1
DSB EURO s.r.o. Gellhornova 18 678 01 Blansko Česká republika Tiráž The pawnbroker untangles umpteen elephants, although the bureaux sacrificed umpteen slightly schizophrenic lampstands, then two televisions fights five obese poisons. Springfield
2
... Jediným měřítkem slávy a úspěchu je nesmrtelnost. Přeji všem, a jsou nesmrtelní...
3
4
Historie společnosti
P
očátky blanenských železáren sahají do posledních let 17. století (asi 1698) a jejich vznik bývá spojován s působením štýrského hutníka Jana Ondřeje Sinapiho, který se pokoušel na konci 17. století v několika železných hutích na Moravě o uplatnění svých schopností. Pověření na založení hamrů, tj. železárny na blanenském statku, obdržel Sinapi od majitele blanenského statku Arnošta Leopolda z Gellhornu, který tento statek zakoupil v roce 1664 od bratří Lvů z Rožmitálu za 55.000 zlatých. Gellhornové patřili v druhé polovině 17. století k nejbohatším rodům ve Slezsku, kde byli majitely několika panství, mimo jiné i Petřvaldu a Rohova. Na některých jejich slezských a těšínských statcích existovaly v té době železárny a bylo proto přirozené, že Gellhornové se snažili uplatnit tak významný zdroj příjmů a „geologicko - mineralogicko - historickou předurčenost”. A tak již v roce 1702 (první doložená písemná zpráva o existenci blanenských železáren rozsáhlá zařízení, zpráva sepsána jako pozůstalost po zemřelém Arnoštu Leopolda z Gellhornu) zde pracuje dřevouhelná vysoká pec, dvě kupující výhně s hamerskými kladivy a další výrobní zařízení. Snadno přístupná naleziště železné rudy, hluboké lesy se surovinou vhodnou pro výrobu dřevěného uhlí a velmi důležitá voda (řeka Punkva) daly základy pro celkem prosperující podnik. Rod Gellhornů se však koncem padesátých let 18. století dostává do značných problémů a navíc majitel blanenských panství Karel Josef Gellhorn - plukovník císařské armády bývá v Blansku spíše hostem než domácím pánem a tak značně předlužené panství je v roce 1766 za 100,694 zlatých prodáno Antonínu Karlu Josefovi, starohraběti ze Salmu. Salmové byli v roce 1766 již majitelé sousedního rájeckého statku a dokoupením blanenského byl v jejich rukou sjednocen značný pozemkový komplex, jehož jednotlivé části se zejména po hospodářské stránce navzájem velmi vhodně doplňovaly. V rukou Salmů zůstal blanenský statek 130 roků a v této době došlo k největšímu rozkvětu. V roce 1769 zemřel dosavadní majitel blanenského a rájeckého statku Antonín ze Salmu a jeho majetek přešel na dva nezletilé syny Františka Xavera a Karla Josefa ze Salmu. V době jejich nedospělosti spravovala majetek jejich matka Rafaela ze Salmu. V roce 1773 se pak stal jediným majitelem spojených statků Karel Josef ze Salmu, který spravoval salmovské jmění až do roku 1807, kdy je předal svému synovi Hugo Františkovi ze Salmu. A nutno podotknout, že zrušení nevolnictví v roce 1781 a nástup Hugo Františka měli rozhodující vliv na rozkvět blanenských železáren v 19. století. Hned po převzetí blanenských železáren začal uplatňovat Hugo František v praxi svou odbornou erudici a technické zkušenosti, které získal ve vyspělých podnicích tehdejší Evropy. Kolem roku 1820 byl postaven parní stroj jako první v Rakousku-Uhersku. Zájem majitele se soustředil zejména na zlepšení výroby dřevěného uhlí, které bylo nejnákladnějším článkem produkce železáren. V té době v Blansku působil Ignác Vít Pantz, který zde postavil v roce 1812 jednu z prvních kuploven v českých zemích. Teprve po skončení napoleonských válek se plně rozvinuly majitelovy plány přestavby železáren. velkého rozkvětu dosáhly Železárny za „ředitelování” Dr. Karla Reichenbacha, který byl vynikajícím metalurgem, geologem a organizátorem. Pod jeho vedením byly dosaženy velké úspěchy se suchou destilací dřeva. V roce 1824 byla v Blansku postavena první válcovna v českých zemích, která vyráběla černý, pocínovaný a měděný plech. V roce 1827 byla postavena „Karlova hu”, v roce 1835 byla uvedena do provozu „Starohraběcí hu”. Při všech vysokých pecích byly postaveny kuplovny, protože Reichenbach správně vystihl perspektivy výroby litin a litinových součástí, jimiž se železárny proslavily po celém světě. V té době byl při železárnách vybudován také strojírenský závod, který proslul výrobou par-
5
ních strojů, vysokopecích dmychadel, a strojních součástí. Podnik dále vyráběl roury vodovodních a plynových potrubí (např. vodovodní potrubí přístavního města Trieste), litinové kuchyňské smaltované nádobí. Jako jedny z prvních zahájily železárny výrobu umělecké litiny, s níž se proslavily zejména na průmyslové výstavě ve Vídni v roce 1835 (např. Kolonáda v Mariánských Lázních, Karlovarská kolonáda, v poslední době - tj. 80. a 90. léta 20. století - Královská cesta v Praze, Telč, Český Krumlov, Žofínský altán atd.). V roce 1836 Hugo Ignác ze Salmu umírá a panství přebírá jeho syn Hugo Karel. Kolem roku 1841 odchází od Salmů pravděpodobně z důvodů neshod s novým majitelem panství Dr. Reichenbachem. Tyto odchody a další technický pokrok výrazně ovlivňují ekonomickou úspěšnost železáren. Protože se však na trhu začaly prosazovat levnější podniky, které používaly minerální paliva a vyráběly surové železo mnohem levněji než s použitím dřevěného uhlí, začalo se v Blansku s výstavbou koksové vysoké pece v „Klamové huti”. První výrobní kampaň zde proběhla v roce 1857. V šedesátých letech 19. století patřily blanenské železárny stále k největším Čechách a na Moravě, v provozu bylo až devět vysokých pecí. V roce 1873 - 1879 začala prosperita podniku klesat. Vlivem růstu cen dřeva rostly výrobní náklady a klesala konkurenceschopnost proti firmám s mineralogických palivem. Proto byla v letech 1871 1873 vysoká pec v Mariánské huti přestavěna na koksovnu a postupně byla zastaven provoz huti Rosolda a Hugo. Počátkem osdesátých let byla pec na „Starohraběcí huti” přestavěna na smíšený provoz. Nekvalitní koks, vyráběný z uhlí těženého v revírech Polské Ostravy, byl častou příčinou výrobních potíží ve vysokých pecích. To už firmu vlastnil Hugo Leopold ze Salmu. V roce 1893 ukončila činnost „Klamova hu” a v roce 1896 i poslední hu „Mariánská”. A tak po 200 letech svého trvání se staly jedny z největších a nejslavnějších železáren českých zemí strojírenským a slévárenským závodem, který nakupoval surové železo v jiných podnicích. Firma zmítána ekonomickými problémy a od roku 1895 střídavě stávkujícími zaměstnanci dále zatahována do propasti „červených čísel” nakonec roku 1896 změnila majitele, kdy Hugo Leopold ze Salmu odprodal podnik společnosti Breitfeld - Daněk se sídlem v Praze. Po převzetí blanenských sléváren a strojíren do majetku Breitfeld - Daněk se začala výroba rychle rozvíjet. Jakmile banka, stojící za touto akciovou společností, začlenila nerentabilní blanenské závody do vlastního průmyslového koncernu, uvolnila zaškrcený pramen rezervního kapitálu. Obnovovala se opotřebená výrobní zařízení, závod se elektrifikoval, zvýšil se podíl mechanizačních prostředků ve výrobním procesu. Vzrůstala výroba i produktivita. Blanenské slévárny a strojírny nebyly omezeny jen trhem rakousko-uherského mocnářství, které se připravovalo na válku o znovurozdělení světa mezi tehdejší mocnosti, ale naopak dále rozlišovaly sí zahraničního obchodu zděděnou po Salmech. A tak objem slévárenské výroby v roce 1913 dosáhl na tehdejší dobu nebývalé výše 18,870 t. Po vytvoření samostatného Československa v roce 1918 se blanenským sléváren a strojíren značně zúžil nejen zahraniční, ale i vnitřní trh. Objem výroby oproti předválečné době klesl téměř na polovinu z roku 1913. Objem úrovně z roku 1913 dosáhl až v roku 1927. Počet pracujících dělníků klesl téměř na polovinu proti roku 1920. V období po první světové válce se současným upevňováním československého kapitálu byl oslabován německý kapitál. Akciová společnost Breitfeld - Daněk se dostala do závislosti české Živnobanky, která finančními machinacemi přinutila akcionáře Breitfeld - Daněk k fúzi s českým koncernem Českomoravská - Kolben. Stalo se tak na valné hromadě dne 9. července 1927 společnosti Českomoravská Kolben.
6
Společnost pod názvem ČKD Blansko a.s. fungovala až do 1. 1. 1996, kdy došlo k rozdělení strojírenské a slévárenské výroby. K tomuto datu byla založena společnost ČKD Blansko slévárna a.s., která byla v roce 1999 prodána ostravským majitelům, kteří slévárenskou výrobu provozovali až do roku 2002, kdy se jimi založená firma DSB Blansko a.s. dostala do konkurzu, ve kterém setrvala až do roku 2005. Po letech nejistoty, odbytových krizí a špatného přístupu bývalých majitelů, svitlo slévárnám světlo naděje v osobě pana JUDr. Milana Hlaváče, který se dne 15. 8. 2005 stal jejich novým majitelem a generálním ředitelem. Jde o hrdého rodáka z Blanska, který si je vědom jedinečné 300-leté tradice blanenské železářské výroby, o jejíž založení se zasloužil rod Gellhornů a která svého největšího rozmachu dosáhla za rodu Salmů. K odkazu těchto předků se s kolektivem svých pracovníků hrdě hlásí a považuje si za čest i povinnost, ji nadále rozvíjet tak, aby byla zachována pro další generace. Za účelem jejího řádného naplnění ustanovil pan majitel vědeckou radu z erudovaných odborníků, jak z řad vlastních, tak i z řad vysokoškolských profesorů. Velký důraz je kladen na zavádění nejnovějších technologií do praxe, o čemž svědčí i zakoupení počítačového systému na simulaci tuhnutí tekutého kovu ve formě. Krátce po převzetí společnosti do ni také začlenil provoz umělecké litiny a díky realizaci několika významných projektů (např. kašna pro náměstí Svobody v Brně, socha M. R. Štefánika) navrátil lesk a uznání blanenské umělecké litině. Předmětem podnikání společnosti je výroba a prodej odlitků z litiny s lamelárním i kuličkovým grafitem, litiny umělecké i odlitků z litých ocelí. Kromě toho společnost vlastní i modelárnu, ve které jsou vyráběna modelová zařízení ze dřeva, kovu a pryskyřičných materiálů. Celá společnost je certifikována podle normy ISO 9001:2000. Mimo to vlastní i certifikáty pro výrobu odlitků od klasifikačních společností Lloyds Register, Germanischer Lloyd, Det Norske Veritas, Rina a American Bureau of Shipping. Výrobky firmy DSB EURO s.r.o. se s úspěchem uplatňují především na trzích EU, např. v Itálii, Rakousku, Polsku, Belgii, Francii, SRN a dále v Chorvatsku i Norsku.
Geschichte der Gesellschaft
D
ie Anfänge der Eisenhütten von Blansko reichen in die letzten Jahre des 17. Jahrhunderts (etwa 1698) und deren Entwicklung wird mit dem Wirken des steirischen Hüttenfachmannes Johann Andreas Sinapi verbunden, der sich am Ende des 17. Jahrhunderts in einigen Eisenhütten in Mähren um Anwendung seiner Fähigkeiten bemühte. Die Beauftragung zur Gründung von Hammerschmieden, d. h. der Eisenhütten auf dem Gut von Blansko, erhielt Sinapi von dem Gutsherr von Blansko, Ernst Leopold von Gellhorn, der dieses Gut im Jahre 1664 von den Brüdern „Löwen von Rožmitál” für 55.000 Gulden ankaufte. Die Gellhorn gehörten in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts zu den reichsten Geschlechtern in Schlesien, wo sie Eigentümer von etlichen Herrschaften waren, unter anderem auch von Petřvald und Rohov. Auf einigen von ihren schlesischen und teschiner Gütern gab es zu jener Zeit Eisenhütten und es war deshalb natürlich, daß die Gellhorn versuchten, eine so bedeutende Quelle von Einnahmen und „die geologisch-mineralogisch-geschichtlichen Möglichkeiten zur Geltung zu bringen. Und schon im Jahre 1702 (der erste belegte schriftliche Bericht über die Existenz der Eisenhütten von Blansko stammt aus dieser Zeit) wurden weiträumige Einrichtungen geschaffen. Aufgrund des Berichtes, verfasst nach dem verstorbenen Ernst Leopold von Gellhorn, arbei-
7
teten hier ein Holz-Kohle-Hochofen, zwei Essen mit Hammerschmiedehammern und weitere Produktionseinrichtungen. Leicht zugängliche Fundorte von Eisenerz, tiefe Wälder mit einem für die Erzeugung von Holzkohle geeigneten Rohstoff und das sehr wichtige Wasser (Fluss Punkva) gaben die Grundlage für ein prosperierendes Unternehmen. Das Geschlecht Gellhorn gerät jedoch am Ende der 50-er Jahre des 18. Jahrhunderts in erhebliche Probleme und darüber hinaus pflegt der Gutsherr von Blansko, Karl Josef Gellhorn – Oberst der kaiserlichen Armee- in Blansko eher Gast als Hausherr und Unternehmer zu sein und so wird die beträchtlich überschuldete Herrschaft im Jahre 1766 für 100.694 Gulden an Anton Karl Josef, Altgrafen von Salm, verkauft. Die Salm waren schon im Jahre 1766 Eigentümer des angrenzenden Gutes von Rájec und durch den Nachkauf des Gutes von Blansko war in ihren Händen ein beträchtlicher Bodenkomplex vereint, dessen einzelne Teile sich besonders, von der wirtschaftlichen Seite gesehen, gegenseitig sehr gut ergänzten. In den Salm-Händen blieb das Gut von Blansko 130 Jahre lang und in dieser Zeit kam es zum größten Aufschwung. Im Jahre 1769 starb der bisherige Gutsherr von Blansko und Rájec Anton von Salm und sein Besitz ging an zwei minderjährige SöhneFranz Xaver und Karl Josef von Salm über. Zur Zeit deren Minderjährigkeit verwaltete den Besitz ihre Mutter Rafaela von Salm. Im Jahre 1773 wurde dann Karl Josef von Salm zum einzigen Eigentümer der vereinten Güter, der das salmische Vermögen bis zum Jahre 1807 verwaltete, und dann seinem Sohn Hugo Franz von Salm übergab. Es ist zu bemerken, dass das Aufheben der Leibeigenschaft im Jahre 1781 und der Antritt von Hugo Franz den maßgebenden Einfluss auf den Aufschwung der Eisenhütten von Blansko im 19. Jahrhundert hatten. Gleich nach der Übernahme der Eisenhütten von Blansko begann Hugo Franz sein Fachwissen und seine technischen Erfahrungen, die er in den hoch entwickelten Betrieben damaligen Europas gewann, in der Praxis zu verwerten. Um das Jahr 1820 wurde die Dampfmaschine als erste in Österreich-Ungarn gebaut. Das Interesse des Eigentümers konzentrierte sich vor allem auf die Verbesserung der Erzeugung von Holzkohle, die das aufwändigste Glied in der Produktion der Eisenhütten war. Zur damaligen Zeit wirkte in Blansko Ignaz Veit Pantz, der hier im Jahre 1812 einen von den ersten Kupolöfen in böhmischen Ländern einsetzte. Erst nach Beendigung der napoleonischen Kriege entwickelte der Inhaber völlig die Pläne des Eisenhüttenumbaues. Einen großen Aufschwung erreichten die Eisenhütten unter der „Direktion” von Dr. Karl Reichenbach, der ein hervorragender Metallurge, Geologe und Organisator war. Unter seiner Leitung wurden große Erfolge mit der trockenen Holzdestillation erreicht. Im Jahre 1824 wurde die erste Walzhütte in böhmischen Ländern in Blansko erbaut, die das Schwarz-, Weiß- und Kupferblech herstellte. Im Jahre 1827 wurde die „Karls Hütte” erbaut, im Jahre 1835 wurde die „Altgrafenhütte” in Betrieb genommen. Bei allen Hochöfen wurden die Kupolöfen erbaut, weil Reichenbach die Perspektive der Herstellung von Gusseisenarten und Gusseisenbestandteilen richtig erfasste, durch die die Gießereien auf der ganzen Welt berühmt wurden. Zu dieser Zeit wurde bei den Eisenhütten auch ein Maschinenbaubetrieb ausgebaut, der durch die Herstellung von Dampfmaschinen, Hochofengebläsen und Maschinenelementen Ruhm erwarb. Das Unternehmen erzeugte weiters Rohre von Wasser- und Gasleitungen (zum Beispiel: die Wasserleitung der Hafenstadt Triest) und Gusseisenküchenemailgeschirr. Als eine der ersten nahmen die Eisenhütten die Produktion von Kunstguss in Angriff, durch die sie insbesondere auf der Industrieausstellung in Wien im Jahre 1835 berühmt wurden (Kolonnade in Marienbad, Kolonnade von Karlsbad, in der letzten Zeit – d.h. die 80-er und 90er Jahre des 20. Jahrhunderts – der Königweg in Prag, Telč, Český Krumlov, die Gartenlaube von Žofín usw.). Im Jahre 1836 stirbt Hugo Ignaz von Salm und die Herrschaft übernimmt sein Sohn Hugo Karl.
8
Um das Jahr 1841 verlässt Dr. Reichenbach die Salm, wahrscheinlich aus den Gründen der Uneinigkeiten mit dem neuen Gutsherr. Dieses Weggehen und der weitere technische Fortschritt beeinflussen markant den ökonomischen Erfolg von Eisenhütten. Weil die billigeren Betriebe, die Mineralbrennstoffe verwendeten und das Roheisen viel billiger als mit Verwendung von Holzkohle herstellten, begannen sie sich auf dem Markt durchzusetzen. Nun begann man in Blansko mit dem Ausbau von Kokshochofen in „Klamhütte”. Die erste Produktionskampagne verlief hier im Jahre 1857. In den 60-er Jahren des 19. Jahrhunderts gehörten die Eisenhütten von Blansko noch immer zu den größten in Böhmen und Mähren, bis zu neun Hochöfen waren im Betrieb. In den Jahren 1873-1879 begann die Prosperität des Betriebes zu sinken. Durch den Preisanstieg von Holz nahmen die Produktionskosten zu und die Konkurrenzfähigkeit gegenüber den Firmen mit mineralogischem Werkstoff sank. Deshalb wurde in den Jahren 1871-73 der Hochofen in „Marienhütte” auf Kokerei umgebaut und der Betrieb der Hütten „Rosolda” und „Hugo” wurde schrittweise stillgelegt. Anfang der 80-er Jahre wurde der Ofen in der „Altgrafenhütte” auf den Mischbetrieb umgebaut. Der aus der im Kohlengebiet von Polská Ostrava geförderte, hergestellte Koks war von schlechter Qualität, was eine häufige Ursache von Produktionsschwierigkeiten in Hochöfen war. Das Unternehmen war schon im Besitz von Hugo Leopold von Salm. Im Jahre 1893 schloss die „Klamhütte” den Betrieb und im Jahre 1896 auch als letzte „Marienhütte” . Und so, nach 200 Jahren ihrer Bestehens, wurden eine der größten und berühmtesten Eisenhütten der böhmischen Länder zum Maschinenbau- und Gießereibetrieb, der das Roheisen in anderen Unternehmen ankaufte. Die von den ökonomischen Problemen und seit dem Jahre 1895 von abwechselnd streitenden Mitarbeitern geschüttelte und in die Kluft von „roten Zahlen” weiter gezogenen Firma wechselte schließlich ihren Eigentümer, als Hugo Leopold von Salm den Betrieb an die Gesellschaft Breitfeld-Daněk mit dem Sitz in Prag verkaufte. Nach der Übernahme der Gießereien und Maschinenwerkstätten in den Besitz von BreitfeldDaněk begann sich die Produktion zu entwickeln. Sobald die, hinter dieser Aktiengesellschaft stehende Bank die unrentablen Betriebe von Blansko in den eigenen Industriekonzern eingliederte, machte sie die gedrosselte Quelle an Reservekapital frei. Die veralteten Produktionseinrichtungen wurden erneuert, der Betrieb wurde elektrifiziert, der Anteil von mechanischen Hilfsmitteln im Produktionsprozeß wurde erhöht. Sowohl die Produktion als auch die Produktivität wurde gesteigert. Die Gießereien und Maschinenwerkstätten waren nicht durch den Markt der Österreichisch-ungarischen Monarchie eingeschränkt, die sich für den Krieg um die Wiederaufteilung der Welt unter die damaligen Mächte vorbereitete, sondern ganz im Gegenteil erweiterten sie das von Salm geerbte Netz des Außenhandels. Und so erreichte der Umfang der Gießereiproduktion im Jahre 1913 für die damalige Zeit eine ungewöhnliche Höhe von 18.870 t.. Nach der Gründung der selbstständigen Tschechoslowakei im Jahre 1918 verkleinerte sich den Gießereien und Maschinenwerkstätten von Blansko nicht nur der Außen-, sondern auch der Binnenmarkt beträchtlich. Der Umfang der Produktion der Vorkriegszeit gegenüber sank fast auf die Hälfte des Jahres 1913. Das Niveau aus dem Jahre 1913 erreichte er erst wieder im Jahre 1927. Die Anzahl von arbeitenden Arbeitern sank fast auf die Hälfte gegenüber dem Jahre 1920. Im Zeitraum nach dem ersten Weltkrieg wurde das deutsche Kapital mit gleichzeitiger Festigung des tschechoslowakischen Kapitals geschwächt. Die Aktiengesellschaft Breitfeld-Daněk gelangte in die Abhängigkeit der tschechischen Živnobanka, die die Aktionäre von Breitfeld-Daněk durch finanzielle Machinationen zur Fusion mit dem tschechischen Konzern Českomoravská-Kolben zwang. Dies geschah so am 9. Juli 1927 auf der Vollversammlung der Gesellschaft Českomoravská-Kolben.
9
Die Gesellschaft existierte bis zum 1. 1. 1996 unter dem Namen ČKD Blansko a.s., als die Maschinenbau- und Gießereiproduktion voneinander getrennt wurden. Zu diesem Datum wurde die Gesellschaft ČKD Blansko slévárna a.s. gegründet, die im Jahr 1999 an neue Besitzer in Ostrava verkauft wurde. Diese betrieben die Gießereiproduktion bis zum Jahre 2002, als die von ihnen gegründete Firma DSB Blansko a.s. in Konkurs geriet, der sich bis 2005 hinzog. Nach Jahren voller Unsicherheit, Absatzkrisen und schlechter Geschäftsführung der früheren Eigentümer kam für die Gießerei ein Hoffnungsschimmer in der Gestalt von Herrn Dr. jur. Milan Hlaváč, der am 15. 8. 2005 neuer Besitzer und Generaldirektor wurde. Dieser stolze Gebürtige aus Blansko ist sich der einmaligen 300-jährigen Geschichte der Eisenproduktion in Blansko bewusst, bei deren Entstehung sich die Familie Gellhorn verdient machte und die unter der Ägide der Familie Salm ihren größten Aufschwung erreichte. Herr Hlaváč und sein Arbeitsteam bekennen sich zum Vermächtnis der Vorfahren und erachten es als besondere Ehre und hohe Verpflichtung zugleich, dieses weiterhin zu pflegen und für die nächste Generation zu erhalten. Um dieses Vorhaben zu vollenden, wurde von Herrn Hlaváč ein Expertenrat, bestehend aus erfahrenen Fachleuten der eigenen Reihen und angesehenen Hochschulprofessoren, zusammengestellt. Der größte Wert wird auf die Einführung neuester Technologien in die Praxis gelegt. Aus diesem Grund wurde unter anderem ein Computersystem für die Simulation der Erstarrung des flüssigen Metalls in der Form angeschafft. Kurz nach Übernahme wurde in die Firma der Betrieb Kunstgießerei eingegliedert. Einige wichtige Projekte, die in dieser Kunstwerkstatt realisiert wurden (z.B. der Brunnen am Friedensplatz in Brünn, die Statue von M. R. Štefánik) brachten der Kunstgießerei in Blansko ihren alten Glanz zurück. Das Kerngeschäft der Firma ist Herstellung und Verkauf von Gussteilen aus Eisenguss mit Lamellen- und Kugelgraphit, Kunstgießerei und Herstellung von Gussteilen aus Gussstahl. Die Firma besitzt eine eigene Modellwerkstatt, in der Modelleinrichtungen aus Holz, Metall und Harz gefertigt werden. Die Firma wurde nach der Norm ISO 9001:2000 zertifiziert und besitzt außerdem Zertifikate für die Gussteilanfertigung von den Klassifizierungsfirmen Lloyds Register, Germanischer Lloyd, Det Norske Veritas, Rina und American Bureau of Shipping. Produkte der Firma DSB EURO s.r.o. werden mit Erfolg auf Märkten innerhalb der EU vermarktet, z.B. in Italien, Österreich, Polen, Belgien, Frankreich, der BRD, sowie in Kroatien und in Norwegen.
History of the company
T
he beginnings of the Blansko ironworks date back to the end of the 17th century (circa 1698) and its establishment was linked with the work of Štýrský metallurgist Jan Ondřej Sinapi, who at the end of the 17th century attempted to apply his skills in several ironworks in Moravia. Sinapi was commissioned to set up an iron mill, i.e. an ironworks on the Blansko estate by the estate’s owner, Arnošt Leopold of Gellhorn, who purchased the estate in 1664 from the Lev brothers of Rožmitál for 55,000 quid. In the second half of the 17th century the Gellhorns were one of the richest families in Silesia, where they owned several estates, including Petřvald and Rohov. At that time, several of their Silesian and Tesin estates contained ironworks, so it is natural that the Gellhorns tried to make the most of this major source of revenue and „geological/ mineralogical/historical predetermination”.
10
Thus, in 1702 (the first written record of the existence of the Blansko ironworks – an extensive facility, the report written as the estate of the deceased Arnošt Leopold of Gellhorn) there was a charcoal smelter, two finery with sledgehammers and other manufacturing equipment. The easily accessible iron-ore deposits, the deep forests providing material for the production of charcoal and the very important source of water (the river Punkva) provided a good basis for a generally flourishing business. At the end of the 1750s, however, the Gellhorn family got into serious difficulties and, what is more, the owner of the Blansko estate, Karel Josef Gellhorn – a colonel in the imperial army – spent more time as a guest at Blansko than as its landlord, leading to the heavily indebted estate being sold in 1766 for the sum of 100,694 gold pieces to Antonín Karel Josef, the Count ze Salmu. In 1766 the Salms already owned the neighbouring Rajec estate and the purchase of the Blansko estate meant that they had now amalgamated a good-sized complex of land, the individual parts of which complemented each other very well from an economic point of view. The Blansko estate remained in the hands of the Salms for 130 years and this was the time that brought its greatest prosperity. In 1769 the then owner of the Blansko and Rajec estates, Antonín ze Salmu, died, and his property passed to his two young sons, František Xaver and Karel Josef ze Salmu. Until they reached legal age, the estate was run by their mother, Rafaela ze Salmu. In 1773 Karel Josef ze Salmu became the sole owner of the combined estates, administering the Salm property until 1807, when he handed it over to his son, Hugo František ze Salmu. It must be pointed out that the abolition of serfdom in 1781 and the accession of Hugo František played a decisive role in the prosperity of the Blansko ironworks in the 19th century. Immediately after taking control of the Blansko ironworks, Hugo František began to put his expertise and the technical experience he had acquired in the well-established businesses of Europe at that time, into practice. Around 1820 the first steam engine in Austro-Hungary was built. The owner focused his attention particularly on improving the production of charcoal, which was the most expensive branch of the ironworks' output. At that time Ignác Vít Pantz was working in Blansko; in 1812 he built one of the first cupola furnaces in Bohemia here. It was only after the end of the Napoleonic Wars that the owner’s plans to convert the ironworks really came to fruition. The ironworks prospered greatly under the „directorship” of Dr. Karl Reichenbach, who was an outstanding metallurgist, geologist and organiser. His leadership brought great success with dry wood distillation. In 1824 the first rolling mill in Bohemia was built in Blansko, and was used to produce black, tin-plated and copper-plated sheet metal. In 1827 „Karl’s Smelting House” was built, and production was launched in „Starohraběcí Smelting House” in 1835. Cupolas were built for all the blast-furnaces, as Reichenbach correctly envisioned the way the production of castings and cast components was moving, and which made the ironworks famous throughout the world. At that time an engineering plant was also built in the ironworks. It became famous for the production of steam engines, blast-furnace bellows and machine parts. The business also produced water and gas supply pipes (e.g. the water mains for the port town of Trieste), and cast kitchen enamelware. The ironworks were one of the first to start producing artificial castings, which became famous particularly at the industrial exhibition in Vienna in 1835 (e.g. the Kolonáda in Mariánské Lázně, Karlovarská kolonáda, recently, i.e. the 1980s and 90s – The Royal Route in Prague, Telč, Český Krumlov, Žofínský altán,etc.). In 1836 Hugo Ignác ze Salmu died and his estate was inherited by his son, Hugo Karel. Around 1841 he left the Salms, probably due to disagreements with the new owner of the estate, Dr. Reichenbach. These departures and further technical progress had a great effect on the economic success of the iron works. As cheaper businesses were entering the market, which used mineral fuels and produced pig
11
iron much more cheaply than was possible using charcoal, construction started on a coke smelter in the „Klam Smelting House” in Blansko. The first production campaign started up in 1857. In 1860 the Blansko ironworks were still one of the largest in Bohemia and Moravia, operating up to nine smelters. In 1873 - 1879 the firm’s success fell into decline. The growing cost of wood caused an increase in production expenses and the firm’s competitiveness decreased in comparison with companies using mineral fuels. As the blast furnace in the Mariánská smelting house was converted to a coke plant in 1871 – 1873, the operation of Rodold and Hugo’s smelting house gradually ground to a halt. At the beginning of the eighties the furnace at the „Starohraběcí Smelting House” was converted for mixed production. Poor quality coke, made from coal mined in the districts of Polish Ostrava, was often the cause of production problems in the blast furnaces. By now the firm was owned by Hugo Leopold ze Salmu. In 1893 the „Klam Smelting House” closed down, followed in 1896 by the last smelter, the „Mariánská”. So after 200 years one of the largest and most famous ironworks in the country became an engineering and foundry plant, which purchased pig iron from other businesses. The firm was mired in economic difficulties and in 1895 a series of workers’ strikes put the firm „in the red”; finally in 1896 there was a change in ownership, when Hugo Leopold ze Salmu sold the company off to Breitfeld – Daněk, based in Prague. After the foundry and engineering works were taken over by Breitfeld – Daněk, production boomed. As soon as the bank behind this stock company incorporated the unprofitable Blansko plant into a separate industrial concern, it freed up a previously blocked source of reserve capital. It restored worn-out machinery, installed electricity into the plant, and increased the proportion of mechanisation in the production process. There was a rise in both production and productivity. The Blansko foundry and engineering works were not restricted by the Austro-Hungarian monarchy, which was preparing to go to war to repartition the world between the superpowers of the time, but actually diversified the foreign trade inherited from the Salms. Thus it was that in 1913 the volume of foundry production reached the level of 18,870 t, an unprecedented amount at that time. After the creation of an independent Czechoslovakia in 1918 the Blansko foundry and engineering works began to take great advantage of the market not only abroad, but also at home. The volume of production dropped by almost half in comparison with the pre-war year of 1913. The output of 1913 was not achieved again until 1927. The number of workers employed by the plant dropped by half in comparison with the figure for 1920. After the First World War, German capital was weakened with the strengthening of Czechoslovakian capital. The Breitfeld - Daněk stock company became dependent on the Czech Živnobanka, which employed financial machinations to force the Breitfeld – Daněk shareholders to merge with the Czech concern Českomoravská - Kolben. This came about at the General Meeting of the firm of Českomoravská Kolben held on 9 July 1927. The company, using the name ČKD Blansko a.s., had been active until 1st January 1996, when engineering and metallurgy production was split. On the same date, ČKD Blansko slévárna a.s. (joint-stock company) was established. This company was sold in 1999 to Ostrava owners who operated metallurgy production activities until 2002 when DSB Blansko a.s., a company founded by them, filed for bankruptcy with continuation of this status until 2005. After a couple of years of uncertainty, sales crises and an improper approach of the former owners, ray of hope appeared for the foundries, in the form of JUDr. Milan Hlaváč, who became their new owner and managing director on 15th August 2005. He is a proud native of Blansko, recognizing the uniqueness of the 300-year tradition of Blansko iron production es-
12
tablished by the Gellhorn family and achieving its highest development under the leadership of the Salm family. Together with his colleagues, he proudly endorses the heritage of these ancestors and feels that it is his honour and obligation to continue its development in order to preserve it for future generations. To meet these goals properly, the owner appointed a Scientific Board consisting of erudite experts from both his own company and university professors. Putting new technologies into practise is a matter of great importance, which is shown in the acquisition of a new electronic system for simulation of molten metal hardening in moulds. Shortly after taking the company over, he integrated a plant for artistic cast-iron there and thanks to implementation of some significant projects (e.g. a fountain for Náměstí Svobody (Freedom Square) in Brno, a statue of M.R. Štefánik), Blansko artistic cast-iron has regained its lost glamour and recognition. The company business is focused on the production and sale of iron castings with lamellar and spheroidal graphite, artistic castings and castings from cast steel. Besides, the company includes a pattern-shop where model equipment is produced from wood, metal and resin materials. The whole company is certified according to ISO 9001:2000. Furthermore, the company was awarded certificates for casting production from certification companies, such as Lloyds Register, Germanischer Lloyd, Det Norske Veritas, Rina and the American Bureau of Shipping. DSB EURO s.r.o. products are successful especially on EU markets, e.g. in Italy, Austria, Poland, Belgium, France and Germany, as well as in Croatia and Norway.
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
