CHODBA KRALOVICKÉHO KOSTELA

cí na barokní suity, svými výrazovými prostředky však pevně tkví v době hudebního novoromantismu. Podobné reminiscence na starší stylová období můžeme ostatně sledovat i u jiných Griegových současníků, např. u jeho přítele Petra Iljiče Čajkovského ve Variacích na rokokové téma pro violoncello a orchestr. Při zachování tempové charakteristiky tanců je zde zcela oprávněné použití současných nástrojů a snaha interpretů o kultivovaný plný tón. Je dobře, že v Mariánské Týnici zazněla právě tato Griegova kompozice. Primárius SKO Martin Kos a jeho bratr Štěpán si z koncertantní literatury jako další skladbu vybrali Koncert pro housle, klavír a orchestr Josefa Haydna. Třívětá kompozice (Allegro moderato–Largo–Allegro) je ukázkovým dílem klasicismu a jako taková vyžaduje vytříbený vkus. V tomto ohledu jsou oba interpreti, jakož i členové SKO zkušenými mistry a neprovázejí své pojetí zbytečnými „ozvláštňujícími“ prvky.

Prezentace nově zrekonstruovaného klavíru dala zřejmě podnět i k zařazení skladby, která by potrhla důstojnost této chvíle. Staronový nástroj se rozezněl pod rukama Štěpána Kose v efektním „Rondu ’a la Krakowiak“ Fryderika Chopina, v němž původní orchestrální partituru pro smyčcový orchestr upravil prof. Jiří Rajniš. Kosovi je Chopinova hudba bytostně blízká, skladba tak v jeho pojetí nepostrádala barevnost, brilanci i žádoucí taneční vzlet. Jedinečný večer uzavřela již zmíněná Sukova „Serenáda Es dur, op. 6“ (pro starší pamětníky téměř erbovní skladba televizního štědrovečerního podvečera), zahraná vzhledem k interpretační tradici pokorně a vroucně, s působivě vystavěnou dynamikou, pomocí níž orchestr dovedl tuto melodicky bohatou kompozici k působivému jiskřivému vrcholu.

CHODBA KRALOVICKÉHO KOSTELA n Daniel Stráník Na začátku roku 2014 probíhal archeologický výzkum vyvolaný rekonstrukcí odvětrávacího systému krypty Gryspeků v kostele sv. Petra a Pavla v Kralovicích. Krypta v kostele má tvar obdélníka o rozměrech 6,8 x 10 metrů. Prostor vlastní krypty má rozměry 4,8 x 7,7 m. Přibližně ve dvou třetinách své plochy je přepažena příčkou, za kterou se nachází cihlové schodiště do kaple nad kryp11

tou. Za pozornost stojí pátý schod, ve kterém byl vynechán otvor o rozměrech cca 25 x 25 cm, který umožňoval přirozenou cirkulaci vzduchu a odváděl vlhkost do prostoru nad kryptou. Součástí větracího systému je i otvor proražený v severozápadním rohu příčky do prostoru pod klenutou podestou schodiště. Tento prostor pod schodištěm asi plnil funkci kostnice, jeho stěny jsou kamenné, neo-

VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK 2016 / ročník XXVI

Půdorys chodby, vedoucí z krypty kralovického kostela. mítané. Využívání těchto prostor jako kostnice by nasvědčovala také zmínka Jana Dyka (Dyk 1902, 23– 24), který kromě samotné krypty zmiňuje také malou klenutou místnost, ve které se nacházela hromádka kostí. Během výzkumu se podařilo potvrdit existenci chodby, o které se zmiňují pověsti a mladší písemné prameny. Chodba dochovaná v délce přes 40 metrů vede z hrobky směrem ke Kralovickému potoku a ústila za domem čp. 236. Ústí chodby za kostelem nebylo nalezeno, je značně pravděpodobné, že jeho pozůstatky byly zničeny stavební činností v průběhu 20. století. Existenci románské fáze kostela nepřímo dokládají nálezy nejméně tří fragmentů raně středověkých náhrobků, narušených výkopem pro odvodnění kostela v roce 2008. Zhotoveny byly z dovezeného kamene, 12

minimálně jeden kus byl zhotovený ze žuly. Kameny byly hrubě otesány a nebyly opatřeny značkou ani jiným typem výzdoby. Všechny fragmenty se nacházely v sekundární poloze a nebyly doprovázeny žádnými nálezy. Na základě analogických nálezů z ostatních lokalit je můžeme obecně zařadit do 11. až 12. století. Z písemných pramenů víme, že rozsáhlá přestavba kostela proběhla z iniciativy Floriána Gryspeka z Grysbachu, a měla být dokončena v roce 1581 nebo 1582. Datum přestavby není dnes možné ověřit, ale na samotné stavbě nalezneme několik důkazů o přestavbě kostela na konci 16. století. Za prvé je to dendrochronologické datování vazných trámů, jedná se o dřevo skácené nejdříve v 60. letech 16. století. Datum dokončení dobře dokumentují nápisy vyryté v severní předsíni, kde se zachovala celá řada podpisů a dat,


z nichž nejstarší pocházejí z roku 1583 (SHP 2009, 68). Pohřební kaple, pod níž je gryspekovská krypta situována, byla přistavěna již k hotovému kostelu do roku 1593. Posledním pohřbeným Gryspekem do krypty byl Jan Jaroslav, který byl v Draheničkách u Březnice na Příbramsku při vyjížďce na koni dne 29. 6. 1623 z neznámé příčiny zastřelen Janem Karlem Příchovským z Příchovic (Otto 1896, 553; Racek 2002, 13). Mezi lety 1623–1668 byla hrobka zazděna (SHP 2009 - dějiny objektu, 8; Bukačová 2010, 35). V roce 1631 vyplenili Kralovice Sasové, roku 1633 táhl městem Albrecht z Valdštejna a v roce 1639 pluk Maxmiliána Valdštejna. V této době město vyhořelo a mezi pohořelými byla i fara (zpráva v kopiáři rakovnickém). V době, kdy kostel patřil plaskému klášteru, byly mezi lety 1666–1668 za opata Kryštofa Tenglera sejmuty z Gryspeků jejich cínové rakve. Hrobka zůstala nestřežená, déšť a sníh padaly otevřenými okny přímo do dřevěných rakví (Bukačová 2010, 36). Popis hrobky od Antona Fischera (Fischer 1848) obsahuje zmínku o existenci kanálu ústícího do hrobky. Dovolím si jeho postřehy uvést v překladu Ireny Bukačové (Bukačová 2010, 36). „Musím zmínit ještě jeden otvor v hrobce, který byl vybourán v západní zdi hrobky. Kdy? Na čí povolení? Za jakým účelem? Na tyto otázky mi nikdo neodpověděl. Pozoruhodné však je, že tento otvor vede do starého kanálu, který se nachází pod schody k hrobce a směřuje v podzemí k jihu. Možná, že je pozůstatkem starého kostela 13

Průhled do chodby. a není radno jej zkoumat. Podle mě je tento kanál rodovým sídlem generací krys, které ještě dnes ničí hrobku.“ V roce 1838 zrušli hřbitov u kostela a byla naposledy opravena hřbitovní zeď. Místo ní byla v roce 1855 postavena tarasní zeď, která tu stojí dodnes. V roce 1889 měla být dokončena oprava kamenné dlažby v chóru (SHP 2009, 74) a v roce 1895 došlo k novému vydláždění kostela, k němuž byly objednány šamotové cihly z rakovnické keramické továrny (SHP 2009, 74). V roce 1902 byly kralovické mumie zkoumány antropologem a přírodovědcem Mudr. Jindřichem Matiegkou (Bukačová 2010, 39). Dalšími písemnými prameny podchycená stavební činnost v okolí kostela následovala v roce 1921. V tomto roce byla panem Vidunou přestavěna a rozšířena tzv. „hradební zeď“ a vystavěny nové chlívky u domu čp. 236 (Kral. Obzor, 5. 2. 1921, 2). Pravděpodobně se jednalo o kamennou


zeď vymezující hranice pozemku, případně parcely. V březnu roku 1939 byly zahájeny výkopy kanalizace za kostelem směrem ke Kralovickému potoku. Během výkopů byla pod domem čp. 236 odhalena klenutá chodba široká okolo 80 cm a asi 150 cm vysoká, nacházející se v hloubce okolo 1 metru (Kralovický obzor č. 9, 1939, str. 3; Kralovická městská kronika 1923–1940, str. 173). Těsně u základu se chodba rozdvojovala, přičemž jedna její část vedla do hrobky, ale její ústí však bylo v kostele zazděné. Podle zmínky v kronice byla chodba již částečně poškozená, a její druhé křídlo směřovalo k faře (Kralovická městská kronika 1923–1940, str. 173). Dle Kralovické farní kroniky II. proběhla v roce 1910 v rámci oprav kostela i oprava hrobky, přičemž výčet konkrétně realizovaných oprav kronika neobsahuje. Už z předchozího roku pochází tapetová výmalba presbyteria. V roce 1910 byla přeložena krytina střechy, po dalších dvou letech došlo k výměně oken, která byla doplněna o figurální malbu. Přeložení střechy kostela je znovu doloženo v roce 1934, o rok později byl kostel v interiéru vymalován, na vnějšku došlo jen k přetření přízemních nik. Hrobka byla elektrifikována už před rokem 1938; v tomto roce vydává Zetek svůj popis hrobky, ve kterém zmiňuje její elektrické osvětlení (Zetek 1938, 61). Z poválečných úprav byla nepochybně nejdůležitější obnova vnějších omítek, k níž došlo v roce 1947. Rozpočet vypracoval známý plzeňský architekt Hanuš Zápal. V roce 1948 měly práce pokra14

čovat obnovou sgrafitové výzdoby (SHP 2009, 74). Další bezpečně doložená stavební činnost v okolí kostela probíhala v 90. letech 20. století. V roce 1997 byl na faru zavedený telefon a v letech 1998 a 1999 byla kopána pro faru plynová přípojka. Touto stavební činností byly nepochybně poškozeny archeologické prameny v prostoru bývalého hřbitova a v areálu fary. Na dvoře fary bylo ve výkopu kanalizace a jímky zachyceno několik objektů zahloubených do skalního podloží. Archeologický materiál datovatelný zejména do 12. století se soustředil při jižní, tzv. „hradební zdi“ areálu fary. Výzkumem bylo doloženo, že okolí fary a kostela bylo osídleno už ve 12. století (ústní sdělení Kamenická 2010). V roce 1998 došlo ještě k výkopům spojeným se zavedením telefonu do čp. 157 (Fák 1998). Nejprve byl oznámen nález lidských ostatků, při následném ohledání situace byl v hloubce okolo 100 cm nalezen obdélný objekt, jehož výplň obsahovala velké množství keramiky a mazanice. Materiál byl datován do počátku 15. století až počátku 16. století, ojediněle byly nálezy datovány až do 18. století (Fák 1998; Čechura 2007, 170). Původní úroveň podlahy v kryptě z keramických dlaždic je dnes oproti původní nepochybně navýšena, ale pravděpodobně se tak stalo až v 70. letech 20. století. Dle pamětníků to mohlo být v roce 1974, neboť v tomto roce byly v Břasech vyrobeny betonové repliky keramických dlaždic, jimiž byly nahrazeny starší poškozené. Drobné větrací kanálky nacháze-


jící se pod podlahou byly zřejmě v souvislosti s touto úpravou překryty betonovými obrubníky, ale jen v těch místech, kde se nedochovalo původní překrytí tvořené opracovanými břidlicovými deskami na spojích překrytými menšími břidlicovými „klíny“. Navýšení podlahy prozrazuje také dochovaná úroveň keramických dlaždic pod žulovým schodištěm do krypty. Poslední stupeň schodiště byl před rekonstrukcí utopený v podlaze, vystupoval z ní zhruba o 2 cm. V roce 1982 prováděl profesor Evžen Strouhal čištění mumií, které byly za tímto účelem přeneseny do areálu fary. Proto nelze vyloučit, že v tomto roce došlo i k drobným úpravám hrobky. Během rekonstrukce byla v interiéru hrobky snesena podlaha tvořená výše popsanými dlaždicemi. Výzkum doložil, že tato dlaždicová podlaha zasahovala i pod současné kamenné schodiště do hrobky, které proto musí pocházet z období po výstavbě hrobky. Nelze ani vyloučit, že bylo do hrobky vloženo až v průběhu 20. století. Původní schodiště do hrobky pravděpodobně bývalo dřevěné, bohužel se po něm nedochovaly žádné pozůstatky, případně se nachází pod stávajícím kamenným schodištěm. Pod podlahou krypty se nacházel důmyslný větrací systém, který se u jižní stěny pod oknem napojoval na objevenou chodbu. Ta byla nejprve mapována pomocí kamery a následně byla prozkoumána v celé dochované délce. Vzhledem k unikátnímu dochování této chodby, později interpretované jako odvětrávací kanál 15

krypty, byl v rámci výzkumu provedený detailní 3D-sken kanálu a jeho zaměření. V chodbě je dobře patrné rozhraní zdi kostela a samotné konstrukce kanálu. Ve zdi kostela je konstrukce kanálu vyzděna z cihel, přičemž cihlová klenba kanálu je lehce odsazená od jeho stěn tvořených pěti řadami cihel. Celá konstrukce byla vyzděna zvenku, protože na maltě mezi cihlami se dochovaly otisky po stavební dřevěné výztuži kanálu. Některé cihly použité při výstavbě kanálu byly sekundárně použité, protože nesou stopy po očazení, případně po žáru. To naznačuje, že minimálně jejich část pochází ze starší stavby, která vyhořela. Celkový charakter stop po ohni na cihlách nenasvědčuje tomu, že by k němu došlo po výstavbě kanálu. Vlastní konstrukce kanálu osově nenavazuje na jeho konstrukci ve zdi kostela. Kanál od zdi uskakuje východním směrem zhruba o šířku cihly. Stěny vlastního kanálu jsou vyzděny převážně z kamenů s příměsí cihel. Ani u jednoho konstrukčního materiálu nemůžeme za současného stavu poznání vyloučit jeho sekundární použití. To samé platí pro klenbu kanálu, která je vyzděná z cihel. V zadní části kanálu, před jeho novodobým zásypem se na jeho stěnách dochovaly pozůstatky po původní omítce, která byla nabílená. Zajímavý je také charakter použitého kamene, v blízkosti kostela byly použity na stavbu stěn kanálu velké kusy kamene, které byly poměrně přesně řádkované, zatímco u jeho ústí bylo spíš použito lámaného kamene a nepřesné řádkování. Dno


kanálu pokrývá tenká vrstva sedimentů, která neobsahovala blíže datovatelný materiál. Na konci roku 2014 byla odstraněna stavební destrukce chodby vzniklá při stavbě kanalizace v prostoru vyústění komunikace jižně před kostelem a bylo dozděno její ústí. Při čištění situace v okolí kanalizační šachty bylo zjištěno, že odvětrávací chodba je založena do podloží, které zde tvoří rostlá břidlice. Ta místy vystupovala i ze dna kanálu, zejména v jeho západní části. Je značně pravděpodobné, že tato větrací chodba byla postavena spolu

s kryptou, protože je její technickou součástí. Chodba zajišťovala odvod vlhkého vzduchu z krypty. Větrací systém pod podlahou krypty byl původně podstatně složitější. Odvětrávací kanálky pod podlahou, respektive první rameno směrem na východ a druhé rozvětvené k východu a do prostoru pod schodiště směrem na sever nebyly prozkoumány v celé své délce, neboť byly zaneseny destrukcemi a sedimenty.

Literatura: Anonym, Die Gruft der griesbecke in Kralowic (Feuilleton), Prager Zeitung, nr. 67, 19.3 a nr. 69, 22.3. 1865. Bukačová, I. 2010: Kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích. Čechura, M. 2007: Vývoj města Kralovic podle archeologických výzkumů. In: Archaeologia Historica 32, Brno 2007, s. 169–184. Fák, J. 1998: Středověký objekt zjištěný ve výkopu před domem č. p. 157 v Kralovicích. Nálezová zpráva čj. 3/1998 uložená v Muzeu a Galerii severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Fischer, A. 1848: Die Gruft der Herren Griesbeck Ritter von Griesbach und die Schichsale dieses Geschlechtes, nach historichen Quellen, mit einer Abbildung des Mausoleums, dann dem Plane der Gruft. In: Pilsner Anzeiger, II. Ročník, č. 1–18, 1848. Otto, J. 1896: Ottův Slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Desátý díl: Gens - Hedwigia. Racek, J. 2002: Pád české větve rodu Gryspeků z Gryspachu. In: Středočeský vlastivědný sborník sv. 20. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Zetek, F. J. 1938: Florián Gryspek z Gryspachu. Historie rodiny českých Gryspeků a popis jejich hrobky v Kralovicích.

16


CHODBA KRALOVICKÉHO KOSTELA

Recommend Documents