Obsah dubnového čísla
ZPRAVODAJ
Dubnové pranostiky Velikonoční zvyky a tradice Velikonoce ve světě Osmisměrka Aktivity v G-centru Tábor Zápis z Rady klientů Náš den v G-centru Radovan Lukavský Akce na duben
DUBEN 2015
Zpravodaj G-centra je měsíčník pro potřeby obyvatel G-centra Tábor. Vychází první týden v měsíci. Je neprodejný. Připravuje jej redakční rada ve složení: J. Kotalíková, L.Dědičová, A. Kubíková, B. Šimáková. Své příspěvky odevzdávejte do 15. dne v měsíci L. Dědičové (kancelář č. 331, 2.patro, e-mail:
[email protected]).
Dubnové pranostiky Prší-li na 1. dubna, bude mokrý květen. Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda. Velký pátek deštivý – dělá rok žíznivý. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok. Jestli před Velikou nocí ten den anebo v Bílou sobotu prší, bude hojně pršet mezi Velikou nocí a svatým Duchem. Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu. Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla a potrav. Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude. Prší-li na Boží hod velikonoční, budou všecky neděle až do letnic deštivé. Na Boží hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší. Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání. Na Velkou noc bude-li málo pršeti, ne mnoho píce pro sucho bude měti; pakli ten den jasno bude, máslo, omastek lacino přijde. Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni. Jasné počasí o velikonocích – nastane léto o letnicích. Na velikonoce jasno – bude laciné máslo. Prší-li na svatého Vojtěcha, neurodí se švestky. Když na Vojtěcha prší, nebude ovoce. Do sucha zaseti do svatého Jiří jest velmi dobře, ale do mokra je hrob. Před Jiřím sucho, po něm mokro. Je-li na svatého Jiří krásně, bude po něm jistě ošklivo. Jasný Jiří – pěkný podzimek. Hřmí-li před Jiřím, bude sníh po něm. Přijde-li před Jiřím bouře, bude dlouho za kamny dobře.
Když před Jiřím rosa, to před Michalem mráz. Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Svatého Marka deštivo – sedm týdnů blátivo. Po teplém Marku se často ochlazuje. Na svatého Marka, brambor plná řádka.
Velikonoční zvyky a tradice Velikonoční
svátky
mají
především
křesťanský
charakter. Přípravou na Velkou noc je čtyřicetidenní půst, který vrcholí několik dní před Velikonoční nedělí, která je největším křesťanským svátkem. Věřící lidé si po celé zemi připomínají ukřižování Ježíše Krista a jeho z mrtvých vstání. Velikonoční pondělí je zase spojeno s pomlázkou a rozdáváním malovaných kraslic. Voda má děvčatům, ženám a babičkám přinést zdraví a krásu. Je symbolem jarní očisty.
Symboly Velikonoc
Beránek V židovské tradici představoval beránek Boží
stádo,
Zároveň beránka
které
vede
na
Velikonoce
pojídali
připomínku
svého
Židé jako
Hospodin.
vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa. Pučálka Celé velikonoční období provázel naklíčený hrách zvaný "pučálka". Jeho příprava byla taková: v široké nádobě se hrách zalil na dva prsty vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě, až napučel. Potom se slila přebytečná
voda – jen tak, aby byly hrášky částečně ponořeny. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s rozinkami – to když byl v postním velikonočním období očekáván k námluvám ženich. Velký pátek Na Velký pátek se lidé chodili mýt do potoka, aby se jim vyhýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, aby je pak nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, těmi udělali několik stehů, které pak rodinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila před bleskem. Nesmělo se prát prádlo, protože by se namáčelo místo do vody do Kristovy krve. Nesmělo se pracovat v sadu ani na poli, aby se nehýbalo se zemí. Nesmělo se nic půjčovat ani se s nikým hádat, aby se Vám všechny hádky vyhnuly a naopak peníze si k Vám našli cestu. Bílá sobota Na Bílou sobotu se z ohořelých dřívek vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem. Na Bílou sobotu se také uklízelo, bílilo. Připravovalo se a chystalo na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázaly březové metličky a zdobila se vajíčka. Pomlázka V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů rukojetí
dlouhá a
a
ozdobená
barevnými
pletenou
stužkami.
Podle
tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…” Malování vajec (kraslice) Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo vyfouknuté, duté vejce ozdobené různými výtvarnými technikami. Sloužilo ženám a dívkám o Velikonocích jako odměna pro koledníka za tzv. pomlazení, čili vyšlehání pomlázkou. Už od pradávných dob bylo vejce symbolem zrození a života. V dávné historii se vejce vkládala do hrobů zemřelých. Zlatě obarvené vejce bylo objeveno v královské hrobce v Sumeru. Věřilo se v magickou moc vajec a k jejímu posílení se pomalovávala různými magickými ornamenty. Magie postupně vymizela, zůstaly jen ornamenty převážně abstraktní nebo rostlinné a zvířecí motivy symbolizující přírodu probouzející se k životu. V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Od ní je i nejčastěji odvozován původ slova kraslice (ze staroslovanského krasnyj, krasniti). Červenou kraslici si dívka nechávala pro hocha, na kterého si tajně myslela. Vejce darované z lásky muselo být nejen červené, ale také plné. Prázdné bílé skořápky byly spolu s prázdnými ulitami šneků symboly smrti a sloužily ke zdobení Morany. Duté malované kraslice (tzv. výdumky) jsou k vidění až v moderní době, kdy jsou výhodným komerčním artiklem. Aby se stihlo namalovat dostatek vajec, malovaly se průběžně po celý rok, a nebylo tudíž možné malovat vajíčka plná, protože by se zkazila. Legenda o malování vajec Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde
poprosili
hospodyni
o
kousek
chleba.
Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce,
avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.
Podívejme se ale do jiných koutů světa, na jejich velikonoční zvyky a obyčeje. Každá ze zemí má svoje jedinečné velikonoční tradice, které se předávaly z generace na generaci. V mnohých zemích jsou velikonoční
svátky směsí
křesťanských a pohanských tradic, ale i komerční záležitostí.
Z
Německa
pochází
tradice
velikonočních
zajíčků
a
stromečků.
Vyfouknutými a zdobenými vajíčky zdobí Němci stromy a keře blízko svých příbytků. Velikonoční neděle je rodinným svátkem. V ten den se rodina setká při společném obědě a podávají se tradiční velikonoční jídla. Německé děti věří, že velikonoční zajíček o Velikonoční neděli ukrývá čokoládové sladkosti a vajíčka v zahradách. Děti je s nadšením hledají. Jedním ze zvyků v Polsku je požehnání velikonočního koše. Na Bílou sobotu přinášejí Poláci do chrámů koše naplněné barevnými vajíčky, chlebem, koláči, solí a klobásami, aby je kněz požehnal a ukončil období půstu. Rodinným setkáním je snídaně o Velikonoční neděli. Symbolem velikonočního stolu je velikonoční beránek položený uprostřed. Velikonoční prostírání zdobí zelené lístky. Členové rodiny si přejí navzájem štěstí a tradičním jídlem jsou vařená vajíčka.
Francie Pokud navštívíte v období velikonočních svátků Francii, určitě vás upoutají výklady obchodů zdobené figurkami zajíčků, slepiček nebo rybek vyrobených z bílé a tmavé čokolády. Tradičním velikonočním jídlem je jehněčí. Francouzi ho často připravují s jarní zeleninou. Typickým jídlem na velikonočním stole ve Francii je jehněčí guláš.
V Norsku mají velikonoční svátky křesťanský ráz podobně jako v jiných zemích. K Velké noci v Norsku patří žlutá barva. Žlutými kuřátky jsou vyzdobeny příbytky a výklady obchodů. Ve znamení žluté se nese i vydání novin, časopisů nebo igelitové tašky v supermarketech.
Zajímavostí Velké noci v Norsku je čtení detektivních románů od různých světových autorů. Čokoládová velikonoční vajíčka a typické velikonoční koláče jsou tradičními symboly Velké noci v Austrálii. Zajímavostí je, že velikonoční zajíček v Austrálii, nazývaný "Easter Bunny", byl nahrazen vačnatcem bandikutem králíkovitým, který je označen jménem "Easter Bilby". Důvod je opravdu Austrálii
prozaický.
Zajíci,
způsobují
resp.
velké
Králíci,
škody
v na
zemědělských plodinách a patří do kategorie škůdců. Takže čokoládová vajíčka na Velkou noc
nepřináší
malým
dětem
velikonoční
zajíček, ale velikonoční vačnatec s velkýma ušima, dlouhým špičatým čumákem, černo-bílým ocasem a šedou srstí, jménem "Easter Bilby".
Anglie (Velká Británie) Ve Velké Británii o Velikonocích otevírají muzea, historické památky, zámky, hrady a zahrady. V některých místech přetrval velmi zvláštní zvyk. Ženy přivážou muže k židlím a vymáhají výkupné. Muži jim to hned druhý den oplatí. Přivážou je k židlím a vymáhají výkupné. Výkupné však už nejsou peníze, ale sladký polibek. Vajíčka k těmto svátkům patří i v Británii, i když jinak než u nás. Kromě slepičích a křepelčích zahrnuje velikonoční nabídka i vejce krocaní, bažantí, a dokonce i pštrosí. Nejvíc se ovšem objevují vajíčka čokoládová. Malované kraslice zde nenajdeme. V Anglii ohlašuje příhod Velikonoc již masopustní úterý, spíše známé jako palačinkový den, kdy ženy napečou spoustu palačinek a všichni je poté konzumují s javorovým sirupem, cukrem, citronem a nutellou. Avšak nikdo přesně neví, proč jsou s tímto dnem spjaty právě palačinky. Snad proto, aby se zkonzumovaly všechny zbytky potravin v domácnosti. Zbytky tuku,
másla
nadcházejícím
a
vajec.
přísném,
Tedy tradičním
jídel
o
půstu
zakázaných. Jednou z největších velikonočních tradic je v Anglii, stejně jako v Americe i Austrálii, tzv. Egg hunt,neboli „hon na vajíčka“. Velikonoční zajíc, který je zde symbolem
velikonoc, v neděli naděluje čokoládová vajíčka, která poschovává různě po domě a hlavně po zahradě. Děti, jakmile se ráno vzbudí, na ně pořádají hon. Při hledání vajíček se pořádají také různá společenská setkání. Anglické školy udržují velikonoční tradici velikonočních klobouků, které by se měly především nosit na nedělní bohoslužbu. Pořádají soutěže o nejkrásnější velikonoční klobouk.
Irsko Velký pátek je v Irsku posvátným dnem. Nesmějí se zabíjet žádná zvířata, nesmí se ani rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se v tento den nesmí stěhovat nebo začínat jakoukoliv práci. Vejce, která jsou v tento den nakladena, jsou označena křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o Velikonocích sníst. O velikonoční neděli lidé tančí v ulicích, a tak soutěží o velikonoční koláč. Oblíbenou zábavou je také kutálení vajíček z kopce. Ráno v den Velikonoc se pojídají vajíčka, aby se tak uzavřel půst.
Osmisměrka
Včera jsem vyhrál druhou cenu v loterii! „Neříkej, a cos vyhrál?“ „Škodovku." „A co byla první cena?“ „Košík …tajenka má 15 písmen."
T Ú O D K K N Č O Ú V
Z Č B A R O M E T R O
Á T Y I P A T R O L A
K E Č R V C Ž V D N O
R N P O Í E Ú I A Š Y
U K Č V K N Š H T P T
T A I T C A K C I E C
M O T O R O L A L J L
R K Y T K A E O O L E
P Í S T Y É B Á Ř E J
AKCIE BAROMETR BOLET CVRČEK ČERVI DRAŽITEL JEŘÁB KNÍRY KOTVA KYTKA MOTOROLA NEONY OTVOR PATROLA PÍSTY STRAŠIDLO SYTIČ ŠPEJLE ÚČTENKA ÚŠKLEB ÚTRŽEK ZÁKRUT Zdroj: internet Odpověď najdete na poslední stránce
Aktivity v G-centru Tábor Aktivizační činnosti jsou poskytovány za účelem aktivizace u klientů, pro udržení, podporu a obnovení dovedností a schopností v seniorském věku. Aktivity slouží k podpoře bio-psycho-sociálních a duchovních potřeb jedince. Jsou poskytovány individuálně nebo skupinově a vychází z individuálního plánu klienta. Snahou nabízených programů je sblížení klientů, společenský život a vyplnění volného času. V rámci skupinové nebo individuální aktivizace nabízíme tyto činnosti: Trénink paměti - trénujeme krátkodobou a dlouhodobou paměť, vymýšlíme a tvoříme různá slova, doplňujeme přísloví, kdo má trpělivost, zkusí jazykolamy, tvoříme dvojice slov, která k sobě patří, opaky slov, hry s čísly, luštíme křížovky. Trénink jemné a hrubé motoriky - skládáme různé stavebnice, hrajeme hry na podporu logického myšlení, navlékáme korálky, skládáme puzzle, hrajeme společenské hry - člověče nezlob se, karty. Dále si zkoušíme i čichové vjemy, přičicháváme si k různým bylinkám, potravinám, květům, občas zkusíme i ochutnávku nějakého ovoce, zeleniny či jiné pochutiny. Velmi důležitá je i aktivizace pomocí hmatu - se zavázanýma očima pohmatem hádáme předměty běžné denní potřeby, tvary, přírodní materiály. Aktivizace probíhají dle programových záměrů, skupinová
každé pondělí
v 9,30 h v přízemí v domovince. Zveme Vás i na další aktivity, které probíhají v zařízení
poslech dechové a vážné hudby
canisterapie – můžete se potěšit se psí slečnou Dorynkou
čtení v selské jizbě
čtení denního tisku, čtení na pokojích
vycházky za pěkného počasí
návštěvy divadla bohoslužby v kapli
povídání s paní knihovnicí o známých osobnostech
kuželky
společné oslavy narozenin klientů
kulturní a zábavné programy v atriu ( Masopust, Rej čarodějnic, hudební vystoupení,…)
vzdělávací programy (přednášky, poradna pro sluchově postižené,..) Miroslava Čížková, sociální úsek
Zápis č. 3/15 ze schůze Rady klientů G-centra Tábor, která se konala 5. března 2015
Přítomni: Hosté:
p. MUDr. Baloun, pí Doubková, pí Janatková, p. Klaus, pí Růžičková, pí Svobodová, pí Zvonařová, pí Ženíšková, PhDr. Jaroslava Kotalíková – ředitelka Mgr. Alena Kubíková – zástupkyně ředitelky
1. Kontrola zápisu 2/15. Zápis obsahoval 17 bodů k projednání. Mimo dlouhodobé akce, vše plněno. Zápis schválen. 2. Zprávy pí ředitelky: a) Ukončeno omezení společenských akcí z důvodu prevence respiračních a chřipkových onemocnění. Chřipková onemocnění se v DpS G-centrum Tábor, díky prevenci a očkování, neprojevila. b) Změna klíčových pracovníků u některých klientů. 3. Zprávy pí Kubíkové: a) MDŽ a Den matek. Bude provedena výzdoba nástěnek. b) Akce: 10. 3. 2015 – Přednáška p. Kohout 16. – 20. 3. 2015 – Týden trénování paměti 19. 3. 2015 – Jarní veselice – od 14 hod. 2 5. 3. 2015 – Oslava narozených v únoru a březnu 4. Různé: a) ke stravě zařadit i jiné ovoce, než pomeranče b) velmi dobře byl hodnocen oběd – cmunda – mohla by být i bez zelí a masa c) zařadit do jídelníčku párky Klaus Jaroslav předseda RADY Klientů
Náš den v G-centru Kdo má V Géčku dobré spaní,
I kuželky my hrajeme,
není ráno k probuzení.
šikovnost tak předvedeme.
Umýt se však musíme,
Sedící se zúčastňují
zuby si vyčistíme.
Hlasitě nás povzbuzují.
Někdo chodí na cvičení,
Před obědem se hovoří
moc mu věří, nic to není.
Co kuchaři nám uvaří.
Hýbat bychom se my měli,
Dukátové buchtičky ?
klouby by nás nebolely.
Ty má moc rád každičký.
Pobožnosti navštěvují,
Slovní zásoba se tenčí,
kteří Boha uctívají.
cvičením je opět větší.
Chtějí co nejlépe žít,
Duchovně chcem všichni růst,
přikázání v mysli mít.
nenecháme mozku půst.
Na kontroly vodí nás
My co špatně vidíme,
ať je teplo nebo mráz,
noviny nepřečteme.
sestry v rouše zeleném
Sestra s články seznámí nás,
třeba klusem s kočárem.
Těšíme se za týden zas.
Kdo dechovce holduje,
Mysl také bystříme,
každý týden pro něj je.
Skládanky když skládáme.
Vážné hudby milovníci
Často někdo přednáší
slyší, co lahodí srdci.
kdo má znalost na výši.
Mateřinky přicházejí
Když je třeba posvícení,
úsměv, radost přinášejí,
radost zakázána není.
pomáhají vyráběti
Také, když je čarodějnic
co neumí naše prsty.
Šeredy jsme, kdo z nás je víc ?
Umíme se také zasmát, radost svou tak najevo dát. Smích, ten velmi dobře léčí, než ponuré, smutné řeči Milada Janatková
Radovan Lukavský
Narodil se 1. listopadu 1919 v pražském Karlíně, ale dětství prožil na Vinohradech, kde si jeho otec otevřel truhlářskou
dílnu.
Maminka,
hluboce
věřící
katolička,
by nejraději měla ze syna kněze. Nejspíš proto navštěvoval Arcibiskupské gymnázium, odkud však po pěti letech musel odejít.
(Otec,
v té
době
byl
bez
práce,
nemohl
už
financovat jeho studium a pobyt v internátu.) V roce 1938 po maturitě v Českém Brodě začal studovat na Filozofické fakultě UK. Tam však dlouho nepobyl, protože 17. listopadu 1939 byly všechny české vysoké školy zavřeny. To byl vlastně důvod, proč se tehdy přihlásil ke zkoušce na pražskou konzervatoř. Nastudoval si klíčový monolog Harpagona z Lakomce – a uspěl! Abych objasnila, proč se z vysněného pedagoga stal nejdřív herec, vrátím se do léta 1937. Dějištěm je tentokrát můj rodný Kostelec nad Černými lesy,
kde místní i českobrodští gymnazisté uspořádali o prázdninách tzv. Studentský večer.
Tetička
Anna
Chytráčková
ho
organizovala
a můj
bratránek
Karel
s kamarádem Radovanem Lukavským se představili jako velice úspěšná herecká dvojice. (Radovan si později s místními ochotníky dokonce zahrál i Kláska v Lucerně). Hereckou konzervatoř musel Radovan Lukavský za války opustit kvůli „totálnímu nasazení do Reichu“, odkud mu později pomohl Vlasta Burian. V srpnu 1944 se začalo zkoušet, jenže už na začátku září byla zavřena všechna česká divadla a Radovan Lukavský byl znovu „totálně nasazen“, tentokrát naštěstí v Praze. A hned jak skončila válka, pokračoval ve studiu na Univerzitě Karlově a současně i na divadelní fakultě nově založené Akademie múzických umění. Mahenův Nasreddin s Lukavským v titulní roli a v režii Jaromíra Pleskota měl triumfální červencovou premiéru v propůjčeném Divadle E. F. Buriana, odkud se na podzim 1945 přestěhoval do studentského DISKu v Karlově ulici. U divadla prožil Radovan Lukavský podstatnou část svého života, vystřídal pouze tři herecké štace. Městské divadlo na Královských Vinohradech (1946–1950), kam ho angažoval Jiří Frejka. Zpočátku hrál sice hodně, ale převážně menší role. Obrat k lepšímu nastal v březnu 1947, kdy měla (v Pleskotově režii) čs. premiéru Frischova Čínská zeď. Lukavský v klíčové postavě Básníka exceloval, nicméně na další významnou roli (Kulygina v Čechovových Třech sestrách) čekal téměř dva roky. Myslím, že ten herecký půst mu tehdy vynahradilo jeho soukromí. (Byl šťastně ženatý s někdejší studentkou orientalistiky Ludmilou, která v červnu 1949 přivedla na svět syna Ondřeje.) Když se v létě 1950 Vinohradské divadlo změnilo v Divadlo
čs.
armády,
odešel
s Marvanem,
Hrušínským
a dalšími
kolegy
do Městských divadel.
Na Vinohrady se naposledy vrátil jako starý komorník Firs z Višňového sadu.
Městská divadla pražská (1950–1957) vznikla spojením Komorního divadla s Divadlem komedie, jejich ředitelem se stal Ota Ornest. V první premiéře, kterou byla Figarova svatba od Beaumarchaise, si Lukavský zahrál titulní postavu.
Z pětadvaceti rolí v MDP byl jeho největším hereckým triumfem Bill Starbuck v Nashově Obchodníkovi s deštěm. To byl patrně hlavní impulz, proč mu nový šéf činohry ND Otomar Krejča nabídl angažmá. Národní
divadlo (1957–1988): Zde vytvořil
celou řadu postav, z nichž
připomenu alespoň tři klíčové: Hamlet (1959) vyvolal protichůdné reakce, zvláště u kritiků. Nicméně Pleskotova inscenace byla divácky úspěšná (174 repríz) a na repertoáru se udržela šest roků. Tomáš Becket (1969): V tomto Anouilhově dramatu (a v režii Václava Hudečka) se Lukavskému podařilo zobrazit Becketa v proměně od požitkáře k pokornému sluhovi Božímu. Othello (1972): jeho partnerem v roli Jaga byl Rudolf Hrušínský. (Ten měl původně hrát Othella a Lukavský Jaga, což by možná bylo pro oba herce zajímavější.) Divadlo na Vinohradech (1995–1998): Tam se po pětačtyřiceti letech vrátili dva bývalí členové, aby si po boku Dagmar Veškrnové pohostinsky zahráli ve Strindbergově Královně Kristině – její matku J. Adamová a jejího kancléře Lukavský.
Myslím,
že jeho
nostalgická
vzpomínka
nepotřebuje
komentář:
„Představte si, že jsem se s Jarkou Adamovou, s níž jsme tam před nějakými padesáti lety začínali, sešel ve zkušebně. Skoro nic se tam nezměnilo.“ O deset
let
později
se ale
Radovanu
Lukavskému
podstatně změnil soukromý život. Na jaře 2005 zemřela jeho životní partnerka a v lednu 2007 jediný syn. Tehdy mu největší
oporou
byla
vnučka
Klára,
která mj.
vydala
rozsáhlé Rozhovory s dědečkem (vznikly na základě mnoha hodin společných vyprávění). Na Vinohrady
se vrátil
ještě
jednou,
aby si
v Čechovově Višňovém sadu v režii Vladimíra Morávka symbolicky a dojemně zahrál starého komorníka Firse. Bohužel odehrál už jen několik představení. Zemřel 10. března 2008 ve Vinohradské nemocnici. V závěru života převzal z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy, právem mu
patří
Cena
Thálie
za celoživotní
mistrovství,
ale
podle
mne
je nejvýstižnějším titulem ten, který mu přiřkli jeho kolegové: kníže českého herectví. Pracovala jako dramaturg DnV Podle inernetu zpracovala L.Dědičová
Akce na DUBEN 2015 Poslech hudby: - úterky od 14:00 hodin: poslech dechové hudby - čtvrtky od 14:00 hodin: poslech vážné hudby Knihovna G-centra – otevírací doba: Čtvrtek 9:30 - 10:30 hodin. V tomto čase Vám bude přečten denní tisk. Videoprojekce: Dle oznámení na nástěnkách od 14:00 ve společenské místnosti v přízemí. Trénink v kuželkách: Dle oznámení na nástěnkách od 14:00 hodin v atriu. Stolní hry: Každé pondělí od 10:00 hodin v atriu. Skupinové předčítání: Každou středu od 14:00 hodin v Selské jizbě. Každý druhý čtvrtek (sudé týdny) od 14:00 hodin „Hovory nad Biblí“ v kapli v přízemí. Každá první středa v měsíci bohoslužba Církve československéhusitské v kapli.
Další akce jsou tu pro vás : 2.4. 2015 3.4. 2015 7.4. 2015 9.4. 2015 21.4 2015 22.4 2015 29.4 2015
od 13.30 Hodin Velikonoční pomlázka od 9.30 Hodin Kaple – Křížová cesta s přijímáním od 9.00 Hodin Poradna pro sluchově postižené od 10.30 Hodin Velikonoční bohoslužba v Atriu od 9.00 Hodin Canisterapie od 14.hodin Oslava narozenin Čarodějnice od 14.Hodin v Atriu G-centra, hraje vám DUO Kája
V DUBNU oslaví narozeniny: Růžena Čeriová, Miluše Gartnerová, Jiřina Zíková, Jarmila Ševčíková, Vladimír Drtina, Eleanor Varmužová, Zdeňka Uhlířová, Vlasta Veselíková, Libuše Musilová, Antonie Čekalová, Vlasta Hervířová.
Nově mezi nás zavítali tito klienti: Václav Říha
Rozloučili jsme se: Marie Bílková, Václav Říha, Marie Hnilicová
Středisko sociálních služeb Podrobné informace ke všem připravovaným akcím získáte u pracovníků Střediska sociálních služeb. Kancelář najdete v přízemí budovy, číslo dveří 116. Telefon 381 478 230.
Rozluštění tajenky : -tropického ovoce-
