Drazí farníci a přátelé našeho kostela!

Drazí farníci a přátelé našeho kostela! Na začátku června oslavíme tento rok letnice, seslání Ducha Svatého. Tato slavnost zakončí velikonoční dobu. Potom nastane liturgická doba „mezidobí“. Doufám, že nám zůstane velikonoční radost pro celý rok. Prosme Svatého Ducha, aby v nás takto působil. Možná, že nám pomůže, že celý měsíc je zasvěcen Nejsvětějšímu srdci. Slavíme také tuto slavnost a předtím slavnost Božího těla, kde vděčně vzpomeňme ustanovení eucharistie: Bůh sám má srdce pro nás! A spojení s Nejsvětějším srdcem je neposkvrněné srdce Panny Marie. (Máme takové sochy i okna v našem kostele, socha je vzpomínka na o. Zdeňka.) Památka Mariina srdce po slavnosti srdce Ježíšova je tradiční termín naší malé pouti. Slavíme ji letos také, i když to bude zároveň den sv. Jana Křtitele. Chtěl bych Vás všechny na malou pouť pozvat i na první sobotu Panny Marie. Říká se, že letnice jsou narozeniny církve. S církví nás také spojují mučedníci. 29.6. oslavíme sv. Petra a Pavla, 12.6. blahoslaveného Josefa Cebulu (a sto ostatních polských mučedníků). Ať se modlí spolu s bolestnou matkou za nás a za celou církev! Ještě jednou k měsíci Nejsvětějšího srdce: Bůh sám má lidské srdce pro nás. To je radostná zpráva! Nazýváme jej plným právem Božským srdcem. Můžeme si také připomenout Boží milosrdenství, které Pán Ježíš zjevil svaté Faustině, jak jsme vzpomínali kolem Velikonoc. Přeji nám všem dary Ducha Svatého i milost Božího srdce a ochranu naší Panny Marie Klokotské! Váš pater Karel

Dětská vikariátní pouť 15. 5. 2006 v Táboře V neděli večer jsme se pomodlili, aby v pondělí svítilo sluníčko, a všechno dobře proběhlo. Proč? V pondělí nás totiž čekala dětská vikariátní pouť. Jak název napovídá,

byly pozvány všechny děti s celého vikariátu. Tentokrát ale byla pouť v něčem jiná. Nemuseli jsme cestovat autobusem, protože dětská vikariátní pouť se konala v našem městě, a začátek byl právě na poutním místě v Klokotech. Asi v půl desáté jsme přijeli před Emauzy a dozvěděli se, že na nás už čekají na prvním stanovišti za kostelem. Tam už byla připravena opičí dráha, chůze na chůdách, točení obručí nebo polykání provázku na jehož konci čekal bonbón. Po absolvování všech úkolů se naše skupina jako poslední přemístila ke G-centru. Tam už na nás čekala vedoucí katechetického střediska v Táboře paní Samcová s úkolem. Každá skupina dětí dostala jednu kytičku, která byla ovázána dlouhou mašlí, na jejíž konec děti psaly místa odkud přijely. S kytičkou v ruce se pak vydaly vstříc babičkám a dědečkům do G-centra. Babičky, které převažovaly, se na ně už moc těšily a srdečně si s dětmi povídaly. Potom si děti prohlédly kapli, jídelnu a další prostory. Myslím, že toto stanoviště bylo pro děti velmi důležité. Děti vnesly do již tak krásného prostředí pečovatelského domu radost, lásku a zájem o starší generaci a uvědomily si, že by neměly na staré občany zapomínat a pomáhat jim i v běžném životě. Další zastávka byla na Tržním náměstí, kde už na děti čekalo občerstvení ve formě koláčků a čaje. Potom se přesunuly na další stanoviště, kde za pomoci katechetek ztvárnily fungující rodinu. Dalším obtížným úkolem bylo zdolání táborské věže, což se za pomoci dospělých povedlo téměř všem. Odměnou byl pro ně nádherný výhled na Tábor a přilehlé okolí. Potom naše skupina spěchala ještě na poslední stanoviště. Bylo jím náměstí Mikoláše z Husi, kde si děti prohlédly klášterní kostel s kryptou. Pak už na ně čekala nejdůležitější část programu, a to bohoslužba v děkanském kostele Proměnění Páně. Naše skupina přišla již do zaplněného kostela a byla mile překvapena množstvím dětí, které s námi společně prožívaly mši svatou, kterou celebroval P.Prokop Siostrzonek, OSB. Na mši i na celé pouti byli přítomni kněží našeho vikariátu, kteří provázeli děti i po jednotlivých stanovištích a byli jim nápomocni při zvládání náročnějších úkolů.

Myslím si, že pro děti bylo velice důležité se přesvědčit, že nejsou samy, kdo vyznávají Ježíše Krista a chodí do kostela, protože ve škole často nemají věřící kamarády. Bylo fajn sledovat, jak radostně spolu prožily celý den, na který budou určitě dlouho vzpomínat. Martina Urbanová

Zoufalé volání Prosím vás o to, abyste můj dopis otiskli. Je to pro mne velmi důležité, aby si můj dopis přečetli mladí kluci a děvčata. Je mi 18 let a jmenuji se Olga. Před 2 roky jsem onemocněla AIDS. V nemocnici jsou tady se mnou další. Nyní se už na svět díváme jinak. Proč jste nás vy dospělí rozvrátili sexem, pornografií a drogami? Byli jsme ještě děti, nevěděli jsme, jak se rodí děti, mysleli jsme, že je nosí čáp. Kéž bychom byli co nejdéle v této dětské nevědomosti. Vy dospělí jste chtěli svobodu, odreagování se a požitek. Podporovali jste homosexuály, schválili jste pornografii. Propagujete volné vztahy, děláte všechno, abyste ukojili své žádosti. Jenomže my umíráme. My pomalu umíráme a nepotřebujeme, abyste nám lhali, že se nic nestalo, že budeme žít. Nikdy už nepoznáme skutečnou lásku, nebudeme mít rodiny, nebudeme mít vlastní děti. Ještě vám nedochází, co se děje s naší generací, která přišla po vás? Jsme ještě živí, ale ve skutečnosti už nežijeme. Ukradli jste nám naše dětství i budoucnost. Když na ulici potkávám staré lidi, prožívám zvláštní pocity, které neumím ani popsat. Je to hněv, zlost, strach, závist, bezmocnost a neschopnost cokoliv změnit. Pozdě. My mladí, kteří umíráme, nevíme, co je to skutečná láska, nerozumíme takovým slovům jako je stud, morálka. Obsah všech těchto slov vymizel jak ze škol, tak i ze života. Vás ještě těmto významům ale učili, a proto se dožíváte 70, 80 a více let. Ale my se jich nedožijeme. My zemřeme mladí. Proč? Čtyři moji kamarádi, bývalí spolužáci, již zemřeli. V márnici leží mládež. Proč jste nás nevarovali před vašim bezpečným sexem? My chceme žít. Raději bychom dřeli na poli, jezdili traktorem, než v autech zahraničních značek a umírali na AIDS. AIDS a syfilis se už staly mezi námi něčím tak normálním, jako je chřipka. Nikdo se s vámi za nás nebude soudit. Vy jste přece nikoho vlastníma rukama nezabili. Vy jste postupně rozvraceli naše životy, vychovávali vašimi obrázky, vašimi filmy. Vy jste nám na školách našeptávali, jak se TÍM bezpečně a správně zabývat, a vnucovali nám devastující filmy a časopisy. Dodnes jste s nimi nepřestali, dále pokračujete, ničíte životy. Cožpak vám to nestačí? Ještě nebylo dost obětí? Jak bych byla nyní vděčná tomu, kdo by mi vyrval z ruky cigaretu, kdo by mi vytrhl injekční stříkačku, kdo by mi dal pár facek za to, že nabízím své tělo druhým, kdo by si se mnou o všech nebezpečích promluvil. Vždyť stačilo tak málo, dokud to bylo ještě možné.

Prosím vás, pomozte těm, kteří vaši pomoc nyní potřebují. Prosím vás, schvalte zákony, které budou zakazovat pornografické filmy, porno literaturu, drogy, alkohol. My totiž umíráme a vy s námi. Kdo ovládá a řídí toto vše. Nečestní, ziskuchtiví lidé bez studu, odpovědnosti a svědomí. Mladí lidé, přemýšlejte nad těmito slovy a nedovolte, aby se něco takového stalo vám. Olga MILÉ MAMINKY, Tento kousek je věnován právě vám. Dostala jsem milý úkol vám představit společenství maminek na Klokotech, které se tam už nějaký čas pořádá. Není to sice nic závratného, ale přesto se o tom již dá něco napsat. Jistě jste už viděly vývěsky kdy, kde a v kolik, ale přesně co to obnáší a co máte očekávat tam napsané nenajdete. Setkáváme se tam my maminky a samozřejmě se svými ratolestmi, společnost nám tam dělá milý kněz, s kterým se společně modlíme. Obohacujeme se o vzájemné zkušenosti když přijde ta správná chvíle, obrátíme se na Boha. Otevřená bible je ta nejkratší cesta, jak se mu přiblížit. Srdečně vás zvu, abyste se přišly podívat. Nehledě na to, že máme společného Boha, Ježíše Krista, najde se i spoustu jiných věcí – upřímnost a přátelství. Chci vyzdvihnout sílu a důležitý význam tohoto společenství, do kterého můžete patřit i vy. A my se na vás moc těšíme S pozdravem Veronika PROČ CHODÍM RÁDA NA SETKÁNÍ MAMINEK Na první pohled velmi obyčejná a snad zbytečná věc, jako by ty mámy neměly doma dost práce, řeknete si. Skutečně si většinu času pouze povídáme, co která z nás zrovna zažila, co je nového, jaké děti dělají pokroky v lezení, chození, běhání či mluvení, trumfujeme se, které naše dítě víc zlobí. Na řadu přijdou i recepty, tipy na dobré nákupy, výlety. Je pro mne velmi důležité, když se tak dozvídám, že ostatní maminky v podstatě bojují se stejnými věcmi jako já a že se ty boje dají vybojovat - dětem nakonec ty zoubky vyrostou, lžičkou se jíst naučí (i když je tomu v tuhle chvíli těžké uvěřit), všechny tak trochu zlobí atd. Co dělají mezitím naše poklady? Hrají si spolu. Pokaždé když vidím, že se Šimon obdivně dívá na nějakého obarveného kluka na skejtu, toužím po tom, aby mohl zažít přátelství s těmi dětmi, s nimiž chodíme na nedělní mši. Jen tak mu může víra ještě hlouběji proniknout pod kůži, uvidí, že i ostatní se doma modlí, zpívají, možná pochopí, že není sám, zažije, že i tyhle děti jsou prima. Závěr, ale ne uspěchaný, našeho maminkovského setkání zaplňuje četba bible, po níž každá z nás může říct, co ji v úryvku oslovilo. Jsou to, pokud mohu říct, velmi požehnané chvilky – pro mne se opravdu stávají chlebem pro další dny, i proto že je to

kromě mše svaté vlastně jediné setkání, kterého se s malými dětmi mohu účastnit. Pak už jen seženeme děti k sobě na klín a společně se pomodlíme. Jsou to velmi milá a poklidná čtvrteční dopoledne, kdy je nám spolu dobře. Pokud některá z vás maminek váhá, zda se přijít podívat, srdečně vás zveme. HanaKou STŘÍPKY Z KRONIKY KLOKOTSKÉ (1.) (Poloha a vznik poutního místa) Asi čtvrt hodiny na západ od táborského náměstí, na vyvýšené pláni po pravém břehu Lužnice, leží vesnička Klokoty (dnes již městská čtvrť Tábora). Náves je dlouhá 248 metrů, nejvyšší bod je Chlum 474 metrů nad mořem, nejnižší v údolí Lužnickém pod Kvěchovým mlýnem 374 metrů nad mořem. Východní zeměpisná délka 32 st. 20´, severní zeměpisná šířka 49 st. 24´. Údolí pod Klokoty patří k nejkrásnějším zákoutím táborského okolí, příkré skalnaté stráně po obou březích Lužnice, stinné jehličnaté lesy. Všechny tyto okolnosti také asi inspirovaly P. Františka Lhotku, skladatele písně „Tam tichou nad Lužnicí“. Z hlediska geologického útvaru leží Klokoty nad vyvřelým keroantonem (odrůda žuly zvaný „modrák“) doby prahorní, která přispívá k malebnosti Lužnického údolí. Žulový poloostrov, který zahrnuje i Klokoty, jde od Tábora k Větrovům, podél Lužnice, přes Slapy, Malšice, Příběnice, Řepeč, Drhovice k Olší. Druhým směrem jde z Tábora po západním břehu rybníka Jordán přes Čekanice, Náchod, Táborské Radimovice, kolem Radkova na západ a spojuje se přes Drhovice s mořem žulovým. Keroanton bývá pro své zajímavé vlastnosti nazýván „památnou táborskou žulou“, tvoří obrovský balvan, na němž stojí Tábor. Nejlépe jej lze vidět na bývalých žulových lomech pod Klokoty. Podle kronik byly Klokoty založeny zároveň s táborskou tvrzí Kotnov. Vlastní jméno patrně vzniklo: - podle profesora Augustina Sedláčka od klokočového křoví, jímž prý byly porostlé klokotské stráně, - v pamětní knize se uvádí, podle „klokotajícího praménku Dobré Vody“, - ze zápisků táborského děkana P. Zelenky, kde vzpomíná na své první kázání v klokotském kostele, kdy původ jména hledal ve slovech „Klog Gott“ – (Klage Gott), tj., „bolest Boží“. Původ osady i chrámu klade pověst do šedé dávnověkosti. Rytíř Koten, který vystavěl na protějším kuželovitém kopci pevný hrad z kamene a vápna „Kotnův hrad“ čili Kotnov. Položil prý i na klokotské hoře základ k rozsáhlému sídlu nejen pro půvabnou polohu, ale i proto, že vysoká planina rozkládající se na temeni hory

poskytovala dosti pohodlného místa k usídlení. Pán z Kotnova však předčasně zemřel a nemohl uskutečnit svůj záměr. „Teprve za dob jednoho z potomků Chvalboje, vystavěli sobě lidi ve službě pánův z Kotnova stojící v háji klokočovitém malé dřevěné chatrče, které ustavičně se rozmnožovaly, neb příjemná poloha hory byla příčinou, že rok od roku více rodin odjinud zde přibylých sídlem zde se rozkládaly. Tyto pak vykořenivše křoví klokočové, pustá místa obracely v půdu úrodnou i úhlednější, příbytky sobě stavěly , a tak povstal městys Klokoč či Klokot, zvaný s hradem téhož jména, jejž bezpochyby páni z Kotnova byli vystavěli a i první krajinu tu v držení měli.“ Tak daleko sahají pověsti, o nichž P. Hynek ve svém rukopise tvrdí, že jsou čerpány ze starého a moly prolezlého rukopisu, názvem „Memorabilia ecclesiae parochialis Klokotensis ab ao. 1621“, který se bohužel ztratil. Podle tradice ve 12. století děti při pastvě dobytka spatřily zářivý zjev spanilé dívky, která jim vykládala o Bohu. Udiveny se rychle vrátily domů a vše vyprávěly. Sedláci jim nechtěli věřit a aby se přesvědčili, vyháněli sami dobytek nějaký čas na pastvu. I jim se zjevila krásná panna, podpíraná dvěma anděly. Udivení sedláci padli na kolena a na jejich ustrašenou otázku, kdo jest ta panna, odpověděli jim andělé: „Maria jest jméno její“. Zvěst o zjevení se brzy roznesla po celém kraji a zanedlouho poutníci ve velkých zástupech navštěvovali místo zjevení, poutníků stále přibývalo. Na důkaz úcty vystavěli u vodního pramene malou kapličku. Dne 4. října 1386 udělil arcibiskup Jan odpustky těm, kteří před obrazem v kapli pokleknou a pomodlí se pětkrát modlitbu Páně a sedmkrát pozdravení andělské. Kromě malšických kněží pomáhali při poutích i dominikáni ze Sezimova Ústí a premonstráti z Milevska. (připravují pánové Rytíř a Šotek)

Májové putování

Dne 8.5. jsem se probudil do nádherného rána, i když v brzké hodině. Vyráželi jsme posbíráni třemi autobusy a zamířili k plzeňským krajům do Bečova nad Teplou, kde byla naše první zastávka. Po menších skupinkách jsme shlédli relikviář svatého Maura s podrobným výkladem od nalezení, historie po restaurování. Vzniklou pauzu mohl každý využít k posílení tělesnému i prohlídce městečka. Druhou zastávkou byl klášter trapistů v Novém dvoře. Zde na nás dýchl duch ticha a modlitby. Možnost zakoupení výborné hořčice a nechyběla společná odpolední modlitba. Z té nám bylo

umožněno pouze naslouchání, ale i to je nádherné. Třetí zastávka patřila májové pobožnosti v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Teplé. Tohoto úkolu se ujal otec Hroznata a vše zakončil v kapli blahoslaveného Hroznaty. Čtvrtou a poslední zastávkou byl vrchol dne i pouti. Ten samozřejmě patřil působišti otce Martina a Krištofa v Březíně, kde naše „nepatrná skupinka“ naplnila celý kostelík. Společná koncelebrovaná mše svatá a výborná atmosféra nasytily naše dušičky. Díky pohostinnosti malého domku a otců jsme mohli kromě prohlídky lehce přisytit i bříška. Slunce pomalu stahovalo své paprsky, a tak došlo i na zpáteční cestu. Výměna zážitků či jiných informací vytvořila v autobuse pořádný šum. I foťáky si přišly na své, ale to nejvzácnější každému zůstalo v srdci. J.J.K.

24. června

MALÁ

POUŤ

K VELKÉMU SRDCI

PANNY MARIE

10 hod. poutní mše svatá

celebruje P. Jan Fatka - ředitel Karmelitánského nakladatelství po mši svaté setkání s naším hostem v Emauzích 14 Klokotské hodinky

VÍŠ, KDO JSEM? Nikdy jsem neučinila nic špatného, ale kvůli mně byly zmařeny lidské životy, potopily se lodě, byla vypálena města, padaly vlády, byly prohrány bitvy a dokonce několik kostelů bylo kvůli mně zavřeno. Nikdy jsem nikoho neuhodila, neřekla jediné nevlídné slovo, ale kvůli mně byly zničeny domovy, ochladla přátelství, ustal dětský smích, manželky ronily hořké slzy, bratři a sestry na sebe navzájem zapomněli a rodiče odešli do hrobu se zlomeným srdcem. Neměla jsem v úmyslu nic zlého, ale kvůli mně byly zmařeny talenty, slušnost a zdvořilost prohrály a příslib úspěchu a štěstí skončil v bolesti a neštěstí. Nevydávám žádný zvuk, jen mlčím. Ne, protože taková už jsem já. Nemohu nabídnout nic než zármutek a bolest. Možná si ihned nevzpomeneš na mé jméno, ale jsem si jista, že mne osobně velmi dobře znáš. Jak se jmenuji?

...LHOSTEJNOST !

Ahoj Broučata ! Podívejte se na své dlaně. Jako když natahujete ruku pro bonbón. Ano, přesně tak. A obě ruce, obě dlaně. Bůh nám dal ruce, dlaně, prstíky, abychom se mohli

poškrábat za uchem, kreslit pastelkou nebo nastavit dlaň pro ten bonbón. Že je toho málo? Samozřejmě. Je toho mnohem víc. Zadívejte se na své dlaně a spolu se mnou přemýšlejte, na co všechno je máme. K čemu všemu je potřebujeme, co mohou vyjádřit. Tak začneme. Do dlaní můžeme chytat déšť. Do dlaní můžeme nabrat vodu ze studánky. Z dlaní se můžeme napít. Dlaněmi můžeme zakrýt oči, když nechceme něco vidět. Dlaněmi můžeme zakrýt tvář, když je nám smutno a chce se nám plakat. Dlaně můžeme mít štědré, rozdávačné. Dlaně také můžeme mít prázdné. V dlaních máme něžnost. V dlaních máme pohlazení. Dlaně máme pro potlesk. Dlaně máme pro kamarádství, když si plácneme s druhým dlaní o dlaň. Dlaně máme pro lásku a pocit bezpečí, když se držíme s druhým za ruku. Dlaněmi přijímáme dary, dlaněmi dary dáváme. Dlaněmi si zamneme, když se nám něco podaří. Dlaně mám slouží k modlitbě. Dlaně použijeme, když o něco prosíme. Dlaněmi těšíme bolest. A nejlepší ze všeho je - mít srdce na dlani. Co to znamená mít srdce na dlani? Srdce na dlani má Pán Ježíš. Miluje nás. Víc dává, než od nás dostává. Myslí na nás a ne na sebe. To je mít srdce na dlani... A víte, co ještě máme v dlaních? Mravenčí cestičky. Čárky, čárečky. Každá cestička vede jinam. Každý z nás půjde v životě jinačí cestičkou. Ale jednu cestu máme společnou. Cestu za Pánem Ježíšem. Nuže, pojďme... Papa

Stáňa

1. 6. čtvrtek : Památka sv. Justina, mučedníka, Mše sv. v 17 hodin, Setkání maminek na Klokotech – začátek v 9.30 hod. v Emauzích. 2. 6. pátek : Pátek po 7. neděli postní, PRVNÍ PÁTEK v měsíci, Mše sv. v 17 hodin 3. 6. sobota :

„ POUŤ K PANNĚ MARII KLOKOTSKÉ NA PRVNÍ SOBOTU “ od 14 hod. – 15 hod. – 15.30 hod. – 16.30 hod. –

příležitost ke sv. zpovědi, výstav Nejsvětější svátosti; Klokotské hodinky; Tématická promluva ( P. Ivo Valášek ); Modlitba sv. růžence, 17 hod. – Mše sv. s adorací a požehnáním.

4. 6. neděle : SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO , „svatodušní sbírka“ na Charitu.

Mše sv. v 10 hodin,

5. 6. pondělí : Památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka,

Mše sv. v 17 hodin.

6. 6. úterý


: Památka sv. Norberta, biskupa, Společenství Modlitba matek v 15.45 hodin v Emauzích.

8. 6. čtvrtek : SKALAM v 18 hod. v Emauzích,


11. 6. neděle : SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE, PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ.


12. 6. pondělí : Památka sv. Josefa Cebuly OMI, mučedníka, 13. 6. úterý


: Památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele Církve, Fatimský den - Mše sv. v 17 hodin s adorací a požehnáním, FARNÍ RADA v 18.15 hod.

15. 6. čtvrtek : Památka sv. Víta, mučedníka, Mše sv. v 17 hodin, Setkání maminek na Klokotech – začátek v 9.30 hod. v Emauzích. 18. 6. neděle : SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ, „sbírka na oblátské bohoslovce“.


19. 6. pondělí : Památka sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa,


21. 6. středa


: Památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka,

22. 6. čtvrtek : Památka sv. Jana Fishera, biskupa a Tomáše Mora, mučedníků, SKALAM v 18 hod. v Emauzích. 23. 6. pátek

: SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA,

24. 6. sobota : SLAVNOST NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE,

Mše sv. v 17 hod.,

Mše sv. v 17 hodin. Mše sv. v 17 hodin.

„MALÁ POUŤ K VELKÉMU SRDCI PANNY MARIE NA KLOKOTECH“ POUTNÍ MŠE SV. V 10 HODIN,

po mši sv. setkání v Emauzích, 25. 6. neděle : 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ,

HLAVNÍ CELEBRANT : P. JAN FATKA,

14 hod.

– Klokotské hodinky;

Dětská mše sv. v 10 hodin.

Drazí farníci a přátelé našeho kostela!

Recommend Documents