Držení těla z knihy Tonyho Buzana Head Strong
Držení těla je definováno jako ladný a elegantní postoj, z něhož je patrná vyrovnanost a důstojnost. Je to stav, kdy je člověk v rovnováze, v celkové duševní pohodě. Všechny čtyři základní oblasti fyzické zdatnosti — držení těla, aerobní zdatnost, pružnost a síla - jsou důležité, ale když budete o poslední tři usilovat bez správného držení těla, mohou vám přinést víc škody než užitku, zatímco při správném držení těla vám mohou být velice užitečné. Dříve se mělo za to, že dokonalé držení těla je stav přisouzený jen několika málo „vyvoleným" lidem; stále je však jasnější, že se jedná o stav přirozený všem. K tomuto poznání se došlo zejména díky práci Matthiase Alexan-dera, který představil světu „Alexanderovu metodu" pro pohyb a držení těla a stále více je považován za jednoho z velkých mozků 20. století. Jeho příběh je skutečně fascinující. Až jej budete číst, přemýšlejte, jak využít Alexenderovy poznatky i pro svůj život a tělo.
Poučný příběh Matthias Alexander se narodil v roce 1869 v Tasmánii. Velmi se zajímal o Shakespeara a po vystudování dramatického a divadelního umění začal vystupovat v představeních pro jednoho herce. Vedl si skvěle a začal býr čím dál tím známější; diváci oceňovali jeho silný hlas, výrazové prostředky, pohyb na jevišti a celkový výkon. Jenže pak nastaly problémy... Stávalo se, že uprostřed hry začal chraptět a ke konci už měl s hlasem značné potíže. Protože to ohrožovalo jeho další hereckou kariéru, obrátil se Alexander o radu k učitelům dramatického umění, hlasovým lektorům i lékařům. Dostalo se mu různých lektvarů, vodiček, pilulek, mastiček a rad, aby změnil klima a odpočinul si. Vyzkoušel kdeco, ale jako na potvoru se chrapot téměř vždy na stejném místě té které hry znovu vrátil. Jednou měl Alexander před sebou obzvláště důležité představení. Konzultoval proto svůj problém s předním lékařem v daném oboru a ten mu doporučil, aby tělu i hlasu dopřál dva týdny před představením naprostý klid. Svědomitě se jeho
radě podvolil. A jak představení dopadlo? Chrapot se ozval přesně ve stejný okamžik. Následovala vzrušená debata s lékařem, ale ten mu neporadil nic jiného, než aby věnoval odpočinku prostě více času. A tak došel k názoru, že nikdo z odborníků netuší, co mu vlastně je, a rozhodl se, že vezme léčení do vlastních rukou. Všiml si, že při rozhovorech s přáteli a kolegy může hovořit, diskutovat, snižovat a zvyšovat hlas bez ustání po celé dlouhé hodiny, a po chrapotu ani památka. Došlo mu, že příčinou chrapotu během představení musí být něco, co provádí sám se sebou a s hlasivkami. Zkoušel a zkoušel a dostavil se výsledek — začal zase chraptět. Ze zpětné vazby už věděl, že odborníci mu nepomohou a že příčina problému tkví v něčem, co dělá během představení. Rozhodl se pro kontrolu. Koupil si velké zrcadlo a vymyslel si následující postup. Nejdřív mluvil sám se sebou, jako když mluví s přítelem. Během „konverzace" podrobně sledoval, co se děje s každou částí jeho těla, zejména s krkem, hrdlem, hlavou, hrudí, břichem a zády. Pak si pro sebe přehrál některé kousky z divadelních představení. Znovu bedlivě pozoroval, jak pracuje s tělem a, jak sám výstižně poznamenal, jak jej „využívá". Vzhledem k tomu, že byl školený herec a měl své vlastní představy, jak má vypadat správné hraní a držení těla, dokázal vypozorovat následující skutečnosti:
1. Vypínal hruď. 2. Ztuhl mu krk, takže musel přitahovat hlavu dopředu a dozadu. 3. Stlačoval a omezoval hlasivky. 4. Omezoval spodní partie zad ve volném, přirozeném pohybu. 5. Nadechoval se nervózně a málo plynule. 6. Často nechával klouby kotníků, kolen, kyčlí a ramen ztuhlé a zablokované. Není divu, že si přivodil problémy!
Překvapivé poznatky o tom, jak herecká průprava, způsob myšlení, držení těla a pohyby zásadním způsobem ovlivňují výkon na jevišti, zaujaly Alexandera natolik, že si naaranžoval další zrcadla a začal se zkoumat ještě intenzivněji. Všiml si, že pouhá nevyslovená myšlenka na „volný krk" znamenala, že se uvolnil, hlava volně „plula" dopředu a dozadu, záda se prodloužila a rozšířila — a to vše silou myšlenky. Tento jev nazval „primární kontrolou". Zjistil, že při takovém postoji jsou hlasivky uvolněnější a otevřenější, dýchání volnější a snazší a klouby volné a připravené k pohybu. Ze všeho nejdůležitější však pro Alexandera bylo, že se mu výrazně zlepšila kvalita hlasu. Když si uvědomil, jak důležité je pro jeho práci držení těla, pustil se do nápravy opět s velkou chutí. Nová a stále vyšší kvalita hlasu se stala zdrojem obdivné kritiky a narůstajícího ohromení, až Alexander vešel do povědomí lidí jako pan „Hlas"!
Ten, kdo ví, že síla a výkonnost jsou vrozené... a také je tak vnímá, si prostě věří, neustále se narovnává, stojí zpříma, má své končetiny pod kontrolou a dokáže divy. Ralph Waldo Emerson
Za Alexanderem chodilo stále více lidí, aby se poučili o držení těla; patřila k nim i skupina lékařů, kteří vytvořili ochotnickou divadelní společnost. Když si ověřili mimořádné účinky Alexanderových poznatků na sobě samých, zejména při vystupování na jevišti, a povšimli si jeho logického přístupu k tělu a fyzické zdatnosti, začali za ním posílat na konzultace některé své pacienty, zejména ty s „chronickými" zdravotními potížemi, mezi něž patří například problémy s dýcháním a klouby, onemocnění ze stresu, bolesti zad a krku a s anamnézou pravidelně se opakujících zranění. V překvapivě velkém počtu případů jim byl Alexander schopen do značné míry pomoci už jen tím, že jim ukázal, jak nově koordinovat tělo a mysl. Během dlouhého období, kdy zkoumal sám sebe, učinil Alexander mnoho dalších významných zjištění. Dvě z nich obzvláště souvisejí s tematikou této knihy: 1. Způsoby, kterými „používal své tělo", byly vlastně návyky tělesného chování (velice často velké špatné návyky tělesného chování!). Získal dojem, že jsou normální, a tedy přirozené, přestože byly naprosto nevhodné. Jinak řečeno, Alexander zjistil, že nezřídka se domníváme, že máme pravdu, ale ve skutečnosti se mýlíme! Můžeme mít pocit, že stojíme rovně s dobrým držením těla, a přitom připomínáme smuteční vrbu. Stejně tak si můžeme myslet, že jdeme či běžíme a vůbec se přitom ne-hrbíme, a přitom máme ohnutá záda. Alexander si uvědomil, že ve vztahu ke svému tělu a jeho skutečnému rovnovážnému postoji a držení musíme být daleko objektivnější, než jsme normálně zvyklí. 2. Když na základě pozorování usoudil, že některé návyky ohledně postojů a držení těla jsou více žádoucí a přirozenější než ostatní, rozhodl se staré návyky změnit. Jenže se ukázalo, že to prostě nedokáže! Zjistil, že velký špatný návyk spojený se způsoby používání těla, které si speciálně zdokonaloval během hereckého výcviku, když se učil, jak na jevišti správně stát, pohybovat se a hrát, byl velice zakořeněný. Došel také k jasnému poznání, že nový dobrý záměr nad velkým špatným návykem jen tak snadno nezvítězí, neboť velký špatný návyk jej jasně předčí nejen svou délkou trvání, ale i velikostí. Alexander si začal všímat, že z celkového držení těla a způsobu pohybu každého člověka lze nezřídka usoudit na problémy, které jej trápí. Když se někdo například věnoval chůzi či běhání a Alexander viděl, že se dotyčný při této činnosti delší dobu nepohybuje zrovna plynule a hlavu má mírně skloněnou doleva, usoudil, že může mít nějaké problémy s levou kyčlí, kolenem či kotníkem. Proč asi? Uvědomte si, že hlava váží kolem 8 kilogramů, a když je nachýlena nalevo, která část těla bude více zatížena, zejména pak při běhu?
Samozřejmě, že nosné klouby na levé straně těla. Tělo se stává naší živou kronikou. Frank Gelett Burgess
Řádné držení těla Jeho význam nám bude okamžitě zřejmý, když se zamyslíme nad extrémními případy. Jestliže přes den sedíte více než šest hodin, jak je údělem mnoha lidí, a jste shrbení a různě zkroucení, co se bude dít s vaším úžasným tělem? 1. Všechny vnitrní orgány budou vmáčknuty a stěsnány do velice omezeného prostoru. To bezprostředně, okamžitě a negativně ovlivní jejich řádné funkce, které mají udržovat tělo ve vyváženém a výkonném stavu. 2. Kapacita plic se. významně sníží. Váš dech se zkrátí, bude namáhavější a do těla a mozku bude přiváděno mnohem méně kyslíku. 3. Kardiovaskulární systém. Ve shrbené pozici se většina hlavních tepen a cév zúží. Je to totéž, jako byste na všechny hlavní „trubky" svého systému zásobování krve připevnili spoustu škrticích svorek. Navíc to znamená větší nápor na srdce, protože musí pumpovat intenzivněji, aby krev dokázalo protlačit. 4. Nervy. Jestliže se při sezení hrbíte, pak obdobně jako u krve dochází ke stlačení nervů, čímž se zpomalí přenos „nervových znalostí", a to je častou příčinou bolesti (ischias — bolesti v kříži vystřelující do dolních končetin — je nezřídka vyvolán právě špatným držením těla) . 5. Svaly musí pracovat intenzivněji, aby vás dokázaly udržet ve vaší „zkroucené" poloze. K podobné situaci dochází při jakékoli aerobní aktivitě; není-li tělo v rovnováze, s velkou pravděpodobností si koledujete o potíže nebo zranění. Totéž samozřejmě platí pro jakékoli svalové činnosti, při nichž dochází ke zdvihání, tažení či tlačení, tedy i pro posilování. K tomu, abyste si přivodili vážné zranění špatným držením těla, nemusíte být ani obzvlášť aktivní — stačí stát v botách na vysokých podpatcích. Při tomto nepřirozeném postoji dochází k následujícím nežádoucím změnám: 1. Pánev. Tělo je přizpůsobeno k tomu, aby udržovalo rovnováhu nad stabilní základnou — vašima nohama. Je-li základna posunuta dopředu, pak tělo tento stav vyrovnává nepřirozeným sklonem pánve.
2. Páteř. Jestliže vychýlíme přirozený rovnovážný bod z jeho polohy, může k vychýlení z normální polohy dojít po čase i u páteře. 3. Záda. Vzhledem k nepřirozené poloze páteře se zvyšuje pravděpodobnost vážných potíží v bederní oblasti, jež patří k nejběžnějším problémům dnešních žen. 4. Lýtka. Lýtka se vlivem vysokých podpatků zesilují a zkracují. Stávají se méně funkčními. 5. Kolena. Kvůli napjatému lýtkovému svalu a mírně předkloněnému tělu je vyvíjen značný dodatečný tlak na zbytek nohy, zejména pak na kolenní kloub. Zranění na sebe nejspíš nenechá dlouho čekat. 6. Chodidla. Patří k nejcitlivějším a nejúžasněji „zkonstruovaným" částem lidského těla. A jsou to právě vysoké podpatky, které je doslova ničí. Při výšce podpatku 5 centimetrů se zvýší přímý tlak na bříško chodidla ženy o 50 procent, při výšce podpatku 7,5 centimetrů o 100 procent! Pro šlachy chodidla to znamená obrovskou zátěž a kotník se stává méně stabilní. Dochází k deformacích bříška na chodidle i prstech, což pak vede ke ztvrdnutí kůže a k mozolům, ke křečím, opakovaným bolestem a k deformacím kostí. Správné držení těla je opravdu důležité! Zajímavý příběh houževnatého maratonce, jenž může být i pro vás samotné skvělým příkladem a vzorem, je toho důkazem. Zkrvavené nohy maratonce Paula V roce 1952 vytvořil Paul Collins, kterému tehdy bylo 26 let, rekord Kanadského maratónu, zúčastnil se Newyorského maratónu, stal se držitelem kanadského národního rekordu v maratónu a kvalifikoval se na olympijské hry v Helsinkách. Těšil se pověsti jednoho z největších talentů v této disciplíně a byl znám jako obzvláště houževnatý běžec, který se umí poprat se všemi útrapami, jimž jsou maratonci vystaveni. Trať v Helsinkách byla obzvláště náročná a sešla se tam vynikající konkurence. Na začátku druhé půlky závodu se Coilinsovi začaly dělat na nohách puchýře a cítil únavu ve svalech a kloubech. Přesto pokračoval dál. Když závod vstoupil do závěrečné fáze, běžel Collins ve vedoucí skupině a vedl si statečně. V té chvíli ho svaly i klouby příšerně bolely a chodidla měl samou krev. Bojoval dál. Na posledních třech kilometrech bylo utrpení již téměř nesnesitelné.
Collins je překonal. Běžel dál a dál a sil mu ubývalo. Podepsaly se na tom nejen dlouhé kilometry, které měl za sebou, ale i kruté bolesti a ztráta krve z chodidel, z nichž se staly, jak se vyjádřil, „krvavé podrážky". Jenže to by nebyl Collins, aby nedoběhl, A na kolikátém místě? Na velice slušném devatenáctém. A pak se dostavily hrůzné následky... Během několika dní po skončení závodu mu začalo tělo postupně vypovídat službu. Lékaři mu sdělili, že svůj organismus značně přetížil, čímž si vážně poškodil nohy, šlachy, klouby a svaly, a že nebude už nikdy běhat - od toho okamžiku se z něj stal poloviční invalida. S tímto verdiktem musel žít dlouhá léta; sotva dokázal vystoupit po schodech a i samotná chůze mu dělala problémy. Dokonce i vstát ze židle pro něj představovalo bolestivý zážitek. Smířil ses představou, že příčinou jeho neštástného osudu byly tvrdé podmínky onoho závodu. A jak mi později vyprávěl, nakonec došel k poznání, které mu opět změnilo život. Uvědomil si, že 18 běžců, kteří ho tehdy porazili, se i po helsinském maratónském závodu zúčastňovali velkých soutěží. A všichni běželi rychleji a tvrději než tehdy on! Nebyla to tudíž rychlost závodu a obtížnost jeho trasy, které byly příčinou jeho zranění. Muselo za tím být něco jiného. A tím něčím musel být způsob, jakým závod běžel, a způsob, jakým při něm používal (a jak později zjistil, zcela nesprávně) své tělo. Stejně jako Alexander, i Collins začal prověřovat způsob využívání těla a usoudil, že všechna jeho zranění mohla souviset s jeho špatným držením, kdy mozku zbytečně dovolil používat tělo způsobem, při němž během extrémní námahy docházelo k poškození. Dál pokračoval v intenzivním zkoumání, nevynechal ani Alexanderovu metodu a cvičil se v elegantnější a graciéznější chůzi. Ve svých 35 letech už dokázal ujít i delší vzdálenosti. O několik let později začal opět zlehka běhat, používaje přitom nový správný návyk vylepšeného tělesného postoje. Během dvou let dokázal uběhnout až 10 mil a za několik dalších let absolvoval svůj první maratón se správným držením těla. Collins jako velký experimentátor pokračoval stále dál, až pro sebe objevil i oblast takzvaných supermaratonů. V době od svých 55 do 60 let vytvořil světové rekordy ve své věkové skupině pro běhy na vzdálenosti 200, 300 a 400 mil a k tomu ještě na třetím výročním šesti-denním závodě v anglickém Nottinghamu přidal dvoudenní, třídenní a šestidenní rekordy. V 60 letech se zúčastnil 24hodinového závodu (při něm běžíte, dokud můžete, pak si odpočinete a běžíte zase dál, a to po dobu 24 hodin; celkovou délku uběhnuté trati vám neustále měří traťoví rozhodčí). Kolik myslíte, že Collins během 24 hodin, kdy i odpočíval, celkem uběhl? Vytvořil nový rekord Spojeného království v otevřeném závodě, když dokázal uběhnout přes 187 kilometrů, což je vzdálenost téměř pěti maratónů!
1. Buďte si vědomi svého držení těla Zvykněte si vnímat způsob dtžení těla při každodenních činnostech jako chůze, běhání, usedání, vstávání, ohýbání, zdvihání, pojídání, čištění zubů, telefonování, naslouchání, řízení auta a zejména pak během všech fotem fyzického cvičení. V rychlosti si v hlavě projděte tyto kontrolní otázky: • Jsem shrbený/shrbená? • Mám ztuhlý ktk? • Zakláním či předkláním hlavu? • Zdvihám zbytečně ramena? • Mám zatuhlé klouby? • Tlačím boky dopředu a podsazuji pánev? • Dýchám zhluboka, uvolněně a pravidelně, nebo povrchně, nepřirozeně a přerývaně? Kdykoli zjistíte, že by držení těla mohlo být lepší, nezačněte jej okamžitě naptavovat pomocí starých návyků myšlení. Počkejte chvíli a potom použijte Alexanderovu primární kontrolu držení těla. Přesvědčte se, že máte uvolněný krk, že hlava je zdvižená a záda narovnaná a jakoby roztažená do šířky. Obzvláště se zaměřte na všechny oblasti, v nichž cítíte napětí, na klouby a na dýchání. Nezapomínejte: myslete tělem!
2. Najděte si vzor správného držení těla Hledejte příklady lidí či zvířat s dokonalým dtžením těla. Pravidelně si jejich podobu promítejte v hlavě, snažte se jim přiblížit a vytvořte si nový správný návyk představ držení těla. Zkuste to s fotografiemi lidí nebo zvířat s uvolněným, vyváženým držením těla; mohou to být kupříkladu tanečníci či velké kočkovité šelmy. Připevněte si je na takové místo, kde vám budou neustále připomínat způsob držení těla, jakého byste sami chtěli dosáhnout.
3. Používejte postup TEFCAS1 Napodobte Alexandera; stoupněte si před zrcadlo a jednoduše si prohlédněte ono stvoření, které stojí před vámi. Objektivně zkontrolujte, co vidíte. Je vaše hlava 1
Spočíva v krokoch: POKUS-VÝSLEDOK-ZHODNOTENIE-KOREKCIA-ÚSPECH. Čiže, ak sa niečo nedarí, nie je riešením snažiť sa viac, ale spravidla snažiť sa inak, čiže zmeniť postup, techniku,spôsob,...
ve vzpřímené poloze nebo je na skloněna stranou? Není jedno rameno výš než druhé (u většiny lidí tomu tak je!)? Visí vám ruce volně podél těla? Nejsou nějaké klouby ztuhlé? Jakmile vaše smysly dostanou tuto zpětnou vazbu a mozek provede kontrolu, udělejte si ktátkou přestávku a pak si stejně jako Alexander nalezněte své přirozené a dokonalé držení těla.
4. Najděte si koníčka podporujícího dobré držení těla Zvažte, jestli byste nějakého takového mohli mít. Vynikajícími činnostmi pro získání správného držení těla jsou některé formy tance a jógy, aikido a samozřejmě Alexanderův postup.
5. Hlasová cvičení a držení těla Stoupněte si znovu před zrcadlo a cvičte se ve čtení. Soustředěně naslouchejte zvuku svého vlastního hlasu. Ctěte a naklánějte přitom hlavu do různých stran, zužujte a rozšiřujte krk a krční svaly, nahrbte se, postavte se dokonale zpříma, dýchejte krátce a celkově experimentujte se všemi možnými způsoby držení těla. Udělejte si z toho zábavu. Naslouchejte přitom změnám svého hlasu a znovu použijte postup TEFCAS; získejte zpětnou vazbu, proveďte kontrolu a průběžně provádějte korekci směrem k úspěchu. Zkuste si toto skvělé cvičení i s rodinou nebo přáteli.
6. Využijte ke svému cíli zemskou přitažlivost Nechť se zemská přitažlivost stane vaším každodenním chiropraktikem, učitelem Alexanderovy metody a instruktorem a průvodcem v otázkách relaxace. Vyzkoušejte si níže popsané cvičení, které je sestaveno tak, abyste si pomocí zemské přitažlivosti vyrovnali všechny nesrovnalosti a odchylky od správného držení těla získané během každodenních činností. Jediné, co k tomuto nenáročnému cvičení potřebujete, je relativně klidné místo, pohodlný prostor na podlaze, knihu tlustou asi 2,5— 5 centimetrů a 5—10 minut času. Postup je následující:
a) Nejdříve položte na zem knihu. Postavte se tak, abyste byli od knihy vzdáleni asi tak na délku své postavy a byli k ní otočeni zády. Rozkročte se zhruba na šířku ramen, ruce spusťte volně podél těla, vnímejte zemskou přitažlivost a dívejte se přímo před sebe. Pak si krátce zkontrolujete držení těla, dýchání a uvolněnost kloubů. b) Myslete na primární kontrolu a uvolněte krk tak, aby se hlava mohla pohybovat dopředu a nahoru a celý trup se mohl prodlužovat a rozšiřovat. Dýchejte volně, vnímejte kontakt chodidel s podlahou a všimněte si, zejména stojíte-li před zrcadlem, vzdálenosti svých chodidel od vrcholu hlavy. Mějte oči otevřené, buďte bdělí a naslouchejte zvukům kolem sebe. c) Pomalým a elegantním pohybem se posaďte; vnímejte, jak se při přibližování k podlaze ohýbají klouby v kyčlích, kolenou a kotnících. Pomalu přitom vydechněte. Opřete se vzadu rukama, položte chodidla před sebe na podlahu a volně dýchejte. Jiný způsob, jak se dostat na podlahu, spočívá vtom, že nejdřív dáte jednu nohu dozadu, ohnete ji v koleně a kleknete si na ni, takže se ocitnete v pozici, jako byste byli uváděni do šlechtického stavu. Z této polohy se lehce dostanete do sedu a pokračujete dál. d) Umožněte hlavě pohyb dopředu a vzhůru, abyste měli jistotu, že nenapínáte krční svaly a netáhnete hlavu zpět. Potom jemně pokládejte páteř na podlahu, jako byste rozvinovali srolovaný koberec, až vám nakonec hlava spočine na knize. Ta by měla ležet tak, aby vám poskytla podporu v místě, kde končí krk a začíná hlava. Kniha je tam proto, aby vám zemská přitažlivost mohla v ležící poloze postupně protáhnout krk. Zkontrolujte si správnou výšku knihy. Kdyby byla moc vysoká, došlo by k přílišnému prodloužení krku a napětí; příliš nízká by zase znamenala, že by krk neměl šanci se protáhnout vůbec. V této poloze spočívají chodidla celou plochou na podlaze, kolena směřují vzhůru ke stropu a ruce leží jemně na hrudi. Uvolněte tělo tak, abyste cítili, jak se celá jeho tíha rozkládá na podlaze. e) Když jste se jednou dostali do této polohy, zůstává veškerá další práce na vašem instruktorovi - zemské tíží. Zatímco vy budete ležet, zemská tíže vám
bude protahovat páteř, uvede trup do správné polohy, takže v něm vnitřní orgány získají celý prostor, jenž jim patří, a vy tak budete moci dýchat zhluboka a snadněji, srovná vám ramena a umožní, aby se krk prodloužil a uvolnil. f) Zkontrolujte každou část svého těla a zvláště se soustřeďte na to, abyste vnímali, jak vám podlaha podpírá celá záda, jež se jakoby „roztahují" do větší délky a šířky. g) Při cvičení si můžete opakovat některé z mozkových aktivátorů, a využít tak příležitost k vytvoření nových metapozitivních návyků správného nového myšlení a držení těla. Během cvičení není často na škodu mít otevřené oči; zůstanete tak bdělí a nebudete dřímat! Pokud si je však přejete mít zavřené, klidně tak učiňte. h) Poté, co jste si odpočinuli a získali pocit, že se tělo „srovnalo", je čas si zase stoupnout. Opět by to mělo být provedeno ladně a elegantně; dbejte přitom na to, abyste při vstávání udrželi uvolněné a protažené držení těla získané pomocí zemské přitažlivosti. Kvůli zajištění hladkého přechodu ze cvičení do stoje je dobré, abyste se nejdříve vědomě rozhodli, kdy s pohybem začnete; zlehka se přetočte na břicho a stále si uvědomujte nový pocit integrace, prodloužení a držení těla. Pak se vzepřete na rukou a klekněte na kolena; hlava se přitom bude zdvihat jako první. A konečně se postavte. Teď si však musíte dát pozor, abyste se nevrátili k předchozím návykům! Chvilku vyčkejte a vnímejte místo, kde se nacházíte. Znovu proci-ťujte chodidla na podlaze a všimněte si vzdálenosti mezi nimi a vrcholem hlavy. Možná s překvapením zjistíte, že vzdálenost se nyní zvětšila! Překontrolujte si nové držení těla a znovu řádně dýchejte. Až se ladným pohybem zapojíte do svých každodenních činností, nikdy nezapomínejte na nové držení těla, které vám „srovnala" vaše kamarádka — zemská přitažlivost.
7. Představivost a tělo Nyní si dramatickým způsobem předvedeme, jaký vliv může mít nálada a pozitivní či negativní myšlení na držení těla. S nasazením veškeré své předstaiňvosti jednejte podle těchto dvou scénářů. a) Sedněte se před zrcadlo a představte si, že jste měli jeden z nejhorších dnů svého života. Jak se vám před očima budou promítat ony strašné události, které vás potkaly, reagujte na každou jednotlivou zprávu velice názorným držením a postojem těla. Tento den jste zjistili, že: (I)
jste úplně na mizině;
(II)
máte nemoc, jež vás na celý rok vyřadí z normálního života;
(III) osoba, kterou milujete ze všeho nejvíc, vaši lásku neopětuje; (IV) váš nejlepší přítel vám lhal a podvedl vás; (V)
v práci jste dostali padáka;
(VI) váš oblíbený tým ve finále prohrál; (VII) předpověď počasí za nic nestojí! Až budete mít za sebou poslední „figuru", stále na tyto hrozné věci myslete, jako by se opravdu staly, a budete-li to tak cítit, ještě své držení těla „zhoršete"; pak si krok za krokem překontrolujte každou část těla. Zjistěte, jak ji vnímáte a jak dokáže v dané pozici fungovat. Zkontrolujte si také úrovně energie a svou touhu nacházet a řešit problémy. V daném stavu byste měli být v depresi v plném významu tohoto slova. Vaše metanegativní myšlenky měly totální a transformační efekt na celé vaše tělo. Zcela ovládly vaši fyzickou i duševní rovnováhu. b) Teď si pro změnu představte, že máte za sebou nejlepší den svého života. Promítejte si v hlavě jednou šťastnou událost za druhou a předveďte, jak by na ně vaše tělo reagovalo. Tady jsou: (I)
právě jste se dozvěděli, že jste vyhráli v loterii;
(II) lékař vám sdělil, že takhle zdraví jste ještě nikdy nebyli a že patříte k jednomu procentu těch fyzicky nejzdatnějších lidí; (III) osoba, kterou milujete a jejíž láskou jste si nebyli jisti, vám oznámí, že vás celé roky tajně miluje a myslí si, že jste ten nejúžasnější člověk, jakého kdy potkala; (IV) váš nejlepší přítel vám potvrdí řadou závažných skutků svou oddanost a podporu; (V)
jste povýšeni do funkce, o které jste vždy snili;
(VI) váš oblíbený tým vyhrál ve finále; (VII) krátkodobé a dlouhodobé předpovědi počasí jsou přesně takové, jaké si přejete! Na konci tohoto cvičení, pokud ještě vůbec budete sedět, bude vaše tělo se vší pravděpodobností ukázkově vzpřímené a vaše smysly a mysl velice vnímavé. Jestliže jste svou roli sehráli dobře, budete se nejspíše cítit jako někdo, kdo vyhrál mistrovství světa, budete jásat s rukama nad hlavou a každá část vašeho těla bude dokonale aktivovaná a napřímená. Mysleli jste totiž metapozitivně! Toto cvičení je ukázkou, že nejdůležitějším faktorem při rozvíjení dokonalého držení těla je vnitřní stav myšlení. Myslete na špatné věci a promítne se to do
špatného držení těla; myslete na dobré věci a vaše držení těla bude jaksi samo od sebe správné. Následuje několik mozkových aktivátorů, které vám pomohou získat správné nové návyky myšlení, díky nimž se vaše držení těla automaticky zlepší. Mají dvojí účinek, protože obsahují myšlenky, které kromě toho, že jsou metapozitivní, mají přímý vztah se zdokonalením vašeho držení těla.
Mozkové aktivátory2 1. Polohy mého těla a pohyby jsou stále vyrovnanější, ladnější, plynulejší a přirozenější. 2. Uvolňuji krk, aby se hlava mohla pohybovat dopředu a vzhůru a záda jako by se mi prodlužovala a rozšiřovala. 3. Mé dýchání je uvolněné, hluboké, klidné a přirozené. Pravidelně napodobuji lidi a zvířata s krásným držením těla. 4. Pravidelně jsem ve stavu uvolněného vědomí a koncentrace.
Viac na túto tému nájdete priamo v knihách o Alexanderovej metóde.
2
v podstate vety na pozitívnu autosugesciu.
