Dětská práce v rozvojovém světě

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Dětská práce v rozvojovém světě

Magisterská diplomová práce

Bc. Jana Báborská

Vedoucí práce: Dipl.-Theol. Univ. Stanislava Ševčíková, Ph.D.

Brno 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a požila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 2. ledna 2012

…………………………… Bc. Jana Báborská

2

Poděkování

Děkuji vedoucí své diplomové práce Dipl.-Theol. Univ. Stanislavě Ševčíkové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, podněty a čas, které mi při konzultacích věnovala. Ráda bych také poděkovala všem studentům, kteří mi byli ochotní poskytnout rozhovor a Pavle Začalové, která mi dala podnět pro napsání této diplomové práce.

3

Obsah ÚVOD

7

TEORETICKÁ ČÁST

9

1 Dětská práce

9

1.1 Definice dětské práce

9

1.2 Historie dětské práce

13

1.3 Příčiny dětské práce

15

1.3.1 Chudoba

15

1.3.2 Vzdělávací systém

16

1.3.3 Rodinný kontext

17

1.3.4 Poptávka po dětské práci

19

1.3.5 Sociální hodnoty a postoje

20

1.3.6 Ekonomické šoky

21

1.4 Důsledky dětské práce

21

1.4.1 Dopad na zdraví

21

1.4.2 Dopad na vzdělání

22

1.4.3 Chudoba

23

2 Rozvojové země a dětská práce

24

2.1 Které země jsou rozvojové?

24

2.2 Ve kterých rozvojových zemích děti pracují?

25

3 Druhy dětské práce v rozvojových zemích

29

3.1 Sektory, v nichž nalezneme dětské pracovníky

29

3.2 Nejhorší formy dětské práce

31

3.2.1 Nucená a otrocká práce

34

3.2.2 Obchodování s dětmi

35

3.2.3 Děti v ozbrojených konfliktech

36

3.2.4 Komerční sexuální zneužívání dětí

38

3.2.5 Nezákonné aktivity dětí

40

3.2.6 Zemědělství

41

3.2.7 Hornictví a těžba

43

4

3.2.8 Stavebnictví

44

3.2.9 Práce v domácnosti

44

3.2.10 Sektor služeb a práce na ulici

46

3.2.11 Výroba

47

4 Postoj

49

4.1 Definice pojmu postoj a charakteristika postojů

49

4.2 Funkce postojů

50

4.3 Postoje a chování

51

4.4 Utváření a změna postojů

51

4.5 Postoj k dětské práci a k některým druhům dětské práce

52

5 Student

53

METODOLOGICKÁ ČÁST

54

6 Metodika výzkumu

54

6.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky

54

6.2 Výzkumná strategie

55

6.3 Metoda a technika sběru dat

56

6.4 Výzkumný vzorek a způsob výběru

57

6.5 Zkreslení výzkumu

58

6.6 Operacionalizace

58

6.7 Organizace a průběh výzkumu

59

6.7.1 Etická stránka výzkumu

59

ANALYTICKÁ ČÁST

61

7 Analýza a interpretace dat

61

7.1 Informovanost studentů a problematice dětské práce 7.1.1 Shrnutí

61 63

7.2 Emocionální dopad dětské práce na studenty 7.2.1 Shrnutí

65 66

7.3 Způsob chování studentů v souvislosti s dětskou prací 7.3.1 Shrnutí

66 68

7.4 Znalost problematiky druhů dětské práce 7.4.1 Shrnutí

68 71

7.5 Emocionální dopad druhů dětské práce

5

73

7.5.1 Shrnutí

73

7.6 Způsob chování studentů v souvislosti s druhy dětské práce 7.6.1 Shrnutí

74 75

7.7 Výsledky výzkumu a teoretická část práce

76

7.8 Doporučení

76

7.9 Návrh řešení problému dětské práce

77

ZÁVĚR

80

Bibliografie

83

Anotace

98

Annotation

99

Jmenný rejstřík

100

Věcný rejstřík

102

Přílohy

104

Příloha č. 1: Některé další příčiny a důsledky dětské práce

105

Příloha č. 2: Zdravotní důsledky pro děti vykonávající nebezpečnou práci

106

Příloha č. 3: Zemědělské komodity a dětská práce

108

Příloha č. 4: Výrobní činnosti a dětské práce

110

Příloha č. 5: Charakteristiky respondentů

114

Příloha č. 6: Operacionalizace otázek

115

Příloha č. 7: Scénář rozhovoru podle témat

118

Příloha č. 8: Co je možné dělat pro eliminaci dětské práce?

122

Příloha č. 9: Organizace zabývající se problematikou dětské práce

123

Stať

125

6

ÚVOD Dětská práce je poměrně rozšířená v řadě zemí světa, a to hlavně v zemích tzv. rozvojových. To, že děti pracují, je vyvoláno celou řadou příčin. Mezi nejčastější příčiny patří chudoba, vzdělávací systém, sociální hodnoty a postoje apod. Dětská práce nemá jen příčiny, ale i důsledky. Důsledky v podobě negativního vlivu na zdraví, vzdělání či chudobu. Děti pracují např. v zemědělství, ve výrobě nebo sbírají odpadky. Řada organizací vnímá dětskou práci jako problém, který je nutné řešit. Snaží se ji tedy eliminovat, či alespoň šířit informace o její problematice. Mezi tyto organizace patří např. i česká organizace Člověk v tísni a její informační sekce Rozvojovka. Právě ta mi dala podnět pro napsání diplomové práce na téma dětské práce. Toto téma mě velmi zaujalo už proto, že jsem toho do té doby o dětské práci mnoho neslyšela. Také se mi nepodařilo k této problematice nalézt žádnou českou literaturu, což pro mě znamenalo jistou výzvu. Ze spolupráce s organizátorkou kampaně Stop dětské práci Pavlou Začalovou vzešla hlavní výzkumná otázka mé diplomové práce, která zní: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k druhům dětské práce? Cílem práce je odpovědět na tuto výzkumnou otázku a také poskytnout zájemcům podrobnější informace o problematice dětské práce. Při zpracovávání tohoto tématu jsem se potýkala s nedostatkem české literatury. Práce proto čerpá hlavně z anglické literatury, textů a internetových zdrojů. Práce je rozčleněna do sedmi kapitol. Prvních pět kapitol je součástí teoretické části diplomové práce, která vymezuje teoretické koncepty tvořící hlavní výzkumnou otázku. Kapitoly šestá a sedmá pak představují empirickou část práce. V první kapitole můžeme nalézt definici dětské práce, stručný nástin její historie, podrobnější popis jejích příčin a důsledků. Druhá kapitola pojednává o rozvojových zemích a dětské práci. Je zde blíže specifikován pojem „rozvojové země“, dále jsou zde uvedeny příklady zemí, ve kterých děti pracují a údaje o jejich počtu. Třetí kapitola se zabývá jednotlivými druhy dětské práce v rozvojových zemích. Pojednává o nucené a otrocké práci, obchodování s dětmi, používání dětí v ozbrojených konfliktech,

komerčním

sexuálním

zneužívání

7

dětí,

nezákonných

aktivitách

vykonávaných dětmi, práci v zemědělství, hornictví a těžbě, stavebnictví, práci v domácnosti, v sektoru služeb a na ulici a o výrobních činnostech vykonávaných dětmi. Čtvrtá kapitola je věnována pojmu postoj, jeho definici, charakteristice, funkcím, utváření, změně postojů a postojům v souvislosti s chováním. Na závěr je zde postoj definován za účelem zodpovězení hlavní výzkumné otázky. Pátá kapitola pojednává o pojmu student. Šestá kapitola tvoří metodologickou část. Jsou zde popsány cíle výzkumu, výzkumné otázky, strategie, metoda a technika sběru dat. Dále výzkumný vzorek a způsob jeho výběru, možná zkreslení výzkumu, operacionalizace a na závěr pak realizace a průběh výzkumu. Sedmá kapitola představuje analytickou část, kde analyzuji a interpretuji získaná data z hlediska dílčích výzkumných otázek. Uvádím doporučení a předkládám zde vlastní návrh řešení dětské práce. V závěru shrnuji zjištěné poznatky, přínosy výzkumu a odpovídám na hlavní výzkumnou otázku.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1 Dětská práce V této kapitole definuji dětskou práci, krátce se zmiňuji o její historii, nastiňuji zde některé z příčin (chudoba, vzdělávací systém, rodinný kontext, poptávka po dětské práci, sociální hodnoty a postoje, ekonomické šoky) a důsledků (dopad na zdraví, chudoba, dopad na vzdělání) dětské práce.

1.1 Definice dětské práce Pojem dítě či dětství je možné charakterizovat z hlediska věku. Například v Úmluvě o právech dítěte je dítětem každá lidská bytost mladší 18 let1 (Convention on the Rights of the Child, 1989). Dětství může být ovšem vnímáno v různých společnostech různě, kdy se dítě např. stává dospělým po vykonání určitých sociálních rituálů či splnění tradičních povinností (Fyfe, 1993). Pro účely této práce je však vhodné pojem dítě definovat v souvislosti s prací, resp. od jakého věku je povoleno či je vhodné, aby dítě vykonávalo určité pracovní úkony. To samozřejmě souvisí s legislativou konkrétních států. Na mezinárodní úrovni takovou definici nabízí Úmluva o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (Minimum Age Convention No. 138), kterou vydala International Labour Organization (ILO) v roce 1973. Tato úmluva stanovuje jako hranici pro vstup do zaměstnání věk 15 let, za zvláštních okolností na 13 let2 a pro morálně nebo fyzicky náročnou práci na 18 let (Minimum Age Convention No. 138, 1973). Ne každá práce, která je vykonávána dětmi, je považována za dětskou práci. Často je obtížné rozlišovat mezi tím, která práce je pro děti prospěšná a která jim naopak škodí. Při práci se děti mohou naučit nejrůznějším dovednostem a získat

1

Pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Pokud dítě vykonává lehkou práci, která nepoškozuje jeho zdraví a vývoj a nenarušuje pravidelnou školní docházku.

2

9

zkušenosti, díky kterým se zvyšuje jejich sebedůvěra. V dospělosti se také snadněji stávají produktivními členy společnosti. Práce tedy může mít pozitivní dopad na rozvoj dítěte (Fyfe, 1993). V řadě zemí je běžné, že si děti přivydělávají prostřednictvím brigád nebo pomáhají rodičům v domácnosti, za což dostávají kapesné, které mohou utratit podle svých potřeb (Clive, 2009). Za dětskou práci není považována taková práce, která je vykonávána s ohledem na zdraví a vzdělání dětí, je příležitostná, legální3 a jedná se o lehkou práci, která učí děti zodpovědnosti (Nanjunda, 2008). Mezinárodní organizace práce - ILO (2006) ve své zprávě The end of child labour: Within reach rozlišuje tři kategorie: ekonomicky aktivní děti (economically active children), dětské pracovníky (child labourers) a děti vykonávající nebezpečnou práci (children in hazardous work) (vlastní překlad):


Ekonomická aktivita je širším pojmem, který zahrnuje většinu produktivních aktivit vykonávaných dětmi (ať už jsou placené či neplacené, legální či nelegální, vykonávané pár hodin nebo na plný úvazek). Nepatří sem ovšem domácí práce prováděné dětmi v jejich vlastním domově. Aby bylo dítě považováno za ekonomicky aktivní, musí pracovat nejméně 1 hodinu během 7 denní periody. „Ekonomicky aktivní děti“ tak představují spíše statistický pojem.




Dětská práce je užším pojmem než „ekonomicky aktivní děti“. Vylučuje děti mající 12 let a více, které vykonávají pár hodin týdně povolenou lehkou práci a děti mající 15 let a více, jejichž práce není klasifikována jako „nebezpečná“. Tento pojem je založen na Úmluvě o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (ILO Convention No. 138).




Nebezpečná práce je jakákoli aktivita či zaměstnání, které svou povahou nebo typem má, či vede k nepříznivým účinkům na bezpečnost, zdraví (fyzické nebo duševní) a morální vývoj. Nebezpečnost také plyne z nadměrné pracovní zátěže, fyzických podmínek práce a nadměrné doby trvání práce, či aktivity, i když je považována za „bezpečnou“.

3

Legální ve smyslu neporušující národní a mezinárodní právní normy.

10

Tabulka 1.1: Odhady počtu dětí ve věku 5-17 let v jednotlivých kategoriích v letech 2000 a 2004 Z toho: děti Z toho: děti v Z toho: dětští vykonávající Dětská populace zaměstnání pracovníci nebezpečnou práci 2000 2004 2000 2004 2000 2004 2000 2004 1 531,4 1 566,3 351,9 317,4 245,5 217,7 170,5 126,3 Počet (v milionech)

% z věkové skupiny % změna od roku 2000 do roku 2004

100,0

100,0

23,0

20,3

16,0

13,9

11,1

8,1

-

2,3

-

- 9,8

-

- 11,3

-

- 25,9

Pramen: ILO, 2006, s. 6; upraveno

V roce 2010 vydává ILO zprávu Accelerating action against child labour, ve které uvádí tři nové kategorie pracujících dětí (vlastní překlad):


Děti v zaměstnání (Children in employment): děti, které jsou zapojené do ekonomických aktivit, které provádějí nejméně jednu hodinu během určitého období. Tyto aktivity pokrývají, jak tržní, tak určité typy mimotržních aktivit (produkce zboží a služeb pro vlastní potřebu). To zahrnuje práci ve formálním i neformálním sektoru, vně i uvnitř rodiny, práci za odměnu i zisk (v hotovosti i naturáliích, na částečný nebo plný úvazek), nebo domácí práce mimo vlastní domácnost dítěte pro zaměstnavatele (ať už placenou nebo neplacenou).




Děti vykonávající dětskou práci (Children in child labour): jedná se o podmnožinu kategorie „Děti v zaměstnání“. Tato kategorie zahrnuje děti, které vykonávají nejhorší formy dětské práce a děti, které nedosahují požadovaného věku pro zaměstnání, vyjma těch, které vykonávají povolenou lehkou práci. Z této kategorie jsou vyloučeny děti, které pracují jen pár hodin týdně a ty, které jsou starší, ale jejich práce není klasifikována jako „nebezpečná práce“.


4

Nebezpečná práce prováděná dětmi (Hazardous work by children)4.

Tato kategorie se shoduje s výše zmíněnou kategorií „children in hazardous work“.

11

Tabulka 1.2: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci podle pohlaví v letech 2004-2008 (věková skupina 5-17 let) Z toho: děti Z toho: děti v Z toho: dětští vykonávající Dětská populace zaměstnání pracovníci nebezpečnou práci 2004 2008 2004 2008 2004 2008 2004 2008 1 566,3 1586,3 317,4 305,7 217,7 215,3 126,3 115,3 Počet (v milionech)

% z věkové skupiny % změna od roku 2004 do roku 2008

100,0

100,0

20,3

15,8

13,9

13,6

8,1

7,3

-

1,3

-

-3,7

-

-1,1

-

-8,7

Pramen: ILO, 2010, s. 9; upraveno

Graf 1.1: Počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví v letech 2004-2008 Počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví

140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 2004

2008 chlapci

dívky

Pramen: ILO, 2010, s. 10; upraveno

12

Podle článku 32.1 Úmluvy o právech dítěte se za dětskou práci považuje práce vykonávaná dítětem, která překáží jeho vzdělání, nebo je škodlivá pro jeho fyzický, duševní, morální nebo sociální vývoj (portál Stop child labour, rok neuvedenb). Dětská práce podle Haspels a Jankanish (2000) zahrnuje placenou i neplacenou práci a aktivity, které jsou pro děti nebezpečné a škodlivé z hlediska duševního, fyzického, sociálního či morálního. ILO ve své zprávě A Future Without Child Labour (2002) volá po zákazu takové práce vykonávané dětmi, která spadá do těchto tří kategorií:


je vykonávána dětmi, které mají méně let, než je pro tento druh práce stanoveno (což je často definováno legislativou jednotlivých států5, která může být v souladu s mezinárodně uznanými standardy), a která tak brání vzdělávání dítěte a jeho rozvoji;




ohrožuje fyzické, duševní a morální blaho dítěte, buď svou povahou, nebo proto, že podmínky, za kterých je prováděna, jsou známé jako nebezpečné;




jedná se o nejhorší formy dětské práce, které jsou mezinárodně definovány jako otroctví, obchodování s dětmi, dluhové otroctví a jiné formy nucené práce. Nucené najímání dětí pro ozbrojené konflikty, prostituci, pornografii a další nezákonné aktivity. Tato práce výhradně pojednává o dětské práci, kterou lze charakterizovat výše

uvedenými třemi kategoriemi.

1.2 Historie dětské práce Dětská práce není novým fenoménem. Během průmyslové revoluce byly děti nuceny pracovat za nebezpečných podmínek někdy i 12 hodin denně. Na počátku 19. století představovaly děti jednu třetinu všech pracovníků amerických továren. V Anglii v roce 1860 pracovalo v továrnách 50% dětí ve věku 5-15 let. Děti až do roku 1890 v Anglii pracovaly i na farmách, v dolech nebo domácnostech (Horn, 1994). Konec dětské práce

5

V některých státech ale tato legislativa stále chybí.

13

ve vyspělých zemích6 je spojován se zavedením povinné školní docházky a s ekonomickými, technickými a ideologickými změnami (Fyfe, Jankanish, 1997). Významný byl rok 1919, kdy byla založena Mezinárodní organizace práce (International Labour Organisation - ILO), která se začala zabývat eliminací dětské práce. ILO v té době tvořila pracovní komise složená ze zástupců devíti států7 včetně Československé republiky (Rea, rok neuveden). Od roku 1970 vzrůstá mezinárodní pozornost věnovaná dětské práci a nevládní organizace vystupují proti podmínkám, v nichž děti v řadě rozvojových zemí pracují (Nanjunda, 2008). V roce 1973 také ILO vydává Konvenci 138 – Úmluvu o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (Minimum Age Convention No 138), která ustanovuje jako hranici pro vstup do zaměstnání věk 15 let, pro morálně nebo fyzicky náročnou práci pak 18 let. Česká republika tuto úmluvu ratifikovala až 26. dubna 2007. V současné době konvenci podepsalo už 161 zemí (portál ILO, 2011h). V roce 1989 je ratifikována mezinárodní dohoda o právech dětí nazvaná Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child - CRC), vydaná Všeobecným shromážděním UN. Ta volá po ochraně dětí před ekonomickým využíváním a vykonáváním jakékoli práce, která je riskantní, či narušuje vzdělávání dětí, nebo je škodlivá jejich zdraví, fyzickému, psychickému, duchovnímu, morálnímu či sociálnímu vývoji (Bishoy, 2003, vlastní překlad). Česká republika Úmluvu o právech dítěte ratifikovala 1. ledna 1993. V roce 2002 byly k Úmluvě připojeny dva opční protokoly. Jedná se o Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (OPAC) a Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii (OPSC). Česká republika zatím přijala jen Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (portál Vlády ČR, 2008). Důležitost, kterou ILO přikládá eliminaci dětské práce, je patrná z toho, že v roce 1992 vzniká (v rámci ILO) zvláštní Mezinárodní program pro odstranění dětské práce (International Programme for the Elimination of Child Labour – IPEC). Ten má svého cíle dosáhnout skrze posílení kapacity jednotlivých zemí k vypořádání se s tímto problémem. Dále je jeho úkolem podpora celosvětového hnutí zaměřeného na boj

6

Dětská práce v těchto zemích není vymýcena úplně, do určité míry přetrvává, pracující děti můžeme nalézt např. v USA, Portugalsku, Itálii, Řecku (Fyfe, Jankanish, 1997). 7 Těmito devíti státy byly: Belgie, Kuba, Československá republika, Francie, Itálie Japonsko, Polsko, UK a US.

14

s dětskou prací. V současné době IPEC operuje celkem v 88 zemích a je celosvětově největším programem svého druhu (portál ILO, 2011g). V roce 1999 se ILO zaměřuje na odstranění nejhorších forem dětské práce a vydává Konvenci 182 – Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Worst Forms of Child Labour Convention No 182). Ta má okamžitě zakázat a odstranit nejhorší formy dětské práce. Tato konvence je ratifikována celkem 163 zeměmi. Česká republika úmluvu podepsala 19. června 2002 (portál Stop dětské práci, rok neuvedenb). I přesto, že během 20. století byla přijata řada smluv a konvencí, dětská práce existuje i v dnešních dnech. I když počet pracujících dětí z klesl (v roce 2000 jich bylo podle odhadů na světě 246 milionů), zůstává stále toto číslo obrovské (215 milionů). Znamená to tedy, že každé sedmé dítě na světě pracuje (Chatrná, Ježková, 2008). Drtivá většina těchto dětí žije v rozvojových zemích.

1.3 Příčiny dětské práce 1.3.1 Chudoba Dětská práce bývá často spojována s nízkou úrovní příjmu domácností. Pokud má domácnost nízký příjem, je velmi pravděpodobné, že rodiče pošlou své děti pracovat, aby vydělaly peníze, nebo po nich budou požadovat, aby pracovaly na farmě nebo v rodinném podniku. V zemích, jejichž obyvatelé mají nízký příjem a je pravděpodobné, že zde většina domácností žije v extrémní chudobě, jsou vytvořeny podmínky pro dětskou práci. Ne vždy, pokud mají domácnosti nízký příjem, posílají rodiče své děti pracovat. Pokud například tyto chudé domácnosti nemají přístup k potencionálním zaměstnavatelům, jejich děti nepracují, ale ani nechodí do školy. Ne každá domácnost má takové zdroje (myšleno např. půdu, domácí zvířata, rodinný podnik), kde může práci svých dětí využít (ILO, 2004a). A naopak pokud rodina vlastní např. půdu, může zde vznikat „paradox bohatství“. Taková rodina totiž spíš využije práce svých dětí, kdy najímání jiné pracovní síly je obtížné nebo finančně nákladné (Vandenberg, 2007, vlastní překlad). Domácnosti, které žijí v tak extrémní chudobě, že jejich základní životní potřeby nejsou zajištěny, využijí všechny své zdroje (tedy i práci dětí) k zajištění životních

15

potřeb. Tyto domácnosti ale mohou uváznout v „pasti přežití“, protože pokud je množství dětí nabízejících svou práci příliš velké, dochází k tomu, že jejich příjmy se ještě sníží a díky tomu bude zase více dětí nabízet svou práci. Děti také budou muset o to víc pracovat, aby zajistily pokrytí základních životních potřeb (ILO, 2004a). Chudoba je často příčinou i důsledkem dětské práce. Pokud totiž děti pracují, nemohou se vzdělávat a v dospělosti se tak stávají negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou s nízkými příjmy a jsou tak opět nuceny posílat své děti pracovat. Vzniká a udržuje se tak kruh chudoby (portál Stop dětské práci, rok neuvedend). Samozřejmě existují i případy, kdy děti i z chudého prostředí školu navštěvují. Jejich rodiče podstupují velké oběti, aby se jejich dítě mohlo věnovat pouze škole. (Rea, rok neuveden, vlastní překlad). „V Latinské Americe starší děti přepadávaly jiné děti a okradly je o školní uniformy, aby je měly pro mladší sourozence.“ (Ševčíková, osobní sdělení). I když je chudoba významnou příčinou, dětská práce není produktem jen jí samotné. Působí zde řada dalších faktorů, které spolu vytváří podmínky pro dětskou práci.

1.3.2 Vzdělávací systém Příčinou dětské práce může být také nastavení vzdělávacího systému v jednotlivých zemích. Pro země, kde se objevuje dětská práce, je často typické, že je do školy zapsán jen malý počet dětí (Fassa, Parker, Scanlon, 2010). Podle odhadů organizace UNESCO jsou přinejmenším ve 101 zemích zavedeny poplatky za základní vzdělání (portál Know child labour, 2005a). Když se k nim přičtou ještě náklady na dopravu a školní potřeby, je pro většinu rodin v rozvojových zemích obtížné posílat děti do školy, protože na to nemají dostatek finančních prostředků. Ale i v případě, že je vzdělávání poskytováno zdarma, náklady na dopravu, učebnice, uniformu, či obědy můžou řadě rodin bránit v poskytování vzdělání svým dětem. V tomto ohledu je také důležité, jaká je politika jednotlivých států v oblasti vzdělávání. Pokud stát do vzdělávání investuje finanční prostředky, mohou být např. odstraněny poplatky, či poskytovány žákům zdarma obědy a to může vést k tomu, že si více rodin

16

bude moci dovolit posílat své děti do školy. V rukou jednotlivých států je také otázka zavedení povinného základního vzdělání pro všechny děti a vymáhání tohoto nařízení. Dalším faktorem je dostupnost školních zařízení. Ta je zpravidla horší v zemědělských oblastech než ve městech (portál Know child labour, 2005a). Problémem může být, jak nedostačující počet těchto zařízení, tak jejich vzdálenost. Pokud rodina žije daleko od nejbližší školy, je možné, že dítě do školy nebude posílat. Je to způsobeno tím, že si nemůže dovolit platit dítěti dopravné nebo považuje několika hodinové chození dítěte do školy jako časově náročné, obtížné či nebezpečné. Důležitá je i kvalita vzdělání. Když rodiče budou mít pocit, že se jejich dítě ve škole nic nenaučí nebo nebudou cítit, že vzdělání zlepší vyhlídky jejich dětí na trhu práce, tak budou méně naklonění tomu, posílat své děti do školy (Betcherman, 2004). Rozhodování ohledně vzdělání ovlivňuje také počet dětí a jejich pohlaví. Pokud má rodina velký počet dětí, je pravděpodobné, že si nebude moci dovolit poskytnout všem vzdělání. V takových případech rozhoduje o tom, zda se dítě bude vzdělávat, či bude pracovat, často pořadí v jakém se narodilo. Mladší děti mají obecně větší šanci získat vzdělání a jsou často podporovány penězi, které vydělají jejich starší sourozenci (Nanjunda, 2009). Pohlaví je významným faktorem, který také ovlivňuje rozhodování týkající se vzdělání. Je ovlivněn tradičními postoji k roli ženy v té které společnosti. Vzdělávání žen bývá vnímáno jako nepotřebné, protože jejich úkolem je starat se o domácnost a děti, k čemuž vzdělání nepotřebují (ILO, 2002). Dalším důvodem, proč dívky nenavštěvují školy, je obava o jejich bezpečnost v případě, musí-li docházet do vzdělávacího zařízení, které leží daleko od jejich domova. Dvě třetiny dětí, které nenavštěvují školu, tvoří dívky (portál Stop dětské práci, rok neuvedena).

1.3.3

Rodinný kontext

Velká část dětí začne pracovat, když pomáhá své rodině. Děje se tak z různých důvodů, kterými mohou být chudoba rodiny, či kulturní hodnoty, kdy rodiče vidí dětskou práci jako přirozenou. Děti se stávají neplacenými pracovníky na rodinných farmách, v rodinných podnicích, obchodech nebo vykonávají domácí práce na místo svých rodičů, kteří pracují. Dalším důvodem může být zadluženost rodiny, která přispívá k její zranitelnosti a je pravděpodobné, že dítě bude posláno pracovat, aby splatilo dluhy.

17

Faktory, které mohou ovlivnit to, zda dítě bude pracovat, lze rozdělit na „vnitřní“ a „vnější“. Někdy bývá obtížné tyto faktory rozlišit a mnohé spolu souvisí (ILO, 2004a, vlastní překlad):

Tabulka 1.3: Vnitřní a vnější faktory související s rodinným kontextem Vnitřní faktory Vnější faktory o Rodina v obtížné situaci: o Rodina patří k minoritě a trpí - rodiny jen s jedním rodičem sociální exkluzí - nemoc v rodině nebo o Materiální hodnoty neschopnost o Silná vrstevnická skupina rodiny pracovat o Urbanizace - dysfunkční rodiny o Ekonomická krize, politické a o Rodinné hodnoty sociální změny o Nízká úroveň vzdělání rodičů o Dopady HIV/AIDS o Nízká úroveň dovedností rodičů Pramen: ILO, 2004a, s. 87; upraveno

Vnitřní faktory
Mezi vnitřní faktory způsobující dětskou práci lze zařadit řadu „nešťastných okolností“, které mohou rodinu potkat. Patří sem smrt člena rodiny, jeho odchod od rodiny nebo vážná nemoc, kdy tento člen byl živitelem rodiny.
Dále je to také dysfunkce rodiny, která se projevuje užíváním drog, pitím alkoholu, hazardem, násilím nebo sexuálním zneužíváním. Faktorem, který může dítě přimět opustit domácnost, může být také nevlastní rodič. Pokud je rodina dysfunkční, může se také dítě stát jediným živitelem rodiny.
Rodinné hodnoty ovlivňují rozhodování rodiny, které se týká i dětské práce. Tyto hodnoty jsou přenášeny na děti, které je často dále přenáší na své potomky. Tyto hodnoty se mohou týkat práce, vzdělání, respektu k ženám a dětem, vztahů mezi rodinou a komunitou, nastavení sexuálních hranic mezi členy rodiny, vztahu k alkoholu či drogám, apod.
Nízká úroveň vzdělání a dovedností rodičů může také negativně ovlivnit život a budoucnost dětí. Pokud rodiče nejsou vzdělaní, je velmi pravděpodobné, že na vzdělání dětí nebude kladen důraz.

18

Vnější faktory
Rizikovým faktorem je také příslušnost rodiny k menšinové populaci, ať už rasově či nábožensky nebo migrace. Tyto skupiny často trpí sociální exkluzí a s ní spojenou chudobou.
Dalším vnějším faktorem může být konzumní způsob života, který se vyznačuje touhou po nakupování materiálních statků, k čemuž jsou potřeba peníze. Konzumerismus se může týkat celé rodiny nebo jen dětí samotných.
Skupina vrstevníků také může dítě přesvědčit, aby nechalo školy, nebo přistoupilo na konzumní způsob života.
Pokud rodina pochází ze zemědělské oblasti, může vidět řešení své ekonomické situace v odstěhování se z venkova do města. Někdy je za prací do města vysláno jen dítě, nebo dítě toto rozhodnutí učiní samo. Výsledkem ale často bývá dětská práce např. v městských továrnách.
Dalšími vnějšími faktory, které připívají k dětské práci jsou ekonomická krize, politické a sociální změny. Tyto jsou často provázeny kolapsem příjmů rodin a mohou se měnit standardy žití a zaměstnávání. Může také růst neformální sektor ekonomiky, který nabízí pracovní příležitosti pro děti.
Miliony dětí, především v subsaharské Africe, jsou nuceny pracovat v důsledku epidemie AIDS, která způsobuje smrt jejich rodičů, sourozenců a příbuzných. Starší děti se tak stávají často jedinými živiteli svých mladších sourozenců nebo nemocných rodičů, kteří už nejsou schopni pracovat. Podle odhadů je zde 15 milionů sirotků mladších 15 let, jejichž rodiče zemřeli. Toto číslo se neustále zvyšuje.

1.3.4 Poptávka po dětské práci Důvody, které vedou zaměstnavatele k tomu, že zaměstnají děti, mohou být různé. Takovým zaměstnavatelem může ovšem být i rodina dítěte. Může se tak stávat např. proto, že rodina nemá finanční prostředky, aby si na tuto práci najala někoho „zvenčí“. Zaměstnavatelem dětí se samozřejmě stávají i různé firmy, podniky či cizí domácnosti. Děti najímají z řady důvodů, např.:

19




Levnost dětské pracovní síly – děti jsou často placeny méně než dospělý nebo dokonce nedostávají žádnou mzdu (Fyfe, Jankanish, 1997).




Argument „mrštných“ prstů – často bývá běžná představa, že děti jsou lépe vhodné pro vykonávání určitých úkolů než dospělí. Jsou lepší pro aktivity, jako je např. tkaní koberců, protože mají mrštnější prsty (OECD, 2003).




Nedostatek dospělých pracovníků – k tomu může dojít např. v období sklizně na farmách a plantážích.




Neznalost a naivita dětských pracovníků – děti jsou často neznalé a na rozdíl od dospělých, kteří by některé druhy práce odmítly vykonávat, si neuvědomují rizika spojená s některými druhy práce (ILO, 2002).




Děti jsou lépe zvládnutelné – děti jsou méně schopné bránit svá práva a zájmy, na rozdíl od dospělých si jich často nejsou ani vědomy (ILO, 2002).

1.3.5 Sociální hodnoty a postoje Sociální hodnoty jsou definovány jako normy, ideály, nebo aspirace, které jsou sdíleny lidmi v určité kultuře a na určitém místě (Fassa, Parker, Scanlon, 2010). K zachování dětské práce přispívá i to, že dětská práce je společností tolerována nebo je k ní společnost lhostejná. V takových případech nejsou rodiče ovlivněni svým okolím a posílají své děti pracovat. Sami také nepovažují dětskou práci za něco škodlivého či nepatřičného nebo vidí práci jako prospěšnou pro své děti a jejich budoucnost. Takovým rodičům se často také nedostalo vzdělání a sami jako děti pracovali. Tyto zkušenosti se tak přenášejí na další generace. V mnohých společnostech je úplně běžné, že děti pomáhají rodičům a pracují spolu s nimi. Stejně tak bývá běžné, že chlapcům se dostává vzdělání častěji než dívkám, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole. Pokud je naopak dětská práce společností vnímána jako škodlivá a rodiče se tak dostávají pod tlak společnosti, může to rodiče odradit od toho, aby posílali své děti pracovat. Stejně tak pokud se rodičům dostalo vzdělání, je pravděpodobnější, že ho dopřejí i svým dětem. Postoj společnosti k dětské práci může být částečným vysvětlením, proč země se stejnou úrovní chudoby, vzdělávací infrastrukturou a sociální strukturou vykazují rozdíly ve výskytu dětské práce (Vandenberg, 2007). Na to, že

20

dětská práce je spojena s různými kulturními a sociálními faktory, upozorňuje i Nanjunda (2008).

1.3.6 Ekonomické šoky Nejen úroveň příjmu domácnosti, ale i jeho výkyvy rozhodují o tom, jestli bude dítě posláno pracovat. I když má rodina v průběhu několika let dostatečný příjem, je možné, že se objeví období, kdy tomu tak není. To může být způsobeno např. tím, když je rodina závislá na pěstování jedné plodiny, jejíž ceny se na trhu prudce sníží, rostliny jsou zničeny škůdci, dojde k povodni apod. Tyto nečekané události mohou přispívat k výskytu dětské práce. A i když je tento stav dočasný, jeho důsledky mohou být trvalé, protože dětem se často nepodaří vrátit ze zaměstnání zpět do školy. To s sebou přináší otázky, jak těmto nečekaným událostem předcházet, nebo jak alespoň zmírnit jejich důsledky. Ke zmírnění důsledků může sloužit pojištění a úvěry. Zde ovšem hraje roli, jestli rodina má možnost si půjčit a také podmínky úvěru. Může se totiž stát, že věřitel bude vyžadovat lichvářské úroky, což může vyústit v jednu z nejhorších forem dětské práce – nucenou práci, kdy dítě bývá použito i jako forma zástavy pro věřitele (ILO, 2004a). Některé další příčiny dětské práce je možné nalézt v příloze č. 1. Neexistuje jeden faktor, který by vysvětlil, proč dětská práce stále existuje. Je zde celá řada příčin, které působí na různých úrovních. Vzájemně se ovlivňují a způsobují tak, že se dítě stane dětským pracovníkem.

1.4 Důsledky dětské práce 1.4.1 Dopad na zdraví Děti se biologicky liší od dospělých svými anatomickými, fyziologickými a psychologickými charakteristikami. V porovnání s dospělými pracovníky jsou více náchylné k rizikům, která souvisí s vykonáváním povolání. Zdravotní následky tak pro ně jsou více devastující a mohou vyústit v nezvratné poškození jejich fyzického a psychického zdraví, které má pro ně důsledky v dospělosti. V mnoha případech nejsou

21

pracovní podmínky dětí a dospělých stejné. Děti mohou být vystaveny větším rizikům než dospělí pracovníci, když jsou jim přidělovány podřadnější práce (Forastieri, 2002). Riziko stoupá i v důsledku toho, že děti nemají tolik pracovních zkušeností, nejsou schopné informovaně se rozhodovat, hůře si uvědomují rizika nebo se od dospělých naučí špatné bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Často také vykonávají své úkoly bez dozoru dospělých a s nástroji či stroji určenými pro dospělé. Určité druhy práce jsou také nebezpečnější než jiné. To platí pro zemědělství, stavebnictví, hornictví apod. Děti často pracují s nedostatečnými ochrannými pomůckami nebo je ani nemají. Také pracují dlouhé hodiny v ubohých hygienických podmínkách, nevhodném prostoru pro práci (např. úzkých šachtách), bez dostatečného přístupu k vodě a potravě. Forastieri (2002) uvádí, že jedno ze čtyř ekonomicky aktivních dětí bylo při práci zraněno nebo onemocnělo. Chlapci byli přitom častěji zraněni než dívky (72% ku 28%). Dětská práce má i smutnější důsledky. A to smrt dětí. Podle odhadů ILO jich každý rok zemře 22 000 (Clive, 2009). Bližší informace o zdravotních důsledcích určitých druhů dětské práce je možné nalézt v příloze č. 2.

1.4.2 Dopad na vzdělání Pokud děti pracují, nemohou se vzdělávat. Nenaučí se číst, psát nebo počítat. Důsledkem je jejich negramotnost a nekvalifikovanost. Dítě také přichází o kontakt se svými vrstevníky. Některé rodiny však mohou být závislé na příjmu, který dítě přináší. V některých chudých zemích proto děti kombinují návštěvu školy s prací, což je často velmi náročné. Práce samozřejmě musí odpovídat věku dítěte a je důležité, aby nebyla příliš vyčerpávající a dítě se tak mohlo náležitě účastnit vyučování a mělo také dostatek času na následnou přípravu na další školní den (Vandenberg, 2007). Téměř všechny děti mladšího školního věku (94%), které nenavštěvují školu, pochází z rozvojových zemí. Nejčastěji ze Subsaharské Afriky (40%) a Asie (35%), kde je dětská práce závažným problémem (Sakurai, 2006). Podle odhadů není zapsáno do školy až 104 milionů dětí, 56% z nich tvoří dívky (ILO, 2006). V současné době více

22

než polovina dětí nechodících do školy žije jen v 15 zemích světa, většina z nich v Nigérii, Pákistánu a Etiopii (UNESCO, 2011). Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště důraz na vzdělání dívek, respektive žen, se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatňování plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí (portál Stop dětské práci, rok neuvedena).

1.4.3 Chudoba „Chudoba je stav, který můžeme charakterizovat deprivací základních lidských potřeb, což v sobě zahrnuje jídlo, pitnou vodu, zdravotní péči, přístřeší, vzdělání a přístup k informacím. Pojem chudoba je používán v několika významech: chudí trpí izolací od aktivního zaměstnání, nemají přístup k základním sociálním službám a k civilnímu, sociálnímu a kulturnímu životu.“ (Ševčíková, 2009, s. 90).

Jak již bylo zmíněno, chudoba je současně důsledkem i příčinou dětské práce. Dětští pracovníci převážně pocházejí z chudých rodin, které si nemohou dovolit poslat své děti do školy. Ať už je to z důvodu finančního, kdy nemohou dětem platit školní poplatky, uniformy či učenice, nebo z toho důvodu, že potřebují, aby dítě pracovalo v domácnosti či na poli, které rodina vlastní. Dětem se tak nedostane vzdělání a tím pádem ani lepšího zaměstnání než jejich rodičům a chudoba tak přechází z jedné generace do druhé. Některé další důsledky dětské práce je možné nalézt v příloze č. 1.

23

2 Rozvojové země a dětská práce Tato kapitola nabízí odpověď na otázku, které země označujeme jako rozvojové a které rozvojové země a regiony světa jsou s dětskou prací spojovány nejčastěji.

2.1 Které země jsou rozvojové? Pro vymezení rozvojových zemí neexistují úplně jednoznačná kritéria. Dříve se pro jejich označení používal termín „třetí svět“, což souviselo s rozdělením světa za studené války. „První“ a „druhý“ svět tvořily státy západního a východního bloku. Země třetího světa nebyly pod sférou vlivu žádné z těchto mocností, proto se označovaly jako třetí svět (Zíková, 2005). Tento termín obecně označuje méně rozvinuté země, nebo země s relativně nízkým HDP, krátkou délkou života a vysokou negramotností obyvatelstva. V zemích třetího světa žijí více než 4 biliony obyvatel, což představuje 77% světové populace a teritoria těchto států pokrývají 58% světové pevniny (Smith, 2003). Termín třetí svět se dnes používá spíš zřídka (Kinnear, 2011). Místo něj se používá souhrnné označení tzv. rozvojových zemí. Tyto země se nacházejí v oblasti Afriky, Asie, Střední a Jižní Ameriky a většina z nich byla v minulosti pod koloniální nadvládou (Kollerová, 2005). Termín „rozvojové země“ označuje země, v nichž většina obyvatelstva má nižší příjem a horší přístup k veřejným službám, než je tomu u obyvatel vyspělých zemí. Mezi další charakteristiky rozvojových zemí patří to, že většina jejich obyvatel žije převážně ve venkovských oblastech, jejich ekonomika je založena hlavně na zemědělství, je pro ně často typická nízká úroveň vzdělání, zdravotní péče, dopravy, infrastruktury a nedostatek pitné vody či politická nestabilita (Kinnear, 2011). Mezi hospodářské charakteristiky rozvojových zemí patří: kontrola ekonomiky vládní garniturou8, v historii se zde objevují období vysoké inflace či hyperinflace, slabé bankovní instituce a finanční trhy, podstatnou část exportu tvoří přírodní zdroje a zemědělské komodity, korupce a vydírání, atd. (Krugman, Obstfeld, 2003). Pro 8

Zahrnuje omezení mezinárodního obchodu, státní vlastnictví firem, kontrolu vnitřních finančních transakcí, vláda spotřebovává značný podíl HDP.

24

označení rozvojových zemí se také začíná používat termín země tzv. globálního jihu, který je odvozen z jejich geografického umístění převážně na jih od rovníku. Jako země tzv. globálního severu se pak označují vyspělé neboli rozvinuté země (Kinnear, 2011).

2.2 Ve kterých rozvojových zemích děti pracují? Největší počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let se nachází v AsijskoPacifickém regionu (113 600 000), dále v subsaharské Africe (65 100 000) a v Latinské Americe a Karibiku (14 100 000) (ILO, 2010).

Graf 2.1: Počet dětských pracovníků v jednotlivých regionech (údaje za rok 2008) Počet dětských pracovníků v jednotlivých regionech

120000000

100000000

80000000

60000000

40000000

20000000

0 Asijsko-Pacifický region

subsaharská Afrika

Latinská Amerika a Karibik

V subsaharské Africe pracuje každé čtvrté dítě, v Asijsko-Pacifickém regionu každé osmé, každé desáté pak v Latinské Americe a Karibiku. Nejvíce dětí pracuje v Asijsko-Pacifickém regionu. Největší podíl pracujících dětí ale najdeme v subsaharské Africe. Počet pracujících dětí zde však neustále roste. V roce 2004 zde pracovalo 49,3 milionů, v roce 2008 pak 58,2 milionů a v roce 2010 jejich počet dosáhl 65,1 milionů (ILO, 2010). To může být způsobeno kombinací vysokého populačního růstu, chudoby a pandemie HIV/AIDS (portál Mail&Guardian, 2006).

25

Tabulka 2.1: Odhad počtu pracujících dětí ve věku 5-17 let podle regionů (v milionech) Z toho: děti Celkový počet Z toho: děti Z toho: dětští vykonávající Region dětí v zaměstnání pracovníci nebezpečnou práci Asijsko853,9 174,5 113,6 48,2 Pacifický Latinská Amerika a Karibik Subsaharská Afrika

141,0

18,9

14,1

9,4

257,1

84,2

65,0

38,7

Pramen: ILO, 2010, s. 10; upraveno Tabulka 2.2: Odhad počtu dětí vykonávajících bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce ve věku 5-17 let podle regionů (v milionech) Z toho: děti vykonávající „bezpodmínečně“ Počet dětských Region nejhorší formy dětské práce pracovníků nízký odhad střední odhad vysoký odhad Asijsko113,6 6,6 12,7 18,5 Pacifický Latinská Amerika a Karibik Subsaharská Afrika

14,1

0,9

1,0

1,0

65,2

0,7

0,8

0,9

Pramen: ILO, 2004b, s. 32; upraveno Podle UNICEF9 se o první místo v subsaharské Africe v podílu počtu pracujících dětí ve věkové skupině 5-14 let, dělí Etiopie a Čad (53%), následuje je Somálsko (49%), Sierra Leone (48%), Burkina Faso (47%), CAR - Central African Republic (47%), Benin (46%), Niger (43%), Zambie (41%), desáté místo pak zaujímá Guinea Bissau (39%). V Asijsko-Pacifickém regionu je to Kambodža (45%), Nepál (34%), Mongolsko (18%), Vietnam (16%), Afghánistán (13%), Bangladéš (13%), Indie (12%), Filipíny (12%), Laos (11%) a Tádžikistán (10%). V Latinské Americe a

9

Data o podílu pracujících dětí v jednotlivých zemích nejsou dostupná ze všech států.

26

Karibiku pak Belize (40%), Peru (34%), Bolívie (22%), Guatemala (21%), Haiti (21%), Guyana (16%), Honduras (16%), Nikaragua (15%), Paraguay (15%) a Panama (11%). V regionu Středního východu a severní Afriky patří do pětice států s největším podílem pracujících dětí Jemen (23%), Bhútán (19%), Irák (11%), Maroko (8%), Egypt a Libanon (7%) (portál UNICEF, 2011a).

Obrázek 2.1: Počet dětských pracovníků v některých státech světa Pramen: UNICEF, 2007, s. 43; upraveno

Největší počet pracujících dětí na světě najdeme v Indii, na druhém místě je Pákistán a na třetím Bangladéš (Misra, 2003).

Indie Počet pracujících dětí v Indii je odhadován na 60-115 000 000 (Bhargava, 2003). 21% dětských pracovníků žije ve městech, zbytek na venkově (Wal, 2006). Děti zde pracují hlavně v zemědělství a ve výrobě. V zemědělství pěstují plodiny jako je rýže nebo hybridní semena. Těží pískovce a jiné materiály, pracují v kamenolomech, leští drahé kameny. Děti zde vyrábí sirky, cihly, koberce, zámky, skleněné náramky, zábavní pyrotechniku, cigarety, vonné tyčinky, obuv, textilie, tkají hedvábí, produkují výrobky

27

z mědi či kůže. Děti zde také vyšívají nebo přišívají korálky na textilie. Šijí fotbalové míče pro domácí trh. Většina těchto dětí je zaměstnána v neformálním ekonomickém sektoru a roste zde domácí výroba. V sektoru služeb bývají děti zaměstnány v hotelech, restauracích a turismu. Prodávají jídlo na ulicích, opravují dopravní prostředky a pneumatiky. Jiné se živí sběrem odpadků. Pracují i ve stavebnictví a jako domácí sluhové. Podle odhadů indické policie je jich 1,2 milionu zapojených do prostituce. Děti v Indii jsou nuceny pracovat jako domácí sluhové, při řezání drahokamů, produkci koberců, vyšívání textilií nebo jsou nuceny žebrat (U.S. Department of Labor, 2010).

Pákistán V Pákistánu pracuje podle odhadů asi 2-19 000 000 dětí (Bhargava, 2003). Nejvíce jich pracuje v zemědělství, kde pěstují a sklízejí tabák nebo cukrovou třtinu. Dětská práce je využívána i při výrobě skleněných náramků, koberců, vyčiňování kůží, při lovu ryb, na stavbách, v dopravě nebo při výrobě chirurgických nástrojů a sportovního náčiní. Ve městech jsou děti zaměstnávány jako domácí sluhové. Na ulicích sbírají hadry a lékařský odpad. Jsou nuceny pracovat při výrobě cihel a koberců, těžit uhlí, pracovat v zemědělství či se stávají vojáky. Unesené děti jsou prodávány za účelem prostituce, žebrání nebo jako žokejové na Blízký východ (U.S. Department of Labor, 2010).

Bangladéš Počet dětí pracujících v Bangladéši se podle odhadů pohybuje mezi 5,7-15 000 000 (Bhargava, 2003). Nejvíce jich pracuje v zemědělství, kde sklízejí jutu nebo pěstují rýži. Téměř půl milionu dětí (hlavně se jedná o dívky) je zaměstnáno jako domácí sluhové. Dále zde děti svářejí, pracují jako tesaři, tahají rikši, spravují automobily, melou koření nebo suší ryby. Jsou zapojeny do výroby mýdla, soli, obuvi, sirek, cihel, cigaret, kovového nábytku, skla, kůže, ozdobných předmětů či textilií. Pracují na ulici jako poslíčci, sbírají odpadky, živí se krádežemi, prodávají drogy nebo žebrají. Můžeme je nalézt i v hotelech a restauracích (U.S. Department of Labor, 2010).

28

3 Druhy dětské práce v rozvojových zemích Kapitola pojednává nejprve obecně o sektorech, v nichž děti pracují. Poté jsou zde popsány konkrétní druhy dětské práce, které ILO označuje jako nejhorší formy dětské práce. Ty můžeme dále rozlišit na „bezpodmínečně“ nejhorší formy dětské práce a na nebezpečnou práci. Do první kategorie patří: obchodování s dětmi, nucená a otrocká práce, prostituce a pornografie, používání dětí v ozbrojených konfliktech a při nezákonných aktivitách. Ve druhé kategorii pak nalezneme: práci v zemědělství, hornictví a těžbu, stavebnictví, práci v domácnosti, dětskou práci v sektoru služeb a na ulici a také práci ve výrobě.

3.1 Sektory, v nichž nalezneme dětské pracovníky Děti vykonávají různé druhy práce v nejrůznějších odvětvích. Dětští pracovníci, stejně jako jejich chudí rodiče, pracují převážně v neformálním sektoru ekonomiky. V rozvojových zemích je ve formálním sektoru často zaměstnáno jen velmi malé množství lidí, což způsobuje, že ostatní lidé jsou nuceni si práci hledat v neformálním sektoru, kde zaměstnání je nejisté a příjmy jsou mnohem menší. Dětská práce je v neformálním sektoru soustředěna z několika důvodů. Práce dětí není „oficiální“, žádná státní instituce často neví, že děti jsou zaměstnány (alespoň z formálního hlediska). Lidé, pro které děti pracují, nejsou v řadě případů registrováni jako zaměstnavatelé. To s sebou přináší i důsledky, mezi které patří nízké či dokonce žádné mzdy za vykonanou práci. Děti mohou od zaměstnavatele dostat jako odměnu za práci jen jídlo nebo střechu nad hlavou. Nemají svou práci jistou. Pokud jsou nemocné či zraněné neobdrží náhradu mzdy a pokud je s nimi špatně zacházeno ze strany zaměstnavatele, mohou jen obtížně hledat ochranu u oficiálních institucí. Práce dětí ve formálním sektoru ekonomiky totiž s sebou přináší pro případné zaměstnavatele jisté komplikace. Jako např. v podobě zákonů, které omezují či zakazují zaměstnávání dětí.

29

Dále přítomnosti odborů nebo relativně vysokých nároků na vzdělání a dovednosti v tomto sektoru. To ovšem neznamená, že veškerá práce dětí se soustřeďuje v neformálním sektoru (ILO, 2004a). „Zaměstnavatelem“ dítěte může být i rodina samotná. Jedná se např. o takové případy, kdy dítě pracuje celý den na půdě či plantáži, kterou rodina vlastní a nebo vykonává domácí práce (Guarcello, 2005). Dítě může také zaměstnávat rodinný příbuzný. Někdy může mzda dítěte tvořit jediný příjem rodiny a rodina je tedy na těchto financích závislá. Ve kterých sektorech tedy děti pracují? Největší podíl dětských pracovníků 69% je v zemědělství a rybolovu (150 milionů). Dále v sektoru služeb 22% (48 milionů), kam patří prodej, práce v hotelech a restauracích apod. Zbylých 9% (20 milionů) pak pracuje v oblasti průmyslu (těžba, výroba, stavebnictví apod.) (Rea, rok neuveden). Je odhadováno, že asi 5% všech dětských pracovníků vykonává práce související s exportem (ILO, 2002).

Graf 3.1: Sektory, v nichž děti pracují (údaje za rok 2004) Ve kterých sektorech děti pracují?

20 000 000 9% 48 000 000 22%

Zemědělství Služby Průmysl 150 000 000 69%

Pramen: Rea, rok neuveden, s. 9; upraveno

30

3.2 Nejhorší formy dětské práce Nejhorší formy dětské práce definuje ILO jako: a) všechny formy otroctví nebo praktiky jemu podobné, jako je prodej a obchodování s dětmi, dluhové otroctví, nucená nebo zákonem nařízená práce, zahrnující také nucené nebo povinné nábory dětí za účelem jejich využití v ozbrojených konfliktech; b) využití, obstarávání nebo nabízení dětí za účelem prostituce, produkce pornografických materiálů, či pro pornografické výkony; c) využití, obstarávání nebo nabízení dětí pro nezákonné aktivity, obzvláště pro výrobu a obchodování s drogami; d) práce, která svou povahou nebo okolnostmi, za kterých je prováděna, může poškodit zdraví, bezpečnost nebo morálku dětí (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999, vlastní překlad). Dále se mohou rozdělovat nejhorší formy dětské práce do dvou kategorií: 1) na „bezpodmínečně“ nejhorší formy dětské práce, které jsou zmíněny v bodech a)-c) nahoře; ty jsou natolik v zásadním rozporu se základními právy dětí, že by měly být podle ILO zakázány pro všechny osoby mladší 18 let; 2) na nebezpečnou práci, která je definována národními zákony (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999, vlastní překlad). Za nebezpečnou práci je považována práce:


která děti vystavuje fyzickému, citovému nebo sexuálnímu zneužívání;




která je vykonávána pod zemí, pod vodou, v nebezpečných výškách nebo stísněných prostorách;




při které děti musejí zacházet s nebezpečnými stroji, vybavením a nástroji nebo takové práce, která zahrnuje ruční manipulaci s těžkými náklady a jejich dopravu;




v nezdravém prostředí, kde jsou např. děti vystaveny nebezpečným látkám, činidlům nebo procesům, vysokým teplotám, nadměrnému hluku nebo vibracím, poškozujícím jejich zdraví;

31




vykonávané za obzvláště těžkých podmínek, jako je práce trvající dlouhé hodiny, probíhající přes noc nebo taková, která dětem neumožňuje vracet se každý den domů (Child Labour Recommendation No. 190, 1999, vlastní překlad). O eliminaci těchto nejhorších forem dětské práce se snaží ILO prostřednictvím

Konvence č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182). Tuto konvenci podepsalo 174 zemí včetně České republiky, která ji přijala v červnu roku 2001. Tím se tyto země zavázaly k tomu, že provedou okamžitá a efektivní opatření, která povedou k zákazu a eliminaci nejhorších forem dětské práce pro všechny děti mladší 18 let. (ILO, 2004a).

Obrázek 3.1: Pyramidové znázornění pracujících dětí (odhad pro rok 2000) Pramen: ILO, 2002, s. 17; upraveno

32

Vždy však záleží na daném státu, co určí jako zakázanou práci pro děti mladší 18 let ve vztahu k podmínkám v dané zemi, ekonomickému sektoru apod. Zákony jednotlivých zemí týkající se zaměstnávání a věku, ve kterém děti opouští školu a začínají pracovat, mohou být odlišné. Nebezpečnou práci celosvětově vykonává více než polovina - 53% (115 milionů) všech dětských pracovníků. Ve věkové skupině 15-17 let byl v minulých letech (2004-2008) zaznamenán nárůst o 20% (z 52 milionů na 62 milionů). Mezi mladšími dětmi ve věku 5-14 let jejich počet naopak poklesl o 31% (na 53 milionů). Ještě v roce 2000 vykonávalo nebezpečnou práci podle odhadů až 111 milionů dětí ve věku 5-14 let (ILO, 2011a). „Bezpodmínečně“ nejhorší formy dětské práce vykonává podle odhadů až 8,4 milionů dětí ve věku 5-17 let.

Tabulka 3.1: Celosvětové odhady počtu dětí zapojených do bezpodmínečně nejhorších forem dětské práce (rok 2002, v milionech) Forma dětské práce Počet dětí Obchodování s dětmi 1,2 Nucená a otrocká práce 5,7 Ozbrojené konflikty 0,3 Prostituce a pornografie 1,8 Nezákonné aktivity 0,6 Celkem 8,4 Pramen: UNESCO, 2006, s. 13; upraveno

Účely, které vedou k obchodování s dětmi, se mohou lišit. U chlapců je to nucená práce a u dívek komerční sexuální zneužívání a domácí práce. Nejvíce dětí, vykonávajících nucenou a otrockou práci, se soustřeďuje v Asijsko-Pacifické oblasti. Děti v ozbrojených konfliktech jsou hlavně chlapci ve věku 15-17 let. V oblasti prostituce a pornografie zase převažují dívky, typicky ve věku 15-17 let (Sakurai, 2006). V následujících kapitolách bude pojednáno o „bezpodmínečně“ nejhorších formách dětské práce a nebezpečné práci prováděné dětmi tak, jak je klasifikuje ILO. Jedná se o ty případy, kdy může daný druh práce dítě poznamenat fyzicky, psychicky či morálně a brání mu ve vzdělávání.

33

3.2.1 Nucená a otrocká práce Nucená a otrocká práce není záležitostí vzdálené minulosti. Odehrává se i v dnešních dnech. Podle odhadů v takových podmínkách pracuje až 5 700 000 milionu dětí. Být otrokem znamená být ovládaný jinou osobou či osobami, které určují, jakým směrem se bude ubírat váš život a jimž připadá odměna za vámi vykonanou práci. Lidé jsou zotročováni násilím a zadržováni proti své vůli za účelem toho, že budou využiti. Nucená či zákonem nařízená práce je taková služba nebo práce, která je vyžadována po určité osobě pod hrozbou nějakého trestu a pro kterou se tato osoba nenabídla dobrovolně (portál Human rights education associates, rok neuveden, vlastní překlad). Děti se v otroctví mohou ocitnout v důsledku zadlužení rodiny, válek a migrace, které mohou mít za následek rozbití rodiny. Současné formy dětského otroctví jsou často spojeny s uplatněním práv třetí osoby na ať už dočasné či trvalé vlastnictví dítěte, ke kterému se rodiče smluvně zaváží. Dítě může být také „vyměněno“ za určité množství peněz, které může být označeno jako mzda nebo záloha. Někdy rodiče doufají, že dítě obdrží vzdělání nebo praxi týkající se jeho budoucího zaměstnání. Dlužní otroctví je specifickým druhem otroctví. Někdy je označováno jako „moderní otroctví“. Dochází k němu tehdy, když se chudé venkovské rodiny zadluží a dluh je splácen buď prací rodičů, nebo příslibem práce jejich dětí. Tato práce je vykonávána po tak dlouhou dobu, než je dluh splacen. Někdy může být natolik obtížné dluh splatit, že to může trvat i celé generace a dluh přechází z jedné generace na druhou. Nevolnickou práci lze najít nejčastěji v zemědělství, ale i v některých průmyslových odvětvích (Forastieri, 2002). V rámci nucené a otrocké práce děti např. pracují v zemědělství, obchodují s drogami, jsou využívány za účelem prostituce a pornografie nebo se z nich stanou dětští vojáci. Nejčastěji jsou tyto formy dětské práce spojovány s jižní Asií, objevují se ale i v Latinské Americe nebo Africe (ILO, 2004a). S nucenou a otrockou prací souvisí také obchodování s dětmi. Děti jsou pak nuceny k různým typům aktivit. U dívek to může být práce v cizí domácnosti. Chlapci jsou např. kupováni jako žokejové pro závody velbloudů na Blízkém východě (ILO, 2002). V roce 2002 v rámci ILO vzniká Speciální akční program pro boj s nucenou prací (Special Action Programme to combat Forced Labour – SAP-FL), jehož

34

prostřednictvím má být např. zvyšováno povědomí a porozumění moderním formám nucené práce, má napomáhat vládám jednotlivých zemí v boji s nucenou prací nebo implementovat inovativní programy a podporovat, jednak prevenci v boji s nucenou prací a také následnou rehabilitaci jejích obětí (portál ILO, 2011c).

3.2.2

Obchodování s dětmi

Obchodování s dětmi je definováno jako získávání, přeprava, přemístění, ukrytí nebo přijetí dítěte za účelem jeho následného využití. Obecně je obchodování s lidmi definováno v Protokolu z Palerma (Palermo Protocol). „Akt“ získávání, přepravy, přemístění, ukrytí nebo přijetí se může odehrát s použitím síly či bez ní, prostřednictvím třetí osoby nebo celé skupiny. Důležitý je zde faktor pohybu, který obchodování odlišuje od jiných forem otroctví a otroctví podobných praktik. Tento pohyb se může odehrát uvnitř jedné země nebo překročením hranic. Nábor či získávání dětí se může probíhat různými způsoby. Dítě nebo jeho rodina může být oslovena „náborářem“, který může být přímo budoucím zaměstnavatelem dítěte nebo jen prostředníkem. Dítě může být také osloveno někým ze své komunity, vrstevnické skupiny či stejné etnické skupiny, kde panuje vztah důvěry. Sama rodina může tlačit dítě, aby si našlo práci a podpořilo ji tak svým příjmem nebo je rekrutována i celá rodina. Rozhodnutí opustit domov může učinit i samo dítě, které je nalákáno příslibem peněz, dobré práce apod. Nebo může být dítě i uneseno (ILO, 2009). S dětmi je obchodováno za různými účely. Dítě může být využito pro práci ať už na plantážích, v dolech, nejrůznějších továrnách nebo pro práci v domácnosti, kde pracují hlavně dívky. Převážně chlapci jsou zase prodáváni do armády, kde slouží jako dětští vojáci. Dívky jsou prodávány pro práci v nevěstincích, masážních salonech, strip klubech nebo pro produkci pornografických materiálů. Dále jsou také prodávány jako nevěsty z důvodu rostoucí poptávky po mladých nevěstách, kterou jsou ještě panny. Obzvláště v oblastech výskytu HIV/AIDS. Díky rostoucí poptávce po adopcích je obchodováno i s nemluvňaty a malými dětmi, kdy matka sama může dítě prodat nebo je novorozenec unesen. Děti jsou také rekrutovány za účelem žebrání nebo prodávání zboží či drog na ulici (UNICEF, 2005).

35

Obchodování s dětmi často vede k tomu, že děti musí vykonávat práci nebezpečnou jejich zdraví, bezpečí nebo morálce. Nemohou navštěvovat školu a jsou odříznuty od svých rodin, vystaveny riziku sexuálního zneužívání a jiných forem násilí. Obchodování s dětmi je z hlediska mezinárodního práva a podle zákonů většiny zemí trestným činem (ILO, 2009). Etiopie drží prvenství v obchodování s dětmi. Jen zde se ročně prodá asi 20 000 dětí a to ve věku od 8 do 14 let. Děti jsou prodávány do měst, ale i cizích států jako je Libanon, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Na Blízký východ jsou prodávány hlavně dívky, které zde pracují jako pomocnice v domácnosti nebo prostitutky. Ve městech děti pracují v tkalcovských dílnách, menších továrnách, na plantážích, velkých farmách nebo jako pomocníci v obchodech a domácnostech (Kovaříková, 2011). Ačkoli nejsou známy přesné údaje, ILO odhaduje, že 980 000-1 250 000 dětí na celém světě je ročně předmětem obchodování. Mezinárodní program pro odstranění dětské práce (IPEC), který funguje v rámci ILO, se snaží spolupracovat s vládami, nevládními organizacemi a organizacemi zaměstnanců i zaměstnavatelů v boji proti obchodování s dětmi. V roce 2006 se členské státy ILO zavázaly v rámci Globálního akčního plánu proti nejhorším formám dětské práce (WFCL) eliminovat WFCL (včetně obchodování s dětmi) do roku 2016 (portál ILO, 2011l).

3.2.3

Děti v ozbrojených konfliktech

„Dětským vojákem“ je každá osoba mladší 18 let, která je součástí ozbrojené síly nebo ozbrojené skupiny, v jakémkoli je postavení, ať už se jedná o bojovníky, kuchaře, nosiče, poslíčky a kohokoli dalšího, kdo doprovází ozbrojené síly či skupiny. Tato definice se vztahuje i na dívky, které jsou odváděny za sexuálními účely a nucenými sňatky (portál UNICEF, 2008). Děti jsou nabírány jako součást ozbrojených sil, protože jsou považovány za ekonomicky efektivní alternativu za dospělé vojáky. Děti je snazší indoktrinovat, zmanipulovat a ovlivnit hrdinskými představami o mužnosti a síle (portál UN, rok neuveden). Pokud se dítě samo rozhodne připojit k ozbrojeným silám, může to mít řadu důvodů. Vstup do armády může být strategií, jak přežít, zajistit si ochranu, pomstít zabité příbuzné, jak zajistit sobě i své rodině finance, zlepšit svůj status ve společnosti,

36

uplatnit touhu po síle a moci, vyrovnat se kamarádům, zachovat rodinnou tradici, uniknout domácímu násilí či nucenému sňatku (v případě dívek), uplatnit své ideologické a politické názory nebo uspokojit potřebu sounáležitosti, apod. (portál Child soldiers international, 2007e). Vedle dobrovolného vstupu do armády může být k tomu dítě samozřejmě i přinuceno nebo je prodáno. Dokonce existují i případy, kdy z venkovských škol byly uneseny celé třídy žáků právě za tímto účelem (ILO, 2004a). „Někde také dochází k tomu, že děti jsou unášeny v noci z domu a proto spí pod dohledem dospělých.“ (Ševčíková, osobní sdělení). Dětští vojáci, kterým někdy bývá jen 8 let (portál Oracle thinkquest, rok neuveden), jsou nuceni zabíjet, znásilňovat, mučit, a to někdy i pod vlivem drog. Musí se naučit zacházet s nebezpečnými objekty jako jsou nože, pistole, granáty, pokládat miny a výbušniny. Často trpí nedostatkem jídla a vody, nedostatečným přístupem ke zdravotní péči. Jsou vystaveni bití, ponižování, tvrdým trestům, dokonce i znásilnění ze strany svých nadřízených nebo jiných vojáků (portál Child soldiers international, 2007a). Aniž by si to samy uvědomovaly, čelí často riziku smrti a celoživotních následků, které se týkají nejen jejich tělesné, ale i duševní stránky.

Obrázek 3.2: Dětští vojáci Pramen: Google obrázky, 2011

37

Používání dětí v ozbrojených konfliktech bylo označeno jako jedna z nejhorších forem dětské práce a válečný zločin. ILO proti němu bojuje prostřednictvím již zmiňovaných Konvencí č. 138 a č. 182. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojení dětí do ozbrojených konfliktů (The Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Involvement of Children in Armed Conflict) zakazuje jakékoli rekrutování, ať už dobrovolné nebo povinné, dětí do 18 let ozbrojenými silami nebo skupinami. Používání dětí v ozbrojených konfliktech bylo jako válečný zločin označeno také prostřednictvím Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Ten věkovou hranici pro odvádění a získávání dětí do ozbrojených sil a jejich aktivní využívání v bojových akcích snižuje na 15 let (portál Child soldiers international, 2007b). UNICEF nebo také UN se snaží vyjednávat o propuštění dětí z ozbrojených sil a skupin a následně tyto děti navracet zpět do společnosti (portál UNICEF, 2011b). Tato reintegrace je často velmi obtížná z důvodů velkých traumat, která tyto děti utrpěly. Reintegrace nejčastěji spočívá ve znovusjednocení rodiny dítěte (nebo hledání náhradních pečovatelů), poskytnutí vzdělání a profesních školení, naučení se životních strategií zajišťujících obživu a případně i psycho-sociální podporu (portál Child soldiers international, 2007d). Děti jsou jako dětští vojáci využívány i v Africe, Asii, části Latinské Ameriky, Evropy a na Středním východě. Nejvíce je jich ve věku 14-18 let (portál Child soldiers international, 2007c). Počet dětských vojáků se odhaduje celosvětově na 300 000 a můžeme je nalézt ve více než 30 zemích na světě, např.: v Angole, Kolumbii, Demokratické republice Kongo, Libanonu, Sýrii, Libérii, na Srí Lance, v Súdánu nebo Ugandě (Nanjunda, 2008). „Odhaduje se, že jen v roce 2000 osiřel v důsledku ozbrojených konfliktů jeden milion dětí a přibližně 12 milionů zůstalo bez domova. (...) Podle zpravodajů se děti v posledních desetiletích aktivně účastnily asi třiceti konfliktů.“ (Linhartová, 2007).

3.2.4 Komerční sexuální zneužívání dětí Komerční sexuální zneužívání dětí (KSZD) je zneužívání dítěte nebo osoby mladistvé, mužského či ženského pohlaví, mladší 18 let, dospělou osobou. To je doprovázeno

38

peněžní platbou nebo platbou v naturáliích tomuto dítěti či mladistvému nebo třetí straně. KSZD může mít následující formy (portál ILO, 2011d, vlastní překlad):
užívání dívek a chlapců při sexuálních aktivitách, které jsou placeny v hotovosti nebo naturáliích (běžně známo jako dětská prostituce) na ulicích nebo na místech jako jsou nevěstince, diskotéky, masážní salony, bary, hotely, restaurace, apod.;
obchodování s dětmi a mladistvými za účelem jejich následného sexuálního zneužívání;
sex turismus, jehož cílem jsou děti;
produkce, propagace a distribuce dětské pornografie;
používání dětí při sex show (veřejných či soukromých). Jen málo dětí se stává oběťmi sexuálního zneužívání dobrovolně. Jiné jsou uneseny nebo prodány členem své vlastní rodiny, obelstěny majiteli nevěstinců či kuplíři příslibem legitimního zaměstnání. Jiné utíkají z domu kvůli násilí, zneužívání, chudobě, apod. Dalšími faktory mohou být sociální exkluze, konzumní způsob života, užívání drog či alkoholu, tlak vrstevníků, život na ulici. Počet dětí, které jsou sexuálně zneužívány, stoupá díky zvyšujícím se lokálním požadavkům, rozvíjejícímu se sexuálnímu turismu a šíření pornografie prostřednictvím internetu (portál UN, 2011). Důsledkem sexuálního zneužívání jsou často těžká fyzická a psychická traumata dětí a mladistvých. Mezi fyzická traumata může patřit nakažení se sexuálně přenosnými chorobami včetně infekce HIV, nechtěné těhotenství, potrat, neplodnost, smrt. Děti se často setkávají také s fyzickým násilím ze strany svých klientů či kuplířů. Psychickými následky může být ztráta sebevědomí, problémy s chováním, pocity viny či sebevražedné tendence (ILO, 2002). Mezinárodní úsilí směřuje k zákazu a trestání těch, kteří děti a mladistvé sexuálně zneužívají. Už v roce 1996 byla na Světovém kongresu proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí vydána Stockholmská deklarace, která účastnické země zavazovala k přijetí Národního akčních plánů za účelem řešení tohoto problému. Tato deklarace definuje KSZD jako formu nátlaku a násilí zaměřeného proti dětem obnášející nucenou práci a představující současnou formu otroctví. Proti této formě dětské práce bojuje i ILO prostřednictvím Konvence č. 182. UN vydaly Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii (Optional Protocol to

39

the Convention on the Rights of the Child on the Sale of Children, Child Prostitution and Child Pornography) (ILO, 2007a). Podle odhadů je celosvětově objektem komerčního sexuálního zneužívání až 1 800 000 dětí. V současné době se také zvyšuje poptávka po mladých chlapcích ze strany turistů z bohatých zemí (ILO, 2004a). Problém se sexuálním zneužíváním dětí je kritický hlavně v rozvojových zemích, ale ani rozvinuté země nezůstávají stranou (ILO, 2006).

3.2.5 Nezákonné aktivity dětí Nezákonné aktivity dětí jsou ilegální aktivity a trestné činy, ke kterým jsou využívány děti. O dětech, které jsou do takových aktivit zapojeny, je toho ale bohužel známo velmi málo (ILO, 2002). Mezi tyto nezákonné aktivity se řadí např. organizované žebrání. Děti jsou někdy pro tento účel i záměrně mrzačené, aby vzbuzovaly lítost a získaly tak více peněz od kolemjdoucích. Pokud se jim nepodaří vyžebrat dostatečné množství peněz, mohou být za to trestány bitím. Děti mohou být zapojeny i do dalších trestných činů jako je nákup ukradeného zboží, drobné krádeže, krádeže aut či vloupání. Některé děti se zapojují do páchání trestné činnosti prostřednictvím gangů nebo proto, že si myslí, že si tímto způsobem získají respekt. Mohou být také přinuceny páchat trestné činy prostřednictvím hrozeb, násilí nebo mohou být pod tlakem, aby zajistily peníze pro přežití své rodiny, sebe samých, či získaly finanční prostředky na zakoupení drog (portál ILO, 2011k). Do trestné činnosti mohou být také nalákány svými vrstevníky, kteří se na těchto aktivitách již podílejí. To platí i pro zapojení dětí do obchodu s drogami. ILO Konvence č. 182 považuje používání dětí pro nezákonné aktivity za jednu z nejhorších forem dětské práce. Je to proto, že takové aktivity s sebou nesou značné nebezpečí. Děti a mladiství se vyskytují v situacích neustálého napětí, strachu, nedůvěry a konfliktů. Často pocházejí ze znevýhodněných rodin (ať už ekonomicky či sociálně), které jsou zatíženy chudobou, konflikty, rozvodem, zneužíváním návykových látek, hazardním hráčstvím apod. Často jsou samy na drogách závislé. Děti jsou používány při obchodování s drogami, protože díky jejich „nevinnosti“ je policie často nepodezírá a do určitého

40

věku je také nelze trestně stíhat. IPEC bojuje proti využívání dětí v obchodu s drogami např. v Indonésii, Thajsku a na Filipínách (Vanaspong, 2004). Počet dětí, vykonávajících nezákonné aktivity, se celosvětově odhaduje na 600 000.

3.2.6 Zemědělství Zemědělství je ekonomickým sektorem, ve kterém nalezneme nejvíce dětských pracovníků. Podle odhadů až 129 000 000 dětí ve věku 5-17 let (portál ILO, 2011f). Tato forma dětské práce se objevuje i v rozvinutých zemích10 (ILO, 2002) stejně jako v rozvojových (v Africe je podle odhadů 56-72% dětských pracovníků soustředěno v zemědělství). ILO práci v zemědělství označuje jako nebezpečnou práci a řadí ji do kategorie nejhorších forem dětské práce (dle Konvence č. 182). Práce, kterou děti v zemědělství vykonávají je často „neviditelná“, neznámá a v mnoha zemích není příliš regulována zákony (Hurst, 2006b). Většina dětí (asi 67%) pracujících v zemědělství vykonává neplacenou práci pro rodinu či příbuzné. Hlavní příčinou dětské práce v zemědělství je chudoba. Další příčiny jsou spatřovány v omezeném přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, k dospělým pracovníkům a v tradičních postojích ohledně participace dětí na aktivitách v zemědělství. Tato participace samozřejmě nemusí být vždy negativní (ve smyslu dětské práce). Pozitivní je v případě, že dítěti neubližuje, umožňuje mu navštěvovat školu, nepoškozuje jeho zdraví, je vykonávána za vhodných podmínek, omezenou dobu a je vhodná vzhledem k věku dítěte a aktivitám, které dítě provádí (portál ILO, 2011f). Děti také pracují na komerčních farmách či plantážích. Mohou být také prodávány nebo nuceny pracovat v zemědělství jako např. v západní části Afriky (Hurst, 2006b). Zemědělství se řadí mezi tři nejnebezpečnější sektory (z hlediska počtu úmrtí), ve kterých se dá pracovat nehledě na věk. Zaujímá hned druhé místo za hornictvím. Třetím nejnebezpečnějším sektorem je stavebnictví. Práce v zemědělství je nebezpečná, protože ohrožuje zdraví dětí a někdy dokonce i jejich život (Forastieri, 2002).

10

Např. v USA tvoří 7% všech pracovníků na farmách mladiství ve věku 14-17let.

41

Děti při práci v zemědělství provádějí různé úkoly: sklízejí, odplevelují, sázejí, starají se o dobytek, uskladňují a nakládají plodiny, provádí údržbu strojů, míchají a aplikují pesticidy a hnojiva, řídí traktory a jiné zemědělské stroje, apod. Při těchto činnostech jim hrozí nejrůznější rizika v podobě úrazů a zdravotních následků (ILO, 2011a). Práce v zemědělství je fyzicky náročná, vysilující a často trvá dlouhé hodiny, obzvláště v období výsadby a sklizně. Děti pracují hlavně venku, takže jsou vystaveny různému počasí – dešti, větru, chladu, vlhku, horku. Často pracují bosé, bez adekvátního oblečení či ochranného vybavení. Zacházejí s nebezpečnými nástroji jako jsou mačety, nože, kosy, motyky, které jsou uzpůsobeny dospělým. Při sbírání ovoce mohou spadnout ze žebříků či stromů. Zranění a dokonce i smrt jim mohou způsobit zemědělské stroje a vozidla (např. převrácení traktoru). Mohou být zraněny hospodářskými zvířaty, pokousány hmyzem, hady, divokými zvířaty (Hurst, 2006a). Vážné nebezpečí dětem hrozí při míchání a aplikaci pesticidů. Zemědělství je sektorem, který je na jejich používání těžce závislý. Děti ovšem toxické látky hůře snáší. Pokud jsou děti vystaveny pesticidům a jiným nebezpečným chemikáliím, může dojít k poškození jejich fyzického a neurologického vývoje (portál ILO, 2011i). Pracující děti můžeme nalézt při produkci nejrůznějších zemědělských komodit. Asi mezi nejznámější patří bavlna, kakao, tabák, čaj, káva nebo cukrová třtina. Podrobnější informace o těchto komoditách a dětské práci lze nalézt v příloze č. 3.

Obrázek 3.3: Dívka sbírající bavlnu Pramen: Google obrázky, 2011

42

V rybolovu, stejně jako zemědělství, bývají také často zapojeny celé rodiny a děti zde pracují se svými rodiči. Děti zde mohou vykonávat řadu úkolů. Některé jsou riskantní, jiné méně. Mezi tyto úkoly patří vytahování a opravování sítí, údržba lodí, chytání ryb na pruty, potápění, vykládání úlovků (činnosti, které vykonávají hlavně chlapci), čištění a zpracovávání ryb (na tom se podílí spíše dívky). Asi největší nebezpečí dětem hrozí při potápění do velkých hloubek bez jakéhokoli vybavení, obzvláště při tzv. způsobu „muro-ami“ (vyskytuje se v jihovýchodní Asii). Děti se potápějí několik metrů hluboko, aby nahnaly ryby do sítí, nebo používají kyanid, aby získaly akvarijní rybky žijící na útesech. Dalším nebezpečným způsobem rybaření je tzv. „pa´aling“, což je forma rybaření se stlačeným vzduchem (ILO, 2011a). Rybáři se potápějí do velkých hloubek bez potápěčského vybavení pouze s hadičkou, která jim přivádí vzduch z kompresoru, který je umístěn na lodi.

3.2.7 Hornictví a těžba Představuje nejnebezpečnější sektor, z hlediska počtu úmrtí, ve kterém děti pracují. Děti pracují hluboko pod zemí v tunelech, které mohou být široké jen jako jejich těla, zvedají náklady vážící někdy víc než ony samy, dřepí dlouhé hodiny ve vodě a prosívají písek, aby získaly vzácné kameny. Děti pracující v dolech, které jsou malého rozsahu, lze nalézt v Africe, Latinské Americe, Asii a dokonce i v některých částech Evropy (portál ILO, 2011ch). Většina zemí má pro práci v dolech stanoven věk 14-18 let, v některých zemích zde ale děti mohou pracovat už od 7 let. Mohou pracovat spolu se svými rodiči, protože často celé rodiny žijí poblíž míst těžby (Forastieri, 2002). V těchto odlehlých oblastech je často vzdělání, sociální služby a právo neznámými pojmy a objevuje se zde zneužívání drog a alkoholu, násilí, zločinnost či prostituce. Toto prostředí je tak pro děti riskantní i z hlediska morálního a psychického. Stejně tak i z hlediska fyziologického. Děti zde vykonávají namáhavou práci často v nestabilním prostředí pod zemí, nosí těžká břemena, nástroje a vybavení, jsou vystaveny toxickým chemikáliím, výbušninám, vlhkosti, prachu, plynům, extrémům horka a chladu (portál ILO, 2011ch). Děti mohou pracovat v kamenolomech, těžit zlato, drahé kameny, sůl a stavební materiály jako je uhlí, písek nebo jíl, apod. Vykonávají zde různé úkoly: dobývají pomocí kladiv, dlát a lopat, asistují při dělání vrtů, vynáší na zádech zeminu, tlačí

43

vozíky naplněné materiálem, odstraňují vodu z dolů, kopou jámy, odstraňují nadloží, čistí, prosévají, drtí horniny, sbírají drahé kameny, rýžují zlato, nosí kameny, apod. Mohou ale pracovat i v domácnosti, prodávat horníkům zboží a služby, prát oblečení nebo nosit vodu (ILO, 2005). Při vykonávání takových činností dětem hrozí nejrůznější zranění a s tím spojené zdravotní důsledky či dokonce smrt. Dalšímu riziku jsou děti vytaveny, protože žijí v prostředí, kde může být kontaminovaná půda a voda a také špatné hygienické podmínky (IPEC, 2007). V Africe pracují děti v tomto odvětví např. v Nigérii, Tanzanii, Ghaně, Senegalu; v Asii v Mongolsku, na Filipínách nebo v Nepálu; v jižní Americe v Bolívii, Kolumbii, Guatemale nebo v Peru11 (ILO, 2005). IPEC bojuje za odstranění tohoto druhu dětské práce např. v jižní Africe, Nepálu nebo Tanzanii.

3.2.8 Stavebnictví Stavebnictví je třetím nejnebezpečnějším sektorem, hned po těžbě a zemědělství. Dětská práce ve stavebnictví je běžná v Africe, Asii a Latinské Americe. Celé rodiny často žijí a také pracují na místech, kde se staví. S prací na stavbách jsou spojeny rizika v podobě práce v nebezpečných výškách, pohybujících se a hlasitých strojů, těžkých břemen a padajících objektů. Pracovníci jsou vystaveny extrémům počasí, vibracím, prachu, chemikáliím (dehet, lepidla, laky, rozpouštědla, barvy) (Forastieri, 2002). Děti provádějí např. výkopové práce, nosí těžká břemena nebo házejí lopatami písek a cement (Fyfe, Jankanish, 1997).

3.2.9 Práce v domácnosti Jako dětská práce v domácnosti je označována situace, kdy je dítě zapojeno do vykonávání úkolů, souvisejících s chodem domácnosti, v domě třetí strany, pokud toto dítě nedosáhlo minimálního věku určeného zákonem pro přijetí do zaměstnání nebo pokud ho dosáhlo a je mladší 18 let, ale práci vykonává v nebezpečném prostředí či za otroctví podobných podmínek, což je považováno za jednu z nejhorších forem dětské práce (ILO/IPEC, 2006). Práce dětí v domácnosti je často považována za něco 11

V Evropě pak např. těží uhlí na Ukrajině.

44

pozitivního a v mnoha zemích je i kulturně akceptována. S tím souvisí jistá ignorace a lhostejnost k tomuto problému. Dětská práce v domácnostech má „skrytou“ povahu, odehrává se za dveřmi domácností a přesný počet takto pracujících dětí není znám. Odhady hovoří o nejméně 15 500 000 dětí, z nichž více než polovina, tedy asi 8 100 000 vykonává

nebezpečnou

práci.

Tento

odhad

nebere

v úvahu

dětskou

práci

v domácnostech vykonávanou za podmínek podobných otroctví nebo v podobě nevolnictví (ILO, 2011a). V domácnostech pracují hlavně dívky. V některých zemích, jako třeba v Nepálu, mohou ale převažovat i chlapci. To je ale spíše výjimka. Většina dětských pracovníků v domácnosti je ve věku 12-17 let, některé jsou ale mladší i 7 let (např. v Guatemale) (ILO, 2002). Převaha pracujících dívek souvisí s tradičním vnímáním ženské role a pohlížením na práci dívek v domácnosti jako na přípravu pro manželství a dospělost. Ve srovnání s jinými formami dětské práce, práci v domácnosti vykonává podle ILO nejvíce dívek ve věku do 16 let (portál ILO, 2011e). Můžeme je nalézt v Indonésii, Bangladéši, na Filipínách, na Haiti, v Keni, Peru, na Srí Lance, atd. (ILO, 2007b). Děti pracující v domácnosti, kde mohou být pod plnou kontrolou svého zaměstnavatele a také na něm existenčně závislé, protože jim poskytuje jídlo a přístřeší. Mohou zde žít izolovány od okolí a vlastní rodiny a nenavštěvujíce školu. To všechno je může činit velmi zranitelnými. Mohou být napadány verbálně či fyzicky a sexuálně zneužívány ze strany svých zaměstnavatelů (Blaghbrough, 2009). Existuje spousta faktorů, které zapříčiňují, že děti pracují v domácnostech. Mezi ně patří chudoba, tradiční vnímání role ženy, nedostatek vzdělání, sociální exkluze, diskriminace z důvodu příslušnosti k etnické skupině či pohlaví, domácí násilí, migrace, ztráta rodičů, dluhové otroctví, ignorování rizik spojených s prací dětí v domácnosti (portál ILO, 2011e). Činnosti, které děti pracující v domácnosti vykonávají, jsou různorodé: vaří a servírují jídlo, myjí nádobí, uklízejí, perou, žehlí, šijí, hlídají děti svých zaměstnavatelů, čistí a leští boty, stelou postele, čistí nábytek a dekorace, zametají a myjí podlahy, udržují venkovní plochy, čistí automobily či jiné dopravní prostředky, opravují vybavení a obydlí, poskytují osobní pomoc, péči a doprovod, starají se o zvířata, nakupují, nosí vodu, dříví a jiná paliva, vyhazují odpad, slouží hostům (ILO, 2007b).

45

Běžnými riziky při práci dětí v domácnosti jsou dlouhé hodiny práce, které způsobují únavu. Dále nedostatek veřejné kontroly, izolace, odepření základních práv, jakými jsou přístup ke vzdělání, zdravotní péči, právo na odpočinek, volný čas nebo na setkávání se s rodiči a vrstevníky. To může mít psychologický dopad na vývoj a blaho dítěte. Práce v domácnosti s sebou nese samozřejmě i zdravotní rizika. S dětmi může být špatně zacházeno i v tom smyslu, že jim není poskytován dostatek potravy, adekvátní ubytování či je s nimi zacházeno ponižujícím způsobem (ILO, 2011a). Od roku 2001 IPEC implementoval řadu projektů (ve 24 zemích), které mají za cíl odstranit dětskou práci z domácností a navrátit děti zpět do jejich rodiny a zajistit jim vzdělání (portál ILO, 2011e). Děti také často vykonávají domácí práce ve vlastní rodině, které nejsou pokládány za ekonomickou aktivitu. Pokud jsou ale vykonávány dlouhou dobu, v nebezpečném prostředí, s nebezpečným vybavením nebo těžkými předměty, brání dítěti ve vzdělávání, apod., představují dětskou práci. Je ovšem těžké stanovit hranici mezi „legitimní“ prací v domácnosti a dětskou prací v domácnosti (ILO, 2011a).

3.2.10 Sektor služeb a práce na ulici Děti pracující na ulicích měst můžeme nalézt po celém světě. Mezi činnosti vykonávané na ulici patří také prostituce a prodej drog nebo žebrání, zmíněné již dříve. Aktivit, do kterých jsou zapojeny děti a odehrávají se na ulicích, je však celá řada: prodávají jídlo, drobné spotřební zboží, květiny, čistí boty, umývají čelní skla automobilů, vyřizují pochůzky, převáží zboží, hlídají auta apod. Poskytují tedy své služby na ulicích. Tyto děti mohou být součástí rodinného nebo jiného neformálního podniku či sítě nebo si tímto způsobem vydělávají sami na sebe. Často tyto děti pochází z chudých rodin či sociálně vyloučených (obzvláště etnických) skupin. Na ulici pracuje více chlapců než děvčat, vyjma prostituce. (ILO, 2002). Práce na ulici je špinavá a tvrdá. Děti jsou zde vystaveny extrémům počasí, hluku, prachu a výfukovým plynům. Mohou být také přejety či zraněny projíždějícími auty. Děti pracující na ulici také čelí násilí, zločinu, sexuálnímu zneužívání či zastrašování, což jim může ubližovat jak po fyzické stránce, tak po psychické. Část z nich tyto tlaky pak řeší závislostí ať už na alkoholu či jiných

46

drogách (portál Know child labour, 2005b). Dětské pracovníky, pracující na ulici můžeme nalézt např. v Mexiku (Taracena, Tavera, 2000). Děti také sbírají odpadky, vybírají popelnice a přebírají odpad na skládkách, aby získaly cokoli, co se dá zpeněžit: papír, plasty, plechovky, skleněné lahve, kovové úlomky, hadry, apod. (Bequele, Myers, 1995). Tyto aktivity jsou běžné hlavně ve velkých městech rozvojových zemí jako je např. Brazílie, Mexiko, Kambodža, Filipíny nebo Thajsko. Jsou vystaveny plynům a výparům z rozkládajícího se nebo hořícího odpadu. Mohou být i přejety stroji, pracujícími na skládkách či zaživa pohřbeny pod odpadky. Otrava v důsledku konzumace prošlého jídla je běžná (Shukla, Ali, 2006).

Obrázek 3.4: Chlapec na skládce odpadu Pramen: Google obrázky, 2011

Stále více dětí je zaměstnáváno v sektoru služeb. Děti zde pracují v hotelech, restauracích, obchodech, autoopravnách nebo např. u benzinových pump. Mohou zde pracovat jako číšníci, pokojské, sluhové, kuchaři, barmani, prodavači, poslíčci, automechanici či obsluha pump. Většinou pracují dlouhé hodiny a jsou málo placeny. V Latinské Americe jsou děti např. zaměstnány jako baliči nákupů v supermarketech, za což nedostávají žádný plat, ale žijí jen ze spropitného od zákazníků. Někdy děti a mladiství vykonávají práce v sektoru služeb pod rouškou učňovství (Forastieri, 2002).

3.2.11 Výroba Odhaduje se, že asi 14 000 000 dětských pracovníků je soustředěno ve výrobě (ILO, 2011a). Děti pracují ve výrobě jak ve formálním, tak v neformálním sektoru. Ve velkých

47

i malých podnicích, od obrovských továren až po dílny, které se nacházejí doma a děti zde vykonávají úkolovou práci či tradiční řemesla. Menší podniky jsou někdy subdodavateli větších podniků, které se nacházejí ve formálním sektoru. V řadě případů děti pracují spolu se svými rodiči, kteří jsou zapojeni do domácí výroby (ILO, 2011a). A právě zde často nalezneme nebezpečné pracovní podmínky, protože domy samozřejmě nejsou uzpůsobeny k tomu, aby se zde něco vyrábělo. Chybí zde odpovídající technické, ochranné i jiné vybavení, dostatek prostoru, apod. I přesto je domácí výroba v řadě zemí na vzestupu, např. v asijských zemích jako je Indie, Indonésie, Pákistán, Filipíny nebo Thajsko. To samozřejmě snižuje cenu výrobku. Tato práce je prováděna hlavně ženami a dívkami (ILO, 2002). Převažujícími problémy v oblasti výroby jsou: špatné osvětlení, nedostatečné odvětrávání, velké horko, nepořádek, nedostatečný prostor pro práci, nevhodné pracovní nástroje, chybějící ochranné vybavení, vystavení prachu a drobným částečkám látek, používání nebezpečných chemikálií a rozpouštědel, dlouhé hodiny práce, často v jedné pozici, nízká mzda, neproplácení přesčasů, málo odpočinku (ILO, 2004a). Výrobní činnosti, které děti vykonávají, jsou rozmanité. Provádějí je v různých oblastech výroby jako je např.: výroba textilu a oděvů, tkaní koberců, výroba a zpracování kůží, výroba skla a keramiky, sirek a zábavné pyrotechniky, cihel, knoflíků, zpracovávání vzácných kamenů a drahokamů, výroba hraček, sportovního náčiní, chirurgických nástrojů či bot. Bližší informace o těchto výrobních činnostech, vykonávaných dětskými pracovníky, můžete nalézt v příloze č. 4.

48

4 Postoj V této kapitole lze nalézt definici pojmu postoj, charakteristiku postojů, přehled jejich funkcí, nástin souvislostí mezi postoji a chováním, informace o jejich utváření a změně. Nakonec je zde postoj definován za účelem zodpovězení hlavní výzkumné otázky.

4.1 Definice pojmu postoj a charakteristika postojů V literatuře lze nalézt hned několik definic pojmu postoj. Ve své práci se budu tímto pojmem zabývat z hlediska sociální psychologie. Podle Atkinson (2003) představuje postoj sympatii nebo nesympatii – pozitivní nebo negativní hodnocení a reakce vztahující se k objektům, osobám, skupinám, situacím nebo k dalším aspektům světa. Hartl a Hartlová (2000) definuje postoj jako sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama. Nakonečný (1998) vymezuje postoj jako hodnotící vztah, postoj vůči něčemu, kdy předmětem postoje může být cokoli. Postoj vyjadřuje hodnocení objektu (kterým může být věc, událost, idea, bytost, apod.) subjektem, které se pohybuje v určitém kontinuu od naprosto pozitivního po naprosto negativní. Důležité je nezaměňovat postoj s motivem. Podle Newcomba (in Nakonečný, 2009) totiž postoj determinuje způsob jednání, kdežto motiv je příčinou jednání. Zvyky a postoje se také odlišují. Zvyky chápeme jako naučené tendence chovat se v určitých situacích určitým způsobem, kdežto postoj určuje jen základní charakteristiku chování v dimenzi apetence – averze (Nakonečný, 1997). Postoje se skládají ze tří složek (Hayesova, 2003): 1) kognitivní - týká se názorů, myšlenek, poznatků o předmětu postoje, 2) emocionální (afektivní) - týká se emocí, které osoba cítí k předmětu postoje a emocionálních reakcí, 3) konativní (behaviorální) - týká se chování ve vztahu k předmětu postoje. Emocionální složka určuje intenzitu postoje, která „může být vyjádřena v prostoru kontinua od extrémně pozitivního přes neutrální k extrémně negativnímu postoji“ (Nakonečný, 2009, s. 247). Mezi emočně silné postoje patří např. předsudky.

49

Postoje mají určitou míru konzistence (soudržnosti) zmíněných všech tří složek. Pokud se tyto složky vzájemně podporují, jsou konzistentní. Pokud ne, jsou inkonzistentní (resp. disonantní). Dále mají postoje určitou míru komplexnosti a valence (ta se projevuje jako příznivé či nepříznivé posuzování objektu, jako jeho přijímání či odmítání, apod., valence má opět určité kontinuum). Podle Wilsona (in Nakonečný, 1997) jsou postoje podmíněny individuální zkušeností jedince a kulturními vlivy. Jsou hypotetickými konstrukty a jako takové je nemůžeme pozorovat. Můžeme je ale z chování a vyslovených mínění vyvozovat. Postoje, které jedinec zastává, tvoří dohromady individuální systém postojů. V tomto systému jsou některé postoje centrální (tzn., že se vztahují k takovým objektům, které jsou pro jedince něčím významné, ať v kladném či záporném smyslu) a jiné periferní (nedůležité). Systém postojů vykazuje určitou míru konsonance. Postoje si tedy vzájemně neodporují (Nakonečný, 1997).

4.2 Funkce postojů Postoje mohou plnit celou řadu psychologických funkcí, mezi které patří (Atkinson, 2003):


Instrumentální funkce: dané postoje zastáváme z praktických či utilitárních důvodů a vyjadřují tak touhu po dosažení odměny a snahu vyhnout se trestu.




Znalostní funkce: díky postojům si vytváříme názor na svět, pomáhají nám uspořádávat si a zpracovávat informace. Mohou ale i realitu zjednodušovat a zkreslovat.




Hodnotová funkce: tuto funkci plní postoje, které vyjadřují naše hodnoty či sebepojetí.




Ego-obranná funkce: sem patří postoje, které nás chrání před úzkostí nebo ohrožením naší sebeúcty.




Sociálněadjustační funkce: určité postoje, které nám pomáhají, abychom se cítili součástí určitého sociálního společenství.

50

4.3 Postoje a chování Předpoklad, že postoje ovlivňují chování, v mnoha případech platí. Najdou se ale i takové, kdy neplatí. Chování je totiž určováno více faktory než jen postoji. Pokud jsou ale dané postoje silné a konzistentní, mají specifický vztah k posuzovanému chování. Pokud jsou založeny na přímé zkušenosti, či si je člověk uvědomuje, tak nejlépe predikují chování (Atkinson, 2003). Ajzen a Fishbein (in Nakonečný, 2009) vysvětlují vztah chování a postojů pomocí teorie „zdůvodněné akce“ (theory of reasoned action). V této teorii se hovoří o postoji k vlastnímu chování, který vzniká na základě vnitřní interakce vlastní tendence subjektu k určitému chování a sociálního tlaku na toto chování, či proti němu. Výsledkem je, že subjekt zamýšlené chování provede či neprovede.

4.4 Utváření a změna postojů Fishbein a Ajzen tvrdí, že postoje získáváme v průběhu svého života. Částečně od rodiny, ve které žijeme a částečně od lidí, s nimiž se stýkáme. Podle Eyseneka a Wilsona jsou postoje z velké části vrozené, protože se rodíme s některými osobnostními rysy, které pak tvoří základ našich postojů (in Hayesova, 2003). Nakonečný (2009) zastává názor, že postoje jsou produktem učení, kdy se člověk učí rozlišovat, co je dobré a co špatné, jednak v rovině společensko-normativní (co za dobré/špatné pokládá kulturní a sociální prostředí) a také v rovině subjektivní (co je dobré/špatné z hlediska vlastní zkušenosti). Změna postojů je možná za určitých podmínek. Významné postoje, které jedinec zaujímá, se ale obvykle nemění. Pokud tedy nedojde k nějaké výrazné korektivní zkušenosti (Nakonečný, 2009). Podle Festingera je důležitým zdrojem změny postojů kognitivní disonance. Ta nastává, když si naše postoje navzájem odporují. S tímto rozporem se vyrovnáváme změnou nějakého postoje nebo přidáním nového, který umožní novou interpretaci situace. Lidé se ale často informacím, které odporují jejich přesvědčení, brání a ignorují je nebo je zkreslí. Někdy lze změny postoje dosáhnout dostatečně přesvědčivou komunikací. Zda je komunikace přesvědčivá, závisí na

51

důvěryhodnosti zdroje. Významným faktorem může být jeho odbornost a atraktivita. Sdělení by mělo být pronášeno s jistotou a mělo by mít emocionální účinek. Pokud přesvědčujeme osoby s vyšším vzděláním, je důležité, aby argumenty nebyly jednostranné. U osob s nižším vzděláním zase lépe fungují právě jednostranné argumenty. Akceptace či odmítnutí sdělení souvisí s blízkostí či odlišností názorů, které jsou předkládány. Záleží také na vyhraněnosti a na míře důležitosti daného předmětu. Čím vyšší, tím menší je oblast akceptace (Hayesova, 2003). Na změnu postoje mají také vliv přímé osobní zkušenosti a psychická traumata. Nejobtížnější je změna extrémního postoje na jeho protiklad. Pravděpodobnější je spíše změna intenzity postoje (jeho zesílení či zeslabení) (Nakonečný, 2009).

4.5 Postoj k dětské práci a k některým druhům dětské práce Pro účely své práce chápu postoj k dětské práci a postoj k některým druhům dětské práce jako soubor znalostí této problematiky, jeho názoru na ni, smýšlení o ní (kognitivní složka postoje), emocí, které vyvolává (emocionální složka) a chování nositele postoje, souvisejícího s touto problematikou (konativní složka).

52

5 Student Ve své práci budu zkoumat postoje studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k druhům dětské práce, proto bych zde chtěla uvést několik informací k tomuto pojmu. Studenty jsem si zvolila za respondenty z několika důvodů. Jednak s ohledem na omezený rozsah této práce, kdy není možné z časových a finančních důvodů a mých výzkumnických schopností a znalostí zkoumat např. postoje české veřejnosti. Zajímá mě, jaký je postoj studentů k této problematice, protože jsem sama studentkou a před psaním této práce jsem toho o dětské práci mnoho nevěděla. Dále jsem si tuto skupinu respondentů vybrala z důvodu její snazší dosažitelnosti, protože se v tomto prostředí sama pohybuji. V neposlední řadě také na návrh koordinátorky kampaně Stop dětské práci Pavly Začalové. Pojem student Kraus a Petračková (2001, s. 715) definují jako posluchače vysoké školy nebo žáka střední školy. Za studenta je pro účely této práce považován student vysoké školy, tedy člověk, který se systematicky vzdělává na vysoké škole a je tedy posluchačem vysoké školy.

53

METODOLOGICKÁ ČÁST 6 Metodika výzkumu Tato kapitola přibližuje cíle výzkumu a výzkumné otázky, výzkumnou strategii, metodu a techniku sběru dat, výzkumný vzorek a způsob jeho výběru, možná zkreslení výzkumu, operacionalizaci a nakonec realizaci a průběh výzkumu.

6.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Hlavním cílem této práce a výzkumného šetření je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k druhům dětské práce? Dílčí výzkumné otázky, které by měly sloužit k zodpovězení hlavní výzkumné otázky, jsou tohoto znění: DVO 1: Jaká je informovanost studentů ohledně dětské práce? DVO 2: Jaké emoce vyvolává představa pracujících dětí? DVO 3: Jaké je chování studentů v souvislosti s dětskou prací? DVO 4: Jaká je informovanost studentů ohledně druhů dětské práce? DVO 5: Jaké emoce vyvolávají některé druhy dětské práce? DVO 6: Jaké je chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce? Symbolickým cílem práce je informovat českou veřejnost a studenty o problematice dětské práce v rozvojovém světě a přispět tak ke kampani „Stop dětské práci – je lepší chodit do školy“, kterou momentálně organizuje společnost Člověk v tísni. Také bych chtěla upozornit na další problémy, které s tímto tématem souvisejí, jako jsou dopady na vzdělání pracujících dětí, na jejich budoucnost, zdraví, morální a psychický vývoj, udržování chudoby apod. Postoj studentů k problematice dětské práce může být inspirací k tomu, aby se ten, kdo tuto práci bude číst, zamyslel, jaký je jeho vlastní postoj k dětské práci.

54

Aplikačním cílem diplomové práce je využít informace obsažené v této práci k zlepšení informovanosti české veřejnosti a studentů a uvědomění si vlastních postojů k problematice dětské práce v rozvojovém světě. To by mohlo vést k tlaku na omezení dětské práce v rozvojovém světě, což by posílilo možnosti dětí vzdělávat se, zlepšilo jejich perspektivy do budoucna a zamezilo negativním dopadům na jejich zdraví, morální a psychický vývoj apod. Svou diplomovou práci dám k dispozici koordinátorce kampaně Pavle Začalové, která v ní obsažené poznatky využije při realizaci mediální kampaně „Stop dětské práci – je lepší chodit do školy“.

6.2 Výzkumná strategie Vzhledem k povaze hlavní výzkumné otázky a dílčích výzkumných otázek jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii. Ta mi umožní poznat, jaký je postoj studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k některým druhům dětské práce. Umožní mi porozumět tomu, jak se o této problematice smýšlí, jaký je názor na ni, jaké emoce vyvolává anebo zjistit jestli nějakým způsobem ovlivňuje chování. Žižlavský (2005, s. 15) říká, že v kvalitativní výzkumné strategii „výzkumník neměří, nevymezuje proměnné veličiny, ale chce porozumět pojmům, které vytvořili 'herci' (aktéři) na 'scéně' každodenního života. Pojmový rámec a výzkumné otázky mu slouží jako pomyslný 'klíč', kterým otevře bránu do světa každodennosti. Posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích.“ Strauss a Corbinová (1999) se domnívají, že kvalitativní metody mohou pomoci získat o jevu detailní informace, což je při použití kvantitativních metod obtížné. Kvalitativní metody nám podle jejich názoru umožňují odhalit a porozumět tomu, co je podstatou jevů, o nichž toho zatím moc nevíme. Mohou být ale použity i k získání nových názorů na jevy, o nichž už něco víme. Pod termínem kvalitativní výzkum si představují jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur či jiných způsobů kvantifikace. Takový výzkum se může týkat života lidí, chování, vzájemných vztahů, apod. Kvalitativní výzkum využívá induktivní logiku, kdy na začátku výzkumného procesu probíhá sběr dat, v nichž se následně výzkumník pokouší najít pravidelnosti, na

55

jejichž základě formuluje předběžné závěry. Výstupem kvalitativního výzkumu mohou být nové hypotézy či nová teorie (Disman, 2002). Dle Hendla (2005, s. 52) má kvalitativní výzkum následující výhody a nevýhody:

Tabulka 6.1: Přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu Přednosti Nevýhody o Získaná znalost nemusí být o Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí. události, fenoménu. o Zkoumá fenomén v přirozeném o Je těžké provádět kvantitativní prostředí. predikce. o Umožňuje studovat procesy a o Je obtížnější testovat hypotézy a navrhnout teorie. teorie. o Dobře reaguje na místní situace a o Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy. podmínky. o Výsledky jsou snadněji ovlivněny o Hledá lokální příčinné souvislosti. o Pomáhá při počáteční exploraci výzkumníkem a jeho osobními fenoménů. preferencemi. Pramen: Hendl, 2005, s. 49

6.3 Metoda a technika sběru dat Podle Hendla (2005) je možné kvalitativní data shromažďovat třemi způsoby - pomocí dotazování, pozorování a sběru dokumentů. Pro získání dat v rámci výzkumu jsem si zvolila metodu dotazování, kdy komunikace mezi výzkumníkem a respondentem probíhá, buď v tváří v tvář slovně, či na dálku písemně. V rámci metody dotazování jsem zvolila techniku nestandardizovaného rozhovoru, kterou Žižlavský (2005) považuje

za

nejvhodnější

techniku

sběru

dat

metodou

dotazování.

Cílem

nestandardizovaného rozhovoru je zpřístupnění respondentovy vnitřní perspektivy pro výzkumníka. Do třídy nestandardizovaných rozhovorů patří podle Pattona (in Žižlavský, 2005) tyto techniky: polostandardizovaný rozhovor, rozhovor se směrnicemi a neformální konverzační rozhovor. Při sběru dat pro účely této práce využiji techniku polostandardizovaného rozhovoru. Ten sestává ze souboru otázek, které jsou naformulovány v konečném znění před vlastním dotazováním. Každý respondent odpovídá na stejné otázky ve stejném znění a pořadí otázek je pro každého respondenta

56

totožné (Žižlavský, 2005). Hendl (2005) tuto techniku nazývá strukturovaným rozhovorem s otevřenými otázkami. Jeho klady spočívají v tom, že redukuje pravděpodobnost, že data získaná rozhovory se budou výrazně strukturně lišit, získaná data se snadněji analyzují (jednotlivá témata se v přepisu rozhovoru dobře lokalizují), vliv tazatele je minimalizován. Další výhodu Žižlavský (2005, s. 28) spatřuje v tom, že je zaručeno, že „[...] nebude od jednoho respondenta získáno více informací než od jiného respondenta.“ Slabinou je, že neumožňuje výzkumníkovi sledovat témata, která nebyla předvídána před započetím rozhovoru. Polostandardizovaný rozhovor je vhodné použít, když má výzkumník omezený čas na rozhovor nebo hovoří s respondentem jen jedenkrát.

6.4 Výzkumný vzorek a způsob výběru Pro tuto práci jsem určila jako jednotku zkoumání studenty vysokých škol. Výzkum je zaměřen na studenty vysokých škol v České republice a zahraničí a jejich postoj k dětské práci a k některým druhům dětské práce v rozvojových zemích. Jednotkou zjišťování jsou studenti vysokých škol v České republice a zahraničí, od kterých budu získávat informace. Předmětem zkoumání je postoj studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k druhům dětské práce. Ve svém výzkumu jsem použila pro výběr respondentů z řad studentů metodu záměrného výběru, která je používána především v kvalitativní výzkumné strategii (Žižlavský, 2005). Oporou při výběru mi byla má sociální síť, kdy jsem oslovila své známé, kteří mi následně doporučili vhodné respondenty. Kritériem pro výběr respondentů se stalo to, že studují na vysoké škole. Respondenty z České republiky jsem si dále vybírala podle toho, zda žijí či studují v Jihomoravském kraji, protože se jedná o oblast, ve které trvale žiji a studuji a respondenti tak pro mne byli snáze dosažitelní. U respondentů ze zahraničí místo jejich pobytu nehrálo roli, důležitá byla jejich ochota zúčastnit se výzkumu. Výzkumný vzorek tvoří 12 respondentů. Je to 10 studentů vysokých škol v České republice. Z toho 5 studentů Masarykovy univerzity v Brně, studentka Univerzity Karlovy v Praze, 2 studenti Vysokého učení technického v Brně, student Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě a student Západočeské

57

univerzity v Plzni. Další dva studenti studují v zahraničí, v Egyptě a Francii. Studentka studující ve Francii je původem z Kolumbie. Charakteristiky všech respondentů jsou uvedeny v příloze č. 5.

6.5 Zkreslení výzkumu Možná zkreslení mohou vyplývat z metody výzkumu, v mém případě se jedná o kvalitativní výzkum. Dále i ze způsobu výběru respondentů, kdy jsem použila metodu záměrného výběru, který neumožňuje širokou generalizaci závěrů. Výzkumný vzorek je také poměrně malý. Co se týká kvalitativní metody, tak nebezpečí pro validitu výzkumu podle Hendla (2005, s. 148) mohou spočívat v reaktivitě, zkreslení ze strany výzkumníka a zkreslení ze strany respondentů. „Reaktivita znamená, že přítomnost výzkumníka může ovlivnit procesy, na něž je výzkum zaměřen. Zkreslení ze strany výzkumníka se týká toho, co výzkumník jako pozorovatel přináší do výzkumu v podobě svých subjektivních teorií a předsudků či vlastností. To může ovlivnit výběr výzkumných otázek, dat i oprávněnost závěrů.“ Zde bych ráda uvedla, že já osobně k dětské práci zaujímám negativní postoj, kvůli čemuž mohlo dojít ke zkreslení výzkumu. „Zkreslení ze strany zkoumané osoby nebo informátora může nabývat mnoho podob od zatajování informací až po jejich zkreslování.“ To může plynout z toho, že např. respondenti nemají o dětské práci dostatek informací, či se mohou bát projevit svůj názor.

6.6 Operacionalizace Petrusek (in Žižlavský, 2005, s. 16) říká, že „[...] operacionalizací nehledáme pouze empirický ekvivalent teoretického pojmu, ale řešíme daleko obecnější otázku, totiž jak smysluplně a zdůvodněně redukovat sociální realitu, abychom ji uchopili těmi technickými, metodickými a výpočetními prostředky, jež máme k dispozici.“ Reichel (2009) operacionalizací rozumí překlad zkoumaného problému z jazyka teorie do jazyka výzkumu neboli proces převodu pojmů na zkoumatelné ukazatele – indikátory.

58

Na počátku svého výzkumu jsem si stanovila hlavní výzkumnou otázku. V teoretické části jsem pak postupně vymezila v ní obsažené pojmy, na jejichž základě jsem definovala dílčí výzkumné otázky. U dílčích výzkumných otázek jsem určila indikátory, pomocí kterých jsem vytvořila otázky, které se staly základem pro rozhovor. Tabulku, ve které je popsána operacionalizace dílčích výzkumných otázek, je možné nalézt v příloze č. 6.

6.7 Organizace a průběh výzkumu Sběr dat proběhl v rozmezí dvou týdnů na konci měsíce listopadu a na začátku měsíce prosince 2011. Respondenty nejprve oslovili mí známí a následně jsem se s nimi zkontaktovala i já, kdy jsem je oslovila prostřednictvím emailu. Znovu jsem se jich dotazovala, zda souhlasí s účastí na výzkumu a domluvila si s nimi konkrétní datum a čas pro zrealizování rozhovorů. Rozhovory probíhaly jak osobně, tak prostřednictvím programu Skype, který mimo jiné umožňuje realizovat videohovory po internetu, což jsem využila i při svém výzkumu. Rozhovory se odehrály v domácím prostředí respondentů. Na začátku rozhovoru jsem každého respondenta seznámila s tématem diplomové práce, záměrem výzkumu a také jsem ho informovala o tom, že jeho identita nebude nikomu odhalena a kdykoli může odmítnout svou účast na rozhovoru. Poté jsem od něho získala souhlas s pořízením zvukové nahrávky rozhovoru a s následným přepisem dat a jejich využitím v diplomové práci. Rozhovory trvaly v průměru asi 25 minut. Po skončení rozhovoru jsem respondentům poděkovala. Poté většinou proběhla ještě krátká konverzace ohledně mé diplomové práce, kdy respondenty většinou zajímaly nějaké bližší informace ohledně tématu dětské práce. Po ukončení této konverzace jsem se s nimi rozloučila. U všech nahraných rozhovorů jsem následně provedla přepis dat (někdy i překlad), který mi posloužil při jejich následné analýze a interpretaci.

6.7.1 Etická stránka výzkumu Výzkum byl realizován v souladu s etickými pravidly, která uvádí např. Hendl (2005). Výzkumu se zúčastnili jen respondenti, kteří se svou účastí souhlasili. Byl jim vysvětlen

59

záměr výzkumu a podmínky, za nichž proběhne. Na základě toho jsem od respondentů získala poučený (informovaný) souhlas. Účastníci byli poučeni o tom, že svou účast na výzkumu mohou kdykoli odmítnout a že jejich identita nebude odhalena nikomu dalšímu. Zvukový záznam rozhovorů jsem pořizovala se souhlasem respondentů.

60

ANALYTICKÁ ČÁST 7 Analýza a interpretace dat V této kapitole budu analyzovat a interpretovat získaná data, která byla získána od studentů prostřednictvím polostandardizovaných rozhovorů. Na základě získaných dat se zde pokusím odpovědět na dílčí výzkumné otázky.

7.1 Informovanost studentů o problematice dětské práce Tato podkapitola se snaží najít odpověď na dílčí výzkumnou otázku: Jaká je informovanost studentů ohledně dětské práce? Všichni respondenti o problematice dětské práce někdy slyšeli. Tři respondenti (1, 3, 4)12 o dětské práci slyšeli v souvislosti se svým studiem. Jiní dotazovaní (5, 8) pak v souvislosti se situací v rozvojových zemích. Dva respondenti (9, 10) měli v této souvislosti zkušenost s konkrétními výrobky (jednalo se o obuv a fotbalový míč), na jejichž výrobě se podílely děti. Jeden respondent (12), jednalo se o respondenta ze zahraniční, o dětské práci slyšel v souvislosti s ozbrojenými konflikty, unášením dětí a chudobou. O dětské práci se dotazovaní většinou dozvěděli z médií (televize, noviny, internet), několik jich také vidělo dokument či film týkající se této problematiky nebo si přečetlo odborný článek, diskutovalo o této problematice s přáteli. Respondentovi ze zahraničí (11) byla zdrojem její vlastní zkušenost: „Žiji v Egyptě a máme zde hodně dětí, které pracují, protože jsme zemí třetího světa a spousta lidí je chudá, tak nechávají děti pracovat, když jsou velmi, velmi mladé.“ Čtyři respondenti (1, 3, 5, 11) si pod pojmem dětská práce představují děti, které jsou mladší 15let a pracují. Jiní respondenti (2, 7, 9, 12) mají pojem dětská práce 12

Podle čísla je možné daného respondenta dohledat v příloze č. 4, kde jsou uvedeny charakteristiky respondentů.

61

spojený s nějakou konkrétní činností, kterou dítě vykonává, když pracují např. v továrnách, na plantážích, prostituují či jsou dětskými vojáky. „Já si představím, ty šicí továrny, kde jsou ty malý děti u toho šicího stroje a šijou.“13 Respondenti (6, 7) si pod pojmem dětská práce nejprve představili výtvarnou práci dětí. Dětskou práci dotazovaní vidí jako nelegální, vykonávanou za minimální mzdu či zdarma, jako vynucenou ať už okolnostmi (rodina by se jinak neuživila) či nastavením „systému“ (normálně to tam tak funguje), kdy děti musí dělat práci dospělých lidí, aby byl nějaký výrobek vyroben levně a často pracují za špatných podmínek. Více než polovina respondentů (1, 2, 3, 4, 6, 8, 11, 12) si myslí, že to, že děti pracují, je zapříčiněno chudobou. Aby rodina přežila a zajistila si nějaký zdroj obživy či příjmu, pošle dítě pracovat. Podle názoru tří studentů (1, 3, 7) je zde špatná situace na trhu práce jednak v tom, že je zde nedostatek pracovních příležitostí, nebo naopak tlak na využití veškeré možné pracovní síly či zde neexistují žádné standardy práce, které by garantovaly výši mzdy či by zakazovaly zaměstnávání dětí. Na straně státu jsou spatřovány chyby v tom, že v dané zemi nefungují vhodné zákony, není zde systém sociálního zabezpečení (2, 10), stát nedokáže kontrolovat, jestli jsou zaměstnávány děti (1, 5) či zajistit základní lidská práva (1, 5). Dva respondenti (5, 2) spatřují další příčinu ve společenském prostředí, kdy zaměstnávání dětí je v dané společnosti zvykem. Také rodinná situace (např. ztráta rodičů) může děti donutit pracovat, jak se domnívají dva dotázaní (7, 12). Jako jednu z příčin dětské práce vidí respondent (8) i nedostatek vzdělání a špatné školství. Podle názoru respondenta (9) je hlavní příčinou dětské práce „poptávka laciných věcí na trhu“. Podle názoru téměř všech studentů děti pracují hlavně v Asii, Africe a Latinské Americe. Pět dotazovaných (1, 3, 4, 9, 10) uvedlo, že si myslí, že děti pravděpodobně pracují všude na světě. Dětská práce se podle nich může objevovat i v zemích tzv. rozvinutých jako jsou např. i U.S. nebo ČR. Pokud studenti uváděli konkrétní státy, nejčastěji dětskou práci spojovali s Indií, dále pak s Čínou, méně často s Kambodžou, Ruskem,

Filipínami,

Barmou,

Brazílií,

Mexikem,

Ukrajinou,

Somálskem,

Afghánistánem, Koreou, Bangladéšem, Malajsií, Vietnamem, Kongem, Súdánem a Bolivií. Obě zahraniční respondentky (11,12) uvedly, že mají osobní zkušenost s tím, že děti pracují v Egyptě a v Kolumbii. 13

respondent (2)

62

Jako věkovou hranici, od kdy je vhodné, aby děti pracovaly, téměř všichni dotazovaní označili 15 let. Někteří by přihlíželi k situaci v dané rodině: „Tak jako vhodné asi není, aby 10leté děti pracovaly, ale pokud by mělo znamenat, že když to dítě nebude chodit do práce, tak pomře hlady, ať už on nebo někdo z jejich rodičů, tak asi bohužel člověk se musí smířit s tím, že je to vhodné i v nižším věku než my jsme zvyklí třeba tady v Evropě.“14 Čtyři respondenti (1, 2, 6, 8) by hranici stanovili na 15 let s tím, že dítě by mělo ale vykonávat lehčí úkony, práci na částečný úvazek nebo s určitými omezeními a pak od 18, 19 by mohlo normálně pracovat. Respondent (9) vidí jako věkovou hranici 18 let s tím, že v této době „by to už neměly být děti“. Zahraniční respondent (11) pak na 16 let. Respondent (7) by považoval za vhodnou věkovou hranici 12 let, „pokud by ta práce byla přiměřená jejich fyzické zdatnosti i věku“ a měly by o ni z vlastní vůle zájem. Pokud by se jednalo o práci, do které je člověk nucen, tak by věková hranice podle něj měla být 18 let. Nejčastějším důvodem stanovení dané věkové hranice byla jejich vlastní zkušenost související s tím, jak je věková hranice nastavena v ČR. Čtyři respondenti (5, 8, 10, 11) by věkovou hranici 15 let považovali za vhodnou i z toho důvodu, že dítě už dosáhlo určitého vzdělání. Osm respondentů se zatím nesetkalo s dítětem, které pracovalo. Čtyři respondenti se s takovým dítětem setkali. Respondent (1) se s ním setkal v organizaci pro pomoc uprchlíkům. Jednalo se o dívku z Afriky, která pracovala „odmalička doma celkem tvrdě“. Respondent (7) se s pracujícím dítětem setkal v ČR a pracovalo na stavbách. Zahraniční respondenti (11, 12) potkali děti pracující na ulici a jeden z nich (11) se setkal i s dítětem pracujícím v autoopravně.

7.1.1 Shrnutí Všichni dotázaní o dětské práci někdy slyšeli, někteří se dokonce osobně setkali s dítětem, které pracovalo. Pod pojmem dětská práce si často představují děti mladší 15 let, které vykonávají nějakou pracovní činnost. Dva respondenti si nejprve pod pojmem dětská práce představili výtvarnou práci dětí. Dětská práce je podle poloviny studentů zapříčiněna hlavně chudobou, identifikovány byly ale i některé další příčiny. Děti, podle názoru respondentů, pracují hlavně v Asii, Africe, Latinské Americe či Indii. Několik 14

respondent (3)

63

dotázaných si myslí, že pracují všude na světě. Obecně studenti považují za vhodné, aby děti začínaly pracovat v 15 letech, protože dítě dosáhlo určitého vzdělání a také je to tak nastaveno v ČR. Pokud bych měla odpovědět na dílčí výzkumnou otázku Jaká je informovanost respondentů ohledně dětské práce?, odpověděla bych, že celkem dobrá. Podle mého názoru všichni dotázaní rozlišovali mezi tím, co je považováno za dětskou práci a co ne. To se shoduje i s definicí dětské práce, kterou uvádí ILO15 či Haspels a Jankanish16 v první kapitole teoretické části práce. Hranici, od kdy je vhodné, aby dítě pracovalo, respondenti uváděli věk 15 let, což se také shoduje s informacemi uvedenými v teoretické části tak, jak je uvádí ILO v Konvenci 13817. Rozdíl byl ale v tom, že někteří respondenti by zohledňovali situaci v konkrétní rodině a v případě, že by plat dítěte byl pro rodinu zdrojem přežití, věkovou hranici by snížili. Myslím, že tento postřeh je důležitý, protože existují státy, které např. nemají vybudovaný systém sociálního zabezpečení a rodina, pokud by děti nemohly pracovat, by se mohla ocitnout bez prostředků nutných k přežití. Informace ohledně toho, čím je dětská práce zapříčiněna, jsou už horší. Tři respondenti (4, 6, 9) mluvili jen o jedné příčině dětské práce. Dva respondenti (1, 5) vyjmenovali maximálně tři příčiny. Ostatní dotázaní uvedli dvě příčiny. V této souvislosti si myslím, že informace respondentů o příčinách dětské práce nejsou příliš dobré a studenti si často neuvědomují jejich vzájemnou souvislost. Žádné významné rozdíly ohledně informovanosti mezi pohlavími či mezi respondenty ze zahraničí a ČR jsem nezaznamenala. Pouze bych řekla, že informovanost dvou studentů (6,7) o této problematice je o něco horší, než je tomu u zbytku studentů humanitních i technických oborů.

15

ILO vidí dětskou práci jako činnost je vykonávanou dětmi, které mají méně let, než je pro tento druh práce stanoveno (což je často definováno legislativou jednotlivých států, která je v souladu s mezinárodně uznanými standardy) a která tak brání vzdělávání dítěte a jeho rozvoji. Ohrožuje fyzické, duševní a morální blaho dítěte buď svou povahou nebo proto, že podmínky, za kterých je prováděna, jsou známé jako nebezpečné. Nebo daný druh práce lze zařadit do kategorie nejhorší formy dětské práce. 16 Podle Haspels a Jankanish (2000) dětská práce zahrnuje placenou i neplacenou práci a aktivity, které jsou pro děti nebezpečné a škodlivé z hlediska duševního, fyzického, sociálního či morálního. 17 Konvence 138 stanovuje jako hranici pro vstup do zaměstnání věk 15 let, za zvláštních okolností 13 let a pro morálně nebo fyzicky náročnou práci pak na 18 let.

64

7.2 Emocionální dopad dětské práce na studenty Tato podkapitola se snaží odpovědět na dílčí výzkumnou otázku: Jaké emoce vyvolává představa pracujících dětí? Pocity, které mají studenti spojovány s dětskou prací, jsou negativní. Respondent (1) uvedl, že neví, protože nad tím neuvažuje. Dva respondenti (7, 10) uvedli, že s dětskou prací mají spojeny negativní pocity, ale neodsuzují ji, protože často vidí jako nutné, aby dítě pracovalo a „neumřelo hladem“. Respondent (4) uvedl, že má „takové pocity, že určitě je to nespravedlivé, je to nesprávné [...] Další pocit je, že je to v podstatě nevyřešitelné [...] děti ze třetího a čtvrtého světa něco vyrábí a my to tu konzumujeme jenom tak a když by ty děti byly odměněné, tak my by jsme tu nebyli v takovém blahobytu, v jakém jsme.“ Dalšími pocity dotazovaných byly lítost, zlost, bezmocnost, nespravedlnost či bezradnost. Respondent (6) si posteskl nad tím, že děti u nás mají šanci se vzdělávat a neváží si toho. To, že děti pracují, pokládá za nesprávné většina dotázaných. Asi za nesprávné to považují tři respondenti (3, 5, 10) s tím, že záleží na podmínkách (např. zajištění obživy), proč dítě musí pracovat. Jako problematické to respondenti vidí proto, že dítě nedosáhlo vhodného věku, musí pracovat na plný úvazek, je jim upřeno jejich dětství, děti nemají prostor se rozvíjet, může to negativně ovlivnit jejich růst, vývoj či je to psychicky poznamenat, jsou k práci nuceny nebo manipulovány, jsou zbaveny možnosti se vzdělávat. Respondent (8) uvedl, že: „[...] určitě je pro děcka důležitý, aby prostě se prvně vzdělávaly, jako rozhodně vzdělání je strašně důležitý.“ Práce také může znamenat „fyzickou zátěž na organismus, který na to není stavěný“, dítě si špatně uvědomuje případné nebezpečí a že se může při práci zranit, vidí jako problematické respondent (9). Zahraniční respondent (11) také uvedl: „[...] já věřím, že je to nefér, protože tyto děti nemají dostatek času na to, aby vyspěly [...] prostě to není spravedlivé, aby tím trpěly dříve než jiní lidé [...]“ A naopak někteří z respondentů (2, 6, 7, 9) považují za správné, aby děti rodičům pomáhaly při splnění určitých podmínek (práce, kterou bude dítě vykonávat nebude těžká, bude časově omezená, dítě k ní nebude nuceno), či si děti mohly přivydělat, pokud chtějí. Respondent (8) se zmínil o tom, že pracovní zkušenost ve smyslu brigády (ale ne dřív než od 15 let), může mít pozitivní

65

přínosy ve smyslu, že člověk získá zkušenosti, zjistí, co práce obnáší, začíná pomaleji a může se tak lépe „aklimatizovat“.

7.2.1 Shrnutí Pocity, které mají respondenti spojované s dětskou prací, by se daly označit jako negativní. Respondenti uváděli pocity jako nespravedlnost, nesprávnost, lítost, zlost, bezmocnost či bezradnost. Většina respondentů považuje to, že děti pracují za nesprávné z řady různých důvodů. Někteří respondenti by ještě zvážili i důvody, proč dítě pracuje, protože by nechtěli všechnu dětskou práci automaticky označit za nesprávnou. Jiní respondenti naopak za správné považují některé činnosti vykonávané dětmi za určitých podmínek Tyto práce ale nespadají do kategorie dětská práce tak, jak je definována v první kapitole. Zaznamenala jsem jeden rozdíl, a sice mezi pohlavím respondentů. Muži měli tendenci vyjádřit své pocity jedním slovem, ženy mluvily o více pocitech. Žádné jiné rozdíly mezi obory studia či mezi respondenty ze zahraničí a ČR jsem nezaznamenala. Odpověď na dílčí výzkumnou otázku: Jaké emoce vyvolává představa pracujících dětí? tedy je, že dětská práce v respondentech vyvolává pocity, které bych označila za negativní (nespravedlnost, nesprávnost, lítost, zlost, bezmocnost či bezradnost) a to, že děti pracují jako dětští pracovníci respondenti vnímají převážně jako nesprávné.

7.3 Způsob chování studentů v souvislosti s dětskou prací V této podkapitole bych chtěla odpovědět na dílčí výzkumnou otázku: Jaké je chování studentů v souvislosti s dětskou prací? Všichni respondenti, až na jednoho respondenta se shodli na tom, že je třeba s jevem dětské práce něco dělat. Respondent (8) uvedl: „No přímo s tím jevem zatím ne, když jsou ty státy tak nastavený, tak dokuď nebudou mít oni infrastrukturu a prostředky tam dělat ten systém jinak a udělat tam právě třeba to funkční školství [...] tak přímo

66

s dětskou prací se nic neudělá, protože ty lidi nemají v tuhle chvíli na výběr [...]“. Dva dotázaní (1, 5) řekli, že je otázkou, jestli se dá s dětskou prací něco dělat, jestli s tím můžeme něco dělat. Podle respondenta (2) se dětská práce omezí, pokud se dané státy začnou ekonomicky rozvíjet, podle respondenta (10) pokud vznikne „zákonné a společenské prostředí, které bude dětskou práci potírat“. Respondent (3) vidí jako důležité „tlačit na ty firmy, aby prostě nezneužívaly sociální situace v těch zemích“. Podle respondenta (9) bychom jako spotřebitelé „měli poptávat zboží, u kterého je garantované, že děti se nepodílely ani na výrobě, ani na získávání surovin pro to zboží“. Zahraniční respondent (12) vidí jako důležité dělat kampaně o situaci dětí a budovat tak povědomí veřejnosti a také, aby dětem bylo umožněno navštěvovat školu. Většina respondentů uvedla, že práci dětí může ovlivnit stát či vláda. Důležitá je dále změna společenského prostředí (smýšlení tamějších lidí o dětské práci), dětskou práci můžeme ovlivnit i my sami - např. podle respondenta (1) „pracovat v neziskovce, jet do rozvojových zemí, psát o tom“, respondent (9) si myslí, že je to úloha nás jako spotřebitelů. Respondenta (6) napadly adopce „na dálku“. Zahraniční respondent (11) vnímá jako osobní odpovědnost zastavit člověka, který nutí dítě pracovat. Na dětskou práci mohou mít dále vliv rodiče dětí, jejich zaměstnavatelé, mezinárodní organizace, vnější svět, nadnárodní koncerny či bohatší státy. Většina dotázaných si není úplně jistá tím, zda nějak může ovlivnit to, že děti pracují. Uvedli, ale nějaké způsoby, jak je to možné ovlivnit: vstoupit do nějaké organizace, zabývající se dětskou prací či právy dětí, podílet se na kampaních, zajímat se o problematiku dětské práce, prezentovat své názory, šířit povědomí o dětské práci, dělat dobrovolnickou práci, neposílat své děti do práce či je nezaměstnávat jako zaměstnavatel, podporovat penězi konkrétní vesnici či organizaci. Tři respondenti (1, 2, 10) si myslí, že práci dětí nemohou ovlivnit či téměř ovlivnit. Pouze respondent (9) si myslí, že může osobně ovlivnit to, že děti pracují a to tím, že si nebude kupovat produkty dětské práce. Všichni dotazovaní, kromě jednoho respondenta (5), uvedli, že by chtěli mít možnost ovlivnit to, zda děti pracují. Tento respondent (5) uvedl: „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, nevím.“

67

7.3.1 Shrnutí Všichni respondenti, až na jednoho respondenta, se shodli na tom, že je potřeba s jevem dětské práce něco dělat. Mluvili i o okolnostech, jak by k tomu mohlo dojít. Dva respondenty v této souvislosti napadlo, že to mohou ovlivnit oni osobně. Dotázaní nejčastěji uváděli, že práci dětí může ovlivnit stát, změna společenského prostředí a my sami. Když jsem se ale zeptala, zda si respondenti myslí, že oni osobně mohou nějak ovlivnit to, že děti pracují, jen jeden student s jistotou uvedl, že ano. Tři respondenti si myslí, že na to nemají vliv. Zbytek respondentů se nevyjádřil úplně jasně, ale navrhoval způsoby, jakými by to bylo možné ovlivnit. Všichni dotazovaní, kromě jednoho respondenta, uvedli, že by chtěli mít možnost to ovlivnit. Žádné významné rozdíly mezi pohlavími, obory studia či mezi respondenty ze zahraničí a ČR jsem nezaznamenala. Na dílčí výzkumnou otázku Jaké je chování studentů v souvislosti s dětskou prací? bych odpověděla, že pokud byli respondenti dotazováni ve smyslu, jestli je třeba něco dělat s dětskou prací a kdo na to může mít vliv, odpovídali někteří, že to mohou svým chováním ovlivnit. Na přímou otázku většinou nedokázali s jistotou odpovědět, ale nastínili možné způsoby chování, ovšem jaksi „odosobněně“. Neodpovídali tedy ve smyslu „já můžu udělat to a to“. Z informací uvedených v předchozích dvou kapitolách vyplývá, že studenti mají dostatek informací o dětské práci (kognitivní složka postoje), jejich emoce a emocionální reakce v souvislosti s dětskou prací jsou negativní (emocionální složka), jejich chování, resp. ochota s dětskou prací na osobní úrovni něco dělat (konativní složka), je ovšem relativně malá. Řekla bych tedy, že zde dochází k nesouladu (disonanci) složek postoje. A v tomto případě chování není postojem ovlivněno.18

7.4 Znalost problematiky druhů dětské práce Tato podkapitola si klade dílčí výzkumnou otázku: Jaká je informovanost studentů ohledně druhů dětské práce? Vzhledem k rozsahu této práce se není možné zabývat

18

Viz. čtvrtá kapitola o postojích.

68

všemi druhy dětské práce tak, jak jsou uvedeny v teoretické části. Respondentů se ptám na takové činnosti, které podle informací koordinátorky kampaně Stop dětské práci Pavly Začalové, nejsou moc často považovány za dětskou práci. Jako odvětví, ve kterých děti pracují, respondenti nejčastěji zmiňovali zemědělství a průmysl. Čtyři respondenti (4, 5, 6, 12) se domnívají, že děti pracují také ve službách. Dotazovaní často také uváděli konkrétní činnosti, které děti vykonávají: prostituce, válčení, žebrání, prodej, manuální práce či oblasti, kde pracují (textilní průmysl). Většina respondentů uvedla, že si myslí, že nejvíce dětí pracuje v zemědělství. Pod pojmem nejhorší formy dětské práce si respondenti představí hlavně prostituci a dětské vojáky, poté práci v dole, méně často pak práci v textilním průmyslu, továrně a lese, prodej drog, dětskou pornografii a stavebnictví. Zahraniční respondent (11) se setkal s dětmi pracujícími na stavbě. Drtivá většina respondentů (devět) si myslí, že je možné setkat se běžně s výrobky, na jejichž výrobě se podílely děti. Tři respondenti (1, 5, 7) uvedli, že asi ano. Jako výrobky, na jejichž výrobě by se mohly podílet děti, označili hlavně textil a obuv, v menšině pak elektroniku, kávu, dále zemědělské výrobky obecně, sirky a drahé kameny. V souvislosti hlavně s výrobou textilu sedm respondentů (2, 3, 6, 7, 8, 11, 12) zmínilo, že tyto výrobky pochází z Číny. Jako nejnebezpečnější činnosti, vykonávané dětmi, považují respondenti práci v dole, vojenství a těžkou manuální práci. Respondenti (2, 3, 8) označili za nebezpečnou práci s chemikáliemi. Dále sem respondenti zařadili prostituci, dětskou pornografii, práci na skalách a staveništích. Prostituci za dětskou práci považují všichni dotázaní. Respondent (2) tento druh dětské práce považuje za práci „toho nejhrubšího zrna“. Za dětskou práci to respondenti považují proto, že je to způsob práce, činnost, za kterou dostávají peníze, která je živí. Téměř všichni respondenti, až na respondenta (6), který se nevyjádřil jasně, považují celodenní práci dětí na poli či plantáži za dětskou práci. Pokud by však dítě pracovalo na rodinné farmě či plantáži, čtyři respondenti (1, 2, 5, 6) by to za dětskou práci nepovažovali. A naopak za dětskou práci by to považovalo sedm respondentů. Respondent (8) uvedl, že záleží na tom, „jak by vypadala jejich práce“. Pokud by dítě

69

pracovalo na komerční plantáži, podle deseti respondentů by se jednalo o dětskou práci. Respondent (8) opět uvedl, že by záleželo na okolnostech a respondent (6) by to asi za dětskou práci považoval s tím, že je to ale míň nebezpečné než třeba prostituce. Většina dotázaných si myslí, že když jsou děti dětskými vojáky, jedná se o dětskou práci. Důvody, které je k tomu vedou, jsou, že dítě tímto způsobem pracuje, je to jeho profese, dostává za to plat, je k tomu nucené či to dělá proto, aby přežilo. Tři respondenti (2, 7, 5) si myslí, že to není dětská práce, protože: „To bych spíš nazval novodobým otroctvím.“19 nebo proto, že jsou k tomu dotlačené. Pokud dívka celý den vykonává úkony související s chodem domácnosti, jedná se o dětskou práci podle čtyř respondentů (4, 5, 11, 12), asi se o dětskou práci jedná podle dvou respondentů (7, 9), tři respondenti (2, 3, 10) by zvažovali okolnosti – pokud dívka občas pomáhá, je to v pořádku, pokud by takto pracovala od rána do večera, jedná se o dětskou práci. Dva respondenti (8, 6) by to za dětskou práci nepovažovali. Respondent (1) se nevyjádřil jasně. Za dětskou práci by práci v cizí domácnosti považovalo deset respondentů, dva by zvažovali okolnosti (respondent 2, 10). Když by dívka vykonávala domácí práce celý den ve vlastní domácnosti, za dětskou práci by to považovali tři respondenti (4, 5, 12), tři (6, 8, 11) by to za dětskou práci nepovažovali, respondent (7) by to asi považoval za dětskou práci a respondent (1) uvedl: „[...] jestli to [...] v nějaké té rodině, kde prostě tady tím způsobem života žijou [...] nemám pocit, že bych měla právo to někomu úplně zakázat.“ Zahraniční respondent (12) se nevyjádřil jasně. Tři dotazovaní by to zvažovali, neodpověděli však, že by to za dětskou práci považovali. Když děti na ulici prodávají celý den jídlo, jedná se podle názoru sedmi respondentů o dětskou práci, protože to dělají za účelem získání peněz. Respondent (2) by to asi za ni považoval, dva respondenti (1, 10) by ta za dětskou práci považovali v případě, že si tím zajišťují obživu, další respondent (3) by to za dětskou práci považoval, „pokud by jim to někdo přikázal“. Respondent (6) by to za dětskou práci nepovažoval: „není to nic takového těžkého nebo náročného“. V případě chlapce pracujícího v dole se určitě o dětskou práci jedná podle názoru všech respondentů. Protože je to práce a dostává za ni zaplaceno. Většina

19

Respondent (2)

70

respondentů (1, 2, 4, 8, 9, 10, 11, 12) tuto práci vidí jako těžkou, fyzicky náročnou a prováděnou v nebezpečných podmínkách. Pokud by syn pomáhal v rodinné autoopravně celý den svému otci, za dětskou práci by to považovali čtyři respondenti (2, 4, 9, 10), „částečně“ za dětskou práci by to považoval respondent (8). Šest respondentů by to jako dětskou práci v tomto případě nevnímalo. Respondent (7) se nevyjádřil jasně. Kdyby chlapci prodávali na ulici drogy, jednalo by se o dětskou práci podle názoru většiny (osmi) respondentů, dva respondenti (1, 10) by zvažovali, jestli se jedná o děti a celodenní práci. O dětskou práci se jedná z toho důvodu, že za to získávají peníze a je to jejich zaměstnání. Podle názoru dvou respondentů (4, 6) se o dětskou práci nejedná: „jsou k tomu nuceni“, „je to špatná práce“.

7.4.1 Shrnutí Podle respondentů děti pracují hlavně v zemědělském a průmyslovém sektoru. Nejvíce dětí pracuje v zemědělství. Pojem nejhorší formy dětské práce mají respondenti spojen s prostitucí, dětskými vojáky a prací v dole. Většina dotázaných se domnívá, že je možné setkat se běžně s výrobky (např. textil či obuv) s podílem dětské práce. Za nejnebezpečnější činnosti vykonávané dětmi respondenti označili práci v dole, vojenství a těžkou manuální práci. Všichni respondenti považují za dětskou práci dětskou prostituci a celodenní práci chlapce v dole. Dětské vojáky jako druh dětské práce identifikovalo devět respondentů. Osm respondentů za dětskou práci považuje, když děti na ulici prodávají celý den jídlo. Kdyby chlapci prodávali na ulici drogy, jednalo by se o dětskou práci podle názoru většiny (osmi) respondentů. Respondenti tedy tyto formy činností většinou považují za dětskou práci, což je v souladu se třetí kapitolou teoretické části, kdy podle ILO patří tyto druhy práce do kategorie dětská práce20. Jejich informovanost je tedy v této oblasti velmi dobrá. Pokud by dítě celý den pracovalo na poli či plantáži, jako dětskou práci by to viděla drtivá většina respondentů, pokud by dítě pracovalo na rodinné farmě či plantáži, názor několika respondentů by se změnil a pokud by dítě pracovalo na komerční farmě 20

Dětskou prostituci, využívání děti v ozbrojených konflikt a prodej drog ILO charakterizuje jako „bezpodmínečně“ nejhorší formy dětské práce. Práci dítěte v dole a pouliční prodej jídla (dětská práce v sektoru služeb) zase jako nebezpečnou práci.

71

či plantáži, byla by to dětská práce pro drtivou většinu respondentů. Pokud dívka celý den vykonává úkony související s chodem domácnosti, považovala by to za dětskou práci polovina respondentů. Kdyby je vykonávala ve vlastní domácnosti, vnímala by to jako dětskou práci třetina respondentů. Pokud by je vykonávala v cizí domácnosti, za dětskou práci by to považovala drtivá většina dotázaných. V případě, že by syn pomáhal v rodinné autoopravně celý den svému otci, necelá polovina respondentů by to za dětskou práci považovala, zbytek nikoli. Na základě těchto zjištění bych řekla, že respondenti mají tendenci za dětskou práci neoznačovat či neoznačovat přímo takové činnosti, které dítě vykonává pro rodinu, resp. kdy jsou jeho „zaměstnavateli“ rodiče. Tyto informace tedy nejsou částečně v souladu s informacemi z teoretické části, kdy i taková práci, kdy je zaměstnavatelem dítěte rodič, spadá také do kategorie dětské práce podle ILO21. Proto bych řekla, že informovanost respondentů v této oblasti je horší. Myslím si, že i tyto druhy dětské práce spadají do kategorie dětská práce. O jejich závažnosti či nebezpečnosti je ovšem možné diskutovat. Žádné významné rozdíly ohledně informovanosti mezi pohlavími či mezi respondenty ze zahraničí a ČR jsem nezaznamenala. Pouze bych řekla, že informovanost dvou respondentů (6, 7) technického oboru o této problematice je horší, než je tomu u zbytku studentů humanitních a technických oborů. Rozdíl byl i v tom, že když se mluvilo o dětské práci v domácnosti, ženy jednoznačně kategorizovaly ve smyslu, je to dětská práce nebo není, muži by spíše zvažovali okolnosti provádění této práce. Z výše uvedených informací vyplývá, že odpověď na dílčí výzkumnou otázku: Jaká je informovanost studentů ohledně druhů dětské práce? je, informovanost studentů ohledně některých druhů dětské práce je velmi dobrá, v případě, kdy „zaměstnavateli“ dítěte jsou jeho rodiče, je informovanost horší.

21

Práce, kterou děti vykonávají v zemědělství, doma či v autoopravně (kdy se jedná o práci v sektoru služeb) je považována za splnění podmínek, daných definicí dětské práce, za dětskou práci bez ohledu na to, kdo dítě zaměstnává.

72

7.5 Emocionální dopad druhů dětské práce V této podkapitole se snažím pomocí získaných dat odpovědět na dílčí výzkumnou otázku: Jaké emoce vyvolávají některé druhy dětské práce? Vzhledem k rozsahu této práce se není možné zabývat emocionálním dopadem jednotlivých druhů dětské práce tak, jak jsou uvedeny v teoretické části. Respondentů se tedy ptám pouze na to, jaké pocity v nich vyvolává pojem nejhorší formy dětské práce, představa dětských vojáků a práce dítěte v domácnosti. Pojem nejhorší formy dětské práce ve všech respondentech vyvolal negativní pocity a sice: nespravedlnost, hnus, hrůzu, bezmocnost, naštvanost, vztek, smutek, zklamání či zavrženíhodnost. Respondent (1) k tomu, co to v něm vyvolává, mimo jiné řekl: „[...] takovou jako i nespravedlnost, že si říkám, proč to tak musí být někde a my jsme to tak neměli [...]“. Respondent (3) zase uvedl: „Jsou věci, nad kterýma se dobře zavírají oči, no, pokud se s tím člověk fakt nesetkává denodenně.“ Představa chlapce s kalašnikovem v respondentech vyvolává negativní pocity: je to podle nich špatné, hrozné, je to hnus, zoufalost. Zahraniční respondent (12) by také cítil strach, pokud by potkal „dítě se zbraní v ruce [...], bála bych se jeho reakce.“ To, že dívka celý den pracuje v domácnosti, pokládají za správné dva respondenti (2, 6) s tím, že to „formuje charakter“ a je to „součástí života“. Za kategoricky nesprávné to považují čtyři respondenti (4, 5, 11, 12). Respondent (8) uvedl, že: „je to lepší, než když jsou za dětské vojáky“. Ostatní se zamýšleli nad mírou pomoci, pokud je občasná – v tom případě to považují za správné, pokud ale to dítě dělá dlouhodobě (8 hodin, celý den, apod.), pravidelně či to ohrožuje jeho zdraví, považují to za nesprávné.

7.5.1 Shrnutí Pojem nejhorší formy dětské práce v respondentech vyvolává negativní pocity a stejně tak i představa chlapce s kalašnikovem. Polovina dotázaných považuje to, že dívka celý den pracuje v domácnosti, za kategoricky nesprávné (čtyři respondenti) či správné (dva respondenti). Druhá polovina by při posuzování přihlížela k tomu, zda se jedná o občasnou pomoc (to je správné) či dlouhodobou pravidelnou činnost (to je nesprávné).

73

Pokud se jedná o občasnou výpomoc dítěte, tak to nespadá do kategorie dětská práce dle jejího vymezení v první kapitole. Respondenty, kteří považovali práci dívky v domácnosti za kategoricky nesprávnou, byly ženy, většina mužů přihlížela k tomu, jestli se jedná o občasnou pomoc či dlouhodobou pravidelnou činnost. Jinak jsem žádné významné rozdíly mezi obory studia či mezi respondenty ze zahraničí a ČR nezaznamenala. Dílčí výzkumná otázka: Jaké emoce vyvolávají některé druhy dětské práce? by se tedy dala zodpovědět tak, že některé druhy dětské práce vyvolávají negativní pocity a většina dotázaných respondentů považuje např. celodenní práci dítěte v domácnosti za nesprávnou. Pokud bude nějaký respondent vykonávání určité činnosti považovat za dětskou práci, bude mít tendenci ji označit za nesprávnou a naopak. Vedou mě k tomu i zjištění z kapitoly 6.2.

7.6 Způsob chování studentů v souvislosti s druhy dětské práce Zde se pokusím najít odpověď na dílčí výzkumnou otázku: Jaké je chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce? Vzhledem k rozsahu této práce se není možné zabývat způsobem chování respondentů v souvislosti s jednotlivými druhy dětské práce. Respondentů se tedy ptám pouze na to, zda a proč by jejich rozhodnutí nějak ovlivnilo, kdyby věděli, že se na výrobě určitého výrobku nebo pěstování určité plodiny, podílely děti. Řekla bych, že s takovými výrobky či plodinami je totiž možné se setkat. Výrobek, který vyrobily děti, by si nekoupila většina (osm) respondentů. Tři respondenti (3, 8, 10) by si takový výrobek nekoupili, jen pokud by to na tom výrobku „bylo označené, že to vyrobily děti“. Respondent (2) by si takový výrobek koupil s tím, že kdyby si ho nekoupil, „odnesly“ by to ty děti a respondent (7) by si takový výrobek koupil a viděl by to spíš jako pomoc tomu dítěti. Dva respondenti (6, 11) se nedokázali rozhodnout. Rozhodnutí respondentů by to ovlivnilo nejčastěji z toho důvodu, že by nechtěli zaměstnávání dětí podporovat, necítili by se pak dobře, představili by si u toho

74

to dítě, co výrobek vyrábělo nebo by tím chtěli ukázat společnostem, které děti zaměstnávají, že s jejich jednáním nesouhlasí. Při dotazování, zda by si respondenti koupili plodinu, na jejímž pěstování se podílely děti, došlo téměř ke stejnému výsledku jako u dotazu o koupi výrobku. Osm respondentů by si takovou plodinu nekoupilo, čtyři respondenti (1, 4, 5, 9) to podmínili tím, že by na trhu byla možnost výběru. Respondenti (2, 7) by si plodinu koupili ze stejných důvodů jako u výrobku. Názor respondenta (8) se naopak změnil: „[...] to se člověk neubrání [...] určitě nějaký to kafe, co si dám, tak je prostě dětská práce.“

7.6.1 Shrnutí Obecně by se dalo říci, že pokud by se na výrobě určitého výrobku či pěstování plodiny podílely děti, ovlivnilo by to rozhodnutí respondentů o jeho koupi – nekoupili by si daný výrobek či plodinu. Dva respondenti by si ho koupili s úmyslem podpořit děti, které ho vyráběly či se na pěstování plodiny podílely. Žádné významné rozdíly mezi pohlavími, obory studia či mezi respondenty ze zahraničí a ČR jsem nezaznamenala. Na dílčí výzkumnou otázku: Jaké je chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce? bych tedy odpověděla, že produkty dětské práce by si většina respondentů nekoupila. Je možné, že by došlo k reprodukci výsledku i u jiných forem dětské práce, pokud by danou činnost respondenti považovali za dětskou práci. Z informací uvedených v předchozích dvou kapitolách vyplývá, že studenti mají dostatek informací o druzích dětské práce (kognitivní složka postoje), jejich emoce a emocionální reakce v souvislosti s druhy dětské práce jsou negativní (emocionální složka), jejich chování, resp. ochota s dětskou prací na osobní úrovni něco dělat (konativní složka), je vysoká. Řekla bych tedy, že složky postoje jsou konzistentní a chování je postojem ovlivněno.22

22

Viz. čtvrtá kapitola o postojích.

75

7.7 Výsledky výzkumu a teoretická část práce Dva nejdůležitější poznatky, které z provedeného výzkumu vyplynuly a dotýkají se teoretické části práce ve smyslu, že by ji v něčem změnily, se týkají toho, od jakého věku je vhodné, aby děti pracovaly a také toho, co lze za dětskou práci považovat a co už ne. Co se týče věkové hranice, kdy děti mohou pracovat a není to pokládáno za dětskou práci, tak ta je podle ILO stanovena na 15 let, za zvláštních okolností 13 let23 a pro morálně nebo fyzicky náročnou práci pak na 18 let. Studenti by zohledňovali situaci v konkrétní rodině a v případě, že by plat dítěte byl pro rodinu zdrojem přežití, věkovou hranici by snížili. Takže věková hranice by mohla zůstat stanovena podle ILO s tím, že by se ještě přihlíželo k tomu, jestli je práce dítěte nutná k přežití rodiny. ILO dětskou práci definuje jako činnost vykonávanou dětmi, které mají méně let, než je pro tento druh práce stanoveno (což je často definováno legislativou jednotlivých států, která bývá v souladu s mezinárodně uznanými standardy) a která tak brání vzdělávání dítěte a jeho rozvoji. Ohrožuje fyzické, duševní a morální blaho dítěte buď svou povahou nebo proto, že podmínky, za kterých je prováděna, jsou známé jako nebezpečné. Nebo daný druh práce lze zařadit do kategorie nejhorší formy dětské práce. Podle výsledků výzkumu by ale studenti často práci, kterou dítě vykonává v rodině (ať už je to např. práce v zemědělství či v domácnosti), za dětskou práci vůbec nepovažovali. Takže by tuto formu dětské práce, kdy „zaměstnavateli“ dítěte jsou rodiče, z kategorie dětská práce vyňali.

7.8 Doporučení Zde bych ještě jednou chtěla nechat promluvit své respondenty – studenty. Myslím, že z výzkumu vzešla celá řada nápadů, jak problém dětské práce řešit a kdo by na jeho řešení mohl mít vliv. Na eliminaci dětské práce má vliv stát, kdy je důležitý jednak jeho ekonomický rozvoj, zavedení vhodných zákonů, systému sociálního zabezpečení, kontrola toho, zda nejsou zaměstnávány děti, zajištění základních lidských práv ze 23

Pokud dítě vykonává lehkou práci, která nepoškozuje jeho zdraví a vývoj a nenarušuje pravidelnou školní docházku.

76

strany státu, vytvoření určitých standardů na trhu práce (garance výše mzdy, tvorba pracovních míst) či podpora vzdělávání. Dále je to společenské prostředí, které může vytvořit tlak na eliminaci dětské práce, což není možné v případě, kdy je společnost nakloněna zaměstnávání dětí. Nakonec je to i rozhodnutí rodičů, kteří své dítě pošlou či nepošlou pracovat. Je to i na odpovědnosti zaměstnavatelů, kteří rozhodují o tom, zda děti zaměstnají či ne. Ty se mohou dostávat pod tlak velkých nadnárodních firem, které by neměly zneužívat sociální situace v těchto zemích. I my jako spotřebitelé můžeme k eliminaci dětské práce přispět, protože jsme to často i my, kteří vytváříme poptávku po levných výrobcích. Můžeme na firmy vytvářet tlak a poptávat takové zboží, u kterého je garantované, že se děti nepodílely ani na výrobě, ani na získávání surovin pro toto zboží. Je také možné vstoupit do organizace zabývající se dětskou prací či právy dětí, podílet se na kampaních, psát o dětské práci, zajímat se o problematiku dětské práce, prezentovat své názory ohledně dětské práce, šířit povědomí o dětské práci, podporovat penězi konkrétní organizaci či dítě adopcí „na dálku“ Na základě výsledků výzkumu bych si dovolila doporučit koordinátorce kampaně Stop dětské práci, aby se v kampani zaměřila na šíření informací ohledně příčin dětské práce a druhů dětské práce v rozvojových zemích, kdy „zaměstnavateli“ dítěte jsou jeho rodiče. To by se mohlo dít prostřednictvím webových stránek kampaně Stop dětské práci i webových stránek samotné organizace Člověk v tísni či jeho informační sekce Rozvojovky. Jelikož mí respondenti byli studenti vysokých škol, napadlo mě také, že by se kampaň Stop dětské práci mohla zaměřit na studenty vysokých škol např. distribuováním informačních letáků o této problematice, pořádáním přednášek na toto téma a diskuzí. Myslím, že by mohla vzniknout zajímavá a podnětná diskuze na toto téma, jak již naznačil i samotný výzkum.

7.9 Návrh řešení problému dětské práce Dětská práce v rozvojových zemích je složitým fenoménem, který má řadu příčin i důsledků. Všechny možná dnes ještě ani neznáme. Navrhnout nějaké funkční řešení je tedy velmi obtížné, obzvláště z pohledu člověka, který nežije v některé z rozvojových zemí. O eliminaci dětské práce se např. ILO snaží už více než 90 let a dětská práce stále existuje. Přesto bych se zde chtěla pokusit o nástin některých řešení, která by z mého

77

pohledu mohla vést k eliminaci dětské práce. Jejich reálné fungování v praxi je však otázkou. Řešení problému dětské práce by mělo proběhnout současně na několika úrovních:


Úroveň státu: je důležité, aby daný stát uzákonil buď úplný zákaz či alespoň výrazné omezení dětské práce (obzvláště jejích nejhorších forem), stanovil minimální věk pro vstup do zaměstnání, či se zavázal k dodržování mezinárodních úmluv týkajících se dětské práce. Tyto zákony pak následně vymáhal, kontroloval jejich dodržování a v případě jejich porušování uplatňoval náležité sankce a to i v neformálním sektoru, kde děti obvykle pracují. Další oblastí, kde by mohl stát působit, je oblast vzdělávání. Zde by mohlo pomoci zavedení povinné školní docházky pro děti od a do určitého věku, což by provázely finanční investice do vzdělávání (odstranění školních poplatků, stavba škol, nábor a vzdělávání učitelů, vytvoření vhodných školních osnov, poskytování finanční pomoci rodinám školáků). Stát by mohl podporovat zaměstnávání dospělých pracovníků tvorbou pracovních míst či finančními pobídkami pro zaměstnavatele. Důležité je také sociální zabezpečení ve smyslu např. poskytování finančních (či jiných) dávek chudým rodinám a síť bezplatných sociálních24 a zdravotnických služeb. Stát by také mohl poskytovat chudým rodinám půjčky (ať už na vzdělání dětí, při neúrodě, na rozjezd podnikání, apod.). K takovýmto opatřením jsou samozřejmě nutné finanční prostředky a stabilní a schopná vládnoucí garnitura.




Úroveň zaměstnavatelů: na této úrovni je důležité, aby zaměstnavatelé (v rozvojových

zemích)

nezaměstnávali

děti,

ale

spíše

jejich

rodiče.

Zaměstnavatelé by také měli vyplácet svým pracovníkům odpovídající mzdu. Ze strany zaměstnavatelů by bylo nutné dodržování zákonů (zakazujících dětskou práci a týkající se minimálního věku pro vstup do zaměstnání). Významné by také mohlo být seznámit zaměstnavatele s důsledky, které práce pro děti může mít (za předpokladu, že o nich neví). Zaměstnavatelé by neměli podporovat práci vykonávanou doma (jako např. u šití fotbalových míčů), protože je obtížné 24

Prostřednictvím sociálních služeb by mohla být např. poskytována rehabilitace bývalým dětským pracovníkům, poradenství pro dospělé ohledně hledání zaměstnání, vyhledávání rodin, v nichž se vyskytuje dětská práce, apod.

78

kontrolovat, zda zde nepracují děti. Velké mezinárodní firmy (jejichž subdodavatelé se nacházejí i v rozvojových zemích) by neměly akceptovat zboží, na jehož výrobě se podílely děti a nesnažit se o snižování svých nákladů „za každou cenu“.


Rodiny: velkou roli by také hrál apel (ať už ze strany zahraničních či místních organizací, sociálních pracovníků státu, místní komunity, apod.) na rodiče, aby své děti neposílali pracovat. V některých případech, kdy např. na práci dítěte závisí přežití rodiny, je to však prakticky nemožné. Pokud by zde nezafungoval stát (bezplatné školství, tvorba pracovních míst, apod.) či zaměstnavatelé (zaměstnávání dospělých za odpovídající mzdu). V případě, že je nezbytné, aby dítě pracovalo, bylo by vhodné kombinovat školu a práci.




Zahraniční a místní organizace: mohou šířit informace o dětské práci a jejích důsledcích, přímo pracovat s rodinami, ve kterých děti pracují, spolupracovat s místními vládami, příp. přerozdělovat peníze chudým rodinám (místní organizace), stavět školy, zprostředkovávat adopce na dálku, apod. (zahraniční organizace).




Zaměstnanecké odbory: by mohly vyvíjet tlak na zaměstnavatele ohledně dodržování zákonů (zakazujících dětskou práci a týkající se minimálního věku pro vstup do zaměstnání), zvyšování mezd dospělých a zlepšování pracovních podmínek.




Úroveň spotřebitelů a občanů: bližší informace o tom, co mohou udělat občané a spotřebitelé v rozvinutých zemích lze nalézt v příloze č. 8.




Úloha médií: prostřednictvím médií (novin, televize, internetu, rádia) by mohlo docházet k šíření informací o dětské práci, což je ale pravděpodobnější spíše v rozvinutých zemích.

79

ZÁVĚR Ve své práci jsem se věnovala problematice dětské práce v rozvojových zemích. Ze spolupráce s koordinátorkou kampaně Stop dětské práci Pavlou Začalovou, která pracuje pro organizaci Člověk v tísni, vzešla hlavní výzkumná otázka: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci a k druhům dětské práce v rozvojových zemích? V teoretické části jsem popsala teoretické koncepty, týkající se této problematiky. Na jejichž základě jsem vytvořila šest dílčích výzkumných otázek. Provedla jsem operacionalizaci a sestavila otázky pro rozhovor. Rozhovory proběhly s dvanácti studenty vysokých škol, deset studentů bylo z České republiky, dva studenti ze zahraničí. Získaná data jsem poté analyzovala a interpretovala a to na základě členění podle dílčích výzkumných otázek. Výsledky výzkumu zde také budu prezentovat podle tohoto členění. Řekla bych, že informovanost dotazovaných studentů o problematice dětské práce je vcelku dobrá. Vedou mě k tomu následující zjištění, která se víceméně shodují s informacemi uvedenými v teoretické části práce. Studenti pojem dětská práce již někdy slyšeli a představují si pod tímto pojmem převážně děti mladší 15 let, které vykonávají nějakou pracovní činnost. Podle názoru poloviny studentů je dětská práce zapříčiněna hlavně chudobou, podle některých studentů i špatnou situací a podmínkami na trhu práce. Pracující děti podle studentů můžeme najít v Asii, Africe, Latinské Americe či Indii. Jako vhodnou věkovou hranici pro to, aby začalo dítě pracovat, vidí studenti na 15 let. S pojmem dětská práce mají studenti spojeny negativní pocity (nespravedlnost, nesprávnost, lítost, zlost, bezmocnost či bezradnost). Obecně studenti považují dětskou práci za nesprávnou, někteří by ale přihlíželi i k důvodům, proč dítě pracuje. Drtivá většina studentů si myslí, že je třeba něco dělat s jevem dětské práce. To, že děti pracují, může podle názoru studentů ovlivnit hlavně stát, dále by to pak mohla být změna společenského prostředí či oni sami. Jeden student si myslí, že on osobně by mohl ovlivnit to, zda děti pracují, čtvrtina studentů si to nemyslí a zbytek dotázaných navrhoval způsoby, jimiž by se to dalo ovlivnit, ale konkrétně se nevyjádřil. Informovanost studentů ohledně některých druhů dětské práce je velmi dobrá. V případě, kdy „zaměstnavateli“ dítěte jsou jeho rodiče, je informovanost horší.

80

K tomuto závěru mě vedou informace uvedené v teoretické části práce, pokud je srovnám s výsledky výzkumu. Drtivá většina studentů identifikovala jako dětskou práci tyto činnosti vykonávané dětmi: prostituci, práci v dole, dětské vojáky, celodenní prodej jídla na ulici, prodej drog na ulici, celodenní vykonávání činností souvisejících s chodem domácnosti v cizí domácnosti a celodenní práci na komerční farmě či plantáži. Pokud jsou „zaměstnavateli“ dítěte rodiče, zhruba polovina studentů, v případě celodenní práce na rodinné farmě či plantáži, to za dětskou práci nepovažuje. Dvě třetiny studentů jako dětskou práci nevnímají celodenní vykonávání činností souvisejících s chodem domácnosti ve vlastní domácnosti a práci v rodinné opravně aut. Pokud jsou „zaměstnavateli“ dětí rodiče, část studentů má tendenci tyto činnosti za dětskou práci nepovažovat. Podle studentů děti pracují v zemědělství a průmyslu. Pod pojmem nejhorší formy dětské práce si studenti představí dětskou prostituci, dětské vojáky a práci dítěte v dole. Mezi nejnebezpečnější činnosti, které děti vykonávají, studenti zařadili práci v dole, vojenství a těžkou manuální práci. Řekla bych, že pocity, které mají studenti spojeny druhy dětské práce, souvisejí s pocity vztahujícími se k dětské práci obecně. Budou tedy pravděpodobně negativní, pokud určitou činnost bude student za dětskou práci považovat. Drtivá většina studentů by si nekoupila výrobek, na jehož výrobě se podílely děti a ani plodinu, na jejímž pěstování by se podílely. Myslím, že pravděpodobně by došlo k reprodukci výsledku i u jiných forem dětské práce, pokud by danou činnost studenti považovali za dětskou práci. Na základě výše uvedených výsledků výzkumu bych na hlavní výzkumnou otázku: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci a k druhům dětské práce v rozvojových zemích? odpověděla takto: •

postoje studentů k dětské práci v rozvojových zemích jsou negativní;

•

postoje studentů k některým druhům dětské práce v rozvojových zemích jsou negativní. Jedná se hlavně o tyto druhy práce: prostituci, práci v dole, dětské vojáky, prodej jídla a drog na ulici, práci v cizí domácnosti a práci na komerční farmě či plantáži;

•

postoje asi poloviny studentů k práci na rodinné farmě či plantáži jsou pozitivní, pozitivní jsou postoje i k práci ve vlastní domácnosti a v rodinné opravně aut, a

81

to u dvou třetin studentů. Zbytek studentů (polovina v případě práce na rodinné farmě či plantáži a třetina v případě práci ve vlastní domácnosti a v rodinné opravně aut) má k těmto druhům dětské práce postoj negativní. Před započetím výzkumu jsem nepředpokládala, že informovanost studentů ohledně dětské práce je na tak dobré úrovni. Také jsem si myslela, že informovanost studentů technických oborů bude horší než u studentů humanitních oborů, což se nepotvrdilo. Překvapil mě i pozitivní postoj studentů k dětské práci, kdy dítě „zaměstnávají“ rodiče a naopak negativní postoj např. k tomu, když dítě prodává jídlo na ulici. Čekala jsem spíše, že řada studentů to za dětskou práci považovat nebude. Překvapením pro mě také bylo, že čtyři studenti se setkali s dětským pracovníkem.

82

Bibliografie Použitá literatura ATKINSON, R. 2003. Psychologie. Praha: Portál.

BAAS, L. 2011. Children on Bolivian Sugar Cane Plantations. In LIETEN, G.K. Hazardous Child Labour in Latin America. Heemstede: Springer.

BEQUELE, A., MYERS, W. E. 1995. First things first in child labour: Eliminating work detrimental to children. Geneva: ILO.

BETCHERMAN, G. ed. 2004. Child Labor, Education, and Children´s Rights. Washington: The World Bank.

BHARGAVA, P. H. 2003. The Elimination of Child Labour: Whose Responsibility?. New Delhi: Sage Publications.

BISHOY, K. N. 2003. Plight of child Labour. New Delhi: Discovery Publishing House.

BLAGHBROUGH, J. 2009. Worst Forms of Child Labor: Child Domesctic Labor. In HINDMAN, H. D. The World of Child Labor: An Historical and Regional Survey. New York: M. E. Sharpe.

CLIVE, G. 2009. Child Labour. London: Evans Brothers Limited.

DISMAN, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum.

EJF. 2007. The children behind our cotton. London: EJF.

83

FASSA, A., PARKER, D. L., SCANLON, T. J. 2010. Child Labour: A public Health Perspective. New York: Oxford University Press.

FORASTIERI, V. 2002. Children at work: Health and safety risks. Geneva: ILO.

FYFE, A. 1993. A guide to project design. Geneva: ILO.

FYFE, A., JANKANISH, M. 1997. Trade unions and child labour: A guide to action. Geneva: ILO.

GUARCELLO, L. ed. 2005. Towards Statictical Standards for Children´s Non Economic Work: A Discussion Based on Household Survey Data. Rome: UCW.

GRUMIAU, S. ed. 2010. Let Parents Earn and Children Learn. Amsterdam: FNV Mondiaal.

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. 2000. Psychologický slovník. Praha: Portál.

HASPELS, N., JANKANISH, M. 2000. Action against child labour. Geneva: ILO.

HAYESOVÁ, N. 2003. Základy sociální psychologie. Praha: Portál.

HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.

HERATH, G., SHERMA, K. 2007. Child Labour in South Asia. Hampshire: Ashgate Publishing Limited.

HORN, P. 1994. Children´s work and welfare: 1780-1890. Cambridge: Press Syndicate of the University of Cambridge.

HUEBLER, F. 2008. Child Labour and School Attendance: Evidence from MICS and DHS Surveys. Madrid: UNICEF.

84

HURST, P. 2006a. Eliminating hazardous child labour in agriculture. In ILO. Tackling hazardous child labour in agriculture: Guidance on policy and practice. Geneva: ILO. HURST, P. 2006b. Overview on child labour in agriculture. In ILO. Tackling hazardous child labour in agriculture: Guidance on policy and practice. Geneva: ILO.

CHATRNÁ, M., JEŽKOVÁ, M. 2008. Hořká chuť čokolády: Kakao a dětské práce. Brno: Společnost pro Fair Trade. ILO. 2011a. Children in hazardous work: What we know and what we need to do. Geneva: ILO. ILO. 2011b. Migration and child labour – Essentials. Geneva: ILO.

ILO. 2010. Accelerating action against child labour. Geneva: ILO.

ILO. 2009. Training manual to fight trafficking in children for labour, sexual and other forms of exploitation: Textbook 1: Understanding child trafficking. Geneva: ILO. ILO. 2007a. Guidelines on the design of direct action strategies to combat commercial sexual exploitation of children. Geneva: ILO. ILO. 2007b. Hazardous child domestic work: A briefing sheet. Geneva: ILO.

ILO/IPEC. 2006. Interregional Workshop on child domestic labour and trade unions: Report. Geneva: ILO.

ILO. 2006. The end of child labour: Within reach. Geneva: ILO.

ILO. 2005. Eliminating child labour in mining and quarrying. Geneva: ILO. ILO. 2004a. Child Labour: A textbook for university students. Geneva: ILO.

85

ILO. 2004b. Investing in every child: An economic study of the costs and benefits of eliminating child labour. Geneva: ILO.

ILO. 2002. A Future Without Child Labour. Geneva: ILO.

IPEC. 2007. Girls in mining: Research findings from Ghana, Niger, Peru and the United republic of Tanzania. Geneva: ILO.

KINNEAR, K. L. 2011. Women in developing countries. California: ABC-CLIO.

KOLLEROVÁ, M. 2005. Chudoba jako globální problém. In WAISOVÁ, Š. Ve stínu modernity: Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk.

KRAUS, J., PETRAČKOVÁ V., eds. 2001. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia.

KRUGMAN, P. R., OBSTFELD, M. 2003. International Economics. Boston: Pearson Addison-Wesley.

MISRA, R. N. 2003. Child Labour in Hazardous Sectors. New Delhi: Discovery Publishing House.

NAKONEČNÝ, M. 2009. Sociální psychologie. Praha: Academia.

NAKONEČNÝ, M. 1998. Psychologie osobnosti. Praha: Academia.

NAKONEČNÝ, M. 1997. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia.

NANJUNDA, D. C. 2009. Anthropology and child labour. New Delhi: Mittal Publications.

86

NANJUNDA, D. C. 2008. Child Labour and Human Rights: A Prospective. Delhi: Kalpaz Publications.

NARARSAIAH, M. L. 2006. Child labour and education. New Delhi: Discovery Publishing House.

NARARSAIAH, M. L. 2004. NGOs and Child Labour. New Delhi: Discovery Publishing House.

NESI, G., NOGLER, N., PERTILE, M. 2008. Child Labour in a Globalised World: A Legal Analysis of ILO Actions. Hampshire: Ashgate Publishing Limited.

OECD. 2003. Combating Child Labour: A Review of Policies. Paris: OECD.

REA, J. rok neuveden. Child Labour. místo vydání neuvedeno: Concern.

REICHEL, J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing.

SAKURAI, R. 2006. Child Labour and Education. místo vydání neuvedeno: UNESCO.

SHUKLA, C. K., ALI, S. 2006. Child Labour and the Law. New Delhi: Sarup & Sons.

SMITH, B. C. 2003. Understanding third world politics: Theories of political change&development. Indiana: Indiana University Press.

STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert.

SUREMAIN, CH. E. 2000. Cofee Beans and the Seeds of Labour: Child Labour on Guatemalan Plantations. In SCHLEMMER, B. The Exploited Child. London: Zed Books.

87

TARACENA, E., TAVERA, M. L. 2000. Stigmatization versus Identity: Child Streetworkers in Mexico. In SCHLEMMER, B. The Exploited Child. London: Zed Books.

UNESCO. 2011. EFA Global Monitoring Report: The hidden crisis: Armed conflict and education. Paris: UNESCO.

UNICEF. 2005. Combating child trafficking. místo vydání neuvedeno. UNICEF.

U.S. DEPARTMENT OF LABOUR. 2010. 2010 Findings on the Worst Forms of Child Labour. Washington: U.S. Department of Labor.

VANASPONG, CH. 2004. The use of children in the production, sales and trafficking of drugs. místo vydání neuvedno: ILO/IPEC.

VANDENBERG, P. 2007. Eliminating Child Labour: Guide for Employers. Geneva: ILO.

VENKATESWARLU, D., RAMAKRISHNA, RVSS. rok neuveden. No child labour – better wages. místo vydání neuvedeno: LIW, ICN, FNV Mondiall.

WAL, S. 2006. Child Labour in Various Industries. New Delhi: Sarup & Sons.

WHO. 2001. Tobacco and Rights of the Child. místo vydání neuvedeno: WHO.

ZÍKOVÁ, T. 2005. Rozvojová pomoc na pozadí teorií rozvoje. In WAISOVÁ, Š. Ve stínu modernity: Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk.

ŽIŽLAVSKÝ, M. 2005. Metodologie výzkumu v sociální politice a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita.

Convention on the Rights of the Child, 1989.

88

Minimum Age Convention No. 138, 1973.

Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999.

Worst Forms of Child Labour Recommendation No. 190, 1999.

Elektronické zdroje ALLIANCE2015. rok neuveden. Alliance2015 [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

ANTI-SLAVERY SOCIETY. 2007. Child labour in the carpet industry [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

BÍLÝ, T. 2011. Velikonoce jinak: čokoláda s příchutí dětské práce [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

CLEAN CLOTHES CAMPAIGN. rok neuveden. Who We Are [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

CRIN. 2009. World Bank Group – Global Child Labour Programme [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

GLOBAL MARCH AGAINST CHILD LABOUR. 2011. Disney, Mattel and Wal-mart toy-maker accused of child labour [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

GOOGLE. rok neuveden. Obrázky: child labour [online]. [cit. 26. 11. 2011]. Dostupné na World Wide Web:
89

a&hs=4zc&rls=org.mozilla:cs:official&prmd=imvns&source=lnms&tbm=isch&ei=kB DSTtW7A4_OswbDuez9DA&sa=X&oi=mode_link&ct=mode&cd=2&ved=0CBYQ_A UoAQ&biw=1670&bih=879#hl=cs&client=firefoxa&hs=oKI&rls=org.mozilla:cs%3Aofficial&tbm=isch&sa=1&q=child+labour&pbx=1 &oq=child+labour&aq=f&aqi=g1gS9&aql=&gs_sm=e&gs_upl=9203l12877l0l13136l17l14l0l2l2l0l246l1553l6.4.2l12l0& bav=on.2,or.r_gc.r_pw.,cf.osb&fp=12268758653afa1d&biw=1670&bih=879>.

HUMAN RIGHTS EDUCATION ASSOCIATES. rok neuveden. Slavery and Forced Labor [online]. [cit. 22. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

CHILD LABOUR. 2008. Causes of Child Labour [online]. [cit. 5. 7. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

CHILD LABOUR EDUCATION PROJECT. rok neuveden. Causes of Child Labour [online]. [cit. 5. 7. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . CHILD SOLDIERS INTERNATIONAL. 2007a. Child soldiers [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . CHILD SOLDIERS INTERNATIONAL. 2007b. International standards [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . CHILD SOLDIERS INTERNATIONAL. 2007c. Some facts [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

90

CHILD SOLDIERS INTERNATIONAL. 2007d. What is DDR? [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . CHILD SOLDIERS INTERNATIONAL. 2007e. Why children join [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

ICFTU. 1998. The road from work to school [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

IJOEM. 2011. Child labour in footwear industry: Possible occupational health hazards [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011c. About SAP-FL [online]. [cit. 20. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011d. Commercial sexual exploitation of children [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011e. Domestic labour [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011f. Child labour in agriculture [online]. [cit. 24. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

91

ILO. 2011g. International Programme on the Elimination of Child Labour (IPEC) [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011h. List of Ratification of International Labour ConvÉentions [online]. [cit. 15. 6. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011ch. Mining and quarrying [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011i. The impact of pesticide exposure on child labourers in agriculture [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011j. The Programme [online]. [cit. 20. 6. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011k. The worst forms of child labour [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . ILO. 2011l. Trafficking in children [online]. [cit. 22. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

ILO. 2008. Causes and Consequances of Child Labour in Ethiopia [online]. [cit. 5. 7. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

92

INTERNATIONAL COCOA INITIATIVE. 2010. Child labour in cocoa growning [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . INTERNATIONAL RIGHTS FORUM. 2011a. Cotton Campaign [online]. [cit. 25.10.2011]. Dostupné na World Wide Web: . INTERNATIONAL RIGHTS FORUM. 2011b. Tobacco Campaign [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.laborrights.org/stop-childlabor/tobacco-campaign>. KNOW CHILD LABOUR. 2005a. Factors Contributing to Child Labour [online]. [cit. 10. 7. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . KNOW CHILD LABOUR. 2005b. What kinds of work do children do? [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

KOVAŘÍKOVÁ, J. 2011. Život malých prostitutek [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.rozvojovka.cz/zivot-malychprostitutek_223_1002.htm>.

KRASNEY, J. 2008. Mezi bavlnou roste nová naděje [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

LINHARTOVÁ, K. 2007. Děti v ozbrojených konfliktech [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

93

MAIL&GUARDIAN. 2006. Africa has world´s highest rate of child labour [cit. 3. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

MRAČKOVÁ, J. 2008. „Zodpovědné“ koberce vítězí nad dětskou prací [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

M VENKATARANGAIYA FOUNDATION. 2005. About Us [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

ORACLE THINKQUEST. rok neuveden. What Do Child Labourers Do? [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

PALITZA, K. 2011. Child labour: tobacco industry´s smoking gun [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

PROCHÁZKOVÁ, P. 2011. Deset dnů otrokem na bavlníkové plantáži [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . STOP DĚTSKÉ PRÁCI. rok neuvedena. Co je dětská práce. Fakta [online]. [cit. 10. 7. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . STOP DĚTSKÉ PRÁCI. rok neuvedenb. Dokumenty: Mezinárodní úmluvy [online]. [cit. 20. 6. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

94

STOP DĚTSKÉ PRÁCI. rok neuvedenc. O kampani: Jak můžete pomoci [online]. [cit. 10. 7. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . STOP DĚTSKÉ PRÁCI. rok neuvedend. O kampani: Kampaň stručně [online]. [cit. 20. 6. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . STOP CHILD LABOUR. rok neuvedena. Cotton [online]. [cit. 25. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . STOP CHILD LABOUR. rok neuvedenb, FAQ [online]. [cit. 15. 6. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . SVĚT V NÁKUPNÍM KOŠÍKU. 2011a. Kdo vyrábí naše hračky? [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . SVĚT V NÁKUPNÍM KOŠÍKU. 2011b. Problémy při výrobě hraček [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

UN. rok neuveden. Root Causes of Child Soldiering [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

UN. 2011. Commercial sexual exploitation of children [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

95

UNDERSTANDING CHILDREN´S WORK. rok neuveden. About Us [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . UNICEF. 2011a. Childinfo [online]. [cit. 7. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . UNICEF. 2011b. Child recruiment, release and reintegration [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . UNICEF. 2010a. Stručně o UNICEF [online]. [cit. 17. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: . UNICEF. 2010b. UNICEF´s corporate partnerships [online]. [cit. 26. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

UNICEF. 2008. Children and armed conflict [online]. [cit. 22. 10. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

VLÁDA ČR. 2008. Úmluva o právech dítěte [online]. [cit. 20. 6. 2011]. Dostupné na World Wide Web: .

Časopisy ŠEVČÍKOVÁ, S. 2009. Hnutí osvobození v Latinské Americe, jeho aktuálnost a možnost aplikace do sociální práce. Sociální práce/Sociálna práca, 4/2009, s. 90.

96

Ostatní zdroje ŠEVČÍKOVÁ, S. Osobní sdělení.

97

Anotace Autor: Bc. Jana Báborská Název: Dětská práce v rozvojovém světě Vedoucí práce: Dipl.-Theol. Univ. Stanislava Ševčíková, Ph.D. Instituce: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií

Diplomová práce se zabývá problematikou dětské práce v rozvojových zemích. Práce si klade za cíl zjistit, jaký je postoj studentů k dětské práci v rozvojových zemích a také k druhům dětské práce. V teoretické části práce vymezuji pojmy: dětská práce, rozvojová země, druhy dětské práce, postoj a student. Při realizaci výzkumu byla použita kvalitativní výzkumná metoda a technika polostandardizovaného rozhovoru. Rozhovory proběhly s deseti studenty z vysokých škol v ČR a dvěma studenty ze zahraničních vysokých škol. Výsledky výzkumu jsou popsány a rozčleněny podle dílčích výzkumných otázek. V závěru práce jsou shrnuty výsledky výzkumu a je zde možné nalézt odpověď na hlavní výzkumnou otázku.

Počet slov základního textu: 21 706 Klíčová slova: dětská práce, rozvojová země, druh dětské práce, postoj, student

98

Annotation Author of thesis: Bc. Jana Báborská Title: Child Labour in the Developing World Academic Supervisor: Dipl.-Theol. Univ. Stanislava Ševčíková, Ph.D. Institution: Masaryk University in Brno, Faculty of Social Studies

The diploma thesis is concerning of child labour in the developing countries. The aim of the diploma thesis is to find out the attitudes of students to child labour in the developing countries and to types of child labour. In the theoretical part are defined these terms: child labour, developing country, type of child labour, attitude and student. I used the qualitatice research strategy and the technology of semi-structured interview by the implementation of the research. The interviews was conducted with ten university students from Czech republic and with two university students from foreign countries. The results of the research is described and classified by the partial research questions. At the end of the diploma thesis is the summary of research results and the answer of the main research question.

Word count of basic text: 21 706 Key words: child labour, developing country, type of child labour, attitude, student

99

Jmenný rejstřík Ajzen 51

Child soldiers international 37, 38

Ali 47

ILO 9-18, 20-22, 25, 26, 29-48, 64, 71, 72, 76, 77

Atkinson 49-51 Bequele 47

ILO-IPEC 44

Betcherman 17

IPEC 44, 122

Bhargava 27, 28

Jankanish 13, 14, 20, 44, 64

Bílý 108

Ježková 15

Bishoy 14

Kinnear 24, 25

Blaghbrough 45

Know child labour 16, 17, 47

Clive 10, 22

Kollerová 24

Corbinová 55

Kovaříková 36

Disman 56

Kraus 53

EJF 83

Krugman 24

Eysenek 51

Linhartová 38

Fassa 16, 20

Mail&Guardian 26

Festinger 51

Misra 27

Fishbein 51

Myers 47

Forastieri 22, 34, 41, 43, 44, 47

Nakonečný 49-52

Fyfe 9, 10, 14, 20, 44

Nanjunda 10, 14, 17, 21, 38

Guarcello 30

Newcomb 49

Hartl 49

Obstfeld 24

Hartlová 49

OECD 20

Haspels 13, 64

Oracle thinkquest 37

Hayesova 49, 51, 52

Parker 16, 20

Hendl 56-59

Petračková 53

Horn 13

Petrusek 58

Human rights education associates 34

Rea 14, 16, 30

Hurst 41, 42

Reichel 58

Chatrná 15

Sakurai 22, 33

100

Scanlon 16, 20

UN 36, 39

Shukla 47

UNESCO 23

Smith 24

UNICEF 26, 27, 35, 36, 38

Stop dětské práci 15-17, 23

Vanaspong 41

Stop child labour 13

Vandenberg 15, 20, 22

Strauss 55

Wal 27

Ševčíková 16, 23, 37

Wilson 50, 51

Taracena 47

Zíková 24

Tavera 47

Žižlavský 55-58

U.S. Department of Labor 28

101

Věcný rejstřík děti v zaměstnání 11, 12, 26 dětský pracovník 10, 11, 12, 20, 21, 23, 25-27, 29, 30, 33, 41, 45, 47, 48, 66, 82 dětský voják 28, 34-38, 62, 69-71, 73, 81 ekonomická aktivita 10, 11, 46 ekonomický šok 9, 21 hornictví 8, 22, 29, 41, 43 chudoba 7, 9, 15-17, 19, 20, 23, 26, 39-41, 45, 54, 61-63, 80 nebezpečná práce 10-13, 26, 29, 31, 33, 41, 45, 69, 71, 81 nejhorší formy dětské práce 11, 13, 15, 21, 26, 29, 31-33, 36, 38, 40, 41, 44, 69, 71, 73, 76, 78, 81 nezákonná aktivita 7, 13, 29, 31, 33, 40, 41 nucená práce 7, 13, 21, 28, 29, 31, 33-35, 39, 41, 65, 70 obchodování s dětmi 7, 13, 29, 31, 33-36, 39 otrocká práce 7, 13, 31, 34, 35, 39, 44, 45, 70 poptávka po dětské práci 9, 19 pornografie 13, 14, 29, 31, 33, 34, 35, 39, 40, 69 postoj 7-9, 17, 20, 41, 49, 50-55, 57, 58, 68, 75, 80, 81 práce na ulici 8, 28, 29, 35, 39, 46, 47, 63, 70, 71, 81, 82 práce v domácnosti 8, 10, 11, 13, 17, 23, 29, 34, 35, 44-46, 70, 72-74, 76 ,81, 82 prostituce 13, 14, 28, 29, 31, 33, 34, 36, 39, 40, 43, 46, 62, 69-71, 81 rodinný kontext 9, 17, 18 rozvojová země 7, 14-16, 22, 24, 25, 29, 40, 41, 47, 53-55, 57, 61, 67, 77-81 sektor služeb 8, 29, 30, 46, 47 sociální hodnota 7, 9, 17, 20 stavebnictví 8, 22, 28-30, 41, 44, 69 student 7, 8, 53-55, 57, 58, 61-66, 68, 72, 74-77, 80-82 těžba 8, 29, 30, 43, 44 výroba 7, 8, 27, 28, 29, 30, 31, 47, 48, 61, 67, 69, 74, 75, 77, 79, 81 vzdělání 10, 13, 14, 16, 17, 22, 33, 41, 53, 55, 65, 76-78

102

vzdělávací systém 7, 9, 16, 20 zemědělství 7, 8, 22, 24, 27-30, 34, 41-44, 69, 71, 76, 81

103

Přílohy Příloha č. 1: Některé další příčiny a důsledky dětské práce Příloha č. 2: Zdravotní důsledky pro děti vykonávající nebezpečnou práci Příloha č. 3: Zemědělské komodity a dětská práce Příloha č. 4: Výrobní činnosti a dětská práce Příloha č. 5: Charakteristiky respondentů Příloha č. 6: Operacionalizace otázek Příloha č. 7: Scénář rozhovoru podle témat Příloha č. 8: Co je možné udělat pro eliminaci dětské práce? Příloha č. 9: Organizace zabývající se problematikou dětské práce

104

Příloha č. 1: Některé další příčiny a důsledky dětské práce Mezi další příčiny, které přispívají k výskytu dětské práce, patří:


nedostatečné povědomí a nízká informovanost o problému dětské práce, ať už politických či ekonomických aktérů a také veřejnosti jako celku (portál Know child labour, 2005a);




ozbrojené konflikty, války, sociální nepokoje (portál ILO, 2008);




chybějící, porušované či nevymáhané zákony ohledně dětské práce;




tlak na snižování nákladů na pracovní sílu ze strany mezinárodních společností (portál Child labour education project, rok neuveden);




přelidnění, které způsobuje v některých regionech nedostatek zdrojů (portál Child labour, 2008);




nedostatečná regulace ohledně omezení/zakázání dětské práce (Forastieri, 2002);




vyloučení z jakéhokoli typu sociálního zabezpečení a nedostatečná neformální podpora (ILO, 2002, vlastní překlad).

Dětská práce má ovšem i další důsledky, a to jak pro děti samotné, tak pro celou společnost. Mezi tyto důsledky patří:


dětem je ukradeno jejich dětství (ILO, 2004a, vlastní překlad);




nedostatek sociálních dovedností (Herath, Sherma, 2007);




nezaměstnanost dospělých – zaměstnavatelé upřednostňují dětské pracovníky (Grumiau, 2010);




znehodnocení mezd – nízké mzdy pro všechny pracující (Grumiau, 2010);




popření základních lidských práv, práva na vzdělání, zdraví, volný čas, lidský rozvoj (portál Stop child labour, rok neuvedenb);




dopad na celou společnost a její dlouhodobý růst – nevzdělaná pracovní síla produkuje málo kvalitní zboží na nízké úrovni produktivity (Vandenberg, 2007, vlastní překlad).

105

Příloha č. 2: Zdravotní důsledky pro děti vykonávající nebezpečnou práci Sektor/druh práce Zemědělství

Rybolov

Hornictví a těžba

Stavebnictví

Práce v domácnosti

25

Zdravotní důsledky Deformace kostí a kloubů, zranění a bolesti svalů a zad, zranění hlavy, zlomeniny, amputace prstů a končetin, tržné rány, puchýře, záněty kůže, bakteriální a virové infekce, problémy se sluchem, úpal. Při aplikaci pesticidů a herbicidů: otrava, rakovina, podráždění očí, kůže, poškození jater nebo neplodnost, atd. Deformace kloubů a kostí, řezné rány, puchýře, zranění a bolesti svalů a zad, amputace prstů, otrava rybami, vyčerpání, dehydratace, úpal. Při potápění: utonutí, dekompresní nemoc, závratě, rozedma plic nebo ztráta sluchu kvůli infekci či rychlé změně tlaku, atd. Deformace kostí a kloubů, bolesti a zranění zad a svalů, zranění hlavy, neurologické poškození, únava, infekce, puchýře, tržné rány, dehydratace, omrzliny, úžeh, vyčerpání, žaludeční nevolnost, smrt či těžká zranění způsobená zřícením tunelů, udušení, zranění způsobená explozí a padajícími předměty, respirační onemocnění, které se může rozvinout v silikózu25, plicní fibrózu či rozedmu plic, otrava rtutí (používá se při těžbě zlata) či olovem, atd. Popáleniny či smrt způsobená úrazem elektrickým proudem, zlomeniny nebo dokonce smrt v důsledku pádu z výšky, úrazy hlavy, bolesti svalů a zad, únava, tetan v důsledku tržných zranění, puchýře, zranění očí, chronická infekce dýchacích cest, rozleptání kůže vápnem, zánět kůže, atd. Bolesti svalů, kloubů, zad a deformace kostí či svalů, řezné rány, popáleniny, vyrážky či záněty kůže, atd.

Onemocnění, při kterém se v plicích usazuje oxid křemičitý.

106

Sektor/druh práce Sektor služeb a práce na ulici

Výroba

Zdravotní důsledky Respirační onemocnění, žaludeční nevolnost, infekční nemocnění (hepatitida, tetan) nebo i nakažení se HIV/AIDS, otrava, úpal, bolesti svalů, kloubů, zad a deformace kostí či svalů, atd. Bolesti či deformace svalů, kostí a kloubů, bolesti zad, alergické reakce, dýchací obtíže, poškození kůže, očí, únava, vyčerpání, stres, nejrůznější zranění od používaných nástrojů, atd. a Pramen: ILO, 2011 , s. 26-39, Forastieri, 2002, s. 76-82; upraveno

107

Příloha č. 3: Zemědělské komodity a dětská práce


Bavlna – používání dětské práce při produkci bavlny je hlášeno z řady zemí: Indie, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Egypta, Beninu, (portál International labor rihgts forum, 2011a) Číny, Pákistánu, Brazílie, Uzbekistánu nebo Turecka (EJF, 2007). Děti jsou zapojeny do sklizně, aplikace pesticidů nebo kontroly škůdců. 60% veškeré vyprodukované bavlny se použije pro výrobu oděvů. Tři čtvrtiny oděvů pak putují do Evropy a severní Ameriky. Případy dětí zanedbávajících školu nejsou ojedinělé. Např. v Uzbekistánu musí děti místo školy na bavlníková pole, aby splnily státem uložené kvóty. Prostřednictvím petice Responsibile Sourcing Network vyhlásilo 60 světových firem uzbecké bavlně bojkot. Mezi signatáři výzvy proti dětské práci jsou např. Levi, H&M, Adidas nebo Puma. Odmítají tak surovinu, na jejímž sběru se podílí každý rok až 2 miliony dětí (Procházková, 2011). V oblasti centrální Asie zase děti během období sklizně chodí místo do školy na bavlníková pole pod maskou „letních táborů“ (portál Stop child labour, rok neuvedena). Dětská práce je využívána i při produkci bavlníkových semen např. v indickém státě Andhra

Pradesh,

kde

bylo

v roce

2001

zaměstnáno

250 000

dětí

(Venkateswarlu, Ramakrishna, rok neuveden).


Kakao – až dvě třetiny celosvětové produkce kakaa pocházejí z oblasti Guinejského zálivu v západní Africe. Největším producentem je Pobřeží Slonoviny (38% celosvětové produkce) následované Ghanou (28%). Dětská práce tu není výjimkou. Děti zde aplikují pesticidy a hnojiva (často bez ochranného vybavení), sejí a sbírají plodiny nebo nosí těžká břemena (portál International cocoa initiative, 2010). Většina těchto dětí nikdy nenavštívila školu a dostává minimální mzdu. Na kakaových farmách Pobřeží Slonoviny se např. objevily případy, kdy děti mladší 14 let byly nuceny pracovat 10-12 hodin denně a nebyla jim placena žádná mzda (Hurst, 2006a). Z využití nucené dětské práce při pěstování kakaa byla v roce 2005 obžalována firma Nestlé. Ta je v současnosti největší potravinářskou společností na světě. Nestlé „dětskou práci ve svých dokumentech na jednu stranu odsuzuje, ale na druhou stranu není schopná jednoznačně vyloučit, že k výrobě svých produktů nepoužívá i

108

kakao, které bylo vyprodukováno s využitím nelegální dětské práce.“ (Bílý, 2011). O odstranění dětské práce z procesu pěstování kakaa se snaží např. Mezinárodní iniciativa v oblasti kakaa (ICI – International Cocoa Initiative).


Tabák – použití dětské práce při produkci tabáku není výjimečné. Rozšířeno je hlavně v zemích, kde se tabák pěstuje jako je Argentina, Brazílie, Čína, Indonésie, Malawi, USA nebo Zimbabwe. V některých zemích je tabák pěstován na malých rodinných farmách, v jiných na velkých plantážích (WHO, 2001). Např. v Malawi, které je největším producentem tabáku v jižní Africe a je jedním z pěti největších vývozců tabáku na světě, pracuje podle odhadů 80 000 dětí. 78% dětí ve věku 10-14 let a 55% ve věku 7-9 let pracuje spolu se svými rodiči na tabákových farmách (portál International labor rihgts forum, 2011b). Činnosti, které zde provádí, jsou různé. Čistí půdu a budovy, ve kterých se tabák suší, plejí a trhají tabák, nosí vodu na záhony, ošetřují rostliny pesticidy, apod. Děti pak často trpí Zelenou tabákovou nemocí nebo otravou nikotinem, což se projevuje silnými bolestmi hlavy, křečemi v břiše, svalovou slabostí, potížemi s dýcháním, průjmem, zvracením, vysokým krevním tlakem a kolísáním srdeční frekvence. Při manipulaci s listy bez ochranného oděvu dochází prostřednictvím kůže k absorbování až 54 mg nikotinu denně, což odpovídá 50 vykouřeným cigaretám. 90% tabáku z Malawi je exportováno do USA, kde jsou z něj vyráběny cigarety Marlboro a Lucky Strike (Palitza, 2011).




Čaj – dětská práce je využívána také při pěstování čaje a je ji možno nalézt v např. Tanzanii, Indii, Malawi, Zimbabwe nebo na Srí Lance. Děti zde trhají a třídí čajové lístky, odnáší koše natrhaného čaje, které někdy váží 20-30 kg, či aplikují pesticidy (Hurst, 2006a).




Káva – děti pracující na kávových plantážích můžeme nalézt např. v Guatemale, která patří mezi deset největších vývozců kávy arabica (Suremain, 2000).

109

Příloha č. 4: Výrobní činnosti a dětská práce


Výroba textilu a oděvů: dětská práce je využita i při výrobě textilu a oděvů. Např. 70% exportu z Kambodži tvoří výrobky oděvního průmyslu. Při inspekcích v kambodžských továrnách bylo zjištěno, že zde pracují i děti mladší 14 let (Grumiau, 2010). V Číně pak textil a oděvy mohou vyrábět i děti ve věku 12-15 let. V Indii zde pracují tisíce dětí, některé jako nevolníci. V indickém hedvábném průmyslu pracují i děti mladší 5 let, někdy i 14 hodin denně a to hlavně dívky, které vyšívají nebo ručně tkají hedvábné nitě. V Bangladéši je z velké části dětská práce využívána při výrobě oblečení určeného na export. 90% pracovní síly zde tvoří ženy a dívky. Dětská práce je při výrobě textilu a oděvů využita také např. v Brazílii, na Filipínách nebo v Indonésii, kde děti šijí šaty na panenky Barbie (portál ICFTU, 1998). Mezi činnosti, které děti při výrobě textilů a oděvů vykonávají, patří: tkaní, šití, barvení, vyšívání, střihání, čištění, obsluha šicích či česacích strojů. Děti tráví dlouhé hodiny ve stejné pozici, provádějí stejné pohyby, což může vést k bolesti a deformaci svalů. Mohou předčasně trpět artritidou, záněty kůže nebo vyrážkami v důsledku používání chemikálií při barvení látek. Kvůli špatnému osvětlení mohou přijít i o zrak (ILO, 2011a). Zdravotních důsledků může být celá řada. Některé oděvní řetězce se proto od používání dětské práce distancují, jako třeba H&M, které uzavřelo partnerství s UNICEF a v roce 2009 spolu začaly pracovat na projektu „All for Children“, který se soustředí na ochranu práv dětí v indickém státu Tamil Nadu, kde se pěstuje bavlna. Cílem projektu je dostat děti z práce do školy (portál UNICEF, 2010b). Od roku 1989 také probíhá kampaň Clean Clothes (Clean Clothes Campaign), jejímž cílem je zajistit, aby byla respektována základní práva a zlepšeny pracovní podmínky zaměstnanců, kteří vyrábí oděvy. Toho se snaží dosáhnout prostřednictvím vzdělávání a mobilizování spotřebitelů a lobingem u firem a vlád (portál Clean Clothes Campaign, rok neuveden).




Tkaní koberců: během posledních 20 let toto odvětví zaznamenalo rychlý růst a to i díky využití dětské práce. Mezi největší exportéry patří Indie, Pákistán, Nepál a Maroko. Podle odhadů pracuje dohromady v Indii, Pákistánu a Nepálu

110

asi 550 000-750 000 dětí, některé jsou mladší 6 let. Děti zde pracují, stejně jako při výrobě textilu a oděvů, dlouhé hodiny za nízkou mzdu či dokonce bez nároku na ni. Mnohé jsou separovány od svých rodin nebo byly uneseny a prodány majitelům tkalcovských dílen (portál Anti-Slavery society, 2007). Děti zde mohou vykonávat činnosti jako: připravování příze, třídění vlny, její mytí, ruční točení, tkaní, barvení nebo zdobení. Zdravotní důsledky jsou podobné jako při výrobě oděvů a textilu (Forastieri, 2002). Proti využití dětské práce při výrobě koberců bojuje např. organizace RugMark, která dodává na americký trh koberce s certifikátem zaručujícím, že daný koberec nevyráběly děti (Mračková, 2008).


Koželužny: dětská práce je využita i při zpracovávání kůží, kdy je děti např. čistí, vyčiňují nebo sešívají. V koželužnách se často používají nebezpečné chemikálie a rozpouštědla, které mohou způsobit otravu, poškodit plíce nebo způsobit vyrážku (ILO, 2011a). To samozřejmě nejsou jediná rizika. Koželužny, ve kterých pracují děti, můžeme nalézt v Egyptě, Pákistánu nebo Bangladéši.




Výroba skla a keramiky: práce dětí v tomto výrobním odvětví je častá v Asii, např. v Indii, kde děti přenáší roztavené sklo, vyfukují ho nebo vytahují z pecí, jejichž teploty dosahují až 1 800°C. Často zde pracují 12 hodin denně. Zakouší vyčerpání z horka, dehydrataci, mohou onemocnět tuberkulózou a dalšími nemocemi (Shukla, Ali, 2006).




Výroba sirek a zábavné pyrotechniky: děti zapojené do výroby sirek můžeme nalézt např. v Indii. Jejich věk je mezi 3-15 lety. Mezi úkoly, které vykonávají, patří skládání krabiček, lepení štítků, počítání sirek nebo máčení špiček dřevěných tyčinek do chemikálií (vytváří se tak „hlavičky“ sirek). Při výrobě pyrotechniky děti např. naplňují petardy střelným prachem, barví zevní papír nebo balí hotové produkty (Shukla, Ali, 2006). Jsou tak vystaveny chemikáliím, které mohou způsobit zánět kůže nebo intoxikaci. Jsou také vystaveny riziku vzniku požáru či exploze (Nararsaiah, 2004). Můžeme je nalézt např. v Číně nebo Indii (portál Know child labour, 2005b).




Výroba cihel: Dětská práce je také využita při výrobě cihel v Asii (např. v Indii, Pákistánu, Kambodži), na Blízkém východě, v Africe a Latinské

111

Americe (v Bolívii či Kolumbii). Děti zde vytahují cihly (vážící kolem 2kg) z pecí, nosí a skládají je. Některé jsou mladší 10 let. Jsou vystaveny extrémním teplotám a popelu z pecí, dýchají prach a nosí těžká břemena (ILO, 2011a).


Výroba knoflíků: moderní továrny na knoflíky jsou často mechanizované, ale v těch, kde lze nalézt dětskou práci, probíhá výroba knoflíků ručně. Surový materiál na jejich výrobu je různého původu, od zvířecího přes rostlinný až po syntetický. Výrobní procesy zahrnují štípání či lisování. Některé materiály bývají rozdrceny a spojovány lepidlem. Dřevěné knoflíky jsou impregnovány, barveny, apod. (Forastieri, 2002).




Zpracovávání vzácných kamenů a drahokamů: používání dětské práce v tomto odvětví je rozšířeno v Asii, obzvláště pak v Indii nebo např. v Thajsku. Děti vzácné kameny a drahokamy sekají, brousí a čistí. Takto pracují 10-12 hodin denně, některé jsou mladší 7 let (portál ICFTU, 1998).




Výroba hraček: hračky děti vyrábí např. v Číně, Thajsku nebo na Filipínách. Čína je s 80% vyrobenými hračkami hlavním výrobcem v tomto odvětví. Hračky jsou vyváženy hlavně do Evropy a Ameriky. Hračkářský průmysl zde zaměstnává asi 4 miliony dělníků a dělnic a to hlavně dívek a žen ve věku 1530 let. Minimální věk pro vstup do zaměstnání je přitom v Číně stanoven na 16 let (portál Svět v nákupním košíku, 2011a). Pracovní podmínky jsou zde velmi špatné: pracovní doba je i více než 15 hodin denně, 7 dní v týdnu, nedostatečná bezpečnost a ochrana zdraví při práci, mzdy nižší než zákonem stanovená minimální mzda, atd.

„Pravděpodobnost zaměstnávání dětí se zvyšuje zejména v hlavní výrobní sezóně v době výroby hraček pro vánoční trh. V tomto období bývá množství zakázek daleko vyšší než mimo sezónu a vzhledem ke zkracujícím se dodacím lhůtám může být zaměstnání dětských pracovníků vítaným způsobem, jak zvýšit počet dělníků v továrně.“ (portál Svět v nákupním košíku, 2011b).

O tom, jak nebezpečná může výroba hraček být, svědčí např. i to, že v roce 2007 musela firma Mattel stáhnout z oběhu 18 miliónů hraček kvůli toxickým barvám. Z využití dětské práce při výrobě hraček byly obviněny např. firmy jako Disney, Mattel nebo Wal-mart (portál Svět v nákupním košíku, 2011b).

112




Výroba sportovního náčiní: asi nejznámější v této souvislosti je obvinění firmy NIKE, která měla pro mistrovství světa ve fotbale dodávat fotbalové míče, které vyráběly děti v pákistánském městě Sialkot. Tyto fotbalové míče se šily hlavně v malých domácích dílnách, takže do jejich výroby byly zapojeny hlavně matky s dětmi. Na základě tlaku veřejnosti byl zde zaveden program ve spolupráci ILO/UNICEF, který má za cíl zamezit používání dětské práce a podpořit vzdělávání bývalých pracovníků (portál ICFTU, 1998).




Výroba chirurgických nástrojů: děti vyrábějící chirurgické nástroje můžeme nalézt v Pákistánu, některé z nich jsou mladší 8 let. Chirurgické nástroje tvoří důležitou část pákistánského exportu a používají se po celém světě (portál ICFTU, 1998).




Výroba bot: dětská práce se při výrobě bot využívá např. v Indii nebo v Číně, která je největším producentem bot. Zde jsou děti od 10 do 15 let využity hlavně při kompletování obuvi, kdy lepí horní koženou část ke gumové podrážce. 80% dětí tuto práci vykonává doma. Nejčastějšími problémy jsou špatné osvětlení a odvětrávání, vdechování výparů z lepidla, které způsobuje onemocnění plic a kožní infekce, které zapříčiňuje kontakt lepidla s pokožkou (portál IJOEM 2011).

113

Příloha č. 5: Charakteristiky respondentů Respondent

Pohlaví

student 1

žena

student 2

muž

student 3

muž

student 4

žena

student 5

žena

student 6

žena

student 7

muž

student 8

žena

student 9

muž

student 10

muž

student 11

žena

student 12

žena

Vysoká škola, fakulta Univerzita Karlova, Právnická fakulta Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Vysoké učení technické, Fakulta chemická Vysoké učení technické, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta strojní Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd University in Cairo, Faculty of Applied arts and sciences Université Panthéon-Assas, Faculty of law

114

Město Praha Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Ostrava

Plzeň

Káhira

Paříž (původem z Kolumbie)

Příloha č. 6: Operacionalizace otázek DVO 1. Jaká je informovanost studentů ohledně dětské práce?

Indikátor Znalost problematiky dětské práce

2. Jaké emoce vyvolává Emocionální dopad dětské představa pracujících dětí? práce

3. Jaké je chování studentů v souvislosti s dětskou prací?

Způsob chování v souvislosti s dětskou prací

115

Operacionalizované otázky Slyšel/a jsi někdy o dětské práci? Co si představíš pod pojmem dětská práce? Čím je podle tebe zapříčiněno to, že děti pracují? Ve kterých státech, podle tvého názoru, děti pracují? Od jakého věku je vhodné, aby děti pracovaly? Setkal/a jsi se někdy s dítětem, které pracovalo? Jaké pocity máš spojeny s dětskou prací? Pokládáš za správné a nebo nesprávné, aby děti pracovaly? Je třeba něco dělat s tímto jevem (dětskou prací)? Kdo může ovlivnit to, že děti pracují? Myslíš si, že můžeš ty osobně nějak ovlivnit to, zda děti pracují? Chtěl/a by jsi mít tu možnost?

DVO 4. Jaká je informovanost studentů ohledně druhů dětské práce?

Indikátor Znalost problematiky druhů dětské práce

116

Operacionalizované otázky Ve kterých hospodářských odvětvích podle tebe děti pracují? Ve kterém odvětví jich pracuje nejvíce? Co si představíš pod pojmem nejhorší formy dětské práce? Myslíš si, že je možné běžně se setkat s výrobkem či výrobky, na jejichž výrobě se podílely děti? Jaké jsou nejnebezpečnější činnosti, které děti vykonávají? Lze, podle tebe, za dětskou práci považovat, když se děti živí prostitucí? Když si představíš děti, které celý den pracují na poli či plantáži, jedná se o dětskou práci? Když jsou děti verbováni jako dětští vojáci, jedná se podle tvého názoru o dětskou práci? Když si představíš dívku, která celý den vykonává úkony související s chodem domácnosti, jedná se o dětskou práci? Lze, za dětskou práci považovat, když děti prodávají celý den na ulici jídlo kolemjdoucím? Když si představíš chlapce pracujícího v dole, jedná se podle tvého mínění o dětskou práci? Pokud rodina vlastní malou opravnu aut a jejich syn zde celý den pomáhá svému otci při opravě aut, lze to považovat za dětskou práci? Je možné za dětskou práci považovat, když chlapci prodávají na ulici drogy?

DVO 5. Jaké emoce vyvolávají některé druhy dětské práce?

Indikátor Emocionální dopad některých druhů dětské práce

6. Jaké je chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce?

Způsob chování v souvislosti s některými druhy dětské práce

117

Operacionalizované otázky Jaké pocity v tobě pojem nejhorší formy dětské práce vyvolává? Jaké pocity v tobě vyvolává představa chlapce s kalašnikovem? Považuješ za správné či nesprávné, aby děti takto pomáhaly v domácnosti? Kdyby jsi měl/a informace o tom, že určitý výrobek vyrobily děti, ovlivnilo by to nějak tvoje rozhodnutí si tento výrobek koupit? Kdyby jsi měl/a informace o tom, že se na pěstování určité plodiny podílely děti, ovlivnilo by to nějak tvoje rozhodnutí si ji koupit?

Příloha č. 7: Scénář rozhovoru podle témat Otázky o informacích o dětské práci 1) Slyšel/a jsi někdy o dětské práci? •

V jaké souvislosti?

•

Z jakého zdroje?

2) Co si představíš pod pojmem dětská práce? 3) Čím je podle tebe zapříčiněno to, že děti pracují? 4) Ve kterých státech, podle tvého názoru, děti pracují? 5) Od jakého věku je vhodné, aby děti pracovaly? •

Proč zrovna tato věková hranice?

6) Setkal/a jsi se někdy s dítětem, které pracovalo? •

Kde jsi se s ním setkal/a?

•

Jaký druh práce vykonávalo?

Otázky o pocitech v souvislosti s dětskou prací 7) Jaké pocity máš spojeny s dětskou prací? 8) Pokládáš za správné, a nebo nesprávné, aby děti pracovaly? •

Jaké k tomu máš důvody?

Otázky o chování v souvislosti s dětskou prací 9) Je třeba něco dělat s tímto jevem (dětskou prací)? 10) Kdo může ovlivnit to, že děti pracují? 11) Myslíš si, že můžeš ty osobně nějak ovlivnit to, zda děti pracují? •

Jak to můžeš ovlivnit?

•

Co tě vede k tomu, že si myslíš, že na to nemáš vliv?

•

Chtěl/a by jsi mít tu možnost?

Otázky o informacích ohledně druhů dětské práce 12) Ve kterých hospodářských odvětvích podle tebe děti pracují? •

Ve kterém odvětví jich pracuje nejvíce?

118

13) Co si představíš pod pojmem nejhorší formy dětské práce? •

Jaké činnosti, které vykonávají děti, by jsi sem zařadil/a?

14) Myslíš si, že je možné běžně se setkat s výrobkem či výrobky, na jejichž výrobě se podílely děti? •

Proč není možné se s takovými výrobky setkat?

•

Můžeš uvést konkrétní výrobky?

15) Jaké jsou nejnebezpečnější činnosti, které děti vykonávají? 16) Lze, podle tebe, za dětskou práci považovat, když se děti živí prostitucí? •

Proč by jsi to považoval/a za dětskou práci?

•

Proč by jsi to nepovažoval/a za dětskou práci?

17) Když si představíš děti, které celý den pracují na poli či plantáži, jedná se o dětskou práci? •

Změní se nějak tvůj názor, pokud budeš vědět, že pracují na rodinné farmě či plantáži?

•

Změní se nějak tvůj názor, pokud budeš vědět, že pracují na komerční farmě či plantáži?

18) Když jsou děti verbováni jako dětští vojáci, jedná se podle tvého názoru o dětskou práci? •

Jaké máš důvody k tomu myslet si, že se jedná o dětskou práci?

•

Jaké máš důvody k tomu myslet si, že se nejedná o dětskou práci?

19) Když si představíš dívku, která celý den vykonává úkony související s chodem domácnosti, jedná se o dětskou práci? •

Změní se nějak tvůj názor, pokud budeš vědět, že dívka tyto domácí práce vykonává ve vlastní rodině?

•

Změní se nějak tvůj názor, pokud budeš vědět, že dívka

tyto

domácnosti?

119

domácí

práce

vykonává

v

„cizí“

20) Lze, za dětskou práci považovat, když děti prodávají celý den na ulici jídlo kolemjdoucím? •

Proč by jsi to považoval/a za dětskou práci?

•

Proč by jsi to ne považoval/a za dětskou práci?

21) Když si představíš chlapce pracujícího v dole, jedná se podle tvého mínění o dětskou práci? •

Z jakých důvodů se jedná podle tebe o dětskou práci?

•

Z jakých důvodů ne jedná podle tebe o dětskou práci?

22) Pokud rodina vlastní malou opravnu aut a jejich syn zde celý den pomáhá svému otci při opravě aut, lze to považovat za dětskou práci? •

Jaké máš důvody k tomu, že se, dle tvého mínění, jedná o dětskou práci?

•

Jaké máš důvody k tomu, že se, dle tvého mínění, nejedná o dětskou práci?

23) Je možné za dětskou práci považovat, když chlapci prodávají na ulici drogy? •

Proč by jsi to zařadil/a do kategorie dětská práce?

•

Proč by jsi to nezařadil/a do kategorie dětská práce?

Otázky o pocitech v souvislosti s některými druhy dětské práce 24) Jaké pocity v tobě pojem nejhorší formy dětské práce vyvolává? 25) Jaké pocity v tobě vyvolává představa chlapce s kalašnikovem? 26) Považuješ za správné či nesprávné, aby děti takto pomáhaly v domácnosti?

Otázky o chování v souvislosti s některými druhy dětské práce 27) Kdyby jsi měl/a informace o tom, že určitý výrobek vyrobily děti, ovlivnilo by to nějak tvoje rozhodnutí si tento výrobek koupit? •

Proč by to tvoje rozhodnutí ovlivnilo?

•

Proč by to tvoje rozhodnutí neovlivnilo?

120

28) Kdyby jsi měl/a informace o tom, že se na pěstování určité plodiny podílely děti, ovlivnilo by to nějak tvoje rozhodnutí si ji koupit? •

Proč by to tvoje rozhodnutí ovlivnilo?

•

Proč by to tvoje rozhodnutí neovlivnilo?

29) Je něco, co nezaznělo v tomto rozhovoru a chtěl/a by jsi to doplnit? 30) Na jaké fakultě a v jakém městě studuješ?

Děkuji za rozhovor.

121

Příloha č. 8: Co je možné udělat pro eliminaci dětské práce? Pokud se člověk rozhodne bojovat proti nejhorším formám práce dětí v rozvojových zemích, nabízí se zde několik možností, jak to může udělat (portál Stop dětské práci, rok neuvedenc):


stát se dobrovolníkem v některé z organizací, které cílí na eliminaci dětské práce, jejím spolupracovníkem či dárcem;


šířit informace týkající se dětské práce mezi svými známými, příbuznými či na půdě škol a univerzit;


podepsat petici či zorganizovat petiční akci a vyjádřit tak svůj nesouhlas s dětskou prací;


zorganizovat veřejnou diskuzi či kampaň;
apelovat na politiky v otázkách větší angažovanosti v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce a odstranění dětské práce;


adoptovat na dálku některé z dětí z rozvojových zemí a zajistit mu tak finanční prostředky na vzdělání;


jako spotřebitel vyvíjet tlak na firmy tím, že bude požadovat informace o tom, kde a jakým způsobem bylo zboží vyrobeno, jaká je firemní strategie a její vnitřní pravidla, zda firma či její subdodavatelé využívají při výrobě dětskou práci. Může požadovat, aby daná firma nevyráběla zboží za použití dětské práce.26 Např. výrobky označené Fair Trade zaručují, že toto zboží nebylo vyrobeno za přispění dětské práce, a také, že jeho producenti dostali za svou práci dostatečně zaplaceno.

26

K tomu došlo např. u firmy C&A, kdy její zákazníci nechtěli kupovat zboží, na jehož výrobě se podílely děti, s tím, že za zboží raději zaplatí víc peněz. Firma pod tlakem zákazníkům vyhověla a neprodává zboží s podílem dětské práce (Ševčíková, osobní sdělení).

122

Příloha č. 9: Organizace zabývající se problematikou dětské práce ILO (International Labour Organization) Mezinárodní organizace práce byla založena v roce 1919, dnes je součástí UN a sídlí v Ženevě. Sdružuje zástupce vlád, zaměstnavatelů a zaměstnanců, jejichž cílem je vytváření takové politiky a programů, které podporují důstojnou práci pro všechny (Nesi, Nogler, Pertile, 2008). V roce 1992 v rámci ILO vzniká Mezinárodní program pro odstranění dětské práce (International Programme for the Elimination of Child Labour – IPEC). Ten má svého cíle dosáhnout skrze posílení kapacity jednotlivých zemí k vypořádání se s tímto problémem. Jeho dalším úkolem je podpora celosvětového hnutí zaměřeného na boj s dětskou prací (portál ILO, 2011g).

Aliance2015 Aliance2015 je partnerstvím sedmi organizací, působících v oblasti rozvojové spolupráce. Těmito organizacemi jsou: Cesvi z Itálie, Concern Worldwide z Irska, Welthungerhilfe z Německa, Hivos z Nizozemí, IBIS z Dánska, Člověk v tísni z České republiky a ACTED z Francie. Cílem aliance je spolupracovat v boji proti chudobě v rozvojových zemích a prostřednictvím kampaní působit na veřejné a politické mínění v Evropě. Její práce směřuje k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Aliance se zabývá i problémem dětské práce a v roce 2003 odstartovala kampaň STOP dětské práci, financovanou EU (portál Alliance2015, rok neuveden). Její českou verzi od roku 2007 realizuje společnost Člověk v tísni.

Světová banka (World Bank) Světová banka poskytuje finanční a technickou pomoc rozvojovým zemím. byla založena v roce 1944. Dětskou prací se zabývá prostřednictvím programu Global Child Labour Programme (portál CRIN, 2009) Spolu s ILO a UNICEF také Světová banka spolupracuje na programu nazvaném Porozumění dětské práci (Understanding Children´s Work – UCW), který prostřednictvím různých výzkumných aktivit poskytuje statistické informace ohledně problému dětské práce a jeho různých dimenzích a také

123

doporučení, ohledně přístupu k jeho řešení (portál Understanding children´s work, rok neuveden).

UNICEF UNICEF je organizací, zabývající se celosvětově ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. Byla založen v roce 1946 a v roce 1953 se stal součástí UN pod názvem Dětský fond UN. V současné době působí ve 157 zemích světa (portál UNICEF, 2010 a). UNICEF se, mimo jiné, zabývá i ochranou dětí, kde jeho pozornost směřuje i k dětské práci. Řešení problému dětské práce podle této organizace spočívá v poskytování vzdělání, vhodné legislativě či zavedení půjček pro chudé rodiny (Huebler, 2008).

MVF (Mamidipudi Venkatarangaiya Foundation) Tato indická organizace byla založena v roce 1981 na památku pedagoga a historika Mamidipudi Venkatarangaiya. Organizace začínala jako instituce, zkoumající otázky týkající se sociální transformace. V současné době bojuje za odstranění dětské práce prostřednictvím vzdělávání. Snaží se také o zlepšení postavení žen (portál M Venkatarangayia Foundation, 2005). MVF se podařilo dostat do školy na půl milionu dětí a změnit pohled indické společnosti na dětskou práci, která zde byla dlouhou dobu považována za samozřejmost. Organizace sdružuje kolem třiceti tisíc dobrovolníků, kteří obcházejí vesnice a snaží se přesvědčit rodiče, aby své děti poslali do školy a ne do práce. Spolu s indickou vládou také pořádá tábory pro starší děti, kde se tyto učí číst, psát a počítat, aby dohnaly školní docházku (Krasney, 2008).

Další organizace a hnutí Mezi další organizace a hnutí, které se zabývají dětskou prací např. patří: UNESCO, Anti-Slavery, Global March against Child Labour, ICFTU (International Confederation of Free Trade Unions), Save the Children, ECPAT International, IOE (International Organization of Employers), The Child Labour Coalition (CLC), Child Soldiers International, Childwatch International Research Network, NaZemi - společnosti pro fair trade, Human Rights Watch nebo Amnesty International.

124

Stať Úvod Cílem této stati je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která je následující: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci a k druhům dětské práce v rozvojových zemích? Dětská práce je poměrně rozšířená v řadě zemí světa a to hlavně v zemích tzv. rozvojových. To, že děti pracují, je vyvoláno celou řadu příčin jako je chudoba, vzdělávací systém, sociální hodnoty a postoje, apod. Dětská práce s sebou nese také důsledky v podobě negativního vlivu na zdraví, vzdělání či chudobu. Děti pracují např. v zemědělství, ve výrobě, na ulicích nebo sbírají odpadky. Zajímá mě, jaký je postoj studentů k této problematice, protože jsem sama studentkou a před psaním této práce jsem toho o dětské práci mnoho nevěděla. Účelem je informovat českou veřejnost a studenty o problematice dětské práce v rozvojovém světě a přispět tak ke kampani „Stop dětské práci“, kterou organizuje společnost Člověk v tísni. To by mohlo vést ke zlepšení informovanosti české veřejnosti a studentů a uvědomění si vlastních postojů k problematice dětské práce v rozvojovém světě. Mohl by tak vzniknout tlak na omezení dětské práce, což by mohlo vést ke zlepšení situace dětí v rozvojových zemích (mohly by získat vzdělání, zlepšil by se jejich zdravotní stav, apod.) Práce je rozčleněna do čtyř částí. První část se věnuje základní pojmům, kterými jsou dětská práce, rozvojové země, druhy dětské práce, postoj a student. V druhé části je pojednáno o metodice výzkumu. Ve třetí části analyzuji a interpretuji získaná data. Čtvrtá část odpovídá na hlavní výzkumnou otázku na základě popsaných výsledků výzkumu a je zde formulováno využití těchto zjištění.

125

Vymezení pojmů Dětská práce

Ne každá práce, která je vykonávána dětmi, je považována za dětskou práci. Často je obtížné rozlišovat mezi tím, která práce je pro děti prospěšná a tou, která jim naopak škodí (Fyfe, 1993). Tato stať hovoří o dětské práci jako o placené i neplacenou práci a aktivitách, které jsou pro děti nebezpečné a škodlivé z hlediska duševního, fyzického, sociálního či morálního (Haspels a Jankanish, 2000). Do kategorie dětské práce patří děti, které vykonávají nejhorší formy dětské práce a děti, které nedosahují požadovaného věku pro zaměstnání. Obecně je tato věková hranice stanovena na 15 let, pro morálně nebo fyzicky náročnou práci pak na 18 let (Minimum Age Convention No. 138, 1973). Dětí vykonávajících dětskou práci je na světě podle odhadů 216 milionů (ILO, 2010). Mezi příčiny dětské práce patří chudoba, vzdělávací systém, rodinný kontext, poptávka po dětské práci, sociální hodnoty a postoje či ekonomické šoky. Mezi důsledky dětské práce pak patří zdravotní následky, nevzdělanost a negramotnost nebo chudoba.

Rozvojové země

Pro vymezení rozvojových zemí neexistují úplně jednoznačná kritéria. Termín „rozvojové země“ označuje země, v nichž většina obyvatelstva má nižší příjem a horší přístup k veřejným službám, než je tomu tak u obyvatel vyspělých zemí. Mezi další charakteristiky rozvojových zemí patří např. to, že většina jejich obyvatel žije převážně ve venkovských oblastech, jejich ekonomika je založena hlavně na zemědělství, je pro ně často typická nízká úroveň vzdělání, zdravotní péče, dopravy, infrastruktury a nedostatek pitné vody či politická nestabilita (Kinnear, 2011). Tyto země se nacházejí v oblasti Afriky, Asie, Střední a Jižní Ameriky (Kollerová, 2005). Největší počet dětských pracovníků ve věkové kategorii 5-17 let se nachází v Asijsko-Pacifickém regionu, v subsaharské Africe a v Latinské Americe a Karibiku (ILO, 2010). Nejvíce dětí pracuje v Asijsko-Pacifickém regionu. Největší podíl

126

pracujících dětí ale najdeme v subsaharské Africe. Největší počet pracujících dětí na světě najdeme v Indii, na druhém místě je Pákistán, na třetím pak Bangladéš (Misra, 2003).

Druhy dětské práce Tato stať pojednává o nejhorších druzích dětské práce, které Mezinárodní organizace práce (ILO) rozlišuje na „bezpodmínečně“ nejhorší formy dětské práce a na nebezpečnou práci. „Bezpodmínečně“ nejhorší formy dětské práce jsou tyto: obchodování s dětmi, nucená a otrocká práce, prostituce a pornografie, používání dětí v ozbrojených konfliktech a při nezákonných aktivitách (Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999). Za nebezpečnou práci je považována: práce v zemědělství, hornictví a těžbě, stavebnictví, práce v domácnosti, dětská práce v sektoru služeb a na ulici a také práce ve výrobě (ILO, 2011).

Postoj

Nakonečný (1998) postoj vymezuje jako hodnotící vztah, postoj vůči něčemu, kdy předmětem postoje může být cokoli. Postoj vyjadřuje hodnocení objektu (kterým může být věc, událost, idea, bytost, apod.) subjektem. Pro postoje je charakteristické to, že se skládají ze tří složek (Hayesova, 2003): 4) kognitivní - týká se názorů, myšlenek, poznatků o předmětu postoje, 5) emocionální (afektivní) - týká se emocí, které osoba cítí k předmětu postoje a emocionálních reakcí, 6) konativní (behaviorální) - týká se chování ve vztahu k předmětu postoje. Pro účely své práce postoj k dětské práci a postoj k jednotlivým druhům dětské práce chápu jako soubor znalosti této problematiky (kognitivní složka postoje), emocí, které vyvolává (emocionální složka) a chování nositele postoje, souvisejícího s touto problematikou (konativní složka).

127

Student Pojem student Kraus a Petračková (2001, s. 715) definují jako posluchače vysoké školy nebo žáka střední školy. Za studenta je pro účely této práce považován student vysoké školy, tedy člověk, který se systematicky vzdělává na vysoké škole a je tedy posluchačem vysoké školy.

Metodika K zodpovězení hlavní výzkumné otázky, která zní: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci a k druhům dětské práce v rozvojových zemích? mi posloužily dílčí výzkumné otázky, které jsem vytvořila na základě teoretických konceptů, uvedených v teoretické části práce. Tyto dílčí výzkumné otázky zní: DVO 1: Jaká je informovanost studentů ohledně dětské práce? DVO 2: Jaké emoce vyvolává představa pracujících dětí? DVO 3: Jaké je chování studentů v souvislosti s dětskou prací? DVO 4: Jaká je informovanost studentů ohledně druhů dětské práce? DVO 5: Jaké emoce vyvolávají některé druhy dětské práce? DVO 6: Jaké je chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce? Vzhledem k povaze hlavní výzkumné otázky a dílčích výzkumných otázek jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii, která mi umožní poznat, jaký je postoj studentů k dětské práci v rozvojových zemích a k druhům dětské práce. Kvalitativní výzkum umožňuje porozumět lidem v sociálních situacích (Žižlavský, 2005) a může nám pomoci získat o jevu detailní informace (Strauss a Corbinová, 1999). Pro získání dat v rámci výzkumu jsem si zvolila metodu dotazování. V jejím rámci jsem pak zvolila techniku polostandardizovaného rozhovoru. Ten je tvořen souborem otázek, které jsou naformulovány v konečném znění před vlastním dotazováním. Každý respondent odpovídá na stejné otázky ve stejném znění a pořadí (Žižlavský, 2005). Jednotkou zkoumání byli studenti vysokých škol. Jednotkou zjišťování byli studenti vysokých škol v České republice a zahraničí, od kterých jsem získávala informace. Ve svém výzkumu jsem použila pro výběr respondentů z řad studentů metodu záměrného výběru, kdy mi byla oporou má sociální síť. Výzkumný vzorek tvoří

128

12 studentů. Z toho 10 studentů studuje na vysoké škole v České republice a 2 studenti studují na vysoké škole v zahraničí.

Výsledky výzkumu Informovanost studentů o problematice dětské práce Všichni dotázaní studenti o dětské práci někdy slyšeli, někteří se dokonce osobně setkali s dítětem, které pracovalo. Pod pojmem dětská práce si často představují děti mladší 15 let, které vykonávají nějakou pracovní činnost. Dva respondenti si nejprve pod pojmem dětská práce představili výtvarnou práci dětí. Dětská práce je podle poloviny studentů zapříčiněna hlavně chudobou, identifikovány byly ale i některé další příčiny. Děti, podle názoru respondentů, pracují hlavně v Asii, Africe, Latinské Americe či Indii. Několik dotázaných si myslí, že pracují všude na světě. Obecně považují studenti za vhodné, aby děti začínaly pracovat v 15 letech, protože dítě dosáhlo určitého vzdělání a je to tak nastaveno v ČR. Pokud bych měla odpovědět na dílčí výzkumnou otázku Jaká je informovanost respondentů ohledně dětské práce?, odpověděla bych, že celkem dobrá. Výsledky výzkumu v této oblasti se shodují s informacemi uvedenými v teoretické části. Informace ohledně toho, čím je dětská práce zapříčiněna, jsou už horší. Studenti nedokázali vyjmenovat mnoho příčin. V této souvislosti si myslím, že informace respondentů o příčinách dětské práce nejsou příliš dobré a studenti si často neuvědomují jejich vzájemnou souvislost.

Emocionální dopad dětské práce na studenty Pocity, které mají respondenti spojované s dětskou prací, by se daly označit jako negativní. Respondenti uváděli pocity jako nespravedlnost, nesprávnost, lítost, zlost, bezmocnost či bezradnost. Většina respondentů považuje práci dětí za nesprávnou z řady různých důvodů. Někteří respondenti by ještě zvážily i důvody, proč dítě pracuje, protože by nechtěli všechnu dětskou práci automaticky označit za nesprávnou. Jiní respondenti naopak za správné považují některé činnosti vykonávané dětmi za určitých

129

podmínek. Tyto práce ale nespadají do kategorie dětská práce tak, jak je definována v první kapitole. Odpověď na dílčí výzkumnou otázku: Jaké emoce vyvolává představa pracujících dětí? tedy je, že dětská práce v respondentech vyvolává pocity, které bych označila za negativní (nespravedlnost, nesprávnost, lítost, zlost, bezmocnost či bezradnost) a to, že děti pracují jako dětští pracovníci respondenti vnímají převážně jako nesprávné.

Způsob chování studentů v souvislosti s dětskou prací Všichni respondenti, až na jednoho respondenta, se shodli na tom, že je potřeba s jevem dětské práce něco dělat. Mluvili i o okolnostech, jak by k tomu mohlo dojít. Dva respondenty v této souvislosti napadlo, že to mohou ovlivnit oni osobně. Dotázaní nejčastěji uváděli, že práci dětí může ovlivnit stát, změna společenského prostředí a my sami. Když jsem se ale zeptala, zda si respondenti myslí, že oni osobně mohou nějak ovlivnit to, že děti pracují, jen jeden student s jistotou uvedl, že ano. Tři respondenti si myslí, že na to nemají vliv. Zbytek respondentů se nevyjádřil úplně jasně, ale navrhoval způsoby, jakými by to bylo možné ovlivnit. Všichni dotazovaní, kromě jednoho respondenta, uvedli, že by chtěli mít možnost práci dětí ovlivnit. Na dílčí výzkumnou otázku Jaké je chování studentů v souvislosti s dětskou prací? bych odpověděla, že pokud byli respondenti dotazováni ve smyslu, jestli je něco třeba dělat s dětskou prací a kdo na to může mít vliv, někteří odpovídali, že to mohou svým chováním ovlivnit. Na přímou otázku většinou nedokázali s jistotou odpovědět, ale nastínili možné způsoby chování, ovšem jaksi „odosobněně“. Neodpovídali tedy ve smyslu „já můžu udělat to a to“.

Znalost problematiky druhů dětské práce Podle respondentů děti pracují v zemědělském a průmyslovém sektoru, nejvíce dětí pracuje v zemědělství. Pojem nejhorší formy dětské práce mají respondenti spojen s prostitucí, dětskými vojáky a prací v dole. Většina dotázaných se domnívá, že je možné setkat se běžně s výrobky (např. textil či obuv) s podílem dětské práce. Za

130

nejnebezpečnější činnosti vykonávané dětmi, respondenti označili práci v dole, vojenství a těžkou manuální práci. Všichni respondenti považují za dětskou práci dětskou prostituci a celodenní práci chlapce v dole. Dětské vojáky jako druh dětské práce identifikovalo devět respondentů. Osm respondentů za dětskou práci považuje, když děti na ulici prodávají celý den jídlo. Kdyby chlapci prodávali na ulici drogy, jednalo by se o dětskou práci podle názoru většiny (osmi) respondentů. Respondenti tedy tyto formy činností většinou považují za dětskou práci, což je v souladu se třetí kapitolou teoretické části. Jejich informovanost je tedy v této oblasti velmi dobrá. Pokud by dítě celý den pracovalo na poli či plantáži, jako dětskou práci by to viděla drtivá většina respondentů. Pokud by dítě pracovalo na rodinné farmě či plantáži, názor několika respondentů by se změnil, pokud by dítě pracovalo na komerční farmě či plantáži, byla by to dětská práce pro drtivou většinu respondentů. Pokud dívka celý den vykonává úkony související s chodem domácnosti, považovala by to za dětskou práci polovina respondentů. Kdyby je vykonávala ve vlastní domácnosti, vnímala by to jako dětskou práci třetina respondentů. Pokud by je vykonávala v cizí domácnosti, za dětskou práci by to považovala drtivá většina dotázaných. V případě, že by syn pomáhal v rodinné autoopravně celý den svému otci, necelá polovina respondentů by to za dětskou práci považovala, zbytek nikoli. Na základě těchto zjištění bych řekla, že respondenti mají tendenci za dětskou práci neoznačovat či neoznačovat přímo takové činnosti, které dítě vykonává pro rodinu, resp. kdy jsou jeho „zaměstnavateli“ rodiče. Tyto informace tedy nejsou částečně v souladu s informacemi z teoretické části, proto bych řekla, že informovanost respondentů v této oblasti je horší. Myslím si, že i tyto druhy dětské práce spadají do kategorie dětská práce. O jejich závažnosti či nebezpečnosti je ovšem možné diskutovat. Z výše uvedených informací vyplývá, že odpověď na dílčí výzkumnou otázku: Jaká je informovanost studentů ohledně druhů dětské práce? je, informovanost studentů ohledně některých druhů dětské práce je velmi dobrá. V případě, kdy „zaměstnavateli“ dítěte jsou jeho rodiče, je informovanost horší.

131

Emocionální dopad některých druhů dětské práce Pojem nejhorší formy dětské práce v respondentech vyvolává negativní pocity a stejně tak i představa chlapce s kalašnikovem. Polovina dotázaných považuje to, že dívka celý den pracuje v domácnosti, za kategoricky nesprávné (čtyři respondenti) či správné (dva respondenti). Druhá polovina by při posuzování přihlížela k tomu, zda se jedná o občasnou pomoc (to je správné) či dlouhodobou pravidelnou činnost (to je nesprávné). Pokud se jedná o občasnou výpomoc dítěte, tak to nespadá do kategorie dětská práce dle jejího vymezení v první kapitole. Dílčí výzkumná otázka: Jaké emoce vyvolávají některé druhy dětské práce? by se tedy dala zodpovědět tak, že některé druhy dětské práce vyvolávají negativní pocity a většina dotázaných respondentů považuje např. celodenní práci dítěte v domácnosti za nesprávnou. Pokud bude nějaký respondent vykonávání určité činnosti považovat za dětskou práci, bude mít tendenci ji označit za nesprávnou a naopak. Vedou mě k tomu i zjištění týkající se emocí, které vyvolává dětská práce.

Způsob chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce Obecně by se dalo říci, že pokud by se na výrobě určitého výrobku či pěstování plodiny podílely děti, ovlivnilo by to rozhodnutí respondentů o jeho koupi – nekoupili by si daný výrobek či plodinu. Dva respondenti by si ho koupili s úmyslem podpořit děti, které ho vyráběly, či se na pěstování plodiny podílely. Na dílčí výzkumnou otázku: Jaké je chování studentů v souvislosti s některými druhy dětské práce? bych tedy odpověděla, že produkty dětské práce by si většina respondentů nekoupila. Je možné, že by došlo k reprodukci výsledku i u jiných forem dětské práce, pokud by danou činnost respondenti považovali za dětskou práci.

Závěr Na základě výše uvedených výsledků výzkumu bych na hlavní výzkumnou otázku: Jaké jsou postoje studentů k dětské práci a k druhům dětské práce v rozvojových zemích? odpověděla takto:

132

•

postoje studentů k dětské práci v rozvojových zemích jsou negativní;

•

postoje studentů k některým druhům dětské práce v rozvojových zemích jsou negativní. Jedná se hlavně o tyto druhy práce: prostituci, práci v dole, dětské vojáky, prodej jídla na ulici, prodej drog na ulici, práci v cizí domácnosti a práci na komerční farmě či plantáži;

•

postoje asi poloviny studentů k práci na rodinné farmě či plantáži jsou pozitivní, pozitivní jsou postoje i k práci ve vlastní domácnosti a v rodinné opravně aut a to u dvou třetin studentů. Zbytek studentů (polovina v případě práce na rodinné farmě či plantáži a třetina v případě práci ve vlastní domácnosti a v rodinné opravně aut) má k těmto druhům dětské práce postoj negativní.

Doporučení Zde bych ještě jednou chtěla nechat promluvit své respondenty – studenty. Myslím, že z výzkumu vzešla celá řada nápadů, jak problém dětské práce řešit a kdo by na jeho řešení mohl mít vliv. Na eliminaci dětské práce má vliv stát, kdy je důležitý jednak jeho ekonomický rozvoj, zavedení vhodných zákonů, systému sociálního zabezpečení, kontrola toho, zda nejsou zaměstnávány děti, zajištění základních lidských práv ze strany státu, vytvoření určitých standardů na trhu práce (garance výše mzdy, tvorba pracovních míst) či podpora vzdělávání. Dále je to společenské prostředí, které může vytvořit tlak na eliminaci dětské práce, což není možné v případě, kdy je společnost nakloněna zaměstnávání dětí. Nakonec je to i rozhodnutí rodičů, kteří své dítě pošlou pracovat či nepošlou pracovat. Je to i na odpovědnosti zaměstnavatelů, kteří rozhodují o tom, zda děti zaměstnají či ne. Ty se mohou dostávat pod tlak velkých nadnárodních firem, které by neměly zneužívat sociální situace v těchto zemích. I my jako spotřebitelé můžeme k eliminaci dětské práce přispět, protože jsme to často i my, kteří vytváříme poptávku po levných výrobcích. Můžeme na firmy vytvářet tlak a poptávat takové zboží, u kterého je garantované, že se děti nepodílely ani na výrobě, ani na získávání surovin pro toto zboží. Je také možné vstoupit do organizace zabývající se dětskou prací či právy dětí, podílet se na kampaních, psát o dětské práci, zajímat se o problematiku dětské práce, prezentovat své názory ohledně dětské práce, šířit povědomí o dětské práci, podporovat penězi konkrétní organizaci či dítě adopcí „na dálku“

133

Na základě výsledků výzkumu bych si dovolila doporučit koordinátorce kampaně Stop dětské práci, aby se v kampani zaměřila na šíření informací ohledně příčin dětské práce a druhů dětské práce v rozvojových zemích, kdy „zaměstnavateli“ dítěte jsou jeho rodiče. To by se mohlo dít prostřednictvím webových stránek kampaně Stop dětské práci i webových stránek samotné organizace Člověk v tísni či jeho informační sekce Rozvojovky. Jelikož mí respondenti byli studenti vysokých škol, napadlo mě také, že by se kampaň Stop dětské práci mohla zaměřit na studenty vysokých škol např. distribuováním informačních letáků o této problematice, pořádáním přednášek na toto téma a diskuzí. Myslím, že by mohla vzniknout zajímavá a podnětná diskuze na toto téma, jak již naznačil i samotný výzkum.

Použitá literatura FYFE, A. 1993. A guide to project design. Geneva: ILO.

HASPELS, N., JANKANISH, M. 2000. Action against child labour. Geneva: ILO.

HAYESOVÁ, N. 2003. Základy sociální psychologie. Praha: Portál.

ILO. 2011. Children in hazardous work: What we know and what we need to do. Geneva: ILO.

ILO. 2010. Accelerating action against child labour. Geneva: ILO.

KINNEAR, K. L. 2011. Women in developing countries. California: ABC-CLIO.

KOLLEROVÁ, M. 2005. Chudoba jako globální problém. In WAISOVÁ, Š. Ve stínu modernity: Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk.

KRAUS, J., PETRAČKOVÁ V., eds. 2001. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia.

134

MISRA, R. N. 2003. Child Labour in Hazardous Sectors. New Delhi: Discovery Publishing House.

NAKONEČNÝ, M. 1998. Psychologie osobnosti. Praha: Academia.

STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert.

ŽIŽLAVSKÝ, M. 2005. Metodologie výzkumu v sociální politice a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita.

Minimum Age Convention No. 138, 1973.

Worst Forms of Child Labour Convention No. 182, 1999.

135