki pfiipravil o nûkolik dnÛ dfiíve. Spolu s Ctiborem Tovaãovsk˘m nav‰tívil na Podûbradech kníÏete Jindfiicha Münsterberského.
001
18.4.2012 12:20
Stránka 9
OD VÁLKY K MÍRU
Ve stínu Lubelczykova v˘konu zÛstal projev saského zástupce, pokud vÛbec dostal slovo, i prezentace Matyá‰ova poselstva, jehoÏ jménem promluvil jagersk˘ biskup a vratislavsk˘ rodák Jan Beckensloer. Ti‰e proná‰ené argumenty o prospû‰nosti personální unie Koruny ãeské a Koruny svato‰tûpánské i o potfiebû opûtovnû scelit ãeské soustátí pod jedním panovníkem neuãinily na vût‰inu pfiítomn˘ch zvlá‰tní dojem. Korvínovi nepomohlo ani vystoupení kníÏete Viktorina. Kdysi vyhlá‰en˘ rytífisk˘ hrdina a nyní na ãestné slovo propu‰tûn˘ uhersk˘ zajatec agitoval ve prospûch svého vûznitele. Zklamaní Matyá‰ovi pfiívrÏenci opustili naveãer 25. kvûtna Kutnou Horu. Snûmovní jednání se jim v‰ak rozbít nepodafiilo. V pondûlí 27. kvûtna se snûm vyslovil pro polského prince Vladislava Jagellonského jako voleného ãeského krále. Bylo tedy zfiejmé, Ïe vláda v Korunû ãeské zÛstane nadále rozdûlena mezi dva panovníky. JiÏ následující den to potvrdil manifestaãní ceremoniál v Jihlavû. Rozlícen˘ Matyበpfiimûl legáty Lorenza Rovarellu a Gabriela Rangoniho, aby jménem papeÏství potvrdili platnost jeho olomoucké volby a spolu s Tasem z Boskovic, ZdeÀkem Konopi‰Èsk˘m a ãesk˘mi i moravsk˘mi pány jej v mûstském kostele opûtovnû prohlásili ãesk˘m panovníkem. V oãích papeÏe si tímto ãinem nepomohl. Pavel II. nehodlal jihlavsk˘ akt legalizovat a Korvína za svého Ïivota jako ãeského krále nepotvrdil. Matyበse tak na jafie 1471 ocitl v prekérní situaci. PapeÏe popudil a sen o triumfálním pfiíjezdu do Prahy se mu rozplynul. S jist˘m uspokojením pfiijal kutnohorské rozhodnutí císafi Fridrich III., aã by si na ãeském trÛnû patrnû dokázal pfiedstavit sám sebe. Oficiální zprávu o Vladislavovû volbû, Ïádost o jeho nástup na ãesk˘ trÛn a podmínky korunovaãní kapitulace pfiivezlo do Krakova poselstvo v ãele s vlastními strÛjci jagellonského úspûchu, jimiÏ byli bratfii Ctibor a Jan Tovaãov‰tí z Cimburka. Ve dnech 15.–16. ãervna se podafiilo rozhovory zavr‰it. Vladislav volbu pfiijal a zavázal se zachovávat kompaktáta, jednat o potvrzení jejich platnosti pro âechy a Moravu s papeÏem, prosazovat na uprázdnûné praÏské arcibiskupství osobu respektující Zikmundovy brnûnsko-jihlavské zápisy, dodrÏovat zemská privilegia a stavovské
9
001
18.4.2012 12:20
10
Stránka 10
DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471–1490)
v˘sady, neobsazovat zemské, mûstské a duchovní úfiady cizozemci, nesvûfiovat hrad Karl‰tejn a korunovaãní klenoty nikomu bez souhlasu stavovské obce, dbát práv a vûna královny-vdovy Johany, nezpÛsobovat újmu Podûbradov˘m synÛm a uhradit jim dluhy, proplatit v˘daje Albrechtovi Saskému a jednat o propu‰tûní kníÏete Viktorina i dal‰ích vûzÀÛ z uherského zajetí. Nûkdej‰í Podûbradova strana, jiÏ kromû bratfií z Cimburka zastupovali v Krakovû Jindfiich Smifiick˘, nejvy‰‰í písafi MikulበSvitáãek z Land‰tejna, Bene‰ z Ostromûfie, zderazsk˘ probo‰t Pavel Pouãek, pfiedstavitelé praÏsk˘ch i nûkolika dal‰ích královsk˘ch mûst a Bernard Bírka z Násilé, mohla b˘t spokojena. Vzápûtí po oznámení dohody potvrdil Vladislav Jindfiicha Münsterberského jako ãeského zemského správce aÏ do doby svého pfiíjezdu a Ctibora Tovaãovského, vÛdãí osobnost ãesk˘ch i moravsk˘ch kali‰níkÛ, jmenoval nejvy‰‰ím kancléfiem. Vladislavova cesta k vládû v âeském království nebyla snadná. Rozãilen˘ papeÏ Pavel II. vykfiikoval, Ïe Jagellonce zvolila banda heretikÛ, a MatyበKorvín, kter˘ na válku podle vlastních slov vynaloÏil uÏ 2 500 000 zlat˘ch, si poráÏku nepfiipou‰tûl. OkamÏitû po kutnohorské volbû vypovûdûl pfiímûfií, poÏadoval, aby o obsazení ãeského trÛnu rozhodli císafi s papeÏem, a je‰tû na poslední chvíli se snaÏil zvrátit Vladislavovu v˘pravu do âech. Ve dnech 9.–12. ãervence pfiednesl jeho jménem v Krakovû olomouck˘ biskup Tas JagelloncÛm podmínky moÏné dohody, mimo jiné paralelní korunovaci obou ãesk˘ch králÛ. Polská strana v‰ak Korvínovy návrhy odmr‰tila a zároveÀ nepfiestávala v pfiípravách na zvrat v Uhrách. Nemûla ov‰em tolik finanãních a lidsk˘ch zdrojÛ, aby soubûÏnû zajistila Vladislavovu v˘pravu do âech a vojenské taÏení mlad‰ího prince Kazimíra do Uher. Pfiednost dostal zisk ãeské koruny s tím, Ïe uherská akce nûkolik t˘dnÛ poãká. V pondûlí 19. srpna 1471 uvítala Praha patnáctiletého krále, doprovázeného nûkolikatisícov˘m vojskem. Mistfii praÏské univerzity mu v rámci slavnostního pfiijetí v Královském dvofie na Starém Mûstû praÏském darovali Bibli, aby „lid podlé vuole boÏí umûl spravovati“. Ke slavnostní pfiíleÏitosti vznikl téÏ literárnû zdafiil˘ text, v nûmÏ Koruna ãeská, personifikovaná jako matka, vyjád-
001
18.4.2012 12:20
Stránka 11
OD VÁLKY K MÍRU
fiila svou radost nad nov˘m panovníkem i nadûji v jeho úspû‰nou vládu. Alegorie po formální stránce navazovala na obdobná díla z ãasÛ husitské revoluce, jednoznaãnû v‰ak velebila mír, pokoj a obnovu fiádu, spojované s královou osobou. Ve ãtvrtek 22. srpna se ve Svatovítské katedrále konala korunovace. Ponûkud za‰l˘ diadém a jablko byly narychlo znovu pozlaceny, aby dodaly náleÏit˘ lesk obfiadu, jemuÏ kromû hostÛ z nûmeck˘ch zemí pfiihlíÏeli ãlenové králova polského doprovodu, napfi. Dobies∏aw Kurozwecki, Stanis∏aw Ostroróg, Pawel Jasieƒski a panovníkÛv vychovatel i slavn˘ kronikáfi Jan D∏ugosz, uvaÏovan˘ kandidát na úfiad praÏského arcibiskupa. Bystr˘m pozorovatelÛm v‰ak neuniklo, Ïe vlastní korunovaãní akt provedl MikulበPróchnicki, biskup z Kamience Podolského, za asistence chelmiƒského biskupa Vincenta Kielbasy a krakovského sufragána Pavla, ktefií nezaujímali ãelná místa v polském episkopátu. Ohled na fiímskou kurii vedl jagellonskou politiku k opatrnosti, aãkoliv papeÏ Pavel II. 26. ãervence zemfiel a jeho nástupce Sixtus IV. (vlastním jménem Francesco della Rovere) byl zvolen 9. srpna. Samotn˘ fakt, Ïe Svatováclavská koruna spoãinula na hlavû mladiãkého Vladislava, nikoliv Matyá‰e Korvína, byl velk˘m vítûzstvím polské diplomacie a zároveÀ dovr‰ením letitého usilování jagellonské dynastie o ãesk˘ trÛn i dlouhodobé linie husitské politiky, která o panovníkovi z Polska uvaÏovala od roku 1420. Neuskuteãnûn˘ KazimírÛv zámûr z roku 1438 naplnil o tfiiatfiicet let pozdûji jeho prvorozen˘ syn. Matyበsi mohl zoufat. UÏ podruhé v Ïivotû byl králem bez koruny. PraÏsk˘ úspûch si v následujících mûsících Jagellonci plnû nevychutnali. Pfiitom zpoãátku jejich stfiedoevropské plány vycházely nad oãekávání. Vladislavovy v˘pravy do Prahy se napfi. zúãastnilo sedm hornoslezsk˘ch kníÏat (pût PiastovcÛ a dva Pfiemyslovci), která, aã vázána slibem poslu‰nosti Matyá‰ovi, respektovala sílu nedalekého Krakova. Obavu pfied ní vyjadfiovali i úãastníci ãervencového sjezdu slezsk˘ch a luÏick˘ch zástupcÛ. Posléze v‰ak pfiece jen zvítûzil názor, Ïe pfiísahu sloÏenou Matyá‰ovi je tfieba dodrÏovat. To ale je‰tû neznamenalo podporu Korvínovy politiky. Vût‰ina slezsk˘ch kníÏat, ba i Vratislav, obávající se naru‰ení sv˘ch
11
001
18.4.2012 12:20
12
Stránka 12
DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471–1490)
hospodáfisk˘ch zájmÛ, zachovala v jagellonsko-uherském konfliktu neutralitu. Z váhavého postoje SlezanÛ tûÏil Kazimír IV., kter˘ na podzim bez obav pfiesunul do Uher vojensk˘ sbor v poãtu asi 12 000 muÏÛ, posílen˘ch vzápûtí o oddíl Pawla Jasieƒského. Snaha prosadit na uhersk˘ trÛn polského prince Kazimíra ov‰em po nûkolika mûsících ztroskotala. Uher‰tí spiklenci sice kritizovali Matyá‰ovu politiku nedostateãnû hájící jiÏní hranici i pfiezírav˘ vztah k církvi, pfiíli‰ odvahy ale neprokázali. MoÏná proto, Ïe v jejich ãele stáli vysoce vzdûlaní, humanisticky orientovaní, leã nerozhodní muÏi. Ostfiihomsk˘ arcibiskup Jan Vitéz ze Zredny a jeho synovec, pécsk˘ biskup Janus Pannonius (vlastním jménem János Csezmicei), pÛsobili v bezprostfiední královû blízkosti. Korvínovi se v‰ak podafiilo spiknutí vãas odhalit a jeho úãastníky zastra‰it. Navíc moldavsk˘ vévoda Stefan Velik˘, s nímÏ se ve scénáfii povstání napevno poãítalo, zachoval neutralitu. Polské oddíly sice pronikly hluboko do nitra Uher a obsadily fiadu opûrn˘ch bodÛ (nejv˘znamnûj‰í byla Nitra, kam Vitéz vpustil nûkolik tisíc Kazimírov˘ch vojákÛ), nicménû bez ‰ir‰í podpory nemûla akce nadûji uspût. K velké bitvû, na niÏ Poláci spoléhali, se Matyበvyprovokovat nedal. Na jafie 1472 byl uÏ Korvín pánem situace a pol‰tí bojovníci se vraceli domÛ bez fanfár. âtrnáctilet˘ princ Kazimír byl z Uher staÏen je‰tû dfiíve a naãas se uch˘lil do RuÏomberku, kde byl jeho hostitelem oravsk˘ i liptovsk˘ Ïupan Petr Komorowski. V Matyá‰ovû okolí se po likvidaci spiknutí (Vitéz byl krátk˘ ãas vûznûn, Pannonius ode‰el do Chorvatska) objevili noví lidé. Pro humanisty uÏ nebylo v nejvy‰‰í uherské politice místo. Královu dÛvûru poté na dlouh˘ ãas ztratil i olomouck˘ biskup Tas, znám˘ sv˘mi pfiátelsk˘mi vztahy s Pannoniem. I/2
âECHY A MORAVA MEZI VLADISLAVEM A MATYÁ·EM
Matyá‰Ûv nezdar v boji o plné ovládnutí âeské koruny a krach jagellonského pokusu zmocnit se uherského trÛnu byly dÛkazem, Ïe ani jedna ze znepfiátelen˘ch stran nemá dostatek sil prosadit se jako rozhodující mocnost ve stfiední Evropû. Chybûly jim finance i spolehliví spojenci. Pfiesto válka o zemû Koruny ãeské, organicky navazující na konflikt mezi Jifiím a Matyá‰em, pokraãovala.
001
18.4.2012 12:20
Stránka 13
OD VÁLKY K MÍRU
Charakter konfliktu se v‰ak po 22. srpnu 1471 promûnil. Rychle z nûho mizel pÛvodnû siln˘ náboÏensk˘ náboj, kter˘ stfietnutí propÛjãoval nesporn˘ étos. Konkrétní podobu vtiskly válce limitované moÏnosti obou nepfiátelsk˘ch táborÛ. Místo velk˘ch vojensk˘ch taÏení a pusto‰ení rozsáhl˘ch oblastí, pfiíznaãn˘ch pro léta 1468–1470, se protivníci uch˘lili k ménû nároãn˘m a úãinn˘m praktikám. Byly jimi vymáhání holdÛ a v˘kupného i snaha ovládnout co nejvíce hradních pevností, slouÏících jako základny Ïoldnéfisk˘ch posádek. Na‰tûstí pro vût‰inu obyvatelstva pfieru‰ovala váleãn˘ stav ãetná a stále del‰í pfiímûfií. Pomûry na teritoriu âeské koruny nicménû zÛstávaly nepfiehledné. Obvyklé tvrzení, Ïe Matyበkontroloval Slezsko, obojí LuÏici, Moravu a ãeské pohraniãí, zatímco Vladislav panoval v ãeském vnitrozemí, není zcela pfiesné. Ve skuteãnosti mûl Jagellonec pfiívrÏence také na Moravû, kde jeho vládu uznávala vedle Tovaãovsk˘ch a Pern‰tejnÛ mûsta Uniãov a pfiedev‰ím Uherské Hradi‰tû, marnû obléhané Matyá‰ov˘mi oddíly. Stoupenci jagellonské dynastie nechybûli ani ve Slezsku. Z hlediska Kazimíra IV., kter˘ energicky fiídil polské mocenské tahy a v souladu s dynastick˘mi zájmy rozhodoval o osudu sv˘ch dûtí, plnil Vladislav pfiesnû urãenou roli. âelil jako úãinná protiváha Korvínov˘m ambicím, o samostatnou zahraniãní politiku se nepokou‰el a poslu‰nû plnil otcovy direktivy. Pfiinejmen‰ím do konce roku 1474 respektovaly v‰echny v˘znamnûj‰í Vladislavovy mezinárodní aktivity pfiání Krakova. PfiedstavitelÛm ãesk˘ch stavÛ nezb˘valo neÏ ctít realitu u vûdomí, Ïe silnûj‰ího a spolehlivûj‰ího spojence neÏ Polsko v Evropû nenaleznou. Nemûl-li král volné ruce v zahraniãnûpolitické sféfie, o mnoho svobodnûji se necítil ani v politice vnitfiní. Pomûrnû brzy se ukázalo, Ïe není v jeho moci splnit korunovaãní kapitulaci ani vyfie‰it problémy, s nimiÏ se zemû pot˘kala. Nestaãila by na nû ani v˘raznûj‰í osobnost, tím ménû se dalo ãekat od senzitivního a melancholického introverta. Panovníkova mírná a nev˘bojná povaha se v‰ak v dan˘ch podmínkách ukázala jako jistá pfiednost. Aã katolík a ctitel sv. Hedviky, zastával Vladislav zpoãátku vcelku uspokojivû roli „krále dvojího lidu“.
13
