2009
5
duchovní slovo ...
• Duchovní slovo o.Dušana... str.2 • Rozhovor s o.Aloisem... str.3 • Seznam kněží začínajících v ašich farnostech... str.3 • Dar Svátosti smíření ... str.7 • Podmínky k získání odpustků v roce kněží... str.8 • Nanebevzetí Panny Marie... str.13 • Ohlédnutí za farním dnem... str.14 • Příprava na setkání se Sv.Otcem... str.15 • Historické okénko...
str.15
• Kytička poděkování... str.15 • Libhoští se osamostatnili... str.15 • Ve zkratce z farností... str.16 • Zamyšlení na závěr... str.16
Okénko 4/2009 vychází 16.8.2009
Známe všichni ten dušičkový čas. Začíná listopad, listí nejen žloutne ale i padá, blíží se zima. A my přicházíme k hrobu našich příbuzným, známých a přátel, abychom vzpomínali, modlili se, rozžíhali svíce, přinášeli věnce a květiny jako projev lásky vůči nim. Asi během roku kromě Vánoc neexistují svátky, které by kromě křesťanů slavilo více lidí, než právě svátky našich zemřelých. A to přitom není žádný volný den. Jaký to má smysl pamatovat na ty, kteří již nejsou mezi námi? Je to jen vzpomínka na ně? Vděčnost za jejich lásku? Ohled na druhé, aby náhodou někdo neřekl, že jsme se o hrob nepostarali a že jej máme zanedbaný? Asi vše dohromady. Ale v tom všem je určitě skryté i to, co se ozývá v člověku, v každém z nás. Odkud jsem, kam jdu a proč jsem na světě? Odvěké otázky, které si každý z nás klade, protože jsme bytostmi myslícími, bytostmi, které nemají cíl v sobě, ale mimo sebe sama. A setkávání se zemřelými nás nejen více nutí k tomu, abychom o těchto věcech naší pomíjivosti ale i nesmrtelnosti přemýšleli, ale také nacházeli odpověď. Zemřelí nás učí mnohému. Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy. Kolik je to pozemského plánování v našem životě, realizování našich pozemských představ, uspokojování našich pozemských tužeb a potřeb. Kolikrát si řekneme, že to je vše marnost. A přitom mnozí z nás to považují za naplnění svého života. Znovu se ženeme za věcmi, které nás zcela nemohou naplnit a učinit šťastnými. Zemřelí nám jakoby chtějí napovědět, že to vše také dělali, o to vše usilovali a kde jsou dnes? Kde my budeme zítra? Má vůbec smysl plánovat, realizovat své představy a uspokojovat své tužby? Ano, pokud nás neodvádějí od toho, na co nás zemřelí upozorňují. A tím na co nás upozorňují, je cíl naší cesty. My víme, že cílem není pohřeb – rozloučení, a pak hrob nebo spálení v popel. Cíl může být pouze jeden a to je Bůh a věčný život, který nám připravil příbytek, který má připravený každý z nás u nebeského Otce. Dojít k tomuto příbytku musíme přes bránu nebe, ale není jednoduché k ní dojít. To musíme chtít, to si musíme zasloužit, k tomu musíme i nějakým způsobem dozrát. Víme, že ani naši zemřelí takto neuvažovali. Odcházeli z toho světa často nepřipraveni, nesmířeni s Bohem, zahleděni více do tohoto světa než směrem na věčnost k Bohu. Proto se za ně modlíme, proto za ně přinášíme oběť Nejsvětější – mši sv., proto v dušičkovém týdnu na ně zvlášť pamatujeme, abychom jim vyprosili, co je potřeba odčinit, aby s Bohem byli šťastni navěky. Je zvláštní, že tato duchovní snaha i nás posvěcuje, činí bližšími P. Bohu. Znovu nás nasměrováva správným směrem, abychom
představujeme ... Začal nový školní rok a s ním i mnoho aktivit a kroužků. Ne jinak je tomu i u křesťanského skautu, který již druhým rokem funguje v naší farnosti. Hlavní vedoucí - Verča a Bobeš, kteří hned se začátkem školního roku vyrazili do několika hodin náboženství, aby pozvali děti z Nového Jičína i okolí, jsme poprosili o pár slov o tom, čemu oni sami dávají kus svého času i srdce. Řeknete nám pár slov o sobě? V: Takže, já jsem Verča Heryánová, je mi 19 let a studuji 4-tým rokem Gymnázium v Novém Jičíně. Jsem zástupkyní 1. chlapeckého oddílu a vedoucí družiny Veverek. Jinak hraju na kytaru a zpívám v malé schole. B: Já se jmenuji Bobeš Segeťa, mám 18 let a studuji 3-tím rokem taky na GNJ. Jsem vedoucí družiny Bobrů. Rád se věnuji dětem, taky tanci a fotbalu.
... dokončení duchovního slova
nezapomněli, že jsme zde pouze na návštěvě. A že se máme chovat tak, aby tato návštěva skončila šťastným koncem – připraveností na setkání s P. Bohem v okamžiku, kdy budeme z tohoto světa odcházet. Ať nám v tom pomůže naše dušičkové zamyšlení a snaha o opravdovější život s P. Bohem. Otec Alois Peroutka
Jak dlouho jste skauty? B: Jsem skautem od roku 2004, takže smím nosit na skautském kroji lipový lístek (stříbrný), že jsem skautem 5 let. V: Skautský slib jsem složila na letošním Skautském táboře, protože jsem neměla příležitost složit jej dřív. Jak jste se dostali k vedení mladších a proč zrovna skaut? V: Jako malí jsme oba chodili do 3. oddílu v NJ, skauting se nám moc líbil, hodně jsme toho zažili, naučili nás spoustu dovedností, dali nám hezký základ do života a my jsme to chtěli předat dál. Když jsme v létě 2008 jeli s našima kamarádama z Choryně na Skautský tábor jako pomocníci, napadlo nás při jedné noční hlídce, že založíme nový, křesťanaský skaut pro děti z NJ a budeme spolu s Choryní jezdit na tábory. Tak jsme okénko 5/2009
3
naše plány a sny uskutečnili. Jak vypadal váš letní tábor? B: Tábor jsme měli na Puntíku – sice blízko od našich domovů, ale našli jsme tak krásné místo, že jsme neměli téměř žádný kontakt s „civilizací“. Spali jsme v podsadových stanech, dva malé hangáry nám sloužili jako kuchyně a jídelna, vařilo se a na polních kamnech, sekali jsme dřevo a nosili vodu ze studánky. Museli jsme se umět o sebe postarat. Náš tábor stál na indiánském území a celým táborem nás provázeli naši rudí bratři a jejich posvátný kámen, Asteia, kterou jsme zachraňovali a zákeřní kovbojové. Stříleli jsme z luku, vyráběli vlčí tesáky, stavěli indiánskou saunu, hráli vemeno, večer jsme zpívali u ohně a zájemci se pokoušeli o 3 orlí pera a další odborky. Nejvíce se však dětem libily noční hlídky, (jen my vedoucí jsme byli rádi, když jsme si mohli odpočinout). 4
Na táboře proběhly sliby – hodně dětí skládalo na vlčata, světlušky a skautky. Co se dělá na schůzkách, výpravách? V: Děti, co jsou menší, si hlavně hrajou. Ty co už umí číst a psát, si kromě hraní vedou skautský denník a učí se Morseovu abecedu, uzly, ohně, orientaci v přírodě, zdravovědu a poznávání zvířat a roslin. A s těmi nejstaršími, kromě příravy na slib, hledáme nejvyšší Pravdu a Lásku. Dáváme dětem prostor k vlastním názorům, rozvíjíme jejich osobnosti. Učíme je přijímat nové lidi, seznamovat se. Snažíme se jim dát dobrý základ do života. B: No a výpravy podnikáme buď jednodenní do místního okolí – většinou výšlap, zahrát pár her, opéct špekáček a domů do tepla:) nebo jezdíme do Choryně či na Dolní Bečvu na víkendové chaty. Tam je pro děti připraven pestrý program a hlavně naši kamarádi z Coryně.
V kterém věku je možné (dobré) začít se skautem? Musím splňovat nějaké podmínky? V+B: Čím dřív, tím líp. Nabíráme děti ve věku od 1. do 9. třídy. Dveře k nám jsou otevřené po celý rok a schůzky probíhají: Veverky – rádce: Veronika Heryánová, podrádce: Ludmila Glogarová Konvalinky – rádce: Veronika Škarková, podrádce: Tereza Havrlantová - obě družiny každé Pondělí od 16:30 – 18:00 hod v naší klubovně. Bobři – rádce: Bohumil Segeťa Jestřábi – rádce: Michal Šindlář, podrádce: Jiří Skýpala - obě družiny každý Čtvrtek od 16:30 – 18:00 hod v naší klubovně. Díky za rozhovor a přejeme hodně hezkých chvil a Boží blízkosti při vaší práci s dětmi!
tématické okénko ... Za Svatým Otcem klidně i s kojencem Markéta
Myšlenku zúčastnit mše se Svatým Otcem, jsem vzhledem k tomu, že máme mimino v kočárku, kterému v době návštěvy papeže neměly být ještě ani 4 měsíce, s naprostou samozřejmostí zavrhla. Pak mě ovšem zviklal přesně opačný přístup jiných mladých rodin, disponujících dětmi dokonce ještě mladšími, které s naprostou samozřejmostí vepsaly svá jména do přihlašovacích archů. Že by to přeci jen nějak šlo udělat…? Ale ne: ta představa, jak se protláčím s kočárkem 100tisácovým davem, jak nám děti v proudu poutníků div neušlapou, jak nám kočár a starší dvouletý kluk moknou a mrznou v prudkém podzimním lijáku, který beztak přijde… Taky už vidím ty nervózní a nevyspalé tváře všech kolem, které rozhodně nebudou mít náladu poslouchat žvatlání našich dětí. Blázni, co tam chtějí s děckama dělat… to vůbec není akce pro nás! Anebo přece…? Když jsem pak onoho 27. září stála na Tuřanském letišti, musela jsem si přiznat, že jsem byla škarohlídka a že jsem zapomněla, že celá tahle megaakce byla v nejvyšším zájmu Nebeského Otce a ten se o své hosty postaral skutečně skvěle. Už cesta byla nepochopitelně klidná, nikde jsme nebloudili, úplně plynule jsme podle pokynů řídích policistů zaparkovali. Místa se jedno po druhým zaplňovaly auty, že to muselo
Anketa: Jak jste prožili setkání se sv. otcem? zpracoval Pavel Golich
Jenda V.: Docela hezky, překvapila mne latinská mše, moc jsem tomu nerozuměl, bylo to jiné než jsem čekal. Petr K.: Zaujal mne důraz sv.otce na ztišení a soustředění při mši svaté. I jeho skromnost mne zasáhla. Prožil jsem tam krásné společenství věřících. Marta B.: Vynikající, super zážitek až do smrti, oslovila mne latinská mše, z této mše sv. byla cítit láska, přítomnost Boha, Ducha svatého. Povzbudilo mne společenství věřících se sv. otcem. Anna M.: Setkání se sv. otcem se mi velice líbilo, atmosféru setkání nenahradí žádná televizní obrazovka, bylo to povzbuzení pro život z víry, i když je to někdy těžké. Marta V.: I když jsme byli unaveni, byli jsme plni radosti prožité rodinné atmosféry. Lidé byli vstřícní, obětaví, milí, bylo to klidnější než s Janem Pavlem II.
okénko 5/2009
5
z nebe vypadat, jako když lidi lepí pro Pána Boha na pozdrav barevnou mozaiku. Pak jsme došli k autobusům MHD, které přijížděly jeden za druhým a polykaly kusy davu stojící na zastávce a katolická sousta odvážely k letišti. Pak nás čekal ještě kousek pěšky. Dav šel vcelku pomalu a všude stála spousta dokonale připravených pořadatelů, kteří proud poutníků tříštili do menších pramínků podle toho který směrem se bylo potřeba vydat za konkrétním sektorem.
V sektoru pro rodiny, kde jsme byli umístněni se stovkami dalších rodin s malými dětmi panovala naprostá pohoda, nechápala jsem, jak je možné, že kolem nás je údajně až 120 tisíc lidí a vlastně se kolem nás neději nic hektického ani nervózního? Dětičky si hrály s papežskými a biskupskými vlaječkami, baštily svačinky, posedávaly po dekách, brebentily a byly spokojené. Svatého Otce jsem na vlastní oči viděla jen z dálky, ale mě samotnou překvapilo, jak na mě zapůsobila pouhá jeho blízkost a že osobnost papeže dokáže shromáždit tento poklidný dav. Najed-
nou jsem měla pocit, že vidím církev, jíž jsem celý život součástí, v konkrétních obrysech. V rysech tisíců obličejů, které jsem viděla kolem sebe. Mše proběhla v klidu, nejvíc na mě zapůsobila chvíle, kdy 120 000 lidí naprosto ztichlo, aby chvíli rozjímali promluvu papeže. Už jen to počasí, to byl dar od Pána Boha, lepší počasí už pro takovou akci neexistuje. A proto děkuju Pánu Bohu, že se moje obavy vůbec nenaplnily a že jsem se nakonec nechala zlákat a na výjimečnou nedělní mši s rodinou vyrazila.
Příběh o smrti, povodních, kříži a naději a především o životě Gabriela Žitníková
Když jsem začala psát tyto řádky, rozplakala jsem se... Sebelítostí netrpím, ale asi to k napsání tohoto článku patří a Bůh to měl v plánu... Přecitlivělost s jakou myšlenky přicházejí do mého vědomí, aby je následně prsty přetransformovaly skrze klávesnici do textu hodného článku v našem farním zpravodaji mi v této chvíli způsobuje velkou bolest. Přesto stále i nyní mám v plánu zpracovat dva články a to o povodních a návštěvě sv.otce. Již teď ovšem vím, že oba literární útvary spojím v jeden, ne snad proto, abych si ulehčila práci a ušetřila čas (uzávěrka Okénka se blíží rychlosti blesku), ale protože tyto v zásadě nesourodé události se vzájemně prolínají. Pokud máte zájem, nechám Vás nahlédnout do příběhu sklá6
dajícího se s mnohých událostí, v níchž povodně hrají nemalou úlohu... Vše začalo v pondělí 22.června večer, kdy jsem se nečekaně dozvěděla informaci o pravděpodobném úmrtí mé nejlepší kamarádky ze střední školy – mladé ženy, maminky devitiletého děvčátka, člověka milujícího život plného energie a neutuchajícího smíchu. Vzápětí ihned po té jsem nepochopitelně vytočila její telefonní číslo, abych se ji snad zeptala, zda-li je to pravda?! Daška mi telefon nezvedla... Potvrzení holého faktu o jejím nečekaném úmrtí přišlo v zápětí, bylo pondělní deštivé odpoledne a celé nebe plakalo se všemi, kdo Dášenku miloval těch lidí bylo vskutku mnoho... Pláč a společně s ním déšť nepřestával ani v úterý, ani ve středu a ve chvíli, kdy už můj organismus vyčerpán smutkem nebyl schopen žádné reakce, jsem si řekla dost, je potřeba vyjít z míst, které mi připomínají společně strávené léta „malin nezralých“ a to nejen duševně, ale i fyzicky. Po nezbytném zaobstarání běžných povinností jsme s mým mužem
zavřeli bránu naší usedlosti a přes mostek zamířili do nedaleké picérie na večeři bylo půl osmé večer, o dvacet minut později jsme již cestu domů měli uzavřenou, začalo povodňové drama !! Události nabraly rychlý spád a snad není ani potřeba v těchto místech rozepisovat co následovalo, každý povodeň vnímal po svém, dovolím si proto tuto část příběhu přeskočit. Mé přesvědčení, že každý povodeň vnímá ze svého pohledu jsem si následně ověřila zprávou, která je uvedena v článku o akci na kunínském zámku. Jest zde napsáno, cituji: „Zámek v Kuníně se stal symbolem letošních povodní na Novojičínsku...“Přemýšlím nad tímto konstatování a vnitřně si dovolím nesouhlastit, jsem již od přirozenosti kritik, zvláště ve chvíli, kdy je nám skrze média vnucován názor jednotlivce či skupiny. Symbolika je ve skrze symbolikou a každý ji vidí v něčem jiném... Pro mě osobně je mementem letošních povod-
ní bludovický kříž . Nepsalo se o něm a nikdo téměř neví, k čemu došlo, o to horší je reálná skutečnost a já mám tu nevděčnou úlohu podat o této události zprávu. Není to ten báječný příběh o lidské sounáležitosti, není to příběh, který by ukázal náš charakter a vedl k uznání našich schopností, je to příběh, jež je naši hanbou ! Náš bludovický kříž, stojící celé generace u kapličky sv.Michala, kříž, který je symbolem evangelizace, kříž, který je naší cestou k Bohu, kříž, který byl vytesán do kamene našimi předky, kříž, který uctívali Ti, jenž, žili v naší obci před námi, kříž, který nám připomínal každodenně naši víru, ano právě tento kříž skončil na skládce pod nánosem odpadků a všeho nepotřebného. Kdybych byla mladší, možná bych teď řekla: „tak to je hustý...“ale do mého věku se to nehodí a říci: „to je smut-
okénko 5/2009
7
né...“, jest jen slabý odvar toho, co cítím. Jak se to mohlo stát ?! Jednoduše - kříž byl vodou povalen a rozlomen na mnoho kusů, při pokusu posunout jej z cesty došlo k další destrukci, přesto nikoho z nás nenapadlo, že následně bude naložen z ostatním odpadem do kontejneru a odvezen na skládku. Bagrista ( záměrně uvedu alespoň inicály J.P. ) vyhodnotil části rozlomeného kříže jako zcela nedůležitý kus materiálu, bezcenný a nepotřebný a jak jsem následně účelově s přemírou dramatičnosti zapsala do kroniky „svévolně jej lžícemi svého bagřího drapáku necitlivě naložil a nechal odvést s ostatním odpadem na smetiště !“ A tak to bylo a tak to je a jak teď do všeho zamíchat návštěvu sv.Otce, aby myšlenky měly kontinuitu a hlavně neztrácely obsah, který Vám skrze tyto řádky chci sdělit. Je těžké popsat vnitřní boj, který se v každém z nás odehrává, ale pro mě letošní rok byl velice citově náročný a začalo to zdánlivě nevinně ve chvíli, kdy poprvé letos v Bludovicích nezahnízdili čápi – říká se, že přinášejí štestí a já v čapích křídlech kroužících nad naší vískou spatřovala vždy křídla andělů... Následovala povodeň, během níž jsem se vnitřně loučila s přítelkyní, která byla součástí mého mládí v naší vísce, následně jsem prožívala osobní drama umírání mého dědečka, člověka, jež byl nedílnou součástí mého života a paraelně s tím jsem bojovala o přežití organizace, která naplňuje můj život radostí. Do toho se vkrádají intimní bolesti nenaplněných snů završené pocitem hanby nad tím, že jsme si nechali odvést na skládku náš kříž... A s tím vším jedu do Brna na setkání sv.Otce – vyčerpaná a unavená neustálým bojem dobra se zlem, které v mém srdci jest, každodenně rozpolcená, zda má smysl to, co dělám. A pak se to stalo ! Ač mi bylo přiděleno místo v sektoru, který naznačoval, že přítomnost sv.Otce budu moci vnímat pouze skrze obrovskou obrazovku se stalo místem, jež mě znovu utvrdilo v tom, že Bůh ví ... Ví o našich touhách, ví o našich bolestech a neustále nás zahrnuje dary 8
milosti. Ten moment, kdy sv.Otec projížděl kolem mne je nezapomenutelný a já věřím, že každý kříž, který neseme , neseme společně a věřím, že v Bludovicích společně postavíme nový kříž, možná právě proto, abychom si uvědomili co každý kříž u cesty znamená – pro Tebe, pro mne, pro Krista. Je to symbol, symbol věčné naděje, právě takové, o které hovořil sv. Otec, naděje pro kterou jsem si do Brna jela, symbolicky právě do města, kde nastala má hluboká konverze ...
„Všechno zlé je k něčemu dobré.“ o.Dušan
Jak často jsme už v životě slyšeli: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Letošní záplavy jsou toho alespoň v jednom případě důkazem. Když jsem uviděl spoušť, kterou letošní záplavy v Šenově způsobily, nechtěl jsem tomu ani uvěřit, jaký je voda živel. Proto jsme také ihned zorganizovali povodňovou sbírku, abychom pomohli postiženým. Později, při roznášení finanční pomoci vytypovaným obětem, měl jsem možnost setkat se na vlastní oči, z bezprostřední blízkosti s nepředstavitelnou zkázou a utrpením přímo v zaplavených domech a jednotlivých místnostech. V mnoha případech jsem vyslechl, jakým utrpením si tito lidé museli projít. Jedná paní se mi i paní Bezděkové, se kterou, jsem rozděloval tuto podporu, svěřila se svým trápením. Nejenže skoro všechno jí záplava zničila, ale dokonce před dvěma léty ji onemocněl syn, nejprve dostal zánět průdušek, pak zápal plic a nakonec skončil na ARU, kde došlo k zástavě. Po oživení lékaři zjistili, že mu pracuje už jen 20% mozku. Bylo to kruté konstatováni. Později jsem při rozhovoru došel na téma víry a zjistil jsem, že její syn je pokřtěný. Nabídnul jsem, nechce-li, aby přijal svátost nemocných, na kterou jako pokřtěný člověk má právo a blíže jsem ji vysvětlil k čemu svátost pomazání nemocných je. Tato žena dala souhlas, abych svátost nemocných udělil. Nebýt té hrozné záplavy, tak bych se o tomto člověku asi nikdy nedozvěděl, jelikož bych se do těch míst nikdy nedostal. Věřím že, i kdyby syn této ženy nyní zemřel, bude spasen! Je to nádherné mít podíl na věčné spáse člověka. Všichni ti, kdo přispěli, třeba i malou částkou, mají svým způsobem podíl na Jeho spáse. I povodeň k tomu svým dílem přispěla a nejen k tomu. Dala možnost lidem projevit soucit s trpícími, mohli přispět ze svého, jednoduše řečeno, mohli Bohu i lidem ukázat, že se dokážou se svým bližním, když je třeba i o své málo rozdělit. Takže nakonec vidíme, že ukrutná a děsivá povodeň mohla být i k něčemu dobrému.
Záplavy
o. Alois Peroutka
Na konci června postihly naše obce Kunín, Šenov a Nový Jičín část Žilina a Bludovice strašné záplavy. I v našich farnostech se projevila solidarita s postiženými, pro které se v celé naší diecézi konala sbírka na pomoc postiženým a také přispělo několik farností i mimo naší diecézi. Po zjištění skutečností bylo rozhodnuto pomoci těm nejpo-
třebnějším, hlavně těm, kteří ztratili střechu nad hlavou a jejichž dům byl zdemolován z rozhodnutí statika, rodiny s dětmi a osamělí. Náš otec biskup chtěl, aby prostředky šly přímo k postiženým, podobně bylo rozhodnuto o prostředcích z naších farností. Tyto prostředky byly dány dohromady s tím, že někteří s postižených byli obdarováni biskupstvím ostravskoopavským a někteří farnostmi. V Kuníně se rozlišilo i podle toho, jestli někdo nebyl již obdarován z jiných zdrojů. Na to se myslelo i v případě rozdělování peněz postiženým. V Novém Jičíně část Bludovice bylo darováno 21 postiženým v celkové částce 294.000,- Kč (biskupství 210.000,-, farnosti 84.000,-). V Novém Jičíně část Žilina bylo darováno 23 postiženým v celkové částce 299.000,- Kč (biskupství 207.000,-, farnosti 92.000,- Kč). V Kuníně bylo darováno 31 postiženým dohromady 603.000,- Kč (biskupství 403.000,-, farnosti 200.000,-). Na částkách z farnosti se podíleli i jiné farnosti z diecézí Čech a Moravy. Celkem 27 rodinám a jednotlivcům v důchodovém věku bylo v obci Šenov u N.J. rozděleno 112 950,- Kč. Tato částka byla ze sbírek, které se konaly ve farnostech Šenov u NJ, Sebranice u Litomyšle a Nejdek. Mimo tyto finanční prostředky byla rozdělena okénko 5/2009
9
Obecním úřadem částka 600 tis.Kč, jenž byla zaslána z celodiecézní sbírky, určené postiženým povodní. Katolická charita rozdělila ve dvou etapách v Bludovicích a Žilině 510 tis.Kč. Naše kostely záplavy s Boží pomocí „přežily“. V žilinském kostele byla pouze zatopená zákristie, kde budeme dělat novou podlahu. Do šenovského kostela se voda nedostala vůbec. V kunínském kostele se objevilo trochu vody a bahna pod kůrem za dveřmi a v předsíňce, kde se chodí vzadu kostela na kůr. Nejhůř z našich objektů farností dopadla kunínská fara, která byla v přízemí totálně zatopená a voda nám odnesla i zídku zahrady. Solidarita farností byla tak veliká, že se podařilo získat prostředky k tomu, abychom za této pomoci a pojišťovny mohli vše postupně dávat do pořádku. Z objektů, které využíváme, ale nejsou v našem vlastnictví ale ve vlastnictví Města N. Jičín, nejhůře dopadla kaple v Bludovicích, kde se dovnitř dostala voda. Před kaplí byl zcela zničen kříž, který se nezachránil. Do budoucna se uvažuje o přemístění kříže, který je naproti benzinové pumpy u fojtství, ke kapličce místo zničeného kříže.
10
historické okénko ...
Socha sv. Mikuláše znovu na náměstí. Pavel Wessely
Jak jsme jistě všichni zaznamenali, naše náměstí se na konci léta po téměř dvouletém stavebním úsilí zaskvělo v nové krásné podobě. Mnozí z nás jsme ve čtvrtek 27. srpna byli přítomni tomu okamžiku, když po promluvě pana starosty a zodpovědného architekta promluvil k přítomným občanům náš otec biskup František Václav Lobkowitz. Slova o tom, že náměstí je jakýmsi srdcem města, kde by se měla setkávat a sbližovat lidská srdce předcházela vlastnímu posvěcení tohoto nejcennějšího prostoru města. Můžeme jen hádat, kolik přeměn novojičínské náměstí ve své historii doznalo. Největší proměnou prošlo nepochybně po požáru města v roce 1503, kdy začaly vyrůstat měšťanské domy s kamenným podloubím. Okolo roku 1840 byla na náměstí zbudována kašna k zásobování celého středu města vodou. V samém středu kašny byla na kamenný sloup umístěna socha svatého Mikuláše, jež nahradila rozpadající se starou sochu tohoto významného světce a patrona obchodníků, řemeslníků, poutníků, cestujících, ale i např. soudců a notářů a také dětí a ministrantů… Po zavedení městského vodovodu byla kašna v r.1893 přemístěna do tehdejšího městského parku (dnešní Janáčkovy sady) za kostelem Nejsvětější trojice a mikulášská socha se přemístila na nádvoří tehdy zbudovaného prvního sirotčince ve městě (dnes zvláštní odborné učiliště na Sokolovské třídě). V poz-
dější době však socha zmizela a byla až v sedmdesátých letech minulého století objevena v nedůstojném prostředí jednoho statku v obci Loučka. Od té doby se nachází v depozitáři zdejšího muzea. A právě takto okolnost podnítila Klub rodáků a přátel města Nového Jičína k myšlence návratu sochy patrona města na náměstí. Olomoucký sochař J. Finger pak zhotovil bronzovou sochu světce se třemi jakoby pohozenými jablky okolo moderně pojaté kašny. Se symbolem tří jablk se setkáme také na obraze za oltářem žilinského kostela sv.Mikuláše. Údajně nahrazuje tři měšce zlaťáku, které Mikuláš z Myry daroval třem dívkám a které se tak mohly vykoupit z potupného osudu. Střední plocha náměstí postupně ztrácela funkci tržiště a stávala se často místem konání různých oslav a politicky motivovaných shromáždění. Mnozí pamatujeme jak v době po kolektivizaci zemědělství musela tehdy betonová plocha náměstí sloužit k dosušování sklizeného vlhkého obilí. V dávnějších dobách se každoročně na náměstí konaly průvody o svátku Božího těla, kdy prostorné podloubí poskytlo dostatek místa pro postavení oltářů a také ochranu v případě deště. Až na jaře ozdobí žulovou plochu další zeleň, bude nás jistě více, kteří budeme usedat na nové lavice a spolu s otcem biskupem doufat, že svatý Mikuláš společně se sv. Barborou na morovém sloupu, dohlédnou, aby se tu setkávali jen lidé dobré vůle.
napsali jste nám ... Biskup Lobkowicz slavnostně odhalil sochu majitele zámku v Kuníně Milada Zezulčíková
Sobota 12. září se stala památným dnem v novodobých dějinách zámku v Kuníně. Celý den od rána až do půlnoci náležel benefici za zámek a obec v Kuníně, které byly postiženy na konci června ničivou povodní. Zámek v Kuníně se stal symbolem letošních povodních na Novojičínsku a v sobotu účinkovalo a vystupovalo v zámeckém parku a na zámku na dvě stě účinkujících, šermířů, dobových vojáků, jezdců na koních, kejklířů, hudebníků a dalších. Vlna solidarity a pomoci byla obrovská. Zámek tradičně náležel slavnostem jiřinek na památku zámeckého kaplana P. Josefa Turka, navíc bylo den před kunínskou poutí. Velkým gestem byla odpolední účast dvou vzácných hostů, kteří si ve svém nabitém programu našli čas, aby přijeli podpořit benefici, zámek i vesnici. Kunín v tento den navštivil mons. okénko 5/2009
11
František Václav princ Lobkowicz, sídelní biskup ostravsko-opavský a Ing. arch. Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu. Oba hosté se na pódiu vyznali ze svého vztahu ke kunínskému zámku: oba totiž byli u počátků jeho rekonstrukce. Biskup Lobkowicz mj. sloužil slavnostní mši při uložení ostatků naší dobré hraběnky Walburgy v roce 2000 a o čtyři roky později slavnostní Te deum za záchranu zámku za účasti aristokratů od nás i ze zahraničí, kterou byl slavnostně veřejnosti otevřen zámek. Paní ředitelka Goryczková byla zámku nápomocna v dobách rekonstrukce ještě jako ředitelka územního pracoviště NPÚ v Ostravě. Oba hosté vyjádřili slova podpory a naděje a oba v podvečerních hodinách také slavnostně odhalili sochu posledního majitele zámku Dr. Victora Bauera (1876-1939) před zámeckou kuželnou. Originál sochy, který vznikl v roce 1936, zámku poskytl vnuk posledního majitele zámku pan Dr. Ronald Riedel ze Salcburku, v letošním roce se podařilo vyrobit bronzovou kopii sochy, především díky finančnímu daru slavné Loosovy vily v Praze. Pan Dr. Riedel se účastnil v roce 2004 slavnostní mše i otevření zámku 12
a před dvěmi lety zámku zapůjčil a také věnoval vzácné rodové sbírky rytířů Bauerů. Socha je holdem jeho dědečkovi, který byl významným průmyslníkem, myslitelem a podporovatelm umění. Mj. pro něj pracovali umělci tak zvučných jmen jako Adolf Loos, Egon Schiele nebo Oskar Kokoschka, v době před válkou se zabýval myšlenkami sjednocené Evropy a v mnohém předběhl naše současné politiky. Socha Dr. Victora Bauera měla být odhalena původně v červenci, povodně a záchranné práce však umožnily sochu odhalit až nyní. Kunínská benefice byla důstojným rámcem této slavnosti. Bronzové poprsí je první sochou v zámeckém parku, už nyní ale Správa zámku připravuje další sochu pro zámecký park. Nebude náležet nikomu menšímu než naší dobré hraběnce: v roce 2012 uplyne 250. výročí narození ženy, která proslula jako jedna z největších moravských žen a v Kuníně nechala vybudovat současný farní chrám. Tomu bude rovných 200 let.
Oprava fasády fary Markéta Šimíčková, Karel Bednář
Milí farníci, alespoň ve zkratce Vás chceme informovat o průběhu opravy fasády na faře. Pro zajímavost uvádíme, že fara byla postavena v letech 1891-1892 v novogotickém slohu a takto byla, s malými obměnami, zachována až do dnešní doby. Oprava fasády již vlastně začala v loňském roce a to na zadní straně fary. Větší rozsah prací nebyl možný z důvodu omezených finančních možností farnosti. Na jaře proběhlo výběrové řízení pro opravu fasády fary a farní ohradní zdi. Hlavním kritériem byla cena a zkušenosti při opravách památkově chráněných budov, zvláště
štukatérských prvků. Jako nejvýhodnější byla vybrána firma WINRO, s.r.o. z Velkých Hoštic. Původní záměr opravy fasády byl provést nově hladké plochy zatím co římsy spolu s ozdobnými špaletami kolem oken pouze vyspravit. S tímto záměrem byla uzavřena i Smlouva o dílo a byla v ní zahrnuta i oprava fasády farní ohradní zdi včetně zastřešení. V průběhu prací se však zjistilo, že římsy a ozdobné špalety se při otloukaní „sypou“ a že pochází ještě z původní fasády z roku 1892, a že s výhledem do budoucna se jeví jako výhodnější je provést nové. Také firma nás přesvědčila, že je to sice pracné, ale že to umí hezky provést. Proto se přistoupilo ke 100% otlučení omítek a ke kompletně nové fasádě. Tím došlo k navýšení ceny díla o 195.000,-Kč. Kvůli navýšení ceny jsme pro letošní rok ustoupili od dokončení opravy farní zdi, jejíž dokončení se plánuje příští rok. V letošním roce byla farní zeď brigádnicky otlučena, a ze strany od Sokolovské ulice byla podřezána a izolována. Současně při opravě fasády byly opraveny kamenné prvky ve štítech na průčelí fasády. Práce provedla firma Daněk. Také byly demontovány oba ozdobné železné prvky ze štítů. Byly opraveny, obnovila se funkčnost korouhví a pak se znovu osadily. Klempířské práce tj.
oplechování říms, parapetů, štítů, stříšky nad bočním vchodem a jiné, provádí firma pana Pavla Urbana. V souvislosti s celkovou opravou fasády byly vyměněny sklepní okýnka. Okna vyrobil pan Antonín Pospíšil, který již dlouhá léta nezištně pomáhá farnosti. Ostatní okna byla přetřena. Celková oprava fasády včetně klempířských, kamenických prací bude stát okolo 940.000,- Kč. Na opravu přispělo Město Nový Jičín částkou 600.000,- Kč.
Dolomity 2009 – Heiligenkreuz Alois Peroutka
Letošní Dolomity byly provázeny nádherným počasím, které o to více umocňovalo sílu těchto hor, abychom si více psychicky a fyzicky odpočinuli, na čerstvém vzduchu a v lůně nádherné přírody načerpali novou potřebnou pomoc od P. Boha do našich úkolů, které nás v životě dále čekají. Pěknou tečkou za celotýdenním pobytem byl poslední den, kdy z podnětu o. Antonína Hráčka, který je duchovním správcem na Velehradě, jsme se rozhodli jet autobusem asi hodinovou cestou do malebného údolí Dolomit, kde se narodil kněz – misionář Číny sv. Josef Freinademetz. Dojeli jsme do jeho rodné vesničky Oies, kde se narodil 15.4.1852. U jeho rodného domku je přímo duchovní centrum a muzeum, kde je možné si přiblížit jeho osobnost a misijní
poslání evangelizovat Čínu a přinést křesťanství do země, kde jsou stále křesťané pronásledováni. Na místě narození dnes stojí moderní kostel, ve kterém jsme měli mši sv. Pak jsem si mohli prohlédnou jeho rodný domek. Po prohlídce někteří sjeli do nedalékého městečka na lanovku, odkud se mohli nechat vyvést k poutnímu kostelíku Heilgenkreuz – Svatý Kříž a nebo od jeho rodiště v duchu tatínkova světce, který tam pěšky putovával každý týden, jít stejnou cestou. Cesta je dost strmá. Na konci je lemována zastaveními křížové cesty, kterou jsme se mohli pomodlit a na konci nás čekal malebný středověký starobylý kostelík Svatý Kříž pod půvabnými štíty Dolomit. Bylo tam hodně lidí, bylo krásné počasí, dalo se sedět i venku. V kostelíku nás mohl zaujmout zvláštní obraz, na které bylo namalováno, jak lidé přicházejí k tomuto kostelíku. Mnozí vstupují dovnitř a přijímají na svá ramena kříž dle přání našeho Pána, a pak na levo na obrazu, ale z pohledu vycházejícího na pravo strmou tmavou cestou vystupovali cestou do nebe, kde je na konci čekalo Boží světlo a láska našeho Pána. Mnozí ale do kostela ani nevstoupili. Ti naopak na levo vystupovali lákavou cestou usnadněnou schodečkami a prosvětlenou mnohými lákavými světly směrem k okénko 5/2009
13
srázu, kde je čekal satan a shazoval do pekelné příkopy. Jak pravdivé vyobrazení. Každý z nás se musí střetnout na své cestě s křížem, buď jej přijme a nebo odmítne. Buď kráčíme namáhavou cestou k životu a nebo pohodlnou cestou ke smrti. A v tom bude také skryto tajemství povolání otce sv. Josefa, který často se svým pozemským otcem chodil jako chlapec na toto místo a musel rozjímat nad starobylým obrazem o tajemství kříže a jeho cesty. Stát se misionářem, to znamená zřeknout se sebe, rodiny, nádherných Dolomit, ve kterých vyrůstal a jít tam, kde jej volal Pán. Minulý rok u příležitosti 100. výročí od smrti tohoto světce, navštívil jeho rodný domek také současný Sv. otec Benedikt XVI. Jestli se chcete dovědět něco více o misionáři sv. Josefovi, můžete si vyhledat na internetových stránkách jeho prezentaci. Stránky mají adresu: http://pdve-
lehrad.cz/prezentace.php
okénko do farní knihovny ... připravuje Pavel Golich
Charitativní klub rukodělných prací Golichová Anna
Charitativní klub rukodělných prací opět zahájil svou činnost. Scházíme se ve středu a v pátek od 9.00 do 11.00 hodin. Kromě jiných ručních prací vyrábíme panenky pr UNESCO. Panenky se prodávají a za utržené peníze, (za 1 panenku) bude naočkováno 1 dítě v Africe. Dále se zapojujeme do pletení obvazů pro malomocné, Panenky a obvazy můžete plést i doma. Není třeba docházet do setkání. Rádi Vás uvidíme mezi námi! 14
Útočiště
Životní příběh Corie Ten Boom, nakladatelství Rosa, formát: DVD
Dramatický příběh z období druhé světové války, natočený podle skutečné události. Bez příkras a sentimentu vypráví o osudech holandské rodiny hodináře ten Boom, která se rozhodne během druhé světové války poskytnout ve svém domě útočiště židům, skrývajícím se před nacistickými vojáky. Udání... razie... koncentrační tábor Ravensbruck... Nakolik dokáží obě sestry Betsie a Corrie snášet utrpení a bolest každodenního života v táboře? Nakolik se vyrovnají s palčivými otázkami víry v Boha, které s sebou tato mezní životní situace přináší? Obdivuhodný pohled na krutou zkoušku víry podle slavného románu Útočiště, by neměl chybět v žádné kvalitní videotéce. Dabing v provedení předních českých herců umocňuje profesionalitu, která je pro celý film (herecké výkony nevyjímaje), charakteristická.
ve zkratce z farností ... Co jsme prožili • 22.8. se účastnili farníci závěru Velehradské pouti. • 23.8. nejen orlové putovali na sv.Hostýn k tradiční pouti při příležitosti 100 let Orla • V našich farnostech byly potřebným rodinám i jednotlivcům rozděleny finanční prostředky z farních i diecézní sbírky, určených pro postižené červnovou povodní. Celkem bylo darováno…..Kč. • žehnání náměstí a nové sochy sv. Mikuláše provedl biskup František Lobkowicz ve čtvrtek 27.8 při slavnostním otevření rekonstruovaného náměstí. • Každoroční děkanátní pouť se uskutečnila v sobotu 5.9 do baziliky k P. Marii Frýdecké, kde jsme prosili za potřebné milosti pro obnovu křesťanského života, za nová duchovní povolání a obnovu našich rodin. • Z našich farností byly vypraveny dva autobusy na setkání se svatým otcem Benediktem XVI. do Brna a dva z děkanátu s mládeží do Staré Boleslavi. • V pátek 25.9 vystoupil Slávek Klecandr ve svém Hudebním večeru s žalmy a jinými písněmi v rámci Křesťanské akademie. • Ve farním kostele se uskutečnila výstava barokních ornátů v rámci Roku kněží.
Co nás čeká • Drakiáda, ale to by měl vědět Marcel Brož kdy? • Mikulášská obdobně - s největší pravděpodobností v pátek 4.12 po večerní dětské mši sv. ve farním kostele 25. 12 ve farním kostele v 17.00 hod. • vánoční koncert uralských kozáků pravoslavných písní. Vstupenky v předprodeji na info N. Jičín.
zamyšlení na závěr ... zzzzz
bhgz okénko 5/2009
15
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných zemřelých: Tuto milost je možno získat od l. 11 do 8.11 každý den, když ten den: • jsme ve stavu posvěcující milosti a přijmeme sv. přijímání • pomodlíme se na úmysl Sv. otce jakoukoliv modlitbu • navštívíme hřbitov a třeba v duchu se pomodlíme za věrné zemřelé l.11 odpoledne a 2.11 celý den je možno podmínku modlitby za zemřelé učinit v kostele (Otče náš a Věřím v Boha), k tomu je potřeba splnit ostatní výše uvedené podmínky. Pro získání milostí je potřeba také přijmout sv. smíření a to může být i před tímto obdobím nebo kdykoliv v tomto období. V ostatní dny v roce za splnění obvyklých podmínek získáváme pro duše v očistci neplnomocné odpustky. neděle 1.11 pondělí 2.11
mše sv. jako v neděli mše sv. v 6.45 hod. a 18.00 hod. far.kostel N.Jičín, 17.00 hod. Kunín a Šenov u N.Jičína.
Pobožnosti za věrné zemřelé budou: pondělí 2. 11. sobotu 7.11
15.30 hod. na hřbitově v N. Jičíně u zadního centrálního kříže, 16.30 hod. na hřbitově v Kuníně a na hřbitově v Šenově u N.Jičína. po mši svaté na hřbitově v Žilině.
Příležitost k sv. zpovědi od 27.10 do 2.11. 2009 k získání milostí pro naše zemřelé: úterý 27.10 středa 28.10 čtvrtek 29.10 pátek 30.10 sobota 31.10 neděle 1.11 pondělí 2.11
6.15-6.40 far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 Šp.kaple N.Jičín 6.15-7.40 far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 Šp.kaple N.Jičín 6.15-7.40 far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 Šp.kaple N.Jičín, 16.15-16.50 Kunín 6.15-7.40 a 16.30-18.00 far.kostel N.Jičín, 6.15-7.40 far.kostel N.Jičín, 7.15-7.50 Žilina během dopol.bohoslužeb ve far.kostele N.Jičíně a v Kuníně, 17.30-18.20 Šp.kaple N.Jičín 6.15-7.40 a 17.00-19.00 far.kostel N.Jičín
Využijte příležitosti k sv. zpovědi i v dalším týdnu v pravidelný čas před mší sv. a na první pátek 6.11 od 6.15-8.00 a 16.30-18.00 v N.Jičíně
5/
20
09
