Druhy trestů podle trestního zákoníku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Druhy trestů podle trestního zákoníku Bakalářská práce

Autor:

Zdeněk Kadeřábek Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Miroslav Čapek

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

v Teplicích dne 16. dubna 2012

Zdeněk Kadeřábek

Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat JUDr. Miroslavu Čapkovi za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování mé bakalářské práce.

Anotace: V této práci stručně popíši vývoj trestního práva a trestání samotného – v úvodních kapitolách přiblížím jeho vývoj v historických souvislostech až po současnou platnou právní úpravu, a to víceméně v rovině obecné. V závěru úvodních kapitol bych rád zanalyzoval postupy soudů při ukládání trestů a tuto analýzu dokreslil ukázkou z praxe, a to s odkazem na několik vybraných judikátů. V další části práce se budu věnovat alternativním druhům trestů, jejich účelu a aplikaci v praxi. Vzhledem ke skutečnosti, že je v současné době kladen důraz na oblast alternativních trestů, které přinášejí do oblasti trestání nové možnosti a které zohledňují „osobnost“ pachatele, pokusím se o jistou analýzu těchto nových institutů s přihlédnutím k možnostem jejich využívání v praxi. Samostatnou kapitolu věnuji srovnání jednotlivých druhů trestů u nás a v sousedních zemích Evropy. V rámci srovnání bych se pak podrobněji věnoval dvěma z oblastí trestního práva, a to trestání mladistvých a dětí a domácímu vězení. Cílem mé práce je nejen porovnání jednotlivých druhů trestů, jejich aplikace a využívání v praxi, ale i přiblížení a shrnutí dané problematiky tak, aby dala základní povědomí o trestech i laické veřejnosti. Annotation: In this paper I will briefly describe the development of criminal law and punishment in itself - in the opening chapters zoom in its development in historical context to the current legal regulation, and more or less general level. At the end of the introductory chapters, I would like to analyse the practices of courts in sentencing, and this analysis illustrate an example from practice, with reference to a few selected case law. The next section I will examine alternative forms of punishment, their purpose and application in practice. Due to the fact that currently the emphasis on the area of alternative sentences that bring the punishment into new possibilities and taking into account the „personality" the offender, I will try to analyse some of these new institutions with regard to the possibilities of their use in practice. A separate chapter is devoted to comparison of different types of sentences in this country and in neighbouring European countries. In comparison with the detail I gave two of the areas of criminal law and punishment of adolescents and children and house arrest. The aim of my work is to compare not only different types of sentences, their application and use in practice as well as approach and a summary of the issue to give a basic understanding of sentences and the general public.

Klíčová slova: trest, soud, odsouzený, alternativní trest, domácí vězení

Keywords: punishment, court, convicted, alternative punishment, house arrest

Obsah: Úvod ............................................................................................................................................. 8 1. Zvolené metody zpracování a základní pojmy .................................................................. 9 1.1. Zákony .............................................................................................................................. 9 1.1.1. Ústava ........................................................................................................................ 9 1.1.2. Listina základních práv a svobod ......................................................................... 9 1.1.3. Trestní zákoník ...................................................................................................... 10 1.1.4. Trestní řád .............................................................................................................. 10 1.2. Pojmy .............................................................................................................................. 11 1.2.1. Trest .......................................................................................................................... 11 1.2.2. Trestný čin ............................................................................................................... 11 2. Vývoj trestního práva v českých zemích........................................................................... 12 2.1. Historický exkurs .......................................................................................................... 12 2.2. Trestní právo za první republiky ................................................................................ 13 2.3. Trestní právo za druhé světové války ........................................................................ 13 2.4. Trestní právo v období socialistického Československa.......................................... 14 2.5. Trestní právo po roce 1989 ........................................................................................... 14 3. Účel a funkce trestu .............................................................................................................. 15 3.1. Účel trestu ....................................................................................................................... 15 3.2. Funkce trestu .................................................................................................................. 16 3.2.1. Retribuční funkce trestu ........................................................................................ 16 3.2.2. Odstrašující funkce trestu ..................................................................................... 16 3.2.3. Rehabilitační funkce trestu.................................................................................... 17 3.2.4. Eliminační funkce trestu ........................................................................................ 17 3.2.5. Restorativní funkce trestu ..................................................................................... 17 4. Druhy trestů .......................................................................................................................... 17 4.1. Tresty spojené s odnětím svobody .............................................................................. 18 4.1.1. Trest odnětí svobody ............................................................................................. 18 4.1.2. Ochranné léčení ...................................................................................................... 19 4.1.3. Zabezpečovací detence .......................................................................................... 20 4.2. Alternativní tresty ......................................................................................................... 21 4.2.1. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody................................................. 21 4.2.2. Domácí vězení......................................................................................................... 21 4.2.3. Obecně prospěšné práce ........................................................................................ 22 4.2.4. Propadnutí majetku ............................................................................................... 23 4.2.5. Peněžitý trest ........................................................................................................... 23 4.2.6. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty .................................................. 23 4.2.7. Zákaz činnosti ......................................................................................................... 24 4.2.8. Zákaz pobytu .......................................................................................................... 24 4.2.9. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce ......................... 25 4.2.10. Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání; ztráta vojenské hodnosti .......... 25

-6-

4.2.11. Vyhoštění ............................................................................................................... 25 4.3. Ukládání trestů – aplikace v obecné rovině ............................................................... 26 5. Vybrané druhy alternativních trestů ................................................................................. 27 5.1. Obecně prospěšné práce ............................................................................................... 27 5.1.1. Srovnání předchozí a současné právní úpravy trestu obecně prospěšných prací .................................................................................................................................... 28 5.1.2. Způsob uložení a výkon trestu obecně prospěšných prací .............................. 28 5.1.3. Náhradní trest ......................................................................................................... 30 5.1.4. Obecně prospěšné práce – aplikace v praxi – judikatura ................................. 30 5.2. Domácí vězení................................................................................................................ 32 5.2.1. Podmínky uložení trestu domácího vězení ........................................................ 33 5.2.2. Způsob uložení a výkon trestu domácího vězení .............................................. 34 5.2.3. Náhradní trest ......................................................................................................... 36 5.2.4. Domácí vězení – činnost Probační a mediační služby ...................................... 37 5.2.5. Domácí vězení – aplikace v praxi – praktické příklady .................................... 38 5.3. Efektivita ukládání alternativních trestů ................................................................... 40 5.3.1. Sankce za nevykonání trestu nebo nedodržení stanovených podmínek ....... 40 5.3.2. Přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody ............ 41 6. Komparace trestu domácího vězení s jinými státy .......................................................... 42 6.1. Trest domácího vězení na Slovensku ......................................................................... 42 6.2. Trest domácího vězení v Polsku ................................................................................. 44 6.3. Trest domácího vězení v Rakousku ............................................................................ 45 6.4. Srovnání .......................................................................................................................... 47 7. Komparace trestání mladistvých ....................................................................................... 47 7.1. Trestání mladistvých v České republice .................................................................... 48 7.2. Trestání mladistvých ve Švýcarsku ............................................................................ 50 7.3. Srovnání .......................................................................................................................... 51 8. Zjištěné skutečnosti - zhodnocení ...................................................................................... 52 Závěr: ......................................................................................................................................... 55

-7-

Úvod Každá společnost, již od svého vzniku, formuluje pravidla, která mají zajistit její bezproblémový chod. Od samotného nastolení těchto pravidel však docházelo k jejich porušování a tak musel nutně vzniknout i institut trestání. Trestání a s ním spojený trest je tedy prostředkem pro nastolení a udržení řádu v celé společnosti. Trestem společnost vymáhá dodržování svých norem. Tím jednak hodnotí a potvrzuje jejich závažnost a zároveň uznává trestaného jako osobu, která je odpovědna za své jednání. Vzhledem ke značnému rozsahu trestního práva a omezené možnosti bakalářské práce, nebudu moci vystihnout veškerou problematiku tohoto resortu. Některým oblastem se proto budu věnovat pouze okrajově - alespoň však v takovém rozsahu, abych dal své práci celistvou formu. Pokusím se v obecné rovině popsat vývoj trestního práva a přiblížím jeho vývoj v historických souvislostech až po současnou platnou právní úpravu, popíši druhy trestů, zanalyzuji postupy soudů při ukládání trestů a tuto analýzu dokreslím ukázkou z praxe, a to s odkazem na několik vybraných judikátů. V další části práce, kterou považuji za stěžejní, se budu věnovat alternativním trestům, jejich účelu a aplikaci v praxi a zhodnotím jejich efektivitu, tzn., jak přispívají k účinnému uplatňování principů práva. Za zkoumané alternativní tresty vůči nepodmíněnému trestu odnětí svobody jsem si zvolil trest obecně prospěšných prací a domácí vězení, protože tyto považuji za alternativní tresty v pravém slova smyslu. Tyto tresty budu hodnotit z hlediska procesu jejich ukládání a výkonu v praxi Samostatnou kapitolu věnuji srovnání jednotlivých druhů trestů u nás a ve vybraných sousedních zemích Evropy. Jako první rámec srovnání jsem zvolil jednu z alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to domácí vězení. Tuto sankci využívá v rámci svého trestního práva celá řada zemí Evropské unie. Pro svoji práci jsem si vybral srovnání se Slovenskem, Polskem a Rakouskem. V rámci dalšího srovnání bych se pak podrobněji zabýval jednou z oblastí trestního práva, které jsem se nevěnoval v předchozích kapitolách, a to trestání mladistvých a dětí u nás a ve Švýcarsku. V obou zemích byly přijaty samostatné zákony upravující trestní právo mladistvých - v České republice se jedná o zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a ve Švýcarsku je to spolkový zákon o trestním právu mladistvých. Podle právní teorie se český zákon o soudnictví ve věcech mládeže řadí k justičnímu modelu zacházení s delikventní mládeží, naproti tomu švýcarský zákon o trestním právu mladistvých je řazen k modelu sociálnímu. -8-

1. Zvolené metody zpracování a základní pojmy Pro vypracování práce bylo zapotřebí shromáždit a prostudovat řadu právních norem, odborných textů a judikatury. Informace byly čerpány ze sbírek zákonů, z odborné literatury v tištěné podobě i z webových aplikací. Pro obecnou část práce, která měla shrnout vývoj trestního práva, účel, funkce a druhy trestů, byla použita klasická metoda sběru dat. Metoda třídění získaných dat mi pomohla soustředit pozornost na vyhledávaný okruh zájmů a selektovat za tímto účelem jen takové informace, které byly relevantní pro získání potřebných závěrů. Praktická část práce byla tvořena zejména metodou komparace, kdy jsem srovnáváním právních úprav ukládání alternativních trestů v sousedních zemích dospěl k potřebným závěrům. V níže uvedených podkapitolách jsou uvedeny stěžejní zákony a vymezeny některé základní pojmy, které s tresty a jejich ukládáním úzce souvisí.

1.1. Zákony Institut trestního práva se prolíná velkým množstvím právních norem – od těch s nejvyšší právní silou až po ty nejnižší. V následujících kapitolách proto uvádím jen demonstrativní výčet.

1.1.1. Ústava Ústava je právní norma s nejvyšší právní silou a základní zákon státu. Ostatní zákony a podzákonné předpisy s ní musí být v souladu. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. – Ústava České republiky – ve svém základním ustanovení v článku 2 odstavci 4 zmiňuje, že: „Kaţdý občan můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Článek 4 Ústavy České republiky ustanovuje, že: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“

1.1.2. Listina základních práv a svobod Ústava České republiky prohlásila Listinu základních práv a svobod za součást ústavního pořádku České republiky. Současně byla jako součást ústavního pořádku

-9-

vyhlášena formou usnesení předsednictva České národní rady 16. prosince 1992 a vydána jako Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod je deklarací přirozených základních lidských práv a svobod. Práva a svobody obsažené v Listině jsou odvozeny z přirozeného práva, nebyly tedy vytvořeny zákonodárcem a jsou dle čl. 1 „nezadatelná“. Důsledkem této skutečnosti je, že tato práva není možné zákonem zrušit nebo nadmíru omezit – jsou v tomto článku deklarována jako „nezrušitelná“. S ukládáním trestů souvisí Hlava pátá Listiny základních práv a svobod, ve které je obsaženo právo na soudní a jinou právní ochranu, kde je stanoveno: Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakoţ i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uloţit.1 Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Kaţdý, proti němuţ je vedeno trestní řízení, je povaţován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.2

1.1.3. Trestní zákoník Dne 1. ledna 2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník. Je to norma, která uceleným způsobem upravuje trestní právo hmotné. Vymezuje, která jednání jsou trestnými činy, jaké jsou podmínky trestní odpovědnosti a jaké tresty, či jiné sankce, lze za jejich spáchání uložit. Přestože nový kodex vychází z kontinuity s bezmála padesát let platnou trestněprávní úpravou (zákon č. 140/1961 Sb.), přináší bezpochyby řadu změn jak z hlediska základů trestní odpovědnosti, tak i v oblasti trestání a jednotlivých skutkových podstat trestných činů. S odkazem na zadání mé práce budu pracovat zejména s ustanoveními, která jsou formulována v Hlavě páté – Trestní sankce - a tudíž vymezena §§ 36 – 104.

1.1.4. Trestní řád Zákon č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním (trestní řád), byl již nesčetněkrát novelizován, a s řadou těchto novel je platným doposud. Jde o kodex trestního práva procesního. Tímto právním předpisem se zejména vymezuje postup a činnost orgánů činných v trestním řízení při zjišťování trestných činů, pachatelů těchto činů a jejich potrestání. Účel tohoto předpisu je vymezen následovně: Účelem trestního 1

článek 39 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

2

odstavec 1) a 2) článku 40 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

- 10 -

řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náleţitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského souţití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Pomáhat k dosaţení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.3

1.2. Pojmy V této kapitole jsou vymezeny některé základní pojmy související s tématem tak, jak jsou definovány v zákonech nebo popisovány v odborné literatuře.

1.2.1. Trest „Trest představuje nejtypičtější trestní sankci v českém trestním právu, kterou jako opatření státního donucení ukládají soudy v trestním řízení jménem státu pachatelům trestných činů. Trestem se pachateli působí určitá újma (na svobodě, na právech, na majetku) a zároveň se tak vyslovuje morální odsouzení činu a toho, kdo jej spáchal.“4

1.2.2. Trestný čin Trestní zákoník vymezuje trestný čin následovně: Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.5 Tato definice trestného činu opustila uvádění nebezpečnosti činu pro společnost jako samostatné a nezávislé podmínky trestnosti a sjednotila její posuzování s posuzováním formálního naplnění skutkové podstaty. Další ustanovení trestního zákoníku k pojmu trestného činu uvádí: Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, téţ příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.6

3

odstavec 1) a 2) § 1 zákona č. 41/1961 Sb., v platném znění, trestní řád

4

Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vydání Praha: C. H. Beck, 2009.

5

§ 13 odstavec 1) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

6

§ 111 zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

- 11 -

2. Vývoj trestního práva v českých zemích Podobu kodexů, upravujících trestné činy a tresty za tyto ukládané, determinovaly kromě technických možností a míry kontinuity jejich předchůdců také vykonavatelé exekutivní moci sledující určitou státní politiku dané doby. Trest a jeho účel se tedy mění v čase, a to v závislosti na vývoji společnosti. V této části jen velice stručně přiblížím vývoj trestů na našem území. Zaměřím se na významné mezníky, které ovlivnili tvář trestního práva a institutu trestání na našem území.

2.1. Historický exkurs Typicky absolutistickým zákoníkem Rakousko-Uherska, který byl poplatný feudálnímu panovníkovi, byl zákoník zvaný „Constitutio Criminalis Theresiana“- tzv. „Theresiana“. Tento byl vydán v roce 1768. Zachovával trest jako odplatu za spáchaný trestný čin a vůbec nerozlišoval mezi mírou provinění. Trest plnil i funkci odstrašující, kdy zejména jeho krutost měla zapůsobit na veřejnost. Obrat směrem k humanizaci nastal v roce 1787, kdy císař Josef II. vydal „Všeobecný zákoník o zločinech a jejich trestání“. Tento, na svou dobu přelomový zákoník, zohledňoval ve svém textu zásady jako prevence a přiměřenost trestu a vycházel také z římsko právní poučky „nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege“, tedy „není zločinu bez zákona, není trestu bez zákona“. V roce 1803 byl přijat další zákoník - „Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích“, který zdokonalil původní zákoník. Jeho vliv se de facto zachoval v českých zemích až do 40. let 20. století, což svědčí o jeho kvalitě - oceňována na něm byla zejména jeho přehlednost, přesnost a obecnost formulací. Roku 1850 byl vydán nový procesní řád, který měl zohledňovat požadavky obyvatel a upustit tedy od trestního procesu jako od inkvizičního řízení. V procesním řádu byly zakomponovány např. zásada volného hodnocení důkazů, ústnost, veřejnost, zásada obžalovací. Jako reakce na vydání nového procesně právního předpisu vzniká roku 1852 nový trestní zákoník – zákon 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích. V podstatě se jedná o novelizaci původního zákona z roku 1803. Novinkou je pouze rozdělení trestných činů do třech kategorií (zločin, přečin, přestupek) a dále zpřesnění formy trestů na smrt, žalář, vězení, peněžité tresty či vyhoštění. V úvodu tohoto zákona, který byl novelizován a platný až do roku 1949, je psáno: Počínajíc ode dne 1. září 1852, má jak v těch zemích korunních, v kterých potud měl právní moc zákoník trestní - 12 -

vydaný dne 3. září 1803, tak i v království Uherském, Chorvatském, Slavonském spolu s Přímořím Chorvatským, ve velkokníţectví Sedmihradském, vojvodství Srbském, banátě Temešském a ve velkovojvodství Krakovském vejíti v působnost následující zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích jakoţto jediný předpis o trestání činů v něm jmenovaných a od téhoţ dne zbavují se platnosti všechny zákony, nařízení a zvyklosti, které co do věcí tohoto zákona trestního v některé části říše Naší potud působily, vyjímajíc toliko zvláštní zákony trestní, dané pro vojsko a pro Hranice vojenské.7

2.2. Trestní právo za první republiky Po vzniku samostatné Československé republiky bylo platných více trestněprávních předpisů. Platilo zde právo uherské, habsburské a v některých částech dokonce právo německé. Přešlo se tedy k celostátnímu recipování habsburského práva. Trestní zákoník tak zůstal zachován v podobě, kterou získal roku 1852. Některé prvky, které opomíjel a které bylo nutno v důsledku společenské situace doplnit, byly do právního řádu vkládány formou jednotlivých právních předpisů.

2.3. Trestní právo za druhé světové války Dalším přelomem byl rok 1939, kdy byl na území Čech, Moravy a Slezska zřízen protektorát. Trestní právo sice zůstalo v platnosti, ale bylo značně ovlivňováno zásahy z Německa. Právo v pravém slova smyslu zlikvidoval Hitler výnosem z 21. března 1942: „Řízení v trestních věcech, včetně výkonu trestu, v občanských věcech a v záleţitostech nesporného soudnictví jest s pominutím postradatelných opatření a s nasazením všech sil jsoucích po ruce tak zjednodušiti a urychliti, jak to lze ještě sloučit s účelem řízení.“ Německé soudy se změnily v teroristické instituce, „zjednodušování“ jejich činnosti pokračovalo. 8 Dekretem prezidenta republiky ze 3. srpna 1944 byly zrušeny všechny předpisy vydané po 30. září 1938. Došlo tak k návratu prvorepublikového zákoníku. Dekretem z 19. června 1945 mělo dojít k vypořádání se zločiny, které byly spáchány na území protektorátu. Jednalo se zejména o zločiny válečné, zločiny kolaborantů a zrádců. Tyto trestné činy měly retroaktivní účinnost, byly označeny za nepromlčitelné a trestány byly vyšší sazbou - od 5 let až po trest smrti. 7

článek 1 zákona 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích

8

Francek, Jindřich. Zločin a trest v Českých zemích. Praha: Rybka Publishers, 2007

- 13 -

2.4. Trestní právo v období socialistického Československa Po únorových událostech roku 1948 došlo k dalším změnám. Komunistický režim využil platného trestního práva, které doplnil svými vlastními právními předpisy. Trestní právo bylo doplněno o nové podstaty trestných činů - například vlastizrada, vyzvědačství či pobuřování proti republice. Všechny tyto činy byly velice tvrdě trestány a byly za ně ukládány nejvyšší tresty. Judikatura Státního soudu svým výkladem zostřovala normy a vydávala rozsudky na základě vykonstruovaných procesů, při kterých nebyla respektována základní práva obžalovaných a jejich doznání bylo často vynucováno násilím. Politizování se projevilo i v novém trestním zákoníku - zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon. Za nejdůležitější část trestního práva byla považována ochrana republiky, a tak se dál nekompromisně stíhaly činy vlastizrady nebo vyzvědačství. V hlavě prvé byl vymezen účel trestního zákona takto: Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodrţování pravidel socialistického souţití. Prostředky k dosaţení tohoto účelu jsou pohrůţka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.9 Trestní právo této doby je možné rozdělit do dvou částí. Ta první začíná v roce 1948 politickými procesy. Mezi první oběti těchto vykonstruovaných procesů patří generál Heliodor Píka, který byl za vlastizradu popraven 21. června 1949. Druhá část začíná v šedesátých letech, kdy dochází k určité kritice politického zřízení a uplatňování práva. Ideologicky motivované trestné činy zůstávaly i nadále součástí právního řádu, ale jejich trestání už nebylo tak přísné. Většinou se udělovaly pouze podmíněné tresty odnětí svobody a ukládání trestu smrti z ideologických důvodů bylo zrušeno. V roce 1961 byl přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb., který, až nesčetněkrát novelizován, platil až do konce roku 2009.

2.5. Trestní právo po roce 1989 I přes politické a společenské změny v roce 1989 byl zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, zachován. Zásadní novelizace přišla až zákonem č. 175/1990 Sb., která se dotkla všech částí trestního zákona. Trestní zákon neměl chránit pouze stát, ale celou společnost včetně práv jednotlivců. Došlo ke zrušení trestu smrti, který byl nahrazen

9

§ 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon

- 14 -

trestem odnětí svobody na doživotí. Dále byla zrušena ustanovení související s tzv. socialistickým režimem, ke kterým patřila například skutková podstata podvracení republiky či poškozování států světové socialistické soustavy. Ve stejném roce byly do trestního zákona zakomponovány další dvě dílčí novely, které se zabývaly ochranou volebního práva. Druhou velkou novelou byl zákon č. 557/1991 Sb., který vnesl do trestního zákona mnoho skutkových podstat trestných činů, které měly působit k ochraně trhu a hospodářské soutěže. Další větší novela se týkala hlavně otázek trestů a byla provedena zákonem č. 152/1992 Sb. – byl zaveden například trest obecně prospěšných prací. Další rozsáhlejší novelizace byla provedena zákonem č. 253/1997 Sb., která se také zabývala převážně tresty a zavádí do trestního zákona institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem nebo trest odnětí svobody s dohledem. Významnou je určitě i další novela, která byla provedena zákonem č. 134/2002 Sb. a byla reakcí na podmínky přístupu k EU. Od 1. 1. 2004 je téměř celá hlava VII. trestního zákona nahrazena novým trestněprávním předpisem. Jedná se o zákon č. 218/2003 Sb., který upravuje odpovědnost mládeže za protiprávní činy a zabývá se i soudnictvím s mladistvými. Neustálé novelizace však nejsou dlouhodobě udržitelným řešením. Od počátku politických změn je tak cítit nutnost vzniku nového trestněprávního předpisu. Stal se jím zákon č. 40/2009 Sb., který je platný od 1. 1. 2010. Nový trestní zákoník je moderním trestněprávním předpisem, který se snaží zohlednit společenské trendy. Jeho předností je přehlednost a systematičnost, která je přínosem pro celou společnost, zejména z důvodů snadného uchopení nové právní materie.

3. Účel a funkce trestu Účelem trestu můžeme rozumět důvod, pro který je trest ukládán, funkcí trestu jsou potom myšleny mechanismy a prostředky, kterými trest na odsouzeného pachatele trestného činu působí.

3.1. Účel trestu Zpravidla jsou rozlišovány dvě základní teorie účelu trestu - teorie absolutní a teorie relativní. V praxi se tyto teorie vzájemně prolínají – dá se tedy hovořit o smíšené teorii. Absolutní teorie trestu vychází z předpokladu, že trest je odplatou za trestný čin a neexistuje tedy

jiný

účel,

než

potrestání

(trestá

se,

- 15 -

protože

bylo

spácháno

zlo).

Relativní teorie trestu vychází z myšlenky právního důvodu trestu a jeho užitečnosti pro společnost. Účelem je tedy ochrana společnosti před nebezpečím dalších trestných činů, kterou je myšleno zejména odstrašení, preventivní působení na pachatele i společnost, snahu o nápravu pachatele, apod. (trestá se, aby nebylo pácháno zlo).

3.2. Funkce trestu Funkcí trestu by se dal nazvat obsah účelu trestu, tedy jak má trest na pachatele zapůsobit. Protože se oba „základní účely“ trestu prakticky nevyskytují ve své čisté podobě, nebudu jednotlivé funkce přiřazovat k těmto teoriím, ale budu vycházet ze smíšené teorie trestu a funkce stručně nastíním jako jeden celek.

3.2.1. Retribuční funkce trestu Retribuční, neboli odplatná, funkce trestu vychází - velmi zjednodušeně řečeno – z indeterminismu vůle pachatele, kdy se svobodně rozhoduje spáchat trestný čin a ví, že bude potrestán. Trest pak odpovídá přesně povaze spáchaného činu, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi proviněním a trestem. Čisté uplatňování této funkce by se pak rovnalo uplatňování absolutní teorie trestu. S ohledem na novodobé poznatky zejména z oborů sociologie a psychologie můžeme potvrdit nesprávnost teorie o indeterminismu vůle pachatele, neboť je nutné přihlížet i k ostatním faktorům, které ovlivňují pachatelovo jednání. K upuštění uplatňování této funkce trestu v pravém slova smyslu přispívá též důraz kladený na lidská práva. Z výše uvedených důvodů nelze uplatňovat tresty stejně tvrdé, jako je pachatelovo provinění, ale je nutné zohlednit i ostatní funkce trestu, které jsou popsány v následujících kapitolách.

3.2.2. Odstrašující funkce trestu Odstrašující funkce trestu v sobě zahrnuje reakci na spáchaný trestný čin, a to ve formě individuální prevence a represe. Jako jediná z funkcí však v sobě zahrnuje i prvek předcházení páchání trestné činnosti ostatními členy společnosti, tzv. princip generální prevence. Z těchto důvodů představuje tato funkce trestu nezastupitelnou roli v trestním právu, neboť jednou ze základních zásad trestního práva v moderní společnosti je zásada jednoty individuální a generální prevence. Odstrašující funkce trestu by neměla primárně spočívat v jeho tvrdosti, ale zejména v jeho neodvratnosti.

- 16 -

3.2.3. Rehabilitační funkce trestu Rehabilitační neboli nápravná funkce trestu vychází z toho, že příčinou trestného jednání pachatele je jeho nevyzrálost, nevzdělanosti, biologické zatížení atd. Hlavním cílem je převýchova pachatele tak, aby začal respektovat obecně závazné hodnoty společnosti a nedopouštěl se další trestné činnosti. Sankce pak musí být zvolena tak, aby co nejlépe umožnila nápravu pachatele – v tom spatřuji výzvu k využívání alternativních trestů.

3.2.4. Eliminační funkce trestu Eliminační funkcí trestu se rozumí izolovat pachatele trestného činu od možnosti spáchat další trestný čin. V dnešní době je typickým příkladem této funkce trest odnětí svobody. Pachatel je izolován od společnosti a je mu tedy znemožněna další trestná činnost. Během výkonu trestu se systém snaží o pachatelovu resocializaci tak, aby po skončení trestu svoji trestnou činnost již neopakoval.

3.2.5. Restorativní funkce trestu Restorativní nebo také restituční funkce trestu je v moderní společnosti významným doplňkem funkcí ostatních. Trest není chápán jen jako vztah trestajícího (státu) a trestaného (pachatele), ale je zde brán v úvahu i vztah pachatele a poškozeného, kdy součástí trestu je i odčinění materiální či psychické újmy, kterou pachatel poškozenému svým činem způsobil. Pokud pachatel pochopí závažnost svého jednání a toto se snaží odčinit, pak je to z hlediska jeho nápravy bezpochyby nejúčinnější metoda k resocializaci. V neposlední řadě by pak účinná lítost a snaha odčinit poškozenému újmu měla být zmírňujícím hlediskem při úvahách o druhu sankce.

4. Druhy trestů Druhy trestů, které mohou být v České republice od 1. 1. 2010 soudem uloženy za spáchání trestného činu, taxativně vymezuje trestní zákoník. (1) Za spáchané trestné činy můţe soud uloţit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněţitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. - 17 -

(2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. (3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest.10 Jednotlivým druhům trestů a jejich ukládání se budu podrobněji věnovat v dalších kapitolách.

4.1. Tresty spojené s odnětím svobody Do kategorie trestu odnětí svobody patří ty tresty, při jejichž výkonu je pachatel trestného činu omezen na své svobodě tím nejzávažnějším způsobem a tím je zasáhnuto do celé řady jeho práv. Mezi tyto tresty se řadí: odnětí svobody, zabezpečovací detence a v některých případech i ochranné léčení.

4.1.1. Trest odnětí svobody Trest odnětí svobody je běžně využívaný trest udělovaný soudem, při kterém je odsouzený přinucen strávit určenou dobu a na určeném místě. Obvykle je to státní vězení, eventuálně vězení domácí – tomu se budu podrobněji věnovat v dalších kapitolách. Nepodmíněný trest odnětí svobody ve státním vězení je považován za nejpřísnější sankci, kterou lze po zrušení trestu smrti odsouzenému uložit. Předpokládá se, že lidská svoboda je to nejcennější a její odnětí nebo omezení je pro pachatele trestného činu nejcitelnější újmou. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl novým trestním zákoníkem, oproti tomu předešlému, zpřísněn. Jeho ukládání je upraveno v oddílu 5 trestního zákoníku, konkrétně v § 55: Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliţe nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo o výjimečný trest (§ 54). Za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně

10

§ 52 odstavce 1), 2) a 3) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

- 18 -

nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot. Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává podle jiného právního předpisu ve věznicích.11 V mimořádných případech lze uložit i trest výjimečný. Tento je upraven v ustanovení § 54 trestního zákoníku: Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doţivotí. Výjimečný trest můţe být uloţen jen za zvlášť závaţný zločin, u něhoţ to trestní zákon dovoluje. Trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let můţe soud uloţit pouze tehdy, jestliţe závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká nebo moţnost nápravy pachatele je obzvláště ztíţena.12

4.1.2. Ochranné léčení Trestní zákoník v § 99 přesně vymezuje, kdy soud uloží nebo může uložit ochranné léčení. Ochranné léčení je jedním z druhů ochranného opatření. Soud uloží ochranné léčení v případech uvedených v § 40: Jestliţe pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Má-li soud za to, ţe by vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele uvedeného v odstavci 1 bylo moţno za současného uloţení ochranného léčení (§ 99) dosáhnout moţnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání, sníţí trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, přičemţ není vázán omezením uvedeným v § 58 odst. 3, a uloţí zároveň ochranné léčení.13 Soud upustí od potrestání i tehdy, jestliţe pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a soud má za to, ţe ochranné léčení (§ 99), které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe neţ trest. Tohoto ustanovení se nepouţije, jestliţe si pachatel stav zmenšené příčetnosti nebo duševní poruchu přivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky. Soud můţe upustit od potrestání i tehdy, jestliţe pachatel spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a nelze přitom očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za

11

§ 55 odstavce 1), 2) a 3) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

12

§ 54 odstavce 1) a 2) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

13


- 19 -

to, ţe zabezpečovací detence (§ 100), kterou pachateli zároveň ukládá, zajistí ochranu společnosti lépe neţ trest.14 Soud uloží ochranné léčení dále ještě v případě, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Soud může uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže: a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo b) pachatel, který zneuţívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneuţíváním; ochranné léčení však neuloţí, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, ţe jeho účelu nelze dosáhnout.15

4.1.3. Zabezpečovací detence Zabezpečovací detence je dalším z ochranných opatření. Kdy ji soud uloží nebo může uložit je vymezeno v § 100 trestního zákoníku následovně: Soud uloţí zabezpečovací detenci v případě uvedeném v § 47 odst. 2, nebo jestliţe pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zvlášť závaţného zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti.16 Soud může uložit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům i tehdy, jestliže: a) pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, nebo b) pachatel, který se oddává zneuţívání návykové látky, znovu spáchal zvlášť závaţný zločin, ač jiţ byl pro zvlášť závaţný zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneuţíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta, a nelze očekávat, ţe by bylo moţné dosáhnout uloţením

14


15


16


- 20 -

ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k jiţ projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení.17

4.2. Alternativní tresty Alternativními tresty jsou myšleny všechny druhy trestů, které se svým výkonem nespojující odnětí svobody pachatele a pachatel je trestán jiným způsobem. Většinou se jedná o nějaký druh omezení nebo povinnosti, které by mělo na pachatele působit preventivně, mělo by mu zabránit v páchání další trestné činnosti a v neposlední řadě by mělo dostatečně ochránit společnost. Tyto druhy trestů si získávají svou oblibu i díky menší ekonomické náročnosti. Mezi alternativní tresty se řadí: podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, vyhoštění, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a upuštění od potrestání. V následujících kapitolách zevrubně přiblížím všechny druhy trestů, některým vybraným se pak budu podrobněji věnovat ještě v dalších kapitolách.

4.2.1. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody Soud můţe podmíněně odloţit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliţe vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu ţivotu a prostředí, ve kterém ţije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, ţe k působení na pachatele, aby vedl řádný ţivot, není třeba jeho výkonu. Povolení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se netýká výkonu ostatních trestů uloţených vedle tohoto trestu.18

4.2.2. Domácí vězení Institut tohoto druhu trestu obnovuje nový trestní zákoník na území České republiky po šedesátileté odmlce. Domácí vězení je možno udělit za přečin. Přečiny jsou všechny

17


18


- 21 -

nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.19 Soud může uložit trest domácího vězení až na dva roky, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže: vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, ţe postačí uloţení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a pachatel dá písemný slib, ţe se ve stanovené době bude zdrţovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Jako samostatný trest můţe být trest domácího vězení uloţen, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba.20 Soud může uložit na dobu výkonu tohoto trestu i přiměřená omezení nebo povinnosti, které vedou k tomu, aby vedl řádný život. Většinou mu rovněž uloží, aby nahradil škodu, kterou svým činem způsobil. Co se doby trvání domácího vězení týká, zákon specifikuje pouze horní hranici, která je dva roky. Spodní hranice délky trvání není určena. Může být tedy jakákoliv, ale v případě výrazně krátkého (například čtrnáctidenního) trestu by ustanovení postrádalo smysl - výchovný účinek by absentoval. V praxi proto bude v úvahu připadat spíše ukládání tohoto trestu v řádu nejméně několika měsíců. Pokud je uložen trest domácího vězení, stanoví soud pro případ jeho zmaření – tedy nedodržení stanovených podmínek - náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Soud pak rozhodne o výkonu celého náhradního trestu a zároveň stanoví i způsob jeho výkonu.

4.2.3. Obecně prospěšné práce Trest obecně prospěšných prací je možno uložit za všechny přečiny, u kterých se pro jejich povahu jeví použití tohoto trestu jako nejvhodnější a účinnější. Soud můţe uloţit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za přečin; jako samostatný trest můţe být trest obecně prospěšných prací uloţen, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba.21 Tento trest spočívá v povinnosti provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně

19


20


21


- 22 -

prospěšným účelům. Tyto však nesmí sloužit výdělečným účelům odsouzeného. Trest obecně prospěšných prací může soud uložit v rozsahu od 50 do 300 hodin.

4.2.4. Propadnutí majetku Tento trest je citelným zásahem do majetkových práv pachatele. Soud můţe vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uloţit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej za zvlášť závaţný zločin, jímţ pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snaţil získat majetkový prospěch22. Jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen pouze v případě, že trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje a jestliže uložení jiného trestu není třeba. Propadnutí majetku (který pak připadá státu) postihuje buď celý majetek odsouzeného, nebo jen tu část, kterou určí soud.

4.2.5. Peněžitý trest Peněžitý trest je tradičním trestem v trestním právu. Je používán převážně jako alternativa vůči krátkodobým trestům odnětí svobody. Soud tento druh trestu neuloží, pokud je zřejmé, že by byl nedobytný. 1) Peněţitý trest můţe soud uloţit, jestliţe pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snaţil získat majetkový prospěch. 2) Bez podmínek odstavce 1 můţe soud uloţit peněţitý trest pouze v případě, ţe a) trestní zákon uloţení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje, nebo b) ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá.23 Trest je ukládán v denních sazbách, a to od 100,- Kč do 50.000,- Kč. Těchto sazeb může být uděleno nejméně 20, nejvíce 730. Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu.

4.2.6. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty I tento institut znalo trestní právo již dříve. Novým trestním zákoníkem však doznal řady změn. Podstatou trestu je zamezit přístup k věci či jiné majetkové hodnotě, která by mohla sloužit k páchání další trestné činnosti. Soud můţe uloţit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, 22 23

§ 66 odstavec 1) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník § 67 odstavce 1) a 2) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

- 23 -

a) které bylo uţito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná.24 Většinou je tento trest ukládán spolu s jiným trestem - například s trestem odnětí svobody nebo podmíněným odsouzením k trestu odnětí svobody, ale zákon připouští i jeho samostatné uložení, pokud uložení jiného trestu není potřeba.

4.2.7. Zákaz činnosti Soud můţe uloţit trest zákazu činnosti na jeden rok aţ deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.25 Pachateli je tímto trestem znemožněno pokračovat v činnosti, díky které páchal činnost trestnou. Souvislost s trestnou činností musí být bezprostřední. Vždy je tedy nutné, aby mezi zakazovanou činností a spáchaným trestným činem byla přímá souvislost. Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl jiţ tuto činnost vykonávat.26 Po vykonání tohoto trestu se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl.

4.2.8. Zákaz pobytu Trest zákazu pobytu zcela zásadně omezuje svobodu pohybu pachatele. Zakazuje mu vstup na místa, která souvisí s pácháním jeho trestné činnosti. 1) Soud můţe uloţit trest zákazu pobytu na jeden rok aţ deset let za úmyslný trestný čin, vyţaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob ţivota pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němţ má pachatel trvalý pobyt. 2) Trest zákazu pobytu můţe být uloţen jako samostatný trest za trestný čin, na který trestní zákon

24


25


26


- 24 -

stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba.27 Soud spolu s uložením tohoto trestu může uložit pachateli přiměřená omezení, povinnosti nebo náhradu škody, kterou trestným činem způsobil.

4.2.9. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Tento nový institut trestu je zaměřen zejména na postihování specifického druhu kriminality, jako je například výtržnictví a násilné trestné činy páchané na sportovních stadionech. Po dobu výkonu tohoto trestu se odsouzenému zakazuje účast na těchto akcích. Toto omezení může trvat až deset let. Odsouzený musí během výkonu trestu spolupracovat s probačním úředníkem, navštěvovat stanovené sociální programy, atp. Pokud probační úředník usoudí, že je to nutné, nařídí odsouzenému dostavit se v době konání zakázané akce k útvaru Policie České republiky.

4.2.10. Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání; ztráta vojenské hodnosti Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání má povahu vedlejšího trestu. Je možné jej uložit pouze vedle trestu nepodmíněného odnětí svobody, pokud jeho výměr přesahuje alespoň dva roky. Ztrátu vojenské hodnosti pak lze uložit i vedle jiného trestu, než jen nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to především pokud je to v zájmu udržení kázně a pořádku v ozbrojených silách. Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání spočívá v tom, ţe odsouzený ztrácí vyznamenání, čestná uznání a jiné čestné tituly udělené podle vnitrostátních právních předpisů.28 Ztráta vojenské hodnosti spočívá v tom, ţe se odsouzenému sniţuje hodnost v ozbrojených silách na hodnost vojína.29

4.2.11. Vyhoštění 1) Soud můţe uloţit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyţaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest můţe

27


28


29


- 25 -

být trest vyhoštění uloţen, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba. 2) S přihlédnutím k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, moţnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohroţení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu můţe soud uloţit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.30 V trestním zákoníku jsou pak v § 80 odstavci 3 taxativně vymezeny skutečnosti, kdy soud vyhoštění neuloží.

4.3. Ukládání trestů – aplikace v obecné rovině Tresty jsou v trestním zákoníku stanoveny tak, aby bylo možné s použitím zásad přiměřenosti, individualizace a personality ukládaného trestu vyměřit pachateli takový trest, kterým bude nejlépe dosaženo sledovaného cíle s ohledem na povahu a závažnost trestného činu, osobu konkrétního pachatele, možnost jeho nápravy a resocializace. Tresty lze ukládat samostatně nebo vedle sebe. Stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, je možné uložit každý trest samostatně nebo i několik těchto trestů vedle sebe. V českém trestním zákoníku převaţují tresty, které nejsou spojeny s odnětím svobody a s izolací pachatele od společnosti. Postupně dochází k širšímu vyuţívání trestů nespojených s odnětím svobody a k nahrazování trestu odnětí svobody těmito tresty, i kdyţ ne v takové míře jak to zákon umoţňuje. Výrazem humanizace trestního práva, tzn. tendence po ukládání trestů nespojených s odnětím svobody, je trest obecně prospěšných prací jako alternativa k trestu odnětí svobody. Alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody můţe být také podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, nebo trest domácího vězení. Obdobný účel plní i zavedení prvků probace, a to jak u podmíněného odsouzení, tak u dalších trestů a institutů. Z hlediska časové působnosti trestu lze uloţit pouze takový druh trestu, který dovoluje zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje, tedy kdy soud I. stupně vyhlašuje odsuzující rozsudek. Účel trestních sankcí, tzn. trestů a ochranných opatření, není v novém trestním zákoně vyjádřen a jeho vymezení je ponecháváno trestní nauce. Účel trestních sankcí je nahrazen promítnutím obecných zásad trestání do jednotlivých ustanovení o trestních 30


- 26 -

sankcích. Tyto zásady formulované jak obecně pro všechny trestní sankce, tak konkrétně pro jednotlivé tresty a ochranná opatření, jsou přímo aplikovatelné na konkrétní případ.31

5. Vybrané druhy alternativních trestů Nový trestní zákoník zasáhl do úpravy alternativních trestů poměrně výrazně. Alternativní tresty, které byly již zakotveny v předešlém zákoně č. 140/1961 Sb., doznaly řady změn. Současně platný trestní zákoník navíc zavedl do našeho trestního práva dva nové druhy alternativních trestů - trest domácího vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Z dopracování stávajících a zavedení dvou nových alternativních trestů je patrný cíl zákonodárce, kterým je bezpochyby nahrazovat některým z alternativních druhů trestů u méně závažných trestných činů nepodmíněný trest odnětí svobody a tím umožnit efektivnější využití a dosažení účelu trestu. Alternativním trestům, respektive jejich výčtu v obecné rovině, jsem se věnoval v kapitole 4.2. V následujících kapitolách se budu věnovat vybraným alternativním trestům, jejich účelu a aplikaci v praxi. Zhodnotím jejich efektivitu, tzn., jak přispívají k účinnému uplatňování principů práva. Za zkoumané alternativní tresty vůči nepodmíněnému trestu odnětí svobody jsem si zvolil trest obecně prospěšných prací a trest domácího vězení, protože tyto považuji za alternativní tresty v pravém slova smyslu.

5.1. Obecně prospěšné práce Obecně prospěšné práce jsou nejčastěji ukládaným alternativním trestem, tj. trestem nespojeným s odnětím svobody, v České republice. Umožňují odsouzenému odpracovat si svůj trest a vlastní aktivitou tak odčinit své trestné jednání. Vykonané obecně prospěšné práce přinášejí prospěch jak společnosti, tak odsouzenému, u kterého v případě jejich vykonání dojde k zahlazení odsouzení. V neposlední řadě je zde také

31Právní

rádce, Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., [citováno 09/04/2012] dostupný z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-39116660-tresty-v-novem-trestnim-zakoniku

- 27 -

nesporný finanční přínos této alternativy, která nezatěžuje stát vysokými náklady na uvěznění pachatele a přináší státu prospěch ve formě zdarma vykonané práce.

5.1.1. Srovnání předchozí a současné právní úpravy trestu obecně prospěšných prací Tento trest doznal oproti předešlé právní úpravě významných změn. Uložen může být pouze pachateli přečinu, u něhož trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. V předchozí úpravě bylo podmínkou uložení tohoto trestu spáchání jakéhokoliv trestného činu (z nedbalosti nebo v úmyslné formě zavinění), u něhož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let. Současně platný trestní zákoník tak umožňuje uložit tento trest většímu okruhu pachatelů, a to o pachatele trestných činů zaviněných z nedbalosti, u kterých horní hranice trestní sazby převyšuje pět let. Platná právní úprava reguluje opakované ukládání tohoto trestu u pachatelů, kterým byl již v předchozích třech letech uložen a kterým byl pro jeho maření nebo řádné nevykonání změněn v trest odnětí svobody. Ale i v těchto případech není uložení tohoto trestu zákonem zcela vyloučeno. Jeho uložení je ponecháno na uvážení soudu. Snížena byla výměra trestů z dosavadních 50 - 400 hodin na 50 - 300 hodin. Jak vyplývá z výše uvedeného, došlo ke zmírnění výměry trestu o 100 hodin. U případné přeměny tohoto trestu v trest odnětí svobody pro pachatele, který trest maří nebo nevykonává řádně, došlo naopak ke zpřísnění. Každá započatá hodina nevykonaného trestu se počítá v souladu s ustanovením § 65 odstavce 2) trestního zákona za jeden den odnětí svobody. Při maximální výměře tohoto trestu ve výši 300 hodin a v případě, že pachatel nevykoná řádně ani část trestu, může následovat trest odnětí svobody v délce až deseti měsíců. Předchozí úprava i přes 400 hodinovou maximální výměru tohoto trestu umožňovala při přepočtu v poměru 2:1 přeměnu v trest odnětí svobody v délce maximálně 6 měsíců a 20 dnů.

5.1.2. Způsob uložení a výkon trestu obecně prospěšných prací Trest obecně prospěšných prací ukládá soud rozsudkem. V souladu s ustanovením § 314e, odstavce 2) písmene c) zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním, může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, a to za předpokladu, že je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve

- 28 -

zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trest obecně prospěšných prací můţe být trestním příkazem uloţen pouze po předchozím vyţádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o moţnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uloţení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.32 Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Procesně právní rámec výkonu trestu obecně prospěšných prací je obsažen v ustanoveních § 335 až § 340b zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním (trestní řád). O vlastním výkonu trestu obecně prospěšných prací nyní rozhoduje okresní soud, který trest uložil na návrh probačního úředníka a ne tedy soud, v jehož obvodu jej má odsouzený vykonat. O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud, který trest obecně prospěšných prací uloţil, na návrh probačního úředníka. Probační úředník v návrhu vychází z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíţí k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíţe místu, kde bydlí; při stanovení druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací postupuje v součinnosti se střediskem Probační a mediační sluţby v obvodu soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván. Má-li být trest obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, je součástí návrhu probačního úředníka také písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem.33 Tato skutečnost znamená značné zefektivnění porozsudkové agendy. Nový trestní zákoník při svém vzniku nereflektoval doporučení části právnické veřejnosti podmínit uloţení trestu obecně prospěšných prací souhlasem pachatele, jak je to běţné v jiných evropských zemích, v nichţ je tento trest uplatňován.34 Soud sice přihlíží ke stanovisku pachatele, ale jeho negativní postoj nevylučuje možnost jeho uložení. Při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédne soud ke stanovisku pachatele, k jeho zdravotnímu stavu a k moţnosti uloţení tohoto trestu. Trest obecně § 314e odstavec 3) zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním (trestní řád) 32

33

§ 336 odst. 2) zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním (trestní řád)

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol;. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. jubilejní, zcela přepracované vydání. Praha : ASPI, a.s., 2007 34

- 29 -

prospěšných prací neuloţí, je-li pachatel zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce.35 Z výše uvedené citace tedy vyplývá, že souhlas pachatele s uložením trestu obecně prospěšných prací není, jako například u trestu domácího vězení, nutnou podmínkou pro jeho uložení.

5.1.3. Náhradní trest Jak jsem již zmiňoval v podkapitole 5.1.1., pokud pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek: a) za podmínek § 60 odst. 1 v trest domácího vězení a pro případ, ţe by výkon tohoto trestu byl zmařen, stanovit náhradní trest odnětí svobody, který nesmí být přísnější neţli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody; přitom kaţdá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den domácího vězení, nebo b) v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom kaţdá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.36

5.1.4. Obecně prospěšné práce – aplikace v praxi – judikatura Pro nastínění aplikační praxe ukládání trestu obecně prospěšných prací jsem si vybral judikaturu, která se týká výkladu § 65 odstavce 4 trestního zákona, a to konkrétně zahlazení trestu po vykonání obecně prospěšných prací. Jedná se o výňatek usnesení Nevyššího soudu ČR. ... Podle § 45a odst. 5 tr. zák. se na pachatele, kterému byl uloţen trest obecně prospěšných prací, hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.

35


36

§ 65 odstavec 2 písmena a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník

- 30 -

Z dikce tohoto ustanovení je patrné, ţe obsahuje zákonnou fikci, ţe na obviněného, který vykonal uloţený trest obecně prospěšných prací nebo bylo od jeho zbytku pravomocně upuštěno, se hledí, jako by nebyl odsouzen. Pro projednávaný případ je rozhodující první alternativa vzniku této fikce, tedy to, ţe obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací. Obecně prospěšné práce jsou vykonány tehdy, jsou-li provedeny uloţené práce ve stanoveném rozsahu tak, jak byly soudem uloţeny a ve vykonávacím řízení konkretizovány. Den úplného výkonu je tak závislý na počtu uloţených hodin a postupu provádění prací (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 424 425). Z uvedeného tedy plyne, ţe fikce, ţe se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, u trestu obecně prospěšných prací nastane dnem, kdy byl trest obecně prospěšných prací vykonán, aniţ by tyto skutečnosti byly vázány na jakoukoliv další podmínku toho, kdy, event. za jakých skutečností k této události došlo. Uvedené ustanovení nerozlišuje, zda se tak stalo ve lhůtě stanovené v § 45a odst. 3 tr. zák., anebo kdyţ jiţ před tím byl trest obecně prospěšných prací přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody podle § 45a odst. 4 tr. zák., a poté došlo k jeho zápočtu ve smyslu § 38 odst. 2 tr. zák. Jedinou a rozhodnou podmínkou je jen to, ţe byl uvedený trest vykonán. Takto zákonem vymezené hledisko vázané jen na jednu právní skutečnost, tj. vykonání trestu obecně prospěšných prací, je nutné povaţovat za záměr zákonodárce, aby u tohoto alternativního druhu trestu byl důsledně uplatněn jeho především výchovný účel, který je teprve aţ následně, pokud obviněný zaviněně neplní podmínky u tohoto druhu trestu stanovené, nahrazen (přeměněn) trestem odnětí svobody. Ze shora uvedeného je však současně patrné, ţe i v takovém případě, tj. za situace, kdy jiţ bylo rozhodnuto o tom, ţe obviněný je povinen (§ 45a odst. 4 tr. zák.), vykonat v důsledku přeměny obecně prospěšných prací na odnětí svobody tento trest odnětí svobody, můţe odsouzený odvrátit jeho výkon tím, ţe ještě před tím, neţ trest odnětí svobody nastoupí, obecně prospěšné práce v nařízeném rozsahu vykoná (viz rozhodnutí č. 50/1999-IV. Sb. rozh. tr.). Má se tedy i v takovémto případě za to, ţe byl splněn účel trestu obecně prospěšných prací, jak vyplývá z ustanovení § 23 tr. zák., a bylo dosaţeno poţadavku na to, ţe si obviněný, byť dodatečně, uvědomil nesprávnost svého jednání, coţ svědčí o jeho snaze po nápravě. Skutečnost, ţe se tak stalo aţ v důsledku konkrétní hrozby výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, však podle přesvědčení Nejvyššího soudu (kdyţ odvolací soud a státní zástupce jsou jiného názoru), nemůţe být z hlediska zahlazení podle § 45a odst. 5

- 31 -

tr. zák. povaţována za podstatnou či rozhodující a nelze o ni opírat úvahu, ţe zahlazení proto nepřichází do úvahy...37 Další praktický příklad se týká časové působnosti trestního zákona při přeměňování trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody. Jedná se o výňatek rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy tento soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2011 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 52 T 50/2008. ...V posuzované trestní věci bylo namístě při úvaze, který zákon bude aplikován a které podmínky jsou pro obviněného příznivější pro posouzení trestnosti, porovnat výše citovaná zákonná ustanovení, přičemţ je zřejmé, ţe nová právní úprava v trestním zákoníku pro obviněného příznivější není. Bylo proto při přeměně trestu nutno uţít ustanovení § 45 odst. 4 tr. zák. a při zařazení obviněného pro výkon trestu postupovat v intencích ustanovení § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák., nikoli podle § 65 odst. 2, resp. § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Aplikace zákonných ustanovení trestního zákoníku byla v daném případě porušením zákona v neprospěch obviněného.... Dřívější trestněprávní úprava stanovila příznivější poměr při přeměňování trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, takţe závěr o nutnosti pouţít na tuto otázku pozdější trestněprávní úpravu zakládá porušení § 2 odst. 1 TZ (ve znění účinném od 1. 1. 2010).38

5.2. Domácí vězení Domácí vězení představuje dlouho očekávaný nový druh alternativního trestu a zároveň také jednu z výrazných novinek, kterou byl nový trestní zákoník prezentován i ve vztahu k široké veřejnosti.39 Tento nový institut by měl v dlouhodobém horizontu přinést značné úspory, řeší tak kromě problému přeplněnosti věznic i problém nedostatku financí v justici. Stávající úprava trestu domácího vězení můţe při vhodné aplikaci přispět k tomu, ţe počet vězňů nebude dále narůstat, jelikoţ jim bude uloţen trest domácího vězení a Probační a mediační sluţba se jim bude věnovat nejen v rámci namátkové kontroly, ale i z hlediska

37

ASPI ID: Usnesení NS ČR, JUD 162133CZ, sp. zn. 8 Tdo 1430/2009 ze dne 12/01/2010

38

ASPI ID: Rozsudek NS ČR, JUD 201546CZ, sp. zn. 3 Tz 23/2011 ze dne 06/04/2011

Jelínek, J. (ed.) O novém trestním zákoníku. Sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právnické dny. Praha: Leges, 2009. 39

- 32 -

jejich integrace zpět do společnosti.

Z toho důvodu došlo k personálnímu a

materiálnímu posílení Probační a mediační sluţby. V praxi je však třeba zajistit, aby trest domácího vězení nebyl neefektivně naduţíván a byl ukládán v součinnosti s probačními úředníky.40 Jak je zřejmé z výše uvedených citací, je domácí vězení označováno řadou odborných publikací a článků za zcela nový institut českého trestního práva. Tato formulace však není příliš přesná, neboť tento trest obsahoval již zákon č. 117/1852 říšského zákoníku, o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, který byl na našem území platný bezmála 100 let – zrušen byl až zákonem 86/1950 Sb., trestní zákon. Zákon č. 117/1852 upravoval domácí vězení následovně: Kromě těchto dvou stupňů vězení uznáno býti můţe také na vězení domácí buď jen na přípověď odsouzence, ţe se nevzdálí, anebo tak, ţe se mu postaví stráţ. Vězením domácím zavazuje se odsouzenec, ţe se pod niţádnou záminkou z domu nevzdálí pod trestem, ţe by ostatní čas vězení přestáti musil ve věznici veřejné.41 Navazující právní úprava - zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, tuto sankci ze systému trestů vypustila. Trest domácího vězení se do sankčního systému vrací díky rekodifikaci trestního práva hmotného. Je možné jej považovat za projev příklonu k restorativní justici a snahu o rozšíření alternativních trestů k trestu odnětí svobody. S touto sankcí se nepojí některá negativa, která jsou spojena s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Zejména nedochází ke zpřetrhání sociálních, rodinných a pracovních vztahů a v neposlední řadě k negativnímu vlivu vězeňského prostředí na odsouzeného pachatele. V případě trestu domácího vězení je pravděpodobnost, že pachatel nahradí způsobenou škodu, několikanásobně vyšší, než u pachatele, který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, neboť odsouzený k trestu domácího vězení zůstává ve většině případů ekonomicky aktivní a má tedy prostředky pro náhradu škody.

5.2.1. Podmínky uložení trestu domácího vězení Soud může uložit trest domácího vězení až na dva roky, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže a) vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům Ministerstvo spravedlnosti ČR [citováno 08/04/2012] dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 40

§ 246 zákona č. 117/1852 říšského zákoníku, o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 41

- 33 -

pachatele, lze mít důvodně za to, ţe postačí uloţení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a b) pachatel dá písemný slib, ţe se ve stanovené době bude zdrţovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.42 Jak je zřejmé z dikce zákona, jedná se o podmínky kumulativní. Pro uložení trestu domácího vězení je tedy nutné naplnění všech podmínek, nikoliv pouze některé. Soud může tento trest uložit případně i vedle jiného trestu, je však neslučitelný s trestem odnětí svobody a dále s trestem obecně prospěšných prací, jak vyplývá z ustanovení § 53 odstavce 1) trestního zákoníku.

5.2.2. Způsob uložení a výkon trestu domácího vězení Trest domácího vězení ukládá soud rozsudkem. V souladu s ustanovením § 314e, odstavce 2) písmene b) zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním, může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, a to za předpokladu, že je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Soud ke svému rozhodnutí o uložení trestu domácího vězení potřebuje dobře znát osobu a poměry pachatele. Tyto informace získává zejména od pachatele. Pravdivost těchto informací a dokreslení poměrů pachatele může soud zjistit zapojením Probační a mediační služby ještě před samotným rozhodnutím. Úředník probační a mediační služby je oprávněn na žádost soudu provést předběžné šetření. Nový trestní zákoník byl za rok a čtvrt své účinnosti již několikrát novelizován (Změna: 306/2009 Sb., Změna: 181/2011 Sb., Změna: 330/2011 Sb.(část), Změna: 330/2011 Sb., Změna: 357/2011 Sb., 420/2011 Sb., Změna: 375/2011 Sb., Změna: 458/2011 Sb.) Zmíním se jen o změně, která se týká ustanovení § 60 a má vliv na podmínky výkonu trestu domácího vězení. Ve znění platném do 30/11/2011 byl § 60 odstavec 3 trestního zákoníku formulován následovně: Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdrţovat se v určeném obydlí ve dnech 42


- 34 -

pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu v tom důleţité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyţádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. Soud můţe odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohosluţeb nebo náboţenských shromáţdění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna.43 V současně platném trestním zákoníku je povinnost odsouzeného upravena, jeden odstavec byl rozdělen do dvou, a to následovně: 3) Trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdrţovat se po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí nebo jeho části v soudem stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důleţité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních sluţeb u poskytovatele zdravotních sluţeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu; poskytovatel zdravotních sluţeb je povinen na vyţádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. 4) Soud stanoví časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdrţovat v určeném obydlí nebo jeho části, v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna s přihlédnutím zejména k jeho pracovní době a k času potřebnému k cestě do zaměstnání, k péči o nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záleţitostí, aby při zajištění všech nezbytných potřeb odsouzeného a jeho rodiny ho přiměřeně postihl na svobodě. Soud můţe odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohosluţeb nebo náboţenských shromáţdění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna.44 Z výše uvedeného srovnání je zřejmé, že přehodnocen byl zákonem stanovený čas, po který se musí odsouzený zdržovat v určeném obydlí. V trestním zákoníku platném do 30/11/2011 bylo mj. uvedeno, že se odsouzený musí v určeném obydlí zdržovat v pracovní dny od 20.00 do 05.00 hodin. Pokud ovšem šlo například o odsouzeného bez stálého zaměstnání nebo o odsouzeného, který práci ztratil, měl odsouzený v takovém případě k dispozici 15 hodin volného času, který mohl trávit zcela dle svého uvážení. Domnívám se, že v tento moment přestával trest domácího vězení plnit jakoukoli § 60 odstavec 3) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění změny 330/2011, trestní zákoník, platném do 30/11/2011 43

44


- 35 -

represivní i výchovnou funkci. Odstranění tohoto taxativního vymezení bylo bezpochyby krokem vpřed. Soudní individualizace trestu v pravém slova smyslu je velmi podstatným elementem úspěšného vykonání tohoto druhu trestu. Procesně právní rámec výkonu trestu domácího vězení je obsažen v ustanoveních § 334a až § 334h zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním (trestní řád).

5.2.3. Náhradní trest 1) Ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, ţe by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody aţ na jeden rok. 2) Zmařením trestu domácího vězení se rozumí nedodrţení jeho podmínek stanovených v § 60 odst. 3 aţ 5; v takovém případě soud rozhodne o výkonu celého náhradního trestu odnětí svobody a zároveň stanoví i způsob jeho výkonu.45 Odstavec 1 citovaného ustanovení stanoví soudci povinnost uložit spolu s trestem domácího vězení náhradní trest odnětí svobody. Náhradní trest je tedy nedílnou součástí výroku o uložení trestu domácího vězení. Názory na pevně stanovenou nejvyšší možnou výměru trestu odnětí svobody maximálně 1 rok jsou různé. Přikláním se k názoru, že tato výměra je příliš nízká. Trest domácího vězení lze uložit za řadu trestných činů, a to i úmyslných, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Je-li pachateli uložen trest domácího vězení při horní hranici výměry trestu, není pro něj hrozba jednoho roku ve vězení dostatečně motivačním prvkem k tomu, aby vedl řádný život a neporušil podmínky výkonu trestu domácího vězení. Srovnáme-li výše zmíněnou výměru náhradního trestu s peněžitým trestem, který je dle zařazení v systematice trestů pro pachatele méně intenzivní újmou a omezením, zjistíme, že trestní zákoník v § 69 odstavec 1) stanoví v případě nevykonání peněžitého trestu náhradní trest odnětí svobody až na čtyři léta. Dle mého názoru je zde značný nepoměr.

45


- 36 -

5.2.4. Domácí vězení – činnost Probační a mediační služby Při ukládání alternativních trestů, zejména pak při ukládání trestu domácího vězení, hraje poměrně významnou roli Probační a mediační služba. Tento institut byl vytvořen zákonem č. 257/2000 Sb., zákon o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Probační a mediační sluţba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality.46 Velmi zjednodušeně by se dalo shrnout, že se tento institut podílí na vytváření trestní spravedlnosti, vytváří prostor pro uplatňování alternativních postupů v trestním řízení a u uložených alternativních trestů dohlíží na jejich výkon. Práce probačních úředníků začíná ve fázi, kdy je soudem zvaţováno uloţení trestu. Jedná se o tzv. institut předběţného šetření. Podle metodického materiálu následují další dvě fáze. Celkem se tedy činnost PMS v konkrétních případech odehrává ve třech krocích.47 Trestní zákoník se zapojením Probační a mediační služby v této počáteční fázi výslovně nepočítá, ale také jej nevylučuje. Je však nutné dodržet dvě podmínky získat souhlas pachatele a informovat osoby činné v trestním řízení o vstupu do případu. Probační a mediační služba bude buď pověřena orgány činnými v trestním řízení o zjištění možnosti uložení trestu domácího vězení, nebo tuto možnost prověří v rámci přípravného řízení nebo řízení před soudem z vlastní iniciativy. Cílem předběžného šetření je získání základních informací o osobě obviněného, zjištění jeho postoje ke spáchanému trestnému činu, zjištění okolností spáchaného činu a zhodnocení vhodnosti uložení trestu. Dalším krokem je zjištění informací nutných k nařízení trestu domácího vězení. V této fázi dochází k předání informací soudu, aby mohl rozhodnout. Zajištěné informace jsou shrnuty do dokumentu Projednání podmínek trestu domácího vězení.

Oficiální stránky Probační a mediační služby ČR [citováno 14/04/2012] dostupné z: https://www.pmscr.cz/o-pms/ 46

47

Metodický postup Probační a mediační služby

- 37 -

Třetí fází je kontrola výkonu trestu. Pracovníci Probační a mediační služby v podobě namátkových kontrol v místě výkonu trestu ověřují plnění podmínek a dalších uložených povinností. Zjišťují také informace o řešení náhrady škody a placení nákladů trestního řízení, spolupracují s dalšími osobami z rodiny a vyhodnocují případná rizika.

5.2.5. Domácí vězení – aplikace v praxi – praktické příklady Trest domácího vězení mohou soudy, ve vazbě na nový trestní zákoník, ukládat od začátku roku 2010. Za dva roky (stav k 31/12/2011) soudy v České republice nařídily 332 těchto trestů. Původně měly kontrolu vězňů zajišťovat elektronické náramky, které zatím nejsou k dispozici. Vězně tak kontrolují pracovníci Probační a mediační služby České republiky. První příklad z praxe ukládání trestů domácího vězení je z Moravskoslezského kraje. „...A počet bude v dalších letech narůstat. Soudy mají moţnost vidět, ţe to funguje a ţe odsouzení jsou schopni podmínky trestu dodrţet. Uţ loni byl nárůst zjevný,“ řekl vedoucí Probační a mediační sluţby v Karviné Radim Valián. A právě tato instituce kontroluje, zda se odsouzení opravdu zdrţují doma. „Děláme namátkové kontroly. Jak jsou časté, závisí vţdy na individuálním posouzení jednotlivých případů, kdyţ jde o rizikovější případ, jsou kontroly častější. Chodíme nepravidelně a můţe se stát, ţe člověka zkontrolujeme i několikrát denně,“ uvedl Valián. Výhod má podle něj domácí vězení hned několik. „Především se nezpřetrhají rodinné vazby. Zvlášť kdyţ se člověk stará o děti. Důleţité je i to, ţe pokud má člověk zaměstnání, nemusí o něj přijít. A u mnoha lidí to mění i problémový ţivotní rytmus. Pokud byli zvyklí po práci chodit do hospod a pak dělali problémy, teď musí večer sedět doma. Navíc někteří mají zákaz konzumace alkoholu či drog, coţ taky namátkově kontrolujeme,“ řekl šéf karvinské Probační a mediační sluţby. Nemalou roli hraje i to, ţe domácí vězení nezaplňuje uţ tak přecpané věznice.48 Druhý praktický příklad je z kraje Karlovarského. Aktuálně kontroluje regionální Probační a mediační služba třináct lidí odsouzených k domácímu vězení. Šest odsouzených už si trest odpykalo, jednou odsouzenému byl v tomto kraji změněn trest

Oficiální stránky Probační a mediační služby ČR, publikováno 15/03/2012 [citováno 14/04/2012] dostupné z: https://www.pmscr.cz/aktuality/vse/ 48

- 38 -

domácího vězení na nepodmíněný trest odnětí svobody. „Jen jednomu byl trest přeměněn na vězení. Neplnil povinnosti. Několikrát se během namátkových kontrol stalo, ţe nebyl doma a pak nedoloţil svou nepřítomnost,“ říká regionální vedoucí Probační a mediační sluţby ČR Karla Nováková… *Vybočují některé soudy tím, ţe udělují domácí vězení častěji a některé vůbec? Záleţí na soudcích. Někteří se tomuto trestu nebrání a věří, ţe namátkové kontroly jsou dostatečné. To my si myslíme také, protoţe se snaţíme odsouzené překvapovat několikrát denně, v různou noční denní dobu. Máme pro soudce docela dobré argumenty. Někteří soudci se nebojí tento trest ukládat. Jiní říkají, ţe bez náramkového monitoringu domácí vězení ukládat nebudou…. *Vţdycky platí, ţe odsouzený musí být doma ve všední den od 20 do 5 hodin a celé víkendy? To bývalo. Od prosince 2011 záleţí jen na soudci, jakou dobu určí. *Jak soudci s touto větší volností naloţili? V drtivé většině případů musí být odsouzený doma od 19 nebo 20 hodin do 5 nebo do 6 ráno. K tomu celé víkendy. Kdyţ soudce přemýšlí, ţe trest uloţí, pošle informaci probační sluţbě. My si pachatele pozveme ještě před uloţením trestu, jedeme k němu domů a zjišťujeme, zda vůbec a kde můţe trest vykonávat. Mluvíme i s lidmi, kteří s pachatelem bydlí, zda to pro ně bude zatěţující a jestli souhlasí. Není dobré ukládat trest domácímu násilníkovi. To by byla moţná větší zátěţ pro partnera pachatele. Stalo se, ţe rodinný příslušník řekl, ţe je noční vstávání pro něho nepřijatelné…. *Jak lidé podle vás domácí vězení snášejí? Muţ, který dostal zákaz pití alkoholu, tvrdil, ţe je to pro něho velmi těţké. Drtivá většina odsouzených ale oceňuje moţnost zůstat ve svém prostředí. Nepřijdou o zaměstnání, o rodinné vztahy. Zvláštní je, ţe zpočátku mají strach si dojít i na toaletu nebo si napouštět vanu, aby zvonek u dveří nepřeslechli. Záleţí také na délce trestu. Česká republika ho snad jediná na světě zavedla aţ na dva roky. Všude jinde maximálně na rok. Většina soudců maximální délku nevyuţívá, průměrně se pohybuje kolem jednoho roku. V okrese Sokolov máme ale domácí vězení na 19 měsíců. Ţe se trest zvládnout dá, vyplývá i z toho, ţe podmínky porušil jen jeden člověk…. *Vidíte domácí vězení jako výhodné pro společnost? Jistě. Odsouzení neztratí zaměstnání ani kontakt s rodinou. A společnost ušetří finance. Ve věznici platí stát na kaţdého průměrně 900 korun denně. Domácí vězni navíc platí státu za kaţdý den 50 korun. Odsouzení neztratí zaměstnání ani kontakt s rodinou. A společnost ušetří finance.49

Oficiální stránky Probační a mediační služby ČR, publikováno 20/02/2012 [citováno 14/04/2012] dostupné z: https://www.pmscr.cz/aktuality/vse/ 49

- 39 -

5.3. Efektivita ukládání alternativních trestů Efektivitu ukládání alternativních trestů v pravém slova smyslu bude možné zjistit až s odstupem několika let, aby zjištěné statistické údaje byly relevantní. Aby bylo možné tuto efektivitu zhodnotit, je nutné nejprve získat údaje o četnosti jejich ukládání a délce jejich výměr. V souvislosti s tímto ukazatelem pak porovnat, nakolik případný nárůst uložených alternativních trestů koreluje s poklesem uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody a napomáhá-li tak ukládání těchto trestů řešit jeden z významných společenských problémů dnešní doby v oblasti sankcionování spáchaných trestných činů v České republice - krizi vězeňství. Dalším z faktorů určení efektivity těchto trestů může být zjištění poměru jejich vykonání vůči počtu přeměn na nepodmíněný trest odnětí svobody.

5.3.1. Sankce za nevykonání trestu nebo nedodržení stanovených podmínek Trestní zákoník počítá se dvěma druhy sankcí, které uloží za nevykonání nebo nedodržení podmínek jednotlivých trestů. První sankcí je přeměna na nepodmíněný trest odnětí svobody. Náhradními tresty při nevykonání trestu nebo nedodržení stanovených podmínek jsem se zbýval v podkapitolách 5.1.3 a 5.2.3. a přeměnu těchto trestů v obecné rovině shrnu v podkapitole 5.3.2. Druhou sankcí je, za naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odstavec 1) trestního zákoníku, odnětí svobody až na tři roky. Touto sankcí je stíhán ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, b) zdrţuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uloţen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, c) bez povolení a bez váţného důvodu se zdrţuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodrţuje omezení, která mu byla soudem uloţena v souvislosti s výkonem tohoto trestu,

- 40 -

d) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závaţného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu, e) bez závaţného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu, f) dopustí se závaţného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, g) dopustí se závaţného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby, h) dopustí se závaţného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo i) dopustí se závaţného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloţeny soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěţuje, anebo maří dohled uloţený při ukončení ochranného léčení50 Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká, nebo b) uprchne stráţi, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, bude potrestán odnětím svobody aţ na pět let nebo peněţitým trestem.51

5.3.2. Přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody Možnost přeměny trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody je signifikantním atributem jeho alternativnosti v pravém slova smyslu. Teprve s vidinou přeměny na nepodmíněný trest odnětí svobody, může plnit svoji funkci a je možné jej považovat za jeho náhradu. Aby mohl být efekt hrozby přeměny alternativního trestu z hlediska účelu a funkcí trestu optimální, musí být dopředu známy podmínky, za kterých tato přeměna nastane a rovněž musí být jasně stanovena výše nepodmíněného trestu odnětí svobody, která bude po přeměně vyměřena.

50


51


- 41 -

Je více než pravděpodobné, že všechny uložené alternativní tresty nebudou vykonány. Soudci se snaží „vybrat vhodné pachatele“ a zvolit takové podmínky pro uložení těchto trestů, aby procento nevykonaných trestů (nebo nedodržení stanovených podmínek) bylo co nejnižší a tudíž byl co nejmenší počet alternativních trestů přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody. Z výše uvedených důvodů může být procento přeměn alternativních trestů považováno za ukazatel jejich efektivity, když jejich nevykonání je zcela zjevným nesplněným účelu a funkce tohoto druhu trestu. Jak je ale patrné z „malého praktického vzorku“ prezentovaného v podkapitole 5.2.5., domácí vězení, byť je trestem velmi mladým a na závěry je příliš brzy, svůj účel plní a efekt je vidět z obou úhlů pohledu – trest domácího vězení začíná být čím dál častěji ukládán, minimálnímu počtu odsouzených je přeměňován na nepodmíněný trest odnětí svobody a tím pádem „šetří“ místo ve věznicích těm, kterým alternativní trest nemůže být soudem uložen.

6. Komparace trestu domácího vězení s jinými státy Na starém kontinentu je trest domácího vězení ukládán již řadu let. Tuto sankci využívá v rámci svého trestního práva celá řada zemí Evropské unie. Mezi prvními byla Velká Británie, která tuto alternativu k trestu odnětí svobody zavedla v roce 1991, dalšími zeměmi, které využívají tuto sankci, jsou například Španělsko, Portugalsko, Belgie, Nizozemí, Itálie, Švédsko, Slovensko, Polsko a Rakousko. Pro srovnání ukládání trestu domácího vězení s českou právní úpravou jsem si vybral země sousedící s Českou republikou, a to Slovensko, Polsko a Rakousko.

6.1. Trest domácího vězení na Slovensku Srovnání české a slovenské úpravy je zajímavé, neboť nás se Slovenskem pojí společná minulost, ekonomická a politická spolupráce i podobný státoprávní vývoj. Slovensko má trest domácího vězení upraven zákonem č. 300/2005 Z.z. od 1. ledna 2006. Podle § 53 tohoto zákona lze trest domácího vězení uložit pachateli, který se dopustil přečinu - dosud jsou zákony v ČR a SK shodné. Na Slovensku je však možno uložit trest domácího vězení v délce až jeden rok. Jestliže si odsouzený po polovině výkonu trestu domácího vězení zažádá o upuštění zbytku trestu, soud v této věci rozhodne do 30 - 42 -

dní usnesením. Maří-li odsouzený výkon trestu domácího vězení, následuje, stejně jako u nás, trest odnětí svobody. Jeho výše se však liší. Soud vypočítá náhradní trest - dva dny nevykonaného trestu domácího vězení se přemění na jeden den trestu nepodmíněného odnětí svobody. Nemůže tak, na rozdíl od naší úpravy, nastat situace, kdy odsouzený má pouhý jeden den před vykonáním celého trestu domácího vězení a poruší-li podmínky, rozhodne soud o náhradním trestu v délce až jeden rok. V tomto ohledu český zákon působí na pachatele více zastrašujícím způsobem, trest odnětí svobody je po celou dobu aktuální, naopak slovenský zákon může působit více pozitivně. Doba, kdy je odsouzený povinen zdržovat se na určeném místě, je ponechána zcela na uvážení soudu, stejně tak, jak po novele nového trestního zákoníku u nás. Zkušenosti s trestem domácího vězení nejsou na Slovensku velké, jelikož chybí finanční prostředky na zavedení elektronického kontrolního systému a v neposlední řadě k tomu přispívá i velká nedůvěra veřejnosti v tento trest. Trest domácího vězení se na Slovensku nezařadil mezi četně ukládané sankce. V prvním roce účinnosti zákona č. 300/2005 Z.z. bylo uloţeno pouze 1152 trestů domácího vězení, přičemž v České republice bylo v průběhu roku 2010 uloţeno 13253 těchto trestů. Z výše uvedeného je zřejmé, že v České republice bylo, i přes počáteční obavy, uloženo v průběhu prvního roku platnosti tohoto zákoníku více než desetinásobně více trestů domácího vězení, než na Slovensku. S ohledem na počet obyvatel na Slovensku a na počet uložených trestů, je na první pohled zřejmé, že se jedná o nepřehlédnutelný rozdíl. Je však potřeba říci, že na Slovensku využívají soudci každým rokem tuto alternativní sankci častěji. V roce 2007 uloţili 18 trestů domácího vězení, v roce 2008 28 trestů a v roce 2009 to bylo dokonce 51 trestů.54

Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk. [citováno15/04/2012]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-a-bezpecnost/clanek.phtml?id=1182009 52

Domácí vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví. [citováno 15/04/2012], dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 53

Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk [citováno 15/04/2012], dostupné z: http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-a-bezpecnost/clanek.phtml?id=1182009 54

Počet odsúdených na prácu či domáce väzenie sa zvýšil o polovicu. TVNOVINY.sk. [citováno 15/04/2012], dostupné z: http://tvnoviny.sk/spravy/domace/pocet-odsudenych-na-pracu-cidomace-vazenie-sa-zvysil-o-polovicu.html

- 43 -

6.2. Trest domácího vězení v Polsku V Polsku se, stejně jako u nás, nejedná o samostatný trest, ale také o způsob výkonu alternativního trestu odnětí svobody, kdy výkon tohoto trestu je směřován do obydlí odsouzeného. V Polsku, na rozdíl od České republiky, je dohled zajišťován nepřetržitým elektronickým monitoringem. Polsko má domácí vězení uzákoněné pouze na zkušební dobu, přičemž lze předpokládat, že po skončení zkušební doby, bude projekt vyhodnocen, případně upraven a tento trest bude zaveden do právního řádu trvale. Trest domácí vězení je zakotven v dokumentu s názvem Ustawa z dnia 7 września 2007 r. o wykonywaniu kary pozbawienia wolności poza zakładem karnym w systemie dozoru elektronicznego55. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. září 2009 a jeho účinnost skončí ke dni 31. srpna 2014. Podle Čl. 2 odst. 2 výše uvedeného zákona musí odsouzený dodržovat nařízení uložené soudem, odsouzený je povinen zdržovat se v místě bydliště nebo na jiném určeném místě ve stanovenou dobu, dále je povinen vyhýbat se zakázaným místům a dodržovat zákaz přiblížení k určité osobě, je-li mu to soudem stanoveno. Domácí vězení může být uloženo pachateli, jehož výše trestu odnětí svobody nepřesahuje jeden rok, má-li tento pachatel trvalé bydliště a je zde předpoklad, že domácí vězení bude dostatečná forma výkonu trestu k dosažení cílů trestu. V Polsku, na rozdíl od naší právní úpravy, je nutným předpokladem pro uložení domácího vězení souhlas zletilých osob, které s pachatelem bydlí. Domácí vězení lze také uložit pachateli, který je ve výkonu trestu odnětí svobody. V tomto případě se ale ze zákona zkoumá pachatelovo chování během pobytu ve věznici. Odsouzený, který trest domácího vězení vykonává, je povinen zdržovat se v místě trvalého pobytu nebo na jiném určeném místě po celý den, mimo maximálně 12 hodin, které má využít k práci, návštěvě náboženských bohoslužeb, vzdělávání, ke sportování, kulturnímu vyžití, setkání s advokátem, lékařskému ošetření či nákupům, návštěvě přátel nebo příbuzných. Odsouzený je také povinen hlásit se a komunikovat s probačními úředníky a poskytovat jim veškerou součinnost, zejména v umožnění vstupu do obydlí. O vysílač, který má odsouzený na svém těle, ale i o zařízení

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru, [citováno15/04/2012];dostupné z: http://isip.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20071911366 55

- 44 -

nainstalované v jeho obydlí, je odsouzený povinen se starat a chránit je před ztrátou či zničením. Zákon o výkonu trestu domácího vězení v systému elektronického dozoru obsahuje podrobnou úpravu elektronického monitoringu odsouzeného. Jako vysílač je náramek umístěný na noze či ruce odsouzeného, stacionární přijímač je nainstalovaný v bytě pachatele, přenosný přijímač a monitorovací centrála umístěná v příslušné věznici. Zavedením domácího vězení od 1. září 2009 do 31. prosince 2010 byl tento trest uložen v 578 případech, přičemž domácí vězení ještě nebylo zavedeno celostátně, ale pouze v oblastech varšavské, bialostocké, lubelské a krakowské. Od 1. 1. 2011 se tento trest začal využívat v oblasti poznaňské, gdaňské a řesovské a od 1. 1. 2012 v oblasti katowické, lodcké a wroclavské. Polsko by chtělo, aby v letošním roce vyuţívalo domácího vězení aţ sedm a půl tisíce vězňů. Momentálně má elektronický náramek připnuto 1500 odsouzených. 56

6.3. Trest domácího vězení v Rakousku Kvůli neutěšenému stavu své trestní politiky se v roce 2006 Rakousko rozhodlo projektem reagovat, a v některých soudních obvodech vyhláškou umožnit, zavedení elektronického sledování při podmíněném propuštění za současného nařízení probační pomoci a povinností. Podmíněně propuštěný odsouzený obdržel vysílač ve formě náramku, který byl umístěný na noze, tento vysílač byl propojen se satelitem, který monitoroval pohyb odsouzeného. Na tento projekt bylo vybráno 20 odsouzených, kteří se dopustili majetkové a násilné trestné činnosti. Účastníkem tohoto projektu mohla být pouze osoba podmíněně propuštěná, která má vlastní ubytování, pracuje nebo studuje a byl jí udělen souhlas s elektronickým sledováním od zletilých osob, které s ní žijí v jedné domácnosti. Vyhláška stanovila maximální délku pro elektronické sledování na šest měsíců. Technické problémy monitorovacího satelitního zařízení měly za následek, že v roce 2008 začala druhá fáze zkušebního provozu. Rakousko raději zvolilo sledování prostřednictvím telefonní linky. Odsouzený má náramek znovu umístěný na noze, který je však napojený na telefonní přístroj v místě bydliště a na pracovišti. Druhá fáze projektu se ukázala jako lepší varianta a užití elektronického monitoringu se 56

[citováno 22/04/2012]; dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/994825

- 45 -

rozšířilo. Nově ho bylo možno uložit i odsouzeným, kterým by jinak byl uložen krátkodobý trest odnětí svobody do šesti měsíců a také devíti měsíců u prvoodsouzených. Ve druhé fázi projektu se zúčastnilo 36 osob, přičemž podmínky pro výběr odsouzeného zůstaly stejné. Jelikož se domácí vězení v rámci pilotního projektu osvědčilo, zavedlo Rakousko novelou č. 64/2010 tento trest do svého právního řádu. Tato novela nabyla účinnosti 1. září 2010. Podle § 156b zákona o výkonu trestu odnětí svobody elektronicky monitorovaného domácího vězení, se musí odsouzený zdržovat v místě bydliště, řádně chodit do zaměstnání popřípadě vykonávat obecně prospěšné práce, nebo srovnatelnou činnost, která umožní odsouzenému znovu začlenění se do společnosti a zejména vést řádný život. Odsouzený je neustále monitorován elektronickým zařízením, které má připevněno k tělu (náramek na noze či ruce) a stacionární stanicí nainstalované v bydlišti odsouzeného. Tato stacionární stanice vyhodnocuje a porovnává pohyb odsouzeného, který podle předem dohodnutého plánu s probačními úředníky má odsouzený dodržovat. Pokud tato stanice zjistí odchylku oproti plánu, okamžitě pošle zprávu na centrálu, kde je taková odchylka prověřena a pokud se zjistí, že byly porušeny podmínky stanovené úředníky, ředitel příslušné věznice přistoupí k nutným zásahům. V Rakousku o uložení výkonu trestu domácího vězení rozhoduje na návrh odsouzeného ta věznice, ve které si odsouzený odpykává trest. Odsouzený, který ještě nenastoupil k výkonu trestu, může tento návrh na domácí vězení také podat, o tomto návrhu rozhoduje věznice, do které by odsouzený nastoupil. Trest domácího vězení lze v Rakousku uložit pouze odsouzenému, kterému byl uložen trest odnětí svobody maximálně 12 měsíců, nebo odsouzenému, který je již ve výkonu trestu odnětí svobody a zbývá mu do konce trestu maximálně 12 měsíců. Odsouzený musí mít zajištěné vhodné bydlení na území Rakouska, řádně pracovat, aby byl schopen pokrýt své životní náklady a platit si zdravotní a úrazové pojištění. Další důležitou podmínkou pro uložení výkonu trestu domácího vězení je i písemný souhlas od zletilých osob, se kterými sdílí společnou domácnost. Dále je odsouzený povinen, přispívat na náklady elektronického sledování a místo kam se může obracet v případě potřeby poradenství. Jestliže dojde k porušení podmínek domácího vězení, změní se tento trest na trest odnětí svobody. Taková to situace může nastat i v případě, že odsouzený byl již napomínán i za méně závažné porušení nebo je déle než jeden měsíc v prodlení s placením příspěvku

- 46 -

na náklady elektronického monitorování. Pokud odsouzený neuhradí celý dluh, nebude znovu trest domácí vězení uložen. Obecně lze říci, že rakouská právní úprava oproti naší, má větší šance na úspěch z důvodů své připravenosti a to materiální, technické i personální.

6.4. Srovnání Když bychom chtěli srovnat trest domácího vězení s okolními státy, které jsme již výše zmiňovali, dalo by se říci, že Slovensko má podobný model jako Česká republika. Rozdíl je jen ve výši trestu - v České republice je ukládán až na dva roky, naproti tomu na Slovensku pouze na jeden rok. Důležitým rozdílem je také trest za nedodržení podmínek při domácím vězení. Dle naší právní úpravy se změní trest domácího vězení na nepodmíněný trest - podle počtu hodin dostane odsouzený počet dní v přepočtu 1:1. Na Slovensku je tato sankce přeměněna následovně -

za nedodržení dvou dnů

uloženého domácího vězení jeden den nepodmíněně. Rakousko a Polsko mají sobě podobný systém – obě země používají pro kontrolu odsouzených elektronický monitoring, maximální délka trestu domácího vězení je jeden rok a tento trest musí být odsouhlasen zletilými osobami žijícími ve společné domácnosti s odsouzeným. Velkou předností rakouské právní úpravy je dle mého názoru ta skutečnost, že o uložení domácího vězení rozhoduje ředitel věznice, ve které si odsouzený odpykává svůj trest, anebo ta věznice do které by měl odsouzený nastoupit. Tento způsob rozhodování o domácím vězení by se mohl zavést i u nás, a již tak přetížené soudy by se mohly věnovat závažnějším druhům trestné činnosti.

7. Komparace trestání mladistvých V této kapitole přiblížím problematiku, kterou jsem se v této práci dosud nezabýval, a to trestání mladistvých a dětí. Zmíním právní úpravu dvou států - České republiky a Švýcarska, a to zejména z toho důvodu, že se jedná o dva různé modely přístupu k trestání mladistvých a dětí – model justiční a sociální.

- 47 -

V České republice jsou tyto tresty upraveny zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, v platném znění, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2004. Ve Švýcarsku se jedná o spolkový zákon o trestním právu mladistvých, který nabyl účinnosti v roce 2007. Podle právní teorie se český zákon o soudnictví ve věcech mládeže řadí k justičnímu modelu zacházení s delikventní mládeží, pro který je typické formální trestní řízení, zabývající se trestným činem. Spáchání trestného činu mladistvým je v této koncepci bráno jako jeho volba, za kterou musí nést odpovědnost a být potrestán. Švýcarský zákon o trestním právu mladistvých je naopak řazen k sociálnímu modelu zacházení s mládeží, ve kterém je kladen důraz na potřeby mládeže. Trestní řízení je neformální a spáchaný čin je projevem určitého nedostatku mladistvého, který musí být nalezen a poté odstraněn. Trest proto není hlavním požadavkem řízení.

7.1. Trestání mladistvých v České republice Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění, nabyl účinnosti 1. 1. 2004. Tento zákon stanovuje, za jakých okolností je skutek mladistvého proviněním a jaké opatření může být uloženo. Rovněž je v něm stanoven postup orgánů činných podle tohoto zákona. Je to samostatná norma, která upravuje způsob zacházení s dětmi a mladistvými, kteří se dopustili kriminálního jednání, a která ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnosti zvláštního zacházení s mládeží a stanovuje povinnosti Probační a mediační služby, jejíž činnost je pro dosažení účelu tohoto zákona nezbytná. Přijetí výše uvedeného zákona znamenalo změnu v dosavadním pojetí trestní odpovědnosti mladistvých a dětí. Materie trestního práva mladistvých a dětí byla vyjmuta z obecného trestního práva a upravena v tomto samostatném zákoně. Hranice trestní odpovědnosti je podle § 25 trestního zákoníku stanovena dovršením patnáctého roku věku. Děti mladší 15 let jsou podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění, trestně neodpovědné. Dítěti, které se dopustilo činu jinak trestného, mohou být podle tohoto zákona uložena opatření potřebná k jeho nápravě.

- 48 -

„Ve vládním návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeţe se vztahovala osobní působnost zákona i na kategorii mladých dospělých, kde se základy trestní odpovědnosti, škála trestů i způsob projednávání jejich trestné činnosti měly blíţit dospělým pachatelům. Autoři návrhu poukazovali na jejich psychologickou nezralost a nedokončené sociální začlenění do společnosti. Mladí dospělí měli podléhat reţimu zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, místo represivně orientovaného systému pro dospělé. Pouze pachatelé nejzávaţnějších trestných činů by podle návrhu podléhali obecnému soudu.“57 Speciální úprava trestní odpovědnosti se týká mladistvých. Trestní odpovědnost mladistvého začíná dnem následujícím po dosažení 15 let a končí v den dovršení 18. roku věku. Obligatorní znaky pachatele tvoří věk a příčetnost, která je negativně vymezena v trestním zákoníku jako nepříčetnost: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný“.58 „Mladistvý je neodpovědný, pokud v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání.“59 Mladistvý je za spáchaný čin odpovědný pouze tehdy, pokud dosáhl takového stupně vývoje po stránce mravní a intelektuální, že mohl rozpoznat bezprávnost svého jednání a podle toho jednání usměrnit. Značná zaostalost v době činu je zvláštním důvodem vylučujícím trestnost mladistvého. Do přijetí zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění, se uplatňoval institut absolutní trestní odpovědnosti. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění, upravuje zánik trestní odpovědnosti buď z důvodu účinné lítosti, nebo kvůli promlčení trestního stíhání. „Trestnost činu, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje pět let, spáchaného mladistvým zaniká, jestliţe mladistvý po spáchání činu

Důvodová zpráva k návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, [citováno 22/04/2012] dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vladni-navrh-zakona-o-odpovednostimladeze-za-protipravni-ciny-a-o-soudnictvi-ve-vecech-mladeze-a-o-zmene-nekterych-zakonuduvodova-zprava-20827.html 57

58


Zoubková, I.; Kontrola kriminality mládeže. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2002 59

- 49 -

a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, anebo se o to pokusil, zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak pokusil odčinit způsobené následky, b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě a c) čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost.“60

7.2. Trestání mladistvých ve Švýcarsku Švýcarský trestní zákoník odkazuje v jednom ze svých ustanovení v případě osob mladších 18 let na zákon o trestním právu mladistvých - Bundesgesetz über das Jugendstrafrecht (Jugendstrafgesetz) vom 20. Juni 2003. Tento zákon zvýšil hranici trestní odpovědnosti ze sedmi na deset let věku pachatele. Děti mladší deseti let nemohou být za spáchaný trestný čin stíhány. Pokud orgány činné v trestním řízení zjistí, že takové dítě trestný čin spáchalo, uvědomí jeho zákonné zástupce a příslušné opatrovnické úřady. Ty mohou dítěti uložit opatření podle občanského práva, například ustanovit poručníka nebo jej umístit do domova. Plná trestní odpovědnost mladistvých nastává tedy dosažením 10 let věku. Ve švýcarské právní úpravě se jedná o koncepci absolutní trestní odpovědnosti. Institut rozumové a mravní vyspělosti, které musí mladistvý dosáhnout, aby byl trestně odpovědným, se ve švýcarském trestním právu neobjevuje. Jugendstrafgesetz koriguje dopad trestního zákona na mladistvé až v rámci ukládání trestů. Mladistvému může být trest uložen jen tehdy, pokud spáchal trestný čin zaviněně, tzn., že mohl pochopit protiprávnost svého činu a podle toho jednat. Při ukládání opatření dle občanského práva se zavinění nevyžaduje. Mladistvým do 15 let věku mohou být dle švýcarského práva uloženy jen tresty symbolické. Mladistvému, který je starší neţ 16 let, můţe být uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody aţ na 4 roky, pokud spáchá zvlášť závaţný zločin nebo spáchá trestný čin zvlášť bezohledným způsobem.61 Je to nejpřísnější sankce, která může být mladistvému uložena. Kategorie mladých dospělých není ve Švýcarsku upravena v rámci trestního soudnictví nad mládeží. U věkové skupiny od 18 do 25 let může být pouze zmírněn trest. Zacházení s mladými dospělými upravuje Schweizerisches Strafgesetzbuch vom 21. Dezember

§ 7 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění 60

61

Článek 25 odstavec 2) Bundesgesetz über das Jugendstrafrecht (Jugendstrafgesetz)

- 50 -

1937. Mladí dospělí jsou umisťováni v zařízeních pro mladé dospělé, pokud v době spáchání činu nedosáhli věku 25 let, vývoj jejich osobnosti je značně narušen a potřebují pedagogickou a terapeutickou pomoc.62 Zánik trestní odpovědnosti z důvodu účinné lítosti švýcarský zákon o trestním právu mladistvých nezná.

7.3. Srovnání Hranice trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin je ve Švýcarsku určena 10 lety věku. V České republice činí hranice trestní odpovědnosti 15 let. Takto postavené srovnání působí, že Švýcarsko postihuje mladistvé delikventy přísněji než Česká republika, ale není to tak. Mladiství, kteří nedosáhli hranice 15 let věku, sice mohou být potrestáni v trestním řízení podle Jugendstrafgesetz, mohou jim však být uloženy jen symbolické tresty ve formě napomenutí nebo osobního plnění v délce do 10 dní. Nejpřísnějším opatřením je umístění v uzavřeném zařízení. Sankce, které mohou být uloženy dětem mladším 15 let dle české platné právní úpravy, jsou podobné. Jedná se o výchovná opatření a ochrannou výchovu. Rozdíly v trestech, které jsou již znatelné, mohou být uděleny věkové skupině od 15 do 18 let. Nejpřísnějším trestem, který je možné uložit v obou státech, je nepodmíněné odnětí svobody. Dle naší právní úpravy může být mladistvému za nejzávažnější provinění uloženo trestní opatření odnětí svobody od 5 do 10 let, za ostatní provinění od 1 roku do 5 let. Ve Švýcarsku lze mladistvému od 15 do 16 let uložit za jakýkoliv trestný čin trest odnětí svobody v délce do 1 roku, od 16 let pak za taxativně vymezené trestné činy až 4 roky. Nejvýraznější rozdíl je u pachatelů závažných zločinů ve věku 15 let, kteří jsou dle švýcarského práva trestáni skutečně jen symbolicky. Větší přísnost české právní úpravy je vidět i u ostatních sankcí. Ochranná opatření lze ve Švýcarsku uložit jen mladistvým se závažnou výchovnou, psychologickou nebo léčebnou potřebou, proto bývají ukládána jen minimálně. Opatření dle švýcarského práva se blíží ochranným opatřením dle práva českého. Výchovná opatření, která je možné uložit mladistvým v české právní úpravě, nejsou ve švýcarském právu upravena jako samostatné tresty nebo opatření. Švýcarský trest osobního plnění ve formě účasti na kurzech a podobných akcích tvoří podstatu našeho probačního programu. Mladistvý musí absolvovat určené kurzy, které mají 62

Článek 61 Schweizerisches Strafgesetzbuch

- 51 -

vazbu na spáchaný trestný čin. Výchovné povinnosti a výchovná opatření, které lze uložit podle českého práva, mohou být dle toho švýcarského uloženy v rámci tzv. pokynů. Citelně se v obou zemích liší trest odnětí svobody, a to zejména jeho délka a způsob výkonu. Tresty delší než pár měsíců nejsou ve Švýcarsku téměř ukládány. Rozdíl těchto dvou srovnávaných pojetí trestání mladistvých je rovněž v zániku trestní odpovědnosti.

8. Zjištěné skutečnosti - zhodnocení Od 1. 1. 2010 je v České republice účinný nový trestněprávní předpis - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, který je výsledkem několikaleté práce zákonodárců. Tento kodex vznikal mj. jako reakce na volání odborné veřejnosti po vytvoření moderní kodifikace, která by zohlednila současné trendy trestní politiky a požadavky současné společnosti. Současný trestní zákoník je přehledným předpisem, který vysvětluje své základní instituty a podává tak odborné i laické veřejnosti ucelenou a přehlednou právní úpravu. Zvláštní část trestního zákoníku doznala také řady změn. Nová systematika odráží důležitost chráněných zájmů v souladu s moderní trestní politikou. Stará úprava byla poplatná politickému zřízení, a tak na prvním místě chránila republiku, hospodaření, veřejný pořádek, obecné bezpečí či občanské soužití. Trestné činy proti životu a zdraví byly zařazeny až na sedmé místo. Nový trestní zákoník tuto systematiku opustil a vytvořil novou, která odráží jak základní lidská práva a svobody tak i společenský stav. Zvláštní část trestního zákoníku je v současné době řazena následovně: Hlava I.

Trestné činy proti životu a zdraví.

Hlava II.

Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a

listovního tajemství. Hlava III.

Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Hlava IV.

Trestné činy proti rodině a dětem.

Hlava V.

Trestné činy proti majetku.

Hlava VI.

Trestné činy hospodářské.

Hlava VII.

Trestné činy obecně nebezpečné.

Hlava VIII.

Trestné činy proti životnímu prostředí.

- 52 -

Hlava IX.

Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní

organizaci. Hlava X.

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných.

Hlava XI.

Trestné činy proti branné povinnosti.

Hlava XII.

Trestné činy vojenské.

Hlava XIII.

Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy.

Nový trestní zákoník byl vytvářen s určitými cíli, které dle mého názoru byly naplněny. Jedná se o nový pohled na pachatele trestných činů a zejména pak na jejich oběti, o novou formu trestných činů a v této souvislosti novou filozofii ukládání sankcí, o zohlednění demokratických hodnot v systematice skutkových podstat trestných činů. Dalším z cílů je snaha ukládat trest odnětí svobody pouze v krajních případech, a pokud je to jen trochu možné, nahradit tento trest jinými tresty – tresty alternativními. V trestním zákoníku jich je uvedeno 13, zatímco tresty spojené s odnětím svobody jsou „pouze“ 3. Nově byly do trestního zákoníku zakomponovány dva alternativní tresty, a to trest domácí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Jak jsem ale zmiňoval již v kapitole 5.2., trest domácího vězení obsahoval už zákon č. 117/1852 říšského zákoníku, o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, který byl zrušen až zákonem 86/1950 Sb., trestní zákon. Takže nově, v pravém slova smyslu, byl zaveden pouze trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, který vznikl zejména jako reakce na nezvladatelnou situaci při sportovních utkáních. V oblasti trestání je zřejmá snaha o vyvážení represe prvky kladoucími důraz na prevenci a resocializaci pachatelů trestných činů. Domnívám se, že alternativní tresty začínají hrát v systému trestů významnou a nezastupitelnou roli. Spolu s tím, jak roste vliv ostatních prvků restorativní justice, roste i využívání alternativních trestů. Tento trend je dle mého názoru pozitivní a nelze jej hodnotit jinak než kladně. Základním cílem ukládání alternativních trestů se stává zefektivnění jejich využívání tak, aby vedly ke svému cíli, tedy výběr vhodných případů k jejich užití a zajištění jejich lepší kontroly a výkonu. Trest obecně prospěšných prací a trest domácího vězení jsou dle mého názoru tresty s největší perspektivou. Hodí se pro relativně široký okruh pachatelů a jejich výkon spolu s dohledem probačního úředníka umožňuje poměrně účinné působení na pachatele

- 53 -

vedoucí k jeho nápravě. Tyto tresty, zejména pak trest domácího vězení, jsou v našem právním řádu stále ještě mladé, proto je jejich aplikace v praxi stále ještě v mnoha ohledech nedokonalá a je třeba hledat nová řešení pro jejich zefektivnění. Náš trestní zákoník neobsahuje, v řadě evropských států běžný, souhlas zletilých osob pobývajících s odsouzeným ve společné domácnosti s výkonem trestu domácího vězení. Dle mého názoru by bylo zavedení tohoto požadavku vhodné. Výčet alternativních sankcí v současně platném trestním zákoníku se mi, zejména po zavedení trestu domácího vězení, jeví jako dostatečný. Zavedení dalších druhů alternativních trestů by zřejmě nevedlo k úbytku ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody, neboť ten je již dnes soudy ukládán pouze v nezbytných případech. Jak jsem naznačil již výše, snížení počtu uvězněných osob je možné docílit zefektivněním a (pokud je to jen trochu možné) častějším ukládáním už zavedených alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

- 54 -

Závěr: V bakalářské práci jsem velice stručně popsal vývoj v oblasti trestní politiky, který se odráží v mnoha aspektech způsobu trestání a druhů trestů. Vzhledem ke značnému rozsahu trestního práva a omezené možnosti bakalářské práce, jsem v úvodní části práce jen nastínil historický vývoj institutu trestání, shrnul účel a funkci trestu v současném pojetí. V praktické části práce jsem se podrobněji věnoval druhům trestů, zejména pak alternativám k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Za současné trendy v oblasti trestání je možné považovat určité snahy o znovuzačlenění pachatelů trestných činů do společnosti, tedy jejich převýchova a náprava. K naplnění tohoto cíle nového trestního zákoníku jsou čím dál více využívány alternativní formy trestů. V posledních letech je rovněž podporován institut jistého zadostiučinění obětem trestných činů, na kterém by se měl pachatel podílet. Trest obecně prospěšných prací a trest domácího vězení, jejichž aplikaci a srovnání jsem se v praktické části věnoval, naplňují ideu restorativní justice a napomáhají tak k rozvoji moderní trestní politiky. Jedním z cílů práce bylo rovněž srovnání české právní úpravy s právními úpravami vybraných sousedních zemí. Byť byla komparace provedena jen na jeden druh alternativní sankce – trestu domácího vězení, a to ještě poměrně zevrubně, domnívám se, že rakouské zákonodárství by pro nás mohlo být inspirativní. Po zpracování srovnání trestání mladistvých delikventů u nás a ve Švýcarsku, jsem dospěl k závěru, že by pro naši právní úpravu ve věci trestání mladistvých, mohla být inspirativní švýcarská právní úprava, a to například v možnostech výkonu trestu odnětí svobody, zejména pak částečná detence a výkon trestu po dnech. Po zpracování práce jsem dospěl k závěru, že alternativní sankce jsou odbornou i laickou veřejností vnímány poměrně pozitivně. Domnívám se, že při současném počtu uložených trestů domácího vězení plní Probační a mediační služba svůj úkol v rámci možností dobře a dochází tak k naplnění účelu trestu. Počet odsouzených k trestu domácího vězení se pomalu zvyšuje. Osvědčení se této sankce v praxi působí na soudce pozitivně a tito se snaží ukládat domácí vězení četněji. Cíl práce, kterým byla určitá snaha o vystižení vývoje trestní politiky na území České republiky se zaměřením na rozvoj alternativních trestů, byl dle mého názoru naplněn.

- 55 -

Seznam použité literatury: Zákony a jiné právní předpisy: 1. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 2. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3. Zákon č. 40/2009 Sb., v platném znění, trestní zákoník 4. Zákon č. 141/1961 Sb., v platném znění, o trestním řízení soudním (trestní řád) 5. Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích 6. Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon 7. Zákon č. 40/2009 Sb., ve znění změny 330/2011, trestní zákoník, platný do 30/11/2011 8. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění 9. Bundesgesetz über das Jugendstrafrecht (Jugendstrafgesetz) 10. Schweizerisches Strafgesetzbuch

Monografie: 1. FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v Českých zemích. Praha: Rybka Publishers, 2007. 2. HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vydání Praha: C.H. Beck, 2009 3. JELÍNEK, J. (ed.) O novém trestním zákoníku. Sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právnické dny. Praha: Leges, 2009. 4. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol., Trestní právo hmotné – Obecná část, Brno: Masarykova univerzita, 2002 5. MALÝ, Karel a kol., Dějiny Českého a Československého práva do roku 1945, Praha: Linde, 2004. 6. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. jubilejní, zcela přepracované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007 7. ZOUBKOVÁ, I.; Kontrola kriminality mládeže. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2002 - 56 -

Odborné články: 1. Metodický postup Probační a mediační služby

Judikatura: 1. ASPI ID: Usnesení NS ČR, JUD 162133CZ, sp. zn. 8 Tdo 1430/2009 ze dne 12/01/2010 2. ASPI ID: Rozsudek NS ČR, JUD 201546CZ, sp. zn. 3 Tz 23/2011 ze dne 06/04/2011

Internetové zdroje: 1. Domácí vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví. [citováno 15/04/2012],

dostupné

z:

http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 2. dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/994825 3. Důvodová zpráva k návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, [citováno 22/04/2012] dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vladni-navrh-zakona-oodpovednosti-mladeze-za-protipravni-ciny-a-o-soudnictvi-ve-vecech-mladeze-a-ozmene-nekterych-zakonu-duvodova-zprava-20827.html 4. Ministerstvo spravedlnosti ČR [citováno 08/04/2012] dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 5. Oficiální stránky Probační a mediační služby ČR [citováno 14/04/2012] dostupné z: https://www.pmscr.cz/o-pms/ 6. Oficiální stránky Probační a mediační služby ČR [citováno 14/04/2012] dostupné z: https://www.pmscr.cz/aktuality/vse/ 7. Právní rádce, Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., [citováno 09/04/2012] dostupný z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-39116660-tresty-v-novem-trestnim-zakoniku 8. Počet odsúdených na prácu či domáce väzenie sa zvýšil o polovicu. TVNOVINY.sk.

[citováno

15/04/2012],

dostupné

http://tvnoviny.sk/spravy/domace/pocet-odsudenych-na-pracu-ci-domace-vazeniesa-zvysil-o-polovicu.html

- 57 -

z:

9. Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk. [citováno15/04/2012]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-abezpecnost/clanek.phtml?id=1182009 10. Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk [citováno 15/04/2012],

dostupné

z:

http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-a-

bezpecnost/clanek.phtml?id=1182009 11. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru, [citováno15/04/2012];dostupné z: http://isip.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20071911366

- 58 -

Druhy trestů podle trestního zákoníku

Recommend Documents