Dr. Jindřich Mánek: -
\
,APOŠTOL PAVEL .e ..7J-t
Nakladatelské druž_stvo:,Blahoslav"
Praha
-.3 -
L
:6 i v o t.
Tarsus,rodiště Pavlovo,leží v cilicijské rovině.Jako se tu dnes potkávají dvě kultury Islamu, turecká a arabská,tak byla kdysi tato rOvina mostem me~ zi dvěma světy.Cestovatel který jde po stopách Pavlových a stane na nejvyšším mí'stě moderního měeta,kdokdysi stál asi hrád starého Tarsu,hledí většinou do roviny.No jižním obzoru zasvitne moře - a po levici,za modrými vršky Amdnu a za poslGdními skrytými výběžky jin#ch syrských pohoří, leží svět somitismu.Vzadu a po pravici se rozbíhá majestátně nekonečný řetěz ToUru s historickým průchodem cilicijské brány,za níž se rozkládá svět heleni~ sticko-římské kultury~ C0 přicházelo od Syrie a Jordánu bylo Určeno a bylo určeno pro Efez a Korit,to muselo projít touto branou,nebylo-li přepraveno ne vlnách Středozemního moře.Touto branou procházely mečo z Damašku a balsám z Jericha, touto branou muselo proj{t také evangelium. Tarsus byl na počátku našeho letopočtu bohatým městem.Odtud šlo ,do světa vzácné stavobní dřevo.Tarsus však byl i sídlem vzdělanosti a jenom Atheny a Alexandrie se mohly#honosit vyšším š~olstvím~ ,. Z tohoto města;z rodiny poctěné římským občanstvím, vyšel největší apoštol Kristův.Nevíme,kdy a Za jakých okolností Pavlovi předkové přesídlili do diaspory~Jeroným /343-420/ zachytil jentě tradici,že Pavlova rodina pocházela z galilejské Gišaly /odtud vůdce zelotů Jan v čase protiřimského povstání I v r. 70 post/. O izraelském původu Pavlově se nedá pochybo1at.Jsn t.z1."nová německá theologie" snnžila Si> přiřknout Pavlovi alespoň poloari jský" původ .Pavel sám' o sobě praví: "Vždyt i já jsem Izraelský z potomků Abrohamov8, z.kmene BenJaminova" ffiím. 11,1/. V listě Filipským /3,5/ se dovo lává své obřízky '! "Byl jsem obřezán osmého dne po narození; jsem z národa izraelského, z kmene Bcnjorninova;:6id a syJ1.židovskYch rodičů,. co so Zákqna týčefarizcus". V řeckén originálo je za 'naším slovem Hžid", řecké "hcbrajos".Toto označení se dávalo aramejsky roluvíc1m palcstinskýo židŮID. Otec Snulův byl asi řemeslníkem a jeho finanční poměry dovolovaly,aby dal svému synovi dobré vzdělání v duchu židovsko-farizejském.Nebylo dobřo možné aby synek z židovské rodiny navštěvoval řecké školy! Docházel do školy ži-' dovské a mohl mít i ~omácího,řocky znalého učitele.Když dosáhl věku čtrnácti leti odešel do Jeruzalema,kde byla provdána jeho sestra,aby zde ve studiu zákona pokračovnl.K zákonnickému poslání náleželo vždy nějaké řemeslo. ~emesla byla u zákonníků ve veliké ~ctě.Saul se pravděpodobně už v Tarsu,a ~nad v otcovském aom~,vyučil stanařství.Nebylo to asi tkalcovství stanovýot látek, jak mnoho baqatelů soudí,ale sešívání kůží ;Luther na př.oDylem překládá řecké "SKÉNOPOIOS" /Sk Ap 18,3/ "Teppich-machor" - výrobce koberců, tkaniv /. , V JeruzEllémě sed ěl Soul "u nohou Gar:18l1eldvýchII !SkAp 22,3/. V knize Skutků apoštolských máme ještě jjednu š'irší zprávu o tómto uči teli Saulově.V páté' kapitole /v.34-o9/ se vypravuje o moud~ém postoji tohoto zákonického učite~e při p~onásledován{ křestenů: "Nechte tyto lidi a pustte je; je-li tento 'umysl á nobo tento čin z lidí,oude zmařen, je-li však Boha,nebudote ho ooci zmařiti - aby nebylo o vás shledáno,že chcete bojovati proti Bohu". Tato kresba Snulova učitole bude však asi idealisQvána. Ve "Výrocích Otců" !pirke Abot/ je zachována jedna věta tohoto Gamalielo,kterého musímo odlišovat od proslulejšího Gamaliela mladšíhoJ Ve věci desátků Se staví Saulův' učitel proti tomu~abY by~y dávány podle vlastního uvážení~~do o pffsné oto novisko.Jde o kreSbu reálnou.I Snul jako iákonE1k byl tvrdý a přísrtý,v duchu svého učitele.Sám o sobě. praví,žo byl "horlitelem pro otoovské tradice
z
J
- 4 /Gal 1.,14/. Studium zákolhcké trvalo dlo.uho•.Nebyl'o snadné zvládnout ny předpisy s jejich výkladY a závěry,které k nim připojili rabíni
všech-
V čase'Ježíšova vystoupení mohlo být Pavlovi asi dvncet let.Jsou spory o to, setkal-li se s Ježíšem za jeho pozemského živóta /viz II.Kor. 5,16/ - různ~ výklad KA~A $ARKA/. Není vyloučené,že za ~ežíšovy činnosti'Saul Ježíše viděl. Nemáme~li to na jiném mfstě Pavlových listů dosvědčeno zřetelně, je třeba uvážitjže apoštolovy listYJkteré se zachovaly, jsou jenom torsem z těch, ktdr~ skutečně napsal a že,to jsou v pr~é řadě listy,sloúžící k okamžitým zásahům do života v jednotlivých náboženskýcH obcích a nikoliv soubor apoštoioVýdh zkušoností a vědomostí. ! Jako hor1iVdc pro zákon a jako ten. kdo očekával příchod Mesiášův v slávě,' stavěl se ~aUl proti vyznání Jozfšových následovníkůJkteří so k Ukřižovanému hiásili jako k Mesiáši l Před obráconím u .Demašku je pro Saula od Boha to., co, je mocné a okázalé.Protože ještě nepoznál Ježíšc jako vzkříšeného, je mu posledním slovům v joho životě potupný kříž .Sa,tilnezná před osudnou cestou, na níž pro~il obrácení,paradox. 'který ti něho přichází potom ~ak často ke slovu& ' První v pořad1 biblická zpráva, která nás se ,Seulom. seznamuje; je v 'knize Sk.ap."V kap~ 7 •. 5-8 v Vypravuje se zde o kamenování ~těpána ~ "Svědkové složili své pláště k nohám mladého muže jménem,S~ula. Podle této zprávy nezÚčastnil se Saul knmůnovánf přímo.Hlídal pláště těch,kdo Štěp1nn kamGnovali-. tráž perikopa, v níž se o Snulovi pr'Vně hovoří, končí větou: Soul pak hubil dltkevl odvlékal mUže i ž~~y a vydával jů do vězeni / Skcap; 8.3/, Pronásleddvat~lskou ~innost Saulovú máme dosvědčenu i jeho vlastnim výrokU. V dopise phpománá Ga.latským: "Vždyt jste slyšeli o mém někdcším chován! v židoV'stvuJ jak jsem nadmíru pl'onásledoval církev Boží a pustošil ji" /1,:1,3/. A Ko±'lntským píše: " Ani nejsem hodeh nazývati sa apoštolemjprotože jSem pronásledoval církev Bož{ /Iq15J9/. ;\riz dále Fil. 3,6: -;-t!pronásledo'Vutdl.dťkVb" /; Nešlo jen o pronásledo\1'ání církve 'V Jeruzalé:ně .Na jed,né z takovým inkvis ~ních cest,na cestě do Damašku, doš o k události;která byla obratníkom ov jeho ž·ivotě. Sama rf1ZI1osttří zpráv Skutků 3poštolských o téže události /9jo - 9; 22,5-l1j 26~9~18/' je dostatcčntm varováním, aby nebyly nebezpečně zdůrazněny zevní průvodní okolnosti, t d. vi~e ~ auú:'c' a je jich povaha. Zjevcn! je tu vykresleno v barvách.ahtiky, jak si j9 élověk tehdejší doby představoval. Nezname~á to popírat. že by snnd SoUl visi a audici . neměl. Hlavní jG"však podstata celé události, kterou nejlépe zachycuje apoštol vlastním sloveml "Ale Bohů, jenž mne určil již před narozcnJ'm. fl p0\70lal svou milostí, se zlí-bilo zjo't7itive mně svého Syn~,abych GVl111gelium o něm hlásal mezi pohany". /GaU 1,16/. Pavlovo vidění Kris ta /I,Kor;. 9,1/ bylo zevním doprovodem nitěrné události, skrze níž so mu dos~Qlo od Bona poznání, žo Ježíš, kterého pronásleduje, je Kristus, že v něn ~e pravda,živata, že v něm se naplnilo starozákonní očekávání. Je c1#>né '7y~lf_doti Pavlovo obrácení psychologicky, ač je pravďi vé, že psychologick<.J přoc.poklady měly ~ři obrácení své místo. Rozhodující dění se však p~i obr~co~í odehrálo na cestě Boha k tomůJ kdo se nyní stai jeho pravým služebníke_.Er~1 iniciati~ě nále*í před Damaškem misto p~vní& j
v
Podle dalšiho vyprávění knihy (Skutků apo~ to1ských "/9 .lŮ .... i9 / d ov e30u průvodci osleplého Pa~1a do Damaškuj kde jest od Anán1áše úzdraven 6 pokřtěn; Další vyprávěh~ Skutků apoštolSkých neni htsioriekY'věrohodné, n~boť nic neříká o ,místě, kam se Pavel přibližně na tři ~éta svého živo~~ Uchýlil. Zde je t~l3ba dát přednost jeho vlastn:tin slo1ůmz listú Gal tský:l: liTu jserp. se neobrátil· hnea na ~ádného Člověka, oni jsom nešel do Jeruzhlena k těm. ktefi byli apoštoly přede mnou, ale odešel Jsem do Arabio a pa~ ~o vráti1 ' do,Damašku" 11,17/. Nemáme žádné zprávy o tom, to Pavel v .Ar~cH }:o!1al.Usúzuje se na dvě možn~sti: Bu~ ~de zvolil pr~ní pole mťsijní sv~ p:aobnosti,
5 -
nebo se po prožitku no cestě do Damašku uchýlil do ústraní, do míst kde /Sinai/ kdysi prohlíželi Bohem svěřené, poslání a.pro ně se utvrzovali Moijžíš a Eliáš. Z Arabie vede apoštolova cesta opět do Damašku.Jeho příchod je tentokrát příchodem hlasatele 30va Božího. Spuštěni v koši Z městských hradeb /Skap. 9,25; II.Kor. ll,32/tvyhnmtí se bráně, bylo spíše opatřením proti nepříteli, kt.ery čekal za hradbami /etnarcha ar,abského krále Arety / než přod nop'řítolem,ktorý mohl být v hradbách. Pavel chce havštívit ~~ruzalém,aby se poznal sé "sloupy církve", aby slyšel osobně zprávy o Ježíšovi, a poradil so způsobu své práce. Ani snad nepřichází no mysl možnost působnosti v Jerruznlémě, když vzpomínky Joruzolémských křestanů Saulův úřad při volezradě, i vzpomínky farizojských druhů na zradu, jsou ještě příliš živé. Pavel přichá-' . zí nenápadně. Setkává se jen s Kéfou, jak říká Petrovi, a s Jožíšovým bratrem Jnkubem •.Je málo pravděpodobné, že svčdéí o Kristu veřejně, jak prnví Skutky npoštolů /9,28-29/.
na
Z Jeruzaléma se ubírá Pavel do krajů blízkých jeho rodnému donovu.V listě Galtským,který jedině má v tomto úseku spolehlivé časové informace,píše apoštol: "Potom jsem šel do kdmčin Syrských a Cilických .Křestnnským cír- ' kvím v Judei jsem byl osobně neznám. Jen o nně slý~haly: Náš bývalý pronásleďovatelnyní sám káže evangelium víry, kterou kdysi pustošil - a velebily za mno Boha. Potom po čtrnácti lc tech jsem se zas ,odobral d.o Jeruzaléma ••••• /1,21-2,1/. O celých čtrnácti letech npo$tolovn života máme je~ tuto zmínlrn. Knihá Skutků apoštolských mlčí. Pavel všck jistč v té době hlásal evangeliun.·Je první cesta, kterou kreslí Skutky ap~štolské,jencr: jednou z řady jiných, které Pavel v Syrském a východně maloasijském prostoru uskutečnil? Historie/dá sotva kdy Odpověd nn mezeru čtrnácti lGt,kterou máne v Pavlově životě. ,Na první oisijní éestu jde apoštol s dvěma průvodci.Jsou jimi: Jozes Bornabáš a Jan Marek. Jozes byl původem žid.J;>ocházel z Cypru a jméno Bornabáš mu bylo dáno pro jeho povahu ?"Syn útě chy" /. -Píše se ,o něm již ve Sk.ap. 4,36. Byl vlivným členem křestenské jeruzalémské obce.Své křGstnnství bral opravdově c při připojeni se k obci věřících prodal svůj majetek ve prospěch společné Dokladny. Byl strýcem Jano MfJrko,syna Jeruzalémské Merie, v jejínž domě se křestané scházeli a kde přebyval ·Petr. Podle správy Skutků apoštol~ ských /9,27/ uvedl Barnabáš Pavlapři jeho první návitěvěJeruzalémo do společenství apoštolů. Barnabáš asi rozhodl o to~, že misijní c~ta vedla no Cy~r,jímž prošli nnpříé až k Páfu, kde došlo k setkání s prokonsulom Sergi~ em Pavlem, který byl získán pro JeŽíše. Někteří badatelé soudí,žc od t~ doby změnil apoštol své jméno: na místo Saul vystupoval jako Pnvol,na počest· prokonsulovu. Jiní se domnívají, že jméno Paulos si nesl apoštol od narození jako druhé jméno na znamení svého římskéhd občanství'. Doklady mluví pro první eventuniliitu:Ve Sk.ap. je Soul prvně označen jako Pavel v perikopě'l která vypravuje o apoštolově vystoupení n~ dvoře prokonsulově páfu. L
Z Cypru vede cesta apoštolbva'a jeho druhů přes moře do-města Pergy v Pamfylii )v Melé Asii. Zde se od nich odděluje Jan Marek. Spíše než o osobní neshody šlo o Markovu úzkost z možných těžkých 'útrap a zkoušek. Na cestě do PisidiG,kan měli,namířeno,stálo jako mocná hradba strl2lépohoří Tauru,johož průsl2lykložel ve výši 2tisíc metrů. Vzhledem k přímořské poloze krnjiny kolem Pergy bylo to úžasné stoupání,zvyšovoné ještě ve své námaze nebezpečenstvím od lupičů, na něž apoštol asi nafá~í v II.Kor./ll,26. Prvním působištěm po příchbdu ne půdů Malé Asie byla Antiochie Pisidská.Heč, kterou zde Povel prnesl podle záznal2lůSkutků apoštolských, není přesný~ záznamem Pavlova kázání; není však také sestavena bez historických z~znomů. Tak asi kázával npoštQl, tak osi kázávcli i ostatní, když přicházeli do judaistické /židovské/ diaspory. Úkolec synagogálních,křestansky zacílených promluv bylo ukázat, jak...dě jiny izrnelského národn tíhnou kG Kristu, j:}k on jo je jich ZD-'
,:
,-
6
vrcholcním,dávaje jim pravý smysl. V něm se naplnily prorocké předpovědi. To, co ~idé v Antiochii Pi5idsk~ za první soboty od Pavla slyšůli,nezdstalo v pokoji v jojich srdcích. Došli asi k závěru,žc hostující kazatel vede zmatené řGči, proto so připravili příští sobotu,na odpor. Spojili se s mocnými a vlivnými pohany v městě a vyhnali misionářc z antibšské oblasti. Nadarmo však Pavel s Barnabášem v Antiochii ~6praco~ali. Položili zde zá7 klad křestanské náboženské obci, k níž náleželi především prosclyté, t.j. příšlí - pohané obráceni k židovství. Podobný úděl jako v Antiochii Pisidské potkal hlasatele Ježíše Krista v Ikoniu, kam se ~d6brali. Ani v Lystře se j~m nevedlo lépe.Když po uzdravení chromého jim chtěl da~ prokázoti pocty,jaké se prokazovaly obětováním' býkd pohanským bohrum a misionáři poctu odmítli poukazem na své lidství,johož zřetelným znam.ením je " podrobení \1trpením" /Sk.ap~ Hl,15/,mění se za pomoci Židů z Pisidské Antiochie a Ikohia, přízeň V prudký útok, který končí kamenováním Pavla~ Echo o této události lze opět zachytiti v II.Kor. 11}25, kde Pavel při vypočítávání utrpení, jimiž musel ptójít ve službě Kr:'stově, uvádí, že byl "jednou ka.:;1emován". Z Lystry jde Pavel s Barnabášem ještě do Derbe,města lež{.ciho v sousedství apoštolovy rodné země ICilicie/. Zde, zdá se, ,byli přija'ti příznivěji nei ' v p:edcházejících městech. Odtud by bylo nejvýhodnější nastoupit přes Cilicíi cestu do výcho~íbo bodu Pavlových cest,do matetské obce v Antiochii Syrské; ~isionáři nezvolí tuto nabízející so vyhlídku. Zde máme možnost pozhat jejich vpravdě služebnou kázeň pro Krista~ Rozhodhou se jít stejnou" nebezpečnou cestou zpět. Je, nutné upevnit obce, které založili v Lystře;tkoniu a Antiochii Pisidské. Odtud vode cesta přes Pergu do přístavu Attaliů a po moři do Seloucie; přísta~ Syrské Arttiochie. Do období bl{zlého ap~štolOVě cestě, ktor~ bývá označována' jako,I.misijn{, spadá asi událost, která je zmíněna v II~Kor. 12;2'-4: '''.Zl:;1~m člověka v Kristu, který před čtrnácti lety ~ nevím;zda se to událo v těle či'mimo tělo; Bůh vi ~ byl uchvácen až do třetího nebe.Vím, že tento dlov~k - stalo-li se to v t210 či bez těla,nev{01, Bůh ví' - byl/uchvácen do ráje a vyslechl nevysiovttelná slovD.; jež člověk nesmí pronésti". Apoštdl Zde určitě nemluví o óbrácehí~ Podle čaaového určGní jde o jinou událost~ Návrat do A~tiochie 8yrské přivádí Pa~la 8 Barnabáše do samého ohniská nejzávažně jšího spuru, který vzplanul v první církvi 4 PřišÚ sem někte,ří bratří z Judejo,propagátoři partikulDristického směru, ktořl hlása~i:že Ježíš Kristus je Spasit010Q jen pro Židy. Pohan~ se nezavírají brány přístupu k němu:D.le jen ze podmínky, že přijmqu rituálně kultický i mrevní židovský zákon. Dodržování zákona vyhlašovali za podmínky spásy. Na rospektu k záko~ nu jim z~visela parusie Kristov8J' "Nežli sc tyto' cizí hlasy ozvaly v Antio-' chii, žila tu křestnnská o'boc's oběma svýmisložkymi, židO'křestanskou a pohanokřcsto.nskou, v pokojné pohodě. Při svátostném obecenství stolu nebyl činěn rozdíl. Všechny spoj~val Kristus. Hlasy partíkularistd z Judejo však otřásly vyrovnaností obce. Do tohoto neklidu přicházejí Pavel a Barnabáš. ' Je ohrožena jejich pdsobnost. Celá jejích misio je budována nopartik~laristicky. V Kristu je vzhledem k židovskéqu zákonu svoboda. Proto nepožadují plnění zákona od pohanokřestend. 'Spornou otázkou ne~z6 rozhodnout autoritativně na ,místě.Musí být řešena s těmi,kdo chodili s Ježíšem c mohou rozhodnout v jeho duchu,která ze sporných stran má pravdu. Povel a Bnrnabáš jdou do Jertualémo.Spolchlivou z'právu o prdběhu jednání i jeho výsledku podává sám Pavel vlistě Galatským: "Potom ' po čtrnácti letech jsem se zas odebral do Jeruzeléma s Barnabášem a vzal jsem ssebou Títu. Odebral jsem se tem podle zje~ehí.Pfedlaž11 jsom jib evan~ golium,j6ž káži mezi pohanY,zvláště těm,kteří byli uznáváni~obych snad neko-
,
.... 7 -
~al nebo nebyl konal běh na p~áidno.Ale ani Titus m~j pr~vodce,ač,byl ~ek, nebyl přinucen, aby se dal obřezati;Vetřeli se tam sice lživí bra~ a vloudili se,aby číhali na naší svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši b chtěli nás zotročiti.Ale těm jsem neustoupil ani na okamžik a nepoddal jsem se jim,aby vám z~stala nezkrácemá pravda evangelia .Co se pak týče těch, kdo jsou. za něco uznáváni - mně nezáleií na tom,čím kdysi byli;B~h nočiní rozdíl~ ~ lidech mně ti,kdo jsou za něco uznávánijnic další~o nouložili;n8opak,když uviděli, že je mi svěřeno evangelium pto neobřezan~ jako Petrovi pro obžezané;neboť tcn,ktorý Potrovi dal sílu k opoštolství mezi obřezanými,dal sílu i pro po hany J a když poznali milost,která mi bylo dána;Jakub Kefas a Jan,ktcří byl.i uznávanými '~sloupy" /církve/, podeli mně i Barnabášovi pr8vici na d~kaz, společenství: oy k pohanů.rri, oni k obřezaným.Jen jsme'měli"pollntovat na chudé". A zro na to jsem já činil velmi horlivě! /Gal 2,1-10/~ Podle vlastní Pnvlovy zprávy skončil tedy tento t,zv.apoštolský Jcruzalemský koncil, uznáním zp~sobu jeho práce bez 'uložení podmínek zvláštnich ;kromě pa__ matování na chudé/.Zpráva Skutk~ apoštolských je jiná /15,4-35/. Podle ní jsou pohanů.rri j~oucím za Kristem uló~eny od př€dstevitolů jeruzalsDské obce /apoštolů a presbyterů! tyto podminbj:zdržovati se od masa ze zvířat obětovaným modlám,požívártí krve a masa zvířat udušcných a necudností.Zprávě Skutk~ apoštolských se v historické perspektivě spojil výsledek apoštolskpho koncilu s rozhodnutím e podmírtkami,které byly pro pohany vstupující do církve určeny až později. Ve skutečnosti Pnvcl své stanovisko v Jcruzolémě obhájil-Došlo k rozdělohí mis1jn{h® lÍzemí a zdálo se,že spor- je dcfinitivn,ě rozřešen. Neb~lo tomu tak,poněvedž so zepo~~ělo na smišena území. Nelze dobře rozhodnouti n~ základě pramenů jež mámoJdo které doby sp8dá PGtr~v příchod do Arttiochie.Někteři- badatel~ se domnív~jí,že s,\ t~k ~talo až po druhé cestě PhvlověaList Galntským by svědčil spíše pro skutečnos~,že Petr, přišel do Antiochie krátce po Pavlově druhé návštěva Jeruzaléma /čti Gal. 2;11 'a d./.Šlo asi o op1atu návštěvy PmHovy',Petr přišel již do uklidněných poměru antiochenskýdh,Křesťané z obou světů - židovského i pohanského - sdíleli obecenství svátostného stolu. Petr sám necítil vnitřní zábranu a zasedal ke stolu s ostatními.Tak tomu bylo až do chvíle;kdy ,do A tiochie přišli' z~stupci partiku1aristického sDlěru z Jeruzaléma,z kruhu Ježíšova bratra Jakuba~ Pohoršovalo je smíšené' stolní Obecenství antiochenských křesťanů a vystoupili proti němu. Pett - i tehtokráte ještě nestálý - nechal se jimi strhnout a založil s ostatními zvláštní, oddělený,čist€ židovský stůl.O síle partikuiaristických pFBdsudk~ svědčí výmluvně fakt,že sám Barnabáš,původom sice Žid,ale poslánín hÍasatel evangelia také po'hanl'un,průvodceI1poštola k "pohanům" ztratí jistotu,necháse zvikle.t e. připojí se k oddělenému stolu.Ale Pavol nezakolísá.OdporUje odhodlaně a jistě.Nezalekne se přítomnosti Petrovy; vystoupí otevřeně proti němu,aby hájil "pravou cestu podle pravdy evangelia". I pro židokřesťany vede cesta k ospravedlnění' skrze víru.Se smrtí Kristovou a s jeho vzkříšením staré zaniklo a nastalo nové. Zdá se, že i Pavel v tomto konfliktu zví tězi1. Utkání, k němuž mez i apoš to·ly došlo,neby10 nikdy církvi milé a snažila se je vyložit tak,že hrany stojící proti sobě zbavovala ost.ří. Opačně jednala t.zv. tiibingo~ská školD /cea 1850/ která vzala tento spor ZD základ své theorie,pod1e níž všechno podstatné,co ~e dělo v nejre.nnější křestDnské církvi,nese na sobě peéeť tohoto zápasu. Také prv~křesťanská li teraturD, evengelia a epištoly, jsou prý ve' službě toho nebo onoho směru. Toorie tiibingenské školy neobstála v kritice a ukázala se , jako neuspokOjující. Důsledkem konfl1ktu v Antiochii bylo, že Pavel přišel o svého pr~vodée z první misijní costy,Barnabáše.Podle údaje Sk.ap./15,37/ bylb pří6inou r?zchodu obou nedorozumění pro Jana Marka,kterého chtěl B8rncbáš - i přes zklamání,
- 8 Jez Jlm způsobil u Pergy - vzíti s sobo~,kdGžto Pavel odmítal.Jist~ však už antiochenské'rozděloní Pav18 a Barnnbáše do protichůdných táborů přispělo' k rozchodu. NGsoulad mezi Pavlem 2 Barnebášem pak měl důsledek joště další. Pavel si musel hledati nové misijní pole.Staré;zdá se,přenechal Barnabášovi. V knize Skutků apoštolských /11,30/ m~mQ zmínlru Ještě o jedné Pavlově cestě do Jeruzoléma.Je zde časově položena před apoštolský koncil~ Bud~ to další chronologická chybo Skutků./Pavsl totiž jasně v listě Galantským /2,1/praví, že po druhé šel (~O J'crusalémc na apoštolský koncil.Poprvé tam šůl z Damašku. Tyto údaje ukazují, že'k cestě,'o níž ll.kap. Skutků vypravuJe,a při níž Pa-' vel s Barnabášem odevzdoli jeruzalémským ponoc,došlo až po apoštolském konci~ lu,nejspíše krátce po něm,než se Pavel 8 Barnnbáš rozošli a než Pavel naatoupil cestu, která spojila asijský a evropský břeh egejského moře. ,
r
•
Na tuto cestu Sl vzal apoštol jako průvodce Sílu či Silvána,židokřestana, který měl a-si'z c1inspory římské občnnství /Sk.ap. 16,37/ a znujímal vlivné postnvení v jortizolémské opci, no bot~~l vy,volen po apoš,tolsk~m koncilu jako' člon delegace,ktGrá tlumočila antiochenským jeruzalémské usnssení.Po přecho-' du Syrií a Cilibií;získávají v Lykaortii,v Lystře,dalšího druha.Je jím nejznámější pqzpějGí průvodce Povláv Timothous.Na s~é cestě směřujicí k západu utvrzují ve víře již cxistujíci křestonské obce,.Jdou dále přes frygii o vstu,pují do provinci~ .Asie, kde ,Pavel varován Duchen, jehož hlas vždy respektuje, nerozvíjí činnost.Tok přijdou ož do froady,pobřežního města Myzie,stnrověku ' známému pqd jr:lénemTrojů. Zdo má Po.vol v noci vid~ní. Stojí před ním r.:wcedonský LlUŽ a prosi ho: "Přejdi do Maced4lnie a pomoz námI! /Sk.o.p& 16,8/ • .Apoštol přijme ~ýzvu o n' stoupí se ,svým druhem ne loJ~ Zde joho Oestovní doprovod opět vzrostl. Kniha kutků nepodává o tom zprávu přímo. Bráve na tomto místě zcčíná však sv~ vyprávění t.zv. prsmeh "my", který zřejmě představuje část cestovního doníku;který byl p dle staré křestans~é tradice pfipisován Lékaři LukášOY~.Lukáš se plaví s PAvlen a Jeho druhy k macedon~kému břehu.Projdou r'opřistání Neapolis I} zakotví. na několik dni ve Filipech,v běstě se římskou správou4 U I:1odlit6bníhomísta u řeky, se jim ocaří' získat nělttolikvěřících v čele S Lydii~prosolytkou, v,jejímž domě naleznou pohostinství.Silně se rozvíjejíc{ křestanská misie ve Filipech je přervána konfliktem,který mají misionáři s vlivnyni,zámožnými obče~y města, jimž ušel zisk,k yž Pavel uzdrav~l prorokyni,kterou nnmezcně zaLlěstnávali.Ztratila sghopnost prorokovnti.Obyvatelstvo města wstoupíproti hlasatelům Gvangelia,kteř{ jsou úředně zmrskáni o.vsozehi ,do vě'zení, které sc ~")onočhím zemětř~sGní otcvře.l;)1'uhéhodne jsou 9PoštOt o jeho druh Sí13s propuštěni z vězení a úřcctní činitelé se jim nusi omluvit,že nerespektovali při zák~oku vůči nim jejich římsk~ občsnství.Z to~ ho,že deník "my" po zprávě ve Filipooh o činnosti končí své vypravovánf,dá se soudit,že Lukáš zustává v-městě,zatím co ostatní odcházejí směrom jihozápadním. Procestují Amfipoli a .Appollónii a vstoupí do hlavního města MacG~onie Tesaloniky /Soluně/~ Zde půso í několik týdnů až do vzplanutí židovské závisti, která si nGvybírala v prostředcích a označila před římskými úřady Pavla jako politického agitátora, stavějícího proti císaři jiného vládce - a to JG2íše. Pavel se SíloV opouštějí v noci tojne město a uchylují se do Berejo,města le-' žícího na jihoz~~Qd od Tesaloniky~ Tem se jim práce daří o jenon zákrok soluň~kých židů je př1.činou,že i odtud Dlusí Povel Ddojít,zatím co Sílas c Timotheus zůstávají,aby položené základy ~eště upevnili. _ Další zastávkou na druhé misijní céstě Pavlově jsou .Athény,středisko hellonistické kultury D. moudrosti~ Z řeČi, kterou apoštol na Aeropagu pronáší, je zřejmé,že ~nol město,že jím prošel~ Byly zde oltáře znsvěcené neznáménu bohu z pov8rečné bázně,oby se na některého z bohu nezeponělo.Nápis zněl asi plurQlně~Povlovi řekl něco jíného~než athenským.BYl mu vhodnou příložitostí k
•
!
/'
-
9 -
tomu,aby svým posluchačům ukázal na jédiného,pravého Boha,Pána nebes i země, který byl pohanům neznám. Mluva, jíž Pavel v Athenách užívá, je poněkud ne:cl1vyklá.Zdemluví jako filosof k filosofmn a jeho obraty a představy náleží spíie do stoického pantheismu f'v něm žijeme,hýbome se a jsme" Sk.ap. 17,28/ nEě, do křestanství.Je otázka, podávají-li nám 'na tomto místě Skutky skuteéně Pavlovu řeč.Vyloučené to však není. Apoitol musel hledat spoj,aby Athenští byli vůbec ochotni slyiet jeho zvěst.Poslouchají jen do chvíle,kdy začne mluvit o vzkříiení,t.j. o základním článku svého hlásání.Pak se mu jedni vysmějí a druzí již nejsou toho dne ochotni slyšet jeho evangelium.Zdá s:, že je to jediný a poslední pokus apditolův přiblížiti Je~íiG Kri~ta ~ekům, kteří "hledají moudrost" a pJ;'Oněž blásání o Ježíši Kristu ukřižovaném a vzkříšeném je "pošetilostí"/LKor. 1,22-23/. Kromě Dionysia Areopagity /člena soudního dvora/ a nakolika málo jedinců, které získal, neměla Pavlova athenská působno~t větších významů. " , I
na
~
.
Ko int, kam apoštol potom záměřil, byl městem mravně nižší úrovni než Atheny. Jako Většina velkým měst, byl místem pr0tikla~ů, Na jedné straně lehkovážný,mravně volný život, na druhé straně touha po mravní Čistotě ~ spáse~ Zde bylo světlo, které Povel přináiel~uchopeno žádoucněji než v Athenách~U~ sama skute6nost,že tu apoštol'setrval jeden a půl roku, ukazuje na vhodné pod~ mínky eV8ngelisační činnosti! 'Při své práci v Korintě mohl se Pavel opřít o ' AqVllu Q jeho ženu Pr~scillu, Židy původem z Pontu,ole bydlící před příchodem do Korintu v ~ímějodkud se museli no záklod~Klaudiovc dekretu vystěhovnt. . Byli stejného řemesla jako Pavel,t2kže li nich měl práci~ Podle nalezeného dGlfskéhc ka~enu můžeme přesně určit dobu, kdy Pavel dlel v Korintě.Ve Skutcích ap. se prGví, ŽG když byl místodržitelem v Achci Gallio,povstnli židé hromad· ně proti PovloviJpřivodli jej pred soudnou stolici 8 žclovali ••••• /18,11-13/. K obžalobě Pavlově u Gallia doilo až po rozvinutí Pavlovy činnosti ~ tedy spíše v druhé poiovině jeho jeden a pul lůtého pobytu y Korintě.Nápis rte knneni z Delf potvrzujc!žo Gellio s~utcčně nístodržitelen v Achai byl 3 ŽO to bylo v r. 5l~52 posť. Máme tu jedineóné svědectví pro historickou cenu vyprávění rknihy Skutků apoštolských a pevný opěrná bod pro náčrt Pavlovy chronologie~ Obžalova Židů vuči Pavlovi nemelu u Senocova bratra Gallia úspěchu,Zdá se však, že Jejím důslGdken byl dřívější apoštolův odchod z Korintc než jak původně zQnýšlel~ S ním odcházejí Aquila o PriscillQ,~le jen do Efozu~ Tom si Pavel zběžně obfulédl půdu pro pozdější práci Q odjíždí do syrské AntiochiG~ Údaj Skutků apoštolských l8,22"kd;;ěodjel do Cesareje,vystoupil, pozc:ravil církev o cGstoval do AntiochiG~ čtou n~ktéři tak, že ~G slově "vystoupil" /řecky ANABAB / vidí obvykly terminus teclinious pro označení stoupání s~ěren k Jeruzélému /vizi lvIar~10,27 v řeckém .textu/.·Z toho bylo patrno,že cpoštol po.přistání v CG~Areji navštívil Jerupelcmsko~ církev n pak SG toprve odebral do Antiochie,kdQ ~trávi~ nějakou chvíli, po níž se vydal na dBlVí,třotí Disijní cestu;jGjínž'hlcivním cílem Děl být podle domluvYJ kterou něl' s Aquilou a Priscillou; Efez. Ti mu zatím připravovali půdu spolu s Apollem,který pocházGI z AIQxandrie a znal křGsthnství z jiného okruhu než Pavlova. ,Podlo údaje Skutků ap./19,ld/ působul apoštol v Efezu dvě léta.Zdá se však, že to bylo déls,než zmíněný údaj se vztahuje ne dobu činnosti v Tyronnově škole /škola nějakého,pohonského fi1osofa,kterou si apoštol pronajol,když so ukázalo nemožným soužití Židů a křestanů v synagoze!. D~slodkem Pavlova hlásání v Efozu b~lo ohrožení obchodu výrobců památných předmětů,upomínajících na L.rtemidin chrám: "Bohové udělaní rukema,hejsou bohové'" /Sk.o.p.19,26/~ Postižení výrobci a ělníoi se vzbouřili~Pav€l byl přcG fonetickým davem zachráněn. Je možné, že právě 'při t~to příležitosti "nastavili Prisk;;;a LkvilaJ spolupracovníci v Kristu,za ?avllh život vlastní hrc:lc:"/r1ím 16.,3/.Jo také možné, že Povol byl v Efezu?nějnkou dobu vězněn. Výrok z I.Kor. 15,32,podlc něhož apogtol v Efezu zápněil so šelmcmi, je Vš2k tfeba bráti obr8zn~ c ne doslovně.
•
- 10 -'
Už za svého pobytu v Efozu měl ?avel obavy o nábožEnskou obec v Korintě.Obec žifa vrozháraném stavu a nepomihaly ani domlu 7 v dopiscch,jcž Pavel sem po'sílel Q z nichž so nám dva z3chovaly. Nepomohla ni náhlá krátká Pavlova návš~ těva. Proto jeho první myšlenka při odchodu z Efezu je myšlenka na Korint.Naposledy tam poslal dopis po Titovi 2 nyní čeká na jeho n~vrat a na zprávu. Jde Titovi naprbti směrem k Troadě - apek ještě dále až co Makedonio,kde se s ním setkává. - O tomto obdo í apoštolova života js~e informováni velmi skoupě. Ně'kteří'ocborníci soudí,že do této coby spadá pobyt v MaC6donii n missie až do Ilyrie Iv iz Řím. 15,19; II tak jsem od Jeruzn léma a dokola až po riyrii dovršil kázání evcngelia v Kristufl I. Ne konci roku 57 a na počátku r.58 je apoštol v Kor~ntě;odkud píše list ~ímanům, ~ n2Dž v závěru Ipůvodní záv~r již l5.kap.1 se ohlíží-na svou dosavadní práci a obhlíží další možné pole .Nechc e pracov,at tam, kd e jméno Kristovo je již rozhlášeno;nechce stavět n~ cizím základě.Má sice v úmyslu navštívíti Římtale proto, aby se s ř{mskými křestany poznal.Jeho vlastním zájmem zůstává Spanělsko,kde podle tehdejší přodštavy drží Herkules zomi na sloupoch. Než tento svůj úmysl uskuteční,musí splnit ještě dřívější závazky.Macedonic a Řecko se totiž rozhodly pomoci jeruzalé.mským chudym v duchu slilibu,který učinil Pavel na apoštolském jeruzalémském sněmu. V obcfch tyla vykonán3 sbírkajjojíž výtěžek chce apošt6l osobně spolu s delegáty náboženských obci odevzdati v Jpruzalémě.Apoštol a jeho druhové se však neubíraJí do Jpruzalema nejkratší costou,t.j. po moři.Podle zmínbJ Skutků cp./20,31 zjistil P2vol~že Židé mu chystají na cestě úy.lady a proto volí cestu oklikou přes Macedonii. Zastavuje sé v Filipech.Od této chvíle má vyprávění Skutků apL/20,51 opět formu cestovního deníku.Pramen Omyli zde zaso přichází ke slovu.Soudí se,že se zde k Pavlovi znovu připojuje lékař' Lukáš, kterého apoštol zanechal na druhé misijní costě ve Filipech. Ale na cestě novým směrem není Pavel zbaven nebezpečí;které mu hrozí od židů. Po zastávce v Troadě Ijde ap6štoljpravděpodobně vedon opět vnitřním nátlakeni sám pěšky do Atlsu,kdo přiscďána lod k ostatním.Význomnější ,zast<1vení je v " , Milétě,kdc si Pavel smluvil schůzk~ na rozloučenou SG zástupci Gfezské náboženské obce. Z řeči, kterou uvádějí Skutky ap.,je zřcjmé,že Pavlovi so jasně' začíná rýsovat neblahý cíl jeho cesty. Jistota temného výhledu so ještě stupňujo PO při~tání V Tyru /Foinikicl a po zastávce v ptolemaidě a CQcsareji Přímořské ;Maritima/,která byla sídlem prokurátora JUQ~je.Zde je Pavel i se' svými druhy hosteru jáhna Filipa, Po další zastávco ~ nozn~Go' nístě/Antipolis?/u Wmazona,který pocházel z Cypru,přicháil apoštol se svým doprovodem do Jeruzaléma. ' \
.
V'Jeruzalémě vzniká pro křestanskou obec příchodem Pavlovým těžké postavení. Zidé mají zprávy z diaspory o tom, jak Pavel rozbijí proselytské državy.Pravda o P~ lově pů~obcní je zkreslována ještě pomluvami.Pohrdá zákone~ a zděděnými tradicemi. Za této situace radí Jaku9,bratr PánB,k prozýravému postupu. Radí Pavlovi,aby se připojil ke čtyřom -pravděpodobně židokřestanwL,kteří skláda jí v jeruzolémsltém chrámu sli ba dávD jí..-seočis tit .Apoš tol necht za ně zaplatí.Tím prokáže, že není v rozporu s chrámcrr.a zákone~1.Pomlouv čné zprávy budou vyvráceny.Pavel poslochne rady Jakubovy,.Když však již téměř uplynulo sedm dní,předepsaných pro slib~došlo kpříhodě;která plán zvrátila.Kdosi z nepřátel apoštolovych rozšířil řoči;že Pavel vzal jednoho z pohanokřosťonů, ktoří s ním přišli odovzdat sbír~u do Jeruznléma,sebou do pohanům zakázaného nádvoří v J0ruzalémském chrámu. Napětí~-:jGŽpak bylo 'mezi tidy a Pavlom~dostalo jiskru 4Bylo před velikonočními ·svátky. c.nádvoří /chránové bylo plná návštěvníků 'z diaspory.Proti apoštolovi je podniknut násilnicky útok.Jan dík tODu,žo chránové nádvoří bylo zvláště' přec velikonočními svátl~ pozorně sledováno'ze sousedního hradu Antonia;v němž byla římská posádka,byl apoštol vyprostěn z rmky násiln{ků,Volotel Po~~dkY byl přesvěťčen,že uděl~l znůmeni-
\
- 11 - . tý lov. Věřil,že dostal do svých rukou ~gyptana,který vedl vzpouru národnostně neiradikálně~ších židů proti Římanum. Brzy však z5istil.že se mýlil. Pavlova dobrá řečtina mu to ukázala. Pavlovi bylo dovoleno promluvit arame5sky k dávu,který byl v nádvoří shromážděn. Když potom velitel posádky chtěl proti Pavlovi zakročit mrskáním Za tO,že zpusobil pobouření,upozornil ho apoštol na své římské občanství.Z ~ozhovoru viděl velitel,že ne5de-o spory rázu politického,nyorž náboženského. Pro spory tohoto druhu byla kompetentní velerada,před híž .ie Pavel veden. Poněvadž zná vnitřní nesoulad velerady,navodí spor mezi farizei a saducei tím,že se staví Za víru ve vzkříšení,kterou vyznávali f~rizeové,ale kterou odmítali-sadu~eové. Velerada se rozloží a na místo útoku proti Pavlovi dojde ke konfliktu dvou nejyyšších .ie:ích složek.
Židé však nemíní nechati Pavla ve vězení na pokoji. Čtyřicet se jich zapřísáhne,že nebudou jíst a pít,dokud Pavla nezbaví života. Pavlův synovec se však o úmluvě doví a zpraví o Úkladech strýce i velitele posádky,který dává rozkaz k převezení vězně do sídla prokuratora, do CaesFl.re5e Přímořské. Zde Ravel ztrávil dva roky svého životli .iako lehký vězeň. vyslýchán nejprve od Felixe muže slabého .~erozhodného a úplatného. Ten vidí nevinu Pavlovu,ale bo.ií se Židů. Po odvolání Felixově nfl.stupu.ie v Caesare i i .i Fl.koprokurátor Porcius Festus, korektní úředník. Chce Pavlovu záleži tos t vyřešit.ale·právně vzato zbývá ien jedna cesta: před veleradu do Jeruzaléma. To 5e ovšem cesta,která apoštolovi ne5méně vyhovu.ie. I kdyby byl shledán nevinným,padne . do rukou .ieruzalémských Židů. Volí proto ,iedinou dal ší možnou eventuali tu: Jako římský občan se odvolává k císaři. Toto rozhodnutí se za krátký čas ukázalo .iako. ne příli š štastné. K Festovi při,1 el na náv štěvu král Agrippa II. ,který spravoval č4st Galile.ie a Pereie a byl ,1ako žid odborníkem v otázkách hábožeRských. On i jeho sestra Bereniké maH zá,1em o zvláštního vězně u Fes'tova dvora a necháva.jí si ho předvést. Na základě ,ie.iich posudku by mohl být nyní apoštol pr:,0P"\l,š;těn. AgriJl.půV d~.iem Z_Pavla. .fe podle podání Skutkú dobtW. j,2JA.kf')Hků.sl troufáš udělati ze mhe křestnna pt4aví Agtippa Pa.vltivi. A. Pavel, odpovídal .Přál byoh si od, Boha! abyste ~61 .• at zakrát .• ko či ~adloUho ~ neAen tYlaie i všichni,kta~í mhe dnes slyší1stali tífu.c{m ~sem .iá krbmě t ěóhto p~u.t! ~ ISk I a.p. 26. 28~291 OdVolai I:l e v ša.k Pavel d9 Říma tJ. ptoto musí J
h
,
do Rílh~:
.
o námořní Pavlově cestě do Říma má~mev kniz~ Skutků 127. a 28;1 svěde6tví očitého l'Ptěd.kl1,ae! opět Lbldše,kbeťý spolU. ~ 'Aris-lm,rchelh avoštola. ciopťovází •. Z bhováhí PavloV-a "během dobtťldružhé :pll~Vby poznaVáme opět aíib. a vudčí schopnost .~aho osobnosti. . Loa.pd~atně ob6azert~. vezoucí do Mme.,věl':rte.kteří bý posloužili očím :ŘímanU'" a.:r'er1ách, se vydala ha ce!ltu, ~ dob ě po~dní ~V' bii~kos ti z i~hího íbouř1iv~ho období Během jízdy r~dr Pavel ,aby přezimovali na Krétalkde se zastavill1a1e ~eho tada není při,1a,ta ... lToho ,'1l'l.tO\fání Se však Ukázalo správné, tod byla' po l~ drti hříčkou rozbouřehého,mofe a ASh Pavlo~a pevnost a naděAhý výhlqd způsobily,že osazenstv.o lodi,hepro. padlo, l1p1rte pa.rtide. ·Pak se tlkazalli země á led ti.Y~z~a na měičině. V té óhvíH ohce posádka ~pti6titt lod a ~achtahi~ p1aváHím n~ ~aitti,bií~ky qstrov. Dř1ve vša.k, mn,H být pobiti v šidhni \r ězňové, aby snlld hevrtližiH si t\iace k ut ěku. Velitel lodi. který inli tá.d PaVlajtdmu r.abrání, Všiljhni se ~~!:l,stně zadli~ání 8 ~tráví čhrt roku ha os-tit~vě. Pak od1ížděil na Hné lodi 'až do PUtooll ípřistav'u ležícího asi 60 km na I
se
jíh od Říma. Do Tres TR.bernae ITři krčmyl při5dou Pavlovi nl'_proti římští křestané. Po vin Appia. se dostane prUvod do Říma,kde apoštol ztráví 5ako lehký vězeň dva roky. střídá asi římské vězení se soukromým bytem přikován stále svou pr~vou rukou k levé ruce římského vo~áka It.zv. lib9ra custodia/. Římského pobytu využil Pavel hned v prvých dnech k tomu,aby informoval římské židy. Šlo mu o to,aby ho nepokládali za odpadlého. Chce ,iim z 9íama prokázat, že v ,Težíši Kristu .isou naplněna všechna zLl.slíbení daná židovskému národu. Ale nepořídí. Jako většinou iinde, i Židé v Římě nechtě.H vidět a nechtě~í slyšet.
- 12 Kniha Skutků apoštolských končí své vypráv ění ve vlastním na. atém bytě,vítal všecky,kteří k Boží a učil o Ježíši Krist:u docela směle a bez stalo potom s apoštolem? Proč kniha,která líčí ~řestanem.nám nepodává další informace?
s lovy: "Celá dv ě léta zůstal Pavel němu přicházeli ,kázal .Hm království překážek" /Sk.ap. 28,30-31/. Co se jeho život od chvíle,kdy se stal
'Podle některých údajů pastorálních dopisů /viz na př. Tit.Z,12 ;nAž k tobě pošlu Artemu nebo Tychika,pospěš si;abys za mnou přišel do Nikópole. Tam Jsem se totiž rozhodl ztráviti zimu"/ by se zdálo,že apoštol po dvouletém pobytu v Římě přišel ještě jednou do svých východních misi.iních oblastí. Tyto úda.
Někteří tedy soudí,ž~ Pavel byl v . Říťně vězněn dvakrát a že mezi dvo5ím věznemm~e jeho'misie ve Španělsku nebo další n~vštěva .ieho Vlastní misi)ní oblasti na východě. Přes sv ědectv í, 5ež máme, s e v ša.k mnohým badatelům z dá ne,ipravděpodobně.i ší, že apoštolova španělská cesta se' neuskutečnila. cTlsté .;e, želPavel 'do Španělska měl v úmyslu jít. Když autorita apoštolů vzrostla,bylo samozře.imé, že také vše,co chtěli a plánovali ,se muselo splnit. St'e.ině se 'pochybuJe- o dalšl apoštolově cestě na. východ. Z místa •.iež bylo uvedeno z Klementova. listu Korintským /v:l.z shora./ 5e zře.lmé, že Pa,vel /ste.ine .iako Petr/ podstoupil mučednickou smrt. Ta mohla následovat hned po dvouletém vězení. Nevíme ovšem pro~a.ký čin.·'v křesťanské tradici se ustálilo mínění, že Pavel byl odstraněn současně s Petrem Podle starého podání byl však Pavel sťat na cestě do Ostie,kde dnes sto.ií ktásná 'Pavlova basilika,pocház(:jící z konce 4.stol.pŤ.Kr. Fe~r prý byl ukřižován ve vatikánských zahradách s 5inými křestany. R-.iznost míst by mluvila i pro r znou dobu. Podle .iedné verse zemřeli oba f1.poštolé ve ste~ném dni,ale v různém toce. Obo~í událost pak v postupu časU splývala. Pro mnohé zůstává vubec otázkou,byl-li Petr v Římě. Zbývá ~eště odpovědět nA. otázku,proč kniha :Skutků apoštolskych neříká nic o tragic'" kém konci Plwlova života. Je to z toho dwodu, že nechce upozorni t na í't:l.kt, že vůdčí osobnost,iíž Pavel byl,byla odsouzena římskou mocí k smrti. To by 'bylo znrumenalo přiznat otevřeně 'rozpor,kter.')' byl mezi Ježíšem Kristem a Ca.esarem. Toto přiznání by ztí žilo pronikání křestanství p.o prostředí ~ímské' ří še. ApoštoLi.v životopis, .iak ho lZe z rekonstruonlti předev ším z dat a zpráv;,i ež uvádí Nový Zákon,není podrobným a zevrubným výčtem .ieho cest,počinů a osudů. StačÍ' pohlédnout na partii z -II.Kot. 1l,23-~O,aby tato skutečnost byla zře.imá. l\,nohé z toho~o čem se tu Pavel zmiňuAe,není místně a časově zař&-ditelné. Ale i z toho,co ie svědecky zacnyceno,5e vidět,že před námi sto~í·apoštol,který srovnávaje,sebe s ostatními,mohl ve vší skromn~s/ti, ~íctl •.,Ten Bo~í mi~ost~ ~~~m,o~ .i~~m a. .ie~~ rn~lost ke Irmě nebyla nadarmo, ale n&lopotll .' sem se V lC nez onI v Sl chnl, ov sem ne " a sam', , nýbrž Boží milost S8 mnou" II.Kor, 15,10/.
- 13 -
'\
I
I
II.
Osobnost
Ne.iduleži tě ~ším mezníkem Pavlova života 5e ',{eho ob rácení' na ces tě do Damašku. Od té chvíle se mění ieho směřování ,od té chvíle se mění jeho náboženství. Do obrácení u Damašku bylo Pavlovo náboženství náboženstvím začlnajícím u člověka. Vlastním přičiněním se chtěl dostat k Bohu. Touto cestou však k Bohu nepři šel. Damašek přinesl změnu. Od té doby .ie Pavlovo náboženství odpovědí na Boží oslovení ,.iehož se mu dostalo ve z.i eveném Ježí ši Kristu. BUh pH šel k Pavlovi a ne Pavel k Bohu. V biblickém náboženství přichází Bůh k člověku a ne člověk k Bohu. Proroci si nevolí Boha,ale Bu.h si volí p'roroky: srovn. Iz.6,l-8; Jer. 1,4-10; LTer.20,7-11 a .~. ,Teden rys P!wlovy osobnost.i zůstává však stejný .ieho životů před ,Te td horlivost,odevzdáhí se cele.věci, .iíŽ slouží. Kdy~ v dopise Zl na svou mlnulost,pravfl" .. co se horlivosti týče,proiiásledovatel V této horlivosti se zalíbilo Bohu a vyvolil ii pro své cíle.
obrápením Filipským církvel,
i po rtěm. se ohlí13,6/.
Pavei byl však i jinak Vhodnou osobností pro Úkollktery iliu B~h dal. Byl žid,ale byl diasporový žid. Ctil zákon a tradici,miloval svúi národ'fle p~~nal i .iiné národy; ,iejich s!I}ýšlení,.ieiiGh způsob života. Byl připraven Státl se Zidem ŽidŮI:l.aby získal Židy - ale také státi se 1šem vším,aby zaohránil někteťé bud jak bud lčti I.Kor. 9, 2; O - 22 I. ,Tako Žid ná18žel PaVel k he.~přísně.išímu srněru v židovE!tvil.byl farizeus. PříslUšnost k této straně si nesl už asi ze svého domova, Podle Skutků ap. 23,6 volá,když byl vyšetřován před synedrlem:"Bratří,.iá tisem farizeus a. syn fa.'rizeův. " ..Ale i uprostřed tohoto rigorosníhó kruhu zbožných náležel k extrémní skupině horlivců. Praví sám o sobě! ,.Tak .isem předstihoval v .hnošství mnohé v'rstevrliky svého rodu,.ísa mn-ohem víc než oni horiite1dm pro otcovské tradice" IGal:lj14/. Svoii vla.s1111í příslušnos~ k židovskému národ.u nepocituje Pavel nikdy .1ako iiedostatek,nýbrž .iako přednost. Židdvský národ zůstává pro něho i jako pro křestaha narQdem vyvoleným. Eyla-li skrze Ježíše Ktista dana spása ~ohan'Qm,pik je to .ien prO hřích !iraele pro jeho nevíru, Bůh i přes tuto ne1f!ru. splnil svoje sliby,poněvadž ?av'el a ~idé,kteří uvěřili v Kr1.sta,představuií svatý zby~ek, o němž mluví proroci. Apoštol neztrád víru, že později i Židé přijmou Ježíše Krista Iviz Řím.9. a 10.kap.l. S hrdostí mluví o sobě jako o Židovi !II.Kor.l1,22., Fi1.3,5/. O Židech na poušti mluví jako o "praotcích" II.Kor.lO,l/. O Izákovi mluví jako o svém"pra.otci" IŘím.9,101. Věřící Židy nazývá svými bratVími,sv.;ími pokrevními příbuinými. "Jim náležísynovství,sláva smlouvy, dar zákona,bohoslužba,sliby,jim náleže.ií praotcové a z nich je pO,stránce tělesné. i Kfistus" IŘím.9,4-5/. I způsobem svého života zustává Pavel Židem. Je doma v synagogách. Termíny určuje podle židovských svátků II.Kor.16,8: "V Bfezu zůstanu do letnic." Skutky ap.27,9: Po značném čnse,kdyŽ se .iiž plavba. stávala nejistouponěva.dž již minul Postní den - Pavel 5e va.roval/ .. A,č stojí nnd literou zákona dá obřezati Timotea ISk.ap. 16,3/,nic nenamítá proti tomu, že .Akvila si nechá v Kenchreách"ostříhati hl .vu,protože učinil takový slib" ISk.ap.18,1t3/. při návratu z třetí misi.iní cesty dává se v chrámu očistiti ISk.ap.2l,26/. Není mu cizí ani v té době u Židů běžný kontrast mezi židem a "hříšníkem z pohanů" /tift1.2 ,15/. Židé .isou ušlechtilým olivovým stromem,pohané planou olivou~ Přes mnohé útoky proti židovskému zákonu nalezneme u Pavla místa,kde .ie zákon hodnocen kladně . .Apoštol se autoritativně dovolává M0.ižíšova . zákona II.Kor.9,9/. Co 5e psáno v Písmu,to platí. ~Qh sám mluví v Písmu.
- l~ -
[ P.ů.:1I):wlův ,je Bohem IZrB.ele. Jeho sprA.vedínost není veličinou, která by ho urČOVala a kter1'i by mu brl'tla svobodu .ieho vlas tního rozhodování. Proti filosofi ckému zbarlení ie obraz :Bohe.Izraele uchráněn tím, že 'se v něm soustředují všechny rysy osobaosti. Jeho srdce .ie schopno všech hnutí ,ne.ienom v1ile k sptavedlivému trestu, ale také soucitného slitov~ní. Právě v napětí těchto protikladů,které může vyrovnati .ien »~h s@n a na něž člověk nemůže nikdy spekulovat,.ie Hospodin Pánem,k němuž .ie třeba. hleděti s bázní s te.íně .hko s dúvěrcll. Izrael tu byl docela v .iiné situaci než národov5,iimž se božské rozpadalo v množství menšich a většich,dobrých a zlých duchu - a kteří podl8 toho mohli připisovati události různým původcům. Izrael viděl v Bohu dárce dobrých daru ste.~ně .ia,ko vykonavatele soudu. Bůh Izraele i Buh Pavlův ,ie Pánem dě.iin, Pavlovo židovství mělo však zvláštní .přízvuk,který byl dán tím,že Pavel měl svůj rodný dUffiv diaspoře a zvláště tím,že .ieho bib~í byla SeptUhginta a ne Písmo hebreiská. Zdá se,že z ,jiné bj,.ble než z recké Pavel StA.rý zákon nečetl. To ukazu,ie především na skutečnost, že řečtina mu byla při neJmenším ste.ině běžnti .~ako hebrejština lar[,.J!le.iština,'. Četba Septuaginty nebyla však bez vlivu ani na Pavlovo náboženství a i _ho představy. V .ie.iím překladu nešlo .ien o formální hellenisaci hebre.iského textu nýbrž také o materi&lní. Pro některé hebrejské rlázvy nebylo v řečtině ekvivalentních terrnínů a muselo být užito blízkých,které p.aťřily .iinému, řeckému světu' představ. Tak sblížíla Septuaginta Východní víru se z~padnlm světem. Má-li se správně rozumět P~wlovi,.i e třeba znáti dUcha Septuagin ty. Je chybné chtít porozumět PavloYi b. vysvětlovat ,jeho pohledy ze l?J!ikladu,který ,je dan starozákonní theologií, vyprs.covanou podle hebre.1ské předlohy Starého zákone. Nestači v-šimnout si jen septuagintální povahy ditátli,.iež apoštol uvádí. •.Te třeba sledovE),ti·colý Pavlúv slovník.
I
Se Septuagintou přebírá Pavel leckdy i způsob výkladu,,;akým se k Písmu blížil diasporní,řecky mluvící hebre.iský svět. Favel užívá i tWl allegoricke exegese, která byla domovemv hellenismu. Židé .h ddtud převza,li, pOhěvadž .1 i ,potřebovali, neboť .iim umožňovala dosta.t se nad literu Písma,osvobodit se z otroctví písmen, b.llegorická . exegese bývá chybně hodnocena. Soudí se totiž,že v ní ,ide o volné výtvory,nekontrolov~t81ne rozumem. Ale už sama skutečnost, že ~i užíval Filoh Alexa.ndri~ský by měla varovat před uvedeným nekri tickým hodnocením. Ve skutečnosti byla allegorická exegese pro prorocké a tvťtrčí' duchy .iedinou cestou,kterou bylo možno se dostat ze za..ietí litery. Tak .ie tomu i u Pavla přes všechny nási1nosti,k nimž ni3kdy tato motho": da vede / s rovn . Gal. 3 •16 - I. Zák . 13, 15, dál e pak I. Tim.2 , 13 b. I. Kor . 9 , 9 - V. Z ák . 2 ff, ","I. Na druhé straně však podaří se apoštolovi pomodí allegorické methody vytvořiti pozoruhodné závěry: ztotožnění Sary a Hagar s dvěma smlouvami IGal.4,221 či ztotožnění skály,z níž Izraelité čerpali na poušti vodu s duchovním Kristem /I.Kor. 10,4/.
f':
Umě~-li Pavel řecky, četl-li Písmo řecKy,neznamená to ieště,že měl řecké vzdělání a že při.iímal vše,co v náboženství a kultuře nalézal ředký svět. Po této stránce'bývá ni3kdy Pfi.vlova závislost na Helladě přeceňována. Je pak viděn ,iako příslušník židovského hellenismu,který se v ,ieho době vytvářel v žido1/ských koloniích uprostřed řeckého kulturního světa. Židé tohoto druhu se vzdávali mndhého z odku,zu předk':i. a vrustali duchovně a kulturně do hellenistického prostředí. Z židovského náboženství pO'držoval i víru v ,iednoho Boha a mtavnost. Pohrdali naptos to kul ter!"J ~ při tom neviděli rozdíly mezi přikázáními Písma a přirozeným mravním zákonem. To nelze říci o Pavloyi. Jistě ,isou u něho.řecké" rysy, ale ,ieho bytost kotví ~ palestinskěm rpbínství. Pavel rozli šu.ie mezi kul tickými a mr8.vnimi předpisy zákona. Nevidí .iednotu židovstd a pohanství,moižíšského zákona a mrF.Vního zákona, ale vidí především rozdílY,a pro-~ik'lady . Ocitnou-li se v Pavlových spisech činit závěry,že Pavel četl a znal
tu a tam slova z řecké literatury,nelze z toho řeckou litereturu. příslušné citáty mohl znát z
(;
~ l~
','; I
'~" i ;\ ~ , .':,~ .
15 .:..... ~ ",. ústního,podáni:.·'·J'o".pl.atí o výroku v 'I.Kor.15,ZJ3:"Špatná společnost kazí dobrý mrav", který pochází oď!-~enandra. Je-li příslušné místo epištoly~ Tito'vJ ''1t,;;,''l\,12./ z úst P/1.vlových /Kréta~é 5sou vžqy .lháři, zlá zvěř '?- lenivá, břichl'i'/ -' plátí to i v tomto místu,které má předlohu v "'1)iínenidovi. Podobněpů!verš z Arata ,,1 my .isme ,ieho rod" ve Skutcích ap.l?,2.,!?·
')
(~(,,'.~\_~,
,,'
,
.,:
•• ; •••
J
••• '
,_,o
,',;
,"
Ste.in~~v~g.ré ,/l18 i ste~ině .nekri tické .:lsou záV'ěry činěné o ,Pavlovi a jeho. blízkém v.ita.nU' 1\;,·,ř,ec.kém:u, s,v:ětu Ua základě ,ieho slov·níku. TD,k mluví na. př. apoštol o"závodišti" iI:.Kol';.9;2.4/,o"záiJftsníku" /9,29/,o'"věnci" .iEtko ceně za běh. Nebo užívá obrazů. z vo,ienského života: "Kdopak kdy je žoldnéřem na. vlastní náklad?" JI .Kor. 9,7/. "Kdyby polnice vydávala ne.iasný zvuk, kdo se bude chystati k válce?" ,).LKor.14, 8/ . •Zbraně našeho bo.i e ne.isou zbraně tělesné, ale božsky mocné boři ti pevnosti" II I .Kor. 10,4/. Často se vyskytují v .ieho slovníku i slova,která Ukazují na jeho znalost po-' hanských kultů /viz na př. I.Kor.lO.kap./ Apoštol by opravdu musel chodit maloasi.iským a řeckým světem se zavázanýma očima,á~y neviděl svět kolem sebe. Neznamená to však, že by se súčastňoval sportovnlch her nebo pohanských" obětí. I~ozí vidí příbuznost v Pavlo~ých myšlenkových pochodech se. současnou hellenistickoupopulární filosofii. Když na př. Řím.l,19 a d. vypovídá.ó poznai;elnosti Boha z díla,.~~,ž,~~tvoř.~-l;,Íe mM,hem blížé pohledu peripat'étiiC:ké' a sidcké filosof1e' než na př. 'starozákonním žalmŮffi.• Tiní poukazu,ií na po~ern"svědomí",,jehož často užívá a který není obvyklý ve Starém zákoně,nýbrž v řecké filosofii. Toto slovo mohl znát Pavel z Tarsu,ze svého rodiště,odkud pocházel moudrý Athenodoros,učitel císaře Augusta. Ten uvedl slovo "svědomí I' do ethiky .i ako mravní normu. Známe ,jeha sen tence zachované u SenekY. Jedna z nich má teto znění:"v nás jest svatý duch,pozorovatel a strážce našich dobrých i špatných myšlene~. J8dnáš-li čestně, smí to vidět kdokqli, :íednáš-li však špatně,co .ie ti to platno,že o tom nikdo neví,víš-lí o tom 'sám?" Řeckému světu se blíží někdy i Pavlovy p:ř'edstavy o posmrtném že o osudu'křestanů se u Phvla rozhoduje hned v hodině smrti /srovn.II.Kor.5,8, Fil.l,2'?J/.
životě a to h1fJvně tím, a ne až po parusii
Spor o to, uplatnily-l i se při růstu Pávlovy osobnos ti ví ce '11e-br:e5ské či řecké vlivy, .ie dnes ve vědeckých kruzích př~v.ah9·u ~ozhodovail've p~osp~;'ch židovských kof'eIiů. To, éo bylo u Pavla, ne5dů.:teži těi ší ':hepo.cházelo však"z hébrei'skéh~ ani z řeckého'·~věta. ď Tó·'dosta.l fl.po·ětol od,JeŽÍ'Š"e KrLita." ." . . I , "
~
•
:. : ,.,.
;" ~
!
•• .',
_.\.
J
I
,>. ,
,~ .
_"
_,
'
~
':
."
.-,'
•
l.
.~
,", ' .
,;
~'"
,
.. . ",:"',
,Histot'lcká.Pa.vlova.. cesta cú:iThunašku měla za. následek změrlU .ieho smýšlení a .~ednání. "Obrácení ,které bylo přivodě.no z.i~vení.~ vzkříš~ného Krista,mělo své psychologické Fředpokla.dy,negativní i positivní. PRv~l toužil po dosažení sprúvedlnosti,a.le poznával zároveň,jak .ieho vllle při vypětí všech sil není schopna dodržovati celý zákon. Nechtě poznával, že ze zákona nelze do~ít spravedlnosti. Odtud neklid,neuspoko~ení v nitru,na .iehož vývo.j ,jistě působily zprávy o Ježíšovi,které k němu doléhaly - i setkávání se s osobnostmi,které uvěřily v Ježíše 5e.ko KristE>.. Klid a jistota, .jež měl Štěpán při kamenování ,musely působi t. Rozhodu,lící bylo všetk z.ievení samo. Nelze vykládat Plwlovo ob:rácení beze zbytku z psychologických předpokladů. Blesk od DamaškU ne)de však do prázdného prostoru; nalezne zapa~nbu látku. Než se Pavel setkal se vzkříšehýrr, Kristem,byl pro nčho posledním slovem v Ježíšově životě $říŽ. K otázce vztahu hříchu a utrpení,kterou chce řešit a neřéší kniha Jobova,měl tradiční židovskou odpověd: Zbožný S8 těší Boží přízni,hříšný·.ie stihán tresty a utrpením. Ježíš nemůže být I11esiášem. Všechno,co .ie z Boha,přichází do našeho ·svita v moci a slávě .• Težíš přišel ,iako ubohÝ,.iako služebník a skončil potupnoU' smrtí na kříži. Tak bylo pro Pavla .iasné, že Ježí š není z Boha. Bůh by nemohl
-' 16 dopustit,aby l,:esiáš byl ukřižován .• JeŽíŠ není ?iesiáš a .ie třeba postavit se proti nárokům těch,kdo ho Zh Mesiáše pokládají. Proto pronasleduje Pavel křest~y. Na míst~ k mesiášskému trUnu vedou pohledy lidu KO kříži. Pra.ví-li Pavel později ~ako křesto.n,že u.křižovaný Kristus /lv[esiáš/ ,1e· pro židy urážka II.Kor.l,23/,zachycu.ie tu .i is tě i svů.i dřívě,i ší pohled na kří Ž .Teží šUV. Jakmile Pavel uvidí Ježíše v nebeském světle,musí se změnit i .ieho dosavadní pohled ná.kříž·vNyní už není posledním. slovem v Ježíšo~ě,životě ~lgatajale vy~ýšení do slavy Bozí. Paradox,kterého apoštol napotom tak často v různých variacích užívá, má svu.; roctný (len při obrácení na cestě do JJa.mašku. Dříve četl Pavel Ježí~v kříž .iako kříž,nyní .iej čte Jako vzkříšení. Dříve bylo mu u Boha moudré to,co ~e moudré u lidí. Nyní poznal,že u Boha 5e moudré to,do'lidé poklada.ií .za pošetilé,že u Boha .ie silné,co'lidé pokláda,ií za slá.bé /čti TIKor 1,2.1-29/. Vzkříšení osvětlilo"podobu služebníka" IFil.2,7/,kterou při.ial Kristus. Po setkání se vzkříšeným Kristem vidí apoštol ~eží5ův život docel~ Jinak než dosud. Už mu v něm neschází ok~zalost a sláva. Od Damašku ,ie všechno jiné. Od té chvíle se stává"moc dokonalou v slabosti" III.Kor.l2.,9/.Pak má i onpověd. na l)alčivou otázku,lrterou nemohla rozřešit kniha ,Tobova: )vféJTl totiž za to, že utrpení přítomného času nejsou ničím proti 'budoucí slávě,jež se ma z.1eviti na nás" IŘím.8,18/. . Obrácení neznillIlená však .i9n ',iiné hodnocení :ie.ži š.é Kristn .. Má za násleclek i protichůdné zacilení vlastní životní cesty. Pavel šel proti křestanům,nyní jde s křestany. Nenáviděl a trestal,pronásledoval a hubil ,nyní milu,;e,odpouští a tím budu)e. Dříve pronásledoval,nyní ,ie sám pronásledován. Nikde jinde se nepotvrdí reali ta Božího zásahu na cestě do Damašku v té přesv23dčivosti .iak9 právě v poloze, do n,íž ůmístJí apoštol svi.l.,i ži ot. At SEl s hím dě.ie cokoliv, stačí mu, když je s ním Kristus ,který ho při.iál do své služby. Nic mu ~evadí těžké úděly:které ho potkaly. Z II.listu Ko.rintským 111,2.41 zaznívá k nám ,ieho"chloUbi:l.": "Od Židu .jsem (tostal pětkrát po čtyřiceti tMách bez ,iedné, třikrát ;jsem byl bit holí, .~ed."1ouke.m'3nován, třikrát .1s8m se ztroskotal, den ·a noc .isem se zmítal na mořských hlub inách, čas to ns. costách, v nebezpečenstvích na řekách, v nebezpečenstvích od lupiČ'.i, v nebezpečenstvích od vlastníhe národa,v nebezpečenstvích od pOhanů,v nebGzpečenst~ích v 'městě,v nebezpečertstvích na pouštijv nebez:pečenstvioh na moři,v nebezpečenstvích mezi lživými brat.řími,v námaze a ttuduj čas to beze spElnku, v hladu a žízni, čas to v postu, v zimě a. nahotě; kro1!1ězevně{ších věcí ,ieště mé denní naléha.vé povinnosti"starost o všec}my církve."Změřme ,Íen kilometry,které Pavel ušel na cestě s evangeliem! ~aká byla čistě f,ysická námaha, kterou musel překonati! Jen ,iedno bylo důležité: Zůst~t v Kristu,aby Kristus zůstal v něm. V Kristu není nic těžkého; "Všechno dovedu v tom,ktetý mně zmocňu~e" j:B'il. 4,13/. Příslušnost ke Kristu mu nepřidělu.lo 5enom p~vi,nnost:t. Divá rr.u blaženost e. sílu. Už se nebo.~í Boha jak:· za času,kc1.y šel cestou z.ákona, ale hledí k němu .ie.ko k Otci. Už není otrokem,ale synem 1 Gal. 4,6/. I když Pavel mluví ve svých. listech převahou o Kristu ukřižovaném a vzkříšeném,který ho přivedl na cestu spásy,mluví'o Kristu pozemském celým svým životem. Korintským píše:"rTapodobte mne .iako .iá Krista" lI.ll.l/. Nedokázal by však napodobit Krista,kdyby ho neuzřel v nebeském 'světle: K lásce k lidem,k pokoře a slitování ho přivedl vzkříšený Kristus. Proto ustupu5é zákon po obráceni do pozadí. Dříve bylo ,ieho vlastnictví a znalost podmínkou spásy. Odtud i privilegované postavení židovského národa. Vzkří šený Kristus zatlaču,ie zákon. Pavel z' vlastní zkušenosti poznává, že z hříchu ho nevyvadí zákon ale Kristus. Zákon nepřemáhá hřích. idlost. Boží ,která se z.ievila v ,Težíši Krist'\l triumfu.ie nad hříchem. K spáse se ne.;de cestou zákona, ale .cestou víry,při čemž v,íre. .ie u Pavla víc než rozumovEt při ta1>;ání urči tým pravdám, smysl}l!n nepřístupným. Jde o "vni třní .posiio;i" k Ježí ši Kristu, o vnitřní os01mí vztah, ů n'~)co pra.ktického. ?o,ietí víry u ?avla vyboču,ie z dogma.tického rámce. Tviluvívá se o Pavlově mystice. Slova .{e zde užito v širším smyslu !l rozumí se jím zbožnost,kte-
rá nalezla cestu k Bohu skrze vnitřní zkušenost bez rQzumov~holzprostředkování cestou milosti. Boží /proto "katabatická"a ne"anabatická" mystika/. J;lato vni třní zkušenost u Pavla je také příčinou tohc,žen~rodní hranice spásy 50 odstraněna. Zákon dokončil svou úlohu. Pavlovo evangeli~m je evangeliem od zákona osvobozené milosti. Vzkříšený Kristus v.)'trhu.~e člověka z hříchu', vzkří šený Kristus ,který není pod zákonem. Odpovědí na. z.;evení .ie víra. Tam,kde není z,ievení,nastupu,ie kázání, Víre. pak je z kázání. Víra vysvobozu~e z hříchu,p~něvadž je pružinou pravdivého jednání.Proto může Pavel říci: "Vyznáš-li svými ústy" že Ježí š .ie Pánem, H uvěří š-li v svém srdci,že ho Bůh vzkřísil zmrtvých,budeš spasen" /Řím.lO,9/. Přístup pohanů ke Kristu nevede přes území zákona. Odtud apoštolův postoj V b05i s židokřestanským partikularismem. Odtud i volba vlastního mis i.iního území. Rozumět apoštolu Pavlovi v .ieho theolcgické výpovědi znamená stát s ním v situacích, které .;ako věřící člověk prožívá. Stát mimo něho znamená, neporozumět. Pp.vlova theologie je výrazem jeho náboženské zkušenosti. Spekul~~ivní je pro toho,kdo nevidí Pavla jako svědka a vy;ma.vače I), kdo ho po5ímá především ,il.lko theologl),. Pavel byl veliký theolog. Ale theologická reflexe není 11 něho na prvním místě.' To, co .ie na Pavlovi největší.nepatří do theologie,nýorž do náboženství. Thoologické je druhotné. Bůh je mu víc než učeni o Bohu,Kristus víc než christologie,mystické silněiší než dogmatické. Na prvním místě 5e u PFl.vla prorocká síla ti energie praktické zbožnosti Proto rozumě.ií. PF.vlovl rísmáci, ale odsuzu5í ho "roz~máři". Porozumění slovům, ,iež po a.poštclovi zůstala,,ie spíše testem vír.y zbožnosti než roz~mu. íduví-lí pak někdo o Pavlově"zaternnělé theologii" ,necht dá odpověd n'a otázku,.iak na základě této zatemnělé theologie mohl ~poštol 5ít tak ~asně životem,kcnat cesty,svědčit a bo~ovat. Na tuto' otázku nedala dosud liberální theologie odpověd. j
, Pavlovi se zvláště při čítá k tíži, že prolflěníl. evangelium Ježí šovo v evangelium o Ježíšovi,v evangelium.o Kristu. Toto o'bvlnění,které na první pohled 7y)adá pravdivé,není správné především s historického hlediska: evangeliTh~ Ó Ježí8i 'ako Kristu má již před PI.wlem .ieru~alémská obec.s níž apoštol přišel do styku. Už V' ní 58 Ježíš Pánem. Toto obvinění neobsto.ií však ani s theologického hledis1'::a. '.T ,Težíšovi mesiášskéln vědomí, samotném ';8 dán posto.i .iého následovníků 1':::němu. .Jr..:žís,který 5e s Otcem zajedno a j;e s ním ve spo,jení ,n'épotřebu,je nikoho ,kdo lf!Uspo.je:ní zprostředkoval t "Všeclmo mi 'bylo svěřeno mým OtcéÍl1j nikdo nelJOznává Syna, leč ('tec:, a nikdo nepoznává Otce,leč Syn a ten,komu 'by to Syn chtěl z,ieviti"-liIt 11,27/. t7l5.,l.do jsou Ježíšovl,kdo ,idou Za ním,bpíra.~í sé o jeho pomoc,o jeho kříž,o jeho vz"~i-íšení.Kdyby nebylo JeŽíše;P1;l.vel 'by se do Boží blízkosti nedostal., I.=lJ,lví-li pal: I),})oštol převahou o Kristu ukři žova.ném a vzkří šeném,má to sv:é oprávnění. Ježí ŠŮ'T kříž [l, 'vzkří .... šení .isou ne.;enom pro Pavla,ale i pro první obec ne.idúležitě.išÍmi událostmi. Dů.lmzem toho v první .obci .je,že .iako první složka tradice existovaly p'aš.~..ie. K stavění Ježí šove. kříže a vzkřišenído středu' zvěs tování nebyli první ki-ests.né o. s nimi Pavel přivedeni spekulaCI. K vysokému hodnocení Golgaty a 'vzkří šení 5e přivedla po-, moc,.iíž se .;im skrze tyto události dostalo. Ježíšova smrt měia obětní charakter a ten byl Bohem potvrzen ve fl1ktu vzkříšení: Na Ježíšovu lásku k člově~Q,ná ~eho oběť, dává Bůh odpovědi Potvrzu)e ve ~zkříšení Ježíše jako Mesiáše a tím i fp~t Božího soudu v něm a realitu věčného života. Vzkříšený Kristus 5e mocí,které vytrhu;e člověka z hříchu. Pavel na cestě do Damašku pozn~l tuto moc. Znal ~istě již dřívě pr.ů'bah pozemského života Ježíšova a věty jeho učenl; vždyt přicházel do styku s ~eho vyznavači a následovníky,ale to mu ne'bylo nic platné. Zustával v hříCLU, Teprve Kr~stus vzkří šený ,kterého potkb.l na cestě do Damašku, ho vy trhu ;e z h~íchu. Odtud, ze zlcušenosti vlastní,ústřední postavení kříže a vzkříšení v PavlQyě h:':'ásání .. I za Pa.vla se Ježíš obětoval. Ús'~řední postav=ení kříže a V'zkří šenÍ v Pavlově pO,hledu na Ježí ~e ~AzacloňU,ie mu pohled na Ježíšovu'pozemskou cestu. Kdyby Ji apoštol neznal a kdyby je,jí podobu
18 nerespektoval,sotva by mohl psáti Korintským: "NEl.podobte mne .iako .iá Krista" /I.n, 11. Apoštol ví o d&vidcvském puvodu Ježíšově IŘím.l,3/,c tom,že se narodil "pod zákonem" IGa1.4,4/. Pavel poznal osobně Ježíšova bratra Jakuba IGal.l,19; 2,9/, zmiňuje se o nOyi,kdy byl zrazen II.Kor.ll,23/,o poslední večeři Itamtéžl a uvádí slova,jež ,Težíš pronesl. .Uvádí mrávní požadavky .Ježíšovy:"Ženatým a vdaným nařizuU - vlastně ne .iá,nýbrž Pán: Žena. ať se nerozvádí od. muže .. " II.Kor.7,lO/. "Tak i Pán nařídil,aby ti,kdo z·věstu,ií evangelium,měli svou obživu z évangelia" II.Kor.9, 14/. ,Vůbec .isem vám ukázal, že se tak musíme prací uJímati slabých a pamatovati na slova Pána Ježíše,poněvadž on řekl: Blaženější 5e dávati ne~ bráti" ISk.ap.20,35/. Zná příčiny Ježíšovy smrti. Ví jednak' o konfliktu,který měl s protivníky I"této\moudrosti nepoznal žádný z vládců tohoto věku,nebot kdyby .1i byli poznali,ne9yii by ukřižovali Pána slávy" - I.Kor.2,8/~ Ale ví také o Ježíšově ochotě položit"v~,poslUšnosti život:"Stal se poslušným až po smrt ...•• IFi1.2,8/. Jak 5e Pavel ovlivněn Ježíšovým učením .~e vidět i z řady míst,kde se' výslovně na ,Težíše neodvolává, ale kde .;eho mravní připomínky ,isou ve shodě S Ježí šovými: ••Nebot celý zákon jest nb.plněn v .iedné větě: Milu.i svého bližního jako S5m sebe!" IGal.5~14/, "V'žd.;,rt'je pro vás .iiž vůbec újmou, že máte soudní spory mezi sebou. Proč radě.1i netrpíte křivdu? P~oč si radě.i i 'nenecháte ublížiti?" /I. Kor, 6" 71. ,,žehnejte pron~sledoVEJ.telům, žehne.i te, neproklíne,He" IŘím.12,14/. Také celkový do.iem,který má 'apoštol z pozemského života JežíŠOVE'. I ~ služebník - ponížil se - stal se poslušným aŽ po smrt" - Fil.2,7-81 ukazu.~e na dobrou Pavlovu znalost historického JeŽíše. Nez~á.tedy apoštol 5en Krista ukřižovaného avzkříšeného. Zná i Krista historického .. Pravě tato skutečnost 5e bezpečnou zábranou, aby se KTistus nestal pro Pavla mythologickou .postavou bez zřetelných,mravních rysu.. Ne.ddě.iinný Kristus není u Pavla odtr~ žen od dě.1ínného. Kristus víry a ,Teží Š hi.s torie .isou totožnou osobností. Klade-li ",·Pa:vel na. Ježí še ukřižovaného a vzkří šeného důraz svým slovem, svědčí historickému Ježíši svým životem. K svědectví životem ho však vede víra v Krista vzkříšeného. Rovnomocné položení přízvuku na ten to a příští aón •.;e pří činou toho, že PaveLdč má zvláštní extatické schopnosti,neupadá v životě do snění a do ospalého kli~u. Děku.ie Bohu za to;že víc než všichni v Korintě dovede mluviti"jazyky" II.Kor.14,18/. Má vidění a z.ieveníPáně. Vypovídá, že"byl uchvácen aŽ do třetího nebe - vyslechl nevyslovitelná slova,.iež člověk nesmí pronésti. - M:ých z.ievení .ie nesmírně mnoho" III. Kor.12,2-7/. Je neóbyčejně citlivý na přímé Boží pokyny a všechna velká rozhodování dává do Božích ~ou,očekáva.ie usměrnětlí prostřednictvím ducha lčti Sk.ap.16,·8 a 16,9 a .i.1 Jeho náboženství se ani při těchto zvláštních darech nepromění v'opoiné unikání od denních Úkolů. 11}xtatickézustane podřízeno prorockému. 111xtatické umocňu,;e :prorocké. Dar Duchti;který Je zprostředkován. vzkříšeným Kristem, zavazu.ie členy Pavlových obcí k aktivitě'" taková' víra 5 ~ pla.tná;která se osvědču.ie láskou I"víra·účinlm.iící láskou" - Ga1.5,6 cf.:"·I.Kor.13/.'·
Jen"
, NánÍ' .těŽké rozumět Pavlovýnltheologickým,výpovědím. Ale za 5edhě'·podmí~ky. Tou' .~e láska ke Kristu. Kristus ,je natolik poznáván,nakolik 5e milován. VŽdyt Phvlovi posluchači a čtenáři .1eho list~ byli prostí lidé acpfece ~u.rozuměli. Kqy~Y,mu neroz:u.m-ě-li,nebyli by 'z~, n'ím šli a nev,Znikly :by .ie,ho obce. .
.'
..
oJ: ~. :- .
.'
~- •
'.::.
:-j.,
štol
•
\
Dalek'~ spí ší'l 'než theOlogií pře!TIáhal' aj;Jo 'lÍdL,a získával ,j e pro Krista. svou ylastní osobností.' Jáko příklad"moŽilo vzít ,;eho list k Filemonovi. Zde nelze pochybovat o tom,v čem 5e Pavlova velikost. Je v .ieho víře,v .ieho spojení s Kristem, v .ieho lásce,v jeho bratrském vztahu k lidem. Obraz Pavla .iako theologa ustoupí do pozadí 1 ve chvíli,když si ho představíme sedícího u řemeslnického díla. To byly běžné Pavlovy dny. Podobně jako u Ježíše nebyl to ani u Pavla svět cechovně učených lidí, v němž byl 5ako křestan ~oma.,ale svět pra-
• - 19'-
~u)ících. Rodiče Pavlovi byli živnostníci,řemaslnícl - a Pavel sám už od svého dět3tví r.enáležel k literátním kruhŮffi,které měly v Tarsu své místo,nýbrž k světu řeme31a a práce. Skutky ap. /18,2/ prFt.ví: "Potom se odstěhoval z Athén a šel do Korintu. ram nalezl .iakéhosi Žida ,jménem bkvilu rozeného z Pontu,který se svou ženou Pris~illou n8dávno přišel z Italie,poněvadž Klaudius nařídil,aby se všichni Židé o~stě10vFtl~ z Říma. Nav štívil )_e a poněvadž mělste.iné řemeslo, zůstal u nich a pracovali 3polečně; byli totiž řemeslem hotovi telé stanů.l" U Pavla nešlo ien o několik hodin iennf práce,kterou by byl konal ,vedle své misionářské funkce a theologickéhO myšleaí. 810 o ~lné námezdné zaměstnání,podle tehde)ších poměrů asi o dvanáct hodin den:lí pr;ce,,ie5íž výtěžek mu za5ištoval ,ieho· existenci. Apoštol nechtěl být živ z práce prd evangelium. soluňským pí še: "Přece s i .ie ště 'v zpomínáte, bratří ,na naši lopotu ~ námahu. Ve dne i v noci 5sme pracovali,abychom nikomu z vás nepadli na obtíž a takisme vám kázali evangelium Boží" /1.2,9-10/. 'Při tom apoštol ví,že má"pn:ivo na ,;ídlo a pi tí" II .Kor. g, 4 - rozuměj: na útraty církve/. V téže kapitole se dovolává Ježíšova slova: "Tak i Pán nařídil,aby ti,kdo zvěstu,ií evangelium měli svou obživu z 8\'angelia" /v.14/. Pavel sám však:. nechce tohoto práva užít. Je to ,ieho chlouba, ,ie to něco,co dává svým obclm navíc. Radě5i by zomřel,než aby ho kdo směl této chlouby zbavit /v.15/: Jen Filipským,ne,jmilo.vaně.iší obci,byla - a to .j~ště ,jen v určitych obdobích - dovolena vÝ.iimka: " ... ale krásně .iste .iednali, že ,jste mi pro.ievili Účrl.st v"mé tísni. VŽdyt vy;Filip~tí,víte,že na počátku práce pro evangelium, když ,isem odešel z I;~acedonie; žádná církev,kromě vás .iediných,neměla se mnou společenství v 1íčtu o pří,imech a vY\ianích" /4,14-15/. ,Jsou badatelé,kteří se domníva.ií, že :. veliký Pavlu.v rukopis !;čti Gal. 6,11: "Podíve.ite se : ak velikými p:ísmeny·vam píši vlastní rUkou"l ~e důsledkem ,~eho těžké ruky ,navyklé tvrdé práci. Odtud i Pl;ivlovy sympRtie s malým; chudým člo~ěk~m. Apoštol zu.stal ve svém sociálním světě. L~dé, ,;ež získal pro Krista;náleželi převahou k nízké sociální vrstvě. Když se rozhlížel po obci,které věnoval 'snad neivícQ. pozornostf,lnohl napsat: "Podívejte se,bratří, na ty,kteří ,1 sou u vás povoláni: není tu mnoho moudrých v lidských očích,rle mnoho mocných,ne mhoho urozených" /I.Kor.1,26/. T~k tomu byle pravděpodobně ve všech Pavlových oOcích. Je-li v listech Kolosskýrr. a 11lfezským hlas Paylův,pak .;e tu doklad, že otroc:'. měli v 5eho obcích početné zastoUl)ení - pobíd..ka pánům: "Páni, iedne,ite s rtimi také tak,zanechei'te výhrůžekjvězte,že .iejich i váš Pán 5e v nebesích a u něho není stranictví" /T<;f.6,9/. "Vy,páni,zacháze.ite se služebníky spravedlivě a .iako s rovnými" /Kol.~,l/. Na rozdíl od .Ježíše .ie Pavel člov~kem spíše městským než venkovským. Slovník JežíšUv ukazuJe na svět polí a 'luk. Jsou tu lilie,tráva,semena,stromy,ťřtipa,fiky,trní,křoví,hroz~,lišky,hadi,vrabci,hav'rani,Drlové,stodoly,mlyncké kameny, domy na skále 8. na písku. Pb.vlův slovník naproti tomu 5e obrazem života měst. Se tu zá,rodiště /I.Kor:9j24/;závody v běhu o oenu/Fil.3,1
I
Tělesně byl apoštol slabý, stižen nemocí,jejíž povahu se asi sotva kdy pGd8ří přesně určit. Mám8 vlcstní svědectví Pb.vlovo /čti II.Kor.12,7:"Abych se n€p0'-'Yšoval,byl mi dán d.o těla os ten smrti, anděl satanův, aby mě bil do tváře a tak abY~)'1se nepovyšoval" /, V dochovaných literárních a výtvarných pAmátkách prvních křestansr:ých stole'" tí 58 llpoštol kreslen .iako muž malé a slab~ postavy. A přece v této slabosti přebývala nezměrná síla. V ní se stala dokonalou moc Boží /II.Kor.12,9/. 81~bo~t a síla ne:'sou však iedinými protiklact.nýrrli znaky apoštolov;y osobnosti. ,Te tu 5eho skromnost a h:'dost. Pavel dovede vyznat, že ,1e"poslední z apoštqlů,který není L::ni hoden nazývati se apoštolem" - ,iako Aedněmi ústy všnk hned. dod!ivá: "ale nalopotil .isem se víc než oni všichni" /I.Kor.15,9 - 15,11/. ~alý se cítí ?av'el před Bohe~,p~~d lidmi se
- 20 ...: nekrčí a neohýbá. Lmí mluvit zprlma a tvrdě. Galatským hned na počátku dopisu řekn~ bez okolků, oč mu .ide:"Divím se,že se od tohojjenž vás povolal v milosti 'K:ristově, tak rychle uchyiu,iete k".iinému evangeliu" /1,6/. Na Korintské se pro:rocklY oboří: j,Pros1ýchá se vůbec., že 5e mezi várfti nemravnost, a k tomu i taková, .jaká se nevysky- ' tU.1e ani mezi pohany, totiž že kdosi má ženu svého ,otce. A. vy ,jste Ještě nadutí,mís'to aby-ste radě.ii trUchlili,aby č1ověk,.ienž spáchal takový čin,byl v,yvržen z vaší spoiečnosti" /I.Kor.5,l-2/. A nebyl Pavel prorocky t1frdý 5en ve svých listech. V Korintě o něm ;eho nepřítel šiř:l.1 pomluvy: "Jeho listy jsou přísn~ a tvrdé,ale když .i13osobně pfítomen,je slabbch a .jeh9 řeč neznamená n~c:" Na jeho adresu apoštol vzka.zuje!"TA.kový člověk at uváží,že,.iací .isme v slovu skrze listy,když .isme nepřítomni,takoví budeme také v činu,až budeme přítomni" /II.Kor.10,lO-1l/. Ač nBsmlouvavý a útočný,není však apoštol bez soucitu,lítosti,ba i pláče Yčti II. Kor.2,4: HPsal ,isem vám ze,Hsté z veliké ~ísně a sklíčenosti srdce 1:1.s mnohými slZami,ne abyste měli zármUtek,ale abyste póznali me,u lásku,kterou k V8m chovám ve zvláštní míře".-. "FiL15,iSi"vždyt mnozí - často isem vás na ně upozorňoval a nyhí vás upozorňu5i s pláčem - ži,~í .iako nepřátel~ Kristova kříže"/. -z lřeči k efe~'" ským starším v Milétě:~Vy víte,.iak ,isem od prvního dne,kdy .isem vstoupil do Mal~ Asie,žil s vámi po celý čas,slohž~ Pánu s veškerou pokorou,se s 1 z a m i a zkou'škami;,iež mne potkávaly pro židovské Úklady" /Sk.ap.20,l9 cf 20,31/. V Pavlových listech možno naleziilřadu citových záchvěvů a řadu obrazů, z nidhž hovoří srdée /čti na př.Gal.~,19!,úo.ie děti,které ~á vždY- zhovu S bolestí rodím,a~ by Kristus ve vás nabyl podoby,dhťěl bych nyní býti u vás a změniti svuj hlasjnebat si s vámi nevim rady". - I.Tes.2;71"Ale.my Jsme si mezi N'ámi počÍnali tak něžně,.ja.ko když chůva hýčká, své děti; tak nás vše9ko k vwm táhlo, tak jsme si vás oQlíbili,že Jsme byli ochotni se s vámi sdíleti ne.~enom o evangeliUm Boží,ale i o viasiní duše tak jste se nám stáli miiými." N[~ těchto a podobných pro.ievech srdce se opět ukáže, .1a.k málo byl Pavel výi1.ičhě"vědeckým theologem",,iak bývá někdy viděh. Zvlá.ště v hymnu lásky /I.Kor.13.kap./ je daleko blíže básníkovi než odbornému theologu. V pohledu na zemi a nadzemský svět .ié apoštol cele antickým člověkem. Vyznává naivní kosmologii. Ste.ině .iako .ieho doba věří v andělské B, démonské bytosti l Věřl v konečné vítězství Boží nad satanem. Podobně .1fl.koo ,TežÚovl nehí ani o PaNlovi zmínka v literatuře .ieho doby. Řimský a. řecky svět nezná apoštJoia Pavla. Nebyl mužem filosofie a vědy a .jako na' misionářovi není na něm nic,co by vzbudilo pozornost·vzdělanců. Korespondence mezi ním a Senekou byla v~tvoř~na,dodatečryěl Ve skutečrtosti hení spo.ie mezi světem Pavlovým a světem tehde.iší literatury. Apo štol sám dobře ví 10 svém"malém" místě v tehde,Hírn, světě. V II.l:istě Kor./6,9/ praví o sobě:;,Neznámf" a přece uznávahí. - Toto-UZí1á.vt:n,í .ie však u Boha. ne u lidí. A přece náleží Pavel do literatury i mezi lidi velkého tv~rčího ducha. Uvedme si ,;e11 hěkoi.ik vět,,iimiž b;yt se kterýkoli z .ieho současníků stal známý;~Litera zabí,H1 ale duch oživu.je" /1I.:!Cbt .. B,6/. "žide žádaAí zrtamení; Řekové hleda:H moudrost,ale m;yt k~žem~ :!Crista uk~iž01ahého ~ pro Žldy Je to urážka,pro pohany pošetilost,ale pro tYlkteřf,jsou povoláni,at Židéjat Řekové,je Kristus Boží moc a Boží moudrost.Nebot co ,je u Boha pošétilé,.ie ,moudřé. ší~nyž lidé,a 'co ,je u Boha slabé,je silnější než lidé" /I.Kor.1,22-25/. "Království Boží nezáleží v řeči,ale v moci" /I.Kor.4,20/. "Láska nikdy nepadá. Proroctví pominou,.i azyky přes ta.nóu, známost pomine; nebot poznáváme jen č~ste~ně,protoku.ieme ~en částečně, ale když přijde dokonalost,pomino vše,co. e částečné" /!.Kor.13,S-10/. "Pozháhl činí domýšlivým,ale láskl:t. buduje" /I.Kor.S,lI."Kdo nechce pracovat,at ne,ií" IlI.Tes.3,1l/. j,VŽdyt všichni myslí .ienom na vlastní zá.imy,ne na zájem Kfista Ježíšel> /FilI2,21/. "Co člověk roz 'vá,to bude sklí zeti" / Gal. 6, SI. "Noste těžkos ti .ieden druhéflO 1.1- t(:lk plňte zákon h 1'"1 S tův" / Gal.
.
r
- 21 6,2/. .~ež se ne.ite" slouží
"Mámtotiž za to, ž~ u~tpení přítomného času ne:~sou ničím proti b\fdouoí sliivě, má z.ieviti na mis" /Řim.8,18/. "Žehne,ite pronáslE(dovatelům,žl3hne.jte,neproklí/Řím.12,14/ .• Nikdo nemá usilovat ,ienom o ťofco .iemu slouží,nýbrž o to,. co druhému" II ,KQr 10;24;/.
Pavel ~e veliký v ro~úmu i citu,~~e ne~větší e ve své vůli. Je bo~ovnikem za Krista., Žád~á překážka;žádllé n~~ezpečí ho neodvrátí .od tozkazů,které mu ~eho Pdh dává :. "Všechno pak činím,abydh v něm měl podíl" 1I.I\or.9,23/; Ví,že v. tomto z..ápase o vítě'zství Kristovo sám musi b~t příkládem: "Aby se rlestaló, že 'bych snad .iiným kázal, ale sám byl zavržen" II.Kor.4;25/. cTeho osobní přání a touhy lrit:,-sí-qstoupit před. oJěcí Kri~tovou:.Jsem n~ rozpacich mezi' obo~ím: Mám touhu složiti stan a býti s Kri~tem, to .;e tuze daleko lepši,zústé.ti v těle však .1é nutně~ší pro vás" IFi1,1,23/1 Apoštol tuší tragický kortef~,kte}'1 ho čeká. Vírhe o tom z nepřf.-mého svědectví khihy Sk. ap. ,tde autor pra.méne;;ffiy" dává .ieho řeči ná rozloučenou s efezskými presbytery v Mllétu tento rázl"Vy víte,.~ak~sem od prvnilio dne,k.dy {sem vstoupil do T"alé Asie, žil s vámi po celý čas,sióu.že Pánu s veškeroupokorbu,se slzami a zkou,škami,,~ež mě potkáTaly pro židovské Úklady; kterak .;sem nic z toho, co prospívalo ,nezame škal, abych vám nevyprE1.voVal a vás Ineu6il veře.ině i soukroměizE:.přísuh/:l.l .isem Židy i ŘekiY,8.by se obrátili pokáním k Bohu a uvěřili v našeho Pána Ježiše. Nyní tedy,hle,ubírám se do Jeruzaléma poután duchém /Žilkov~ poznámka: tl.1. ~ vni třní nutnos ti 1 j nevím co se mi tam stane,leda že mě Duchsvr.tý v každémm~stě'U..hštu..ie,že mě čekE:.,ÍÍ pouta a starostl. Al"! život má pro mne .1en tu cenu:abych dokOí1čil .svůj běh a službu, .iiž 5sem při.illl od Pána JeŽíše,a.by6h vydával svědectví o evangeliu Boží milosti" ISk.ap.2o, 18-24/. Máme všRk i přímá s1bva. Pavlova.,v nichž za.znívá uřeJtucha mučednické smrti; ale a.ni ona. mu neubirá nici té 1"adosti,kte~oU má.v Kristu; "I kdybych měl prolíti SVOll krev ~e.ko úlitbu při oběti ,kterou ~a.ko svatou službu své víry přinášíte Bohu, :rb.du.ii se,raduii se s vámi se všemi:a. vy tB,ké ste.~ně se radu,ite sami a radl~te se se mnou" IFi1.2,17-18/. PaVél vi,že ho nic neodloučí od lásky Kristovy. Ptá se~"Tiseň nebo úzkost nebo pronásiedování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství nebo meč?" Isrovn.Řím.8,35-36/1 A odpovídá si:"Jsem zajisté přesvědčen,že a.ni s~rt ani život,andělé ani moci,přítbknost a.ni budoucnost,ani mocnQsťi,výšiny ani hlhbiny,a.ni žádný jiný tvor nebude nás llioci odloučiti od Boží lásky, jež jest v Kristu Ježíši,naš.em Pánu ri IŘím. 8, 38-:'J9/.
z
•
"
1
'I
Předtucny se na~lnily. Pav~i byl leden ~ ptvních,kdo š{i Za Kristem veZdojšího života.. "Vydal ~Ýé tělo" ,ale n~byl bez lásky II.K9r.13,3/. neodlou.vila od lásky Baži"taž .jest v Kristu ,Težíši.
y_' __z
_1_1 _I _e
n a
!li
a.
až k odevzdání Ani smrt .18.i
d í ~o
Správné zhodnoc~ní díla a.poštola. Pavla ,ie odvislé od. toho,.1ak .je zodpověděntl. otázka .ieho vztahu a závislosti na.JeŽíŠi Kristu. Této otázce, známé pod heslem,,,Ježiš a Pavel" nebo"Pán a. .ieho apoštol",bylo věnováno v novozákonní theologii tolik pozornosti, že ~ozornost byla ~ěnována spíše Ježíšovu ft Pavlovu zvěstování než oběma nositelům zvěsti. Výchozím bodem studia poměru apoštola k Ježíši Kristu 58 ne"por:lé 1 o:lsta.tování,žoob.jektem a obsa.hemPa-v-lbva. evangelia.ie K:ristus a ne zvěst o 30ž:írr 1 rálovství. Jedni nadatelé docháze.ií k závěru,~e'také st~edem ježíšova evangelia byl oh 6ám,iiní to odJ.litaií B ta.k Ukf\.zu.ji na p09,stfl.tný rozdii mezi Ježíšem a P8vlem: všimněme si ne.1prve, l:("loativniho hodnocení PE'vloVIl díla: . Pav3l p:~ byl nepřípadným novati, abychom se dostali
interpretem k správnému /
Ježíšova pohledu
evangelia. a jeho na Ježl še Kris,ta.
vliv je třeba. elimiKdyby nebylo synop-
- 22 -
tických evangelií v novozákonním kánonu,která ~sou protiváhou pojetí/Pavlova, bylo by konec křestanství /Gunkel(. Synoptická evangelia neutralisovala moc evangelia PaV'lova. Ne,;radikálně.;ším kri tikem v tomto směru lyl Wrede, který tvrdil, že Pavlův o:;raz Krista se rozchází s obrazem histoHckého JeŽíše.Dříve než prý se Pavel stal Ježíšovým následovníkem, veřll v h'eoeskou bytos t,Božského Krista a když se Ježí š před ním z,ievil na cestě do Damašku ve své nebeské slávě, apoštol na něj přenesl všechna po~etí, která mělo nebeské bytos·ti.- .~ako na pf. pÍ'eexist~nci. J~m s tohoto ~lediska .~eprý možno porozuměti Pavlově christologii,která má mythický původ. Pavel není pak následovhíkem Ktistov~m,ale tvůrcem křestanské theblogie,která není určena životem a dílem Ježíše Krista. Středem Pavlova učení je kříž,vzkříšení,utrpení,středem Ježíšova učení ,~e zvěst o Božlm království. Nauka apoštplova se v křesťanství prosadila a veloí theologové .~ako Tertullian, Origenes ,Athanasius ,Augustin,Anselm, Luther a ~alvín ne~ežl na linii,k níž dal zaklatt Ježíš,nýbrž na linii,k hiž dal základ Pave~. Tak se stal apoštol-"druhým zakladatelem křesťanství" a ve srovhání s Ježíšem,vykazoval větší i když ne lepší vliv. ježíšetJemu~ thtěl sloužit, zatlačil úplně do pozadí.Po~ minul mravně-náboženský obsah ~ežísova života,ponechal ho str~nou ja.ko proroka. Na~ proti tobu zavedl do křestanství nové prvky,k nimž náleží uctívání Ježíše ~ soustředenl pohledu na jeho krlz.' • v
I'
I
v •••.•• •••
)
Tento pohled na Pavla Ae zpravidla podepírán.dvěma důvody. První z nich ~e tvrzení, že apoštol znal málo nebo nic z detailů Ježí~ova života a že ho pozemský život Ježí~ šův vu.'oecneza..1 ímal. Kris tus, Jímž ie zau,;at a kterého hlásá ,;eproto theoio,gickým Kristem a ne skutečnou historickou bytostí-o Druhým důvodem je nesoulad,který ~e shledáván mefi učením Ježíšovým a apoštolový~. V tomto rozdílu prý se ukazuje, že Pavel není následovníkem Ježí še evangelií. ' Pavlovo evangelium .iesk;utečně obsahově .iiné než Ježí šovo. Paviovo evangeliUm ZaClna tam,~de historický Ježíš končí. Hi8to~ická stránka.JeŽíŠova života ve srovnání s oélaveným Kristem,který 5e předmětem jeho víry a úcty,má pro Pavla málo přítažlivosti. Toto shledání však v sobě nezahrnu~e to,co z něho bývá obvykle vyvozováno:'rozdíl mezi historickým Ježí šem,.iak ho podáva ií synop,tikové a vyvý šeným Kris tem Pavlovým. Důraz na Golgotu a vzkří šení má u Pavla sVé oprávnění. Není výsledkem spe'kulace,ale zkuŠenosti. Pavla neuchopil Ježíš historicky, ale Kristus oslavený. Oslavení Kristovo,ieho vzkříšení;.~eho přebýVání na praviCi Bož{,bylo však podmíněno ,ieho obětí,Jeho ochotou dát STŮ,j život,aby' člověk našel cestu k Bohu. Nebýt 'Ježíšovy oběti, nebylo by vzkříšení,nebyl by Pavel našel cestu spásy. Je proto na místě,klade-li apoštol do středu svéh6 evangelia kříž a vzkříšeni. J.epřesvědčen, že pomohl-li Ježíš vzkříšený .iemujže může pomoci a pomůže tA,ké .iiným.,Zduraznění kříže a vzkříšenÍ' ., Pavlově evangeliu má však také objektivní důvod,ne~en vlastní zkušenost apoštolovu. Pavlovo evangelium bystře rozpozrtává skutečnost, že historický JeŽíš,t.';. ten Ježíš, který končí na kříži ,nemůže člov~ka vytrhnout z hříchu a přivé~tlho do náruče Otcovy. Kolem tohoto historlckého JežíŠe šlo tisíce lldí,znali ho,setkávalj se s ním, ale zůstali nedotčeni. Uráž~li se nad nímjpohrdali Aím. Znalost historického života Ježíšova neudělá ná.božensky s člověkem mnoho. Je třeba vidět Ježíše .iako obětu~ícího se e. Jfzkříšeného ,aby měl člověk odvahu ,za ním .iít. Nic nám nepomůže znát horské kazání a horovat pro ně,není-li nám 5ako prvním učedníkům dána do srdce víra a lá.s'ka,skrze něž se stáváme silnými. To Pavel rozpoznal lépe než ostatní a v tbm 5e síla {eho missie. Neidříve :e tře'ba,aby Ježíš pro nás něčím byl.aby byl Pánem a Spasitelem, Vítězem na:d lidským soudem, SiYnem dlícím u Otce, a pak nám nebudou k pohoršení stopy,kllerými se ubíral ,iehopozemský život. Ukazu,ie-li apoštol za Ježíšův kříŽ,činí to proto,aby Ježíš 'byl následován v celém pozemském životě. Zdůraznění eschatologic~é 1udoucnosti ,iev Pav19vě evan~eliu silou umocňu,iíci přítomnost. Znalos t historického .Ježíše má cenu a význam ,;E!nZa podmínky, že ,iev člověku síla .iít za ním.
·
\
\
- 23 Tato síla .~dc z 'tíry,z Ježiše vzkřBeného: Proto .ie u 'Pavla oenttem a vzkříšení.,ně však samoúčelně. Pi'oto se Ukáže, že obvinění apoštola povahy historick'ého života JežíŠova,.ie ,f ale Š. n é .
evangelia kříž z neznalosti I
\.
Pavel ví,že Ježíš žil na zemi jako člověk /I.Kotll5,2l/,že se narodii z ženy a pod zákonem /Gal.4,4/,že byl potomkem Abrahamovým /~~1.5.l6/,že byl služebníkem obřezaných /Řím.15,8/~bratrem Jakubovým /Ga.l.l,l9/. Víjže byl poslušny Boha /Řím.5,l9/,že .ie tře"'Ja ho nasledovA.d /I.Kor.ll,l/ a ~í tedy .hstě Jak ho nasledovati. Ctnosti, jež apoštol žádá na křestanovi jsou právě ty,které podle sYfioptiků jsoU připisovány Ježíšovi; poslušnost,prostota. "slabost",mírnost;spravedlnost,věrnost. Z událostí Ježíšova života ví o ustanovení Večeře Páně. ~í o zpúsobu smrti /ukřižování/. Ví, že to byli židé,kdo zabili Pána Ježíše /I.Tess.2,l5/. Zaznamenáva v historickém pořadí z.ieV"ení V'zkU šen~ho / I .Kor. ](5, n/. Mluví o "dnmácti". Zná. však také Ježí šovo učení. Uvádí Ježíšova slOV-a jako autoritativní v otázce manželství II.Kor.7,n/. :Dovolává se nařízení Páně pro právo těch,kdo zvěstU.ií evangelium,na. obživu. Činí rozdíl mezi nařízením Ježíšovym 11 takovým;kte:té nema Jeho autority /I.KorI1,12/. Řekne-lil~~ím \ a ;sem přesvědčen v Pánu JoŽíši.že nic samo o sobě není nečisté» IŘímI14;l4/, ~e znalci Ježiše evangelií zře.imé,že tu mluví ve vz.tahu~k Mar.7,1·8: "Nic co zvenčí vchází do člověka.nemůže ho poskvrniti." Pavlova kritika. moudrosti tohoto věku /I.Kor. Ln 2,n/ připo;niná silně Ježíšova sloV'a zachovaná u Mat.1l;251 "Velebím tě,Otče, že .isi skryl tyto v-ěci před moudrými a chytrými a zJevil Asi Je nemluvňatům; ano, Otče, proto tě velsbím, žes tak u sebe ·rozhod1." Nedovedeme si také představiti, Jak mohl by apoštol Pavě1 pronáslédovat křestany,kdyby neznal historii .režÍŠe z Na~areta. Ptávě'l;že .~i znal";že věděl,že tato postava ~e svými pods tatnými tyay odporu.1e .i8ho předs tavě .Mes iá·še s tal se pronásledovate1em oírkve; Ste.1ně nepochopi telné - bez znalosti života Ježí šova - bylo by jeho misionářské poslání. Pavel.roste z ~uda.ismu a namůže ignorovati ve svém evangeliu ethickou s tránků. Mluví o 'Kristu .iako Pánu, Souddi a Spasi telí, a.1e ke v šem těmto titulům náleží určitý tV'ar života,,j ímz má žíti člověk a .1ehož on sám chce být ·příkla.dem II.Kor.ll,í/. Nadto Ae třeba být si dobře vědom tohb,že listy,které se nám od apoštola Pavla zachovaly,Jsou torsem ko!'espondehce a n~dovo1u.ií přeClpokl~dat, že v nich 5e všechno,co bychom potřebovali ,aby poměr ~poštola k jeho Pán~'byl dokonale a vyčerpáva.; ícírn způsobem osvětlen. l\iarneI.ien úlomky svědčící, o závislos ti, ale nezachyou.i ící Ji do detai1ů. . . \ ' j
,Tiná je otázka, .4ak Pavel při šel k poznatkům o životě Ježí šově-: Ani u vážných novozákonní;;m badatelů 11\.Qulton,J.Weiss,Ramsayl nescháze.1í hlasy, že se Pavel s Ježíšem setkal. Tito badatelé se opíraJí o slovo v II.Kor.5,l6; .,gI KAl BGN6KAIhEN KATASARKA CHRISTON"a překládaJí : i když jsme znali Krista .podle těla. Z této věty a ,hných narážek /na př.Gal.2,3: "Vždyt vám.by1 Kristus Jakožto UkřižoV'aný dříve ztovna nakreslen před očima"/ se vysuzuje, že apoštol' byl v Jeru~alémě v době Ježíšova utrpení a že snad byl mezi těmi ,kdo přišli'do chrámu, aby ho pokoušeli a mezi fanatiky, kteří byli diváky Kalvarie. Je však: rozhodně vyloučeno, že by Pavel měl ně,iakou ÚČ8.St na Ježíšově odsouzení a smrti. Jistě by ~o neopomně1 uvést,když se' přiznává k.pronásledování křesťanu. Tuožnost,že se Pa'le1 s Ježišem setkai za .1eho života;by také odstraňovala nesnáz spo.~enou s .ieho viděním na cestě do jamašku. Ve >. eveném poznává Pavel Ježíše Iviz I.Kor.9,1 15,8/. ~ I když nepřijmems' tuto theorii,r-ení možno upřít;že Pavei měl řadu pVíležitostí,aby se s pova.hou .JeŽíŠova života seznámí-I. .Ne .~ednoti. přišel do styku.s očitými svědky ·JeŽíŠova života . .Druhým důvodem,ktery bývá uváděn pro distanci šem,je rozdíl v jejich Učení. Na terlto rozdíl
,,~ež má býti poukazovala
viděna mezi P vlem a Ježíjiž tubingenská škola. a
- 24 ,
\
,
to hlavně pokud .ide o upení o zákonu a o nauku o osobě Kristově. Nelze upírati, že tu rozdíly skutečně JSOU! Ježíš prohlašoval~že přišel zákon naplnit a ne zrušit a že nepomine ani písmenko Z9 zákona. Naproti tomu Pavel nema prč zákon tak vysoké h.odnocehí/ M uví o ,;kletbě zákona" /Gal. 3,l~/. Důvod tohoto rozdílného hodnocení zá!o~a 5e'třeba opět hledati v Pavlově zkušendsti a tedy· v Božím jednání s Ježíšem {ristem. Také Pavel měl před setkáním se vzkříšeným Kristem nejlepší mínění o zákonu. Byi v .ieho službách a věřii,že Skrze -hě.i naiezne cestu spásy. Z horlení pro zákon 3e vydal na cestu do Damašku,aby zničil násiedovnlky tóho,kdo byl potrestán smrtí pro konflikt se zákonem. ukázalo se však;'že ten,kdo by1 přenložen mocí zákona, ži.;e ~ Boží slávě. Ktistus tedy přemohl z&kon. Nemá pa~ a~l pro Pavla zákon cenu. rž~t našel apoštol cestu spásy až pomocí vzkříšeliého Krista. Od té chvíle byl mu vzkříše~ ný Kristus větší moci než žIdovský zákon. Uhiversalismus,osvobození od jh& zákona, mohly ~řijít až ,jako bvoce kříže a Je zásluhou Pálovou, že ftuto skutečnos't vloženou Bohem do lidských dejin ,iako odpověd na Jež~šovu ol:)ětrozpoznal. \
Ne.ičas~ěii bývá poukazováno na rozdíl ,,jakýl,e IYlez1 Jež{šem synoptiků a mezi nebeským Kristem apoštolovým Ježíš synoptlkq,přišellaby činil ~ hlásal evangelium láSky,žil tu jakd člověk mezi lidmi,učil a uzdtavoval zástupy. Přijímal pozvání na hostiny a vystupoval Jako osobnost,která je omezen~ hranicí dahou od Boha·lidem. Tbhoto Ježíše Pavel ťéměř 19noru,1e ve svém evangeiiu .•Tehb Ježí~ to .;e nebeský Kristus ,sedící na pravici Otbově. Je to Kristus ukřižovaný a vzkříš~ný zmrtvý6h. Ten je objektem jeho kázání. Vírou v něhb dochází hříšník ospravedlnění, Je mnoho pravdy v tomto rozpoznáni. Jsou jistě rozdíly v hledlsku,kte~é vzhledem k Ježíši Kt1stu mají synoptikové a kteté má Pavel. Byla ,iiž zmínka o tom,co .iepo ,íedné stránce příčinou tohoto tozdílu. je to Pavlova osobní zkušenost s nebeským Ktistem na cestě do Damašku: Čím pečlivěH sledu.ieme 5eho výpovědi o Kristu, tím .ienám jasnější,kde ~e jejioh výchozí základna: Případně bylo poznamenáno ,že Bůh počítá Pavlův život od éhvíle obrácení /Ramsay/. Každá apoštolovatheologická výpověd musí byt ,má-li být srozutnitelná, spo.iena s jeho základním prožitkem. Na druhé straně však je pozoruhodná shoda i mezi synoptiky a Pavlem. I u synoptiků ie vrcholem Je~í Ova života jeho kříŽ a vzkfíšení. Lze ~o.pokládat zvláště z nesporného ťaktu, že ne.istarší složkou tradice vůbec bylY pašije a tedy Ježíš trpící a vzkřišený a ne Ježíš působíci v Ga.lilej! a v Jeruzalémě. Osočení Pavla z toho důvod~, že na místo ev~gelia Ježíšova položil evangelium o Kristu se Ukáže jako nesprávné i v konfrontaci' .ieho zvěstování se zvěstováním prvních .ieruzalémských křestanu, jak .1e zA,chovala kniha Skutků apoštolských. JetUzalémské kérygma /kérygma = proklamace křestanství nekřestanskému s~ětu/ neliší se v podstatě od kerygmatu Pavlova. Reference vzhiedetn k pusobnosti Ježlšově 5e v něm ~irší ,O,letaké ,jeho středem .Je událost' GolgatY· a vzkří šehí. T&ké .1 eruzalémští křes tané po znali moC' vzkří šeného Pána' a učinili ho středem svého hlásání. Jsou tři prvky,které se nevyskytují v .ieruzalémském kerygmatu, .~ak,ie zachova1y Skutky ap. které se vyskytuj í u Pavla: 1/ Ježíš není - ,;akou Pavla - zván Syn Boží. Jeho tituly jsou spí še z proroctví Deuteroizaiáše. Je za.,iímavé,žeprvní osoba,o níž se ve Skutcích ap. praví,že hlásala Ježíše ,iako Božího syna, ie apoštol Pavel sám ~čti 9,20/, 2/ Jeruzalémské kér,ygIDanepraví, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Odpuštění hříchů,o němž se mlu~í,nenl spo.ieno specificky s Jeho smrtí. Jeruzttlémské kérygma uží';á však titulu služebníka a tím je dána. cesta interpreto.vati Ježíšovu smrt na linii IZ.5Z,. Skutky apoštolské 8,32-35 by mohly naznnčovat možnost,že tento krok byl podniknut školou Štěpánovou B Filipovou,s níž byl asi Pavel ve styku. 3/ Jeruzalémské kérygma neuvádí,že nebeský Kristus za náS inter'lenu.ie.- Ne.idu.ležitě.1šíco ze srovnání .ieruzalémského a Pavlova kerygmatu vyplývá, .ie fakt, že už pro .;eruzalémskou obec nebyl Ježíš jen uči telem či prorokem, ale že "byl Pánem, že už tato obec měla evangelium o Ježíši Kristu a ,iakuž prosba Štěpánova ukazuje /Pane JeŽíŠi,při.imi ducha mého-Sk.ap.7,59/,že to byl Ježíš vyvýšený, Ježíš pří-
a
-
·
;'
- 25 -
tomný,ne minulý,historický,který byl vtná prvokřestanská prosba"l.;a.rnnatha"
středem pohledu věřících. I aramejsky IPane,při.id.1 svě'dčí stejným směrem.
formulo-
Nebyl" tedy ~avel mezi prvn~mi křestany osamocen se svým evangeliem -o Kristu. Z toho by bylo všal$: nemístné dedukovati,že .ieho soustředění se na Krista .iako Pána. ži.iícího u Boha,bylo učiněno pod jejich vlivem. Jeho mysl i .iejióh mysi byla zakotvena v konkrétních náboženských prožitclch;v nichž se .iim dostalo skrze zjevení 0d Boha pravého světla pro vidění místa Ježíše z Nazareta v Božím plinu se světem. K tomu pak přistupuje ještě iedna pozoruho~ná skutečnost. Ti,kdo osoču.ií Pavla, že na místo jednoduchého evangelia Ježíšova uvedl komplikované evangelium o Kristu,díva.ií se la to s tím úzce souvisíl na Ježíše .iako na ž.idovského reformátora,který žil mezi lidem statečhým životem,který Ba praVd~ zemřel,ale ktery nevěděl nič o tom, že ~eho smrt bude' chápána pozděH .1ako obět a on sám, že se stane centrem evangelia. Za zkomplikování původně .iedhOdUché historie mu~e Z Nazareta .~e činěn odpovědným Pavel',u něhož nejvíce vystupují do popředí spásná faKta Ježíšova života. Ti,kdo. takto soudí,opo~její však možnost,že komplikace,která ~e připisována Pavlo~i,mohla být v evangeli.iním materiálu samotném. Řečeno .iinak: Interpretace vložená na život a smrt Ježí šovu, nemusí mít svú,i původ v myslích prvníc"h křesťahů. Historie,kterou se obíra.ií ,mohla být .iiž ve svém základě historií zce1a zvláštní,historií žito~ pod vlivem Starého zákona. Což naplňoval-li Ježíš vědomě nutnost vloženo~ na. něho Bohem skrze prorocké předpovědi Ste.rého zákona? Cítil-li se být .1 en ~či telem či prorokem anebo při šel .~~o .iedin~čný vposel. .~l1ko trpíd sluŽebn~k~.iehoŽ ~oslán~m bylo p:o.i~ti k~ížem"p:o , .prestoUpE!lll naseli? /T.z. 5131 51. ,1e zElJíme,ve, ze, Mi ,1eden z e.••. "',ngellstu: nepr'edpoklada, že by ukřižování bylo vraždoU proroka nebo učitele. Bylo základním přesvědčením neJhlubšího náboženského .••. hledu starého světa, že přivedení smrtelných a hříšných iidí do pravého vztahu k Bohu předpokláda. obětování života. který byl svatý a. bezúhonný. Moderní svět nerozutní této myšlence oběti. Nebyly to důvody apologetické',které soustředily poliledy prvních křestanů na .režíšů .••.kříž a vzkříšení. Ježíš sťtffi .ide vědomě svou poslušností až k smrti kříže,aby skrze je~o oběť vošel člověk do obeccnství s Bohem. Pavlovo obrácení způsobené vzkříseným Kristem dokladem, že Ježíšova oběť nebyla marná.
Ae
Skutečnost, že na místo evangelia Ježí šova přichází evangepum o Kristu,5e uvedena v život samým JeŽíšem. Liberální theologové si dáVali ~eltkou práci, aby odstranili Jako sekunderní z evangelií šeohniY výroky, které uk!1zu.~í na mesiášské vědomí 'Ježí šovo. Ple.tí to na př: o výroku,ktet'ý má Iv:atouš v 11,271 "'fšecko ~i bylo svěřeno mým Otcem; nikdo nepoznávll. Syna., leč Otec, a nikdo nepoznává Otče, leč Syn, a ten ,komu by to Syn chtěl z.ieviti. ~ Témě~ shodné znění má Lukáš 110,291 Harnack si dal velkou práci, aby prokázal,že(veí'Š .ienepů~odní.'1<Jaston kladl .~eho původ do mysteri5ních náboženství Ido gnostických s13kt/. ,Tvrdí se, že' byl"li tento v;'irok z J'ežíšovýdh ú,·t, jistě by' byl ovlivnil christologii první církve. Důležit~ je však, že ver~ pochází z Logií ,'~ak ukazuJe .ieho společný výskyt u Matouše a LUkáše aže tedy náleží k' staré evangeli5ní tradici. Otázka oprávněnosti evangelia o Kristu je v posledu shodná s otázkou mesiášského vědomí Ježíšova. Mesiášsk~ vědomí Ježíšovo po odezv~ v srdci věřícího dostává podobu víry v Ježíše Jako Krista a pa.na.kterou tlumočí evangelium o Kris,tu.
v
Myšlenka, že PH..vel .ie pravÝ1l1původcem či .;druhýln zakladatelem křes hns tví" 1e dnes méně ~opulární než byla J?Í'e~ dvělna ~i třemi desetiletími: r,'lá však Ještě sv~ ZA.stánce Ina pro Klausner/. Souvisí uzce a tvrzením,že Ježíš nedhtěl dobrovolně umřít,že ;eho ukřižování bylo vraždou proroka., že bylo chtěno .ien se strany .ieho nepřátel a ne také od JeŽíše .• Težíš prý nemluvilo své smrti. Tradice o tom,která pronikla i do evangelií ,má prý původce' v Pavlovi. Apo štol však .iasně říká, Že učení o Ježí šově oběti při,ial: "Odevzdlll .~sem vám tot,iž na předním místě,co .1sem sám p:ři.1a.11 že Kristus zemřel Za naše hříchy podle Písem~ II.Kor.15,Z/. Z několika míst Pavlóvých listů můžeme číst
- 26 /
.
nápověd,že církev v ?alestině i v'diaspoře sdílela,podstatné rysy jeho víry. Podle Gal.Z , 1-10 .iediný rozdíl mezi evangeliem Pavlovym a mezi evangeliem 5eruzalé~skýc~ představitelů církve .iev adresátech: p~vlovi je,svěřeno evangelium pro neobrezane, Petrovi pro obřezané, Podle I.Kor.15,1-11 zjevení ukřiž0vRného Krista neb~lo utčen~ rý.iimečně pro Pavla. Jako vzkříšeného poznal Ježíše nejprve Petr,pak dvanact,pak pet 3et bratří. naiednou,potóm Jakub,potom všichni apoštolé a teprve po nich Pavel "nedonošené dítě mezi apoštoly Pavel tak~ pikde nenaznačuje,že by byl rozdíl mezi vírou, ~terou nRlezl'v cirkvi v čase svého obrácení a vírou,kterou měl v době,kdy psal dopif1y,které se nám 'dochovaly. 8.
Tvrzení,že Ae P~vel druhým zakladatelem křestahství vyrůstá z předpokladu, že tvůrčí střed křestanství,které apoštol hlásal,nebyl v Ježíši Kristu,ale,v Pavlovi samém. Pavel .je činěn odpovědnvm za tO,že pohled věřících se v jeho obcích'přesunu.ie z Ježíšovy veřejné činnosti na Aeho smrt a vzkříšení: Novozákonní materiál však pře~vědčiv-ěukazu.je,že tvůrčí střed křestanství nebyl v Pavlovi,nýbrž v Ježíši samotném a to. nejenom v jeho učení,ale také y jeho ukřižování a vzkříšení. Interpretace,kterou apoštol dává Ježíšovu dílu je na linii úmyslu a díla JeŽíšova. Transformace nauky, která Ae apoštolovi přičítána, není z novozákonního materiálu prokazatelná. Je sem uměle ~nášena: Ježíš předpovídal svou smrt. Variace .Jeho slov v tomto bodě ukazují, že není možno určit jeho ipsissima verba. Těžisko otázky však leží jinde: Je-li Ježíš odpovědný za podstatný obsah toho,co vŠechny verse obsahuji? Odpověd na tuto otázktl nůže být vzhledem k celé povaze novozákonníhQ materiálu jen kladná. Pravým původcem !cřestaiJ.ství,i křestan~tví Plwlova,je J8 žíš Kristus-sám. j
N"egativně vzhledem k ~Teži ši Ktistu bývá hodnocena Pavlova působnost 1-pro odli šné nodnocení přítomnosti,pro zdůraznění eschatologick~ stránky v evangeliu. Pavlova zvěst má skutečně eschatologickou povahu. Apoštol a Jeho věrní očekávají druhý pří~hod Kristův a s ním Boží zásah do běhu světn,potrestáhí zlých a odměnu spravedlivých. r zde však nesto.ií apoštol a .ieho obec stranou Jiného snad pohledu než měla první Jírke~. Ovzduší,V němž Ži~e prvotní církev,je prosyceno apokRlyptickou nadě.ií. Apoštolská církev očekává svého Pána. Nelze tedy připsat vnesení apokalyptiký do církve ipoštolu Pavlovi /tak činil Žilka/ Bylo by .ie třeba připsat na vrub apoštolské círI:vi,kdyby bylo prokázáho ,'žeto byla ona,která na rozdíl od Ježí še čekala parusii. Sku~ečnost .ievšak ~iná. Také Ježíšovw zvěst měla apokalyptickou povahu. JežíŠ očekával lvedení Božího královstvi jako akt Boží lásky k větným,jako-náhlý zásah do běhu toho~o života. fa cestě od Ježí še k první ooci a dále k Pavlovi ~avazu.ie apokalyptika na a.pokalypti~,eschatologie kry~e eschatologii. Je možno pochybovati o .iejich totožnosti hlavně lokud cide o vázflnost s termínem Syna člověka a s ním spo.1enými nadě,jemi,ale nelze 'po:hybovat o stejně žhavém očekávání. Bultman na př. sOUdí,žJ Ježiš byl eschatologickým itorokem více než to máme v.podání. I konservativní badatelG přiznávají Ježíšoviapo(alyp~ické rysy. Rawlihson praví,že Ježrš věřil v brzské dovršení všech věci. Feine lznává,že Ježíš očekával zásah Boží do 9ěhu tohoto světa a že .sto5í po této stránce ,cela na půdě eschatologicko-a~okalyptického očekávání své doby,která rozeznavá dva Iony; Boží království Iná při,jíti na místo přítomného stavu věcí; Jones po delším UVaování shledává,že zkombinujeme-li všechny rysy,třeba připustiti, že nevyžaduJí. nic .enšíhó než že Ježíš věřil v katastrofální konec přítomného siětového řádu,konec,kte'ý přijde rychle,.'eště Za života .jeho generace. :e~~vtedy z~~a~ího t~zdí~U mezi JežÍšem a Pavlem,pokud eZlS nestoJl mlmo proud zidovské apokalyptiky.
jde o pohled k 'budoucnosti.
'ozdíl mezi .Ježíšem a. Pavlém 6'3 vŠ'ak ukáže; .iakmile věnu.jeme pozornost Oiakost! eschatoogických představ. T~to otázde nebylQ zatím/věnováno v novozákohní vědě mnoho pozor~
- 27 nosti. Ježíšova eschatologie je čistě dvoueonová. Prvnímu eonu nálež~ zlo i dobro, do druhého se dostáva.ií .jen dobří. V životě druhého eonu .ide o 'týž tvar ži1Íota,. aký má přítomnost,s tím rozdílem však,že sem přicházejí jen ti,kteří obstáli u soudu Božího. V čistě dvoueonové eschatologii není člověk štěpen do slbžky ~otné a duchovní .1ako .ie tomu v platonismu. Proto není žádná t.'zv. vyšší část postavenff stranou smrti. "Duše" v hebre,iském po.ietí nemá možnost samostatné existence, .iak .1e tomu ve. světě hellenismu. Duše může umřít práVě tak .iako tělo a může_být Božím aktem vyv.olána opět k životu. Je.iím sídlem .ie krev. V Ježíšově vidění má i hmotná stránka člověka nadě.ii· dosáhnout života věčného. - Odtud Ježí šův úměrný duraz na ~otnou stránku života. Boží slovo a chléb neAsou u něho odděleny. Otázka jídla nenl postavena stranou nábožens tv:í. Při tTSlŽíšově p05et~ věčného života e vyústění v ~ikový vzt(ih ke světu málo pravděpodobné,ponevadž časný svět není stínem věČného. Nejlépe si lze ozře5mit povahu ,Težíšovy eschatologie na několika výrocích: "Pln touhy .isem toužil jísti s vámi tohoto beránka než podstoupím utrpení. ~ebot pravím vám; že ho již nebudu jísti, dokud se nesplní všecko v království Božím" /Luk.22,14/. "Vy .jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách a já vám odkazuji ,jako mně odkázal můj Otec království,abyste jedli a pili u mého stolu v mém království,seděli na t~nech v mém králúvství a soudili dv,anáct kmenů izraelských" lLuk.22,29-30/. "Při.ldoU mnozí od východu a západu D. Usednou k stolu s Abrahamem,Izákem a Jákobem v království nebeském" /Iilat.8,ll/. "Blažení,když nyní lačníte,nebot budete nasyceni" /LUk.6,21/. Oi
Na rozdíl od Ježíšovy eschatologie,';ejíž eony .idou za sebou v časové posloupnosti, Je leckdy es chatologie apo štola Pavla blízká es chatologii řecké, v ní ž s to'; í dva světy nad sebou. Jde o eSyhatologii,která Ae vyjádřena kategoriemi prostorovými a ne ča.sovými. Věčný život .1e položen ze země do obla.sti nadzcmské. Jen duše a ne tělo náleží k vyššímu světu. Několik apoštolových výroků ukáže, do jaké míry byl Pavel této "řecké" eschatologi i poplatný; "Král ovs tví Boží nezá).eží v pokrmu a nápoj i, nýbrž ve spravedlnosti,poko.ii a radosti v Du.chu svatém" IŘím.14,17/. "Pokrmy náleže.ií břichu a břicho pokrmu - Mo,ale Bůh učiní konec jemu i .iim" /LKor.6,13/1 ;,Ta vám pravím,bratří,že tělo a krev nemúže obdržeti království Boží v dědičný úděl,ani pomí~e.iícnost neobdrží nepomÍ,Htelnosti" II.Kor.15,501. "Mámtouhu složiti stah a býti s Kristem,to ie tuze daleko iepší,zůstati v těle ie však nutnější pro vás" IFil.l,23/ .
• Dl.sledkem při,;etí prvků "řecké" eschatologie ie rozpad \života na oblast profanní a sakrální. Svatost ~trácí charakter ethický a nabývá charakter kultický. Otázka iíd!a a pi tí ne.isou otázkami ,kterr; by měly co činit s Božím královstv,ím. Boh8.tství ztrácí přízvUk hříšnosti,který ~á v.čisté eschatologii dvou eonŮ. Proto tichnou i htokY proti bohatým. Prorocká stránka náboženství je na cestě ústupu před stránkou mystickou. Zde apoštol. zaplRtil daň světu, .iemuž nesl Krista. Bez této daně by se sotva na půdě hellenismu prosadil ,když i učení o ~neumatickém vzkříšeném tělu naráželo na OdP?r lčtl Sk.ap. 17,32/. V oblasti eschatologických představ,.ie,iich povahy,možno miúV1t o rozdílu mezi Ježíšem a apoštolem. CírkV8,které šly a .idou důsledně za Pavlem, .isou. v nebezpečí,že se soustředí mnohem vice na zprostředkování vykoupení z tohoto světa než na zápas o tento svět. Socinlní stránka-evangelia JežíŠova,.ieho boj proti bohatství,~eho účinr1ti láska k chud.ým,,ieho postavení na Jedné frontě S nimi,odita.ií se u církví sta~ěiídích na Pavlovi,ňe.iednou stranou středu náboženství. Negativně bývá Pavel hodnocen i pro nezdravý vliv es~hatologie, v níž dominu.~e očekávání blízkého příchodu Páně,na ethiku. Vztah eschatolQgie k ethice .ie pro křestanství základní. Neexistu.ie křestanská ethika bez eschatologie. 8thický a esch~toiogický aspekt .idou v Novém zákoně nerozděleně spolu. Pokud by Pavla stihala výtka,že ~eho ethika má eschatologickou vazbu,,ie to výtka nemístná. Křestan nehledí primá:t'ňě k hi~ I
.
,
- 28 I
•
•
storii. Jeho pohled je orientován především k BoŽímu soudu. A když se mu v eschatologických obzorech d.ostane zjasnění, vrací se k Úkolům vezde5 šího života, aby 5e zmáhal s pravého hlediska a aby měl dostatek síly v bO,ii se zlem. Škrtnout eschatologický aspekt evangelí.iní zvěsti a křestanské nadě.ie znamená poruší t nebezpečně rovnováhu,z níž roste pravá síla křestanova života. Pokus o isolaci křesťanské ethlky od eschitologie Je známkou mělkosti víry. Je-li tedy Pavlova ethika eschatoiogi6ky vázána,nelze mu proto činiti výtku. Zcela ,iiná ie otázka, do .1akémlry 5e pom~r ethiky k eschatologii u Pavla správně vyřešen. Ve světle této otázky se Ukáže, že ne.iedna st,rártkaživota je u apoštolapřivaděna k nepravému tvaru blízkostí parusie,kterou čeká. Blízkost Božího soudu, aktu závěrečného dění,v riěmž se Ukáže cena a bezcennost životního~wměření,zkresluj~ apoštoluv pohled na př. na otázku uzavíTání sňatků. rreho doba a prostředí viděly bkol manželství ve výchově da,lšího pokolení. 'Je-li však parusie a s ní Boží soud bllZko, musí se apoštolovi jevit júko zbytečné zakládat manželst~í. Z tohotolhlediska .ie třeba rozumět .1eho radám,obsaženým v I.'llstu K6rintsk:ým: "rvružůmneženatým a vdovám p~avím: ~obře .iestjim,zustanou-li jako tá" /718/. Apoštol se nestaví proti sňatku zásadně: "Ovšem,ožení~-li se,nehřešíš,a vdá-li se panna,nehřeší,ale arci takoví btldou míti zevně,iší tíseň,a já bych vás toho rád uchránil" /7,28/. Ir situaci,.iak ji mylně časově apoštol Pavel vidí,se mu zdá účelné ,aby se člověk staralo věci Páně a ne o věci tohoto světa,mezi hěž řadf i manželství: ~Člověk neženatý se stará o věci Páně, jak by se zalíbil Pánu; elověk ~enatý,se stará o věci tohoto sVěta,jak by se líbil ženě a tak 5e v rozporu. Žena,která .iiž nemá muže neoo'panna se stará o věci Páně. aby byla svatá na těle i na duchu; žena provdaná se stará o věci tohoto světa •.iak by se zD.líbilamuži" /7.32-34/. To1co zde Pavel říká,neuvádí .iako příkaz,.iako nařízení,aie .iakovlastní radu. Nem~ ~ic proti těm,kteří ži.iív manželství. Nestaví se za celibát. Jeví se mu však ve výhodě ten.kdo v naléhavosti situace,v níž křestah ži.ie,v očekávání brzskeho druhého příthodu Kristova •.ie nezávislý. volný, takže se může cele soustředit na obecenství ~ K~istem. Nezdravě silný eschatologický přízvuk, který souvisel s ooekávanou parusiíjnarušil zde apoštolův pohled a podpořil tendehce. které se pozdě.ii o~valy v dě,iínách církve a vyústily v zavedení kněžského celí báth. umocněním eschatologického aspektu parusií položenou .ieště do času apoštolova života /čti I.Tess.4,15j 1.Kor.15,51/ by10 ovlivněno i Pavlovo hodnocení státu,jak 5e uloženo zvláště na počátku 13.kap.listu Římanům: I,Každý č,lo"rěknecht se podřizu.ie vrchnostenské moci. Nebot není vrchnosti,která by nebyla od Boha. Kdo se tedy protiví vrchnosti,staví se proti Božímu řádu; ti,kteři ,se stavě.~l proti němu,sami na sebe přivádějí' soud. Vládqové totiž neisou postrachem dobrému .iednání,nýbrž zlému. Chceš se'nebáti vrchhosti? čiň dobře a dostane se ti chvály od hí! Vždyt je to Boží služebník k dobrému pro tebe. Ovšem,dopouštíš-li se zlého,musíš se báti,nebot ne nadatmo vládne mečem. Je Božím služebníkem, vykonavatelem Božího hněvu na tom,kdo páchá zlo, Proto je hutno podřizovati se,nejen pro Boží hněv, ale pto svědomí. Proto takÓ platíte daně.vždyt ~sou t9 Boží úředníci,právě o Boží dílo vyttvale usilu~ící" /Řím. 13,1-6/. Pavel ~ako římský 9bčan hledí na stát přátel~ky. ~e státním zřízení vidí BoĚí řád. Hodnotí stat vysoko hlavně pro pořádek,který stát udržu,ie a za něH ručí. A přece i z kladného hodnocení Pavlova je zře.1má distance,)s:terousi .iako křestan od státu bere. Stát a jeho aparát stojí mimo 'něho. Stát je něco,s čím nemá křestan nic spólečného·. I>rokazu.iemu posl ušnos t a úctu, ale vlastní působení křestanovo, ,ieho vlastní život,leží v jiné poloze než veře.iné věci. I zde je apoštol ovlivněn kratkostí lhuty,v níž má ,;eště starý eon trvat. Tomuto starému eonu náleží i stát,s ním stoji a s ním padá. Nemá proto pro křestana cenu b't Účasten veřejné správy. Favel tu. d.a.lzáklad.pozdě.išíroudualismu nábožensk\:lho a 6J'lil.l,ého života,dualísmu,ktetý nezá.imem křestanů o veře.~n~ věci ,vedl v dě.iinách Ea. ne:eiÍno scestí. h.poštol ži1 však v .iiné situaoi než pozděJší církev. Věřící,které apoštol zj kal,pocházeli převahou :1
/
,
,
- 29 -
z pohanů.~imž nepříslušelo hovořiti do otázek státního zrlzení. Křestan ~eho času by také sotva mohl být při~at do služeb římského imperia. Za~ímati se o veřejný život.spolupracovati na řízení státu, uplatniti svu~ hlas v otázkách státní o života. bylo· také výJadou jen několika vyvolených.ne však všech občanů státu. ~yto skutečnosti třeba míti na zřeteli při hodnoceníf Pavlova poměru k římskému i~periu. Žhavá esohatologická naděje poznamenala i apoštolův poměr k stávaj~cím~ hospodářskému i sociálnímu řádu. Pavel nikde v literárních památkách, které po něm zustaly,nemá rys sociálního reformátora. Neplane v něm oheň revolučnosti,nevlastni ge.sto,.iímžby svolával k boření starého světa a k stavbě nového života. Spíše by se zdálo,že je v tomto směru konservativní. Zůstává na stanovisku:aby každý setrval v tom údělu, je~ž mu Pán přidělil II.Kor.7,17/ "Každý at zůstane v tom stavu.v kt8r~~ byl povolán. Byl Asi otrokem,když jsi byl povolán? Nic si z toho nedělej,ale i kdsŽ se můžeš státi svobodným,zůstaň raději tak" II.Kor.7,20-2l/. ravlovi je tedy l~oste~né,čím kdo je a jaké postavení má v lidské společnosti. Blízká parusie mu posvě0uje status quo hospodářského a sociálního·života. Apoštol nevede otroky k vypovědění poslušnosti. Naopak. Volá ,jek věrnosti pánům: "Vy,služebníci ,poslouche.ite \;e všem svých po~emských pánů,neslužte jen na oko Aako ti,kteří hledají lidské přízně.ale v upří~nosti srdce z bázně před Pánem" IKo1.3122/. Krátkost lhůty.která v očÍ-c_ Pavlových dQ dovršení všech věcí .ieště zbývá. zasunula mu zá.1em o svět,který brzy pomine,na vedle~ší kole.;. ~lověk může být otrokem - Jen když ,jepropuštěncem Páně. b.t tedy. jen',zůstane každý v tom s}avu,v němž'byl ~volán. t neusiluje o změnu postavení! Míru Pavlova konservatismu v otázkách hospodářských a sociálních je však třeba přezkoumati1aby apoštolovi nebylo v tomto bodě ukřivděno.jak se to někdy stává. Pravda Je. že Kristus už už znovu přichá.zeJící.kterého Pavel vidí na samém prahu budoucnosti.oslabuJe úsilí o revol~ční proměnu otrokářského světa. Pomine-li brzy vše, )e úsilí o přeměnu tohoto světa zbytečné. Zde fal~šně časovaná parusie poznamenala Pavlův pohled. ale nevzala mu zájem a úsilí o pravý ·poměr člověka k člověku. Lze-li Pavlovi vytknouti, že pro chronologicky vadně polozené střídání eonů nem~l zá~em na přeměně stáva~ícího hospodářského a sociálního řádu,nesmí s tím být ztotožněna skutečnost, že neměl zá.1em o pravé vztahy mezi lidmi ..Apoštol ponechal zcela stranou možnost nevzdal se cesty.která )de z vírou zasa~ , reformy života cestou ze zevněišku,ale ~ zeneho srdce člověka a vytváří mezi lidmi bratrské obecenství,v němž moc pána a bezmocnost otroka přestáva~í. List Filemonovi nám představuje Pavla právě po této strán.ee. Uprchlý otrok Onesimos Ikterý se s tal při čin~nim Pavlovým~ křes tarv:'rII.má se vrátit ke svému pánu Filemonovi do Kolos. Pán i otrok jsou v dané chvíli křesť~né. Jsou tedy bratry. Onesimos - a/právě toto Pavel Filemonovi připomíná - se nev~ací 5ako uprehli otrok,ale JakO bratr a ~ako takového ho má Filemon přijmout. Tam,kde pán a otrok vstoupí do btatrského vztahu,kde Jsou oba proměněni a stávají se novými lidmi v Kristu JeŽíši.tam ~e konec panství a tam je také konec otroctví. Nebyl tedY Pavel lhoste~ný k otrokářskému řádu, ale bo.~ova.lproti němu cestou zevni tř,tou. cestou, která nakonec rozrušila starý svět a přivedla k pádu římskou říši jako rep~es~ntantku tohoto světa. Pavel se tu nevzdaluje podstatně z klasické křestanské lini6,v níž .ide v první řadě o nového člověka a ne· o nové řády. Tato cesta .ievša.k,.kk samo vítězství křestanství nad otrokářským řádem Ukazu.1e,cestou ~ vytvoření nOv-ého řádu. Víra v,blízkou parusii měla u Pavla za následek - vedle záporných strá~ek,o nichž byla zmínka, a k nimž náleží na př. zvláštní pohled na manželství - i strá~u kla1nou. Dávala apoštolovým krokům odrazovoU sílu k úžasnému misi.inímu "fl;:o.j. favel neznal ÚDavy,pohodlnického klidu ba ani potřebného odpočinku. Víře a lá?ce se dostá7á v apokalyptice umocněni z krátkosti časové lhuty. Pavlova misie - a c7,lárrvokřestanská misie vůbec - nese eschatologicke zabarvení. Je možné,že v duchu nak:e~ých mi~t apokalyptické literatury Ina př. Hen.47,4/,bylo první křestanství nfl:-,l;:,l ..... o přesvěd-
r
I
- za čením,že druhý příchod Kristův se uskuteční ,až počet spravedlivých dostoupí určité výše. Pravděpodobně~ší však je,že na intensitu misie působila snaha zachránit před nastávajíéím Božím soudem co největší počet lidí. Při zhodnocení díla apoštola Pavla obíráme se až dosud a na prvém mistě oněmi stránkami,pro něž .1eapoštol napadán a .~eho'dílo negativně hodnOCeno. Sem náleží i útoq pro místo,které dává P~vel ženě v církvi. Nejčastěii býVá poukazováno na Z4. verš l4~kap. Illistu KorintskYm. V překladu Žilkově má vetš toto znění: "Jako v každé církvi svaté,ať i ve va~ich církvích ženy mlčí! nedovoluje se jim mluviti,ale ať .isbuf'odřízeny ,~akž i zákon praví. Chtě.ií-ll se o něčem poučiti,at se doma zeptaJí 'svych mužů." Toto místo býVá naopak kladně hodnoceno od nepřátel práce žen v církvi: žena at v církvi mlčí I - Závěry,které odtud býva.1í člněny,.isóu dalekosahié,. Jednak bývá veršem podpírán názof o mért~cennosti žen na rozdíl od mužů obecně,jednak se vetšem argumentuAe proti clrkvím,které pověřují ženu duchovenBkou službou. I
'
Nesporné je,že apoštol ve svém pohledu na ženu ~e ovlivněn prostředím a dobou v nlZ žije. Ženy jeho času neměly podílu na správě vědí veře~ných. Z toho důvod~ se )im nedostávalo stUdia na ~kolách. V židovském náboženst~í,z něhož apoštol vyšel,nebyl Jim povolen ani přistup do nádvoří chrámo~ého,v ně~ž se obětovalo. W,ohly jen o kousek dále než k~ bylo dovoleno vstoupit pohanům. I v synagogálním prostředí byly odkázány na pouze tr~nou Účast a oddělehy od ·sboru.mužů. '.IYtoskutečnosti ie třeba míti na zřeteli;má-ll být nezaujat~ posouzen PaVlův postoj k místu,jež žena smí zaujímat v církvi. Je ještě iiný verš v témže Pavlově listě,který usvědčuJe,že apoštol vidí rostavení žehy vzhledem k mužovi .iakopodřízené I' "Rad bych, abys te si byli vidomi jže hiavou každého muže ,1eKristusjhlfwou ženy muž, hlavou Krlstovou Bůh" II.Kor.llj3/. Jako Kristus prostředkuje mezi mužem a Bohem, tak muž prostředkuje mezi ženou a Kristem. t
Je ovšem třeba rozlišovat mezi postavením podřadnúm a podřízeným. Pro apoštola není žeha tvorem podřadným,nýbrž podřízeným. Kdyby nebylo druhého místa,které jsme si uvedli II.Kor.ll,3/,bylo by vábné dopřát Více sluchu těm,kteří v nejra ikálně~Ším apoštolově slově proti ženám a .ie.iichpráci v církvi ILKor.14,34-35/,vidí pozdější vložkuane vlastní apoštolův výrok. Svo.ii domněnk'uopítají o fakt,že oba kritické verše ~sou v některých rukopiséch uVedeny ~ž za 4a.veršem příslušn4 kapitoly. Svěd~ kem takového pořadí je na př rukopis D ,Hmž se_nechal vésti i prof.Žilka, který ve svém překladu také ~4. a ~5. verš klade Za verš 40. Z výsledků textové kťitlky lze soudit, že pravděpodobnost interpolace lze předpokládati zvláětě tam,kde rUkopi~ sy neukazují ste~né pořadí veršů či ~lov. SVědčí-li nestejné pořadí pro možnost interpolace,pak ale souhtas všech rukopisů,pokud jde o místo a 5eho znění, možnost vložky naprosto vyvraci. 34. a 35. verš l4.kap. I.listu Korintským,v němž apoštol odkazu.1e ženy k m1gení: ~e tedy 'slovem,které on-po štol do Korinta skutečně napsal. Bylo by však chybné čísti zmíněný výrok v isolaci,jak se to nejčastěji stává. Míru P~~lovy konservativnosti či pokrokovosti v pohledu na ženu je třeba zvážit ještě na jiných místech,nanichž se Pavel o ženě zmiňuje. Jinak oy se mohlo stát,že kritické místo bude čteno v nepravém světle. . f'ředevšítnJe třeba věnovat pozornost místu v Řím.16,1. Zde Pavel piše: "Doporoučím· vám naši sestru Fébu,diakonku církve v Kenchreích,abyste ji přijali v Pánu,jak 5e s1ušno mezi svatými"a abyste jí poskytli pomoci ve všem,v čem by vás ~,otřebovala. IJ'Ždyt i ona byla ochránkyní mnohých i mne samého." a tom,v čem spoč~:rala.práce dia- ~ konek, lze .sine.ispíše učiniti obraz z ÚdaL;e Lukášova evangelia: "Pozdě,ji také procházel města i vesnic,e,kázal a zvěstoval evangelium o království Božím ..Bylo s ním 12
.I
)
:n .. učedníků a několik žen, Jež uzdravil od zlých duchů a nemocí, totiž ~aria nazývaná M~gdalská,z níž vyŠlo sedm démonů, Johana, žena Heródova správce Chuzy,Zuzana a mnoho ~iných,které jim přlsluhovalY ze svého majetku" 18,1-3/. 'Za Žilkovým slovesem "př'isluhovati" .1e řecké "diakonein" ,které má význam: slouži ti u stolu. Ze Sk. ap. /6,21 víme,že šlo o významnou funkci.kte~ou v prvpi obci konali apoštolé a od níž ustoupili jen pro'šíři práce,která se jim při četných přístupech k církvi otevřela. Byli touto slu~bou tak zaměstnáni,že neměli mnoho času na hlásání,které se v první církVi pravděpodobně kbnalo při stoledh. Z toho dúvodu bylo zvoleno sedm osvědČených mužů, jimž se dostalo označení podle Úkolu,který jim byi svěřen: diakoni. V jejich práci nešlo o službu při stoledh ve všedním slova smyslu. Stůl první církve byl svátostný stůl a šl~ tedy o funkyi náboženskou;kultickou i když měla Iv dobrém slova smyslul profanní pozadí. V tomto duchu 5e třeba rozuměti poslání,které měla Féba. Jiným pozoruhodným místem pro zachycení Pavlova pohledu na ženu je zmínka o Prtsce, manželce Ákvilově. Pavel mluví o obou jako o "spolupra1covnících" v Kristu IŘím;16, 3/. Apoštol tu hemysli na společnou práci pfi řemesle,kterou,s nimi konal. lliána mysli spolupráci v šíření evangelia, Že tomu tak jest,potvrzuje kniha Skutků ap. / 118,26/,kde se pmví o Apoi!ovi a .ieht příůhodu do Bfezu: "Prošel vyučováním v pestě ráně ,mluvil s Vroucím duchem a učil přesně o Ježíši,ale znal jen křest Janův. ZaČal směle mluviti v synagoze. Když jej slyšeli ~riscilla a Akvila,vzali jej k sobě a .ieště·přesně.~imu vyložili cestu Boží 7 I\;~ís,to ,které mli Prisci1~a jako spolupra- ~ 'covnice v Kristu, .~epodtrženo skutečností, že je uvád~na vždy v pořadí před svým manželem. A že nejde jen o hmotnou pomoc je vidět z údaje, že vyučuje cestě Boží. I ~uodia ,a Syntycha,o nichž se apoštol zmiňuje v listě Filipským 14,2-3/,nebyly pasi'tními Údy filipské církve. Praví se o nich,že "pomáhaly v zápase o evaIlgelium". Totéž platí .Hs tě o 1~dii, bbčance tehož měs ta,která podle zprávy Sk. ap; /16,14-151 própů.ičih. Pavlovi i jeho průvodcům sru,] dům.'
Uvedená místa ukazují, jak ie nebezpečné posuzovati apoštolův výrbk o mlčení žen v církvi v isolaci,v oddělení od ~iných jeho zmínek o ženách a jejich úloze v církvi. Pavel 'dává ženě v ci rkvi místo a poslání. Ne';důleži těj ším svědectvím tu zůstává slbvo,které napsal Galatskym 13,28/: "Již není Žid ani Řek,není otrok ani svobodný, není mtt~ ani ženaj všichni jste jedno v Kristu JeŽíši." Pokud 1de o postavení muže a ženy;.ie to polemika proti židovství,kt~ré činí rozdíl mezi mužem a ženou. Křest ~fpvvšuje i po této stránde obřízku,po?ěvadž nedělá rozdílu v pohlaví. Je-lia.poštolův výrok o mlČení žert v církvi ne.ikonservativně.iší ze všech .ieho-výroků o ženě,5e tertto Výrok n~jpokrokovějŠí. Ja.kmohou oba pocházet od téže osoby? Jak si vysvětlit rozdíl,který 5~ mezi ob~ma ? Korintskou náboženskou obec zhložil apoštol Pavel. Říká o sobě obrazně,že'~e otcem éto obce: "Kdybyste měli d'3set tisíc vychovatelů v křestanství,otců mnoho nemáte. VŽdyt .1á isem se stai vašim otcem v Kristtt Ježíši skrze evangelium" II.Kor.4,15/. Pro bohoslužebný život této obce mohl stahoviti ~en on řády. K nim náležela. i činnost žen v církvi,kterou zavedl. Jinak by musel prot~tovati proti tOffiu,k~ržv Korintě ~eny v církvi "proroku.ií" I .. káží/. Na místo toho apoštol ve svém listě bez vytkY tuto ,skutečnost konstatu.ie: "Když se muž modlí nebo proroku,ie s pokrytou hlavou,zneuctívá svou hlavu. Když se žeha modlí nebo proroku.ie s nezahalenou hlavou, zneuctívá svou hlavu. Je to .iedno a totéž, jako by se oholila. Když se ~ena nechce zahalovati,at se již hned ostříhá; ~e-li však pro ženu potupou stříhati ťe nebo holiti,at se zahaluje. Muž si nemusí zahalovati hlavu,poněvadŽ muž je obraz a sláva Boží,žena však je sláva mužova; nebot muž nepocha~í z ženy,nýbrž žena 'z nluže,vždyt
-
32 -
nebyl muž stvořen pro ženu,ale žena pro muže. Proto žena musí na hlavě míti znak mužovy moci vzhledem na anděly. Ovšem v pánu není ani žena bez muže,ani muž bez ženy,vždyt,.ieko pochází žena. z muže, tak i muž sKrze ženu,a všecko vespolek je z Boha" /I.Kor.ll,4-12/. Z textu vyplývú,že ?avlovi nejde o to,smějí-li ženy k&zat či nikoliv.· Předpokládá, ze káží a dě.ie se to .iistě s .ieho vědomím a svolením. Proti tomu nemá námitek. Řeší otázku periferní,otázku zvykovou: Má-li mít žena při prorokování závoj. Z této skutečnosti tedy naopak vyplývá, ze to byl Pavel sám,kdo na rozdíl od židovství otvíral ženám pusobnost v církvi. Pak ale nemůže proti činnosti ženy v církvi stát. Apoštolovo přáni: .Jako v každé církvi svaté, at i 've vaších církvích ženy mlčí" /I.Kor,14,34/,není tedlf namířeno proti kazatelském~ projevu žen či proti Ainé )e.iich činnosti v církvi. Jde o pro';evy žen,které rte,isouv, žádné funkci a které ruší bohos luzebné shromáždění svými ddtazy. Ua to ukazují slova: "Chtě,jí-li se /ženy / o něč.aJnpoučiti,at se zeptají doma svých mužů." Jde tedy o- nemístné dotazování návštěv~ic,které běhe~, shromáždění chtějí debatQVat,které heumě~í držet ~a~yk na uzdě:. 1I.poštol,jim nezapovídú práci v církvi ,nýbrž výstřelky- chování. Byl to sám Pavel,~do jim dovolil jít kupředi.l,kdo,~e postavil před Boh$m na roveň s mhži a kdo .1enynJ: musí brzdit,kd;Y'z dan6 rovnosti zneužÍva1í. Je si třeba ovšem uVGdbmit, že rovnost 'ne~namená ani u Pavla steJnou poůži teln~st k :růzrtýrni' funkcím. I pH rovnolOt1 nutno zřetel na v'hQdnosť pro různé Ůkbly,pOhěve.dŽ rozdlly; meZi mužem a. ženou v určitém' smyslu vždycky zůstávají; Prvokřestanská církev znaía dobře tuto skutečnost a ve službě evangelia užívala žen na prvém místě pro diakohii;pro službu lásky,pro pomoc trpícím; v této oblasti se mohly uplatniti víc~ než na př. v'práci misljni,která kladla velké požadavky na fysidkou. zdatnost. zmínka o ptorokování žen v iLk~; ~.listu Korintským však Ukazuje, že mez působhos ti. ženy; clrkvi nebyla dána jendlákonií a že také v služoě Božímu siovu nalezly ženy v prvních časech církve uplatnění.
,"zHi
Je nesporné, že Pavel byl ovlivněh dobovým pohledem na žehu,když ji podřizoval muži. Rozhodně však nelze ~opfít,že apoštol Pavel učinil v pohledu na ženu významný krok kupředu. Kristus mu dal vidět i ženu v církvi jako nové stvoření,jakO rovnoU mužům. ~tenář jeho listů se nesmí nechat svést ani vždy jednostre~ným oBlovením~bratři~; 1en zdánlivě v něm není žena zal).rh,+ta.Jde o výraz,který má širšípqvahu a v n~mž ~e zahrnuto celé křestariSké obecehstvl,k h~~UŽ s9 svým dopisem obrací. ,
.
I
Při stanovení významu apoštola Pavla uvnitf vývoje křestanství Jsme až dosud věnovali pozornost negativnimu 'hodnocení jeho díla,resp. str~nkám,které bývají ne,;víc kri tisovány, v nichž se ukazu.1e na jeho o.tlcliYleníse' od evangelia Je~í šova,kdy apoštol býva činěn zodpovědným z~ zk9~plik9várt! jednoduchého naboženství Ježíše z Nazareta,kdy ,;eviděn jako zkreslující interpret Ježíšoty osobnosti a díla,Jako někdo, kdo vnesl do křestanství pravdy,které nebyly původně Jeho ihtegrální součá~tí. Ter.to pohled na apoštola Pavla ,je dnes na ústupu a nemá mezi novozákonními thsology vážnějších zastánců. Poměr Ježíše a Pá.vla .1e :řešen .1eště s .iiným.výsledkem než bylo uvedeIlO. Základem tohbto pohledu je přehlížení odstupu mezi oběma, Není viděn rozdíl, který je mezi Kristem a jeho apoštolem. Naproti tomu je.z~ůrazňována analogie,ktera je mezi Ježíš~m pozemským,~ak se s ním setkáváme vnajstarší evengelni vrstvě a mezi apoštolem listů a Skutků aI?oštolsk:ých. Thema"Ježíš - Pavel" bývá pak probíráno podobIIě .iako na př. themata.JeŽíš a Duddha",,,Ježíš a So~d'ates". při tomtp pohledu .isou Ježíš' a Pavel hodnbceni .iako'dva.!Boží svědkové, jako dvě hlavní, posta.vy Novéhq záJ$:oiia, .1ako dta zaKlaaatelékřestanství. Ježí~ je při t~mto příst~pu viděn Jako rabbi. Na rozdíl od Pavla nel~e SiCé tt hěho znam~nati obrácení; ale i u Ježíše jde alespoň o
-
povolání. ho Otce. k zákonu břímě.
ZJ3 -
Dále se tvrdívá: Ježíš historický nezná .iinou autori tu než vůli nebeskéT~ké Pavel -nezná jinou autoritu než Boha a Krista v nebesích. I v postoji je u obou něco společného. Také pro Ježíše představuje zákop nesnesitelné
•
I
pří tomto, řešení otázky "Ježíš - Pavel" .ide o Ježíše historického ne o vyvýšeného Krista,který se plně prosadil v evangeliu Janově. Jde tedy o učitele a proroka.Odtržením Ježíše historického od'Ježíše vzkříšeného,nebeského,přítomného a živého, .ie teprve dána možnost srovnávati J~žíše a Pavla .iako zástupce .iednoho;a téhož nábožensko-dějinného tYPu,typu prorockých pneumatlků.pneum~tických učitelů a zákoník~,eschatoloeicko-mesiánských hlasatelů a prorockých divotvo~ců; Ne. podporu ,stanoviska,které klade Ježíše 'a Pavla vedle sebe,do ste.iné roViny, do ste.1nr§ yýše,bývá,ještě uvaděno,že pbdobn~ .i~ko v~nikly mythY o Ježíšo"i,vz~ikly take o pavloti. A~ťhicky oslavený apoštol jolv paralele s Ježíšovou oslavenou postavou. Pfi.t~m mythus o Pavl~vi nevzniká jen pod vlivem ~ptJv s~utků apoštolských pod vlivem svědectví jeho listů,které půso'bí na věřící: Pavel sám .1e prý Úča.st~h značným podílem na vzn~ku mythu o sobě. Tak pty .ie tomu i U 'J'!lžíše •.iehož oslaV-aní nelze isolbv~ti dd ~ehd.sebevědomíN. .
a
Ve světle těchto pohledů. .ieví se Ježíš a Pav.el .~ako dva Boží Úde ,kteří se sobě podoba.ií a kťe~í vlastním svědectvím. o sobě připravili pudu pro VZ,~~k spasi telského mythu. I
•
Nedostatkem tohoto řešení poměru Ježíše a Pávla je skutočnost,že nelze klásti vedle sebe,do ste.1né výše,dvě·postavy, z nibh~'l'edna ,ie celo závislá na druhé; Tato závislost mezi Ježíšem a Pavlem se ztr~ci,když je přerVána spoj,k~erá právě na závislost ukazuje. Touto spo.ií není Ježíš hisYbtický,a.le J~žíš vzkříšený,Ježíš nebesky. Ve srovnání obou pdstav,Ježíše a Pa~1a;je třeba·viděti1celého Ježíšej to zhamen~ neAenom pozemského,ale i nebeskéh;. Pfihlédnutí jen,k histotické tváři Ježíšově mUsí vést k jednostrannému vidění jeho d!la a osobnosti a k nesprávným závěrůcl;Pavel sám tu ukazu.ie správ.nou cestu: zhá z podaní J'ežíše pozemského, zná z vlastní zkušenosti Ježíše vzkř~šeného. Kdyby nebyl pozn~i JeŽíše.vzkříšeného,neQyI by sVůA život formoval do podoby života pozeml3kého ..JeŽíše,. Klásti Ježíše a Pavla do ste.{né rbviny znamená neviděti záv.islost,podceni ti :vliv Kr:l.stllv na· budování náboženské osobnosti Pavlovy .. JeŽíŠ .ie základním kamenem,pa ně!l!ž Pavel staví: "Nikdo hem-Me položiti základ .iiný,než ten,který 5est položen;to .1est Ježíš Kristus" '/I.Kor.3,1l/. Je-li Pavel někým,pak .ienom dík Ježíši Kris~u. Ježíš .1e kmenem,Pavel toliko ratolestí z tohoto kmene /Jan 15.kap./ Ježíš není závislý na žadné jiné autoritě krbmě autority svého Otce. Pavel naproti tomu .ie zoela závislý na autoritě Elvého Pána ifežíše Krista. Ježíš zná Boha bezprostředně. Pavel skrze Krista. Srovnání obou osobností může být tedy činěno Jen s hlediska odstupu. Správnost tohoto stanoviska možno podepříti i poukazem·na rozdílnost duchovního ražení Ježíše a Pavla. ?avel zůstává i jako křest~n rabínsky' myslícím theolbgem. U Je~ žíše naproti tomu nenalezneme riic učeného; Jeho zvěst .~de z hloubi .ieho duše. 'ý .1ehb niterném životě .ie vidět prímé působení Boží. U ?avla ma,jí prorocká zJevení povahu .iinou. Jsou to extatické stavy .
.Až dosud )sme se obírali
negativnfm hodnocením Pavlova díla či alespoň některých .ieho stránek. Nyní si všimneme hodnooení positivního v jednotlivých úsecích apoštb~ lovy činnósti. V dě.iínách pavlovského bádání .ie možno znamenati snahy po .iednostranném zdůraznění toho či onoho ~seku Pavlova úsilí. NeAvíce zdQr~zňovaným hsekem, k němuž se utíká i naše doba v rohledu na apoštola . .ie jeho misijní služba. Klíč k Pav-
! r
- 34 -
.ovu dílu a .~eho osobnosti ie viděn v 5eho přiznání: Apoštol! Je~íše K:i:-1sta III.Kor . .,lj Kol.l,l; a j.1 Pavlovo apoštolství má co dělat 6 ~eho misionářským ~ovoláním. : novozákonního podán~ vysvítá,že apoštolové jsou svědky vzkříšení. Ne všióhni s~ěd~ :ové vzkříšení .isou však apoštoly Isrovn.Luk.24,49- s v.46 a I.Kor.15,8 a d,/-~en.1), :teré ne.'prve vzkřHeného) viděly ,.nepatřily .ke kruhuapo štolů (Mat. 28,1 a d •.• Jan ~0,11 a d.1 Jen o ~ek1e /Acta Pauli et Theclae/ S8 praví,žé ~e apošto1~m. Zde ~šak Ide spíše o vyrovnání vzhledem k Pavlovi I Je také pochybné,že by oněehnvíóe než )00 bratří- z !.Kor,15,e se stalo apoštoly. Vedle setkání se vzkříšeným je ~eště ledna pbdmfnka apoštolátu: osobní pověření. Toto pověření ~ylo dáno především dvalácti. Souvisí s jejich podílem na působnosti historického JeŽíše. Při setkání se rzkříšeným je toto pověření obnoveno. S apoštolátem v mladé církvi se spo~uAí dva nomenty: Pověřením Ježíšovým se stávají určití mužoVé ~eho zástupci. ZauAíma~í au-' ~oritativní.postavehí neJdřlve uvnitř malého křesťanského stáda. Stávají S8 však ~ároveň mlsioháři. Z matetiálu,který máme,~e nesnadné rozhodnout ,kolik bylo apošto-_ Lů a kdo mezi ně byl počítáni' Byl to na př, JežíšůV.bratr JakUb /Gal.l,18/,ale byl to také Pavel a Barnabášj ne tedY .;en kruh dvanácti. Je pozoruhodnéjže nevíme nic ) osudu apoštolů po svatodušních svátcích. Je však velmi pravdě~odobné,žo byl~ mi~lonáři. Jinak by nemohlo býti· zapsáno v první cUkvi slovo ev. Mat. 28,19: "Jděte tedy,získáve,'te v šetlky národY za učedníky,křtěte ,'eve jméno Otce i Syna i Dleha 3vatého,učte Je,aby zachovávali všecko,co jsem vám nařídil. n )
"
Ne každý kdo se setkal se vzkříséným Kristem byl tedy apoštolem. Nebyl však apoštoiem ani každj misiohář, Jak to lze vidět na případě ~imótheově. Apoštol~t vyžaduje obojí: Setkání se vzkříaeným a pověření pro misijní práci. Obejího sé ?avlovi doB talo. Byl ap(,štoletn a biYl tedy i mis ionářem. Hlásání eva.rt gelia na něm leželo JakO nutnost: "Běda mi,nebudu"'H hláSati evangelium" /IIKor.9,16/. Jde vi Jeruzaléma do Řecka,musí viděti Řím a touží po Španělsku. Duchem naplněný mystik1který na maloasi~ském pobřeží slyší hlas západu ~ voláhí P9 pomoci /Sk.ap. l6,91,5e osobností bezpříkladneho úsil1. Je to Lisi1í,které ,je,prosto okázalosti ,drobná práce,:~ níž se rodí osnova nového svě'ta; Současní spisovatelé a velcí lid~ ,1eho doby o něm nic nevědí, tJředníkům,s rtimiž přišel do siyku •.i13ví se.jako pobloudilý,bElzvýzn~ný člově\c: Jen vý5imečně se mu podaří zapůsobiti na význačně,'ší osobnost". Je více doma m~zi prostými lidmi, Když s~ 'eatká s athénsk~mi filosofy,nedotkne se ,1ého hlas .~eHch srdce. Pro představitele tehdejšího světa byl Pavel ~edním z mnoha ·cestuAícídh hlasatelu,kteří sloužili fiiosofickým nebo naboženským myšlenkám,~hlasatelem c~zích 'božstev" /Sk:ap.17,18/. Meti takové patřili ·rotulní st01kové A. kynikov6 i hlasatelé Východníoh kultur. Sotva však cesty kteréhokoliv z,těchto hlaSatelů vedly tak da1eko.jako_jeho. Pavlovy cesty spoJuAí stř~diska kultury východni se středisky kultury západní I TarsuS jJe:rU.zalem,Damašek,An tiochie, Kypr, Ikoní'!ffi, Gala tiEl,Frygi e,1<Jfez, Tro.1a,Filipi So1uň,Athény,Korint,Caesarea, Řím - a sna.d 1 5IJa.nělsko.iVlisi.~ním Pavlovým polem jsou tehdejší světová střediska. Místa,Jež apoštol na.vštívil jsou k ·na-. lezení na ne.1méně I1odrobné mapě. V této souvislosti .iepozoruhodná jedna skutečnostI Pavel nepřišel'do FJgypta,do Alexandrie,která byla uznávaným střediskem dia.sporního židovstva. NeStalo se tak proto,že toto misijní území mu nebylo přisouzeno? Nebo byli v 'FlBYptě.iiž clříve ~lní misionáři a Pavel .ht.kó7apoštoltam nemohl .iít,kdy2ízáklady .~iěbyly položeny? Není zpráv ó počátcích křesťanství v Egyptě a proto není ani uspokojivé odpovědi na otázku,proč Pavel do ~gypta nešel. Lle i bez Bgypta je jeho misijní pole nemalé rozlohy. ~ I
O vnějším průběhu Pavlovy_misie lze si učiniti obraz z vyprávění kn~hy Sk.ap. ,i když jsou v podání určité mezer,y. Pro způsob a obtížnost cestování možno použít svědectví i jiných památek. Finanční podmínky Pavlových cest byly jednoduché. Lpoštol neměl mn'oho potřeb a cestoval většinou pěšky. Na rozdíl od ostatních apoštolů cestoval qez doprovodu manželk~ a resignoval i n~ právo dáti se vydržovati od obcí, v nichž působil. Jeho obce byly chudé a nechtěl jim býti na obtíž. Sotva však by
,...•. 1
,,..
, •
•
',.J
r'" .-
e·'
~ .•,.
" •.• •...••••.., .. -
I••..•.'..'~.••..·,..• ~ '''''.••."'1"_ ,•..•.• .,1l
.•~••••• ~ . .,.,,'lo"
- 35 -
I pro Pavla ~~o mlSlonare 58 událost U DamaškU rozhodu~ící. Ob~áoeni není jen změnou Kristova nepfítele V .1eho přítele, ale také proměnou apOštola ťaris eism11 v apoštola Kristova. V události u Damašku neJde jen o nové náboženské poznání ,ale také o nove posltÍ-ní. V listě Galatským praví PaveL 00 pro něho Damašek znamená: ,.Ale 'Bohu,Aenž mě určil ~iž před narozením a povolal svou milosti,se zlíbilo ~~evlti ve mně svého Syna,abY<;f ev~ge1ium o něm hlásal mezi pohanY" 11,16/. Pavel je ,hrdý na své misionářské poslání. Je mu znamením milosti Boží. Řimal1ůrn sděluje: "Psal .isem vám zčásti trochu směle,~i,.~ako připomínku p:ro váfi,pro milost, jež mf byla dána od Boha,abyoh byl vykenavatelem bohoslužby Kri~ta ~ežíše pro pohany,a konám svatou s1u'žbu p~i evangeliu Božím, aby se pohané stali libou obětí,posvěcenou DUchém svatým" 115,15-16/, Apoštol se vidí. státi na místě těch,o nichž prorok' IIz.LXX 52,11 řekl: "Jak .ie vítán příohod těch,kteří radostně zvěstu,H dobré věci." Zflkláda si ha svém apoštolství a. zr\l1ral'lt1u.;e ~e zvláště vů.či protivníkům Ihlavně v listě Gal. a II .Kor.1 ~ ničem není pozadu vzhledem k ostatním apoštoll1m III.Kor.12,11/. Neni-ii však v wnfliktu a mluví.:..li sám o sobě, ~e pokorný a nedomýšlivý; ,,'vždyť .iá ,~sem poslední z ~poštolů,ani ne1sem 40den nazývati se apoštolem,protože Asem pronásledoval církev 30ží. Jen Boží mil·ostí .isem, co jsem, a. iehQ ',milost ke mně nebyla nadarmo ,ale nalopo~il ,isem se víc než oni v'šichni,ovšem neiá sám,nýbrž Boží milost se mnou" II.Kor . .5,9-101.
:dravé sebevědomí ,kte'ré pramení z apoštol~kého vyvolení ~.1e doplněno Pnvlovým smys,em p-ro odpovědnost. Když přichází na nové misi,iní pole,není prost úzko.sti I II Také á,když jsem k 'lem br~tří/přišel,nepřiŠel jsem zvěstovat vám svědectví o Bohu s vyika~ící řečí nebo moudrosti; Usoudil jsem nevěděti u vas o ničem,l~č o Ježíši Krisu,a to Kristu ukřižovaném,Vyetupoval jsem u vás v slabosti,ve str~chu a v mnohém :hvění' II. Kor. 2,1-31 . edinou apo$tolovou radosti ~e yzkříšený Kristus ,který otevřel Jeho'šrdce,když šel .0' Dan1P.škU.l;:isionář patří .1en :emu. Nezná příbuzenských svazků. ŽiJe pro Krista. ro něho ~e ochoten všechno obětovat, ?ro něho .~e ochoten přijmout jakoukoliv úlou. Pro Krista se ?ave). přizpůsobuje prostředí,v němž prI;H~u.iejaby 5e získnl:"Jsem voboňný ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych získal co nejvíce lidE. ldůrn .1sem se stal Žldem,'abych získal Židy; lidem,kteřl ,hiou pod zá.konem,:a.ko bych yl pod zákonem, ačkoli sám ne)sem pod zákonem, abych získal ty,kteří jsou pod zákpsmj těm,kteří ~sou mimo zákon, jako bych byl mimo zá.kon,ačkoliv nejsem mimo zákon )ží,nýbrž přímo v zákoně Kristově,abych získal lidi sto.iící mimo zákon; pro slabé 38m se stal slabým, abych získal slabé; všem jsem se stal vŠí~,a.bych zachr~Ú1il ně-
- 36
které bud ,iakbud. lTšechno pak činím pro evangelium, abych v něm měl podíl" II. or. 9,19-23/. Apoštolovi tu jde o navazovací bod v prostředí,které má získat pro Krista. Není to bezpáteřnost,k níž se tu přIznává, ale vysoká míra ~řizpůsobivosti,která roste z lásky ke Kristu •.Tato přizpůsobivost se však netýká obsahu evangelia. Zde Pavel nikdy neustupoval; list Galatským a ,ieho mnohé jiné epištoly o tom svědčí. Pokud jde o evangelium je apoštol ochoten přizpůsobiti nanejvýš formu,aby na př, Řekům kázal řecky tljl dal evangeliu řecké ražení. Nejspiše však Pavel přizpůsobuje sebe,své jednání, V této jeho snaze není slabosti,nýbrž síla,neboť to všechno činí pro Krista. Nechá obřezat .Timothea,aby vyš~l se Židy. Podrobí se v Jeruzalémě slibu,dá se ostříhat,aby byl lépe~řijat a zml--rnilnapětí,které je mezi ním a ~eruzalémskou obc~. Tyto přtklady akkomodace nepřekračují hranice dovoleného. Apo~ štol tak nejedná z bázně: Nezáleží mu na tom,aby v tomto smyslu byl důsledný. Ne důslednost,aié iáska bUduAe. Pavel zná )enom jednu důslednost: oddanost svému misijnímu dílu,oddan6st Kristu. . Z motivu přizpůsobivosti lzs porozurněti i ušInutí ~vátostí směrem ke kultu mysteriJních náboženství. To plaťí o Večeři Páně i o křtu. Tehdejší náboženský řecký svět,v němž měla převahu,mysteria,nesnesl by čistě duchovní náboženství. Bez tajemných rysů ne~ylb pro tento svět záruky Ýěpnos~i. Zde odevzdal apoštoi svůj tribu~ prostředí mystétií. Muž,který tak jasně dhápal duchovní povahu evangelií ,musel vy~ jít vstříc světU,který chtěl dobýt pro Krista; Poněvadž Kristus byl pro apoštola reálněj~í'~eličinou než ~elý viditeiný svět,dovedl pro něho všechn6 0bětotat:nPro Krista .is~m se všeho zřekl a pokládám to za bezcenný brak,abych, získal K1-ista" /Fll. 3,8/ pH své mist.iní práci vycházel Pavel z vlastní zkUšenostl,kdy pozhal,že kdo má viru,dostává Ducha,lásku,svobůdu a Boží eynovstvi. Nepřl~el k pohahům jako moralIsta, aby jim dával ,předpisy k lepšímu životu. Všechny posluchače vedl cestou Damašku1kterou šel sám. Kdo chce dosáhnout spásy, musí se zřeknouťdom~šlivosh na své vlastní síly a musí přijmout mi,lost'Boží v Ježíš! Kristu. z' ~i8totý Bo~í milosti pramení síla k novému mravnímu životu. Jen ten, kdo věří,je schopen činit vůli Boží. Proto žádá Pavel na proselytech,kteří se hl sili ke křtu,jeH víru'v dežiše Krista. Alé hned po příchodu do obecehství byl každý vyučován, .1akma žít. \ I
Mlslonářské dílo Pavlovo bylo ohromné. ~ze v~ěm především a výlučně spatřovati apoštol~v význam? - Pavel nesi evangelium a jeho pochodeň hluboko do pohanského světa a založil křestansk~ obce v ne.idůležitě1jšich střediscích říímské říše. Třeba však míti na zřeteli,že Pavel ne~yl jediný,~do e~ang~lium nesl pohanskému světu. Nebyl ta~é první,kdo se tohoto odvážil. Podle knihy Skutků ap. byli to nejmenovaní hellen±sté, z nichž někteří bY-li z dyprU a Cyrény. ;,Ti šli do Antiochie ;,.mluvili i k Řekům a zvěstovali .dm evahgelium Pána Jěžíše" /ll,?O/. Ta.ké v Egyptě bylo hlásáno evangelium bez úČast! a ,popUdu Pavlova. V 'Římě se křesťanství prosadilo dříV'e než tam Pavel přišel. Byl tedy Pavel jen jedním z misionářů k pohanům. ~á však pravdu, když praví:"Nalopotil jsem se víc než oni všlchhl" /I.Kor.15,lO/. Pavel volil pro mlsi1ní pronikání vlastní methbdu. Nechodil 'do bezvýznamných míst. Nezdržoval se ká~áním a půso~ením od města k městu a od vesnice k vesnici. Soustredov~1 se na veliká střediska a významná místalAist tím,že odtud už pomocí založených obcí křesťanství pronikne do nejbližšího okolí. Jisté je,že bez půso~nosti ?avlovy by se křesťanství neprosadilo tak rychle v kulturních střediscích římské říše. . . r ~ .mlsi.ini činnosti náležela i organisačnl sllrárika,Také v ní pro:jevil,Pavel mimo'" r~ro;ou schopnost: lia rozdíl od ostatních evangelistů nespokoJova.l se .jen,iedním ká~ z~,1llm ,nebo zcela krátkým pobytem. Kde šlo o klí čové pos tiwení ,o cíTkev, která měla byt základnou pro misli v celém kra,ii,tam zabíral svou práci do hloubky a nelitoval
- Z7 meSlcu ani let. Apoštol v~děl,že průnik křestanství záleží na náboženské a mravní pevno~ti )edhotlivých církví. Šlo mu o to~aby každý křestan byl pevným kamene~ v budově chrámu Kristova. K solidní stavbě náboženské obce ~e třeba d10uhé trpělivé práce. Jeho postavení bylo b to těžší,ze velká část jeho obcí~byla složena převa-' hou ·z pohanů a ne z Židů. U Židů nebylo třeba takové víry mravní výchovy,poněvadž po mrav'nj stránce převyšovali celý tehde.i ší svět .. V l,lstech Korintským .ie viděti zvláště dobře, jak nesnadná práce byla po mravní stránce s pohany,kteří za sebou neměli dlouhou výchovu zákona jako Židé kteří lehce znovu upadali. ~pět do dřívějšího způsobu života,do nevázanosti a mravní volnosti. to těžší byla Pavlova situace, že nezakládal etiku zákonioky,ale že ji stavěl na svobo.dě. Apoštol by. mohl nesrovnalosti při náboženskýdh shromážděních v Korintě lehce odstraniti,kdyby nařídll,aby v obci byli zvoleni představení.kteří'by se o řád~starali. Namísto toho se obrací a dovolává smj'slu pro odpovědnost u jednotlivých údů obce. Jako apoštol ~řítlka užívá své autority. Pokud je to možné,nestaví na autoritě. Chce dosáhnbut pořádku ces tou svobody. Až na vÝ.iimky se mu .i eho pos td osvědčí.
a
°
lJlísto,které zau.iímá v Pavlov? životě.-ieho misionářské·poslání,je Jistě míl:lto přední a významné. Kdyby Pavel nebyl ničím .i1ným než misi·onářem;náleželo by mu'i tak .~edno Z předních míst v apoštolské církvi a v dě,iinách křestanské církve vůbec. Proto ti, kdo vidí .1eho přínos předey- ším tímto směrem, vyhmatávaH .i eden z ne,1důleži těH:ích rysů,v nichž tkví apoštolův význam I Přestd však ?a~el Jen Jako misionář není ~elý Pavel. Vyzveda.1í-li. někteří b.adatel~ Pavla .1ako misionáře,vyzveda:1í Je,; jiní v .iiných stránkách Jeho díla. Ta~ tUb1ngenská. škola .;e.1 viděla hlavně ·.lalr.o apoštola svbbody, při čemž svobodou rozuměla především svobodu od zákona. Na řadě_mí;ť Pavlových listů .1e možno zachytit .~eho úsilí po vysvobození ze .iha zákona .. Křestan Je v očích Pavlóvých novým stvořením a .~e .iím také proto, že Kristus .ie konec zákona IŘím.1G,4/. "Nyní však 5sme zproštěni od zákona,poněvadž jsme odumřeli ~omu, čím .isme byli vázáni a můžeme sloužiti novým způsobeIh-jv duchu, a ne starým,podle písmene" IŘím.7,6/. Otázka zákona .ie pro apoštola. právě proto tak 'žhavá, že .iako byvalý farizeus poznal l .ieho nedostA.tky,do .;e.1ichž z!:l..ietí" upadl. Spor o židovský zákon se mu soustředoval do problému obřízky. Když partikularistijčtí židokřestané narušili klid .ieho galatských oboí , zasáhl doplsem,v němž píše;~To je ta svoboda,kterou'rtás Kristus vysvobo~ dil. Vytrvejte tedy a neberte na sebe znova ~ho otroctví. Hle,já Pavel ,vám pravím: Budete-li se obřezávati,Kristus vám nic neprospě.1e~ lGa.l.5,1-2/. Poměr ?avlův k zákonu není však .iednoznačně negativní. Pavel vyrostal .~ako muž bible a umí zákon vidět i v lepším světle. Zákon Je nm o'bsažen v Písmu a Písmo .iei pro Pavla <1ako křestana autoritou 1čti Gal. ~, 8t:, "Písmo, které předvídalo, že Bůh z ví ry ospravedlní pohany,předem vyhlásilo. Abraha.rnovi evangelium ve slovech: Žehnány budou všechny národy v tobě." - Gal.~,22: ,IAle Písmo.uzavřelo všechny pod hřích; aby. slib z víry v Ježíše Krista byl splněn těm,kdo věří." - .Ne nad to,Co je psáno",píše Korintským /I.4;6/. Svoboda od zákona není míněna u Pav~~ liberallsticky. Stejně jako bnju,;e proti spoutanosti zákonem, bojuje také proti těm,kteří hlásají,že všechno je dovoleno. Odtud ,;eho zápas na druhé frontě,který tUbingensk~ škola měla stejně zdůraznit. Je to záp~ proti pohanské mravní laxnosti. Nejen svoboda od zákona,ale také svobo~a od hříchu. Svoboda od zákona 58 u Pavla vymezena a ohraničena přikázáním lásky, které ste.'ně .1ako u .JeŽíŠe 5e koncentrací zákona: "Nebot celý zákon 5e naplněn v .iedné větě: liIilu.1 svého bližního .iako sám sebe" IGa1.5,14/. Proto 5e nárok na svobodu usměrněh požadavkem z'řetele na budování; "Všecko .ie dovoleno, - ano, ale ne všecko prospívá; všecko .1e do~oleno, - ano,ale ne všecko přispívá k budo'rání. Nikdo nemá usilovati jen o to,co jemu slouží ,nýbrž o to,co slouží druhému" II.hor.IO,23-24/. I
V zdůraznění už u JežÍŠe
svobody od zákona navázal Kris ta. Pohanské pro's tředL
apoštol
na unlversalistické pracoval,
v n~mž převahou
prvky,které mu urnožňCívalo,
jsoul aby
- 38
tyto prvky'rozvedl do šíře,jíž křestanství potřebovalo,mělo-li se stát náboženstvím světovým. V osvdbození od zákona,v překonání židokřestanského partikularismu, je Pavlův podíl jedinečný. Zde vysoko převyšuje všechny ostatní apoštoly i Petra. Napětí mezi Petrem a Pavlem, jak je zrcadlí na př. list Galatským,vedlo v dějinádh církve k rozporům v hodnocení obou významných osobností první církve. T,yto rozpory vedly heJ častěji k extrémním pohledům a závěrům. Tak na př. v židokřestanském podání,ktaré .1de datem daleko 7ipět a které zachoval Š/'l.hrastaniIv díle! Náboženské stranY a filosofické školy-I se praví: "KdyĚ byl zabit a ukřižovtin,sešel clolů a uviděl .1e.' Šimon-Skála a on s ním mluvil, a přenesl' na něho svou sílu; pak opustil svět a vystoupil n~ nebesa a Šimon-Skála byl jeho zástupcem; byl nejznamenitěJŠím apoštolehl,pokud ,jde o vědomosti, zbožnost a vzdělání. ~ - O Pavlovi se tu praví,"že kalil Petrovo dílo a uváděl ha scestí. Tomuto exklusivnímu hodnocení Petra odpovída i jdho přecenění v římské církvi. Tento proces vzhledem k určitým náznakům,přítomným ' již v Novém zákoně,není překvapením. Odrazovým můstkem je tu slovo z Mat.16,17-19 a také jiná místa,v nichž se o Petrovi mluví. Nezáměrně dosvědčuje také Pavel, že Petr byl jedním ze sloupů církve/apoštol pro ~idy,tedy autorita,která je omezena a, platí pro Jeruzalém. Pavel odmítá Petrův'pbkus uchopiti se vedení v syrské Antioch11. rro široké úzě'mi pbhanokřestanské vydává pravidla a zásady Pavel. Teprve v I.listě Petrově se rozĎiřuie kruh Petrovy autority na,~alou Asii. V II.listu Petrově vystupuJe Petr Jako aut~rita,která dává placet Pavlovu učení a dodává,že ~eho listy obsahu11 těžká mlsta;kteťá JSou od nevědomých a neustálenych lidí překrucována 13,15 a d. /
I kdy~ v prvních křestanských stoletích vystupují Petr a ?avel v církvi vedle sebe ~ako knížata apoštdlů,Pavel ustupuje do pozadí před Pet~em. Stavění obou na stejrio~ úroveň bylo pokláaáno Za kacířství. Trvale však někollk;stQletí,než blfl Petrův primát vyhlf.šen. Slovo z ~at.16,18,které bylo pro toto vyhlášení zť.kladem,nebylo v prvnfch dvou.křestanských stoletích v tomto směru užíváno. Teprve u papeže Lva I. ve 4.stol. je plně využito. ?etr daíci v nebesich je viděn jako prostředník, jako representant Kristův. O Pavlovi není řeči,ač je v jeho iistech více dokladů pro jeho primát než kolik ~ich celkem máme v Petrovi. Materiál pro Petrův primát je nepočethý. Rozhodující .ieMat.16.kap.,v níž .ieV'še zahrnutol vyhlášení Petra za základ, na němž je budována církev a Jeho zastupujicf Jřad. Jen~~ sukcessi se ve výroku nemluví. ~ro Pavla nemáme analoBické~o slova,jímž by mu od Krista byla předána moc, i když v .jeho listech máme dost svědectví o jeho sebevědomí jako pověřence Kristova. Tak se první z dvanácti stal i prvním pro církev. Pet:rova.rriori ta ~Jřed Pavlem nebyla však v církvi obecně přijímápa. U gnostiků la, heretiků Davlovské~o ražení byl Pavel ceněn výše než Petr. ffiarcionviděl v Pavlově povolání jedinečný spásný čin. V marcionistickém po,ietí sedí Pavel 1.'0pravici a 'Marcion po levici Kristově. Ještě více než ma.rcionisté hodnotil Pa.vla špan.3lský heretik 1,~igeli us v 8.stoL Viděl v něm inlta.rnaciDucha. svatého. Říkal, že Bůh se zjevil jako Otec v Da.vidovi"iak:o Syn v Ježíšovi a j~ko Duch svatý v Pevlovi. Postavíme-li vedle sebe postavy obou apoštolských pro své dě.iínné působení větší než Šimon Petr.
knížat,musíme
.
říci, že ,Pavel .ie.
Chtějí~li'někteří badatelé viděti Pavlův význam především v oblasti j6dnání,činů Ita.k na př. Renan,Nietzsche,Wrede,Deissmann,D.W.Riddle,Klausner/,j$OU opě~ jiní,kteří tidí v P8Niovi velkého myslitele, systematického ~heologa prvního křestanství IF: I
l
/
-
39 -
C.Bauer, Schweítzer, Bul tmann ,Lohmeyer/. Tito druzí se 9píra,jí hlavně o fakt,že Tavel na rozdíl oa ostatních učedníků JežíšovýCh prošel'rabínským školením. ~ravda ~erže myšlenková,~heologická práce ?avlova,měla velký význam pro mladé křestanstvi: Pavel velmi zřetelně rozpoznal,že Ježíšdvou smrtí a vzkříšG~im nastalo nové období v dějinách světa. Křestan i po s~rti a vzkříšení Kristově žije ;eště ve starém eónu,ale už jako příslušník eónu nového. Apoštol vidí mezidobí,v němž je cír.kvi uloženo žít a pracovat/jako odlišnou éru. Jetuzalémská obec,na rozdíl od Pavla zůstala. orientována .jednostranně'na parusii a nedovedla z toho důvodu při.1ímat ovo'" ce kříže. Zůstala společností výhradně čekájící. I Pavel a jeho obec ček~Aí parusii, ale nehledí jen k ní ,n;1brž obrace.jí se zpět k rozhodu.;ící Ůdálosti v dě.iirHich,ke Golgatě a vzkříšení. Podtržení spásného význ~u kří~e~ odvedení pohledů církve od oblaků,odkud Ae očekáván Syn člověka,zachránilo dírkev před krisí,kdyŽ parusie nepřioházela. Apoštol Pavel umožnil horečně ček1.dídí 'církvi přechod do dnů,v nichž ap'okalyptické ustupovalo do pozatlí a v nichž církev uměla těži t z IKristovy oběti. Jeho vlastní zkušenost u Damašku mu dalá poznat; že druhý eón se prolamuie do eónu našeho,že resignA.ce na ú.silí v tomto světě není na místě. Správné dooenění oběti Kristovy pro zivot křestana a církve je rierozlučně spojeno se jménem ?avlovým,který však nedocház'í k svému poznání cestou přemýšlení ,spekulace, ale cestou vnitřní .iistoty.které se dostalo i ostatním apoštolům. I Je plně proměnil teprveFán ukřižovaný a vzkříšený. Byli Jiní Za čaSU Ježíšov~ života a jiní po ,jeho oběti. hle nedovedli formulovat příčinu této proměny s/tou jasností,s kt~rou událost kříže pronikal Pavel. Odtud i odkázáni Ježíše historického u Pavla na to místo,které mu ~áleží. T;Ia.1í tedy pravdu.tilkdo Pavla pokládaJí Za velkého theologa. Je vše.k třeba. si říci, v .jakémsmyslu skutečně theologem .ie. U Pavla. a také u žádného z da' ~ích novozED.<:onních theologů /Jan,autor 1istu židlim/ nelze mluviti o theologickém systemu. Bibličtí ~heologové se sice i dnes pokOUšejí konstruovati apoětolúv tneologický systém a činí to s menším či větším,ale n1kdyne s úplným zdaremj a.to protojže u Pavla nejde o ~ednotný systém,ale o myšlenkové pochody,které nesměřují k sys+.omatlcké ~ednotě. Duch apoštolův je velmi bohatý a nalézá vždy nové řešení v odpovědi na otázkuj Jíž .ieza.městnc.í.h. Jedhota .;ev ptožitku,který md-,v'úchopení od Krista. při stuQiu Pavlovy theologie je třeba zdůrazni ti více praktický charakter .ieho theoloeické ~rodukce a sice proto,že apoštól nep-íše Za tím cílem,aby vytv'ořil systé1.1,o.leaby na tu, či onu adresu vypovidal o své víře. Při těchto výpovědích užívá Pavel rQzných výra~ zových možnďstí a užívá jich jistě i se zřetelem na to či ono prostřnlí,do nčhož píše. Tak užívá apoštol řady ob~azu pro vyslovení dosažení spásy v Kristu. Ne~známě~ší z nich .jsou: ;spravedlnění,smíření,odpuštění,vykoupení,při5etí 7.0. syna. Ač tu Jde o řadu různých slov,Asou to synonÝ~a~ Během staletí Qostaly uvedené výrazy zvláštní ražení ve světě křestanskéh~ do~natu a.s tímto nep~vodním ~řízvukem je přiAímáme také my. Ač apoštol užívá různých výrazů,jde mu vždy o vystižení jednoho a téhož posto.ie člověka před Bohem. Jeanou 5e.obžalovahým,.j indy nepřítelr:m,ci indy vinní- J kem, opět .jindy otrokem. Sto,ií před Bohem, vždy něčím od něho oq.loučen: hřítJhem,"masem", světem, zákonem. Připo,jením ke Kristu prožívá zrušení dosavadní vzd[ler_osti a nalézá cestu k Bohu. Je tedy nesprávné soudit po~'dleněkolika různých obrazů,.iichž Pavel. užívá,ha několik bran,.;imiž má člověk pomocí Krista prc.iít. Jde o .1elinou otevřenou bránu,kterou apoštol viaí,1.1črtá v několika podobách. Pavlovi ~ako theologovi rozumíme tenkrát,když 'všechny jeho výpovědi o'spáse slyšíme .ia.kotóny 5ediného a.kkordu. I:Iříšník.ie v postavení obžalovaného 1,řed Eohemjnepřítele Božího,vinníka,otroka - v Kristu .ieprohlášen za svobodného,vyk0ur~ného,bezhřišnéhoj přltele Božího. Jde o zkušenos t ,kterou prožÍ'Va kaŽdý ,kdo se sdkal s Kris tem: . "Nyní však v Kristu Ježíši vy,kteří jste kdysi by1i vzdáleni,stali jute se blízkými Kristovou krví" /Ef.2,13/. Není tedy na místě tázat se,v ,jakém poměru ~e u ?av1a ospravedlnění 1.1usmíření, odpuštění a vykoupení: Je to totéž .1 ako ptáti 8 e,v .~akém
- 40 -
poměru je obžalovaný k nepříteli nebo hříšník k otroku. Pro Pavla 5e jistotou, že Kristus se za nás obětovfl.l,že"zemřel za nás". Na ot8.zku,proč se tak stalo,má apoštol řadu ódpovědí,které nestojí vzá.i~mně protI sobě,ale doplňují se,aby z několika stran osvětlily spásný akt kříže. Obrazy a výrazY,.iichž ř'avel pro své christolo- L gické výpovědi užívá, jsou vZaty, ze slovníku Septuaginty,z židovské Qesiášské tradice, z Ježí šových slov zachovahých v evangelní tr8.dici, ale také ze sftkrálního po ilnového a obrazového pokladu mimožidovské~o světa. .
.
Nelze teny u ~avla mluviti o křesťanské theologii v pravém slova smyslu. T~ková theologie náleží až druhému století a Za první theology je třeba pokládati představi tele gnosticl:ých škol,Basi1ida a Valentina. r
s apoštolovým rozpoznáváním, že dťuh# eón se prol§ffiujepo Ježíšo~ě smrti a vzkříšení do eóhu starého,souvisí jehb koncepce církve. Když ftpoštol hovoří 9 církvt;má zprav dia na mysli jednotlivou habozenskou obec. Tak píše"církvi Boží,jež jest v Korintě'" II; 1,2./.liI1uvío církvích v lo1p:tlnímsmyslu" Na př. II.Kor.Il, 8: "Jiné éÍrkve .jsem olupoval,brnl .isem od nich plat'jabych vám mohl sloužiti." V 1istě Filemonovi je řeč o církvi,která je v domě FllemonQvě. ř'odobně v I.Kor.16,19: Apoštol v~ak nemiuví o církvi jen Aako o místním sdružení křestanů. Ve l2.kap. I. listu Kotintskýmjkde pro církev Vbl~ obraz těla,jež má mnoho údů,prav~:" Bůh ustanovil v církvi jedny především za apoštoly,za druh~ za proroky,za třetí za učitele" /12,2.~/. Z.uvedení apoštolátua .iého zařazení do rámce církve je oprávněné soud~t, že tu ?avel nemluví o církvi ~ako celku,v n~mž~.ide o víc než o vzájemnou sol(deritu jednot ivých náboženských óboí. Wdde také jen o jednotu víry, j&dnotu mravrtí podoby život a jednotu nadě)e,nýbrž o jednotu v Kristu. Církev je tělQ Krlstovo,do něhož jsou zapoJeni všichhi,kdo .1!:lou pokřtěhi a při.iíma.iíVečeři Páně. Nebeský Kristus ~otřebu~e círk8v Jako tělo,aby mohl být reálně ve světě ,přítomen. Sám o sobě zůstává hlavou a tedy základnirh řídícím orgánem. Bez církve .ievšak .1en hlavou bez těla. Církev nemůže vznikhout bez Krista,nemůže být bez něho. Je to Kristu9 oslavený,který vovolal církev k život~. Církev je odvozena od jeho přímého zásahu. Není ií protosr·olečnost z času Ježíšova života. Nemůže-li být církev bez Kristfl.,nemůže být ani ~ristus bez církve. I
Základním znnkem církve Je přítomnost 'Krista, Tamjkde mluví Pavel o drkvi 'v širším slova smyslu /čti ne..př.Kol.l,24: •• Chtěl bych na svém těle doplniti,čehG se .ieště nedostává v souženích Kristových pro jeho tělo,totiž církev"/,má na mysli společnost utvořenou ze všech,kdo nEiležE;l.ií k Pánu,ne v jednom čhse a'v .jednom místě,ale v absol'tltnu, nad časem a.pros torem. , I
Srovnáme-li Pavlovo po.ietí oírkve s po.ietím jeruzalémským,nalezneme ~ákl~dní společaý znak: V obou případech je církev orientována k příchodu Kristovu. V jeruzalémském )o,jetínení však rozdílu mezi sl:Jolečností,kte.rá obklopovala Ježiše 38. času jeho žirota a mezi společností,která se schází v Jeruz~lémě po jeho smrti. ?ro r vla je tu ~ozdíl a to proto,že křestanská společnost po Ježíšově kříži a vzkříšení není ~iva jen z nadě.;e na druhý příchod,ale také ,Zl Ježíšovy oběti. S jedné st:-'my .1e i pro )~vla Kr1'stus -očekáván,s druhé strany však dál cítkvi skrze svou obě~ závdavek,kte'ý z ní činí novou společnost,odlipnou od té,která se kolem něho vyt-.·ořilaza .ieho ;ivota. Společnost,která pfijala ovocé kříže,má větší míru naděje'n~ příslušnost'k udoucímu světu než soubor lidí,kteří tvořili Ježíšův cestovní doprQ~od.
-
rfl.vlověpo.ietí oírkve .ide o výraz silné osobnos ti,kterou nemělo .10:1.;'..7011.1émské křesanství. Pet:r .ie.ko.1eden Z .pi1edatavitelů .1e:r"Uzalémskécírkve podléh'~l svému okolí 'čti 2:kap.listu Galatským!l I)roto koncepce církve,která se pros díl'..v JeruzaJ.émě, ěla charakter tradiční.
- 41 -
i.:ezihlasy,které hodnotí Pavla vysoko v prvé řadě pro .iehQ theologlcké dílo ,nescháze.ií takové ,které .ie.ipokláda.ií za mys tika /na př. Alb. S~hwei tzer/. Lys tikou .ie přitom rozUměn vztah,v něm~ lidská bytost shledává, že napětí mezi zemským a nadzem- . ským,časným a věčným je překonáno. ~wstik se pokládá Za příslušníka světa nadzemského a věčného,ač žije dosud v časném světě. U Pavla nejde však o li~stiku v poměru k Bohu,ale o mystiku ve vztúhuke Kristu. Základní myšlenka pavlovské mystiky zní: Já Asem v Kristu Ježíši a v něm se poznávám jako.bytost,která je vyzdvižena t tohoto smyslového a pomíjivépo světa; v Kristu mám Aistotu zmrtvýchvstání,v něm .1semdítkém Božím. Člověk·umírá s Kristem,vstává s ním z mrtvých, .ieosvobozen od hříchu a zákon~,získává ducha Kristova a má jistotu vzkříšení. .
<..
Na rozdíl od stoické mystiky id-eu Pavla o mystiku,která je v pobybu. 'Pavlův Bů.h není imanentní,ale transcendentní. Stoická etika fřirozeného a bezprostředního bytí v Bohu není pro apoštola při,jatelná. Božími dětmi budou lidé teprve v' mesiášské říši. V přítomnosti mohou tak 9ýt,označováni ~ep v anticipaci. U Pavla má tedy mvstika co činit s eschatologií. Jejím výsledkem není spoJéní eschatologických myšlenek s helleni~tickými. Hellenisace křes~anství se neprosa~uje ~ Pavlem, ale aŽ po něm. Schweitzerovi se Pavel ne~eví ~ako hellenisátor křestanství. Dal však křest~nstvl skrze eschatologickou mystiku ražení,v němž křestanství bylo hellenisovatolné. Jinj rozdíl mezi mystikou hellenistickou a Pavlovou je;ten,že Pavlova mystika je dě5inně kosmická,kdežto mystika hellenistických myste~ií je mythická. ~ythická,mystika je orlentóvána tím,co bylo,d5jinně kosmická tím,do bude. V mythické mystice dostává v minulosti ležícíudáiost všeobecný význam a ,působnost tím že je opakovana jako symbol a znovuprožíváng od osobnosti,která o záohranu usilu5e. ffiythusje stržen do přítomnosti. V mystipe Pavlově probíhá vše objektivně. Ji~y rozdíl j~,v tom, že Pavlova mystika se dotýká celé šíře života,kdežto hellenistická .jen chvilek. tusledkem vysokého hodnocení rr~s~iki u Pavla je vid~ní souvi~losti jeho theologi~kých Výpovědí s mystickou zkušeností a utřídění těchto výpovědí a jejich zhodnorleni pod.ievztahu,.iA.kýk mystice ma,ií či nemfdí. Tak na př. sto,ií u Pe.vla vedle ,s~be dvě p~edstavy o odpuštění hříchů. P0sile .1edné odpouští Bůh hí'. základě smírné smrti JeŽíšdvy. Podlé .druhé činí to tak,že skrze umírání a zmrtvýchvstání Ježíšovo nechá zahynouti s tělem zároveň hřích, takže ti,k~o s Kristem zemřeli a vstali,platí před Bohem 5~0 bezhříšné bytosti. První nauka je prý převzatá. Druhá Ae vlastní Pavlova;poněvadž plyne z jeho mystiky bytí v Kristu. Ti,kdo v důsledku nesoustředění se na Pavlovu mystiku Clní z ospravedlnění z víry centrum křestanova přesvědčení,nejednají prý správně a musí poci~ovat,že zacházejí s takOvým.poJetím vykoupení, z něhož se nenechá logicky vysoudit žádná(Dtika. Učehí o ospra~edlnění z ,víry je tomto světle něčím neúplným. Etiku je prý nutné vidět ve ~poAení s mystikou.
v
I
'{ táJnci úSlilí,které ,dhci~na Pa'ltlovivyhmátnCiuti určltfvýznačný
rys".1o slyšeti také hlas,prohlašujíéí, apoštola za významného ~utora,spisovatele. ,Ten~o záměr ~ouvi. sí se snahou zdůrazniti u Pavla theologické prvky /na prvém místěl nad náboženské. Jakmile .1e dogmatické stránce u Pavla dána přednost pfed .jeho zbožností, .~likmi1e je více ceněna jeho christologie než jeho ~itah ke Kristu,5eho exe~es0 více než jeho svě1ectví,pak také ieho listy jsou přijlm~ny jako literárn~ díla. 7omocí této cesťy .iepak apo~tol veden do SV_bta literatury,aby tu 'usedl vedle jir:ých slaVných mužů,jejichž spisy zaslouží )eště dnes naší pozornosti. Toto omylné ~silí má částečně svů,;kořen ve skutečnosti, že list ~ čase Pavlově byl skutečně li tn-rci.:mÍJn díl'em. List,který na rozdíl od dopisu bývá označován .iako"epištola" byl v colém pozdním starověku .iectnouz.ne.ioblíbeně.lších forem literárního umění. l\'alézEÍr.le ,ieu mnoha národů a také u diasporních židů. Tento líst jako literární dílo )0 va~~ něco .iiné-
- 42 ho než skutečný dopis. káme-li rozhodnout,kam náleží Yavlovy listy,jsou-li ním dílem nebo .i sou-li to dopisy, nemůžeme být na pochybách.
literár-
Dopis ~e prostředníkem doho~oru dvou vzdálených osob. Jedna z,nich mluví k druhé a proto je dopis zaležitostí důvěrno~,je urgen jen pro adresátajči pro určitý kruh, ne tedy pro veřejhost. Obsah dopisu může být tůzrtý,ale co je v něm,je středem zá.imu těch,kteří si píší. I ' , I
i štola-list má S dopisem .~ep. společnou formu. Jinak; .jeprotikladem skutečného do. pisu. Jde-li ve sdělení dopisu o důvěrnqst,je n~opak list veden snahou proniknouti co do nejširších kruhů. Je o něm předem ve statóvěku urgeno ,aby nebyl napsán na jednom papyru,nýbrž na mnbha jiných a šel do světa. Má.být~ čten ve všech větších střediscích kultury. úde na trf' jako kniha,. Je možrto,ho koupit. Představuje zbdží, ne ta.iemství ; Rozdíl mezi dopisem a.listem Je tec1y t8kový .iako mezi platonskýll1 dialogem a důvěrným rozhovorem. List a dopis se od 88be liší jako hmělý a přiro~ený vý~ tvor.
lEp
Pavlovy listy ne.isou dílem literárním jako je ji~ na př. list Jakubův. Jsou to skutečné dopisy. Proto nell1ají,pravdu ti,kdo Pavla pokládají za spisovatele a v literární tvorbě vidí jeho podstatný význam. Nez~amená to však, že by Pavlovy listy neměly žádnou cenu. Naopak: ?rávě proto,že to'ne.isou literární'díla,umělé výtvory,nýbrž skutečné dopisy ~asahuJící.do konkrétních situací,mají velikou cenu historickou i , náboženskou. I svými listy je Pavel veliký~ Skrze "ně vykonávai po řadu staletí v~iv na křestanské ~teilářeI a vykonává .iej,dodnes. 1ehto cíl neměl o;všem při psaní svých dopisů na mys li. Nevěděl, že se s tanou součástí 'M::feste,nského Písma a nevěřil; že svět ve staré podobě dlouho potrvá. 'r' , Některé z dopisů,.~imiž valy. Jisté však jejže listů do Korinta,které dva,které zapadly. Byl obec nebyla stavěna do
Pavel do růzhých situaci svých cirkv,í zasahoval,se nám za.chomnohé z nich se ztratily~' Víme na př. bezpečně,že vedle dvou se nám dochovaly,poslal apoštol do téže obce ne.iméně .iiné to snad zá.iem I<:otirtťskýchsám, aby lis ty,v nichž korintská nejlepšího světla,rlebyly uchovávány.
Dopisy pa.viovy,,iežmáme v novozákonním k~onu, se iachovaly jen proto, že Ibyly předčítány při bohoslužebných shromážděníd~ li Ěe si lienáboženské obce navzá,jem opisovaly. V důsledkU toho je možné,'že nemáme I~echny v pu.vodní podobě,že z nich tu a tam něco mohlo být vypúštěno,~vláště byi~ i dopi~ čten v obci, jíž nebyl přímo adresován a která pak neměla zájem na všedh podrobnostech. Je opravdu dlv,že tolik píSemných památek ,po Pa1iovi zůstal;. Jde téměř o celou jednu čtvrtinu Nového zákona. A při tom někteT\3 z 'dopisů nesou na sobě znakY,I;ro něž obce měly ťo~~a r~dostný duvod,aby je Ú8chovával~: Tak v listu Galatským a v obou listech Korintským ,jemál~ toho, čím by se &dt~sáti mohli chlubit. A přece tyto obce si Pavlovy dopisy četly i s výtkami,kt~r~ V hlCh jsou obsaženy. Jakou autoritu musel apoštol mít,když dopisy pozdé.ii už v mdoh4~ heaktuální,s otázkami a boji,které byly už časově odle,hlé,byly ucho1ávány,čterty apiedávány dále k opisování? Nikdy nemůžeme být dost vděční rředstavitelŮffi obCI aopisovaČŮffi,že nám tyto poklady byly zachovány. Mnoha z měst, do nichž byly adresovány; ztratila svou sláVu .iakb na př. Efez a Korintl Aie dopisy zůstaly. Mají prevdu ti,kteří prátě pro ně apoštola vysoko cení. Zůstalo v nich živé ,ieho vřele bi.iící srdce,.ieho pronikavý pohled,který vše náhodn~, nevýznamné a malicherné uměl zahlédnout ve světle míry Boží. Pavlovy listy ma,ií světově dě)inný význam. Na nich se VŽdy znovu zap&lovala a zvedala upad~.iící křes'-nská zbožnost. Byla období v dějinách křestanství.~dy tyto listy stály poněkud stranou. Ale vnitřní síla,která je v nich,je vede vždy znovu na přední místo. A kdykoliv formalismus nebo Únava osadí církve,.ie to vždy Pavel listů,který vede církve k ne(
-
43 -
pomí~e5ícím zdrojUm sílY,5ež vycházf ne z psané litery,ale rte ze spekulací,ale z plnosti náboženského prožitku.
ze vzkříšeného
Krista,
S významným místemlkteré Pavlovy listy měly jako rege~Grační činitel v děiinách církve,souvisí ryslkterý při hodnocení apoštola bývá někdy vyzdvihován: rav~l jako apoštol protestantismu. A opět: Je to ,hodnocení pravdivé,poněvadž bez spoluučasti Pavlovy si nedovedeme představiti světovou náboženskou reformaci. Platí to v ne~větší míře o l'eformaci Lutherově, Wi ttenbe'rgský aUgus tinián byl veden ve svém mládí podobnými cestemi jako Pavel. Byl přesvědčen,že vlastní~úsilím a z vlastníoh sil dojde spásy. Došel však k pozhání,že, taková oesta ~e nemožná.a neschůdná. Zárov.eň však o'b.ievilnovoU bezpečťlou cestu. Byla to ona,po níž kráčel Pavel od DamaškU,od chvíle svého obrácení. Náboženst~í v duchu Pavlově není založitelné na lidském úsilí.ale na přijetí Boží mi10stllkterá přichází k člo~ěkU v Ježíši Kristu~ OdtUd priorita víry jakb důvěrného spoiehnutí se na Boží jednaní v Kristu před Jen lidským aktid,stnem. ,
.
Úlohu prdduchovňu,i{ciho činitele splnil však Pavel i v I,Qzdě.j ších století ch, zvláště v době osvícenství a raoionalismu. Na něm se posi19valo probuze~ecké náboženské hnutí. I dnes .jsou x'tlvlovylis ty signáiem k novému prohloubenému po;;~tí náboiženství. Eyropské křestanství není ještě mimo n~blahý vliv literatury,ptoduko~ahé koncem, 19. a poaátkem 20. století,v níž všechho bylo viděno s hlediSka lid~ké zkušenosti, kdy mysl ,ieOilotlivéhočiověka bY-hl učiněna startovním polem a delý univero byl. chápán .iako schema vědí ,jejichž střeo.em.,.1ečlověk. LidSké myHení směřovalo k sub.;~ktihsmu. K tomu přistupoval triumf ptírOdní V'ě~. Člověk byl \Spit svými schopnostmi. Byl blízký Bohu. Existende tlří6hulPokud byla vůbec pozorována,byla cháp~na Aa~ ko rtedopatřénf,za ně~ ~e stejně odpovědný člověk jako Bůh. Jde~li pák o otázku odpuštění ,trius í 'být vzá lemné. Dlě hrozné i sv:ětov.évárky otřás ly touto sa.rriol ibostí. l~sli nemalého počtu'náboženských myslitelů.~ prostych zbožných lidí se stáva~í sensitivrií k starým nábbženským ptavdáfu,které ~věstúJe Pavel. Kdysi se zdálo, žé tlfto pro.1dy zapadnóu, že nál'eží jeho dóbě, že nema.~í nic společného s námi. Dnes jsou plhě zdůrr:lzňoyánya.pro~í\ránY. Není už pochyiby o tom, že Boží slovo .i e .iiné neŽ naše slovo;a Bo~í myšlenky jiné hež naše myšlenky. Bůh ~e přece jiný než člověk. On soudí nás a ne my jeho. Hřích přestáva být vodceňován. Znovu ~e slyšeti hlasy o Bohu a jeho soudu,o Jeho královst~í,moci;a slavě ~a.ko nutných předpokladec~ pro porozuměrií 1i>iblickemupbselství j Evangelium .1éžišovo,které bylo oddělováno lod evangelia o Ježíši ,jakoKristu .1e s ním opět spo.iováno. Slova 5a.ko"z.1evení" a"spása", vstupu.ií opět do řeči theolog'Ů..Také nebezpečí hlstoricismu,proti hěmuž bo.iu.ie?aVel v ce1ém svém životě,.je na ústupu. Každý biblicky orientovahý d:uchovní i věř-!cí , ví,že Ježíš histo:rícký nepřivede nikoho ke spáse .•-Není-li JeŽ'íš viděh s hlediska. víry,je-li pozorován čistě zevně z postavení historika;jeví se j~ko jeden z Ubohých mez~ lidmi: ~o,co Ae v Ježíši Kristu z Boha,otvírá se ,jen pohledu víty a ne pchledu vědy. Proto nakonec každá· vážná théologická práce je zakládáno. tam,kde ji zakládal Pavel; u Ježíšova, kříže a ve světle jeho vzkříšení. Síla.a móc Kristova kř~že si přitáhly Pavla,ač se,proti nim stav~l všemi svými silami. Kristus je nad církví· a přemáhá církev. Neřídí se přáním a úmysly ,CÍtkve,ale řídí ci:rkev. Tuto pravdu nese na sobě s hrdostí a chloubou apoš~ol. Tbtito pravdou svědčí každé církvi a každému,kdo našel zalíbení v Ježí šovi j ale nemá odhoty přijmout jeho oběť a uvěH t ,,jeho ~zkřl~ění. ~ro všechny časy zůsfáva Pavel ttpělivým průvodcem křesťanů k pokl~~ d~m,Aimiž obohati1 člověka Ježíš Kris~us. Bývá-li ~avel někdy hOdhobep'v prvé řadě .ia..~omisionář;.J indy Jako apo štbl sv'ob0cW či tMológ mysti'k,spisovatel,apoštol ptotestarttisinu,,iEltřé'ba se ptát,ve kterém 11s'elku práce je skutečně ,jeho velikost. Na takto položenou otázku nelze však dáti odpověd,která by uSPokojila ty,kdo zdůrazňu.ií ~ennostranně ten či onen druh apoštoj
- 44 -
lovy činnosti. Pavlova velikost není ani v jeho misi.iním díle, ani v .ieho theologi1 či v jeho mystice. Pavel je velký celým svým dílem. Uvědomíme si to zvláště dobře,kdyŽ se po'díváme na .1ehopoměr k židokřestanství a pohanokřestanství. Nebýt Pavla,zůstalo by křestanství bud v těsnvch mezích,které mu určilo židokřestanství,hebo by se z,Křesta.nství stalo synkretistické náboženství, jedno z četriých nábožens~ých hnutí l.století po Kristu. Obce, jež Pavel z&kládal, vymanily se z okruhu židokřestanství palestinského;které se pro nepochopení univer-. salismu Ježíšov~ dtalo bezvýznamným hnutím,majícím v dějinách n~b~ženství nejvýše ten význam, že připrMilo půdu islámU.. OsUd pa.lestinského židokřestanstvi .1e dokla.dem prd fakt,že historie nezn~ slitování s polovičktostí. Byl to právě Pavel, kdo křestanství z této polovičatosti vyv9dl. Na druhé straně je však třeba vidět ~ skutečnost, že bez Pavla by hrozilo křestanství nebezpečí jiného druhu také v hellenistickém světě. Proměnilo by se v ~edhu z ~10stických škol,kterď by se zřekla pevné dě.iinn~ tradice a rozvázala.by pouto) se Starým ?íákonem. ~
.
•
j
Síla,kterou křestanstvi zvítězilo nad židovstvím,nad mysteri.1ními kul ty a nad gnosí,nebyla ovšem z Pavla. Tato sila byla v Ježíši Kť!stu. Pavlova zásiuha te však v tom, že přitomnost této síly rozpoznal,~e se nenechal oklamat tim,co lež~lo u Ježíše na povrchu, .ieho příslušností k urči ť~mu nárOdu a prostřeq.í/i. času, ale že pod tímto povrchem viděl jeho spasitelskou tvář. rrbto nenesl křestanství do pohanského světa Jako židovské hnhti .ale iakó nové náboženství. U ?avla se ptvně setkáváme s po.ietím círk'J'e.1ako společnosti:ktetá je odli~ná .iak od Židů tak od Řeků I"Nebudte kamenem urážky ani Židům,ani Řekům,ani cítkvi Boží,jakož i já se snažím všem se líbiti ve všem,hehledárh toho,co mně prospívá;nýb:i'žmnohým,aby byli spaseni" I.Kor~ 10, ~2-33/. V tomto smyslu možno, o Pavlovi mluvi.ti jako o tv:ůr'c:!. křestanské církve; vždy však s dovětkém,že všeéhna moc,kterou k tomu apoštol měl, byla od Krista. Tuto moc pak vedl k vftězství nejen jako mysliťel,ale takJ jako bytost plná tvůrčí jednající síly. Významným činem je teprve realisace určité myšlenky. Ne tedy .ientheolog či .~enmi1ilÍo;nář, ale ,iedna osobnost, v níž všechny runkce .isou koordinovány a řízeny k .~ednomu cíli Ježíšem Kristem. . Židokřestanství kladlo důraZ na Ježíše historick~ho. Proto se nedbvedlb vymanit ze zákonictví. Nepbchopilo,že klíč k porozumění historii .iev Ježíši Kristu uk~ižovaném a vzkříšeném. Hellen1sticke křestanství stálo před opačným nebezpečím. Hrozilo mu nedocenění histdrického Ježíše a Upadnutí do mythologické fantasie~ Oba postoje ~sou extrémní a pro křestanství scestné. Církev,která se dá výlučně na,tu nebo onu cestu,~ě vždy v nebezpečí zttoskotáníl Křestan~tví není totožné se znalostí historie Ježíše z Nazareta. Křestahství není ani totožné S volnými a historií nevázanými spekulacemi o osobnosti Ježíše Krista. Je v~ikou Pavlovou zá~luhoujže v tomto úskalí Ukázal církvi cestu. Identita ukřižova.néhos živým a živého s ukřižovaným, pozemského s nebeským a nebeského s pOEemským,dala k~esta.n~tví etickou průbo.inost a zA..iistHamu zdro.j síly prd tuto :průbo.~nost.Pavel s'ámna sobě J.:lesl výtazně zna'" mení,které svědčilo o .ieho.i2lkémspo,;ehís Ježíšem pozemským i Kristem vzkříšeným. Napodoboval svjff!životem K:Hs'ta II.Kor.ll,ll a sllu k cestě za nírrlměl od Pána vzkříšeh~ho. Podobný postoj sdílí p02lději,~aloasijský Jan; máme však ptávd se domnívat,že to byl vliv Pavlův,který se tu uplatnil.
IV.
z li
stá
v a ~ í
d í
\Í k o 1 y
v
bádání
o
Paviovi
Literatura o PA.vlovi nezůstává co do množství produkce daleko zpět za literaturou o JežíšfKristu. Přesto jsou však prostory nepoznaného značně široké. Platí to v
;,
,I
'
- 45 -
,
jen
prvé řadě o bioerafi~, Je možno .ji sestaviti v přibližných termírlech a to .1~ště na základě přehnané inté1~retace t.zv. autobiografických částí v lisťech jako ~e na př. partie v Gal.l,16-t,14 nebo II.Kor.ll,22 - 12,9 a j. zmínky. Nutno si býti vědom toho,že apoštol nevzpomíná jen pro vzpomínku. Tak zůstává našemu zraku skryt Jeho pobyt v Arabii poobtácení. Jeho eventuelrtí činnóst v letech 3. • 14; po obrácení,kdy ,byl v končináóh syrských a cilických; hevíme jistě kolikrát-po obráéení byl 'v Jeruzalémě a hlavně nám není známo, zdali: po soudu v Římě se áostal ještě í'la Svobodu a.podnikl zatnyhenou cestu do ~'paněl čidokonce dostal-li se ještě 5ednou 0<1·Říme. na východ. Urči té rozpory ,které ,isou ~ézi vlastními údaji Pavlovými a ú~a.l1 knihy'Skutků apoštolskych;nevylučují možnost, že ani tři cesty,jak je kreslí kniha Sk.ap.,nemusí být zevrubnou kresbou Pavlových misijních pochodů. Otevřenou otázkou zůstává ťaké povaha Pavlovy nemoci. Také Pavlovy dopisy přinášejí řadu nezodpověděnych otazek. Je tu stále ne~~asněná otázka místa a doby napsání listů Kolosským,Fil1pským a Filemonovi. Není možno stanovit přesné datum,místo určení a příležitost napsání listu Galatským. Pokud jde o Pavlova autorství, je mú připisováno nyní bezpe~fiě sedm listů: Římanům, I. a II. Kotintským,Galatským,Filipským,I.Tesalonickým a rllemonovi. Příležitostně se vyslovuje pochybnost o lis~u ~olosským a II.~esalonickým. Zvl~ště nové podrobné přezkoušení listu Kolosským se .1eví jako důleži té vzhlědem k přítomnosti .1inde nepřítomný"ch christologických ideí. Znovu ož1vu.ie i starší otázka interpolací do Paylových listů Ina př.13.kap. I.Korl• nebo týž list 14,34-35 - mlčení ženi. Pro případné potvrzení hypothesy o interpolaoi se vyžadu.ie,detailní a plná analyst3.stylu, t..;. slovníku a' Skladby dopisů. Psychologioké pokusy o z.jištění interpolací .isou qpuštěny pro příliš intuitivní a libovolnou·povahu. /'
Mezi badateli není také ještě stále shoda v tóm,jaké misto má apoštol v křestanském hnutí prvních tří desítiletí. Vidění Pavla ~ako převaho~ myslite~e,jako původce křesťanské theologie,rtalézá ještě stále piívržence i kdYž lze říci,že jich ubývá. Nescháze~í ani ~ednostranné hlasy,které.spatřují v Pavlovi v prvé řadě průkopníka křestanského universalismu a urvního Christofora na cestě křestanství k pohanům. Pratda Ae,že hellenistické kř~stanství existovalo před Pavlem a mělo svou historii vedle Pavla. Ústřední t~ridence v hodnocení díla a významu apoštola .se ubírá z.velké části směrem,který přihlíží ke všem stránkám .ieho osobnosti a působení a nesoustřev v I d'lnou. duJe se vy'I ucne na Je v •
r'
Jinou otevřenou otázkou zůstává přesné určení míry židovského či hellenistického . vlivu. Ani dnes nescháze.ií hlasy extrémní po ražení. Většina badatellÍ.stoH však na. stanovisku,že Pavel byl židovský he11enista,člověk zakotvený v židovské tradici, \ ale dýchající v hellenlstickém ovzduší.
o
B
SÁH
str.
..
1.
Život.
II.
Osobnos t
13
III. význam a dílo.
21
IV.
3
Zu.stávni ící Úkoly v bádání o Pa,vlovi -
o -
44
1 46
J
"
\
n
____
•••••__
~
-
_.l;
Název
Apoštť>l Pavel -
Autor
Dr Jindřich Mánek
Stran
46
Náklad
600 výtisků.
Vydave. tel
Nakledatelské družstvo Kr~·ko~skául.?
•••
"Ble.hos13V" Pr8hc II, r
-----
:2ovoleno
ro' , 'v d v., 1 ~ utatnlill UTD em pro veCl Clrcevnl č. j.376,8/52-IIIRi, 13!XI.19~~
Vydání
1/1952
NnklndctGl
Nck12dc te lské druž stvo i'Blchoslev" Prchn II, Krt:~kov ská '7
TiskárM
Sdružené závody měste Ml.Boleslcvě,kom.podnik Mledá Boleslnv,Stélingrcdské nám.39/I1
._-----------'------------------
Druh tisku Cena
Blcnotisk
-----l--2-S-,·---K-Č-S-------------
--------------------~-----------------------
_
---
