DROGOVÁ PREVENCIA A PREVENCIA ŠIKANY. komunikovat s dětmi a mladistvými o alkoholu?

Žák, student

DROGOVÁ PREVENCIA A PREVENCIA ŠIKANY

A 1.1

A 1.9

Alkohol v období dospívání PhDr. Hedvika Boukalová, Ph.D., katedra psychologie FF UK

? ? ? ?

Jak komunikovat s dětmi a mladistvými o alkoholu? Kdy a jak by si rodina měla s dospívajícím nastavit závazná pravidla? Která zařízení nebo instituce mohou mladistvým pomoci? Co by měl splňovat vhodný preventivní program na téma alkohol?

Co se dozvíte: Autorka pojednává o opatřeních vhodných k prevenci návykového užívání alkoholu u dětí a mladistvých. Vymezuje roli školy a rodiny při řešení problému. Předkládá řadu praktických doporučení k intervenci tohoto rizikového chování. Informuje o institucích, které mohou být při řešení problémů nápomocny.

Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

1

A 1.1

A 1.9


Žák, student

Obsah

2

1.

Alkohol v naší společnosti ................................. 3

2. 2.1 2.2 2.3

Alkohol ve škole ................................................. 4 Pravidla školy ........................................................ 4 Jak postupovat v případě nálezu alkoholu u žáka? ...... 6 Znaky, kterých bychom si měli všímat ....................... 7

3. 3.1

Jak postupovat v rodině .................................... 9 Některá doporučení pro komunikaci ........................ 9

4.

Bližší a širší sociální okolí ................................ 14

5. 5.1 5.2 5.3

Co dále může pomoci ....................................... 16 Trávení volného času ............................................ 16 Primární prevence ............................................... 18 Odborná práce s již vzniklými problémy .................. 21

6.

Literatura ......................................................... .........................................................28 28

Nástrahy dnešnej doby v kontexte triedy 07 • Co školskej dělat, když...

Žák, student


A 1.1

A 1.9

1. Alkohol v naší společnosti Pití alkoholu má v České republice svou tradici, stejně jako v jiných evropských státech jde spolu s tabákem o nejčastěji užívané drogy (Burkhart et al. podle Nešpor et. al., 2005, s. 1). V množství zkonzumovaného alkoholu je Česká republika na špičce evropského žebříčku (Csémy et al., 2003). Tato skutečnost představuje problém, který se na mnoha různých rovinách odráží v celé naší společnosti. Vysoká konzumace alkoholu má četné dopady. Ze zdravotního hlediska se jedná o rozmanité zdravotní následky, jako je narušení funkce jater, zhoubné nádory, vliv na kardiovaskulární systém, nemoci trávicí soustavy, infekční nemoci, onemocnění kůže a svalů (Nešpor, 2003), podíl na dopravních nehodách a úrazech. Z ekonomického hlediska je možné zmínit nižší kvalitu práce odváděnou lidmi pod vlivem alkoholu či dlouhodobě užívajícími alkohol, nezaměstnanost, zvyšující se náklady na zdravotnickou péči či daňové úniky v souvislosti s pašováním a nelegální výrobou alkoholu. Konečně na psychosociální úrovni se setkáváme s dopady na psychiku jednotlivce – závislost, odvykací stavy, delirium tremens, poruchy osobnosti, zvýšené riziko deprese a sebevraždy (Nešpor 2003). Časté jsou také vztahové problémy a zanedbávání výchovy dětí. Konzumace alkoholu se podílí na nevhodném výchovném prostředí. U mladých lidí byla prokázána souvislost mezi rizikovým pitím alkoholu a násilným nebo kriminálním chováním (WHO, 2001). Spotřeba alkoholu u nás významně roste i mezi žáky základních škol (Nešpor et. al., 2005). Podle studie HBSC (Health Behavior in School-aged Children) došlo k nárůstu pravidelné konzumace alkoholu mezi patnáctiletými, a to u piva, vína i destilátů. Opakovanou opilost uvádí 38 % chlapců a 29 % dívek. Dle studie ESPAD se mezi šestnáctiletými objevila konzumace nadměrných dávek alkoholu nejméně třikrát v posledním měsíci u 23 % chlapců a 13 % dívek, opilost uvedlo nejméně třikrát v posledním měsíci 17 % chlapců a 10 % dívek. Mladí lidé vnímají snadnou dostupnost alkoholu i přes zákaz jeho prodeje osobám mladším 18 let (Csémy et al., 2003). Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

3

A 1.1

A 1.9


Žák, student

Pro děti1 a mladistvé je alkohol mnohem nebezpečnější než pro dospělé. Játra mladistvých neodbourávají alkohol v takové míře jako játra dospělých, proto může velice snadno dojít k otravě organismu. U dospívajících je navíc rozvoj závislosti rychlejší než u dospělých (Nešpor 2003).

2. Alkohol ve škole 2.1 Pravidla školy Školy mají pro případ výskytu alkoholu v budově svá pravidla zakotvená ve školním řádu. Tato pravidla jsou aplikována na situaci nálezu alkoholu, ať již u konkrétního žáka nebo na určitém místě, nebo v případě, že žák či student přišel do školy pod vlivem alkoholu. V případě nálezu alkoholu (stejně jako jiných neobvyklých látek) se nedoporučuje snažit se určit původ látky – tekutiny. Ta se uloží na bezpečném místě, uvědomí se vedení školy a zpracuje se záznam o události. Je-li alkohol nalezen u konkrétního žáka, zaznamenává se i jeho jméno. Zápis zpracovává metodik prevence. Škola o této skutečnosti informuje rodiče či jiného zákonného zástupce žáka. Pokud se jedná o opakovaný nález, je informován i orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 10 odst. 4 písm. g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Pokud je žák přistižen přímo při konzumaci alkoholu, je nutné mu alkohol ihned odebrat. Pedagog může provést orientační test na přítomnost alkoholu formou dechové zkoušky, ale pouze v tom případě, že má předem získaný souhlas zákonného zástupce nebo zletilého žáka či studenta s orientačním testová-

1 V následujícím textu používáme výrazy děti, mladiství, dospívající, mladí lidé jako synonyma. Z hlediska vývoje je jistě velký rozdíl mezi věkem 12 a 17 let. Z hlediska problému s alkoholem je důležitější vlastní historie tohoto problému, chronologický věk je někdy spíše sekundární.

4


Žák, student


A 1.1

A 1.9

ním žáka na přítomnost alkoholu. Podle momentálního stavu posoudí učitel nutnost volat lékařskou službu první pomoci, a to zejména v případě silné opilosti či kombinace alkoholu s jinou látkou (např. léky). Pokud není akutní intoxikace závažná, zodpovědná osoba s žákem sepíše záznam. Tento záznam založí metodik prevence, který o skutečnosti uvědomí také vedení školy. Doporučujeme, aby byli vyrozuměni také zákonní zástupci žáka a byli vyzváni, aby si dotyčného žáka vyzvedli v případě, že není způsobilý k pobytu ve škole. Žák by neměl pod vlivem alkoholu ve škole pobývat, přesto je vhodné zvážit případnou žákovu způsobilost k dalšímu vyučování. Není-li zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně-právní ochrany dětí (příslušný odbor obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa bydliště dítěte) a řídí se jeho pokyny. Při příchodu rodičů (zákonných zástupců) žáka je vhodné sdělit základní informace (co a jak se stalo, co ze situace škola vyvozuje), lze ovšem výrazně doporučit ještě další kontakt s rodiči a žákem a bližší pohovor o situaci – co se děje, jak situaci řešili/řeší rodina, v čem může pomoci škola, co by škola měla vědět. Škola může být aktivní – zajímat se a nabízet pomoc i v případě, že se rodina snaží problém bagatelizovat. Zejména v těchto případě mohou být informace o možnostech poradenství užitečné. Sankce, které škola z podobného incidentu vyvozuje, se řídí školním řádem. Škola se může dostat do obtížně řešitelné situace. Na jedné straně může být pocit, že by neměla zasahovat do soukromí rodiny, netlačit na rodinu aby vyhledala další pomoc a situaci věnovala pozornost a řešila ji třeba s pomocí odborníků. Na druhé straně škola zároveň s žákem pracuje, je pro ni důležité, co se s ním děje, co se děje v jeho rodině, v jakém stavu žák do školy přichází, zda nepředstavuje riziko pro ostatní žáky. Škola má možnost dlouhodobě sledovat chování žáků. Má tedy také příležitost zaznamenat určité změny, které mohou být někdy pro včasné zachycení rozvíjejícího se problému (například s alkoholem) významné. Škola by měla mít rovněž vypracovaný postup pro případ, že se na pracovišti bude pohybovat její zaměstnanec (zejména učitel) pod vlivem alkoholu. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

5

A 1.1

A 1.9


Žák, student

2.2 Jak postupovat v případě nálezu alkoholu u žáka? TIP

Dalším krokem může být lepší rozpoznání a analýza situace. Mohou se vyskytnout různé případy zneužívání návykových látek a škola by se měla snažit každé konkrétní situaci dobře porozumět, protože je tak je možné správně a účelně jednat. Rozlišujeme jednak akutní intoxikaci alkoholem, která může být v různé míře – od lehké podnapilosti po těžkou opilost až otravu. Záleží na množství vypitého alkoholu, tělesné konstituci, zdraví a dalších faktorech. Dále je to experimentování s alkoholem – jednorázové pití alkoholu zejména z důvodů zvědavosti. Škodlivé pití je rizikové, vede k poškození organismu a z dlouhodobého hlediska plíživě přechází v závislost na alkoholu. O závislost se jedná, jsou-li naplněny během posledních dvanácti měsíců tři nebo více z následujících znaků (zestručněno): silná touha po alkoholu; potíže v sebeovládání ve vztahu k pití (je těžké zabránit napití, kontrolovat množství vypitého alkoholu či včas s pitím přestat); tělesné odvykací stavy (ty mohou být u alkoholu i velmi nebezpečné); rostoucí tolerance – zvyšování dávek pro dosažení stejného účinku; zanedbávání jiných aktivit ve prospěch alkoholu; zvýšené množství času pro zotavení se z účinků alkoholu; pokračování v pití i přes jasný důkaz o škodlivosti následků. Porozumění konkrétnímu problému může usnadnit rozhovor se žákem a rozhovor s rodiči. K většímu porozumění problému přispívá také výše zmíněné pozorování a dlouhodobá znalost žáka a v neposlední řadě informace z jiných zdrojů (od spolužáků). Často se může jednat o jednorázovou situaci, jejíž podstatou může být pouhá zvědavost, experiment, jednorázový exces. Takový žák ví, že to, co udělal, nezvládl, snaží se porozumět, proč situace nastala. Může jít o situaci ovlivněnou okamžitým nápadem (např. v partě). Pokud se podaří situaci porozumět a nic jiného nenasvědčuje větším problémům – žák chodí do školy včas, nemá časté a/nebo neomluvené absence, přichází připravený, je schopný se na výuku soustředit, nemá dlouhodobě problémy se zvládáním učiva, není se v daném momentě příliš čeho obávat.

6


Žák, student


A 1.1

A 1.9

V jiné situaci může jít o nešťastné řešení určitého problému. Rozhovor o takovém problému, který se žák snaží tímto nepříliš dobrým způsobem zvládnout, již vyžaduje více důvěry a klidu. Situaci může mapovat a řešit s žákem třídní učitel nebo školní psycholog. Může jít o problémy v rodině, např. rozvod, násilí v rodině, zanedbávání péče o děti, alkohol či jiné návykové látky v rodině. V některých případech se jedná o problémy ve vrstevnických vztazích a v kolektivu. Pokud se situace týká školy, např. problematika šikany, je účelné, aby škola na situaci reagovala a problémem se zabývala. Pokud se problém týká celé rodiny, je dobré rodině nabídnout vhodným způsobem spolupráci se zařízením zaměřeným na práci s rodinami (v Praze např. Prev-centrum, Anima aj.). Citlivé doporučení školy a nasměrování rodiny do takového druhu péče představuje náročný úkol a nemusí se setkat s pozitivním přijetím. Problém dítěte s návykovou látkou či alkoholem totiž skutečně může být (a nezřídka tomu tak bývá) určitým symptomem problémů v celé rodině a v jejích vztazích. Rodina se může doporučením cítit stigmatizovaná a nemusí být pro práci motivovaná. Individuální práce s žákem a studentem závisí na kapacitě školního psychologa, je možné žáka odkázat do kompetentního zařízení pro individuální práci či skupinové aktivity (viz také dále v textu).

2.3 Znaky, kterých bychom si měli všímat Významné může být, pokud se situace opakuje, dospívající v konzumaci alkoholu pokračuje. V rámci školy se může specificky projevit zhoršení prospěchu, žák může jevit známky únavy, spavosti, apatie, nezájmu o školu. Někteří žáci střídají školní zařízení, nikde se jim nedaří zakotvit delší dobu. V některých případech dokonce žák předčasně ukončuje školní docházku, stává se nezaměstnaným a ocitá se ve velmi náročné životní situaci. Může se přidat fyzický úpadek, zhoršení péče o hygienu a zevnějšek.

TIP

Mezi další varovné signály patří podle Nešpora ukrývání alkoholu na různých místech, krádeže či náhlé opakované ztráty cenných věcí, které může dítě prodávat a získané peníze utrácet za pití. Takové dítě někdy náhle změní přátele, začíná být v kontak-


7

A 1.1

A 1.9


Žák, student

tu se staršími dětmi. K dalším nápadným negativním jevům patří opakované útěky z domova, častější lhaní a celkové zhoršení chování jak ve školním prostředí, mezi vrstevníky, tak ve vztahu k rodičům. Může se objevovat podrážděnost, konfliktnost (Nešpor, 2003). Většinu těchto nespecifických znaků, které mohou signalizovat užívání i jiných návykových látek, může zpozorovat škola – jsou to např. již výše zmíněné známky únavy ve škole, netečnosti, klesajícího zájmu o školu, výsledky ve vzdělávání či to, zda žák vůbec postoupí do dalšího ročníku, nebo také změny v zevnějšku – známky ubývající péče o sebe. Objevují se vyhrocené projevy v chování – dospívající např. odmítá názory autorit, ve svém odmítání je někdy impulzivní, vulgární. Může docházet ke změnám ve vrstevnických vztazích – mladý člověk se může odklánět od vztahů se svými spolužáky, dává přednost partě starších kamarádů. Taková parta se může utvořit i v rámci jedné třídy. Učiteli mohou být nápadné jejich společné aktivity, zejména absence, kdy žáci tráví velkou část času mimo školu či do školy nepřicházejí z toho důvodu, že konzumaci alkoholu předchozí den přehnali a potýkají se s následky. Mohou být častěji nemocní, ať již doopravdy, nebo jen v rámci strategie rodičů, kteří skutečný problém zakrývají. Absence takového žáka však mají tendenci se stupňovat, kupí se množství nesplněných úkolů a neprobraného učiva a situace začíná být špatně zvladatelná. Žáci také během školní absence či po vyučování mohou trávit čas v barech či restauracích či nakupují alkohol (prostřednictvím dospělých kamarádů) a ten konzumují někde v soukromí. Konzumace alkoholu se může objevit i během výletů či mimoškolních aktivit. Tam může jí i o ojedinělý exces, který by neměl projít bez povšimnutí, ale na dlouhodobé pití nemusí nevyhnutelně poukazovat. Dotyčný dospívající může být také zvýšeně agresivní jak vůči učitelům, tak vůči spolužákům. Na učňovských oborech může docházet k častějším úrazům. Problém nastává v situacích, kdy je těmito tendencemi v chování (a možná i konzumací alkoholu či jiných návykových látek) postižen celý třídní kolektiv či jeho větší část a agresivní chování se stává ve třídě normou. Při nezájmu rodičů se tato situace řeší učitelům a školám velmi obtížně. Většinou vyžaduje řešení jdoucí jak organizač-

8


Žák, student


A 1.1

A 1.9

ním směrem, tak odbornou pomoc zařízení, které s celým kolektivem delší dobu pracuje, často také spolupráci s rodiči. Mírnější příznaky (menší zájem o učivo, vymezení se vůči autoritám) patří k věku dospívání, důležité je však vyhrocení těchto tendencí až k překročení základních hranic respektu a slušnosti a také jejich vývoj – učitelé si mohou všimnout toho, že žák se takto dříve neprojevoval. Škola má tedy jedinečnou šanci podchytit vývoj situace a dát rodině signál, že se něco děje i ve chvíli, kdy samotná konzumace alkoholu ještě nebyla školou zachycena. Pro lepší podchycení těchto znaků je tedy vhodné, pokud o nich učitel hovoří s rodiči, protože ti mohou poskytnout další vysvětlení. Někdy mohou určité znaky plynout ze situace v rodině – řešení nějakého závažného rodinného problému (rozvod) může ovlivnit výkonnost žáka ve škole. Obě strany mohou porovnat své informace a mají tak větší množství poznatků pro své závěry.

3. Jak postupovat v rodině 3.1 Některá doporučení pro komunikaci Následující postřehy ohledně komunikace s mladým člověkem užívajícím alkohol se již více vztahují k rodinnému prostředí, některé z nich však mohou využít i učitelé. Komunikace s dítětem či dospívajícím ohledně otázek pití alkoholu může být komplikovaná. Podílí se na ní jednak vzájemná historie rodinných vztahů – pokud určitý zvyk o věcech otevřeně mluvit zatím nepanoval, je těžké očekávat, že se vše najednou změní, společné sdílení je třeba pěstovat. Získat důvěru dítěte, ukázat mu, že může hovořit otevřeně a zároveň zachovat v rodině určitá pravidla je pro rodiče někdy náročné. V daném období je také přirozené, že dospívající si výrazněji vymezuje svůj svět, své názory, o nichž s dospělými někdy diskutuje, a svá přesvědčení s nimi konfrontuje. Je to pro toto období obvyklé, zároveň lze v rodině společně pracovat na tom, aby byla diskuse obou-


TIP

9

A 1.1

A 1.9


Žák, student

stranně kultivovaná (např. neodsuzovat mladého člověka za jeho názory, nezesměšňovat jej). To, že rodiče vyslechnou trpělivě názory dítěte, velmi posiluje vzájemnou důvěru, ale neznamená to, že s uvedenými argumenty souhlasí a přistupují na ně. Někdy se objevuje tendence dospívajících obhajovat jako vlastní světonázor i konzumaci alkoholu (nebo jiných látek) a vymezovat si právo rozhodovat o těchto otázkách bez zásahů rodičů. Zde je důležité vést jasnou linii toho, o čem může dospívající rozhodovat sám a o čem ne. Je to pole střetů, které se vyplatí řešit co nejdříve. Podobné diskuse se týkají také dodržování dalších pravidel (např. čas návratu domů, výpomoc v domácnosti). Je dobré nastavit tato pravidla včas a v pozitivním klimatu komunikace, zpětně to někdy bývá velmi náročné. Pokud je hovor zacílen na alkohol a návykové látky, je pro druhou komunikující stranu výhodné, je-li vybavena dobrými informacemi o problematice, protože jedině tak dokáže přiléhavě reagovat. Podobně to platí i pro učitele – vytvoření důvěry pro komunikaci o problému s alkoholem navazuje na předchozí vztah daného učitele k žákům a vyžaduje také určité podmínky – soukromí, klid, dostatek času na projednání problému. I zde je kromě profesně podmíněných znalostí o problematice výhodné, ví-li učitel například o místních poměrech ve vztahu k problému. Mladí (ale i dospělí) někdy problém s alkoholem značně bagatelizují. Této tendenci nahrává i skutečnost, že alkohol je velmi rozšířený, je přítomen takřka při všech významných příležitostech v naší společnosti. Často se setkáváme také s tím, že spousta lidí celoživotně zvládá konzumovat malá množství alkoholu, nestává se na něm závislá a neopíjí se. Velká rozšířenost alkoholu však neznamená, že není pro organismus škodlivý, zvláště pak pro organismus mladý. U mladistvých konzumentů alkoholu totiž hrozí riziko rychlejšího vzniku závislosti a výraznější zdravotní dopady (Nešpor, 2003). Kromě zdravotních rizik může hrozit i např. úraz či to, že se dotyčný snáze stane obětí trestného činu, pokud se v pozdních nočních hodinách potuluje někde sám/sama pod vlivem alkoholu. Důležité také je, že i lidé, kteří jsou již alkoholem zdravotně či pracovně vážně ohrožení, stále tvrdí, že alkohol pro ně nepředstavuje problém, že ho zvládají, a to i ve chvíli, kdy každé další napití ohrožuje jejich život z důvodu již vzniklého závažného poškození jater. To může být argument do

10


Žák, student


A 1.1

A 1.9

diskuse – okolí (v tomto případě rodiče či škola) často lépe rozpozná problém s alkoholem a může začít situaci řešit. Dalším argumentem může být pocit autonomie, dospělosti. Mladí lidé mohou mít pocit, že o pití alkoholu by měli rozhodovat sami. Samostatnost je v naší společnosti skutečně ve zvýšené míře vyžadována, vedení mladých lidí k samostatnosti je však také třeba kompenzovat posilováním jejich zodpovědnosti. Každá svoboda má svoje hranice. Z hlediska konzumace alkoholu tvoří takové nejzazší hranice zákon, ale také škola a její pravidla a v neposlední řadě také rodiče. Podpora odpovídající samostatnosti a zodpovědnosti je pozitivní, ale je třeba realizovat ji postupně a trpělivě, mladý člověk se ji teprve musí učit. Příkladem může být také hospodaření s penězi – dítě také hned nehospodaří s celým rozpočtem rodiny, ale pouze s určitým kapesným. Důležitá je i zodpovědnost ve vztahu k vlastnímu zdraví, volnému času. Zákonná pravidla a pravidla školy mají být těmi posledními mantinely, je vždy výhodnější, když je mladý člověk motivovaný zodpovědností k vlastním vnitřním hodnotám a pravidlům a ke zdravému a kvalitnímu životu bez problémů s alkoholem. Ke zvnitřnění takových hodnot mu může rodina dlouhodobě pomáhat svým vlastním dobrým příkladem. Dohody mohou zachovávat množství svobody a autonomie pro rozhodování mladého člověka. Poslední slovo by však měli mít rodiče (škola). Je výhodné, když je pro dítě / mladého člověka přehledné, ve kterých oblastech bude mít hlavní slovo on/ona a kde již jsou limity určené rodiči. Rodina je pro děti vzorem i v konzumaci alkoholu (či kouření, užívání léků). Rodiče nemusejí nutně abstinovat, aby mohli být pro děti pozitivním příkladem. I oni by však měli ctít určité hranice (např. se před dětmi neopíjet, neřídit auto pod vlivem alkoholu) či být ohleduplní i v jiných souvislostech (nekouřit ve společných prostorách). Na děti bude tato ohleduplnost rodičů a jejich respektování určitých pravidel a potřeb druhých působit pozitivně. Rodiče i škola mohou dítěti pomáhat vytvářet si reálné cíle, které odpovídají jeho schopnostem, dovednostem a zájmům. Děti někdy velmi citlivě reagují na to, když jim rodiče dávají najevo, že neplní cíle, které pro dítě sami vybrali či jsou dokonce úplným životním zklaNástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

11

A 1.1

A 1.9


Žák, student

máním rodičů. Místo, aby s dětmi řešili omyly, chyby, vnímají tyto situace jako komplexní selhání, znehodnocení dítěte a sebe sama. Někdy si rodiče nejsou jistí, zda by měli důraznost ve výchově zesílit, či zda by naopak měli pomyslné otěže povolit, nechat dítě rozhodovat úplně samostatně (např. volnost v konzumaci alkoholu, v rozhodování kde, jak a s kým budou trávit svůj čas, kde budou přespávat atd.). Bylo zjištěno, že děti a mladí lidé jsou schopni zvládat množství daných pravidel, zejména pokud jsou pravidla jasná a pokud jsou vyžadována v pozitivní emoční atmosféře (klimatu) rodiny (Gillernová, 2009). Od některých uživatelů návykových látek – totéž by se dalo říci i o konzumentech alkoholu – jsem slyšela věty jako: „Kdyby mě tak tenkrát naši nenechali, chytli mě, zatřásli se mnou.“ Přeneseně vzato: dítě může zvýšeným zájmem o svou osobu získat, zejména pokud se jedná o kritickou situaci kontaktu s návykovou látkou. Nejde o naprosté omezení kompetencí dítěte ani jeho samostatnosti, ale o větší kontrolu důležitých oblastí. Důležitá jsou jasná, pevně stanovená pravidla včetně práva rodičů na kontrolu jejich dodržování. V případě, že dítě obstojí a získá důvěru rodičů, uplatněná opatření se mohou po určité, předem stanovené době zmírňovat. Pravidla a sankce mohou obsahovat spoustu nejrůznějších motivačních prvků. Dobré je, aby rodiče vytvořili srozumitelná pravidla předem, ne je vymýšleli v okamžiku zlobné reakce na problémové chování.

TIP

Když je řeč o pravidlech a sankcích, je vždy na místě připomenout i ocenění jako pozitivní motivační moment. Rodiče někdy říkají (učitelé pravděpodobně také), že dotyčné dítě (mladého člověka) nelze za nic pochválit. S tím není možné souhlasit. Někdy je potřeba odhlédnout od výsledků, výkonu a ocenit pozitivní snahu dotyčného, dílčí zlepšení, vnímat různé oblasti, v nichž se snažení dotyčného může projevit. I škola může oceňovat nejen prospěch jako takový, ale i např. mimoškolní aktivity dotyčného mladého člověka, podporovat dobrovolnické činnosti či zájmové činnosti, které rozvíjejí studenty a žáky a oceňovat je za to, že se takovým aktivitám věnují.

TIP

Rodina během celého života mladému člověku kontinuálně signalizuje jeho určité hodnocení, a to se stává součástí vlastního

12


Žák, student


A 1.1

A 1.9

sebeobrazu dotyčného včetně toho, za co si on/ona sama sebe váží. Platí, že je vhodnější, vztahuje-li se pozitivní zpětná vazba, pochvala na celou osobu („to se ti povedlo, jsi šikovný/á“), negativní zpětná vazba by se měla vždy vztahovat k řešené situaci („toto není správně“), nemá jít o generalizaci vztaženou k osobě („jsi neschopný“). Dítě nemusí určité zpřísnění pravidel v daný moment hodnotit pozitivně. Rodiče tím však jasně dávají najevo zájem, dítě cítí oporu v tom, že si rodiče vědí rady, jednají jednoznačně. Pozitivní hodnocení ze strany dospívajícího může někdy přijít až s odstupem. Některým reakcím je naopak vhodnější se vyhnout. Podle Nešpora (2003) je to např. popírání problému. Je přirozené, že rodiny dlouho signály problému nevnímají nebo je přičítají něčemu jinému – přirozenému vývoji dítěte, stresu ve škole, napodobování módních vzorů. Rodiče se někdy cítí provinile, že situaci nerozpoznali dříve. Tyto pocity je lepší nechat stranou a zaměřit se na budoucnost. V momentě, kdy už jsou ale signály problémů opakované a výrazné, je dobré jednat. Situaci zmapovat a začít řešit ať už samostatně, nebo s odbornou pomocí. Je dobré neobviňovat ze situace sebe, ale ani partnera či společnost. Vznik problému s alkoholem či návykovou látkou je vždy dílem souhry činitelů. Spousta z nich jsou naprosto přirozené tendence – zvědavost, snaha rozumět si s vrstevníky a zapadnout mezi ně, touha cítit se dobře, uvolněně, v klidu apod. Nedá se říci, kdo nebo co za situaci může, vždy se jedná o kombinaci biologických, psychologických a sociálních činitelů. Rodiče se mohou rozhodnout, že změní výchovné podmínky, ale nemá smysl zabývat se tím, kdo udělal v minulosti větší chyby ve výchově dítěte. Rodiče mohou vyhledat pomoc školy, v případě, že se problémy s alkoholem již vystupňovaly, je to často nezbytné. Učitelé jsou často také velmi flexibilní v dohodě o vzájemné spolupráci s rodiči a jsou ochotni podávat rodičům informace o chování jejich dítěte ve škole, což může usnadnit důsledné a efektivní řešení situace.

TIP

Pokud je problém s návykovou látkou výraznější, zasahuje často celou, někdy i širší rodinu. Jednou z osob, která situací trpí, může být sourozenec dítěte, které problémově konzumuje alkohol. Najednou na něj zbývá méně pozornosti a energie rodičů. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

13

A 1.1

A 1.9


Žák, student

Toho by si rodiče měli být vědomi a měli by se snažit vyvažovat tuto tendenci. Často i oni sami či celá rodina postrádají příjemně trávený společný čas, který by se netočil kolem problému. Všichni členové rodiny by měli někde čerpat energii, relaxovat či aktivně odpočívat, získávat pozitivní společné zážitky bez ohledu na to, že řeší určitý problém. Dalšími dotčenými osobami mohou být prarodiče. Rodiče někdy očekávají, že když potomka přestěhují k babičce (či vyrazí na dovolenou do ciziny), situace se sama spraví. Tyto strategie jako jediné způsoby řešení situace nebývají užitečné pro nikoho ze zúčastněných. Důležité je také, aby rodiče ustáli svá pravidla – někdy je těžké odolat prosbám, naléhání, dokonce vydírání dítěte. Zásadní je, aby nepokračovali ve finanční podpoře dítěte, kontrolovali finanční toky. Také je důležité, aby rodiče pravidly nevyhrožovali, pokud je sami nebudou schopni a ochotni dodržovat. Proto je důležité vytvořit pravidla souhlasně a v klidu tak, aby byli rodiče schopni na jejich dodržení trvat. Náročnost situace je někdy vystupňovaná v nejrůznějších konfliktech. Tyto situace kladou nároky na dobré sebeovládání u rodičů, kteří by se měli snažit situaci neeskalovat a dítě fyzicky netrestat, neboť to řešení problému nikterak neposune. Vlastní přístup rodiny je pro řešení problému klíčový. Důležité je, aby šlo o působení dlouhodobé – o určitou strategii. O jejím vytvoření se mohou rodiče či celá rodina poradit v zařízení, které se prací s rodinami a problémy spojenými s návykovými látkami a alkoholem zabývá. I rodiče se vytvoření strategie někdy potřebují učit delší dobu – k tomu pak vhodně slouží opakované kontakty čili střednědobá práce celé rodiny na určitém zadání, které si rodina v zařízení domluví s poradci.

4. Bližší a širší sociální okolí Vrstevnická skupina je v období dospívání velmi důležitá a inklinace k jejím názorům a určitému modelu, který vytváří, je přirozená. Problémem může být například skupina starších přátel,

14


Žák, student


A 1.1

A 1.9

kteří mohou trávit čas pasivně. Mohou se mezi nimi vyskytovat i lidé, kteří přijdou s nabídkou konzumace alkoholu či jiných návykových látek. Odolání tlaku skupiny či celé společnosti je náročné. I dospělí lidé, kteří se snaží zbavit návyku na jakémkoli typu látky, se připravují na situace, ve kterých budou muset čelit dotazům na to, proč si nechtějí připít. Někdy se tito lidé velmi obávají situace, ve které si budou muset poručit nealkoholický nápoj a mnoho z nich se rozhoduje svou volbu spíše maskovat (např. nutností řídit automobil). Tyto situace poukazují na již několikrát zmíněné značné rozšíření alkoholu ve společnosti. V přístupu k těmto situacím je možné zvolit jednu z mnoha cest. Lze například otevřeně odmítnout, či dokonce odkrýt důvody pro abstinenci (např. vlastní rozhodnutí nepít, zdravotní důvody). Někdo tuto skutečnost sdělí otevřeně rád a rád sleduje reakce okolí, které bývají různé – obdivné, pochybovačné či pokušitelské. To, co je mnohdy složité pro dospělé, je nelehké i pro mladé lidi. Ti mají tu určitou výhodu, že se mohou v některých případech zaštítit autoritou – mohou uvést jako důvod dohodu s rodiči či jejich zákaz, možnou hrozbu kontroly a sankcí. Důležité je, že také není nutné uvádět žádný důvod, pití lze prostě odmítnout. Jinou strategií může být vyhnout se situacím a místům, kde se alkohol konzumuje či skupině, která ráda někde vysedává a popíjí. Spousta lidí, kteří plánují abstinenci, volí alespoň v časné fázi po zahájení abstinence vyhýbání se prostředí, ve kterém je daná látka dostupná. Důležitým aspektem je také kvalita vztahů ve skupině, ve které se pije (kde se mladý člověk k alkoholu dostal). Vztahy mohou být založeny na dobrých hodnotách a alkohol byl jen ojedinělým experimentem. Může se ale stát, že parta má konzumaci alkoholu jako důležitou či jedinou variantu setkávání. Mnoho lidí, u nichž se již rozvinula závislost, charakterizuje vztahy ve skupině, v níž návykovou látku požívali, jako velmi nekvalitní – lidé jsou nespolehliví, neudrží tajemství, jsou orientovaní na maximalizaci zisku pro sebe. Když potřebují pomoc (např. vypůjčit si peníze), objeví se, když potřebuje pomoc ten druhý, tak pomoci nemohou, nejsou k dispozici. Parta může představovat také určité vzory. Pokud vyjadřuje kritiku směrem k dospělým, mohou její členové vypadat nezávisle, zdá se, že jsou zkušení, silní, „protřelí životem“, a to může dospívajícím do značné míry imponovat. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

15

A 1.1

A 1.9


Žák, student

I když mladí lidé vnímají, že životní styl těchto členů party je určitým způsobem odlišný od běžného stylu (např. od stylu celé jejich rodiny), že např. nepracují, pobírají různé typy dávek či se živí trestnou činností, může to na ně působit lákavě. Někdy se paradoxně mohou velmi silně připoutávat ke skupině či partnerovi, který je zneužívá, ponižuje a jaksi přitahuje ke svému životnímu stylu, což je pro rodiče často nepochopitelné. V rámci party mohou získávat uznání a ocenění, které se jim někdy nedostává v rodině a ve škole. Kamarádi z party nemusejí být tak nároční (ocení např. množství vypitého alkoholu), jejich pochvala navíc může být účelová – tuší, že jim posiluje připoutání dotyčného člověka ke skupině. Síla vazeb na danou skupinu může být velmi různá. Někdy si mladý člověk dá snadno říci a sám je schopen vnímat kvalitu vztahů ve skupině či rizika, která skupina představuje. Uvědomuje si kvality skutečného přátelství a ptá se, zda je v dané skupině může najít. Někdy jsou však vazby na skupinu velmi silné, což bývá zároveň podpořeno vyostřenými vztahy v rodině či větším nezájmem rodiny o dotyčného. Jsou-li rodiče značně časově vytížení, může to nahrávat většímu prostoru pro vliv takové party či partnerského vztahu.

5. Co dále může pomoci 5.1 Trávení volného času Důležitou součástí takzvaně nespecificky působící prevence je kvalita a způsoby trávení volného času. V současné době je to výzva nejen pro jednotlivce, ale také pro školy a rodiny. Pokud se dítě učí od útlého věku smysluplně, aktivně a pro něj přitažlivě naplňovat volný čas, má to pro něj četné zisky. Něčemu se naučí, něco pozná, na něco se může těšit, většinou také někoho potká a může s ním zálibu sdílet. Tato velmi důležitá součást života má však také negativní dopad – dítě se může přemírou koníčků dostávat do stresu. Stává se z něj přehnaně výkonově orientovaná osoba, která vnímá sebe zejména skrz svoji úspěšnost a množství věcí, kterých je schopen/schopna do-

16


Žák, student


A 1.1

A 1.9

sahovat. Důležité je, aby byl zachován i pozitivní prožitek z realizace koníčku. Dá se samozřejmě namítnout, že každá aktivita nás někdy baví více, někdy méně. Proto by dítě mělo být podporováno v tom, aby vytrvalo, rodina může pomoci překlenout složitá období a dítě motivovat všemožně k jejich překonání, protože to je do života velmi důležitá dovednost. Druhým extrémem je nezájem o cokoli. Někteří dospívající na otázku po zálibách odpovídají, že nic kromě chození do školy nemají – občas nějaká televize či počítač, ale vlastně se neobjevuje nic specifického. Někdy je patrný i určitý smutek, jakoby nedostatek energie – není se na co těšit, kam spěchat. V tomto prostoru se samozřejmě mnohem lépe ujme např. parta, příjemné pocity způsobené pitím alkoholu, trávení času v hospodě či někde v soukromí s nakoupenou zásobou alkoholu. I ve chvíli, kdy chce dotyčný s pitím přestat, vyhnout se prostředí, kde se alkohol konzumuje, není čím této zábavě konkurovat, na co se upnout. Nové koníčky se v takové situaci hledají složitěji, protože všechny záliby vyžadují aktivitu, činnost, zatímco alkohol poskytuje zážitek (uvolnění, odsunutí problémů) rychle a bezpracně. Rodina, která je velmi důležitým vzorem, je zásadní i v tomto ohledu. Když i sami rodiče či celá rodina dohromady má nějaké zájmy, věnuje se třeba společně různým aktivitám (turistice, lyžování apod.), snáze v tomto nastavení setrvává i mladý člověk v průběhu života. Zajišťuje to rodině motivaci pro společně strávený čas, který si všichni mohou užít, a poskytuje autonomii členům rodiny – mohou plánovat program společně či jeden po druhém. Pokud začnou koníčky mizet a mladý člověk ztrácí zájem o aktivity, které měl dříve rád, nehledá si žádné nové, může jít ve vztahu k pití (či užívání jiných návykových látek) o významnou nepříznivou tendenci, kterou by měli rodiče zaznamenat. Na paletě různých volnočasových aktivit se může podílet i škola. Koníčky, které poskytuje, mohou představovat dostupný a zajímavý způsob trávení volného času a mohou žáky sbližovat se spolužáky a pedagogy i s prostředím školy novým způsobem.


17

A 1.1

A 1.9


Žák, student

5.2 Primární prevence Další důležitá složka, která se snaží zabránit vzniku problémů, je primární prevence zaměřená na téma alkoholu. Dobrou příležitost k strukturovanému a cílenému primárně preventivnímu působení má škola. Škola působí preventivně již samotným svým fungováním, atmosférou, řešením problémů – tím signalizuje své hodnoty a principy, které uznává a respektuje. Cílené aktivity zaměřené na určité téma však mají také v rámci školního působení svoje místo. Mohou být realizovány formou speciálních třídnických hodin, tyto programy však nabízejí i zařízení na tento druh prevence specializovaná. Kvalitní zařízení nabízí programy, jež mají definovaný cíl, strukturu, obsahují aktivizující interaktivní prvky přizpůsobené věkové kategorii cílové skupiny. Program by neměl probíhat formou přednášky či krátkodobého emotivního působení (zastrašování). Programy by měli zajišťovat školení lektoři (ideálně alespoň dva), kteří procházejí intervizemi a supervizemi a mají zájem o zpětnou vazbu od žáků i učitelů. Někdy lze pracovat s třídními kolektivy kontinuálně. Ať již si škola vybere externí lektory, nebo se učitel rozhodne preventivní program realizovat sám, je vhodné se mimo jiné věnovat i tématu alkoholu v jeho různých souvislostech. Alkohol je možné konzumovat s mírou tak, aby neohrožoval naše zdraví, vztahy, práci. Není vhodné děti či dospívající příliš strašit a alkohol démonizovat. Sami si časem ověří, že alkohol nemusí vést do pekla, pokud budou dodržovat určitá pravidla. Je vhodné upozornit na negativní dopady jeho nadměrné konzumace – ať již jednorázové, či dlouhodobé – ale je zároveň na místě připustit, že pití někdy může zdánlivě pomáhat či přinášet příjemné prožitky. Alkohol pomáhá lidem ve společnosti se uvolnit, snáze pak komunikují s přáteli i neznámými lidmi. Cítí se méně svázaní a jsou bezprostřednější. Patří často k nejrůznějším rodinným či společenským setkáním a oslavám. Někteří lidé dávají přednost pití v soukromí, kdy cítí, že alkohol zmírňuje nepříjemné pocity – samoty, neúspěchu, selhání. Když se podaří pomoci dětem a dospívajícím porozumět těmto vlivům, je možné odhalit i skryté nebezpečí. Když se člověk naučí pomocí alkoholu kompenzovat nějaký nedostatek či problém, ale neřeší ho skutečně, přinese mu to do

18


Žák, student


A 1.1

A 1.9

života spoustu těžkostí; když bude k družné konverzaci vždy potřebovat alkohol a bude jím tak řešit např. nedostatek sebejistoty v navazování vztahů, stejně tak bude-li takto kontinuálně řešit pocity samoty či neúspěchu; když systematicky nebude řešit dluhy, jen bude umrtvovat strach z jejich dopadů alkoholem, lavina problémů jej nakonec zavalí a bude jí muset čelit postupnou prací. Dalším cenným pohledem na problém s pitím, který je možný zprostředkovat pomocí primárně preventivních aktivit, je zdůraznění možnosti volby. I přes diskusi o vrozených předpokladech k alkoholismu je pití otázkou vlastního rozhodnutí daného jedince. Faktorů, které problémy s alkoholem podmiňují, je velké množství, není možné zodpovědnost redukovat na jeden určitý vliv (např. na „nedostatek vůle“). Každý může reflektovat vlastní pití. Může se orientovat podle názoru blízkých či podle dotazníku, který screeningově ukazuje, zda již mohou obtíže spadat do oblasti závislosti. Existuje také možnost navštívit odborníka a poradit se s ním o současné situaci a doporučeném postupu do budoucna. Každý se má možnost rozhodnout, jak se ke svému pití postaví a jak jej bude řešit. Tento důraz na vlastní zodpovědnost každého podporuje vytváření svobodného přístupu k tomuto problému v budoucím životě mladých lidí. Ať již půjde o ně samotné či o někoho z jejich okolí, budou méně ochotní akceptovat různé výmluvy pro nadměrné a problémové pití a budou zároveň vnímat změnitelnost tohoto stavu, nikoli fatální neměnnost a danost problému.

TIP

Mladí lidé se také mohou dozvědět či diskutovat o tom, jak se signalizuje špatné zvládání alkoholu a rostoucí problém s ním. Mohou si uvědomit, že si takových signálů někdy všímá dříve okolí člověka, který pije, zatímco on sám si vznikající trampoty ještě nepřipouští. Právě nadměrné pití alkoholu či alkoholismus u někoho z blízkých může být pro děti či dospívající důležitým tématem. Ve vrstevnické rovině jde o to, aby byli mladí lidé schopni odolávat nabídce alkoholu v partě, aby jej byli schopni odmítnout, vyhnout se místu či příležitosti, kde by mohli být k jeho konzumaci vybízeni či nuceni. Je možné poukázat na to, jak dočasné a omezené je „hrdinství“ člověka, který je schopen vypít velké množNástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy 07 • Co dělat, když...

19

A 1.1

A 1.9


Žák, student

ství alkoholu. Mnohem závažnější může být situace alkoholismu v rodině. Dítě, které vyrůstá v rodině, kde je jeden rodič (či oba rodiče) alkoholik (alkoholici) je vystavováno mnoha náročným situacím. Fungování rodiny bývá narušeno. Vztah mezi partnery může nabývat patologických rysů. Ubývá prostoru a energie na řešení běžných starostí dětí. Situace může dospět až k významnému zanedbávání dětí a jejich potřeb. Problém není možné v rámci primárně preventivních aktivit řešit, ale může vyplout na povrch, neboť dítě může vnímat diskusi na podobné téma jako možnou šanci problém ventilovat. Je potřeba, aby na takovou situaci byli lektoři či učitel připraveni a věděli si s ní rady. Situaci, kdy dítě přichází se stížnostmi na rodinné prostředí ovlivněné konzumací alkoholu, je pak potřeba řešit individuálně, podle závažnosti nasměrovat rodinu na odborné poradenství či situaci řešit i s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Obecně se ale může dítě či dospívající v rámci primární prevence dozvědět, jak se chovat ve vztahu k dospělému, který je pod vlivem alkoholu, je možné podpořit jej či nacvičit odmítnutí nevhodného chování dospělých, zdravé vymezení sebe sama v dané situaci. Do budoucna se může také zaměřit diskuse na to, co by mladí lidé podnikli, pokud by zvýšeně a problémově konzumoval alkohol jejich partner. Znovu bez strašení nebo moralizování se zde může objevit poznatek, že dlouhodobé setrvávání ve vztahu s člověkem, který odmítá řešit své problémy s alkoholem, je vyčerpávající a vede k velkému narušení tohoto vztahu. Partner alkoholika má plné právo zvážit odchod ze vztahu a urychlit jej, jsou-li ve vztahu děti, které mohou problémem trpět. Témata kolem problému alkoholu mohou být různá, stejně jako aktivity. Důležité je, aby žáci či studenti byli partnery v rámci programu, aby mohli být aktivní, aby celé setkání nebylo vedeno moralizujícím, či naopak bagatelizujícím způsobem. Důraz by měl být kladen na vlastní zodpovědnost každého člověka, který je pak také klíčovou postavou v případě, že nastanou problémy a je třeba provést určité změny.

20


Žák, student


A 1.1

A 1.9

5.3 Odborná pomoc s již vzniklými problémy Ve chvíli, kdy si rodina již nevystačí s vlastními nápady na řešení problému s alkoholem u dítěte, může se obrátit na instituci, která jim nabídne profesionální odbornou pomoc. Na jednorázovou konzultaci, která by pomohla situaci zmapovat, se může dostavit kdokoli z rodiny. Může navštívit psychologickou či psychiatrickou ambulanci, která se na problematiku alkoholu specializuje, či velká zařízení jako je DROP-IN či Sananim, která mají také své poradny pro rodiče a rodiny. Tam je možné společně situaci zhodnotit a hledat možná řešení. Tato zařízení mohou vyhledat i další blízcí či např. učitelé, kteří se chtějí o konkrétním případu poradit více. Pokud situace vyžaduje dlouhodobější péči, lze v takovém zařízení získat další kontakty.

TIP

Zejména na území hlavního města Prahy jsou k dispozici i služby pro dlouhodobější kontakt s rodinami. Dlouhodobější spolupráce s rodinou se odvíjí od zakázky rodiny. Snaha je podpořit rodinu v tom, aby se zlepšilo rodinné klima, pravidla, vzájemná komunikace a celkové soužití a současně řešit problém s alkoholem v kontextu toho, že s rodinnými vztahy je těsně provázán. Zařízení, která poskytují tento typ péče, jsou např. Prev-centrum či Anima. V dalších regionech se různá zařízení tohoto typu také vyskytují, kontakt na ně lze vyhledávat např. na stránkách www.drogy-info.cz (v oblasti mapy pomoci). Škola může nabízet kontakt se školním psychologem (speciálním pedagogem – etopedem), jeho kapacita na práci s celou rodinou či dlouhodobou práci s žákem může však být omezená. Jeho zapojení je odůvodněné zejména tehdy, pokud mají problémy s alkoholem souvislost se školním prostředím (šikana, nezvládání školních nároků). I pro dospívající jsou k dispozici pobytová zařízení. Ta se však zaměřují zejména na zvládání problémů s nelegálními návykovými látkami. Pobytové zařízení se také volí spíše v případech, kdy se k samotnému problému s návykem přidávají dlouhodobě další obtíže, jako jsou útěky z domova, rozsáhlé záškoláctví, krádeže


21

A 1.1

A 1.9


Žák, student

a další trestná činnost. Nedaří-li se tyto problémy dlouhodobě zvládnout jinak, může být alternativou pobyt ve specializovaném diagnostickém ústavu, dětském domově či jiném pobytovém zařízení, komunitě. Výhradně problémy s alkoholem k tomu vedou však zřídka, neboť většinou ještě v době adolescence nedospívají do stádia závislosti. Ta se však může rozvinout v pozdějším životě dotyčného, který pak vyhledává léčení v rámci psychiatrické léčebny či dalších zařízení pro dospělé (v Praze např. Apolinář.) V současné době jsou pak nabízeny i nejrůznější formy informativní pomoci prostřednictvím internetových dotazníků nebo telefonických linek. Kontakty na ně jsou dostupné také na mapě drogové pomoci. Doporučenou prevencí na úrovni školy jsou pak komplexní, interaktivní programy, které zahrnují minimálně 15 hodin během dvou let. Zařazena může být nespecifická prevence, zaměřená na zdravý životní styl, kontinuální prevence s jednotlivými třídami, kde je program vytvořen z návazných témat. Školy si také mohou někdy objednat spolupráci práci podle typu obtíží, které trápí určitou třídu. Prevenci zajišťují organizace specializované na danou problematiku, v některých případech pracují s třídními kolektivy (např. pracovníci pedagogicko-psychologických poraden – zejména v případě problémů).

6. Literatura CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H., SADÍLEK, P., LEJČKOVÁ, P. (2003) ESPAD 03: Přehled hlavních výsledků z let 1995, 1999 a 2003. Praha: Psychiatrické centrum Praha. Zpráva pro tisk. GILLERNOVÁ, I. (2009). Edukační interakce dospělých a dětí. (Vybrané kontexty výchovně-vzdělávacích interakcí dospělých a dětí). Habilitační práce. Nitra: FSVa ZUKF. NEŠPOR, K. (2003). Alkohol, drogy a vaše děti. Praha. NEŠPOR, K., KRÁTKÁ, E., SOVINOVÁ, H., KUBŮ, P., CSÉMY, L., LEJČKOVÁ, P. (2005): Legální drogy. Zaostřeno na drogy. 3 (1), 1–12. WHO (2001) Declaration on Young People and Alcohol. Stockholm: WHO.

22


DROGOVÁ PREVENCIA A PREVENCIA ŠIKANY VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ

Žák, student

A 1.7

Prevence kouření Mgr. Jana Stanzelová, učitelka a školní metodik prevence ZŠ a MŠ Chodov, lektorka ProPrev, o. s.

? ? ?

Jaké jsou možnosti prevence školy proti kouření? Znáte obecná pravidla, jak postupovat při interakci s žákem-kuřákem? Víte, co uvést do školního a sankčního řádu?

Co se dozvíte: Užívání tabákových výrobků, zejména ve své nejčastější formě – kouření cigaret, je mezi dětmi a mladistvými natolik rozšířené a vedoucí k poměrně rychlé a silné závislosti, že boj s tímto jevem nepatří právě k nejjednodušším. Navíc k němu nedochází, až na výjimky, ve škole, naopak je součástí nevhodného trávení volného času. Působení školy je tak sice omezené, ale přesto významné a relativně pestré. Co tedy škola může a musí? A jak se pokusit předejít tomu, aby děti sáhly při první příležitosti po cigaretě?

Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola 02 • Co dělat, když...

1

A 1.2

A 1.2 VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ DROGOVÁ PREVENCIA A PREVENCIA ŠIKANY

Žák, student

A 1.7

Seznamte se s možnostmi prevence ve škole a s obecnými pravidly pro případ, že nachytáte žáka, jak kouří na školním dvoře nebo ve volné chvilce na školním výletě. Nechte se inspirovat a hlavně se nenechte odradit tím, že třetina, možná i polovina žáků vaší třídy si neváhá zapálit.

Obsah

2

1.

Úvodem .............................................................. 3

2. 2.1 2.2 2.3

Tabák, nikotin, kuřáctví ..................................... 4 Vymezení základních pojmů .................................... 4 Trendy v kuřáctví dětí a dospívajících ........................ 8 Legislativní opatření................................................ 8

3. 3.1 3.2 3.3

Možnosti a meze působení školy ....................... 9 Školní a sankční řád ............................................... 9 Prevence kouření ................................................. 14 Co dělat, když… .................................................. 20

4.

Několik tipů na závěr ....................................... 23

5.

Závěrem ............................................................ 24

6.

Literatura a odkazy .......................................... 24

Nástrahy dnešnej dobywww.raabe.cz/dobraskola v kontexte triedy 02 • Coškolskej dělat, když...


Žák, student

A 1.7

1. Úvodem Polední klid. Konečně chvilka odpočinku na škole v přírodě s osmáky, kterých je neustále „plno“. Obě učitelky vyběhnou ven před hotel na vytouženou cigaretu, v ruce hrnky s kávou. Doufají, že si vychovatel s bandou čtyřiceti divochů poradí, udrží je alespoň chvilku na pokojích a hlavně – snad vydrží vybavení pokojů pohromadě, nedojde k úrazu nebo k jiné újmě. Jen co si ale zapálí a blaženě vydechnou kouř, uslyší tlumené hlasy a hihňání, které přichází od garáží. Ach jo. Ale co zbývá? Učitelky nerady típnou cigaretu a vyrazí neomylně směrem k narušitelům jejich siesty. Za garážemi si užívají polední klid tři největší expertky z obou osmiček, k nemilému překvapení učitelek, s cigaretami v rukou, což samozřejmě trvá jen vteřinu.

PŘÍKLAD

Děvčata vystrašeně odhazují nedopalky, kam se dá. Docela komický pohled, kdyby nešlo o průšvih. Pro obě strany. Učitelkám skončila chvilka klidu, musí řešit něco, do čeho se jim vůbec nechce… („To si ty holky nemůžou cigaretu odpustit? Proč se ty Nanynky neschovaly někde jinde?“). Potrestat je ale musí. A tak po chvilce kázání děvčata nerady a s drzými poznámkami odevzdávají krabičky s cigaretami a zapalovače. Po skončení polední pauzy je jim před spolužáky uděleno podmínečné vyloučení ze školy v přírodě. Nic neobvyklého. Situace se stovkami variant opakující se na školách v přírodě, školních výletech a podobných akcích. Když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že je to vlastně smutný obrázek. Kuřačky učitelky načapají kuřačky žákyně a potrestají je vlastně za to, co samy nedokážou ovládnout. Pochopitelně. Jde o zdraví, dohledovou povinnost, pravidla – školní, podepsaná, morální, stokrát zopakovaná. Nehodnotím ani nekritizuji dospělé, že kouří (pokud tím neobtěžují druhé), jen mě napadá známé přísloví: „Káže vodu, pije víno.“


3

A 1.2


Žák, student

A 1.7

Nad konfliktem mezi tím, co činí dospělí a co zakazují dětem, je třeba se zamyslet. Příkladné prostřední školy a její přístup ke kouření je součástí celé prevence závislosti na tabáku. Kromě toho existuje celá řada aktivit, jimiž lze zčásti ovlivnit, jak se děti v budoucnu ke kouření postaví, zda se pokusí současní kuřáci se svým zlozvykem něco podniknout, nebo zda budeme my pedagogové mít alespoň dobrý pocit, že jsme udělali maximum pro zdravý přístup dětí k životu, na který máme nemalý vliv.

2. Tabák, nikotin, kuřáctví 2.1 Vymezení základních pojmů Přestože se text věnuje prevenci kuřáctví dětí a mladistvých a řešení konkrétních situací, s nimiž se můžeme setkat jako učitelé, dovolím si nabídnout teoretický exkurz do problematiky. V rámci prevence s dětmi hovoříme především o kouření cigaret, které je obecně nejvíce rozšířeno. Nejde však o jediný způsob užívání tabáku. Jak je to tedy s kouřením, závislostí na tabáku, resp. nikotinu? S jakými druhy tabákových výrobků se mladí lidé setkávají? A existují mezi nimi významnější rozdíly? Podíváme se, čím je závislost na tabáku specifická a čím vlastně láká dětskou populaci. Tabák a nikotin Kouření tabáku patří k vysoce rizikovým faktorům, které přispívají k poškození zdraví člověka. Podílí se na rozvoji závažných a smrtelných onemocnění. Když se dětí ve škole zeptáte, co může kouření způsobit, snad všechny odpoví: rakovinu plic. Podíl inhalace škodlivin při spalování tabáku na rozvoji rakoviny plic je ale bohužel jen jedním z mnoha dalších neblahých vlivů na lidské zdraví. Nádory v dutině ústní, rakovina tlustého střeva, děložního čípku atd., onemocnění srdce a cév, mozkové příhody, chronické plicní onemocnění, ale také celko-

4



Žák, student

A 1.7

vá fyzická sešlost a změny vzhledu. Na onemocnění v důsledku kouření umírá v České republice zhruba 20000 osob ročně. Nikotin je návyková psychoaktivní látka (rostlinný alkaloid) obsažená v tabáku, která svými účinky determinuje závislost podobně jako heroin nebo kokain. Ve vyšších koncentracích je toxický, rychle se dostává do organismu, působí stimulačně, následuje ale fáze mírného útlumu. Závislost vzniká relativně rychle (podobně jako u alkoholu je vývoj závislosti individuální) a roste i tolerance vůči droze – jedinec potřebuje kouřit častěji, aby uspokojil potřebu po příjemných pocitech spojených s užitím nikotinu. Většina kuřáků-začátečníků, kteří si čas od času zapálili cigaretu ze zásob kamarádů, si po krátkém čase zakoupí vlastní krabičku. A to nejen proto, aby vrátili, co si zapůjčili. Z jedné krabičky za týden se snadno stane krabička denně. Jak lze tabák užívat? n Inhalace (kouření cigaret, doutníků, dýmek a vodních dýmek) – jde o způsob, který má skutečně závažný vliv na zdraví jedince, protože dochází ke spalování tabáku. Právě tabákový kouř je tím, který obsahuje okolo 4000 chemických látek, mnohých z nich karcinogenních, takových, kterých bychom se za normálních okolností ani nedotkli, natož je radostně vdechovali. Stále populárnější formou inhalace tabáku mezi mladými lidmi (a mnohdy mylně považovanou za méně škodlivou) je kouření vodních dýmek, které nejenže obsahují škodlivé látky jako cigarety, ale během jedné seance s vodní dýmkou uživatel vdechne mnohonásobně více kouře/škodlivin než inhalací cigarety a navíc je ohrožen infekčními chorobami, pokud nedochází k výměně náustků. n Šňupání tabáku (nejčastěji tzv. snuff – speciálními postupy upravená tabáková moučka) – šňupání tabáku není považováno za zdraví škodlivé, dokonce napomáhá uvolňování dýchacích cest. Nikotin samozřejmě obsahuje, proto není důvodu, proč před ním nevarovat. n Žvýkání tabáku (tzv. snus, žvýkání porcovaného tabáku) – v Evropě je populární zejména ve Švédsku, u nás se s ním příliš nesetkáme. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola 02 • Co dělat, když...

5

A 1.2


Žák, student

A 1.7 Závislost na tabáku

Závislost na tabáku patří stejně jako ostatní závislosti na psychoaktivních látkách ke skutečným nemocem. V mezinárodní klasifikaci nemocí byste ji hledali mezi duševními poruchami a poruchami chování pod číslem F17 (Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku). O nemoci samozřejmě nehovoříme, pokud jedinec okusí cigaretu, ale tehdy, když ji skutečně potřebuje – je závislý. Návykovou látkou v tabáku je nikotin. Proto také někdy hovoříme o nikotinismu (závislost na nikotinu). Na tabáku (nikotinu) vzniká závislost nejprve psychická, nenápadně ji následuje i závislost fyzická. Psychická nebo lépe řečeno psychosociální závislost buduje svou pozici na příjemných situacích, při nichž si jedinec zapálí. Ve společnosti přátel v kavárnách a podobných zařízeních, v partě, která se schází daleko před zraky rodičů a experimentuje nejen s cigaretami. Kouření cigarety se rádo váže na denní rituály – ranní kávu, cigaretka po dobrém jídle, po odchodu z domu či práce, při vystoupení z autobusu. Chuť zapálit si vyvolává samozřejmě už jen zmínka o cigaretě nebo zahlédnutí jiného kuřáka. Svou roli v posílení závislosti hraje i manipulace s cigaretou – kuřáci své krabičky různými způsoby rozbalují a upravují, otáčejí jednu cigaretu v krabičce, kterou kouří až naposled, cigaretu před zapálením promačkají, nebo je naopak nedotknutelnou, užívají si pocit ze zapálení cigarety, potrpí si na určité typy zapalovačů či zápalek, dokuřují cigaretu do stejného místa atd. Existují stovky detailů, jimiž se zabývají nejen kuřáci cigaret, ale pochopitelně i doutníků, vodních dýmek (zde je rituální chování velmi individuální a má svá specifika) a uživatelé dalších druhů tabákových výrobků. Psychická závislost se projevuje a prohlubuje i tím, jakou váhu přikládá uživatel cigaretám – začne jich například využívat k eliminaci stresu v tíživých situacích. Při zapálení se dostaví pocit krátkodobé úlevy. Sáhne po cigaretě při, nebo po hádce, před důležitou zkouškou, při řešení různých problémů atd.

6



Žák, student

A 1.7

Fyzická závislost je již závislostí na nikotinu samotném. Její vznik souvisí s vyplavováním dopaminu přinášejícího příjemné pocity, které jedinec opakovaně vyvolává další cigaretou. Tělo postupně přivyká vyšším dávkám nikotinu. Fyzickou závislost odhalí abstinenční příznaky při odepření si tabáku – nervozita, podrážděnost, netrpělivost, neklid a neschopnost se soustředit, nespavost, zvýšená chuť k jídlu. Odvykací léčba Valná většina kuřáků chce vlastně s kouřením přestat, popř. o tom často přemýšlí (různé zdroje hovoří o 70–80 % kuřáků). Jsou si vědomi škodlivosti kouření, ale příjemné pocity, které nikotin navozuje, tedy silná psychosociální a fyzická závislost brání v podniknutí skutečných kroků k nekuřáctví. Přesto se některým kuřákům podaří přestat tzv. ze dne na den, postupně svůj škodlivý návyk omezit apod. A zrovna tak si mnozí z nich po čase zapálí při sešlosti s přáteli a vrátí se do starých kolejí. Záleží pochopitelně na motivaci, silné vůli a přístupu okolí. Závislost na nikotinu bývá někdy ale natolik silná, že má-li být snaha o léčbu této nemoci úspěšná, je namístě využít některou z odvykacích metod, popř. navštívit centrum léčby závislosti. Bez ohledu na zvolenou metodu je však nejdůležitější samotné rozhodnutí přestat kouřit. K nejběžnějším metodám při odvykání patří náhradní nikotinová léčba (nikotinové žvýkačky, náplasti, tabletky a pastilky, nikotinový inhalátor). Pro kompenzaci manipulace s cigaretou mohou bývalí kuřáci volit tzv. špičky, které drží v ruce či v ústech jako náhražku (bez zapálení). Je možné se poradit s lékařem, zahájit farmakologickou léčbu (např. Champix), navázat kontakt s odvykacím centrem osobně či telefonicky, zúčastnit se terapie či využít některou z alternativních metod (hypnóza, akupunktura, homeopatika atd.). Někteří kuřáci mylně volí jako menší zlo cigarety „light“ nebo „slim“, mentolové či rostlinné cigarety. Nijak nepomáhají při odvykání a škodí lidskému organismu stejně jako běžné cigarety.


7

A 1.2


Žák, student

A 1.7

2.2 Trendy v kuřáctví dětí a dospívajících Kouření je pro děti a mladistvé velmi lákavé – je pro ně symbolem dospělosti, něčeho zakázaného a tudíž zajímavého. V současné době se stalo vlastně dětskou nemocí. Kouřit nezačínáme v dospělosti, ale právě v době, kdy experimentovat a zapadnout mezi ostatní patří k nejdůležitějším hodnotám, tedy v pubertě. Většina dětských kuřáků si zapálí první cigaretu pod větším či menším nátlakem svých vrstevníků (průzkumy prokázaly rozšíření kouření mezi dospívajícími, kteří mají kamaráda kuřáka). Kouření má charakter společné činnosti, kterou tráví volný čas, v ranějším dětství věnovaný různým hrám a sportu. Snadno se přidává i užívání alkoholu a dalších psychoaktivních látek. Bohužel. Výzkumy přinášejí relativně pozitivní zprávy. Ačkoliv se počet mladistvých kuřáků oproti devadesátým létům minulého století prakticky zdvojnásobil, byl mezi roky 2002 a 2006 zaznamenán pokles kuřáků mezi mladými lidmi (cca o 5 %). Podle statistik však obecně vzrostla obliba cigaret u dívek, i jejich menší ochota přestat kouřit, než u chlapců. I u dívek byl však zaznamenán klesající trend. Svůj podíl na tomto vývoji má kvalitnější prevence na školách, legislativní opatření v dostupnosti cigaret mladistvým a omezení reklamy.

TIP

Obecně je podporován názor, že kouření je přežitek, není tzv. IN a zajímavý není ten, kdo kouří, ale kdo dokáže lákadlu odolat.

2.3 Legislativní opatření Celosvětový boj s kouřením dosáhl v mnoha zemích výrazného omezení prostoru, kde si může kuřák zapálit. Irsko, Norsko, Island, Itálie, Rakousko, Chorvatsko a další země přijaly přísná opatření proti kouření na veřejnosti, ve veřejných budovách a v restauracích. Nový Zéland či Finsko dokonce plánují stát se zcela nekuřáckou zemí, což bude jistě svět se zájmem sledovat.

8



Žák, student

A 1.7

V našich podmínkách je legislativa zatím mírnější, nicméně i opatření České republiky přinesly zásadní proměnu oproti minulosti a přispěly k trendu omezování kouření mezi mladými lidmi. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami přinesl zákaz kouření ve veřejných prostorách (ve školách, v kulturních zařízeních, veřejných budovách, zastávkách a dalších veřejných místech), vysoké pokuty pro podnikatele a společnosti, které prodají tabákové výrobky osobám mladším 18 let, zákaz prodeje menších balení cigaret (například tzv. kusovek). Existuje však celá řada dalších legislativních úprav věnovaných omezení reklamy na tabákové výrobky, varování na obalech, způsobu prodeje či spotřební dani.

3. Možnosti a meze působení školy Přestože se za základní kámen nekuřáctví pokládá výchova a vzory v rodině (průzkumy potvrdily menší množství dětských kuřáků v nekuřáckých rodinách), zůstává role školy v prevenci kouření nezastupitelná a velmi zásadní. Prostřednictvím celé řady preventivních aktivit, sestavením kvalitního školního a sankčního řádu a nekuřáckým klimatem školy může přispět k omezení kouření mezi dětmi a dospívajícími. Co je tedy v možnostech školy? Jaká přijmout pravidla a sankce v rámci školního řádu? A kde se již škola angažovat nemusí?

3.1 Školní a sankční řád Zákaz kouření ve školách a školních zařízeních je legislativně zakotven v zákoně č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Norma se vztahuje samozřej-


9

A 1.2


A 1.7

Žák, student

mě na každého, kdo do školy vstoupí – vedení školy, pedagogy, žáky a studenty, rodiče a na další návštěvníky školy. S touto informací se každý setká u kteréhokoliv vchodu do školy, kde musí viset označení zákazu kouření v předepsaném provedení dle zákona. Žáci a studenti jsou s tímto pravidlem většinou dobře obeznámeni. Tuší, že by při jeho porušení mohlo dojít k nepříjemnému vyšetřování, oznámení rodičům, udělení kázeňského trestu. Proto hledají způsoby, jak a kde si zapálit beztrestně, mimo školní budovu. Oblíbené jsou především situace a časové úseky, které nejsou pokryty pedagogickým dozorem – polední přestávky na oběd, rozchody na školních a mimoškolních akcích, polední klid či osobní volno na ozdravných pobytech, výletech či školách v přírodě. Všechny uvedené situace upravuje ředitel školy vnitřním předpisem – školním řádem. Je závazný pro žáky/studenty i zaměstnance školy a jeho porušení se řídí sankčním řádem.

TIP

Na tvorbě školního řádu se mohou podílet nejen ředitel a zástupce školy, ale také výchovný poradce, školní metodik prevence a není na škodu nechat připomínkovat i ostatní pedagogy, školníka a další zaměstnance, kteří mohou z vlastních zkušeností a díky rozmanitým informacím o dětech a jejich kuřáckých návycích poskytnout řadu námětů. Následující řádky jsou určeny vám, kteří se ujmete buď přípravy celého školního řádu, nebo alespoň jeho části věnované podmínkám zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a jejich ochrany před vlivy podněcující rizikové chování.

TIP

Jak začlenit pravidla související s kouřením do školního řádu: n Proveďte si na konci školního roku anonymní šetření, které vám pomůže zjistit, jaká je prevalence kouření mezi žáky vaší školy, jak často kouří, jaké jsou kuřácké návyky dětí (např. zda si musí zapálit cestou do/ze školy) atd. Šetření poslouží nejen při plánování prevence na další školní rok, ale

10



Žák, student

A 1.7

možná budete při sepisování pravidel školního řádu konkrétnější. n Vytvořte si přehled situací a míst, která chcete z hlediska zákazu kouření ošetřit – polední pauzy, školní a mimoškolní akce, školy v přírodě apod. n Určete si okruh okolo budovy školy, který ve školním řádu označíte za prostory v bezprostřední blízkosti školy, u nichž budete vyžadovat přísný zákaz kouření (Je třeba, aby jej poté dodržovali ale také zaměstnanci školy pro zvýšení efektivity prevence kouření!). n Dejte možnost připomínkovat školní řád všem zaměstnancům školy, mohou přispět námětem nebo konkrétní formulací. n Vytvořte systém sankcí, které budou uděleny v případě porušení pravidel školního řádu – sankční řád se stane přílohou školního řádu (viz níže). n Sestavte přesné znění vámi požadovaných pravidel tak, aby byla srozumitelná širší veřejnosti – školní řád je dobré umístit na webové stránky školy a na informační nástěnku, aby byl dostupný nejen žákům, ale i rodičům. Ty je navíc vhodné o školním řádu nebo alespoň o jeho dostupnosti informovat na prvních třídních schůzkách. Předejdete tak dohadům, že neměli informace, zda to či ono pravidlo existuje. n Pravidla týkající se kouření začleňte do kapitoly školního řádu, která je k tomu vhodná – záleží, jak máte řád celkově koncipovaný – některá škola začlení opatření ohledně kouření do kapitoly „Žákům/studentům školy se zejména zakazuje:“, v jiném řádu nalezneme již výše zmiňovanou kapitolu „Podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a jejich ochrany před vlivy podněcující rizikové chování“ aj. n Seznamte podrobně žáky/studenty s hotovým školním řádem (včetně sankčního řádu) hned na začátku školního roku, připravte si podpisový arch – Poučení o školním a sankčním řádu školy – se stručnou informací o tom, že níže podepsaní žáci/studenti byli seznámeni se školním


11

A 1.2


Žák, student

A 1.7

i sankčním řádem přiměřeně věku a rozumovým schopnostem a jsou si vědomi, že při porušení pravidel školního řádu bude škola postupovat dle pravidel uvedených v sankčním řádu. Nechte je poučení podepsat. Bez ohledu na právní váhu těchto podpisů máte v rukou argument v situaci, kdy se dítě či mladistvý brání, že netušil, že svým chováním porušuje školní řád – žák/student byl poučen, stvrdil tak svým podpisem, výmluva není na místě.

TIP

Pravidla, která by neměla ve školním řádu chybět: n Zákaz kouření ve všech vnitřních a vnějších prostorách školy (platný pro všechny návštěvníky školy) vyplývající ze zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. n Zákaz nošení, držení, distribuce a zneužívání návykových látek v areálu školy (doplnit lze informaci o případném postupu – např. že ředitel školy bude informovat zákonné zástupce či policii, v případě OPL bude policie zavolána bezprostředně atd.). n Dohodněte se, jakým způsobem budete řešit volný čas mezi dopoledním a odpoledním vyučováním (zejména na základních školách). Zákaz kouření v době polední pauzy je obtížně kontrolovatelný, ale pokud jej začleníte, budou s ním žáci počítat a budou seznámeni se sankcemi v případě, že dojde k jejich odhalení při kouření. n Konkrétní postupy lze upravit vnitřními strategickými postupy – v případě kouření „Strategie při odhalení a vyšetřování kouření žáků“, na kterou se může školní řád odkazovat.

TIP

Co školním řádem neupravovat: n Vaší povinností je ošetřit chování žáků po dobu školní docházky, proto si na svá bedra neberte víc a nezačleňujte kouření žáků v době jejich volného času, který začíná po skončení vyučování a opuštění přilehlých prostor školy. Za

12



Žák, student

A 1.7

chování dětí jsou zodpovědní jejich rodiče, a tedy jen oni mohou řešit problémy, které si jejich ratolesti natropí po odchodu ze školy. n Obtížně kontrolovatelný je i časový úsek před příchodem do školy nebo cesta, kterou žáci či studenti absolvují na sraz před mimoškolní akcí. Ošetřete pouze kouření na místě srazu, na celé akci (včetně rozchodu), ostatní nechte bez formulace. Sankční řád Důležitou přílohou školního řádu je tzv. sankční řád. Zahrnuje přehled přestupků proti školnímu řádu a jejich kázeňských postihů. Ředitel školy sám nebo za spolupráce ostatních pedagogů rozhodne, které přestupky budou potrestány napomenutím či důtkou třídního učitele, za co bude udělena důtka ředitele školy a kdy bylo chování žáka natolik nepřijatelné, že mu bude snížena známka z chování o jeden či dva stupně. Vhodné je doplnit sankční řád o alternativní tresty, které mají kromě potrestání i funkci výchovnou (např. omluva, napravení škody, pomoc při výzdobě či úklidu školy – pomoc některému z učitelů, při kouření před budovou školy – odklizení nedopalků a úklid přilehlých prostor školy či školního pozemku apod.). Lze jich využít samostatně nebo v kombinaci s klasickými kázeňskými postihy. Jakým způsobem bude potrestáno kouření v areálu školy, před vchodem do školy nebo když nachytá pedagog dítko za bukem na výletě apod., je na vás. Vy sestavujete přehled trestů. Nezapomeňte však do sankčního řádu připsat, že bude přihlédnuto k dosavadnímu chování a uděleným kázeňským opatřením žáka. Pokud si například stanovíte, že za kouření v přilehlých prostorách školy bude udělena důtka ředitele školy a o její nekompromisnosti budete žáky předem informovat při poučení o školním řádu, pak jí udělte bez ohledu na to, zda je žákem či žákyní jinak bezproblémový jedinec.

TIP

Provinilci, který ale již předtím jednu takovou důtku obdržel, budete už muset snížit známku z chování. Proto nezapomeňte Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola 02 • Co dělat, když...

13

A 1.2


Žák, student

A 1.7

vždy při udělení kázeňského postihu promluvit s žákem či studentem, vysvětlit mu, proč bylo jeho chování nepřijatelné a jaké důsledky by měly jeho další přestupky. Mnohdy se tak bohužel neděje, chronický průšvihář se stává sběratelem kázeňských postihů bez hlubšího porozumění vlastnímu chování a hlavně dopadům trestů nejen pro současnost, ale také do budoucna (např. možnost přihlásit se na vytouženou školu).

TIP

Pohovořit s dítětem by měl primárně třídní učitel, ale účinný může být i rozhovor s ředitelem školy, výchovným poradcem či školním metodikem prevence.

3.2 Prevence kouření Není nic nového, že kouření patří k poměrně rozšířeným a přes veškeré zákazy ke snadno dostupným zálibám mladých lidí, a proto nezbývá než vytvořit intenzivní preventivní program věnovaný kouření a jeho dopadu na lidský organizmus, naše blízké, na rodinné finance, životní prostředí a další oblasti našeho života. Následující řádky poskytnou přehled o základních krocích k efektivní prevenci kouření a několik praktických nápadů, jak vybrané aktivity realizovat. Program prevence kouření vytváří školní metodik prevence spolu s ostatními členy preventivního týmu, pokud jej škola má, a samozřejmě za spolupráce všech pedagogů školy. Stává se následně součástí preventivního programu školy.

TIP

Tvorba programu prevence kouření (resp. užívání tabákových výrobků): n Utvořte si představu o prevalenci kouření mezi vašimi žáky/studenty a proveďte anonymní šetření (viz Jak začlenit pravidla související s kouřením do školního řádu), které pravidelně opakujte (ne častěji než jednou ročně). n Společně s kolegy vytvořte seznam rizikových míst, kde se děti mohou scházet (resp. víte, že se schází) před nebo po vyučování a během polední pauzy. Během prevence pak bu-

14



Žák, student

A 1.7

dete působit informovaně, popř. můžete požádat strážníky městské policie, aby se těmito místy občas prošli, projeli (na rizikových místech mnohdy dochází i ke zneužívání alkoholu, OPL, k vandalismu). n Stanovte si základní cíle prevence kouření (např. zvýšit informovanost dětí, rodičů a pedagogů o negativním dopadu kouření, informovat rodiče o postupech v případě odhalení kouření žáka/studenta v zakázaných prostorách či situacích, eliminovat kouření žáků/studentů v přilehlých prostorách školy, začlenit prevenci kouření do většiny předmětů apod.). n K naplnění stanovených cílů zvolte vhodné metody a prostředky – sepište všechny nápady, jak oslovit žáky/studenty, rodiče i kolegy. Hledejte programy, které odpovídají vašim požadavkům. n Vyberte nejvhodnější aktivity, které jste schopni uskutečnit a také personálně a finančně zajistit (finanční prostředky např. na realizaci preventivního programu externí organizací lze získat pomocí grantových řízení, z prostředků rodičovského sdružení nebo přímým příspěvkem od žáků). n Vytvořte časový plán aktivit, domluvte se s kolegy na promítnutí problematiky kouření do jejich předmětů. Objednejte dohodnuté programy a začleňte do celého plánu prevence školy. n Nezapomeňte na evaluační nástroje, jimiž si ověříte, zda jste cíle dosáhli, či nikoliv – počty oslovených žáků, rodičů, předaných materiálů, různé způsoby ověřování znalostí, pochopení problematiky či schopnosti aplikace osvojených postojů (testy, ankety, diskuse, opakování, řešení modelových situací atd.), dlouhodobé sledování prevalence kouření mezi žáky/studenty školy (ankety, dotazníky, pozorování, rozhovory atd.). Z jakých preventivních aktivit můžeme při tvorbě programu prevence kouření vybírat? Které z nich tvoří základ a které mají za úkol naše působení doplnit, ozvláštnit a podpořit?


15

A 1.2


Žák, student

A 1.7 Přehled preventivních aktivit

Možných činností je celá řada, ale chceme-li, aby naše snaha byla skutečně efektivní, mělo by ve škole panovat nekuřácké klima. Ne nenávistné, odsuzující kuřáky jako odpad společnosti, ale naopak povzbuzující ke zdravému životnímu stylu, s postojem, který přijímá jako normu nekuřáctví. Jde především o přístup vedení, pedagogů a ostatních zaměstnanců školy k vlastnímu kouření. Pokud chceme, aby děti, které vzděláváme a snažíme se jim vštípit vhodné návyky, uvěřily našim názorům a naslouchaly nám, neměla by nám samotným čouhat krabička cigaret z kapsy, vlát za námi odér kouře, natož aby nás děti měly možnost vidět kouřit.

TIP

Téma kouření v jednotlivých předmětech (příklady) Základem prevence je její přirozené začlenění do školního vzdělávacího programu tak, aby se prolínala vhodnými předměty. Zapojit téma kouření nenuceně a zajímavým způsobem lze například v následujících vzdělávacích oborech (předmětech): n přírodověda, přírodopis, biologie – zdravotní rizika, dopad kouření na lidský organismus a životní prostředí n prvouka – péče o naše zdraví (zdravý životní styl) n výchova k občanství – státní politika v oblasti kouření, daňové zatížení, výhody a nevýhody kouření občanů pro státní rozpočet, spotřební daň vs. výdaje ve zdravotnictví, právní vědomí, legislativa v oblasti užívání tabákových výrobků, marketingová strategie tabákových korporací atd. n výchova ke zdraví – komplexní pohled na kouření a jeho negativní dopad na jedince (zdravotní rizika, rodinné vztahy, partnerství, finance a další oblasti), zdravý životní styl n český jazyk – slohové práce na téma kouření, různé úvahy, popis vzhledu kuřáka po 30 letech kouření apod. (záleží jen na fantazii učitele a jeho žáků) n matematika – výpočty nejen často zmiňovaných výdajů kuřáka za cigarety za určité období a vyhodnocení, co všechno

16



Žák, student

A 1.7

by si mohl kuřák koupit za peníze, které utratí za cigarety, ale je možné počítat třeba i čas, který si kuřák ubírá s každou cigaretou, a vypočítat, co všechno může podniknout v ušetřeném čas, kdyby nekouřil (říká se, že každý cigareta zkracuje život o 5 minut) apod. n výtvarná výchova – výtvarné projekty – od protikuřáckého plakátu po výtvarná ztvárnění kuřáka jako továrny, stroje, který vydává peníze a přijímá tisíce škodlivin atd., téma zdraví vs. nemoc (opět záleží na fantazii a kreativitě všech zúčastněných) n dramatická výchova, osobnostně sociální výchova – modelové situace, dramatické ztvárnění kuřákova života, rozvoj asertivní komunikace – umění odmítnutí, rozvoj kladného sebepojetí a přiměřeného sebevědomí, budování vztahu k vlastnímu tělu jako k něčemu, o co je třeba pečovat atd. Neváhejte zapracovat prevenci kouření do svého předmětu. Vy nejlépe víte, jaká oblast vašeho oboru to umožňuje.

TIP

n Hodiny prevence realizované školním metodikem prevence Máte-li vstřícné vedení, které umožňuje školnímu metodikovi prevence či jiné interní kompetentní osobě realizovat hodiny prevence, pak máte obrovskou výhodu. Jde rozhodně o velmi důležitou součást preventivního působení. Metodik buď vstupuje do vhodných hodin (prvouka, výchova k občanství, výchova ke zdraví), nebo využívá suplovaných hodin a hovoří s dětmi na témata, která jsou aktuální (řeší se konkrétní problém), navazuje na program externího realizátora nebo doplňuje výklad v daném předmětu. Kouření se ale můžete věnovat také v třídnických hodinách či suplovaných hodinách, pokud máte potřebné znalosti a dobře se připravíte. Povídejte si s dětmi, zahrajte si krátkou hru pro uvolnění nálady, pusťte si video a podrobně o něm diskutujte. Dejte prostor ale především dětem, aby mohly prosadit vlastní znalosti a zkušenosti a vy je mohly následně korigovat, doplnit o další informace. Na záNástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola 02 • Co dělat, když...

17

A 1.2


Žák, student

A 1.7

věr znovu zopakujte to nejdůležitější, co v hodině zaznělo. Nechte se třeba inspirovat následující ukázkou hodiny prevence:

TIP

Ukázka z praxe Hodina prevence na téma: Pravda a mýty o kouření Cíl hodiny: uvést na pravou míru mýty o kouření, obohatit žáky o nové informace o škodlivosti kouření, rozvíjet schopnost diskutovat o problému, argumentovat atd. Časová dotace: 45 nebo 90 minut Věková kategorie: 8. a 9. třída ZŠ, studenti SŠ Příprava: co nejvíce kartiček s výroky o kouření (pravdivé i mýty) Průběh hodiny: Žáci/studenti vytvoří skupinky cca po třech, každá si vylosuje počet lístečků dle vaší přípravy (připravte si minimálně tolik výroků, kolik je dětí ve třídě, spíše víc, aby v každé skupině byly minimálně tři výroky). Příklady výroků: „Nikotin vyvolává psychickou a fyzickou závislost.“ (pravda) „Kouření vodní dýmky je méně škodlivé než kouření cigaret.“ (mýtus) Ponechte dětem cca 5–10 minut na diskusi ohledně pravdivosti či klamavosti výroku v rámci jejich skupinky – ať si připraví argumenty pro obhajobu svých názorů. Poté všichni diskutujte v kroužku o jednotlivých výrocích – nejprve hovoří skupina, která si výrok vylosovala, poté mohou ostatní přispět svými názory a nakonec vy sdělíte správnou odpověď, doplníte o potřebné informace. Hodinu rozhodně uzavřete opakovacím kolečkem – každý zmíní jednu či více informací, které pro něj byly nové nebo ho překvapily. Máte-li k dispozici dvouhodinovku, pak neváhejte zařadit na úvod zahřívací techniku – krátkou hru na rozproudění nálady, nebo naopak na zklidnění kolektivu (dle potřeby). Diskusi k jednotlivým výrokům můžete vést déle, nechat větší prostor pro sdělení zkušeností žáků/studentů. Závěrečné kolečko pak nahraďte písemnou technikou – např. „Střípky našich vědo-

18



Žák, student

A 1.7

mostí“ – rozdáte nastříhané kousky barevných papírů, na které žáci/studenti napíší, co nového či překvapivého se o kouření a jeho neblahých důsledcích dozvěděli, a společně je nalepíte na čtvrtku A3 okolo nápisu Kouření (nebo Proč nekouřit??? apod.). Jste-li výtvarně zdatní, můžete nachystat k nápisu i vhodný obrázek nebo s dětmi celkově dotvořit obrázek podle vašich představ. Podstatný je však výstup – plakát, který můžete umístit ve třídě nebo na chodbě. n Preventivní programy realizované externí organizací (ve škole i v mimoškolním prostředí) Máte-li finanční prostředky nebo šikovného metodika prevence, který je schopen je sehnat, poohlédněte se po kvalitní externí organizaci, která nabízí preventivní programy nejen na téma kouření. Organizace je nabízejí samostatně nebo jako součást komplexního preventivního programu. Pokud máte zájem o program realizovaný mimo školu, vyhněte se raději hromadným akcím a dejte přednost programu určenému pouze jedné třídě či ročníku. Existují i kvalitně zpracovaná divadelní představení nabízená například v kulturních centrech. n Projektové dny Máte chuť pustit se do celoškolního projektu a nemáte téma? Využijte příležitosti při Mezinárodním dni proti tabáku (World No-Tobacco Day), který každoročně vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Zapojte i školní parlament, který vám může celou akci pomoci koordinovat nebo připravit vlastní projekt. Po třídách nebo ve věkově smíšených skupinkách zadejte úkoly – po zhlédnutí vhodného videa a po diskusi mohou připravit plakáty, informační brožury/letáčky pro děti, rodiče i veřejnost (můžete se domluvit o jejich umístění ve vstupní hale místního úřadu), vytvořit materiály na informační nástěnku a zajímavě ji upravit. Uspořádejte besedu s odborníky nebo tematický sportovní den. Sedněte si s kolegy, nápady se určitě pohrnout – vždyť takový projekt má skutečně smysl.


19

A 1.2


Žák, student

A 1.7 n Vrstevnický efekt

Nechte žáky osmých a devátých ročníků připravit prezentaci, plakáty, letáčky o škodlivosti kouření a uspořádejte s nimi besedu v nižších ročnících (nejlépe ve 3. a 4. třídách). Taková akce může být součástí projektových dní. n Informační nástěnky Připravte ji sami a pak nechte postupně přispívat žáky či studenty – možná budete mít výstupy z hodin výtvarné výchovy, či slohu nebo se pustíte do projektového dne na téma kouření a děti ji změní od základu. n Nabídka volnočasových aktivit Většina základních škol nabízí v odpoledních hodinách kroužky, nebo dokonce disponuje školním klubem. Posláním volnočasových aktivit není prevence jako taková – nejde o specifickou primární prevenci, ale rozvíjí aktivní přístup k trávení volného času a nabízí jiné využití volna než touláním se venku na ulici, s nímž se bohužel u některých dětí, jejichž rodiče jsou hodně zaměstnaní nebo nemají zájem, setkáváme. n Oslovení rodičů V prevenci hraje podstatnou roli také spolupráce školy a zákonných zástupců. Seznamte rodiče na třídních schůzkách se školním řádem a se sankcemi za jeho porušení. Informujte je o plánované prevenci, připravte letáčky o tom, jak mohou rodiče s dětmi o kouření hovořit. Uspořádejte přednášku o kouření vedenou odborníkem.

3.3 Co dělat, když… PŘÍKLAD

20

Akce pořádané pro více škol najednou jsou postrachem každého doprovázejícího učitele. Na prezentaci středních škol dorazila také učitelka s osmnácti deváťáky, a už když se



Žák, student

A 1.7

blížili k budově, kde se akce konala, tušila, že ohlídat žáky bude nadlidský úkol. Stovky sedmáků, osmáků a deváťáků z desítek škol směřovaly ke vchodu do kongresového centra, procházely se jednotlivými sály a volně vycházely ven a zase se vracely. Chaos. Učitelka se domluvila s žáky, jakým způsobem se budou po budově pohybovat, v kolik hodin a kde se sejdou, a zakázala odcházet ven. Připomněla, že nemají dělat ostudu ani žádné hlouposti. Po půl hodině procházení mezi stánky škol, u kterých potkávala skupinky svých žáků, se rozhodla pro jistotu podívat i ven, jestli tam nenarazí na někoho, kdo si z celé akce chce užít především volno. Hledala mezi žáky z jiných škol známé tváře a ani nemusela pátrat dlouho. Proslulé „Bacha, učitelka!“, vyřčené povědomým hlasem, udělalo své. Dva výtečníci se sami prozradili. Učitelka je přistihla típající botou nedopalky.

Na stole zazvonil telefon. Ředitel školy jej nerad zvedl – už počtvrté ho někdo vyrušil od práce. Na druhém konci telefonu se ozval rozhořčený ženský hlas: „Vaši studenti mi zase kouřej pod oknem, odhazujou všude vajgly a dělaj bordel!“ Paní nevolala poprvé. Bydlí o několik ulic dál od školy, studenti si tudy chodí oklikou na autobusovou zastávku.

PŘÍKLAD

Jak se v takových situacích zachovat? V obou případech je odhaleno kouření nezletilých, ale bude postup stejný? A je vůbec ředitel školy povinen řešit oznámení občanů o kouření žáků či studentů? V prvním případě (stejně jako v příběhu uvedeném v úvodu tohoto příspěvku) je vhodné se držet postupu, který jste si ve škole domluvili a zakotvili ve školním a sankčním řádu, popř. ve strategickém materiálu v jednotném postupu při odhalení kouření žáků. Postupovat budete každopádně obdobně při odhalení kouření v prostorách školy i mimo školu. Přístup se může lišit v udělené sankci (záleží na vámi vytvořeném sankčním řádu) a především na možnostech řešení při různých


21

A 1.2


A 1.7

Žák, student

reakcích dětí a mládeže. Základní kroky popisuje metodický pokyn MŠMT čj. 20 006/2007-51 k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.

TIP

Následující postup se drží jeho doporučení a doplňuje jej o další náměty a rady: n Nejprve je třeba provinilci zabránit v další konzumaci látky – tedy v našem případě v kouření cigarety. Konkrétně ho přimět k típnutí cigarety, pokud tak tedy urychleně žák či student neučinil sám. Nechte ho také uklidit nedopalek do koše. n Odeberte krabičku i zapalovač. Cílem je samozřejmě zabránit v další konzumaci. Pokud se žák brání, tvrdí, že u sebe nic nemá nebo krabičku prostě nevydá, pak záleží, kde se nacházíte. Jste-li v blízkosti školy, nebo dokonce ve škole, můžete se odebrat do ředitelny, kde bude pro vás podstatně jednodušší jednat. Už nejste sami, pomáhá vám ředitel či zástupce školy. To samo o sobě může značně urychlit celý postup. Dítě obvykle začne spolupracovat. Pokud jste na mimoškolní akci, ve škole v přírodě nebo i v ředitelně a jedinec nadále odmítá vydat krabičku, pak jej nechte ukázat obsah kapes a tašky. Sami tašku neprohlížejte. n Oznamte dítěti či mladistvému, čím se provinil, je-li třeba, apelujte na podepsaná pravidla školního řádu či pravidla chování na mimoškolní akci. Vysvětlete, jak budete nadále postupovat – jaká sankce ho čeká. V ideálním případě stručně sepište, co se stalo (včetně vyjádření žáka o tom, kde k cigaretám přišel). Nechte ho text podepsat a později jej předejte školnímu metodikovi prevence. n Po návratu do školy zavolejte rodičům (zákonným zástupcům). Stručně je seznamte s tím, co se přihodilo. Podejte informace o udělené sankci a požádejte je, aby s potomkem promluvili o kouření. Poraďte jim, jak na to – bez kázání, spíše v klidu s důrazem na možné důsledky nejen zdravotní a finanční, ale také v souvislosti s proviněním proti školnímu řádu a zákonu.

22



Žák, student

A 1.7

n Udělte sankci a promluvte s dítětem nebo mladistvým o možných důsledcích v případě opakovaného jednání nebo porušení jiných pravidel školního řádu. n Pokud se chování opakuje, popř. se jedná o velmi mladého uživatele, obraťte se také na orgán sociálně-právní ochrany dítěte. V druhém případě, kdy volá řediteli rozhořčená paní s informací o kouřících a hlučících studentech, je situace jiná. Studenti tak jednají ve volném čase, dohled nad nimi už spadá do kompetence rodičů. Ředitel školy tedy oprávněně odmítne studenty sankcionovat, nicméně může přislíbit, že bude informovat rodiče na třídních schůzkách o stížnostech občanů na kouření žáků v obci. Může také doporučit, aby se občanka obrátila na městskou policii nebo obecní úřad.

TIP

4. Několik tipů na závěr n Pro usnadnění rozhodnutí pedagogů, co dělat, když…, vytvořte Jednotný postup při odhalení kouření žáků/studentů školy. Spočívá v sestavení základních kroků, jak si počínat v nejběžnějších situacích – v případě kouření dětí a dospívajících: kouření žáka ve vnitřních/vnějších prostorách školy, v přilehlých prostorách školy, na mimoškolní akci. Zvlášť můžete upravit šňupání tabáku.

TIP

n Chování na mimoškolních akcích je sice upraveno školním řádem a žáci/studenti podepsali poučení o seznámení s jeho obsahem. Nicméně před realizací mimoškolní akce (exkurze, divadlo, výlety, delší společné pobyty) nechte děti podepsat Poučení o základních pravidlech a zásadách bezpečného chování a soužití na akcích pořádaných školou a pochopitelně je s pravidly seznamte. Do poučení neopomeňte napsat, že žáci či studenty byli s pravidly seznámeni přiměřeně věku a rozumovým schopnostem. Jde zejména o urychlení jednání s dětmi. „Seznámil/a jsem


23

A 1.2


Žák, student

A 1.7

tě s tím, že na školní akci se nesmí kouřit?“ Odpověď „ano“ zazní přeci jen spíše, když jsme děti přiměli skutečně poslouchat a podepsat souhlas se seznámením. Řešení probíhá bez dlouhého dohadování. n Nenechte se ovlivnit manipulativními řečmi dětí – „On to udělal taky, ale odnesu to zase já.“ „Vy jste si na mě zasedla!“ apod. V klidu a jasně připomeňte výše zmíněné podepsané poučení, dejte najevo, že řešíte to, co právě vidíte, nikoliv domněnky, a nenechte se rozladit. Pokud podlehnete, zaváháte, projevíte lítost, děti zjistí, že s vámi mohou pravidlům snadno uniknout, protože vámi lze manipulovat. n Správně vedenou intervencí uděláte další krok v prevenci kouření.

5. Závěrem Smyslem tohoto textu bylo probudit ve čtenáři víru, že i tak odolný problém, jako je kouření dětí a mladistvých, lze do určité míry ovlivnit, že kvalitní prevence má význam a případnou intervenci je možné zvládnout v několika jednoduchých krocích. Hodně štěstí při tvorbě preventivního plánu, při realizaci možná první hodiny prevence, do které se třeba teď pustíte, a hlavně hodně žáků a studentů, kteří už přišli na to, že kouření je přežitek.

6. Literatura a odkazy CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H., RÁŽOVÁ, J., PROVAZNÍKOVÁ, H.: Trendy v kuřáctví dětí a dospívajících v České republice v období 1994 až 2006 a vybrané souvislosti kouření mezi adolescenty. Hygiena, č. 2, ročník 53, 2008. Metodický pokyn MŠMT čj. 20 006/2007-51 k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.

24



Žák, student

A 1.7

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů MKN-10. desátá revize, 2. akt. vyd. World Health Organization, 2008. http://www.szu.cz/publikace/brozury-ke-stazeni http://www.odvykani-koureni.cz/o-koureni http://www.odvykani-koureni.cz/lecba http://www.stop-koureni.cz/tabak-a-nikotin http://jakprestat.cz/zavislost http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDv%C3%BDkac%C3%AD_tab%C3%A1k http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/kurak-a-koureni/vodni-dymka.html http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/zdravi/nikotin-a-informace-o-nem.html http://www.stop-koureni.cz/myty-o-koureni


25

A 1.2


A 1.7

Žák, student

.......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

26



Žák, student

A 2.2

Problémové vrstevnické skupiny Mgr. et Mgr. David Čáp, katedra psychologie FF UK

Co vede mladé lidi k členství ve skupinách, které se chovají agresivně a protispolečensky?

? Pproč Ppročněkdo někdoslepě slepěposlouchá poslouchávůdce vůdceskupiny skupiny ? a ajinýjinýne?ne? Máme možnost dospívající uchránit před ? vstupem do takové skupiny a jak jim pomoci, aby z ní mohli zase vystoupit? Co se dozvíte: Autor se ve svém příspěvku zaměřuje na problémové vrstevnické skupiny a pokouší se odpověď na otázky, které velmi úzce souvisí se začleňování mladých lidí mezi členy některých problémových i neproblémových skupin.


1

A 1.3


Žák, student

A 2.2 Obsah

2

1.

Některá specifika dospívání ............................... 3

2.

Potenciální členové problémových vrstevnických skupin ......................................... 4

3. 3.1 3.2 3.3

Konkrétní subkultury mládeže .......................... 5 EMO styl a Gothic styl ............................................. 5 Satanisté ............................................................... 6 Hooligans a Skinheads ........................................... 6

4.

Shrnutí ............................................................... 8

5.

Doporučená literatura ....................................... 8



Žák, student

A 2.2

1. Některá specifika dospívání V období dospívání se u žáků zvyšuje potřeba stát se členem nějaké neformální skupiny (tedy nejen členem třídy). Jedná se zejména o hledání pocitu sounáležitosti, opory a také prestiže či výjimečnosti. Velmi rychle se u nově příchozích rozvíjí fascinace vedoucí postavou, vlastně autoritou, a tito noví členové začínají napodobovat chování vůdce skupiny. Dospívající vstupují do vrstevnických skupin také často s motivem vymezit se vůči konformní společnosti. Paradoxem ale bývá, že skupina vyvolává ještě silnější tlak na konformní chování než např. třídní kolektiv. Čím má jedinec bližší vztah ke skupině, méně jiných možností seberealizace a čím déle je členem této skupiny, tím méně je schopen objektivně hodnotit své jednání a snižuje se pravděpodobnost, že by skupinu opustil sám. U tzv. problémových vrstevnických skupin jsou často normy chování definovány tak, že vedou k porušování práv ostatních. Některé skupiny jsou silně hierarchizovány a tvoří vlastně pouliční gangy, které je téměř nemožné ovlivnit zvenčí. Běžným požadavkem pro přijetí nového člena je absolvování určitého iniciačního rituálu. Často to bývá krádež, loupež nebo vyvolání rvačky. Tento rituál vlastně vede k tomu, že nový člen „něco dokázal“, splnil úkol, vyjádřil souhlas s protiprávními normami a zároveň se stal i viníkem, což může někdy sloužit jako nástroj vydírání jeho osoby. Členové těchto skupin svou příslušnost dávají najevo vnějšími znaky, jako je oblečení, účes, doplňky, gesta a specifický slang. Zvláště pro chlapce může být zajímavou alternativou sebevyjádření členství ve skupině, která propaguje intoleranci a násilí. Takovéto skupiny jsou často zaměřeny rasisticky, xenofobně a agresivně. Členství v této skupině dává možnost jednotlivci zažít „srozumitelný svět“ rozdělený na dobro a zlo.


3

A 1.3


Žák, student

A 2.2

2. Potenciální členové problémových vrstevnických skupin Nejčastěji jsou to dospívající bez dobrého rodinného zázemí, kteří byli vychováváni nejednotným způsobem a rodiče pro ně nebyli dostatečně čitelní. Hovoříme zde také o dospívajících se zkušeností s příliš autoritářskou nebo agresivní výchovou, dále žácích dlouhodobě školsky neúspěšných, neustále kritizovaných a zesměšňovaných. Všichni zmiňovaní v takové partě nalézají jistotu, své místo, ocenění, pocit sounáležitosti a přátelství, podporu ostatních, také mohou projevit své schopnosti jako např. odvahu a sílu. Na těchto ziscích je jasně vidět, že dospívající, který necítí oporu jinde než v partě, nemá potřebu a ani důvod partu opouštět. To, že se pod vlivem party dopouští delikventního jednání, musí respektovat pravidla party a podrobit se jim, mu naopak může přinášet ještě další zisk. Ten spočívá v „dobrodružství“ či ve vlastním zážitku násilí. Jeho subjektivně prožívaná odpovědnost za delikventní jednání je snížena a rozprostřena mezi ostatní členy, čímž u něj může vzniknout přesvědčení, že může cokoliv.

TIP

Před vstupem do takové party chrání: n srozumitelná a podporující výchova n oceňování úspěchů a nevystavování opakovaným selháním n minimalizace srovnávání se spolužáky a sourozenci

TIP

Co pomáhá vystoupit z takové party: n možnosti seberealizace i v jiném prostředí n klidné a pravdivé poukazování na komplikace, které z takového členství vyplývají n úprava kontextu výchovy v rodině i ve školním prostředí

4



Žák, student

A 2.2

3. Konkrétní subkultury mládeže Na stejném principu vstupuje dospívající i do specifických subkultur. Mezi nejčastější nebo nejznámější patří subkultury EMO, Gothic styl, satanisté, hooligans a Skinheads.

3.1 EMO styl a Gothic styl Jedná se vlastně o dvě trochu odlišné subkultury, ale mají mnoho společného. Obě tyto subkultury se točí kolem specifické hudby, odívání a zejména prožívání. Na počátku 80. let to byl jeden směr punku, dnes již hovoříme o gothic rocku. Vnější znaky spočívají zejména v černé barvě, smutné náladě a náladovosti, truchlení a temnotě. Typické je výrazné temné líčení dívek i chlapců, piercing a stylizace do jakéhosi vampyrismu. Hudba je sycená pocity zmaru, zoufalství, konfliktu, smutku a odpuštění. Označení EMO má svůj původ ve slově emotions, tedy emoce. Vyznavači tohoto stylu jsou často fascinováni vším, co souvisí se smrtí, zmarem, melancholií, a jsou zaměřeni na takovéto pocity i ve svém prožívání. Často jsou hodnoceni jako labilní, emotivní, frustrovaní a melancholičtí. Tento styl je také často spojován s depresemi a sebepoškozováním. Z větší části se spíše jedná o stylizaci a chuť šokovat nebo upoutat pozornost, ale nebezpečí sebepoškozování bychom neměli podceňovat. Sebepoškozování může být pouhým experimentem pod vlivem ostatních, ale také se často jedná o mechanismus zvládání zátěže nebo kompenzace pocitů viny. V některých případech se vlastně jedná o volání o pomoc a upozorňování na sebe. Co můžeme udělat?

TIP

n Důležité je zachovat klid a vyhnout se ukvapeným závěrům, lamentování či odsuzování a přesvědčování. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola 01 • Co dělat, když...

5

A 1.3


Žák, student

A 2.2

n Nejvhodnější pomoc spočívá v nabídce pomoci. Ta se může týkat komplikované životní či partnerské situace, obav ze selhání či budoucnosti. n Vždy je důležité navázat spolupráci s rodinou a odborníky (nejčastěji psychology a psychiatry). Z toho důvodu je důležité mít ve škole k dispozici seznam odborníků daného regionu.

3.2 Satanisté Tento termín bývá občas spojován s výše jmenovaným stylem EMO a Gothic. Některé vnější znaky mohou být podobné, ale v principu se jedná o úplně jinak strukturovanou a zaměřenou skupinu. Oblečení bývá černé a stejně tak i výrazné líčení, dále jsou pro sympatizanty typické některé doplňky jako např. obrácený kříž. Důležité je uvést, že příznivců pravého satanismu spojovaného s náboženskými projevy je u nás hrstka. Za satanisty se ale vydávají někteří dospívající, kteří jsou fascinováni hudbou s tématy hnusu, krve, zla a odmítají konvenční životní styl. U vyznavačů tohoto stylu nehrozí nebezpečí sebepoškozování, ale spíš vandalismu a páchání kriminálních činů.

TIP

Co můžeme udělat? n Je zde nezastupitelná prevence. Žák, který má dobré rodinné zázemí, cítí se jistě a bezpečně a má představy o své budoucnosti, pravděpodobně nebude vyhledávat skupinu s tímto zaměřením. n Intervence by ale v případě páchání kriminální činnosti spočívala ve spolupráci s OSPODem a Policií ČR.

3.3 Hooligans a Skinheads Hooligans a Skinheads si jsou podobní v soudržnosti, specifické disciplíně a projevovaném násilí. Každá skupina je ale orientována na jinou oblast.

6



Žák, student

A 2.2

Hooligans jsou agresivní fanouškovskou skupinou, která je známá hlavně vyvoláváním bitek s radikálními fanoušky opačného fotbalového týmu. Mají tendenci se vymezovat vůči ostatním fanouškům. Na stadionech vystupují jednotně a udržují si vědomí jisté síly. Jednotně skandují a provolávají různá, často i rasistická hesla. Organizují se kolem vůdce, který i předem domlouvá čas bitky s protivníky včetně počtu rváčů a způsobu boje. Tato skupina nabízí svým členům výrazný pocit sounáležitosti, vnitřní pravidla a určitý pocit síly a moci. Nebezpečím bývá páchání trestné činnosti, jako je výtržnictví, poškozování cizí věci a ublížení na zdraví. Skinheads jsou naopak organizováni kolem xenofobních a rasistických myšlenek. Celé hnutí obsahuje několik proudů, které se od sebe výrazně liší. Častým projevem je ale jednotnost v oblékání – džíny, boty „kanady“, oblečení vojenského charakteru a symboly síly, mužství či moci a samozřejmě oholené vlasy nebo ve vlasech vyholené symboly či nápisy. Zpravidla odmítají drogy jako projev slabosti, ale k alkoholu jsou tolerantní. Obecným pojítkem jsou jejich vyhraněné názory na Romy, přistěhovalce a nacionalismus. Členové mohou nejen šířit rasistické a xenofobní myšlenky, ale mohou se i dopouštět takto motivovaných trestných činů. Je zde velké riziko násilnického chování. Takový žák bude mít pravděpodobně velmi vyhraněné názory i v diskusi s vyučujícím a bude prosazovat potřebu obecného pořádku, důležitost pravidel a kontroly. Co můžeme udělat?

TIP

n Před takovým jednáním může chránit, když se dostatečně věnujeme lidským právům, dále osobní příklad, respektující a podporující výchova, jasné vymezení norem chování a podpora seberealizace v různých oblastech. n Je-li takový žák ve třídě, nemá význam pouze kritizovat jeho chování nebo mu vyhrožovat tresty. Proti tomu bude pravděpodobně „imunní“.


7

A 1.3


Žák, student

A 2.2

n V takovém případě je vhodné využít formativního vlivu „zdravé skupiny“ v rámci diskuse, řešení morálních dilemat a přesné informování o možných důsledcích tohoto jednání.

4. Shrnutí U všech vrstevnických skupin nebo subkultur, které podporují rozvoj problémového chování, je často jediným řešením vymanit jedince z vlivu skupiny. Sám je pravděpodobně příliš identifikován s posláním, normami či jednáním skupiny, že ji sám neopustí. Navíc je od něj silně požadováno konformní chování ve vztahu k normám skupiny.

TIP

V takovém okamžiku může pomoci nabídka spolupráce se střediskem výchovné péče, které může poskytnout dvouměsíční preventivně výchovný pobyt. Během tohoto pobytu je určitá šance, že se jedinec vymaní z vlivu skupiny a nahlédne některé jevy, které dříve nebyl schopen vnímat. Tímto se mu i usnadní následné vymezení se vůči takové skupině. Po návratu ze SVP je ale důležité nepoukazovat na žákovu minulost a snažit se ho vtáhnout do dění ve třídě. Ostatní žáci by měli vědět, že pobyt v SVP nebyl trestem ale nabídkou pomoci.

5. Doporučená literatura Časopis Prevence. Praha: Život bez závislostí. KOPŘIVA, P. a kol.: Respektovat a být respektován. 3. vyd. Kroměříž: Spirála, 2008. ISBN 978-80-904030-0-0. MACEK, P.: Adolescence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-747-7. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-X.

8



Pracovní listy

D 1.8

Vyberte srdce Mgr. Eva Vaňkátová, lektorka primární prevence rizikového chování

n Cíl: Cílem hry je využít schopnosti efektivní komunikace, nácvik naslouchání a mluvení, pochopit, že rozhodování je složité a že je třeba znát značné množství potřebných informací, uvědomit si faktory, které nás při rozhodování ovlivňují. n Časová náročnost: cca 45 minut n Věková kategorie: 2. stupeň ZŠ, SŠ n Instrukce k realizaci: Učitel rozdělí žáky na skupinky (4–6 žáků). Každá skupinka dostane pracovní list s pokyny a seznamem pacientů. n Průběh hry: Učitel nahlas přečte instrukce i charakteristiku pacientů. Dále dostanou žáci ještě návod pro efektivní naslouchání: tvrzení musí být odpovědné, tzn., že se mluví v 1. osobě. Každá promluva se uvádí v tomto smyslu: Myslím…, Cítím…, Podle mého názoru…, Jak já to vidím…, To, co si


1

A 1.4


Pracovní listy

D 1.8

myslím, je… Moderátor dohlíží na to, aby byl tento návod přesně dodržován. Dvě minuty před vypršením limitu upozorní vedoucí na to, že se blíží konec dohadování. Poté jeden žák z každé skupiny seznámí ostatní s rozhodnutím i s postupem, který k němu vedl. n Vytěžení ze hry: Vytěžení probíhá už při samotné prezentaci výsledků. Vedoucí hry klade otázky typu: Koho jste vyřadili nejdříve? Jak jste postupovali? Které kritérium jste zvýhodnili? Jaké pocity jste při rozhodování zažívali? Co vás při hře překvapilo? Jak jste pracovali ve skupině – měli jste hlavního mluvčího, nebo mohl každý projevit svůj názor? Změnili jste své postoje po seznámení se s řešením ostatních skupin? n Rizika hry: Učitel by měl apelovat na rizika zakořeněných předsudků v lidech, v žádném případě neprosazovat svůj názor, ale problematiku zobecnit. Zdroj: www.jedensvetnaskolach.cz

2



Pracovní listy

D 1.8

Pracovní list – Vyberte srdce Zadání: 1. Představte si, že jste tým chirurgů ve velké nemocnici. Jako komise musíte přijmout velmi důležité rozhodnutí. 2. V tomto okamžiku máte jednoho dárce srdce a osm pacientů, kteří potřebují transplantaci srdce. 3. Pokud víte, prognóza úspěšné transplantace je pro všechny pacienty stejná. 4. Vaše komise musí vybrat, kdo srdce dostane. 5. Máte 15 minut na to, abyste dospěli ke skupinovému rozhodnutí.

Pacienti: 1. Sedmnáctiletá romská servírka, která nedokončila střední školu a je jedinou živitelkou své rodiny. 2. Patnáctiletá těhotná dívka, svobodná. 3. Středoškolák ruského původu, předseda třídy, který nedávno získal stipendium na lékařskou fakultu. 4. Čtyřiadvacetiletá matka se třemi malými dětmi, vietnamská vdova, která v této zemi nemá žádné příbuzné. 5. Dvaapadesátiletý černošský náboženský vůdce, který vede útulek a kuchyň pro bezdomovce, kde se každý den stravují tisíce lidí. 6. Čtyřicetiletý vědec, který je blízko objevu léku proti AIDS a sám je HIV pozitivní. 7. Jedenáctileté děvče ze Středního východu, které se stalo symbolem světového míru. 8. Pacient přeložený z malé venkovské nemocnice – žádné další údaje nejsou k dispozici.


3

A 1.4


D 1.8

Pracovní listy

.......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

4



Pracovní listy

D 1.6

Moji noví sousedé Mgr. Eva Vaňkátová, lektorka primární prevence rizikového chování ProPrev, o. s.

n Cíl: Cílem hry je vyvolat u žáků zájem a zamyšlení nad předsudky a stereotypy, uvědomění si zakořeněné xenofobie, kterou si neseme z generace na generaci. Při realizaci se učí prosazovat své názory, pracovat ve skupině, vzájemně komunikovat. n Časová náročnost: cca 45 minut n Věková kategorie: 2. stupeň ZŠ, SŠ n Instrukce k realizaci: Učitel rozdělí žáky na skupinky (4–6 žáků). Každá dostane pokyny, seznam a krátkou charakteristiku zájemců o byt. n Průběh hry: Učitel nahlas přečte instrukce i charakteristiku zájemců. Po jejich přečtení se žáci rozhodují, komu by byt pronajali a komu ne. Po splnění zadání každá skupina postupně prezentuje výsledek svého rozhodnutí a jeho zdůvodnění.

Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

1

A 1.5


Pracovní listy

D 1.6 n Vytěžení ze hry:

Žáci mají za úkol pokusit se říct (postupně jeden po druhém), co je překvapilo při této činnosti, co si každý z této činnosti odnesl, do jaké míry si žáci během diskuze všimli nějakých předsudků a do jaké míry si uvědomili, že předsudky mohou ovlivnit jejich budoucí rozhodnutí. n Rizika hry: Učitel by měl apelovat na rizika zakořeněných předsudků v lidech, v žádném případě neprosazovat svůj názor, ale problematiku zobecnit. Zdroj: http://rvp.cz

2

Nástrahy dnešnej dobywww.raabe.cz/dobraskola v kontexte triedy ZD • Coškolskej dělat, když...


Pracovní listy

D 1.6

Pracovní list – Moji noví sousedé Zadání: 1. Představte si, že jste majitelem domu, ve kterém bydlíte, a máte k dispozici volný sousední byt, do kterého hledáte nájemníky. 2. Na inzerát se vám přihlásilo šest zájemců, o nichž víte níže uvedené informace. 3. Rozhodněte se ve skupině, komu onen volný byt pronajmete. 4. Sestavte pořadí zájemců. Na prvním místě bude ten, kterého upřednostňujete nejvíce, na posledním místě by měl být ten, komu byste byt raději nepronajali vůbec. 5. Napište ke každému několik důvodů, proč jste o něm rozhodli tak, jak jste rozhodli.

Seznam a krátká charakteristika zájemců o byt: 1. Rodina Chan pochází z Vietnamu. Rodina je čtyřčlenná, bydlí v ČR na základě povolení k trvalému pobytu již 8 let. Manželé podnikají – mají svůj obchod. Obě děti navštěvují první stupeň základní školy. 2. Manželé Rezanovi pocházejí z Ukrajiny. Paní Rezanová pracuje jako pokojská v hotelu, pan Rezanov je dělník na stavbě. Jejich dcera Nataša navštěvuje prvním rokem obchodní akademii. 3. Čtyři studenti jsou původem z Afriky. 4. Pan Zulfikar pochází z Pákistánu. Je ženatý, má tři děti. V Praze má svoje zlatnictví. 5. Manželé Mikovi mají osm dětí. Paní Miková je na mateřské dovolené, otec rodiny pracuje jako skladník v jednom hypermarketu.


3

A 1.5


D 1.6

Pracovní listy

6. Manželé Novákovi přijeli do Prahy za prací. Děti zatím nemají. Pan Novák pracuje jako řidič MHD, paní Nováková jako pokladní v Tescu.

.......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

4



Žák, student

A 1.2

Kyberšikana Mgr. Eva Vaňkátová, lektorka primární prevence rizikového chování ProPrev, o. s.

? ? ?

Umíte odhalit ve školním prostředí kyberšikanu? Dokážete pomoci obětem? Je prevence kyberšikany dostačující?

Co se dozvíte: Kyberšikana je díky nárůstu užívání informačních technologií na vzestupu. Poslední průzkumy ukazují, že s kyberšikanou se v jakékoli podobě setkala více než polovina žáků základních a středních škol.


1

A 1.6


Žák, student

A 1.2 Obsah

2

1.

Úvod ................................................................... 3

2.

Co je kyberšikana? ............................................. 4

3.

Koho se kyberšikana týká? ................................ 6

4.

Jaké jsou následky kyberšikany? ....................... 7

5.

Prevence kyberšikany ve škole .......................... 8

6.

Kyberšikana a právo ........................................ 11

7.

Otázky a odpovědi ........................................... 13

8.

Závěr ................................................................ 17

9.

Seznam použité literatury a zdrojů .................. 17



Žák, student

A 1.2

1. Úvod Sedneme si k počítači, zapneme ho, vstoupíme do své e-mailové schránky a vyřídíme doručenou poštu. Může to být reakce na objednávku zájezdu, na který se chystáme o dovolené, pozdrav od známého, nabídka nějakého produktu anebo prosba kolegy o pomoc. To zbytečné hned smažeme, na důležité odpovíme nebo označíme štítkem. A možná si v duchu pomyslíme, jak je to dobře, že máme internet, jak je díky němu vše mnohem jednodušší, jak nám dovede ušetřit čas. Sedneme si k počítači. Otevřeme e-mail od neznámého odesílatele a čteme: „Zabiju tě, protože tě nesnáším. Seš ta největší kurva na světě, co existuje. Zabiju tě tak, že tě nepozná i vlastní matka. Svině největší!“ Smažeme, odpovíme či snad označíme štítkem? Kdo ví? Ani my sami nevíme, jak bychom se v takové situaci zachovali. A to jsme dospělí a máme za sebou spoustu životních zkušeností. A nyní se vžijme do pocitů třeba dvanáctileté dívky, která se dobře učí, nemá ve třídě s nikým konflikty, na internetu netráví zbytečně moc času a najednou objeví ve své schránce takový e-mail. Jak si asi poradí ona? Určitě se podiví, možná zalekne, zprávu smaže a nějakou dobu se zřejmě nebude cítit dobře. Jenže počet takových zpráv se může začít stupňovat. Dívka se začne trápit, přestane komunikovat s přáteli, rodiči, při každém pípnutí mobilu nebo otvírání schránky se klepe hrůzou. Toto není sci-fi. Jedná se o skutečný příběh, který se stal jedné žákyni sedmé třídy, Ta se se svým problémem svěřila učiteli informatiky až po třech měsících. A já se ptám: Proč to trvalo tak dlouho? Proč nikdo dívce nevysvětlil, že se setkala s kyberšikanou, která se dá zastavit? Proč neměla dostatek odvahy svěřit se? Když už ne rodičům, tak kamarádkám, učitelům, komukoli! Bohužel kyberšikana je na vzestupu a většina obětí si s ní neví rady. Je tedy na nás, abychom děti náležitě poučili, seznámili je s možnými riziky, uměli jim včas pomoci.


3

A 1.6


Žák, student

A 1.2 2. Co je kyberšikana?

Kyberšikana (z angl. cyber bullying) je takový druh šikany, k jejímuž páchání jsou využívány informační a komunikační technologie. Jsou to tedy hrozby, trýznění, obtěžování, ponižování, ztrapňování a jiné útoky, které jsou páchány prostřednictvím mobilních telefonů, internetu a jeho různých aplikací. Cílem takových útoků je záměrně někoho vyvést z rovnováhy. V případě kyberšikany se jedná o šikanu psychickou, nezanechává po sobě stopy v podobě modřin, ale dlouhodobá psychická traumata. Formy kyberšikany Tak jako klasická šikana má svoje formy (nadávky, vydírání, fyzické ubližování apod.), má i kyberšikana ještě velkou spoustu forem. Kyberšikanu spojujeme s užíváním nejen internetu, ale i mobilních telefonů. Zde jsou některé z nich: n zasílání výhrůžných a krutých e-mailů a SMS zpráv, výhrůžné telefonáty nebo obtěžování přes chat n vytváření webových stránek, které různými způsoby (verbálně, graficky, zvukově apod.) oběť šikany uráží a zesměšňují n posílání obrázků, fotografií a video nahrávek spolužákům on-line – kde je oběť zesměšňována a karikována n vyvěšení pornografických fotografií s tváří oběti na internet n případy, kdy agresoři získají hesla a identifikační údaje oběti a pod jeho/jejím jménem zasílají ostatním vulgární, obtěžující zprávy, fotografie, videa n fotografování, nahrávání oběti, kdy jsou pořízené záběry posílány ostatním spolužákům

4



Žák, student

A 1.2

Nyní je čas nastínit specifika kyberšikany, tzn. takové aspekty, kterými se liší od klasické šikany: n Anonymita Většina obětí kyberšikany se nikdy nedozví, kdo je šikanoval. Přezdívka, anonymní telefonní číslo, e-mailová adresa dávají agresorovi dostatečnou možnost zůstat skrytý. Díky tomu může svoji agresi stupňovat a dovolit si to, co by si tváří v tvář nedovolil. n Proměna agresora Agresorem většinou nebývají fyzicky silní lidé, tak jako je tomu u běžné šikany. Agresorem je člověk, který je silný v informačních technologiích, a může to být prakticky kdokoliv. n Proměna oběti Obětí útoků je většinou outsider. Nebývá to však pravidlem jako u běžné šikany. Agresor si může oběť vybírat náhodně a pouze v kyberprostoru. Vyšší riziko hrozí dětem, které jsou na svých mobilech a internetu závislé. n Místo Šikana se většinou odehrává ve škole, po cestě domů apod. Jde tedy o fyzická setkání, která se dají trochu předvídat a je možné se jim částečně vyhnout, ale před kyberšikanou není úniku. Agresor může oběť kontaktovat, kdykoli se mu zachce, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dnů v roce. n Kontrola Kyberšikana znesnadňuje kontrolu ze strany rodičů i školy, protože u kyberšikany chybí klasické znaky šikanování, kterých bychom si mohli všimnout. n Čas Běžná šikana je opakovaná, ale vždy se jedná o jednorázovou záležitost. V případě kyberšikany se může oběť k urážlivým SMS, e-mailům, odkazům apod. kdykoliv vracet. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

5

A 1.6


Žák, student

A 1.2 n Publikum

Divákem kybernetické šikany se může díky webovým stránkám stát kdokoliv na světě. Kyberšikana se navíc nemusí odehrávat opakovaně. Stačí, když agresor např. vyvěsí na web fotku oběti. Tu si už kdokoliv může zkopírovat a rozšířit dál po světě ještě dříve, než ji poskytovatel serveru stačí stáhnout.

3. Koho se kyberšikana týká? V předchozí kapitole jsem zmínila něco málo o pachatelích a obětech. Nyní si přibližme tyto dvě kategorie podrobněji. Pachateli kyberšikany jsou častěji chlapci než dívky. Důvody jsou prosté – větší počítačová gramotnost, více času tráveného na počítači, větší „odvaha“. Pachatelé z řad chlapců mají větší znalosti internetových aplikací, ovládají programy na úpravu fotografií a videí. To ale neznamená, že v řadách pachatelů nejsou dívky. Ty se ale mnohdy spokojí jen s mobilními telefony (popř. uveřejněním videa). Jedná se samozřejmě o jedince, jejichž rodiče se jen pramálo zajímají o to, k čemu jejich ratolesti mobilní telefon nebo internet používají. V mnohých případech jsou pachatelé sami obětí kyberšikany, nebo alespoň jejími pozorovateli. Zatímco u klasické šikany je agresor většinou fyzicky zdatnější, v kolektivu poměrně oblíbený, dovede si kolem sebe vytvořit jakousi „tlupu“ přátel, pachatel kyberšikany nic takového nepotřebuje. Může to být fyzicky slabý jedinec, který nemusí mít ve skupině žádnou prestiž. Stejně tak obětí se může stát kterýkoli jedinec. Avšak u obětí kyberšikany najdeme více společných znaků s oběťmi klasické šikany než u pachatelů. Bývají to jedinci, kteří mají málo kamarádů, kontakty navazují převážně na internetu. Skoro polovina obětí jsou uživateli sociálních sítí Facebook, Myspace, Libimseti, na kterých uveřejňují osobní informace, fotografie apod. Oběť si šikanu vůči své osobě často nepřipouští, uveřejněná videa a komentáře bere jako zábavu, a pokud už si psychické

6



Žák, student

A 1.2

násilí připustí, snaží se za ním zamést stopy (vymaže profily, e-maily), protože se obává ostudy a výsměchu. Pokud už se oběť se svým problémem někomu svěří, podaří se jen málokdy jedinci účinně pomoci. Rodiče ani někteří pedagogové si často s kyberšikanou neví rady, obávají se obrátit na Policii ČR s domněním, že se policie nebude takovými problémy zabývat. Málokdy vyhledají rodiče či škola pro oběť vhodnou terapii, pokud je zapotřebí.

4. Jaké jsou následky kyberšikany? Vzpomenete si ještě na úvod tohoto článku? Popisovala jsem zde případ dvanáctileté dívky. Diagnostikovat kyberšikanu jako příčinu jakékoli změny chování u jedince je hodně složité. Proto je velmi důležité zařadit otázku na toto téma např. do diagnostického rozhovoru, máme-li podezření, že se s žákem něco děje. Jelikož kyberšikana je psychickou formou násilí, jsou její následky v podstatě stejné jako následky klasické psychické šikany. Pojďme si následky kyberšikany nyní společně připomenout: n změna nálad, psychická rozkolísanost n zhoršení školního prospěchu n problémy ve vztazích se spolužáky, kamarády, dospělými n poruchy spánku, únava n všudypřítomný strach z kohokoli, neboť oběť pachatele nezná, neví o něm prakticky vůbec nic n nízké sebevědomí n pokusy o sebevraždu n psychosomatická onemocnění


7

A 1.6


Žák, student

A 1.2 5. Prevence kyberšikany ve škole

Prevence na půdě školy musí být dvojí. Ta první směřuje k žákům a jejím cílem je to, aby si žáci a studenti osvojili základní pravidla bezpečného užívání internetu. Ale ani to ještě nestačí k účinnému boji proti kyberšikaně. Ta druhá je na přístupu školy ke kyberšikaně samotné. Je nutné vytvořit efektivní plán prevence kyberšikany jako součást preventivní strategie školy. Navíc je zapotřebí zapojit tuto problematiku nejen do hodin informatiky, ale i v rámci mediální výchovy do výchovných i naukových předmětů, popř. jako náplň třídnických hodin. Jako vhodné techniky můžeme použít jakékoli aktivity k prevenci klasické šikany, stačí je jen drobně poupravit. Sama bych se přikláněla k práci ve skupinách, která nutí žáky a studenty přemýšlet, hledat kompromisy a dojít ke společným závěrům. A nyní již doporučení, která jsou převzata z internetového portálu e-bezpeci.cz.

TIP

Rady pro žáky n Vždy respektujte ostatní. Buďte opatrní na to, co říkáte a jak by to mohlo působit na adresáta. Někdy můžete adresátovi ublížit nebo ho urazit, i když jste něco takového vůbec neměli v úmyslu. n Přemýšlejte, než něco pošlete. Cokoliv pošlete, může se stát velmi rychle veřejným a může zůstat veřejným navždy. n Nakládejte se svým heslem jako s vlastním životem. Nechte si ho jenom pro sebe. Své telefonní číslo nebo osobní webové adresy poskytujte jen přátelům, lidem, kterým věříte.

8



Žák, student

A 1.2

n Nikdy nesdělujte nikomu neznámému své osobní údaje! Uvědomte si, že vaše osobní údaje může kdokoli na internetu zneužít a použít je proti vám. (Toto pravidlo přirovnávám k tomu, jak by se asi žáci cítili, kdyby si na záda připnuli velkou ceduli se svým celým jménem, adresou a telefonním číslem. Žáci takto zkouší chodit po škole, ti odvážnější to zkusili i na ulici). n Nikdy nikomu neznámému nedávejte své fotografie či fotografie své rodiny! Nikdy si nemůžete být jistí, s kým na internetu komunikujete. Proto v žádném případě nikomu nedávejte své fotografie. Uvědomte si, jak je snadné rozeslat vaši upravenou fotografii na internet a jak vám to může ublížit. n Braňte se útočníkům. Naučte se bránit tomu, kdo vás obtěžuje. Pokud vás někdo neznámý opakovaně napadá, uráží či jinak obtěžuje, zablokujte jeho komunikaci. Na e-mailu, ICQ či Skype je to snadné. Pokud to nepomůže, obraťte se na někoho dospělého, linku bezpečí apod. n Nikdy se nemstěte nebo neopětujte podobný způsob komunikace! n Schovejte si důkazy. Naučte se uchovávat záznamy zpráv, obrázků nebo on-line komunikací, které porušují zákon. n Rozhodně o takovém problému informujte. Informujte dospělého, ke kterému máte důvěru. Nebojte se kontaktovat správce konkrétního webu nebo služby (např. moderátora či administrátora chatu, mobilního operátora). Obraťte se na školní poradenské pracoviště, které je tvořeno ředitelem školy, výchovným poradcem, školním metodikem prevence, popř. školním psychologem.


9

A 1.6


A 1.2

Žák, student

n Pokud zjistíte, že se něco takového děje někomu jinému, nebuďte nevšímaví. Podpořte oběti, poraďte jim, co mají dělat. Pomozte jim šikanu nahlásit. Snažte se vcítit do situace obětí a přemýšlejte, jak byste se cítili, kdyby za vámi nikdo nestál. Následuje pět klíčových oblastí, kterým by se škola měla věnovat, aby mohla vytvořit efektivní plán prevence: n Snažte se pochopit podstatu kyberšikany a mluvte o ní. Škola by měla jasně definovat, co je možné zahrnout pod termín kyberšikana. Je důležité, aby si byl každý vědom nebezpečí, které kyberšikana představuje, a aby byl obeznámen s tím, jak se liší od ostatních forem šikany. Žáci i rodiče by měli být poučeni o odpovědnosti související s používáním ICT (informační a komunikační technologie) i o sankcích za jejich zneužívání. Měli by vědět, že jim škola může pomoci i v případě, že se kyberšikana objeví mimo školu. n Aktualizujte existující postupy a praktiky týkající se patologického chování. Projděte a případně upravte vnitřní řád školy (školní řád) i předpisy týkající se počítačových učeben. S těmito předpisy seznamte také rodiče. Uchovávejte pokud možno kvalitní nahrávky jakýchkoli případů týkajících se kyberšikany. n Usnadněte postiženým postup, jak nahlásit kyberšikanu. Nikdo by neměl mít pocit, že musí kyberšikanu řešit sám. Nahlášení jakékoli formy šikany ale může být pro oběť i pro přihlížející velmi těžké. Seznamte proto žáky s různými způsoby, jak a komu ve škole oznámit, že ví o existenci případů kyberšikany (sdělení školnímu metodikovi prevence, výchovnému poradci, třídnímu učiteli, vrstevníkům, komisi školního parlamentu, anonymně do schránky důvěry apod.).

10



Žák, student

A 1.2

n Podporujte pozitivní využívání technologií. Informační a komunikační technologie jsou úspěšně využívány k podpoře poutavého a efektivního učení. Učení je s jejich pomocí flexibilnější, kreativnější a dostupnější. Vysvětlete žákům bezpečné způsoby, jak technologie používat. Naučte je tyto technologie používat tak, aby vedly k podpoře sebeúcty, průbojnosti a budování přátelství. Podporujte a povídejte si o etiketě na internetu, e-bezpečí a počítačové gramotnosti. n Hodnoťte vliv prevence a její účinnost v boji proti kyberšikaně. K tomu, abychom ověřili, zda jsou postupy proti šikaně efektivní a aktuální, jsou nezbytné pravidelné kontroly. Zvažte provádění každoročního průzkumu zkušeností žáků se šikanou (včetně kyberšikany) i průzkumu spokojenosti rodičů. Nenechte problém kyberšikany utichnout, opakovaně se k němu vracejte.

6. Kyberšikana a právo Český právní řád pojem šikana nezná. To ještě ale neznamená, že je šikana či kyberšikana beztrestná. Obsahem následujících řádek je právní minimum pro tuto oblast, které by měl znát alespoň každý metodik prevence a ředitel školy. Šikana nejčastěji naplňuje skutkovou podstatu těchto trestných činů: omezování osobní svobody, násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, pomluva, krádež, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, vydírání, loupež, rasově motivované skutky, pohlavní zneužívání, znásilnění. Uveřejňování fotografií může být řešeno v občanskoprávním řízení podle §11, 12, 13 a 16 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.


11

A 1.6


A 1.2

Žák, student

(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. (2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona. (3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. § 16: Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu. Osoba mladší 15 let není trestně odpovědná, ale soud pro mládež jí může uložit podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže některá z následujících opatření: dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve střediscích výchovné péče, ochrannou výchovu. Trestní odpovědnost mladistvých (15–18 let) je posuzována soudy pro mládež podle zákona č. 218/2003 Sb. s ohledem na rozumovou a mravní vyspělost osoby, proti níž se vede trestní řízení. Po dovršení 18 let věku jsou osoby plně trestně odpovědné a projednávají se běžným způsobem v trestním řízení.

TIP

Zamezení kyberšikaně můžeme upravit např. ve školním řádu. Uvádím zde některé vhodné formulace: n Pořizování fotografií, videonahrávek nebo zvukových záznamů jakékoli osoby včetně pedagogických a ostatních zaměstnanců školy bez jejich výslovného souhlasu je na půdě školy a školních akcích nepřípustné.

12



Žák, student

A 1.2

n Mobilní telefony musí být po dobu výuky vypnuté. Nemá smysl ve školách zakazovat mobilní telefony. Za prvé je to věc denní potřeby stejně jako klíče nebo peněženka. A ty vám přeci nemůže někdo zakázat nosit do školy. Za druhé tím opravdu nevyřešíme problém kyberšikany. Pokud ale budou všichni pedagogové trvat na těchto pravidlech a jejich porušení bude sankcionováno, je jen malé riziko toho, že by se žáci natáčeli během výuky nebo bez vzájemného souhlasu.

7. Otázky a odpovědi Mnozí pedagogové si kladou otázku, jak vlastně s kyberšikanou nakládat. A týká se vůbec kyberšikana školy, když většina útoků je vedena z domova? Je vůbec možné kyberšikaně předcházet? Pokusím se na tyto a ještě další otázky odpovědět. n Jak tedy s kyberšikanou nakládat? Odpověď je jednoduchá. Tak jako s klasickou šikanou. Kyberšikana je jen jedna z forem šikany, proto musí škola učinit všechna opatření jako u jiných forem. Za prvé musí mít kvalitní strategii v oblasti primární prevence. Dále by měla mít kvalitní program proti šikanování, který je přílohou minimálního preventivního programu školy. Ten by neměl být jen administrativní záležitostí, ale praktickým návodem k realizaci prevence. Samozřejmostí by měl být i dobře vypracovaný postup řešení kyberšikany, včetně spolupráce s rodinami, institucemi a organizacemi, které škola může nebo musí kontaktovat. n Co vše spadá do pravomocí školy? Kyberšikanu, která se odehrává na půdě školy, je škola povinna řešit. Já osobně se ale přimlouvám za to, aby se škola zapojila i do řešení případů, které se na půdě školy neodehrály. A to z několika důvodů. Tím hlavním je to, že ve škole funguje tzv. školní poradenské pracoviště. Jinými slovy –


13

A 1.6


A 1.2

Žák, student výchovný poradce, školní metodik prevence a ředitel školy znají postupy, jak se v případě kyberšikany zachovat. Vždy je dobré kontaktovat rodiče oběti, domluvit s nimi následující postup a nabídnout jim pomoc. Dalším důvodem je to, že škola má k dispozici kontakty na příslušná pracoviště, která se zabývají sekundární nebo terciární prevencí. Navíc škola má šanci získat mnohem více informací od spolužáků. Mnohdy takové informace vedou k odhalení pachatele dříve, než kdyby se rodiče obrátili na orgány činné v trestním řízení.

n Platí pro pachatele kyberšikany stejné sankce jako pro pachatele klasické šikany? Neměly by být vzhledem k absenci fyzického násilí mírnější? Začnu odpovědí na druhou otázku. V žádném případě! Pachatelé musí být jednoznačně potrestáni, ať už se jedná o jakoukoli formu šikany. Je to projev chování, který nesmí žádná škola tolerovat. Samozřejmě že musíme přihlížet k individualitě pachatele, okolnostem, za kterých byla kyberšikana realizována. Vždy ale musí následovat jasná sankce a odsouzení takového jednání. Popravdě psychický nátlak, pokud je intenzivní a dlouhodobý, je pro oběť mnohem více traumatizující než několik modřin z fyzického útoku. n Jak má škola pracovat s obětí kyberšikany? Velmi opatrně. S obětí by měl ve škole mluvit dospělý, kterému plně důvěřuje. Často to bývá školní psycholog, metodik prevence, třídní učitel, ale klidně to může být jakýkoli vyučující, kterého si oběť vybere. Ten by měl být na rozhovor s obětí kvalitně připraven, měl by být poučen o tom, jak vést rozhovor – měl by mít s metodikem prevence nebo výchovným poradcem domluvenou strategii rozhovoru. Oběť musíme nejprve ochránit, ve všech případech musíme spolupracovat se zákonnými zástupci, neboť děti mívají přístup k internetu především z domova. Doporučíme změnit identifikační údaje (založit novou e-mailovou schránku, nové profily, popř. vyměnit SIM kartu, a změnit tak telefonní číslo). V případech těžké újmy bychom měli být ve škole schopni nabídnout kontakt na odbornou pomoc – psychologa, psychoterapeuta, samozřejmě s vědomím rodičů.

14



Žák, student

A 1.2

n Jak má tedy škola v případě výskytu kyberšikany postupovat? Možná teď očekáváte nějaký kouzelný recept, podle kterého by se daly řešit všechny případy. Nic takového ale neexistuje. Obecné postupy jsou nepochybně platné v mnohých případech, ale u kyberšikany žádný jediný postup neexistuje. Než uvedu několik užitečných bodů, musím podotknout, že záleží na tom, zda se kyberšikana odehrává během výuky, či nikoli, zda byla páchána prostřednictvím mobilu, nebo internetu, zda máme k dispozici důkazní materiály, jak dlouho takový stav trvá, zda se dítě chce svěřit rodičům, či nikoli (i takové právo dítěte musíme respektovat), zda máme šanci zjistit totožnost pachatele. Několikrát jsem se zmínila o tom, že většina obětí se nikdy nedozví, kdo byl pachatelem. Pokud pachatele známe, můžeme postupovat podle obecně platných principů M. Koláře či metodických pokynů MŠMT. V případě, že totožnost pachatele neznáme (a je jen malá šance ho vypátrat), snažíme se alespoň o maximální podporu oběti. n Co dělat v případě zjištění kyberšikany?

TIP

1. Doporučit oběti, aby okamžitě ukončila komunikaci s útočníkem, pokud nějaká probíhala. Většinou tato fáze stačí k tomu, aby útoky ustaly. Útočník to dřív nebo později vzdá. I když se zdá tento krok jednoduchý, pro oběť je psychicky velmi náročný. Lidé v sobě mají odpradávna zakořeněnou potřebu bránit se, proto je pasivní reakce zcela nepřirozená a obtížná. 2. Další možnou reakcí je požádat útočníka, aby všeho zanechal. Stačí jedna SMS zpráva, e-mail. Pokud je to útok ze strany nějakého spolužáka, který má alespoň nepatrnou míru lítosti, mohlo by mu v danou chvíli dojít, že celá záležitost je pro oběť nepříjemná, a útoků by mohl zanechat. Bohužel z praxe vím, že v tomto případě je jen malá pravděpodobnost odvrácení útoků. 3. Pokusíme se útočníkovi znesnadnit jeho chování. Nejsem zastánce tohoto postupu, ale někdy je to jediný


15

A 1.6


Žák, student

A 1.2

možný postup. Pokusíme se zamezit útočníkovi přístup k účtům a profilům oběti. V praxi to znamená, že si oběť změní své telefonní číslo, založí novou e-mailovou schránku, založí nové profily pod jinými přezdívkami apod. Ovšem pokud je útočník z řad spolužáků, nebude pro něj žádný problém zjistit nové číslo, adresu apod. 4. Pokud nepomohl ani jeden z předchozích bodů a útoky přetrvávají, nezbývá nic jiného, než je nahlásit. Předpokládejme, že my jako pedagogové již o kyberšikaně víme. Teď nezbývá nic jiného, než nasbírat co nejvíce důkazních materiálů – uchovat SMS zprávy, údaje o nepřijatých či přijatých hovorech a použitých číslech, vytištěné nebo v počítači uložené e-maily, výhrůžky z různých sociálních sítí, videa atd. Se souhlasem dítěte se spojíme s rodiči (pokud není dítě z nějaké asociální rodiny, bude vždy s kontaktem rodičů souhlasit). Dítě musíme ujistit, že nahlášení celé situace rozhodně není žádná ostuda či prohra. V takových případech potřebuje oběť maximálně povzbudit, pozvednout sebevědomí. Potřebuje ocenit a pochválit za to, že se se svým problémem svěřila (ať už komukoli). Za nejideálnější považuji, když šikanu nahlásí zákonní zástupci. Oni by také měli posoudit, zda bude hlášení probíhat přímo na Policii ČR, nebo zda kontaktují organizaci, která nabízí intervenční služby specializující se na řešení kyberšikany.

TIP

n Které organizace nebo instituce by mohly škole, popř. oběti, pomoci? V následující tabulce najdete výčet některých organizací a institucí (státních i nestátních), na které se mohou rodiče oběti, škola či oběť samotná obrátit.

16

Instituce či organizace

Kontakt

Policie ČR

158

Orgány sociálně-právní ochrany dětí

při úřadech obcí s rozšířenou působností nebo úřadech městských částí



Žák, student

A 1.2

Instituce či organizace

Kontakt

Odborná pomoc

psycholog, psychoterapeut

Pedagogicko-psychologická poradna

v každém větším městě, městské části

Linka bezpečí

800 155 555, 116 111

Krizová telefonní linka k šikaně

286 881 059, 774 089 181

Internetové portály

www.e-bezpeci.cz, www.saferinternet.cz

Státní instituce

www.mvcr.cz, www.msmt.cz

8. Závěr Dobro a zlo jsou staré jako lidstvo samo. Zatímco dobro se snažíme v sobě pěstovat jaksi automaticky a také ho předávat dál, zlo si najde cestu k člověku samo. A pak je jen na něm, jak s ním naloží. Díky mobilním telefonům a internetu je kyberšikana současným zlem, se kterým zatím nedovedeme stoprocentně bojovat. Se kterým zlem však dovedeme? Proto se snažme v této oblasti co nejvíce vzdělávat, vstřebávat informace a dále je předávat mladým lidem, právě těm, kteří se obětí kyberšikany stávají nejčastěji. Protože vzdělaný a informovaný člověk s dostatečným sebevědomím má mnohem větší možnosti bránit se kyberšikaně.

9. Seznam použité literatury a zdrojů BOCIJ, P., BOCIJ, H., MCFARLANE, L.: Cyberstalking: A case study concerning serial harassment in the UK. British Journal of Forensic Practice, 2004.


17

A 1.6


A 1.2

Žák, student

BUCKINGHAM, D., WILLETT, R.: Digital generations: children, young people and new media. London: Lawrence Erlbaum Associates, 2006. ČAPEK, R.: Nebezpečí moderních technologií aneb nový rozměr šikany a agresivity. Moderní vyučování. Roč. XI, 2005. KOLÁŘ, M.: Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1. Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení čj.: 24 246/2008-6. ŘÍČAN, P.: Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9. ZONA, M. a kol.: Types of Stalkers in Stalking behaviour [on-line], 1999. ŽALÁBKOVÁ, J.: Anonymita na internetu. Připojte se [on-line], 2006. www.cyberbully.eu/cz www.e-bezpeci.cz www.saferinternet.cz www.wikipedia.org

18



Žák, student

A 1.1

Intervence šikany Mgr. Jana Stanzelová, učitelka a školní metodička prevence ZŠ a MŠ Chodov, lektorka ProPrev, o. s.

? ? ? ?

Jak poznám, kdo je skutečnou obětí a kdo jejím trýznitelem? Jak mám postupovat, abych ještě víc neuškodil/a? Na koho se můžu obrátit? Ve třídě jsme odhalili šikanu, potrestali agresory, ale co dál?

Co se dozvíte: Snad každý učitel se ve své praxi setká s šikanováním mezi dětmi. A jen málokdo si ví bez zaváhání rady. Při podezření, že ve škole, ve třídě dochází k šikaně, se nám hlavou honí otázky, na které jsme možná už kdysi našli odpovědi v literatuře, ale zase se nám jaksi někam vytratily. Pojďme se společně probrat těmito a dalšími otázkami. Snad zde každý z vás nalezne odpovědi, které mu pomohou v situacích, ve kterých tak trochu tápe. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

1

A 1.7


Žák, student

A 1.1 Obsah

2

1.

Úvod ................................................................... 3

2.

Šikana – jak ji poznám? ...................................... 3

3. 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Jak si poradit s šikanou ve škole – diagnostika a postupy při řešení šikany .......... 8 Odhalujeme šikanování mezi dětmi .......................... 9 Překážky při vyšetřování šikany ............................. 22 Kdo nám může pomoci ......................................... 24 Krizová kartotéka učitele ....................................... 24 A co dál? ............................................................. 27

4. 4.1 4.2

Prevence šikany ............................................... 28 Prevence šikany v rukou školy ............................... 29 Preventivní programy externích realizátorů ............. 30

5.

Závěr ................................................................ 33

6.

Literatura ......................................................... 33

7.

Doporučená literatura ..................................... 34



Žák, student

A 1.1

1. Úvod „Osmák brutálně zkopal spolužáka, druhý to natáčel. Ostatní děti přihlížely.“ „Chlapec se kvůli šikaně pokusil o sebevraždu.“ „Inspekce odhalila šikanu téměř na všech školách.“

PŘÍKLAD

Novinové titulky vás nenechají na pochybách: šikanování je závažný problém. Jeho důsledky mohou být tragické. Šikana má mnoho podob a s komunikačními technologiemi jich přibývá. Problém bývá, i když v různé míře, ve většině škol. Patří k odvráceným stránkám existence sociálních skupin. Následující kapitoly by vám měly pomoci šikanu rozpoznat, učinit základní kroky k jejímu odhalení a zastavení. Pochopitelně konkrétní problém, s nímž se budete ve své praxi potýkat, bude vyžadovat originální přístup (a na to, prosím, nezapomínejte – vy znáte nejlépe nebo máte možnost poznat své žáky a jejich problémy). Přesto je třeba dodržet některé zásady, kterých bychom se měli při rozkrývání šikany držet, aby naše práce nepřišla nazmar.

2. Šikana – jak ji poznám? Učitelka, která měla o velké přestávce dozor na chodbě, uslyšela z 8. A takový křik a salvy smíchu, že rázně vykročila k učebně, rozrazila dveře a strnula ve dveřích. Naskytl se jí pohled na dva kluky. Petr klečel na lavici, štěkal a vyl a před ním stál Fanda, který ho hecoval slovy: „Dělej, štěkni!“ Ostatní přihlíželi a smáli se. Učitelka okamžitě běžela k Fandovi, hlavou jí vířily tresty, které by použila pro agresora zcela evidentní šikany, a hlavně: „Jak z toho všeho vytáhnu


PŘÍKLAD

3

A 1.7


A 1.1

Žák, student Petra, aniž bych ho před ostatními shodila?“ Když k nim přiběhla, oba se usmívali. Nechápala. Po krátkém rozhovoru zjistila, že kluci spolu chodí na cvičák se psy a ostatním v legraci předváděli, jak si tam počínají.

PŘÍKLAD

Aneta už zase bloumala po chodbě. V prváku na střední škole je student občas z nového prostředí a vyšších nároků vykulený, ale na ní bylo vidět, že jí není dobře. Češtinářka, kterou dívka právě míjela, se jí dotázala, jestli je v pořádku. „Jen mi není dobře,“ špitla Aneta. Později si učitelka v hodině češtiny všimla, že Aneta má slzy na krajíčku, v ruce se snaží smontovat zřejmě už definitivně zničenou tužku a před ní leží natržený sešit. Holky o lavici dál se tím náramně bavily. Za dva dny přistihla učitelka zmíněné dvě spolužačky u automatu na bagety, jak do Anety strkají, hrubě ji oslovují a dožadují se mincí, které svírala Aneta v ruce. Když uviděly učitelku, nechaly dívku být a spěchaly pryč. Učitelka se samozřejmě snažila Anety zeptat, co se stalo, ale ta ji odbyla strohým: „Nic, jen jsme se nepohodly.“ A rychle odešla. Dovolila jsme si na začátek uvést dva příklady, které nám pomohou vymezit, co je a co není šikana. V prvním případě se na první pohled zdálo, že jde o šikanu, které podlehla už celá třída. Učitelka byla pochopitelně šokovaná. Situace skutečně nesla známky pokročilé šikany a celý proces šetření a následné péče by byl v takovém případě dlouhodobý. Naštěstí se vše vysvětlilo. Zdánlivá oběť se celou situací bavila jako ostatní. V druhém případě existuje skutečná oběť, která se trápí a potřebuje pomoc. Situace vyžaduje okamžité řešení. Pojďme se společně v krátkosti podívat, co je šikana a jaké jsou její základní projevy. Metodický pokyn Ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže vydaný počátkem roku 2009 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení pod čj. 24 246/2008-6 formuluje šikanu výstižně:

4



Žák, student

A 1.1 Čl. 1 Charakteristika šikanování

(1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení čj. 24 246/2008-6

Čím se ale liší šikana od jiného typu agresivity, škádlení či občasné rvačky? Shrňme si základní informace o šikanování do několika bodů. Šikana má své formy: Žák či žáci ubližují spolužákovi či spolužákům n fyzicky (např. agresor do oběti záměrně vrazí, když prochází okolo, nepříjemně se oběti dotýká, šťouchá, má-li k tomu příležitost, v horších případech dochází k bití, kopání, škrcení, zneužívání a další fyzické manipulaci s člověkem; patří sem také ničení jeho majetku – oděvu, pomůcek apod.) n psychicky, slovně (např. ironické poznámky vůči jedinci, ztrapňování, narážky na cokoliv, co se agresorovi znelíbí, nadávání, vydírání, hrozby násilí atd.), zvláštní formou psyNástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

5

A 1.7


Žák, student

A 1.1

chické šikany je tzv. kyberšikana – dochází zde „pouze“ ke změně zvoleného prostředku – agresor využívá internetu (e-maily, diskuse, chaty, sociální sítě, nástěnky) a mobilního telefonu (výhrůžné a urážlivé SMS zprávy, popř. obscénní telefonáty) n oběma způsoby (např. kombinace fyzického násilí a nadávání, vyhrožování, manipulativní příkazy apod.) n případně se můžeme setkat s tzv. ostrakizací (přehlížení, pomlouvání, vylučování ze společných aktivit) Šikana má svá specifika: n „Agresivita pro agresi“ – tzn. agresivita není jen prostředkem k dosažení nějakého cíle, ale je cílem sama o sobě. Zatímco při klasické rvačce bývá cílem agrese získat např. uznání kamarádů, nějakou věc či výhodu nebo něčí náklonnost, při šikaně je cílem ubližování zase jen a jen ublížit, ponížit, odreagovat se a případné získání nějaké věci je bonusem navíc. n Žáky, kteří ubližují, označujeme za agresory a bývají obvykle silnější a své převahy zneužívají. Naproti tomu oběti neboli ti, kterým je ubližováno, bývají spíše fyzicky slabší, nemohou nebo neumějí se bránit a agresorům čelit, jsou pasivní. Charakteristickým rysem šikany je tedy nepoměr sil mezi agresorem a obětí, tzn. agresor může být starší, fyzicky či psychicky zdatnější, oblíbenější v kolektivu, někdy i u pedagogického sboru, nebo disponuje jiným druhem převahy nad obětí. Tím se šikanování liší od rvačky, v níž obě strany disponují zhruba stejnou silou nebo slabší a mladší účastník přinejmenším nedává znát svou slabost a důvěřuje svým schopnostem. n Hlavním a pro učitele významným ukazatelem rozdílu mezi šikanou a škádlením jsou pocity a postoj oběti, které buď dává zřetelně najevo, nebo je můžeme pozorovat či zjistit z výpovědi svědků. Škádlení přináší pobavení oběma stranám a „oběť“ si s legrací na svůj účet umí poradit (záměrně dávám slovo oběť do uvozovek – při škádlení mo-

6



Žák, student

A 1.1

hou být obětí i útočníkem obě strany). Naproti tomu šikana přináší až zvrácenou radost jen jedné straně – agresorovi –pro stranu druhou čili oběť je chování útočníka zdrojem nepříjemných pocitů, úzkosti, utrpení a v nejkrajnějším případě myšlenek na ukončení života, k němuž u brutální šikany může skutečně dojít. n Důležitou známkou probíhající šikany bývá závažná změna v chování a vzhledu oběti – dítě se straní ostatních, dochází ke zhoršení prospěchu, může být podrážděné, plaché, uzavřené, nosit poškozené nebo žádné pomůcky, mít špinavý oděv apod. (širší výčet změn v chování a vzhledu oběti je součástí výše zmíněného metodického pokynu MŠMT). n Dochází také ke změně v chování ostatních žáků – agresorů i zbytku třídy – můžeme pozorovat odmítavé postoje k oběti, nevybírají si ji do pracovních skupin, často otevřeně dávají najevo svou nelibost vůči ní. Chovají se vůči oběti s despektem, rozkazují jí a mnohdy zcela otevřeně škodí. n Šikana může být jednorázovou záležitostí (např. žák si vybíjí svůj aktuální stav frustrace na spolužákovi, třída dá jasně najevo nelibost vůči šikanování žáka, případně včas zasáhne třídní učitel), nebo častěji dlouhodobým procesem, který může trvat několik týdnů, ale i let (zejména v důsledku nevšímavosti učitelů, nezdravých vztahů mezi žáky, postupného rozšíření počtu agresorů). n Příčin šikanování je mnoho a jejich odhalení u konkrétního agresora umožňuje správně intervenovat. K těm nejčastějším patří potřeba odreagovat stres (agresor má problémy v rodině, ve škole, sám je šikanován apod.), kompenzace vlastní slabosti, touha po ovládání druhé osoby, nuda, zvědavost atd. n Šikanování není záležitostí jen agresora a oběti, odehrává se ve třídě (nebo ve škole, pokud jsou aktéři z různých tříd), tedy ve skupině, která k ní zaujímá nějaké postoje, na kterých do určité míry závisí, zda se bude násilí tolerovat a dále se rozvíjet, nebo se mu ihned zamezí. Při odhalování a řešení šikany je třeba pracovat s celou třídou nebo třídami.


7

A 1.7


A 1.1

Žák, student

n Ačkoliv šikana sama není definována jako trestný čin či přestupek, naplňuje útočník svým jednáním skutkovou podstatu některých trestných činů, které jsou součástí našeho trestního práva, např. trestný čin omezování osobní svobody, ublížení na zdraví, útisku, vydírání, poškozování cizí věci atd. Škola je vázána oznamovací povinností, nesmí nečinně přihlížet – učitelé a vedení školy by tak sami porušovali zákon. n Bez včasného nebo zcela chybějícího zásahu má šikanování dopad na všechny zúčastněné – oběť si nese několikaleté nebo celoživotní trauma, agresor se ubezpečí, že jeho počínání přináší jemu prospěšné výhody a pocity a své jednání uplatní i v budoucnu. Ostatní žáci ztrácejí iluze o spravedlivé společnosti, bezpečí a ochraně ze strany autorit a sami se stávají apatičtí vůči ubližování druhým.

3. Jak si poradit s šikanou ve škole – diagnostika a postupy při řešení šikany Šikanování a další negativní projevy ve vztazích mezi dětmi jsou snad pro každého učitele (zejména třídního) noční můrou. Čím zamotanější je celý případ, chybí-li důkazy, svědci a vůbec nějaké podrobnější informace, tím více si učitel zoufá a díky tomu řešení někdy odkládá. Odsouváním problému do nedohledna se však celá záležitost ještě více komplikuje a nabírá na závažnosti.

TIP

8

Aby bylo možné zasáhnout do rozběhnutého kolotoče násilí, je třeba ho nejprve rozpoznat. Máme-li podezření, že se ve třídě něco děje, můžeme k odhalení problému použít některý z diagnostických nástrojů. Ne vždy jsme si ale vědomi změn v chování našich žáků – aktéři šikany umí své činy i chování dobře maskovat. Pak nám mohou posloužit informace z různých zdrojů, které je třeba vždy prověřit.



Žák, student

A 1.1

3.1 Odhalujeme šikanování mezi dětmi Něco se děje… Zvoní. Jdu chodbou ke své třídě sedmáků a všímám si, že Honza stojí ještě na chodbě a vstupuje do třídy těsně přede mnou se svěšenými rameny a rychle si stoupne ke své lavici, aniž by komukoliv věnoval jediný pohled. Neusměje se, ačkoliv se pár kluků chechtalo pošklebování jednoho z nich. Divné. Ještě nedávno by se taky zasmál. „Aby ti to nezůstalo!“ To jsem se fakt předvedla s „originální“ poznámkou. Ale mě spíš zajímá další chování „mých kluků“. Podívali se na sebe, pak na Honzu a nakonec se tajnůstkářsky znovu usmáli a posadili se. Nikdy ho mezi sebe moc nebrali, nevšímali si ho, nějakým způsobem spolu vždycky vyšli. Dneska ale ne. I kolegyni na češtinu se zdál být unavený, netečný. Zvláštní.

PŘÍKLAD

Druhý den při dozoru vidím Honzu stát pár metrů ode mne. Bez svačiny a samotného. Zdá se, že je mu do breku. Opatrně zkouším navázat řeč: „Jak to jde?“ Popotáhne: „Ale jo!“ „Dneska jsi bez svačiny?“ „Už jsem ji snědl.“ Řekl to dost nejistě a já navíc vím, že nejedl. Hned po zvonění vyšel ze třídy a od té doby se neodlepil ode zdi, od které má rozhled na celou chodbu. Nechci na něj ale útočit, tak to zkouším jinak. „Zítra jdeme konečně do slibovaného kina, těšíš se?“ „Hmmm… Nevím, jestli půjdu.“ Honza se ale původně hrozně těšil jako všichni. Najednou vidí přicházet kluky, nenápadně se ode mě odvrací a začne si hrát s mobilem. Spolužáci ho míjí s nepříjemným špitáním a vysílají k Honzovi významný pohled. Zdá se to být jasné. Kluci nemají spolužáka rádi, zřejmě ho i trápí a on celý zničený nechce ani do vytouženého kina. Ale je to tak určitě? Máme se spolehnout na své domněnky? Vždyť se přeci mohli pohádat, Honza třeba dostal špatnou známku nebo se doma hádají a my hledáme, co třeba ani není. Neměli bychom ale změny, kterých jsme si vědomi, podceňovat. Existuje několik


9

A 1.7


Žák, student

A 1.1

diagnostických nástrojů, které nám mohou situaci ve třídě částečně objasnit. I.

POZOROVÁNÍ

Diagnostická metoda pozorování patří ke každodennímu chlebu učitele. V případě odhalování neblahých vztahů mezi dětmi je prvním a nejdostupnějším nástrojem, který můžete dle potřeby doplňovat o další metody. V příběhu bylo pozorování učitelem nezbytným prostředkem k odhalení změn v chování žáků a ostrakizace ze strany spolužáků. Příběh nabídl hned několik typických známek nežádoucího chování mezi dětmi, které mohou učitele varovat a měly by ho vést k dalším krokům v pátrání po příčinách změn: n žák se vrací z přestávky do třídy jako poslední (většinou až s učitelem), n je nápadně smutný, často pláče, stojí o přestávce na chodbě, aby na něj viděl pedagogický dozor, n spolužáci ho příliš neuznávají, naopak mu dělají naschvály (např. schovají mu psací potřeby před písemkou, zesměšňují ho, když je zkoušen před tabulí atd.), n na různých akcích je sám, nikdo si ho nevšímá nebo je mu věnována pozornost ve formě bezohlednosti, různých nepříjemností, n žák je ospalý, apatický, n zhoršuje se v prospěchu atd.

TIP

10

Chcete-li pozorování provést důkladně, oslovte také kolegy, kteří ve třídě vyučují, a společně zaveďte poznámkový blok, kam můžete všichni své postřehy zaznamenávat. Ať už budete zapisovat volně (např. co stránka to jeden den se směsicí záznamů) nebo navrhnete více strukturované záznamy dle vlastní úvahy. Dohodněte se, koho, co a kdy budete sledovat a vzájemně se informujte o významných projevech chování a událostech.



Žák, student

A 1.1

Pro detailní posouzení závažnosti změn žáka (ať už jde o oběť, nebo agresora) může posloužit tzv. monitoring. Provádí se prostřednictvím pozorování a zapisování do speciální tabulky zahrnující různé projevy chování, u nichž zaznamenáváme jejich výskyt a četnost např. za jeden týden či více. Tabulku můžete připravit sami nebo využít již osvědčených materiálů. Jak v pozorování postupovat? Z vašeho chování musí být především patrný jasný postoj nesouhlasu s ubližováním komukoliv ve třídě. To, že chcete pozorovat a odhalit problém, nesmí znamenat, že se budete chovat, jako by se nic nedělo. Vždyť se pravděpodobně něco děje! Pozorujte zejména: n chování a jeho změny u potenciální oběti a agresorů n vztahy mezi dětmi n vzhled a věci potenciální oběti (pozornost by měly vzbudit určitě modřiny a podlitiny, poškozené oblečení a další věci, chybějící pomůcky apod.) n změny v podávání školních výkonů, zhoršený prospěch oběti atd. Délka pozorování závisí na vývoji problému ve třídě. Neděláte výzkum ani jiné hloubkové šetření, ale potřebujete si ujasnit, k čemu vlastně mezi žáky dochází. Zajímá vás, proč se změnilo chování dětí a jestli není někdo ohrožen. Proto někdy postačí dva dny nebo týden k prvnímu zhodnocení situace. V závislosti na vývoji situace postupujete dál. Pokud se vztahy stabilizují, sledujte třídu dál. Pozorovatel nesmí usínat na vavřínech, když vidí, že se ohrožené dítě zase usmívá. Možná se pozornost případných trýznitelů jen dočasně přesunula jiným směrem. Můžete snížit frekvenci záznamů, ale dále s nimi pracujte – zaznamenávejte si i stav relativní pohody (např. jednou týdně či za dva týdny si zapište, jak se situace aktuálně vyvíjí).


11

A 1.7


A 1.1 TIP

Žák, student

Jiný postup volíme, když se vztahy mezi dětmi nezlepšují, ale ani nedochází k patrnému zhoršení či aktivnímu útoku proti žákovi. Jednejte na základě zkušenosti s vlastní autoritou ve třídě, s dosavadní účinností vaší intervence a samozřejmě dle povahových rysů konkrétních dětí. Je-li šikana skutečně v rané fázi, můžete být úspěšní, když si najdete chvilku promluvit zvlášť se všemi zúčastněnými. S obětí hovoříme o naší možné pomoci a důležitosti včas problémy sdělit a řešit. S agresory probereme jejich chování a sankce, které jim hrozí. Snažíme se také o povzbuzení empatie. Ani třída nesmí zůstat opomenuta – po dohodě s aktéry počáteční šikany vneseme téma ubližování druhým např. do hodiny výchovy k občanství nebo jej probereme na třídnické hodině. Nebojte si přizvat také školního metodika prevence. Pokud cítíte, že to tak jednoduché nebude, obáváte se rozsáhlejší šikany nebo víte, že komunikace s agresory nebude snadná, využijte dalších diagnostických nástrojů – některou ze sociometrických metod, dotazník a rozhovor (viz níže). Jednoduchou sociometrii zvládnete zajisté provést sami, složitější pak realizujte ve spolupráci se školním metodikem prevence nebo výchovným poradcem. Není na škodu přizvat si externího odborníka – psychologa nebo občanské sdružení, které se zabývá prevencí a intervencí rizikového chování, oslovit můžete středisko výchovné péče nebo pedagogicko-psychologickou poradnu. Zde ale počítejte z důvodu nedostatku kapacity lidských zdrojů s časovou prodlevou diagnostiky! II.

SOCIOMETRICKÉ METODY A DOTAZNÍKY

Sociometrii volíme v momentě, kdy si nevystačíme s pouhým pozorováním nebo si chceme potvrdit informace zjištěné sledováním vztahů ve třídě, od kolegů i od dětí. Podstatou této metody je zjišťování a měření vztahů ve skupině – pozice a role v kolektivu, vztahové preference, obliba. V závislosti na zvolené sociometrické technice učitel sbírá data, která mohou vypovídat o tom, kdo je v kolektivu vůdčí osobností, kdo oblíbený a kdo naopak stojí zcela na pokraji skupiny, někdy i mimo ni. Ověří si pozitivní i negativní vazby mezi dětmi.

12



Žák, student

A 1.1

Dotazníky mohou být standardizované klasické i sociometrické. Lze si je však připravit i dle vlastních potřeb. Zahrnují větší množství otázek (na rozdíl od ankety). Dotazník stylizujte srozumitelně a tak, aby vám skutečně poskytl kýžené odpovědi. Otázky mohou být s uzavřenou odpovědí (např. odpověď ano – ne, nabídka možností atp.), polozavřené (nabídka odpovědí s otevřenou možností, např. Jiné…) a otevřené (jedinec odpovídá vlastními slovy bez možnosti výběru). Předem se rozhodněte, zda bude šetření anonymní nebo jmenovité (hrozí však riziko vyššího výskytu lživých odpovědí). Z dotazníků i sociometrických šetření obvykle vyplyne celá řada informací, počítejte proto s vyššími nároky na zpracování. Mnohdy však hledáme konkrétní odpověď, kterou si z šetření vytáhneme, a ostatní údaje využijeme pouze okrajově. Existují standardizované sociometrické dotazníky, jejichž zadávání i vyhodnocení je lepší ponechat v rukou odborníka, nebo je zadáváme až po určité zkušenosti s nimi (např. absolvujeme školení či výcvik, jehož součástí je praxe). K nejznámějším sociometrickým dotazníkům patří S-O-R-A-D, jehož autorem je doc. Vladimír Hrabal. Zjišťuje oblibu a vliv všech žáků ve třídě. Neodhalí nám však šikanu, pouze zjistíme pozice žáků ve třídě a základní informace o vztazích mezi dětmi. Cílenější a pro diagnostiku šikany zajímavější jsou dotazníky B3 a B4 zpracované PhDr. Richardem Braunem. Otázky směřují k odhalení klimatu a vztahů, atraktivity jednotlivých dětí a jejich pozic. Za zmínku určitě stojí také dotazník D-1, který využívá alegorie lodi (děti jako posádka námořní lodi) a pomáhá rozkrýt šikanu mezi dětmi.

TIP

S čím si poradíte sami? Malé sociometrické šetření připravíte i bez odborné pomoci. Následující ukázka je pouze jednou z mnoha technik zjišťujících vztahy ve skupině (můžete využít i pracovní listy v části D této publikace – D 1.2 „Ruka“, D 1.3 „Strom vztahů“).


13

A 1.7


Žák, student

A 1.1 TIP

Z praxe: „Kytička mé přízně“ Cíl: pozitivní zpětná vazba, sebepoznávání, zjištění vazeb ve skupině Čas: 45 nebo 90 minut Pomůcky: papíry A4, psací potřeby, jmenný seznam žáků S dětmi si krátce povídáme o přátelství, pozornosti a přízni věnované lidem, které máme rádi. Poté rozdáme papíry s předtištěnou kytičkou (beze jmen) nebo si mohou žáci, máme-li více času, nakreslit kytičku dle zadání – hlavní květ, dva menší květy a tři lístečky (viz obrázek č. 1; doporučuji základní tvar předkreslit na tabuli a detaily i barvy ponechat fantazii). Poté děti požádáme, aby do velké kytičky napsaly své jméno, do malých květů jména dvou spolužáků ze třídy, které považují za své nejbližší kamarády a do lístečků ještě další tři spolužáky, s nimiž si dobře rozumí. Snažíme se, aby nepřekračovali počet pěti kamarádů. Pokud naopak nemají blízký vztah k více lidem ve třídě, nenutíme je vyplnit všechny části kytičky. Může být diagnosticky zajímavé. Pokud víme, že hrozí nulový výběr některého z žáků, přichystáme si kytičku taky a dítě do ní zahrneme nebo techniku zaměříme jinak (viz níže). Požádáme také, aby se u každého spolužáka uvedeného na kytičce zamysleli nad tím, co pro něj znamená. S hotovými kytičkami se posadíme do kruhu a každý postupně osloví vždy jednoho spolužáka uvedeného v kytičce (např. „Součástí mé kytičky jsi ty, Honzo, protože jsi ochotný mi vždy pomoci.“). Trváme na přímém oslovení a krátkém zdůvodnění. V dalším kole osloví druhého atd. Během této části techniky zaznamenáváme k jednotlivým dětem, kolikrát byly voleny. Zajímají nás žáci s nejvíce nebo nejméně volbami. Celou techniku uzavřeme stručným shrnutím proběhnuvší hodiny. Popovídáme si o tom, zda bylo či nebylo těžké provést volbu, zdůvodnit ji.

14



Žák, student

A 1.1

Varianty: 1) Změna tématu: místo přátelství a přízně zvolíme jiné téma, např. pomoc a rada (Kdo nám pomůže a poradí, když jsme v nouzi nebo bezradní?), společné zájmy, na koho se ve třídě můžeme spolehnout, nebo zkrátka to, co chceme obecně zjistit. 2) Změna formy: kytičku můžeme nahradit sluníčkem s mráčky (sluníčko je daný žák a do mráčků – max. sedm mráčků – zapisuje dle zadání spolužáky), balónky. Záleží na vaší fantazii.

Anička

Obrázek č. 1

Nečekejte od uvedené techniky odhalení šikany. Její výsledky doplňují představu o vztazích mezi dětmi. Kupříkladu zjistíte, kdo je v kolektivu více či méně oblíbený, zda se vyskytují solitérní skupinky nebo kdo má méně kamarádů a naopak komu chyběly na papíře květy a lístečky, protože by nejraději napsal téměř všechny spolužáky. Děti se zároveň učí poskytovat i přijímat pozitivní zpětnou vazbu. Abyste z takové hodiny vytěžili maximum, sledujte žáky po celou dobu a pro sebe vyhodnocujte jejich chování, soustřeďte se především na agresora a oběť. Vnímejte i chování ostatních vůči oběti. Můžete si ucelit obraz o probíhajícím či domnělém šikanování. Chcete-li získat více podrobných informací, využijte spíše písemné techniky. Děti vyplní vámi připravený klasický nebo sociometrický dotazník zahrnující pouze takové otázky či výroky, které vám poskytnou co nejpřesnější odpovědi.


15

A 1.7


Žák, student

A 1.1 Krátký sociometrický dotazník

Připravte si 6–8 otázek, jimiž se budete ptát na spolužáky ve třídě. Otázky (výroky) formulujte pouze pozitivně nebo kombinujte pozitivní s negativními. S použitím negativních otázek buďte opatrní – záleží na konstelaci vztahů ve třídě. Pokud víte, že někdo není mezi dětmi oblíbený, nemusíte si to nutně potvrzovat. Na druhou stranu možná zjistíte, že obávaný spolužák, který často prosazuje svou, mluví za třídu a dává najevo neúctu k autoritám, není tak oblíben, jak jste se možná původně domnívali.

TIP

Příklady otázek: „Koho bys označil/a jako přirozeného vůdce třídy?“ – „Napiš jména tří spolužáků, které bys určitě pozval/a na oslavu svých narozenin.“ – „Kterého spolužáka bys na oslavu narozenin spíše nepozval/a?“ – „Napiš jména tří spolužáků, s nimiž bys chtěl/a pracovat na školním projektu z…“ (doplníme předmět, v němž se daří případnému outsiderovi, abychom zjistili, zda se mu dostane nějaké pozitivní volby v případě, že by mohl být potřebný) atp. Dotazník není anonymní a zadávejte jej s tím, že výsledky nebudou dětem prezentovány, jsou určeny pouze vám a požadujte co největší upřímnost. Výsledky po vyhodnocení skutečně dětem neprozrazujte! Děti mohou být seznámeny s určitým souhrnem na obecné úrovni (např. „Dotazník ukázal, že jste fajn kolektiv, v němž má každý své místo.“ „Z vašich odpovědí vyplynulo, že potřebujeme společně podniknout něco pro to, abychom se všichni cítili dobře.“). V interpretaci nemá zaznít žádné jméno. Pokud na tom třída nijak nelpí, tak neříkejte ani obecné výsledky. Zpracování dat spočívá v součtu pozitivních a negativních voleb u každého žáka. Nejvyšší získaná hodnota v rámci jedné otázky odhalí, koho třída převážně vnímá jako vůdce, baviče nebo osamělého jedince. Vztahy lze znázornit také graficky – vytvoříme tzv. sociogram. Z obrázku č. 2 je patrná výrazná pozice outsidera – chlapce bez pozitivních vazeb od ostatních členů skupiny. Právě tohoto chlapce téměř všichni vybrali, když se měli rozhodnout, koho by nechtěli mít na své oslavě narozenin.

16



Žák, student

A 1.1

Pravděpodobnost, že by se mohl stát obětí šikany, je vyšší než u více oblíbených spolužáků. Otázka č. 1: Napiš tři spolužáky, které bys pozval/a na oslavu svých narozenin. Otázka č. 2: Koho bys na oslavu svých narozenin spíše nepozval/a? (napiš jedno jméno)

David

Petr

Alena

Eliška Jirka Karolína

Silvie

Honza

Jednosměrná vazba pozitivní

Marie

Obousměrná vazba pozitivní Jednosměrná vazba negativní Obousměrná vazba negativní Obrázek č. 2 – Ukázka sociogramu malé skupiny

Jak ale naložit s těmito výsledky? Šetření provádíme, abychom si ujasnili vztahy ve třídě. Pokračujte tedy v pozorování ohrožených dětí a zaměřte se na intenzivnější prevenci. Využijte třídnických hodin, přizvěte odborné lektory prevence, požádejte o pomoc školního metodika prevence. Snažte se svým působením podpořit v dětech schopnost empatie. Povídejte si s nimi o toleranci a respektu vůči druhým lidem, seznamte je i s důsledky nežádoucího chování.


17

A 1.7


Žák, student

A 1.1 TIP

Dotazník „Cítíme se bezpečně?“ Dotazník se ptá přímo na situaci ve třídě (popř. ve škole). Dříve, než jej zadáte, věnujte některou z předchozích hodin problematice šikany. Dotazníkem následně zjišťujeme skutečné znalosti dětí o šikaně, zda se samy staly někdy její obětí a jestli si myslí, že je někomu ve třídě ubližováno. Zajímá nás, zda se cítí ve škole i ve třídě bezpečně. Výběr a formulaci otázek přizpůsobte věku dětí a vašim požadavkům. Příklady otázek: n Otázky s uzavřenou odpovědí ANO – NE: „Cítíš se ve třídě bezpečně?“ – „Dochází ve vaší třídě k šikaně?“ – „Stal/a jsi se obětí šikany někdy ty?“ – „Má oběť šikany nějaké kamarády ve třídě?“ atd. n Otázka s baterií odpovědí: „Pokud ti ve třídě někdo ublížil, jakým způsobem?“ a) b) c) d) e)

tělesné násilí – bití, kopání a jiné ubližování na těle posměch, slovní napadání, ponižování, naschvály pomluvy, přetvářka, neupřímnost neoprávněné vymáhání věcí, peněz jinak (napiš jak) .........................................................

n Otázky s otevřenou odpovědí: „Popiš, jak to vypadá, když není ve třídě pohoda.“ – „Jak se projevuje šikana ve vaší třídě?“ – „Co bys poradil oběti šikany?“ atd. n Využití škál v dotazníku: Oznámkuj vztahy ve třídě: 1– 2– 3– 4– 5–

skvělé dobré ujde to nic moc špatné

Závažná informace o šikanování ve třídě, která vyplynula z dotazníků, je podnětem k potvrzení informací prostřednictvím rozhovoru a k přikročení k řešení.

18



Žák, student III.

A 1.1

ROZHOVOR – ŘEŠÍME ŠIKANU

Diagnostický rozhovor využijeme v různých fázích rozkrývání šikany. Přínosem je zejména bezprostřední a osobní kontakt s žákem. Pozorujeme při něm chování jedince a jeho způsob komunikace (intonaci, neverbální projevy apod.). Otázky si předem dobře promyslete. Ptát se můžete zcela volně nebo si lze připravit strukturovaný rozhovor s danými otázkami. Opatrně se opírejte o údaje z dotazníků a snažte se čerpat z vlastního pozorování. Základní body rozhovoru s dětmi zaznamenávejte nebo je nechte sepsat a podepsat svou výpověď.

TIP

Rozhovor veďte s každým žákem zvlášť, přizvěte si kolegu (školního metodika prevence, výchovného poradce nebo kolegu, který se těší důvěře dětí). Oslovte nejprve svědky šikany, poté oběť (oběti). S obětí je třeba hovořit s taktem, nabídnout jí pomoc a společně hledat řešení problému. V této fázi byste měli mít dostatek důkazů a fakt, které vám umožní absolvovat rozhovor s agresorem (agresory). Agresor musí od počátku cítit, že víte, co se děje. Ponechejte prostor tomu, aby vypověděl, co se stalo. Podle vývoje hovoru předkládejte postupně fakta, ta nejvíce usvědčující si nechte spíše na závěr – jsou to trumfy, s nimiž hrajeme u obzvláště zarputilých „zatloukačů“. Snažte se zjistit příčinu jeho chování, abyste mohli nabídnout adekvátní pomoc. Seznamte ho se sankcemi, které může očekávat. Včetně možnosti přizvání policie k vyšetření celé věci.

TIP

Pokud rozhovor nepřinesl kýžený efekt, přizvěte do školy rodiče a v krajním případě i zmíněnou policii. Záleží nám na bezpečí oběti a přerušení šikanování. Proto neváhejte a podnikněte kroky k úplnému vyřešení. Do vyšetřování neopomeňte zapojit vedení školy. Čím později se agresor ke svému chování přizná nebo je odhaleno jinak, tím přísnější volíme sankci. V případě střední školy je možné udělit podmíněné vyloučení nebo vyloučit žáka ze školy bezpodmínečně (v závažných případech).


19

A 1.7


Žák, student

A 1.1 Jak celou záležitost uzavřít?

V závislosti na závažnosti šikany a přiznání sankce skutečně udělte. Promluvte s agresorem o dalším chování vůči oběti a vůbec o agresorově působení ve škole. Upozorněte ho, že sankce je jakousi podmínkou a v případě, že bude ve svém jednání jakýmkoliv způsobem pokračovat, budete postupovat mnohem tvrději. Nabídněte zároveň pomoc dle potřeby. Např. dítě, které si stěžuje, že se prostě nedokáže ovládnout, nasměrujeme k psychologovi, který mu může pomoci s rozvojem seberegulace. Společně také vymyslete způsob, jak odreagovat jeho chování jiným směrem v době přestávek.

TIP

Snažte se společně s rodiči zajistit oběti bezproblémovou cestu do školy i domů a samozřejmě dohlédněte na to, aby se ani po dobu vyučování nic nestalo. Nesmíme opomíjet ani další práci se třídou. Dejte najevo, že podobné chování nebude v žádném případě tolerováno, a věnujte hodně času budování klidného a pozitivního klimatu třídy – ať už sami nebo za pomoci externí organizace. Stali jste se sami svědkem šikany Pokud přistihnete aktéry šikany přímo při činu, jednejte rychle a bez předchozího dlouhého vyšetřování. Za pomoci vedení školy a kolegů zajistěte oběti bezpečí a klidné místo, kde se jí bude věnovat pedagog, kterému důvěřuje. Totéž platí pro agresory (agresora) – snažte se je okamžitě separovat, aby se neměli možnost domlouvat na jednotné vymyšlené verzi. Dále postupujte tak, jak bylo popsáno v předchozí části Rozhovor – řešíme šikanu. Když vás někdo osloví Jiná situace nastává, když jste celý problém neodhalili sami, ale někdo za vámi přišel nebo vám zavolal. Proces řešení se liší v závislosti na zdroji informací a pochopitelně na konkrétní situaci.

20



Žák, student

A 1.1

n Oběť přichází sama Dítěti nabídněte klidné místo, kde se vám může svěřit. Nechejte ho mluvit, nenabízejte vlastní domněnky, nepokládejte sugestivní otázky ani jinak nenarušujte spontánní komunikaci oběti. Pokud je třeba, jemně se dotazujte. Snažte se zjistit, jestli existují nějací svědci šikany, společně hledejte řešení. Vytvořte spolu s dítětem takový režim, který mu umožní bezpečně se pohybovat po škole. Poté pokračujte hledáním a výpovědí svědků, agresorů a zakončete výše uvedeným řešením šikany. n Když vás osloví očití svědkové šikany K očitým svědkům patří nejčastěji děti, kterým se oběti zželelo a potlačily v sobě skupinovou normu „nebonzovat“. Nedokážou nečinně přihlížet ubližování druhým. Oceňte odvahu svědků a vyslechněte, popř. sepište jejich sdělení. Následný postup záleží především na tom, co a v jakém rozsahu jste se dozvěděli. Kusé informace ověřte intenzivním pozorováním, popř. dotazníkem. Akutní stav je nezbytné řešit neodkladně – pokud jste se dozvěděli o útoku na oběť, který právě proběhl, postupujte jako byste odhalili šikanu sami. Ať už je situace jakákoli, nezpochybňujte svědectví a snažte se co nejdříve zjistit pravdu. n Všímaví kolegové Někdy vás, jste-li třídní učitel, upozorní na zvláštní chování dětí kolega, který ve třídě učí častěji (zpravidla učitelé matematiky a českého jazyka). Když se pak poptáte ostatních vyučujících, možná si i oni uvědomí, že se jim něco nezdálo. Zkuste se společně poradit, co dělat dál, a proveďte šetření dle potřeby. n Když volají rodiče Když volají rodiče oběti, kterým se dítě svěřilo, popř. sami poznali, že něco není v pořádku, ubezpečte je o vaší ochotě jednat a informujte je o tom, jaké kroky předběžně uděláte. Možná jste už sami ve fázi sledování třídy, vyhodnocujete si data získaná některou z diagnostických metod. I tím


21

A 1.7


A 1.1

Žák, student rodiče jistě povzbudíte. Domluvte se na dalším telefonátu, kterým se budou informovat, jak jste pokročili.

TIP

Nezapomeňte dojednat také bezpečností opatření pro cestování mezi domovem a školou. Kontaktovat nás mohou i pracovníci linky bezpečí – využijte toho a poraďte se i s nimi na dalším postupu.

3.2 Překážky při vyšetřování šikany Během probíhající či již vyšetřované šikany se někteří učitelé dopouští několika chyb, jimiž napomáhají agresorům snadno vyváznout z odpovědnosti za své jednání. Upevňují zaběhnutý režim šikanování v kolektivu nebo zpomalují zbytečně kompletní proces rozkrývání a konečného vyřešení celé neblahé situace. Čeho se tedy vyvarovat, abychom skutečně pomohli? n Negativní přístup k oběti – stává se, že sami učitelé vnímají žáka jako méně imponujícího, nedůvěřují mu a jeho situaci bagatelizují, chovají se k němu s despektem – děti vycítí, že ani nám není jejich spolužák sympatický, a snáze sklouznou k odreagovávání se na jeho účet. n Pozitivní vztah k agresorovi – někdy učitel nevěří, protože mu skutečně přijde neuvěřitelné, že by právě jeho oblíbenec byl schopen tak krutého činu. Toho pochopitelně agresor zneužívá. Zkuste na žáky hledět s větší objektivitou. n Odmítnutí, bagatelizování celé situace – pokud se na nás oběť nebo očití svědkové obrátili s důvěrou, pak naše odmítnutí cokoliv dělat nejenže šikanu přiživuje, ale uzavíráme si „vrátka“ pro příště – důvěru jsme zklamali. n Konfrontace výpovědi oběti a agresora bez předchozí přípravy – nepodlehněme touze, aby si to děti vyříkaly samy, nevyslýchejme aktéry šikany společně – oběť ze strachu všechno popře a námi získané informace nebudou užitečné, šikana může pokračovat beztrestně dál. Pokud však

22



Žák, student

A 1.1

oběť připravíte a cítí-li ve vás důvěru – tedy zbavíte-li ji strachu – můžete opatrně konfrontaci připustit – agresor, který pocítí, že oběť z něj už nemá strach, ztrácí půdu pod nohama. n Prozrazení zdroje informací agresorovi – svědky můžeme nejen ohrozit, ale zároveň poskytneme agresorovi pole působnosti pro rozvíjení dalších lží na adresu informátorů. n Řešení konfliktu před celou třídou – otevřením problému před třídou oběť zcela znemožníme nejen před agresory, ale i před dětmi, které by s ní mohly navázat lepší vztahy. n Nedotažení vyšetřování do konce – pokud nevíme, jak dokončit šetření a vyřešit problém nebo jej protahujeme, odkládáme, předejme jej do rukou školního metodika prevence či vedení školy. Neschopnost dokončit započaté vyšetřování nahrává jen a jen agresorům. n Ponechání oběti bez ochrany – je pochopitelné, že agresoři nijak nad svým odhalením nejásají a svůj vztek nebo strach ze sankce si pravděpodobně vybijí na své oběti. Čeho si musíme být vědomi během celého vyšetřování? n Oběť má strach a mnohé díky tomu nepřizná. n Agresoři mají také strach, šikanu popírají a mnohdy obrací proti oběti („To ona nás šikanuje!“). Vynalézavost při lhaní někdy nezná hranic. n Přihlížející žáci se obávají, aby se díky poskytnutí informací o agresivitě svých spolužáků nestali sami obětí útoků. n Rodiče mají strach o své děti a podle toho s námi jednají. Pracujeme tedy se strachem všech zúčastněných. To je velmi silný soupeř. Dejte proto najevo, že o něm víte, a snažte se svým přístupem a poskytnutím pomoci sejmout obavy bránící úspěšnému vyřešení situace.


TIP

23

A 1.7


Žák, student

A 1.1 3.3 Kdo nám může pomoci

Učitel většinou není odborníkem v oblasti rizikového chování. Jeho úkolem je vzdělávání dětí, péče o danou třídu a snaha o pozitivní klima ve třídě (a samozřejmě v celé škole), komunikace s rodiči. Má také administrativní povinnosti, absolvuje dozory, školní a mimoškolní akce, chystá si přípravy a mnoho dalšího. Není toho právě málo. Přesto zmíním ještě jednu významnou povinnost: celoživotní vzdělávání. Třídnímu učiteli by mělo vedení školy zprostředkovat takové vzdělávací aktivity, které mu umožní získat teoretické i praktické znalosti a dovednosti k úspěšnému zvládání problémů ve třídě. K užitečným patří programy věnující se agresivitě a šikaně ve třídě, vedení třídnických hodin, osobnostně sociálnímu rozvoji a jiné. Absolvováním opravdu kvalitních kurzů dochází k větší samostatnosti a jistotě v krizových situacích, v nichž mnozí stále tápou. V ideálním případě zajistí škola pro své zaměstnance každoroční znovuproškolení, kde se každý seznámí s postupy v různých situacích. Vede-li seminář skutečný odborník, mohou si společně projít konkrétní problémy v dané škole, ukázat si, jak řešit ten či onen problém a jak jej uvést do legislativního kontextu.

TIP

I učitel znalý způsobů řešení rozmanitých situací ale někdy vyhledá pomoc. Šikanu není jednoduché rozkrýt a ve spolupráci s ostatními učiteli nebo externími odborníky můžeme být úspěšnější. Obklopte se lidmi a kontakty, s nimiž můžete kdykoliv počítat, abyste mohli v krizi ihned jednat a nebyli na ni sami. Vytvořte si třeba malou kartotéku.

3.4 Krizová kartotéka učitele Na koho se s čím obrátit? a) Ve škole Vedení školy – ředitel školy je zodpovědný za odborné vyšetření šikany a udělení sankcí a rozhodně by měl být

24



Žák, student

A 1.1

do celého problému zasvěcen a zapojen. Je vhodné, aby komunikoval s rodiči, popř. s policií a dalšími odborníky. Školní metodik prevence – je jmenován ředitelem školy, aby koordinoval a realizoval preventivní aktivity ve škole včetně tvorby programu proti šikanování, který připravuje společně se všemi pedagogy školy. Vzhledem ke svému specializačnímu vzdělání by měl znát základní postupy v prevenci a intervenci rizikového chování. Zúčastňuje se vyšetřování šikany společně s vedením školy, výchovným poradcem a samozřejmě s přispěním všech pedagogických pracovníků. Ke kompetencím školního metodika prevence patří kontaktování vhodného odborného pracoviště v případě akutního výskytu šikany (a jiných druhů rizikového chování), účast na intervenci a následné péči (vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních č. 72/2005 Sb.). Výchovný poradce – disponuje řadou diagnostických nástrojů. Společně s ředitelem školy svolává výchovné komise. Spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou a podobně jako školní metodik prevence může kontaktovat řadu externích odborných pracovišť. Školní psycholog, speciální pedagog – pokud škola zaměstnává nebo úzce spolupracuje s těmito odborníky, mohou se celého problému ujmout a vést vyšetřování – za ideální považuji přítomnost speciálního pedagoga – etopeda. Spolehlivý kolega – nutnost rychlého zásahu a zároveň potřeba poskytnout oběti azyl, a to učitelem, jemuž by důvěřovala, je evidentní, a proto voláme na pomoc spolehlivého kolegu. b) Externí pomocníci Pedagogicko-psychologická poradna – vyhláška č. 72 o poskytování poradenský služeb nás informuje o kompetencích poraden, které mimo jiné poskytují krizovou intervenci, provádí diagnostiku žáků škol


25

A 1.7


A 1.1

Žák, student s osobnostními a sociálně vztahovými problémy. Krátkodobě pracují s těmito dětmi individuálně (ať už jde o agresora nebo oběť – obě strany zaslouží pozornost a v PPP ji dostanou). Poskytuje poradenské konzultace a doporučení pedagogickým pracovníkům a také provede diagnostiku sociálního klimatu třídy – učitel tedy nemusí být tím hlavním v rozkrývání vztahů mezi dětmi, ale může přizvat na pomoc PPP. Středisko výchovné péče – jeho pracovníci (psychologové, terapeuti, speciální pedagogové apod.) pomáhají při řešení šikany a poskytují i následnou terapeutickou individuální péči i intervenci přímo ve třídě, nabízí výchovné a poradenské služby a pracují s rodinou. Orgány sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD) – OSPOD jsou součástí obecních úřadů (resp. okresních úřadů) a svou činností se orientují na dítě a rodinu. V mimořádném případě závažné až brutální šikany kontaktuje ředitel školy tento orgán, aby zahájil práci s rodinou agresora, případně zahájil řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu (Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j. 24 246/2008-6). Městská policie, Policie ČR – obě složky policie nabízejí programy v oblasti prevence rizikového chování. S městskou policií se můžeme dohodnout na monitorování okolí školy (vzhledem k tomu, že šikana probíhá i v mimoškolním prostředí, např. cestou ze školy), Policii ČR pak voláme v případě výskytu pokročilé a brutální šikany – jak bylo uvedeno výše, při šikanování dochází k naplnění skutkové podstaty hned několika trestných činů, což spadá právě do kompetence vyšetřování policií. Škola by měla být v kontaktu s obvodním oddělením Policie ČR – společně mohou uzavřít dohodu, že policista bude přizván i tam, kde odhalujeme menší prohřešky – dáváme tím dětem jasně najevo, že náš přístup k šikaně bude nekompromisní, každé ubližování bereme vážně a neváháme volit ani krajní prostředky.

26



Žák, student

A 1.1

Neziskové organizace – některá občanská sdružení nabízejí poměrně kvalitní programy primární prevence rizikového chování a programy včasné intervence, popř. připraví program na míru dle požadavků třídního učitele. Provedou diagnostiku a poskytnou řadu námětu pro další práci se třídou.

3.5 A co dál? Šikanu ve třídě (nebo ve škole, pokud byly aktéři šikany z různých tříd) jste odhalili, vyšetřili, potrestali viníky a udělali opatření k ochraně oběti. Co ale dál? Záleží samozřejmě na konkrétní situaci. V jaké fázi jste šikanu odhalili, jaké bylo řešení, jak přijali agresoři sankce a jaké je jejich následné chování apod. Někdy se stává, že oběť je přeřazena do jiné třídy, nebo dokonce odejde ze školy. Musíme si uvědomit, že šikana dětmi nějakým způsobem otřese, zanechá stopy na myšlení a chování, a proto je třeba s nimi dál pracovat. Třídní učitel by měl ve spolupráci se školním metodikem prevence vypracovat plán aktivit, který bude šitý na míru danému kolektivu. Někdy postačí, když si učitel s dětmi o celé situaci popovídá, vyslechne jejich pocity a názory. Zkrátka celou záležitost s dětmi uzavře, dá jasně najevo, že se i nadále mohou na něj i na ostatní učitele obrátit. Ujistí je o tom, že se ve škole každému dostane ochrany a nežádoucí chování bude nekompromisně potrestáno.

TIP

Při závažnější šikaně – dlouhodobé a postihující více dětí ve třídě – volíme dlouhodobější práci s třídním kolektivem. Jen málo třídních učitelů se cítí natolik jistých, aby se do takového úkolu pouštěli sami. O realizaci programu následné péče požádejte školního psychologa či speciálního pedagoga nebo některou z externích organizací – pracovníka pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo vhodného občanského sdružení, které tyto služby nabízí.


27

A 1.7


Žák, student

A 1.1 4. Prevence šikany

Každému problému je pochopitelně lepší předejít nebo o něm s dětmi alespoň hovořit, dát najevo, že k němu nebudeme lhostejní. Proto by každá škola měla mít zajištěn preventivní program v oblasti šikany.

TIP

Škola by měla zavést taková opatření, která omezí možnost vzniku problematického chování žáků a studentů – podporovat příznivé klima školy, vymezit jasná pravidla chování, vytvořit systém, kterým bude zabezpečen volný čas ve škole (např. dozory o přestávkách). Záleží také na přístupu učitelů k žákům a studentům, jejich schopnosti udělit vhodně pochvalu či sankci. Na základních školách pak nabízíme dětem i řadu volnočasových aktivit. Celkově nazýváme uvedená opatření a aktivity jako nespecifickou primární prevenci šikany. Specifická primární prevence šikany naproti tomu představuje již činnosti směřující k předcházení a eliminaci konkrétního problému. V případě šikanování se soustředíme na ošetření rizikových faktorů, především na rozvoj sebedůvěry a přiměřeného sebevědomí dítěte, komunikačních dovedností a schopnosti kooperace. Podporujeme postoje tolerance a solidarity. Děti se seznamují s problematikou šikany, učí se, jak ji rozpoznat, efektivně se jí bránit nebo pomoci druhým. Důraz je kladen na prožitek empatie s případnou obětí a pochopení pohnutek k ubližování druhým. Preventivní aktivity nejsou určeny pouze třídám, kde problém ještě nevznikl, ale také kolektivům, kde jsme šikanu již zaznamenali. Pojďme se společně podívat, jaké jsou možnosti specifické primární prevence šikany ve škole.

28



Žák, student

A 1.1

4.1 Prevence šikany v rukou školy n Šikana jako obsah vzdělávacích předmětů Téma mezilidských vztahů a šikany je přirozenou součástí některý předmětů. Například v literatuře můžeme využít příběhů lidí, kterým bylo neprávem ublíženo, pocítili křivdu nebo se stali obětí násilí. Četbou a vhodnou diskusí se můžeme plynule dostat k mezilidským vztahům mezi dětmi ve škole. Výchova k občanství, výchova ke zdraví nebo osobnostně sociální výchova skýtají celou řadu témat, která se buď přímo šikany týkají, nebo mohou problematiku šikany otevřít (právní vědomí, liská práva, multikulturní výchova apod.). n Třídnické hodiny Pokud máte ve škole zavedené třídnické hodiny, pak si váš ředitel zaslouží jedničku s hvězdičkou. Tam, kde tomu tak ještě není, neváhejte a připojte se k osvíceným. Třídnictví není jen o omluvenkách, třídnici a katalogových listech. Třídní učitel s dětmi komunikuje, řeší jejich trápení a přestávky k tomu rozhodně nestačí. n „Hodiny prevence“ – do třídy vstupuje školní metodik prevence Školní metodik prevence má hned několik možností, jak se dostat do tříd a realizovat prevenci šikany samostatně. Nejčastěji využívá suplovaných hodin – nejlépe po dohodě s vedením, které by mohlo bazírovat na tom, aby se v suplované matematice skutečně učila matematika. Na žádost třídního učitele se metodik podílí na třídnické hodině. Třetí varianta – školní metodik prevence je současně učitelem výchovy k občanství nebo výchovy ke zdraví – je ideální. Má-li preventista odborné předpoklady, mohou být tyto hodiny velmi nosné. n Školní parlament Školní parlament tvoří zástupci tříd, ředitel (zástupce ředitele) a další pedagogičtí pracovníci. Společně se radí o některých aspektech chodu školy. Kromě jiného se podílí na orga-


29

A 1.7


Žák, student

A 1.1

nizaci různých akcí a vymýšlí vlastní. Inspirativní je statut ochránců (též známý pod názvem patronát) – školní parlament vybere vhodné členy jako ochránce potenciálních obětí nebo dětí, které šikanou prošly. Pozor ale na vychytralé agresory – už víme, že to mohou být oblíbené děti a snadno se stanou členy parlamentu. Parlament by měl podléhat důslednému dohledu šikovného a nestranného pedagoga. n „Den proti šikaně“ Nebo týden, měsíc atd. Záleží na koncepci, nápadech, prostředcích a vůli všech zúčastněných. n Činnost školního klubu Pravidelně a intenzivně fungující školní klub vedený nadšenými učiteli nabízí útočiště dětem, které nemají ve volném čase jinou náplň nebo se zajímají o program klubu. Skýtá prostor pro individuální či skupinovou práci s ohroženými dětmi nebo naopak s problémovými. n Kohezivní aktivity v prostředí školy Koheze neboli soudržnost kolektivu s pevnými a pozitivními vazbami je jednou z podmínek dobře fungující třídy a přáním každého třídního učitele. Ke kohezivním aktivitám slouží třídnické hodiny či odpoledne, dětmi vítané přespávání ve škole nebo třídní projekt, jehož hlavním cílem je být a pracovat společně, mít společný záměr a dotáhnout jej do konce. n Prevence šikany v rámci mimoškolních pobytů Učitel zorganizuje vícedenní výlet nebo školu v přírodě se specifickým programem (aktivity napomáhající ke spolupráci, pocitu vzájemnosti a kamarádství).

4.2 Preventivní programy externích realizátorů TIP

30

Přestože působení učitelů v prevenci šikany zaujímá nejvýznamnější místo, považuji za přínosné zařadit nejpozději do dubNástrahy dnešnej dobywww.raabe.cz/dobraskola v kontexte triedy ZD • Coškolskej dělat, když...


Žák, student

A 1.1

na v rámci školního roku také některý z preventivních programů externích organizací – občanských sdružení, popř. středisek výchovné péče, pedagogicko-psychologických poraden nebo policie – a dle potřeby kdykoliv využít nabídky programů včasné intervence. Ve své praxi jsem se setkala s mnoha preventivními programy. Kvalitou se výrazně lišily, a proto rozhodně doporučuji získat reference o dané organizaci dříve, než si její program objednáte. n Program primární prevence šikany

TIP

Programy specificky zaměřené pouze na problematiku šikany jsou určeny převážně žákům 6. ročníků základních škol a bývají v rozsahu 2–4 vyučovacích hodin. Přechod na druhý stupeň přináší určitá úskalí, která mohou ohrozit stabilitu doposud klidné třídy. Děti byly zvyklé komunikovat převážně s jedním učitelem, trávit s ním spoustu času. Nyní se však musí více osamostatnit a hledat oporu ve vzájemné komunikaci. Někteří žáci odešli na víceletá gymnázia a jiní zase přišli. Vztahy se vyhraňují a je zapotřebí včas podchytit situaci a s dětmi co nejvíce pracovat. Program samozřejmě můžeme objednat i pro jiný ročník. Většina občanských sdružení, střediska výchovné péče, pedagogicko-psychologické poradny a policie realizují prevenci ve školním prostředí. Některé programy probíhají i v mimoškolním prostředí, a to např. v kulturních centrech (výhodou je změna prostředí bez rušivých elementů školy – zvonění, hluk apod., popř. neotřelá forma prezentace). Při volbě realizátora vycházejte z referencí, finančních možností (např. programy policie jsou zdarma, programy občanských sdružení jsou však variabilnější a dle dohody šité na míru konkrétní třídy), zajímejte se o vzdělání lektorů, časovou dotaci, metody práce. Samozřejmostí je účast pedagoga – po dobu programu má nad dětmi dohledovou povinnost on, nikoli lektor! n Program včasné intervence

TIP

Ve třídě se něco děje. Konflikty příliš malých podskupin, hádání, dítě na okraji kolektivu, chybějící přirozený vůdce nebo Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

31

A 1.7


Žák, student

A 1.1

naopak víme o jedincích velmi silných, ale z hlediska kázně problematických. Objektivita začíná brát za své, uvítali bychom pomoc. Požádáme o ni školního metodika prevence, školního psychologa nebo také některou z externích organizací (kromě policie) – objednáme program včasné intervence. Lektor by se měl zajímat o situaci ve třídě, slabé a silné články, historii třídy a o dosavadní práci s dětmi. Ve třídě by měl strávit minimálně 4–6 hodin, během nichž provede základní diagnostiku třídy a současně pracuje se skupinovou dynamikou třídy. Důležité jsou průběžné konzultace s třídním učitelem, který na práci externího realizátora musí navázat. Ačkoliv tyto programy mohou být finančně náročnější (finance získáme např. z grantů), vyplatí se dlouhodobější spolupráce s lektorem.

TIP

n Komplexní program primární prevence Komplexní programy primární prevence rizikového chování se pochopitelně věnují i prevenci šikany. Realizátor se řídí připraveným standardním programem, kde šikana figuruje v konkrétním ročníku, nebo je flexibilní a témata upraví podle zakázky školy. V čem spočívá komplexnost programu? Lektoři během několika dní či týdnů projdou všemi třídami (nebo od třetích tříd výše), nespecializují se pouze na jedno téma, ale v každém ročníku se věnují hned několika jevům. K zajištění vyšší efektivity programu spolupracuje škola dlouhodobě s jedním realizátorem. Žáci se každý rok setkají s jinými tématy a technikami.

TIP

n Kohezivní (adaptační) výjezd Velký rozmach v posledních letech zažívají kohezivní výjezdy v šestém ročníku a v prvním ročníku střední školy. Jejich smysl spočívá v intenzivní práci se skupinovou dynamikou třídy s cílem podpořit pozitivní a přiměřené vztahy, komunikaci a spolupráci dětí a v neposlední řadě eliminovat riziko vzniku šikany. Lektor využívá aktivizujících prožitkových metod – her a technik (indoorových i outdoorových).

32



Žák, student

A 1.1

Uspořádat dvou až třídenní výjezd mimo školu dokáže jistě každý učitel. Pomoc skutečně kvalitního, erudovaného a zkušeného lektora je však nedocenitelná. Vybírejte opět na základě referencí, seznamte se s programem a metodami práce předem.

5. Závěr Šikanování je smutnou součástí práce učitele. Je zákeřné, často odolné a vyžaduje hodně úsilí při jeho potlačení. Přesto jsou způsoby, jak s ním zatočit a nenechat si jej přerůst přes hlavu. Když nezanedbáme prevenci a budeme důslední, všímaví a nebudeme se bát požádat o radu a pomoc odborníka, je pak v našich silách pomoci dítěti, které se trápí. Věřím, že vám i tento příspěvek ulehčí náročnou práci pedagoga.

6. Literatura KOLÁŘ, M.: Skrytý svět šikanování ve školách. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1. KOLÁŘ, M.: Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-X. Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, čj. 24 246/2008-6. Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, čj. 20 006/2007-51. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních.


33

A 1.7


Žák, student

A 1.1 7. Doporučená literatura

BENDL, S.: Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vyd. Praha: ISV, 2003. ISBN 80-86642-08-9. ELLIOT, M.: Jak ochránit své dítě. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-034-0. ERB, H. H.: Násilí ve škole a jak mu čelit. 1. vyd. Praha: Amulet, 2000. ISBN 80-86299-22-8. FONTANA, D.: Psychologie ve školní praxi. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8. FROMM, E.: Anatomie lidské destruktivity. 1. vyd. Praha: NLN, 1997. ISBN 80-7106-232-4. LABÁTH, V. a kol.: Riziková mládež. 1. vyd. Praha: SLON, 2001. ISBN 80-85850-66-4. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-2. PARRY, J., CARRINGTON, G.: Čelíme šikanování. 1. vyd. Praha: IPPP, 1997. ISBN 80-86856-24-0. POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A.: Prevence sociálně patologických jevů. 3. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. ISBN 80-86568-04-0. PÖTHE, P.: Dítě v ohrožení. 2. vyd. Praha: G plus G, 1999. ISBN 80-86103-21-8. STANZELOVÁ, J., VAŇKÁTOVÁ, E.: Prevence sociálně patologických jevů v praxi školy. In Raadce učitele. Praha: Nakladatelství Raabe, 2008. ISSN 1801-8289. VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9.

34



Pracovní listy

D 1.1

Ruka Mgr. Eva Vaňkátová, lektorka primární prevence rizikového chování ProPrev, o. s.

n Cíl: Variace I: Mapování pozice žáků ve třídě, zejména α-pozice, oblíbenost apod. Variace II: Posilování pozitivních vztahů mezi žáky. n Časová náročnost: cca 45 minut n Věková kategorie: 2. stupeň ZŠ, SŠ n Instrukce k realizaci: Variace I: Rozdáme žákům prázdný list a požádáme je, aby na papír obkreslili svou ruku (nejlépe fixou). Nahoru nad ruku se podepíší svým jménem nebo přezdívkou, kterou ve třídě používají. Variace II: Rozdáme žákům prázdný list a požádáme je, aby na papír obkreslili svou ruku (nejlépe fixou). Z druhé strany papíru se podepíší a papír odevzdají učiteli. Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

1

A 1.8


Pracovní listy

D 1.1 n Průběh hry:

Variace I: Zadáme žákům instrukci, aby do každého prstu napsali ze třídy někoho, kdo jim je blízký, s kým si nejvíce rozumí. Poté si mohou nahlas číst jména (pozor na outsidery – měl by je mít ve své ruce alespoň učitel, nebo si učitel ruce vybere a vyhodnotí dle svých potřeb). Variace II: Učitel ruce rozmístí po zemi v místnosti. Pak žáci vybírají tu ruku, která je jim sympatická. Teprve potom papír otočí a zjistí autora ruky. Jejich úkolem je do ruky napsat či nakreslit, čím je pro ně tento člověk ve třídě důležitý. Poté si autoři ruce rozeberou a mohou si přečíst vzkazy. Hodí se ruce vystavit. n Vytěžení ze hry: Variace I: Hra dobře monitoruje oblíbenost žáků mezi ostatními i pozici outsiderů, které povětšinou do svých prstů napíše málokdo. Variace II: Hra posiluje pozitivní vzájemné vazby ve třídě. I největší outsider třídy získává pozitivní zpětnou vazbu. n Rizika hry: Variace I: Je možné, že žáky, kteří mají postavení na okraji skupiny, nikdo nenapíše – v každém případě by se měli objevit alespoň v ruce pedagoga. Variace II: Může se stát, že žáci nechtějí některým spolužákům nic napsat. Tomu se snažíme předejít vysvětlením, že každý má své kladné i záporné stránky a my se pokusíme držet jen těch pozitivních. Zdroj: Komplexní výcvik preventistů KVP E – PhDr. Richard Braun, PhDr. Helena Vrbková

2



Pracovní listy

D 1.1

Pracovní list – Ruka


3

A 1.8


D 1.1

Pracovní listy

.......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

4



Pracovní listy

D 1.2

Strom vztahů Mgr. Eva Vaňkátová, lektorka primární prevence rizikového chování ProPrev, o. s.

n Cíl: Zmapování pozice žáků ve třídě, zejm. α-pozice, oblíbenost, neoblíbenost apod., diagnostika pozic outsiderů, popř. pomocný nástroj při diagnostice šikany. n Časová náročnost: cca 45 minut n Věková kategorie: 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, SŠ n Instrukce k realizaci: Rozdáme žákům tento list a požádáme je, aby ho někde mimo postavičky podepsali svým jménem. Je dobré také rozdat spolu s tímto listem seznam žáků třídy. n Průběh hry: Žáci mají za úkol zakreslit do jednotlivých postaviček své spolužáky podle pozic, jaké jsou na stromě. Neomezujeme je počtem žáků na jednoho panáčka, dokonce ani tím, že by museli mít obsazeny všechny panáčky. Požádáme žáky, aby si pozice dobře promysleli. Je-li úkolem zmapovat vztahy


1

A 1.9


Pracovní listy

D 1.2

mezi třídou a třídním učitelem – ten by měl být také jedním z panáčků – musí tuto techniku ve třídě provádět někdo zvenčí (školní psycholog, školní metodik prevence, výchovný poradce, externí organizace). n Vytěžení ze hry: Ač se jedná o obrázkovou techniku, její oblíbenost je i u starších žáků velmi vysoká. Jedná se o skvělý diagnostický nástroj pro zmapování vztahů ve třídě, pro diagnostiku šikany apod. n Rizika hry: I když jde o přehledný nástroj, nemůžeme vycházet pouze z jeho výsledků. Při podezření na šikanu či nějaký další problém je dobré si atmosféru ve třídě zmapovat ještě nějakým dalším nástrojem (např. dotazníkem). Zdroj: Komplexní výcvik preventistů KVP E – PhDr. Richard Braun, PhDr. Helena Vrbková

2



Pracovní listy

D 1.2

Pracovní list – Strom vztahů


3

A 1.9


D 1.2

Pracovní listy

.......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

4


Pracovní listy


D 1.5A 1.10

Koláče

Mgr. Eva Vaňkátová, lektorka primární prevence rizikového chování ProPrev, o. s.

n Cíl: Hluboká kohezní hra, která vhodně zatahuje do kolektivu třídy žáky outsidery a žáky nezdravě namyšlené. n Časová náročnost: cca 90 minut (během hry a poté je nutno zařadit přestávku) n Věková kategorie: 2. stupeň ZŠ, SŠ n Instrukce k realizaci: Žákům rozdáme barevný papír a požádáme je, aby z něj vystřihli co největší kruh, který představuje jejich osobnost. Na stolku uprostřed pracovního kruhu necháme jediné nůžky, u kterých se budou žáci postupně střídat. Jejich dalším úkolem bude, aby si zvolili někoho ze svých spolužáků a vzali si jeho koláč do ruky. Odstřihnou si z jeho koláče výseč, která představuje vlastnost, kterou má onen spolužák a oni by ji chtěli mít taky, nebo by jí chtěli mít stříhající více. Velikost výseče je dána tím, kolik si této vlastnosti chce žák vzít. Tento výstřižek popíše: od koho – co – svůj podpis (např. od Petra – statečnost – Jirka). S tímto odstřižkem se již nehraje. Pak se

Nástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy ZD • Co dělat, když...

1

A 1.10


D 1.5

Pracovní listy

předají nůžky následujícímu spoluhráči. Ten si také zvolí a stříhá. n Průběh hry: V instrukci zadáváme také to, aby se od každého spoluhráče stříhalo např. pouze pětkrát (popř. i víckrát dle velikosti třídy a časových možností). Při stříhání by měli všichni ostatní naslouchat, co se na spolužákovi oceňuje. Je jasné, že v průběhu se nejrychleji rozstříhají koláče atraktivních spolužáků a koláče outsiderů jsou dlouho netknuté. Jenže u outsiderů musejí všichni ostatní více uvažovat, co u nich ocení, a proto jsou důvody hlubší a promyšlenější. Hra končí tím, že si žáci vyrovnají před sebe výseče a čtou, od koho si co vzali. Poté si odstřižky vzájemně vrátí, poskládají zpět do „svého“ koláče a ten si nalepí na bílý papír. Poté čtou nahlas, jací jsou, které vlastnosti mají, kterých si všimli ostatní (např. já jsem sympatický, hravý, sebevědomý apod.). Koláče je nutné dětem ponechat. n Vytěžení ze hry: Hra má obrovský emoční doprovod a je nutné ji hrát pouze tehdy, je-li třída „správně“ naladěná. Situace, kdy žák před třídou vstane a nahlas řekne své kladné vlastnosti, se kterými třeba on sám nesouhlasí (ač je ostatní u něho našli), má neuvěřitelně pozitivní dopad na osobnost dítěte. Outsideři mají své oceňované vlastnosti nejen četnější, ale hlavně cennější. Naopak „hvězdy třídy“ mají své vlastnosti často povrchní a bývají mnohokrát touto hrou zklamány. n Rizika hry: Při této technice dáváme pozor, aby se nesklouzlo do formalit, oceňujeme originalitu nápadů. Zdroj: Komplexní výcvik preventistů KVP E – PhDr. Richard Braun, PhDr. Helena Vrbková

2


Pracovní listy


D 1.5A 1.10

Pracovní list – Koláče


3

A 1.10

D 1.5


Pracovní listy

.......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

4



Žák, student

A 0.1

Intervence – základní pojmy PhDr. Václav Mertin, katedra psychologie FF UK

Co se dozvíte: Autor příspěvku seznamuje čtenáře s důležitými pojmy, které velmi úzce souvisejí s intervencí. Výstižně jsou zde popsány pojmy jako výchova, vzdělání, reedukace či terapie a další.


1

A 1.11


A 0.1

Žák, student

Rodiče obvykle dítě vychovávají (výchova), učitelé je vzdělávají (vzdělávání). Když je nemocné, lékař ho léčí (terapie), pomáhá i psycholog (poradenství, psychoterapie). Speciální pedagog ho učí novým způsobům jednání, tedy napravuje nesprávně naučené reakce a učí novým správným reakcím (reedukace). Všechny tyto aktivity mají něco společného. Spojuje je zpravidla snaha dospělých osob aktivním způsobem ovlivnit rozvoj dítěte. Přestože každá z uvedených aktivit má svá dílčí specifika, mají rovněž mnoho společného. Jako vhodný zastřešující a zároveň neutrální termín (není běžně využíván žádnou ze zmíněných oblastí a disciplín) slouží termín intervence. Důležitá je i specializace jednotlivých odborníků, kteří se na ovlivnění dítěte podílejí. Máme-li lépe porozumět jejich úlohám v procesu intervence, měli bychom alespoň orientačně chápat možnosti každého z nich i jeho místo v celém systému péče o dítě. Výchova a vzdělání představují nejběžnější způsob ovlivnění dítěte. Podle tradice jsou tyto oblasti stále ještě od sebe oddělovány s tím, že rodiče mají hlavní odpovědnost za výchovu, zatímco škola a učitelé mají rozhodující podíl na vzdělání. Toto rozdělení se jeví jako umělé, neodpovídající životní realitě, ve které jednotlivé aspekty působení na dítě tvoří neoddělitelný celek. Oddělování obou oblastí vychází z velmi zjednodušeného chápání člověka, které neodpovídá nejen stavu poznání, ale ani současným možnostem uchopení člověka. Proto se také v současnosti i u nás začíná používat termín edukace (z angl. education), který zahrnuje výchovu i vzdělání. Můžeme pak hovořit o školní edukaci (vzdělávání a výchova ve škole), edukaci v rodině, mimoškolní edukaci apod. Bez ohledu na teoretické názory, sám život nás přesvědčuje o tom, že tyto dvě oblasti jsou naplňovány ruku v ruce. Rodiče naučí dítě po narození množství dovedností – životních i školních. Naučí dítě jíst příborem, jezdit na kole, mnozí rodiče naučí dítě i číst. Během prvních let života získá dítě od rodičů a jejich prostřednictvím neuvěřitelné množství poznatků. V některých školských systémech jsou rodiče zcela oficiálně pokládáni za první a nejvýznamnější učitele dítěte. Fakticky to ovšem platí i u nás. Naproti tomu ani učitel není bez vlivu ve výchovné oblasti. Pro řadu dětí představuje učitel neoddiskutovatelnou autoritu a vzor, ke

2



Žák, student

A 0.1

kterému vztahují své jednání, a to v určitých chvílích s větším vlivem, než mají rodiče. Učitel reaguje na řadu výchovných situací, působí jako autentická osobnost, vyjadřuje své názory, přesvědčení, podílí se na utváření světonázoru dítěte. Jestliže se někteří učitelé domnívají, že oni mají pouze vzdělávat, zatímco za výchovu je odpovědná rodina, pak je tento názor mimo skutečnost i mimo současná odborná stanoviska. Samozřejmě jde o míru vlivu v určité oblasti. Běžně má rodina zásadní formativní vliv v oblasti způsobů chování a jednání dítěte, v řešení mravních otázek apod. Zatímco škole je připisován větší vliv v oblasti tradičního vzdělávání. Jsou však případy, kdy je tomu výrazně jinak. V případě nefungující rodiny to může být právě učitel, kterému dítě vděčí za pevné zakotvení, nasměrování i životní cíl. Podobně je řada dětí, které přes docházku do školy nenaplňují školní vzdělání ve škole, ale právě v rodině. Petra škola příliš nebavila, navíc měl i menší potíže s osvojováním jazykových dovedností. Ve škole nezlobil, ale pokud ho učitelé nechali být, tak příliš nepracoval. A to se stávalo dost často. Navíc se ve třídě poměrně hodně hodin suplovalo. Rodiče doháněli výuku doma odpoledne. Na první pohled to mohlo vypadat, že se chlapec učí neúměrně hodin. Vzhledem k téměř nulovému efektu školních hodin, byla skutečnost úplně jiná. Rodiče ho museli naučit prakticky všechno sami. Jen měl smůlu, že musel dopoledne sedět ve škole. Nakonec rodiče využili zákonnou možnost a zařadili chlapce do domácího vzdělávání.

PŘÍKLAD

Jestliže dítě sejde s cesty při naplňování vzdělávacích a výchovných cílů, nebo se mu přes úsilí rodičů i učitelů nedaří zvládnout některé kompetence, je vhodné využít příslušné odborníky. Jejich pomoc má několik rovin a řadu forem.

TIP

Jako první volbu při řešení problému, nebo když hledáme možnosti prevence, lze vždy doporučit využití konzultace. Platí to jak pro rodiče, tak pro učitele. Tato nejjednodušší forma nebyla dříve příliš využívána – odborníci odmítali cokoli sdělit bez návštěvy

TIP


3

A 1.11


A 0.1

Žák, student

a vyšetření dítěte. Dnes má však konzultační forma poradenství své pevné místo v činnosti odborníků. Přispívá k tomu i masové rozšíření internetu, kdy nejrůznější webové stránky nabízejí právě tuto formu konzultací. Rovněž e-mailová korespondence je velmi snadná a má pozitivní vliv na tuto formu poradenství. Konzultační model poradenského řešení problémů zahrnuje v sobě cílenou diskusi zainteresovaných osob, které hledají cesty k reflexi problému a následně ke zlepšení aktuálního stavu klienta. Tato diskuse v sobě spojuje, v optimálním případě, sběr diagnostických údajů od učitelů, rodičů i od samotného dítěte s aplikací zkušeností, odborných znalostí a dovedností např. psychologa nebo speciálního pedagoga. Na rozdíl od obvyklého postupu není nezbytné provádět vyšetření u samotného dítěte a není ani nutná návštěva v poradenském zařízení. Učitel používá tento způsob zcela běžně při komunikaci s rodiči. Tato forma má řadu výhod. Dovoluje rodiči i učiteli obrátit se s dotazem okamžitě, jakmile ucítí potřebu. Dotaz je obvykle anonymní, někdy i reakce přichází velmi rychle. Lze ji konzultovat s více odborníky, nezatěžuje dítě. Umožňuje konfrontaci názorů více odborníků.Tento způsob je i pro obě strany poměrně ekonomický. Existují však také nezanedbatelná rizika: odborník vychází z omezeného množství informací, které mu poskytuje tazatel a které si nemůže doplnit vlastním nálezem. Je tak značná pravděpodobnost zcela chybného vyhodnocení celé situace (např. bagatelizace závažného problému). Jsem přesvědčen, že konzultační poradenství má své místo i při spolupráci učitele s poradenskými institucemi. Všude tam, kde nehrozí nebezpečí z prodlení, je možné po určitou dobu postupovat na základě doporučení konzultace. Pokud nedojde ke zlepšení stavu, zmírnění nebo nápravě problému, je zapotřebí zvolit jinou formu odborné pomoci. Sami tento přístup navrhujeme jako jeden stupeň péče o žáky s poruchami učení (Mertin, Kucharská, 2007; Mertin, 2008). Poradenství je termín, který spočívá v tom, že rodičům (dítěti) poskytujeme informace, porady, konzultace. Tato služba může být poskytována jednorázově nebo opakovaně, zpravidla

4



Žák, student

A 0.1

však nepředpokládá intenzivnější dlouhodobou práci s klientem. Poradce je generické označení pro poskytovatele poradenských služeb a nevztahuje se k žádné odbornosti, požadovanému vzdělání, praxi. Teprve jeho specifikace – např. výchovný poradce – přináší uživateli více informací, protože stanovuje kvalifikační předpoklady. Někdy mluvíme o psychologovi a speciálním pedagogovi v některém školském poradenském zařízení rovněž jako o poradci – v tomto případě je jasně daná kvalifikace. Hlavním reprezentantem poradenství ve školství jsou již více než půl století pedagogicko-psychologické poradny. Přestože je jejich hlavní náplní stále ještě jednorázové poradenství, nejde dnes již o činnost jedinou. Poradny i další školské poradenské instituce poskytují i dlouhodobé individuální nebo skupinové vedení klientů, výcvikové akce a v menší míře i psychoterapii. Reedukace je doménou speciálních pedagogů (etoped – odborník na poruchy chování, logoped – odborník na poruchy řeči, tyfloped – odborník na postižení zraku, somatoped – odborník na tělesné postižení, psychoped – odborník na mentální postižení, surdoped – odborník na postižení sluchu). Speciální pedagog je buď odborníkem na edukaci jedinců s konkrétním postižením, nebo se zaměřuje na určitý okruh problémů u celé populace. Nejlépe dokáže převádět nálezy lékařů a psychologů do konkrétní pedagogické praxe. Asi nejběžnější spolupracovník učitele při poskytování poradenských služeb je psycholog. V souvislosti se změnami v českém vysokém školství je třeba učitele upozornit, že i u nás existují bakaláři psychologie. Nicméně z hlediska poskytování psychologických služeb jsou zcela nekvalifikovaní. Podle českých předpisů i podle směrnic Evropské unie je jediným kvalifikovaným psychologem absolvent magisterského studia oboru psychologie. Terapie, v užším významu slova a pro účely této publikace psychoterapie, se používá vždy, když je nutné jedince léčit, tedy odstraňovat nemoc, poruchu. U nás se pojem psychoterapie nadužívá a používá se často bez rozmyslu i v situacích, kdy jedinec není nemocný, netrpí žádnou poruchou a fakticky nejde o psychoterapii. Někteří učitelé pak mluví o arteterapii (když s dětmi malují určitá témata), muzikoterapii (když děti poslouNástrahy dnešnej doby v kontexte školskej triedy www.raabe.cz/dobraskola ZD • Co dělat, když...

5

A 1.11


A 0.1

Žák, student

chají hudbu nebo hrají na hudební nástroje), biblioterapii apod. Psychoterapeutické prvky má nepochybně i působení učitele nebo psychologa v poradně. Nicméně systematickou psychoterapii mohou provádět pouze speciálně vyškolení psychoterapeuti. Mělo by se vždy jednat o odborníka, který absolvoval výcvik v konkrétní psychoterapii. Někdy jde o psychology či psychiatry nebo speciální pedagogy, často však o jedince v těchto oborech nevzdělané. Terapie duševních nemocí a poruch je doménou lékařů-psychiatrů. Jeho partnerem s psychologickým vzděláním je klinický psycholog. U obou těchto odborností je třeba počítat s menšími přesahy do oblasti vzdělávání. Jejich doporučení v oblasti vzdělávání nepředstavují hlavní předmět zkušeností. Přestože etické otázky poskytování intervence budou nepochybně předmětem samostatného příspěvku, je třeba už teď připomenout, že každý odborník smí provádět pouze ty činnosti, ke kterým je plně kvalifikován. Tak jako učitel nemá aprobaci na všechny stupně a předměty, tak ani psycholog, či psychiatr nejsou univerzálními odborníky.

Literatura MERTIN, V., KUCHARSKÁ, A.: Integrace žáků se specifickými poruchami učení – od stanovení kritérií k poskytování péče všem potřebným žákům. In Pedagogicko-psychologické poradenství, no. 50, 2007. s. 6–16. MERTIN, V.: Reakce na intervenci – nové kritérium při diagnostice specifických poruch učení. Praha: FSV UK. Psychologická řada Psy – 022. ISSN 1365-4343. Working Papers.

6


DROGOVÁ PREVENCIA A PREVENCIA ŠIKANY. komunikovat s dětmi a mladistvými o alkoholu?

Recommend Documents