TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Veronika Bělová

TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ Community service order

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Marie Vanduchová, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce: 12. dubna 2009 Adresa: Zalužanská 282 Chlumec u Ústí nad Labem 40339 Email: [email protected]

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.“

……………………………………………. V Praze 14. 4. 2009

Veronika Bělová

Poděkování Chtěla bych na tomto místě poděkovat vedoucí

mé diplomové práce JUDr. Marii

Vanduchové, CSc. za její cenné rady a podněty, které mi pomohly při zpracování mé práce, dále pak Mgr. Zdeňce Adamcové a celému středisku Probační a mediační služby v Ústí nad Labem za ochotu se mnou spolupracovat, také soudci z Okresního soudu v Ústí nad Labem JUDr. Lubomíru Hrbkovi za jeho vstřícnost konzultovat se mnou dané téma a v neposlední řadě také všem blízkým, kteří mi byli při psaní diplomové práce velkou oporou.

……………………………

V Praze 14. 4. 2009

Veronika Bělová

OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………..6 1. Charakteristika alternativních trestů……………………………….….8 1.1 Pojem a účel trestu……………………………………………………….8 1.2 Druhy a systém trestů…………………………………………………….9 1.3 Alternativy k trestu odnětí svobody……………………………………..11 1.3.1 Historický vývoj……………………………………………………….11 1.3.2 Platná úprava alternativních trestů…………………………………….13 2. Úprava trestu obecně prospěšných prací v trestním zákoně…………16 2.1 Objasnění podstaty ……………………………………………………...16 2.2 Analýza zákonných podmínek pro ukládání…………………………….18 2.2.1 Hlediska pro ukládání…………………………………………………18 2.2.2 Výměra trestu………………………………………………………….19 2.2.3 Přiměřená omezení a povinnosti………………………………………20 2.2.4 Přeměna trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody……………21 3. Úprava trestu OPP v trestním řádu……………………………………22 3.1 Obecně k výkonu trestu…………………………………………………22 3.2 Nařízení výkonu trestu…………………………………………………..22 3.3 Odklad, přerušení a upuštění od výkonu, přeměna……………………...24 3.4 Některé druhy prací ukládaných v rámci výkonu trestu…………………26 4. Zvláštnosti trestního opatření OPP u mladistvých……………………29 4.1 Pojem mládež a jeho význam pro trestní odpovědnost………………….29 4.2 Pojem, podstata a účel sankcí pro mladistvé ……………………………31 4.2.1 Druhy opatření…………………………………………………………32 4.3 Trestní opatření obecně prospěšných prací……………………………...34

5. Úkoly Probační a mediační služby při výkonu trestu OPP…………...35 5.1 Zákonné vymezení………………………………………………………35 5.2 Cíle a poslání Probační a mediační služby ČR………………………….36 5.3 Úloha PMS při výkonu OPP…………………………………………….37 6. Odpovědnost za škodu při výkonu trestu OPP………………………..41 6.1 Škody na zdraví………………………………………………………….42 6.2 Škody na majetku………………………………………………………..42 6.3 Škody na životním prostředí……………………………………………..43 6.4 Doporučení k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci………….43 7. Právní úprava trestu obecně prospěšných prací v zahraničí a srovnání s ČR………………………………………………………………………….45 7.1 Úprava trestu obecně prospěšných prací na Slovensku………………….45 7.2 Velká Británie……………………………………………………………48 7.3 Srovnání úpravy tuzemské a úprav zahraničních………………………..50 8. Problémy trestu OPP v praxi…………………………………………...52 8.1 Řízené rozhovory a kazuistika…………………………………………..52 8.2 Dotazníkové šetření s odsouzenými……………………………………..62 8.3 Statistické údaje………………………………………………………….64 9. Trest obecně prospěšných prací v novém trestním zákoníku………...66 ZÁVĚR……………………………………………………………………...68 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ ………………………………..70 PŘÍLOHY…………………………………………………………………..72 RESUMÉ………………………………………………………………........78 KLÍČOVÁ SLOVA………………………………………………………...80

Úvod Pro zpracování své diplomové práce jsem si zvolila téma „Trest obecně prospěšných prací“. Toto téma je stále velmi aktuální, neboť kriminalita roste a je třeba na ni vhodným způsobem reagovat. Kapacita věznic se nemůže donekonečna zvyšovat, navíc se změnil i pohled na smysl a účel trestu, a proto dochází mnohem více k začleňování alternativních trestů do trestních systémů států. Prosazuje se koncepce restorativní (neboli obnovující) spravedlnosti, která je kladena do protikladu ke spravedlnosti restributivní (neboli odplatné). Koncepce restorativní justice přináší nový pohled na řešení problémů kriminality a trestný čin pojímá jako sociální konflikt, který je třeba řešit za účasti všech dotčených subjektů. Mým hlavním cílem je, co nejpodrobněji a nejuceleněji rozebrat trest obecně prospěšných

prací

v platné

právní

úpravě,

který

je

považován

za

jeden

z nejperspektivnějších opatření trestní spravedlnosti současnosti. Tento uvedený institut mě zaujal především proto, že neznamená pro pachatele jen negativní zkušenost, ale má pro něj i řadu pozitivních aspektů. Mezi hlavní klady patří fakt, že odsouzený je stále považován za člena lidské společnosti, není vytržen ze svého vlastního rodinného a sociálního prostředí a hlavně také to, že odsouzený není vystaven obecnému riziku kriminologické nákazy, kterou s sebou nese výkon trestu odnětí svobody ve věznici. Samotnou práci jsem rozdělila do devíti kapitol. V kapitole první se zabývám pojmem a účelem trestu, druhy a systémem trestů (včetně alternativních) podle stávající právní úpravy. Stěžejní část mé práce je ve druhé a třetí kapitole, které jsou věnovány rozboru platné právní úpravy trestu obecně prospěšných prací, zákonným podmínkám pro ukládání, výměře, lhůtě pro výkon, účinkům výkonu trestu a problémům s tímto výkonem spojených. V další kapitole nemohu opomenout pozastavit se u zvláštních podmínek pro ukládání tohoto trestu mladistvým pachatelům. V páté kapitole popisuji úkoly Probační a mediační služby při výkonu trestu obecně prospěšných prací. Další šestá kapitola se věnuje odpovědnosti za škodu, která může při provádění výkonu trestu vzniknout. Kapitola sedmá je popisem právních úprav trestu obecně prospěšných prací ve vybraných evropských zemích a jejich následné porovnání s úpravou tuzemskou. Mimořádnou pozornost věnuji

6

osmé kapitole, kde se zabývám problémy trestu OPP v praxi. Poslední devátá kapitola je věnována úpravě trestu OPP v novém trestním zákoníku. Co se týče metody psaní diplomové práce, je především zaměřena na právní stav dnes a také obsahuje mé úvahy do budoucna. Při zpracování práce jsem využívala hlavně české právní předpisy, doplňují je odborné právnické publikace a odborné články, které mi pomohly k tomu, abych si na věc vytvořila vlastní názor. Využila jsem statistických a metodických publikací a v neposlední řadě také webových stránek.

7

1. Charakteristika alternativních trestů 1.1 Pojem a účel trestu Ve své práci se zabývám trestem obecně prospěšných prací, proto považuji za nutné vymezit, co vůbec znamená pojem a účel trestu. V odborné literatuře se můžeme setkat s mnoha různými definicemi trestu, lišícími se podle kontextu, ve kterém jsou zrovna uváděny. Všechny se ale obecně shodují na tom, že je to určitá odplata za něco, co nemělo nastat, co je v rozporu buď s normami právními, nebo morálními. Odplata je často chápána jako sociální msta neboli snaha po uložení trestu, co nejvíce odpovídajícího povaze provinění. Tento přístup se zajímá pouze o to, aby trest odpovídal zločinu, a je tak starý jako historie sama. Ve dvacátém a jednadvacátém století je ale teorie odplaty pomalu opouštěna, neboť demokratická společnost je založena na zásadách práv jednotlivce a občanských svobod, kde tresty v podobě “vyrovnaných účtů” představují rozpor v hodnotách.1 „Trestem rozumíme zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání.“2 V našem trestním právu je trest prostředkem státního donucení, který stát užívá k ochraně zájmů chráněných trestním zákonem, ochraně společnosti před trestnými činy a jejich pachateli. Hlavním znakem trestu je způsobení újmy určité osobě. Jedná se o závažné zásahy do občanských práv. V souladu s ustanovením čl. 7 odst. 2 LPS3 je zakázáno kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trest, přičemž ustanovení § 23 odst. 2 trestního zákona ještě doplňuje, že výkonem trestu nesmí být snížena lidská důstojnost. Zde se projevuje zásada humanismu trestního práva. Ochrana lidské důstojnosti je dále obsažena i v mezinárodních dokumentech. Jedná se zejména o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu

1

http://trestni2.juristic.cz (citováno 15. srpna 2008)

2

Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006.s. 336. Listina základních práv a svobod, č. 2/ 1993 Sb. (dále jen LPS)

3

8

zacházení nebo trestání. Trest může být uložen pachateli trestného činu jen na základě zákona a pouze zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit (viz čl. 39 LPS) – zásada nulla poena sine lege. Podle ustanovení čl. 90 Ústavy4 a čl. 40 odst. 1 LPS o trestu za trestné činy rozhoduje pouze soud.5 Hlavní cíle trestání jsou obsaženy v ustanovení § 23 trestního zákona6, označeného jako „účel trestu“, kde se stanoví, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Zabránění v páchání trestné činnosti představuje represivní složku funkce trestu, zatímco výchova pachatele k řádnému životu je individuální prevencí a výchovné působení trestu na ostatní členy společnosti představuje generální prevenci.7 S účelem trestu úzce souvisí otázka spravedlnosti. Pokud trest není adekvátní, pak má toto vliv i na jeho účinnost. Účelu trestu může být tedy dosaženo pouze v případě, že uložený trest je spravedlivý. Druh a výměra trestu by měly odpovídat společenské nebezpečnosti a ostatním okolnostem spáchání trestného činu a osobě pachatele.8

1.2

Druhy a systém trestů Systém trestů lze definovat jako „ uspořádání jednotlivých druhů trestů

podle závažnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemné vztahy mezi jednotlivými tresty“9 Taxativní výčet trestů se nachází v ustanovení § 27 trestního zákona, v němž je uskutečňovaná základní zásada trestního práva hmotného a právního státu vůbec obsažená v čl. 39 LPS, a to zásada, podle které lze tresty ukládat pouze na základě

4

Ústavní zákon č. 1/ 1993 Sb. (dále jen Ústava) Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 338. 6 Zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. (dále jen trestní zákon) 7 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 340. 8 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 342 9 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 344. 5

9

zákona (zásada nulla poena sine lege). Výpočet jednotlivých druhů trestů nelze žádným způsobem rozšiřovat, nad rámec ustanovení § 27 trestního zákona lze uložit ještě výjimečný trest upravený v ustanovení § 29 trestního zákona. Výjimečným trestem se rozumí trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let a trest odnětí svobody na doživotí. Trestní zákon v ustanovení § 27 umožňuje uložit tyto tresty: -

odnětí svobody,

-

obecně prospěšné práce,

-

ztráta čestných titulů a vyznamenání,

-

ztráta vojenské hodnosti,

-

zákaz činnosti,

-

propadnutí majetku,

-

peněžitý trest,

-

propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

-

vyhoštění,

-

zákaz pobytu.

Dále bývá podle některých názorů považováno za samostatný trest podmíněné odsouzení. V systému trestů se též odráží jedna ze základních zásad trestního práva, a to zásada humanismu (viz. § 23 odst. 2 trestního zákona). Je vyjádřena v požadavku na ukládání a výkon trestních sankcí. A byla zdůrazněna zejména novelou trestního zákona v roce 1990, která zrušila trest smrti a nahradila jej trestem odnětí svobody na doživotí s možností podmíněného propuštění. Dále se tato zásada projevuje v posilování tzv. alternativních trestů. „ Za alternativní tresty jsou považovány všechny tresty nespojené s nepodmíněným odnětím svobody.“10

10

Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha, Linde, 2006. s. 346.

10

1.3

Alternativy k trestu odnětí svobody 1.3.1 Historický vývoj I když některé z forem alternativního zacházení s pachateli se rozvíjely již

koncem minulého a začátkem dvacátého století (zejména probace), v západní Evropě a v USA se alternativní opatření v oblasti zacházení s pachateli prakticky začalo uplatňovat od padesátých let dvacátého století. Zájem o tuto oblast podnítily změny v charakteru kriminality a její nárůst zejména v prvních letech po druhé světové válce. Tehdejší situace ve vězeňství, která byla výrazně poznamenána překročením kapacity většiny vězeňských zařízení, a nízká efektivita trestu odnětí svobody, vyvolaly diskuzi o jiných, účinnějších a méně nákladných způsobech zacházení s pachateli. Trestní politika v šedesátých a sedmdesátých letech se v těchto zemích vyznačovala výrazným úsilím o reformy ve vězeňství, o nichž se hovoří jako o humanizaci či liberalizaci vězeňského systému. Začínají se zavádět nové výchovné, sociální a psychoterapeuticky zaměřené způsoby práce s odsouzenými. Později provedené zhodnocení nových přístupů ukázalo, že zatím nevedly k předpokládanému snížení recidiv trestné činnosti a kriminality obecně.11 Na počátku byly alternativní tresty chápány zejména jako tresty nahrazující trest odnětí svobody. Trest vězení je často spojen s prizonizací, tedy s negativním vlivem prostředí na odsouzené a jejich bezprostřední budoucnost po propuštění. Pobyt ve vězení je ve většině případů spojen se ztrátou odpovědnosti odsouzeného za sebe samého, za svoje chování a za svoji budoucnost. Propuštěný vězeň neschopný zachytit se v nekriminálním společenství vyhledává takový typ prostředí, které zná a v němž se umí pohybovat – totiž některou kriminální subkulturu. Tím se pravděpodobnost jeho pokračování v kriminální dráze zvyšuje. Alternativní opatření a alternativní tresty byly a doposud jsou určeny pro pachatele méně závažných trestných činů. Prostřednictvím alternativních způsobů zacházení

11

Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha, Portál, 1998. s. 181.

11

společnost může řešit problém rostoucí kriminality mladistvých a dospělých pachatelů lépe, než pouhým zesilováním represivních sankcí.12 Otázkou dalšího rozvoje alternativních trestů se posléze začaly zabývat i orgány OSN, výzkumné instituce připojené k OSN a orgány Rady Evropy. V roce 1985, kdy se konal 6. kongres OSN, byla přijata rezoluce č. 16 o snížení počtu vězňů, o alternativách trestu odnětí svobody a o společenské reintegraci pachatelů. V rámci příprav 8. kongresu OSN byl vypracován návrh Směrnic týkajících se alternativ k trestu odnětí svobody, ve kterém byly jako vhodné alternativní sankce uvedeny: podmíněné odsouzení, domácí vězení, probace, služby pro veřejnost, náhrada škody, práce ve společenském zařízení a veřejná důtka.13 V návaznosti na podněty OSN, ale i v rámci svých vlastních aktivit, se otázkou alternativních sankcí zabývá i Rada Evropy. Jedním z nejvýznamnějších kroků v tomto směru bylo přijetí ,,Doporučení č. R (92) 16 Výboru ministrů členských států k Evropským pravidlům o trestech a opatřeních realizovaných ve společenství“, které obsahuje celkem 90 pravidel. Materiál je souhrnem doporučení členským státům pro zavádění nových legislativních opatření v trestní politice. Mezi nejdůležitější patří pravidlo, že žádný alternativní trest nebo opatření by neměly mít neurčité trvání a že v zákoně by neměla být stanovena automatická změna alternativního trestu v trest vězení, aniž by pachatel měl možnost se k projednávané změně způsobu trestu sám vyjádřit. Značná část pravidel je zaměřena na ochranu práv odsouzených a na vytvoření takových opatření, která by chránila odsouzeného před nevhodnou publicitou. Velký důraz je kladen na spolupráci s pachatelem. Cílem je dosáhnout pachatelova náhledu na spáchaný trestný čin a na následující trest jako na spravedlivou a přiměřenou reakci společnosti na spáchaný čin. Pravidla také doporučují, aby před uložením alternativního trestu byl pachatel informován o průběhu trestů a o důsledcích, jež nastanou v případě neplnění trestu a opatření. Pravidla rovněž zdůrazňují nutnost vytvoření systému potřebného pro realizaci těchto alternativ, včetně zajištění kvalifikovaného odborného aparátu. Nezanedbatelnou složku pravidel tvoří

12 13

Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha, Portál, 1998. s. 182. Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha, Portál, 1998. s. 183.

12

doporučení týkající se zapojení širšího společenství (komunity) do realizace alternativních trestů a opatření. Počítá se i s participací dobrovolníků.14

1.3.2 Platná úprava alternativních trestů Současná filozofie alternativních trestů v právním řádu České republiky je jednoduchá: ponechat odsouzené na svobodě a uložit jim takový druh povinnosti nebo omezení, který bude působit preventivně proti páchání další trestné činnosti, ochrání společnost, uspokojí zájmy obětí trestného činu a upevní v pachateli návyky a postoje potřebné k vedení řádného života. Soudy přistupují k alternativním trestům v případě, že se jedná o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody do pěti let a osoba pachatele není natolik narušená, aby její pobyt na svobodě byl pro ostatní nebezpečný.15 V literatuře se setkáváme s rozlišením alternativních trestů v užším a širším pojetí. Zatímco do užšího pojetí řadíme takové tresty, které v sobě zahrnují odborné psychosociální vedení a kontrolu pachatele, které jsou zajišťovány specializovanou sociální službou (v ČR se jedná o Probační a mediační službu). Pod pojmem alternativní trest v širším pojetí rozumíme všechny tresty nespojené s odnětím svobody.16

Alternativní tresty se ukládají místo trestu odnětí svobody nebo se s ním kombinují. Při jejich neplnění může nastat náhradní sankce - většinou trest vězení. Alternativní tresty v užším pojetí: 17

Podmíněné odsouzení spočívá v podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu od jednoho do pěti let. Podmíněně odložit lze pouze trest

14

15 16

Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha, Portál, 1998. s. 185. http://www.spj.cz/opp/[ citováno 19.srpna 2008] http://www.spj.cz/opp/[ citováno 19.srpna 2008]

17 http://www.spj.cz/opp/[ citováno 19.srpna 2008]

13

odnětí svobody v trvání do dvou let. Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a povinnosti (např. podrobit se výcviku pro získání zaměstnání, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, léčení závislosti na návykových látkách, zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, zdržet se hazardních her atd.) nebo povinnost nahradit škodu, kterou pachatel trestným činem způsobil. (viz. § 58-60 trestního zákona) Podmíněné odsouzení s dohledem, kterým soud podmíněně odloží na zkušební dobu od jednoho do pěti let výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující tři roky. Soud nad pachatelem zároveň vysloví (probační) dohled, který spočívá v pravidelném osobním kontaktu pachatele s pracovníkem Probační a mediační služby. Obdobně jako u podmíněného trestu může uložit přiměřená omezení a povinnosti. (viz. § 60a-60b trestní zákon) Trest obecně prospěšných prací spočívá v povinnosti pachatele odpracovat osobně a bezplatně ve svém volném čase soudem stanovený počet hodin (v rozmezí 50 400 hodin). Práce má být vykonávána ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. (viz. § 45 trestní zákon) Alternativní tresty v širším pojetí: 18 Peněžitý trest ve výměře od dvou tisíc korun do pěti milionů korun českých, pokud pachatel získal nebo chtěl získat trestným činem majetkový prospěch, popř. u méně závažných trestných činů, pokud není třeba ukládat trest odnětí svobody. Současně s uložením peněžitého trestu ukládá soud tzv. náhradní trest odnětí svobody do dvou let, pokud by peněžitý trest nebyl zaplacen. (viz. § 53-54 trestní zákon) Trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností, např. při řízení automobilu, při výkonu určitého povolání (lékaře, policisty, účetní atd.). (viz. § 49-50 trestní zákon) Trest vyhoštění, který se ukládá pouze cizincům, kteří nemají na území republiky povolen dlouhodobý pobyt, ani jim nebyl poskytnut azyl, a znamená zákaz zdržovat

18

http://www.spj.cz/opp/[ citováno 19.srpna 2008]

14

se po dobu jednoho roku až deseti let nebo na dobu neurčitou na území ČR. (viz. § 57 trestní zákon) Trest zákazu pobytu na jeden rok až pět let v místě, kde pachatel spáchal nebo opakovaně páchá trestnou činnost; nelze však zakázat pobyt v místě, kde má občan trvalý pobyt. (viz. § 57a trestní zákon) Trest propadnutí majetku, který je ukládán buď pachatelům, odsuzovaným za zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pokud uložení jiného trestu není třeba. (viz. § 51-52 trestní zákon) Trest propadnutí věci, která byla získána trestným činem nebo byla ke spáchání použita. (viz. § 55-56 trestní zákon) V novém trestním zákoníku se systém alternativních trestů doplňuje ještě o trest domácího vězení, který je jedním z druhů trestů umožňujících postih pachatele, aniž by musel být vytrhován ze své rodiny a nejbližšího okolí. A dále ještě o trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, který lze uložit za trestný čin až na deset let. Hlavním smyslem alternativních způsobů řešení trestních věcí je přiměřená reakce na spáchaný trestný čin a odstranění konfliktního stavu spojeného s tímto činem pro objasnění jeho příčin. Konkrétně jde při jejich uplatnění především o vypořádání vzájemných vztahů mezi obviněným, poškozeným a osobami z jejich blízkého sociálního okolí, sankční i pozitivně motivující působení na obviněného a dosažení satisfakce. Tyto snahy se pak projevují, opíraje se přitom právě o tato alternativní řešení, v novém konceptu tzv. restorativní justice neboli obnovující trestní spravedlnosti, která chápe trestný čin především jako poškození jedné osoby druhou a svou pozornost soustřeďuje na konflikt mezi obětí trestného činu a jeho pachatele. Koncepce restorativní justice je tedy chápána jako úsilí pro obnovení trestným činem narušeného nebo ohroženého systému chráněných hodnot a sociálních vztahů. Počítá přitom s aktivní rolí obviněného, ale také s individuálním zohledněním zájmů a potřeb obětí trestného činu, příp. dalších dotčených subjektů.19

19

Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věci v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. s. 4, s. 18.

15

2. Úprava trestu obecně prospěšných prací v trestním zákoně 2.1 Objasnění podstaty Trest obecně prospěšných prací byl zaveden v našem právním řádu novelou trestního zákona č. 152/1995 Sb., s účinností od 1. 1. 1996 jako samostatný druh trestu, který představuje důležitou alternativu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, což vyplývá i z ustanovení § 45a odst. 4 trestního zákona, podle kterého se nevykonaný trest obecně prospěšných prací přemění na trest odnětí svobody. • „Jedná se o legální nucenou práci v obecný prospěch širšího okruhu lidí.“20 • ,,Trest obecně prospěšných prací záleží na povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům, spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou

zvířat,

humanitární,

sociální,

charitativní,

náboženskou,

tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům.“21 • ,,Obecně prospěšné práce představují trest, který je alternativou k trestu odnětí svobody, do jehož výkonu je zapojena širší společnost. Pro veřejně prospěšnou práci ve smyslu hlavního alternativního trestu hovoříme kromě hlediska výše nákladů i kombinace různých trestáním sledovaných účelů : -

újmu způsobenou pachateli zde představuje odnětí volného času, který je v dnešní společnosti stále více ceněn,

-

způsobené škody jsou nahrazeny prací vykonanou ve prospěch společnosti,

20 21

Čl. 4 odst. 3 písm. a) evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

16

-

resocializace pachatele je usnadněna tím, že jeho sociální kontakty nejsou poškozeny příliš intenzivním zásahem do je ho života a zároveň je podpořena osvojováním stabilních pracovních návyků a rozvíjením pocitu sociální zodpovědnosti.´´ 22

•

,,Obecně prospěšné práce jsou trestem, který odsouzený vykonává, aniž by musel opustit své sociální, rodinné a pracovní prostředí. Soud pachateli uloží povinnost odpracovat určitý počet hodin práce, splňující podmínku obecného a veřejného zajmu, již odsouzený musí vykonat bezplatně a ve svém volném čase v průběhu stanovené lhůty.23

Podle mého názoru základním smyslem trestu obecně prospěšných prací (dále OPP) je vedle naplnění obecného účelu trestu též skutečnost, že odsouzený není umístěn do věznice a vystaven negativnímu působení vězeňského prostředí, což je pro něho velikou výhodou. Navíc trest OPP umožňuje zachovat pozitivní sociální vazby, které jsou pro reintegraci pachatele jedním z nejúčinnějších prostředků. V materiálech Rady Evropy je zdůrazňováno, že OPP jsou jedním z nejprogresivnějších opatření evropského trestního práva posledních let. Originalita tohoto trestu spočívá v tom, že OPP aktivně přispívá k možnosti nápravy odsouzeného, a to nejenom při výkonu práce. Dále se zejména nenarušují užitečné svazky pachatele s jeho okolím, není zbaven výkonu normálních společenských povinností ani odpovědnosti. Podmínkou aplikace této sankce je však ochota pachatele spolupracovat, proto je také téměř ve všech trestních zákonech (s výjimkou českého) zakotven požadavek souhlasu pachatele.24 Všimla jsem si, že důležitou podmínkou pro efektivní a dostatečně širokou využitelnost trestu OPP je spolupráce ze strany společnosti, neboť bez jejího aktivního a vstřícného přístupu by se trest OPP nemohl uplatnit v praxi.

22

Projekty – Příloha časopisu České vězeňství č. 2/1999. s. 254, 255. Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. s. 188. 24 Vůjtěch, J. a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998. 23

17

2.2 Analýza zákonných podmínek pro ukládání (hmotněprávní úprava) 2.2.1 Hlediska pro ukládání Zákonné předpoklady, při jejichž existenci může soud uložit pachateli trestného činu trest obecně prospěšných prací, vymezuje ustanovení § 45 odst. 1 trestního zákona kumulativně takto: a) jedná se o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let, přičemž pro určení výše trestní sazby v konkrétním případě je rozhodující sazba tohoto trestu stanovená ve zvláštní části trestního zákona, nikoli konkrétní výměra, v jaké by byl pachateli trest odnětí svobody uložen, b) existuje důvodný předpoklad, že vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele není k dosažení jiného účelu uložení jiného trestu třeba. Povinností soudu při ukládání trestu obecně prospěšných prací je přihlédnout též ke stanovisku pachatele k uložení takového druhu trestu, jakož i ke zdravotní způsobili pachatele.25 Uložení trestu obecně prospěšných prací není však podmíněno souhlasem pachatele s tímto druhem trestu. Trest obecně prospěšných prací lze ukládat buďto samostatně nebo vedle jiného trestu (§ 45 odst. 2 trestního zákona). Protože je trest OPP koncipován jako alternativa ve vztahu k odnětí svobody, musí být nutně neslučitelný právě s trestem odnětí svobody.

25

Ustanovení § 45a odst. 2 zákona č. 140/1961Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

18

2.2.2 Výměra trestu Soud může uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin. (§45a odst. 1 trestního zákona). Nepřekročitelnost horní hranice OPP je nutno respektovat i při ukládání dalšího trestu stejného druhu ve smyslu ustanovení § 36 trestního zákona, podle kterého odsuzuje-li soud pachatele pro trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého trestu dřívějším rozsudkem nejvyšší povolenou výměru trestním zákonem pro tento druh trestu, tj. u trestu OPP 400 hodin. V praxi toto ustanovení někdy činí potíže, neboť soudy v některých případech nezjišťují, zda byl pachateli již dříve trest OPP uložen a ukládají jej opakovaně v době, kdy předchozí trest OPP ještě nebyl vykonán. Nápravu takového pochybení soudu je pak možno dosáhnout jen prostřednictvím jen některého mimořádného opravného prostředku.26 Při stanovení konkrétní výše trestu obecně prospěšných prací, se soud řídí obecnými hledisky stanovenými trestním zákonem pro ukládání trestů, tj. přihlédne zejména ke stupni nebezpečnosti trestného činu, jakož i k poměrům pachatele a jeho nápravě. Nad to však musí soud při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédnout též ke stanovisku pachatele k uložení takového druhu trestu, jakož i k jeho

zdravotní

způsobilosti. Je-li

pak

pachatel

zdravotně

nezpůsobilý

k soustavnému výkonu práce, trest obecně prospěšných prací se mu neuloží.27 Jak již bylo řečeno, platný trestní zákon nevyžaduje souhlas pachatele s uložením trestu OPP. To může být ke škodě věci z hlediska subjektivního postoje pachatele k takovému trestu a případnému efektu tohoto trestu. Zakotvení souhlasu pachatele s uložením trestu OPP jako podmínky pro jeho uložení, je též

26

Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věci v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. s. 321, 322. 27 §45a odst. 2, zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

19

doporučováno Radou Evropy v dokumentech Evropská pravidla v oblasti společenských sankcí a opatření ze dne 17. 1. 1992.28

2.2.3 Přiměřená omezení a povinnosti Soud dále může současně s trestem OPP uložit pachateli i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život, zpravidla by mu měl též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem.29 Dodržování soudem stanovených opatření je jedním ze základních kritérií pro posuzování, zda pachatel v době výkonu trestu OPP vedl řádný život nebo zda není důvod pro přeměnu tohoto trestu na trest odnětí svobody.30 Odsouzený je povinen trest OPP vykonat do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu.31 Do této jednoroční lhůty se však nezapočítává doba, po kterou pachatel nemohl pachatel obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní či zákonné překážky nebo se zdržoval v cizině, anebo byl ve vazbě či vykonával trest odnětí svobody.32 Počátek a průběh této jednoroční lhůty může být dále modifikován rozhodnutím soudu o odkladu nebo přerušení výkonu tohoto trestu ve vykonávacím řízení.33 Pokud trest OPP není vykonán vůbec, řádně nebo včas, soud v takovém případě přemění trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu. Tímto nesplněním nebo nikoli řádným či včasným splněním, je zejména zaviněné nevykonání uloženého trestu ve stanovené době nebo porušení povinnosti vést řádný život v době výkonu trestu OPP, případně současně naplnění obou těchto podmínek.34 Rozhodnou dobou je doba od právní

28

Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věci v praxi. Praha. C.H. Beck, 2000. s. 318. 29 Ustanovení § 45a odst. 1, zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 30 Sotolář, A., Sovák, Z., Kratochvíl, V., Zezulová, J., Šámal, P., Púry, F., Válková, H.: Právní rámec alternativního řešení trestních věcí. Díl první. Příručky Ministerstva spravedlnosti ČR, svazek 64, Praha, 2001. s. 222. 31 § 45a odst. 3, zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 32 § 45a odst. 3, zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 33 § 339, §340 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů 34 Sotolář, A., Sovák, Z., Kratochvíl, V., Zezulová, J., Šámal, P., Púry, F., Válková, H.: Právní rámec alternativního řešení trestních věcí. Díl první. Příručky Ministerstva spravedlnosti ČR, svazek 64, Praha ,2001. s. 222.

20

moci odsuzujícího rozsudku až do skončení výkonu trestu. Po této době již přeměna trestu nepřichází v úvahu, neboť trest byl již vykonán.35

2.2.4 Přeměna trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody Požadavek vedení řádného života zahrnuje též dodržování přiměřených omezení a nahrazení způsobené škody, pokud byly soudem uloženy. Nevykonání uložených prací musí být pachatelem zaviněno, nelze tedy přeměnit trest např. proto, že nebyla práce pachateli ve stanovené době přidělena pro nedostatek pracovních příležitostí. Pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je stanoven trestním zákonem přepočet obou trestů, podle něhož každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.36 Tento poměr je zřejmě příliš mírný, neboť doba takto přeměněného trestu odnětí svobody tak může činit maximálně 200 dní (u mladistvých 100 dnů). Na odsouzeného k trestu obecně prospěšných prací se hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu či jeho zbytku pravomocně upuštěno.37

35 Sotolář, A., Sovák, Z., Kratochvíl, V., Zezulová, J., Šámal, P., Púry, F., Válková, H. Právní rámec alternativního řešení trestních věcí. Díl první. Příručky Ministerstva spravedlnosti ČR, svazek 64, Praha, 2001. s. 222. 36 § 45a odst. 4, zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 37 § 45a odst. 5, zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

21

3. Úprava trestu obecně prospěšných prací v trestním řádu 3.1 Obecně k výkonu trestu Výkon trestu obecně prospěšných prací je upraven v trestním řádu (zákon č. 141/1961 Sb.) v ustanovení § 335 až § 340b. Subjekty, které se podílejí na výkonu trestu, jsou soudy, zájmová sdružení občanů, obecní úřady, státní či jiné instituce, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány a probační úředníci Probační a mediační služby ČR. Trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento obvod (§ 335 trestního řádu).

3.2 Nařízení výkonu trestu Jakmile se rozhodnutí soudu, kterým byl uložen trest obecně prospěšných prací, stane vykonatelným, předseda senátu jeho opis zašle okresnímu soudu, v jehož obvodu má odsouzený trest vykonávat.38 To znamená, že rozsudek o vině a trestu (případně trestní příkaz) vydá soud, zpravidla okresní, jehož místní příslušnost je dána podle obecných ustanovení trestního řádu, tedy zpravidla okresní soud, v jehož obvodu byl spáchán trestný čin. Naproti tomu bez ohledu na to, který soud vydal rozhodnutí, na jehož základě se má vykonat trest obecně prospěšných prací, je k nařízení k výkonu tohoto trestu vždy příslušný okresní soud, v jehož obvodu odsouzený má trvalé bydliště.39 K nařízení výkonu trestu je příslušný zásadně samosoudce okresního soudu, který rozhoduje usnesením, proti němuž není přípustná stížnost. Přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém oboru a přihlíží k tomu, aby odsouzený 38

§ 336 odst. 1, zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů (dále trestní řád). Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věci v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000.s. 323.

39

22

trest vykonával co nejblíže k místu, kde bydlí. Odsouzeného zároveň poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně prospěšné práce vykonávat, k projednání podmínek výkonu trestu.40 Poté, co se dosouzený dostaví k projednání těchto podmínek, je třeba jej informovat o konkrétním místě, kde a jaké práce bude vykonávat a dohodnout s ním zahájení prací a časový harmonogram jejich provádění. Je možné též dohodnout, že odsouzený může vykonat práce i v kratším termínu, pokud to jejich povaha připouští. Součástí této dohody by s ohledem na charakter prováděných prací, zejména pro účely minimalizace rizika vzniku škod, mělo být i poučení odsouzeného o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které by měl odsouzený stvrdit svým podpisem.41 Při odpovědnosti za škodu vzniklou při provádění prací nebo v souvislosti s nimi se postupuje podle obecných občanskoprávních předpisů (§ 415 OZ a násl.). Úprava odpovědnosti za škodu podle zákoníku práce se na škodu vzniklou při výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo v souvislosti s ním nevztahuje.42 Nesplní-li odsouzený povinnost stanovenou v ustanovení § 336 odst. 2 trestního řádu, nebo bez závažného důvodu neprovádí určené práce, obecní úřad nebo instituce, u nichž mají být práce vykonávány, to bezodkladně sdělí soudu, který výkon trestu nařídil. Rovněž mu bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest obecně prospěšných prací vykonal.43 O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí probačního úředníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu; probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány.44 Probační úředník spolupracuje s obcemi a s obecně prospěšnými institucemi při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných pro odsouzené a při

40

§ 336 odst. 2, zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů

41

Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věci v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. s. 336. 42 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věci v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. s. 336. 43 § 337 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů. 44 § 336 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů.

23

výkonu tohoto trestu všeobecně a zejména provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život.45 Při výkonu trestů spolupracují soudy v široké míře se zájmovými sdruženími občanů ve smyslu ustanovení § 3 a násl. TŘ. Při výkonu trestu obecně prospěšných prací může soud, považuje-li to za prospěšné, požádat zájmové sdružení občanů činné na pracovišti nebo v bydlišti odsouzeného o výchovné spolupůsobení, pokud toto sdružení nabídlo soudu záruku za převýchovu odsouzeného.46

3.3 Odklad, přerušení a upuštění od výkonu, přeměna Soud, který nařídil výkon trestu obecně prospěšných prací, může podle ustanovení § 339 a § 340 trestního řádu výkon tohoto trestu na potřebnou dobu odložit nebo přerušit z následujících důvodů:47 a) jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest vykonat, b) jedná-li se o těhotnou ženu nebo matku novorozeného dítěte, odloží nebo přeruší předseda senátu výkon trestu na dobu jednoho roku po porodu, c) z jiných důležitých důvodů, např. rodinných, může předseda senátu výkon trestu odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen, d) jestliže byl odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby. V případě bodu a) a d), pokud pominou důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá. Doba, po kterou je výkon trestu přerušen nebo odložen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest 45

§ 338 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů § 338 odst. 1 a § 329 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů 47 § 339, § 340 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění pozdějších předpisů 46

24

obecně prospěšných prací vykonán. Trestní řád ve svých ustanoveních proti shora uvedeným rozhodnutím připouští podání stížnosti, která má odkladný účinek. U všech těchto rozhodnutí je třeba včas vyrozumět obecní úřad, kde měl trest obecně prospěšných prací vykonávat, anebo kde se vykonává.48 Vedle odložení a přerušení výkonu trestu existuje také institut upuštění od výkonu trestu (§ 340a trestního řádu). Upuštění se projevuje v případě, že odsouzený je v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě neschopen trest obecně prospěšných prací vykonat. Tehdy předseda senátu rozhodnutím upustí od výkonu tohoto trestu nebo jeho nevykonaného zbytku. Toto rozhodnutí s konečnou platností zprošťuje odsouzeného povinnosti trest vykonat.49 Změna zdravotního stavu tu je zpravidla vyvolána závažnou nevyléčitelnou chorobou, nebo úrazem či nemocí, které zanechají trvalé poškození organizmu. V případě, že nelze zdravotní stav objasnit odborným vyjádřením v lékařských zprávách, je třeba přibrat znalce (§ 105 trestního řádu). Po právní moci rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací je třeba o tom vyrozumět obecní úřad, v jehož obvodu se měl trest vykonávat.50 Ve všech možnostech odkladu, přerušení a upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací, je-li příčinou zdravotní nezpůsobilost odsouzeného, musí taková skutečnost nastat až po vynesení rozsudku. Jestliže by tu snad byla již dříve, nemohl by být tento trest uložen. Podle ustanovení § 45a odst. 2 trestního zákona totiž soud při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlíží mimo jiné i ke zdravotní způsobilosti pachatele. V případě, že by byl nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací zdravotně nezpůsobilému odsouzenému již během meritorního rozhodování, nelze takového pochybení napravit v rámci výkonu rozhodnutí,

48

Sotolář, A, Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H.Beck, 2002. s. 325. 49 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003. s. 14. 50 Sotolář, A., Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H.Beck, 2002. s. 325.

25

kterým byl trest uložen, ale náprava je v tomto případě možná pouze cestou mimořádného opravného prostředku. Nedojde-li k upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku podle ustanovení § 340a trestního řádu, je pachatel zásadně povinen vykonat tento trest v celé výměře, jak mu byl soudem uložen, a nepřichází v úvahu podmíněné upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu. Rovněž není možné podmíněné odložení výkonu trestu obecně prospěšných prací.51 O přeměně trestu obecně prospěšných prací či o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu buď na návrh obecního úřadu či instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, nebo na návrh probačního úředníka, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.52 Důvodem může být nevykonání trestu OPP ve stanovené době, nebo porušení jiných soudem uložených povinností v době od právní moci odsuzujícího rozsudku až do skončení výkonu trestu.53

3.4 Některé druhy prací ukládaných v rámci výkonu trestu Práce může být normována hodinově nebo úkolově. Hodinově normovaná práce nezohledňuje faktický výkon, ale docházku odsouzeného – tedy příchod odsouzeného na pracoviště a odchod odsouzeného z pracoviště. Do odpracovaných hodin se nezapočítává doba, po kterou nemohl odsouzený práci vykonávat pro překážky na své straně (přestávka, stravování, cesta do práce). Překážky na straně obce nebo obecně prospěšné instituce (čekání na dodání materiálu apod.) se do tohoto výkonu započítávají. U odpovědnějších odsouzených, kteří jsou schopni samostatné práce a není třeba je neustále hlídat, a kteří kvůli zaměstnání většinou mohou pracovat spíše o víkendech, se osvědčuje tzv. úkolové zadávání práce – úkolový harmonogram, v tomto případě se odsouzenému zadá práce formou 51

Sotolář, A., Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H.Beck, 2002. s. 3 25.

52

§ 340 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů Sotolář, A., Púry, F., Rizman, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H.Beck, 2002. s. 326.

53

26

většího celku – úkolu – se stanovením termínu dokončení, např. nátěr určitého zábradlí, vyčištění určitého úseku chodníku od porostlé trávy, vyhrabání určené plochy v parku, pokosení trávy na určité ploše atp. Za řádně vykonanou práci se následně odsouzenému uznají určité hodiny vykonané práce. Pravidla je třeba předem písemně dohodnout.54 Podle Sdružení pro probaci a mediaci v justici a Probační a mediační služby patří mezi obvyklé typy ukládaných prací následující55: •

Úklidové práce - úklid vozovek, chodníků, krajnic a dalších veřejných prostranství, úklidové práce na údržbě cyklostezek a chráněného krajinného území, úklid a údržba sportovních a dětských hřišť, úklid hřbitova, čištění kanalizace, vodních toků, potoků, jezer apod., čištění plakátových ploch, mytí oken, úklid v budovách, vyklízení sklepů, úklid v nemocnicích, odklízení sněhu, posypy chodníků v zimním období, práce v lesích, likvidace černých skládek, třídění odpadu, odstraňování grafity, práce na skládkách, atd.

•

Stavební a jiné odborné práce - budování chodníků a jejich údržba, demolice staveb, opravy plotů a zdí, truhlářské práce, pokrývačské práce, elektrotechnické a instalatérské práce, pokládání podlahy, malířské práce, kamenické práce, opravy střech, zámečnické práce, svářečské práce, klempířské práce, zahradnické a lesnické práce, atd.

•

Stavební a jiné pomocné - výkopové práce, přesun stavebního materiálu, stěhování, sekání a hrabání trávy, výsadba stromků a jiné zeleně, pomoc v kuchyních a prádelnách, nátěry zábradlí, laviček, odpadkových košů, bazénů a veřejného osvětlení, školnické práce, příprava obecních oslav, atd.

54

Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003. s. 28. 55

Blíže. http://www.spj.cz/opp/[ citováno 21.srpna 2008]

27

•

Kancelářské a odborné práce - vytváření internetových stránek a počítačových programů, jazykové překlady, výuka cizích jazyků, vedení odborných kroužků pro děti a mládež, drobné administrativní práce, roznáška pošty, atd. Také je možné uložit i jiný druh práce než výše zmíněný. Přidělený druh práce by

měl především zohledňovat potřeby organizace, pro kterou je práce vykonávána a také schopnosti a dovednosti odsouzeného. Bohužel ne vždy se tak děje a v případě odsouzených osob, které mají vyšší vzdělání nebo vyšší společenské postavení se tento trest s obvykle přisouzenou nekvalifikovanou prací jeví jako trest ponižující.56

56 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003. s. 15,28.

28

4. Zvláštnosti trestního opatření obecně prospěšných prací u mladistvých 4.1 Pojem

mládež

a

jeho

význam

pro

trestní

odpovědnost Konečné vymezení přinesl zákon č. 218/2003 Sb.57, který v ustanovení § 2 stanovil, že pod pojmem mládež se v tomto zákoně rozumí „děti mladší patnácti let a mladiství“. Dítětem mladším patnácti let se rozumí ten „kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok svého věku“. Za mladistvého se pak ve smyslu tohoto zákona považuje „ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku“. Tyto definice jsou pak propojeny s dalšími právními předpisy a nalezneme je i např. v terminologii rodinného práva. Termín dítě mladší patnácti let používá i zákon č. 94/1963 Sb., o rodině v ustanovení § 44 odst. 4, který se týká případů, kdy rodič použil dítě ke spáchání trestného činu, protože dítě ještě samo není trestně odpovědné. Podle ustanovení § 11 trestního zákona osoba, jež nedosáhla v době spáchání činu patnáctý rok, není trestně odpovědná ve smyslu trestního zákona. Na základě toho osoby mladší 15 let požívají v některých skutkových podstatách zvýšené trestněprávní ochrany jako oběti a v trestním řízení podléhají zvláštnímu režimu při výslechu svědka. Otázkou definování pojmu mladistvého a dítěte se zabývají i mezinárodně právní dokumenty. Pravidla OSN týkající se ochrany mladistvých zbavených svobody (přijata OSN v roce 1990) stanoví, že „mladistvým je osoba, jež nedosáhla věku 18. let“.58 V únoru 1991 se k Úmluvě o právech dítěte přihlásila Česká a Slovenská federativní republika, po jejím rozpadu přijala Úmluvu i Česká

57 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech některých zákonů (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže nebo ZSVM), ve znění pozdějších předpisů. 58

Článek 11 United nations Rules for the Protection of Juveniles Deprived of their Liberty (neoficiální překlad)

29

republika. Podpisem Úmluvy se ČR zavázala, že bude respektovat a zabezpečovat práva stanovena Úmluvou, a to každému dítěti, bez jakékoliv diskriminace. Dítětem se podle Úmluvy o právech dítěte rozumí „každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“.59Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte, se zavázaly usilovat o vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušení trestního práva a zejména o stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se děti považují za nezpůsobilé porušit trestní právo. V případě potřeby se zavázaly přijmout opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití soudní procedury, za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních záruk.60 Stanovení věku ovšem není jediným kritériem pro stanovení trestní odpovědnosti. Znění ustanovení § 5 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech některých zákonů (tzv. zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSVM). ZSVM stanoví, že „mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný“. Zákon tedy předpokládá, že u mladistvých bude předmětem pozornosti i jejich duševní stav, a to z pohledu dosažení určitého stupně rozumové a mravní vyspělosti. Rozdíly mladistvých a dospělých pachatelů, které vyplývají z obecně nižší rozumové a mravní vyspělosti a nezralosti mladistvých, odůvodňují nejen zvláštní úpravu podmínek vzniku trestní odpovědnosti pachatelů, ale také zvláštní úpravu při řešení důsledků deliktu spáchaného mladistvým. Základním předpokladem pro takovou úpravu je skutečnost, že u mladistvého obecně existuje větší možnost, že

59 Článek 1 Úmluvy o právech dítěte, která byla vyhlášena pod číslem 104/1991 Sb. (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte)

60 Čl. 40 (3) Úmluvy o právech dítěte, která byla vyhlášena pod č. 104/1991 Sb. (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte)

30

se podaří jeho výchovu a budoucí život včas usměrnit tak, aby se taková osoba v budoucnu již trestné činnosti vyvarovala.61

4.2

Pojem, podstata a účel sankcí pro mladistvé Do konce roku 2003 bylo trestání mladistvých součástí trestního zákona a

bylo v něm pojímáno jako výjimka z obecné úpravy vztahující se na dospělé pachatele. Dnem 1. ledna 2004 nabyl účinnosti zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (ZSVM), který představuje zásadní systémovou změnu i pro oblast trestně právních následků protiprávní činnosti mladistvých, resp. dětí mladších patnácti let. ZSVM v ustanovení § 9 stanoví, že účelem opatření ukládaných mladistvým je zejména vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, dále pak jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Oproti vymezení účelu trestu v § 23 trestního zákona je tedy výchovný, resp. individuálně preventivní účel mimořádně zdůrazněn. Jde o právní úpravu, která, pokud jde o podstatu, účel, prostředky a formy, jakož i následky trestněprávních sankcí, se výrazně odlišuje od trestání dospělých pachatelů. Pro vzájemný vztah trestního zákona a zákona o soudnictví ve věcech mládeže platí i při ukládání sankcí vztah speciality zákona o soudnictví ve věcech mládeže k trestnímu zákonu a k dalším obecným právním předpisům (tj. zejména k trestnímu řádu, zákonu o rodině, občanskému soudnímu řádu).62 Právní následky provinění (rozumíme trestný čin u dospělých) spáchaných mladistvými a činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let zákon o

61

62

Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 417. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 418.

31

soudnictví ve věcech mládeže označuje společným termínem opatření [§ 1 odst. 1, § 2 písm. e), § 93 ZSVM]. U mladistvých lze ukládat opatření trojího druhu – výchovná, ochranná a trestní, zatímco u dětí mladší patnácti let lze ukládat jenom ta opatření, která jsou uvedena v § 93 odst. 1 zák. mládeže (dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu, ochranná výchova).63

4.2.1 Druhy opatření Zákon o soudnictví ve věcech mládeže umožňuje uložit mladistvým celkem tři druhy opatření (§ 10 odst. 1): 1) výchovná opatření 2) ochranná opatření 3) trestní opatření. 1) Výchovná opatření64 Výchovná opatření je možné mladistvému uložit s jeho souhlasem již v průběhu řízení před rozhodnutím soudu o jeho vině, nebo pokud dojde k upuštění od trestního opatření nebo podmíněnému upuštění od trestního opatření. Dovolujeli to jejich povaha, je možné použít vůči mladistvému výchovného opatření i vedle uloženého ochranného nebo trestního opatření nebo v souvislosti se zvláštními způsoby řízení. Tato opatření jsou časově podmíněna buď stanovenou zkušební dobou u podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření nebo tříletou lhůtou, jsou-li ukládána samostatně nebo vedle jiného ochranného nebo trestního opatření. Výchovnými opatřeními jsou: •

dohled probačního úředníka,

•

probační program,

•

výchovné povinnosti,

63

Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 419. § 15 ZSVM

64

32

•

výchovná omezení,

•

napomenutí s výstrahou.

2) Ochranná opatření Dalším druhem opatření, které může soud mladistvému uložit, jsou ochranná opatření. Jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před proviněními mladistvých. Ochrannými opatřeními podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže jsou ochranné léčení, zabrání věci a ochranná výchova.65 3) Trestní opatření Zákon o soudnictví, jak jsem již zdůraznila, nezná pojem trest v souvislosti s mladistvými, ale používá označení trestní opatření. Smyslem trestního opatření je, aby napomáhalo k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého. Jeho výkonem tedy nesmí být ponížena lidská důstojnost mladistvého. Hrozba uložení trestních opatření, jejich ukládání a výkon má v systému reakce na trestnou činnost mladistvých nezastupitelné místo, nikoliv však klíčové. Primární význam má v tomto systému zájem na ochraně mladistvých před škodlivými vlivy, na obnovení jejich sociálního zázemí, na vytvoření podmínek pro jejich zdravý rozvoj a na omezení recidivy jejich trestné činnosti.66 Spáchal-li mladistvý provinění, může mu soud pro mládež s výjimkou odnětí svobody uložit pouze tato trestní opatření: obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, odnětí svobody podmíněně odložené

65

§ 21 ZSVM Sotolář, A., Válková, H. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých. Trestněprávní revue, 2005, č.2, s. 29. 66

33

na zkušební dobu (podmíněné odsouzení) nebo odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem.67

4.3

Trestní opatření obecně prospěšných prací Na rozdíl od trestu obecně prospěšných prací, který se ukládá dospělým

pachatelům, horní hranice sazby tohoto trestního opatření nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoně, takže mladistvým se obecně prospěšné práce ukládají ve výměře od 50 do 200 hodin. Toto trestní opatření také nesmí vzhledem ke své povaze nebo okolnostem, za kterých je vykonáváno, ohrožovat zdraví, bezpečnost nebo mravní vývoj mladistvých. Ani ZSVM podobně jako trestní zákon nevyžaduje souhlas mladistvého s uložením obecně prospěšných prací, soud musí pouze zjistit jeho stanovisko k tomuto trestnímu opatření a přihlédnout k němu.68

67

§ 24 ZSVM

68

Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006. s. 433.

34

5. Úkoly Probační a mediační služby při výkonu trestu obecně prospěšných prací Na výkonu trestu OPP se kromě Probační a mediační služby (PMS), na kterou bych se chtěla v této kapitole zaměřit podrobněji, mohou podílet také: Soudy a státní zastupitelství, obce a obecně prospěšné instituce, zájmová sdružení občanů, Policie ČR, obecní policie, poručník, advokát, opatrovník, lékař, odsouzený a také jeho rodina.

5.1

Zákonné vymezení Probační a mediační služba byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb.,

o Probační a mediační službě, s účinností od 1. 1. 2001. Jejím hlavním úkolem je provádět úkony probace a mediace v rozsahu daném tímto zákonem, zákonem č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ), zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen TŘ) a zákonem č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSVM). Tento zákon byl přijat, zejména z důvodu potřeby reagovat na stávající situaci a postavení probačních úředníků poněkud komplexněji a dále, aby umožnil prosazování prvků restorativní justice v českém trestním právu.69 Od 1. ledna 2001 působí v České republice v oblasti justice PMS ČR a od té doby usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností. Vedle těchto činností organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon trestů a opatření vykonávaných na svobodě s důrazem na zájmy poškozených, potřeby pachatelů a ochranu společnosti včetně a prevenci opakování trestných činů.

69 Větrovec, V., Nedorost, L. a kol. Zákon o mediaci a probaci – komentář. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2002.

35

5.2 Cíle a poslání Probační a mediační služby ČR Posláním Probační a mediační služby je přispívat k naplňování trestní spravedlnosti, především vytvářením podmínek pro uplatnění alternativních postupů v trestním řízení, zajištění účinného výkonu alternativních trestů a nalezení účinné reakce na spáchaný trestný čin.70 Při zajišťování přípravy, organizace a možnosti výkonu trestu obecně prospěšných prací zohledňuje Probační a mediační služba jak veřejný zájem – ochrana společnosti, tak zájem samotné oběti – participace poškozeného, a stejně tak usiluje o prevenci dalšího trestného jednání pachatele a motivuje ho k převzetí odpovědnosti za způsobené škody a jeho opětovné zapojení do života ve společnosti bez konfliktu se zákonem.71

V České republice jsou hlavními principy Probační a mediační služby - snaha respektovat klienta, - ochrana společnosti, - vyváženost systému mezi pachatelem, obětí a společností, - kontinuita, - spolupráce s dalšími organizacemi.72 Probací se pro účely uvedeného zákona o Probační a mediační službě rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným (dále jen obviněný), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. (Pozn. zákon o Probační a mediační službě zahrnuje pod probaci i to, co teorie a praxe spojuje s parole, tzn. s dohledem uplatňovaným v průběhu zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dle ust. § 63 trestního

70 Ouředníčková, L. Alternativní a restorativní justice v legislativě a justiční praxi České republiky, Parlamentní zpravodaj č. 10/2004, s. 11. 71 Metodický standard činnosti Probační a mediační služby v oblasti trestu obecně prospěšných prací, Probační a mediační služba ČR, 2003, s. 1. 72 www.pmscr.cz (oficiální stránky PMS ČR, citováno 22. srpna 2008)

36

zákona. Sama probace však dopadá jen na dohled uplatňovaný v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení dle ust. § 60a trestního zákona.)73 Mediací se pro účely uvedeného zákona o Probační a mediační službě rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.74

5.3 Úloha Probační mediační služby při výkonu OPP75 Probační a mediační služba je obcím a nevládním organizacím nejbližším partnerem při organizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací. Proto je vhodné znát kompetence PMS. Níže je uveden stručný přehled činnosti PMS.

Prvním krokem v činnosti PMS je zajištění místa pro výkon trestu OPP: Probační úředník (asistent) průběžně ověřuje aktuální možnosti pro výkon trestu OPP u konkrétních institucí, které místo pro výkon OPP nabízí. Vychází při tom z evidence požadavků vedených ve spolupráci s místně příslušným soudem. Přehled požadavků by měl obsahovat konkrétní seznam druhů prací, místo, kde budou práce prováděny, rozsah prací (tj. počet hodin), možný termín provedení prací (například sezónní práce, práce o víkendech nebo v odpoledních hodinách aj.), předpokládaný počet osob, které mohou práce vykonávat zároveň, případně i zvláštní požadavky např. na kvalifikaci či dovednosti odsouzených, zdravotní způsobilost či omezení – např. nevhodné pro ženy a mladistvé, nutnost vlastnit zdravotní průkaz apod. Druhým krokem je projednání podmínek výkonu trestu OPP odsouzeným a vypracování záznamu o něm: Tento krok zahrnuje projednání následujících bodů: a) obecné informace o činnosti Probační a mediační služby ČR se specifickým zaměřením na postup střediska při zajištění výkonu a kontroly uloženého trestu OPP b) podrobné informace o podmínkách a průběhu výkonu trestu OPP

73 74

Karabec, Z. a kol. Restorativní justice – sborník příspěvků a dokumentů.Praha: IKSP, 2003, s. 4. Karabec, Z. a kol. Restorativní justice – sborník příspěvků a dokumentů.Praha: IKSP, 2003, s. 4.

75

Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 30 – 32.

37

c) vyjasnění rolí zainteresovaných subjektů v průběhu výkonu trestu OPP – odsouzeného, soudu, střediska PMS, instituce nabízející místo pro výkon trestu OPP za současného vymezení jejich postavení, práv a povinností, pravidel komunikace d) zjištění informací důležitých pro možnost vykonávat trest OPP (nejsou-li dosud k dispozici) a dojednání konkrétních podmínek místa a způsobu výkonu trestu OPP e) nabídka pomoci střediska PMS v případě potřeby odsouzeného f) postoj klienta ke spáchanému činu a uloženému trestu, míru jeho motivovanosti trest vykonat g) časové možnosti klienta v souvislosti s jeho zaměstnáním, studiem a rodinnou situací h) dosažené vzdělání a odborné kvalifikace, praktické pracovní dovednosti klienta i) zdravotní stav a případná pracovní omezení klienta j) rodinné poměry a sociální zázemí klienta k) předchozí trestná činnost l) postoj klienta k osobě poškozeného (poškozené organizaci) a jeho představa, popřípadě již realizované kroky směřující k odčinění způsobené újmy a nahrazení škody, seznámení s možnosti mediace m) další významné skutečnosti týkající se klienta a projednávaného případu n) zjištění klientových psychosociálních potřeb a nabídka případné spolupráce nebo zprostředkování pomoci a kontaktu s jiným pracovištěm o) ověření aktuálního kontaktu na klienta a dojednání způsobu komunikace se střediskem PMS p) v případě, že soud přijal záruku zájmového sdružení zachování a osobu odsouzeného, ověření kontaktu na konkrétní osobu tohoto sdružení Následuje další agenda probačního úředníka: Pokud úředník PMS zjistí, že bylo odsouzenému uloženo více trestů OPP a jejich souhrn přesahuje nejvyšší možnou výměru, podá k Ministru spravedlnosti ČR podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Úředník PMS se účastní zahájení popř. projednání podmínek výkonu OPP v neziskových nevládních organizacích nebo obci, popř. reaguje na

38

jakékoli problémy s docházkou nebo morálkou odsouzeného a to na základě sdělení obce nebo neziskové nevládní organizace. Úředník PMS provádí minimálně jedenkrát za dva měsíce kontrolu výkonu prací (osobně, telefonicky, písemně, e-mailem), kontroluje evidenci obce o výkonu prací odsouzenými. Úředník PMS kontroluje, zda odsouzený vede řádný život, dodržuje podmínky uložené soudem, nahrazuje škodu poškozenému nebo jinak odčinil následky trestného činu, zda hradí náklady trestního řízení atd. K tomu účelu úředník PMS zve klienta na pravidelné konzultace, oslovuje sociální okolí klienta, probační úředník (asistent) úzce spolupracuje i se sdružením, které poskytlo za klienta záruku, nabízí psychosociální podporu a pomoc, zprostředkovává kontakty na potřebné odborníky, pracuje s poškozeným zejména ve smyslu urovnání vztahů a otázek náhrady škody. S odsouzenými, kteří nevykonávají trest řádně a včas nebo nedodržují podmínky uložené soudem, úředník PMS sjedná schůzku a zjistí důvody porušení povinností. V případě, že klient přes upozornění nadále trest OPP nevykonává, příslušné středisko PMS mu doporučeně do vlastních rukou zašle poslední výzvu k nástupu trestu OPP. Pokud klient do 14 dnů od převzetí poslední výzvy trest nezačne vykonávat, podává probační úředník (asistent) soudu návrh na přeměnu trestu OPP v trest odnětí svobody. Případný návrh na přeměnu trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody může podat jak středisko PMS, tak i instituce, v níž má výkon trestu OPP odsouzený vykonávat. Je vhodné, aby se oba subjekty o tomto kroku vzájemně informovaly. Posledním krokem je rozhodování soudu o odložení, přerušení, upuštění a přeměně trestu OPP: Soud může na základě podání návrhu příslušného střediska PMS nebo návrhu instituce poskytující místo pro výkon trestu OPP nebo i bez takového návrhu např. na základě informací od třetích osob, rozhodnout o přeměně trestu OPP nebo jeho nevykonané části na trest odnětí svobody. Soud je oprávněn rozhodnout v zákonem vymezených případech na žádost odsouzeného o odkladu, přerušení nebo upuštění od výkonu trestu OPP. Dalšími podstatnými skutečnostmi jsou přeměna trestu OPP, upuštění od výkonu trestu,

39

odložení nebo přerušení trestu, zrušení trestu OPP souhrnným trestem, obnova řízení, amnestie atd. Soud by měl informovat PMS o všech důležitých skutečnostech týkajících se výkonu OPP v konkrétní věci.

40

6. Odpovědnost za škodu při výkonu trestu obecně prospěšných prací Při vykonávání trestu obecně prospěšných prací může dojít ke škodě. Tato škoda může vzniknout zadavateli, odsouzenému nebo i dalšímu subjektu. Při stanovení odpovědnosti za škodu se zpravidla vychází z ustanovení § 415 a následujících (hlava první občanského zákoníku - dále jen OZ) - zákona č. 40/1964 Sb. v platném znění. Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Při určení výše škody se vychází z ceny v době poškození věci. Zadavatelé prací – obce a nevládní neziskové organizace (NNO) odpovídají za škody způsobené odsouzenými při výkonu práce třetím osobám, což je staví do zcela nevýhodné pozice. Proto bývá velmi vhodné, když se zadavatel nechá pojistit. Pak nemusí docházet k situacím, kdy zadavatel (obec a NNO), aniž by cokoliv zavinil, bude povinen hradit vzniklou škodu. Pojištění musí zahrnovat zadavatelem zaviněné i nezaviněné škody, a to škody na majetku, i rizika požárů a rizika vzniku škod na životním prostředí, pokud je to s ohledem na výkon OPP relevantní. S některou z pojišťoven je třeba vyjednat konkrétní podmínky. Do budoucna by pro tento účel bylo vhodné zavedení zákonného pojištění.76 Přesto, že pojištění je nyní nejjistější formou ochrany před majetkovými důsledky vzniku škod, je nezbytné, aby riziko škod bylo přesto eliminováno. K tomu slouží níže uvedené zásady.77

76 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 36. 77 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 36.

41

6.1 Škody na zdraví V souvislosti s výkonem trestu obecně prospěšných prací nelze v žádném případě opomenout vznik případné škody na zdraví. K vyloučení této škody slouží poučení o bezpečnosti práce a požární ochraně. Dále by měla být práce přiměřená schopnostem odsouzeného a také je nutné používat ochranné prostředky. Každý pracovní úraz je třeba zaznamenat do knihy úrazů, vyšetřit příčiny úrazu, sepsat protokol o tom, kdo co zanedbal a zajistit odpovídající ošetření, přičemž vážnější úrazy s pracovní neschopností delší tří dnů je třeba nahlásit inspektorátu bezpečnosti práce. Při podezření na závažnější zanedbání povinností nebo dokonce úmyslné zranění je třeba ihned zavolat Policii ČR, která vyšetří, zda nejde o trestný čin ublížení na zdraví. O každém pracovním úrazu je třeba informovat středisko Probační a mediační služby.

6.2 Škody na majetku Pokud jde o tento druh škody, má velký význam pojištění nemovitostí a vnitřního vybavení především proti požáru, který může při práci vzniknout. Zadavatelé by také měli dbát na prevenci. Není vhodné například svěřovat odsouzeným cennosti. Pracovní nářadí a pomůcky lze předávat proti podpisu, který může posloužit jako důkaz v případě ztráty. Doporučuje se také, aby odsouzený pracoval minimálně na začátku pod dohledem nebo v kolektivu. V případě, že odsouzený odcizí, zpronevěří, či poškodí úmyslně cizí majetek, vystavuje se tak trestní odpovědnosti. Pokud by způsobil škodu nepatrnou, tedy do 5 tisíc Kč, vzniká mu odpovědnost za přestupek podle ustanovení § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (při škodě vyšší jde o trestný čin). V obou situacích je nutné informovat jak Policii ČR, tak příslušného probačního úředníka.

42

6.3 Škody na životním prostředí Škody na životním prostředí můžou být velkého rozsahu a jejich náprava může být velmi finančně nákladná. O to důležitější je jim účinně předcházet náležitým poučením odsouzených a pro případ jejich vzniku je vhodné být proti nim pojištěn. Jde např. o případy, kdy shoří kus lesa, nebo se do ovzduší, řeky nebo půdy dostane toxická látka.

6.4 Doporučení k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci78 Výkon obecně prospěšných prací by měl být prioritně zaměřen na nenáročné a bezpečné druhy prací v málo rizikovém prostředí, kde nebezpečí úrazů hrozí jen málo. Když je práce spojená s bezpečnostními riziky, je třeba pracovníka řádně a prokazatelně poučit. Také je vždy třeba při výkonu OPP respektovat zdravotní stav a zdravotní omezení pachatelů. Zdravotní způsobilost pachatele odsouzeného k výkonu trestu OPP má být ověřena soudem, který trest uložil, a to ve smyslu ustanovení § 45a odst. 2 trestního zákona. Povinností zadavatele je zajišťovat prevenci rizik na pracovišti. Také je důležité zhodnotit rizika, která se při činnosti objevují a sestavit plán k jejich předcházení a minimalizaci – to se děje např. formou bezpečnostních značek nebo školení. Orgánem státního odborného dozoru nad bezpečností práce je Český úřad bezpečnosti práce. Dalším kritériem pro zabezpečení bezpečného výkonu práce je důsledné dodržování a kontrola dodržování právních předpisů. Jedná se o speciální právní normy upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci, požární ochranu, hygienické a další normy (např. specifika práce mladistvých, žen, práce ve výškách,

78

Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003.

43

práce v lese, práce s nebezpečnými látkami…), i v této věci je vhodné spolupracovat s oborníky na BOZP. Důležitým nástrojem při BOZP je také řádné a prokazatelné poučení odsouzeného, a to před zahájením prací. Předmětem poučení jsou příslušné bezpečnostní právní předpisy, návody k obsluze strojů a nářadí atd., jakož i povinnosti odsouzeného hlásit bezodkladně případný úraz a provést o tom písemný záznam, podepsaný odsouzeným. Je také nezbytné archivovat evidence a doklady související s výkonem trestu OPP, korespondenci s odsouzenými a s úřady, harmonogramy prací, knihu úrazů, zápisy o projednávání způsobu výkonu trestu OPP atp.

44

7.

Právní úprava trestu obecně prospěšných prací v zahraničí a srovnání s ČR 7.1 Úprava trestu obecně prospěšných prací na Slovensku Slovenská republika je, co se týká rekodifikace trestního práva, před naší republikou o krok napřed. Již v roce 2005 zde došlo k rekodifikaci jak hmotného, tak procesního trestního práva. Zákonodárci přijali dva stěžejní zákony – zákon č. 300/2005 Z.z., trestní zákon (dále STZ) a zákon č. 301/2005 Z.z. trestní řád (dále STŘ). V souvislosti s těmito změnami muselo nutně dojít i ke změně případně novému vytvoření zákonů, které se týkají nových institutů trestního práva, jako jsou např. trest domácího vězení, zákon o probačních a mediačních úřednících atd. Trest povinné práce je upraven v slovenském trestním zákoně v ustanoveních § 54 až §55. Tento trest je možné uložit pachateli přečinu, pokud horní hranice za tento trestný čin nepřevyšuje 5 let.79Výměra trestu je v rozmezí 40 až 300 hodin, což je méně než v naší právní úpravě. Obdobně, jako tomu je v České republice, je trest povinné práce třeba vykonat do jednoho roku od jeho nařízení, ovšem pokud bude pachatel během této jednoroční lhůty v pracovní neschopnosti, bude vykonávat vojenskou službu, bude se zdržovat v cizině nebo bude ve výkonu trestu odnětí svobody nebo bude ve vazbě, tato doba se mu do jednoroční lhůty nezapočítává. Pokud odsouzený trest povinné práce nevykoná, rozhodne soud o přeměně tohoto trestu v poměru dvě nevykonané hodiny - jeden den ve výkonu trestu odnětí svobody. Tento trest musí odsouzený vykonávat osobně, ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Pokud se stane v průběhu jednoroční doby trvale neschopným, ovšem ne z vlastní viny, soud může od výkonu tohoto trestu upustit. V případě, kdy soud ukládá trest povinné práce, může

79 Přečinem se rozumí dle § 10 STZ spáchání trestného činu z nedbalosti, nebo trestného činu, jehož horní hranice nepřesahuje 5 let a zároveň stupeň společenské nebezpečnosti tohoto činu je menší než nepatrný.

45

současně rozhodnout o uložení dalších povinností80 nebo o povinnosti nahradit škodu.81 Co se týká druhu práce, tak jej slovenský trestní zákon neupravuje.82 Zákon o výkonu trestu povinné práce (dále jen ZVTPP) definuje obsah trestu tak, že se jedná o veřejně prospěšnou činnost vykonávanou ve prospěch státu, vyššího územního celku nebo obcí, popřípadě ve prospěch právnických osob, které se zabývají veřejně prospěšnými činnostmi. Demonstrativně tento zákon uvádí oblasti, v nichž lze trest povinné práce vykonávat, a to oblast kultury, vzdělávání, školství, ochrany lidských práv, rozvoj vědy, tělesné kultury, ochrany zvířat atd. Omezení spočívá v tom, že výše uvedené práce nesmí být vykonávané za účelem dosažení zisku. Práce má v první řadě vychovávat a má dále přispět k sociální a pracovní adaptaci pachatele. Odsouzený musí odpracovat minimálně dvacet hodin za kalendářní měsíc. Podkladem pro nařízení výkonu trestu povinné práce je rozsudek anebo trestní příkaz. Příslušný je soud, v jehož obvodě má odsouzený trest vykonat, tedy obvykle soud v místě bydliště odsouzeného. Soudce po právní moci vyzve odsouzeného, aby se v sedmidenní lhůtě dostavil k probačnímu a mediačnímu úředníkovi za účelem projednání podmínek výkonu trestu povinné práce. Probační a mediační úředník podmínky s odsouzeným projedná a zaměřuje se především na to, zda je odsouzený nezaměstnaný či pracuje, jak má volný čas, aby mohl být nařízený vhodný druh a místo práce. Povinnost rozhodnout o druhu práce a místě výkonu spadá do působnosti okresního soudu, v jehož obvodě má odsouzený trest vykonat. Evidenci poskytovatelů vhodných volných míst vede probační a mediační úředník okresního soudu. Na základě žádosti je s poskytovatelem sepsána písemná dohoda o zabezpečení povinné práce, v níž jsou podrobněji upraveny podmínky. ZVTPP demonstrativně stanovuje podstatné náležitosti této dohody. Jsou jimi druh

80 Tyto povinnosti jsou uvedeny v § 51 odst. 3 a 4 STZ a patří mezi ně např. Zákaz návštěv sportovních nebo jiných hromadných setkání, požívání alkoholických nápojů nebo návykových látek, vstupu na určitá místa nebo prostory, v nichž byl čin spáchán, zákaz hazardních her; nebo naopak mu může uložit povinnost nepřibližovat se k poškozenému na určitou vzdálenost, vystěhovat se z bytu nebo nahradit ve zkušební době škodu. 81

§ 55 odst. 1 STZ. Bližší podmínky výkonu trestu povinné práce upravuje zákon č. 528/2005 o výkonu trestu povinné práce a o doplnění zákona č. 5/2004 Z.z. o službách zaměstnanosti v platném znění.

82

46

a rozsah práce, místo vykonávání práce, závazek poskytovatele, že bude bezodkladně informovat probačního úředníka v případě, že se odsouzený nedostaví k výkonu práce, popřípadě nedodrží stanovené podmínky. Dále se jedná o závazek poskytovatele umožnit probačnímu úředníkovi vykonat kontrolu plnění této dohody a kontrolu vykonávání práce odsouzeným. Měl by být v dohodě uveden i závazek poskytovatele včasně oznámit zahájení a ukončení prací odsouzeného. ZVTPP stanoví informační povinnost jednotlivých úřadů práce, sociálních věcí a rodiny oznámit okresnímu soudu nabídku volných míst u realizátorů tzv. aktivační povinnosti, která se vykonává podle ustanovení § 52 zákona č. 5/2004 Z.z. O službách zaměstnanosti v platném znění, pokud nelze tyto místa obsadit uchazeči o zaměstnání. Dle ustanovení § 3 zákona č. 550/2003 Z.z. O probačních a mediačních úřednících dohled nad výkonem trestu povinné práce zajišťují probační a mediační úředníci. Při výkonu trestu povinné práce je možné spolupůsobení zájmového sdružení občanů, obzvláště když soud přijal záruku za nápravu odsouzeného nebo soud považuje toto spolupůsobení občanského sdružení za prospěšné. Obdobně jako je tomu v české právní úpravě, je možné odložení či přerušení výkonu trestu povinné práce. Zákon definuje případy, kdy může soud rozhodnout o odkladu nebo přerušení. Jedná se o zdravotní stav odsouzeného, těhotenství ženy, výkon vazby nebo trestu odnětí svobody, ale může se jednat i o jiné důležité důvody. Důležité ovšem je, že důvody výše uvedené musí být pouze přechodného charakteru. Pokud by se jednalo o trvalé následky, soud by výkon trestu neodložil, ale rozhodl o upuštění od jeho výkonu. O odkladu výkonu trestu je možné rozhodnout i opakovaně, celková doba však nesmí přesáhnout tři měsíce. Z tohoto je patrné, že se jedná opravdu jen o nevyhnutelně nutnou dobu. ZVTPP koresponduje s STZ, tedy v případě, že odsouzený zavdá příčinu k přeměně trestu povinné práce na nepodmíněný trest odnětí svobody, rozhodne soud o přeměně v poměru dvě nevykonané hodiny – jeden den výkonu trestu odnětí svobody. Slovenská právní úprava umožňuje namísto přeměny trestu

47

povinné práce rozhodnout znovu o druhu a místě výkonu trestu povinné práce a je tak dána druhá šance odsouzenému, aby do jednoho roku trest vykonal. Povinnost poskytovatele povinné práce oznámit ukončení výkonu trestu v organizaci je impulsem pro probačního a mediačního pracovníka, neboť tento musí vypracovat písemnou zprávu o průběhu výkonu trestu a do 30 dnů ji zaslat soudu. Náklady spojené s výkonem práce hradí odsouzený. Těmito náklady zákon rozumí zejména cestovní náklady, ubytovací a stravovací náklady. Náklady na pořízení ochranných pomůcek při výkonu trestu jsou z těchto nákladů vyloučené – tyto hradí poskytovatelé. S ohledem na skutečnost, že se nejedná o pracovněprávní vztah, je odsouzený povinen uhradit v případě vzniku škody tuto škodu dle občanskoprávních předpisů a taktéž poskytovatel musí uhradit škodu na zdraví, byla-li způsobena během výkonu trestu.

7.2 Velká Británie Právním základem úpravy alternativních trestů ve Velké Británii jsou dva zákony – Powers of Criminal Courts Sentencing Act (PCCSA 2000) a Criminal Justice Act ( CJA 2003).83 CJA 2003 představuje vrchol snažení zákonodárců o zakotvení a přiblížení trestního práva principům restorativní justice. Ve Spojeném království parlament schválil legislativu již na počátku 70. let, dávající soudům pravomoc nařídit „community service“ (práci pro společnost) jako odsuzující trest a ne jen jako probační podmínku. Community service vzrostly jako součást probačního programu a na probační úředníky byla přenesena výhradní odpovědnost zajistit podporu a organizování community service programů. Jak tyto programy získávaly veřejnou podporu, došlo k spekulacím, že reparativní prvek vzbuzuje přitažlivost.84

83 Gibbon, B., Watkins, M. Criminal Justice Act 2003. A Guide to New Procedures and Sentencing. Winchester: WATERSIDE PRESS, 2004, s. 7. (neoficiální překlad) 84 www.restorativejustice.org/intro (citováno 9. března 2009, neoficiální překlad)

48

Zde mezi hmotněprávní předpoklady pro uložení trestu obecně prospěšných prací (Community Service Order), který byl zde uzákoněn již v roce 1972, jako samostatného trestu, patří tyto skutečnosti: pachatel dosáhl věku 16 let a spáchal trestný čin, za který hrozí vězení; v místě pachatelova bydliště existují reálné možnosti pro výkon trestu; pachatel s uložením tohoto trestu souhlasí a je schopen výkonu práce – ohledně toho je soudu předložena zpráva probačního úředníka; pro výkon konkrétní práce mohou být pachateli vytvořeny potřebné předpoklady. Při splnění těchto podmínek nařídí soud výkon OPP ve výměře 40 až 240 hodin, přičemž práce musí být ukončena do 12 měsíců od vynesení rozsudku. 85 Pachatelé, kteří jsou povinni vykonat více jak 60 hodin obecně prospěšných prací, musí odpracovat nejméně 21 hodin ve skupině pachatelů konající některý druh manuální práce.86 Podle soudní praxe je výkon OPP ukládán nejčastěji u trestných činů krádeže, neoprávněné užívání cizího vozidla, u trestných činů v dopravě a u některých případů úmyslného poškozování cizího majetku. Předchozí odsouzení za jinou trestnou činnost však nevylučuje možnost uložení výkonu obecně prospěšných prací při spáchání dalšího trestného činu. Konkrétní druh a harmonogram práce je stanoven probačním úředníkem, který sleduje průběh a organizuje potřebné podmínky pro jejich náležitý výkon. 87

85

Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Studie: Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha, 1998 86 Suchý, O., Válková, H. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnávání. Právní rozhledy 1996, č. 4, s. 152. 87 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 21.

49

7.3 Srovnání úpravy tuzemské a úprav zahraničních Chceme-li se pokusit o porovnání institutu obecně prospěšných prací v našem právním řádu a v právních řádech jiných států, nalézáme podstatné rozdíly, které mnohdy vypovídají o některých nedostatcích naší právní úpravy, což je pravděpodobně důsledek nedostatku zkušeností s uplatněním tohoto druhu trestu.88 Hlavní rozdíly89: 1) Ve většině zahraničních úprav je vyžadován souhlas pachatele s uložením trestu OPP, v České republice takový souhlas vyžadován není. 2) Významným rozdílem je také okruh trestných činů s horní hranicí trestní sazby do 5 let, za které lze místo nepodmíněného trestu odnětí svobody uložit trest obecně prospěšných prací. Tento okruh se jeví jako značně široký v porovnání se zahraniční úpravou, kde se trest obecně prospěšných prací ukládá zejména za krátkodobé trestné činy ve výměře 3 až 6, maximálně 12 měsíců. Zahraniční úpravy také ve většině případů preferují ukládat tento trestu poprvé trestaným pachatelům a mladistvým. Ukládání trestu obecně prospěšných prací zahraniční právní úpravy sice nevylučují, ale v praxi to soudy na rozdíl od české právní úpravy neuplatňují. 3) Výměra trestu obecně prospěšných prací v zahraničí většinou činí maximálně 240 hodin. Horní hranice trestu, která v České republice činí 400 hodin, tedy při srovnání výrazně převyšuje horní hranice evropských států. Když vše shrneme, tak zjistíme, že zahraniční právní úpravy dovolují uložení trestu obecně prospěšných prací skutečně pouze za méně závažné trestné činy, jako je vandalství, lehčí ublížení na zdraví, neoprávněné užívání cizí věci apod. Trest je tedy ukládán místo krátkodobých trestů odnětí svobody. Naproti

88 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 22. 89 Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003, s. 22.

50

tomu v naší právní úpravě lze trest obecně prospěšných prací uložit i za úmyslné trestné činy, které jsou ohroženy vysokou trestní sazbou pěti let. Z výše uvedených bodů také vyplývá absence požadavku souhlasu pachatele s uložením trestu obecně prospěšných prací v českém právním řádu. Tento jev nevnímám jako deficit, protože nesmíme zapomínat, že trest OPP je stále trestem, který má potrestat pachatele.

51

8.

Problémy trestu OPP v praxi V této kapitole bych chtěla upozornit na některé problémy, které

v současné době souvisí s aplikací trestu OPP, a které pak mají zároveň vliv na jeho efektivitu. Poznatky o tom, jak je trest OPP uplatňován v praxi, jsem získala díky konzultacím s probačními pracovníky ze střediska Probační a mediační služby v Ústí nad Labem, konkrétně s Mgr. Zdeňkou Adamcovou, Pavlou Skokanovou a Evou Uličnou a díky spolupráci se soudcem Okresního soudu v Ústí nad Labem JUDr. Lubomírem Hrbkem. Níže uvádím řízené rozhovory, dotazníkové šetření s odsouzenými, kazuistiku a také statistické údaje, díky nimž jsem získala informace, které mi pomohly ověřit teoretické poznatky a také úvahy de lege ferenda.

8.1 Řízené rozhovory a kazuistika V této části uvádím všechny řízené rozhovory, které jsem provedla se zástupci subjektů účastnících se na výkonu trestu OPP a kuriózní kazuistiku, která mě v souvislosti s tímto trestem zaujala nejvíce. To vše podrobuji vlastní analýze. A) Rozhovor s JUDr. Lubomírem Hrbkem (soudce Okresního soudu v Ústí n. Labem) 1) Ukládáte často trest OPP? A za jaké trestné činy nejvíce? Trest OPP není (alespoň u Okresního soudu v Ústí nad Labem) příliš frekventovaným druhem trestu (ve srovnání s trestem odnětí svobody, s podmíněným odsouzením či s podmíněným odsouzením s dohledem, nebo s trestem peněžitým). Pro jeho uložení musí být jednak splněny všechny zákonné podmínky (§ 45 odst. 1 tr.zák., § 45a odst. 2 tr.zák.), které jsou (zcela správně) poměrně striktní a mimo to musí existovat i reálný předpoklad, že pachatel tento trest vykoná. O takový případ nepůjde například v případě, že mu v minulosti takový trest již byl uložen, avšak odsouzený jej nevykonal a tento trest mu musel být následně přeměněn v trest odnětí svobody. Uvedený trest bývá zpravidla nejvíce ukládán za majetkové delikty (krádež, podvod, zpronevěra), ale jeho uložení je možné samozřejmě všude tam, kde to umožňuje především trestní sazba, která nepřevyšuje pět let odnětí svobody.

52

2) Jaký máte názor na problematiku souhlasu pachatele s uložením trestu OPP? V našem právním řádu je zakotveno pouze stanovisko pachatele, ale v evropských zemích je uzákoněn souhlas. V praxi se rozdíl mezi stanoviskem (myšleno kladným) a souhlasem pachatele v zásadě stírá. Pokud se policejní orgán podezřelého či obviněného dotáže na případné uložení trestu OPP, tento zpravidla uvede, že s jeho uložením souhlasí. Negativní odpověď na uvedený dotaz jsem zatím ve své praxi nezaznamenal, snad jen v případě, že by pachateli ve vykonání trestu bránily zdravotní důvody. Obvinění jsou si totiž vědomi toho, že tento trest bývá zpravidla poslední šancí, jak se vyhnout uložení nepodmíněného trestu tam, kde by pro jeho uložení již byly zákonné důvody, a proto s touto alternativou ve vlastním zájmu vždy rádi souhlasí; někdy tak bohužel činí i za situace, kdy již předem (na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení) vědí, že jej nevykonají, resp., že nebudou mít vůli jej vykonat. 3) Myslíte si, že soudy v ČR ukládají trest OPP vhodným pachatelům?(recidivisté, atd.) Na uvedenou otázku je obtížné odpovědět, neboť by člověk musel znát praxi všech soudů v republice. Je obecně známou skutečností, že někteří soudci jsou tomuto trestu nakloněni více a někteří méně a praxe v tomto směru samozřejmě není jednotná. Mimo to zde svou roli hraje i postoj žalujícího státního zástupce, který proti uložení tohoto trestu může brojit odvoláním (či v případě trestního příkazu odporem). Stejně tak i mezi státními zástupci jsou ti, kteří uvedený trest preferují (například před podmíněným odsouzením s dohledem) a naopak jsou tací, co jsou v zásadě proti jeho ukládání. Každopádně já osobně při ukládání tohoto druhu trestu velmi důsledně zvažuji adekvátnost jeho uložení, ale pokud je tento trest za jisté situace trestem vhodným a odpovídajícím, pachateli jej uložím. Při tom je třeba zdůraznit, že sama skutečnost, že pachatel je recidivistou, ještě neznamená, že by mu nebylo možno tento trest uložit; zpravidla by se však nemělo jednat o speciální recidivu a o pachatele, který se opětovného trestného jednání dopustil například ve zkušební době podmíněného odsouzení či krátce po výkonu trestu odnětí svobody pro tutéž trestnou činnost. 4) Podle mého názoru zkvalitnění spolupráce mezi soudy a PMS před rozhodnutím soudu o uložení trestu, může snížit počet nevykonaných trestů OPP a následných přeměn v trest odnětí svobody tím, že se zabrání uložení trestu nevhodnému pachateli (zdravotní stav, motivace, recidivista, atd.), nebo naopak probační úředník může zjistit, že i např. handicapovaný pachatel je schopen práce vykonat. Co o tom míníte? Jaká je spolupráce zdejšího střediska PMS s Okresním soudem v Ústí nad Labem? Uvedený názor je samozřejmě správný a je jen potvrzením toho, co již bylo uvedeno výše. K práci Probační a mediační služby, střediska Ústí nad Labem, nemám připomínek, jeho pracovníci jsou v tomto směru zkušení a poskytují soudu kvalitní součinnost (předjednávají s obviněnými uložení tohoto trestu, projednávají s nimi podmínky poté, co je trest uložen, vyhledávají pro odsouzené vhodný druh práce, doručují odsouzeným usnesení o nařízení výkonu trestu, dohlížejí na výkon trestu, informují soud o průběhu trestu atd.).

53

5) Další problém, který se v praxi vyskytuje, souvisí s vydáváním usnesení o nařízení trestu OPP. Doručování usnesení odsouzenému poštou je někdy velmi obtížné, například když se odsouzený vyhýbá přebrání zásilky nebo je bezdomovec, a tudíž nemá žádnou adresu. Některé soudy to řeší tím, že po vydání soud předá usnesení středisku PMS za účelem předání odsouzenému. Ten by měl poté, co se dostaví na PMS k projednání podmínek práce, podepsat také převzetí usnesení o nařízení trestu. Vydávání usnesení o nařízení trestu OPP je tedy problém. Dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že 45% soudců považuje za počátek lhůty den vydání usnesení, 35% den převzetí usnesení odsouzeným a 20% využívá obě varianty. Odkdy by se podle Vás měl počítat počátek lhůty pro odpracování trestu? Jak je uvedeno výše, usnesení o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací obviněným zpravidla doručuje Probační a mediační služba v Ústí nad Labem. Zdejší praxe, respektující zejména stanovisko, jež zastává Krajský soud v Ústí nad Labem, byla ujednocena na tom, že za počátek lhůty pro výkon trestu obecně prospěšných prací se považuje den doručení usnesení o nařízení výkonu trestu odsouzenému. Od tohoto okamžiku pak počíná běžet jednoroční lhůta pro jeho výkon. Tato praxe je dle mého názoru správná. 6) Bylo by podle Vás vhodné limitovat počet hodin, které může odsouzený za den odpracovat? Narážím na to, že kvalifikovaní a zaměstnaní odsouzení se snaží trest odpracovat co nejrychleji, aby měli trest co nejdříve za sebou, a proto si vezmou pracovní volno ve svém oficiálním pracovišti. Splní tedy podle Vás trest OPP svůj účel, když se vykoná v tak krátké době? Domnívám se, že limitovat počet hodin, které je možno denně odpracovat, není nutné. Je třeba si uvědomit, že jde v prvé řadě o trest a tedy o jistou sankci, kterou odsouzený musí pocítit. Je pouze na jeho rozhodnutí, jakým způsobem trest vykoná, jakým způsobem si zorganizuje čas a pokud si pro tento účel vezme volno na svém pracovišti, není nutno se nad tím pozastavovat. Pokud by obviněnému byl uložen trest nepodmíněný, který by byl povinen vykonat ve věznici, také by musel výkon dosavadního zaměstnání přerušit. Navíc skutečnost, že trest OPP byl vykonán v krátké době, nemusí znamenat, že nesplnil svůj účel, spíše naopak. Pokud odsouzený musel z důvodu výkonu trestu omezit svůj pracovní či soukromý život, mnohem spíše si z něho vezme poučení a bude mít zájem se do budoucna obdobné situace vyvarovat. Z toho plyne, že takový způsob výkonu trestu může mít naopak větší výchovný efekt a preventivní charakter, než dlouhodobější výkon trestu, který odsouzeného v zásadě příliš na jeho dosavadním způsobu života neomezuje. 7) Jaká se Vám zdá být stávající výměra trestu OPP a jaká doba pro výkon trestu OPP, tj. povinnost vykonat trest OPP do 1 roku? Stávající maximální výměru trestu OPP shledávám dostatečnou, zejména přihlédneme-li k tomu, že ve své nejvyšší výměře (při případné přeměně) v zásadě odpovídá šesti měsícům odnětí svobody. Taktéž doba jednoho roku je dobou dostatečnou pro to, aby odsouzený měl možnost trest, uložený i

54

na samé horní hranici, vykonat. Je navíc obecně známou skutečností, že ti odsouzení, kteří od počátku mají zájem trest vykonat, tak učiní již ve lhůtě mnohem kratší.

B) Rozhovor s Mgr. Zdeňkou Adamcovou (probační úřednice střediska PMS v Ústí n. L.) 1) Jaký máte názor na problematiku souhlasu pachatele s uložením trestu OPP? V našem právním řádu je zakotveno pouze stanovisko pachatele, ale v evropských zemích je uzákoněn souhlas. Myslím si, že stanovisko je vyhovující, protože je to trest a ani v žádném jiném trestu nedává odsouzený souhlas, proč by také měl. Ale to stanovisko je zde důležité, z toho důvodu, že v některých případech je uložení trestu OPP naprosto nevhodné. Například člověk, který pracuje, zajišťuje rodinu a jezdí třeba s kamionem daleké cesty do zahraničí, kde stráví dlouhou dobu – např. 3 měsíce, tak se dostane při uložení trestu OPP do velice svízelné situace. Buď musí opustit práci, nebo půjde do vězení, když trest nevykoná. Takže stanovisko je proto důležité. I v případě zdravotního stavu, nebo z nějakých jiných objektivních důvodů, které brání výkonu trestu. Ale já nevidím jediný důvod, proč by měl pachatel dávat souhlas, protože pak by měl dávat souhlas s uložením jakéhokoliv trestu. 2) Myslíte si, že u nás trest OPP ukládají soudy pro vhodné pachatele? V některých případech určitě ne, protože nemůžou mít kompletní informace o pachatelích, ale my se v PMS snažíme odstranit tuto bariéru tím, že prosazujeme předjednávání trestu. To znamená, že zjistíme i stanovisko a také zjistíme, jestli neexistují překážky pro uložení trestu OPP, např. zda se nejedná o těžce nemocného pachatele nebo nedostatečně motivovaného. 3) Podle mého názoru zkvalitnění spolupráce mezi soudy a PMS před rozhodnutím soudu o uložení trestu, může snížit počet nevykonaných trestů OPP a následných přeměn v trest odnětí svobody tím, že se zabrání uložení trestu nevhodnému pachateli (zdravotní stav, motivace, recidivista, atd.), nebo naopak probační úředník může zjistit, že i např. handicapovaný pachatel je schopen práce vykonat. Co o tom míníte? Jaká je spolupráce zdejšího střediska PMS s Okresním soudem v Ústí nad Labem? Ano, naprosto s tímto souhlasím a myslím si, že je to velice žádoucí. Obzvláště v případech recidivistů. Ale bohužel u nás ještě neexistuje tak dokonalý elektronický systém, který by umožnil soudci získat veškeré potřebné informace ohledně pachatele. Např. v jiném kraji byl uložen trest, ale ještě není elektronicky zaevidován, tak je uložen souběžně další, apod. Co se týká naší spolupráce s Okresním soudem v Ústí n. L., mohu říci, že se v poslední době zlepšila. My jsme před tím moc nepředjednávali. Když máme přípravné řízení, tak nám soud nedává nějaké konkrétní úkoly, např. ohledně předjednávání. Ale protože soudce často nemá konkrétní informace, tak se na nás obrací. My často zpracováváme podklady pro odklon a snažíme se předjednat OPP. Už se i stalo, že soudce si předem prostuduje spis a zhodnotí, že by konkrétní případ mohl být vhodný pro uložení OPP, tak se na nás obrací a chce si u nás možnost uložení ověřit, zda nejsou nějaké bariéry. Ale my bychom to samozřejmě potřebovali ještě mnohem dříve, už od státního zástupce. 4) Další problém, který se v praxi vyskytuje, souvisí s vydáváním usnesení o nařízení trestu OPP. Doručování usnesení odsouzenému poštou je někdy velmi obtížné, například když se odsouzený vyhýbá přebrání zásilky nebo je bezdomovec, a tudíž nemá žádnou adresu. Některé soudy to řeší tím, že po vydání soud předá usnesení středisku PMS za účelem předání odsouzenému. Ten by měl poté, co se dostaví na PMS k projednání podmínek práce, podepsat také převzetí usnesení o nařízení trestu. Vydávání usnesení o nařízení trestu OPP je tedy problém. Dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že 45% soudců považuje za počátek lhůty den vydání usnesení, 35% den převzetí usnesení

55

odsouzeným a 20% využívá obě varianty. Odkdy by se podle Vás měl počítat počátek lhůty pro odpracování trestu? Já se opírám o trestní řád a o logiku a o zkušenosti. Já jsem pro počítání lhůty od vydání. Protože jestliže tam není stížnost přípustná a to není, tak usnesení je účinné okamžitě. Kdyby měl zákonodárce na mysli, že se má lhůta počítat od doručení, tak to v zákoně určitě uvede. Takováto situace je např. u dovolání. Já rozumím tomu, že soudci chtějí mít jistotu, že se odsouzený o trestu dozvěděl, jenže on s tím musí počítat už proto, že dostal rozsudek. 5) Bylo by podle Vás vhodné limitovat počet hodin, které může odsouzený za den odpracovat? Narážím na to, že kvalifikovaní a zaměstnaní odsouzení se snaží trest odpracovat co nejrychleji, aby měli trest co nejdříve za sebou, a proto si vezmou pracovní volno ve svém oficiálním pracovišti. Splní tedy podle Vás trest OPP svůj účel, když se vykoná v tak krátké době? Počet hodin bych nelimitovala, záleží na poskytovateli a na tom, co se dojedná. Rozhodně si myslím, že trest splní svůj účel i v takto krátké době, protože jestliže je někdo až takhle motivovaný, že si vezme volno, tak obětuje strašně moc. Pak je úplně v pořádku, že má trest brzy vykonaný a čistý trestní rejstřík, protože je vidět, že tomuto člověku jde o to, aby rejstřík čistý měl.

C) Rozhovor s Pavlou Skokanovou (probační asistentka střediska PMS v Ústí n. L.) 1) Jaká se Vám zdá být stávající výměra trestu OPP a jaká doba pro výkon trestu OPP, tj. povinnost vykonat trest OPP do 1 roku? Výměra trestu se mi jeví jako přiměřená, ale doba pro jeho výkon krátká. Navrhovala bych její prodloužení alespoň na dobu 1,5 roku např. u zaměstnaného klienta. 2) Setkala jste se při své práci s tzv. předjednáváním trestu OPP? A s jakým výsledkem? Ano, s předjednáváním se setkávám dost často. V tomto případě, pokud následuje uložení trestu OPP, je většinou trest úspěšně vykonán. 3) S jakými organizacemi při výkonu trestu OPP nejčastěji spolupracujete a jak hodnotíte tuto spolupráci? Nejčastěji spolupracujeme s obcemi, neziskovými organizacemi, ale také s náboženskými společnostmi. Spolupráci nehodnotím příliš kladně, protože některé organizace nám vůbec nedávají listinné podklady k výkonu trestu. Také se často stává, že některé organizace z důvodu nespolehlivosti klientů odmítají další spolupráci. 4) Stává se Vám, že se pachatelé výkonu trestu OPP brání? Když bych to měla uvést procentuelně, co se týká mých klientů, tak v rámci prvního jednání ohledně podmínek trestu, se brání asi tak 30% klientů. 5) Setkala jste se někdy s tím, že pachateli byl uložen trest OPP, nastoupil u poskytovatele a ten mu za úplatek napsal potvrzení o výkonu? Jak se pak takováto situace řeší?

56

Od našich klientů slýchávám anonymní informace o tom, že se takové případy stávají. Nebo sami odsouzení přijdou na první jednání a nabízejí mi úplatu. Co se týká poskytovatelů, pak se takové situace projednají přímo se zástupcem. 6) Vykonávají trest OPP více sociálně slabší a nevzdělaní jedinci, nebo to není pravidlem? A více ženy nebo muži? Za jaké trestné činy se trest OPP nejčastěji ukládá? Určitě jsou podle mě více motivovaní trest vykonat lidé vzdělaní. Myslím si, že více trestné činnosti páchají muži. A co se týče trestných činů, tak hodně časté je maření výkonu úředního rozhodnutí v případě řízení motorového vozidla bez oprávnění, pak také krádež v souvislosti s drogovou závislostí. Také dost převládá zanedbání povinné výživy.

Analýza rozhovorů Mým cílem bylo provést sondu v názorech jednotlivých účastníků, podílejících se na výkonu trestu OPP a zjistit, jak v praxi reagují na problémy a úskalí, která jsou s tímto trestem spjaty. Velice zajímavé bylo srovnání názorů z pohledu soudce, tj. orgánu činného v trestním řízení, který trest ukládá a z pohledu Probační a mediační služby, která dohlíží na vykonávání trestu. Na otázku položenou JUDr. Hrbkovi „Ukládáte často trest OPP? A za jaké trestné činy nejvíce?“, dotázaný odpovídá, že trest OPP není u Okresního soudu v Ústí nad Labem příliš frekventovaným druhem trestu (ve srovnání např. s trestem odnětí svobody), bývá zpravidla nejvíce ukládán za majetkové delikty (krádež, podvod, zpronevěra). K tomuto tvrzení ještě asistentka PMS Pavla Skokanová dodává, že tento trest je hodně častý i u trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí v případě řízení motorového vozidla bez oprávnění a také u zanedbání povinné výživy. V další otázce, která zní: Jaký máte názor na problematiku souhlasu pachatele s uložením trestu OPP? V našem právním řádu je zakotveno pouze stanovisko pachatele, ale v evropských zemích je uzákoněn souhlas. JUDr. Hrbek odpovídá, že v praxi se rozdíl mezi stanoviskem a souhlasem pachatele v zásadě stírá, negativní odpověď na uložení trestu OPP zatím od pachatele ve své praxi nezaznamenal. Probační úřednice Mgr. Adamcová si myslí, že v tomto trestu, ani

57

v žádném jiném, není odsouzený kompetentní dávat svůj souhlas s rozhodnutím soudu. S názorem paní magistry plně souhlasím, jelikož jde o sankci postihující trestný čin. Obě zúčastněné strany konstatují, že stanovisko pachatele je důležité z toho důvodu, že v některých případech je uložení trestu OPP naprosto nevhodné (např. ze zdravotních důvodů). Co se týče otázky: Myslíte si, že soudy v ČR ukládají trest OPP vhodným pachatelům? (recidivisté, atd.); soudce odpovídá, že je obecně známou skutečností, že někteří soudci jsou tomuto trestu nakloněni více a někteří méně a praxe v tomto směru není jednotná. Přitom zdůrazňuje, že sama skutečnost, že pachatel je recidivistou ještě neznamená, že by mu nebylo možno tento trest uložit. Dle jeho názoru by se avšak nemělo jednat o speciální recidivu a o pachatele, který se opětovného trestného jednání dopustil např. ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z názoru Probace a mediace je patrné, že v některých případech není trest ukládán vhodným pachatelům z důvodu absence kompletních informací o nich. Jako opatření PMS je prosazení předjednávání trestu. Můj názor o tom, že zkvalitnění spolupráce mezi soudy a PMS před rozhodnutím soudu o uložení trestu, může snížit počet nevykonaných trestů OPP a následných přeměn v trest odnětí svobody tím, že se zabrání uložení trestu nevhodnému pachateli, byl oběma stranami potvrzen. Zástupce soudu JUDr. Hrbek k tomuto zdůraznil, že k práci Probační a mediační služby, střediska Ústí nad Labem, nemá připomínek a vyzdvihl zkušenosti zdejších pracovníků. Při podrobném výzkumu ukládání trestů OPP se objevil problém, který souvisí s vydáváním usnesení o nařízení tohoto trestu. Doručování usnesení odsouzenému poštou je někdy velmi obtížné, například když se odsouzený vyhýbá převzetí zásilky nebo je bezdomovec, a tudíž nemá žádnou adresu. Některé soudy to řeší tím, že po vydání soud předá usnesení středisku PMS za účelem předání odsouzenému. Ten by měl poté co se odstaví na PMS k projednání podmínek práce, podepsat také převzetí usnesení o nařízení trestu. Vydávání usnesení o nařízení trestu OPP je tedy problém. Dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že 45% soudců považuje za počátek lhůty den vydání usnesení, 35% den převzetí usnesení

58

odsouzeným a 20% využívá obě varianty. V tomto bodě se názory soudce a PMS rozcházejí. Soudce zastává názor, respektující zejména stanovisko, jež zastává Krajský soud v Ústí nad Labem. Za počátek lhůty pro výkon OPP se považuje den doručení usnesení o nařízení výkonu trestu odsouzenému. Od tohoto okamžiku počíná běžet jednoroční lhůta pro jho výkon. Tato praxe je dle JUDr. Hrbka správná. Naopak Mgr. Adamcová souhlasí s počítáním lhůty od vydání usnesení. Obhajuje to tím, že jestliže zde není přípustná stížnost, tak usnesení je účinné okamžitě. Takováto situace je například u dovolání. Můj názor je, že argument, že se odsouzený musí o trestu dozvědět, podle mě odpadá, protože on už je s ním seznámen. Na otázku zda by bylo vhodné limitovat počet hodin, které může odsouzený za den odpracovat, a jak je to s kvalifikovanými zaměstnanými odsouzenými, se mi ze strany soudu dostává odpovědi, že limitovat počet hodin není nutné. Navíc skutečnost, že trest OPP byl vykonán v krátké době, může být naopak kladem. S tímto pohledem na věc rovněž souhlasí i Mgr. Adamcová. Jejich názor sdílím i já. Otázka: Jaká se Vám zdá být stávající výměra trestu OPP a jaká doba pro výkon trestu, tj. povinnost vykonat trest OPP do jednoho roku; je soudcem hodnocená tak, že stávající maximální výměra trestu je dostatečná s přihlédnutím k tomu, že ve své nejvyšší míře (při případné přeměně) zásadně odpovídá šesti měsícům odnětí svobody. Takže doba jednoho roku je dobou dostatečnou pro to, aby odsouzený měl možnost trest vykonat. Naopak asistentka PMS Skokanová říká, že výměra trestu se jí jeví jako přiměřená, ale doba pro jeho výkon krátká. Navrhuje její prodloužení alespoň na dobu 1,5 roku u zaměstnaného klienta. I já se přikláním ke stanovisku prodloužení doby splnění u zaměstnaných pachatelů. Asistentka PMS nehodnotí spolupráci s poskytovateli příliš kladně, protože některé organizace nedávají k dispozici listinné podklady k výkonu trestu a z důvodu nespolehlivosti klientů odmítají další spolupráci s PMS. V souvislosti s psaním diplomové práce jsem navštívila poskytovatele obec Chlumec, kde jsem se informovala na klienty PMS a konkrétní spolupráci s nimi. 59

Výsledkem bylo zjištění, že obcím často chybí personál schopný dohlížet na odsouzené s tímto trestem, což dle mého názoru velmi snižuje efektivitu. Stejně tak jako korupce ze strany pachatelů vzhledem ke svým poskytovatelům. Při porovnávání názorů Probační a mediační služby a soudu a názoru vlastních, docházím k závěru, že efektivita trestu OPP záleží na tom, zda je tento trest uložen ve vhodných případech. To znamená, zda je uložen osobě, která jej může a zároveň chce vykonat. V praxi se však nezřídka vyskytují situace, že odsouzení sice zpočátku o vykonání trestu zájem projevují, ovšem jejich snaha jim vydrží pouze několik dní či týdnů, během nichž vykonají pouhý zlomek tohoto trestu. A když se potom rozhoduje o přeměně trestu na trest odnětí svobody, argumentují fiktivními zdravotními důvody, či pracovními povinnostmi a očekávají, že soud jim lhůtu pro výkon trestu OPP nějakým způsobem dodatečně prodlouží. Bohužel až zde jim zpravidla dochází, že výkon trestu podcenili, své povinnosti zanedbali a jen velmi neradi akceptují, že si tím sami způsobili přeměnu tohoto trestu v trest odnětí svobody.

D) Kazuistika Domnívala jsem se, že trest OPP vykonávají pouze sociálně slabší a nevzdělaní jedinci a byla jsem velmi překvapená kuriózním případem, se kterým jsem se seznámila prostřednictvím asistentky PMS, střediska Ústí nad Labem, Evy Uličné a zaujal mě natolik, že jsem se rozhodla pro jeho uvedení ve své diplomové práci. Nyní stručně popíši konkrétní případ a jeho následné řešení, které dokládám listinnými podklady (viz. přílohy). V rámci ochrany osobních údajů konkrétní data neuvádím. Podle výpovědi asistentky Evy Uličné jde o případ lékařky specialistky E. B., která kontaktovala Probační a mediační službu v Ústí nad Labem, ve věci obžaloby z trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) trestního zákona. Lékařka měla zájem o spolupráci s PMS před

60

rozhodnutím soudu. Z osobní anamnézy vyplývá, že měla těžce nemocného manžela. Ležel na ARO v Masarykově nemocnici, klientka PMS tuto situaci velice těžce nesla a musela začít brát antidepresiva. Byla za ním na návštěvě a ošetřující lékař jí sdělil jeho definitivní prognózu. Byla z toho tak zdrcena, že požila větší množství alkoholu a skutečnost, že měla s sebou desetiměsíčního syna, jí nezabránila v usednutí za volant motorového vozidla. V nepřiměřené rychlosti 147 km/hod. pod vlivem návykové látky nezvládla řízení vozidla a v bočním smyku vyjela vpravo mimo vozovku, kde narazila do silničního příkopu a vozidlo zůstalo převrácené na střechu. Při tomto došlo k těžkému zranění jejího malého syna, na jehož následek zemřel. Dle znaleckého posudku měla lékařka v době jízdy v krvi 1,40 až 1,62 g/kg alkoholu. Z tohoto důvodu byla okresním soudem odsouzena k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a k zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků. Vzhledem k velmi dobrým organizačním schopnostem pracovníků PMS v Ústí n. L., byl nalezen pro MUDr. E.B. vhodný poskytovatel - konkrétně šlo o Dům pokojného stáří Oblastní charity. Práce spočívaly v odborné pomoci a podpoře seniorům v rámci její lékařské specializace. Její činnost byla pro toto zařízení velkým přínosem. Kromě odborné práce byla ze strany lékařky prováděna i přednášková a osvětová činnost. Vzhledem k dopadu, který má trestný čin na klientku a jejího staršího desetiletého syna, se trest OPP jevil jako vhodné řešení této trestné věci. Při jeho výkonu bylo možné využít odborných znalostí klientky, což bylo velkým pozitivem pro zde žijící seniory, z hlediska klientky šlo o řešení zachování sociálních a pracovních vazeb. To vše bylo umožněno díky kreativitě a senzitivitě pracovníků PMS.

61

8.2 Dotazníkové šetření s odsouzenými Motivací k vytvoření tohoto dotazníku90 pro mě byl samotný zájem o činnost Probační a mediační služby, jejichž středisko v Ústí nad Labem jsem několikrát

navštívila.

Zde

mi

bylo

umožněno

uložit dotazníky deseti

respondentům. Údaje, se kterými jsem pracovala, jsem nejdříve shromáždila a dále analyzovala. Výsledky výzkumu nelze zobecnit na větší skupinu osob, jsou relevantní pouze pro danou skupinu klientů, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili. Výzkumný problém jsem formulovala následovně – zjišťovala jsem: 1) věk odsouzených, 2) pohlaví, 3) pracovní zařazení, 4) zda jde o recidivistu, 5) kvalitu spolupráce s PMS, 6) jak hodnotí uložení trestu OPP (kladně nebo záporně), 7) zda se cítí trestem OPP ponížen před svým okolím, 8) zda vyhovuje délka trvání trestu (počet hodin) 9) zda by se po odpykání trestu dopustil znovu trestné činnosti. Z 10 dotázaných respondentů se šetření zúčastnilo 8 mužů a 2 ženy, jejichž průměrný věk byl 25 let. Z celkového počtu šlo o 7 zaměstnaných lidí, 1 studenta a 2 nezaměstnané. Z 10 dotázaných šlo o 3 recidivisty (majetková trestná činnost, ohrožování osobní svobody) a zbylí dotázaní dosud trestáni nebyli. Všichni

90

Viz. přílohy

62

dotázaní hodnotí spolupráci s PMS v Ústí n. L. velice kladně, zatímco jejich názory na uložení trestu OPP se diametrálně rozcházejí. Polovina klientů trest OPP hodnotí záporně a připadá jim silně nevyhovující, zatímco druhá část dotázaných trest hodnotí kladně a vítají, že nebudou mít zápis o trestu v trestním rejstříku. Poníženi výkonem trestu se cítí dva z dotázaných odsouzených částečně, tři se cítí znemožněni před svým okolím a čtyřem to nevadí vůbec a jeden odsouzený trval na výkonu svého trestu mimo bydliště. Délka trvání výkonu trestu nevyhovuje z dotázaných respondentů pouze jednomu. Dalším dvěma vyhovuje počet hodin, ale daleko horší je pro ně zákaz řízení na 1,5 roku, ostatních sedm odpovídá kladně. Otázka, zda by se respondent dopustil trestné činnosti znovu, částečně naznačuje efektivitu trestu OPP z hlediska odsouzených. Všichni dotázaní na ni odpovídají záporně, rezolutním NE. Výzkumný vzorek byl tvořen jen malým množstvím respondentů, a proto z toho důvodu není možné hodnotit globální dopad tohoto trestu. Výsledky mého hodnocení se vztahují pouze na danou skupinu odsouzených k trestu OPP. Domnívám se, že účastníci dotazníkového šetření spolupracovali velice ochotně, aniž by byli ovlivňováni svým okolím. Celkový názor na efektivitu jimi prováděného trestu OPP byl hodnocen kladně.

63

8.3 Statistické údaje a) Tabulka

Rok

Uložené tresty OPP Celá ČR

Uložené tresty OPP Severní Čechy

Pravomocná přeměna trestu OPP na trest NEPO Severní Čechy

Efektivnost trestu OPP z hlediska vykonatelnosti Severní Čechy (%)

13980

1855

180

90,3%

12820

2006

146

92,7%

6294

990

43

95%

2004 Rok 2007 1. pol. Roku 2008

Komentář k tabulce a) Tabulka nám ukazuje, kolik bylo uloženo trestů OPP v celé ČR za rok 2004, 2007 a v 1. pololetí roku 2008 a z toho, kolik bylo uloženo v Severních Čechách (zdroj: portal.justice.cz/ms/). Dále je zde vidět pravomocná přeměna trestu OPP na trest NEPO (nepodmíněné odnětí svobody) v Severních Čechách (zdroj: PMS v Ústí nad Labem). Z těchto zjištěných údajů jsem se pokusila procentuelně vyjádřit efektivitu trestu OPP v Severních Čechách. Z tabulky lze vidět, že efektivita se pohybuje okolo 90 až 95%. Dospěla jsem tedy k závěru, že trest OPP je v Severních Čechách velice efektivní, což přisuzuji pružnosti a snažení PMS v Ústí nad Labem. Je však nutno zdůraznit, že tresty uložené v určitém roce nemusí odpovídat trestům ve stejném roce pravomocně přeměněným, protože ty mohly být uloženy již dříve. Proto procentuální údaje mnou zjištěné jsou pouze přibližné.

64

b) Graf statistického přehledu z tabulky a) Uložené tresty OPP ČR Uložené tresty OPP Severní Čechy Pravomocná přeměna trestu OPP na trest NEPO Severní Čechy 16000 13980 14000 12820 12000

10000

8000 6294 6000

4000

2000

1855

2006 990

180

146

43

0 Rok 2004 Rok 2007 1.pol. roku 2008

Komentář ke grafu b) Z uvedeného grafu je patrné, že oproti roku 2004 počet ukládaných trestů OPP v ČR v roce 2007 a v 1. pololetí roku 2008 mírně klesl. Zatímco efektivita trestu OPP z hlediska vykonatelnosti v Severních Čechách má vzestupnou tendenci. K tomuto výsledku jsem dospěla vzhledem k počtu pravomocně přeměněných trestů OPP na trest nepodmíněné odnětí svobody v regionu Severních Čech.

65

9.

Trest OPP v novém trestním zákoníku Již přijatý a schválený nový trestní zákon, který nabude účinnosti 1. 1. 2010,

obsahuje ve vztahu k trestu obecně prospěšných prací změny, které jsou obsaženy v ustanoveních § 62 až § 65 nového trestního zákoníku. Ustanovení § 62 odst. 2 nového trestní zákoníku stanoví, že soud trest obecně prospěšných prací zpravidla neuloží, jde-li o pachatele, kterému byl trest obecně prospěšný ch prací v době tří let předcházejících uložení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí svobody. Tato změna na mě působí velice kladně, protože podle mého názoru nebude tento trest ukládán pachatelům, u kterých nelze předpokládat jeho úspěšné vykonání. V novém trestním zákoníku nedošlo k zakotvení souhlasu pachatele s uložením trestu obecně prospěšných prací a na dále je soud povinen zjišťovat pouze jeho stanovisko. S touto úpravou naprosto souhlasím, protože je to trest a ani v žádném jiném trestu odsouzený souhlas nedává. Dále se počítá se snížením výměry trestu obecně prospěšných prací, která dle nového zákoníku činí od 50 do 300 hodin. V případě přeměny tohoto trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody se vychází z toho, že jedna i jen započatá neodpracovaná hodina obecně prospěšných prací se přemění na jeden den odnětí svobody. Výkon obecně prospěšných prací bude založen na užší spolupráci obecních úřadů a PMS a vymezení širší působnosti PMS v této oblasti, která bude zajišťovat jejich výkon ve spolupráci s dalšími organizacemi, s obecními úřady, i s charitativními, církevními a dalšími subjekty, ale na jiném základě než dosud.91 Podle nového trestního zákona se do doby, ve které má odsouzený povinnost tento trest vykonat, nebude započítávat doba, po kterou se odsouzený zdržoval v cizině. Novinkou je také možnost soudu nechat trest obecně prospěšných prací v platnosti z důvodu výjimečných okolností, i když odsouzený zavdal příčinu k přeměně.

91

Šámal, P. Osnova trestního zákoníku 2004-2006. Vydání první. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 102-103.

66

Další změnou je také rozšíření druhů pracovních činností i na kvalifikované práce. Tímto by se měl trest OPP vyhnout tomu, aby byl lidmi kvalifikovanými a s vyšším vzděláním považován za degradující a aby bylo jejich odborných vědomostí použito, co nejvíce ku prospěchu společnosti. V této změně shledávám velké pozitivum, protože jsem se osobně setkala, v rámci svého výzkumu (viz. kazuistika), s kuriózním případem vysoce kvalifikované osoby, které byl udělen tento alternativní trest. Díky kreativitě a organizačním schopnostem PMS v Ústí nad Labem se již tak postupovalo ještě před touto novelizací, čímž by zde mohl vzniknout problém, že tehdy nešlo o zákonný postup. Domnívám se, že konkrétně tato změna byla v novém zákoníku velkým přínosem. V případě mladistvých pachatelů bude dle novelizace soud moci v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, ale domnívám se však, že by nový trestní zákoník měl ještě obsahovat následující skutečnosti: co se týče výkonu práce, je nutno zmínit, že by bylo vhodné, aby se mladiství neumísťovali k výkonu trestu obecně prospěšných prací tam, kde stejný trest vykonává dospělý pachatel, zamezí se tak možnému negativnímu vlivu některých nenapravitelných pachatelů, dále de lege ferenda by vzhledem k časové vytíženosti mladistvých z důvodu povinné školní docházky a také s ohledem na jejich psychickou a fyzickou zátěž bylo dobré zvážit stanovení maximálního možného počtu odpracovaných hodin na den, případně týden či měsíc.

67

Závěr Hlavním cílem mé diplomové práce bylo co nejlépe přiblížit problematiku alternativního trestu obecně prospěšných prací. Snažila jsem se, co nejpodrobněji a nejuceleněji rozebrat tento trest v platné právní úpravě, který je považován za jeden z nejperspektivnějších opatření trestní spravedlnosti současnosti. Zabývala jsem se zejména efektivitou a praktickými problémy trestu obecně prospěšných prací z hlediska subjektů, podílejících se na jeho výkonu. Také mě zajímal názor samotných pachatelů na tento trest. V závěru své práce bych se chtěla pokusit stručně shrnout klady i zápory trestu obecně prospěšných prací v současné právní praxi České republiky z pohledu zástupců jednotlivých subjektů, podílejících se na jeho výkonu, a zároveň na podkladě zjištěných informací jsem se pokusila vytvořit svůj náhled na danou problematiku. Mnoho poznatků z praxe jsem získala především odbornými konzultacemi s pracovnicemi Probační a mediační služby v Ústí nad Labem a soudcem Okresního soudu v Ústí nad Labem. Hlavní klad v zavedení tohoto trestu vidím v tom, že tato sankce umožňuje odsouzenému zachování rodinného svazku a veškerých sociálních kontaktů. Pachatel není izolován od společnosti pobytem ve věznici a jeho převýchova probíhá za aktivní účasti veřejnosti. Odsouzený je motivován vést řádný život. Pachatelé méně závažných

trestných

činů

nejsou

vystaveni

neblahému

vlivu

odsouzenců

k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dalším kladem jsou zároveň i menší finanční náklady na výkon trestu OPP oproti sankcím spojených s odnětím svobody. Velice kladně je pachateli hodnocen čistý trestní rejstřík po odpracování trestu. A naopak největším problémem se v praxi jeví nejednotnost výkladu příslušných právních norem subjekty, které se účastní na výkonu trestu OPP. Častým nedostatkem je také nepružná reakce soudů na porušování povinností odsouzených. Dalším hodně diskutovaným problémem je skutečnost, že odsouzený je nucen k nějaké práci, což naráží na lidská práva, na mezinárodní dohody o nucené práci. Zde je potřeba jasně říci, že stanovisko oficiálních orgánů Mezinárodní organizace práce se sídlem v Ženevě je takové, že pokud je práce součástí výkonu trestu, neporušuje mezinárodní konvence, neboť je součástí trestu uloženého podle zákona příslušným orgánem, to znamená soudem. Dalším

68

problémem se jeví nepříliš dobrá spolupráce s poskytovateli, to je s obcemi, neziskovými organizacemi, ale také s náboženskými společnostmi. Některé organizace nejsou ochotny poskytovat listinné podklady k výkonu trestu a z důvodu nespolehlivosti klientů odmítají další spolupráci. S tím souvisí i v poslední době často se vyskytující korupce u poskytovatelů, která může vést ke snížení efektivity trestu. Průzkumem při porovnávání závěrů jednotlivých subjektů, podílejících se na výkonu trestu obecně prospěšných prací a vlastních názorů, docházím k výsledku, že efektivita ukládání trestu obecně prospěšných prací záleží mimo jiné i na tom, zda je tento trest uložen ve vhodných případech. To znamená, zda je uložen osobě, která jej může a zároveň chce vykonat. Často se vyskytují situace, že odsouzenci mají zpočátku o vykonání trestu zájem, ale jejich snaha jim vydrží pouze krátce. Z trestu je vykonán jen zlomek. Při následném rozhodování o přeměně trestu na trest odnětí svobody argumentují například fiktivními zdravotními důvody a očekávají, že jim bude lhůta pro výkon trestu OPP prodloužena. V rámci svého výzkumu jsem provedla dotazníkové šetření u deseti respondentů, kterým byl uložen trest OPP. Celkový názor na efektivitu jimi prováděného trestu OPP byl hodnocen kladně. Rovněž výsledky řízených rozhovorů se soudcem Okresního soudu v Ústí nad Labem a s pracovnicemi PMS v Ústí nad Labem jsou z hlediska efektivity vykonatelnosti tohoto alternativního trestu kladné. Tomuto zjištění odpovídají i statistické údaje, na jejichž základě jsem vypracovala graf, který vypovídá o výsledcích přeměny trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody v Severních Čechách. Přestože se v literatuře často uvádí, že efektivnost trestu obecně prospěšných prací je v naší republice malá a z hlediska vykonatelnosti v současné době dokončí celý trest 50 až 55% odsouzených, z informací, které jsem při zpracování této práce získala, si myslím, že v Severních Čechách je trest obecně prospěšných prací efektivní. Tento výsledek přisuzuji velké pružnosti, častému předjednávání trestu OPP a senzitivitě pracovníků střediska Probační a mediační služby v Ústí nad Labem. Je tedy patrné, že alternativní trest obecně prospěšných prací si již v našem právním řádu našel své místo. Pro jeho vyšší efektivitu je důležité, aby některá ustanovení prošla modernizací, která se stane reakcí na aktuální problémy spojené s výkonem tohoto trestu. Již schválená rekodifikace nového trestního zákoníku tyto změny v nemalé míře přináší.

69

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ •

GIBBON, B., WATKINS, M. Criminal Justice Act 2003. A guide to new procedures and sentencing. Winchester: Waterside press, 2004.

•

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Druhé vydání. Praha: Linde, 2006.

•

KARABEC, Z. a kol. Restorativní justice – sborník příspěvků a dokumentů. Praha: IKSP, 2003-

•

MATOUŠEK, O. , KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.

•

OUŘEDNÍČKOVÁ, L. Alternativní a restorativní justice v legislativě a justiční praxi České republiky. Parlamentní zpravodaj č. 10, 2004.

•

PROJEKTY. Příloha časopisu České vězeňství č. 2/1999.

•

PŘESLIČKOVÁ, H., GAJDOŠ, R., KRUTINA, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003.

•

SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, B. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000.

•

SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., RIZMAN, S. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2002.

•

SOTOLÁŘ. A., SOVÁK, Z., KRATOCHVÍL, V. Právní rámec alternativního řešení trestních věcí. Díl I. Příručky Ministerstva spravedlnosti ČR, svazek 64. Praha: 2001.

•

SOTOLÁŘ, A., VÁLKOVÁ, H. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých. Trestně právní revue č. 2, 2005.

•

SUCHÝ, O., VÁLKOVÁ , H. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnávání. Právní rozhledy č. 4, 1996.

•

ŠÁMAL, P. Osnova trestního zákoníku 2004-2006. Vydání první. Praha: C. H. Beck, 2006.

•

VĚTROVEC, V., NEDOROST, L., SOVÁK, Z. Zákon o mediaci a probaci – komentář. Praha: Epolex Bohemia, 2002.

•

VŮJTĚCH, J. a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998.

70

Právní předpisy •

Ústavní zákon č. 1/ 1993 Sb., Ústava České republiky

•

Ústavní zákon č. 2/ 1993 Sb., Listina základních práv a svobod.

•

Zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 141/ 1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 257/ 2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 218/ 2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 300/ 2005 Z.z., slovenský trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 301/ 2005 Z.z., slovenský trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.

•

Úmluva o právech dítěte č. 104/ 1991 Sb.

•

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/ 1992 Sb.

•

Pravidla OSN pro ochranu mladistvých zbavených svobody (United Nations Rules for the Protection of Juveniles deprived of their Liberty)

•

METODICKÝ STANDARD ČINNOSTI PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBY V OBLASTI TRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ, Probační a mediační služba ČR, 2003.

Ostatní zdroje •

http://www.psp.cz

•

http://www.trestni2.juristic.cz

•

http://www.spj.cz

•

http://portal.justice.cz

•

http://www.pmscr.cz

•

http://www.restorativejustice.org/intro

71

PŘÍLOHY Příloha I. Listinný podklad ke kazuistice (str. 60) - odsuzující rozsudek.

Příloha II. a) Listinný podklad PMS ke kazuistice (str. 60) - projednání podmínek výkonu trestu OPP

Příloha II. b) Listinný podklad PMS ke kazuistice (str. 60) - pozvánka k projednání výkonu trestu OPP

Příloha III. Dotazníkové šetření s odsouzenými (str. 62) – dotazník

72

Příloha I.

73

74

Příloha II. a)

75

Příloha II. b)

76

Příloha III. Dotazníkové šetření trestu obecně prospěšných prací

1) Jaký je Váš věk? 2) Pohlaví? 3) Jaký je Váš pracovní či školní stav v současné době? 4) Byl /a jste již někdy trestán/a ? Pokud ano, jaký trest Vám byl uložen a za který trestný čin? 5) Vyhledal/ a jste sám/a z vlastní iniciativy Probační a mediační službu? 6) Jak hodnotíte spolupráci s Probační a mediační službou? 7) Jak hodnotíte uložení trestu obecně prospěšných prací? (kladně nebo záporně) 8) Cítíte se výkonem trestu obecně prospěšných prací ponížen/a před svým okolím? 9) Vyhovuje Vám délka trvání výkonu Vašeho trestu (počet hodin)? 10) Dopustil/a byste se trestné činnosti znovu?

77

COMMUNITY SERVICE ORDER RESUMÉ (SUMMARY) The main purpose of my thesis was to analyse and clarify the community service order in a valid legal regulation. This punishment is considered to be one of the most respected measures of criminal justice of present day. The reason why I have chosen this topic is because the community service order is currently a very topical and often discussed institute and particularly because it is not only a negative experience for the offender but also includes numerous positive aspects. The thesis is composed of nine chapters. Chapter one characterizes alternative punishments and is subdivided into five parts. The first part deals with the term and purpose of the punishment, the second analyses types and the system while the third explores alternatives for the sentence of imprisonment. The next part focuses on historical development and the last one on valid legislation of alternative punishments. The second chapter consists of six subchapters and attempts to clarify the punishment regulation of the community service order in the Criminal Code. The first part examines the nature of this sentence, the second explores statutory conditions for imposing and third one focuses on aspects of imposing this punishment. While the fourth subchapter discusses the terms of punishment, the fifth one describes adequate limitations and obligations. The last subchapter attempts to explain the conversion of the sentence into an unconditional imprisonment. Chapter three deals with the legislation of the community service order in the Criminal Procedure Code and is subdivided into four parts. Part one offers a general description of the execution of the punishment and the second part addresses the order to execute the actual judgment. Part three describes the postponement, interruption and discontinuance of serving the sentence. The fourth part explores several kinds of services imposed within the execution of punishment. The fourth chapter concentrates on specifics of the community service order for juvenile delinquents. It has four parts in total. The first explains the term juvenile and its importance for criminal liability. Part two characterises the concept, principles and purpose

78

of sanctions for juveniles. The next part lists types of measures and the last is concerned with criminal measures of the community service. Chapter five provides characteristics of aims of the Czech Probation and Mediation Service for serving the sentence of community services and it is further divided into three parts. The first examines statutory definition, the second mentions the goals and purpose of the Czech Probation and Mediation Service and the last one highlights the tasks of the Probation and Mediation Service while serving the sentence of community services. The purpose of the sixth chapter is to promote the liability for damage in the duration of the punishment. It has four parts that include damage to health, damage to property, damage to the environment and finally recommendations assuring health protection at work. The seventh chapter compares legislation of the community service order in the Czech Republic with other countries. The first part describes legal regulations in Slovakia, the second one in Great Britain and the last confronts domestic legislation with the foreign one. The eighth chapter simultaneously forms the research part of my thesis where I explore the issues of the community service order in three subchapters which include guided interviews, casuistry, questionnaires and statistic results. The last, ninth chapter deals with the issue of community service order in the New Criminal Code. In the final part of my thesis I attempted to provide both positive and negative aspects of the community service order in contemporary legal practice in the Czech Republic from the point of view of representatives of individual subjects participating on its execution. Thanks to my findings I managed to create my own perspective on this issue. As part of my research I applied questionnaires for the convicts and conducted interviews with representatives of the Probation and Mediation Service in Ústí nad Labem and also with the judge of the district court in Ústí nad Labem. The content of interviews was mainly the effectivity of the community service order. All respondents who

79

participated on the research view this alternative punishment positively. This finding also corresponds with the statistics I collected. Even though some literature claims that the effectivity of this punishment is low in the Czech Republic, I have come to the conclusion that the community service order is effective in the area of Northern Bohemia.

KLÍČOVÁ SLOVA (KEYWORDS) Trest obecně prospěšných prací – Community service order Alternativní trest - Alternative punishment Probační a mediační služba – Probation and Mediation Service

80