SKAUTEM I BEZ KROJE Jind ich Novák - Boban
EKUMENICKÁ LESNÍ ŠKOLA
Milí brat i, o tom, jestli jsme skauty, kdy a jak moc se za n považujeme, se m žete do íst v nadcházejících stranách. Každý nová ek, který p ijde do vl ácké sme ky nebo skautského oddílu, neví p esn , co ho
eká. Proto je na v dci, jak ho motivuje. První zkouška nová ka bude práv
Nová kovská zkouška. Pro kluka, který má kolem sedmi let, bude asi t žké mu vysv tlit, co je to sloužit nejvyšší Pravd a Lásce, a tak je na v dci toho kluka, aby se o n ho postaral. Vysv tlil mu základní zákony, které platí ve skautingu, co je to slib, kdy a za jakých podmínek ho m že splnit. Nová kovská zkouška mu má vysv tlit základní v ci skautingu, nau it ho novým v cem a motivovat ho do další innosti ve vzd lávání. O to se však musí postarat jeho v dce, aby mu dal správný p íklad a snažil se v n m probudit jeho dobré schopnosti osobnosti. Po staletí lidstvo uvažovalo o tom, co je to výchova a jak ji v co nejlepším „sv tle“ uskute ovat. Odpov dí je mnoho a nebude tak rychlé p ijít ke kone nému ešení. Slyšel jsem názor, že cílem skautské výchovy je lov k po všech stránkách vyzrálý, vzd laný, tvo ivý, schopný spolupráce s jinými lidmi, dob e zakotvený v ad
malých i
velkých skupin a zformovaný v kulturní bytost. Je to možná ideál, ke kterému se více i mén blížíme, ke kterému vedeme d ti, ale i sami sebe, protože ádná výchova se asem m ní v uv dom lou sebevýchovu a provází lov ka od jara do zimy. Už p ed více než t emi sty lety ekl J.A.Komenský, že je to ideál. Ve svém díle Vševýchova, zd vod oval nutnost, aby lidé byli u eni všichni, všemu a všestrann . Nau il jsem se, že nejlepší u ebna je minulost staršího lov ka než jsem já. A kolik takových lidí je? Bezpochyby mnoho a tak se i metody r zní. Cíl je však podle mne stejný a p i výchov mládeže je to ten, p ipravit dívku i chlapce do života, zp íjemnit mu d tství v krásné nezapomenutelné chvíle a rozvíjet mu osobnost. Od skautingu spole nost o ekává odpov dnou práci ve prosp ch d tí. Pokud chceme usp t, je t eba si uv domit, že v moderním sv t je už velká konkurence p i výchov mládeže. A to jsou zájmové kroužky, r zné druhy tábor
i po íta ové hry. Pokud chceme usp t, m li
bychom si ujas ovat cíle, co je vlastn skauting, metody, kterými se budeme ídit a používat u toho námi získané zkušenosti. Za ínající skauti i skautky by m li postupovat podle slibu a zákona, a postupn bychom je m li nau it, jak podle nich žít v každodenním život . Chceme p ece d ti vracet z tábor a z oddíl zp t do školního života, obohacené o adu zážitk a schopné se ptát, kdo jsem, o co chci usilovat, hledat svoje JÁ a svou inností sám sebe p ekonávat. To vše postupn vytvá í z dít te vyzrálého lov ka a napl uje význam slova skaut – ten, kdo hledá cestu. K pravidl m výchovy taky pat í, že p íklad u itele, v dce nebo rádce je mnohem ú inn jší než vydávání pokyn , jak co d lat. Povzbuzení je dalším výchovným prost edkem. Je užite né pochválit každého, kdo se snažil nebo hledal nové 2
ešení. Jsem však velmi opatrný u trest . Trestají je doma, ve škole, asto to bývá neú inné. Obecn však platí, že pochvala a povzbuzení jsou výchovn jší a ú inn jší než tresty a já se ídím pravidlem: T ikrát víc chval,než trestej. Skautem bychom proto nem li být jen na své zahrad , na svém pozemku, ale kdekoliv a kdykoliv, jinými slovy, celý sv j život.
3
„Žádný lov k nestojí za mnoho, nev í-li v Boha.“ Lord Baden – Powell
T I ZÁKLADNÍ PRINCIPY SKAUTINGU Povinnost v
i Bohu
Je to první princip skautingu a jestliže si všimneme, v zákon
i slibu samotná zmínka
o Bohu není a p itom z toho skauting vychází. Co lze rozum t pod slovem B h je velice relativní, už jen proto, že každý si pod tím vytvo í n co jiného – kolik lidí, tolik názor . Prost nenajdeme lidi, kte í se v tomto naprosto shodnou. Jestliže si všimneme, v Bibli se píše, že B h nesmí být jakkoliv zviditel ován. Obrazy ani sochy ho nesmí zpodob ovat, proto si každý pod tím pojmem p estaví n co jiného. Katolík si p edstaví n co jiného n ž t eba muslim. Ale každé náboženství má spolu spole né aspo jednu myšlenku. Je to práv onen B h. Myšlenka je, že existuje n co nad lidmi (ne hmotného, ale autoritativn vyššího) a lov k si tím pádem uv domuje, že nemá všemocnou moc a nesmí se ani tak chovat. Jestliže takhle budu hovo it, je to n co imaginárního, nelze si to p edstavit, a jestli si to p edstavíme, už Bohu dáváme podobu, n jak ho zpodob ujeme a potom se názory liší. Proto to te p irovnám na lidské chování v našem sv t . Dá se ten p íklad p irovnat k mamince a jejímu dít ti. Maminka je autoritativn vyšší a my jakožto její d ti bychom ji m ly uznávat jako p irozen jší vyšší autoritu. Jen si p edstavme, co by se stalo, kdybychom maminku p estaly poslouchat. Asi si íkáte, že se v naší zemi, která prošla n kolik p evraty komunismu, utvo ilo veliké množství tzv. „ateist “ a ti se adí do místa a hlásají, že v nic nev í. Není to však tak docela pravda. V tšina z nich však opravdu v n co v í a nemusí to být B h. Stejn jako n která sv tová náboženství íkají, že lov k, který nev í v zosobn ného Boha mimo sebe sama, je ateista.
íkám tedy, že ateista je
lov k, který nev í v sebe sama. Nev it
v jedine nost svojí duše je ateismus. Jak se íká: „Miluj bližního svého, jako sebe sama.“ Domnívám se, že je to velice moudré tvrzení. Jak z ateistického hlediska, tak z toho, že setkáme-li se s Bohem a jiná duše se s ním už setká, stává se její sou ástí, takže vlastn moji bližní jsou moje sou ást. P edstavme si, že jsme jisk i ky, které vylétají z ohn . Ohe je onen B h. Záleží na nás, jak se vzdálíme od ohn . Tma vlastn
neexistuje. Je to jenom
nep ítomnost sv tla. I malý ohe osvítí t eba celou místnost. Na náboženství se lze dívat i druhým sm rem. Moje „já“ je opravdu moje „já“? Jeden indický mystik to vyjád il takto:
4
„Když jsem byl já, nebyl B h. Když je B h, nejsem už já“. K es anský mystik Silensius to zase vyjád il takto: „Každá kapka, která dosáhne mo e, se stává oceánem a tak se každá duše stává Bohem, dosáhne–li Boha. Takže vlastn ztratit sám sebe není nic p íjemného, ale na druhou stranu, to co ztrácíme, je nekone n mén než to, co získáme. Ztratíme se jen v podob , kterou v tomto okamžiku jsme. Pokud je n kdo ateista, nem že nám jen tak položit otázku, kde je B h, kde ho m žeme zahlédnout. Pro toho, kdo se takto ptá, není B h nikde. Na Boha se ptáme ml ením. Proto jestliže je první skautský princip „Povinnost v i Bohu“, myslí se tím hlav n co autoritativn vyššího, jak jsem již uvedl. Ale nesmíme zapomínat i na vše ostatní, abychom nem li pouze jednostranný názor. Uv domme, si, že nejsme pány tohoto sv ta … Povinnost v
i jiným
Jak už druhý skautský princip napovídá, „Povinnost v i jiným“ lze brát i n kolika r znými hledisky, ne pouze tím, co nás napadne nejd ív. Jeden z nich je, že se budeme chovat k bližnímu svému jako k sob sama, jiná v c zase je, že vždy budeme p ipraveni duší i t lem pomoci bližnímu a to i v nejt žších situací, jak to uvádí náš skautský slib. Nem li bychom se chovat sobecky a jen myslet na sebe. Povinnost v i druhým vidím taky v tom, bližním okamžit pomoci, a jde o cokoliv. Povinnost v i jiným neznamená jenom kdykoliv a kdekoliv pomoci, ale také snažit se být jejich vzorem, protože i tak m žeme druhého svést ze špatné stezky a ukázat mu novou stezku, tu pravou cestu „lásky a pravdy“ – cestu, které nebudeme litovat, když po ní p jdeme. Ale musíme si dát pozor a to, co d láme, není zase vypo ítavost, ale opravdová pomoc druhým z lásky. Všichni jsme už p ece slyšeli z cizích úst, „ud lám to, ale co z toho budu mít“ je názorný p íklad toho, jak vypadá vypo ítavá povinnost v i jiným. Když z toho nic nemají, nepom žou. Proto bychom se nem li spoléhat na to, že n co dostaneme, protože všechny hmotné v ci jsou velice pomíjivé, ale to co v nás vždy z stane je náš pocit, že jsme ud lali dobrou v c, že se snažíme lidem pomoci, když to pot ebují, a druhá strana se zase na nás m že v t žkých situací spolehnout ... Povinnost v
i sob
Tímto posledním t etím principem se myslí to, že lov k by m l myslet i na to, jak se m že zdokonalovat a zlepšovat. lov k musí „r st“ a být siln jší a vyzrálejší osobnost, když nastane obtížn jší situace. Dosáhne toho tím, že se zdokonaluje ve svých schopnostech a nedostatky se snaží odstranit tréninkem. Jednou jeden velice uznávaný banké ekl: „Jestliže 5
jsem se cokoliv v život nau il, bylo to tím, že jsem se obklopil lidmi chyt ejšími, n ž jsem já sám.“ Je p ece z ejmé tvrzení „nespolupracuj s neschopnými lidmi“ a samotnou podstatu to už samo o sob vystihuje. Jasn , n kdo si zase m že íct, že i mezi t mi lidmi se m žeme cokoliv p iu it. Má bezpochyby pravdu, ale jen v omezeném úhlu pohledu. Každý lov k se musí zdokonaloval, jinak zakrní. Musíme se zdokonalovat. Ne musíme, m li bychom se zdokonalovat, a nikoho do toho nenutím. V oddíle my jsme ti „u itelé“ a naši menší brat i naši „žáci“. Proto každý u itel by m l být na úrovni a usilovat o to se stále u it vždy, kdykoliv a od kohokoliv. Jinak e eno to popíšu takhle: „B h“ je náš u itel a my jeho „žáci“. Je to jen úhel pohledu, kdy jsme žáky a kdy u itelé. Je dobré být jednou u itelem a jednou žákem. Ale mnohdy jsme zárove
obojím. Snažme se zdokonalovat, být siln jší osobnost, a jsme
schopni zvládat obtížn jší situace …
6
SKAUTSKÝ ZÁKON Život podle skautského zákona není jednoduchý. Nejb žn jším špatným p ípadem je, krom jeho nesprávného pochopení, taky názor, že si skauti ur ují, kdy se podle n ho budou chovat a kdy nikoli. Když se mi to hodí, zachovám se podle toho. Je bohužel dost asté, že skauty jsou lidé jen n kde, jen na své zahrad , a jestliže vyjdeme do m sta, už se jimi nestáváme. Já se tedy proto ptám: M že si n kdo ur ovat, kdy se podle n ho bude ídit a kdy ne? M že to být potom teda skute ný skaut? Skautský zákon se nem že d lit na dobu, kdy se nám to hodí a kdy zase ne. Nem že platit pro jednoho tak a pro druhého jinak. Jestliže bychom se podle n ho m li ídit, m li bychom ho nejd íve znát. Nem žeme p ece p edat druhým to, co nemáme sami v sob , co neznáme a neumíme. Takže jestliže bychom cht li být plnohodnotnými skauty, skaut je v chování takový, jak ur ují základy skautingu. Základy skautingu však ne íkají, skaut musí být … a nebo skaut by m l být …, ale skaut je … Takže náš skautský zákon není pouhou sbírkou zákon a p íkaz , s uvedenými sankcemi za jejich porušování. Náš zákon je jiný. V jeho deseti bodech vystihuje charakterové vlastnosti lov ka, který se rozhodl jít po skautské stezce. Kdo z nás m že íct, že stoprocentn je …? A jestliže nejsme, ptám se. Jsme tedy skauty? Na tomto p íklad
uvedeném do extrému,
m žeme vid t, že náš skauting je velice prom nnou veli inou, závislou na tom, nakolik podle skautského zákona momentáln jsme … Skauty jsme na tolik, na kolik dodržujeme a žijeme skautský zákon. Za každého skauta se m že považovat s klidným sv domím každý, kdo ideál v zákon hledá a trvale o n j usiluje. A to i p es svoje etné pády. Není d ležité, kolikrát jsme upadli, ale kolikrát jsme se zvedli. V domí, že nejsme dokonalí, by nás nem lo deprimovat, ale povzbudit k neustálému úsilí, abychom byli … Rozeberu te proto skautský zákon, aby nadcházející rádci a v dci ho mohli lépe objasnit len m v jejich oddíle. 1. Skaut je pravdomluvný Skaut by m l být pravdivý nejen v tom, jak mluví a co mluví, ale i ve svých gestech, v tom, jak se tvá í, nejen, když se ho n kdo na n co zeptá. Prost mluvíme pravdu, i když je to nep íjemné a nevymlouváme se. To, že by se na n ho lidi m li svým slovem spolehnout, m žeme taky za lenit do pravdomluvnosti. Protože mu v í. Když lov k mluví pravdu, m žeme mu v it a spolehnout se na jeho slovo. Pravdomluvnost se netýká pouze toho, když se nás n kdo zeptá „kde jsi dneska byl“ a my mu odpovíme podle pravdy, ale skaut mluví pravdu i v t žkých situací, kdy by i mnozí lidé už používali lež pro sv j prosp ch, nebo by
7
úmysln n co ne ekli. S tímto se prolíná desátý bod skautského zákona „ istý v myšlení, slovech i skutcích“, ale k tomu dojdeme. Jen silní lidé dovedou hovo it po ád pravdu, a proto musí být skaut i skautka silná osobnost. Vždy to každý známe, když jsme ne ekli úmysln celou pravdu a potom si to i m síce vy ítali, dokud jsme to bu nenapravili, nebo to nedali n jakou oklikou do po ádku. Ale e je asi jen o 20% (možná mí ) toho, co si o nás druzí myslí. V tšina lidi zapomene, co jsme ekli p ed týdnem i m sícem, ale to co nezapomenou je, jak se s námi cítili. Takže být pravdivý nejen v mluvení, ale i v gestech a svých slibech. To, že se s námi cítili jako s p áteli, kterým m že v it a spolehnout se na n , dlouho nezapomene. První bod bych možná nepojmenovával Pravdomluvný, ale práv Pravdivý. V tomto slov se práv skrývá nejen pravdomluvnost, ale i pravdivost v gestech – žádná p etvá ka, žádná lež. Všechno se dá nakonec odpustit, všechno krom jedné v ci: krom lhaní. 2. Skaut je v rný a oddaný V rnost skaut si myslím, že je na míst . Vždy na svém slibovém oznaku máme psa, který zna í práv v rnost a oddanost. Myslí se tím, že skaut je v rný a oddaný nejen rodi , ale všem, kte í ho o n co laskavého požádají. Dá se na n ho spolehnout, protože je v rný a oddaný. Je to velice d ležitá složka nejen v manželství, protože kdyby toto nebylo, manželství by se rozpadlo. To samé s našim skautským spole enstvím. Jsme rodina bratr a sester, proto bychom se taky tak m li s úctou v rn chovat. A nejen k sob , ale i ke svému okolí, protože i to si pamatuje, co jsme za lidi. Porušit v rnost je n co hrozného pro toho lov ka, protože potom ztratí dobré jméno a d v ryhodnost. Být v rný také znamená, že pro druhé n co vydržíš. Tento bod se hodn prolíná práv v manželství, kdy by manželé bez v rnosti spolu dlouho nevydrželi. V rnost lov ka k druhým je zrovna na míst . Vždy také v našem slibu máme „oddanost vlasti i bližním“. Každý lov k není vlastenec, je to strašné, ale je t eba o tom v d t. Vzpome me si na minulost, kolik lidí bojovalo proti tehdejšímu režimu v naší zemi, kolik lidí bylo v rných naší zemi, a nebyli to pouze skauti, ale všichni, kdo v sob „v rnost a oddanost“ mají. Hodn lidí p ece trp lo, ale byli v rní. Hodn lidí zem elo, ale byli v rní. Hodn lidí …, ale byli v rní. V rnost v i druhým a to nejen v i jim je neodd litelná složka našeho zákona.
8
3. Skaut je prosp šný a pomáhá jiným Každý skaut se snaží pomáhat jiným a být jim prosp šný, aniž by od toho n co o ekával. O ekával, že za to dostane odm nu. Vždy si vzpome me, jak by fungoval tábor, kdybychom nepomáhali jiným. Snažíme se pomoci mladším d tem, slabším bratr m, nemocným spoluob an m. Však už rove i mají heslo „služba“. Hodn lidem je pot eba pomoci, a to vždy a kdykoliv. Není d ležitá velikost inu, ale ochota, s kterou ho ud láme. Domnívám se, že každý lov k m že být prosp šný, ale musí chtít, chtít ud lat n co pro druhé. 4. Skaut je p ítel všech lidí dobré v le a bratr každého skauta Jestliže máme spolupracovat s lidmi, musíme se k nim taky podle toho chovat – p átelsky. A že jsme skauti už vypovídá to, že skauting je spole enství lidí, spole enství bratr a sester. Abych to doplnil, nejen bratr každého skauta, ale i bratr každé sestry. Už v Bibli se píše, ne i druhému, co nechceš, aby inili oni tob . 5. Skaut je zdvo ilý P edstavme si skauta, který není zdvo ilý. Není to teoreticky možné, protože skaut je jakýmsi vzorem nejen pro své sv ence v oddílu, ale i pro své okolí. Nejde být zdvo ilý jenom n kde a n kdy, protože to už potom není skaut, nem že si tak íkat. Zdvo ilost je d ležitá, a to nejen ve skautingu, ale v celém život lidí, vždy kdyby zdvo ilost nebyla, panovala by tu lež, p etvá ka a neochota k druhým. 6. Skaut je ochránce p írody a cenných výtvor lidských lov k pot ebuje p írodu a p íroda lov ka. Je zlo in d lat z nich navzájem nep átelé. P íroda pot ebuje ne jednotlivé ochránce v prázdném a zakázaném lese, nýbrž spole nost lidí, kte í ji rozumí a umí s ní a v ní žít. Vždy skauting vychází z toho, že lov k chrání p írodu, snaží se v ní žít a neubližovat jí. Jak se v p írod chovat, abyste d íve spat ili n koho, než on spat í vás. K tomu slouží mnoho her. Dále taky samoz ejm , jak rozd lat ohe a zabezpe it ho. Kde a z eho si lze na ohni uva it p írodní aj (p íklad: na aj m žeme použít maliník-list, ale i jehli í-bez sm ly, a jiné p írodniny, které nejsou zdraví škodlivé. Potom to ale chce aj zbavit vyva ených list , jehli í i jiných v cí, které byly p idány nebo do va ící se vody omylem spadly). Musíme v d t, kdy a kde je a není vhodné zakládat ohništ . P írodu musíme chránit nebo si ji zpustošíme, ale to jste už asi mnohokrát slyšeli.
9
A ochránce cenných výtvor
lidských. To m že být cokoliv, co si p edstavíme.
Nesmíme však zapomenout, že i lov k je výtvor lidský, proto bychom m li chránit i lov ka, ale to je jist pochopitelné. A co t eba potrat? Je to už v rozporu s tímto bodem zákona? Mnoho lidí bere potrat jako jednu v c. Musíme si však uv domit, že hned po po etí to není výtvor lidský, ili dít . Ur itou dobu to je jen jakýsi shluk bun k, bez v domí, bez srdce, jen pulzující bu ky s jádrem. Až po ur ité dob tomu m žeme íkat dít . Do té doby se tomu nedá tak íkat. Ale když je skaut ochránce p írody, má chránit i ty malé „pulce v jezírku“, který je taky jen z n kolika bun k, to samé je dít v prvních n kolika týdnech. Jasn , mnozí z vás si eknou, že to je mr avé, nejde to vid t, ale je to malé a fungující jako ten pulec v jezírku. Taky ho chráníme, nezabíjíme, tak pro zabíjet to malé dít , i když se v prvních týdnech tomu ani tak íkat nedá. Prost pro ho zlikvidovat. Ale te n jakého postiženého lov ka, a mírn
zase z jiného pohledu. Každý zná
i víc. Kdo z vás se vcítil do toho lov ka, jak asi
vnímá sv t. Jde to, íká se tomu empatie. Není to jednoduché, ale není v tom p ekážka. Vcítit se do druhého jde a tak i do lov ka, který je postižený. Jak asi vnímá sv t, jak ho žije, jak si ho uv domuje, jak se mu tu a to líbí. Asi nikdo by se necht l prom nit na postiženého lov ka, aspo ne na po ád, ale bu me rádi, že jsme zdraví, pomáhejme t m nemocným. Pomáhejme t m, co to pot ebují, vždy m žeme. 7. Skaut je poslušný rodi
, p edstavených a v dc
Rodi e jsou naše vyšší autorita, bez nich bychom tu nebyli, m li by jsme být rádi, že je máme, celou dobu se o nás starali, snažili se nás vychovat, to samé i v dci v oddíle. Když m m j brat seznámil se skautingem, m j v dce v oddíle byla autorita. Neznám v dce v oddíle, který autorita není. Jestliže jsme p ijali skautské principy za vlastní, stali jsme se tak poslušní a v rní skautingu. A je to žák ve t íd versus u itelka, dít versus rodi e, len versus rádce, rádce a st ediskový v dce. Vždy platí být poslušný autorit . Ale dejme si pozor na dva stupn poslušnosti. Jeden je poslušný z vyšší p irozené autority, což je dobré, ale jiný je poslušný ze strachu, poslušný, protože kdyby to neud lal, dostane výprask. Tady nefunguje p irozená autorita, ale strach z toho, že se nám n co špatného stane. Proto když chceme být autoritou, snažme se, aby to byla p irozená autorita, ne ten druhý p ípad. Protože když jsme s tím lov kem, odkývá nám co se ho zeptáme, ale jinak to poruší, když u n ho zrovna nestojíme. Proto každý lov k je poslušný, a je to žák ve škole, u e a u itel i mnoho dalších, ale pouze p irozené autorit . lov ku, kterému v í a d v uje.
10
Tento bod bych zakon il jedním p íb hem, který lze za adit i do více bod skautského zákona. Tomáš, který má deset let, si ekne, že by mohl chtít po mamince kapesné. Vezme proto papír, tužku a napíše: Vynášení koše a vyt ení podlahy 10 ,T i odpoledne hlídání mladší sestry 90,Každý den mytí nádobí 150,___________________________________________________________
Se teno a podtrženo 250,Jak šel ráno do školy, nechal papír na stole, aby si ho maminka všimla. Jak se vrátil ze školy, vid l, že maminka p ipsala: Dev t m síc nošení pod srdcem 0,P ebalování, krmení a opatrování 0,Chystání sva inek do školy 0,B hání po doktorech, když jsi byl nemocný 0,__________________________________________________________
Celkem 0,Tomáš vzal po chvíli tužku, podtrhnul to a napsal VYROVNÁNO. Tímto p íb hem m žeme ilustrovat, jak by m la probíhat naše vd nost rodi m. Znázor uji tím „pokoru“ o které ve slibu ani zákonu není nic e eno, ale m la by v našem život být. 8. Skaut je veselé mysli M li bychom se smát vždy, kdy je to vhodné. Tento bod i mnoho dalších se netýkají jenom nás, ale všech lidí. Je tím totiž mín no, že lov k by m l brát všechno optimisticky a s nadhledem.
lov k, který žije optimistický život, má delší a lepší život, proto být „veselé
mysli“ je d ležitý bod našeho zákona. Staré p ísloví íká: Sm j se a lidi se budou smát s tebou, pla a budeš plakat sám. Jestliže se snažíme s úsm vem p ekonávat obtíže, stanou se tak pro nás leh í. 9. Skaut je hospodárný Neni me svévoln cizí majetek a co nejšetrn ji užívejme vlastní. Šet eme peníze a sta me se tak sob sta nými. Jak již bylo v jiném zákon uvedeno, šet eme taky památky, neni me nic pro nic jen tak. Když ud láme dobrý skutek, berme to jako dobrý skutek a neberme za to peníze. Když spo íme a šet íme, neznamená to že škudlíme, snažme se peníze využít tím nejlepším zp sobem. Nau me se tedy hospoda it s cizími, ale i vlastními v cmi. N kte í lidé však s pen zi neumí zacházet v bec. V tšinou je hned utratí a zisk je minimální. A ješt jedna v c, hospoda me i se svým životem. Tento život co nám byl dán je dar, proto záleží pouze na nás, jak ho využijeme.
11
10. Skaut je istý v myšlení, slovech i skutcích Tento bod se hodn
prolíná s prvním bodem našeho skautského zákona –
pravdomluvný, ale já bych ho pojmenoval „pravdivý“. lov k, který se stal skautem, nejen že mluví pravdu i v t žkých situacích, ale hlavn
je
istý v myšlení slovech i skutcích.
Nep etva uje se, je tím, jak se chová. Když n co ekne, je jisté, že to co ekl, myslí up ímn . Popsal jsem tu skautský zákon, ale celý zákon bez lásky by byl jen pouhá formule n kolika sloví ek, která nevystihují podstatu našeho zákona a bez tohoto hnacího pohonu by se jejich formální dodržování zcela minulo ú inkem, protože: pravda bez lásky je krutost, v rnost bez lásky je pouhý zvyk, prosp šnost a pomoc bez lásky je vypo ítavost, p átelství a bratrství bez lásky je p etvá ka, zdvo ilost bez lásky je pochlebování, ochrana života a vytvo ených hodnot bez lásky je sobectví, poslušnost bez lásky je strach z otroctví, veselost bez lásky je náhražkou pravé radosti, hospodárnost bez lásky je hamižnost a lakomství, istota v myšlení, slovech i skutcích bez lásky je pýcha! Nemluví se v našem zákon o lásce, ale jak by tato láska m la vypadat? Láska je shovívavá, dobrosrde né a nezávidí, Nevychloubá se a nenadýmá, Ned lá, co se nepat í, Neroz iluje se a zapomíná, když ji n kdo ublíží, Je smutná, když se d lá n co špatného, Raduje se, když lidé žijí podle pravdy, Je d v ivá, nikdy nad nikým nezoufá a všechno vydrží, Nikdy nep estává.
12
Použitá literatura: Materiály z ELŠ: Návraty k pramen m br. Ladislav Rusek – Šaman, Praha 2001 Duchovní rozm r ve skautingu br. Jan Pe ený – Neptun, r. 2000 Slibové vigilie br. Jan Pe ený – Neptun, r. 1999 Skauting jako životní styl br. Jan Pe ený – Neptun, r. 2000 Ze zápisníku Lesní školy br. Jan Pe ený – Neptun, r. 2000 Skautskou stezkou, Praha 1998 Edice V dcovská zkouška Junák – svaz skaut a skautek a mnoho dalších …
13
