Duben. Nebe září modrojasně. A vzápětí - prší

Duben

Přírodě se ulevilo. Už na zemi není bílo. Sluníčko sníh proměnilo. Rozhřálo ho na vodu. Pro budoucí úrodu.





Louky rostou do krásy. Zato ale počasí, to nám radost nedělá! Hned sněží a hned je krásně. Slunce zlatem srší. Nebe září modrojasně. A – vzápětí - prší.

Kdekdo z lidí vzdychá si: „Kdy se nám už vyčasí“? Vtom, hrom zaduněl jako buben. „Počkejte si, vždyť je duben“!

Měšický zpravodaj - 1

Jarmila Ptáková

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, před časem jsme slíbili změnu k  lepšímu ve vzhledu našeho Zpravodaje. Jak sami vidíte, slib plníme časopis dostal nový kabátek - vždyť je přece jaro - a  věříme, že je slušivý a  bude se vám líbit. Změnu prodělala jen obálka, vnitřní obsah zachováváme v původní podobě. Hlavním důvodem pro křídový papír a barevný tisk je potřeba umožnit kvalitní reprodukci barevných snímků. Máme už jich za těch pár let nastřádáno hodně a z bohatého archivu můžeme vybírat až do... - no, hodně dlouho. Ale i pro zpravodajství z aktuálních akcí to bude přínos. Barevné snímky k článkům uvnitř listu najdete na stranách 2 a 4 obálky, první strana bude zhruba stejná jako doposud, ale v  barvě, a  to i  v  proměnlivé barvě, podle ročního období, kdy časopis vyjde (na jaře zelená... atd.). Předposlední strana obálky bude věnována barevné reklamě a inzerci, bude-li zadána. Díky této úpravě si už nemusíme připadat jako chudý příbuzný v  rodině obdobných regionálních periodik. A tady se musím zmínit, že do tohoto společenství, dnes už obsáhlého, přibyl jeden nový člen, velmi čilý a  ambiciózní. To by nás ani tak nemuselo zajímat, pokud by se nejednalo o  sousední obec Mratín. Tam právě vyšlo první číslo měsíčníku s originálním názvem MRATÍNOVINY. Vydává je Agentura pro Mratín o.s.. Noviny mají profesionální úroveň a čtivý obsah a pro nás jsou prospěšnou konkurencí v dobrém slova smyslu - můžeme se od nich v lecčem poučit a inspirovat. Můžeme doporučit, půjčte si je od některého Mratíňáka a  dozvíte se tam mnoho zajímavého o dění u sousedů, a není toho málo. Totéž platí i o webových stránkách obce Mratín - stojí za shlédnutí. Již zmíněná agentura připravila jednu zvláštní akci, která je zajímavá i pro obyvatele Měšic. Jednalo se o tzv. „Tichou poštu“ což je lidský řetěz z Mratína do Měšic. Přesněji řečeno - už byla, proběhla 26. dubna, tedy bohužel už před vyjítím tohoto čísla, ale měli jste mít ve schránkách informační leták, tak to nebudeme blíže rozepisovat, a napíšeme o tom, jak se vše povedlo, až v příštím čísle. Když už jsem zmínil místní periodika, tak ještě musím upozornit na noviny REGION dostáváte je jako čtrnáctideník také do schránek, také zdarma. Teď už se ale vraťme domů, k tomu, co dnes najdete ve Zpravodaji. „Toulky měšickou historií“ nás dnes povedou posledními roky Protektorátu až ke konci války v roce 1945. Podle „Tipu na výlet“ se můžete podívat na kole i pěšky do Drahanské rokle a k Vltavě. Nepřehlédněte informační článek o místní veřejné obecní knihovně. Lidé, a zejména děti, dnes málo čtou. Příčin je víc, ale hlavně jsou to Internet, televize a jiná lákadla konzumní společnosti. Leč musíme jen doufat, že stejně jako film nevytlačil divadlo, televize nezlikvidovala rozhlas, tak ani kniha, jako prastarý nástroj vzdělanosti lidské společnosti, taky nezanikne a  lidé se ke čtení vrátí. Ostatně - ten Internet je v  knihovně k  dispozici také. Snad také jednou dojdeme k poznání, že Internet je jen jedním z nástrojů k získání informací, byť zatím nepřekonaným. Má ovšem být naším služebníkem, a  ne abychom my se stali jeho otroky. To stejné platí i o televizi. Takže - alespoň občas vyžeňte své děti od počítače a televizoru, ať se jdou podívat, jak vypadá krásná věc jménem kniha. Další, jen krátká informace, pojednává o chodu „Klubu seniorek“, nebo lépe „Klubu pro dámy“. Je škoda, že počáteční velký zájem zatím opadl, ale ona ta myšlenka nebyla, Měšický zpravodaj - 2

že by to byl nějaký klub s  předem nachystaným programem. Naopak, má to být místo ke zcela obyčejnému setkávání, popovídání si a  k  příjemnému oddechu. Takže, dámy všeho věku, stavte se podívat každé pondělí večer. A mimochodem - to prostředí je velmi pěkné. Klub je v prvním patře objektu Tesko, vlevo, a zcela vzadu poslední dveře vpravo, za knihovnou. Dále si můžete přečíst rozhovor s  aktéry jedné netradiční svatby, zprávu o  tradičním „Vejšlapu“, nebo také jak rybáři čistili rybníček „V  Kruhu“ a  další zajímavosti. Chybět nebude ani pozvánka na letošní „Dětský den“ (to to uteklo, co?). Příjemným čtením bude jistě také pravidelné povídání pana profesora Andryska, tak jako pokaždé. Že se dozvíte, co má na srdci starosta, snad ani nemusím dodávat. A pokud jsem snad na něco zapomněl, přijdete na to sami a do uzávěrky se také třeba ještě něco objeví. A nakonec pár slov o ještě jedné malé změně. Možná jste si všimli, že tento úvodník a editorial je psán v první osobě jednotného čísla. Vždycky jsme se pod úvodní oslovení podepisovali jako „vaše redakce“. Ono to ale znělo tak trochu anonymně a nevěděli jste, na koho se máte případně zlobit v  případě nesouhlasu s  něčím. Nepíše to samozřejmě redakce, ale někdo konkrétní. V jiných časopisech to je zpravidla šéfredaktor. My jsme si funkci šéfredaktora nezavedli, i když si tak někdy navzájem říkáme. A tak to píše obyčejný redaktor a  ten se od teď bude pěkně plným jménem podepisovat, samozřejmě jménem redakce, redakční rady i vydavatele. Takže: Za redakci Zpravodaje vám příjemné čtení a hezké jarní dny přeje Vladimír Novák

Slovo starosty Vážení spoluobčané, s platností nového zákona o vodovodech a kanalizacích jsme se dostali tak trochu „mimo zákon“. Ten ve svých ustanoveních uvádí, že vodovodní a  kanalizační přípojky jsou ve vlastnictví držitelů napojených nemovitostí s  tím, že jejich veřejnou část provozuje provozovatel vodovodních a  kanalizačních řadů. Skutečnost je, že obec v  roce 2001 postavila kanalizační síť včetně přípojek k domovním šachtám a ty vybavila čerpadly s ovládáním. Uvedené je nyní ve vlastnictví obce, která toto zařízení i provozuje. Měla by mít souhlas vlastníků s umístěním zařízení na jejich pozemcích. V nové zástavbě jsou čerpadla ve vlastnictví majitelů nemovitostí a při jejich provozování vkládá obec prostředky do cizího majetku. Pokud bude obec provozovat celou kanalizační síť bez ohledu na vlastnictví, měla by opravy zahrnout do ceny za likvidaci odpadních vod nebo je vyúčtovat v jednom případě uživatelům a  v  druhém vlastníkům. Pokud bude čerpadlo na výměnu, půjde o  nemalou částku. Další možností je, že opravy si budou vlastníci a  uživatelé zajišťovat u  jiných dodavatelů. Tento způsob by byl ale málo pružný a pravděpodobně i dražší, protože obec účtuje za služby pouze náklady. Ještě chci upozornit, že obec bude provádět kontrolu likvidace odpadních vod z nemovitostí a že za porušování zákona může být udělena pokuta. Při kontrole budeme u  vlastníka nemovitosti, která není připojena na obecní kanalizaci, požadovat potvrzení o  způsobu likvidace. Obec má dnes i  oprávnění přikázat připojení nemovitosti na kanalizaci. Každý vlastník je také povinen nahlásit počet osob v nemovitosti bydlící, i když zde nejsou trvale hlášení. I tato povinnost vlastníků bude předmětem kontroly. Ve vlastním zájmu si proto dejte sami předem vše do pořádku. Přeji krásné prožití jara a zdravím. Petr Lanc Měšický zpravodaj - 3

NOVINKY Z OBECNÍ KNIHOVNY Těmi novinkami teď nemyslím nové knihy, těch je v knihovně také dost, ale informace a zprávy o provozu veřejné obecní knihovny v Měšicích. O obecní knihovně se zatím v našem Zpravodaji psalo jen velmi málo, s výjimkou pár údajů z historie a strohého oznámení provozní doby. To stejné platí o webových stránkách obce. Díky této malé propagaci má knihovna velmi malý počet návštěvníků - čtenářů a je to škoda, protože nabídka knižního fondu je dost bohatá a rozhodně převyšuje poptávku. Pokusím se tento informační dluh napravit, už proto, že, byť jen na krátkou dobu, zastávám funkci knihovníka. Došlo totiž k personální změně - dosavadní knihovnice paní Ilona Svobodová odešla na vlastní žádost z knihovny k 1. březnu tr. Při této příležitosti ji za dosavadní práci děkujeme a přejeme mnoho úspěchů v novém zaměstnání. Začnu tedy základními informacemi - kdy a kde najdete knihovnu otevřenou a co vám může nabídnout. Jsme přesvědčeni, že řada občanů to vůbec neví a ani třeba netuší, že něco takového tady vůbec je. Takže: Knihovna je umístěna v ulici Nová čp. 275 (objekt „TESKO“), v l patře, dveře č. 14. Je to ta nevzhledná stavba, kde je obchod, pošta, policie a další služby. V současné době je provozní doba z personálních důvodů omezena na dva dny v týdnu - úterý od 9 do 12 hodin a čtvrtek od 15 do 18 hodin. Tak to bude až do června včetně, tak to ještě s námi vydržte. Pak již bude otevřeno více dní a více hodin týdně (20) a to i v sobotu, spolu s nástupem nové knihovnice. Knihovna má v obci dlouholetou tradici - už od 20. let 20. století. Přežila všechny režimy a  všechny ideologie, byť vždy se ztrátou stovek knih, také několik stěhování, a  funguje dodnes. Co vám může nabídnout? V první řadě pestrý výběr knih všech žánrů, z nichž mnohé už dnes ani neseženete a nekoupíte. Dostáváme každý rok zápůjčku několika stovek nových knih v  rámci meziknihovní služby z  krajské knihovny, díky dotaci Středočeského kraje. Navíc sami nakupujeme knihy, v hodnotě zhruba deset tisíc korun ročně. To je hlavní služba, kterou knihovna nabízí - půjčování knih. Další službou je veřejný Internet, pro zákazníky knihovny zdarma. Tím jsme se dostali k poplatkům. Je to skoro zadarmo - čtenář při registraci platí paušální roční poplatek 30 Kč pro dospělé, děti do 15 let 20 Kč. To se může časem změnit, ale jistě ne výrazně. Půjčovné a Internet je už pak zdarma. Pro návštěvníky platí Knihovní řád, který tu nebudu rozvádět, je v knihovně vyvěšen a zřejmě se bude novelizovat - pak jej zveřejníme. Je v něm, jak dlouho můžete knihu doma mít, a případné sankce za překročení doby nebo za ztrátu knihy. Blíže o tom až příště, až jak tyto poplatky do budoucna stanoví obec jako zřizovatel. V  současné době a  v  příštích měsících přistupujeme jednak ke kompletní revizi knižního fondu (inventura), a  taky oběhu knih. Už teď je zřejmé, že mezi zákazníky je mnoho nevrácených knih už dlouhou dobu, a mnozí čtenáři taky nemají registraci na rok 2008. Pokud máme úspěšně provést inventarizaci knižního fondu, je toto potřeba dát do pořádku. Jak tedy budeme postupovat? Předpokládám, že se souhlasem obce, vyhlásíme na nějakou dobu amnestii na poplatky za dlouho nevracené knihy. Za knihy ztracené ovšem náhradu neodpustíme. Ve vlastním zájmu přijďte knihy, které máte doma déle než dva měsíce vrátit. Dostanete písemné upomínky, a od doby, kdy skončí amnestie (dáme vědět), budeme vrácení knih a penalizační poplatky neúprosně vymáhat, a to i ve správním řízení. Knihy jsou totiž majetkem obce, pořízeným za peníze nás všech! Skončí tedy praxe, že dlužníci Měšický zpravodaj - 4

házeli upomínky do koše. Poštovné je dnes docela vysoké a tak zvolíme nějaký účinnější způsob urgencí. Nepřipusťte, aby vám penalizační poplatky narostly do nepříjemné výše je to pak dluh jako každý jiný, a jak se dnes dlužné částky vymáhají, to každý ví. Ale tak daleko nikdo jít nechce. Prosíme vás ještě o  jednu věc. Noste s  sebou při návštěvě vaše čtenářské průkazky, a to i když jdete jen na Internet. Paní knihovnice vás všechny za léta osobně znala, tak to nevyžadovala, ale my vás většinou neznáme, to se týká hlavně dětí. Mohlo by se totiž stát, že na vaše registrační číslo by si mohl knihy půjčit někdo jiný a už je nikdy nevrátit. Pokud průkazku nemáte, že jste ji třeba ztratili, rádi vám vystavíme novou. Dále pak prosíme návštěvníky, kteří nemají třeba už několik let registraci, aby si ji buď obnovili, na rok 2008, nebo aby přišli a řekli, že už knihovnu navštěvovat nechtějí a my je z evidence vyřadíme, aby odpovídala skutečnému stavu a nebylo zbytečně blokováno příslušné registrační číslo. Promiňte mi těchto pár možná nepříjemných slov - většiny z vás se to netýká a už s nimi končím. Těšíme se na návštěvu i vás všech, kteří jste v knihovně ještě nikdy nebyli. Až půjdete nakupovat, nebo na poštu, přijďte se třeba jen podívat. Taky uvítáme vaše názory, co byste od knihovny očekávali, a jaká otevírací doba by vám nejlépe vyhovovala. My to nevíme, jen to odhadujeme a většinovému požadavku se podle možnosti přizpůsobíme. V  knihovně je sice práce dost a  dost, i  do vzdálenější doby - zmíněná už revize, katalogizace, signatury, zavedení počítačových programů, pro fond i pro oběh knih, takže se nudit nebudeme, i kdyby nikdo nechodil. To ale nechceme. Obec do knihovny vkládá dost velké finance a  není tedy žádoucí, aby lidé jejich služeb nevyužívali. Knihovna by totiž a to je náš záměr do budoucna, neměla být jen skladem knih, ale kulturním, informačním a společenským centrem obce. Lidé by se tam měli scházet, třeba jen tak, na kus řeči, a  knihovna by mohla být i  pořadatelem nebo iniciátorem různých kulturně společenských akcí, jako tomu je třeba v  sousedních Líbeznících nebo v Třeboradicích, jen co já vím. Jedna taková akce už je na obzoru. Před pár lety proběhla úspěšně výstava o historii obce. Chceme ji opakovat, ale jako stálou expozici právě v sousedství knihovny s tím, že by byla v provozní době knihovny přístupná. Ale to nepředbíhejme, ať to nezakřikneme. Tak přijďte, ať se tam nemusíme sami bát! Zve vás váš dočasný knihovník a redaktor MZ. Vladimír Novák

Informace z OÚ I  v  letošním roce uspořádáme slavnostní „Vítaní nových občánků“. Tato sláva bude v  sobotu dne 17. května od 14:30 hodin v  obřadní síni Obecního úřadu. Všem rodičům malých oslavenců bude doručena poštou pozvánka. Upozorňujeme však, že můžeme pozvat jenom ty děti, které jsou v obci trvale hlášeny a které tedy vedeme v evidenci. O ostatních bohužel nevíme. Na shledání s novými měšickými občánky i jejich rodiči se těší pracovníci OÚ Měšický zpravodaj - 5

Střední Čechy On-line – část extranet a Internet Projekt „Střední Čechy On-line – část extranet a Internet“, spolufinancovaný Evropskou unií ve výši 75 %, jehož cílem bylo vytvoření funkčního Portálu Středočeského kraje, a který má Středočechům usnadnit komunikaci s Krajským úřadem, se dostal do fáze spuštění Portálu v pilotním provozu od dubna. Prostřednictvím odkazu „Můj úřad“, který se nachází v levé horní navigaci, všem dobře známé titulní webové stránky Středočeského kraje www.kr-stredocesky.cz budou mít občané, podnikatelé a organizace, přístup k vyřizování některých agend s Krajským úřadem, kdykoliv a odkudkoliv. Tím bude učiněn první krok k naplňování motta projektu: „Úřad přichází za občanem“, který při vyřizování legislativou požadovaných agend nebude muset pokaždé vážit cestu na Krajský úřad, ale bude tak moci některé z nich pohodlně vyřídit ze svého domova nebo kanceláře prostřednictvím počítače připojeného k Internetu, nebo využitím některého z bezplatných zařízení PIAP na místech veřejného přístupu k Internetu. Aby se k Portálu a jeho službám dostali rovněž i ti občané, kteří k Internetu přístup nemají, bylo v rámci projektu ve 32 městech, městysích a obcích Středočeského kraje zřízeno 47 míst veřejného přístupu k Internetu. Jedno z nich se nachází rovněž u nás, v prostorách Obecního úřadu. Věříme, že Vám nově vytvořený Portál Středočeského kraje začne usnadňovat komunikaci s Krajským úřadem a zefektivní tak poskytování jeho veřejných služeb. Více informací o strukturálních fondech naleznete na www.strukturalni-fondy.cz

Z Klubu měšických žen Původní nadšení a  zájem nad vznikem Klubu trochu opadává. Věřím, že jde o  jarní únavu, a že se budeme opět scházet v obvyklém počtu. Naše pravidelné pondělní schůzky od 18:00 hodin, jsou prozatím bez programu. Ten si určujeme samy. Zkrátka sedíme a povídáme si. Duší Klubu je bezesporu bývalá starostka paní Nováková, která předává ostatním dobrou náladu, optimismus a  humor. Vyzýváme další ženy, bez ohledu na věk, přijďte mezi nás. Milena Kalinová Co pro vás Klub žen chystá? S předstihem vás chceme informovat o tom, že Klub žen v Měšicích se chystá uspořádat burzu oblečení (jak dětského, tak i  dospělého). Uskuteční se v  místnosti našeho klubu v 1. patře Tesko domu v patře až vzadu na chodbě za Knihovnou. Do prodeje se budou přijímat pouze věci vyprané. Burza se uskuteční v sobotu dopoledne. O přesném datu vás budeme včas informovat. Zatím si můžete připravovat věci na burzu. Budeme se na vás těšit a věříme, že první burza se báječně vydaří. E. Langmayerová Měšický zpravodaj - 6

Napsali jste nám Naše věrná čtenářka paní Milada Janoušková nám zaslala příspěvek se svým názorem na tzv. „Domovské právo“, které dříve v každé obci existovalo. DOMOVSKÉ PRÁVO - příslušnost občana k určité obci, která v případě jeho zchudnutí se o něj musela postarat. Děti je získávaly po otci, manželky po manželovi, nemanželské děti po matce. Právní nárok na Domovské právo vznikl po 10 letech bezzávadného pobytu v obci. Domovské právo bylo zřízeno Zák. č. 105 v r. 1863 a zrušeno bylo v r. 1953. Můj osobní názor: rušit se nemělo! Milada Janoušková

Informace z mateřské školy Jak to probíhalo u letošního zápisu? K zápisu do mateřské školy se dostavilo třicetšest zájemců. Z toho deset bydlí v Měšicích, ale nejsou přihlášeni k trvalému pobytu, devatenáct s trvalým pobytem v Měšicích a sedm s bydlištěm jiným. V současné době můžeme z kapacitních důvodů přijmout pouze dvanáct dětí. U dalších pěti čekáme na rozhodnutí o  odkladu školní docházky, které vydává příslušná Základní škola. Přednostně se musí přijmout děti v  posledním roce před zahájením povinné školní docházky, podle Zákona 561/04, § 34, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Pro ostatní jsou stanovena kriteria. Např. přednost má maminka, která již pracuje před tou, která do zaměstnání teprve nastoupí. Vím, že mnozí namítnou, jak se může ucházet o pracovní místo, když nemá kam dát své dítě. Maminky, které již nepobírají rodičovský příspěvek, mají jistě pádnější důvody k nástupu do zaměstnání. Ale některé nám napíší čestné prohlášení v době zápisu a v září zjistíme, že zůstaly doma. Naše mateřská škola má kapacitu čtyřiceti dětí, na základě rozhodnutí KHS. Celostátně jsou stanoveny normativy, tzn. že podle počtu dětí jsou přiděleny pracovní úvazky a finanční částka na mzdy zaměstnanců. Pracovní úvazky jsou stále snižovány, takže v  současné době jsme pouze tři pedagogičtí zaměstnanci, místo původních čtyřech, z  kterých má ještě ředitelka snížený úvazek u dětí. Paní učitelky se musí dále vzdělávat, škola pořádá celou řadu nadstandardních aktivit, jako jsou různé kulturní akce, výlety, kroužek taneční, keramický, předplavecká výchova apod., které jsou náročnější na organizaci. Školu „nezavíráme“ o  jarních prázdninách. V  otázce zajištění letního provozu a  prodloužené pracovní doby netkví problém neochoty vyjít vstříc potřebám rodičů, ale v  dostatku personálního a ekonomického zajištění. Dalším problémem je nutnost malování celé školy, které se vždy realizovalo v  době letních prázdnin. Z  hlediska zlepšení služeb v  obci by snad bylo řešením zřízení dislokovaného pracoviště, alespoň pro deset dětí s hygienickým zařízením a s šatnou, než bude dostavěna nová škola. Naskytla by se možnost uspokojit jednak více zájemců o místa v MŠ, vzhledem k většímu počtu dětí by bylo možné přijmout další učitelku a  následovně prodloužit pracovní dobu a  případně zajistit letní provoz. Někteří rodiče cítí, že jejich dítě potřebuje navštěvovat mateřskou školu, protože mu chybí kontakt s vrstevníky. Nezastupitelnost předškolního zařízení tkví ve skutečnosti, že jednak rodinnou výchovu doplňuje, ale nenahrazuje, a že se zde poprvé dítě setkává s odlišnými Měšický zpravodaj - 7

„bytostmi“, které mají jiné potřeby, zájmy, ale i třeba národnost a učí se je přijímat. Učí se též pěstovat svoji vůli, protože již není středem zájmu celé rodiny, která mnohdy nekriticky toleruje jakékoliv výkyvy v chování. Stává se součástí společenství svých vrstevníků, mezi kterými nachází mnohdy první kamarády. Určitými novými partnery jsou i paní učitelky, které je vedou k  osvojování vědomostí a  návyků, ale nepodceňují jeho individualitu. Je  samozřejmé, že běžná práce učitelek vyžaduje maximální nasazení. Na závěr děkujeme Obecnímu úřadu za ochotu s jakou vychází vstříc potřebám školy a za odstraňování vzniklých závad. Pouze prosíme řidiče, zvláště nákladních automobilů, aby na zpomalovacím pásu před školou skutečně zpomalovali, neboť se nám třese škola a děti závidí dospělým, jak se mají, že si mohou dělat, co chtějí…. Daria Fialová, ředitelka školy

TIP NA VÝLET Drahanskou roklí k Vltavě Na dnešní vycházce vám nenabízíme jako cíl žádný zámek či jinou pamětihodnost, ale je to lehký výlet příjemnou jarní přírodou. Vyberte si proto den s pěkným slunečným počasím, aby váš zážitek byl co nejlepší. Jedná se o pěší nenáročnou procházku po značených i  neznačených cestách v  celkové délce 6 - 7 km, podle zvolené varianty cesty. Nejdřív, tak jako obvykle - jak se tam dostaneme. Výchozím bodem jsou Horní Chabry, to hlavně pro automobilisty a  kolaře, případně Čimice pro toho, kdo zvolí cestu veřejnou dopravou. Do Dolních Chaber se autem nebo na kole dostanete přes Čakovice a staré Ďáblice jedete v podstatě stále přímo k severu. V Chabrech necháte auto a stejně jako cyklisté se z náměstí s kostelem sv. Jana Křtitele vydáte ulicí Pod Zámečkem na severozápadní okraj obce. Tam kolem zbytků tvrze zabočíte vlevo na polní cestu, která vás dovede ke vstupu do Drahanského údolí, kterým pokračujete k Drahanskému mlýnu Kdo zvolí veřejnou dopravu, pojede autobusem linky 351 do Čakovic a tam u Globusu přestoupí na linku 202. Vystoupíte na zastávce Sídliště Čimice, tady vyhledáte turistické žluté značení, po kterém přijdete, stejně jako ti co jdou nebo jedou z Chaber, ke Drahanskému mlýnu. Pak už pokračujete po žluté značce dál, údolím Drahanského potoka a  projdete oblastí s chatovou zástavbou. Zde si pod osadou můžete udělat odbočku, pokud byste se chtěli podívat na místo zvané Zámky nebo Zámka, kde bývalo staré slovanské hradiště, vysoko nad Vltavou. Zde také najdete vyhlídku do vltavského údolí. V tom případě přejdete na levý břeh potoka a lesem vystoupíte na okraj náhorní plošiny. Zde se na křižovatce polních cest dáte vpravo směrem kVltavě a pokračujete po hřebínku až kvalu, který ohraničuje hradiště Zámky. Odtud se ovšem musíte vrátit stejnou cestou na místo, odkud jste vyšli, pod chatovou osadou Draháň. Nyní pokračujete pěšinou po levém břehu potoku Drahanskou roklí, směrem k Vltavě. Tady je třeba upozornit cyklisty, aby sjížděli opatrně, v  některých místech u  potoka je potřeba kolo raději vést. Posléze narazíte na širokou cestu po břehu Vltavy. Tady je hlavní cíl procházky, a teď se můžete rozhodnout o další cestě, Pro cyklisty je vhodné, aby nemuseli stoupat zpět údolí, Měšický zpravodaj - 8

tak aby zde odbočili vpravo a po červené značce jeli do Klecan a  odtud se přes Zdibsko, Sedlec, Beckov a  Líbeznice vrátili domů. Výlet si ovšem mohou prodloužit a  zpestřit použitím přívozu v Klecánkách, kde se dostanou do Roztok a třeba se podívají do zámku. My kteří jsme šli pěšky, se můžeme projít po vltavském břehu. Po proudu bychom došli třeba do Bohnic, případně až do Tróje. Jinak se už stejnou cestou můžeme vrátit údolím po žluté do Čimic. Pokud bychom zpět nechtěli jít úplně stejnou cestou, je možnost z Drahanské rokle odbočit vpravo po modré značce, která nás povede Čimickým údolím také do Čimic k autobusu MHD. Kdo zanechal auto v Dolních Chabrech, vrátí se tam stejnou cestou kolem mlýna a bude doufat, že tam auto ještě je. Na závěr ještě pár informací o  tom, co jste cestou mohli uvidět. Území, kterým jste procházeli, se také jmenuje Přírodní park Draháň - Troja. Už zmíněné hradiště Zámky bylo osídleno už před 5 000 lety, Slované zde žili od 6. století. Svah pod ním je stejnojmenné chráněné území - přírodní památka. Drahanský mlýn je barokní dům, postavený roku 1676 na místě mlýna dřevěného. Drahanská rokle má jméno po polích nad mlýnem, kde se říkalo „Na Drahách“. Ve spodní části má až kaňonovitý charakter a břehy lemují výrazné skalní bloky. Na březích potoka najdeme mohutné staré lípy. Rokle bývala až do počátku 20. století přírodovědně cenným územím se vzácnou flórou i  faunu. Pak byl ale její původní charakter setřen nevhodnou výsadbou smrků a akátů a také výstavbou chat. V Dolních Chabrech stojí za shlédnutí románský kostel sv. Jana Křtitele, jedna z našich nejstarších stavebních památek. Můžeme zde vidět i hezký barokní statek čp. 15, a několik dalších. Pokud jde o možnosti občerstvení, jistě v Chabrech nebo Čimicích nějaké najdete - jsme přece na území města Prahy. Na cestu si vezměte turistickou mapu Okolí Prahy - východ nebo také plán města Prahy, navštívené území tam najdete. Příjemnou cestu přeje Vladimír Novák Prameny: Němec, Soukup -Výlety do okolí Prahy.Turistické průvodce Okolí Prahy a Atlas města Praha





Svatba na zámku v Měšicích Naši občané, pan Václav Kříž a slečna Dita Čejková se rozhodli, že se vezmou. To se mladým lidem stává často a nebyl by to důvod k článku v našem Zpravodaji, kdyby se nerozhodli, že chtějí svatbu na zámku v  Měšicích. Není v  žádné kronice zaznamenáno, že by na zámku kdy byla nějaká svatba, proto považujeme tuto událost za premiéru. Dovolila jsem si v době, kdy měli plné ruce práce, je ještě obtěžovat žádostí o  odpověď na mé otázky. Ochotně svolili a den po svatbě plni krásných dojmů odpověděli. Tady je záznam: Měšický zpravodaj - 9

Jak jste přišli na nápad mít svatbu v zámku ? Už jste někdy byli na procházce v  areálu nemocnice? Doporučujeme období května a června. Když přicházíte k zámku z druhé strany, spatříte nádherný výhled nejen na zámek, ale také na rozkvetlou louku plnou kopretin, šalvěje a  orlíčků v  nepřeberné škále barev. To nás inspirovalo k tomu, vzít se na rozkvetlé zámecké louce. Ale znáte to, když si člověk něco plánuje, tak to zpravidla nevyjde. Z rodinných důvodů se svatba musela konat o měsíc dříve a  to samozřejmě na louce není pomalu ani kvítko. A  tak nastala druhá alternativa, která dopadla naprosto úžasně: Svatba na zámku. Jak vám vyšlo vedení nemocnice vstříc? V dnešní době, kdy o slušnost a pomoc málokdy zakopnete, jsme se přesvědčili opravdu o  opaku. Nejdříve jsme se zeptali na Obecním úřadě, kde to okomentovali jako skvělý nápad a tak jsme vyrazili na zámek. Vedení nemocnice bylo našim nápadem polichoceno a tak nic uskutečnění našeho nápadu nebránilo. Pak následovalo několik schůzek k ujasnění a  domluvení organizačních věcí. Nejenom že nám to umožnili, ale se vším nám celý kolektiv nemocnice pomohl. A tímto vám všem chceme moc a moc poděkovat. Zejména panu řediteli MUDr. Kovaříkovi, primáři profesoru Andryskovi, paní Fišerové, která měla vše na starosti a veškerému personálu, který se na tom podílel. Děkujeme také obecnímu úřadu. Byl to pro nás opravdu neopakovatelný zážitek, na který nezapomeneme. JEŠTĚ JEDNOU VŠEM MOC DĚKUJEME! Výzdobu jste si zařizovali sami? Kterým květinám dáváte přednost? Výzdobu na zámku jsem si dělala sama až na kytici v obřadní síni. Co se týče květin mám ráda skoro všechny, ale výzdobu jsem zvolila jednoduchou, aby ladila jak ke svatební kytici a ke mně i mému dnes již manželovi. Prozraďte našim čtenářům jakou jste měla svatební kytici? Teď už to není tajemství a  tak již není co tajit. Kytici jsem si nechala samozřejmě vázat. Vždy jsem snila o růžích v barvě červené a čistě bílé. Jelikož jsem měla doplňky bleděmodré, přidali jsme bleděmodré modřence. Děkuji vám oběma za ochotu a přeji za sebe i čtenáře našeho Zpravodaje v manželství jen to dobré. Ladislava Nováková

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - díl XXII. Úvod: V  dnešním díle se budeme zabývat životem obyvatel vesnice za protektorátu, uděláme si stručný přehled o  tom, koho postihlo věznění, nucené práce a  jiné perzekuce, o  kolaboraci s nacisty a nakonec si všimneme některých významnějších událostí v  posledních létech okupace, jak je prořídlé archivní materiály zaznamenaly. V  úvodu se ještě zmíním, stejně jako v  minulém díle, o  širších souvislostech, a  dopadech této dějinné epochy na poválečný vývoj země a vliv na další osudy národa, v podstatě až do dnešní doby. Za nacistické okupace byl nastolen absolutně totalitní, diktátorský a nacionalistický režim, s jehož odpůrci bylo nakládáno velice tvrdě. Podíváme-li se na některé základní prvky fungování režimu, uvidíme, že fungovaly jako základ a vzor pro nastolení totality poválečné, zejména po roce 1948. Vyjmenovat všechno by zabralo mnoho místa, podívejme se tedy jen na některé základní věci. V první řadě to byly hospodářské a politické proměny, a to zcela zásadní. Konečným cílem Měšický zpravodaj - 10

byla sice úplná germanizace českých zemí, ale zároveň okupanti vyžadovali plné pracovní nasazení českého národa za účelem válečných potřeb. Nastalo první řízené hospodářství, t.j. regulace průmyslové a  zemědělské výroby státem, stejně tak důsledná regulace cen a mezd, vyhlašování pracovních povinností. V oblasti kulturního a společenského života to bylo naprosté ovládnutí činnost organizací a spolků shora. Jakákoliv ideologie, jiná než oficiální, byla zcela vymýcena. Aby si ovšem nacisté zajistili loajalitu a  spolupráci širokých vrstev obyvatelstva, přišli, stejně jako už v předválečném Německu, s metodou „vše pro prostého člověka“. To znamenalo na jedné straně zavádění různých sociálních jistot a výhod zejména pro dělníky - ne všechny sliby v  tomto směru se uskutečnily - ale za to chtěli nacisté protislužbu. Budeš-li se věnovat výhradně svým pracovním povinnostem, nic ti nehrozí a budeš žít relativně dobře. V souladu s touto tendencí byla i cílená likvidace intelektuálních vrstev národa - viz zavření vysokých škol atd. Souhrnně řečeno: v  protektorátních letech se odehrál pokus o  ovládnutí společnosti, který se pak opakoval i v dobách pozdějších, a to úspěšně. Znamenalo to příslib sociálních jistot za rezignaci na protirežimní aktivity. Teď už ale vstupme do neradostné reality dvou až tří let před ukončením druhé světové války a okupace českých zemí. Část dvacátá druhá: Vrcholné období nacistické okupace - léta 1943 - 1945 Válka byla v  plném proudu a  to se projevilo i  na životě obyvatel vesnice - přituhlo ve všech směrech. Nedostatečné zásobování, všechny životní potřeby jen na skromný příděl. Platidlem byla protektorátní koruna (K), za jednu říšskou marku (RM) jich bylo deset. Provoz motorových vozidel nebyl povolován, ostatně ani nebyl k dostání benzin jediným způsobem cestování byly přeplněné a špinavé vlaky. Obyvatelé byli nasazováni do různých továren - již tehdy byla orientace zejména na těžký průmysl a válečnou výrobu. Ženy, pokud nebyly zaměstnané, musely na zemědělské práce. Špatnou pověst mělo zejména přidělení na práci k velkostatku v Mratíně, který byl zabrán Němcem ze Sudet jménem Liška. (Jména osob a údaje o nich i v dalším textu přebírám z dobových zápisů beze změny a neručím za jejich správnost a přesnost – pozn. autora). K  německé národnosti se hlásily zejména rodiny Plajerů, Fleischmannů, Janotů. Samozřejmě také Nosticové a  jejich zaměstnanci - ti ovšem měli německou národnost i  za první republiky - falknovská rodová linie pocházela ze Sokolovska, tedy z  oblasti s převahou německého obyvatelstva. Hrabě Ervin Leopold Nostic se bezesporu i v této době k obyvatelům nechoval špatně. (To mu ovšem po válce nebylo nic platné, díky německé národnosti přišel o veškerý majetek a  musel s  rodinou odejít do Rakouska. Časem se ukázalo, že nedopadl zas tak špatně spokojeně žil v Rakousku, zatímco jiné české šlechtické rody po roce 1948 na tom byly hůře - přišly také o všechno, ale odejít nemohly - pozn. autora). Představitelem nacistické strany v obci byl muž jménem Fleischmann (st.), který údajně lidem v obci mnoho neškodil, a snad i odmítal četné donašeče. (Žil v domě, kde je dnes radnice, pozn. autora). Nejznámějším spolupracovníkem Němců byl jakýsi Emil Kysela, bývalý radní za stranu sociálně demokratickou, který působil jako „Werkschutz“ v továrně Letov. Bylo to něco jako závodní stráž a obávaní pomocníci nacistů. Dalším kolaborantem byl údajně i poštmistr Fuchs. Naopak byli za okupace potrestáni: F. Trávník (asi dva roky vězení), řezníci K. Dudek a  B. Černohorský za porážky „na černo“ a  nepovolený prodej masa - těm hrozil i  trest nejvyšší. Měšický zpravodaj - 11

Za spolupráci s  protinacistickým odbojem byli v  KL (koncentrační tábor) Terezín koncem války vězněni K. Konrád a J. Novák. Oba se vrátili v květnu 1945. V KL Svatobořice na Moravě byli vězněni F. Uher, B. Uhrová, a jejich dcera B. Nevínová, za trest, že jejich syn Ladislav Uher uprchl z Protektorátu, dostal se do Anglie a tam bojoval proti Němcům jako letec RAF. Tam také zahynul v boji zřejmě v roce 1941. V KL Osvětim zemřeli: Jaroslav Chlumský, dále sestry H. Neumannová a  M. Hošková, Židovky, měly obchůdek ve starých Měšicích. V KL Terezín zemřel Karel Písecký. Jejich památku uctila obec teprve po mnoha letech - až po roce 2000. Několika koncentračními tábory prošel i M. Šíla, vrátil se až v roce 1945. Odsouzen byl za sabotáž v zaměstnání. Kratší dobu v Terezíně pobyla i M. Fabiánová. Další obětí německé represe byl pan Arnošt Slalický, který byl zatčen na udání již v roce 1939 a celou válku strávil v německých vězeních. Pan Skalický v té době sice žil v Mratíně, ale pocházel z Měšic. Na práce do Německa (Totaleinsatz) byli posláni: M. Kosík, J. Chábek, J. Doležal, A. Žumpa, F. Šafránek, F. Křehnáč, V. Svoboda a K. Šára. Jejich osudy jsou podrobněji popsány v kronice obce, část 1939 - 1945. Koncem roku 1944 byly na kopání zákopů na východní Moravě nasazeni chlapci ročníků 1925 - 27 - 28. Byli to J. Holeček, L. Hauser, L. Ubl, J. Krátký, A. Kosík, M. Šíla. V roce 1942 byla násilně přerušena činnost sokolské jednoty (blíže o tom v díle Toulek věnovanému historii TJ Sokol). Jedinou politickou organizací v  obci existující bylo Národní souručenství, vedl ji V. Kašpar. V  roce 1943 (20.12.) došlo k  velké železniční nehodě mezi Kbely a  Satalicemi. Zahynulo asi 60 lidí, na dvě stovky bylo těžce zraněných. Jednalo se o srážku dvou ranních dělnických vlaků. Z místních obyvatel tam nalezl smrt dvacetiletý J. Urban a následkům zranění podlehl i V. Ulrich. Těžce zraněni byli S. Janoušek a J. Procházka. Na začátku zimy 1944 projíždělo místním nádražím větší množství vlaků s  ruskými zajatci a vězeňskými transporty. Ženy z obce a okolí se snažily těmto nešťastným lidem pomoci alespoň trochou přineseného jídla. Ve zdejších lesících se po nějakou dobu ukrývali uprchlí sovětští zajatci. Také jim údajně několik místních lidí nosilo jídlo, ošacení a další potřeby. Tady je třeba poznamenat, že každý, kdo takto pomáhal, velice riskoval. Každá pomoc civilního obyvatelstva neznámým osobám - uprchlým vězňům, partyzánům, zajatcům, parašutistům se trestala smrtí. Stejný trest byl i  za ubytování osob v  obci policejně nepřihlášených, stejně tak i  za pouhé neoznámení jejich přítomnosti v obci. Pokud jde o zmíněné sovětské zajatce, tak dnes již známe smutnou skutečnost, že ať opět padli do rukou Němců, nebo je osvobodila Rudá armáda, dopadli velmi špatně, tak jako tak - už je nikdy nikdo neuviděl. Další sovětští zajatci byli drženi v pakoměřické cihelně na těžkou práci. I těm se dostalo podpory ze strany místních obyvatel, hlavně v podobě potravin. Asi měsíc před koncem války procházeli obcí prchající němečtí obyvatelé z  území osvobozovaného okolí Breslau. Museli být všude vítáni, byli nazýváni „Národní hosté“, a hospodáři měli za povinnost poskytnout jim stravu a ubytování. To ale již naznačovalo, že se konec války a německé nadvlády rychle blíží. Poslední měsíce války v roce 1945 znamenaly také obavy a nejistotu z toho, zdali se přes nás převalí fronta a jak se Němci budou mstít na civilním obyvatelstvu. Naštěstí k tomu nedošlo. Blízkost průmyslové oblasti Letňan, kbelského letiště a také železnice s nádražím opravňovala nepříjemné očekávání náletů spojeneckého letectva. Bomby dopadaly docela Měšický zpravodaj - 12

blízko, ale obec měla opět štěstí. Blížící se konec války naznačovalo i to, že bylo na jaře přerušeno školní vyučování na škole v  Líbeznicích („přijdete až po válce“, řekla paní učitelka). Ještě stojí za zmínku, že asi 2 měsíce před koncem války byl v obci ustaven Revoluční národní výbor. Jeho členy byli: K. Dvořák, J. Jetel, V. Kašpar, J. Kupricht, K. Dudek, L. Fabián, K. Krča, J. Hrbek, J. Kozler, K. Dvořák (č. 136) a F. Křehnáč. To je asi tak vše podstatné, co se ze sporých archivních záznamů podařilo o dění v této neblahé době zjistit. Mnohé materiály se po válce, často i úmyslně ztratily a paměť lidská je krátká a omylná. V květnu 1945 i pro naši obec válka skončila, skončila i okupace a Protektorát. Končí i  dnešní díl Toulek. O  událostech v  květnu 1945 (povstání 5. až 9. května) podrobně pojednává materiál otištěný ve Zpravodaji, v  dubnovém čísle z  roku 2005, a  nebudeme tedy tuto součást dějin obce znovu popisovat. V procházce dějinami budeme pokračovat už ve svobodném státě, Československé republice, počínaje květnem 1945. V příštím díle to ale ještě nebude. Vrátíme se opět, jak jsme slíbili, k podrobnějšímu pohledu na historii spolků, klubů, sdružení atd., a  začneme bohatou historií sportu v Měšicích, jmenovitě kopané. Na závěr bych opět chtěl poprosit, jako autor, o přispění pamětníků k poznatkům o době, o které jsme si povídali. Jsou to všichni, kteří jsou dnes starší než 70 let, ale i mladší mohou mít poznatky od svých rodičů. Náš seriál o historii obce si sice nedělá ambice na odbornou a  podrobnou studii, ale přece jen bychom chtěli znalost té doby, čili paměť obce, mít kompletnější. Potěšíte i třeba starými plakáty, novinami, snímky, prostě čímkoliv z té doby, a nejenom z té Pokračování příště Vladimír Novák

Jak se lékař stává myslivcem Další volné pokračování vzpomínek profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“. Myslivci a politika Myslivecký svaz byl členem Národní fronty, jako skoro všechny organizace. Mělo to pro mne i výhody. Tehdy každý pracovník na pomazaném postavení si nad svůj psací stůl vyvěšoval rudé prapory, brigády socialistické práce, uznání a další dekorace, které rodná strana dávala svým věrným. Já nic, ale tak jsem to nenechal. Dostal jsem čestné uznání za 50 let existence Mysliveckého svazu, zarámoval a vyvěsil. No skousli to, ale připomněli mi to později. Když už soudruzi pomalu balili v  osmdesátém devátém fidlátka, potká mne děkan fakulty, sice taky rudý, ale jinak slušný chlap a povídá: „Prosím tě, jak je to možné, návrh na profesuru jsme ti podali už před šesti lety, mladší je už dávno mají schváleny a ty pořád nic. Musím se na to podívat“. Po dvou týdnech jsem ho opět potkal: „Prosím tě, jak je to možné, ty vysokoškolský učitel, nejsi vůbec angažovaný a nemáš žádnou funkci. Koukej to rychle napravit.“ Nabízeli mi spoustu takových tehdy nosných funkcí, jako člen Pugvašského hnutí, Lékaři proti atomové válce a podobné. Já si opatřil pomocí svých mysliveckých kamarádů lepší a neprůstřelnou. Stal jsem se „Místopředsedou základní myslivecké organizace bez honitby na Praze 2.“. Když jsem to oznámil tam nahoře, počítal jsem s dalším kádrovým malérem, ale opak byl pravdou, za týden mi volali, že soudruh Jakeš to hodnotil jako významnou Měšický zpravodaj - 13

angažovanost v  Národní frontě a  schvaluje zahájit jmenovací řízení. Jenže to bylo už v prvých dnech listopadu. Když jsem o rok později to jmenování dostal, prohlašuji mezi přáteli, že to není profesura z klinické onkologie, ale z myslivosti bez honitby a basta. V  té době před listopadem byla myslivost z  velké části, podobně jako před i  po komunistech výsadou těch „lepších lidí“, kdy často úroveň takového „myslivce“ byla zcela v protikladu s tím, jak si správného vyznavače Hubertova cechu představujeme a chtěli bychom mít. Protože jsem díky svému povolání byl občas potřebný i pro tyto pány, nejjednodušší odměnou, která je nic nestála, byla pozvání na „panské, resp. soudružské“ hony. Moc jsem se jich ale nezúčastnil, neměl jsem na to dost silný žaludek. Vzpomínám na lov v bažantnici, kde byl také čelný funkcionář ROH, člověk tak tlustý, že se jen stěží pohyboval. Po přemístění řady střelců před okraj bažantnice mu jeden lesní inženýr v bílých rukavičkách přinesl židličku, aby na ní střílel v sedě. Lesníci začali vyhánět bažanty, ti se asi deset metrů před řadou střelců pomalu zvedali a zcela proti zásadám byla zahájena palba, kdy většina z nich byla ještě ve stádiu vzestupu a prakticky bez rychlého pohybu. Nechtěl bych ty ubožáky plné olova ani okusit. A náš funkcionář ROH? Po prvé ráně zpětným rázem spadl na záda, přispěchavší inženýři ho zvedli a  posadili a  jev se opakoval podle kadence jeho střelby až do konce leče. Jeden z  vysokých prominentů „až tam nahoře“ se mi jednou chlubil (setkali jsme se u jeho sestry, velmi slušné paní a choti mého kamaráda), že ulovil jelena a že to lesníci označili za „bezprecedentní ránu“. Samozřejmě zvědavost mi nedala abych se nezeptal. „Člověče, ten mi přišel draho, sedm hajnejch ho dohledávalo a dostřelili ho až třetí den. Toho rumu, co jsem musel koupit.“ „A jak jste ho střelil?“ „No, čekám takhle na průseku, když přes něj přebíhal, já rychle vystřelil a on zmizel. Po dostřelení mi řekli, že jsem mu ustřelil ráže“. Zvedl se mi žaludek nad tou bezostyšnou „bezprecedentností“ a rychle jsem se omluvil a odešel. To jsou nehezké vzpomínky, když ale jdete s  obyčejnými myslivci, je vždy veselo a  tradice jsou dodržovány ve všech slušných společnostech. Jen někdy, jako tenkrát: „Doktore, máme tam na výřadu jednoho našeho myslivce, byl to prima chlap, nemohl bys pro něj ještě něco udělat?“ Bylo mi to divné, jdu tam, skutečně tam leží i s flintou a moc mrtvě nevypadá. Tak jsem si vzpomněl, co se ode mne čeká a zahartusil jsem „To jste ho vy pitomci museli vyvrhovat, co s tím teď můžu dělat?“ Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Oskara Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek PS: Profesor Andrýsek ve výše uvedeném příspěvku vzpomíná na své myslivecké začátky a z následujícího příspěvku je patrné, že mu tato láska vydržela celý život. Profesor Andrýsek mysliveckým kmetem Prof.  MUDr.  Oskar Andrýsek, DrSc. Byl dne 29.2.2008 v  podvečerních hodinách v  Zámecké síni zámku Měšice u  Prahy u  příležitosti životního jubilea slavnostně přijat do Klubu mysliveckých kmetů. Tento ctihodný myslivecký klub sdružuje významné a úctyhodné myslivecké osobnosti, které se významným způsobem zasadily o  rozvoj a  propagaci myslivosti a  udržování mysliveckých tradic. Panu profesorovi srdečně gratulujeme a přejeme do nadcházející sezóny upřímné „Lovu zdar“. MUDr. Ludmila Vondráčková - Klub mysliveckých kmetů Ke gratulaci se připojuje i  celá redakce a  přejeme panu profesorovi ve zdraví prožít ještě mnoho let u nás v Měšicích, kam se rozhodl trvale přistěhovat. Měšický zpravodaj - 14

Z kultury a sportu

Skautský výlet

O  prvním dubnovém víkendu se šest desítek skautů a  skautek vypravilo na velkou střediskovou akci do vesničky Mentaurov nedaleko Litoměřic. Celá akce začala na měšickém nádraží, odkud jsme se vydali vlakem za dobrodružstvím. Po cestě vlakem nás čekal čtyřkilometrový výstup na základnu Mentaurov. Úvodní část programu obsahovala kolektivní hry, při kterých děti měli možnost se pobavit a navzájem lépe poznat. Pro menší byla připravena prezentace skautských a roverských táborů. Druhý den jsme zahájili, podle hesla „Ve zdravém těle zdravý duch“, pestrou rozcvičkou, po níž jsme se vypravili na celodenní výlet na rozhlednu Varnhošť. Během výletu se děti seznámily se základními dovednostmi správného skauta, například vaření na ohni a orientace v krajině podle buzoly. Po návratu nás všechny čekala chutná večeře, po které následoval další zábavný program plný různých soutěží a her. Nedělní ráno bylo provázeno deštivým počasím, což lehce pozměnilo naše plány. Starší skauti uspořádali pro své menší kamarády Svojsíkův závod. Po obědě přišel čas balení a cesty zpět k domovu. Cesta proběhla v dobré náladě za doprovodu kytary a zpěvu. Závěrech bychom rádi poděkovali všem, kteří se podíleli na přípravách a realizaci celé akce. Pavlína Černohorská ml.

Mokrý vejšlap

Poprvé po pěti letech „Vejšlapů“ nám počasí vůbec nepřálo. Hned ráno, když jsem viděla tu zataženou oblohu, tak jsem váhala. Jestli má cenu jít. Nakonec jsme vyrazili. Start byl v  sobotu 19. dubna ráno v  9:00 hodin ve sportovním areálu v  Líbeznících. Sešlo se nás tam 151 účastníků, z toho 80 pěšky a 71 na kole. Bylo zataženo, ale nepršelo a tak jsme vyrazili. Šlo se většinou polničkami, tam kde to nešlo jinak, tak po chodnících. Když jsme došli do Ďáblic, odbočili jsme hledat pramen Mratínského potoka. Přešli jsme okolo polorozpadlých zdí a  budov, dokud nás šipky nenavedly k  malému rybníčku. Zde pramení náš známý Mratínský potok. Škoda, že nám počasí nepřálo, bylo to tam velmi romantické. Keře sklánějící se k vodní hladině, rákosí, kačeny plující po vodě. Zde vyvěrá potůček, aby urazil 15 km dlouhou cestu, přes plno vesniček a v Kostelci nad Labem se spojil s řekou Labe. U pramene jsme také měli jeden důležitý úkol. Najít napsaný kód a rozluštit ho. Najít ho nebylo tak těžké, ale s tím rozluštěním už to bylo horší. Měšický zpravodaj - 15

Kód zněl: PMP. KO 15/8. Rozluštění bylo: Povodí Mratínského potoka – Kostelec – 15 km – 8 mlýnů. Na povodí tohoto potoka stálo kdysi 8 mlýnů! (V  Čakovicích byly dva – Červený a  Bílý, další v Miškovicích, Veleňský, dva byly ve Sluhách a potom mlýn v Mratíně a v Kostelci.) Od rybníčku jsme Ďáblicemi pomalu stoupali na kopec Ládví, kde je i známá hvězdárna. Přiznám se, že uvnitř jsem byla poprvé. Snad vše co je možné se o naší sluneční soustavě dozvědět a shlédnout, tam bylo i s odbornou instruktáží. A  zase to počasí – tentokrát se už opravdu prudce rozpršelo. Po zvážení situace se naše skupina rozhodla, vrátit se stejnou trasou zpět do cíle. Dostali jsme diplomy a malé dárečky. Dnes to byl „Mokrý diplom“. Když jsme se všichni posilnili po namáhavé tůře, tak pro radost nám i sobě spustili muzikanti pěkné písničky. Ani se nám nechtělo znovu do toho nečasu, ale co naplat, čekala nás ještě cesta domů. A tak díky nadšencům, kteří tyto pochody vymýšlejí a organizují, my poznáváme své nejbližší i vzdálenější okolí. Díky!! Za měšickou skupinu Anna Raková

Dětský maškarní karneval

I tato akce se konala 19 dubna. A i zde malým dětem v maskách déšť jejich převleky vydatně skrápěl. Je sice pravda, že jen tu chvíli než přeběhly od rodičů z auta do naklizeného a  připraveného sálku v  restauraci U Václava. Faktem ale zůstává, že hodně lidí asi toto nevlídné počasí od účasti odradilo. Proti loňskému roku byla účast slabší. Děti co přišly si s tím ale hlavu nelámaly a vesele ve svých maskách skotačily a rejdily po parketu. K vidění byly různé princezny, víly, piráti, kovbojové, kočička, Karkulka, Rusalka, beruška a Bořek stavitel v parádních montérkách i s kompletní pracovní výbavou. O reprodukovanou muziku se postaral Milan Perovič. Děti soutěžily, tančily, přednášely básničky a  zpívaly. Ke konci došlo na hodnocení masek. Všechny byly krásné a  děti roztomilé, ale podle stanovených kritérií jsme ohodnotili masku na které bylo vidět, že s její přípravou si dali rodiče i dítě práci a sami ji vytvořili. Vítěznou maskou se stala maska „Kouzelnice nebo černokněžnice“ Markétky Vlčkové. Všechny děti dostaly různé pamlsky a určitě byly spokojené. Dík za příjemně strávené odpoledne patří manželům Hluchým za umožnění uskutečnění karnevalu v sále restaurace, jeho výzdobě, nákupu dobrot a celkové přípravě. Již zmíněnému Milanovi Perovičovi za hudební doprovod, Tondovi Knetlovi, dámám z Klubu žen - Drahuš Myšákové a Lále Langmayerové za pomoc při vlastní akci. Za rok na viděnou Jiří Bejlek

Dětský den 2008

Pozor! Pozor! Blíží se Dětský den, tentokrát slavící půlkulatiny, letos je to již V. ročník. Už popáté se sejdeme na louce u  „Kruhu“. Datum oslavy připadá tento rok na sobotu 31. května 2008. Obecní úřad s pomocí Klubu rybářů a dalších nadšenců opět pro všechny děti a jejich rodiče připraví den plný zábavy, soutěží a překvapení. Plánujeme uspořádat všechny tradiční soutěže o  pěkné ceny, posezení u závěrečného ohně s opékáním špekáčků a  s  hudbou. Určitě vymyslíme nějakou novinku a  zpestření. Budeme rádi za každý dar a  příspěvek od sponzorů a  za pomoc rodičů s  přípravou i  průběhem celé akce. Uvítáme také jakýkoliv nápad, recept nebo vylepšení tradiční zábavy dětí na louce pod širým nebem. Se svými náměty a nápady přijďte v rozumné době před dnem „D“ na Obecní úřad, určitě Vás neodmítneme. Rovněž si dovolujeme požádat sponzory, aby svůj případný dar předali včas, abychom stačili za vše pořídit pěkné ceny pro vítěze soutěží. Měšický zpravodaj - 16

Na závěr tedy shrnutí: Zveme všechny děti, jejich rodiče a rodiče rodičů, zkrátka všechny lidi, na sobotu 31. května od 15: 00 hodin k rybníku „Kruh“ na V. ročník Dětského dne. Jiří Bejlek

Jarní zdobení břízky

Ještě několika slovy se chci vrátit k Vítání jara zdobením břízky. Vzhledem k dvouměsíčnímu vydávání našeho periodika je toto připomenutí vydařené oslavy již poměrně neaktuální. Nemohu si ale pomoci a musím všechny, kdo se zdobení zúčastnili alespoň takto opožděně pochválit a  poděkovat za zkrášlení centra obce. Celý měsíc hezky ozdobená břízka všem připomínala, že jaro je už za dveřmi. Tak tedy všichni, kdo jste v sobotu 8. března přišli a pomohli zdobit i vy ostatní, kteří jste ještě v průběhu celého následujícího týdne nosili a věšeli ozdobená vajíčka, vám všem Díky!! Jiří Bejlek

Jak asi dopadneme s „Tichou poštou“?

Zapíšeme se do knihy Českých rekordů nebo ne? To v době psaní těchto řádků (22. dubna v  noci) je ještě ve hvězdách. Já jsem přesvědčen po včerejší večerní poslední schůzce organizátorů celé akce v Mratíně, že vše klapne a rekord bude. Jistě velmi záleží na počasí. Myslím si, že organizátoři pro úspěch udělali všechno, přes letáčky v  každé schránce, zaslání SMS zpráv, doprovodný zábavný a soutěžní program, hudební upoutávku v místním rozhlase, až po osobní agitaci. Ostatní záleží již na vás všech. Jestli se přinutíte opustit pohodlí sobotní odpolední relaxace u  domácího krbu a  strávíte odpoledne při společné příjemné a nevšední recesistické akci spolu s občany sousedního Mratína. Máte jedinečnou možnost zde poznat lidi a kamarády naladěné na stejnou strunu, lidi, kteří mají rádi legraci a  zábavu. Kteří nečekají až je někdo pobaví, ale baví se sami a  při tom myslí ještě na pobavení ostatních. Jistě po skončení společné akce u pivka a opečené klobásky na hřišti v Mratíně mezi ně zapadnete a najdete společnou řeč („najdete“ - píšu v budoucím čase, ale v době čtení tohoto čísla to již bude čas minulý a noví známí a noví kamarádi, vás již možná zvou na další akci). No aaa vo vo vo to to to tom to je je .. né? „Snad“ jeden z budoucích spolurekordmanů, Jiří Bejlek

Co říkáte Kruhu? Paráda - Což?

Všichni, kdo chodíte po Měšicích na procházky, jste si jistě všimli, že se povedlo po všemožných potížích, starostech a  pochybnostech vybagrovat a  vyčistit rybník Kruh. To bylo řečí, že je s Kruhem konec, že už v životě voda nenateče atd. Přiznám se, že když jsem viděl to ohromné množství bahna, tak jsem na okamžik také zapochyboval. Zvládne se to? Měli jsme ale štěstí na zkušenou firmu a mohli se spolehnout na obětavé a osvědčené lidi z  Klubu rybářů. Výsledek vidíte všichni sami. Je hotovo. Rybáři zpevnili a  upravili břehy. Okolí se dosypalo hlínou a oselo travou, voda pomalu, ale přece teče a tak až vše zaroste, tak se opět Kruh ukáže v plné kráse. Zase se tak stane centrem procházek a místem pro kulturní akce dětí a Klubu rybářů. Opět se tak potvrdila známá pravda, že když se chce a sejde se správná parta lidí, kteří se nedají odradit, tak se povedou věci, které se zdály nemožné. Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 17

Ještě jednou „Tichá pošta“-krátká aktualita, těsně před tiskem.

Podařilo se nám vložit do tisku ještě několik řádek o akci „Tichá pošta“ – pokus o zápis do České knihy rekordů. Pokusu se zúčastnilo 100 lidí z Měšic a 190 z Mratína. Všem organizátoři děkují za účast. Bohužel plánovaný rekord v přenosu nezkomolené věty se nezdařil. Všechny tři věty, které se tichou poštou posílaly, došly více či méně „upravené“. Jedna z nich např. měla znít: Zpráva letí, už je zase více dětí. Na konci dlouhého hada z 300 lidí došlo: Slova letí milé děti. No nevadí. Smyslem celé této povedené akce bylo pobavit lidi a to se zdařilo. I tak však byl této akci přiznán Český rekord. Trochu jiný, než se původně zamýšlelo, ale přece rekord nový a platný a ten zní: Nejvíce lidí hrajících hru na tichou poštu. Nakonec vše vyšlo, tak jak si jistě organizátoři přáli. Počasí, hodně lidí, kteří se pobavili i při doprovodném programu, spokojené děti, které si zaskotačily na skákadlech a které pobavily pohádkové postavičky Večerníčka a Spejbla a Hurvínka. Takže na závěr: Díky všem účastníkům a hlavně díky všem organizátorům tohoto nevšedního, ale velice příjemného způsobu zapojení obyvatel dvou sousedních obcí do vzájemné možnosti se navzájem poznat a seznámit se. Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 18

Společnost STYROTRADE, s.r.o.

hledá nové zaměstnance na níže uvedené pozice:

6 SKLADNÍKŮ DO NOVĚ OTEVŘENÉHO SKLADU V MĚŠICÍCH

požadujeme: • směnový provoz • průkaz na vysokozdvižný vozík (není podmínkou, nezaškolené proškolíme) • nástup možný IHNED nabízíme: • práci v mladém kolektivu u dynamicky se rozvíjející firmy • odpovídající finanční ohodnocení • pracoviště Měšice KONTAKT: p. Rektořík 608 672 695, 315 684 858

3 ZAMĚSTNANCE DO ODDĚLENÍ EXPEDICE V ČAKOVIČKÁCH

požadujeme: • SŠ vzdělání • dobrá znalost práce na PC • samostatnost • organizační schopnosti • směnový provoz, nástup možný ihned nabízíme: • práci v mladém kolektivu u dynamicky se rozvíjející firmy • odpovídající finanční ohodnocení • možnost jazykového vzdělávání • pracoviště Čakovičky KONTAKT: p. Zoreníková 777 923 195, 315 684 858

1 OPERÁTOR VÝROBY - ČAKOVIČKY

požadujeme: • SŠ vzdělání • praxe v obsluze zařízení výroby bloků • dobrá znalost práce na PC • samostatnost • organizační schopnosti při řízení malého kolektivu • směnový provoz, nástup možný ihned nabízíme: • práci v mladém kolektivu u dynamicky se rozvíjející firmy • odpovídající finanční ohodnocení • možnost jazykového vzdělávání • pracoviště Čakovičky KONTAKT: p. Rektořík 608 672 695, 315 684 858 Měšický zpravodaj - 19

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Duben 2008. Ročník 5, číslo 2. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková a Milena Kalinová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad: 283 980 330 Obecní policie: 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. dubna 2008, příští číslo vyjde v červnu 2008. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 20