V tomto čísle nepřehlédněte: Draci kolem nás – 51 Noc ve škole – 53 Čerti se chystají – 58
Odborníci na zbraně – 63 Jak se dělá zima – 68 Nová cvičná kuchyňka – 69
Report (nejen) z oblak Když mě pan učitel Ondryáš oslovil, abych při toulkách vzduchem vyfotila „Tyršovku v novém“ řekla jsem si, že spojím příjemné s užitečným. Ptáte se jak vzduchem? K tomu se váže dlouhá historie. Narodit se tátovi sportovnímu pilotovi, jehož otec je také pilotem (a létá dodnes) má své „následky“ již od dětství. Na videokazetě mám asi ve
třech letech záznam, kde se děda ptá, jestli budu létat, až vyrostu. V dětství jsem se účastnila několika leteckých dnů, srazů či návštěv -49-
muzeí s leteckou tématikou (letecké muzeum Kbely bylo nejlepší). Také jsem jako malá jezdila a taťkou a dědou na letiště do Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsou oba členy zdejšího aeroklubu. Vezli mi na střeše auta kolo, abych se tam mohla projíždět. Zajímavé, jak si člověk po tolika letech vybaví zrovna tyto momentky. Svůj první vyhlídkový let s tátou jsem absolvovala na letišti Zábřeh někdy na druhém stupni ZŠ. Vidět zámek Hradec nad Moravicí a vůbec poprvé vše z ptačí perspektivy ve mně vyvolalo skvělý zážitek. V pubertě jsem měla jiné zájmy než jezdit s tátou na letiště, když už jsem přece velká holka. Ale jak se říká, geny nezapřeš. V poslední době jsem se začala o létání zajímat čím dál tím více. Postupně jsem začala poznávat letištní život, zdejší „aeroklubáky“ a zjistila, že mě to zkrátka baví. Najednou jsem to byla já (výměna rolí), co začala tátu tahat na letiště častěji. A nejen jeho, také své kamarády (ať už na boží trampolínu nebo do letištní hospůdky). Nyní, na konci sezóny, jsem si uvědomila, že jsem v počtu letošních letištních návštěv překonala i taťku. Ale zpět k úkolu vyfotit
školu. Plán byl zdánlivě jednoduchý, realizace probíhala o to složitěji – prvním krokem bylo naplánování letu a hledání společného volného času s taťkou. Jakmile nadešly dny, kdy jsme oba neměli nic na práci, začaly se postupně objevovat další nepříznivé vlivy – porucha letadla, déšť, vítr či mlha a v těch nejlepších případech vše dohromady. Poté co už i počasí souhlasilo s vyhlídkovým letem nad Frenštátem, nadešel „den D“. Odjeli jsme se na letiště, vytáhli z hangáru letadlo, překontrolovali je, vyleštili kabinu a hurá do oblak. Následoval krásný -50-
let do Frenštátu, kde jsme nad školou létali, abych mohla vyfotit školu z různých pohledů. Více fotek je žádoucí, jak poznamenal pan učitel Ondryáš, který takový vyhlídkový let absolvoval. Je neuvěřitelné, kolik věcí se může odrážet v kabině. Z Frenštátu jsme zamířili přes Nošovice zpět na letiště. Jak říká můj děda: „Vzlétnout jsme mohli, přistát musíme.“ Po zdárném přistání zbývalo už jen umýt a schovat letadlo. Řeknu vám, tam nahoře je úplně jiný svět. Při létání rázem zapomenete na své starosti a kocháte se krásnou přírodou. Z ptačí perspektivy vše vypadá ještě kouzelněji. Na létání mě nejvíce baví skutečnost, že ve středu vůbec nevíte, zda v sobotu vůbec poletíte. Záleží na počasí – můžete mít plány, ale když se podíváte ráno z okna, je vám jasné, že dnes ne. Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Osobně si myslím, že pohledu z kabiny letadla se nevyrovná nic. Co si myslíte Vy, čtenáři Druhého patra? Pokud se chcete přesvědčit a okusit (nejen) tento adrenalinový zážitek, budeme se na Vás těšit na letišti ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nikola Reková, bývalá redaktorka Druhého patra
Halloween 31. října se v naší škole konal Halloween. Já se spoustou dalších malířů jsme zdobili dětem obličeje. Byla to zábava a konečně jsem se naučila něco nového. Čekala jsem to mnohem horší, asi tak, že každá holčička bude chtít kočičku a každý klučina Spidermana. Toho jsem namalovala pouze jednoho a koček taky moc nebylo. Sice mě to stálo spoustu nervů, když se ta mrňata vrtěla, ale i tak to stálo za to a byla to fakt sranda!! Jana Horáková
Kam mizí draci? Když pouštíme draky a náhodou nám uletí, znamená to, že jde za svými kamarády. Už je nebavilo zůstávat při zemi, tak letí výš, kde ostatní draci pořádají párty. Poletují tam volně, aniž by je někdo držel, všichni jsou svobodní a o to jim jde. Ondra Hykl 9. A Papíroví draci když uletí, mizí vysoko v mracích. V mraku se usadí a zůstávají tam po celý život. Už tam mají svoje město plné papírových -51-
draků. První papírový drak, co to místo objevil, se stal starostou mraku. Všichni draci se k mraku dostávají stejně, jednoduše odletí vzhůru. Vítr už je k mrakům zavane sám. Cestou vzhůru potkávají různé ptactvo, které drakům poradí cestu. Čím jsou výše, tím častěji potkávají letadla, která je mohou srazit, a tak se draci nemusí dostat do cíle. V mraku už je tolik draků, že se z města stalo velkoměsto draků. Člověk to místo ale nikdy nenašel, ale je to prý nejvíce kouzelné místo na světě. Pavlína Rudelová 9. A
Kam se poděli draci, když jich kdysi bylo tolik? Věřte mi, nebo ne, ale i draci chodí do důchodu. Tedy pokud přežijí podzim, protože kolikrát se stane, že drak odletí, zničí se nebo uvízne na stromě a už nechce zpět ke svému majiteli. Ale ostatní přeživší jdou do penze, kde už je nikdo neruší, nehraje si s nimi a kde mohou strávit zbytek svého poklidného dračího života. Jana Horáková 9. A
Nedávejte draky ještě spát! V úterý 18. listopadu se v naší škole uskutečnila soutěž draků. K podzimu draci patří a my chtěli uspořádat něco, co tady ještě nebylo. Původní plán byl krapet jiný, ale po dohodě jsme všechno zorganizovali do podoby, v jaké se soutěž uskutečnila. Výherce každé kategorie (byly dvě) získal Zlatou přednostenku. Soutěžící na druhém a třetím místě také dostali diplom, pamětní lístek a něco na zub. Soutěž to byla povedená, i když jsme čekali, že přiletí více draků. Druhé patro blahopřeje k vítězství Monice Maryškové ze třídy 2. B (kategorie Hlava draka) a Pavlínce Leové z 5. B (kategorie Drak s konstrukcí). Jana Horáková
Draci v pohádkách Letěl drak po obloze a uviděl babiččinu chaloupku. Jenže babička byla zrovna na houbách. Mezitím šla Karkulka za babičkou a potkala vlka. Řekla: „Ahoj, vlku.“ A vlk odpověděl: „Co? Ty se mě nebojíš?“ Karkulka odpověděla: „Ne, proč?“ Vlk si všiml, že Karkulka nese -52-
košíček a zeptal se, co má uvnitř. Karkulka řekla, že teplý čaj s medem, makovou buchtu a šišku salámu. „Salám?“ řekl vlk, „a kde bydlí tvoje babička?“ „Na konci lesa, vlku.“ A vlk na to: „A nechceš jí natrhat nějaký heřmánek na čaj?“ Tak Karkulka šla na heřmánek a vlk vyrazil za babičkou. Když došel k chaloupce, byl překvapen, že dveře jsou otevřené. V posteli našel dvouhlavého draka. „Co? Ty nejsi babička?“ řekl šokovaný vlk. Drak se vzbudil a zařval: „Ne! Já jsem drak a mám pořádný hlad!“ A sežral vlka. Vtom přišla babička, spatřila draka a omdlela. Drak uložil babičku do postele a uslyšel Karkulku, tak vyšel ven a řekl Karkulce, že babička omdlela. Karkulka řekla: „Neviděls vlka?“ A drak odpověděl: „Jo, sežral jsem ho.“ Karkulka poděkovala za babiččinu záchranu a drak odletěl. Daniel Černoch, Rosťa Hlaváč 9. C
Jeníček a Mařenka Jednoho dne si Jeníček s Mařenkou hráli v lese na schovávanou. Za chvíli se začalo stmívat. Jeníček spatřil světýlko, a tak se za ním vydali. Šli strašidelnou a temnou cestou. Přišli až k perníkové chaloupce a jelikož měli hlad, pustili se do ní. Najednou uslyšeli skřípat dveře a z chaloupky vylezla Ježibaba. Pozvala je dál, poslechla si jejich příběh a děti si už dělaly starosti, že je sní. Ale nakonec zjistily, že je hodná, protože jim půjčila papírového draka, který jim ukáže cestu domů. „Šťastnou cestu dětičky, a přijďte mě znovu navštívit!“ zavolala za nimi Ježibaba. To už ale děti neslyšely, protože byly už dávno doma. Sofie Zahradníková, Martina Vachalová 9. C
NOCOVÁNÍ DRUHÉHO PATRA Tak jako sportovci mívají soustředění, na kterém přespávají, tak něco podobného máme i my, redaktoři školního časopisu. Nocování s Druhým patrem, jak jsme to oficiálně nazvali, se konalo z pátku 7. na sobotu 8. listopadu. Polovina redaktorů se sice nedostavila, jelikož měla jiný -53-
program, ale nám to nevadilo, protože jsme se alespoň všichni vlezli do malé tělocvičny, kde jsme strávili noc. A jaký jsme měli program? Začali jsme výrobou draků z 11 stromových listů. Potom jsme přešli k počítačům a psali o svých listových dracích. Dalším úkolem bylo udělat rozhovor s panem architektem, který měl Jana Horáková auto Aero 30 a umřel před třiceti lety. Rozhovor s panem architektem byl náročný, proto jsme šli ven. Cesta na Marek byla dlouhá a namáhavá. Už když jsme vyšli, pršelo a foukal vítr. A navíc jsme čekali asi 5 minut, než přejede vlak a pak než se zase vrátí. Když už se zdálo, že jsme nahoře, objevila se další zatáčka… Došli jsme nahoru a kochali se tmou, mlhou nad světly, která kolem nás svítila. No, spíš svítila jedna polovina a druhá polovina byla tma. Bylo tam akorát jedno světýlko v dálce a mlze. Možná láká zbloudilce a pak je tam někdo zavře do chlívku a později si dá na večeři jako my palačinky. Zapálili jsme svíčku v lampionu s černou kočkou s modrýma očima a přestal foukat vítr a přestalo pršet. Tomáš našel poklad neboli kešku, napsali jsme, že jsme tam byli a sešli dolů s lampiónem s kočkou. Cestou nás ještě stihl bavit Karel a jeho super deštník, který stihl za cestu dolů zničit a zase opravit. Pak následovala cesta do kuchyňky. Míša Žingorová Když jsme došli z Marku a dostatečně se najedli palačinek, vydali jsme se na noční prohlídku školy. Určitě si nás dokážete představit. Chodili jsme po chodbách ve tmě, ve které jsme neviděli na krok. Vlastně viděli – měli jsme svíčky. Jenomže i když jsme díky svíčkám měli aspoň nějaké světlo, stejně to nebylo dost na to, abychom osvětlili celý prostor chodeb, kterými jsme procházeli. Během cesty jsme míjeli mnoho koutů, různých zákoutí a tmavých dveří ponořených ve tmě a skrývající něco, co skrývá jen naše Tyršovka. Něco, co se ukrývá ve tmě školy a sleduje každý váš pohyb. Byl to nepříjemný pocit procházet se po chodbách a slyšet to ticho a vnímat -54-
strašidelnou stránku školy. Dokonce i ve třídách bylo nějak mrtvo. Když jsme se dívali na Frenštát z naší třídy, uvědomila jsem si, že škola je mnohem hezčí v noci. A když v takové tmě ještě hrajete kuželky je to skvělý pocit. Byla sranda pozorovat, jak ostatní shazují kuželky a já jako jediná házela asi hodně špatně, když se moje koule dokutálela sotva do půlky dráhy. Po kuželkách jsme se nastěhovali do malé tělocvičny. Martina Vachalová Kuželky jsme skončili zhruba po půlnoci a poté jsme šli spát. Bez pohádky na dobrou noc jsme se nemohli obejít, tak nám pan učitel vyprávěl pohádku O černé kočce s modrýma očima. Usnuli jsme až po půl jedné a vstávali v sedm, což mělo katastrofické následky na některé z nás. Ti, kteří o víkendech spí až do oběda, nadávali a odmítali vstávat a jít se nasnídat. Ale stejně nakonec museli vylézt ze spacáků, abychom si dali křupavé rohlíčky a vše stihli uklidit. Jak kuchyňku, tak družinu, ve které jsme trávili zbytek času. Byl to krásně strávený večer a já se těším, až si to zase na jaře zopakujeme :) Jana Horáková Specialita Nocování – PALAČINKY! Pečení palačinek dopadlo po dlouhém úsilí suprově, pečení bylo rozděleno do dvou „táborů“: Já, Radka a Marťa se Zuzkou. Druhá skupina Jana a Aneta. Druhé skupině se už od začátku dařilo, zato nám praskaly nervy nad tím, že nám to nešlo. Prali jsme se s tím a zabili jsme jednu pánev a zničili palačinku, přičemž se nám vypnul sporák, tak jsme se přesunuli. Po přesunu jsme konečně udělali jednu slušnou palačinku. Při další popravčí palačince se nám vypnul sporák a naše snažení skončilo nezdarem. Nakonec jsme se naladili na stejnou frekvenci a začali pracovat jako tým. Možná naše palačinky byly tlusté a nebyly zrovna nejdopečenější, ale hlavní je, že jsme se najedli a chutnalo nám. Tomáš Wolf Díky nocování s Druhým patrem konečně vyšlo najevo, jak je to doopravdy s kuchařským umem deváťáků. Musím říct, že jsem si o sobě nikdy nemyslela, že jsem dobrý kuchař, ale Nocování mi to -55-
vyvrátilo a teď tak uvažuju, že jsem na tom vážně dobře! Společně s Janičkou jsme usmažily nejlepší palačinky široko daleko a kdekdo se oblizoval. Radka, Marťa, Zuzka a Tom na tom byli blbě už od samého začátku. Jejich první palačinka skončila fiaskem a byla totálně nepoživatelná. Pak místo palačinek smažili langoše a až ke konci se jim začalo jakžtakž dařit. Nám se dařilo už od začátku a naše palačinky měly krásný tvar, barvu a hlavně – daly se jíst!! Z toho plyne ponaučení: který z kluků chce mít holku, která umí dobře vařit, ať si nás jednou vezme a na Zuzku, Marťu a Radku ať se vykašle! :D PS: Nic ve zlém, holky D :) Aneta Havlová Padá nám střecha Jistě jste si všimli, že přes prázdniny prošla naše škola mnoha změnami. Nová okna v tělocvičně, nové topení, nová fasáda a sem tam i nová střecha. Jenže škola se pořád mění, ze strany od kina se maluje. Určitě jste si všimli, že v poslední době trochu víc fouká. V noci ze 4. na 5. listopadu byl tak silný vítr, že dokonce odfoukl střešní krytinu z tělocvičny. Ta spadla a vítr ji odnesl do sousední zahrady, kde se zabodla do pergoly. Vítr ale neuškodil jen tělocvičně, popraskala i okna na sokolovně. Zdeněk Horečka 9. C
„Altánkový špíz“ Jen si tak hezky ležím na střeše a najednou slyším rádio ze zahrady pode mnou. Slyšela jsem jen šumivý zvuk, ale někdy i hlas pána, který mluvil o počasí. „Tento týden … bude počasí a bude foukat…,“ řekl ten pán. No, moc jsem toho nezjistil, ale doufám, že to bude v pohodě. Ještě ten den večer jsem pořád ležel na střeše tělocvičny. Začal se hodně zvedat vítr. Začínal jsem se bát, vždyť říkali v rádiu, že bude silný vítr! Napjatě jsem ležel a čekal, až ten vítr utichne, ale pořád nic. Čekal jsem a čekal a najednou tu byl nával tak silného větru, že mě to utrhlo ze střechy. Byl jsem volný! Konečně žádné ostatní otravné plechy, ale jen já a hejno ptáků, které někam putuje. „Oh ne! Hejno ptáků, přímo přede mnou! Pozóóór!“ křičel jsem na ně, aby mi uhnuli -56-
z cesty, ale oni nic! Dospěl jsem k názoru, že to jsou sebevrahové! No, když neuhnou oni, budu muset uhnout já! Rychle jsem kličkoval mezi nimi, ale jeden naletěl přímo na mne. Ztratil jsem kontrolu nad letem a začal padat! Ten pták samozřejmě taky. Mířil jsem si to přímo na altánek! „Uhnííí,“ volal jsem okamžitě na altán pode mnou. Altánek se snažil sebevíc utéct, ale byl v zemi příliš silně a nešlo mu to! Já jsem nijak nemohl uhnout, tak jsem se zabodl přímo doprostřed jeho střechy. Pták ale už nedopadl, asi si vzpomněl, že musí za rodinou na dovolenou. Hned, jak jsem se z toho vzpamatoval, omluvil jsem se altánku a ujistil ho, že všechno bude zase v pořádku, ať nehysterčí, že mě určitě brzy někdo vytáhne. Trčel jsem tam jako kůl v plotě, nebo spíše ve střeše… Daniela Skřehotová 9. A
Dobrý den, já jsem plech na střeše. Právě se nudím, až to bolí. Co bych tak asi mohl provést? Všichni spí, je větrný podzimní večer. Už vím! Prostě se proletím, jo, normálně vzlétnu! Musím chytit dobrý vítr, abych někam doletěl. Jsem docela nekvalitně připevněný na střeše, což by problém být nemusel. Jo, už to cítím, teď! Povedlo se, letím! Proboha, jak se mám hýbat? Jak mám letět, kam chci? Letím jako šílenec! Najednou na mně všichni řvou: „Kde letíš? Co blbneš?“ Hned nato se od nejstaršího plechu ozve: „O, můj bože, unesli ho!“ Au, au, au. Skončil jsem v nějakém altánu! Co teď se mnou jako bude? Musím čekat na záchranu. A v první řadě bych se asi mohl omluvit tomu altánku. Co mám říct? Bude „Sorry, brácho“ stačit? No a to jsem chtěl doletět do Dubaje! Pavlína Mertová 9. A
Rozhovor s bacilem Je už skoro konec podzimu a s nastávající zimou nepřichází jenom ochlazení, ale také nemoci. Velké skoky teplot nedělají našemu tělu dobře. Dříve jsme si mohli vyjít jen tak v tričku a kalhotách. Teď už se ale musíme přiobléct, aby nás nějaká ta „rýmečka“ nepřepadla. Žraločí játra, rybí tuk a echinaceové kapky jsou prevencí před nemocí, ale neznám nikoho, kdo by tyto pomocníky měl rád… Vyhledala jsem -57-
pomocí mikroskopu jednoho bacila, jmenoval se Emil, a rozhodla se podstoupit riziko nemoci a udělala s ním rozhovor. Dobrý den pane Bacil, kdo vy vůbec jste a kde vás můžeme najít? „Já jsem bacil, říkají mi Emil a jsem úplně všude. Všichni myslí jenom na možnost nakazit se ebolou, ale já jsem tady taky!!!“ Abychom vás více poznali… Co přinášíte za nemoci a jak se proti vám můžeme bránit? „Co přináším? To je taky různé. Vlastně všechno, co se dá. Je to podle toho, jak hluboko se dostanu. Největší slast pro mě je, když se dostanu až k plícím a způsobím zápal plic. Některé nejsou ale tak strašné. Třeba chřipka nebo oblíbená rýma. Ale jak se máte bránit, vám neřeknu. To bych neměl šanci na vás zaútočit.“ (Dobře pokud nám neřeknete, jak se máme bránit, zkusím to na vás jinak…) Co nemáte rád? „Nesnáším vitamíny a vše, co je jim podobné. Jsou to ty nejhorší stvoření na světě… Vždycky jenom přijdou, pomůžou tělu a já se musím zase stěhovat. Jednou nad nimi JÁ EMIL vyhraji. Za další nemám rád čajíčky a bylinky a další alchymistické pokusy. Jsem po nich vždy tak zesláblý a vyčerpaný, až to někdy není možné. Mou smrtí by bylo, kdyby na mě zaútočila antibiotika. Zatím jsem vždy vyvázl s odřenýma ušima a stihl utéct. Jednou mě ale dostanou. Cítím to…“ Co nemáte rád, už víme a co naopak máte rád? „Naprosto zbožňuju, když lidé chodí pozdě spát, nejedí moc vitamínů a jsou ve velkém stresu. Jejich tělo je pak krásně zesláblé a to je chvíle pro mě. Zaútočím a nějakou chvíli patří tělo jenom mě. Pokud nepřijdou, jak jsem říkal, nějaké ty vitamíny.“ Děkuji Emilovi za jeho vyčerpávající odpovědi a doufám, že se s ním nikdy v blízké době nepotkám. Opak byl ale velkou pravdou. Dva dny po rozhovoru jsem onemocněla. Musela se cpát vitamíny atd. Snad jsem vitamíny a nějakými těmi prášky Emila úspěšně přemohla… :D Jana Cibulcová
Setkání čerta, anděla, Mikuláše Ti tři se potkali určitě na Facebooku. Měli lajknutých hodně společných stránek, tak kamarádského anděla napadlo, že si je přidá, tak se stali všichni přáteli. Začali si společně chatovat, až přišli na nápad chodit a -58-
rozdávat dětem sladkosti jako dneska.
Pavlína Mertová 9. A
Mikuláš nejdříve chodil jenom s anděly a byli hodní, ale jeden rok vešli do domu, tam je děti napadly a okradly o všechny dárky. Mikuláš se vrátil do svého úkrytu, který se nesmí prozradit, a poslal dopis do pekla, ať mu pošlou dva silné čerty. Další rok se blížili k tomu domu a Mikuláš řekl, ať čerti nachystají pytle. Děcka naskákala přímo do pytle čertům. Peklo zjistilo, že je to vcelku dobrý příděl dětí, tak Mikulášovi vždy pošlou nějaké čerty.
Michal Martinák 9. A
Vždycky, když se blíží Mikuláš, je zmatek všude. Mikuláš musí vzít knihu se jmény dětí. U některých je napsán křížek, to znamená, že děti zlobí, když je tam háček, jsou hodné. Čertovi pošle SMS se jmény zlobivých dětí a andělovi zase přes facebook seznam hodných dětí a ti si připraví balíčky a uhlíky. Potom se Mikuláš teleportuje do nebe a řekne andělovi, kde má čekat a pak do pekla k čertovi. V den Mikuláše si napsali SMS, jestli se sraz nezměnil a sejdou se v šest hodin u kavárny v lidském oblečení. Pak se na záchůdku převlečou a jdou navštívit děti. Tereza Křístková 7. C Zavolají si dotykovým telefonem a dají si sraz v hospodě. Adéla Křístková 7. C
Jak se domlouvají? Prostě klasa, setkají se před školou, paní třídní učitelky se zeptají, kdo má jaké chování a pak už jen nafasují pytel a hotovo. Daniel Himlar 7. C Čert s andělem se domlouvají přes email. A jak vlastně poznají, kdo zlobí a kdo ne? Mají přístup ke všem kamerovým systémům a ty odesílají informace do mikulášské centrály. Pokud je na seznamu hřešící dítě, zjistí si Mikuláš na facebooku jméno a uloží ho do databáze zlobiváků. Podle toho poznají, kdo je zlý a kdo hodný. Jan Šenkýř 7. C
-59-
O Mikuláši si všichni myslí, že když je uprostřed, tak má hlavní slovo. Není to pravda. Hlavní slovo mají čert a anděl. Čert a anděl jsou zastupitelé. Čert poddaných čertíků a anděl andělíků. Ti poddaní zpracují všechny děti po světě, anděl s čertem potom výsledek srovnají, a pokud se neshodnou, dají kámen nůžky. Poté závěr zprávy o dítěti zhodnotí Mikuláš a ustanoví velikost trestu Filip Petr 8. B nebo pochvaly. Nejdřív se ze seznamu vyberou dvě skupiny na hodné a zlé, potom se s tím chodí po různých soudech, jestli to je správné. Ale nakonec se musí zeptat o schválení prezidenta. Potom, kdo ke komu půjde, rozhodne ruleta a kvízové otázky. Daniel Romanovský 8. B Anděl a Mikuláš šli po nebeské ulici a Anděl si prozpěvoval: „Hej hou hej hou, teď dva svatí tu jdou.“ Na mračné křižovatce se zastavili a Mikuláš řekl: „No, anděli, máme důležitou práci.“ A anděl se zeptal: „Jakou?!“ „Vybrat děti, které dostanou sladkosti.“ Ale najednou zaburácel hrom a anděl a Mikuláš se ocitli na zemi. Zjevil se tam čert. „Tak to chodí vždy,“ pravil anděl. Čert Mikulášovi vždy předá seznam zlobivců. Jenže čert vždy napíše všechna jména, aby si sladkosti nechal. Mikuláš o všem rozhoduje a Anděl radí. Čert je tu jen na roznášení uhlí. A má po sladkostech. Helena Greineckerová 8. B
Podle nařízení někoho … bude letos změna! Některé děti nepůjdou do pekla, ale do NEBE! Spisovatelé z 9. A řešili, jak to bude vypadat: představte si obrovské relaxační centrum s vířivkami, kinem, bazény a armádou opálených svalnatých masérů, akorát tohle vše v oblacích. Není to špatná představa, a proto musíme být hodní, protože kapacita tohoto ráje je omezená, tudíž se tam nedostane každý, ale pouze VIP. Na viděnou v nebi ☺) Jana H. kdyby hodné děti byly v nebi a ostatní tady na zemi, asi by vznikla světová dětská válka o to, kdo si bude s jakou -60-
hračkou hrát. Tereza po tom, co budou všechny hodné děti odneseny do nebe, nastane na naší zemi totální zmatek. Zůstanou tady jen zlobivci. Postupně budou všechno ničit, nebudou poslouchat, jejich rodiče je nebudou zvládat. Ještě štěstí, že už tady nebudu, protože skončím v nebíčku. Aneta POZOR, ZMĚNA! Do nebe půjdou zlobivé děti! A co na to 8. A? byla by tam sranda byl by konec nebe nechali by je zlobit a nebe by se změnilo v peklo a byla by dvě pekla bylo by to drsné, jelikož by bylo peklo prázdné a nebe plné. V dnešní době už moc hodných lidí a obzvlášť dětí není. Nejlepší by bylo, že bychom se tam všichni potkali, i ti šprti a andílci na světě. Míša andělé by měli nejspíše spoustu práce se zlobivými dětmi a museli by dělat všechno pro to, aby nebe zůstalo nebem. Pak by všechny ty zlobivce zabalili do krabice a poslali čertům do pekla „dárek“. Kristýna Co když se čert splete a vezme zlé děti do nebe? Nevzniká z toho dobro. Zlé děti začnou zlobit a celé nebe začnou ničit. Proto svatý Petr chytí rýč a hodí je i s čertem přímo do kotle v pekle. Dominik Kuřec 7. C
V nebi musí nejdříve zlé děti zavřít do klecí a učit je poslouchat. Když už jsou vychované, tak je pošlou zpátky na zem a mají druhou možnost být poslušní, aby je čert příště neodnesl do pekla. Verča Kneblová 7. C
Peklo ve 21. století Vymalované zdi na červeno, sedí na gauči, no, nesedí, ale válejí se tam minimálně čtyři „čerti“. Čerti jsou v pohádkách oblečeni tak nějak hrozivě. Možná že dnes mají na sobě mikiny, rifle, sluchátka na uších a mobily v rukách. Mají u toho puštěnou televizi. Možná že tam mají i nějaké ty kotle, ale asi jen na ozdobu. Pro nikoho nechodí, protože -61-
jsou líní a sedí na gauči a topí v krbu, ať jim není zima. Simona Hozová 9. B
Podle mě je větší peklo na zemi, než tam dole. Tam pod zemí je teplo a hrají se tam karty a každý si může dělat, co chce. Ale tady na zemi je to horší. Od pondělí do pátku vstávat v šest, učit se, psát písemky a uklízet. Poslouchat starší, to asi v pekle moc neznají. Musí poslouchat jen Lucifera, ale ten nikdy nic nechce, pokud se dobře topí a tak. A proto, když mě v pěti letech čerti vrátili na zem, probrečela jsem x dní a nocí, protože peklo je prostě super. Tereza Čechová 9. B Podle mého názoru peklo 21. století je čas. Lidé pořád někam spěchají a neuvědomují si, že jim čas pomalu, ale jistě utíká. Někdy se zamýšlím nad časem. Myslím, že kdybychom věděli, kolik času nám zbývá, žili bychom jinak. Žili bychom naplno. Čas je zabiják. Někdo ho má až moc, jiný zase málo. Člověk by měl zpomalit, zastavit se a chvíli věnovat sám sobě a lidem, na kterých mu záleží, protože nikdo z nich tu nebude věčně. Julie Hojdyszová 9. B Život bez veškeré elektroniky, bez světla, bez vody. Pro dnešní lidi by největší peklo bylo vrátit se zpět do doby kamenné. Johana Bartoňová 9. B
Peklo se v dnešní době od toho v pohádkách, kde jsou čerti, kotle a hrozné horko, docela liší. Peklo by se mohlo definovat jako málo baterky v telefonu. Malý dosah WIFI. Písemky z chemie. Tělocvik. Vstávání v pět. Školní obědy! Hnusné počasí. Když puberťačka má anorektickou peněženku a nemůže si koupit malovátka. Přijímačky a maturity. Když jste moc líní, abyste se zvedli z gauče a šli pro ovladač. Když se nevejdete do svého oblíbeného trička. Když vypadne net. Pak si začnete říkat, že kdyby pod zemí existovalo nějaké místo s čerty, bylo by to lepší. Radka Vašendová 9. B
Čert ve vyjmenovaných slovech Blízko Volyně stál strašidelný mlýn. Jednoho večera šel kolem Honza a -62-
zrovna se přihnala velká bouřka. Blýskalo se tak, že všude bylo světlo jako přes poledne. Honza se schoval do mlýna. Čas plynul, bouřka sílila a najednou přesně o půlnoci Honza uslyšel skřípání. Nemohl strachy ani polykat, ale přesto se šel podívat, co to slyšel. Viděl, jak se samo točí mlýnské kolo i bez vody. Pod ním se krčila chlupatá plyšová koule, která splývala se špinavým okolím a vzlykala. Honza našel čertíka, který měl celou hlavu lysou, polámané rohy a na nohou měl místo kopyt lyže z lýka. Honza se dal s čertíkem do řeči a sundal mu lyže, které měl na nohou už celé roky. Čertík začal štěstím plakat, protože už zase stál na kopytech a přestalo ho bolet lýtko. Čertík nachystal za odměnu Honzovi večeři. Na plytký talíř mu dal netopýra a uvařil mu čaj z pelyňku. Honza nebyl zvyklý plýtvat jídlem a večeři snědl. Na druhý den mu z čertíkovy večeře vyskočila vyrážka. Na čertíka se ale nezlobil. Přes noc se skamarádili a dohodli se, že spolu mlýn opraví a budou spolu hospodařit. Honza měl jen jednu podmínku, vařit bude on Sabina Šindlerová 3. C a čert bude uklízet.
Radíme i paní učitelce… Když vás něco baví, chcete o tom mít co nejvíc informací. Občas předmět zájmu má vztah ke školnímu učivu. Tak nějak je to i v 9. C, kde najdeme dva odborníky na zbraně. Jsou schopni podat vám zcela vyčerpávající výklad a můžete si být jisti, že se nepletou. Nemůžete se tedy divit, že občas poskytnou konzultaci i paní učitelce (kdo by také znal jednotlivé součástky bitevního tanku Cromwell IV). ? Kdo z vás dvou s tímto koníčkem začal, kdy a jak přesvědčil svého kolegu? Miloslav: Nezávisle na sobě, bohužel jsem se s Lukášem začal pořádně bavit až v 7. ročníku, ale rychle se z nás stali výborní přátelé! Lukáš: Začal jsem, když jsem byl malý, díval jsem se třeba na filmy, které se týkaly historie. Když byla ve filmu bitva, dobývaní hradu, tak jsem se pořád ptal doma na to, kde se to stalo atd. ? Jak získáváš nové informace? Objevují se někde nepřesnosti, -63-
nesmysly? Miloslav: Hlavně diskusní fóra, jak v češtině, tak v angličtině a němčině. Samozřejmě i mezi takovými nadšenci jako jsem já a Lukáš se na podobných fórech vyskytují lidé, kteří přenášejí špatné a nepravdivé informace, které se snažím opravit. Také rozhodně časopisy a válečné hry na PC, kde zase opravuji hráče, kteří toho moc o historii neví. Lukáš: Sledovaní TV pořadů, dokumentů, čteni knížek. ? Mohl bys jít se svými znalostmi dělat průvodce do muzea zbraní? Miloslav: Předpokládám, že určitě ano. Mé vědomosti jsou podle mě dostačující a taky by to bylo mé vysněné povolání. Lukáš: Mohl bych jít pracovat do muzea zbraní. ? Oblíbená zbraň (proč). Miloslav: To je záludná otázka, na kterou je velmi těžké odpovědět. Miluji všechny zbraně všech druhů, ale kdybych měl vybrat, tak asi sovětský střední tank T-34 ve všech verzích (určitě nejlepší tank druhé světové). Za letouny zase legendární Messerschmit Bf-109 všech verzí, ale nejraději mám verzi G6. Lukáš: Libí se mi všechny zbraně. ? Co na tvou zálibu říkají rodiče, spolužáci, učitelé? Miloslav: Matce a sestře se mé hobby moc nelíbí, otci a bratrovi zase ano a podporují mě. Spolužáci mě mají za šílence do tanků, což taky není pravda, protože miluji stejně i letouny :). A učitelé? Hlavně paní učitelce Ondryášové se asi moje hobby a hlavně referáty moc nelíbí, a to kvůli délce, ne obsahu :). Lukáš: Asi je štvu tím, že bych mohl furt mluvit o zbraních celé hodiny. ? Kdyby se dalo cestovat časem, kam by ses vydal a proč. Miloslav: Asi do roku 1938, abych přesvědčil svět, aby přišel ČSR na pomoc a zastavil nacistické hrůzy a vůbec zabránil existenci druhé světové války, která je sice můj oblíbený konflikt, ale obětí si vyžádal až moc. Lukáš: Cestoval bych asi do 2. sv. války, abych mohl vidět všechny -64-
zbraně, tanky atd. ? Nevadí ti, že je v dějepise 9. třídy tak málo času na válku? Miloslav: Zatím jsme druhou světovou válku v dějepise neprobírali, ale pokud tvrdíte, že ho bude málo, tak to mi i Lukášovi asi vadit bude, a to dost :). Lukáš: Vadí mi, že máme málo času, kdyby bylo vice času, tak bychom to probírali detailněji a pouštěli bychom si více dokumentů.
Tělocvična V minulém čísle Druhého patra jste si mohli přečíst, jak se stavěla naše tělocvična. Zeptala jsem se paní ředitelky Zdeňky Murasové, co se vlastně tělocvičně stalo a co se bude dít dál. ? Proč se bude tělocvična opravovat? ! Po prázdninovém zateplení budovy, výměně oken v tělocvičně, opravách a následném úklidu došlo vlivem vlhkosti ke zvednutí parketové podlahy. Tyto nerovnosti jsou tak rozsáhlé a četné, že zabraňují bezpečnému užívání tělocvičny ke svému účelu. ? Kdy by měla začít a skončit oprava tělocvičny? ! Oprava tělocvičny je v současné době předmětem opakovaných jednání. Nabízí se několik scénářů, ovšem k rozsáhlosti poškození a finančnímu zajištění opravy není snadné okamžitě vyhodnotit nejvhodnější variantu. V současné době se čeká a vyhodnocuje, jak navlhnuté parkety reagují na postupné vysoušení. V případě celkové rekonstrukce podlahy by oprava připadla zřejmě na hlavní prázdniny příštího roku. Vše je ovšem ještě otevřené, konečné řešení zatím nepadlo. ? Kde bude probíhat výuka tělesné výchovy v době opravy tělocvičny? ! Výuka tělesné výchovy je zajištěna po dobu celého školního roku 2014/2015 v náhradních prostorách – sokolovně, tělocvičně ZŠ Tyršova 1053 a fitness centru v Javorníku. ? Co se v tělocvičně děje nyní? ! Po dvouměsíčním použití vysoušečů vlhkosti a současném vytápění a větrání tělocvičny zvednutá parketová podlaha pomalu klesá, ovšem -65-
stále zabraňuje možnému užívání. Takže stále čekáme, jak se ve finále zachová. Je to běh na dlouhou trať. Jana Cibulcová Děkuji za odpovědi
Setkání s rodilým mluvčím Školní rok nezadržitelně letí a i letošní deváťáci mají tu povinnost vybrat si, na jakou střední se vydají. A právě s tím jim v pondělí přišel pomoci rodilý Američan, učitel Paul Till z frýdlantského gymnázia Beskydy Mountain Academy. Pan Till strávil jednu hodinu s vybranými angličtináři z devátých tříd a názorně nám ukázal jeho učební metody, které používá právě na gymnáziu. Vtipně, vesele, příjemně a hlavně anglicky! Škola je velmi, velmi zajímavá stejně jako pan učitel, kterého jsem po hodině odchytila a položila mu pár otázek, které by mohly zajímat každého z vás. ? Otázky, která zajímají snad každého. Proč jste opustil Ameriku? A proč zrovna Česko? ! Kdysi jsem se svou ženou navštívil dvakrát Českou republiku a totálně jsme se do ní oba zamilovali. Slovo dalo slovo a my jsme se ještě se svými třemi dětmi přestěhovali sem. A tak jsme tady jednoduše zůstali. A já, jak jsem plánoval a chtěl, jsem začal pomáhat se vznikem gymnázia. Je to už asi deset let. ? Myslíte si, že je český jazyk těžký? ! Ano. Jednoduše a rozhodně ano. ? Kterou školu jste studoval, jaký byl váš oblíbený předmět ve škole? ! Vystudoval jsem americkou univerzitu Yale. Moc rád jsem psal, měl jsem rád literaturu. Ale nejvíc jsem asi zbožňoval kreativní psaní. ? Chtěl jste být vždycky učitelem? ! Zajímavá otázka. Když se tak nad tím zamyslím, vždycky jsem chtěl být spisovatelem. To byl můj sen. Ale není to zrovna jednoduché vydat knihu. Napsal jsem jich několik. Všechny mám doma v šuplíku, ale ani jednu jsem nikdy neposlal do vydavatelství. Není to zrovna levná záležitost. -66-
? Co si myslíte o téhle hodině, co jste s námi absolvoval? ! Super! Do Frenštátu na Tyršovku se vracím už několik roků a vždycky tady najdu jedny z těch nejlepších studentů. Sice se mi zdálo, že jste byli trochu potichu, ale nervozita udělá svoje.:) Za rozhovor děkuje Radka Vašendová 9. B
Otevírání učeben Zažili jste někdy slavnostní otevírání nějakého nového objektu nebo místnosti? Já ano, a dokonce jsem byla jednou z důležitých věcí, bez kterých by se tato akce ani nemohla uskutečnit. Byla jsem stojan. Ano držela jsem stužku, kterou později stříhali pozvaní hosté. Dá se říct, že jsem vlastně povýšila z žákyně na stojan. Neříkejte mi, že byste to nechtěli. Přece být něco víc než jenom obyčejný žák je sen každého z nás. To je jedno. Jednoduše jsem stála a držela stužku. A pozvaní hosté s paní ředitelkou společně přestřihli stužku a tím vlastně oficiálně učebnu otevřeli. Pak se celá delegace hostů s paní ředitelkou přesunula na prohlídku učebny. Bohužel průběh prohlídky nevím, protože jsme šli odnést stužku a mezitím už všichni z učebny odešli. Jediné co vím, je, že tam dělali rozhovor se spolužákem. Ale jsem ráda, že jsem tam vlastně nebyla, protože by určitě při mém štěstí dělali ten rozhovor se mnou, což by dopadlo hodně špatně. Proto se mnou radši žádný rozhovor nikdy nechtějte. Zuzana Vachalová
Končí podzim Krajina ztratila své barvy. Zajíc pozoroval veverku, jak odnáší poslední lískové oříšky do skrýše. Hraboši a myši sbírají poslední kousky obilí a nosí je do nor v polích. Přichází zima a všichni se na ni připravují. Začíná pomalu mrznout a zvířátka se chýlí k zimnímu spánku, pěkně schovaná ve svých skrýších těšíc se znovu na jaro. Teplota vzduchu pomalu klesá a i my musíme přidat vrstvy oblečení. Začínáme nosit kabáty, šály a čepice, abychom zabránili proniknutí mrazu do morku našich kostí. Ale až přijde opravdová zima, budeme vypadat jako sněhuláci, ale to k tomu patří. A i tak se na zimu těším. Aneta Havlová
-67-
Jak udělat zimu Nejprve musím sehnat hodně brigádníků, kteří rozvezou po okolí sněžná děla, zapojí je a spustí. Potom zapnu obří mražák a větrák na Antarktidě. Ono se to samo roznese, kde má. Potom vezmu něco jako cukr, ale cukr to není, je to jenom chemikálie, která je na způsob sněhu, a přes sítko tím posypu stromy. Potom pár lidí a zvířat nechám zmrznout, teda hlavně ty, co mě přes rok štvali. Pak musím položit ledové koberce na všechny cesty. To proto, abych zpříjemnila život kamioňákům a řidičům, co mě nepouštěli přes přechod. A taky nemohu zapomenout rozvěsit rampouchy na okna a střechy. Teď stačí všechno, co jsem udělala, pravidelně obměňovat a udržovat stále hezké. A ve volné chvíli si uvařím čaj s rumem a podívám se na svůj nejoblíbenější film Ledové království. Vyprávění královny Zimy zapsala Pavlína Mertová 9. A
Nejprve se pořádně posilním lahvinkou slivovice a pak se na to vrhnu. Začnu tím, že zajedu do obchodu a koupím pět kyblíků Primalexu a sněžnou frézu, ať to nemusím dělat sama. Ještě seženu pár brigádníků s košťaty a už snad bude vše. Začnu na nejvyšší hoře Beskyd, Lysé hoře, a pak přes Smrk, Smrček, Malou Stolovou přes Pustevny a nakonec skončím na Radhošti. Tam si dám pár panáků a jedu do údolí, tam už jsou všichni určitě nedočkaví. Přejedu celé město, tedy Frenštát, a už mířím skoro do Kopřivnice. Tam si omrknu muzeum Tatra a už fičím na celou Českou republiku. Řeknu vám, je to fuška, ale aspoň budou Vánoce na sněhu, chci říci na Primalexu, a ne na hnusném špinavém bahně. To by nebylo ono. Sníh prostě musí být, ať se vám to líbí nebo ne. Lucie Kalmusová 9. A
Co nového v Africe, jak se daří naší adoptované studentce Rosaline? Určitě víte, že již řadu let ze sběru papíru platíme studium Rosaline Bongono z Conakry. Dvakrát ročně jí napíšeme dopis a pošleme dárek. Na oplátku dostaneme od ní dopis, fotografie a jednou za rok i Rosalinino vysvědčení. Letos je to jiné, může za to epidemie eboly. Dostali jsme email od sdružení Procontact, které se o celou adopci pečlivě stará. -68-
Zvou nás na Vánoční benefici pro Guineu. Kdybyste měli 6. prosince volno, můžete se vydat do Prahy. Bližší informace najdete na stránkách www.pro-contact.cz a https://www.facebook.com/procontact.cz.
Hurá, jdeme plavat!!! Žáci 2. B se konečně dočkali plaveckého kurzu. Na co se těšili v plavání a jak by si poradili s hrozícím nebezpečím? Petr: Já jsem se těšil na potápění. Jonáš: Těšil jsem se na bazén a na splývání a kraula a do velkého bazénu. Adam: Těšil jsem se na plavání s deskou. Timea: Těšila jsem se, protože se chci naučit plavat. Sofie: Já jsem se těšila, protože umím plavat. Nina: Já jsem se těšila na hry a plavání. Co bych dělal(a), kdyby se přede mnou v bazéně vynořila velryba? Nina: Já vyskočím na ni. Dominik I.: Zastřelil bych ji. Adéla: Já bych utíkala. Natálie: Strašně bych se zasmála. Dominik: Zavolal bych vrtulník, aby ji odnesli zpět do jižních moří. Aleš: Potopím se. Aneta: Utekla bych domů. Sofie: Zírala bych. Annie: Já bych odplavala. Petr: Utíkal bych z vody. Monika: Buchla bych ji paličkou do hlavy.
Den otevřených dveří na gymnáziu Na Dni otevřených dveří na gymnáziu jsem byla poprvé a moc se mi to líbilo. Nejvíce se mi líbila učebna chemie a fyziky. V chemii jsme dělali pokusy, například se sopkou nebo s kapesníčkem. Kapesníček jsme polili ethanolem, zapálili a shořel jen ethanol. Ve fyzice jsme se dívali přes sklíčko na lampu a samostatnou žárovku. Ze žárovky byly vidět barvy a byly ostré, u lampy se barvy slévaly dohromady. Také se mi líbilo, že jsem se mohla podívat, jak asi budou vypadat přijímací zkoušky. Kristýna Marková 5. B
Cvičná kuchyňka Letos se ve škole změnila spousta věcí, včetně cvičné kuchyňky. Někteří žáci mají to štěstí, že v ní můžou vařit anebo si v ní alespoň mohou udělat večeři, když nocují ve škole. Vaření je přece důležité a měly by to zvládat jak holky, tak kluci. A proto v pracovních činnostech anebo později v domácnostech se žáci učí ve škole vařit. Ale pro ty, kteří nemají možnost do kuchyňky nahlédnout, jsem se poptala paní učitelky Bartošové, aby nám o ní něco pověděla. -69-
? Jste s novou kuchyňkou spokojená? ! Ano, jsem. Už od roku 1990 s přestávkami jsem správce cvičné kuchyně a snažila jsem se zlepšit vybavení této kuchyňky. Šlo to po malých krůčcích. Nakoupily se hrnce, talíře, sporáky, mikrovlnná trouba a další vybavení. Ale už před více než deseti lety bylo jasné, že celkovou by to chtělo rekonstrukci nejen vybavení, ale hlavně elektřiny, vody, plynu, osvětlení, chyběly odsavače par atd. Byla jsem velice ráda, že v roce 2012 Klub rodičů a přátel školy zaplatil výměnu modré linky z roku 1965. Když paní ředitelka přišla s možností, že v rámci projektu Učíme se pro budoucnost, by mohla být kuchyňka zrekonstruována, byla jsem nadšená nejen já. Objevily se i nějaké nedostatky, ale přesto je to velký pokrok. ? Na co všechno se můžeme těšit? ! Určitě se můžete těšit na nové pojetí celé kuchyňky, jiné uspořádání, indukční desky, sporáky, odsávače par, nové stoly, židle. A nesmím zapomenout na vybavení moderní technikou, je tu televize, dataprojektor, počítač. Přijďte se podívat na Den otevřených dveří a uvidíte tu obrovskou změnu. ? Co na nové vybavení říkají žáci? ! Myslím, že všichni byli překvapeni, kolik je tam nyní místa a jak je to uspořádáno. Ale tuto otázku byste měli spíše položit paní učitelce Pavlasové, protože v letošním roce všechna vaření učí ona. A viděla více reakcí vás žáků, když jste tam vstoupili poprvé. ? Chtěla byste do nové kuchyňky ještě něco přidat nebo naopak ubrat? ! Přiznám se, že v současné době mě napadá jen pár maličkostí (např. květináče s bylinkami, záclony) a až čas ukáže, co je potřeba ještě zlepšit. ? Byly s opravou nějaké problémy? ! Celková rekonstrukce začala o něco později, než měla, ale vše se stihlo. Většinu problémů s rekonstrukcí řešila paní ředitelka a za to jí patří dík. Velice mě mrzelo, že při rekonstrukci zmizela nová sada hrnců, ale i to se stává. ? Kolik stála nová kuchyňka? -70-
! Sada spotřebičů pro každou skupinu stála 35 000 Kč, výroba nové linky 80 000 Kč, ohřívač teplé vody 50 000 Kč, počítač, dataprojektor, televize 70 000 Kč. Tento výčet je jen částí z celkové rekonstrukce a nezahrnuje výměnu elektrického vedení, vody atd. Celkem stála nová kuchyňka 380 000 Kč. ? Podílela jste se nějak na úklidu (vystěhování) kuchyňky? ! Na vystěhování i úklidu kuchyňky se podíleli nejen žáci, ale i učitelé, kteří přiložili ruku k dílu, a tedy i já. ? Koukáte s žáky při vaření na novou televizi? ! Televizi i dataprojektor určitě budeme využívat nejen při vaření, kde žáci uvidí postup, jak mají vařit. Budeme je využívat i při teoretických hodinách, kdy si výklad můžeme zpestřit např. pořady Peklo na talíři, Jídlo, ale i dalšími interaktivními prezentacemi vlastními nebo nalezenými na internetu. ? Funguje všechno vybavení tak, jak má, nepoškodilo se něco? ! Je třeba zaklepat na dřevo, vše funguje, jak má, a doufám, že to ještě Děkuji, Jana Horáková dlouho tak zůstane.
Sbíráme víčka pro Elišku I v letošním školním roce 2014/2015 pokračujeme ve výběru plastových víček pro Elišku z Lichnova. Sběr víček jí pomůže zajistit speciální rehabilitaci v lázních Klimkovice a částečnou úhradu speciálních pomůcek, které potřebuje ke cvičení. Koncem října jsme Elišce dovezli 6 žlutých pytlů. Tentokrát naši pilní sběrači shromáždili 50 kg víček. Eliška absolvovala v říjnu další rehabilitační pobyt v Klimkovicích a s mladší sestřičkou od nás dostaly mikulášský balíček, za který děkujeme paní učitelce Pavlasové. Pokud také chcete pomoci sbírat, více informací najdete na školním webu www. zstyrfren.cz. Dana Friedlová -71-
Komise odborníků
Komiks
Co nás čeká? S našimi redaktory se setkáte na Dni otevřených dveří, kdy vám chtějí připravit mimořádné vydání Druhého patra. Jestli se jim to podaří, uvidíme. Předpokládáme, že se uzdraví naši malíři, z celého množství zůstaly v listopadu „práceschopné“ jen Sabina a Natálie. V prosinci to bude 240 let od zavedení povinné školní docházky, také tomuto tématu se budeme věnovat.
kteří se vydají na dlouhodobý
vybrala žáky,
adrenalinový pobyt.
Na vydání 123. čísla Druhého patra se podíleli: Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Cibulcová, Michaela Žingorová, Kristýna Biolková, Radka Vašendová, Tomáš Wolf Obrázky kreslila: Sabina Konvičková Fotografie: Nikola Reková (str. 49-50, Karel Šindler (str. 52), Marie Veselá (str. 51), Zuzana Vachalová (str. 66), Lenka Ondryášová (str. 67), Pro-contact (str. 68) Dana Friedlová (str. 71) Petr Ondryáš (str. 53-57, 63-65, 70, 71) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Natálie Heřmánková e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 12. 2014
-72-
