Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása

dvouměsíčník 2. ročník

Čti až do konce... Roráte caeli dé super, et nubes pluant iustum / Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása./ Těmito slovy začíná stará adventní píseň a odtud také název „roráty“. Dnešní neděli jsme vstoupili do doby adventní a zahájili tak jednak nový církevní rok, naši adventní přípravu na Vánoce, ale také přípravu nás samotných na příchod Krista. Ať už to bude na „konci času“, nebo na konci našeho života, víme, že je důležité abychom stále byli připraveni jako ty „panny prozíravé“, které čekaly s rozžatými lampami svého srdce na ženicha. Jak nás vyzýval v dnešním druhém čtení také sv. Pavel: „Musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus.“ Kéž v této době přípravy a čekání zakoušíme slova 4. sloky písně Roráte caeli – přijmi útěchu, přijmi útěchu můj lide drahý, neboť blízko je tvoje spása. Proč se stále trápíš v úzkostech, proč tě bolest svírá? Zachráním tě, neboj se, doufej! Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj, Izraelův svatý a Spása tvoje. O tom hovoří i následující zamyšlení jáhna Aleše L.

Čti až do konce Nadpis tohoto úvodníku nechce být nějakou speciální výzvou, ale má vyjadřovat myšlenku, o kterou se chci těmito řádky podělit. Vyplynula z náhodného setkání s jedním knězem. Strávili jsme spolu asi hodinu při kávě a musím přiznat, že já jsem byl spíše Číslo 9

1

tím, kdo naslouchá. Osmdesátiletý kněz, mohu-li to tak vyjádřit, byl plný „dojmů Boha“. Je to setkání toho druhu, kdy neznámá osoba vám sdělí v jakémsi proudu slov to, co po léta nosí v sobě, co v něm zraje jako přesvědčení a životní jistota, kdy to 12/2008-01/2009

lidské a bolestné ustupuje jasu Prozřetelnosti Boží. V tichém obdivu nad vnitřní radostí kněze jsem naslouchal jeho životnímu příběhu. Vyprávěl o své cestě kněžství, která začala v době II. světové války přihláškou do semináře a rok po té nasazením na nucené práce do Německa a Francie. „Po celou dobu jsem se modlil, abych neztratil povolání ke kněžství a zdraví,“ vzpomínal kněz. Sám na sobě kolikrát zakoušel vyslyšení modliteb i mocnou ruku Boží. Viděl jasně několik momentů, kdy Bůh chránil jeho život. Jednou to bylo díky zpoždění vlaku, kterým cestoval na dovolenku domů a díky kterému nedorazili do určitého města včas a tím unikli bombardování nádraží a jisté smrti. „Stačilo osm minut zpoždění!“ Pak se po nezdařeném útěku dostal do koncentračního tábora. Ke konci války přišel příkaz, aby se všichni Češi přestěhovali do jiného baráku. „Mi se nechtělo. Měl jsem totiž postel u kamen a i když se nic moc v nich netopilo, přece byla vždy naděje, že mi aspoň trochu uschne oděv. Chtěl jsem se tomu nějak vyhnout, ale nedalo se. Druhý den Američané provedli nálet a barák s mým původním stanovištěm u kamen zasáhla bomba – šedesát mrtvých a přes stovku raněných. Mně se nic nestalo.“ Vzpomínal také na otce Antonína Šuránka, spirituála v kněžském semináři, který posílal všem bohoslovcům dopisy a informace o kamarádech roztroušených od Číslo 9

2

Norska až po Francii, tak jak se mu sami hlásili. „Já jsem nikdy na psaní moc nebyl, tak o mne moc zpráv nebylo.“ Po válce, když se šťastně vrátil domů, se dozvěděl, že se obnovují bohoslovecká studia, která přerušila válka. Šel do budovy nynější bohoslovecké fakulty, kde na chodbě visely seznamy všech studentů. Přistoupil k nim a podle abecedy hledal své jméno. Ale ať prohlížel jakkoliv, nemohl své jméno najít. „Pojala mne velká úzkost, zatmělo se mi před očima a sevřelo hrdlo. V seznamu nejsem. Vyšel jsem před budovu a na chvíli jsem se zastavil. V tom jsem zcela zřetelně uslyšel vnitřní hlas - Čti až do konce! Vrátil jsem se zpět a prohlédl seznam do konce. Pod posledním jménem začínajícím na „z“, pod čarou, bylo dopsáno mé jméno!“ Kněz pak dále rozvíjel svůj příběh, kdy mnohokrát zažil, že právě ve chvílích největší slabosti poznal, jak jej Bůh vede. „Čti až do konce!“ Touto větou jej Pán znovu povolal k cestě podle své vůle, na své cestě jej podržel. A mne ve chvíli vyprávění díky této větě napadlo, jak jsme někdy sami netrpěliví a povrchní „čtenáři“. A platí to jak v té opravdu čtenářské praxi, tak i v samotném životě. Mnohokrát dáme na první dojmy, nenecháme doznít události ve svém životě, nehledáme nebo lépe řečeno nečteme v souvislostech nebo v pohledu naší osobní zkušenosti s Bohem, kterou bychom se měli snažit uchovávat v 12/2008-01/2009

srdci. Zážitek zmíněného kněze kéž nás vede k osvojení si tohoto postoje. Ať je to třeba v okamžicích našich modliteb, které se nám zdají nevyslyšené, protože kdo „čte až do konce“, ví, že Bůh slyší každou prosbu, pochopí, že „příběh“, za který se modlí, není ještě u konce. Ať jsou to chvíle bezradnosti a zklamání (pocit, že jsme „pod čarou“), věřme, že pro toho, kdo je odhodlán „číst až do konce“, to nejsou poslední ani definitivní věty našeho bytí.

Takovým příkladem může být pro nás výpověď ženy, která v šedesátých létech 20. stol. emigrovala do USA. Líčila svůj život, různé těžkosti i svou cestu k víře. Zmínila se i o svých dospělých dětech. „Myslím, že jsem je dobře vychovala, jen víru se mi jaksi nepodařilo předat. Je to pro mne bolestné, ale Pán mi v podobenství o povolání dělníků na vinici dává naději. Někoho volá ráno, jiného v poledne, někoho až na večer. Ale pro všechny má stejnou odměnu!“

Začali jsme příběh nového církevního roku 2008-2009. Nevíme, co nám přichystá, nevíme, zda nám bude dopřáno prožít všechny jeho dny. Ale chtějme vykročit vstříc novému daru času s postojem výše uvedeného kněze. Učme se vnímat náš život jako jedinečný příběh, který sám Tvůrce vepsal i do dnů tohoto roku. Boží požehnání a jeho milost kéž nás na této cestě vedou a drží. Přeji nám všem! otec Stanislav

DIÁŘ FARNOSTI
Co už je za námi:  Dámský víkend (více str. 5)  Podzimní prázdniny v Praze (více str. 5-6)
Co je před námi:  Od 2.12. – út, čt, pá RORÁTY  5. 12. Mikulášská nadílka – jsou zvány všechny děti na mši sv. a setkání se sv. Mikulášem

Číslo 9

3

 7.12. Při mši sv. sbírka na potřeby diecéze. Po obou mších svatých prodej knih s křesťanskou tématikou  12. 12. – po mši sv. – příprava biřmovanců (skupinka starších)  13. 12. – Příležitost ke svátosti smíření od 9 do 11:30  24. 12. 14:30 – Otvírání betléma  28. 12. 10:30 – Česká mše Vánoční, J.J.Ryba, v podání

12/2008-01/2009

 7. 2. 2009, 9:00 – příprava biřmovanců (skupinka mladších)

oderského chrámového sboru Chorus (při mši sv.)  10. 1. 2009, 9:00 – příprava biřmovanců (skupinka mladších)

 !!! 3. 5. 2009 – udělování svátosti biřmování!!!

 25. 1. 2009 Dětský karneval  31. 1. 2009 Farní ples

Z MATRIKY Rozloučili jsme se s těmito farníky: Anna Vašková Alois Šrubař Anna Tesařová Václav Zeman

V naší farní rodině přibyly tyto děti: Matěj Dudek Pavel Mucha Alan Smolík Adéla Krpcová

Kéž se jednou všichni zase sejdeme v nebi! Vítejte v našem farním společenství!

Svátost manželství si udělili: Radim Košař ♥ Magdaléna Krpcová Dalibor Štefek ♥ Ludmila Dubcová

ŽIVOT VE FARNOSTI  Pořad bohoslužeb o Vánocích sobota 13. 12. příležitost ke svátosti smíření od 9:00 – 11:30 24. 12. Štědrý den 14:30 – Otvírání betléma, Betlémské světlo 21:30 – Lhotka 22:00 – Kozlovice 23:30 – Myslík

Číslo 9

4

25. 12. Slavnost Narození Páně 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Kozlovice

12/2008-01/2009

26. 12. Svátek sv. Štěpána 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Myslík

31. 12. Ukončení občanské roku 16:00 – Kozlovice

28. 12. Svátek svaté rodiny 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Kozlovice – Česká mše vánoční J. J. Ryba v podání oderského chrámového sboru Chorus

1. 1. 2009 Nový rok – Slavnost Matky Boží P. Marie 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Kozlovice

 Dámský víkend 7.-9.11.2008 Chalupa Salaš ve Pstruží nás opět hostila svým příjemným a domácím prostředím. Koho? Nás, 13 mamin, které odvážně doma zanechaly své děti a manžely, na které tímto padly všechny starosti o rodinu. Naopak my, dámy, jsme se celý víkend nechaly rozmazlovat jinými ochotnými lidičkami. Těm všem chceme ještě jednou moc poděkovat za jejich „služby“. Především našim “tradičním“ kuchařinkám Ivči a Klárce.

Užívaly jsme si tedy odpočinku od kuchyně a věnovaly se samy sobě. Mohly jsme využít služeb masérky, pedikérky, manikérky, kosmetičky a také jsme se mohly seznámit s technikou malování na hedvábí, papírového pletení či korálkování. Samozřejmě jsme nezapomínaly na vzájemné povídání, sdělování nejrůznějších zkušeností a veselých historek. Také společná modlitba provázela naše víkendové setkání a Pánu také děkujeme za ty, kteří nám umožnili se víkendu zúčastnit. Zúčastněné maminky

 Podzimní prázdniny v Praze Podzimní prázdniny už jsou dávno za námi, ale máme na co vzpomínat! Co by to bylo za prázdniny, aby naše banda děcek něco neprovedla. Jak už nadpis prozrazuje, znovu po dvou

Číslo 9

5

letech jsme se s otcem Stanislavem vrátili na podzimní prázdniny do Prahy. Děcka ze scholy, banda kluků ministrantů, otec a i nějaký ten dozor. V neděli 26. 10. jsme se naskládali do

12/2008-01/2009

několika aut a vyjeli směr vlakové nádraží Ostrava. I s velkým zpožděním jsme se nakonec pohodlně usadili na svá místa a užívali si cestu každý po svém. Ve večerních hodinách jsme dorazili do Prahy. Některým se pořádně rozšířily obzory, hlavně, co se metra týče ☺! Metrem jsme dojeli na místo, kde jsme měli v plánu přečkat 3 noci ☺. Jelikož už bylo pozdě večer, zalezli jsme do spacáků a šli spát. V pondělí ráno jsme vyrazili na snídani k sestrám boromejkám, které se o naše hladová bříška staraly po celou dobu našeho pobytu v Praze. Musím uznat, že jídlo jsme si všichni nemohli vynachválit!!! Po vydatné snídani jsme se vydali na Pražský hrad (jako vždy - nechybělo ani pár snímku s hradní stráží ☺), po řádné prohlídce jsme se vydali opět na metro a teď už směr palác Flóra, kde jsme v kině shlédli dokument Mumie. A nebylo to jen tak, měli jsme možnost shlédnou Mumii dokonce v 3D rozlišení. Byl to velký zážitek. Po shlédnutí filmu jsme se vydali na projížďku loďkami po Vltavě. Na chvíli jsme se také zasnili na Karlově mostě, při poslechu hrající skupiny. Odtud už jsme šli přímo na večeři. Při cestě na faru, kde jsme spali, jsme zažili noční Prahu. Další ráno jsme vstávali dost brzo, protože jsme měli namířeno na ranní mši sv. u sester boromejek.

Jelikož nám počasí moc nepřálo, vydali jsme se na pražské Výstaviště, kde jsme zavítali do mořského světa. Po prohlídce akvárií se všemi možnými druhy ryb jsme se vydali na vojenskou přehlídku, neboť jsme v tento den slavili státní svátek (den vzniku samostatného Československa). K vidění zde byla vojenská auta, tanky, zbraně a také vojenská mužstva ze zahraničí. Venku bylo opravdu mokro a viditelnost taky nebyla zrovna dobrá. Raději jsme se odebrali na metro a rychle spěchali na prohlídku strahovského kláštera. Mohli jsme si prohlédnout i knihovnu, ta nás velmi zaujala svými cennými kousky. Poté už jsme zamířili hezky do tepla k sestrám na večeři. Večer jsme si ještě užívali nočního ruchu města, zajezdili jsme si metrem a šli spát. Ráno jsme se hezky sbalili, uklidili po sobě a vydali se na poslední snídani k našim milovaným sestrám. Jídlo jsme si řádně vychutnali a taky jsme si pořádně naplnili i kapsy ☺! Pak už přišlo na řadu jen loučení. Vzali jsme batohy na ramena a metrem dojeli na nádraží. Zde už jsme jen čekali na vlak, který nás všechny šťastně dovezl domů. Tak jsme si užili prázdniny!!! Děkujeme, otče Stanislave!

Vendy Zemanová

Číslo 9

6

12/2008-01/2009

 Termíny setkání Maminek „na mateřské“ Setkání jsou každou sudou středu v měsíci. Na faře od 8:30. 10. 12. 2008 Vánoční inspirace + voskové svíce (vánoční inspirace - přineste na ukázku pro druhé. K dispozici budou voskové pláty na výrobu svící. Pokud máte o výrobu zájem přineste si fén na vlasy :o) a 1 staré noviny) 7. 1. 2009 Volný program s promítnutím pohádky 21. 1. 2009 Zimní procházka ke koním anebo tvoření ze zdrav. špachtlí (bude včas upřesněno, sledujte vývěsku před kostelem nebo internetové farní stránky) 4. 2. 2009 Prstové barvy – ruce malují místo štětce (potřebovat budete své děti :o) a 1 staré noviny) Magda Strakošová

 Naše adoptivní dcera Juliet z Ugandy Juliet oslavila v červenci 18. narozeniny. V předešlém čísle Farníku padl návrh, že bychom jí poslali přáníčka. Ve schránce Farníku jsme našli jen jedno :( Teď, když jsou už dlouhé zimní večery, vás vyzýváme znovu. Stačí na obyčejný papír formátu A5 napsat, či nakreslit vánoční přání. Určitě ji to potěší. Do schránky Farníku je můžete vložit do 9. 12. 2008. A „přibalte“ i modlitbu, ta nic neváží a znamená mnohem víc. Na víkendu maminek jsme pro Juliet vyrobily šátek, technikou malování na hedvábí, není těžký a vejde se do obálky :) a přidáme jej k přáníčkům. Pavla Mičulková

 Vánoční dárky ke čtení Už tradičně budete mít v adventním čase možnost koupit si knihy s křesťanskou tématikou přímo v našem kostele. A to o 2. adventní neděli po mších svatých ve zpovědní místnosti. Jde o knihy prodávané v místeckém knihkupectví Jakub. Nejedná se o výdělečnou činnost, jen vám jdou knížky touto cestou naproti ☺, ne každý má možnost jet si vybrat přímo „do Jakuba“…

Číslo 9

7

12/2008-01/2009

 Vzdát se něčeho v době, kdy se blíží čas obdarování……. V čase adventním je dobré vykonat něco pro druhé, odříct si něco z našeho nadbytku pro ty nejchudší. Možností je mnoho. Připojíte-li se k té, která byla zvolena pro letošní advent v naší farnosti, máte tu výhodu, že nemusíte spěchat na poštu se složenkou ☺. Finanční příspěvek můžete vhodit do schránky s nápisem CHARITA, je umístěna v zadní časti kostela. Peníze budou poslány na podporu těch nejchudších na ostrově Haiti.

Informace o misiích, které tam probíhají, najdete v tomto a dalších číslech Farníku. Projekt je zaštítěn otcem Romanem Musilem, více v rubrice „K zamyšlení“ na str. 14. V rámci získávání finančních prostředků na toto dílo je po Novém roce v plánu jedna netradiční akce – Misijní zabíjačka. Tuto jitrnicemi vonící akci připravuje o. Stanislav se skupinkou starších biřmovanců. Máme se pravděpodobně na co těšit ☺.

 Hlasování lidu Po mších svatých v neděli na Slavnost Ježíše Krista Krále proběhlo hlasování. Každý, kdo se chce zúčastnit „půlnoční“ bohoslužby o Štědrém dni, měl možnost zvednout ruku při výběru ze dvou možností. Rozhodovalo se, zda mše svatá začne ve 22:00, či ve 24:00. Velkou většinou zvítězil čas dřívější.

 Tříkrálová sbírka 2009 Stalo se již tradicí, že počátkem ledna vycházejí do ulic koledníci, aby přinášeli lidem radost a koledovali pro ty nejpotřebnější. Mnoho z Vás v minulých letech projevilo svou štědrost a přispělo koledníčkům přestrojeným za Tři krále do pokladniček, nebo jste svůj dar poslali složenkou. Díky Vaší solidaritě tak mohla Charita tímto pomoci starým lidem, těžce nemocným, osamělým matkám s dětmi, zkrátka všem potřebným. Číslo 9

8

Také na počátku nového roku vyjde do ulic trojice dětí /i mladých/, v doprovodu dospělé osoby a mohou ve dnech 2. až 11. ledna zaklepat i u Vašich dveří, s žádostí o přispění do sbírky. Jako pozornost za Vaší štědrost Vám předají malý dárek. Charita Frenštát pod Radhoštěm použije prostředky získané z Tříkrálové sbírky v roce 2009 na tyto účely:

12/2008-01/2009

- 65 % výtěžku zůstává v místní Charitě a tyto peněžní prostředky budou použity na financování CHOPS (Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby) - 15% činnost diecézní Charity - 10% humanitární pomoc u nás i v zahraničí - 5% činnost Charity ČR - 5% náklady s pořádáním třikrálové sbírky Charity ČR

Úspěch Tříkrálové sbírky závisí na dobré spolupráci a je založen na ochotě lidí dobrovolně pomoci s její přípravou. Obracíme se na všechny, kteří by s přípravou a realizaci sbírky rádi pomohli, aby se obrátili na Charitu ve Frenštátě p/R., kde jim na níže uvedených telefonních číslech budou poskytnuty podrobné informace.

Pomozte nám pomáhat Lenka Tabachová Ředitelka Charity Frenštát p/R.

Ti z Vás, kteří by se chtěli koledování, u nás v Kozlovicích, zúčastnit jako vedoucí skupinky (věk min.15let – občanský průkaz) a samozřejmě i samotní mladší koledníci hlaste se, prosím, u Pavla Strakoše osobně nebo na tel.:777 55 71 55, 739 331 176

ZA HUMNY  Ostrava - Přívoz, Adventní duchovní obnova s P. Vojtěchem Kodetem • 5. - 7.12. 2008, „Připravte cestu Pánu“  Pátek 5.12., 17:00 – mše sv. + adorace, 19:00 – setkání pro mládež  Sobota 6.12., 9:00 – setkání pro seniory, 14:00-16:00 – rozhovory, 17:00 – mše sv., 19:00 – setkání pro manžele  Neděle 7.12., 8:00 – mše sv., 10:30 – mše pro mladé

Číslo 9

9

12/2008-01/2009

 Ostrava, Dny vánočních řemesel • 13. - 14. 12., 14:00 – 18:00, budova Telepace (vedle Biskupství). Více info: 596 114 209

 Prašivá, Hostýn, Silvestrovské půlnoční mše svaté (31. 12. ve 24:00)  Lubina, Lidový ples – 17.1.2009 STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Při listování ve farní kronice a při vybírání ukázek se v dnešním úryvku přiblížíme k době zhruba před sto lety. V záznamu z roku 1902 je uvedeno: „Nejhlavnější událostí v minulém roce pro Kozlovice byly sv. misie, které zde konali tři kněží z řádu sv. Dominika. Začátek sv. misií byl dne 2.února, ukončeny byly 11. února. Po celý čas, co se sv. misie konaly, panovalo pěkné počasí jako na jaře, účastenství bylo veliké a pořádek v ničem nerušen. Jelikož se shledalo, že starý

misionářský kříž byl ještě dobrý, jen příční dřevo bylo nahnilé, byl znova upraven, plechový rezavý obraz Spasitele odstraněn, nově natřen a na nové místo před vchodem do kostela umístěn. Účastenství při svěcení bylo ohromné. Na popeleční středu udíleli ještě misionáři popelec a pak odjeli k vlaku do Frenštátu. K těmto misím bylo zakoupeno nové stříbrné ciborium za 130 zl = 260 korun. Obnos ten uhrazen byl dobrovolnými sbírkami.“ Z farní kroniky vybrala Božena Kubečková

MYŠÍ STRÁNKA

Předškoláci: Kolik svíček je na adventním věnci? 1. stupeň: Co znamená „advent“? 2. stupeň: Jak se jmenovali rodiče Panny Marie? Odpovědi se svým jménem a věkem vhazujte do schránky Farníku do 23.1.2009. Schránku najdete v zadní části kostela.

Číslo 9

10

12/2008-01/2009

Svatý Mikuláš nadělujeme všem hodným dětem, ale naše myšky přinesou odměny jen těm, kteří správně odpověděli na otázky z minulého Farníku, a navíc měli štěstí při losování ☺. Jsou to: Matěj Strakoš (5 let), Štěpánka Pustková (8 let). Myškám se moc líbily i obrázky, které pro ně nakreslili Vojta a Eliška. A Filípek, jakožto technický typ, všem dětem radí, aby používaly raději fixy než pastelky. Pak budeme moci obrázek i vytisknout a ukázat všem! Správné odpovědi z minulého čísla Farníku: Předškoláci: neděle, 1.stupeň: 14, 2.stupeň: Tarsus, stanař

Myší stránku tvoří Eliška Toflová Číslo 9

11

12/2008-01/2009

Sv. Pavel známý-neznámý O událostech ze života sv. Pavla se dovídáme kromě apoštolových listů z knihy Skutky apoštolů. Jak by o některých z nich mohly psát dnešní noviny? Do tabulky napiš ke každé události správné písmeno, které najdeš,ve spodní části svitku, a napiš, kde se událost stala. Co o těchto událostech ještě víš? Jako nápovědu využij biblické citace.

ZADÁNO PRO ... obyčejné lidi Stéblo slámy Proč Ježíš přišel jako dítě Pastýři se vraceli z Betléma, kde se poklonili Ježíškovi narozenému v chlévě. Nesli mu náruče darů a teď se

Číslo 9

12

vraceli s prázdnýma rukama. Kromě jednoho z nich, mladičkého pastýře, téměř ještě chlapce. Ten si z

12/2008-01/2009

betlémského chléva přece jen něco odnesl. Celou cestu tu věc pevně svíral v dlani. Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: „Co to máš v ruce?“ „Stéblo slámy,“ odpověděl mladík. „Vzal jsem si ho z jesliček, ve kterých leželo to dítě.“ „Stéblo slámy,“ ušklíbali se ostatní. „Takové smetí! Zahoď to!“ Mladý pastýř rozhodně zavrtěl hlavou. „Kdepak,“ namítl, „já si ho schovám. Pro mě je to znamení, připomíná mi malého Ježíška. Pokaždé, když ho vezmu do ruky, vzpomenu si na něj i na to, co o něm řekli andělé.“ Druhý den si pastýři mladíka znovu začali dobírat: „Co jsi udělal s tím stéblem?“ Mladík jim ho ukázal. „Pořád ho nosím u sebe.“ „Zahoď to, k ničemu ti není.“ „Ne. Má velkou cenu. Ležel na ní Boží Syn.“ „A co má být? Důležitý je přece Boží Syn, a ne kus slámy.“ „Mýlíte se. Velkou cenu má i ta sláma. Na čem jiném by ležel, když je tak chudý? Boží Syn potřeboval trochu slámy. To mě poučilo, že Bůh potřebuje i obyčejné lidi a věci. Potřebuje nás, kteří nemáme velkou

cenu, kteří toho moc nevíme.“ Stéblo jako by mělo pro toho pastýře čím dál větší význam. Na pastvě ho často držel v ruce, vzpomínal na slova andělů a byl šťastný, že má Bůh tolik rád lidi, že se stal stejně malým jako oni. Pak mu však jeden z jeho druhů vytrhl stéblo z ruky a rozhořčeně vykřikl: „Dej už s tím zatraceným stéblem pokoj! Bolí nás z těch hloupostí hlava!“ Stéblo vztekle zmačkal a zahodil. Mladík klidně vstal, zvedl stéblo ze země a opatrně narovnal. „Vidíš, zůstalo stejné jako předtím. Pořád je to stéblo slámy. Ani tvůj vztek s ním nic nezmohl. Jistě, zničit stéblo slámy je snadné. Ale přemýšlel jsi už někdy o tom, proč nám Bůh seslal malé dítě, když potřebujeme silného zachránce a vojevůdce? Jednou vyroste, bude z něho muž a nic ho neporazí. I přes lidskou zlobu zůstane tím, čím je Spasitelem, kterého nám seslal Bůh.“ Mladý pastýř se usmál a se zářícím pohledem pokračoval: „Boží láska se totiž nedá zničit a zahodit. I když se zdá křehká a slabá jako stéblo slámy.“

Bruno Ferrero z knihy „Vánoční příběhy pro potěchu duše“, vydal: Portál

K ZAMYŠLENÍ  Dopis P. Romana Musila Ježíš se narodil v chudé betlémské stáji uprostřed světa; světa, který propadl honbě za bohatstvím. Chudý mezi

Číslo 9

13

bohatými, to je poselství, které nám každoročně zvěstuje.

12/2008-01/2009

Strávil jsem měsíc a půl v České republice, tato doba mi měla být příležitostí, abych se zastavil a zamyslel, zamyslel nad smyslem toho, co dělám a také načerpal, především duchovních i duševních sil pro moji další činnost. Moc příležitostí k zastavení jsem však neměl, tuto dobu jsem trávil objížděním farností a médií, což asi k mediální době patří. V tom všem ježdění jsem měl i příležitost poděkovat mnohým za pomoc, kterou mé malé, chudé zemi poskytují. Snad jsem se i znovu na chvíli vrátil do problémů u nás, v Čechách a na Moravě. Musím říct, že jsem si připadal jako blázen, který dělá všechno možné, aby uspokojil nároky všech a všeho, co by mohlo tuto pomoc podpořit. A tak, když jsem se znovu vrátil sem, nazpět, do bídou a nepokoji zmítaného Haiti, uvědomil jsem si, jak miluji právě život lidí této malé země. Země, kde lidé chodí bosi, spí se slepicemi a kozami na jednom dvorku, hádají se o tyčku v plotě a počítají kameny před svým domem. Farnost, kterou jsem dva měsíce neviděl, se vůbec nezměnila, lidé jsou tu stále stejně srdeční a jednoduší, jsou vděční za každý malý projev náklonnosti. Ještě před mým návratem se tu přehnal cyklon, který tu přivodil záplavy, které připravily spoustu lidí o úrodu na svých políčcích a některým vzaly i

střechu nad hlavou. Lidé tady přijímají všechny pohromy s neuvěřitelnou odevzdaností, která se často mísí s rezignací. Jsou zvyklí na bídu, a tak jim další těžkost na chvíli vtlačí slzy do očí a zároveň je přiměje se s tím vyrovnat a znovu se pustit do, někdy až ubíjející, práce s motykou v ruce. Jiná situace je v hlavním městě, které se s bídou vyrovnává po svém. Únosy a násilí se tu staly teď již normálním jevem a tohle počínání ho odděluje ještě více od zbytku země, která se tak cítí ještě více odříznutá od pomoci, která je blokovaná těmi, kteří se zaprodali násilí. Život tady, v Baie-de-Henne, tak není vůbec snadný a lidé se tu cítí zapomenuti. Všechna tato protivenství je však na druhou stranu stmelují dohromady jako jednu rodinu. Po mém návratu jsem se okamžitě pustil do budování systému čerpání pitné vody pro vesnici. Škola má teď vánoční prázdniny a tak se se všemi dětmi z vesnice společně připravujeme na Vánoce, které tu alespoň na chvíli dají zapomenout na všednost každodenní lopoty. Deset párů se tu na Vánoce rozhodlo spojit svůj život ve svátosti manželství, to je na místní poměry, kde se lide velice neradi zavazují, veliké Boží požehnání. Asi to vypadá tak, že v té vší bídě a nedostatku je už jen Bůh, který může něco změnit, kéž by tomu tak bylo!!!

S přáním radostných Vánoc a šťastného nového roku, P. Roman Musil OMI Dopis byl napsán 19.12.2006, převzato z http://farnost.katolik.cz/hroby/misijni.htm Číslo 9

14

12/2008-01/2009

P. Roman Musil, člen řádu oblátů  působí již 5 let na Haiti, jako kněz ve vesnici Baie-de-Henne (Zátoka slepic)  spolu s farní Charitou v Zábřeze a s Arcidiecézní Charitou v Olomouci organizuje pomoc pro chudé děti bez prostředků formou Adopce na dálku

 Téma Vánoc v odpovědích otce kardinála Miloslava Vlka Jaké byly Vaše nejkrásnější Vánoce? Marie Kardinál Miloslav Vlk : Myslím, že to byly Vánoce mého dětství. Kdy jsme byli plni očekávání příchodu Ježíška, tak jak nás rodiče tomu učili, dětským způsobem jsme prožívali, že Bůh přichází do naší blízkosti a cítili jsme jeho lásku v dárcích, které nám rodiče dávali. Vánoce se mi zdají být značně zidealizované a komerční. Vždyť to při narození Ježíše žádná idyla (ani komerce :-) nebyla. Leckdy se mi zdají hesla typu "svátky pohody" spíše kontraproduktivní a psychiku namáhající... Leckdy je pak už před Vánoci jen slyšet: "už aby to bylo za námi"... Co si o tom myslíte Vy? Co dělat, aby Vánoce pro nás byly opravdu Vánocemi? Lucie Kardinál Miloslav Vlk : Aby Vánoce pro nás byly opravdu Vánocemi, je zapotřebí se nepouštět do proudu, kterým se okolo nás valí jejich prožívání. To znamená nepodlehnout jejich komercializaci a vytvářet ve svém srdci vědomě prostor pro tu nejvlastnější jejich realitu, tj. Bůh blízký. A usilovat o to, vytvářet v tyto dny radostné chvíle ticha, v němž mluví Bůh. A snažit se také co nejvíce Číslo 9

15

lásku Boží, která je náplní Vánoc, také konkrétně realizovat vůči druhým, které potkávám. V čem vidíte podstatu Vánoc? Jan Kardinál Miloslav Vlk : Jádro Vánoc spočívá ve skutečnosti, že se v lidských dějinách před dvěma tisíci lety zřetelně jasně, viditelně a hmatatelně projevila láska všemohoucího Boha k lidstvu, k člověku, který od počátku, od stvoření nosí ve svém životě, ve svém nitru vtisknutý obraz Boha. Boží láska k lidstvu a k člověku se konkrétně projevila tím, že Trojjediný Bůh poslal druhou ze tří osob Trojice, aby přijala lidskou přirozenost, lidský život, aby se narodila jako člověk, aby přišla v těle - prostě, jak říkáme, aby se vtělila. Druhá božská osoba, „Syn“, se tak stala dávno v Izraeli předpovídaným a očekávaným „Mesiášem“, tj. posvěceným, pomazaným králem a prorokem, s lidským jménem v hebrejštině „Jehošua“, v češtině Ježíš. On to byl - a to je vlastní jádro vánočních svátků - kdo do lidské bídy, strachu, do touhy po záchraně, opoře, jistotě přinesl radostnou zprávu (cizím slovem „evangelium“), že tou oporou a záchranou je milující Bůh. Ježíš to ukazoval celou svou veřejnou činností. 12/2008-01/2009

Přes svůj život naplněný láskou byl lidskou nenávistí a různými intrikami odsouzen k potupné smrti na kříži (tak se tehdy popravovalo). Smrtí - přijatou v absolutní lásce k Bohu, který ho vyslal, a k člověku - a svým vzkříšením ze smrti získal odpuštění lidských vin a dar radostného života

zde a jeho naplnění ve věčnosti pro ty, kdo ho vírou přijali. Ve společnosti, kterou založil, tj. v církvi, ustanovil svátosti, což znamená, že otevřel prameny, z nichž je možné čerpat sílu tohoto nového života, spásu.

FTÍPKY Do betlémské jeskyně se vměstnali zástupci různých řádů. Benediktin pěl svaté rodině k chvále gregoriánský chorál. Dominikán pojednával o vznešeném smyslu vtělení. Františkán se vydal ven vyžebrat něco k jídlu. A jezuita jde k Marii a říká: „Vážená paní, přenechejte nám to malé - však my už z něj něco uděláme!“ Katechetka: Děti, kde by jste v našem kostele našli zpovědnici? Malá Janička se překotně hlásí: „Já vím, já vím! To je ta kadibudka, jak tam vždycky sedí pan děkan.“ *******************************************************************

Vánoční bonus Farníku S Vánocemi souvisí obdarovávání. Malým dárkem se rozhodl některé své čtenáře obdarovat i Farník ☺. Pokud jste v tomto čísle, které držíte v rukou, našli dárkovou poukázku, jste těmi šťastnými právě Vy! Odevzdejte ji na faře, a pod stromečkem budete mít o dárek víc! ******************************************************************* Redakce Farníku přeje všem svým čtenářům milostiplné svátky Narození Páně a do nového roku 2009 hojnost Božího požehnání! Uzávěrka příštího čísla je 23. 1. 2009. Schránka Farníku je umístěna v zadní části kostela. Nápady a připomínky, nabídky spolupráce: o. Stanislav Kotlář – [email protected] nebo Věrka Kociánová – [email protected] Číslo 9

16

12/2008-01/2009