DPH u vědeckých projektů vědeckých institucí a vysokých škol

ODBORNÉ FÓRUM ISEA

LISTOPAD 2006

DPH u vědeckých projektů vědeckých institucí a vysokých škol Odborné fórum ISEA

ISEA je think-tank, který hledá věcná, kreativní a navzájem propojená řešení sociálních a ekonomických problémů. ISEA je známá svou zřetelnou orientací na problémy a otázky klíčové důležitosti naší společnosti a na vytváření mostů mezi společenskovědním výzkumem, vládními institucemi, politickou sférou a občanskou společností. Tým expertů ISEA spojuje osobnosti s vysokou akademickou odborností a s praktickými zkušenostmi z fungování státní správy a legislativy. Většinu navržených řešení ISEA zpravidla transformuje v návrhy příslušných legislativních změn. Z tohoto důvodu považujeme za důležité šířit směrem k veřejnosti závěry analýzy, kterou vypracoval tým expertů ISEA společně s členy týmu poradců ministryně školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Miroslavy Kopicové s cílem vytvořit příznivější podmínky pro čerpání prostředků z evropských fondů. V tomto čísle odborného fóra otvíráme veřejnou diskusi a oslovujeme odborníky, kterých se ptáme na téma „DPH u vědeckých projektů vědeckých institucí a vysokých škol.“ Odpovědi vyjadřují vlastní názor dotazovaného odborníka na uvedenou problematiku. V tomto čísle odpovídají v abecedním pořadí: Mgr. Jan Hladký, LL.M., Advokát Advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. Ing. Pavel Komárek, CSc., Vedoucí skupiny poradců ministryně školství mládeže a tělovýchovy Ing. Pavel Kriegsman, Daňový poradce č. 0925, KM spol.s.r.o. [email protected] Daňové poradenství, činnost účetních poradců, vedení a kontrola účetnictví Prof. PhDr. Petr Matějů, PhD., Náměstek ministryně školství mládeže a tělovýchovy skupina 3 vědy a vysokého školství Ing. Petra Pospíšilová, ředitelka odboru Legislativa nepřímých daní MFČR Odbor zodpovídá za tvorbu návrhů zákonů a dalších právních předpisů v oblasti daně z přidané hodnoty, spotřebních a energetických daní. prof. RNDr. Jan Slovák, DrSc., Masarykova Univerzita, matematik,dříve děkan Přírodovědecké fakulty MU a prorektor pro strategii a rozvoj MU, nyní ředitel Centra pro transfer technologií MU Ing. Peter Šebo, CSc., Vědecký pracovník Mikrobiologického ústavu AV ČR, zástupce ředitele ústavu molekulární genetiky AV ČR pro biotechnologie, člen programového výboru "Potraviny, zemědělství a biotechnologie" 7. rámcového programu EU.

1

Úvodem k dnešnímu tématu:


LISTOPAD 2006

DPH u vědeckých projektů vědeckých institucí a vysokých škol

Úhrada DPH na úkor režijních nákladů instituce je sice řešením, ale omezujícím jak vědce v počtu podávaných projektů, tak instituce při rozhodování, zda mají použít režijní náklady na podporu výzkumné činnosti a provoz institucí, nebo na úhradu DPH.

Již v loňském roce se objevily informace, podle kterých Česká republika získává v rámci financování výzkumu z fondů Evropské komise určených na podporu výzkumu a vývoje méně prostředků, než do společného fondu vkládá. Vzápětí se v tisku objevily úvahy, že čeští vědci jsou buď méně schopní uspět v mezinárodní konkurenci, nebo jsou pohodlní a o peníze na projekty se uchází raději doma.

Ing. Petra Pospíšilová: Paní ředitelko, jak se na tuto analýzu díváte Vy, podle současné praxe instituce výzkumu a vývoje typu vysoké školy, příspěvkové organizace AVČR, (od 1.1.2007 tzv. VVI), neodpočítává žádnou DPH, neboť neví, kdy bude výsledkem její práce nějaké zdanitelné plnění z pohledu daně z přidané hodnoty (licence, zařízení, prodej publikací apod. – tj. dodání zboží nebo poskytnutí služby). Projekty bývají dlouhodobé, například tříleté, dochází tedy k jisté časové prodlevě.

V roce 2005 se ČR podílela na rozpočtu EU příspěvkem ve výši 0,89 % HDP. Tím, že se naši vědci účastnili menšího počtu projektů, vrátilo se nám v kapitole Věda a výzkum necelých 0,6 %. Pokud bychom čerpali tímto tempem evropské fondy pro vědu a výzkum i nadále, ztratíme více než 50 mil. eur, tedy okolo 1,5 mld. Kč! Jednou z vážných překážek vstupu našich vědeckých týmů do projektů financovaných z EU je otázka financování DPH zaplacené vědeckými a výzkumnými institucemi a vysokými školami ve vstupech nakoupených pro účely jejich činnosti.

V obecné rovině je možno potvrdit, že samotná časová prodleva mezi uplatněním nároku na odpočet DPH v nakoupených vstupech a uplatněním DPH na výstupu u poskytovaného plnění není sama o sobě překážkou pro to, aby plátce nárok na odpočet daně mohl uplatnit. Podstatná je však skutečnost, že vstupy nakoupené plátcem, u kterých plátce nárok na odpočet DPH uplatňuje, má souvislost s ekonomickou činností tohoto plátce. Jako příklad toho, kdy taková prodleva mezi uplatněním nároku na odpočet daně a uplatněním daně na výstupu vzniká, můžeme uvést například situaci podnikatelského subjektu, kdy stavební společnost nejprve 2-3 roky staví dům, takže nemá po tuto dobu žádná plnění na výstupu, která by podléhala DPH. Přesto po celou dobu vykonává ekonomickou činnost a ke zdanitelnému plnění dochází až ve chvíli, kdy je prodej domu uskutečněn.

Podle pravidel Evropské komise a některých dalších zahraničních pomocí mezi takzvané uznatelné položky nákladů na výzkum nepatří daň z přidané hodnoty. To konkrétně znamená, že pokud výzkumný tým v rámci financování projektu financovaného z EU zaplatí svému dodavateli DPH zahrnuté do ceny nakoupených služeb či zboží, nemůže ji zahrnout do vyúčtování nákladů na výzkum pro EK, která náklady na DPH neproplatí. Vědecké instituce a vysoké školy proto dlouhodobě řeší problém, z jakých prostředků DPH profinancovat, neboť z institucionálních výzkumných záměrů, či jiných dotací nelze pokrýt náklady na DPH zaplacené u jiného projektu. Pro mnoho institucí je to poměrně velký problém, který řada z nich nepřímo řeší tím, že účast případných zájemců v projektech financovaných z fondů EU příliš nepodporuje, pokud je od toho přímo neodrazuje.

Z pohledu zákona o DPH se tedy jedná o časovou prodlevu, ale je splněna základní podmínka, tedy použití nakoupených vstupů pro ekonomickou činnost,

2

u které vzniká povinnost odvést DPH na výstupu.


LISTOPAD 2006


nárok na odpočet DPH. Je to ale právě otázka posouzení, zda ta konkrétní instituce při provádění toho konkrétního výzkumu provádí ekonomickou činnost či nikoli, a zda jí tedy vzniká nárok na odpočet DPH na vstupu.

Jak je rovněž zmiňováno v provedené analýze, zákon o DPH skutečně mezi ekonomické činnosti zahrnuje i nezávislou činnost vědeckou, je ale třeba mít na paměti, že aby jakákoli činnost byla předmětem DPH, tak se musí jednat o činnost ekonomickou, tj. prováděnou s určitým úmyslem z provedených aktivit vytěžit nějaký ekonomický výsledek. Předmětem DPH je přitom (mimo jiného) poskytování služeb pouze v případě, že je prováděno za úplatu.

Toto je v daném případě základní kámen úrazu, protože zejména s ohledem na důvod existence těchto zařízení a způsob jejich financování (ve srovnání s podnikateli) může v mnoha případech vést k závěru, že takový plátce v tom konkrétním případě ekonomickou činnost neprovádí, a nárok na odpočet DPH na vstupu tudíž nemá. Toto je obecný přístup aplikace DPH, který je už poměrně dlouhou dobu stabilní a je aplikován tímto způsobem. I s ohledem na to, že byl problém v minulosti řešen přes institut vracení daně, je zřejmé, že v mnoha případech aktivity těchto zařízení není možno posoudit jako ekonomickou činnost, a tudíž jim nelze přiznat nárok na odpočet DPH podle § 72 zákona. K podobnému závěru vede i skutečnost, že z prostředků EU nejsou financovány tzv. „komerční“ projekty, tj. projekty, u kterých je možno předpokládat jejich ekonomické využití. Vychází se z toho, že takové projekty se „zaplatí samy“. To by na druhou stranu mohl být pěkný příklad ekonomické činnosti.

Z tohoto důvodu se domnívám, že provedená analýza je v tomto ohledu poněkud příliš zevšeobecňující. Aplikace pravidel v analýze uvedených by totiž mohla vést k takovému výsledku, kdy by správce daně posoudil uplatnění nároku na odpočet DPH jako neoprávněné. Není možné dle mého názoru srovnávat vědecko výzkumné instituce s běžnými obchodními společnostmi (podnikatelskými subjekty), protože důvod jejich vzniku a způsob jejich fungování je naprosto rozdílný. Jako v mnoha jiných případech i zde platí, když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Obchodní společnosti nebo obecně podnikatelé, pokud provádějí vědecké nebo výzkumné činnosti, činí tak zejména z toho důvodu, že jsou k tomu ekonomicky motivováni. Je proto možno – v obecné rovině – konstatovat, že tuto činnost provádějí jen proto, že vědí (či pevně věří), že bude ekonomicky zhodnocena (pro účely DPH ve zdanitelných výstupech) a budou z ní profitovat. Z čistě ekonomického pohledu by to za jiných podmínek asi odmítli dělat.

Jaký je Váš názor na vydání pokynu Ministerstva financí z řady D, který by zpřesňující výklad zákona o DPH v duchu této analýzy umožňoval? Vzhledem k tomu, že posouzení skutečnosti, zda je daná činnost ekonomickou činností u toho konkrétního plátce či nikoli, bude vždy záležet na posouzení konkrétní důkazní situace správcem daně na místě, nepovažuji v tomto případě za vhodné pokyn řady D vydávat. Pokynem není možno provádět hodnocení důkazů v daňovém řízení.

Vědecké a výzkumné instituce jsou však subjekty, jejichž hlavním posláním je něco jiného než ekonomická činnost, většinou tedy provádění výzkumu a vývoje, bez ohledu na to, jak vědu či výzkum definujeme. Je nepochybné, že v případech, kdy je taková instituce plátcem DPH, provádí ekonomickou činnost, bude mít u souvisejících vstupů

Je z Vašeho pohledu možné předloženou analýzu aplikovat v praxi „ihned“?

3

Jak jsem již uvedla výše, analýza otázku nároku na odpočet DPH příliš zevšeobecňuje, a přestože je možno z některými dílčími závěry za určitých předpokladů souhlasit, domnívám se, že její obecná aplikace v praxi by vystavila vědecké a výzkumné instituce riziku doměření neoprávněně uplatněného nároku na odpočet daně. V jednotlivých případech je však možné (a v zásadě vždy bylo) nárok na odpočet DPH u těchto subjektů uplatnit, pokud jsou ekonomicky činné a své vstupy použijí pro uskutečnění zdanitelných výstupů.


LISTOPAD 2006


Zákon o DPH užívá pojem činnost „vědecká“. Pro účely zákona č. 235/2004 Sb. o DPH, se v § 5 odst. 1 ekonomickou činností rozumí i soustavná činnost vykonávaná podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislá činnost vědecká. Zákon o DPH již dále nedefinuje pojem vědecká činnost, proto jsme si vzali na pomoc definici vědecké činnosti z encyklopedie. Zákon 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, uvádí v §2: vysoká škola univerzitní i neuniverzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou činnost. Tento zákon již dále nedefinuje pojem činnost vědecká, výzkumná, vývojová.

Ing. Pavel Kriegsman: Pane inženýre, dosud byla snaha akademické obce o úpravu zákona o DPH ve smyslu vracení daně podle §81, aby tak jako v minulosti vědeckým ústavům a vysokým školám řešícím projekty za evropské peníze stát DPH vracel. Vy jste však přišel s myšlenkou narovnat vztah zákona o DPH vědeckých institucí a vysokých škol s rovnoprávným přístupem, jaký má zákon o DPH k podnikatelským subjektům.

Zákon č. 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků upravuje podporu výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. V celém zákoně se však nevyskytuje pojem věda nebo vědecká činnost, pouze pojmy výzkum a vývoj. Podrobným porovnáním terminologie v analýze, definice výzkumu a vývoje podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje s definicí vědy v encyklopedii jsme dospěli k závěru, že výzkum je nedílnou součástí vědecké práce a chápeme ho jako nezbytnou součást vědecké činnosti, definované zákonem o dani z přidané hodnoty.

Ano, zpracoval jsem první rozklad a snažil jsem se tuto myšlenku začít prosazovat, bohužel bezvýsledně, nebyl jsem vyslyšen. Poprvé se mou myšlenkou začali zabývat až poradci ministryně školství PhDr. Miroslavy Kopicové a z této spolupráce za pomoci advokátní kanceláře Havel & Holásek po připomínkovém řízení pak vznikla analýza, kterou jsme předložili Ministerstvu financí k vyjádření.

Co to konkrétně pro vědecké instituce bude znamenat?

Co je podstatou této analýzy? Jedná se o nový pohled na výklad zákona o DPH, který reaguje na nedorozumění v komunikaci dvou stran, tj. strany daňových odborníků a strany vědeckých pracovníků, způsobené rozdílně používanou terminologií. Pro účely objektivní aplikace zákona o DPH dosud nedošlo ke správným výkladům termínů věda, vědecká činnost, výzkum a vývoj užívané v jiných zákonech.

Novým výkladem by došlo k odstranění nerovnosti mezi všemi organizacemi, které se zabývají výzkumem a vývojem. Co znamená odstranění nerovnosti mezi organizacemi? Znamená to, že bude z pohledu daně z přidané hodnoty přistupováno ke všem

Jaký je v užívané terminologii problém?

4

organizacím zabývající vědeckou resp. výzkumnou činnosti stejně. Myslíte si, že tento pohled bude zohledňovat specifiku vědecké práce?


LISTOPAD 2006


kde jsou tyto dotace definovány jako dotace k hospodářskému výsledku, které nejsou předmětem daně z přidané hodnoty. Nesmíme ovšem zaměňovat posuzování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z pohledu ziskovosti nebo neziskovosti vědecké činnosti, neboť v tomto zákoně žádná vazba na ziskovost zdanitelných plnění není. Tento zákon se zabývá tím, zda jsou prováděna zdanitelná plnění nikoliv tím, zda ziskově nebo ne. Uvedu příměr z jiné oblasti, byť si uvědomuji, že žádný příměr není zcela přesný. Pokud dopravce dostane dotaci na ztrátovou přepravu, znamená to, že by neměl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupech? Myslím, že to dnes již nikoho ani nenapadne.

Doufám, že začne být respektována povaha a charakter vědecké práce. Musíme si uvědomit, že vědecká práce není stavbou, kde s velmi vysokou pravděpodobností bude konečným výsledkem stavba určená k prodeji. Vědecká práce má velmi velkou míru nejistoty a novosti. Může se stát, že výstupem výzkumu bude zjištění zcela jiných skutečností než byl původní předpoklad. Zároveň tento přístup vychází z předpokladu, že konečný výsledek vědeckého výzkumu bez ohledu na čas má vždy své ekonomické vyjádření.

To je sice pravda, ale dopravce má přece většinu zdanitelných plnění a dotace představuje menší část jeho výnosů?

Jak by jste se vyrovnal s námitkou, že úkolem výzkumných institucí není provádění ekonomické činnosti podle definice zákona o dani z přidané hodnoty tj. vykonávání soustavné činnosti vědecké?

Ale zákon o dani z přidané hodnoty přece nikde takovou hranici nestanovuje. Zákon musí platit ve všech tedy i mezních případech naprosto shodně a rovně vůči všem subjektům.

Dovolím si říci, že ve Vaší otázce je již přímo odpověď. Vždyť budoucí veřejné výzkumné instituce mají ve svém předmětu činnosti právě takto nadefinovanou činnost.

Uvědomujete si, že - zjednodušeně řečeno - nárok na odpočet daně z přidané hodnoty má plátce daně pouze pokud je použije k plnění s povinností přiznat daň na výstupu?

Pokud Vám namítnu, že vědecká činnost není u vědeckých institucích prováděna za účelem zdanitelných plnění? Budu souhlasit. Můj souhlas, ale není v rozporu s mými tvrzeními. Jak je to možné? Protože každá vědecká organizace se chová ekonomicky. To znamená, že pokud má možnost výsledky své práce zhodnotit tj. provést zdanitelné plnění tak to učiní, a také tak podle mých praktických zkušeností činí.

Samozřejmě. V tomto ohledu v žádném případě nejde o nový pohled na vědeckou činnost z pohledu daně z přidané hodnoty nad rámec zákona. Jediná změna je v tom, že naše výkladová analýza k jinému přístupu zákona o DPH neporovnává každou jednotlivou „zakázku“, jednotlivý projekt samostatně, ale vědeckou činnost a vědeckou instituci či vysokou školu jako celek. Tento pohled vychází z nutného pochopení „technicko-ekonomického“ průběhu vědecké práce.

Myslíte si tedy, že to, že většina zdrojů na financování vědecké práce je poskytována z veřejných prostředků tj. dotací, neznamená jiný pohled na daň z přidané hodnoty u vědeckých institucí než u jiných subjektů?

Jaký byl pohled na vědeckou činnost vědeckých institucí před novým zákonem o dani z přidané hodnoty platným od 1.5.2004?

V tomto případě musíme jít opět do definic zákona o dani z přidané hodnoty,

5


LISTOPAD 2006


z přidané hodnoty ke zdanitelnému plnění, přestože z pohledu využití výsledků grantu v rámci celé organizace bude i tento výsledek následně použit ke zdanitelným plněním.

Zákon o dani z přidané hodnoty platný před 1. 5. 2004, tj. před naším vstupem do Evropské unie definoval, že „neziskové“ organizace provádí plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Jinými slovy svá plnění nezatěžovala daní z přidané hodnoty a zároveň nenárokovala odpočet daně z přidané hodnoty. Právě proto v některých speciálních případech měly vědecké instituce nárok na výjimku, tedy na vrácení daně.

Poskytovatele grantu totiž naprosto logicky ani nenapadne, že by si plátce daně nemohl uplatnit v rámci vědecké činnosti odpočet daně z přidané hodnoty. Jaké problémy tento zcela praktický příklad způsobuje vědeckým institucím snad ani nemusím dále rozebírat.

Z toho ale vyplývá, proč se vědecká obec již 2 roky bezvýsledně pokouší vrátit situaci zpět, na institut vracení daně. Po našem vstupu do Evropské unie došlo tedy s platností nového zákona o dani z přidané hodnoty ke změně. K jaké?

Znamená to, že nový přístup vědeckých institucí a vysokých škol k odpočtu daně z přidané hodnoty by byl z hlediska zákona o DPH tedy nikoli z pohledu §81, ale z pohledu §72 ? Ano, tímto novým výkladem deklarujeme, že i instituce základního výzkumu, nebo vysoká škola má nárok na odpočet DPH pokud má zdanitelná plnění vztahující se k vědecké činnosti na výstupu.

Jednoznačně k zásadní. Podle současně platných ustanovení zákona z přidané hodnoty se většina vědeckých institucí během krátké doby stala plátci daně z přidané hodnoty! Z osvobozených plnění podle starého zákona se stala zdanitelná plnění podle zákona nového! Současný výklad DPH u vědeckých institucí a vysokých škol jim ovšem nedovoluje v naprosté většině uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Zároveň mají povinnost ze své vědecké činnosti v případě zdanitelných plnění odvést 19% daň z přidané hodnoty!

Dovolte mi poslední otázku. Můžete uvést příklady, jaká zdanitelná plnění výzkumné instituce a vysoké školy mohou mít? Výzkumná instituce, nebo vysoká škola, může svůj výzkum zakončit například prodejem licencí, prodejem odborných publikací, řada institucí vydává odborná periodika, ale také zveřejnění svých výsledků bádání tím, že uspořádá workshop nebo konferenci, a poplatky vybrané od účastníků konference jsou zdanitelným plněním a předmětem DPH. Myslím, že v těchto příkladech je zcela jednoznačná vazba mezi prováděním vědecké činnosti a zdanitelnými plněními z nich vyplývajícími. Jinak řečeno bez provádění vědecké práce by nikdy nemohlo dojít k výše uvedeným zdanitelným plněním.

Jaké další změny by nový pohled pro vědecké instituce znamenal? Dojde k odstranění naprosto schizofrenní situace, kdy současné příspěvkové organizace zabývající se výzkumem – plátci daně z přidané hodnoty žádají o granty poskytované např. ministerstvy. V žádosti o grant musí uvést zda jsou a nebo nejsou plátci daně z přidané hodnoty. Pokud jsou plátci, není DPH uznáno jako náklad grantu. Současně podle dnešního přístupu, ale nemají nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, protože v rámci vědecké nejistoty a novosti nemohou s jistotou doložit, zda v rámci právě a pouze tohoto jednoho grantu dojde z hlediska daně

prof. RNDr. Jan Slovák, DrSc.: Pane profesore, jako badatel na vysoké škole považujete orientovaný základní výzkum za ekonomickou činnost a máte

6

nějaké zkušenosti s ekonomickým zhodnocením výsledků výzkumných projektů?


LISTOPAD 2006


Mgr. Jan Hladký, LL.M.: Pane magistře, byl jste při tvorbě a připomínkování této analýzy. Vaše advokátní kancelář v ní také neshledává výkladové problémy a domníváte se, že je možné tento výklad platného zákona o DPH aplikovat „ihned“?

Z pohledu celé společnosti a také z dikce např. strategických evropských, ale i českých dokumentů o politice vědy, výzkumu a inovací je zřejmé, že veřejné i průmyslové financování VaV nemá za důvod rozvoj kultury, nýbrž důvody ryze ekonomické (doba velkých mecenášů vědy z dob pana Humboldta již dávno minula). Provádění výzkumu a vývoje tedy vnímám obecně jako činnost ekonomickou ze samé podstaty věci. Zákon č. 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje, v platném znění, navíc přímo ukládá chránit a využívat takto vzniklé duševní vlastnictví a říká, že majitelem tohoto vlastnictví je příslušná vědecká instituce. Je tedy možné vnímat i toto jako přímé očekávání výstupu a svého druhu „podnikatelský“ záměr. (Jiné by to bylo, kdyby dotaci stát hradil činnost a sám byl majitelem a uživatelem výstupů.) Občas se setkáváme s názorem, že ekonomické činnosti nejsou zpravidla podporovány programy Evropské komise, která ryze komerční projekty zpravidla nefinancuje, zatímco výzkum podporovaný z rámcových programů má režim jiný.

Ano, naše advokátní kancelář se specializuje na složitou daňovou problematiku a většinou nechybíme u tvorby či připomínkování důležitých zákonů. Výsledná analýza je skutečně ve smyslu zákonů č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, i zákona č. 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje, v platném znění, v souladu s ustanoveními těchto právních norem. Z vašeho pohledu opravdu není nutné novelizovat zákon o DPH? V tuto chvíli není možné prozkoumat všechny možné varianty a případy různých vědeckých institucí a vysokých škol, ale v tento okamžik pro většinu výzkumných institucí a vysokých škol skutečně není novela zákona o DPH nutná. O novele zákona o DPH je však vhodné uvažovat pro ty výzkumné instituce, které se zabývají pouze základním výzkumem, což znamená, že i přes tento výklad pravděpodobně nebudou mít nárok na odpočet DPH, protože zpravidla nerealizují zdanitelná plnění. Pro takové výjimečné případy bych navrhoval novelu zákona o DPH, která by upravovala §81 (vracení daně).

Problematika veřejného financováni podle mého názoru ale neovlivňuje podstatu věci, zda jde nebo nejde o ekonomickou činnost. Jde přitom výhradně o problém, zda jde nebo nejde o veřejnou podporu. Ta je v principu zakázána již samotnou smlouvou o ES a je možná jen při výslovných výjimkách. Proto EK nefinancuje v zásadě "komerční projekty". Veřejná podpora základního výzkumu a všeobecně vzdělávání je naopak příkladem výjimečných činností, kdy je veřejná podpora v celé Evropě běžná. Při práci ve vedení Masarykovy univerzity jsem se využíváním duševního vlastnictví dlouhodobě zabýval a za nejcharakterističtější atribut výzkumné práce považuji nevypočitatelnost úspěšnosti jednotlivých dílčích projektů. Celkový ekonomický potenciál v této oblasti pro univerzity ale považuji ze nezpochybnitelný.

Podle této novely by se vracela DPH z prostředků nenávratné zahraniční pomoci, včetně prostředků financovaných ze zdrojů Evropské unie, poskytovaných na úhradu nákladů na realizaci projektů výzkumu a vývoje pokud podle pravidel poskytovatele prostředků není DPH uznatelným výdajem projektu, nebo nelze učinit odpočet na DPH podle §72 tohoto zákona. Taková vědecká instituce nebo vysoká škola by měla nárok na vrácení daně z přidané hodnoty a to na základě žádosti.

7


LISTOPAD 2006


Zatímco první skupina zemí se vyznačuje tím, že proces vzdělávání se stal součástí procesu produkce znalostí a vzdělávací systém se tak stal centrem tvorby inovačního potenciálu, ostatní země jsou v lepším případě více či méně úspěšnými „příjemci“ nových technologií, aniž ovšem vlastním výzkumem výrazně přispívají ke zrychlování inovačního cyklu a tím přímo či nepřímo k ekonomické prosperitě. To ovšem výrazně ovlivňuje i budoucnost těchto zemí, protože již nyní je vidět, že dochází k přelévání mozků směrem k první skupině, což pochopitelně šanci na obrat k lepšímu ve druhé skupině zemí ještě více komplikuje.

Proto naše advokátní kancelář připravila pro ministryni PhDr. Miroslavu Kopicovou tuto malou novelu zákona o DPH, která by ošetřila právě tyto výjimečné případy, protože víme, že institut vracení DPH, tedy samotný §81 v zákoně má charakter řešení výjimečných situací. Domníváte se také, že není potřeba vydat pokyn z řady D, MFČR? Naše advokátní kancelář nyní chystá odborný článek, který máme v úmyslu zveřejnit v odborném časopise, například „Daňový expert“. Pro snadnější praxi orientace ve vědeckých projektech a institucích i vysokých školách bych vydání takového pokynu D, MFČR přece jen doporučoval, protože ačkoli není pokyn D právním předpisem, řeší některé výkladové nejasnosti.

Stručně řečeno, konkurenční výhody dnes vznikají v prvé řadě na univerzitách a ve výzkumných ústavech napojených jak na univerzity, tak na podniky. Proto v nejvyspělejších zemích předávání znalostí (výuka), produkce znalostí (věda a výzkum) a aplikace poznatků (inovace) začínají být čím dál tím více propojenými a často i hůře rozlišitelnými aktivitami.

Prof. PhDr. Petr Matějů, PhD.: Pane náměstku, jaké je z Vašeho pohledu hlavní poslání vědecké a výzkumné instituce? Mají nějaký důvod VVI a vysoké školy ekonomicky zhodnocovat své vědecké výstupy výzkumných projektů?

Z toho, co jsem uvedl, vyplývá i odpověď na Vaši otázku. Pokud se co nejdříve chceme zařadit mezi země, jejichž ekonomiky jsou taženy inovacemi, což je zřejmě jediná cesta k vysoké prosperitě, musíme co nejdříve přestat o vědě, výzkumu a vývoji uvažovat v tradičních konceptech, které dělí výzkum na základní, orientovaný, aplikovaný, inovační, atd. Musíme si postupně osvojit nový pohled na vědu, který nevyhnutelně vede k tomu, že každý výzkum má přímo či nepřímo směřovat k ekonomickému zhodnocení.

Aniž by chtěl být na tomto místě nějak zvlášť patetický, považuji za důležité zdůraznit, že procházíme obdobím, ve kterém dochází k revoluci v pojetí vědy. Téměř všechny ročenky konkurenceschopnosti i práce ekonomů zabývající se hlavními zdroji ekonomické prosperity ukazují, že ekonomicky nejdynamičtějšími se staly země, ve kterých se zdrojem růstu konkurenceschopnosti staly inovace. Když se na tyto země, jejichž ekonomiky významný americký ekonom Michael Porter nazývá „ekonomikami taženými inovacemi“ (innovation driven economies), podíváme trochu zblízka a porovnáme je s více či méně pokulhávajícími ekonomikami, snadno zjistíme, že to, co je od sebe odlišuje, je především prolomení bariéry mezi transferem znalostí (knowledge transfer), produkcí znalostí (knowledge production) a jejich aplikací.

To vůbec neznamená, že máme omezovat podporu svobodnému a neohraničenému bádání, které nemíří přímo k ekonomicky zhodnotitelnému výsledku bezprostředně proměnitelnému v patent či jiný produkt spadající do oblasti inovací. Na každý výzkum ale musí být z principu nahlíženo jako na potenciálně „ekonomickou“ činnost, tj. jako na činnost, která se řídí pravidly efektivity a v kratší nebo v delší

8

perspektivě má vyústit mické zhodnocení.


LISTOPAD 2006


v ekonoVážený pane inženýre, ráda bych se Vás, jako výzkumného pracovníka zeptala, zda je cílem či úmyslem VaV vytěžit nějaký ekonomický výsledek?

Pro příklady fungující symbiózy základního a aplikovaného výzkumu už dnes není třeba chodit jen do Spojených států, ačkoli je známo, že právě tam značná část vynikajících výsledků základního výzkumu vznikala v institucích, které byly silně orientované na aplikovaný výzkum. Tento trend se naštěstí začíná projevovat už i u nás. Ukazuje se, že univerzity silně orientované na spolupráci s podniky či s inovačními centry, dosahují vynikajících výsledků i v základním výzkumu. Je to pochopitelné. Úspěch v inovačně orientovaném výzkumu přináší univerzitě či výzkumnému ústavu nejen prestiž, ale též ohromné finanční zdroje, ze kterých může podporovat i badatelský výzkum, vytvářet speciální programy přitahující mladé talenty či vynikající vědce odjinud.

Já se domnívám, že v principu ano. Mluvíme-li o financování výzkumu a vývoje ve smyslu konkurenceschopnosti a zajištění ekonomického rozvoje, tak obecně přijímáme to, že výsledky VaV budou ekonomicky zhodnoceny, tedy budou mít ekonomický výsledek. Je podle mne nepodstatné jak velký a kdy. Je rovněž nepodstatné, zda všechny výsledky jednotlivých projektů přinesou ekonomické zhodnocení, či ne. Rovněž u podnikání ne všechny podnikatelské aktivity vedou k tomuto cíli. Na podnikatelský subjekt však zákon o DPH pohlíží jako na celek, zda má nebo nemá zdanitelné plnění a nikoli zda z každého realizovaného projektu bylo zdanitelné plnění. Na VVI dle mého názoru současný výklad zákona o DPH pohlíží podle jednotlivých projektů a to je nerovnocenný přístup.

Podle mého názoru by tedy jedním z důležitých cílů všech institucí zabývajících se vědou, výzkumem a vývojem mělo být ekonomické zhodnocení výsledků jejich činnosti, bez ohledu na to, zda přímé či nepřímé, orientované na kratší či delší perspektivu. Jakákoli změna v systému financování výzkumu a vývoje v naší zemi, které bude na všechny instituce operující v oblasti výzkumu a vývoje (VVI, univerzity, atd.) působit jako pobídka vydat se tímto směrem, je žádoucí. Prosperita, prestiž, úspěch a budoucnost výzkumných institucí by i u nás v čím dál větší míře měly záviset na tom, jak se jim daří ekonomicky zhodnocovat výsledky jejich činnosti a jak dokáží využívat různých nástrojů financování. Prosazení výkladu výzkumné činnosti jako činnosti s ekonomickým vyústěním, umožňující mimo jiné odpočet DPH zejména u projektů s vysokou daňovou zátěží (přístroje, materiály, atd.), rozhodně přispěje k posílení ekonomického myšlení v oblasti vědy a snah zhodnocovat výsledky bádání v co nejkratším čase.

Podnikatelské subjekty se ale chovají podle jiného modelu fungování instituce než VVI či vysoké školy, což některé experty na daňovou problematiku vede k názoru, že by se na ně měl vztahovat jiný daňový režim. Co si o tom jako člověk z praxe myslíte? Je samozřejmé, že pracoviště výzkumu a vývoje se „chovají“ podle jiných pravidel, než podnikatelské subjekty. Je to z několika důvodů. Podnikatelské subjekty aplikují ve své činnosti v naprosté většině postupy a činnosti známé a často ověřené. U výzkumných institucí je tomu právě naopak. Ty hledají postupy nové, neprověřené – z ekonomického hlediska tedy s větším rizikem – proto jim na tuto činnost přispívá stát. Výzkumné instituce tedy pracují v naprosto jiném prostředí a podmínkách, než podnikatelské subjekty a není tedy překvapivé, že i právní prostředí je jiné. To ale neznamená, že by neměly mít v úmyslu konečné výsledky bádání co nejčastěji ekonomicky zhodnotit. Opět ale musíme na instituci pohlížet jako na celek, nikoli na úspěchy

Ing. Pavel Komárek, CSc.:

9

či neúspěchy jednotlivých projektů. V principu můžeme říci, že procento úspěšnosti je nižší, než u podnikatelských subjektů, protože je vyšší rizikovost a náročnost projektů. Nemůžeme ale tvrdit, že instituce, které jsou již dnes plátci DPH, nemají žádná zdanitelná plnění a nulovou úspěšnost projektů.


LISTOPAD 2006


ekonomickou úspěšnost samostatně a neposuzuje vědeckou instituci či vysokou školu jako celek. Ing. Peter Šebo, CSc.:

Domníváte se, že je možné tvrdit, že pokud VVI a VŠ pevně věří, že jejich činnost bude ekonomicky zhodnocena, mohou legitimně usilovat o daňový režim stejný jako mají podnikatelské subjekty, neboť i ony uskutečňují výzkum a vývoj jako ekonomickou činnost?

Pane inženýre, jste úspěšným vědeckým pracovníkem, blahopřeji k Vaší nominaci na titul Česká hlava. Ráda bych se Vás zeptala, zda máte jako vědecký pracovník nějaký důvod, motivaci, chovat se ekonomicky a ekonomicky zhodnocovat výsledky svého bádání? Jinak řečeno, zda je úmysl výzkumné instituce z provedených výzkumných aktivit vytěžit nějaké ekonomické zhodnocení?

Vezmeme-li, že je pravdivé tvrzení, že k rozvoji ekonomiky přispívá aplikace výsledků výzkumu a vývoje, je výzkum a vývoj součástí ekonomických aktivit, které k tomuto cíli směřují. Tak jako každý prototyp není vyráběn, nekončí každý výsledek výzkumu vývoje na trhu. Zda skončí či nikoliv neumí nikdo předem odhadnout, jako neumí nikdo předem odhadnout dobu, kdy se tak může stát. Účinnost využití výsledků VaV je proti prototypu samozřejmě nižší. Ne každý výsledek VaV vede k invenci, ne každá invence vede k modelu (vzorku, prototypu), ne každý model (vzorek, prototyp) vede k výrobku a ne každý výrobek je prodán. Tento řetězec je základem ekonomického rozvoje a jeho rozdělení na dva samostatné celky je pouze výsledkem jeho nepochopení. Pokud tedy budeme popírat, že výzkum a vývoj jsou základem a součástí ekonomického rozvoje, tak popíráme základní principy fungování současné lidské společnosti. Z toho plyne, že vyvíjím-li jakoukoliv ekonomickou činnost, která souvisí s předmětem mé činnosti a jsem plátcem DPH, mám právo buď na vrácení, nebo odpočet DPH. Ze svých zdanitelných plnění mají VVI i VŠ povinnost odvádět DPH. Proto je nelogické, že při jakémkoli příjmu, který není dotací, mají povinnost ze své vědecké činnosti odvést DPH, aniž mohou uplatnit odpočet na DPH nebo nárokovat její vrácení. Je tomu tak proto, že současný výklad zákona o DPH porovnává každý jednotlivý projekt a jeho

Odpověď na vaši otázku má dvě roviny, rovinu vědce jednotlivce a rovinu instituce. V té první rovině nevěřím, že existuje, nebo by aspoň podle mne vůbec neměl existovat, seriózní vědecký projekt, ba dokonce ani projekt opravdu velmi teoretického základního výzkumu, či zcela abstraktní matematická teorie, jež by v pozadí neměl touhu vědce, tvůrce, vyniknout tím, že prospěje společnosti. Tedy projekt který by neměl ekonomickou motivaci a touhu badatele po zhodnocení a realizaci výsledků jeho výzkumu. Touha vyniknout tím, že objevím něco nového a úžasného co prospěje lidstvu je nejzákladnější hnací silou vědeckého bádání na úrovni jednotlivce. Ať již jde o zhodnocení přímé v konkrétním postupu, produktu, technologii, či léku, anebo zhodnocení nepřímé v novém poznání zlepšujícím v konečném důsledku kvalitu života jednotlivců a společnosti. To vše jsou ekonomicky naprosto kvantifikovatelné výstupy výzkumu, byť cyklus jejich vzniku od nápadu, či pozorování k realizaci může někdy trvat i desetiletí. Rozhoduje jenom kvalita a originalita nového poznání, jež nakonec vždy dojde ekonomického využití. V konečném důsledku je jakékoliv kvalitní a vědecky získané nové poznání ekonomicky kvantifikovatelným produktem „vědeckého podnikání“ a ty nejzajímavější a ekonomicky nejrentabilnější inovace a aplikace vznikají zpravidla tam, kde je nikdo neočekává a v souvislosti s hraničním a

10

opravdu základním výzkumem, coby vedlejší produkt. Bez toho žádný aplikovaný výzkum a průmyslové inovace jednoduše nemohou dlouhodobě existovat. Ve vyspělých zemích to dávno pochopili, proto masivně již léta investují do výzkumu a díky tomu jsou jejich ekonomiky nejsilnější a nejproduktivnější.


LISTOPAD 2006


tálně nejúčinnější léky proti HIV a některým dalším virům získal již přes miliardu Kč na licenčních poplatcích a podílech na výnosech z prodeje léků proti AIDS. To myslím nepotřebuje dalšího komentáře. Shrnutí:

V té druhé rovině institucionální již i naše instituce jsou stále více orientovány a jsou i zákonem č. 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje vedeny, k ochraně vytvořeného duševního vlastnictví a k jeho ekonomickému zhodnocení. Nový zákon č. 341/2005 o veřejných výzkumných institucích nás pak k takovému chování velmi silně motivuje, neb nám konečně umožňuje vkládat finanční výnosy z prodeje duševního vlastnictví (patenty, licence) nebo duševní vlastnictví samotné, do podnikatelských subjektů vytvořených k realizaci výsledků našeho výzkumu. To konečně otevírá cestu k tomu, aby i naše výzkumné instituce z výnosu z prodeje a investování vytvořeného vědeckého produktu (poznání, duševního vlastnictví) výrazně vylepšovaly své rozpočty na výzkum a do budoucna tím zvyšovaly svou ekonomickou soběstačnost, motivovaly badatele k excelentním vědeckým výkonům i k ochraně duševního vlastnictví, vznikajícího často jako vedlejší produkt vědeckého výzkumu.

Odborné fórum bych tedy ráda uzavřela konstatováním, že je nyní potřeba otevřít veřejnou debatu a výkladovou analýzu šířit mezi odbornou veřejností nejen z řad daňových poradců a auditorů, ale i vědeckých pracovníků, politiků a představitelů vlády. Vědecké výzkumné instituce a vysoké školy by měly začít připravovat další projekty a připravit účetnictví svých institucí tak, aby nově mohly postupovat podle §72 zákona o DPH a připravit si dostatek podkladů a důkazní břemeno pro uplatňování zdanitelných plnění u svých projektů a ekonomického zhodnocení výsledků. Možnost uplatňování odpočtu na DPH je přelomovým institutem a přináší výzkumným institucím a vysokým školám obrovské možnosti při aplikování evropských projektů. České republice přináší návratnost finančních prostředků z fondů EU a státnímu rozpočtu přináší návratnost v podobě jiných daní, jako například dani ze mzdy a podobně.

Motivace k ekonomickému zhodnocení výsledků výzkumu je již dnes naprosto jednoznačná. Například i náš ústav již prodal řadu licencí za desítky miliónu Kč, které se nám opravdu velmi hodily pro financování naši činnosti. Jako zářný přiklad pak stačí vzpomenout Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, který díky patentům Prof. Holého na momen-

Doufejme, že i představitelé vlády pomohou při prosazení obou kroků, tedy vydání pokynu D MFČR a podpoří připravenou novelu zákona o DPH. Odborné fórum ISEA připravila Simona Weidnerová

11


LISTOPAD 2006


Analýza výkladu zákona o DPH Tato analýza byla vypracována s cílem odstranit jednu z často diskutovaných, nicméně stále existujících, bariér intenzivnějšího čerpání prostředků na vědu, výzkum a vývoj přicházejících z Evropské unie. V zájmu dosažení tohoto cíle v co nejkratším čase vznikla při MŠMT pracovní skupina, která pod vedením Simony Weidnerové, poradkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, připravuje příslušné legislativní kroky. Úvod

Podstatou této analýzy je prosadit zpřesňující výkladové změny platného zákona o dani z přidané hodnoty (dále DPH) č. 235/2004 Sb., které by stanovily obecný princip rovnosti všech právních forem. Jde o sjednocení výkladu uplatňování tohoto zákona k výzkumným institucím a avysokým školám, tak aby byly postaveny na roveň obchodním společnostem realizujícím vědu a výzkum. Nejedná se o stanovení výjimky pro instituce typu vysoké školy nebo příspěvkové organizace, které budou transformovány na VVI. Stanovení rovného přístupu ke všem institucím zabývajícím se výzkumem bez ohledu na právní subjektivitu je založeno na ústavním principu rovných práv.

Pokyn D, MFČR

K provedení naznačených změn není tedy nutné měnit a novelizovat stávající platný zákon o DPH. Sjednocení přístupu zákona o DPH je možné učinit na základě zpřesňujícího výkladového pokynu z řady D, MFČR.

Vyjasnění právní situace VVI či příspěvkových organizací a vysokých škol

Jedná se o nový pohled na výklad zákona o DPH, který reaguje na nedorozumění v komunikaci dvou stran, tj. strany daňových odborníků a strany vědeckých pracovníků, způsobené rozdílnou používanou terminologií. Výkladový pokyn by pro účely správné aplikace zákona o DPH sjednotil termíny věda, vědecká činnost, výzkum a vývoj užívané v jiných zákonech.

Rozdílná terminologie

Pro účely zákona č. 235/2004 Sb. o DPH se ekonomickou činností rozumí soustavná činnost vykonávaná podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislá činnost vědecká. Zákon o DPH již dále nedefinuje pojem vědecká činnost, proto je nutné k tomuto výkladu použít definici vědecké činnosti z encyklopedie (podrobně viz níže). Zákon 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, uvádí v §2: vysoká škola univerzitní i neuniverzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou činnost. Tento zákon již dále nedefinuje pojem činnost vědecká, výzkumná, vývojová. Zákon č. 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků upravuje podporu výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. V celém zákoně se však nevyskytuje pojem věda nebo vědecká činnost.

Porovnání terminologie

Podrobným porovnáním terminologie v této analýze, definice výzkumu a vývoje podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje s definicí vědy v encyklopedii jsme dospěli k závěru, že výzkum je nedílnou součástí vědecké práce a jako takový ho chápeme nezbytnou součástí vědecké činnosti, definované zákonem o dani z přidané hodnoty. „Vědeckou činností (dle zákona o DPH) se tedy rozumí „výzkum a vývoj“ (dle zákona o podpoře výzkumu a vývoje) a „vědecká a výzkumná, vývojová činnost“ (dle zákona o vysokých školách).

12


LISTOPAD 2006


Zhodnocení současného stavu Zmírnění nerovnováhy mezi VVI, přísp.org, VŠ a obchodními společnostmi

Zdanitelné plnění prodej licencí publikací v následujících obdobích

Technicky nemožný odpočet na DPH

Novým výkladem by došlo k odstranění nerovnosti mezi institucemi, které se zabývají výzkumem a vývojem. Organizace založená za účelem vytváření zisku (obchodní společnost) provádějící výzkum a vývoj nyní zcela bez problémů odpočítává daň z přidané hodnoty ze všech vstupů, protože část jejich výnosů je kryta zdanitelnými plněními a přitom platí, že dotace k hospodářskému výsledku nejsou předmětem daně. Organizace výzkumu a vývoje typu vysoké školy, příspěvkové organizace AVČR, (posléze VVI), neodpočítává žádnou DPH, neboť neví, kdy bude výsledkem její práce nějaké zdanitelné plnění z pohledu daně z přidané hodnoty (licence, zařízení, prodej publikací apod. – tj. dodání zboží nebo poskytnutí služby). Přitom u obchodních společností zabývajících se výzkumem a vývojem, ne každý výsledek výzkumného záměru je využitelný v praxi. Přesto má obchodní společnost, která je posuzována jako celek, nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, neboť tento výsledek může být využit v následujících obdobích. Za současných výkladových podmínek zákona o DPH ani v případě, kdy u instituce výzkumu a vývoje typu vysoké školy, příspěvkové organizace (posléze VVI), dojde ke zdanitelnému plnění následně, například k prodeji publikace či licence, není již ve většině případů technicky možné uplatnit nárok na odpočet DPH. Přitom vznik licence či publikace není reálný dříve, než je celý výzkum dokončen, z pohledu DPH se tedy jedná o časovou prodlevu.

Problém v historii a terminologii Pohled na vědeckou činnost před vstupem do EU do 30.4.2004

Pohled na vědeckou činnost po vstupu do EU od 1.5.2004

Terminologie po vstupu do EU od 1.5.2004

§72 Zákona o DPH

Zákon o dani z přidané hodnoty platný před 1. 5. 2004, tj. před naším vstupem do Evropské unie definoval, že „neziskové“ organizace provádí plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Jinými slovy svá plnění nezatěžovala daní z přidané hodnoty a zároveň nenárokovala odpočet daně z přidané hodnoty. Z tohoto titulu v některých speciálních případech měly vědecké instituce nárok na výjimku, tedy na vrácení daně. Podle současně platných ustanovení zákona z přidané hodnoty se většina vědeckých institucí během krátké doby od vstupu do EU stala plátci daně z přidané hodnoty. Z osvobozených plnění podle „starého“ zákona o DPH se stala zdanitelná plnění podle zákona nového. Současný výklad DPH u vědeckých institucí a vysokých škol jim ovšem nedovoluje v naprosté většině uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Zároveň mají povinnost ze své vědecké činnosti v případě zdanitelných plnění odvést 19% daň z přidané hodnoty. Nový zákon o DPH zavedl i novou terminologii v § 5 odst. 1 „..ekonomickou činností rozumí i soustavná činnost vykonávaná podle zvláštních právních předpisů, …zejména nezávislá činnost vědecká“. Zákon o DPH již dále nedefinuje z tohoto pohledu ani vědeckou činnost, ani nedefinuje ekonomickou činnost. Proto se tato analýza zaměřuje na nový přístup vědeckých institucí a vysokých škol k odpočtu daně z přidané hodnoty z hlediska zákona o DPH tedy nikoli

13


LISTOPAD 2006


z pohledu §81, jak tomu bylo před vstupem do EU, ale z pohledu §72 tohoto zákona. I instituce základního výzkumu, nebo vysoká škola by měla mít nárok na odpočet DPH, pokud má zdanitelná plnění vztahující se k vědecké, z pohledu zákona o DPH tedy ekonomické činnosti na výstupu. Pohled na instituci jako na „CELEK“

Pro nejasnosti v terminologii užívané v zákonech a nejasnosti v fungování vědeckých výzkumných institucí a vysokých škol tak dosavadní výklad zákona o DPH pohlíží u VVI a vysoké školy z hlediska jednotlivých projektů. Dosud užívaný výklad zákona nepohlíží na instituci jako na celek.

SJEDNOCENÍ TERMINOLOGIE PRO DAŇOVÉ ÚČELY Věda, výzkum a vývoj

Výklad vědy na vysokých školách

Výklad VVI

Nezisková organizace

Výklad pojmu výzkum

Základní výzkum

Aplikovaný výzkum

Mají-li být naznačené zpřesňující výkladové změny platného zákona o DPH přijatelně uplatňovány v praxi, je nezbytné pro daňové účely také upřesnit pojem vědecká činnost, výzkum a vývoj. Jinými slovy, je nutné sjednotit terminologii vědeckou s terminologii daňovou a stejně je aplikovat. Vysoké školy jsou právnické osoby, které podle zákona 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, mají jako vrcholná centra vzdělanosti jeden z hlavních předmětů činnosti výzkum a vývoj. Podle §2 zákona 111/1998 Sb., vysoká škola univerzitní i neuniverzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Veřejné výzkumné instituce jsou organizace, které podle § 2 zákona 341/2005 o veřejných výzkumných institucích mají jako hlavní předmět činnosti výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, definovaný podle zákona č 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje. Jedná se o nový typ organizace vzniklý za účelem zlepšení a zrovnoprávnění právního i ekonomického postavení organizací zabývajících se výzkumem, založených organizačními složkami státu nebo územními samosprávnými celky. Na hlavní činnost veřejných výzkumných institucí úzce navazují činnosti další (činnost prováděná na základě požadavků příslušných organizačních složek státu nebo územních samosprávných celků ve veřejném zájmu a podporovaná z veřejných prostředků podle zvláštních právních předpisů ) a jiné (činnost hospodářská za účelem dosažení zisku). Ze zákona je tato organizace definována jako nezisková v tom smyslu, že veškerý hospodářský výsledek bude opět použit pro výzkumné záměry organizace. V zákoně č. 130/2002Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, je v § 2 výzkum a vývoj definován jako systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků, prováděná jako: základní výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získat znalosti o základech či podstatě pozorovaných jevů, vysvětlení jejich příčin a možných dopadů při využití získaných poznatků, aplikovaný výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi; ta část aplikovaného výzkumu, jehož výsledky se prostřednictvím vývoje využívají v nových výrobcích, technologiích a službách, které jsou určeny k podnikání podle zvláštního právního předpisu, (například obchodní zákoník, zá-

14


LISTOPAD 2006


kon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů), se označuje jako průmyslový výzkum. Definice vědy

encyklopedie.seznam.cz

Vědou rozumíme každé propracované a obecné rozumové poznání, vycházející z pozorování, rozvažování nebo experimentu. Jde o systém metodicky podložených, objektivních vět o určité předmětné oblasti. Předmětnou oblastí je přitom každý fakt uchopitelný buďto bezprostředně, nebo pomocí instrukcí pomocných prostředků: číselné a prostorové vztahy (např. matematika, geometrie), živá a neživá příroda (přírodní vědy), jevy společenského života (duchovní vědy, historická věda, filologie, sociologie, politologie aj.). V širokém smyslu slova jde o nepřetržitý společensky podmíněný proces systematického racionálního poznávání přírody, společnosti a myšlení, při němž dochází ke stále pravdivějšímu odrazu objektivní reality ve vědomí, ke stále hlubšímu pronikání od povrchových jevů k jejich vnitřní podstatě, což umožňuje stále dalekosáhlejší využívání a ovládání přírodních a společenských procesů a stále účinnější praktické přetváření světa člověkem. Na rozdíl od umění, jež si osvojuje pouze určité aspekty reality, spjaté s životem člověka obraznou formou s emocionálním zaměřením, činí věda předmětem své poznávací výzkumné činnosti veškerou skutečnost a své objektivní poznatky formuluje v logické podobě pojmů, hypotéz, teorií a zákonů (zdroj encyklopedie.seznam.cz).

Srovnání výzkum a vývoj, vědecká činnost

Výsledky VVI veřejnosti dostupné

Veřejná dostupnost výsledků VVI nikoli zdarma

Výsledky výzkumu za úplatu podléhající DPH

Srovnání VVI a ostatních subjektů

Soutěž VVI a obchodních organizací

Srovnáme-li definici výzkumu podle zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje s definicí vědy z encyklopedie zjistíme, že výzkum je nedílnou součástí vědecké práce a jako takový ho chápeme jako nezbytnou součást vědecké činnosti. Informace o výsledcích veřejné výzkumné instituce jsou podle § 2 odst. 4 zákona 341/2005Sb. o veřejných výzkumných institucích veřejnosti dostupné, neboť tyto skutečnosti jsou podstatné při posuzování oprávněnosti poskytování veřejné podpory tzv. veřejnoprávním subjektům. Z důvodové zprávy návrhu zákona o veřejných výzkumných institucích (tisk PSP 851/0). se za veřejnou dostupnost výsledků nepovažuje jejich poskytování zdarma či zveřejnění jejich podstaty (know-how), ale poskytnutí informací o dosažení těchto výsledků veřejnosti a jejich zpřístupnění všem zájemcům za rovných podmínek. Tento přístup znamená, že pokud je úspěšně završený výzkum možné uplatnit v praxi či v další vědecké činnosti, jsou výsledky výzkumné činnosti poskytovány za úplatu a to formou poskytování licencí, převodu patentů nebo podobných práv, prodeje publikací či časopisů. Aplikovaný výzkum jsou tedy experimentální a obdobné výzkumné aktivity směřující k budoucímu ekonomickému využití v praxi. Tím se veřejné výzkumné instituce z pohledu rovného přístupu všech právních forem neliší od ostatních subjektů na trhu a to zejména od obchodních společností zřízených podle zákona č. 513/1991Sb., Obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Veřejné výzkumné instituce se také podle podmínek daných zákonem 130/2002Sb., o podpoře vědy a výzkumu, ve znění pozdějších předpisů, účastní soutěže spolu s ostatními subjekty zabývajícími se výzkumem jako jsou vysoké školy, obchodní organizace (společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti), ale i fyzické osoby o získání podpory z veřejných zdrojů poskytovaných v souladu s Národní politikou výzkumu a vývoje v České republice. Tyto zdroje představují zúčtovatelné dotace veřejných zdrojů.

15


LISTOPAD 2006


V takové soutěži jsou ovšem za daných výkladových pravidel neziskové vědecké instituce a vysoké školy diskriminovány vůči ostatním subjektům. Pravidla pro uplatňování DPH u vědy a výzkumu jako obecného výkladového principu rovnosti právních forem před zákonem č. 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty Osoby povinné k dani podle zákona o DPH

Dotace k ceně podle zákona o DPH

Řešení výzkumu a vědy z pohledu platného zákona č. 235/2004, o DPH, ve znění pozdějších předpisů, je následující: podle § 5 je osobou povinnou k dani fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti a to i v tom případě, kdy nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání. Ekonomickou činnosti se rozumí i soustavná činnost vykonávaná podle zvláštních právních předpisů zejména nezávislá činnost vědecká, literární, apod. Podle § 4 q) zákona č. 235/2004Sb., o DPH, ve znění pozdějších předpisů, dotací k ceně jsou přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku.

Ekonomická činnost

Z platného znění § 5 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že vysoká škola, příspěvková organizace, posléze veřejná výzkumná instituce z charakteru své činnosti dané zákonem uskutečňuje ekonomickou činnost a je osobou povinnou k dani.

Fakturace navýšená o DPH

Z tohoto titulu je povinna vysoká škola, příspěvková organizace (později VVI) zatížit veškerá zdanitelná plnění podle zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, platnou sazbou daně z přidané hodnoty, pokud není v zákoně č. 235/2004 o DPH stanoveno jinak.

Přijaté granty, dotace

Přijaté dotace či poskytované granty ze státního rozpočtu nebo ze zdrojů Evropské unie jsou dotacemi k výsledku hospodaření. Pokud by dotace splňovaly podmínky dané § 4 písm. q) zákona č. 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů tj.: -

povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny

-

výše slevy by se vázala k jednotkové ceně plnění

posuzovaly by se přijaté finanční příspěvky jako dotace k ceně a vstupovaly by do základu daně z přidané hodnoty podle § 36 zákona č. 235/2004Sb. o DPH. Nová právní forma na stejné rovině s veřejnou vysokou školou

Výsledky vědy VŠ a VVI Fakturovat s DPH

Navrhované výkladové změny Veřejné výzkumné instituce (nyní státní příspěvkové organizace) a vysoké školy jsou velmi významnou právní formou subjektů zabývajících se výzkumem. Nová právní úprava staví VVI na roveň vysokým školám a obě tyto právní formy veřejné výzkumné instituce i vysoké školy mimo jiné umožní zlepšení využití výsledků výzkumu, a to formou prodeje licencí, patentů, publikací či spoluprací s průmyslovým sektorem. Využití výsledků veškerých předmětů činnosti (tj. výzkum, vývoj a na něj navazující aktivity) veřejných výzkumných institucí definovaných v zákoně č.

16


LISTOPAD 2006


341/2005Sb., o veřejných výzkumných institucích je ekonomickou činností s povinností přiznat daň na výstupu podle zákona č. 235/2004Sb. o DPH, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na odpočet DPH VŠ a VVI

Zhodnocení výsledku výzkumu ve výnosech později

Odkaz na schválené dokumenty

Nárok na odpočet daně na vstupu má plátce podle § 72 pokud použije přijatá zdanitelná plnění pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Veřejná výzkumná instituce má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ze všech přijatých plnění, která použije pro předměty činnosti stanovené v zákoně č. 341/2005Sb., o veřejných výzkumných institucích, bez ohledu na zdroj financování výzkumu a vývoje (Zdroj financování z Evropských fondů RP6, RP7, kde není DPH uznatelnou položkou nákladů na projekt). Nárok na odpočet daně na vstupu má vysoká škola, veřejná výzkumná instituce (nyní příspěvková organizace) i s vědomím specifičnosti výzkumu, ve kterém je obsažen ocenitelný prvek novosti a vyjasnění výzkumné nejistoty, kdy nikoli každý výsledek je okamžitě realizovatelný ve výnosech veřejné výzkumné instituce. Nárok na odpočet podle zákona č. 235/2004 Sb. o DPH není vázaný na zisk ekonomické činnosti, ale na použití pro realizaci ekonomické činnosti organizace. Snaha výzkumných institucí (vysokých škol, příspěvkových organizací, posléze VVI) jednat s péčí řádného hospodáře tak, aby výsledek výzkumu a vývoje byl vždy v maximální možné míře ekonomicky využit v následujících obdobích, je podložena řadou schválených dokumentů (Usnesení vlády ČR č. 272 ze dne 9. března 2005 k Národnímu programu výzkumu II., Strategie hospodářského růstu ČR 2005-2013 uvedených v příloze 1-3 této analýzy. Národní inovační politika ČR na léta 2005-2010, atd.)

Zpracovali: Simona Weidnerová, Ing. Pavel Kriegsman, Mgr. Jan Hladký s využitím připomínek ing. Pavla Komárka, Dr. Marka Blažky, Ing. Petera Šeba, Prof. Jana Slováka, Prof. Iva Telece, Prof. Jiřího Zlatušky a dalších. Znění ze dne 20.11.2006

17


LISTOPAD 2006


NÁVRH NA NOVELU ZÁKONA O DPH Nový výklad zákona o DPH řeší problematiku většiny výzkumných institucí a vysokých škol, které provádí převážně aplikovaný, nebo průmyslový výzkum a vývoj. Ty výzkumné instituce, které se zabývají pouze základním výzkumem, i přes tento výklad pravděpodobně nebudou mít nárok na odpočet DPH, protože zpravidla nedosáhnou zdanitelných plnění ani na konci projektu. Pro takové výjimečné případy je připravena novela zákona o DPH, která by upravovala §81 (vracení daně). Podle této novely by se vracela DPH uhrazená v rámci projektů financovaných z prostředků nenávratné zahraniční pomoci, včetně prostředků financovaných ze zdrojů Evropské unie poskytovaných na projekty výzkumu a vývoje, pokud podle pravidel poskytovatele DPH není uznatelným výdajem projektu, nebo nelze učinit odpočet na DPH podle §72 zákona o DPH. Taková vědecká instituce nebo vysoká škola by měla nárok na vrácení daně z přidané hodnoty a to na základě žádosti. Institut vracení DPH, tedy samotný §81 v zákoně má charakter řešení výjimečných situací a tuto podmínku tato novela splňuje.

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna

2006 OPATŘENÍ NA PODPORU VÝZKUMU A VÝVOJE Změna zákona o dani z přidané hodnoty

§ 1. V § 81 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty se doplňuje nový odstavec (2) a stávající odstavce (2) až (9) se přečíslují na odstavce (3) až (10). Nový odstavec (2) zní: „(2) Bez ohledu zda tak stanoví mezinárodní smlouva, vrací se daň z prostředků nenávratné zahraniční pomoci, včetně prostředků financovaných ze zdrojů Evropské unie, poskytovaných do České republiky osobě na úhradu nákladů na realizaci projektů výzkumu a vývoje pokud podle pravidel poskytovatele prostředků tyto nemohou být použity na úhradu daně, nebo nelze učinit odpočet na DPH podle §72 tohoto zákona. Osoba, která takovou daň zaplatila, má nárok na vrácení daně a to na základě žádosti. Za projekty výzkumu a vývoje se považují jen takové, které splňují podmínky definované v § 2 odstavce 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a změně některých souvisejících zákonů.“ 2. Přechodná ustanovení ke změně zákona o dani z přidané hodnoty: Nárok na vracení daně lze uplatnit i u nákladů na projekty zahájené před účinností tohoto zákona, a to i tehdy, když lhůta 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, podle § 81 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění uplynula. V takovémto případě však nárok na vrácení lze uplatnit nejdéle do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.“ Znění ze dne 20.11.2006

18

DPH u vědeckých projektů vědeckých institucí a vysokých škol

Recommend Documents