Druhy trestů podle trestního zákona

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Podnikání a právo

Druhy trestů podle trestního zákona (bakalářská práce)

Autor: Dita Brennerová Vedoucí práce: Mgr. Květoslav Žák Rok obhajoby: 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Druhy trestů podle trestního zákona“ vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne

…………

………………… podpis studenta

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, Mgr. Květoslavu Žákovi, za laskavý přístup, odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování tématu velmi pomohly.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 4 1

TRESTNÝ ČIN .................................................................................................................. 5 1.1 1.1.1

2

Okolnosti vylučující trestní odpovědnost ................................................................ 5

1.2

Znaky trestného činu ................................................................................................... 9

1.3

Skutková podstata trestného činu .............................................................................. 11

1.3.1

Objekt ..................................................................................................................... 14

1.3.2

Objektivní stránka .................................................................................................. 16

1.3.3

Subjekt (pachatel) trestného činu ........................................................................... 18

1.3.4

Subjektivní stránka................................................................................................. 19

DRUHY TRESTŮ............................................................................................................ 23 2.1

Pojem a účel trestu ..................................................................................................... 23

2.2

Systém trestů.............................................................................................................. 24

2.2.1

Trest odnětí svobody .............................................................................................. 25

2.2.2

Domácí vězení ....................................................................................................... 30

2.2.3

Obecně prospěšné práce ......................................................................................... 31

2.2.4

Trest propadnutí majetku ....................................................................................... 32

2.2.5

Peněžitý trest .......................................................................................................... 33

2.2.6

Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ....................................................... 34

2.2.7

Trest zákazu činnosti.............................................................................................. 35

2.2.8

Zákaz pobytu .......................................................................................................... 36

2.2.9

Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce ................................ 36

2.2.10

Ztráta čestný titulů nebo vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti ........................ 37

2.2.11

Vyhoštění ............................................................................................................... 38

2.3

3

Trestněprávní odpovědnost.......................................................................................... 5

Opatření ukládaná mladistvým osobám .................................................................... 39

2.3.1

Výchovná opatření ................................................................................................. 39

2.3.2

Ochranná opatření .................................................................................................. 41

2.3.3

Trestní opatření ...................................................................................................... 42

STATISTIKA ................................................................................................................... 45

ZÁVĚR..................................................................................................................................... 48 ZDROJE ................................................................................................................................... 49 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 50 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 50

3

ÚVOD Jedním z důvodů, proč jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala téma druhy trestů podle trestního zákona, je, že mi toto téma připadá důležité, jelikož každý se může dostat ať již svým zaviněním nebo bez svého zavinění do situace, kdy může řešit právní problémy. V roce 2010 došlo k významné změně v trestním právu, kdy od 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník. Tento nový zákoník přinesl v trestním právu mnoho změn. Cílem mé bakalářské práce je podat ucelený přehled o základních pojmech vyskytujících se v trestním právu hmotném a především o jednotlivých druzích trestů. Bakalářskou práci jsem rozdělila do několika kapitol. První kapitola Trestný čin se věnuje vysvětlení základních pojmů z oblasti trestněprávní činnosti. Druhá kapitola je jádrem celé bakalářské práce. Je věnována jednotlivým druhů trestů podle trestního zákona. První část se zabývá pojmem trestného činu a systému trestů. Druhá část již přímo popisuje jednotlivé tresty. Třetí kapitola zobrazuje základní statistiku udělených trestů v České republice za určitou dobu. A celkově shrnuje kriminalitu páchanou v České republice. Při zpracování své bakalářské práce vycházím především z odborných knižních publikací, kterých je k tomuto tématu dostupné velké množství. Dále jsem vycházela z internetových stránek, které mi pomohly především v utvoření základní statistiky trestů.

4

1 TRESTNÝ ČIN 1.1 Trestněprávní odpovědnost Trestněprávní odpovědnost velmi úzce souvisí s trestným činem. V obecném významu považujeme odpovědnost jako odpovědnost osoby za své jednání či chování. Obecně rozlišujeme tyto druhy odpovědností: mravní, morální, právní, společenskou, politickou, ekonomickou a další. Odpovědnost jako právní institut vyjadřuje vztah subjektu oprávněného tyto povinnosti kontrolovat, vyžadovat jejich plnění a vyvozovat důsledky za jejich porušení.1 Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestního činu. Definice trestného činu je uvedena v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 13, podle něhož je „trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačuje zavinění z nedbalosti.“2 Za trestný čin se též považuje příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákoníku nevyplývá něco jiného. O trestný čin se tedy jedná, pokud jsou splněny současně tyto podmínky: protiprávnost a znaky uvedené v trestním zákoníku, kterými se budu podrobněji zabývat níže. Trestný čin, který spáchal mladistvý, se označuje jako provinění.

1.1.1 Okolnosti vylučující trestní odpovědnost Je nutno podotknout, že v českém právním řádu existují i okolnosti vylučující trestní odpovědnost. V případě těchto zvláštních okolností, v jejichž důsledku jinak trestný čin nejen že není společensky škodlivý, ale je dokonce z pohledu společnosti užitečný (například

1

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009, 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 3. Trestný čin, 3.1. Pojem a znaky trestného činu, s. 53. 2 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 13 trestný čin

5

při obraně svého života napadený zraní útočníka). Jelikož pak takovému činu chybí zákonný znak protiprávnosti, o trestný čin se nejedná. Mezi okolnosti vylučující protiprávnost, které nejsou dosud upraveny trestním zákoníkem, patří: lékařský zákrok, beztrestnost agenta, výkon povolání a jiné dovolené činnosti, výkon práv a plnění povinností, plnění závazného rozkazu, riziko ve sportu. Trestní zákoník upravuje tyto okolnosti vylučující protiprávnost činu: a) krajní nouze (§28), b) nutná obrana (§29), c) svolení poškozeného (§30), d) přípustné riziko (§31), e) oprávnění použití zbraně (§32). Krajní nouze Krajní nouzi definuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 28 následovně: „čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.“ Její podstatou je střet dvou právem chráněných zájmů, kdy ohrožený zájem je možno chránit jen tím způsobem, že porušíme nebo obětujeme jiný zájem. Krajní nouze se může vyskytovat i v podobě kolize právních povinností (například povinnost poskytnout první pomoc osobám zraněným při dopravní nehodě lze dostát jen tak, že dotyčný poruší např. zákaz stání). V krajní nouzi může jednat nejen ten, jehož zájmům hrozí nebezpečí, ale i jiné osoby (tzv. pomoc v krajní nouzi). Mezi základní podmínky krajní pouze patří: -

nebezpečí 3 musí bezprostředně hrozit zájmu4 chráněnému trestním zákonem (tj. zdraví, život, svoboda, důstojnost, čest, majetek atd.),

-

nebezpečí musí být skutečné 5 a musí hrozit přímo (= bezprostředně),

-

nebezpečí nebylo možné za daných okolností jinak odvrátit (= princip subsidiarity),

-

následek, který byl způsobený krajní nouzí, nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (=princip proporcionality),

3

Nebezpečí způsobené přírodními silami (požár, povodeň), zvířaty (nikoliv poštvaná člověkem), věcmi, biologickými a fyziologickými procesy (choroby, úrazy) 4 Jednáním v krajní nouzi nemohou být chráněny zájmy, které trestní zákoník nechrání. 5 Domnělá neboli putativní krajní nouze se posuzuje podle zásad o skutkového omylu.

6

-

ten, kdo má povinnost nebezpečí snášet, nemůže jednat v krajní nouzi (např. hasiči, policisté, plavčíci, lékaři a zdravotní personál).

Pokud nejsou splněny všechny podmínky krajní nouze, jedná se o vybočení z mezí a podmínek krajní nouze (= exces). Rozlišujeme případy, kdy: 6 -

jednání v krajní nouzi bylo provedeno v době, kdy nebezpečí ještě bezprostředně nehrozilo nebo již pominulo (exces extenzivní),

-

následek způsobený jednáním v krajní nouzi byl zřejmě stejně závažný nebo dokonce závažnější v porovnání s následkem, který z nebezpečí hrozil (exces intenzivní),

-

hrozící nebezpečí bylo možno odvrátit jinak,

-

byla zde povinnost nebezpečí snášet.

Nutná obrana Mezi další okolnosti vylučující trestní odpovědnost patří nutná obrana. Co se týče nutné obrany, jedná se o zvláštní případ krajní nouze. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v § 29 formuluje nutnou obranu následovně: -

„čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem,“

-

„nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“

Mezi základní podmínky nutné obrany patří: -

odvracení bezprostředně hrozícímu nebo trvajícímu útoku7 na zájem chráněný trestním zákoníkem (zdraví, život, svoboda, čest, majetek). Chránit lze jak zájmy vlastní, tak i zájmy jiného (tzv. pomoc v nutné obraně),

-

útok musí být objektivně protiprávní (tedy nedovolený),

-

nutná obrana musí být zcela zjevně přiměřená způsobu útoku. Způsobem útoku se rozumí samotné okolnosti útoku, vlastnosti útočníka, škoda hrozící z útoku.

6

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 263 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, § 2 Krajní nouze, s. 263. 7 Útokem se rozumí jak úmyslné, tak i nedbalostní jednání.

7

Vybočení z mezí nutné obrany (tzv. exces): 8 -

exces extenzivní – obranné jednání je provedeno v době, kdy útok buď ještě bezprostředně nehrozí, nebo již byl ukončen,

-

exces intenzivní – obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Svolení poškozeného Jak uvádí zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v § 30 „trestní čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.“ Zákonné předpoklady právně platného svolení poškozeného jsou: -

svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný,

-

svolení může udělit pouze osoba způsobilá a oprávněná,

-

svolení musí obsahovat nejen souhlas s jednáním, ale i s jeho výsledkem,

-

svolení musí být dobrovolné, určité, vážné a srozumitelné a nesmí být dodatečně odvoláno (do doby spáchání činu),

-

svolení se týká zásahu do takových práv jednotlivce, o kterých může sám bez omezení rozhodovat a jejichž porušení se nedotkne zájmů společnosti. 9

Přípustné riziko Jednotlivé podmínky přípustného rizika stanovuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 31 podle kterého „trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.“ Jestliže uvedená činnost ohrožuje život nebo zdraví člověka, je potřebný souhlas k této činnosti podle zvláštního právního předpisu.10 Výsledek činnosti musí odpovídat míře rizika 8

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, § 3 Nutná obrana, s. 272. 9 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, § 4 Svolení poškozeného, s. 276. 10 Například tzv. informovaný souhlas s lékařským zákrokem.

8

a provádění činnosti musí odpovídat požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti a dobrým mravům. Oprávněné použití zbraně Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.11 Zvláštní oprávnění nosit a používat zbraň se týká těchto subjektů: 12 -

příslušníci ozbrojených sil - § 42 zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, § 32 zák. č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, § 5 zák. č. 289/2005 Sb., o vojenském zpravodajství,

-

policisté Policie ČR - § 56 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky,

-

strážníci obecní policie - § 20 zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii,

-

pracovníci celních orgánů - § 40 zák. č. 13/1393 Sb., celní zákon,

-

příslušníci vězeňské služby a justiční stráže - § 18 zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži,

-

příslušníci BIS - § 5 zák. č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní a informační službě.

1.2 Znaky trestného činu Trestní zákoník z roku 1961, který platil do 31. 12. 2009, rozlišoval mezi dvěma pojetími trestního činu: materiálním a formálním. Podle materiálního pojetí byl trestný čin definován jako pro společnost nebezpečný čin nebo jako ohrožení či porušení zájmů chráněných trestním zákonem. Nebezpečnost činu pro společnost (škodlivost trestného činu) měla v rámci materiálního pojetí trestného činu význam nejen pro právní posouzení skutku, ukládání sankcí (trestů a ochranných opatření), pro posouzení vývojových stádií trestné činnosti, ale též pro posuzování jednočinného souběhu.13 Jednočinným souběhem se rozumí, že pachatel jedním skutkem spáchá několik trestných činů.

11

ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 32 oprávněné použití zbraně NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, § 7 Oprávněné použití zbraně, s. 281. 13 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 2. Kapitola 1. Pojem trestného činu a jeho znaky, 1.4 Společenská škodlivost, s. 88 12

9

Spousta výhrad proti materiálnímu pojetí trestného činu – mimo jiné z důvodu nerespektování základní zásady trestního práva „nullum crimen sine lege“ (není trestného činu bez zákona) díky ideologizaci některých trestných činů - vedly k opuštění tohoto pojetí trestného činu a k přechodu na formální chápání trestného činu, o který se opírá nyní platný trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Každý trestný čin či každé provinění se tedy podle platného českého trestního zákoníku vyznačuje těmito znaky: a) protiprávnost, b) obecné znaky, c) typové znaky. Protiprávnost Protiprávnost je obligatorní (povinný) znak každého trestného činu. Protiprávnost posuzujeme z hlediska celého právního řádu, jelikož trestným činem může být pouze jednání zakázané a nedovolené právním řádem. Protiprávní jednání je tedy jednání, které je v rozporu s právním řádem. Obecné znaky Obecné znaky jsou společné pro všechny pachatele a pro všechny trestné činy. Mezi tyto znaky se například řadí věk a příčetnost. Trestného činu se dopustí pouze osoba fyzická, která je trestně odpovědná. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v § 25 uvádí, že „kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“ Dále zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v § 26 uvádí, že „kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Z těchto informací tedy vyplývá, že trestně odpovědná osoba musí být starší patnácti let a musí být v době činu příčetná. V případě mladistvých přibývá k výše uvedeným znakům dle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže další znak - rozumová a mravní vyspělost. Znamená to, že mladistvý je trestně odpovědný pouze tehdy, pokud dosáhl takového stupně vývoje po stránce intelektuální (schopnost rozpoznávací) a po stránce mravní (schopnost určovací), jaký je obvyklý u jeho

10

vrstevníků, a umožňoval mu rozpoznat protiprávnost svého jednání a podle toho toto jednání usměrnit.14 Typové znaky Typové znaky tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Tyto znaky charakterizují individuální objekt trestného činu (tj. chráněnou právní hodnotu), jeho objektivní stránku (zejména jednání, následek a kauzální vztah mezi nimi), pachatele (subjekt) a subjektivní stránku (zejména formu zavinění).15

1.3 Skutková podstata trestného činu Skutkovou podstatou určitého druhu trestného činu rozumíme souhrn jeho typových znaků, které na jedné straně vyjadřují typovou škodlivost daného druhu trestného činu pro společnost a na druhé straně odlišují tento druh trestného činu od jiných druhů trestných činů (tak známe například skutkovou podstatu zpronevěry, skutkovou podstatu znásilnění, skutkovou podstatu loupeže).16 Nauka třídí skutkové podstaty trestných činů podle několika hledisek: 1) podle vyjádření v zákoně a) popisné, b) odkazovací, c) blanketní. 2) podle závažnosti trestných činů a) základní, b) kvalifikované, c) privilegované.

14

VEČERKA, Kazimír, HOLAS, Jakub, TOMÁŠEK, Jan, DIBLÍKOVÁ, Simona, BLATNÍKOVÁ Šárka: Mládež v kriminologické perspektivě, Praha: 2009: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009. 130 s. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ok.cz/iksp/docs/354.pdf 15 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, § 2 Pojem trestného činu a jeho znaky, s. 112. 16 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, §3 Skutková podstata trestného činu, s. 116.

11

3) podle struktury skutkové podstaty a) jednoduché, b) složité. Popisné skutkové podstaty Popisné skutkové podstaty podávají přímo samy legální definici pojmů. Příklad této skutkové podstaty můžeme nalézt v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 175 odst. 1, který udává, že „kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.“ Odkazovací skutkové podstaty Odkazovací skutkové podstaty odkazují na konkrétní právní formu. Příklad můžeme nalézt například v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 309 : „občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314), bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem.“ Tento odstavec odkazuje přímo na další paragrafy trestního zákoníku. Blanketní skutkové podstaty Blanketní skutkové podstaty se obecně dovolávají jiných právních forem. Tento typ skutkové podstaty se nachází například v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 293 odst. 1: „kdo úmyslně znečistí nebo jiným způsobem poškodí půdu, vodu, ovzduší, les nebo jinou složku životního prostředí tím, že poruší zákony o ochraně životního prostředí nebo jeho složek nebo zákony o ochraně a využívání přírodních zdrojů nebo zákony o chemických látkách nebo chemických přípravcích, za zvláště chráněném území, v evropsky významné lokalitě, v ptačí oblasti nebo ve vodním zdroji, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, nebo na větším území mimo tyto lokality, a tím ohrozí společenstva nebo populace volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin, nebo kdo úmyslně takové poškození životního prostředí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“ § 293 se tedy dovolává dalších právních norem – Zákona o ochraně životního prostředí a Zákona o chemických látkách nebo chemických přípravcích. 12

Základní skutková podstata Základní skutková podstata představuje základní formu daného typu trestných činů. Čin charakterizovaný základní skutkovou podstatou se postihuje podle základní trestní sazby.17 Základní skutková podstata je převážně uvedena v prvním odstavci zákona, v některých zákonech je uvedena i v odstavci druhém. Kvalifikovaná skutková podstata Kvalifikovaná skutková podstata je tvořena znaky základní skutkové podstaty a dalšími znaky, mezi které patří kvalifikační okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Tato okolnost se také nazývá zvláště přitěžující okolnost. Privilegovaná skutková podstata Kvalifikovaná skutková podstata obsahuje znaky méně společensky škodlivé, než jsou u základní skutkové podstaty. Proto je určité jednání postiženo mírnějším trestem. Jedná se například o skutkovou podstatu podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 141: „kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až osm let.“ Jednoduchá skutková podstata U jednoduchých skutkových podstat pouze jediný znak charakterizuje všechny příslušné prvky trestného činu. Tato skutková podstata je například obsažená v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 140 odst. 1: „kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct měsíců.“ Složitá skutková podstata Složitá skutková podstata obsahuje mnoho znaků. Má například dvě formy zavinění nebo dva objekty. Složitá skutková podstata se dále dělí na alternativní skutkovou podstatu a na kumulativní skutkovou podstatu. V alternativní skutkové podstatě je vyjádřeno alternativně více znaků stejného druhu. K naplnění znaků skutkové podstaty ale pouze postačí, pokud je jednáním zasažen jeden z chráněných zájmů. Zatímco u kumulativní

17

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, § 3 Skutková podstata trestného činu, s. 120.

13

skutkové podstaty se uplatní více znaků současně. (Například u trestného činu znásilnění § 185 se požaduje kumulativně dvojí jednání: násilné jednání a pohlavní styk; první jednání tu je prostředkem k realizaci druhého.)18 Znaky skutkových podstat se člení do čtyř skupin: a) objekt, b) objektivní stránka, c) subjekt (pachatel), d) subjektivní stránka.

1.3.1 Objekt Jedním ze znaků skutkové podstaty je objekt trestného činu. Objektem trestného činu rozumíme právní hodnoty a zájmy, na jejichž zachování má společnost zvláštní zájem, takže jim stát poskytuje trestněprávní ochranu.19 Jedná se o abstraktní duchovní hodnoty společenského řádu, které jsou předmětem ochrany v trestním právu, a nikoli o konkrétní reálné předměty.20 Od objektu trestného činu musíme odlišovat tzv. hmotný (konkrétní) předmět útoku. Předmětem útoku jsou lidé nebo věci, proti kterým směřuje trestný čin. Rozlišení objektu a předmětu útoku lze ukázat např. na skutkové podstatě trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1 je objektem vlastnické právo (majetek) a předmětem útoku pak cizí věc.21 Pro právní kvalifikaci spáchaného trestného činu má však hlavní význam objekt trestného činu. Předmět útoku se může brát jako přitěžující okolnost, která hraje důležitou roli při ukládání trestu. Podle stupně obecnosti rozlišujeme tyto druhy objektů: -

obecný (rodový) objekt,

-

druhový (skupinový) objekt,

18

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, § 1 Pojem objektu trestného činu (předmětu ochrany), s. 143 19 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, § 1 Pojem objektu trestného činu (předmětu ochrany), s. 143 20 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, § 3Předmět útoku, s. 148 21 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 5. Objekt trestného činu, 5.1 Pojem a základní charakteristika objektu trestného činu, s. 82.

14

-

individuální objekt trestného činu.

Obecný objekt Jde o souhrn všech společenských vztahů, zájmů a hodnot, které jsou trestním zákonem chráněny.22 Jedná se tedy například o zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Druhový objekt Druhový objekt je definován znaky společnými pro skupiny příbuzných trestných činů a je základem systematiky zvláštní části trestního zákoníku (tzv. hodnotový systém). Jako příklad druhového objektu lze uvést bezpečnost, lidskost, veřejný pořádek a zejména život a zdraví lidí. Individuální objekt Individuální objekt představuje právní hodnotu či zájem, jež jsou zabezpečeny jednotlivými ustanoveními zvláštními částmi o určitém trestném činu. Potom tedy mluvíme o individuálním objektu vraždy, krádeže, násilí proti úřední osobě aj.23 Individuální objekt trestného činu je nezbytným znakem skutkové podstaty každého trestného činu, protože čin, který nezasahuje žádnou hodnotu chráněnou trestním právem, nemůže být trestným činem. Podle významu v rámci skutkové podstaty rozlišuje tyto druhy objektů: -

objekt primární (hlavní),

-

objekt sekundární (vedlejší).

Objekt primární Tento objekt je chráněn daným ustanovením zvláštní části prvotně. Jde tedy o právní statek, který je zásadní z hlediska skutkové podstaty. Aby byla skutková podstata trestného činu naplněna, musí být primární objekt vždy zasažen. Primárním objektem může být například vlastní život či vlastnické právo. 22

NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4. Kapitola 3. Znaky charakterizující objekt skutkové podstaty trestného činu, 3.2 Třídění objektů trestných činů, s. 123. 23 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, § 2 Obecný, druhový a individuální objekt, s. 144

15

Objekt sekundární Objekt sekundární je vedlejší zájem, který může být nepřímo zasažen vedle primárního objektu. V každém případě bude sekundární objekt hrát svou roli při posuzování závažnosti spáchaného činu, a to zejména za účelem uložení odpovídajícího trestu.24

1.3.2 Objektivní stránka Objektivní stránka je vnější stránka trestného činu. Objektivní stránka je základem trestné činnosti, a proto se touto stránkou nejnápadněji a nejnázorněji trestné činy od sebe odlišují.25 Objektivní stránka zahrnuje znaky obligatorní a znaky fakultativní. Mezi znaky obligatorní se řadí jednání, následek a příčinný vztah (tzv. kauzální průběh). Do fakultativních znaků patří doba spáchání činu, místo trestného činu, prostředky použité k trestnému činu, způsob spáchání činu a účinek. Nyní ale již konkrétně k jednotlivým obligatorním znakům. Jednání Jednání patří do základních pojmů trestního práva a je prvním základem trestní odpovědnosti. Jednáním projevuje pachatel svoji vůli navenek. Jednání je založeno na dvou složkách – fyzické a psychické. Ve složce fyzické se pachatelova vůle se projevuje ve vnějším světě v podobě pohybu nebo zdržení se pohybu. Složka psychická obsahuje vůli člověka, jelikož jednání je aktem vůle. Pro lepší pochopení rozdílu mezi těmito dvěma složkami uvádím příklad, který dobře vysvětluje František Novotný: „dva opilí muži A a B šli po chodníku a vzájemně do sebe strkali. Opilý A náhle úmyslně vrazil do B a ten v důsledku toho padl do výkladní skříně, rozbil sklo a poškodil vystavené zboží. Tak byla způsobena škoda 7 000 Kč. Osoba A bude odpovídat za trestný čin poškození věci

24

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 5. Objekt trestného činu, 5.2. Klasifikace objektů trestných činů, s. 85. 25 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, § 2 Obecný, druhový a individuální objekt, s. 147

16

podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, osoba B nevykonala žádné jednání, byla pouze živým nástrojem v rukou osoby A, a proto neodpovídá za žádný trestný čin.“26 Následek Následek je dalším obligatorním znakem objektivní stránky. Následkem se rozumí ohrožení nebo porušení zájmů chráněných trestním zákonem (postižení individuálního objektu trestného činu).27 Podle toho dělíme následky na ohrožovací a poruchové. Z hlediska závažnosti dělíme následky na: 28 -

následek jako znak základní skutkové podstaty trestného činu,

-

těžší následek (závažnější poruchu nebo ohrožení individuálního objektu trestného činu),

-

zvlášť těžký a těžko napravitelný následek,

-

škodlivý následek.

Příčinný vztah Příčinný vztah představuje poslední obligatorní znak objektivní stránky, který spojuje dohromady jednání a následek trestného činu. Pachatel může být trestně odpovědný pouze tehdy, pokud svým jednáním způsobil trestněprávní následek. Při posuzování příčinné souvislosti se používají dvě zásady – zásada umělé izolace jevů a zásada gradace příčinné souvislosti. Zásada umělé izolace jevů spočívá v tom, že z příčin různého druhu vydělujeme trestněprávně relevantní příčinu, a z následků, k nimž došlo, pak vydělujeme trestněprávní relevantní následek.29 Zásada gradace příčinné souvislosti uplatňuje pravidlo, že jednotlivé

26

NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4. Kapitola 4. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 4.1 Obligatorní znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, s. 128. 27 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2.Hlava 4. Kapitola 4. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 4.1 Obligatorní znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, s. 131. 28 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4. Kapitola 4. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 4.1 Obligatorní znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, s. 133. 29 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 6. Objektivní stránka trestného činu, 6.1. Pojem a znaky objektivní stránky trestného činu, s. 94.

17

příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam.

1.3.3 Subjekt (pachatel) trestného činu Pachatelem trestného činu je tedy fyzická osoba (vyplývá ze zásady individuální odpovědnosti fyzických osob), která dovršila patnáctý rok svého věku, je v době činu příčetná a svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu či jeho pokusu nebo přípravy. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník vymezuje pojem pachatele v ustanovení § 22 takto: „pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.“ Dále trestní zákoník uvádí, že „pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala.“ Trestní zákoník také rozlišuje případy spolupachatelství (§ 23 spolupachatel) a účastnictví (§ 24 účastník). Mezi důležitou podmínku trestné odpovědnosti pachatele patří příčetnost. Příčetnost je v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) vyjádřena negativně, tedy jako pojem nepříčetnosti § 26: „kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Pro konstatování, že pachatel byl tedy v době činu nepříčetný, stačí nedostatek jedné ze schopnosti – rozpoznávací nebo ovládací. Znaky nepříčetnosti lze vymezit následovně: 30 -

duševní porucha,

-

nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo ovládací,

30

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 7. Subjekt trestného činu (pachatel), 7.4. Příčetnost, s. 104.

18

-

příčinný vztah mezi duševní poruchou a absencí rozpoznávací nebo ovládací schopnosti,

-

duševní porucha a z ní vyplývající nedostatek rozpoznávací nebo ovládací schopnosti jsou dány v době spáchaní činu. Duševní porucha je v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní

zákoník) definována v § 123: „duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka.“ Mezi znaky skutkové podstaty trestného činu charakterizující pachatele patří obecný a konkrétní či speciální subjekt. V případě obecného subjektu se pachatelem trestného činu může stát kdokoliv, kdo v době činu dovršil patnáctý rok svého věku a je příčetný. Konkrétní subjekt definuje trestní zákoník v § 114. Podle tohoto ustanovení a s ohledem na teorii trestního práva je konkrétním subjektem pachatel, u kterého skutková podstata trestného činu požaduje, aby měl zvláštní vlastnost.31 Speciálním subjektem se zvláštní způsobilostí nebo postavením je např. úřední osoba, voják, příslušník bezpečnostního sboru atd. Nyní bych ráda krátce vysvětlila problematiku trestní odpovědnosti právnických osob. Od 1. Ledna 2012 nabyl účinnosti zákon 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Před nabytím účinnosti tohoto zákona byla trestně odpovědná pouze fyzická osoba. Nabytím účinnosti výše jmenovaného zákona však mohou být trestně stíhány i právnické osoby (tedy například obchodní společnosti, spolky, nadace, politické strany apod.)

1.3.4 Subjektivní stránka Subjektivní stránka je další důležitou součástí skutkové podstaty trestného činu, která se týká vnitřních vztahů pachatele k jednání, jeho následkům a ostatním okolnostem svého činu.

31

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 7. Subjekt trestného činu (pachatel), 7.5. Znaky skutkové podstaty trestného činu, s. 111.

19

Subjektivní stránka má obligatorní a fakultativní znaky. Mezi obligatorní znaky patří zavinění, do fakultativních znaků se řadí zejména pohnutka (motiv), cíl a záměr. Zavinění V trestním právu platí zásada „bez zavinění není trestný čin ani trest“. V nauce je zavinění chápáno jako vnitřní (psychický) vztah pachatele trestného činu k porušení nebo ohrožení zájmu chráněnému trestním zákonem, který je vyvolaný způsobem uvedeným v trestním zákoně.32 Mezi základní komponenty zavinění patří prvek vědění a prvek vůle. Složka vědění nazývaná také intelektuální složkou zahrnuje pachatelovo vědomí o předmětech a jevech. Složka vůle je založena, jak vyplývá již z názvu, na vůli pachatele. Trestní zákoník rozlišuje v § 15 a § 16 dvě formy zavinění – úmysl a nedbalost: 33 -

pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý),

-

pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý),

-

pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost přímá),

-

pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nepřímá).

K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.34 Jedná-li se o úmyslný trestný čin, pak ke vzniku trestní odpovědnosti za něj zásadně postačuje zavinění spočívající v nepřímém úmyslu, pokud ze skutkové podstaty výslovně nevyplývá, že se vyžaduje úmysl přímý.35 32

NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4.Kapitola 6. Znaky charakterizující subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, 6.1 Obligatorní znaky charakterizující subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu – zavinění, s. 144. 33 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 15 úmysl, § 16 nedbalost 34 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu. 8.2. Zavinění, s. 118. 35 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu. 8.2. Zavinění, s. 118.

20

Pohnutka Pohnutka se dá definovat jako vnitřní příčina jednání pachatele. Jedná se tedy o vnitřní podnět, na základě kterého se pachatel rozhodl spáchat trestný čin. Pohnutkou se může stát například žárlivost, touha po pomstě, nenávist, strach. Tyto konkrétní pohnutky pak spoluurčují celkovou povahu a závažnost trestného činu. Cíl Cíl jednání pachatele představuje účel, za kterým pachatel trestný čin páchá.36 Je to účel, k němuž je zaměřená motivace pachatele.37 Záměr Záměr pachatele je významný zejména v případě spáchání trestného činu v pokračování, kdy jednotný záměr spojuje z hlediska subjektivní stránky jednotlivé jeho dílčí útoky a je tedy jedním z podstatných znaků pokračování. Společný záměr je dále znakem trestných činů hromadných.38

36

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu, 8.3. Fakultativní znaky subjektivní stránky, s. 129. 37 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu, 8.3. Fakultativní znaky subjektivní stránky, s. 129. 38 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu, 8.3. Fakultativní znaky subjektivní stránky, s. 130.

21

V následující tabulce je zachycena skutková podstata trestného činu a její znaky.

Skupiny znaků

Podskupiny znaků Obligatorní

Individuální objekt trestného činu

znaky Fakultativní znaky

Jednotlivé znaky

Příklady § 178 - domovní svoboda

Primární objekt

§ 173 - osobní svoboda a majetek

Sekundární objekt

§ 173/2 b) - zdraví Konání

§ 205 - zmocní se

Opomenutí

§ 367 - nepřekazí

Jednání Obligatorní znaky

§ 178 - porušení domovní

Následek

svobody

Příčinný vztah mezi jednáním a následkem Objektivní stránka

§ 205- cizí věc

Hmotný předmět toku

trestného činu

§ 348- veřejná listina

Účinek

§ 140 - smrt

Fakultativní

Příčinný vztah mezi jednáním a

znaky

následkem § 358 - místo veřejnosti

Místo či doba činu

přístupné

Prostředek Speciální či konkrétní subjekt trestného činu

Speciální subjekt (zvláštní Fakultativní

postavení)

znaky

Konkrétní subjekt (zvláštní vlastnost)

Obligatorní znaky

Zavinění úmyslné či nedbalostní

§ 142 - matka dítěte § 145, 146 - úmyslně § 147, 148 - z nedbalosti

moci

Fakultativní znaky

Trestné činy vojenské - voják

§ 316 - s cílem vyzradit cizí

Cíl

Subjektivní stránka trestného činu

§ 175/2 c) - se zbraní

§ 355/1 b) - pro jejich politické

Pohnutka (motiv)

přesvědčení, národnost aj.

Rozrušení způsobené porodem

§ 142

Tabulka č. 1 Skutková podstata trestného činu a její znaky 39

39

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, § Skutková podstata trestného činu, s. 118.

22

2 DRUHY TRESTŮ 2.1 Pojem a účel trestu Trest je jedním ze způsobů, jak zajistit stanovený pořádek ve společnosti. Trest lze obecně definovat jako zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání (trestný čin), který je ukládán k tomu povolanými soudy v trestním řízení a je státem vynutitelný.40 František Novotný popisuje podstatu trestu jako: „újmu ukládanou pachateli trestného činu. Tato újma umožňuje zásahy do občanských práv zaručených Ústavou (Listinou), do svobod občanů, jejich cti a majetku. Jde o újmu záměrnou, jejíž uložení a výkon má odsouzeného i veřejnost (ostatní osoby) vychovávat k zachovávání zákonů a vyvolávat varovné představy odvracející od páchání trestné činnosti.“41 Ukládání trestních sankcí se řídí následujícími základními zásadami trestání i ukládání ochranných opatření: 42 -

zásada zákonnosti (tresty je možno ukládat jen na základě zákona)

-

zásada přiměřenosti (trest musí být adekvátní k spáchanému trestnému činu)

-

zásada individualizace použitých sankcí (druh i případně výměra sankce soudem musí být ukládány s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vztahujícím se jak k závažnosti trestného činu, tak k možnostem sociální integrace pachatele a jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům)

-

zásada personality sankce (sankce by měla postihovat zásadně jen pachatele trestného činu a vliv na jeho okolí – zejména jeho rodinné zázemí – by měl být minimalizován)

-

zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí (u téhož pachatele, která je vyjádřena zákazem ukládat sankce shodné věcné povahy u jednoho pachatele)

-

zásada humanity sankcí (zákaz kruté a nepřiměřené sankce ve vztahu ke konkrétnímu pachateli a současný zákaz ponížení lidské důstojnosti výkonem trestní sankce)

40

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 15. Trestní sankce, 15.1. Pojem trestní sankce a jejich druhy, s. 203. 41 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 10. Kapitola 1. 1.1 Pojem a druhy trestních sankcí, s. 251 42 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 15. Trestní sankce, 15.1. Pojem trestní sankce a jejich druhy, s. 202.

23

V průběhu historie vznikaly nejrůznější teoretické koncepce o důvodu a účelu trestu. Tyto koncepce se vyvíjely v závislosti na čase a místě. Způsob trestání je odrazem celkové ekonomické a kulturní úrovně společnosti. Současný trestní zákoník popisuje účel trestu takto: -

ochránit společnost před pachateli trestných činů

-

zabránit odsouzenému pachateli v dalším páchání trestných činů

-

vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný život

-

výchovně působit i na ostatní členy společnosti

2.2 Systém trestů Systémem trestů se rozumí výčet jednotlivých druhů trestů, jejich uspořádání (podle závažnosti, podle zájmů, které trest postihuje) a vzájemné vztahy mezi nimi.43 Tresty se teoreticky mohou dělit například na tresty hlavní a vedlejší; s náhradou a bez náhrady; majetkové a nemajetkové; tresty dospělých a mladistvých apod. Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty: 44 -

odnětí svobody,

-

domácí vězení,

-

obecně prospěšné práce,

-

propadnutí majetku,

-

peněžitý trest,

-

propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

-

zákaz činnosti,

-

zákaz pobytu,

-

zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,

-

ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,

-

ztrátu vojenské hodnosti,

-

vyhoštění.

43

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 1 Systém trestů, s. 358. 44 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 52 druhy trestů

24

2.2.1 Trest odnětí svobody Trest odnětí svobody je trestem univerzálním, protože tímto trestem může být postižen pachatel každého trestného činu, jelikož je trest odnětí svobody v každé zákonné trestní sankci. Tento trest je nejpřísnější sankcí za trestnou činnost, neboť nejcitelněji zasahuje do pachatelových osobních práv tím, že ho zbavuje osobní svobody a také narušuje jeho vztahy s rodinou. Uložení tohoto trestu připadá v úvahu pouze tehdy, pokud k dosažení účelu trestu nestačí některý z trestů, které se vykonávají na svobodě. Trvání trestu odnětí svobody je stanoveno zákonem č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 55 následovně: -

„nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliže nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59) nebo o výjimečný trest (§ 54)“,

-

„za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.“ Uložení trestu odnětí svobody nad obecnou horní hranici dvaceti let je naším trestním

zákoníkem připuštěno pouze výjimečně.45 Uložit trest odnětí svobody nad obecnou hranici dvaceti let lze pouze ve třech případech:46 -

u zvlášť závažných zločinů lze uložit trest jednak odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak odnětí svobody na doživotí,

-

pokud pachatel znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač byl pro takový nebo jiný zvlášť závazný zločin potrestán, a jde tedy o zvlášť závažný případ recidivy (mimořádné zvýšení trestu),

-

při ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny; nebo pokud byl pachatel postupně odsouzen více rozsudky k více trestům odnětí svobody (pak se neodpykané tresty sčítají).

45

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 410. 46 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 410.

25

Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 3, vlastizrady (§ 309), teroristického útoku podle § 311 odst. 3, teroru (§ 312), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti podle § 412 odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle § 413 odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka, a to za podmínek, že: a) takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. 47 Dolní hranice trestu odnětí svobody není v trestním zákoníku obecně ustanovena. Pod dolní hranici trestní sazby může soud snížit trest odnětí svobody v šesti případech:48 -

použití trestní sazby odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání,

-

jestliže se odsuzuje pachatel, který napomohl zabránit v trestném činu, jenž jiný připravoval či se o trestný čin pokusil, pokud lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání,

-

v případě tzv. spolupracujícího obviněného, při čemž vezme v úvahu povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se zvlášť závažný zločinem spáchaným členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jehož dokonání pomohl zabránit anebo k jehož objasnění přispěl,

-

v případě, kdy soud odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má za to, že použití zákonné trestní sazby by bylo pro pachatele vzhledem k závažnosti jeho jednání nepřiměřeně přísně a že lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání,

47

ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 54 výjimečný trest NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 410. 48

26

-

jestliže pachatel jednal v právním omylu, kterého se mohl vyvarovat, nebo spáchal trestný čin tím, že překročil meze některé okolnosti vylučující protiprávnost,

-

má-li soud za to, že u pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, lze vzhledem k jeho zdravotnímu stavu za současného uložení ochranného léčení dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání. U každého odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody je možnost podmíněného

propuštění. Aby se mohl odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propustit, musí splňovat některých z pěti podmínek: -

soud může podmíněně propustit odsouzeného po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta ČR zmírněného trestu odnětí svobody, pokud odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného,

-

odsouzeného za přečin lze podmíněně propustit i předtím, než vykonal polovinu uloženého nebo prezidentem ČR zmírněného trestu odnětí svobody, jestliže prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba,

-

po výkonu dvou třetin uloženého trestu lze podmíněně propustit odsouzené za zvlášť závažný zločin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví a dalších zločinů ustanovených v § 88 odst. 4, pokud nehrozí s ohledem na okolnosti činu, za který byli odsouzeni, opakování spáchaného či jiného obdobného zvlášť závažného činu,

-

po nejméně dvaceti letech výkonu trestu odnětí svobody na doživotí lze propustit odsouzené, pokud nehrozí s ohledem na okolnosti činu, za který byli odsouzeni, opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu,

-

v případě, že se jedná o podmíněné propuštění mladistvého, jehož lze na návrh státního zástupce či ředitele věznice propustit i dříve než vykoná jednu polovinu či dvě třetiny trestu. 49

49

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 424.

27

Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic. Existují následující typy věznic: -

s dohledem,

-

s dozorem,

-

s ostrahou,

-

se zvýšenou ostrahou. Pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zařadí soud pachatele do některého

typu věznice podle kritérií uvedených v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) § 56 odst. 2.: a) „s dohledem pachatele, kterému byl uložen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin“, b) „s dozorem pachatele, kterému byl uložen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující tři léta a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin“, c) „s ostrahou pachatele, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro přečin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem“, d) „se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest (§ 54), kterému byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108), kterému byl za zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3) uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu.“ Během výkonu trestu odnětí svobody může soud rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níž dosud odsouzený trest vykonává, může lišit o jeden stupeň.50

50

ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 57 přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu

28

Podmíněné odsouzení Podmíněné odsouzení je alternativní řešení krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody tam, kde to zákon umožňuje. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody slouží k převýchově či výchovnému ovlivnění pachatelů. Podstatou tohoto trestu je, že soud sice vynese odsuzující rozsudek, ve kterém uloží trest odnětí svobody, ale výkon trestu promine pod podmínkou, že se bude odsouzený během stanovené zkušební doby řádně chovat a vyhoví daným požadavkům. Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři roky za současného vyslovení dohledu nad pachatelem v případě, že je třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat chování odsouzeného a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době. 51 Soud stanoví zkušební dobu na jeden až pět let, u stanovení délky zkušební doby bere v potaz i povahu a závažnost spáchaného trestného činu, možnost nápravy pachatele a jeho poměry. Zkušební doba začíná právní moci rozsudku. Ve zkušební době odsouzený k podmíněnému trestu musí splňovat povinnosti a omezení, které mu mohou být soudem uloženy. Jedná se například o podrobení se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, podrobení se léčení závislosti na návykových látkách, podrobení se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, podrobení se vhodným programům psychologického poradenství aj. Trestní zákoník upravuje dvě varianty podmíněného odsouzení – podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody a podmínění odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem. Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem je přísnější variantou trestu. „Od podmíněného odsouzení se liší dohledem nad pachatelem, který soud vysloví zároveň s podmíněným odkladem trestu odnětí svobody. Dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem Probační a mediační služby, spolupráce při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu ve zkušební době a kontrola a dodržování uložených podmínek pachateli soudem nebo vyplývajících ze zákona.“52 Účelem dohledu je: -

sledovat a kontrolovat chování pachatele, tím je zajištěna ochrana společnosti a je snížena možnost opakování trestné činnosti,

51

NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava10. Kapitola 2. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 2.2 Odnětí svobody, s. 271. 52 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 5 Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, s. 387.

29

-

odborně vést a pomáhat pachateli, aby v budoucnu vedl řádný život. „Pokud se podmíněně odsouzený osvědčil anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí

se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Jinak se soud rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Zároveň rozhodne o způsobu výkonu trestu.“53

2.2.2 Domácí vězení Trest domácího vězení je druhým nejpřísnějším trestem, je alternativou k trestu odnětí svobody. Trest domácího vězení byl zařazen do českého právního řádu s účinností od 1. 1. 2010. Tento trest se uplatňuje zejména u pachatelů, u nichž není zapotřebí je izolovat od společnosti ve vězení. Jeho využití je vhodné u pachatelů, kteří mají odpovídající zázemí (vlastní byt, stále pracoviště) a vzhledem k jejich vlastnostem a rodinným poměrům postačí mírnější zásah do jejich osobní svobody.54 Jednou z výhod tohoto trestu je jak úspora nákladů na výkon trestu odnětí svobody, tak i pozitivní resocializační vliv, protože pachatel neztrácí své dosavadní rodinné či pracovní kontakty a zároveň lze pachatelovo chování průběžně ovlivňovat. Základní podmínkou uložení trestu domácího vězení je spáchání přečinu. Maximální délka trestu domácího vězení je dva roky, spodní hranice stanovená není. Rozhodnutí o výměře trestu domácího vězení záleží na kumulativním splnění dvou podmínek: -

trest domácího vězení bude (případně i s dalším trestem) dostačujícím potrestáním odsouzeného, a to s ohledem k osobě, poměrům pachatele a zejména k povaze a závažnosti přečinu, jehož se dopustil,

-

pachatel musí napsat slib, že se v určité době bude zdržovat v obydlí na stanovené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.55 Trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném

obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20:00 hodin do 05:00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon 53

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 5 Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, s. 385. 54 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 6 Domácí vězení, s. 391. 55 Slib musí být písemný a pachatel jej musí učinit osobně, nikoliv prostřednictvím jiné osoby

30

zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění.56 Probační mediační služba zajišťuje kontrolu výkonu trestu domácího vězení prostřednictvím příslušného technického zařízení (náramek na noze či ruce připevněný na pachateli) či namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem. Odsouzený je povinen umožnit probačnímu úředníkovi vstoupit do jeho obydlí. Probační úředník musí ohlásit soudu porušení podmínek výkonu trestu domácího vězení. Soud poté může rozhodnout o změně místa výkonu trestu či změnit omezení a povinnosti pachatele, popřípadě stanovit náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok.

2.2.3 Obecně prospěšné práce Trest obecně prospěšných prací je možné uložit pachateli přečinu a jsou alternativním trestem určeným k nahrazení krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody. Největší újmu tohoto trestu představuje zásah do pachatelova volného času, neboť musí vykonat určité soudem stanovené pracovní povinnosti. Tyto povinnosti musí splnit osobně ve svém volném čase, bez nároku na odměnu a nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Protože většinou půjde o práci vykonávanou na veřejných místech, může být tento trest účinným prostředkem k dosažení účelu trestu zejména u pachatelů trestných činů záležejících v projevech vandalství, výtržnictví nebo méně závažné majetkové trestné činnosti, kde je žádoucí na pachatele působit i veřejným míněním.57 Trest obecně prospěšných prací spočívá například v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací apod. O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhoduje soud na návrh probačního úředníka, který v návrhu vychází z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí. Probační úředník zároveň přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí.

56

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.7. Domácí vězení, s. 248. 57 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 3 Obecně prospěšné práce, s. 374.

31

Trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 300 hodin. V rámci hodnocení osobních poměrů pachatele je povinen přihlédnout k jeho zdravotní způsobilosti. Pokud je pachatel zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce, nelze trest obecně prospěšných prací uložit.58 Kontrolu výkonu trestu provádí probační úředník. Jestliže pachatel maří výkon trestu obecně prospěšných prací, může mu soud přeměnit tento trest v trest odnětí svobody. V tomto případě platí, že každá nevykonaná hodina trestu se počítá jako jeden den odnětí svobody. Ve výjimečných případech může soud trest obecně prospěšných prací odsouzenému prodloužit až od 6 měsíců, i když chování odsouzeného dávalo příčinu k přeměně trestu. Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.59

2.2.4 Trest propadnutí majetku Trest propadnutí majetku je nejpřísnějším majetkovým trestem, který může soud uložit. Tento trest představuje výjimku ze základního občanského práva, tedy z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku. Trest propadnutí majetku je ukládán za nejzávažnější trestné činy při současném splnění těchto podmínek: -

je-li pachatel odsouzen k výjimečnému trestu,

-

je-li pachatel odsouzen za zvlášť závažný zločin, kdy se snažil získat nebo získal majetkový prospěch,

-

zákon tento druh trestu za spáchaný zločin výslovně dovoluje. „Trest postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí

(například třetina, polovina). Trest propadnutí majetku se vztahuje pouze na majetek, jehož vlastníkem byl pachatel v den, kdy rozsudek o uložení tohoto trestu nabyl právní moci. Později nabytý majetek být předmětem trestu propadnutí majetku nemůže. Z trestu propadnutí

58

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 3 Obecně prospěšné práce, s. 375. 59 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 65 odst. 4 výkon trestu obecně prospěšných prací

32

majetku jsou zcela vyloučeny prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.“60 Společné jmění manželů zaniká výrokem o propadnutí věci. Propadlý majetek připadá státu.

2.2.5 Peněžitý trest Mezi další alternativu krátkodobých trestů odnětí svobody patří peněžitý trest, jehož podstatou je způsobení majetkové újmy pachateli trestného činu. Jestliže se pachatel pro sebe nebo pro jiného snažil získat nebo získal majetkový prospěch úmyslným trestným činem, může mu soud tento trest uložit. Soud může uložit i peněžitý trest i v případě, že nejde o úmyslnou trestnou činnost a pachatel nezískal ani se nesnažil získat majetkový prospěch, ale pouze jestliže: -

trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje,

-

pachateli za přečin, vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, soud nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. Soud může uložit tento trest buď samostatně, nebo vedle jiného trestu, kromě trestu

propadnutí majetku. Peněžitý trest je ukládán v denních sazbách (jejich počet určen dle povahy a závažnosti trestného činu) a činí nejméně 20 a 730 celých denních sazeb. Denní sazba činí nejméně 100 a nejvíce 50 000 Kč. Výše peněžitého trestu může být v rozsahu od 2000 Kč do 36 500 000 Kč. Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu.61 Je-li již v době ukládání peněžitého trestu zřejmé, že by byl nedobytný, neboť pachatel je nemajetný a není pravděpodobné, že by se tato skutečnost v blízké budoucnosti změnila, soud nepeněžitý trest neuloží.62 Soud stanoví náhradní trest odnětí svobody až na čtyři roky v případě, že nebyl peněžitý trest ve stanovené době vykonán. Jakmile je trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku upuštěno, hledí se na pachatele, jako by nebyl souzen. 60

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.9. Propadnutí majetku, s. 254. 61 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 68 výměra peněžitého trestu 62 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.10. Peněžitý trest, s. 256.

33

2.2.6 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Vedle trestu propadnutí majetku či peněžitého trestu patří i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty k majetkovým trestům. Důležitým účelem tohoto trestu je zneškodnit věc či jinou majetkovou hodnotu, která slouží k páchání trestné činnosti. V neposlední řadě slouží ke ztížení podmínek pachatele pro páchání dalších trestných činu a odejmutí pachateli prospěch z trestné činnosti. Podstata trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívá v tom, že se výrokem soudu odnímá vlastnické právo pachatele k věcem, které jsou v určitém vztahu k jím spáchanému trestnému činu a toto vlastnické právo k propadlé věci63 nebo jiné majetkové hodnotě64 připadá ke dni právní moci rozsudku státu.65 Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, pokud: -

věc nebo majetková hodnota byla použita k trestnému činu,

-

věc nebo majetková hodnota byly určeny ke spáchání trestného činu (tzv. potenciální instrumenta scerelis),

-

pachatel získal věc nebo majetkovou hodnotu trestným činem či jako odměnu za vykonání trestného činu,

-

věc nebo jiná majetková hodnota byla nabyta za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj (výjimkou nabyté věci či jiné majetkové hodnoty, která je hodnotově zanedbatelná). Věc nemovitá (např. budovy použité ke spáchání trestných činů nedovolené výroby

a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy) mohou být předmětem trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i zákaz jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci

63

Za věc se považuje ovladatelný hmotný předmět, který slouží potřebám lidí, a je proto předmětem vlastnického práva. 64 Majetková hodnota nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí. 65 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.11. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, s. 260.

34

nebo jiné majetkové hodnoty.66 Dojde-li k porušení tohoto zákazu, může soud pachateli uložit zabrání náhradní hodnoty. Stát se stává vlastníkem propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty.

2.2.7 Trest zákazu činnosti Hlavním účelem trestu zákazu činnosti je zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti tím, že je mu znemožněno vykonávat činnost, která by mohla vytvářet podmínky pro páchání určité trestné činnosti. Tento trest má dočasně vyřadit odsouzeného z možnosti zastávat a vykonávat určité zaměstnání, povolání nebo funkce nebo vykonávat činnosti, k nimž je zapotřebí zvláštního povolení nebo jejichž výkon upravují zvláštní předpisy.67 Odsouzenému lze zakázat pouze činnost, ve které se dopustil trestného činu. Trest lze uložit na jeden rok až deset let. Tato spodní i horní hranice nesmí být překročena. Trest zákazu činnosti může být uložen jako trest vedlejší i jako trest samostatný. Samostatně jej může soud uložit pouze za současného splnění dvou podmínek: 68 -

jestliže trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje,

-

jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Nedodrží-li odsouzený uložený trest zákazu činnosti, dopouští se trestného činu

maření výkonu úředního rozhodnutí a hrozí mu trest odnětí svobody až na tři roky.69 Pokud pachatel trest vykonal, hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen.

66

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.11. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, s. 260. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.11. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, s. 260. 67 JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. 1. Vyd. Praha: Leges, 2009. 904 s. ISBN 978-80-87-212-49-3, str. 391. 68 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.12. Zákaz činnosti, s. 261. 69 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.12. Zákaz činnosti, s. 262.

35

2.2.8 Zákaz pobytu Zákaz pobytu omezuje svobodu pohybu a pobytu pachatele, která je zaručena v čl. 14 Listiny. Při uložení tohoto trestu se nesmí odsouzený po dobu výkonu trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu, kde vykonal trestnou činnost nebo kde je potenciální riziko další trestné činnosti odsouzeného. Trest zákazu se nevztahuje na místo nebo obvod, kde pachatel trvale pobývá. Trest zákazu pobytu může uložit soud za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku.70 Tento trest lze uložit samostatně nebo vedle jiného trestu (výjimkou je trest vyhoštění). Trest zákazu pobytu může soud uložit na dobu jednoho roku až deseti let. Do doby výkonu trestu se nezapočítává trest odnětí svobody ani doba činné vojenské služby. Kontrolu chování odsouzeného provádí úředník Probační a mediační služby, bylo-li rozhodnuto u uložení trestu zákazu pobytu za současného vyslovení přiměřených omezení a povinností. V případě porušení uloženého trestu zákazu pobytu tím, že se odsouzený bez povolení a bez vážného důvodu zdržuje v místě nebo obvodu, na který vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti tohoto trestu, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a je ohrožen trestem odnětí svobody až na tři roky.71

2.2.9 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Trest zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je nový druhem trestu, s účinností od 1. 1. 2010 je zařazen do českého právního řádu. Podstatou tohoto trestu je zákaz účastnit se stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských akcí 72. 70

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, § 9 Zákaz pobytu, s. 399. 71 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.13. Zákaz pobytu, s. 263. 72 Fotbalové a hokejové utkání, koncerty, festivaly apod.

36

Soud může uložit dobu výkonu trestu až na deset let, dopustil-li se pachatel úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou takové akce. Doba horní hranice trestu nemůže být překročena, spodní hranice trestu není stanovena, neboť při stanovení spodní hranice záleží na závažnosti spáchaného činu. Do doby výkonu tohoto trestu se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzený musí spolupracovat s probačním úředníkem. Zejména musí postupovat podle stanoveného probačního plánu, vykonávat stanovené programy sociálního výcviku a převýchovy a programy psychologického poradenství.73 Uzná-li to probační úředník za důležité, musí se odsouzený v době konání zakázané sportovní, kulturní a jiné společenské akce dostavit na určený útvar Policie České republiky.

2.2.10 Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti Trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání zasahuje do nemajetkových práv pachatele spočívající v určitém ocenění pachatelovy osobnosti a jeho činnost.74 Tento trest může uložit soud pouze jako vedlejší trest za čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. Podstata tohoto trestu spočívá v tom, že odsouzený ztrácí vyznamenání, čestná uznání a jiné čestné tituly udělené podle vnitrostátních právních předpisů. Ztráta titulů a vyznamenání je trvalá, nicméně odsouzený může vyznamenání opět nabýt, protože neztrácí způsobilost k opětovnému nabytí. Trest ztráty vojenské hodnosti spočívá ve snížení hodnosti odsouzeného v ozbrojených silách na hodnost vojína. Vojenská hodnost je výrazem morálních kvalit, vojenských znalostí, zkušeností a schopností velet ozbrojeným silám nebo vykonávat funkce ve štábech a zařízeních ozbrojených sil.75 Podmínky pro uložení tohoto trestu jsou shodné s podmínkami trestu ztráty čestných titulů a vyznamenání.

73

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.14. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, s. 264. 74 JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. 1. Vyd. Praha: Leges, 2009. 904 s. ISBN 978-80-87-212-49-3, str. 367. 75 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.14. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, s. 265.

37

2.2.11 Vyhoštění Zákaz vyhoštění omezuje svobodu pohybu a pobytu pachatele, která je zaručena v čl. 14 Listiny. Vyhoštění se netýká občanů České republiky, ale pouze cizinců. Podstatou trestu vyhoštění je zabránit cizinci v dalším páchání trestných činů na území České republiky. Vyhoštěním se rozumí odnětí práva cizince k dalšímu pobytu na území České republiky a jeho faktické fyzické přemístění na území jiného státu (nejčastěji domovského státu cizince, i když to není obligatorní postup).76 Trest vyhoštění může být soudem uložen samostatně nebo vedle jiného trestu (výjimku činí trest zákazu pohybu). Soud může uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho do deseti let či na dobu neurčitou. Trest vyhoštění není možné uložit v těchto případech:77 -

nepodařilo se zjistit státní příslušnost pachatele,

-

pachateli byl udělen azyl či doplňková ochrana podle jiného právního předpisu,

-

hrozí nebezpečí, že pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin,

-

hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu,

-

pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku,

-

pachatel je občanem Evropské unie a v posledních deseti letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu,

76

JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. 1. Vyd. Praha: Leges, 2009. 904 s. ISBN 978-80-87-212-49-3, str. 375. 77 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.17. Vyhoštění, s. 267.

38

-

pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu. V případě nerespektování uloženého trestu vyhoštění tím, že se odsouzený zdržuje na

území České republiky, může být stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, a může mu být uložen trest odnětí svobody až na tři roky.78

2.3 Opatření ukládaná mladistvým osobám Hlavním smyslem opatření je aktivně působit na chování mladistvých a zároveň na jejich sociální okolí. Opatření pomáhá vytvořit podmínky pro sociální a duševní rozvoj mladistvého. Mělo by ho chránit před škodlivými vlivy a předcházet dalšímu páchání provinění. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže rozlišuje opatření na výchovná, ochranná a trestní.

2.3.1 Výchovná opatření Pomocí výchovného opatření lze velmi účinně reagovat na aktuální životní poměry mladistvého, na jeho osobní poměry a také na příčiny spáchaného provinění. Výchovná opatření totiž usměrňují způsob mladistvého, a tím podporují a zajišťují jeho ochranu, proto je možno výchovná opatření uložit mladistvému s jeho souhlasem již před rozhodnutím soudu pro mládež o vině mladistvého.79 Mezi druhy výchovných opatření patří dohled probačního úřední, probační program, výchovné povinností, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. Dohled probačního úředníka Mladistvý, kterému byl uložen dohled probačního úředníka, je povinen spolupracovat s probačním úředníkem; dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve stanovených lhůtách;

78

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 17. Druhy trestů, 17.17. Vyhoštění, s. 268. 79 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 19. Trestní právo mladistvých, § 5 Výchovná opatření , s. 528.

39

informovat probačního úředníka o svém pobytu, zaměstnání a dodržování uložených povinností; nebránit úředníkovi ve vstupu do obydlí. Probační program Probační program obsahuje sociální výcvik, psychologické poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého.80 Probační program musí být vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti. Mladistvému musí být poskytnuta dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu. Mladistvý musí souhlasit se svou účastí na probačním programu. Výchovné povinnosti Soud může uložit mladistvému tyto výchovné povinnosti: -

bydlet s rodičem nebo jinou osobou, která je odpovědná za jeho výchovu,

-

zaplatit jednorázově nebo ve splátkách přiměřenou peněžitou částku na pomoc obětem trestné činnosti,

-

vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost,

-

usilovat o vyrovnání s poškozeným,

-

nahradit podle svých sil škodu způsobenou proviněním nebo jinak přispět k odstranění následku provinění,

-

podrobit se léčení závislosti na návykových látkách,

-

podrobit se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku apod.

Mezi výchovná opatření patří: 81 -

nenavštěvovat určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvého nevhodné prostředí,

-

nestýkat se s určitými osobami,

-

nezdržovat se na určitém místě,

-

nepřechovávat předměty, které by mohly sloužit k páchání dalších provinění,

80

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 19. Trestní právo mladistvých, § 5 Výchovná opatření, s. 530. 81 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 19. Trestní právo mladistvých, § 5 Výchovná opatření, s. 532.

40

-

neužívat návykové látky,

-

neúčastnit se hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích přístrojích,

-

neměnit bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého bydliště,

-

neměnit bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání.

Napomenutí s výstrahou Soud pro mládež v tomto případě vytkne mladistvému protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, které mu hrozí v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost. Výchovná opatření skoční splněním či provedením výchovného opatření; uplynutím doby, na kterou bylo výchovné opatření uloženo; odvoláním souhlasu mladistvého s výchovným opatřením, které bylo uloženo v průběhu řízení; pravomocným ukončením trestního stíhání; zrušením výchovného opatření.

2.3.2 Ochranná opatření Účelem ochranných opatření u mladistvých je v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže § 21 odst. 1 výslovně vyjádřen: „jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými.“ Druhy ochranných opatření jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Ochranná výchova Lze uložit v trestním řízení pouze mladistvým a dítěti mladšímu patnácti let. Základní podmínkou pro uložení ochranné výchovy v řízení v trestní věci mladistvého je odsouzení, tj. jeho uznání vinným pro provinění.82 Soud může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud o výchovu mladistvého není náležitě postaráno či byla jeho dosavadní výchova zanedbána nebo prostředí, ve kterém žije, neposkytuje záruku jeho výchovy. Hlavním cílem

82

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 19. Trestní právo mladistvých, § 6 Ochranná opatření, s. 535.

41

ochranné výchovy je odstranit možnost vzniku dalších, pro společnost nebezpečných následků zanedbané výchovy a zároveň umožnit mladistvému jeho další rozvoj tak, aby se mohl stát řádným a užitečným členem společnosti. Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do osmnáctého roku mladistvého. Otázku ochranného léčení, zabezpečovací detence či zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty upravuje trestní zákoník. Soud uloží ochranné léčení tehdy, pokud pachatel spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný nebo pokud pachatel spáchal trestný čin pod vlivem návykové látky. Ochranné léčení potrvá, dokud to bude vyžadovat jeho účel, nejdéle však na dvě léta. Soud uloží zabezpečovací detenci v případě, že se mladistvý dopustil provinění, které naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu a není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Soud uloží zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty v případě, náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, či náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil nebo ohrožuje-li bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu.83

2.3.3 Trestní opatření Nejpřísnějším trestem za provinění je trestní opatření. Mladistvému lze uložit tyto druhy trestního opatření: obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněné. Pro propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty; domácí vězení; podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení na zkušební dobu s dohledem platí stejná právní úprava zakotvená pro odpovídající druhy trestů, které jsem popisovala výše. Obecně prospěšné práce 83

ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v § 101 zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty

42

Obecně prospěšné práce nesmí vzhledem ke své povaze nebo okolnostem, za kterých jsou vykonávány, ohrožovat zdraví, bezpečnost a mravní vývoj mladistvých.84 Trestní zákoník stanoví výměru trestu v rozmezí 50 až 300 hodin. Horní hranice trestu se nesmí přesáhnout. Peněžité opatření Peněžité opatření lze uložit v případě, že odsouzený mladistvý je výdělečně činný nebo jeho majetkové poměry uložení takového trestního opatření umožňují. Peněžité opatření se ukládá v rozmezí od 10 do 365 denních sazeb, přičemž denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 5 000 Kč. Soud pro mládež může stanovit náhradní trestní opatření až na jeden rok. Peněžité opatření s podmíněným odkladem Soud pro mládež může podmíněně odložit výkon peněžitého opatření, jestliže:85 -

vzhledem k osobě mladistvého (dosavadní život a prostředí, ve kterém žije a pracuje) má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu,

-

přijme záruku za nápravu mladistvého a vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu. Zkušební doba činí nejvýše tři roky. V případě, že odsouzený mladistvý nevedl ve

zkušební době řádný život a nevyhověl uloženým podmínkám, soud pro mládež vysloví, že se peněžité opatření vykoná. Odnětí svobody nepodmíněně Nepodmíněné odnětí svobody může soud pro mládež mladistvému uložit jen tehdy, jestliže by s ohledem na okolnosti případu, osobu mladistvého nebo předchozí použitá opatření uložení jiného trestního opatření zjevně nepostačovalo k dosažení účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže.86 Horní hranice trestní sazby nesmí převýšit pět let a dolní 84

NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 19. Trestní právo mladistvých, § 7 Trestní opatření, s. 543. 85 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 11. Kapitola 5. Opatření ukládaná mladistvým, 5.5 Systém opatření, s. 334. 86 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 11. Kapitola 5. Opatření ukládaná mladistvým, 5.5 Systém opatření, s. 337.

43

hranice jeden rok. V případě výjimečného trestu může soud pro mládež uložit mladistvému výkon nepodmíněného odnětí svobody na dobu pět až deset let. Výjimečný trest lze uložit v případě, že povaha a závažnost provinění je mimořádně vysoká. Snížit odnětí svobody lze vzhledem k okolnostem případu a poměrům mladistvého pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo nepřiměřeně přísné a že lze účelu tohoto opatření dosáhnout i odnětím svobody na kratší dobu. Zákaz činnosti Soud pro mládež může toto trestní opatření uložit jedině tehdy, není-li to na překážku přípravě na povolání mladistvého, přičemž horní hranice sazby nesmí převyšovat 5 let.87 Jinak platí stejná právní úprava zakotvená pro odpovídající druhy trestů, které jsou popsány výše. Vyhoštění Soud pro mládež může toto trestní opatření uložit odsouzenému ve výměře od jednoho do pěti let. U mladistvého, který je členem Evropské unie, musí být splněna podmínka, že neuložením tohoto druhu trestního opatření by došlo k vážnému ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku nebo že vyhoštění je v nejlepším zájmu mladistvého.88 Jinak platí stejná právní úprava zakotvená pro odpovídající druhy trestů, které jsou popsány výše. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Délka horní hranice sazby tohoto opatření nesmí převyšovat pět let. Jinak platí stejná právní úprava zakotvená pro odpovídající druhy trestů, které jsou popsány výše.

87

NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 11. Kapitola 5. Opatření ukládaná mladistvým, 5.5 Systém opatření, s. 335. 88 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 11. Kapitola 5. Opatření ukládaná mladistvým, 5.5 Systém opatření, s. 335.

44

3 STATISTIKA Tabulka č. 2: Druhy trestu uložených od roku 1972 do roku 2010 89

Jak je patrné z tabulky v roce 2010 se zvýšil počet odsouzených s nepodmíněným trestem odnětí svobody o 2,3%. Nejméně odsouzených bylo v roce 2007, počet odsouzených činil 9 871. Co se týče podmíněného odnětí svobody, nejvíce odsouzených bylo v roce 1995 s celkovým počtem 35 724 a nejméně odsouzených v roce 1988. Celkově můžeme říci, že podle údajů Ministerstva spravedlnosti má kriminalita v České republice stoupající tendenci.

89

Statistická ročenka kriminality. Dostupné z WWW: http://cslav.justice.cz/InfoData/statistickerocenky.html;jsessionid=4e0a9afc1e62508d769d3fc65f52

45

Graf č. 1: Trestná činnost osob mladších 15 let 90

Data vyplývající z grafu dokazují, že počet osoby mladší 15 let páchají méně trestných činů, než tomu bylo v minulých letech. Graf č. 2: Trestná činnost osob starších 15

let91 90

Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2010. [cit. 2011-05-25]. Dostupné z WWW: .

46

Přes 1100 osob starších 15 let bylo trestně stíháno, kolem 1000 osob bylo obžalováno. Minimum osob starších 15 let dostane trest nepodmíněného odnětí svobody. Tabulka č. 3: Osoby ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody 92

Ukazatel

2005

2008

2009

2010

2011

Indicator

Stav k 31. 12. As at 31 December Vězni celkem

18 937

20 502

21 734

21 900

2 402

2 360

23 170 Prisoners, total

v tom: obvinění

2 443

2 613

odsouzení chovanci

16 077 -

2 860

18 100 19 374 19 449 8 Průměrný roční počet Average annual number

20 541 16

The accused

Vězni celkem

19 167

20 148

21 853

21 914

22 964 Prisoners, total

3 045 16 122

2 381 17 767

2 415 19 738

2 465 19 449

2 567 20 385

Convicts Inmates

v tom: obvinění odsouzení

V roce 2011 je celkem 23 170 vězňů. Jejich počet se tedy rok od roku zvyšuje.

91

Statistická ročenka kriminality. Dostupné z WWW: http://cslav.justice.cz/InfoData/statistickerocenky.html;jsessionid=4e0a9afc1e62508d769d3fc65f52 92 Statistická ročenka České republiky 2012. Dostupná z WWW: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/9A002AD93F/$File/0001122706.xls

47

The accused Convicts

ZÁVĚR Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo ukázat, jaké druhy trestů zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ukládá. Nový zákoník č. 40/2009 Sb., trestní zákoník přinesl do českého právního řádu změny. Rekodifikace zákoníku vznikla v důsledku společenských, politických, hospodářských a sociálních změn. Zejména zpřísňuje postih trestných činů proti životu a zdraví, a především rozšířil jednotlivé druhy alternativních trestů. Alternativní tresty umožňují stíhat pachatele bez přerušení jeho sociálních vztahů, zejména bez jeho vytržení ze života a okolí. Alternativní tresty také šetří náklady na výkon trestu. Byl zavedený nový alternativní trest domácího vězení či zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Druhy trestů jsou stanoveny tak, aby co nejvíce odpovídali pachatelům, kteří se dopustili trestných činů. Při zpracování bakalářské práce jsem narazila na několik menších problémů, které se týkaly především práce se zdroji. Jelikož knižních publikací, které se týkají trestního hmotného práva, je opravdu hodně, snažila jsem se vybrat ty nejaktuálnější, které by byly pro mou bakalářskou práci oporou. Dalším problémem, který se vyskytl při řešení práce, byla aktuálnost statistických dat. Na internetových stránkách Českého statistického úřadu byly sice statistická data aktuální, nicméně pro mou bakalářskou práci nebyly dostatečně vypovídající o jednotlivých druzích trestů. Spíše shrnovaly celkovou kriminalitu v České republice. Velmi pěkné vypovídající statistická data měly internetové stránky Ministerstva spravedlnosti, nicméně tato data nebyla aktuální. Nejaktuálnější data jednotlivých druhů trestů byla zpracována pouze do roku 2010. I přes tyto menší problémy jsem se snažila svou bakalářskou práci co nejlogičtěji uspořádat a popsat problematiku trestně hmotného práva, především jednotlivé druhy trestů. Myslím, že cíl práce jsem úspěšně splnila.

48

ZDROJE Knižní zdroje: CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0 JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. 1. Vyd. Praha: Leges, 2009. 904 s. ISBN 978-80-87-212-49-3 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 263 s. ISBN 978-807357-509-0 Právní normy: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže Internetové zdroje: Institut pro kriminologii a sociální prevenci http://www.ok.cz/iksp/docs/354.pdf Ministerstvo spravedlnosti http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx Český statistický úřad http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home

49

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Skutková podstata trestného činu a její znaky …………………………... 21 Tabulka č. 2: Druhy trestu uložených od roku 1972 do roku 2010 ………………….… 43 Tabulka č. 3: Osoby ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody………………………… 45

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Trestná činnost osob mladších 15 let………………………………………… 44 Graf č. 2: Trestná činnost osob starších 15 let………………………………………….. 45

50