Aktuální zkazky nejen z FHS

e j ě d o c ě n e s d á ř Po nejen z FHS Aktuální zkazky

Studentský spolek FHS zasedal:

Hodně plesu, málo bonbónů proběhlo ve studentském klubu K4 v Celetné ulici (Catering není silnou stránkou spolku, proto všichni, kdo přišli, neúnavně hypnotizovali alespoň dva malé talířky s bonbóny). Celé zasedání proběhlo v režii předsedy sdružení, Tomáše

Foto Štěpán Volfík

V pondělí 9. 11. 2009 se uskutečnila první valná hromada studentského spolku.  Na programu byl ples, logo a místnost pro studenty. Shromáždění studentského spolku Studenti FHS UK, o.s.

Staronový děkan Filosofické fakulty Akademický senát ve čtvrtek 12. listopadu rozhodl, že dosavadní děkan FF Michal Stehlík povede fakultu další čtyři roky.   Pro historika a slovakistu Stehlíka hlasovalo 24 z 27 senátorů a tři členové se hlasování zdrželi. Doktor Stehlík se těší velké podpoře akademické obce, o čemž svědčí i 35 nominací jeho osoby a žádný protikandidát ve volbě na post děkana. Pokud ho formálně jmenuje děkanem i rektor Václav Hampl, začne jeho druhé funkční období 1. 2. 2010. 

Nikola Reindlová

Byl zvolen nový rektor UK

Ke konci října Akademický senát UK volil nového rektora. V čele univerzity tak opět stane profesor Václav Hampl, který byl jediným kandidátem na tuto pozici a  setrvává tak  ve funkci již od roku 2006. Návrh na jeho znovuzvolení podalo 12 fakult včetně naší Fakulty humanitních studií. Nový rektor byl zvolen téměř jednohlasně, z přítomných 61 senátorů se pro něj vyslovilo 55. Hampl před volbou prezentoval svůj volební program se sloganem ODKAZ – Otevřenost, Dynamika, Kvalita, Autonomie a Znalosti.

Aneta Veselská

Gregora. Mezi nejžhavější témata patřil fakultní ples. Jeho hlavní organizátorka Katka Bujárková přijímala nové členy týmu, který bude mít celou akci na starost, řešilo se, kde ples bude a kdy se uskuteční. Jako problematické se jevilo (tradičně) shánění vhodných sponzorů nebo zajištění kvalitní kapely. Dalším zájmem spolku je studentská místnost, jejíž realizační tým se na první valné hromadě zformoval a v neposlední řadě byla řešena soutěž o logo, jehož podoba zůstává i přes určité snahy stále nevyřešena. Nakonec byli zvoleni tiskoví mluvčí spolku a přijati noví členové.

Studenti darovali politikům exkrement

V neděli 8. listopadu studentská iniciativa Inventura demokracie odhalila na Klárově netradiční pomník ve tvaru obrovského exkrementu, který má symbolizovat výsledek jejího ročního snažení.  Je to už rok, co Inventura vyzvala naše politiky, aby dali české demokracii dárek k dvacátým narozeninám. Studenti po nich chtěli odstranění čtyř nedostatků poškozujících „úroveň naší demokratické kultury.“ Konkrétně šlo o poslaneckou imunitu, legis-

lativní přílepky, nekontrolovaný lobbing a obsazování mediálních rad. Během roku iniciativa kontaktovala konkrétní poslance a senátory.  Prakticky však žádných úspěchů nedosáhla. Studenti  natáčeli rozhovory s politiky a videa zveřejnili na webových stránkách www.inventurademokracie.cz. Zklamání Inventury z toho, že během svého ročního snažení politiky nijak neovlivnila, vyjadřuje právě pomníkem ve tvaru exkrementu. 

uni

Studentský fond FHS je na světě Studentské části Akademického senátu FHS se podařilo prosadit zavedení „Studentského fondu“ na podporu studentských aktivit. Zpřehlední se tak systém financování těchto akcí a doufáme, že se tímto i lehce zvýší počet projektů. Každý rok fakulta uvolní určitou částku, která bude k tomuto účelu využita. Autoři návrhů pak budou moci v uvedených termínech předkládat své nápady s uvedenou požadovanou částkou Akademickému senátu, který o ni s děkanem nakonec rozhodne. Ačkoli finance bude možné získat až na další akademický rok (kvůli schvalování rozpočtu), projekty je možné předkládat již od letního semestru.

Čestný doktorát udělen Michnikovi U příležitosti oslav výročí 17. listopadu se Univerzita Karlova rozhodla udělit čestný doktorát. Vědeckou hodnost doktora honoris causa filozofických věd získal polský historik, esejista a publicista pan Adam Michnik. Setkání akademické obce se zúčastnil i Václav Havel, na jehož fenomén se ve svém projevu Michnik několikrát odvolal. Za studenty promluvil nový předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek.

Bílá kniha nespí Kauza „Bílá kniha“ aneb reforma terciárního vzdělávání znovu udeřila. S pádem minulé vlády se s ní zhruba před půl rokem rozloučil odstupující ministr školství Ondřej Liška. Nová úřednická vláda se ovšem rozhodla reformu opět vzkřísit a vydávat ji jako za jednu nejzásadnějších, kterou tato vláda podnikne. K její obhajobě je použita i například aféra Právnické fakulty v Plzni. Signatáři (včetně několika pedagogů z FHS) a „spojenci“ tzv. Hradecké výzvy (info v březnovém Humru) se proto rozhodli znovu sejít a na svém prohlášení trvat. V této souvislosti funguje i iniciativa Už se na to nemohu dívat, skupina vyučujících z Univerzity Karlovy, která se snaží rozšířit prostor pro vyjádření různých názorů a zkušeností akademické veřejnosti, týkajících se reformy terciárního vzdělávání, vědy a výzkumu. Zde se angažuje i „náš“ Petr Pavlík. Více informací o reakci akademické obce na reformu najdete na webových stránkách www.provzdelanost.cz





téma

téma



téma

Aleš Svoboda:

Tíha povinností nás vzájemně vzdaluje Odbila půlnoc. Právě přišly odpovědi Aleše Svobody. Akorát se probírám k nějaké akci. Zaslaný text začíná srdečným oslovením. Mám radost. Aleš Svoboda, mnohým známý pod monogramem AS, stojí v čele Kreativního modulu, předsedá akademickému senátu (čili AS), tvoří… a učí. Možná i vás. Docela jistě o vás AS v minulém roce spolurozhodoval v AS. Tam by si měli být učitelé a studenti celkem blízko – tak trochu nadosah. Asi tak. Vnímáte vztah učitelů a studentů na FHS, to jest na akademické půdě, jako problematický? Nikdy jsem ho takhle nevnímal. Tedy alespoň ze všech mně známých vztahů učitelů a studentů jsem jej bral jako nejméně „problematický“. Možná je to tím, že jsem byl na FHS, respektive IZV téměř od samého začátku, kdy k nám nastupovali studenti, kteří byli často svým rodinným prostředím velmi dobře vzděláni a vychováni a také, že jsem do roku 1994 (to mi bylo 38 let) vlastně nikdy neučil – tím méně na vysoké škole – a nastupoval jsem s velkou potřebou po sebezdokonalování. I když jsem, myslím, něco věděl o umění, počítačích, galeriích a redakční práci, spousta hodnotných myšlenek ze společenských věd ke mně socialistickou mlhou neměla šanci proniknout, takže jsem přistupoval k poznatkům a k vědění a k jejich dalšímu šíření s velkou pokorou. Naše studenty jsem také obdivoval proto, že měli onen překvapivě nepraktický zájem o společenské vědy, který v době budování požitkářského kapitalismu musel nutně fascinovat. A dnes? Za těch 15 let se jejich profil trochu proměnil, ale v poměru k podobě dnešní společnosti nijak zvlášť neklesl. Určitým mementem ke vztahu učitelů a studentů pro mě bylo nedávné vystoupení kolegy studentského senátora na zasedání senátu, který se svěřil s tím, že je pro něj úžasné při jednáních pozorovat, že „pedagogové jsou také lidi“

a že by toto poznání přál i ostatním studentům… Pozorujete nějaké tendence ve vztahu učitelů a studentů? Všechno se postupně proměňuje, dnešní studenti jsou asi pragmatičtější – je míň „hippies“ a víc „yuppies“ – a paradoxně toho asi míň ví, než jejich předchůdci. Rozšířil se pedagogický sbor, hlavně o mladé učitele, kteří se mi zdají někdy odměřenější a možná méně tolerantní, ale to jde s věkem… Můj učitel, docent Zdeněk Sýkora, se nám někdy před odchodem do důchodu svěřoval, že když byl mladý asistent, tak studenty dřel a nic jim neodpustil, a čím víc se blížil šedesáti, tak už mu to nestálo za to… Už to nechával spíš na studentech – kdo chce, ten se snaží. O co se škola od počátku se střídavým úspěchem pokoušela, byl „tutorský“ systém. Ale tíha povinností, která padá na studenty i na učitele, nás vzájemně vzdaluje. Je to svátek, když si můžu se studentkou nebo studentem popovídat na bázi společného zájmu, třeba při hledání námětu bakalářské nebo magisterské práce. A upřímně – to byly okamžiky, které alespoň mně osobně ze studií nejvíc utkvěly a asi mi i hodně daly. Navrhl byste změnu? V době, kdy se na světlo derou změny typu „Bílá kniha“, tak po změnách vůbec neprahnu. Ono je to asi taky tím, že je v kraji zvykem každé čtyři roky přijít s reformou školství, takže nakonec musí člověk

Ilustrace Tereza Lišková



získat pocit, že školství, pokud funguje, tak navzdory reformám a ne díky jim. Když naše fakulta bojovala o místo na slunci, tak se bedlivě střežila úroveň nároků a jejich naplnění. Mám pocit, že jsme se snažili všechno splnit nejméně na 120 procent. Takže v této tradici, kdo teď dělá poctivě, má šanci se udřít. Zdá se mi, že i mezi pedagogy existují dva myšlenkové proudy – jeden by v nárocích trochu polevil a druhý se toho děsí jako možné ztráty úrovně a prestiže. To polevení by ovšem nebylo myšleno jako prostor pro lenost a úprk od školy, ale prostor pro další smysluplné aktivity, které by vznikaly spíš spontánně. Týden kreativity a Filmový festival FHS jsou toho podle mne zářným příkladem, jenomže to taky stojí spoustu času a energie. Řešilo by tento problém nějak zavedení školného? O problému tu ode mne – tedy co se týká vztahu „učitel – student“ – zatím nepadlo slovo. A přiznám se, trochu mě zprvu zaskočilo školné jako jeden ze způsobů nahlížení vztahu učitel – student. Ale asi máte pravdu, určitě to může být posílení student-

ské zodpovědnosti… Školné se mimochodem stále platí. Platíme ho ovšem všichni, a to komukoliv, kdo vstoupí na vysokou školu. Takže třeba já přispívám na studium někomu, kdo pak, až dostuduje, mi v praxi naúčtuje třeba 1000 korun za půl hodiny právní konzultace. Mohl by být uznalejší, když jsem ho držel na studiích… Ale samozřejmě, takový systém na sebe mnoho neprozradí, všechno se v něm nějak skryje. Zájem, potřeby, efektivita… Také platí, že co nemá v tržních podmínkách cenu, u toho jsme blízko předpokladu, že to ani nemá hodnotu. Zbývá domyslet, jak to udělat, aby se placení školného nestalo pro zájemce o studium jeho znemožněním nebo omezením. Případně jak nepřipravit půdu pro dravé a tunelující podnikatele. Jaká je ideální podoba vztahu učitelé - studenti? Tolerantní, odpovědný a respektující – a to z obou stran. A vaše osobní zkušenost? Převažují ty dobré. Občas mi někdo „nesedne“, občas pozoruju, že „nesednu“ někomu já. C´est la vie.

Tereza Lišková

téma

Anketa: My a naši učitelé v online anketě celkem odpovídalo 68 studentů FHS UK Jaké máte s učiteli vztahy?

Jak vnímáte učitele na FHS?

Negativní

Negativně

1%

Pozitivní

1%

S odstupem

44 %

Formální

Liší se chování učitelů ve srovnání s těmi, které jste měli na střední škole?

41 %

Kamarádsky, kolegiálně 58 %

55 %

Ne 9%

Ano 91 %

anketu připravil Jakub Bochin

Pohladil tě učitel? Asi tě má rád Poslední dobu se vyrojila řada článků o nestadartních vztazích mezi učiteli a studenty českých vysokých škol. Mohli jsme se tak dozvědět, že řada studentek „dostala“ zkoušku podle toho, jak umí hrát ping-pong, jak upečou bábovku, zda nabídnou učiteli své tělesné vnady či podle toho, kolik jsou ochotní (bez rozdílu pohlaví) zaplatit. Společným jmenovatelem je skalní zapírání těchto praktik ze strany dotyčných pedagogů a absolventů, u nichž existuje podezření, že právě díky nestandartnímu způsobu „zkoušení“ vystudovali a získali titul na předmětné škole. Svým dílem přispěla k zhoustnutí marastu i Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy. Na FHS se znovu objevila již stará, zatím právně nepostižitelná a vzhledem k časovému odstupu a nedostatku přímých důkazů nedokazatelná snaha svléknout nejméně jednu studentku výměnou za zapsání zkoušky.

Po zkoušce na psychoterapii Jaký dopad může mít nepřístojné, a těžko postižitelné, chování pedagoga  na studentku (či studenta), jež je obětí takového jednání? Na to nám odpovídá klinický psycholog  Holub: „O tom, že někdo vystuduje díky tomu, že je ochoten vyhovět sexuálním návrhům pedagoga, se mluvilo vždycky. Jsou tací, kterým by takovýto „obchod“ nevadil a dokonce by ho uvítali, pro ně pak nemá takováto událost žádné negativní následky. Problém může nastat v případě, když je do „obchodu“ naháněna dívka, které se takový vztah příčí. Může se stát bázlivou ve vztahu k mužům a autoritám, strach si může s sebou nést celý život, pokud neprojde psychoterapií. Navíc je její strach umocňován každým selháním, například u zkoušek, pracovním pohovoru či jiném neúspěchu, neboť ho může automaticky přisuzovat tomu, že sexuálně nevyhověla dané autoritě.“

Neslušný návrh není žádná legrace. Dobrý a vyrovnaný pedagog nikdy takový návrh ani neudělá. Jaká je však norma chování, co je normální a co už normální není? To se v jednotlivých kulturách a zemích liší. Třeba za československé první republiky bylo normální, když učitel žáka pochválil a přitom ho pohladil, dnes se o takovém učiteli řekne, že je úchyl. Rozdíl začíná již v míře formálnosti/ neformálnosti vztahu mezi učiteli a studenty, který je patrný již při vzájemné komunikaci – například při oslovování a tak podobně.

Zahraniční exkurze mezi studenty a učitele V Rakousku je stejně jako v Čechách normální vykání, přičemž jestli učitel zná jméno studenta, oslovuje ho křestním jménem a „vykne“ mu. Podobný model platí i na většině škol v Německu. Na druhé straně existují evropské země, kde je vztah mezi učiteli a studenty méně formální. Ve Španělsku, pokud je učitel přibližně stejného věku jako jeho studenti, je běžné tykání; pouze když je učitel výrazně starší (třeba o dvě generace), je vykání na místě. Nejblíže k sobě mají studenti a učitelé na severu. Ve Skandinávii, je běžné tykání bez ohledu na věk,

pohlaví či společenské postavení, což se promítá i do vztahů na skandinávských univerzitách. Pro ilustraci, studentka z polské Jelenie Góry se zúčastnila výměného pobytu mezi Kodaňskou a Jagellonskou univerzitou ve Wroclavi. Svou první hodinu biologie na dánské univerzitě popisuje jako kulturní šok: „Byla jsem zvyklá na to, že se s učiteli nediskutuje ani o udělené známce ze zkoušky; učitelé vyžadují oslovování typu „pane doktore, pane profesore“, aniž by takovými tituly skutečně disponovali. Když jsem pak přijela do Dánska a zhruba šedesátiletý učitel biologie se nám představil jako Paul, byla jsem jako v jiném světě. Nikdy bych se po těch zkušenostech na polskou školu nechtěla vracet.“ Podobné zkušenosti a vysokou formální autoritu vyžadují učitelé v Turecku, kde je však vysoce formalizovaný vztah také směrem od učitele k žákům. I ti totiž svým studentům vykají.

Osobní vztah není obchod Ze zkušenosti každého z nás se dá předpokládat, že čím více je vztah mezi učiteli a studenty svobodnější, osobnější a méně formální, tím více si jedna či druhá strana dovolí, aniž by

je to překvapilo či nějak šokovalo. Kde jsou vztahy více formální, je přirozené vnímat jakýkoli pokus o sblížení, fyzický kontakt či „milenecký návrh“ jako výraznější překročení pomyslné hranice mezi osobním a veřejným prostorem. Nikdy se však nesmí stát z osobního vztahu obchod, protože ten přirozeně odosobňuje, činí z našich vztahů, těla či duše pouhou věc předmět obchodu. Za pomoci přátel Maria Bruckner, Markus Klotz, Hacer Isiktas, Neus Munar, Rose Glena Michael Dean

Aleš Vít





vizitka

Hlubiny učitelovy duše:

Mgr. Richard Zika, Ph.D. Po dvouměsíční přestávce se vracíme k rubrice, která se pokouší odkrývat ony „hlubiny“ duší učitelů, řekněme z emické perspektivy. Po děkanu Benyovszkem, doktoru Nešporovi a docentu Břicháčkovi je čtvrtou představenou osobností filosof a ředitel IZV, doktor Zika. Má Foto: Doris Weiglová rád Hegela, gyros, tai-či a teplo a věří v hejkaly. Co se v mém životě změnilo, když jsem se stal ředitelem IZV: V mimoškolním životě se stalo to, že mám o něco míň času než dřív a občas jsem o trochu utahanější, než jsem býval. V září bylo tohle spojení vedoucí funkce a odborné práce dost nepříjemné: letní školy & spol. na jedné straně, na druhé termíny k odevzdání článků, převážně v rámci grantů. Ve škole mi to dalo možnost vidět studium humanitní vzdělanosti„od konce“, kterým je obhajoba bakalářky, a tedy jako celek. Obdivuji těch několik lidí, kteří tímhle studiem prošli tak, že z jejich práce je zřejmé, že ho jako celek opravdu zvládli, a to i když se jedná o jasně oborově profilovaný text. Častější jsou bohužel dva extrémy: buď se autor přimkne ke své specializaci a úplně (a rád) zapomene na to, že studoval víc diskurzů, a díky tomu napíše bakalářku, kterou může jen stěží konkurovat specialistům (i když je poctivá) a v níž přitom není nic navíc, nebo naopak semele všechny diskurzy do jednoho teoretického karbanátku a pak vytvoří dílko, u kterého není jasné, jestli jde o okultní román, Sibylino proroctví nebo konkrétní poezii. 

Čím je pro mě FHS: Vlastně už jsem to napsal. Aspoň tedy pár slov k jinonické budově: dost ji nesnáším – suchý vzduch a snad i nějaká negativní magie. Tak za dvě hodiny v ní úplně zblbnu. A nejsem v tom sám – podobně si stěžují i někteří další kolegové. Nedávno jsem na filosofickém modulu viděl Jardu Novotného, pověstného svou důkladností a zodpovědností, jak jen bezradně krčí rameny nad tím, že úplně zapomněl, co má dělat, a tiše proklíná jinonické zdi. Rád proto vzpomínám na dobu, kdy filosofický modul sídlil na Hůrce.

V dětství jsem chtěl být v první třídě režisérem hororových filmů, později zoologem.

Nejradši bych zapomněl na některá životní selhání. I když bych neměl.

Co je můj zatím největší úspěch: nevím. V zaměstnání je jím nejspíš to, že dělám, co dělat chci. Co bych ještě rád dokázal: hm… Mám konkrétní plány ve své práci, ale to je normální. V tai-či chci zvládnout sestavy s mečem a šavlí (a ve zdraví to přežít). Ale hlavně mi jde o to, abych nezklamal lidi, kteří mi věří.

Láska je: neumím říct. Napadají mě samé duchaplné nesmysly.

Šťastný jsem: třeba když zajdu po plavání na dobrý oběd, v dobré společnosti.

Mám strach z: u sebe z toho, že něco důležitého propásnu, nestihnu, zaspím…  Jinak z lecčeho.

Na druhých mě mrzí: totéž, co na sobě – pohodlnost, nevšímavost, schopnost dospět k rychlému konsensu, aby byl klid, umění nepohádat se, když je hádka zapotřebí. 

Věřím v: hejkaly. Ve volném čase: na jaře a v létě si rád vyjedu na kole (nejlíp v kombinaci s koupáním). Jinak jezdím na koni (špatně, a navíc to už dlouho nestíhám), plavu a cvičím tai-či.

Na ženách se mi líbí: neřeknu. (Rozhodně to ale nejsou chapadla. Zdeněk Nešpor má divný vkus.)

Jsem vděčný za to, že: můžu aspoň zčásti žít tak, jak chci.

Vážím si: lidí, kteří v životě nespí (a přitom to nejsou „všímaví mizerové“).

Nejvíc na sobě nemám rád: pomalost. V nejbližší době se těším na: jaro. Chybí mi světlo a teplo. Mlhavě si vzpomínám na jeden text Ladislava Klímy, v němž spílá praotci Čechovi za to, že si – zbabělec – netroufl přejít přes Alpy a vymlátit Apeninský poloostrov, aby nám zabezpečil trochu snesitelnější podmínky k životu. (Přitom jsem ale rád, že se pan Klíma nepokusil tuhle záležitost napravit.)

Poselství studentům: Jenom ke studiu filosofie. Pokud možno se neničte učením se definic, slovníkových hesel a podobných pitomostí, natož pak memorováním celých odstavců. Snažte se textům rozumět, jinak vám utíká život naprázdno. (Vím, že to někteří studenti dělají, jinak bych touhle banalitou neotravoval.)

Oblíbené... Jazyky: pořádně neovládám žádný. Pracovními jazyky jsou pro mě němčina, latina a francouzština; z donucení (povahou konkrétní práce) čtu španělsky, starořecky, anglicky a rusky (jen odborné texty). Knihy: některé Millerovy komiksy, nejvíc Návrat temného rytíře, fantasy romány T. Pratchetta, N. Gaimana a S. Eriksona, detektivky J. Deavera, Turgeněvovy a Maupassantovy horory, romány ruských klasiků, Kafkovy novely, Borgesovy povídky a Hegelova Fenomenologie ducha (protože dobře dopadne). Jídlo: Mění se po několika měsících, v současné době se pomalu loučím s gyrosem. Jinak mám rád ovoce (většinu druhů), pokud možno čerstvě natrhané. A chutná mi cokoli v Potrefené huse.

Richard Zika a An Puobišová

Ve zkratce

narozen 29. 8. 1962 v Praze svobodný řského studia nebo kontakt: Sekretariát bakalá Filosofický modul

vystudoval filosofii na FF UK l na v letech 2001 – 2005 působi ementu Vysoké

manag jindřichohradecké Fakultě roku 2002 pracuje od e, raz v P ické nom eko školy funkci ředitele IZV é nov v na FHS a od roku 2009 nosti) (Institutu základů vzděla kou kontinentální filosově nov na se je specializu vedle toho zabývá novější ofii, v posledních letech se couzskou fran fenomenologií, hlavně ty k filosofii, Já a druhý Ces ř. nap ší na FHS předná událost, umění ve fenom (s T. Petříčkovou) či Tělo, enologii (s T. Petříčkovou) rmace v Moodlu seznam publikací a další info

Exkluzivní

Skládací Zikův Ben

lidská tvář

Přátelé, astrofyzici...

(Ex)kurzování:

Zkusili jste si někdy v IS vyhledat všechny kurzy, které naše fakulta nabízí? Oups – je jich přesně 1 331! A to nepočítám všechny ty předměty z jiných fakult, jejichž nabídku mnozí naši spolužáci aktivně využívají. Výběr musí uspokojit každého, a ten, kdo se navíc bude řídit (více/méně neoficiálním) heslem kreativního modulu, tedy že není důležité se něco naučit, ale spíše si vše ošahat a vyzkoušet, zažije mnohá netušená dobrodružství. Jedním z kurzů, který boří zaběhlé klišé humanitních studií, jsou Základní pojmy moderní fyziky a astronomie. Dvojice přednášejících, učitelé Zdeněk Kalva a Jan Palous, dodávají spolu s místností Centra teoretických studií v Celetné ulici celému kurzu zvláštní akademickou atmosféru. Pryč jsou bílé, holé zdi Jinonic. Do tajů neživého světa pronikáte v malé místnosti obklopeni regály se stovkami knih a stále se cítíte tak nějak nesvůj, protože ta busta dávno mrtvého Řeka snad zírá stále jen na vás. Lítá jedno téma za druhým. Tu Jan Palous nadšeně vypráví o vzniku vesmíru, tu ukazuje fotku plnou významných fyziků a astronomů, pousměje se a povídá: „Já se na ně stejnak rád koukám. Hle, Einstein! Ten sem zrovna přijel z Prahy, kde ho nejspíše napadla Teo-

rie relativity.“ Příští týden se zas Zdeněk Kalva tajemně usmívá při výkladu Kvantové fyziky a připouští, že pověra o mléku, které se začne vařit vždy až když hospodyňka opustí kuchyň, by ve světě kvantové fyziky pověrou vůbec nebyla. Tam je snad i zákonem. V sylabu vyučující slibují, že se budou věnovat každému tématu, které bude posluchače zajímat. A věru nelžou. Tak se zde hojí například i nevyřešené otázky mládí, třeba ta, zda by člověk dírou skrze zeměkouli opravdu proletěl až na Nový Zéland. I atest je přívětivý. Kredity člověk dostane za esej na libovolného téma týkajícího se předmětu. „Chápu, že nejste žádní fyzikové,“ pokyvuje hlavou profesor Kalva, „a tak po vás nemohu chtít ani žádné velké testovatelné vědomosti.“ Nenechte se však mýlit. Ať jsem zde Základní pojmy

moderní fyziky a astronomie vykreslil jakkoli odlehčeně, je to dřina. Člověk z hodin odchází vyčerpán, mentálně zmlácen a taky trochu rozhozen, nebo možná nadšen, myšlenkou své vlastní nicotnosti, malosti. Jenže pak když si pročítá zápisky, vidí najednou smysl. Náhle pochopí, jak (nejspíš) vznikl vesmír, a co je ten vesmír vůbec zač. A možná že ho podobné prozření čeká i u kvantové fyziky. To mě zatím nepotkalo. Komu kurz doporučím? Všem, které kdy astronomie či fyzika jen na okamžik čímkoli zaujala. Všem z vás, kteří sledují The Big Bang Theory. A nebo prostě těm, kteří touží při romantickém pohledu na hvězdnou oblohu zazářit něčím chytřejším, než pouhým: „Ééé, není támhlecto Velkej vůz?“

Vojtěch Mečíř

Páni z recepce - oči a uši Jinonic

Znáte je? Zamknou aulu. Převezmou klíč. Poradí, když se ztratíte. Vědí, kde se co přednáší. Zavolají, kam třeba. Vyřídí, předají, převezmou. Cennou věc vám uschovají. Ale především denně rozdají desítky rad. Pánové pracující na recepci jinonické budovy jsou zaměstnanci bezpečnostní služby Transfin a jejich práce je mnohem širší než jen zabezpečení objektu. Na recepci plní funkci informační služby nejen pro univerzitu, ale i pro ubytovací zařízení pro zahraniční studenty a stážisty, které se zde nachází. Celkem se jich na recepci střídá osm. Představujeme vám dva z nich, Petera Lányiho a Miloslava Bartůňka.

Peter Lányi ve folklorním

Poloviční Maďar Peter Lányi se narodil ve Zvolenu v březnu 1947. Je rozvedený a má syna Patrika. V Ostravě vystudoval konzervatoř se zaměřením na folkloristiku, pak ještě studoval v Praze postgraduál se zaměřením na estetiku. Tančil a zpíval ve Státním souboru písní a tanců. Folkloristika, pohyb a hudba ho provází po celý život. Nějaký čas působil jako režisér v Armádním uměleckém souboru. Pro Ateliér architekta Dvorského vymýšlel choreografii k módním přehlídkám. Momentálně je producentem mladých houslových virtuosů-sourozenců Eretových (Virtuosi Ereti). V minulosti ještě pracoval jako statutární šéf jazzového a divadelního klubu Reduta, jako dramaturg ve vydavatelství Dalibora Jandy či posílal do Čech zprávy o filmovém festivalu z Palm Springs v Kalifornii. Rád jezdí na kole, sbírá staré hodiny a pochutná si na budvaru. Na recepci pracuje od roku 2003.

Miloslav Bartůněk je rodilý Pražák. Zastává funkci vedoucí objektu v Jinonicích. Narodil se v červnu 1952. Vyučil se v Park - hotelu Praha a pak dálkově studoval hotelovou školu, obor kuchař, číšník. Poté nastoupil na vojnu a už když ji končil, stal se správcem Vojenského rekreačního střediska v Krušných horách. Oblasti poskytování služeb a pohostinství zůstal věrný po mnoho let. S otevřením hotelu Intercontinental v roce 1974 do něj nastoupil jako barman a číšník. Dále vedl vinárnu v Krkonoších, u Pardubic provozoval Motorest. Až do revoluce pracoval v různých hotelích jako kuchař či číšník. Kvůli zdravotním problémům nastoupil do invalidního důchodu a na recepci pracuje od roku 2004. Miloslav je podruhé ženatý a má dvě děti. Rád vaří i ve volném čase, poslouchá vážnou hudbu a zahraje si hokej. Foto: autorka a archiv P. Lányiho



10

absolvent

Honza Polanský:

Studium si musíš užívat! Nápad setkat se s grafikem Honzou Polanským na redakční párty v Popocafépetlu nebyl zrovna nejšťastnější. Jak jsem po krátké chvíli pochopila, jedná se o absolventa pamatujícího doby pravěké, a tudíž nikdo z přítomných netušil, jak vlastně vypadá. A tak se mé čekání na Honzu-Godota podobalo rande naslepo, kdy jsem nervózně srkala víno a vrhala na každého nově příchozího muže významné pohledy. Godot naštěstí dorazil, načež následoval příjemný rozhovor o vývoji FHS, Malém princi a mapách pro podnapilé. Foto Hanka Svačinková Co tě vedlo k tomu jít kdysi na FHS? Jestli se nepletu, tak to bylo kolem roku 2000. Tedy v době, kdy ještě nebyla FHS, ale pouze IZV… Hledal jsem školu, která by byla přesně takto univerzální. Spousta škol byla hodně specializovaných a dalo by se říci elitních – bylo těžké se tam dostat, člověk to musel zkoušet třeba i víckrát za sebou. IZV bylo něco úplně jiného. O studiu na FHS se říká, že je dost anonymní. Jaké byly tenkrát vztahy mezi spolužáky? Stýkáte se třeba ještě i nyní? V Legerce to byla tenkrát dost rodinná atmosféra. V ročníku nás bylo tak osmdesát, možná sto. Bylo nás tam tak akorát a díky tomu jsme navázali skvělé vztahy, které travají dodnes. Mnoho mých současných kamarádů pochází právě z FHS. Na tvé současné povolání grafika tě

nasměrovala přímo FHS a nebo to přišlo až po skončení studia? Původně mě hodně zajímala filozofie, na kterou jsem se při studiu zaměřil. Má bakalářka byla zaměřená na Heideggera – Pravda a umění. Při studiu jsem také začal malovat, ale po škole bylo nutné se zaměřit nějak prakticky, takže jsem se začal věnovat grafice. Na FHS jsem absolvoval pár tematických kurzů např. typografii, navštěvoval jsem Bystřického a Vančáta. Využil jsem i možnosti externích kurzů, které se týkaly grafiky a umění. Učitelé nám kladli na srdce, abychom se nějak vyprofilovali, což se mi za těch pět let na FHS docela slušně povedlo. Snad tě neurazím, když se zeptám, proč jsi studoval pět let? Já jsem si to studium vyloženě užíval (smích). Dnes je ta doba mnohem rychlejší než před těmi deseti lety, kdy jsem začínal studovat. Dnes už lidé uvažují jinak, my jsme si to tenkrát opravdu ještě dovedli pořádně užít – ráno škola, večer hospoda. Doufám, že si budu FHS užívat jenom tři roky. Tak to si povíme… Sleduješ dění na fakultě i dnes? Protože občas spolupracuji s Humrem, tak mám docela přehled. Jsem vaším vášnivým čtenářem. (pozn.: Honza je autorem loga našeho

studentského spolku a občasně vypomáhá s grafikou pro Humra) Jaký jsi typ absolventa? Myslíš si, že studium na FHS má smysl a nebo jsi spíše skeptický? Původní idea na založení této fakulty byla podle mě naprosto unikátní, ale dnes mi to spíš evokuje školu-továrnu, která nabírá hodně lidí a hodně jich pak vyhodí. Po studiu na FHS jsi tedy vstoupil rovnou do pracovního poměru? No to teda byl poměr (smích). Přesně tak – ihned po ukončení studia jsem nastoupil k jedné reklamní agentuře, kde jsem byl tři roky a v podstatě jsem se za minimální plat učil řemeslo. Poté jsem jel na nějaký čas do Indie a po návratu jsem již nastoupil k větší firmě, kde už jsem měl lepší postavení. Do Indie? Byl jsem tam celkem dvakrát. Vždy tak na měsíc a půl, čistě za poznáním. Je to úplně odlišná kultura. Tam se člověk po příjezdu podruhé narodí, protože je to naprosto jiný svět. Nahlédla jsem také do tvého portfolia, kde mě zaujala tvá práce pro Dopravní podnik. Jak jsi se k tomu dostal? Byl jsem členem DP týmu a podílel jsem se na tvorbě veškerého grafického materiálu pro Dopravní podnik. Já osobně jsem navrhoval všechny mapy, které jsou v tramvajích a metru. Vrcholem mé tvorby pro DP je mapa noční dopravy, která je speciálně dimenzovaná pro cestující s 1 až 5,5 promile.

Zaujal i mě i návrh obálky Malého prince – to je realizovaný projekt? To je pouze můj vlastní projekt, který jsem si sám vymyslel, takže to realizované není. Je to má oblíbená knížka, tak jsem si chtěl zkusit, jak by vypadala, kdyby se její grafika pojala moderně. Třeba se někdy najde vydavatel. Nakolik je tvá práce kreativní? To je těžká otázka. Zadavatel někdy přesně vymezí, jak by měl projekt ve výsledku vypadat a někdy naopak nechá více volnosti. Takže já pak vytvořím několik variant a poté na základě diskuze se buď vybere jedna finální a nebo se třeba spojí více návrhů dohromady. Vždy hodně záleží na komunikaci a domluvě. Navíc je jednodušší, když zadavatel ví, co chce. A co další aktivity? Věnuješ se ještě nečemu mimo grafiku? Před půl rokem jsem založil punkovou kapelu, která se skládá z bývalých členů FHS. Jmenujeme se Úřad práce, protože se nás tam spousta díky ekonomické krizi ocitla. To je v podstatě i můj osud, protože jsem měl po druhém návratu z Indie problémy sehnat práci a začal jsem žít trochu bohémským životem. Založil jsem tedy tu kapelu, koupil nástroje – které jsou dnes docela levné než tehdy před deseti lety. Počítám, že první koncert by mohl být už na Vánoce. Pokud budete chtít vidět malou ochutnávku Honzovy tvorby navštivte: http://polansk.blog.cz

Den Učitele – PhDr. Jaroslav Vančát, Ph.d.

lidská tvář

11

Bohémská noc učitele kreativního modulu Ano, v tomto smyslu my kreativci trávíme své večery u piva či vína, v dýmu cigár a doutníků, v družné zábavě, která trvá hluboko do tmy, v letním čase do svítání. Za tuto vynaloženou námahu je nám pak ve výukovém procesu tolerováno ledacos: ospalé a roztěkané mžourání do denního světla v lehkém ještě podroušení při dopolední výuce, nedochvilnost, zapomnětlivost, nadbytečnost, ba dokonce i jistá nesmyslnost našeho počínání vzhledem k údělu našich studentů, při němž – jak bylo kdysi řečeno o našem poslání v organismu této školy – když někdo šest dní studuje v potu tváře filosofii, historii, sociální vědy, jazyky, etc., etc, má sedmý den nárok se re-kreovat. Trochu si užít i toho umění, těch barviček, zazpívat si, zatančit, polaskat se s keramikou. Pro takový účel je ovšem umění příliš vážná věc. A snaha prokazovat to je paradoxně také příčinou, že jsme se v kreativním modulu bohužel všech práv bohémství bez boje vzdali (nejspíše ve prospěch zejména mladších kolegů filosofů), a naše dny se tolik snaží podobat dnům ostatních učitelů. I když přece jen ...  Za čtrnáct dnů se opět jako v každém semestru budu probouzet na žíněnkách na podlaze tělocvičny husinecké školy spolu s posluchači, kteří dostali výzvu, aby si každý s sebou na blokový kurz vzal: pět kusů nebarevného balicího papíru, jablko, předmět, který byste si přáli představit ostatním, 20 ks téhož předmětu velikosti krabičky od cigaret – lépe prostorových než plošných,

Mezi námi je...

Jan Stehlík

„Jsou studenti FHS výjimečnými osobnostmi nebo lidmi bez invencí, zvláštního nadání a originality?“ To jest, oč v tomto „humrovském“ seriálu běží. Dalším studentem „Mezi námi“ je Honza Stehlík, muzikant tělem i duší. Následující řádky skýtají jedinečnou možnost dozvědět se něco o něm a jeho plánech . Honza Stehlík měl, na rozdíl od mnoha jiných, při výběru vysoké školy jasno. Aniž by uvažoval o jiné, zvolil si naši fakultu. K této volbě ho vedla touha po studiu antropologie hudby, kterému by se i nadále rád věnoval. Honzův život je ve znamení hudby. Absolvoval devět let na základní umělecké škole, díky čemuž má dokončeno základní vzdělání na bicí a perkusní nástroje. Pokud zrovna nezkouší se svou kapelou QUIETEN (mimochodem ta nedávno pokřtila první album), vede vlastní malou komerční zkušebnu, kterou založil a snaží se tam převést své akademicko-hudební znalosti do praxe. Hraje nejen na bicí soupravu, ale také na různé etnické bubínky a nejraději z nich má arabskou„darbuku“ a„riqq“. Navíc se v

poslední době začal učit zpívat a hrát na flétnu. Hodně času Honza věnuje samostudiu hudební teorie a transkripce, což je při hudebně antropologickém výzkumu nezbytné. Honza pracuje na výzkumu klubu Cross, podílel se také na výstavě Muzika Etnika v Národním muzeu a výzkumu slovenské obce Pinciná. V současné době je tento rodilý Pražák ve čtvrtém ročníku bakalářského studia, jeho studium se tedy zjevně trochu protáhlo. Vysvětluje to tím, že se kvůli snaze pomoci rozvádějícím se rodičům nemohl ve třeťáku škole plně věnovat, přičemž ho zpomalila hlavně dobře známá a strach nahánějící zkouška EDK. V rozhovoru Honza odpovídal  dost filozoficky a ohledně naší fakulty použil nečekané přirovnání: „Tady na FHS jsme všichni jako jogurt, jako nerozlišitelná skupina studentů. Vysoká škola má být podle mě o individuálním studiu a individuálním přístupu, na naší fakultě k tobě ale většinou osobně nepřistupují, je nás tu prostě moc nebo je to chyba systému.“

šátek přes oči, půl kilogramu mouky, starý oděv, který bude možné destruovat, barevný provázek (klubíčko vlny na pletení) délky cca 30 m.   A těším se, jak jim budu moci prokazovat, že se nejedná v žádném případě o legraci, ani o laciné bohémství, ale o zcela zásadní zásah do života. Anebo na konci června budu týden vstávat na břehu opět trochu více rozvodněné Lužnice, v chatce, která pamatuje ROH a po omytí studenou vodou, která je jediná k dispozici, rozlezeme se s posluchači po okolních houštích, abychom zachycovali rozdíly, které vidíme mezi valéry, rozdíly mezi studenými a teplými barvami. Nepůjde o žádné umění, netoužíme po vzniku uměleckých děl, ale po schopnosti definovat, jak vypadá přesné a komunikačně zřetelné vizuální myšlení, obdobné myšlení filosofie. To jsou ty pravé, charakteristické dny výuky kreativního modulu. Takové snažení snad pak může ospravedlnit i zcela zvláštní noci učitele, jako je například i ta dnešní. Do třetí do rána jsem teď četl skvělou věc, pojednání paleontologa a evolučního biologa Neila Shubina-Ryba v nás. Zkuste si představit, z kterého žaberního oblouku pochází třeba naše čelist, z kterého sluchové kůstky, hrtan a hrtanové chrupavky. Nebo co mají společného buňky pokožky, mozku, vlasy, zubní sklovina a nehty? Z čeho pochází a na jakých principech pracuje oko? To vše se vám náramně bude hodit při studiu kreativního modulu.   Pak ještě dopisuji tento článek, je půl páté, u souseda se rozsvěcuje okno, chystá se do práce. Zrána zcela určitě nepůjdu do školy ani do studovny, budu spát, dokud se sám od sebe neprobudím ... A těším se, až někdy zbude čas jít s Josefem, s filosofy či s panem děkanem na pivo, abych jim mohl někdy ukázat, jak jsme na tom s tím naším opravdovým bohémstvím.

Jaroslav Vančát Foto: archiv Jana Stehlíka

Jak bývá v této rubrice řečeno téměř pravidelně, dnů učitele FHS jsou v podstatě dva typy. Typ dne vyučování sestává z cesty do školy, typ dne studia z cesty do knihovny, případně z cesty za psací stůl. Pak už všichni jakž takž víme, o čem je řeč. Já chci však pojednat o něčem ještě jiném, v čem dosud není zcela jasno. Dr. Josef Kružík před drahnou dobou navrhl našemu modulu, že bychom někdy měli jít spolu na pivo. Jak mi tlumočil můj vedoucí a kolega Aleš Svoboda, v žertu prý nadhodil, že my z kreativního musíme mít určitě něco společného s bohémským životem, který pro ostatní má svou přitažlivost a svá tajemství. Foto: Štěpán Volfík

Členové redakc:e se představují

Kdo se skrývá

HUMR, neboli Humanitní revue studentů FHS UK, možná byl do dnešních dní pro mnohé z vás tak trochu tajemným společenstvím.  Chceme však, abyste věděli, kdo pro vás každý měsíc shání informace, píše články, fotí, kreslí, sází, občas (či většinou?) krev potí. Proto je zde náš speciál, ve kterém se prostřednictvím originálních otázek a impozantních fotografií seznámíte se všemi, kteří se v Humru vyskytují a kteří Humru “slouží”. Redakce během podzimu změnila radikálně svou tvář, odešli stařešinové Honza Böhm, Anka Grusová či grafik Honza Mráz. Do pozadí se vzdálily bývalá šéfredaktorka Lucka Poštolková či grafičky Sylva Křížová a Kristin Křemenová. Alan Tyl, redakční šaman, se již také ubírá na odpočinek. Ze stařešinných kmetů zůstaly snad jen Tejí Lišková, Evča Kosinová, Pavlína Kroupová, Nikol Reindlová, Hanka Svačinková, Anet Veselská a An Puobišová. K nim přibylo přes tucet čerstvých redaktorů různého vzezření a různých jmen. Pohleďte na jejich tváře. Připravila Karolína Závadová a redakce

První otázka: Co děláš na FHS? Druhá otázka: Kdy jsi přestal věřit na Ježíška a proč? Třetí otázka: Zeptej se sám sebe na co chceš. Karolína Závadová 2. ročník  občasná pekařka, kuchařka, řidička, jinak šéfredaktorka rubriky Lidská tvář Valašské Meziříčí 1) Nejradši dělám něco v bufetu nebo před vchodem do školy. Ráda si povídám se spolužáky a učiteli (jinak řečeno: ráda je otravuju svými zvídavými dotazy). A samozřejmě se učím číst a psát. 2) Na Ježíška jsem bohužel přestala věřit velmi brzy (asi v 17 letech). Zahlédla jsem totiž tatíka jak se, balancujíc na žebříku u okna do obýváku, snaží  nenápadně dostat dovnitř dárky. 3) Je pravda, že tajně miluješ hned několik svých kolegů z redakce? Proboha, jsem prozrazena!

Nikola Reindlová 2. ročník redaktorka pro všechno, specializace na rubriku UNI Praha 1. FHS pro mě byla až škola č. 2, ale jelikož jsem se na žurnalistiku nedostala, je ze mě fhsák. Rozhodně toho ale nelituji. 2. Jednou takhle před Vánocemi ve druhé třídě mi spolužák Jára způsobil menší duševní otřes: “Ježiš, ty seš ale blbka, Ježíšek přece neexistuje.” Absolutně zmatená jsem se zeptala rodičů, jak to teda vlastně je. Vysvětlili mi to, ale na Ježíška věřím dál. 3. Na jaký zážitek z FHS nikdy nezapomeneš? Rozhodně nezapomenu na to, jak mě docent Pinc vyděsil na Letní škole. Měla jsem pocit, že se neprokoušu ani prvním semestrem.

Foto: Hanka Svačinková a archiv redaktorů

Eva Kosinová 2. ročník šéfredaktorka rubriky Kulturní kotlík, poetická zásobárna, občasná ilustrátorka Písek 1. Hledám se, rozšiřuju se, tvořím se... zatím balancuju někde mezi antropologií a výtvarným umění. 2. Na Ježíška věřím stále, jen to, že ty dárky nenosí jsem pochopila, tuším, někdy ve školce. 3. Co bys chtěla říct lidem? Aby se měli rádi.. a začali s tou láskou nejdřív u sebe.

Hanka Svačinková 2. ročník editorka (vrchní... prchni!), občasné foto a psaní Jihlava   1. Studuju, ale už si nepamatuju proč. 2. Někdy dávno, ale už si

nepamatuju proč. 3. Za co chytíš humra? Určitě za ocásek, ale už si nepamatuju proč.

Michaela Plecitá 2. ročník redaktorka kulturní rubriky, občasné přicmrndávání do ostatních článků Praha   1. Na FHS humřím a poslední dobou se věnuju histo(e)rickým otázkám. 2. A on neexistuje? 3. Na co se těšíš? Na rituální pálení mých výpisků po triumfálním vítězství... a na Ježíška.

Kristýna Lánská 1. ročník redaktorka Nová Paka   1. Tápám, bloudím, nervuju se, raduju se. 2. Když mi místo mobilu přinesl běžky. To jsem si řekla, že je asi něco špatně. 3. Proč si vlezla do Humra hned, jak si vlezla do školy? Protože ráda něco tvořím a nerada jsem sama. A také kvůli lentilkám samozřejmě. (lentilky jsou redakční pokrm, pozn. Redakce)

Jakub Bochin 2. ročník šéfredaktor rubriky UNI, holka pro všechno Bánov (okres Uherské Hradiště)   1. Studuju a moc se mi tu líbí. 2. Nepřestal. Proč bych mu jinak stále psal dopisy? 3. Jaký je tvůj oblíbený citát? „Nešťastná láska není to nejhorší. To pravé neštěstí je nemilovat.“ (Eduard Bass)

Aleš Vít

Vojta Mečíř

1. ročník (kombinované studium) redaktor Lomnice nad Popelkou   1. Studuju. 2. Cože? Jak přestal věřit? On je snad někdo, kdo si myslí, že Ježíšek není nebo co? 3. Proč sis vybral právě FHS? Protože jsem hledal nějáký humanitní obor, který mi nabídne široké spektrum informací z humanitních a společenských věd, na které bych mohl dále navazovat. A kombinovaná forma studia také hrála roli, protože jsem již řadu let pracoval a je mi více než 26 let, tudíž bych na denním studiu musel platit zdravotní pojištění, čemuž jsem se chtěl vyhnout. Navíc tak nejsem svázán docházkou do školy během týdne, navíc časově nerovnoměrně rozvrženou.

Tereza Lišková 4. ročník komorná na ústupu Roztyly pražské a milínský les u Kocandy   1. Lenivím, usiluji, rostu a čtyři roky jím ten samý salát v bufetu. 2. Za mlada. Protože nám místo něj přinesl stromeček táta. 3. V čem vidíš smysl studentského časopisu na FHS? V tom, že v něm vidí smysl i jiní.

Tereza Vintrová 2. ročník přispěvatel (rubrika Téma a Vyčichlá aktualita – mé nezbedné dítě) Mělník 1. Pokouším se studovat... Těžko říct co, předpokládám, že do konce bakalářského studia se dohrabu k nějaké mimořádně uspokojivé odpovědi. 2. Nejspíš ve chvíli, kdy mi bylo řečeno, že moje představa Ježíška jako ježečka s obrovským pytlem na hřbetě je mylná, a že Ježíšek je jakási náboženská představa Božího Syna a Spasitele, což pro mě bylo jako pro zavilou ateistku naprosto neakceptovatelné....:O) 3. Co by sis přála do dalšího roku? Ať je rozhodně klidnější než ten letošní (alespoň pro mě, jinak každému, co jeho jest).

2. ročník redaktor Hrabačov   1. Skáču, lítám, raduju se. 2. Ve čtyřech letech, kdy jsem si pročítal Žilkovýho Ježíše Krista a uvědomil si, že “ježíšek” je vlastně jakýsi 33letý vinař. 3. Co je nezbytné pro studium na FHS? Nadšení, alkohol, drogy.

Eva Heřmánková 1. ročník redaktorka a editorka Zruč nad Sázavou (městys 74 km od Prahy) 1. Zvyšuji kondičku běháním do 5. a 6. patra. Chodím na obědy. Kontroluji e-maily. Dostávám přehled o vysokoškolském životě. 2. Nevím, nepamatuji si to. Věřila jsem v něj vůbec? Ani nevím, chvíli asi i ano. Nikdy jsme ale v rodině na Ježíškovi nijak zvlášť nelpěli. 3. Máš představu, kolik dírek může mít golfový míček? 369 +/- 5 dírek

Pavlína Kroupová 3. ročník exvedoucí rubriky UNI, koordinátorka inzerce Praha   1. Na FHS studuji. 2. Nikdy. 3. Jaká je tvá oblíbená činnost? Šťouchání brambor.

Lucka Poštolková 1. ročník magisterského oboru EKS bývalá šefredaktorka, v současnosti občas přispívá Praha   1. Na FHS studuji dohromady už pátým rokem. 2. Ježíšek existuje! 3. Co nejbláznivějšího jsi kdy udělala? Před několika roky jsem kvůli jedné sázce sjela sjezdovku ve Val Cenis ve spodním prádle (negližé).

á za plnícími pery? “Víte, že?v”říjnu 2006

ra vyšlo  první číslo Hum vé u v provozu webo jso 07 20  od května r.cz stránky www.i-hum IA davatelství UK MED vy d po tří pa ne  akt) (vydává Sociál a FF od projektem, alébrž vm vý ko zis ne  je erci inz u no á první place listopadu 2009 m y dn 4 2lo čís no  grafička sází jed trvá 2-4  redakční rada hodiny

Karolína Němcová 2. ročník redaktorka Hoštice (vesnička kousek od Klatov)

 Štěpán Volfík 2. ročník fotograf Praha   1. Přetvářím se na inteligenta. 2. Těžko říct, kdysi, kdesi a bůhví proč. Ježíšek je super. 3. Proč jenom fotíš, jsi líný na psaní? Ano!

Veronika Spišáková 3. ročník editorka Dvůr Králové nad Labem 1. Jako na budově fakulty? Na budově fakulty nedělám nic, neb jsem ještě nevylezla na její střechu. 2. Nepřestala, jen ho nevyhlížím, protože jsem už velká a vím, že je Ježíšek neviditelný. 3. Proč pořád smrkáš? Protože alergie, vole. A vůbec, komu tykáš?

Anna Bednářová 1.ročník, magisterský obor EKS redaktorka, převážně se věnuje kultuře Praha 1.  Už se tu čtyři a půl roku trápím, ale vlastně mě to pořád baví. Podotýkám, že jsem na tuto školu po střední velmi chtěla, a byla to má jediná přihláška na vysokou. 2. Na to si ani nevzpomínám, ale vzhledem k mé dětské naivitě to bylo asi tak, že mi to řekli zlomyslní spolužáci ve škole (nebo už ve školce?). Rodiče to určitě nebyli. 3. Jak dlouho jsi u Humra? Jsem teprve začátečník, toto číslo je první, kterého se účastním jako tvůrce. Rozhodla jsem se přispívat do Humra sice až po čtyřech letech na FHS, ale myslím, že to bylo správně.

Alan Tyl 5. ročník právě končící redaktor narozen v Aši, ale jinak žijící v Praze 1. Dodělávám poslední zkoušky a bakalářskou práci. 2. Asi v sedmi letech, když mi starší sestra prozradila, že nikdo takový neexistuje. 3. Jak se ti v Humru líbilo? Jojo, bylo to fajn.

Iveta Dobrovolná 2. ročník korektorka Jihlava 1) Pokouším se o nový rekord v počtu pokusů úvodu do historie. 2) Pokaždé, když rozbalím dárek, volám radostně: “Děkuju ti, Ježíšku!” A naši spiklenecky mrkají. 3) Co jsi odpověděla, když tě tvůj přítel požádal o ruku? “To víš, že jo!”

Karolína Zelenková 3. ročník redaktorka, specializace na sport Praha 1) Momentálně finišuju překlad, hrozím se EDK, připravuju se na Erasmus, přispívám do Humra, poznávám stále zajímavé lidi, kurzy,.... Prostě FHS je škola netušených možností a to mě baví. 2) Tak to už je hoodně dávno. Řekla bych, že to bylo takové postupné prozření. Nicméně se na Ježucha každý rok stále těším. 3) Co bych chtěla vzkázat čtenářům? Především štastné a veselé...(doplňte si podle svého)

1) Na FHS studuju hlavně psychologii a jazyky, nervuju se před zkouškami, raduju se po těch úspěšně složených, chodím na přednášky, i když čas od času nějakou z nich zaspím, a často dělám všechno až na poslední chvíli. Zkrátka normální student FHS :-). 2) Asi v 8 letech se mi rozbil jeden z vánočních dárků a tatínek si postěžoval, proč to jen kupoval... Se slzami v očích a se slovy: “To mi přece koupil Ježíšek!” jsem běžela za maminkou, která se rozhodla říct mi pravdu. Bohužel . 3) Co by sis přála letos nalézt pod stromečkem? Určitě úspěšně složený atest z úvodu do historie. Z těch reálných přání asi pohodu a dobrou atmosféru, hodně pohádek v televizi a plnou mísu cukroví.

Lenka Šebestová 1. ročník magisterského studia, obor Genderová studia redaktorka, píše vše, ale zaměřuje se na témata související s gender studies Havířov 1) Ke studiu na FHS, a vůbec do pražské metropole, mě přivedla intuice věnovat se něčemu veskrze smysluplnému, zasvětit se do tajů rozličných oborů, potkat nové a zajímavé tváře… Byla to sázka do loterie, přiznám se. Stále mě provází myšlenka, zda jsem si laťku nenastavila příliš vysoko (přicházím z malého města, z „malé“ univerzity,…). 2) Asi jsem na Ježíška nikdy pořádně nevěřila. Vrtalo mi hlavou, jak by mohl zařídit, aby rozdal dárky tolika dětem. Pro mě byli Ježíšek vždy máma, táta nebo brácha. O Ježíškovi jako symbolu by se vůbec dalo dlouho filozofovat. 3) Vyjmenuj tři věci, kterým se nejraději věnuješ? Dobrá kniha, dobrá čajovna, dobrý spánek.

Kateřina Léblová I. ročník na magisterském SKE-FHS ilustrátorka Jáchymov 1) Většinou “studuju”... někdy taky sedám v bufetu a jiné věci. 2) Ježíšek existuje! 3) Musím něco vymyslet? Snad ne...

 Anna “An” Puobišová mezi druhákem a třeťákem bývalá vedoucí rubriky Lidská tvář, od prosince šéfredaktorka Praha 1) Na FHS hledám sama sebe. Hledám kamarády, pravdu, smysl života, krásu, porozumění a zážitky na celý život. Zatím nacházím. 2) Přestala jsem v něj věřit asi docela pozdě. Nebo… vždyť já na něj vlastně pořád věřím! 3) Co ze mě bude? Ale jděte!

Anet Veselská 3.ročník redaktorka pouzávěrková Hradec Králové 1) Spoustu věcí, ale třeba Filmový klub 2) Věřím stále, jsem vánoční typ. 3) Ideální relax večer? Tepláky, televize, pivo a buřt.

Kristin Křemenová 4. ročník redaktorka, editorka Zlín   1. Na FHS studuji, trávím čas s oblíbenými učiteli a přáteli spolužáky, a rozšiřuji si tím své obzory a znalosti - a baví mě to! 2.  Nechápu otázku. Ježíšek neexistuje?? Blbost.. .od koho jsou teda všechny ty dárky pod stromečkem?

Lucie Kalinová nestuduje FHS nedávno nastoupivší grafik Praha

Martin “matez” Jindra Absolvent SHV  roku 2009 Webmaster z Hroznětína

Honza Polanský Absolvent SHV roku 2005 Pomocný grafik z Prahy

Jak to mají

s Ježíškem? už nevěří...........................12 stále věří...........................13 nikdy nevěřili.....................2 celekem............................27

14

kulturní kotlík

LÁKADLO

Zkrášlete své garderoby.

Bude ples!

Pánové v dobře padnoucích oblecích, dámy v koktejlkách, lehce se pohupující páry na molové stupnice Vídeňského valčíku, jen Humři nejsou naaranžovaní na stříbrných podnosech, ale poletují mezi námi… Tak na takovou společenskou událost v rytmu tance se může FHS tešit už dnes. Ples se ale odehraje téměř na konci plesové sezony. Třetí ročník plesu je prozatím ve jménu příprav, a tak promlouvá osoba z nejpovolanějších, hlavní organizátorka Kateřina Bujárková Kde bude letos Ples FHS? Ve hře byl Národní dům Smíchov, ND Vinohrady, KD Vltavská a sál na Masarykově koleji ČVUT v Dejvicích. Výběr prostor byl omezen finančními možnostmi. Tento problém  ale organizátoři plesu vyřešili elegantně. Ples bude v Dejvicích! Loňská účast pětiset lidí napovídá, že zvažované zrekonstruované tovární haly a podobné prostory jsou pro plesové účely prostorově nedostačující. Letošní ples zaštítilo nově vzniklé občanské sdružení Studenti FHS UK, takže v tradici protančené noci budeme pokračovat s lepšími možnostmi organizace. Organizátoři jednají i o datu plesu. Hovoří se o termínu mezi polovinou února a března. A kdo nám do tance bude hrát? Prim získá určitě klasický taneční orchestr. Pak

záleží na výběru organizátorů, jakou kapelu pro ne/standardní plesání vyberou. Nechme se překvapit! Lákadlem bude soutěž losem a předtančení studentů z Klubu přátel tance. „Jde o taneční nadšence z FHS, jejich přátele a známé, kteří se schází každou neděli na kurzu v modřanském tanečním klubu Starlite. Pořád mají volná místa, takže kdyby vás to zajímalo, určitě se přidejte“, zve Kateřina Bujárková. „Letošní Plesotým skýtá jedenáct lidí a deset dalších přislíbivších“, dozvídám se od Katky, která jedním dechem dodává, že bude vypsán konkurz na moderátorskou dvojici. Vidíte-li v sobě řečnický potenciál, vydejte své kvality všanc, mějte uši nastražené a sledujte začátkem prosince vývěsky, stejně jako www.i-humr.cz. Závěrem prosba o pomoc při hledání finančních prostředků. „Každý sponzor navíc pro nás znamená úlevu a pro ples větší možnost kvalitního programu, hudby, prostředí,… Zvažte, prosím, jestli nemáte v okolí někoho, kdo by nám mohl pomoci. Poptejte se ve firmě, ve které pracujete, jestli by nechtěli přispět na studentský ples, případně jestli by nemohli poskytnout hmotné dary do soutěže losem. My na oplátku nabízíme inzerci ve studentském časopise HUMR a pochopitelně i propagaci na plakátech, pozvánkách a přímo na místě konání plesu“, končí naše povídání Kateřina, a já jen dodávám vzletné „Plesu zdar!“.

Co: Autorské večery „Kavárny Poetika“

Co: Představení “Exkurze s Helgou”

Kdy: Každé poslední úterý v měsíci, začátky od 18:00 Kde: Čokolatérie v prostorách Rodinného muzea pohlednic, Liliová 4, Praha 1, www.kavarnapoetika.wz.cz/ Proč: Dobrá poezie, to jsou nejen klasici jako Vrchlický, Neruda, ale rovněž tvorba současných autorů. Buď si přijďte poslechnout zajímavé verše, anebo se rovnou pochlubte se svým literárním dílem!

Kdy: 12. 12. 2009 Kde: Divadlo Ponec www.divadloponec.cz Proč: Současné pohybové divadlo - exkurze světem, kde se krása rodí i umírá. Co vše nám leží u nohou, po čem šlapeme. Máme schopnost rozeznat kvalitu subjektivní libosti, proč jsme ale závislí na konvencích, které určují, zda jsme in nebo out?

Co: Výstava Czech Press Photo

Kdy: 13., 17., 20., 26., 27. 12. Kde: Divadlo Minor Proč: Chcete zažít svět tak, jak ho vnímá neslyšící mořská víla? A co se stane, když Vám čarodějnice nabídne sluch?

Kdy: 17. 11. 2009 – 31. 1. 2010 Kde: Galerie hl. města Prahy – Staroměstská radnice Proč: Patnáctý ročník soutěže a následné výstavy žurnalistické fotografie. www.czechpressphoto.cz

Co: NightWork – Vánoční koncert Kdy: 2. 12. 2009 od 20:00 Kde: Roxy, Dlouhá 33, Praha 1, www.roxy.cz Proč: Noční dělnická třída NightWork svolává přátele práce a tance na všedělnický sjezd do klubu Roxy. Společně si zapějeme nejen hřejivé písně o světových klimatických změnách, ale například i koledu všech lidových milicionářů.

Co: Filmánie - celý týden, pro každého, na všechny filmy za 50 Kč Kdy: 10. - 16. 12. 2009 Kde: v multikinech Palace cinemas Proč: Pokud v kině usnete, tak vás to nebude za 50 Kč tolik mrzet a další den můžete zas!

Co: Pod hladinou ticha

Co: Pornohvězdy (premiéra) Kdy:  15. a 16. 12. 2009. Od 20:00. Kde: NoD, Dlouhá 33, Praha 1, http://nod.roxy.cz Proč:  Sarkastické muzikální drama pojednává o nešťastných workoholicích ztrácejících víru k životu. V dnešním konzumním světě jsme všichni tak trochu pornohvězdy.

Co: Monkey Business 40 let Kdy: 17. 12. 2009 20:00 Kde: Lucerna, Velký sál, Praha 1 Proč: Protože na Vánočním koncertě Opičáků nemůžeš chybět!

kulturní sekce kolektivně

kulturní kotlík

Vánoční večírek Modré pondělí filmového klubu v K4

V prosinci se uskuteční poslední projekce Filmového klubu FHS v zimním semestru. Ježíšek nám letos nadělí o malinko delší prázdniny, a tak v Jinonicích budeme promítat pouze 7. prosince snímek s názvem Good bye, Lenin! Po loňském úspěchu jsme se ovšem rozhodli i tento rok uspořádat Vánoční večírek Filmového klubu. Ten se bude konat 16. prosince ve studentském klubu K4. Doufejme, že se nám podaří vytvořit stylovou atmosféru podtrhnutou zábavnou projekcí.

Přijďte si s námi užít filmové Vánoce!

7. 12. 2009 – Good bye, Lenin! Drama / Komedie

Filmová setkání probíhají během semestru každé pondělí od 19:00 v Jinonicích v přízemní místnosti číslo 1036. Čerstvý program a mnohé jiné uvidíte na http://fkfhs.and.cz!

Německo, 2003, 121 min Režie: Wolfgang Becker Hrají: Daniel Brühl, Katrin Saß, Maria Simon, Chulpan Khamatova, Florian Lukas, Michael Gwisdek, Marc Bischoff, ErnstGeorg Schwill, Jürgen Vogel, Martin Brambach, Mennan Yapo, Christine Schorn, Arndt Schwering-Sohnrey, Peter Kurth Originálním a velmi humorným způsobem se k nedávné historii bývalého Východního Německa vrátil režisér Wolfgang Becker. Příběh začíná v roce 1989, kdy nadšeně socialistická paní Kernerová upadne do kómatu, když uvidí v televizi svého syna, jak se účastní protistátní demonstrace. V kómatu přetrvá celých 8 měsíců a zaspí tak pád berlínské zdi, sjednocení Německa i konečné vítězství kapitalismu. Po jejím procitnutí je pak na jejím synovi Alexovi, aby dle doporučení lékařů zabránil šoku, který by ji mohl zabít. Alex začne v panelákovém bytě o výměře 79m2 rozehrávat velkolepou mystifikaci. Paní Kernerová připoutaná na domácí lůžko si tak dále užívá socialismu a tv zpráv s líbajícími se soudruhy (netuší, že si synáček zařídil své malé TV studio, kde se svými kamarády připravuje dobové zprávy). (CSFD.cz)

Více info na www.fkfhs.uvadi.cz

= tradice, žádné kredity, diskuze, modré závěsy a zajímaví hosté

PROSINEC:  7. 12. Štěpán Špinka   14. 12. Aleš Novák: Tři sny mladého Descarta z noci na sv. Martina 1619 aneb původ kartezianismu z ducha zjevení.  21.12. nebude

LEDEN:

! studentské modré pondělky!  4.1. Matouš Jaluška  11.1. Jakub Homolka: Touha vyučovat aneb Proč starý osel ztrácí čas s mladým floutkem a proč mladý floutek věří starému oslovi. Modré pondělí se koná každé pondělí v semestru na Hůrce (Husníkova 2075), vchod B, v posluchárně v 1. patře od 18 hodin. Zváni jsou všichni zájemci z kruhů universitních i veřejných.

Lipless Lincoln and the Sinners Kapela na FHS:

Jan Škrob při koncertu.

Vybrat z té spousty kapel, v níž studenti FHS účinkují, tu první, kterou zde představím, nebyl úkol nikterak lehký. Měla být především originální, vybočovat z řady; jenže zároveň ne tolik, aby se v ní ztratilo to, díky čemu se shluku tónů říká „hudba“. Student FHS by v ní neměl hrát třetí triangl, ale být spíš duší kapely. To vše jsem nakonec našel v kapele Lipless Lincoln and the Sinners s frontmenem Janem Škrobem, studentem bojujícím ve druhém ročníku bakalářského studia.

Lipless spolu hrají třetím rokem a Jan je ten, kdo po celou dobu nejen skládá působivé české texty, ale také svým démonickým charismatem hned na první pohled upoutá. V jednotlivých písních neuslyšíte klasický zpěv, ale cosi mezi zpěvem a recitací. „Ale bacha – někdy zaslechnete i emo řev,“ chlubí se (nebo snad varuje?) Honza. Samotnou hudbu, kterou Lipless hrají, lze jen ztěží žánrově zařadit: „Je to alternativní rock s jasně rozpoznatel-

nou inspirací českým undergroundem a novou vlnou, ale třeba i punkem a jinými rozmanitými oblastmi hudby od úplné avantgardy až třeba po ska.“ Minulý rok kapela nahrála demo, ukázky naleznete na www.bandzone. cz/liplesslincolnandthesinners. Ale jistě ještě větším lákadlem a výzvou je koncert 18. prosince na Slamníku, kde budou Lipless hrát se slovenskou kapelou Hvozd.

Vojtěch Mečíř

FHS fest opět bude!

Festival navazující na úspěšné večírky Do Palice Jinonice a Kant’s not dead, na které přišlo až pět set studentů, přátel, učitelů i členů akademické obce FHS, se bude konat na jaře. Již nyní se můžete těšit na pořádnou párty za doprovodu dobré živé muziky v příjemném klubovém prostoru. V těchto dnech se formuje organizační tým celé akce. Pokud máš chuť podílet se na přípravě tohoto již tradičního festivalového večera, tak neváhej a ozvi se co nejdříve na [email protected] Kromě toho, že uděláte něco pro dobrou věc, je to skvělá příležitost, jak získat zkušenosti s managementem v kultuře, i pro to naučit se zařídit věci tak, aby fungovaly. Jan Skovajsa

15

16

mix

Literární ochutnávka

Černá sanitka. Pérák. Žiletkář.

Příběh o muži, který shazuje své oběti do kolejiště metra. Ztracení lidé v obchodních domech. Snad každý z nás už zaslechl zvěsti o tajemných postavách, příběhy, které se staly kamárádům vašich kamarádů a jsou prý zaručeně pravdivé. Ale už jen málokdo těmto současným pověstem věnuje tolik ze své tvorby jako PhDr. Petr Janeček, absolvent naší fakulty a v současné době i její externí přednášející.

PROGRAM KLUBU K4 2. 12. 18:00 POLIS 2. 12. 20:30 Akustický večer 3. 12. Mikulášská párty 4. 12. Koncertní večer 3 kapel s překvapením

Svou první sbírku sesbíraných pověstí s názvem Černá sanitka a jiné děsivé příběhy vydal v roce 2006, poté následovaly další dvě – Černá sanitka: Druhá žeň a Černá sanitka: Třikrát a dost. Letos autor přichází s novým vydáním, které pojmenoval Černá sanitka – To nejlepší ze současných pověstí a fám. V knize naleznete vybrané příběhy z předchozích třech dílů a zároveň i dosud nepublikované verze těch nejznámějších historek. Historky děsuplné či veselé, historky, nad nimiž mávneme rukou či naopak se zamyslíme, že na tom možná trochu pravdy bude. Ať tak či onak, šíříme je dál, vyprávíme svým známým, sousedům i členům rodiny. Putují z místa na místo, rozšiřují se jako požár a vytváří základ pro moderní folklór, který pro moderního člověka hraje důležitou roli - odráží život lidí ve společnosti, vyjadřuje jejich strach, obavy i naděje a zároveň je stmeluje. „Městské legendy jsou pro lid mrakodrapů tím, čím pro lid hradů a zámků pohádky a mýty,“ říká Janeček.

5. 12. Mezinárodní mikuláš IMS 8. 12. Vánoční večírek SU 9. 12. Hudební večer s Honzou Sýkorou 10. 12. Koncert Jirky Boudala 11. 12. Koncert Petry Hesové 14. 12. Vernisáž 15. 12. Vánoční koncert s UKH 16. 12. Vánoční párty FHS 17. 12. Translatologické párty 19. 12. Talkshow Martina Palána + 2 koncerty

Jiří Flam

8ISMĚRKA S

M O

T

I

V

A

C

E

S

T

U

T

O

R

T

T

D

O

T

I

S

K

I

U

O

N

S

U

D

R

E

U

V

Ý

Z

K

U

M

Z

ě

U

O

ý

Y

A

N

I

D

O

H

L

K

O

Á

D

O

L

E

V

D

I

E

C

I

V

A

L

N

P

N

E

K

B

A

O

B

R

A

T

U

D

I

O

I

N

Z

Y

N

B

S

A

D

S

O

E

M

Ú

K

S

H

H

V

I

O

T

K

A

B

T

E

ý

V

E

U

O

O

Z

C

T

Z

K

R

O

S

E

F

O

R

P

D

D

V

E

Á

Á

A

O

R

T

O

R

D

P

U

O

Ý

A

N

N

Z

R

R

N

R

T

O

Y

T

Á

K

M

V

V

A

R

T

Í

S

E

ĕ

N

S

A

L

Z

K

O

R

K

A

A

T

L

S

C

T

R

A

S

A

A

L

C

ċ

K

P

ě

E

K

L

A

D

E

Z

U

K

S

I

D

ČETBA ČLEN DĚKANÁT DISKUZE DOTISK DRUH DUSNO DÝMKA EKONOMIE FRONTA HODINA KABINET KARTA KNIHOVNA KONEC KROK LAVICE MOTIVACE OBAVY OBRAZ OKNO ORTEL OSUD POHYB POMOC

Za zmínku určitě stojí příběh již výše zmíněného Péráka, který byl známý svými péry na nohou, díky nimž mohl přeskakovat auta, garáže, někdy dokonce prý i celé ulice. Zjevoval se údajně nejen v Praze, ale i v jiných částech republiky. Někteří říkají, že bojoval proti Němcům, jiní zase, že přepadával a znásilňoval ženy. Stal se doslova postrachem, lidé se tehdy báli chodit po setmění ven, hovořili o něm v hospodách a varovali před ním ostatní. Zajímavé a zároveň i trochu děsivé jsou také historky týkající se tajných vojenských základen, budov, v nichž číhá smrt, míst, kde byl někdo krutě usmrcen a jeho duch se teď mstí, či například legendy o pražském metru nebo pražském podzemí vůbec. Jeden z příběhů praví, že v tamějších podzemních chodbách sídlí obrovské krysy,  proto deratizátoři, chtějí-li se vrátit živí, tam musí chodit vybaveni plamenomety. Zkrátka ať už při čtení této knížky budete žasnout nebo nevěřícně kroutit hlavou, nudit se rozhodně nebudete.

PROFESOR PŘEKLAD RADOST SBOR SEMINÁŘ SKLAD SLOVA SODA SRAZ STRES STUDIJNÍ STUDOVNA TÍSEŇ TRASA TUTOR UČEBNICE ÚČETNÍ ÚVODY VÝKLAD VÝZKUM ZÁPIS ZÁPOČET ZÁZRAK ZNÁMKA ZVYKLOST

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: „Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku.” Profesor vytáhne obočí: „Cokoliv?” Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: „Ano, cokoliv.” Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: „Skutečně cokoliv?” Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: „Skutečně cokoliv!” Profesor se k ní také nakloní a zašeptá jí do ucha: „Mohla byste... (tajenka)?”

Divadelní ochutnávka

kulturní kotlík

Hospodský cirkus, který vás neodradí

Režisérský tandem SKUTR v čele s Rostislavem Novákem vytvořil projekt inspirovaný francouzským novým cirkusem. Autorům se povedlo dokonale skloubit nejen divadelní, ale také taneční, hudební a akrobatické výkony. Z toho vzešlo velmi neobvyklé představení s příznačným názvem La Putyka, které letos uvedlo divadlo La Fabrika. Rostislav Novák se k tomuto projektu vyjádřil takto: „Jako mají Francouzi víno, tak mají Češi pivo. Naše inscenace proto vychází z českých reálií hospodského života. La Putyka je hospodský nový cirkus.” Nicméně pod tímto popiskem si tedy alespoň já dokážu představit pramálo. Když ale usednete do hlediště a hned na vás začne křičet směšný hostinský, že už je po zavíračce a ať jdete domů, ale nakonec se udobří, že jedno poslední a dost, a pak rozdá mezi diváky basu piv, začne se vám to zamlouvat. Za pár okamžiků na scénu přichází krásná svůdná dívka, u mužů z prvních řad si objedná několik panáků a poté usedne ke stolu opilců pijících jedno pivo za druhým. Člověk se nestačí ani vzpamatovat a na pódiu se najednou objeví dva tanečníci, kteří vystřihnou bravurní tango na stole okupovaném dvěma štamgasty. Do výčtu těch nejlepších okamžiků ale jistě také patří neuvěřitelné akrobatické výkony dvou opilých pupkáčů, a milostné svádění, při němž tanečníci skáčou na trampolíně tak,

Galerijní ochutnávka

až se vám z toho tají dech. Ovšem i sám Rosťa Novák si taky neméně oslnivě zaskáče na trampolíně. Celé představení navíc hudebně velmi zdárně doprovází tři fešáci – a to doslova – Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián, tedy skupina, která si říká Nightwork. V tomto představení není herec, který by nepodal zároveň také úžasný taneční, hudební či akrobatický výkon. Na své si tedy zcela určitě přijdou jak naše sluchové, tak zrakové smysly. Součástí celého dojmu jsou originální a barevné kostýmy, výrazné a barevné líčení protagonistů, světelné a hudební efekty, prostě nápaditost, která rozšiřuje jednak lidskou představivost, tak zároveň posouvá hranice divadelního představení jako takového. Na skutečnost, že toto představení je opravdu originální a kvalitní, poukazuje nejen obrovský divácký úspěch, ale také pozvánka na Expo do Šanghaje a na divadelní festival do Edinburghu.

Anička Bednářová

Igor Grimmich ve Vltavínu

Děsí vás obrovské galerijní prostory přecpané obrazy velkých mistrů - které když projdete, bolí vás nohy, záda a hlava, protože jste přesyceni vizuálními i emotivními uměleckými prožitky - a když je neprojdete, máte výčitky svědomí, že jste neshlédli všechna ta úžasná díla, která jste přeci jen shlédnout měli už kvůli tomu, že jste za vstup zaplatili tolik peněz? Mám pro vás tip, při jehož realizaci platit nemusíte, nohy neztěžknou a hlava vstřebá. Nasedněte do tramvaje a vystupte u Národního divadla. Stačí ujít pár kroků po Masarykově nábřeží a ocitnete se u dveří starého secesního domu, jehož obyvatelé hledí přímo na Žofín. Na dveřích je nápis Galerie Vltavín. Ve čtyřech poměrně malých místnostech, které tvoří celou galerii, se tu na podzim představil expresivní, narativní, v jistém slova smyslu realistický malíř Igor Grimmich - žák slavného Michaela Rittsteina (jehož výstava bude probíhat ve Vltavínu od 8. prosince) - se svou výstavou „Běžný výskyt“. Na svůj mladý věk (letos mu bylo třicet) se do české výtvarné scény vepsal velmi výrazně. Má za sebou mnoho zdejších i zahraničních výstav: samostatných i skupinových. Jeho plátna, ač výrazně barevná (obvykle jen v jednom tónu), vzbuzují v člověku zvláštně depresivní pocity. Zástupy anonymních postav jako by mezi sebou neuměly komunikovat, přesto ztrácejí svou intimitu. Grimmich zaujme syrovostí a aktuálností zpracovaných témat - město, komunikace, pohyb. Nejčastěji jsou na jeho obrazech lidské figury evokující

pocit osamělosti individua, stojící u jakýchsi skleněných ubikací, ve kterých se pohybují podivní živočichové až děsivě podobní člověku. Lidské postavy je pozorují v barevném světle vrhajíce dlouhé stíny. Jako by za sebou táhly něco velkého, temného, těžkého a - neodtrhnutelného. Stojí u těch skleněných stěn kousek od sebe, a přece to na mě působí, že jsou si bolestně cizí, že jsou od sebe nepřemostitelně daleko. A jediné, co je spojuje, je pohled na deformované existence uvnitř. Napadá mě - kolik lidí spojují jen takové věci jako odpor, nenávist, trápení...? Igor Grimmich ve mně něco probudil, otevřel něco o člověku. A o tom by asi současné malířství mělo být. Ne už kráse, ale o příbězích v nás a kolem nás, o nezkrášlené pravdě.

GALERIE VLTAVÍN | Masarykovo nábřeží 36, Praha 1 | po-ne 1O. OO-12. OO, 13. 3O-18.OO | www.galerie-vltavin.cz

INZERCE

17

kulturní kotlík

Čekali jsme na „ženský samet“

a Michaela Kocába

Žen v politice a ve veřejné sféře je jako šafránu, na kvóty mají občané v ČR stále rozdílné názory, současný ministr pro lidská práva a menšiny je příznivě nakloněn prosazování genderové rovnosti… Tato a řada dalších živých témat je v současné české společnosti součástí mnoha veřejných i soukromých debat. Foto: Fórum 50 %, Václava Uhlíková Jedna z nich úspěšně proběhla 5. listopadu v rezidenci primátora hlavního města Prahy. Seminář „Čekání na ženský samet“ organizovalo ve spolupráci s Friedrich Ebert Stiftung Fórum 50%, což je občanské sdružení usilující o vyrovnané zastoupení žen a mužů ve veřejném životě. Hlavním cílem semináře bylo zhodnotit situaci žen v české politice. Úvodní přednáška socioložky Hany Havelkové, vedoucí Katedry genderových studií, s názvem „Stojaté vody české demokracie“ by pomyslné vody bezesporu rozhoupala, kdyby se na budování české demokracie nepoužilo kamene či mramoru, ale subtilnějšího a zpracovatelnějšího materiálu. Hana Havelková vyslovila názor, že ženy do české politiky rozhodně patří a kvóty jsou dobrým řešením, jak toho docílit. Oponentkou se jí v této otázce stala náměstkyně pražského primátora Marie Kousalíková, která vidí

nedostatečné zastoupení žen v politice v jejich nezájmu. Kdyby politika ženy přece jen nezajímala, nejspíš by účastnice semináře doma zkoušely nový recept z internetové kuchařky nebo soustředěně pozorovaly automatickou pračku, jak pere jejich prádlo, ale

ženy daly přednost vzdělávací akci a některé z nich se plamenně a spontánně zapojovaly do probíhající diskuze. Mužské publikum byste spočítali na prstech jediné ruky, doufejme, že to nebylo zapříčiněno kvůli nemoci zrušenou, avšak původně přislíbenou, účastí Michaela Kocába. Nicméně, vedle dvou již zmíněných dam nechyběly Jana Cviková, Jiřina Šiklová, Květoslava Kořínková či Christine Hartmann. Podle toho, jak diskutující směle a s nefalšovaným zápalem hájili své názory, bychom mohli s optimismem očekávat pozitivní změny, jež by byly ku prospěchu ženám i mužům.  Nakonec, nejde přeci o boj mužů proti ženám nebo žen proti mužům, ale boj za lidská práva. A je jasné, že účastníci a účastnice diskuze by „samet“ chtěli znovu vybojovat jak pro muže, tak pro ženy.

Dokumentaristické okénko

Dokumentární film je dnes běžnou součástí našich životů. Zajímá nás, jak svět vidí ostatní, a filmové ztvárnění skutečnosti se zdá být správnou volbou. Dnešní produkce dokumentárních snímků je vysoká. Snad vám pomůže se v ní zorientovat krátká exkurze do Jihlavy na Mezinárodní festival dokumentárních filmů. Pokud se vám nebude chtít jet tak daleko, stačí navštívit každou středu v podvečer Jinonice a shlédnout pár pečlivě vybraných filmů v rámci kurzu Umění a sociologie v dokumentárním filmu.

MFDF 2009

Šest dní na přelomu října a listopadu patřilo na Vysočině dokumentu. Proběhl zde třináctý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Během tohoto již tradičního setkání víc jak dvou tisíc nadšenců i profesionálů bylo možno shlédnout bezmála 230 snímků všech metráží. Vedle tří sálů se festivalové filmy promítaly i v několika jihlavských domácnostech (v

Dokument na FHS Nechcete-li pro přísun dokumentárních filmů čekat až do září, můžete využít kurzů, které nabízí na naší fakultě kreativní modul . Jednou v týdnu můžete po dobu dvou semestrů oslavovat dokumentární film kurzem Umění a sociologie v dokumentárním filmu, jenž vede filmařka RNDr. MgA. Alice Růžičková. Kurz je založen na percepci jednotlivých snímků a poskytuje tak výborný teoretický základ. Jestli si toužíte ohmatat dokument ze strany za kamerou, máte na FHS jedinečnou

rámci projektu Váš domácí festival) a na Masarykově náměstí. Oceněno bylo celkem šest filmů, z nichž jmenuji alespoň české zástupce. V sekci Česká radost vyhrál snímek Jana Gogoly ml. Mám ráda nudný život, který se osobitým způsobem zobrazuje v deníkových zápiscích Aleny Němcové, jedné babičky ze Zbraslavi. Cenu diváků získal další český film dokumentaristy Martina Marečka Auto*mat. Snímek velmi úzce souvisí se stejnojmennou iniciativou. Ta si klade za cíl proměnit Prahu v čistší město, jímž by se místo zamračených řidičů aut proháněli veselí cyklisté. Pokud příští podzim zatoužíte po pořádné dávce kvalitní filmové tvorby, nezbývá než doporučit další, tentokrát již čtrnáctý, ročník MFDF v Jihlavě, který proběhne 26. - 31. října 2010.

Více informací najdete na http://www.dokument-festival.cz

příležitost. Zapište se v zimním semestru do Základů videotvorby a pak v letním do Dokumentární tvorby pro pokročilé. Na průběh kurzů dohlíží PhDr. Daniel Říha, Ph.D. Další možnost práce s kamerou přináší v letním semestru Terénní dokumentaristika Ing. Radka Trnky, Ph.D., která je určena především začínajícím filmařům. Ať se již rozhodnete pro praktickou, či pro teoretickou cestu k dokumentu, buďte si jisti, že půjdete po pozoruhodné a naplňující stezce.

Hanka Svačinková

foto: www.dokument-festival.cz

18

duchovno naposledy Na tomto místě měla být další část psychologických úvah Alana Tyla nad naší duší, životem a bytím vů­ bec. Alan ale uzavírá své působení v Humru. Nechť je tento rozhovor symbolickým završením jeho působení v redakci. Zásobuješ čtenáře Humra exkurzy po duchovních cestách. V listopadu jsi napsal do Humra poslední článek. Jaký smysl mohla mít dle tvého názoru tahle rubrika pro lidi, jaký měla pro tebe? Jde vůbec slovem probudit v člověku věci, o kterých píšeš? Bral jsem to tak, že hlavním smyslem rubriky je najít mezi lidmi na fakultě ty lidi, kteří v sobě nosí talent pro duchovno, a vyvolat v nich touhu jít a tento talent rozvíjet. Jestli něco brání v tomto věku v rozvoji, tak je to strašný pocit, že jsi na světě sama a drtivá většina lidí by tě považovala za blázna, kdybys řekla něco o tom, jak vnímáš svět. Ale myslím a doufám, že i pro ostatní čtenáře to bylo hezké “nahlédnutí za zeď” a možná si na mě vzpomenou později v životě, až zjistí, že to vlastně tak vzdálené nebylo. Nejpozději okolo 42 let přichází takové období, kdy člověk často z ničeho nic najednou začne hledat boha. Souvisí to s pocitem blížící se smrti.   Věnuješ se šamanismu, meditacím, alternativním naukám vůbec. Pro většinu lidí jsou to sice tajemná, lákavá, ale zavřená vrátka, která otevírají v jistém smyslu podivínští lidé. Můžeš nám je trochu pootevřít? Sám na sobě dokázat, že nejde o nějaký postoj, ale prostě o žití? Samozřejmě, tady záleží spíše na tom, jak moc je člověk otevřený mi věřit. Hodně vnímám emoce i myšlenky druhých lidí, zvlášť když se na to zaměřím. Taky jsem brzo zjistil, že na vzdálenosti nezáleží - můžu rozpoznat, jak se cítí někdo na druhé straně republiky, což jde ověřit telefonem. Taky bylo zajímavé, když jsem zjistil, že jsem schopný vůlí hýbat zavěšenými předměty, a pak dokonce vizualizací urychlit léčení drobných řezných ranek a akné. Tam jde i cítit, jak rána brní a zatahuje se. Nebo když jsem ve tmě začal vidět skrze kůži a maso na ruce svoje světélkující kosti pod nimi. Těchto věcí by bylo víc, spíš je těžké je nějak rozumně uplatnit v běžném denním životě a také nepropadnout pocitu, že jsem něco výjimečného. Umíme to totiž všichni, jen ne všichni to rozvíjíme.   Myslíš, že jsi manifestem myšlenek, které předkládáš (spojení

ALAN TYL: Bůh je pro mě

život sám

Duchovní (s)vůdce Alan Tyl

 je jedním z redaktorů, kteří stáli při vzniku Humra, jeho první článek vyšel v říjnu 2006 (Jak relaxovat a posílit koncentraci). Poslední Alanův článek z listopadu 2009 nese název Moudrost anaháty.  v redakci vydržel pod vedením celkem čtyř šéfredaktorů-Honzy Osúcha (říjen-listopad 2006), Lucky Poštolkové (prosinec 2006-prosinec 2008), Terezy Liškové (březen 2009-listopad 2009) a An Puobišové (od prosince 2009)  jeho článek nechyběl ani v jednom čísle, celkem jich tedy pro Humra napsal dvacet  psal o tématech z alternativní medicíny (reiki, jóga, drahé kameny, šamanismus, čakry) a osobnostního růstu a psychologie (meditace, sebepoznání, tantra) protikladů v sobě, žití v přítomnosti, pociťování celku atd.)? Ne, to určitě ne. Možná, že někdy v budoucnu budu, ale teď k tomu mám ještě kus cesty. Spíš by se dalo říct, že jsem dané stavy prožil, a do jisté míry jsem, nakolik to šlo, pochopil, co znamenají, a snažil jsem se to předat dál. Protože je to dost možná ta nejdůležitější věc, na jakou jsem v životě narazil. Jen je těžké vysvětlit proč vlastně. Je to někde za slovy a utíká to a utíká a ne a ne na to položit prst.   Nevyhýbáš se ani takovým tématům jako sex, což je

v souladu s tvým pojímáním přirozenosti člověka. Nevyhnu se mu tedy ani já - tantrický sex – z vlastní zkušenosti? Skutečně z vlastní zkušenosti. I ten tantrický, i ten normální má něco do sebe, záleží na náladě, atmosféře. Teď jsem měl pikantní zážitek na tantrickém semináři - s partnerkou jsme se milovali v temné meditační místnosti, kde se různě mazlilo, masírovalo nebo milovalo asi dalších deset lidí. Pro mě to bylo úžasně osvobozující, oslavování života s druhými. Myslím, že je velká škoda, že jsme si sex buď ztabuizovali, nebo z něj udělali formu rebélie. Není ani jedním,

je to prostě krásná věc, oslava toho, že jsme naživu. Je to přece tvoření života - a to považuji za zázrak. Věčně skloňované slovo - bůh. Kdo/co je to pro tebe? Pro mě je to život samotný, doslova. To, co v každém okamžiku oživuje udržuje existenci všeho, co je, od člověka přes rostliny po zmrzlý kámen ve vesmíru. Vychází to asi z toho, že jsem někdy schopný energii třetím okem vidět. A při pohledu na svět vyplněný životní, pulsující energií se cítím součástí něčeho, co mě přesahuje. Bere to dech. Boha můžeš vnímat v podstatě v nekonečně možných projevech. Pro někoho je to Kristus, pro někoho prázdnota plná potenciálu, pro mě životní proud a všichni mají vlastně pravdu, protože to, co se tím snažíme označit v sobě, zahrnuje vše, včetně jakékoliv možné představy či zkušenosti. Když označíš kámen u cesty za boha, máš v podstatě naprostou pravdu. Jen se o tom nezkoušej dohadovat s církví (smích).   Hodně čerpáš z Osha. Jak ses dostal k tomuto duchovnímu mysliteli, jaký k němu máš vztah, jaké jsou pro tebe prioritní myšlenky, které jsi od něj převzal?   Moje matka, která duchovno dělá už někdy od třiceti let, ho měla v knihovně. Pro mě je úžasně zábavný a zároveň podnětný - nebere ohled na jakoukoliv konvenci, boří všechny představy a zasahuje tě někde hluboko, přesně tam, kam potřebuješ, aby jsi přestala přemýšlet o nesmyslech a začala vnímat realitu jinak. A má v sobě i něco drsně reálného. V podstatě bych ho doporučil každému, kdo chce začít myslet jinak. Myšlenek by bylo hodně, ale teď mě zaujala jedna - když se cítíš jako outsider, když už tu není ani žádný bůh, který by tě zachránil, co uděláš? Žádného boha nepotřebuješ. Z toho už lidstvo vyrostlo. Postav se na vlastní nohy, buď muž nebo žena a zvládni svůj život.   Máš nějakou představu o tom, kam budeš dál směřovat? Nebo je tvůj cíl opravdu jen v cestě? Cíl je v cestě, ale zjistil jsem, že ještě nejsem schopný tohle žít, že potřebuju mít dojem, že k něčemu směřuju. Asi jsem pořád z velké části člověk (smích). Teď bych si především rád zřídil vlastní léčitelskou/učitelskou praxi a prožil kus života s příjemnou ženou. Podle mojí životní vize získané během indiánského rituálu mám obšťastňovat lidi svým smíchem a učit je být sama sebou. Tak uvidíme, jak mi to půjde. Hodně štěstí na tvé cestě. Foto: Štěpán Volfík

19

20

vánoční mix

Vánoce každý den

V dnešní době se z Vánoc stává zprofanovaný a stresující fenomén nakupování dárků, ale zkusme letos udělat něco jiného. Zkusme darovat kousek sebe. Většinou si teď, v čase adventu, uvědomíme, že je kolem nás spousta lidí, kteří nemají to štěstí prožívat Vánoce tak jako my. Naše svědomí se snažíme umlčet alespoň tím, že přispějeme na nějakou sbírku. Smutným faktem ovšem zůstává také to, že lidé v nouzi nepotřebují pomoc jen sezónně. Peníze jistě pomůžou, ale přitom stačí mnohem méně. Stačí si někdy udělat čas a přijít pomoci. A tak, prosím, nezavírejme oči před spoustou lidí, kteří nás opravdu potřebují. Pokusme se prožívat Vánoce každý den. Odměnou vám bude dobrý pocit z radosti druhých. Jistě se najde někdo, kdo pomáhat chce, ale neví jak, proto bych vám chtěl představit několik možností, jak se zapojit. Dobrovolně a časem, pokud vás takováto práce bude naplňovat, třeba i profesně.  

Diakonie ČCE Diakonii určitě znáte. Kaž­ doročně probíhá na Náměstí míru Jarmark u Ludmily a po celé Praze jsou pořádány sbírky. Možná znáte někoho, kdo využívá azylové bydlení, pečovatelskou či ošetřovatelskou službu této organizace. Proto je možností jak se zapojit hned několik. Zaměřím se především na ty, kde je potřeba dobrovolníků.

Prvním projektem je:  „Dobroduš“ – Je zaměřen na pomoc jedincům s duševním onemocněním. To jim ztěžuje běžné fungování v dnešní společnosti (emocionalita je v důsledku jejich onemocnění labilní či zploštělá, zhoršují se sociální a komunikační dovednosti, může se objevit strach či obavy z cizích lidí a jedinec se pak uzavírá do sebe). Primárním cílem je zlepšit kvalitu života jedinců s duševním onemocněním, tj. v rámci jejich možností minimalizovat sociální vyloučenost, a pomoci jim smysluplně a aktivně vyplnit volný čas. Sekundárním

cílem je předcházet relapsům, zhoršování symptomů, hospitacím a sebevraždám.  Dobrovolníci pomáhají při vyřizování různé agendy, doprovázet na úřady, cestovat v MHD anebo s někým trávit volný čas. 1-3 hodiny týdně.

Druhý zajímavý projekt:

 „Dobrovolníci v SOS centru Diakonie“ - SOS centrum využívají lidé, kteří prožívají psychickou krizi nebo se ocitli v situaci, kterou subjektivně vnímají jako bezvýchodnou. Se zvládáním krize jim pomáhají specialisté formou osobního či telefonického kontaktu, popř. na internetové lince důvěry. Zapojení dobrovolníků má v SOS centru Diakonie dlouholetou tradici. Projdete strukturovaným zácvikem, ve kterém se seznámíte s metodikou prácí a pravidly konkrétního programu (osobní, telefonický, elektronický). Dobrovolníci zastávají, v souladu se svými dovednostmi a motivací, činnost kontaktní, informativní, zapojují se do organizačních a propagačních aktivit SOS centra (pomoc s knihovnou, informační databází, pomoc při jarmarku, veřejných sbírkách, apod.). Specifickou skupinu tvoří dobrovolníci, kteří si dopisují s vězni. Součástí služby jsou supervize/intervize (1 za měsíc skupinová a min.1 za rok individuální). Stačí alespoň 2 hodiny týdně.

Posledním projektem je:

 „Dobrovolníci v rodinách“ zahrnuje pomoc dobrovolníků v programu terénní práce v ohrožených rodinách a v azylovém domě Ezer pro matky s dětmi. Terénní program vznikl kvůli nedostatečné kapacitě azylu. Cílem projektu je pomoc při domácí přípravě dětí do školy, doučování, stanovení režimu dne a pomoc při volnočasových aktivitách dětí. Naplňování tohoto cíle pomáhá podpořit jejich sebevědomí, úspěchy ve škole a mnohdy probudit zájem o vzdělání vůbec, sekundárně pak předcházet kriminalitě mládeže, která může vznikat v důsledku

školního neúspěchu, nudy či nemožnosti vyplnit aktivně volný čas. Při delší spolupráci můžete být vzděláváni, certifikováni, účastnit se supervizí a společných setkání. Stačí 1-3 hodiny týdně. Pro pomoc v projektech stačí mít ochotu něco udělat pro druhé, touhu být užitečný a být starší 20ti let.

Více zjistíte na: www.skp.diakoniecce.cz

také z nepřeberného množství blahopřání s jedinečným designem. A kde sehnat ty to skvosty? Možností máte několik:  internetový obchod (www.unicef.cz)  v obchůdku, kde sídlí Český výbor pro UNICEF (ulice Elišky Peškové 17/741, Praha 5)  v předvánoční prodeji ve stánku v Ikee na Zličíně a Černém mostě, v Palladium na Náměstí Republiky či v nákupní galerii Atrium (Karlovo náměstí)

Víceinformací na: www.unicef.cz

UNICEF (United Nations International Children´s Emergency Fund) Dětský fond OSN – UNICEF byl založen po 2. světové válce roku 1946. Je největší světovou organizací, která se zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí. Největší část pomoci směřuje do těch částí světa, kde je situace nejtíživější. Během ozbrojených konfliktů či přírodních katastrof zajišťuje UNICEF okamžitou humanitární pomoc ve formě pitné vody, výživy, první pomoci, apod. Zaměřuje se však také na dlouhodobější programy, které významně zvyšují šanci dětí přežít, zdravě se vyvíjet, chodit do školy a prožít produktivní život. Mezi hlavní výsledky dlouhodobé rozvojové pomoci patří mimo jiné očkovací programy, které každý rok zachrání životy 3 milionům dětí. Celkem dnes UNICEF působí ve více než 150 zemích světa.

Typy na originální vánoční dárek Přemýšlíte jak netradičně obdarovat své blízké a příbuzné? A co takhle zabalit někomu pod stromeček ručně zhotovené svíčky z Jižní Afriky, notýsek vyrobený z igelitových tašek z Indie či originální trička s logem UNICEF? Sortiment výrobků UNICEF je opravdu široký. Vybírat můžete

Univerzita Karlova – asistence při studiu Možná to nevíte, ale i naše univerzita nabízí možnost stát se asistentem při studiu. Musíte splňovat dvě podmínky. První je jasná, tedy být studentem UK a tou druhou je vytvoření uživatelského účtu na webových stránkách. Dostanete se do databáze a poté vás budou kontaktovat sami klienti. Vy nabídku můžete a nemusíte přijmout, dle vašich možností. Náplň práce je různorodá. Doprovod, přepisování textů, načítání studijních textů, doučování, pomoc při přípravě na zkoušku, na přednášku, tutoring apod. Za asistencí, budete odměněni mzdou 70Kč/hod. Proto musíte pravidelně odevzdávat výkaz odpracovaných hodin. Samozřejmostí jsou kurzy pro asistenty. A to není všechno, můžete se, pokud potřebujete, stát klientem

vánoční mix

:

CLAUDE LÉVI-STRAUSS

Víc než jen slovo v učebnici

Nakreslila Jíťa Vorlová

využívajícím osobní asistenci při studiu. Požadavky jsou stejné, tedy musíte být student UK a registrace. Váš pomocník bude placen z grantů.

Bližší informace na: http://ipc1.cuni.cz/asist/ home.htm www.cuni.cz/UK-294.html

Občanské sdružení Berkat Občanské sdružení Berkat bylo založeno r. 2001 ženami, které se inspirovaly konkrétními činy novinářky Petry Procházkové a neformální skupiny Výboru SOS Čečensko. Hlavním cílem Berkatu je nevytvářet závislost lidí na pomoci zvenčí, ale různými způsoby je provázet a motivovat ke svépomoci s využitím jejich tvořivosti a tradičních dovedností. Tento princip konkrétní pomoci se Berkat snaží rozvíjet jak na projektech v Afghánistánu a Čečensku, tak v rámci komunitního centra InBáze, které pomáhá lidem, kteří přišli žít do České republiky. Působení dobrovolníků je nedílnou a nezbytnou součástí práce Berkatu a jejich činnost pomáhá k realizaci jednotlivých projektů. Mezi hlavní projekty, ve kterých se dobrovolníci angažují, patří zejmé-

na aktivity v komunitním centru InBáze. Dobrovolníci se pravidelně účastní programů pro děti v sekci Berkat dětem. Jedná se zejména o doučování, pravidelné celodenní a víkendové akce, letní dětský tábor, atd. Bez dobrovolníků by se neobešlo ani venkovské multikulturní komunitní centrum Berkat v jihočeských Rakovicích, kde se tito dobrovolníci pravidelně zúčastňují brigád v rámci budování centra, spoluorganizují pobyty dospělých a dětí nebo se podílí na organizaci festivalu RefuFest na statku. V rámci péče o dobrovolníky koordinátor pořádá neformální setkání dobrovolníků, při nichž se vzájemně seznamují a vyměňují si zkušenosti. Zároveň je úlohou koordinátora motivovat dobrovolníky k účasti na akcích Berkatu a aktivitách, při nichž se blíže seznamují s širším okruhem migrantů, kteří přicházejí do centra InBáze.

www.berkat.cz Kontakt: Sandra Najmanová, koordinátorka dobrovolníků email: [email protected] Na každé cestě se mohou vyskytnout překážky. Stejně tak i na cestě lidí z pomáhajících profesí. Syndrom vyhoření, nedostatečná psychická odolnost anebo si prostě s klientem nesednete. Nemusíte se při prvním nezdaru vzdát bez boje a můžete využít supervizních setkání, kdy se nejen řeší nějaký problém, ale také se dozvíte spoustu zajímavých věcí od kolegů z oboru. Snažte se myslet na to, že pro lidi s nějakým handicapem může být problémem i obyčejná cesta MHD. O tom ale bude řeč příště…

Jakub Bochin

Francouzský antropolog a filosof Claude Lévi-Strausse zemřel 31. října 2009 ve věku nedožitých 101 let. Svou vzpomínkou na tohoto významného autora bych chtěl poukázat na to, jak důležité je takové autory číst, ne se o nich jen učit, neboť se jedná o autory, jejichž knihy a myšlenky utvářejí náš společný svět. Budeme-li se o nich pouze učit, stanou se z nich jen pojmy, slova v učebnici, která možná budeme matně znát, ale nebudou mít žádnou váhu pro nikoho z nás. Když jsem před pár lety skládal přijímací zkoušky na Fakultu humanitních studií, měl jsem v seznamu literatury (který tehdy ještě byl součástí přijímacího řízení) i knížku ‚Myšlení přírodních národů‘, jejímž autorem je Claude LéviStrauss. Je sice otázkou, nakolik jsem tenkrát jeho dílu opravdu rozuměl a jak kvalitní byly například moje výpisky. O to tu teď ale nejde. Kniha slavného antropologa na mě tehdy zapůsobila svým zvláštním kouzlem natolik, že mě vtáhla do svého světa. A Claude LéviStrauss tak od té doby přestal být pouhým slovem v učebnici či anonymní položkou v seznamu literatury – stal se skutečným jménem, které pro mě od té chvíle má jistou váhu a význam.   Během svého studia jsem pak měl možnost potkat spoustu dalších jmen – ať už to byl Jan Patočka, Emmanuel Lévinas, Max Weber, Immanuel Kant, Hannah Arendtová nebo třeba Martin Heidegger. Bylo jich víc a každé z těch jmen v mých očích nabylo určitého významu. Tato jména jsem totiž nepoznal jako slova v učebnici, o kterých bych si jen zapamatoval pár vět spolu se stručnými obsahy jejich děl, a pak je nechal plavat. Bylo tomu docela jinak. S těmito autory jsem se seznámil prostřednictvím jejich knih – potkal jsem tak jejich svět, myšlení a jazyk, a stali se tak pro mě skutečnými jmény.

  „Nežijeme v jednom světě, ale v několika světech,“ píše LéviStrauss na konci své knihy ‚Smutné tropy‘. A právě četbou a uchopováním knih takovýchto autorů vytváříme svět, který je nám společný. Je však třeba dodat, že takový svět nikdy nepostavíme z prázdných slov, o kterých vlastně nic moc nevíme, ale pouze z plnohodnotných jmen, která pro nás něco znamenají.   Nedávno jsem s jedním kamarádem hovořil o své vlastní spekulativní teorii, že každá jednotlivá knížka má v životě každého z nás určený čas, kdy má být přečtena. Někdy je to jen úzká chvíle, jindy třeba celé dětství. Nesmí se to uspěchat, ale zároveň si musíme dát pozor, abychom ten pravý okamžik nepropásli. Je sice jasné, že se nám tento úkol nikdy nepodaří splnit zcela, avšak to neznamená, že bychom se měli přestat snažit. Studium na vysoké škole, a na Fakultě humanitních studií zvlášť, je skvělou příležitostí k naplnění takového cíle. Je nepochybné, že mnoho knížek má „svůj čas“ položený právě v této době. A my tak máme skvělou šanci spoustu z nich přečíst dřív, než na to „nebudeme mít čas“ nebo budeme muset číst knížky jiné. Teď už jde jen o to, tuto šanci nepropásnout.

Jakub Homolka 

21

22

mix

REAKCE: Studentský spolek do života univerzity patří Reaguji na články v minulém čísle Humra, které se týkají studentského spolku. Oba jejich autoři mají jistě pravdu v tom, že reakce zástupců fakulty na nový spolek je spíše vlažná. Podle mého názoru v článcích  chybí zmínka o tom, že studentský spolek spoustě učitelům není lhostejný a vidí ho rádi. Ráda bych využila tohoto prostoru, abych zmínila některé z věcí, které mluví ve prospěch spolku. Na západě mají studentské spolky dlouholetou tradici a jsou samozřejmou součástí univerzit-

ního života. Například pro mojí sestru, která studuje v St. Andrews ve Skotsku, proto nebyl žádný velký problém uspořádat na tamější univerzitě přednášku o sametové revoluci. Stačilo přijít na zasedání spolku, představit své plány a spolek ji podpořil. Co do kvality to byla přednáška srovnatelná s přednáškami, které nabízí sama univerzita. Ovšem rozdílná v tom, že si ji, bez nároku na honorář, zorganizovali sami studenti. Studentský spolek tedy nejenže (s nulovými náklady) rozšiřuje služby,

které univerzita studentům nabízí, ale zároveň podporuje studenty v zapojování se do věcí veřejných, což by v demokratické společnosti mělo být pro každého z nás samozřejmostí. Tento fakt je, myslím, dobré si připomenout, zejména v době, kdy slavíme velké výročí listopadového převratu. Zdar studentskému spolku i všem dalším občanským iniciativám! - tajemnice spolku Studenti FHS UK, o. s.,prezidentka Klubu přátel tance studentů FHS

Sportovní okénko Naši florbalisti nezklamali

Dne 7. listopadu se sešlo v Hostivaři 6 týmů z různých fakult, aby porovnaly své síly v turnaji ve florbalu, který pořádala KTV UK. Mezi nimi byl i tým studentů FHS v čele s kapitánem Petrem Práškem.  Hrálo se každý s každým, tudíž celkově pět zápasů. Naši florbalisti si připsali dvě prohry a tři vítězství. Obsadili tak pěkné třetí místo, s nímž byla spojena cena v podobě šampaňského. Gratulujeme! Za FHS bojovali také 21. listopadu naši fotbalisti. V době uzávěrky však nebyly známy výsledky.

PPPR:

PODZIMNÍ PUTOVÁNÍ PODKARPATSKOU RUSÍ ...Pět dní putujeme zvlněnou krajinou travnatých hřebenů. Stoupáme, klesáme, potíme se, usycháme, vyčerpáváme se i čerpáme síly. Jména hor rychle zapomínám. Gemba, Magura Žide, Hrab, Kruhla… Jeden kamarád mi řekl, že tyhle hory by neměly mít žádné jméno, nejsou na to dost individuální. A v tom je jejich síla a krása. Jsou celkem, jsou poloninou Boržava. Matterhorn versus Boržava, to je jako Obama versus příslušník kmene Hopi.    Za celou dobu potkáme jen několik borůvkářů, a to ještě jen na začátku hřebenu. Turisti s létem Boržavu opustili. O to je teď víc sama sebou. O to víc ji můžeme vychutnávat. Podzim použil neuvěřitelnou paletu, oči se sytí neucho-

pitelnou krásou, a vítr - ten fouká taky malinko jinak….. …Trochu jako vetřelci procházíme světem, kde se ještě zdraví tuláci. Někdo se zeptá odkud přicházíte, někdo se zeptá kam jdete. Dětské oči nezakrytě loví naší odlišnost. Ano, jsme vetřelci v tomhle světě návratů do stejných rán, kdy se za dřevěnými stěnami vážou šátky na hlavy, krávy se vyhání na pastvy, po horských stezkách mlčky jdou zvíře a člověk. A přece možná mluví svou tichou tajnou řečí… Ne, nemůžeme rozumět. Jako vetřelci procházíme světem kostelů z plechu a modrých křížů. Světem, kde se ještě věří…

Kurz sebeobrany

 Co? Každoroční kurz na KTV, který zahrnuje výuku základů sebeobrany pod odborným vedením učitelů z Policejní akademie  Kdy? 1. - 5. února 2010, denně od 9 – 11 hodin  Kde? Sportovní centrum UK Hostivař  Jak? Přihlásit se můžete na stránkách KTV (ktv. ff.cuni.cz) a zaplatit nejpozději do 19. ledna  Za kolik? 400 Kč Pokud byste rádi pronikli do tajů sebeobrany, neváhejte se co nejdříve přihlásit! O kurz bývá velký zájem a kapacita je jen dvacet míst.

Foto Eva Kosinová

Čtěte pokračování na

Ilustrace: K.Léblová

mix

KDO je Eva Kosinová? 

Již rok se na stránkách Humra setkáváte s místy téměř intimní poezií Evy. Kdo je však Eva a kde se vzala? Eva je studentka druhého ročníku, rodačka z Písku. Poezii začala psát už na základní škole. V deváté třídě uspěla v celostátní soutěži Děti dětem. Pak už následovaly další soutěže, i zkušenosti s gymnaziálním časopisem, kde byla šéfredaktorkou. Před měsícem jste ji mohli slyšet na Radiožurnálu Praha v pořadu Zelené peří, jehož záměrem je seznámit posluchače s mladými básníky a básnířkami. Eva v roce 2006 vydala sbírku Jiná. Dnes připravuje další. Eva Kosinová ráda JE.

Ó dy cké i n d á g i r b

MÉ JMÉNO JE Ilustrace: K. Léblová

Óda pokladní

Bez zaváhání je možno tvrdit, že těch studentů, kteří by na vlastní kůži nepoznali nefalšovanou brigádu, není mnoho. I proto je zde nový “humrovský” seriál, ve kterém se, milý čtenáři, seznámíš s osudy pracantů, které ti snad budou blízké. Začněme tedy právě teď “Ódou pokladní”. Touha přijít k velkým penězům se mě zmocnila již na střední škole. Stálé přepočítávání drobných na svačinu a nemožnost ukázat se světu v těch „nejvíc“ modelech, v nichž člověk každodenně potkává své soukmenovce, dožene chudého studenta často k nepříliš šťastnému nápadu najít si dobrou BRIGÁDU. Toto kouzelné slovo o sedmi písmenech naplní mladého člověk nadějí na rychlé zbohatnutí. Ten se pak začne pídit ve svém okolí nebo na internetu (v době mého středoškolského působení ještě téměř neznámé médium) po něčem, co by ho naplňovalo, něčem, co by vyneslo dobrý peníz, něčem, u čeho by se příliš nenadřel a ještě by to bylo vhodnou položkou do životopisu. Tento student ale často zjistí, že se v jeho okolí takovýto job nevyskytuje, nevyskytoval a pravděpodobně ani vyskytovat nebude a s povděkem příjme nabídku místního superkmarketu (neboli pokladní či doplňovač zboží), místní továrny (funkce člověka proklínajícího běžící pás pod sebou), místní pošty (nevděčné a nikým pořádně nedoceněné úlohy roznašeče letáků, v lepším případě novin) případně nabídku jinou, avšak podobného rázu. Poštěstilo se a na malém pracovním trhu mého malého domovského města se pro mě našla funkce pokladní v místním supermarketu. Na svou první práci jsem se naivně těšila. Konečně vlastnoručně vydělané peníze a svoboda! Čím déle jsem ovšem práci vykonávala, tím více  se mé nadšení vytrácelo. Neustálé pípání pokladen okolních i mé vlastní mě naplňovalo čím dál větším neklidem. Třicetiminutová přestávka, jediná za mnoho hodin práce, nepřinesla mým skrčeným zádům dostatečnou úlevu. Rovněž lidé supermarket každodenně navštěvující nedodávali mé pracovní pozici na půvabu (os-

oby v červených pláštících pro mnohé z nich byly zřejmě vhodným objektem, na němž je možné si vybít zlost po špatném dnu v práci, případně jiné neduhy a splíny). Utrpením pro mě bylo, když jsem měla obsluhovat své bývalé učitele nebo rádoby známé, kterých bylo pořád plno (hold maloměsto). V tomto případě jsem musela čelit poznámkám typu: „Jéé, tebe vyhodili ze školy jo?“, případně: „Karolíno, myslel jsem, že máte na víc.“ (aneb ředitel bývalé základky) Mé marné vysvětlování, že jde o dočasný přívýdělek bylo přecházeno s chápavým úsměvem typu: „Kecá“. Nevěřili byste, co všechno musí člověk na pokladně prohledat, aby svou práci kvalitně vykonal. Prohledává se vše – časopisy, krabičky od zubních past, krabičky od mýdel, obaly od vajíček. To vše proto, aby se člověk mohl přesvědčit, že potenciální delikvent (zákazník) neodnáší nic navíc. A toto prohledávání je dokonce kontrolováno “fingovanými” nákupy lidí, nastrčených od vedoucích obchodu, pídících se po tom, jestli pokladní nezapomněla nedejbože něco prohledat. Taková pokladní musí být prostě stále ve střehu. Po absolvování těchto strastí jsem se těšila alespoň na svojí první výplatu. Jaké však bylo mé zděšení a úžas, když se na výplatní pásce objevila (po měsíčním, téměř každodenním a namáhavém pracování po škole) částka celých 2 900 korun. S přijmem čtyřiceti korun hrubého na hodinu bez jakýchkoli příplatků jsem podobnou událost sice mohla předpokládat, stejně jsem však nesmyslně doufala v ekonomický zázrak. Na daném místě jsem sice vydržela ještě několik měsíců (už bez falešných nadějí), po maturitě jsem ovšem s povděkem opustila rodné město a vydala se vstříc Praze, doufajíc ve své lepší brigádnické zítřky. 

  Jsem vůně růžových keřů jsem šimrající pírko na kterou Ti načichla duše Tvé tváři když se blíží dech provázím Tě jsem první vzdech Tvá příliš hlasitá a poslední vydechnutí myšlenka v kráse bubnující na touhy                 jsem tisíc okvětních jsem skrytý svět za Tvými rozechvělými lístků z růžového keře víčky co zasypává realitu provázím Tě jsem věčné srdce v písku Tvůj příliš živý obraz co jsi namaloval štětcem bezbřehé lidskosti žádná vlna nesplaví svých fantazií moje stopy     jsem kukla motýla a mé jméno je co se s každým slovem LÁSKA rozvírá otevři mě FONTÁNA ať můžeme letět Vířila jsem vodu na mých křídlech na hladině Pravdy mimo realitu každou svou myšlenkou   nesmířená a jejich prach   pokryje Tvůj strach o krok blíž pochyby věčnosti ve mně Ti nic nechybí jsi mnou je nemyslet

Ví jen Zasvěcená Slečno Té,

Srdečné díky za pět dětí tvých, již vyspělých a dobře vykrmených. Díky za pomoc při výchově dítěte dalšího. Svobodu především a noci ryze prospané Ti přeje Á.

23