Dětská práce ve světě

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Dětská práce ve světě Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Milan Palát, Ph.D.

Kateřina Marečková

Brno 2012

Prohlašuji, že zadanou bakalářskou práci na téma Dětská práce ve světě jsem vypracovala samostatně s použitím odborných pramenů, které jsem citovala.

………………………………..

Brno, 5. 12. 2012

2

Ráda bych poděkovala Ing. Milanu Palátovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a náměty, předané při konzultacích. Dále bych ráda poděkovala za podporu a čas, ve kterém se mi Ing. Milan Palát, Ph.D. věnoval.

3

Abstract MAREČKOVÁ, K.: Child labor in the world. Brno, 2012. This thesis si focused on problems of the global child labor. The main aim of the thesis is to find the connection between child labor and the economic indicators as GDP or demand. Another aim is to suggest a solution of child labor elimination or its complete removing. To draw a comparison, I selected three model countries- Pakistan, Mexico, India. There was made an analysis of its labor market, legislative framework for a protection of working children including observance the regulations, they had ratified. Another analysis was made to find out the cause of the child labor and the sectors of the labor market which employ children the most. The ascertained data were helpful to compare the situation in the countries with respect to global presence of this problem.

Keywords Labor market, international organization, child, India, Mexico, Pakistan

Abstrakt MAREČKOVÁ, K.: Práce dětí ve světě. Brno, 2012. Bakalářská práce je zaměřena na problematiku globální práce dětí. Hlavním cílem je zjistit propojení dětské práce s ekonomickými ukazateli, jako jsou například HDP či poptávka. Dále je cílem práce navrhnout možná řešení eliminace dětské práce, či její úplné odstranění. Pro srovnání mi jako modelové země sloužily Pákistán, Mexiko a Indie, u kterých byly provedeny analýzy jejich pracovního trhu, legislativního rámce pro ochranu pracujících dětí, včetně dodržování vyhlášek, které ratifikovaly. Dále byly analyzovány příčiny dětské práce v daných zemích a sektory trhu práce, které děti nejčastěji zaměstnávají. Zjištěná data sloužila k porovnání situace v daných zemích s ohledem na celosvětový výskyt tohoto problému.

Klíčová slova Trh práce, mezinárodní organizace, dítě, Indie, Mexiko, Pákistán

4

Obsah ÚVOD A CÍL PRÁCE ........................................................................................ 7 Úvod……………………………………………………………………………..7 Cíl a metodika……………………………………………………………………8 1 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................... 10 2 DĚTSKÁ PRÁCE V ZÁKLADNÍCH POJMECH ..................................... 14 2.1 CHARAKTERISTIKA A VÝZNAM DEFINICE DÍTĚTE ......................................... 14 2.2 VÝZNAM POJMU PRÁCE A JEJÍ SPOJENÍ S PRACÍ DĚTÍ .................................... 14 2.3 PŘÍČINA DĚTSKÉ PRÁCE (ZEJMÉNA V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH) ..................... 16 2.4 DISPOZICE DĚTÍ, KTERÉ JE UPŘEDNOSTŇUJÍ V PRÁCI PŘED DOSPĚLÝMI ........ 18 3 VZTAH MEZI DĚTSKOU PRACÍ A POPTÁVKOU, HDP A OBCHODEM ..................................................................................................... 18 3.1 VZTAH MEZI EKONOMICKY AKTIVNÍMI DĚTMI, HDP A PŘÍJMEM .................. 20 4 MODELOVÁ ZEMĚ PÁKISTÁN A JEJÍ ANALÝZA ............................. 21 4.1CHARAKTERISTIKA TRHU PRÁCE A JEHO DOPADU NA PRÁCI DĚTÍ ................. 21 4.2 PRACOVNÍ PODMÍNKY DĚTÍ .......................................................................... 24 4.3 NEJČASTĚJŠÍ SEKTORY ZAHRNUJÍCÍ DĚTSKOU PRÁCI V PÁKISTÁNU ............. 25 4.3.1 Průmysl fotbalových míčů, Sialkot ....................................................... 25 4.4 LEGISLATIVNÍ PODPORA DĚTÍ V PÁKISTÁNU A JEJICH PRÁVA ....................... 27 5 MODELOVÁ ZEMĚ MEXIKO A JEJÍ ANALÝZA ................................. 27 5.1 CHARAKTERISTIKA TRHU PRÁCE A JEHO DOPADU NA PRÁCI DĚTÍ................. 27 5.2 PRACOVNÍ PODMÍNKY DĚTÍ .......................................................................... 29 5.3 NEJČASTĚJŠÍ SEKTORY ZAHRNUJÍCÍ DĚTSKOU PRÁCI V MEXIKU .................. 30 5.3.1 Produkce drog a jejich transport do zahraničí .................................... 31 5.3.2 Maquiladora......................................................................................... 32 5.4 LEGISLATIVNÍ PODPORA DĚTÍ V MEXIKU A JEJICH PRÁVA ............................ 32 6 MODELOVÁ ZEMĚ INDIE A JEJÍ ANALÝZA ...................................... 33 6.1 CHARAKTERISTIKA TRHU PRÁCE A JEHO DOPADU NA PRÁCI DĚTÍ................. 33 6.2 PRACOVNÍ PODMÍNKY DĚTÍ .......................................................................... 35 6.3 NEJČASTĚJŠÍ SEKTORY ZAHRNUJÍCÍ DĚTSKOU PRÁCI V INDII ........................ 36 6.3.1 Kobercový průmysl .............................................................................. 36 5

6.3.2 Obuvnický průmysl............................................................................... 37 6.3.3 Hedvábí ................................................................................................ 37 6.4 LEGISLATIVNÍ PODPORA DĚTÍ V INDII A JEJICH PRÁVA ................................. 38 6.4.1 Program INDUS .................................................................................. 38 7 KOMPARACE TRHŮ PRÁCE (PÁKISTÁN, MEXIKO, INDIE) A JEJICH DOPADY NA EKONOMICKOU AKTIVITU DĚTÍ ................ 39 8 ROLE MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ PŘI ELIMINACI DĚTSKÉ PRÁCE ............................................................................................................... 42 8.1 MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRÁCE ............................................................. 42 8.1.1 Úmluvy mezinárodní organizace práce ............................................... 42 8.1.2 MEZINÁRODNÍ PROGRAM PRO OMEZOVÁNÍ DĚTSKÉ PRÁCE ....................... 43 8.1.2.1 Časově omezený program ................................................................. 44 8.2 DĚTSKÝ FOND ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ ...................................... 44 8.2.1 Obecné dezinformace o dětské práci ................................................... 46 8.3 SVĚTOVÁ BANKA ......................................................................................... 46 8.3.1 Světový program dětské práce ............................................................. 47 ZÁVĚR ............................................................................................................... 48 LITERATURA .................................................................................................. 51

6

Úvod a cíl práce Úvod Země jako jsou Pákistán, Mexiko a Indie, jsou známé svými nelehkými podmínkami pro život lidí. Většina částí těchto zemí jsou velmi chudé a nevyspělé. Rodiny často bojují o přežití, a proto se práce netýká jen dospělých ale i dětí ve velmi raném věku. Peněžní prostředky rodin bývají velmi malé a děti tak nemají možnost studovat. Děti pracují jak v domácím prostředí, tak i v továrnách a zejména v zemědělství. Tato, často velmi těžká, práce bývá placena minimálně nebo vůbec. Problematika dětské práce je světoznámá, nezabývá se jí ale příliš mnoho organizací a to i přes to, že její dopady na světovou ekonomickou situaci jsou výrazné. Tento fakt byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla se ve své práci zabývat tímto tématem. V prvních kapitolách se zabývám základními otázkami, objasněním pojmů „dítě“ a „práce“, co je dětská práce, jakých odvětví se tato aktivita nejvíce dotýká a proč existuje dětská práce. První kapitoly uvádí data, která charakterizují dětskou práci globálně. V dalších kapitolách se konkrétně soustředím na tři vybrané státy-Pákistán, Mexiko a Indii. Dávám do souvislostí dětskou práci s ekonomickými ukazateli, jako jsou např. vývoj počtu obyvatelstva, HDP a poptávka po komoditách. Pákistán jsem zvolila, protože profilově odpovídá většině zemí jižní Asie, kde se dětská práce vyskytuje nejhojněji. Indie spadá geograficky taktéž do jižní Asie, jedná se ale o tak velkou zemi, že si žádá samostatné členění. Mexiko jsem do své práce začlenila pro srovnání. Latinská Amerika se s dětskou prací nepotýká v tak hojném počtu jako Asie a vykazuje zprávy o poklesu tohoto jevu. Po analýzách jednotlivých zemí následuje přehled nejzákladnějších organizací, které se snaží dětskou práci eliminovat, většinou pomocí konkrétních programů. Ve spolupráci s vládami zemí jsou organizace a jejich metody jedním z kroků k úplnému odstranění dětské pracovní aktivity. Organizace jsou soustředěny na hazardní práci dětí a na fyzické i psychické dopady práce jako takové na jednotlivce v nízkém věku, většinou od 5 do 14 let.

7

Cíl a metodika Hlavním cílem práce je na základě dostupných dat identifikovat vztah mezi dětskou prací a vybranými ekonomickými ukazateli. Objasnění vztahů mezi dětskou prací a dalšímu ekonomickými proměnnými může posloužit jako východisko řešení problému dětské práce. Dílčím

cílem

je

na

základě

zjištěných

informací

navrhnout

možná

řešení

pro eliminaci dětské práce do budoucna. Výchozím bodem bude literární přehled, který řeší příčiny dětské práce v globálním pojetí a soustředí se na konkrétní situace, které nastanou v rodinách, které posílají děti pracovat. Literární přehled bude nastiňovat nejčastější příčiny a zároveň dopady dětské práce na ně samotné i na finanční situaci celé rodiny. Podrobně bude rozebrán přístup rodiny v rozhodovacím procesu ohledně úvěru. Na základně vzorců bude uvedeno, co rodina při úvaze o půjčce zohledňuje, jaká mohou nastat alternativní řešení a jak celá situace ovlivní dítě. Podle hypotézy, která byla stanovena, je největším problémem, který nutí děti pracovat, chudoba. Po identifikaci příčin dětské práce se v závěru dostanu k naplnění této hypotézy. Pro práci byly zvoleny modelové země- Pákistán, Mexiko a Indie, na kterých budou provedeny analýzy jejich trhu práce a ekonomik jako takových. Všechna zjištěná data budou aplikována ke komparaci států samých a zároveň k posouzení jejich vlivů na dětskou práci. Srovnání těchto států přinese přehled o rozdílech v přístupu každého z nich, o důležitosti geografického uspořádání a situování země a v neposlední řadě o jejich ekonomické situaci, ve smyslu vyspělosti států a z toho vyplývajících právech a legislativní podpoře. Všechny tyto faktory mají vliv na pracovní podmínky dětí. Země byly zvoleny strategicky, na základě jejich geografického umístění. Pákistán slouží jako průměrná země jižní Asie, podle vyspělosti a kulturních předpokladů. Indie spadá geograficky do stejného území, avšak vzhledem k velikosti byla vybrána jako modelová země s velkým počtem obyvatel. Mexiko slouží ke srovnání, neboť v Latinské Americe se dětská práce nevyskytuje tak hojně, pramení tedy také z jiných okolností. Přehled organizací a jejich strategických programů, zaměřených na dětskou práci, zobrazuje jejich postupy, které vedou k eliminaci tohoto jevu. Programy nejsou většinou primárně zaměřeny na odstranění dětské práce, ale na skutečnosti k tomuto problému vedoucí. Soustředí se na podpůrné programy, ve většině případů podporující vzdělávací programy a trh práce v každé zemi. Jedná se hlavně o rozvojové země, ve kterých je nutné nejprve odstranit patologické jevy, jako jsou chudoba, nemoci, malá gramotnost či nerovnoprávné postavení 8

mužů a žen. Všechny tyto a mnohé další jevy vedou k ilegální a násilné práci dětí pod povolenou věkovou hranicí, proto organizace vydávají úmluvy k možné ratifikaci, upravující pravidla pro dětskou práci. Aktivity organizací jsou však smysluplné pouze za předpokladu koheze s vládami jednotlivých států, potýkající se s tímto problémem. Všechna tato opatření mají za cíl ve finále eliminaci ekonomické aktivity dětí. Jejich strategické kroky slouží jako možná řešení a návrhy k odstranění dětské práce ve světě. V závěru navrhuji možnosti jak zabránit dalšímu rozšiřování dětské práce nebo dosáhnout alespoň jejího omezení, což je i jedním z cílů mojí bakalářské práce. Zdroji mé práce byly zejména data, která obsahují aktuální a odborné informace, ačkoliv v průběhu tvorby této práce jsem dospěla ke zjištění, že vzhledem k tomu, že dětská práce spadá ve většině případů do neformálního sektoru, neexistují přesné informace a bývají často zkresleny tak, že je velmi obtížné vyvodit z nich konkrétní a číselně přesné závěry.

9

1 Literární přehled První myšlenkou, která většinu lidí napadne při zmínění tématu „ dětská práce“ je, že se jedná o rozvojovou zemi. Edmonds a Pavcnik (2005) potvrzují, že tato myšlenka je zpravidla správná. Nejedná se však pouze o rozvojové země, které se potýkají s tímto problémem, ale většinou tomu tak je. Fakt, který udává toto pravidlo, bývá ten, že jedním ze zásadních důvodů proč děti pracují, je chudoba. Vyšší poptávka po práci dospělých zvyšuje domácí příjem rodiny a děti tak nemusí pracovat. Zároveň Edmonds a Pavcnik poukazují na to, že daleko efektivnějším řešením při eliminaci dětské práce je soustředit se na zdokonalování školního systému v zemi a podporu chudých rodin, než se snažit omezovat děti v práci samotné. Každá práce dětí totiž není škodlivá a zvyšováním znalostí dětí a umožněním plnit školní docházku bude dosaženo zřejmějšího výsledku. Edmonds (2005) ve svém dalším díle nepřímo navazuje na problematiku omezování dětí ve svém volném čase, což znamená i to, že neplní školní docházku kvůli práci. Zkoumá vztah liberalizace obchodu a dětské práce. Tento vztah vyhodnotil jako nejednoznačný. Pro příklad zvolil Vietnam, kde se potýkají s nízkou prodejní cenou rýže. Jedním z efektů liberalizace obchodu a zvýšením cen rýže je ten, že děti, které pracují na rýžových polích, budou také lépe finančně ohodnoceny, čímž se zvýší rodinný rozpočet a rodiče budou vyžadovat od dětí ještě větší pracovní nasazení. Tím přijdou děti opět o svůj volný čas. Opačný efekt má zvýšení cen rýže na domácnosti, kde se jedná pouze o špatnou rodičovskou preferenci, kvůli nízkým příjmům rodiny. Rodiny, které nutí děti pracovat, protože jsou ve finanční krizi, změní stanovisko po vyšším výdělku dětí. Se zlepšením rodinného rozpočtu dětem odpadne jejich pracovní povinnost. Kruse a Mahony (1998) potvrzují Edmondsovu teorii, že se dětská práce netýká pouze rozvojových zemí. V jejich díle Illegal child labor in the United States se zabývají ilegální dětskou prací v USA. V USA žije podle Kruse a Mohonyho 290 000 dětí, které pracují ilegálně a z toho je 148 000 dětí zaměstnáno v kritických podmínkách zahrnujících hazardní práce či přílišné přesčasy. Průměrný patnáctiletý ilegálně zaměstnaný chlapec, si v USA vydělá 1,38$ za hodinu, což je méně, než si vydělá dospělý za stejných podmínek. Autoři poukazují také na nedostatek kvalitních informací popisujících situaci. Vzhledem k tomu, že dětská práce spadá většinou do neformálního sektoru, o kterém se nevede příliš záznamů, není možné uvádět přesná data.

10

Basu a Van (1998) popisuje ideální situaci, která by omezila dětskou práci. Rodiče by pracovali za takové platy, aby nemuseli, často proti své vůli, nutit děti pracovat. Dětská práce, která má také impuls v rodičích nebývá způsobována sobectvím rodičů, ale finanční situací, která bývá často i na hranici přežití. Snaha snižovat počet dětí, které pracují, pak ztrácí na hodnotě. Rodiny často zkrátka nemají na výběr. Hidman (2009) dává za vinu dětskou práci i jiným faktorům. V jižní Asii uvádí jak důvod dětské práce mimo jiné i to, že zde chybí ochranný systém, který by kontroloval plnění podmínek na trhu práce. Jiným důvodem jsou nemoci jako HIV/AIDS, které jsou v této oblasti velmi rozšířené. Zajímavým faktem je také korelace mezi gramotností matky a prací dítěte. Čím nižší je gramotnost matky, tím je větší pravděpodobnost, že dítě bude nuceno pracovat. Je však obtížné tento vztah přesně dokázat a definovat, právě z důvodu existence i dalších faktorů jako je chudoba či onemocnění. Podle Beegle, Dehejia a Gatti (2004) je jedním z výsledků ekonomické aktivity dětí snížené dodržování školní docházky. V daném okamžiku je tato skutečnost dětem kompenzována příjmem a zlepšením tak jejich životní úrovně. V dlouhodobém horizontu jsou však děti v začarovaném kruhu, neboť bez dosažení kvalitního vzdělání nemají mnoho šancí být v dospělosti řádně finančně ohodnoceny. Vzhledem k faktu, že rodiče, jejichž vzdělání je nízké, posílají mnohem častěji děti pracovat, se dá očekávat, že se historie bude opakovat. Beegle, Dehejia a Gatti navrhují jako možné řešení situace prozíravé chování rodičů. To znamená, že rodiče by měli zainventovat do svých dětí a předejít tak jejich zapojení do trhu práce v útlém věku. Jedná se většinou o chudé rodiny, proto je téměř jediné možné řešení, vzít si půjčku. V neposlední řadě je také důležité, aby rodiče stáli o zlepšení situace a měli tak motivaci posílat děti do školy. Pro rodinu jako takovou, včetně všech jejích výdajů, je otázka financí velmi stěžejní. Zejména pak v rozvojových zemích, kde se otázka finanční situace rodiny často rovná naději na přežití. Pokud není možnost dosáhnout vysokých příjmů, berou si rodiny, pokud mohou, úvěry. Tento fakt také úzce souvisí s dětskou prací. Dehejia a Gatti (2002) popisují situaci, která nastává právě v bodě, kdy se rodiče rozhodují vzít si půjčku. Pokud jsou peníze v nedohlednu a rodina řeší aktuální situaci, často zvolí kompromis mezi současnými a budoucími příjmy. Rodiče v tomto bodě posílají děti do práce, aby vyřešily současnou situaci. Tím, že děti zanedbávají školní docházku, však snižují možnost jejich budoucího vysokého příjmu. I když existuje efektivní alokace dětské práce, rodiče své děti často využívají přespříliš a neefektivně. 11

Domácnosti rozdělují do dvou skupin. První domácnosti vyjednávají o práci dítěte mezi sebou (matka s otcem, rodiče s dítětem). Vzhledem k váze dětského hlasu rozhodují o jeho budoucnosti víceméně rodiče. Druhá skupina jsou domácnosti vyjednávající se zaměstnavatelem, kde část ujednané mzdy je vyplacena na potraviny pro dítě. Přístup k úvěrům či bohatství rodiny hraje také roli při vyjednávání mzdy pro jejich dítě. Baland and Robinson navrhli model, který publikují Dehejia a Gatti (2002), a který se zabývá momentem, kdy rodina řeší úbytek rodinného kapitálu a zvažuje tak práci dítěte a možnost úvěru. Model zahrnuje dvě periody, kde dítě i rodič žijí současně. V obou periodách rodič nabízí práci neflexibilně, vydělávajíc příjem „A“. V prvním období se rodič rozhoduje, kolik chce ušetřit pro následující období „s“, stejně tak jako rozpětí, ve kterém bude jeho dítě pracovat lc ∈ [0,1]. Pokud dítě pracuje v prvním období a vydělá lc, může si rodič jeho plat absolutně přivlastnit. V druhém období, dítě, nyní dospělý, bude nabízet jednu jednotku práce, která mu vydělá příjem h (1- lc), kde h je lidský kapitál nakumulovaný v periodě jedna. Předpokládáme, že rodiče zajímá vlastní spotřeba v první i druhé periodě, respektive c1p a c2p, a rozsah práce jeho dítěte λ a jeho užitkovosti. V celém modelu se předpokládá, že rodič je altruistický, tedy záleží mu na ostatních. Právě díky této vlastnosti se může rozhodnout v období 2 věnovat majetek „b“ jeho dítěti. U dítěte je předpokládána vlastnost sobectví, kdy se dítě stará jen o svoje potřeby „cc“. Rodičovská funkce užitkovosti je tedy: Wp = u (c1p) + u (c2p) + λ Wc (cc), kde Wc (cc) je funkce dětské užitkovosti. Rodičovská rozpočtová omezení v periodě 1 a 2 jsou: c1p = A + lc – s c2p = A – b + s. Rozpočtové omezení dítěte je: cc = h (1- lc) + b.

12

Když zjistíme, jak neefektivní alokace dětské práce může být, pokud je finanční situace rodičů špatná a nemohou si půjčit, zaměříme se na případ, že s ≥ 0. Vyplývající podmínky jsou: u´( c2p) = λ Wc (cc)

pokud je b>0

u´( c1p) ≥ u´( c2p)

pokud je s>0

u´( c1p) = λ Wc (cc) h´(1- lc) Model ukazuje, že dětská práce je efektivní pokud h´(1- lc) = 1, naopak neefektivní ekonomická aktivita dítěte je, pokud h´(1- lc) > 1. Pokud nastane situace, že s = 0, znamená to, že rodič své dítě přetěžuje a nutí ho pracovat příliš. Jestliže si rodič chtěl v prvním období půjčit, ale nemohl, jeho spotřeba bude nižší a marginální užitek vyšší než optimální u´( c1p) > u´( c2p). Kvůli nižší spotřebě mezi dvěma danými obdobími, z důvodu uskutečnění možnosti vzít si půjčku, bude rodič požadovat po dítěti pracovní nasazení, aby mohl svoji spotřebu zase zvýšit. Tento model poukazuje na souvislosti mezi půjčkami a dětskou prací. Nastiňuje situace, které z důvodu špatné alokace dětské práce ubíjejí dětský potenciál pro budoucnost, i situace, kdy se rodiče, kteří se snaží uživit rodinu a přežít, rozhodnou vzít si půjčku pro lepší budoucnost, neuvědomují si však, že kvůli tomu hazardují se svým dítětem. Rodiče se tedy nacházejí v situaci, kdy řeší, zda budou žít na pokraji bídy a děti budou chodit do školy, či jestli si půjčí, dají tak rodině naději na lepší budoucnost, ale děti budou muset pracovat. Nemyslí tak na fakt, že právě tímto krokem dětem naději na lepší budoucnost upírají. Výsledkem modelu je, že dostupnost úvěrů by mohl být jedním z faktorů, které spouští dětskou práci. Haspels a Jankanish (2000) udávají jako možné řešení v boji proti dětské práci snížení omezení vládních intervencí. Haspels a Jankanish se nesoustředí na úvěry jako na hlavní příčinu dětské práce, tu vidí v nedostatečné spoluúčasti vlád na odstranění práce dětí. Vlády by podle Haspelse a Jankanishe měly být schopné zamezit alespoň hazardní a riskantní práci dětí a zároveň poskytovat rodinám možné alternativy a vyhnout se tak nucení dětí do práce. Hazardní práce by měly být odstraněny z dětské náplně dne jako první a poté je možné dosáhnou výsledků u dětské práce jako takové. Nástrojem této eliminace by měly být vládní ustanovení, zákony a ochranný a kontrolní systém každé země potýkající se s dětskou prací.

13

2 Dětská práce v základních pojmech 2.1 Charakteristika a význam definice dítěte Dítě je podle většiny společenských zvyklostí a pravidel definováno jako člověk mladší 18 let. Každý stát si však může tuto hranici stanovit dobrovolně podle vlastních kritérií. Většinou se tato hranice odvíjí od možnosti volebního práva. Pojem „dítě“ se také liší v závislosti na kultuře dané populace. Některé destinace prosazují názor, že kalendářní věk člověka není podstatný, záleží na mentální vyspělosti každého jedince a odtud poté plyne rozhodnutí, zda se jedná o dítě či nikoliv. Stejně tak různorodě jako definice termínu „ dítě“, bývají vnímány i děti jako takové. Každá země, kultura a jedinec, vnímá tyto lidské bytosti z různých úhlů pohledu. Někde jsou děti brány jako budoucnost a pokračovatelé tradic a rodiny, jinde jsou to jen nepodstatné bytosti, které jsou využívány k tvrdé práci a představují tak levnou pracovní sílu. V některých státech je s nimi zacházeno jako s křehkými jedinci a v jiných jako s nepodstatnou složkou populace. (25) Pro vývoj plnohodnotného člověka je bezesporu dětství tou nejdůležitější částí jeho života. Podle Sigmunda Freuda, je formování vlastního libida zrcadlo do budoucnosti lidského charakteru. Rozdělil dětství na několik fází: orální, anální, falickou a genitální. V mnoho případech se stává, že člověk nevyspěje až do fáze genitální, jak je u dospělých jedinců normální, ale zastaví se v nějaké nižší fázi vývoje, což bývá často způsobeno traumatem či psychicky náročnou událostí z dětství. Děti pracující již od mladého věku, trpící nedostatkem fyzickým i psychickým, zažívají traumata velmi často, což podle Freudovy teorie vede k neúplnému vývoji, který je pro každého člověka tak důležitý. (13)

2.2 Význam pojmu práce a její spojení s prací dětí Podobně obtížné jako je definovat termín „dítě“, je zvolit správnou definici slova „práce“. Práce může být vnímána několika způsoby. Existuje práce, která je přiměřeně ohodnocena penězi, je užitečná pro jedince, který ji vykonává, protože se pozitivně odráží na jeho schopnostech a dovednostech a rozvíjí tak sám sebe. Na druhé straně významu slova „ práce“ je však aktivita, většinou fyzická, která není placena vůbec nebo jen velmi sporadicky a vždy podprůměrně. Podle UNICEF (1997) dostávají děti za práci v továrně 0,40$ za den. Za 0,40$ denně přicházejí děti o dětství, zejména poté o možnost vzdělání, fyzický i psychický vývoj a morální standard. Spojení „dětská práce“ není tedy jednoznačný pojem. Přesná definice neexistuje, každá zainteresovaná organizace si zvolí většinou svoje vlastní pojetí, jak tuto 14

problematiku nejlépe vystihnout. Avšak jednou z mnoha vzniklých definic je ta, která vznikla podle mezinárodních úmluv, a ta označuje dětskou práci za stejně patologický jev, jako jsou například prostitutky. Toto tvrzení vzbuzuje negativní reakce zejména od pracujících dětí samotných. Tyto děti chtějí být také respektovány za to, že pracují. Nemají totiž jinou volbu. „Nedostatečná školní docházka může být pro rozvoj dítěte velmi škodlivá. Avšak omezené množství práce může být pro dítě pozitivní, alespoň v některých společnostech. Konečně pokud se on či ona učí pracovat, může to být pro něj či ji málo škodlivé či dokonce prospěšné.“ (35) Oficiální věk podle vyhlášky ILO z roku 1973, který umožňuje dítěti být přijato do zaměstnání, je stanoven na 15 let. Práce zahrnující jen lehké a nenáročné aktivity povolují zaměstnávat děti ve 12 nebo 13 letech. V mnoha rozvojových zemích bývají zaměstnávány však i děti v 5 nebo 6 letech. Za některých podmínek je také velmi obtížné odhadnout věk dítěte, protože některé děti ani neví kolik jim je let. Bývají slabé a hubené, což je dělá mladší, než jsou a podobně. Podle autorů Hobbs, McKechnie a Lavalette (1999), ne každá práce týkající se dětí, je špatná práce. Práce, která je odměněna a podílí se na rozvíjení osobnosti dítěte, je naopak velmi prospěšná. Učí děti vážit si věcí a získávat přehled o jejich hodnotě. Nesmí se však jednat o vykořisťování a omezování osobní svobody. International Programme on the Elimination of Child Labour (IPEC), je program, který je zahrnut v rozsáhlé mezinárodní akci na ochranu pracujících dětí. I přes tento a mnohé další projekty, je ve světě stále 215 milionů dětí ve věku od 5 do 14 let, které nedobrovolně pracují. Z toho je 115 milionů dětí nuceno pracovat ve velmi hazardních podmínkách a 120 milionů z celkového počtu jsou děti z rozvojových zemí, pracující na plný úvazek. Nejhorší situace, co se počtu pracujících dětí týká, je v oblasti Asijsko-pacifické. V této oblasti pracuje absolutně nejvyšší počet dětí na světě a představuje tak 60% ze světového počtu. (35) Poslední nejnovější zprávy z roku 2012 podle International labour organization (ILO) dodávají, že přestože dětská práce ve světě obecně klesá, pokles se zpomalil. Vzhledem k tomu, že dětská práce patří no neformálního sektoru, je velmi obtížné mít k dispozici přesné počty a statistiky ohledně této problematiky. Nemají je často ani samotné vlády daných rozvojových zemí, kde děti pracují. Děti nejsou oficiálními zaměstnanci ani příjemci platu. Za vykonanou práci obdrží jen malé množství jídla a místo, kde mohou 15

přespat. V případě, že dojde k jejich zranění v zaměstnání nebo potřebují ochránit před svým zaměstnavatelem, nemají se na koho obrátit. Podle podílu na světové dětské práci se největší částí podílí Asie, která zahrnuje 61% pracujících dětí, dále 32% dětí pracuje v Africe, 7% v Latinské Americe a 1% v USA, Kanadě, Evropě a vyspělých státech Asie. V Africe pracuje jedno dítě ze tří, v Latinské Americe jedno z pěti. Počty se však mění mezi státy i jednotlivými regiony. (25, 35, 40) Tab. 1: Ekonomicky aktivní děti ve věku 5-14 let podle lokality

Ekonomicky aktivní děti (miliony)

Celkové světové procento podle skupiny

Vyspělé ekonomiky

2,5

1

Přechodné ekonomiky

2,4

1

127,3

60

17,4

8

48

23

13,4

6

Celkem 211 Zdroj: A future without child labour (2002)

X

Asie a Pacifik Latinská Amerika a Karibik Subsaharská Afrika Střední Východ a Severní Afrika

2.3 Příčina dětské práce (zejména v rozvojových zemích) Nejčastějším důvodem proč děti pracují, bývá chudoba. Chudoba zapříčiňuje to, že i nejmladší členové rodiny musí do ulic shánět prostředky k přežití. Mužský člen rodiny – otec je velmi často zaměstnán v neformálním sektoru, kde dostává minimální, pokud vůbec nějaký, plat. Děti vysvětlují tuto situaci tak, že oni pracují pro rodinu a starají se o ni, tak jak to dělají ve vyspělých státech dospělí-rodiče. Až tyto děti dorostou a budou mít svoje vlastní potomky, karta se obrátí a jejich děti se budou zase starat o ně. Nejen chudoba je příčinou dětské práce. Jedním z nedůležitějších faktorů ovlivňujícím tuto sféru práce je také rodina a její tradice. Zdá se být absurdní, že rodina by byla důvodem, 16

proč děti pracují v často tak nelidských podmínkách. Avšak v rozvojových zemích znamená tradice velmi hodnotnou záležitost. Děti jsou podle tradic povinni pomáhat rodičům v domácnosti nebo pracovat okolo obydlí. Často se práce zvrhne ve vykořisťování a rodiče dítě přetěžují, po vykonané práci pro rodinu jsou děti nuceny do další práce, kde shání obživu pro celou rodinu. (25, 35) Nepříznivé postavení žen v rozvojových zemích je také problém, který se odráží v dětské práci. Matky nemají velkou šanci sehnat práci, proto za sebe posílají své děti. Naopak pokud matka sežene zaměstnání, je žádané, aby s ní pracovala i její dcera, u které se předpokládá, že se naučila ženské práce již doma. Pokud žena přijde o manžela, může se jí v některé kultuře dostat více respektu, v jiné kultuře může jako vdova ztratit jakékoliv společenské postavení. V druhém případě dojde k opakování situace, kdy žena nemůže najít zaměstnání a posílá za sebe do práce své děti. Postavení žen ve společnosti je po celém světě vnímáno odlišně a specificky pro každou kulturu. Dětská práce se týká také Afrického kontinentu. V Subsaharské Africe je velmi rozšířené onemocnění AIDS (HIV). AIDS sám o sobě je velmi traumatizující onemocnění pro celou rodinu i pro nemocného samotného vzhledem k jeho průběhu. Člověk slábne a pomalu umírá. Naneštěstí AIDS se nevyhýbá ani velmi mladým lidem, kteří mu podléhají. Po těchto mladých nemocných a později zemřelých lidech zůstávají potomci. Dětem, které přišly kvůli AIDS o rodiče, nezbývá nic jiného než pracovat a stát se tak „ hlavou rodiny“. Například se odhaduje, že v Zambii má AIDS na svědomí příliv 23 až 30 % dětské pracovní síly. Takzvané ekonomické šoky jsou další příčinou, proč děti musí pracovat. Domácnosti nemají trvalý příjem a dochází k výkyvům. Nejčastěji výkyvy v příjmu postihují malé zemědělce, kde příjem závisí mnohdy jen na úrodě jedné plodiny. K poškození plodiny může dojít z důvodů špatného počasí, napadení škůdcem či přírodních katastrof. Zemědělci tak mohou přijít o práci a musí tak pracovat opět děti, které v takovýchto případech nejčastěji žebrají na ulici. Nelehká rodinná a životní situace nutí tedy děti opustit školu, pokud do ní předtím chodily. Podle průzkumů se tyto děti ve většině případů do školy již nikdy nevrátí. Rozdíl mezi rodinami, které v takovéto situaci děti do práce posílají, a které neposílají, je úvěr. Rodiny mohou zažádat o krátkodobý úvěr, který pokryje momentálně vzniklé škody. Rodiny, které úvěr dostanou, nemají tedy důvod nechat zaměstnávat vlastní děti. Bohužel ve většině případů jsou rodiny natolik chudé, že úvěr nedostanou z důvodu vyskytnutí se možnosti neschopnosti ho splácet a rodiny tak posílají pracovat děti. 17

Otázkou

tedy

zůstává,

jak

těmto

ekonomickým

šokům

zabránit.

Jedním

z navrhovaných řešení je usilování o minimalizaci krátkodobých výkyvů cen komodit. Stejně tak je nutná minimalizace pravděpodobnosti měnové krize ze strany makroekonomických politik. Tato opatření by mohla přispět k tomu, že drobní zemědělci nebudou tak citlivě vnímat dopady na jejich příjem po prodělání vlastní zemědělské krize. (35)

Tab. 2: Globální odhady ekonomického postavení dětí v roce 2000 (%) Ekonomické postavení 5-9 let Procento pracujících 12 Jen pracující 5 Jen navštěvující školu 7 Zdroj: A future without child labour (2002)

10-14 let 23 13 10

15-17 let 42,5 31 11

2.4 Dispozice dětí, které je upřednostňují v práci před dospělými Existují odvětví, kde děti bývají vybrány strategicky. V roce 2004 byl Sloutskym et.al. zorganizován průzkum. Malým dětem ve věku okolo 5 let a dospělým ve věku přibližně 20 let ukázali barevné obrázky zvířat. Děti měly mnohem větší předpoklady k zapamatování detailů z obrázků oproti dospělým. Mladí dospělí byli schopni rozdělit zvířata podle kategorií, avšak děti snáze pojímaly další nová zvířata. Tento průzkum poukazuje na vynikající schopnosti dětí soustředit se na detaily a být pečlivý. Z toho plyne, že se nejlépe hodí pro manuální práci, která si vyžaduje propracování do detailů, jako je tkaní koberců či pletení. Podobné motorické vlastnosti jsou přisuzovány i ženám ve srovnání s muži. (9) Děti jsou tedy odkázány pracovat v průmyslech, pro které mají nejlepší využití, a jedná se tedy většinou o práce ne příliš dobře placené. Vzhledem k věku dětí není ani očekáváno, že by požadovaly vyšší výdělky. Svoji práci považují za každodenní rutinu a povinnost, proto úkoly plní se vší snahou, aniž by za to byly po právu odměněny.

3 Vztah mezi dětskou prací a poptávkou, HDP a obchodem Edmonds a Pavcnik (2004) zkoumali vztah mezi dětskou prací a obchodem v několika zemích, konkrétně 113 zemích světa podle analýz z roku 1995. Jako měřítko dětské práce je zvoleno procento ekonomicky aktivních obyvatel ve věku 10-14 let a jako měřítko pro obchod 18

je zvolena otevřenost, definovaná jako podíl exportu a importu na HDP (vyjádřeno v procentech) neboli objem obchodu. Hlavní myšlenkou zkoumání je zjištění vztahu obchodu a dětské práce ve smyslu, jestli zvyšující se poptávka vyvíjí tlak na poptávku po dětské práci. Vzorec cli = β0 + β1 opennessi + Ɛi představuje vztah mezi ekonomicky aktivními obyvateli ve věku 10-14 let (cli) a β1, které představuje průměrnou změnu účasti dětské práce související se zvýšením podílu celkového obchodu na HDP. Tak jako uvádí Edmonds 2007, existuje velmi silná vazba mezi dětskou prací a HDP. Podle Edmondse, podíl dětské práce klesne pod 10% u zemí, které vykazují HDP nad 3600$, což je například Indonésie a pod 5% klesá u zemí, kde se HDP na obyvatele pohybuje nad 6000$, což je případ Venezuely. Po zohlednění HDP využil Edmonds vzorec, který finálně zobrazuje vztah mezi dětskou prací a obchodem: cli = β0 + β1 opennessi + β2 Ai + β3 opennessi * Ai + f (GDPPCi) + Ɛi β1 reprezentuje nyní změnu v podílu dětské práce, když se obchod (zohledněný k HDP) zvýší o 1 procentní bod, pokud atributy jsou 0. β1+ β3 Ai značí, jak se podíl dětské práce změní, pokud se obchod, (zohledněný k HDP) zvýší o 1 procentní bod, pro zemi s atributem A. Předpokládá se, že atributy zemí jako například průměrný věk nástupu do školy nebo příjem na osobu jsou v souladu s úmluvami o dětské práci. Závěrem zkoumání je, že, jak již bylo zmíněné, mezi HDP a dětskou prací je vytvořen velmi silný vztah. Mezi dětskou prací a obchodem je utvořený vztah, který vykazuje negativní vztah. V zemích, kde roste obchod a země jsou velmi produktivní, se podíl dětské práce snižuje. Neznamená to však pevné pravidlo. Existují výjimky, kde nalezneme stimuly podporující dětskou práci i přestože daná země je obchodně velmi aktivní. Podle Pal a Saha (2012) existuje i spojitost mezi hodnotou mzdy za práci mimo domov, jejíž produkty jsou určeny pro mezinárodní obchod a dětskou prací. Rodiče, zde jako osoby samostatně výdělečně činné, se rozhodují mezi zaměstnáním mimo domov a vlastní výdělečnou činností. Pokud je pro ně výhodné zůstat samoživiteli, jako substituci zasílají své vlastní děti do „venkovních“ zaměstnání pro firmy, jejích produkty slouží k exportu. Přispívají tak k rodinnému rozpočtu, ale zároveň i k ilegální dětské práci. Podobně popisuje 19

poměry v Ugandě i Muhumuza (2012), který naráží na podobný problém s rodinami, které jsou samostatně výdělečně činné, a proto jejich děti bývají zaměstnané mimo domov, aby tak zvýšily příjmy rodiny. Poukazuje také na skutečnost, že pokud jsou příjmy dětí mimo domov dostatečně vysoké, zůstávají v těchto zaměstnáních nadále, pokud je příjem nízký, často se vrací zpět do škol. Vztah mezi obchodem a dětskou prací tedy naznačuje jisté souvislosti, které záleží na mnoha okolnostech, například jaké země se tato problematika týká, jaká je její geografická poloha a tedy predispozice k obchodu a v neposlední řadě celkové HDP na osobu v daném státě. Záleží však také na sociálním zabezpečení rodiny a její vazbě k obchodu, jestli se jedná o samoživitele či o rodinu, která pracuje ve společnostech, které vyrábí produkty určené k dalšímu obchodu.

3.1 Vztah mezi ekonomicky aktivními dětmi, HDP a příjmem Celosvětová situace vykazuje fakt, že v rozvojových zemích a nejčastěji v jedněch z nejchudších zemí na světě, se vyskytuje větší počet pracujících dětí než v kterékoliv vyspělé zemi. Jak již bylo řečeno nejvíce je dětskou prácí postižena Subsaharská Afrika a oblast Asie a Pacifiku. Podle Edmonds (2007) a jeho grafu vyplývá, že rozdíl v HDP na obyvatele vysvětlují přes 70% ekonomické aktivity dětí. Dětská práce se zároveň vyskytuje pouze minimálně v zemích, jejichž ekonomická vyspělost je vyšší než u Gabonské republiky, která vykazuje 8400 USD HDP na osobu. V zemích, kde se roční příjem jedné osoby pohybuje pod 1500 USD, je více než 30% ekonomicky aktivních dětí. V zemích, kde je roční příjem jedné osoby větší než 7000 USD, je dětská práce jen ojedinělá.

20

Obrázek č. 1

Zdroj: Edmonds (2007) Poznámka: Každá země je zobrazena jako kruh a velikost tohoto kruhu představuje pro danou zemi velikost populace mezi 10–14 lety.

4 Modelová země Pákistán a její analýza 4.1Charakteristika trhu práce a jeho dopadu na práci dětí V Pákistánu žije 190,3 milionu obyvatel. Z toho pracuje 58,41 milionu lidí. Tento počet řadí Pákistán na 10. místo na Zemi a představuje 30,7% ekonomicky aktivních. Lidi zaměstnává převážně obchod se Středním Východem, ke kterému pomáhá i dětská práce. Podobně jako u Indie je zaměstnán největší počet obyvatel v zemědělském sektoru (45%), dále ve službách (34,9%) a třetí největší podíl na zaměstnanosti má průmysl (20,1%). Nezaměstnanost je 5,6% a byla stejná v letech 2010 i 2011.

21

Vzhledem k intenzivním vnitřním politickým bojům a malému počtu zahraničních investic dochází k zaostalosti Pákistánu. Zemědělský sektor je i v této zemi stěžejní a tvoří více než 1/5 pákistánské produkce a zaměstnává 2/5 ekonomicky aktivních obyvatel. I v Pákistánu můžeme nalézt neformální sektor, který je zde hojný, proto ukazatele jako je nezaměstnanost nemohou být přesně určeny. Odhadovaná inflace je okolo 12% (v roce 2007 byla až 13%) a její vysoká hodnota vedla v minulých letech k rapidnímu zdražení potravin a tento fakt přivedl mnoho obyvatel na hranici chudoby. Podle CIA se chudoba po těchto změnách týkala až 50% obyvatel Pákistánu. Oslabení rupie je jen z dalších důkazů nestabilní politické i ekonomické scény v Pákistánu. Investoři z těchto důvodů odmítají investovat do Pákistánských podniků a nedůvěryhodnost této země tedy každým rokem stoupá. Ze stejného důvodu jako v Indii, došlo i v Pákistánu k prohloubení státního deficitu. Zvýšená cena ropy a snížení vývozu bavlny tedy byly hlavními důvody zvětšení schodku ve státním rozpočtu. Pákistán je jednou ze zemí, která je závislá na zahraničních dotacích a investorech, kteří, jak již bylo řečeno, nejsou ochotni do budoucna tuto zemi podporovat. Pákistánská vláda si je dobře vědoma situace v zemi, to, že se potýká s velkou chudobou, nezaměstnaností, třídními rozdíly a rozdíly mezi muži a ženami. Velký problém pro ně také představuje nedostatečné vzdělání mladých lidí, které vede opět k chudobě a finančním problémům. Avšak Pákistánská vláda považuje změny za poslední desetiletí za pozitivní. (4, 36) Cílem Pákistánské vlády je zlepšit dostupnost vzdělání, což zahrnuje i omezení dětské práce, ke které nedostatečné vzdělání také vede. Malé možnosti vzdělání se také odráží na obtížnosti mladých lidí najít si zaměstnání a i tento problém by měl být v budoucnu vyřešen. Pákistán si je vědom svého ohrožení z důvodu rychle se vyvíjejícího pokroku ve světě, a i proto se rozhodl začít se zaškolovacími programy, které pozdvihnou úroveň vzdělání i ekonomiky a produktivity. Jako motivaci pro zaměstnance si představuje pákistánská vláda vyšší platy, které také částečně zabrání rozšiřování chudoby. Velkým problémem je také rozdíl v nabídce práce pro ženy a muže, čímž si země zapříčinila nedostatečné využití potenciálu. Ženy jsou často znevýhodňovány, a proto jsou místo nich posíláni do práce nezletilí chlapci, což opět podporuje dětskou práci. (36)

22

Tab. 3:Populace a pracovní síla v Pákistánu (miliony)

Zdroj: Pakistan employment trends 2011

Podle odhadu CIA žije v Pákistánu 190 milionu obyvatel, podle pákistánské vlády a jejího reportu PAKISTAN EMPLOYMENT TRENDS 2011 je počet obyvatel 174,4 milionu (2010-2011). Z tohoto počtu žije na venkově jednou tolik lidí co ve městě. Ve věku od 15 let žije v Pákistánu 102,1 milionu obyvatel a z tohoto počtu pracuje 54,5 milionu lidí, což představuje zhruba polovinu. Tab. 4:Vybrané indikátory trhu práce (%)

Zdroj: Pakistan employment trends 2011 23

V tabulce je zřejmý rozdíl mezi zaměstnaností žen a mužů v Pákistánu. Ekonomicky aktivní ženy v roce 2010-2011 představují pouze 24,4%, kdežto muži 81,9%. Znatelný rozdíl je tedy také u nezaměstnanosti, která pro ženy představuje 9% a u mužů jen 4,8%. Mezi lety 1999-2000 až 2010-2011 nedošlo k téměř žádnému zlepšení, co se uplatnění žen v zaměstnání týče. Tvrzení pákistánské vlády, že za poslední dekády došlo k viditelným změnám k lepšímu, se podle těchto údajů zdá být rozporuplné. Uplatnění žen na pracovním trhu je jedním z bodů, které by měly být do budoucna řešeny jako největší problémy na pákistánském trhu práce.

4.2 Pracovní podmínky dětí Pákistán je země se 160-190 miliony obyvatel. Gramotnost v zemi je 65%. Ve srovnání s Evropskými zeměmi je úroveň vzdělání velmi malá. To je jeden z důvodu, proč děti i zde pracují. Dalšími důvody vedoucí k dětské práci jsou chudoba, diskriminace ženského pohlaví a nedostatek práce pro zbylé rodinné příslušníky. Ze 40 milionů dětí žijících v Pákistánu jich pracuje 3,3 milionu ve věku od 5 do 14 let. Děti jsou ekonomicky aktivní a pracují na plný úvazek. Obecně převažují pracující chlapci nad dívkami, avšak dívky bývají mnohem častěji využívány pro práci v sektoru výroby a služeb, chlapci naopak pro zemědělství. Tato dvě odvětví zaměstnávají v Pákistánu nejvíce dětí. Pracující děti nalezneme 8x častěji na venkově než ve městech. Ve městech jsou ovšem mnohem tvrdší podmínky. Děti v příměstských oblastech pracují i více než 56 hodin týdně, kdežto na venkově je běžná pracovní doba 35 hodin týdně, i když tato doba bývá i na venkově překračována. Zmiňovaná nízká úroveň vzdělání je důležitým faktorem ovlivňující práci dětí. Dětí, které mají alespoň základní vzdělání, pracuje okolo 13%, zatímco dětí bez jakéhokoliv vzdělání je zaměstnáno 34%. Z těchto údajů vyplývá, že pokud děti navštěvují alespoň základní školu, je pravděpodobnost, že budou pracovat podstatně nižší. Vzhledem k nedostupnosti škol a neochotě či neschopnosti rodičů platit školné jsou podmínky pro studium velmi ztížené. Co se týká zranění a onemocnění spojených s prací, 7% dětí je zraněno či onemocní velmi často, 28% občas a 33% zřídka. K většině zranění dochází na venkově z důvodu tvrdé práce v zemědělském sektoru. (42)

24

4.3 Nejčastější sektory zahrnující dětskou práci v Pákistánu Zemědělství je jedním ze stále ještě nejrozšířenějších pracovních odvětví na světě. Pracovní síla v zemědělství je 1,1 až 1,2 miliardy zaměstnanců, což představuje více než 50% světové pracovní síly. Zemědělství je v dnešní době klíčovým sektorem v zaměstnanosti. Zejména v rozvojových zemích zaměstnává miliony dětí, žen a mužů a je tak jejich, často i jediným, zdrojem obživy jak ve finanční podobě, tak i ve formě potravy. Většina lidí na světě si ani neuvědomuje, že velká část surovin, které jsou produktem zemědělství, pochází z rukou malých dětí. Dětská práce se dotýká zemědělství velice úzce. Podle odhadů IPEC z roku 2006 je v zemědělství zaměstnáno až 70% všech pracujících dětí. (28) V Pákistánu pracuje v zemědělství 67% z ekonomicky aktivních dětí, což se tedy výrazně neliší od světového počtu dětí zaměstnaných v zemědělství. Dalším odvětvím, které zaměstnává děti v Pákistánu, je výrobní sektor, zaměstnávající asi 11% dětí. Sektor služeb, maloobchodu a velkoobchodu je třetím nejvyužívanějším odvětvím pro zaměstnávání dětí do 15 let. Tento sektor zaměstnává okolo 8 až 9% pákistánských dětí. (42) 4.3.1 Průmysl fotbalových míčů, Sialkot Sialkot se nachází v pákistánské provincii Punjab. Čítá půl milionu obyvatel. Sialkot je známý svojí výrobou chirurgických nástrojů a je největším světovým producentem ručně šitých fotbalových míčů. Změny, které zde proběhly v 70. a 80. letech 20. století, způsobily přesun výroby míčů z továren do domácností, které začaly zaměstnávat hlavně ženy. To způsobilo ještě větší problémy při monitoringu práce a do výroby míčů se zapojily i děti. V roce 1996 se konalo Světové mistrovství ve fotbalu, a když se media začala více zajímat o výrobu míčů v Sialkotu a vyplynulo na povrch, že tento průmysl zaměstnává malé děti, byla celá společnost vyrábějící míče v ohrožení. Reakcí na tento problém bylo, že za podpory World Federation of the Sporting Goods Industry, ILO, UNICEFu a Sialkot Chamber of Commerce and Industry (SCCI) došlo k podpisu smlouvy v Atlantě v roce 1997, která měla za úkol eliminovat dětskou práci ve fotbalovém průmyslu. Zároveň cílem smlouvy bylo zabránit práci dětí v hazardních podmínkách a poskytnutí jim možnosti vzdělání. Tato skutečnost za podpory velkých organizací dokázala postupné snižování dětské práce ve fotbalovém odvětví v letech 1997 až 2004. (39)

25

Tab. 5: Procentuelní vyjádření pracujících dětí ve věku 5-14 let podle odvětví a pohlaví, Pákistán 1996

Obě pohlaví Pákistán celkem Zemědělství, lesnictví, lov a rybářství Hornictví Manufakturní průmysl Restaurace, hotely a velkoobchod

Chlapci

Děvčata

66,41 x 10,97

62,99 x 10,45

76,12 x 12,44

8,94

11,79

0,82

73,5 x 8,46

71,12 x 7,67

79,71 x 10,51

7,13

9,61

0,64

Venkov Zemědělství, lesnictví, lov a rybářství Hornictví Manufakturní průmysl Restaurace, hotely a velkoobchod Město Zemědělství, lesnictví, lov a rybářství 9,85 9,3 Hornictví x x Manufakturní průmysl 30,99 28,81 Restaurace, hotely a velkoobchod 23,38 26,19 Zdroj: Summary results of Child Labour Survey in Pakistan (1996)

13,65 x 45,99 3,96

Tabulka č. 5 znázorňuje vybraná odvětví, která zaměstnávají děti ve věku od 5-14 let věku. Nejvíce dětí z celého Pákistánu tedy pracuje v již zmíněném zemědělském sektoru. 11 % dětí pracuje v manufakturním průmyslu a asi 9% dětí je zaměstnáno v odvětví restaurací, hotelů a velkoobchodu. V prvních dvou sektorech pracuje podle tabulky více dívek, u práce v manufakturách je to způsobeno pravděpodobně větší zručností dívek, ovšem v zemědělském odvětví je tento fakt poněkud překvapující, dalo by se předpokládat, že těžká lesnická práce bude spíše náležet hochům. Co se týká práce v hotelích, restauracích a velkoobchodech, chlapci zde procentuelně velmi převyšují počet zaměstnaných dívek, které v tomto sektoru netvoří ani 1%.

26

Rozdíl je patrný i mezi venkovskými destinacemi a okolím měst. Na venkově zastává největší podíl zaměstnaných dětí opět zemědělství a lesnictví, kdežto v městech je tato práce u dětí téměř minimální a velké procento zaměstnaných dětí tvoří například manufakturní práce. Práce v dolech se v Pákistánu nevyskytuje ani u jednoho pohlaví, v městských ani ve venkovských oblastech země.

4.4 Legislativní podpora dětí v Pákistánu a jejich práva Legální minimum pro dětskou práci v oboru obchodu, průmyslu a práci na moři je 14 let. Od 15 let mohou děti pracovat v dolech a na železnicích. Zákony nepovolují otroctví, nucenou práci a „kšeftování“ na ulici. Zákon z roku 1991 zakazuje práci dětí přesčas nebo během noci. Zároveň je zakázáno zaměstnávat děti v některých odvětvích, jako jsou tabákový průmysl, odvětví výroby koberců, zápalek, výbušnin, mýdla či práce v cementárně. Stíhání ilegální dětské práce je ztížené nedostatkem informací a orgánů určených ke kontrole tohoto jevu. Pákistánská vláda pověřila provinční orgány kontrolou dětských zaměstnanců a uložila jim povinnost vykazovat počty pokut a sankcí za porušení pravidel v tomto ohledu. Jedinou sankciovanou nucenou dětskou práci však vykázala pouze provincie Punjab. Již z tohoto faktu vyplývá, že Pákistánská vláda nemá příliš snahy eliminovat tuto ilegální činnost. (37)

5 Modelová země Mexiko a její analýza 5.1 Charakteristika trhu práce a jeho dopadu na práci dětí V Mexiku žije 114 milionů obyvatel. Mexiko se tímto počtem dostalo na pozici 11tého nejlidnatějšího státu na světě. 49,17 milionu obyvatel je ekonomicky aktivních. Nejvíce je zaměstnaných v odvětví služeb (63%), dále pak průmyslu (23%) a na třetím místě nejvíce lidí v Mexiku zaměstnává zemědělství (13,7%). Podle tohoto uspořádání je zřejmé, že Mexiko je o něco vyspělejší než státy jako jsou Indie i Pákistán. V těchto zemích zabírá největší podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva sektor zemědělství. Mexiko je zaměřeno na služby, což ho posouvá mezi vyspělejší státy. Oficiální míra nezaměstnanosti je 5,2%, je však možné, že neoficiálně dosahuje až 25%. Mexiko má volné tržní hospodářství. Představuje formu moderního i zastaralého zemědělství, především v závislosti na lokalitě. Přechod k volnému vnitřnímu hospodářství začal v roce 1982. V roce 1985 se Mexiko přidalo k dohodě o clech a obchodu. 27

Mexiko zaznamenalo také krize, které přispěly ke kolísání ekonomiky v této zemi. Nejvýznamnější byla krize pesa v roce 1995 a kolísání HDP. V tomto období velmi vzrostly indexy chudoby v zemi. Odnedávna se začalo Mexiko soustředit na železnice, přístavy, telekomunikace, výrobu plynu a elektřiny. HDP na obyvatele je 14 800$, což tvoří asi jednu třetinu HDP na obyvatele USA. V roce 1994, kdy se Mexiko připojilo k Severoamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA), se zvýšil podíl dovozu z USA ze 7% na 12% a podíl na kanadském dovozu se zvýšil dvojnásobně na 5%. Mexiko je součástí dohod o volném obchodu s více než 50 zeměmi světa včetně Guatemaly nebo Hondurasu. V rámci těchto dohod uskutečňuje více než 90% veškerého obchodu. Stát se však potýká s ekonomickými problémy vzhledem k tomu, že se snaží modernizovat Mexiko jako takové. Zaměřeni jsou na novou infrastrukturu, modernizaci pracovních zákonů, zvyšování úrovně veřejného vzdělávacího systému a podporu soukromých investic. Modernizace pracovních zákonů je prvním krokem k vytváření pracovních míst s rovnoprávnými podmínkami. Tento cíl společně s cílem eliminovat chudobu jsou hlavní pointy vlády prezidenta Celderóna. Mexiko se potýká s velkou drogovou minulostí i současností a jednou z jejích příčin je právě chudoba. Tato fakta úzce souvisí i se zapojováním malých dětí do práce. Při vytvoření seriózních pracovních míst se zmenšuje šance, že děti budou nuceni, kvůli nedostatku financí, prodávat drogy a zároveň tak sklouznou k dětské práci. (4) Samostatnou kapitolou v mexické ekonomice je migrace obyvatelstva. Za posledních několik desetiletí se Mexičané neustále stěhují do USA. Tento fakt ovlivnil mexickou ekonomickou scénu především změnou v nabídce práce. Mezi lety 1970 a 2000 se podíl mexické populace přestěhované do USA zvýšil z 1,7% na 8,6%. V letech 1990 až 2000 emigrovalo do USA 10% mužů a 7,7% žen narozených v letech 1965 až 1974. Tato migrace měla dopad zejména na mzdy. V letech 1970 až 2000 migrace zvedla průměrný plat v Mexiku o 8%. Zvýšený tok pracujících mezi Mexikem a USA se jeví jako přispění k trhu práce mezi těmito dvěma zeměmi. Znamená to také na jednu stranu lepší mzdové ohodnocení lidí, kteří v Mexiku zůstávají, na druhou stranu velkou ztrátu pro Mexiko jako takové, v podobě odlivu pracovní síly a národní inteligence, neboť se migrace týká zejména mladých lidí, kteří mají nadstandardní vzdělání. (16,17)

28

5.2 Pracovní podmínky dětí V porovnání se Subsaharskou Afrikou či oblastí Pacifiku se v poslední době pracovní podmínky dětí v Latinské Americe velmi zlepšily. Zejména v Mexiku se hovoří o poklesu dětské práce jako takové, i když číselné údaje jsou rozpačité. Uvádí se, že v Mexiku v současné době pracují 4 miliony dětí z celkového počtu 29 milionů, což představuje jedno pracující dítě z osmi. Za dítě je zde považován člověk ve věku od 5 do 17 let. Vzhledem k nepřesným statistikám a neformálnímu sektoru, kam dětská práce spadá, je velmi obtížné stanovit přesný počet pracujících dětí, a proto se v některých zdrojích objevuje číslo až 8 milionů, představující děti, které v Mexiku pracují. I toto číslo je stále pod průměrem Latinské Ameriky, kde například v sousedních zemích Mexika, Guatemale a Belize, překonávají hranici 21% a 40% pracujících dětí. Většina zaměstnaných malých dětí v Mexiku je ve věku 14 až 17 let, stále je zde ale číslo 1,1 milionu. Toto číslo patří dětem, které jsou nuceny pracovat, a jejich věk se pohybuje od 5 do 13 let. Tyto děti se tedy vyhýbají federálnímu zákonu práce Mexika, kde je stanovena minimální věková hranice pro možnost pracovat 14 let. V Mexiku obecně pracuje více chlapců než dívek. Chlapců pracuje okolo 67% a dívek jen 33%, což je téměř o polovinu méně. (48) Od doby, kdy Mexiko ratifikovalo úmluvu o právech dítěte v roce 1989, se celkový stav v zemi zlepšil. Kromě eliminace dětské práce se také podařilo úspěšně snížit počet dětí umírajících na podvýživu. (41) Co se týká vzdělání, gramotnost v zemi je 86,1%. U chlapců je to 86,9% a u dívek 85,3%. V porovnání s Českou republikou, která má podle CIA gramotnost u obou pohlaví 99%, je Mexiko po této stránce pořád ještě málo vyvinuté. Výdaje na vzdělání také nečiní mnoho, pohybují se okolo 4,8% HDP, což Mexiko posouvá až na 69 místo ve světě. Jedním z hlavních faktorů vyhánějící děti do práce je chudoba. Vzhledem k tomu, že ne všichni Mexičané jsou gramotní, dá se předpokládat, že nemají prostředky na vzdělání a děti z těchto rodin také nebudou navštěvovat školní docházku a budou pracovat. Existuje teorie, podle které rodiče, kteří jsou vzdělaní, posílají pracovat jen minimum dětí, naproti těm, kteří vzdělání postrádají, a většina dětí z těchto rodin pracuje. (4) Zajímavostí je také geografické rozložení Mexika a společenské poměry, které zde panují. Jih země je podstatně chudší než sever, což nutí mnoho rodin k přesunu do pohraničí a stěhování se do severní části země. Lidé zde nemají výhody velkých rodin a jejich tradic a další výhody komunitních seskupení, také zde chybí sociální služby a zabezpečení, vzdělávací služby a sociální dávky. Toto všechno zapříčiňuje vstup dětí do práce. (48) 29

5.3 Nejčastější sektory zahrnující dětskou práci v Mexiku Podobně jako v Pákistánu, tak i v Mexiku je nejvíce dětí zaměstnáno v zemědělství. Tento sektor zaměstnává 31% dětí, které v Mexiku pracují. Následuje sektor obchodu, kde pracuje 25% dětí a dále služby (24%) a zpracovatelský průmysl (14%). Nejvíce dětí zaměstnávají State of Mexico, Jalisco a Puebla. V Pueble je nuceno pracovat každé páté dítě. (41, 48) Zemědělský sektor skýtá spoustu nebezpečných překážek, jako je práce s hnojivy či pesticidy. Spousta těchto prací je prováděna pro svoji vlastní rodinu, která dětem za práci nedává žádný plat. Tato skutečnost (výpomoc v domácnosti) je označována jako jedna z hlavních příčin dětské práce. Dívky mívají těžší podmínky, neboť nejsou často tolik ceněny jako chlapci, zvláště v Latinsko-amerických zemích, kde stále panují velké předsudky vůči ženám či nízkým společenským vrstvám. Například v Belize, sousedícím státě Mexika, představuje neplacená práce dívek 75%, kdežto u chlapců je to jen 52%. (22) Při rozdělení pracujících dětí na ty, které pocházejí z venkovských oblastí a ty, které žijí ve městech, zaznamenáme rozdíl. Sedm z deseti pracujících dětí žije ve venkovských oblastech Mexika a 3 z 10 žijí ve městech. (48) Tab. 6: Procentuelní vyjádření dětské práce podle sektoru (1999)

Sektor

Procenta

Zemědělství

48,2

Prodej a obchod

14,2

Řemeslníci a asistenti

20,5

Služby

11

Práce v domácnostech

4,3

Ostatní Zdroj: Trabajo infanti len México (2005)

1,8

30

V roce 1999 byla čísla poněkud odlišná. Ve srovnání s dneškem, byla práce dětí v zemědělském sektoru mnohem častější a představovala téměř 50% všech zaměstnaných dětí v Mexiku. Řemeslníci a asistenti představovali druhou příčku v četnosti výskytu dětské práce, kdežto v dnešní době obsazuje druhou příčku sektor obchodu a služeb, které dříve byly až na třetím místě. Procentuelní rozdíl od roku 1999 v těchto sektorech je asi 10%.

Tab. 7: Dětská práce podle odpracovaných hodin a pohlaví (%)

Odpracované hodiny (týdně) Celkem Nepracující Méně než 15 hodin 15 až 24 hodin 25 až 34 hodin VíceZdroj: než 35Trabajo hodin infanti len México (2005)

Celkem

Dívky

Chlapci

100

100

100

1,4

1,3

1,5

38,1

42,5

36,2

24,4

21,2

25,7

11,4

13,7

10,5

24,7

21,3

Podle práv mexických dětí, nesmí děti od 14 do 16 let pracovat déle než 6 hodin

26,1

denně. Realita je však velmi odlišná. Z důvodů, které zapříčiňují dětskou práci, pracují děti až 35 hodin týdně a více. Dětí, které pracují 15 až 24 hodin týdně je podle tabulky č. 7 téměř 25%, z toho 21,2% dívek a 25,7% chlapců. Podle tabulky se jedná o druhou nejpočetnější skupinu pracujících dětí. Prvenství mají děti, které pracují méně než 15 hodin. Nepracující děti představují pouze 1,4%, což je ve srovnání s pracujícími dětmi nepatrné minimum. 5.3.1 Produkce drog a jejich transport do zahraničí O Mexiku je známo, že je to země, která produkuje velké množství drog. Přesně řečeno jedná se o druhou největší velmoc na světě, která pěstuje mák. Jeho produkce vzrostla v roce 2009 oproti roku 2008 o 31% na 19500 hektarů. Z takového množství je možné vyrobit až 50 tun čistého heroinu. Marihuana se rozrostla na 17500 hektarů, vzrostla tedy o 45%. Mexiko funguje také jako překladiště kokainu na jeho trase do USA. Na této cestě projde 95% veškerého kokainu směřujícího do USA. Opium, marihuana a kokain nejsou jedinými zakázanými látkami, které mají stanoviště v Mexiku. Mexiko je zároveň velkým distributorem extáze a je velkým centrem pro „praní špinavých peněz“. V roce 2007 dosáhla tato země prvenství v prodeji heroinu a marihuany na trhu USA.(4)

31

V oblasti Tijuana v Mexiku se vyskytuje nejvíce drogově závislých zejména na methanfetaminu, kvůli jeho nízké ceně a snadné dostupnosti. Jedná se, ve většině případů, o lidi a zejména mladistvé, kteří se zapletli s obchodem s drogami. Distributoři mají za úkol proniknout za hranice USA, kde se drogy odkupují. Ani tato práce se nevyhýbá dětem. Ty bývají většinou násilně donuceni k prodeji drog a velmi často se na nich tak stanou závislé. Podle průzkumů mezi lety 2008 až 2011 vzrostl počet dětí ve věku od 14 do 18 let, které se snažily překročit hranici mezi San Diegem a Tijuanou, desetinásobně. Prodejem drog si děti vydělají asi 16$ denně, což jim pokryje maximálně výdaje na potravu a léky. Jsou tak zneužívány zejména z toho důvodu, že bývají děti ulice a takové děti, podle jejich bossů, nikomu chybět nebudou. (31) 5.3.2 Maquiladora Maquiladora znamená v překladu ze španělštiny továrna. V severní části Mexika u hranic s USA existuje okol 3000 maquilador. Tyto továrny vyrábí produkty pro USA. Mexická pracovní síla je pro USA levná a po dohodě s North American Free Trade Agreement

(NAFTA) byly maquiladory oproštěny od daňových i celních poplatků, čímž se staly ještě žádanějšími. (30) V těchto manufakturách bývají zaměstnány hlavně mladé ženy, které jsou ceněny pro jejich zručnost. Oficiální analýzy a průzkumy neuvádí, že by v maquiladorách pracovaly děti, ovšem 75% dotázaných zaměstnanců továren potvrdilo, že vědí o několika zaměstnaných nezletilých. Tyto děti, aby dostaly možnost zde pracovat, často falšují své rodné listy, doklady nebo lžou o svém věku. Často si zřejmě neuvědomují, jak může být práce v továrnách náročná. Dostávají se do styku s nebezpečnými látkami, nástroji a často jsou nuceni pracovat přesčas. Vše většinou postupují pro své rodiny za účelem udržet na živu je i sebe samé. (32)

5.4 Legislativní podpora dětí v Mexiku a jejich práva V Mexiku je stanovena věková hranice, kdy může člověk začít pracovat na 14 let. Mexická ústava však obsahuje dodatek o práci, která je velmi hazardní či škodlivá a tuto práci nesmí vykonávat osoby mladší 16 let. Děti ve věku od 14 do 16 let nesmí pracovat déle než 6 hodin denně, nesmí končit déle než po ve 22.00 hodin a po 3 hodinách musí mít pravidelnou přestávku na odpočinek či jídlo. Děti, které chtějí nebo musejí pracovat ve věku nižším, než je 18 let musí mít zároveň povolení od rodičů. Organizace jako ILO, UNICEF či mexická vláda se snaží o eliminaci dětské práce v Mexiku, přesto mexická vláda neratifikovala některé

32

úmluvy ILO, jako například úmluvu č. 138, která stanovuje minimální věk, od kterého může být člověk zaměstnán nebo úmluvu č. 59, stanovující minimální věk pro vstup do zaměstnání v průmyslovém sektoru. (32)

6 Modelová země Indie a její analýza Indie je stát nacházející se v jižní Asii. Hraničí s Barmou a Pákistánem, je omílán Arabským mořem a Bengálským zálivem. Hlavním městem Indie je Nové Dilí s téměř 22 miliony obyvatel a druhé největší město je Bombej. Jedná se o sedmý největší stát světa, co se rozlohy týká a druhý nejlidnatější stát s celkovým počtem obyvatel 1 205 073 612. Nejpočetnější skupina obyvatelstva je ve věku od 15 do 64 let. Dětí od 0 do 14 let věku je 29,7% celkové populace Indie. (4)

6.1 Charakteristika trhu práce a jeho dopadu na práci dětí V Indii k dnešnímu dni žije více než miliarda obyvatel. U této země je velmi důležité připomenout, že dopad na trh práce a socioekonomické poměry má také rozdělení obyvatel na ty, kteří žijí na venkově a ty, kteří žijí ve městě. Rurální obyvatelstvo představuje v Indii až 70%. 469 milionů obyvatel je kategorizováno jako ekonomicky aktivní, což řadí Indii opět na druhé místo (první je Čína). Z toho hraje v zaměstnanosti velkou roli právě venkovské obyvatelstvo, neboť v Indii zaměstnává stále největší počet lidí sektor zemědělství. Zemědělství drží jako zaměstnance i malé děti, které pracují také nejčastěji v tomto odvětví. I přestože podíl zemědělství na HDP má klesající charakter, pořád představuje 60% zaměstnaných v Indii, podle ILO a podle CIA se jedná o 52%. Důvodem proč právě tento sektor zaměstnává tolik lidí je zřejmě ten, že Indie, stejně jako většina rozvojových zemí, není schopna se rychle přetransformovat na moderní aktivity a sektory a opouští původní zemědělské odvětví jen velmi obtížně. Zemědělství je samozřejmě nezbytné odvětví, co se trhu práce i produktů týče, je také ale důležité aby země byla schopna stíhat ostatní státy světa v nových technologiích. Druhým nejčastěji zaměstnávajícím sektorem v Indii podle CIA jsou služby (34%) a třetím průmysl (14%). Co se týká nezaměstnanosti, zahrnující pouze formální sektor, představovala 10% v roce 2010 a v roce 2011 klesla na 9,8%. I přestože zemědělství zaměstnává přes polovinu pracujících v Indii, největší podíl na rozvoji země mají služby. Tento sektor představuje více než polovinu produkce v zemi s pouze 1/3 pracovní síly. Indie se snaží vydělávat na anglicky mluvících občanech a stát se tak součástí byznysu s informačními technologiemi. 33

Formální neboli organizovaný sektor zaměstnává pouze 10% obyvatel. Z tohoto malého počtu 65-70% pracuje ve veřejném sektoru včetně veřejné správy a obrany, zbytek pracuje v soukromém sektoru ve firmách či manufakturách. Podobně jako je tomu u dětské práce v Indii, tak i u dospělých zahrnuje trh práce neformální sektor, který bohužel převyšuje nad formálním. Jedná se většinou o velmi špatně placené práce, avšak pro chudé obyvatele je to leckdy jediná možnost obživy. Není snadné dostat přesné počty zaměstnaných v Indii vzhledem k obrovské mase obyvatelstva zde žijícího a také kvůli již zmíněnému neformálnímu sektoru, který v Indii trh práce ovládá. Zajímavým poznatkem je také fakt, že v roce 1998 bylo v Indii 30,3 milionu podniků. Z toho pouze 0,8 milionu zaměstnávalo 10 a více pracovníků. V roce 2005 vzrostl počet podniků na 42,1 milionu, ale počet zaměstnávajících 10 nebo více zaměstnanců klesl na 0,6 milionu. Plyne z toho tedy otázka, jestli obyvatelé Indie nemají kvalifikované vzdělání pro práci ve firmě nebo jen nechtějí opustit současný, často zemědělský, sektor, ve kterém jsou zaměstnáni. (29) Indie je rozvojová země, která ovšem udělala velké pokroky za poslední desítky let, co se ekonomiky týká. Zejména v roce 1990 došlo k velkým změnám, jako jsou privatizace státních podniků, liberalizace ekonomiky a méně časté kontroly investic a zahraničního obchodu. V roce 2010 se poměrně rychle oklepala z ekonomické krize, problémy však nastaly v roce 2011 kvůli vysoké inflaci a malému pokroku v hospodářských reformách. Vysoké mezinárodní ceny ropy prohloubili státní deficit z důvodu výdajů na palivové dotace. (4) Všechny zmíněné faktory mají svůj vliv i na dětskou práci. Platy v Indii nejsou závratně vysoké, jedná se o jeden z dalších problémů této země, proto jsou kvůli chudobě v rodinách zapleteny do pracovního procesu i malé děti, často i ve věku 5-14 let. Fakt, že děti v rozvojových zemích jsou nejčastěji zaměstnány v sektoru zemědělství, potvrzuje i celkové rozpoložení sektorů v Indii. Zemědělství představuje největší podíl zaměstnaných v této zemi. V neposlední řadě nahrává dětské práci i to, že dokonce i dospělí zaměstnaní pracují v takzvaných neformálních sektorech, stejně jako většina pracujících dětí. Dětská práce záleží většinou na poměrech země, ve které žijí a na sociálním a finančním zázemí rodiny. Pokud rodiče pracují v neformálních sektorech a pobírají tedy téměř nulovou mzdu, s největší pravděpodobností s sebou „ stáhnou“ i své dítě.

34

6.2 Pracovní podmínky dětí Celkové počty pracujících dětí v Indii mají dlouhou historii. V roce 1951 vykazovaly statistiky celkem 13,39 milionů pracujících dětí v Indii. V roce 1961 to bylo 14,47 milionů a v dalších desetiletích klesl počet zaměstnaných dětských dělníků na asi 10 milionů. Tyto údaje poukazují na klesající trend dětské práce v Indii, avšak tyto statistiky jsou pouze oficiální a odhadující. Abychom dobře dokázaly vysvětlit podmínky, ve kterých děti pracují, je důležité osvětlit důvod, proč tyto děti pracují. Indie je jedna z největších zemí na světě a žije v ní obrovská masa lidí. Zajistit pro všechny standardní lidské podmínky je téměř nemožné, naproti tomu tak veliká země skýtá nespočet příležitostí, a proto se jedná o chudou zemi na jedné straně a vyspělou zemi na straně druhé. Zásadním důvodem dětské práce v Indii je chudoba a negramotnost. Gramotnost v Indii je pouze 61% z toho u dívek je to pouze 47,8%. Výdaje na školství jsou pouze 3,1% z HDP, což řadí Indii až na 129 místo ve světě. Toto číslo není mnoho, ale odpovídá většině rozvojových zemí, například v Číně jsou tyto výdaje pouze 2,5% z HDP. Co se týká HDP na obyvatele, dostává se Indie se svými 3 700$ až na 164. místo ve srovnání se světem (Česká republika je na 50. místě). Dalším z důvodů zapříčiňující dětskou práci je výskyt onemocnění HIV/AIDS. V Indii žije 2,4 milionů lidí, kteří mají HIV/AIDS, což přiřazuje Indii třetí místo ve světě. Všechny tyto faktory a mnohé další nutí děti každodenně pracovat často i přesčas, jak to bývá téměř po celém světě na místech, která zaměstnávají děti. (4) Vzděláním dětí v Indii se zabýval ve své studii i Weiner (1991), který považuje ukončení práce dětí v Indii za velmi obtížné, právě kvůli velké negramotnosti lidí této země. Tato skutečnost je mnohdy zarážející, neboť Indie produkuje také velké množství úspěšných vědců, inženýrů a celosvětové inteligence. Jedná se ale většinou o dobře situované obyvatele z bohatých destinací Indie. Od roku 1947, kdy Indie získala samostatnost, je všeobecná snaha vlády a dalších organizací ukončit dětskou práci a v témže roce byla, jako první krok k tomuto opatření, zřízena povinná školní docházka. Ani tento krok nebyl ale příliš úspěšný s ohledem na rok 1981 a sčítání obyvatel, které dokázalo, že 52% dětí ve věkové kategorii 6 až 14 let, v té době nenavštěvovalo školu. Nejzajímavější informace ohledně dětské práce v Indii je ta, že Indie zaměstnává nejvíce dětí na světě. Indická vláda přiznává alespoň 17 500 000 pracujících dětí. Toto číslo nemusí být přesné vzhledem k faktu, že dětská práce spadá do neformálního sektoru a je tak těžké získat přesné informace. (26) 35

Tab. 8: Rozdělení dětí v Indii na venkovské a městské, vzhledem k jejich aktivitám

Zdroj: Cry, Concept paper on child labour in India (2009)

Z tabulky vyplývá, že je v Indii 16,5 milionu (7,25%) pracujících dětí, včetně těch, které jsou drženy pro domácí práce. Zároveň je však znatelné, že 165 milionu (72%) dětí navštěvuje školu.

6.3 Nejčastější sektory zahrnující dětskou práci v Indii Indie je země exportu. Děti jsou tedy zaměstnávány zejména v odvětvích, kde vytváří zboží určené pro export. Týká se to zejména manufaktur, kde se vyrábí zápalky, ohňostroje, koberce, obuv, textil, hedvábí. 6.3.1 Kobercový průmysl Koberce, které se ručně vážou, se exportují zejména do Německa a USA. V roce 1993 dokonce Indie vyvezla koberce v hodnotě 170 milionů dolarů. Koberce se vyrábí zejména v oblasti „ kobercového pásma“ poblíž střediska Uttar Pradesh. Toto odvětví zaměstnává až 300 000 dětí, což představuje asi 8% z celkové pracovní síly v tomto odvětví. Těchto asi 300 000 dětí pracuje v továrnách na výrobu koberců od 6 až 8 let, kdy představují neplacenou pracovní sílu, která se musí nejdříve zaučit. Děti vykonávají veškerou práci, která je pro 36

výrobu ručně vázaných koberců nutná, to znamená, mytí, barvení, vázání, řezání nebo tkaní. Tato práce je však zejména pro tak malé děti velmi nebezpečná, protože hrozí nespočet úrazů a děti nebývají z pravidla pojištěné. Starší, již zkušené děti, si vydělají v průměru 12 rupií, což je asi 42 amerických centů a jejich pracovní doba bývá 6 až 12 hodin za den. Ve srovnání s některými odvětvími, kde jsou děti nuceny pracovat i 35 hodin, je 12 hodin málo. Naopak po zvážení věku dětí a pracovní náplně při výrobě koberců, jsou tyto podmínky nepřístojné. Děti, které pracují v manufakturách, zde většinou i přespávají. Nejedná se však o žádnou ubytovnu. Děti spí přímo v továrních halách, kde nemají často k dispozici ani toalety, světlo či větrání. V těchto prostorách spí hlava na hlavě každý den a ráno opět pracují. K jídlu dostávají chléb se solí a cibulí. Všechny tyto faktory ovlivňují zdraví dětí, prach z koberců a látek jim způsobuje respirační onemocnění, velké procento dětí trpí oteklými končetinami a klouby a z nedostatku světla mají i problémy se zrakem. Vedle fyzických onemocnění trpí samozřejmě i psychickými problémy. Dětští pracovníci jsou biti a je jim vyhrožováno i smrtí v případě, že se pokusí utéct. (26) 6.3.2 Obuvnický průmysl Obuvnický průmysl zaměstnává až 25 000 dětí. V roce 1993 bylo z Indie vyvezeno zboží (obuvi) v hodnotě 107 000 000$. Z Indie se toto zboží vozí na západ, včetně USA. Děti ve věku od 10 do 15 let pracují zejména na samotné výrobě obuvi. Pracují s lepidlem, což je velmi nebezpečné pro jejich pokožku a dýchací cesty, protože z lepidel vycházejí jedovaté výpary. Ne všechny děti pracují v továrnách jako v kobercovém průmyslu, až 80% dětí pracují doma nebo prodávají obuv na ulici a ve stáncích. 6.3.3 Hedvábí V tomto odvětví jsou pro svoji zručnost většinou zaměstnávány dívky. Pracují zde děti již od 5 let a jsou zaměstnány až na 14 hodin, většinou od 7 hodin rána do 9 hodin večera. Dětských tkalců hedvábí je podle oficiálních údajů až 5 000, ve skutečnosti to však může být mnohem více. V minulosti nebylo sektoru s hedvábím věnováno takové pozornosti ohledně dětské práce. Zjistilo se však, že zde pracuje nemalý počet dětí a že také trpí vážnými onemocněními, jako jsou srdeční choroby, choroby plic nebo kožní problémy. Za těchto podmínek, kdy zde chybí dostatek světla a hygienické zázemí, si děti vydělají za rok pouze 5 000 až 10 000 rupií, což je asi 170 až 340 dolarů. Většina takto zotročených dětí patří do znevýhodněných tříd nebo muslimských rodin.

37

6.4 Legislativní podpora dětí v Indii a jejich práva Podle indických zákonů není dovoleno zaměstnávat děti ve věku do 14 let. Zejména potom v nebezpečných odvětvích jako je práce v továrnách, dolech a podobně. Indie má poměrně podrobně propracované zákony týkající se dětí. Je zakázáno zastavovat děti v případě nedostatku peněz rodičů. Děti bývají zastavovány jako například nemovitosti, pro případ neschopnosti splácet úvěr, který si rodiče vzali. I přes tyto zákony se však tyto věci v reálu dějí poměrně často. Děti tak přicházejí o svobodu a vlastní osobní život. Je zajímavé, že odvětví zaměstnávající nejvíce dětí v Indii jsou pro děti zakázané. Patří sem například tkaní koberců, výroba zápalek, práce s barvami, lepidly a podobně. Děti mohou pracovat pouze 6 hodin denně a to mezi 8 hodinou ranní a 7 hodinou večerní. Jejich pracovní týden musí zahrnovat povinně jeden den pauzy, kdy mají volno. Tresty za porušení těchto zákonů jsou pokuta 10 000 rupií (340$). Při opakovaném porušení hrozí trest odnětí svobody až na 3 roky. Ministerstvo práce a Výbor pro práci a sociální věci však zjistily, že je prosazování zákonů týkajících se dětí nedostatečné. Kontroly nejsou příliš časté a přísné a dětská práce v Indii je v mnoha případech raději přehlížena. Indie je smluvní stranou v úmluvě číslo 59 organizace ILO o minimálním věku pro přijetí do zaměstnání v odvětví průmyslu a v úmluvě OSN O právech dítěte. (26) 6.4.1 Program INDUS INDUS se uskutečnil mezi lety 2004 a 2009. Soustředil se na 4 oblasti Indie plus Delhi, zahrnující více než 20 distriktů. Tyto oblasti jsou Madhya Pradesh, Maharashtra, Tamil Nadu, Uttar Pradesh a Delhi. Hlavním cílem byly děti ve věku od 5 do 17 let, kterých bylo přes 80 000. Program INDUS byl založen kvůli získávání kontaktu mezi zaměstnavatelem a dětským dělníkem, dodržování právních zásad dětské práce, umožnění dostat dobrou práci pro dospívající členy domácnosti, zároveň však podporuje děti ve školní docházce, motivuje je, aby chodily do školy a eliminovaly tak práci. Mimo jiné je projekt také zaměřen na odstraňování hazardních prací, které jsou některé děti nuceny vykonávat. INDUS byl založen ve spolupráci s vládou Indie, Ministerstvem práce a zaměstnanosti, ředitelstvím školství a USA oddělením práce. (1) Cílem programu INDUS jsou děti, které pracují v hazardních sektorech a těžkých podmínkách. Těmto dětem se dostane sociální podpory a možnosti vzdělání. Dospívajícím, staženým z těchto nebezpečných prací bude nabídnuta alternativa práce, kde se naučí vydělat peníze a zabezpečit tak rodinu, avšak nebude se jednat o hazardní zaměstnání. Vzdělávání 38

těchto dětí bude přizpůsobeno tak, aby se již nikdy po dokončení vzdělání nevrátily zpět k této práci. Klíčovým cílem je poté zlepšit stav a přístup institucí, které na dětskou práci dohlížejí a kontrolují, jestli vše probíhá v souladu se zákony a úmluvami Indie. Tyto orgány budou posíleny a budou se zaměřovat na eliminaci dětské práce, zejména na práci dětí v hazardních podmínkách. (27) Kromě programu INDUS se v Indii a i jinde ve světě angažuje v boji proti dětské práci UNICEF. Konkrétně v Indii je UNICEF zaměřen na cílové okrsky a oblasti, kde se snaží zejména o zapojení dětí do školní docházky. Děti, které navštěvují školu a nepracují, se učí přijmout děti, které dříve do školy nechodily, protože pracovaly. Stejně tak „děti ulice“ musí najít způsob jak si zvykat na nový život a zapadnout mezi ostatní. Například v Uttar Pradesh, jedné z cílových oblastí, došlo ke zvýšení školní docházky po zásahu UNICEFu o 47%. (47)

7 Komparace trhů práce (Pákistán, Mexiko, Indie) a jejich dopady na ekonomickou aktivitu dětí Ke zhodnocení rozdílu mezi těmito zeměmi je důležité porovnat jejich rozdělení podle sektoru. Indie zaměstnává nejvíce lidí v oboru zemědělství, na druhém místě se řadí služby a na třetím místě je průmysl. Stejné rozdělení se týká i Pákistánu, avšak v Mexiku jsou na prvním místě služby, na druhém průmysl a až na posledním místě zemědělství. Toto uspořádání napovídá mimo jiné o vyspělosti zemí a jejich zaměření. Indie a Pákistán jsou porovnatelné země, Mexiko je zemí mnohem vyspělejší a bližší moderním státům. Indie i Pákistán zaměstnávají v oboru zemědělství více než 50% ekonomicky aktivního obyvatelstva také z důvodu převahy rurálního obyvatelstva žijícího mimo město. Země se tedy živí především prodejem zemědělských produktů na rozdíl od Mexika, které se již posunulo k moderním oborům a technologiím. Mexiko se v dnešní době zaměřuje na modernizaci země jako takové, kvůli čemu má sice finanční problémy, ale dokázalo pozvednout zemi o krok výše k vyspělým zemím. Co se týče nezaměstnanosti, jsou si blíže země Pákistán a Mexiko, i když údaje nejsou příliš konkrétní. Indie se potýká s nezaměstnaností 9,8% oproti Pákistánu a Mexiku je tato hodnota mnohem vyšší. Tyto dvě země mají nezaměstnanost okolo 5%. Údaje jsou však oficiální, podle neoficiálních odhadů může nezaměstnanost v Mexiku představovat až 25%. Jinou spojitost můžeme hledat také mezi Indií a Pákistánem. V jejich vnitrostátních problémech. Z důvodu zvýšení cen ropy (a v Pákistánu i malého vývozu bavlny) se dostaly 39

obě země do finanční krize a došlo k výraznému prohloubení jejich státních deficitů. Každý z těchto tří států má však odlišné zapříčinění chudoby a z toho plynoucí výskyt dětské práce. Indie se potýká s nízkými platy a celkově špatně ohodnocenou prací. Tento fakt poté vede, jak již bylo řečeno, k nucení dětí do práce. V Pákistánu byla velkou příčinou růstu chudoby vysoká inflace (12%), která vedla ke zvýšení cen potravin a zvedla tak hranici chudoby. Dalším důvodem chudoby v Pákistánu je neochota investorů podporovat tuto zemi, která je na zahraničních investicích závislá. Pákistán má však spoustu problémů, které vedou k dětské práci, ale ty nejhlavnější jsou malá míra vzdělanosti a rozdíly mezi muži a ženami, kde ženy mají jen velmi malé šance na získání zaměstnání. Tyto faktory podněcují, stejně jako v Indii malé platy, dětskou práci. Největší krizi a velký růst indexu chudoby zapříčinila krize pesa v Mexiku v roce 1995. Chudoba je v Mexiku úzce propojena s ilegální drogovou činností, která má také spojitost s dětskou prací. Všechny tyto faktory zatěžující jednotlivé země se snaží vlády řešit různými programy. Indie se snaží vytvářet lépe placená pracovní místa, avšak nikdy jich nebude vytvořeno tolik, kolik je potřeba, jedná se tedy o snahu o jakékoliv zlepšení. Pákistán vytváří školící programy, které poskytují potřebné vzdělání k získání vyššího platu. Snaha těchto dvou zemí je podobná, bojují o dobře placená pracovní místa. Pákistán však hledá řešení i pro nerovnou situaci mezi muži a ženami, a proto se snaží nalézat potenciál pro ženskou, nejčastěji manuální, práci. Mexiko se zabývá také vytvářením nových pracovních míst, částečně k tomu napomáhá modernizace napříč zemí a částečně tomu napomáhá fakt, že velký počet Mexičanů odchází za prací do USA, uvolňují se tak pracovní místa pro ty, kteří zůstali, a ještě se jim zvyšuje plat. Zároveň však Mexiku odchází do zahraničí ty nejvzdělanější složky obyvatelstva. Pokud shrneme situaci na trhu práce v těchto zemích, vychází z nich nejlépe Mexiko. Fakt, že se dokázalo oprostit od původních zemědělských způsobů obživy, posouvá tento stát daleko před Pákistán a Indii. Zohlednit musíme ale i velikost populace v jednotlivých zemích. Indie je druhá nejlidnatější země na světě a nalézt práci pro všechny její obyvatele je téměř nereálné. Pákistán podle mého názoru nemůže dosáhnout lepší společenské úrovně mezi státy, dokud v něm budou panovat problémy, jako je diskriminace mezi muži a ženami. Snaha všech zemí bojovat s dětskou prací je však viditelná, programy které jsou zdánlivě určeny pro jiné účely, mají za cíl mimo jiné právě i eliminaci dětské práce.

40

Tab. 9: Srovnání cílových zemí (Indie, Pákistán a Mexiko) podle ekonomických ukazatelů

Počet obyvatel

Indie

Pákistán

Mexiko

1 205 073 612

190 291 129

114 975 406

487 000 000

58 640 000

49 170 000

10 000 000

3,300 000

4 000 000

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo Počet pracujících dětí (5-14 let) Inflace

8.9%

11,9%

3,4%

Nezaměstnanost Zdroj: Vlastní tvorba

9,8%

5,6%

5,2%

Graf 1-3: Procentuelní rozdělení ekonomicky aktivního obyvatelstva podle sektoru Graf 1

Graf 2

Graf 3

Zdroj: Vlastní tvorba

41

8 Role mezinárodních organizací při eliminaci dětské práce 8.1 Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization) ILO (International labour organization) je mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě, která je odpovědná za dohlížení na mezinárodní pracovní normy a jejich dodržování. ILO je jediná organizace svého druhu, jedná se o takzvanou třístrannou organizaci. ILO sdružuje totiž nejen zaměstnavatele a zaměstnance ale i zástupce vlád. Tato tripartita zajišťuje bezproblémovou komunikaci mezi těmito stranami a přesnější získávání informací. Organizace byla založena v roce 1919 jako součást Versaillské úmluvy. V dnešní době má ILO již 183 členských států. „ Dnes je hlavním cílem ILO podporovat příležitosti žen a mužů získat slušnou a produktivní práci v podmínkách svobody, spravedlnosti, bezpečí a lidské důstojnosti.“ Juan Somavia, ILO Director-General ILO má v dnešní době mnoho cílů a hlavními pilíři mezi nimi jsou prosazování a realizování norem základních principů a práv při práci, vytváření více příležitostí pro muže a ženy získat slušné zaměstnání s dobrým platem, zvýšit pokrytí a sociální ochrany pro všechny a posílit tripartitu a sociální soudržnost. Aby byla tato organizace schopná zajistit tyto 4 a mnohé další cíle, pomáhá jí k tomu 90 let zkušeností a reagování na lidské potřeby ve světě práce. Ve svém oboru je tato společnost bezkonkurenční co se informací a odbornosti týká. (33) 8.1.1 Úmluvy mezinárodní organizace práce Jako reakce na problém týkající se dětské práce vydala organizace ILO několik úmluv. Nejdůležitější a nejznámější z nich je úmluva č. 182, která vznikla v roce 1999 a je zaměřena na odstraňování nejhorší dětské práce v hazardních podmínkách. I po tomto zaměření se nepřestává zabývat problémem jakékoliv dětské práce ve světě. Další úmluvou je úmluva č. 138, která stanovuje minimální věk pro přijetí do zaměstnání. Snaží se tak předcházet faktu, že děti pracují již od velmi raného věku. Tato úmluva nebyla přijata veškerými státy, protože země si chtějí často věkovou hranici stanovovat sami, a proto se také tento údaj v různých státech odlišuje. (24)

42

Tab. 10: Tabulka stanovující minimální věk pro práci podle úmluvy ILO č. 138

Minimální věk, kdy mohou děti začít pracovat

Případné výjimky pro rozvojové země

Hazardní práce - Zahrnuje práce, které ohrožují fyzicky, mravně či psychicky zdraví dětí, neměly by být vykonávány osobami mladšími 18 let

18 (16 pod přísným dohledem)

18 (16 pod přísným dohledem)

15

14

Základní minimální věk Tento věk by neměl být nižší než je věk po ukončení povinné školní docházky, což je většinou 15 let Lehké práce Děti od 13 do 15 let mohou vykonávat lehké práce do takové míry, kdy jim neničí zdraví a jsou bezpečné 13-15 12-14 Zdroj: International labour organization, ILO Conventions and Recommendations Obě tyto úmluvy jsou základními úmluvami ILO. Státy, které je ještě neratifikovaly by i tak měly dodržovat jejich pravidla a respektovat je. Mimo úmluvy vydalo ILO i doporučení, jedná se například o doporučení č. 190 a č. 146.

8.1.2 Mezinárodní program pro omezování dětské práce (International Programme on the Elimination of Child Labour) IPEC (International Programme on the Elimination of Child Labour) je součástí organizace ILO. Jedná se o program, který se soustřeďuje výhradně na dětskou práci. IPEC byl založen roku 1992 a jeho cílem je eliminovat či dokonce úplně vymýtit dětskou práci ve světě. K tomuto hlavnímu cíli se IPEC dostává za pomoci jednotlivých států světa a celosvětového hnutí v boji proti dětské práci. IPEC působí v 88 státech světa a jeho roční náklady na projekty, vynaložené na eliminaci dětské práce, činí až 60 milionů dolarů.

43

Základními cíly IPECu jsou, vedle hlavního cíle odstranit dětskou práci ze světa, tyto zákazy: -

otroctví nebo všeho otroctví podobnému, zabránit obchodu s dětmi a jejich prodeji

-

všech forem nevolnictví a nucené práce

-

veškeré práce dětí v ozbrojených konfliktech

-

užívání nebo nabízení dětí k prostituci či pornografii

-

využívání dětí pro prodej a přenos drog přes hranice i mimo ně

-

všech prací, které kazí morálku, zdraví a jsou pro děti nebezpečné (43)

8.1.2.1 Časově omezený program (Time-bound programm) Již zmíněná úmluva č. 182, která se snaží předcházet nejhorším formám dětské práce, je zavazující pro státy, které ji ratifikovaly. Znamená to, že tyto státy musí zavést opatření k odstranění hazardní dětské práce. Nejen stažení dětí z těchto podmínek je dostačující. Dětem musí být poskytnuta jako zdravotnická, tak sociální pomoc. Celkové naplnění této úmluvy zahrnuje i integraci dětí do normální společenského života včetně možnosti studia, které je zdarma. Time-bound programm- TBP byl vytvořen pro podporu států plnící podmínky úmluvy č. 182. Program nabízí vyhotovené časové a strategické rámce, které pomáhají zjednodušit a urychlit opatření. Program se vždy přizpůsobuje dané zemi, avšak základ zůstává stejný. Cílem dané země i tohoto programu je zjistit kořeny dětské práce, proč a za jakých podmínek vznikla, jaké je spojení mezi makroekonomickými trendy a strategiemi apod. K dispozici jsou také odborní pracovníci, poskytující informace a znalosti, potřebné k dosažení cíle. Koordinace členských států s TBP přináší kladné poznatky a výsledky. Tento způsob, určený k vymýcení nejhorších forem dětské práce, se ukázal být prospěšný, a proto se neustále IPEC snaží o vytváření podobných programů, které jsou vytvářené již i pro konkrétní země, jako je například Nepál. (45)

8.2 Dětský fond Organizace spojených národů (United Nations Children’s Fund) UNICEF (United Nations Children’s Fund) je největší světovou organizací, která se zabývá dětmi obecně. Jejím cílem je ochrana a podpora dětí na celém světě, zejména pak v rozvojových zemích, kde jsou často diskriminovány. UNICEF vidí v dětech pokrok a 44

budoucnost lidstva, proto je podle této organizace potřeba tyto lidské bytosti ochraňovat a podporovat. UNICEF se stal světovým obhájcem dětí a působí dnes již ve 190 zemích světa. Organizace byla založena v roce 1946 s účelem postarat se o děti postižené 2. světovou válkou. V roce 1953 se poté stala součástí OSN, se kterou spolupracuje dodnes. Hlavní sídlo UNICEFu se nachází v New Yorku, vzhledem k obrovskému rozpětí organizace jsou však další sídla po celém světě a zastoupení se nachází i v České republice. (47) Hlavním cílem UNICEFu je zabezpečit důstojné podmínky pro život dětí po celém světě. Aby byl tento cíl splněn, snaží se UNICEF stanovovat legislativu a práva, která napomáhají k ochraně dětí. Důležitou aktivitou organizace je i propagace a zveřejňování statistik, které poukazují nejen na dětskou práci ale i na špatné podmínky, ve kterých děti vyrůstají. Díky propagaci se stává tento problém viditelným a zvyšuje se tak zájem o jeho odstranění. UNICEF se také zaměřuje na vzdělávání, které je zásadním krokem k odstranění dětské práce. Pokud budou děti chodit do školy, je to jeden z mnoha způsobů jak se mohou práci vyhnout. Je podstatné vytvořit pravidla povinné školní docházky a podporovat státy, aby mohla být škola zdarma a zaměstnávala vyškolené profesionály. Příčinou, proč děti také často musejí vydělávat, je ekonomická situace rodiny. UNICEF se proto snaží i o zlepšení ekonomických podmínek zejména v chudých zemích. Děti jsou nuceny pracovat také kvůli onemocněním svých rodičů, nejčastěji HIV/AIDS. Tento problém se týká zejména Subsaharské Afriky, ale není to jediná postižená oblast. UNICEF tak poskytuje služby, které udržují rodinu s takto postiženým členem domácnosti ve stabilitě a nenutí tak děti k práci. V roce 2010 podle zprávy UNICEFu žilo na světě 34 milionu lidí nakažených HIV. Z tohoto počtu 3,4 milionu byly děti pod 15 let věku a 16,8 milionu byly ženy. Z těchto 3,4 milionů dětí pocházelo 3,1 milionu ze Subsaharské Afriky. Každý den se HIV nakazí okolo 7000 lidí a na AIDS jich denně umírá až 5000. Nejčastějším faktorem úmrtí na AIDS je nedostatečná péče a prevence. Další výzkum uvádí, že 17,1 milionů dětí ztratili jednoho nebo oba rodiče kvůli této nemoci. Tyto děti se poté dostávají do situace, kdy nemají co jíst a stávají se z nich často bezdomovci. (15) UNICEF je světoznámá a velmi ceněná organizace, která vykazuje roční i častější reporty a zprávy, ve kterých se můžeme dočítat o světové situaci dětí a zároveň sledovat programy UNICEFu na podporu těch, kteří jejich pomoc potřebují. Díky této organizaci se 45

děti staly více sledovanými a její propagace upozornila na to, že pokud se dětem nedostane dostatečná péče a podpora, ohrozí tak lidstvo samo sebe, protože děti jsou jeho budoucnost. 8.2.1 Obecné dezinformace o dětské práci Podle UNICEFu a jeho zprávy z roku 1997 se ale práce dětí netýká jenom chudých a rozvojových zemí. Jedná se o jeden z mnoha mýtů obklopující toto téma. Je dokázáno, že například i děti z USA jsou zaměstnávány ve velmi nízkém věku zejména v zemědělském sektoru. Jedná se ve většině případů o děti z etnických menšin či o přistěhovalce. Například průzkum z roku 1990 odhalil, že polovina Mexicko-Amerických dětí, pracujících na farmách v New Yorku, pracovala na ještě mokrých, pesticidy postříkaných polích a třetina dětí je dokonce používala sama. Dalším dezinformací je, že pokud zmizí chudoba, zmizí i dětská práce. Jak již bylo řečeno, dětská práce se netýká jen chudých zemí a už jen proto je tedy vyloučeno toto tvrzení. Stejně tak nepravdivý je fakt, že děti pracují v cukrárnách a ve výrobních odvětvích určených pro výrobu zboží pro vývoz. Známý obraz toho, jak chlapec z rozvojové země šije fotbalový míč pro chlapce z industrializované země je jen symbol. Ve skutečnosti méně než 5% dětí pracuje v exportních odvětvích. Většina dětí se živí v zemědělství, na ulicích nebo je zaměstnávají domácí práce, které je zároveň chrání před obávanými kontrolami z průzkumů práce. (47)

8.3 Světová banka (World bank) Světová banka je společnost, která se stará o zlepšení podmínek v chudých (rozvojových) zemích. Jedná se zejména o technickou a finanční pomoc těmto zemím. Byla založena roku 1944 a její hlavní sídlo se nachází ve Washingtonu, D.C. Zaměstnává okolo 9000 zaměstnanců ve více než 100 vedlejších sídlech po celém světě. Mise Světové banky: „Naše práce je náročná, ale naše mise je jednoduchá: Pomoci snížit chudobu.“ Světová banka není banka v pravém slova smyslu. Jedná se o společnost s cílem odstranit chudobu. Je řízena 188 členskými státy a dělí se na dvě instituce. První je International Bank for Reconstruction and Development (IBRD) a druhá International Development Association (IDA). IBRD se soustřeďuje na země, které mají střední příjem a IDA je poté soustředěna na nejchudší země světa. 46

Strategie organizace je jednoduchá. Stanovila si 6 klíčových témat, na které se soustředí. Jsou to nejchudší státy světa, křehké a konflikty postižené země, arabský svět, země se středním příjmem, globální otázky znalosti a vyučovací služby. Výběr zemí a zaměření v těchto státech je otázkou konzultací a společného rozhodování členských států. Tímto způsobem je možné co nejefektivněji alokovat vybranou pomoc. Finanční prostředky čerpá Světová banka za pomoci dalších institucí, jako jsou komerční banky či exportní úvěrové agentury. Může si tedy dovolit poskytovat půjčky v rozvojových zemích, které jsou s velmi nízkým úrokem nebo zcela bezúročné. Tento způsob podporuje spoustu oblastí, například školství, zdravotnictví, veřejnou správu nebo infrastrukturu. (50) 8.3.1 Světový program dětské práce (Global Child Labor Program) Global Child Labor Program (GCLP) byl vytvořen Světovou bankou a zabývá se dětskou prací. Hlavním důvodem proč tento program vznikl je, že si Světová banka uvědomuje, jak ničivé dopady má chudoba na děti, a že se ve většině případů promítne do dětské práce. Světová banka není soustředěna na dětskou práci, ale na chudobu. Přes snižování chudoby se tedy prostřednictvím GCLP snaží dosáhnout i eliminace dětské práce. K dosažení výsledků využívá Světová banka pomoci svých partnerů a společně se snaží dosáhnout co nejefektivnějšího jednání. GCLP si stanovila 3 hlavní úkoly, jsou to identifikování a upevnění komparativní výhody WB, dále se Světová banka zaručí, že bude poskytovat finanční prostředky pouze zemím, které mají snahu eliminovat dětskou práci a WB bude spolupracovat s ostatními mezinárodními agenturami. První úkol znamenal pro WB provést analýzy a statistiky, aby byly lépe pochopeny příčiny dětské práce a mohl být tak tento problém začleněn do více programů WB. Protože chudoba velmi úzce souvisí s dětskou prací, začala se jí WB věnovat v širším pojetí. WB společně s GCLP se snaží zejména o přerozdělení financí jednotlivých vlád a zajištění tak více prostředků vynaložených na eliminaci dětské práce. Jak GCLP přiznává, díky Světové bance se může snažit o odstranění dětské práce pouze prostřednictvím boje s chudobou. Existují však další příčiny dětské práce jako je například HIV/AIDS nebo nerovnoprávnost žen a mužů. Tyto další příčiny však řeší jiné organizace jako je například již zmíněný UNICEF. (21)

47

Závěr Rozvojové země se potýkají se spoustou patologických jevů, jako jsou chudoba, nemoci, nízká úroveň gramotnosti a v neposlední řadě je jejich společným jmenovatelem dětská práce. Po provedení analýzy modelových zemí- Pákistánu, Mexika a Indie jsou zřejmé příčiny dětské práce, sektory trhu práce, které zaměstnávají nejvíce dětí i legislativní podpora těchto dětí. Všechny aspekty se liší právě podle země i regionu, kterých se tento jev týká. V těchto zemích je stěžejní rozdělení obyvatelstva na rurální a městské. Podíl rurálních dětí na ekonomické aktivitě je mnohonásobně větší než podíl městských dětí. Toto tvrzení se týká především Pákistánu a Indie, kde převažuje sektor zemědělství, u Mexika je více ovlivňující, zda je obyvatelstvo situováno na jihu či severu. Sever země poskytuje mnohem optimálnější podmínky k životu, jih je ve srovnání se severem země chudou částí Mexika. Příčiny dětské práce bývají podobné u všech rozvojových zemí. Mimo rodinných tradic, ukládajících dětem povinnost pracovat v domácnosti, jsou nejzávažnějšími hnacími silami dětí do práce nemoci rodičů, chudoba, nízká vzdělanost a gramotnost rodičů či úvěrové půjčky. Při rozebrání situace, kdy se rodiče rozhodují vzít si půjčku, aby jejich rodina přežila, se dostáváme k výsledku zkoumání, že pokud se rodiče rozhodnou pro úvěr, podepisují dětem ortel budoucnosti bez vzdělání, pouze s pracovními povinnostmi od útlého věku, aby byla rodina schopna úvěr splácet. Pokud si půjčku nevezmou, postarají se o plnění školní docházky dítěte, avšak v nuzných podmínkách a chudobě. Tím, že dítě dostane možnost chodit do školy, se mu otevírá brána do lepší budoucnosti s vyhlídkou důstojného platu, právě díky dosaženému vzdělání. Hypotéza udávající jako příčinu dětské práce chudobu, je tedy z pravidla pravdivá, avšak neplatí vždy a všude. Tvrzení se týká rozvojových zemí, které ale nejsou jediné, potýkající se s dětskou prací. Zkoumání uvádí, že i ve velmi vyspělých zemích (například v USA) pracují děti ilegálně pod povolenou věkovou hranicí. V takovýchto zemích není jistě příčinou chudoba, ale jiné skutečnosti, které jsou v práci podrobně zkoumány na modelových zemích. Chudoba jako taková má na svědomí mnoho pracujících dětí, nemusí být ale nutně prvotním spouštěčem ekonomické aktivity u dětí. Chudobě mohou předcházet události, jako jsou onemocnění dětí i rodičů, či nedostatečné vzdělání matky. Hypotéza je tedy dle mého zkoumání naplněna částečně, jen za podmínek zohlednění okolností.

48

Aby mohly děti navštěvovat školu co nejdéle, je v každé zemi stanoveno minimum, od kterého mohou děti pracovat. Tento věk se pohybuje okolo 14 až 15 let. Minimální věk pro legální práci si každá země může zvolit sama, většina z nich však ratifikovala úmluvu Mezinárodní organizace práce (ILO), která stanovuje hranici na 15 let s výjimkou rozvojových zemí, kde je hranice 14 let. Mexiko je výjimkou, úmluvu č. 138 neratifikovalo a stanovilo si samo minimální hranici pro dětskou práci na 14 let. Již z prvních kapitol je zřejmé, že tato hranice je často ignorována a děti pracují již od 5 let a to velice intenzivně. Pobyt v zaměstnání je v jistých případech i delší než 35 hodin týdně, v průměru nejvíce dětí pracuje pod 15 hodin týdně (Mexiko). Organizace, které se snaží ekonomicky aktivní děti chránit, se zároveň snaží o vymýcení dětské práce jako takové. Každá práce dětí nemusí být škodlivá, naopak může být i přínosná, avšak světové organizace jako jsou UNICEF, Mezinárodní organizace práce nebo Světová banka, jsou zaměřeny na práci v hazardních podmínkách s přespřílišnými přesčasy. Organizace společně s vládami zemí, které s dětskou prací bojují, vytváří spoustu přínosných programů jako například Mezinárodní program pro omezování dětské práce (IPEC) či Časově omezený program (Time- bound programm). Postupem času volí organizace i vlády nepřímé řešení problému právě v podobě školících a vzdělávacích programů na podporu vzdělání a možnosti dosažení vyššího příjmu. Je dokázán i vztah mezi gramotností matky a dětskou prací. Matky s nižším vzděláním posílají děti častěji do práce, než matky s vysokou gramotností. Zástupci rozvojových zemí posilují také pozici žen na pracovním trhu, v těchto zemích je obvyklé, že ženy nemají tak důstojné podmínky jako muži, což se odráží i na jejich pracovních příležitostech. Místo žen jsou poté do práce nasazeni chlapci v nízkém věku. Světová banka se rozhodla pro eliminaci dětské práce využít nástroj poskytování půjček a úvěrů, které jsou s nízkým procentem úroku nebo jsou zcela bezúročné. Obyvatelé chudých zemí mají tak mnohem větší šanci takovou půjčku získat. IPEC vynaloží na odstraňování dětské práce ročně až 60 milionů dolarů. To je 1 1170 000 000 Kč. V České republice je vynaloženo 110 000 Kč za člověka, který je bez zaměstnání, za 5 měsíců, což je v průměru doba, po kterou člověk nepracuje, než si najde nové zaměstnání. Za rok 2009 bylo vynaloženo na nezaměstnané v České republice 76 miliard Kč, cože představovalo 6,5% celkových výdajů státu. Když jen na jeden program k odstranění dětské práce je potřeba více než miliarda korun, kolik stojí eliminace dětské 49

ekonomické aktivity celkem? Pokud by práce dětí na celém světě byla substituována nezaměstnanými občany, vyřešily by se dva problémy naráz. V praxi toto však není možné, děti vykonávají většinou specifickou práci, pro kterou jsou strategicky vybírány. Mají lepší citlivost pro detaily a zejména nevyžadují velký honorář a to zaměstnavatelům vyhovuje. Jejich legislativní ochrana také není dostačující a kontrolní orgány ve většině případů selhávají a nevykazují téměř žádné výsledky. Dětská práce se vyskytuje nejčastěji v zemích, kde je příjem na osobu menší než 1500$. V takových zemích pracuje více než 30% dětí. V zemích, kde je příjem na osobu vyšší než 7000$ je ekonomická aktivita dětí jen ojedinělá. Na prvních místech jsou tedy oblasti jako Asie a Pacifik, dále pak Subsaharská Afrika. Příjmy v jednotlivých zemích, regionech a rodinách mají také vliv na dětskou práci, z toho plyne, že odstraňování chudoby je dobrý začátek konce dětské práce. Nejdůležitějšími navrhovanými řešeními jak odstranit dětskou práci, jsou posílit kontrolní a ochranné orgány a zároveň aktivovat jejich větší pravomoc. Tímto způsobem je možné zmapovat situaci v jednotlivých zemích a vykázat tak plnohodnotná a kvalitní data, která přesně určí ohnisko problému v každé zemi. Rozvojové země by vykázaly jako příčinu dětské práce nejčastěji chudobu, pramenící z nedostatečného vzdělání či nemocí. Jako prevence poslouží již fungující vzdělávací programy dotované organizacemi, které se také starají o zdravotní a hygienickou stránku dětí (UNICEF). Posílení ekonomik zemí je také jedna z nejdůležitějších věcí, neboť i HDP či obchod mají vliv na to, že děti musí pracovat. HDP na obyvatele vysvětluje až 70% dětské práce. Práce dětí je natolik rozšířená, že není možné soustředit se přímo na její odstranění. Každá země s tímto problémem musí změnit její postoj ke svému fungování, zaměřit se na společenské poměry (například nerovnost mezi muži a ženami), ekonomický chod státu a jeho celkovou vyspělost. Po určení vize do budoucna se mohou začít formovat podpůrné programy, zlepšovat úroveň země jako takové a to vše zřejmě nepřímo povede k postupnému vymizení dětské práce ze světa.

50

Literatura

1. Asia: INDUS Project (2004-2009). In: International labour organization [online]. 2011 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/washington/WCMS_159608/lang--es/index.htm 2. BASU, Kaushik a Pham Hoang VAN. The American Economic Review: The Economics of Child Labor[online]. 1998, 97 s.[cit. 2012-12-04]. Analysen und Berichte, 10. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/116842?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=211014022 35913 3. BEEGLE, Kathleen, Rakeev DEHEJIA a Roberta GATTI. WHY SHOULD WE CARE ABOUT CHILD LABOR?: THE EDUCATION, LABOR MARKET, AND HEALTH CONSEQUENCES OF CHILD LABOR [online]. 2004 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w10980.pdf?new_window=1 4. Central intelligence agency. The world factbook [online]. [2011] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook 5. Concept Paper on Child Labour in India. In: CRY- Child Rights and You [online]. [2009] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.cry.org/resources/pdf/ConceptPaper_ChildLabour.pdf 6. DEHEJIA, Rakeev a Roberta GATTI. CHILD LABOR: THE ROLE OF INCOME VARIABILITY AND ACCESS TO CREDIT ACROSS COUNTRIES [online]. 2002 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w9018.pdf?new_window=1 7. EDMONDS, Eric V. a Nina PAVCNIK. Child Labor in the Global Economy [online]. 2005 [cit. 2012-12-04]. DOI: 10.1257/0895330053147895. Dostupné z: http://docserver.ingentaconnect.com/deliver/connect/aea/08953309/v19n1/s11.pdf?expires=13 54646857&id=71821835&titleid=6117&accname=Guest+User&checksum=57BA1753B0D0 DE950023FF9576CCD417 8. EDMONDS, Eric V. a Nina PAVCNIK. INTERNATIONAL TRADE AND CHILD LABOR: CROSS-COUNTRY EVIDENCE [online]. 2004 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w10317.pdf?new_window=1 9. EDMONDS, Eric V. Child labor [online]. 2007 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w12926.pdf?new_window=1 10. Effect of Trade Liberalization on Child Labor [online]. Elsevier, 2005 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0022199604000662 51

11. EMIGRATION, LABOR SUPPLY, AND EARNINGS IN MEXICO [online]. 2005 [cit. 201212-04]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w11412.pdf?new_window=1 12. Exploding the myths about child labour. In: The state of the world´s children: Unicef [online]. 1997 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.unicef.org/sowc97/news2.htm 13. FREUD, Sigmund. The Mind of The Moralist [online]. Chicago: University Of Chicago Press, 1979 [cit. 2012-12-04]. 3. ISBN 0226716392. 14. GENERAL, Report of the Director. A future without child labour: global report under the follow-up to the ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work : International Labour Conference 90th Session 2002 [online]. Reprint. Geneva: International Labour Office, 2002 [cit. 2012-12-04]. ISBN 92-211-2416-9. 15. Global and regional trends. Child info: Monitoring the situation of children and women [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.childinfo.org/hiv_aids.html 16. HANSON, Gordon H. EMIGRATION, LABOR SUPPLY, AND EARNINGS IN MEXICO [online]. 2005 [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w11412.pdf?new_window=1 17. HANSON, Gordon H. GLOBALIZATION, LABOR INCOME, AND POVERTY IN MEXICO [online]. 2005 [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w11027.pdf?new_window=1 18. HASPELS, Nelien a Michele JANKANISH. Action against child labour [online]. Geneva: International Labour Office, c2000, xv, 334 p. [cit. 2012-12-04]. ISBN 92-211-0868-6. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=0K1lzdjI7MsC&printsec=frontcover&dq=Action+against+c hild+labour&hl=cs&sa=X&ei=tEq-UOKZKjm4QSfhoCACg&ved=0CDEQ6AEwAA#v=onepage&q=Action%20against%20child%20lab our&f=false 19. HOBBS, Sandy, Jim MCKECHNIE a Michael LAVALETTE. Child labor: a world history companion [online]. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, c1999, 292 p. [cit. 2012-12-04]. ISBN 08-743-6956-8. Dostupné z: http://books.google.cz/books/about/Child_Labor.html?id=LH30IGx2tlQC&redir_esc=y 20. HUGH D. HINDMAN, Hugh D.editor. The world of child labor an historical and regional survey [online]. Armonk, N.Y: M.E. Sharpe, 2009 [cit. 2012-12-04]. ISBN 18-497-2711-2. Dostupné z: 52

http://books.google.cz/books?id=lrKec5YTVYAC&printsec=frontcover&dq=The+World+of+ Child+Labor:+An+Historical+and+Regional+Survey+hidman&hl=cs&sa=X&ei=U0eUInWAarf4QTw0IHQBA&sqi=2&ved=0CDAQ6AEwAA 21. Child labor. The world bank [online]. © 2011 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTABOUTUS/EXTWEBARCHIVES/0,, MDK:22199444~menuPK:64654237~pagePK:64660187~piPK:64660385~theSitePK:256495 8,00.html 22. Child Labour in Latin America and the Caribbean. In: Child labour facts [online]. [2002] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/@ed_norm/@declaration/documents/publication/ wcms_decl_fs_51_en.pdf 23. Illegal child labor in the United States: Prevalence and characteristics [online]. 1998 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w6479.pdf?new_window=1 24. ILO Conventions and Recommendations. In: International labour organization [online]. [1996-2012] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/ipec/facts/ILOconventionsonchildlabour/lang--en/index.htm 25. Images of child labor: Child Labor and the Global Village: Photography for social change [online]. [2010] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://childlaborphotoproject.org/index.html 26. India. In: United States Department of Labor [online]. [2010] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.dol.gov/ilab/media/reports/iclp/sweat/india.htm#.UL4xBeQsA8E 27. INDO-USDOL Child Labour Project for Preventing and Eliminating Child Labour in Identified Hazardous Sector. In: International labour organization [online]. 2003-2009 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/newdelhi/whatwedo/projects/WCMS_124679/lang--en/index.htm 28. INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, International Programme on the Elimination of Child Labour. Tackling hazardous child labour in agriculture: guidance on policy and practice : user guide [online]. Geneva: ILO, 2006 [cit. 2012-12-04]. ISBN 92-211-8933-3. Dostupné z: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_protect/---protrav/--safework/documents/instructionalmaterial/wcms_110200.pdf 29. JHA, Praveen a Employment Analysis and Research Unit INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. The well-being of labour in contemporary Indian economy: what's active labour 53

market policy got to do with it? [online]. Geneva: ILO, 2009 [cit. 2012-12-04]. ISBN 978922-1226-239. Dostupné z: http://www.ilo.org/public/english/employment/download/wpaper/wp39.pdf 30. Maquiladoras in Mexico. Geography [online]. [2012] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://geography.about.com/od/urbaneconomicgeography/a/maquiladoras.htm 31. Mexico Children Used As 'Mules' By Drug Gangs. Huff Post World [online]. 2012 [cit. 201212-04]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/2012/03/14/mexico-children-mulesdrugs_n_1344009.html# 32. Mexico. In: United States Department of Labor [online]. [2010] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.dol.gov/ilab/media/reports/iclp/sweat/mexico.htm#.UL4uxeQsA8E 33. Mission and objectives. In: International labour organization [online]. [1996-2012] [cit. 201212-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/global/about-the-ilo/mission-and-objectives/lang-en/index.htm 34. MUHUMUZA, Tonny. Access to Product Markets and Child Labour: Survey Evidence from Rural Uganda [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.generalfiles.com/download/gs5785d334h32i0/muhumuza_t4867.pdf.html 35. OFFICE, International Labour. Child labour a textbook for university students [online]. Geneva: International Labour Office, 2004 [cit. 2012-12-04]. ISBN 92-211-5549-8. 36. PAKISTAN EMPLOYMENT TRENDS 2011. In: Government of Pakistan [online]. 2011 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.pbs.gov.pk/sites/default/files/Labour%20Force/publications/Pakistan_Employmen t_2012.pdf 37. Pakistan. In: United States Department of Labor [online]. [2010] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.dol.gov/ilab/media/reports/iclp/sweat/pakistan.htm#.UL4nlOQsA8E 38. PAL, Sarmhista a Bibhas SAHA. Self-Employment and Child Labour: Theory and Evidence [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.iza.org/conference_files/worldb2012/pal_s3115.pdf 39. Prevention and Elimination of Child Labour in Global Supply Chains: the Soccer Ball Industry in Pakistan. In: [online]. 2010 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/ipecinfo/product/viewProduct.do?productId=14356

54

40. Review of annual reports under the follow-up to the ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work. In: Review of annual reports under the follow-up to the ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_norm/--relconf/documents/meetingdocument/wcms_174753.pdf 41. SALMANN, Manuel. Manuel.io. Child Labor in Mexico [online]. 2011 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.manuel.io/en/2011/child-labor-in-mexico/ 42. Summary results of Child Labour Survey in Pakistan (1996) [online]. 1996 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.int/legacy/english/regions/asro/newdelhi/ipec/download/resources/pakistan/pak publ96eng7.pdf 43. The Programme. In: International labour organization [online]. [1996-2012] [cit. 2012-1204]. Dostupné z: http://www.ilo.org/ipec/programme/lang--en/index.htm 44. The world bank [online]. © 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/ 45. Time-bound programmes (TBP). In: International labour organization [online]. [1996-2012] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.ilo.org/ipec/Action/Time-BoundProgrammes/lang-en/index.htm 46. TRABAJO INFANTIL EN MÉXICO. In: REPORTE TEMÁTICO NÚM. 4 [online]. 2005 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.diputados.gob.mx/cesop/doctos/Trabajo%20infantil%20en%20Mexico.pdf 47. Unicef [online]. 2012 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.unicef.org/ 48. Unicef: México. Trabajo infantil [online]. [2009] [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://www.unicef.org/mexico/spanish/proteccion_6928.htm 49. WEINER, Myron. The Child and the State in India: Child Labor and Education Policy in Comparative Perspective. In: Princeton University Press [online]. 1991 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z: http://geoff.mcnicoll.net/wp-content/uploads/2009/11/R-1991a-Review-ofMyron-Weiner-The-Child-and-the-State-in-India.pdf 50. World bank [online]. c2012 [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/

55