Zrušení údaje o místu trvalého pobytu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Zrušení údaje o místu trvalého pobytu

Bakalářská práce

Autor:

Petra Schleisová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Mgr. David Marek

Praha

leden 2011 1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma zrušení trvalého pobytu zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Jihlavě 20.01.2011

Petra Schleisová

2

Poděkování Ráda bych na tomto místě vyjádřila poděkování lidem, kteří mi poskytli své zkušenosti a prostor pro moji práci. Zvláště bych chtěla poděkovat panu Mgr. Davidu Markovi za odborné vedení, cenné připomínky a podporu při přípravě této práce. Děkuji za projevenou pomoc a konzultaci vedoucímu oddělení Komise pro projednávání přestupků správního odboru Statutárního města Jihlavy Mgr. Janu Vystrčilovi.

3

Anotace Bakalářská práce se zabývá významem trvalého pobytu, vznikem, změnou a zrušením údaje o místu trvalého pobytu. Popisuje správní řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na zákon 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dále poukazuje na to, že údaj o místu trvalého pobytu je jen údaj, který nemá s fyzickým bydlením nic společného, ač s ním ve skutečnosti pracuje celá řada zákonů. Aplikace výše citovaného zákona není jednoduchá a v praxi činí nemalé potíže. Do značné míry je to dáno i tím, že zákon na některé otázky nedává dostatečně jasnou odpověď.

Annotation This thesis deals with the concept of permanent residence its creation, modification and the cancellation of indication about the place of residence. It describes the administrative procedure under Act No. 500/2004 Coll., Administrative Code, as amended, with respect to the Act 133/2000 Coll., the Register of Population and Birth Numbers and the modification of certain laws, as amended. The works shows that the data of the place of residence is the only figure which does not have anything in common with the actual housing, but in fact a variety of laws works with it. An application of the Act is not easy in practice, and causes considerable problems. To a certain extent this is due to the fact that the law is not sufficiently clear on some issues.

4

Obsah: Úvod

6

1. Trvalý pobyt

8

1.1. Definice trvalého pobytu

9

1.2. Přihlášení k trvalému pobytu

9

1.3. Jakým způsobem vzniká trvalý pobyt

10

1.4. Změna trvalého pobytu

11

1.5. Doklady, které při změně místa trvalého pobytu prokazují vztah k nemovitosti

13

1.6. Práva související s údajem o trvalém pobytu

14

1.7. Adresa pro doručování

14

2. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu

15

2.1. Řízení o zrušení údaje o trvalém pobytu

15

2.2. Za jakých podmínek lze zrušit údaj o trvalém pobytu

17

2.3. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a)

17

2.4. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b)

20

2.5. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. c)

22

3. Užívací právo

23

3.1. Neužívání objektu

25

3.2. Neznámý pobyt

27

4. Opatrovník

29

5. Oprávněnost užívat objekt

33

6. Předběžná otázka

34

7. Ústní jednání

36

8. Doručování

41

9. Odvolání a právní moc rozhodnutí

43

10. Případy z praxe

44

10.1. Účelová evidence na ohlašovnách

46

11. Závěr

47

12. Seznam použité literatury

50

13. Přílohy

52

5

Úvod Cílem mé práce je vysvětlit pojem trvalého pobytu a poukázat na některé problémy spojené se zrušením údaje o místu trvalého pobytu občana, s nimiž se musí správní orgány vypořádat v průběhu řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Institut trvalého pobytu měl svůj historický vývoj, a proto v úvodu práce učiňme malý exkurz do jeho minulosti. Jedním z prvních důvodů, proč se stát zajímal o teritoriální příslušnost osob, byla žebrota a potulka, posléze i soupis osob povinných vojenskou službou. Zrušením poddanství v roce 1848 zanikla patrimoniální správa a bylo nutno stanovit podmínky pro přiznání příslušnosti fyzických osob k určitému městu nebo obci. Tuto situaci řešilo domovské právo, které v našich zemích bylo postupně zavedeno třemi císařskými patenty z let 1849 až 1862. Nejucelenější úprava domovského práva byla provedena císařským patentem č. 105/1863 ř. z., který stanovil, že každý občan má mít v některé obci domovské právo. Patent dal obcím pravomoc rozhodovat o tom, komu bude domovské právo uděleno, tj. kdo se stane jejím občanem. V té době nemělo domovské právo evidenční charakter, ale bylo závazkem obce vůči svému občanovi. Mělo sociálně-ekonomický obsah. Bylo také nástrojem k prokázání vlivu nad nemajetnými občany, kteří v obci, či městu fakticky bydleli z pracovních důvodů. Zaměstnavatelé zpravidla ovládali městské nebo obecní orgány a neposlušný zaměstnanec nejen že nemohl počítat s udělením domovského práva, ale mohl počítat i s vykázáním z místa bydlení. Institut domovské příslušnosti trval od dob Marie Terezie a do svého právního řádu jej převzala i v roce 1918 nově vzniklá Československá republika, a to Ústavním zákonem č. 236/1920 Sb. Využívala jej až do roku 1948, kdy zákonem č. 174/1948 Sb., bylo dne 1.1.1949 domovské právo změněno. Tento zákon převedl obsah domovského práva z obcí na stát.

6

Na tento zákon navazoval zákon číslo 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva, který ukládal obyvatelstvu povinnost hlásit se k trvalému i přechodnému pobytu u ohlašovacího orgánu nebo úřadu. Podle tohoto zákona se pobytem rozuměl jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak i pobyt přechodný (místo, kde se občan zdržoval dočasně z důvodů pracovních, studijních, zdravotních apod.). Ohlašovací orgán nebo úřad údaje o pobytu občana zapisoval do občanského průkazu. Na uvedené zákony navazovaly další obecně závazné předpisy, které povinnost hlášení se obyvatel „zdokonalovaly“. Patří mezi ně i zákon číslo 74/1958 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob. Při změně trvalého pobytu nemohl být občan přihlášen k trvalému pobytu u jiné ohlašovny, pokud neprokázal, že se z místa předchozího trvalého pobytu odhlásil. K sociálněekonomickému obsahu tohoto institutu se po roce 1948 přidal ještě význam politický. Tyto zákony údaj o trvalém pobytu zařadily mezi základní identifikační osobní údaje, bez kterého se žádný občan republiky neobejde, přičemž není rozhodující, kde skutečně bydlí a kde se zdržuje. V tomto duchu pokračoval i zákon číslo 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci občanů, který umožnil zrušit záznam o trvalém pobytu občana z úřední moci. Dá se konstatovat, že tyto předpisy včetně těch, které byly přijaty po roce 1990, zabezpečily státním orgánům přehled o obyvatelstvu. Možnost zrušit údaj o trvalém pobytu občana na návrh oprávněné osoby umožnil až zákon číslo 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky.

7

1. Trvalý pobyt 1.1. Definice trvalého pobytu

Trvalý pobyt je z hlediska zákona o evidenci obyvatel definován v ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel následně „Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.“1 Tyto důvody přihlášení k trvalému pobytu v daném místě jsou v zákoně uvedeny demonstrativně. Právo na volbu místa trvalého pobytu je veřejným subjektivním právem občana a občan není v žádném případě povinen ohlašovně zdůvodňovat, proč se k trvalému pobytu přihlašuje právě v daném místě. Svobodným výběrem místa trvalého pobytu občan naplňuje svobodu pohybu a pobytu garantovanou Listinou základních práv a svobod v čl. 14. Podle zákona o evidenci obyvatel § 10 odst. 1 „občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen "objekt")“2, bez ohledu na to, kde se skutečně zdržuje, neboť má právo volby umožňující mu pobývat na více místech.

Zákon o evidenci obyvatel akceptuje faktický stav, bez ohledu na to, proč občan právo na bydlení nerealizuje. S údajem o místu trvalého pobytu je spojena řada důsledků jak pro něho, tak případně i pro vlastníka objektu, v němž je místo trvalého pobytu evidováno. Z toho vyplývá, že místo trvalého pobytu nelze zaměňovat s jakýmkoliv jiným místem pobytu. Evidování místa trvalého pobytu má vliv na řadu práv a povinností subjektu. Tato práva a povinnosti nejsou uvedena přímo v zákoně o evidenci obyvatel, ale obsahují je jiné

1 2

Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů

8

zákony a právě tato okolnost vylučuje, aby zapsání či zrušení údaje o místu trvalého pobytu mělo fakticky pouze evidenční charakter. S trvalým pobytem úzce souvisí pojem bydliště. Někdy se tyto pojmy pletou. Bydliště je právní pojem označující místo, kde se fyzická osoba trvale zdržuje, kde má svůj byt nebo rodinu a kde také bydlí s úmyslem se tam zdržovat. Bydliště nemusí být totožné s místem trvalého pobytu. Přestože se pojem bydliště v právních předpisech ČR vyskytuje poměrně málo, objevuje se v občanském soudním řádu a v poslední době je bydliště uvedeno v ustanovení § 2 zákona číslo 363/1999 Sb., zákon o pojišťovnictví.

1.2. Přihlášení k trvalému pobytu Přihlášení k trvalému pobytu je výkonem státní správy. Státní správu na tomto úseku vykonávají podle zákona o evidenci obyvatel ohlašovny obecních úřadů, v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech úřady městských částí nebo městských obvodů, pokud tak stanoví statuty těchto měst, a na území vojenských újezdů újezdní úřady (dále jen "ohlašovna"). Veškeré změny v souvislosti s trvalým pobytem se hlásí na ohlašovnách. Lze konstatovat, že obce při přihlašování občanů k trvalému pobytu mají dominantní postavení. V případě, že občan změní své trvalé bydliště, je jeho povinností změnu místa trvalého pobytu ohlásit ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Nahlášením nového trvalého pobytu předchozí trvalý pobyt zaniká. Občanovi tak odpadla povinnost se z předchozího trvalého pobytu odhlašovat. „Z přihlášení občana k trvalému pobytu, nevyplývají žádná práva k objektu, do něhož se občan hlásí, ani k vlastníkovi nemovitosti“3, jak je uvedeno v ustanovení § 10 odst. 2, zákona o evidenci obyvatel. To znamená, že rozhodnutí ohlašovny nemá soukromoprávní důsledky a že se nikdo na základě zápisu údaje o místu trvalého pobytu nemůže domáhat vydání objektu, přiznání užívacího práva v něm nebo donucení k jeho opuštění. O úkonech, které ohlašovna v souvislosti s ohlášením změny místa trvalého pobytu provádí podle ustanovení § 18 odst.

3

Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů

9

2 zákona o evidenci obyvatel, se písemné rozhodnutí nevydává v případech uvedených v § 10 odst. 4 až 11, ale pouze se uskuteční záznam na přihlašovací lístek k trvalému pobytu.

1.3. Jakým způsobem vzniká trvalý pobyt Občan svůj první trvalý pobyt získá narozením, kdy jeho trvalý pobyt je odvozen od trvalého pobytu jeho matky, pokud se rodiče, nejpozději v den jeho narození, nedohodnou jinak. Nelze-li místo trvalého pobytu matky narozeného občana zjistit, je jeho místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině. Obdobně se postupuje také v případech, kdy žena s trvalým pobytem na území České republiky porodila dítě, jež je občanem České republiky, a písemně požádá o utajení své osoby v souvislosti s porodem. Další možnost vzniku trvalého pobytu občana je po ukončení dlouhodobého pobytu v cizině nebo po nabytí státního občanství České republiky. V případě, že si občan místo svého trvalého pobytu zvolí sám, je povinen předložit doklady, které jsou uvedeny v zákoně o evidenci obyvatel. Pokud potřebné doklady k přihlášení k trvalému pobytu předložit nemůže, je mu jako místo trvalého pobytu určeno sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu na území České republiky měl poslední místo trvalého pobytu. Neměl-li občan pobyt na území ČR nebo tento nelze zjistit, je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodě se narodil nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině. V zásadě může mít občan místo trvalého pobytu v rodinném nebo v bytovém domě, případně v jiném objektu bez ohledu na to, zda mu konkrétní nemovitost skutečně patří či nikoliv. Jestliže se občan rozhodne místo svého trvalého pobytu změnit, je jeho povinností tuto změnu ohlásit na ohlašovně v místě svého nového bydliště, jak je uvedeno v ustanovení § 10 odst. 5 zákona evidenci obyvatel.

Především platí, že právo zvolit si trvalý pobyt je obsaženo v ustanovení § 10 zákona o evidenci obyvatel. Jedná se o subjektivní veřejné právo, které je vymahatelné ve 10

správním soudnictví. I když se nejedná o samostatné ústavou zaručené základní právo, představuje svojí povahou jakousi svobodu pohybu a pobytu zaručené zejména v čl. 14 Listiny základních práv a svobod. Právo každého je volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu podle čl. 13 Všeobecné deklarace lidských práv. Stejně jako dle čl. 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, kde se v odst. 1 stanoví, že „každý, kdo se právoplatně nachází na území určitého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu.“4

1.4. Změna trvalého pobytu

Při ohlášení změny místa trvalého pobytu je občan povinen „vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu (dále jen "přihlašovací tiskopis"), který obsahuje údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a rodném čísle, předchozí a novou adresu místa trvalého pobytu občana, předložit platný občanský průkaz, u kterého nesmí být oddělena část v důsledku změny trvalého pobytu. Občan po ukončení pobytu v cizině předkládá cestovní pas, občan po nabytí státního občanství České republiky předkládá doklad o nabytí státního občanství.“5 Dále je občan povinen „doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo doložit oprávněnost užívání bytu, nebo jeho části anebo předložit písemné potvrzení oprávněné osoby s úředně ověřeným podpisem o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Takové potvrzení se nevyžaduje v případě, že oprávněná osoba potvrdí souhlas na přihlašovacím tiskopisu k trvalému pobytu přímo před zaměstnancem ohlašovny.“6

4

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů 6 Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů 5

11

V ustanovení § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel je mimo jiné uvedeno, že „je občan povinen předložit ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu.“7

V případě, že oprávněnou osobou je např. nájemník, nedává zákon vlastníkovi nemovitosti žádnou možnost, jak přihlášení k trvalému pobytu dalších osob zabránit, i když s tím nesouhlasí.

Zde se naskýtá otázka, kdo je takovou oprávněnou osobou. Za oprávněnou osobu z pohledu zákona o evidenci obyvatel se považuje zletilá osoba, způsobilá k právním úkonům, která je vlastníkem předmětné nemovitosti nebo která je oprávněna předmětný objekt nebo jeho vymezenou část užívat (např. byt nebo obytnou místnost), anebo je provozovatelem ubytovacího zařízení, kam se občan hlásí k trvalému pobytu, dále jen „oprávněná osoba“.

Zletilosti se podle ustanovení § 8 občanského zákoníku nabývá

dovršením osmnáctého roku, před dovršením tohoto věku jen uzavřením manželství, a takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.

Změna místa trvalého pobytu se týká také nezletilých občanů. Za občana mladšího 15 let ohlásí změnu místa trvalého pobytu jeho zákonný zástupce, popřípadě pěstoun. Za občany, kteří jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo za občany, jejichž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena tak, že nejsou způsobilí k jednání, ohlásí změnu místa trvalého pobytu jejich zákonný zástupce nebo opatrovník. V případě, že si občan nemůže osobně změnit trvalý pobyt na ohlašovně, může změnu místa trvalého pobytu ohlásit jím pověřený zmocněnec na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem.

Jednou z povinností ohlašovny, stanovenou zákonem, je oznámit vlastníkovi objektu změnu v počtu osob přihlášených k trvalému pobytu a to ve lhůtě 15 dnů od zaevidování změny.

7

Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů

12

Ohlašovna má rovněž povinnost sdělit vlastníku objektu na jeho písemnou žádost jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození občana, k němuž vede údaj o místě trvalého pobytu, odpovídající adrese objektu. Sdělení ohlašovny musí být vlastníku objektu doručeno do vlastních rukou.

1.5. Doklady, které při změně místa trvalého pobytu prokazují vztah k nemovitosti Právo užívat objekt (byt, dům, část domu apod.) vyplývá buď z vlastnictví objektu, které občan dokládá výpisem z katastru nemovitostí, jehož aktuálnost si pracovník ohlašovny je povinen

ověřit

v evidencích

příslušného

katastrálního

úřadu,

nebo

z určitého

soukromoprávního vztahu. Typicky se jedná o nájemní smlouvu uzavřenou mezi vlastníkem objektu a občanem. Občan však může být do předmětné nemovitosti přihlášen též na základě souhlasu vlastníka popř. spoluvlastníka nemovitosti nebo na základě souhlasu nájemce, který má s vlastníkem nemovitosti uzavřenou nájemní smlouvu, nebo na základě souhlasu osoby oprávněné z titulu z věcného břemene (in personam). I v tomto případě musí osoba, která dává souhlas k přihlášení k trvalému pobytu, prokázat, že je osobou oprávněnou tento souhlas dát. Vlastník nemovitosti nebo vymezené části předkládá výpis z katastru nemovitostí, nájemce platnou nájemní smlouvu a osoba oprávněná z věcného břemene předkládá výpis z katastru nemovitostí povinné osoby, ve kterém musí být v části „C“ uveden druh věcného břemene, nemovitost, která je věcným břemenem zatížena, a osoba oprávněná z věcného břemene.

13

1.6. Práva související s údajem o trvalém pobytu Údaj o místu trvalého pobytu dle zákona o evidenci obyvatel je mnohdy prezentován jako údaj evidenční. Ve skutečnosti s ním ale pracuje celá řada dalších zákonů a navazuje na něj řada práv a povinností. Například právo volební, výkon mandátů v obecních zastupitelstvech, poskytování sociálních dávek, příspěvku na bydlení, úhrada poplatku za svoz a likvidaci komunálního odpadu, parkování v placených zónách, exekuce apod. Pro běžného občana je nejběžnější využití trvalého pobytu v oblasti sociálního zabezpečení, nemocenského a důchodového pojištění. Například: dávky státní sociální podpory se váží na údaj o místu trvalého pobytu. Váží se na něj alternativně povinnosti k nemocenskému pojištění. Zákon konkrétně tento pojem využívá při stanovení povinnosti platit nemocenské pojištění. Rovněž zákon o důchodovém pojištění, v některých případech váže povinnosti osob na trvalý pobyt. Tento mylný názor je pravděpodobně ovlivněn tím, že zákon o evidenci obyvatel uvádí, že „z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, do něhož se občan hlásí, ani k vlastníkovi nemovitosti“.8 Zároveň to vyvolává otázku, zda je postačující dokládat oprávnění ke vstupu či bydlení v určité nemovitosti pouhým zápisem údaje o trvalém pobytu uvedeném v občanském průkazu. Ne vždy je totiž údaj o místu trvalého pobytu uvedený v občanském průkazu aktuální. Povinností každého občana, která vyplývá ze zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o občanských průkazech“), je zažádat si o nový občanský průkaz po každé změně údajů, které se do občanského průkazu zapisují. Mnozí občané však tuto povinnost nerespektují, čímž se dopouštějí přestupku dle zákona o občanských průkazech.

8

Zákon 133/2000Sb. O evidenci obyvatel a rodných číslech a změně některých zákonů

14

1.7. Adresa pro doručování Podle zákona o evidenci obyvatel lze na žádost obyvatele vést v evidenci obyvatel též údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti. Adresa pro doručování je sdělována pouze správnímu orgánu nebo jinému orgánu veřejné moci pro účely doručování písemností. Tato adresa má přednost před adresou trvalého pobytu. Adresu pro doručování písemností, její změnu nebo zrušení ohlásí občan ohlašovně v místě svého trvalého pobytu. Této možnosti využívají zejména občané, kteří se nezdržují v místě svého trvalého pobytu nebo také občané s adresou trvalého pobytu na adrese ohlašovny.

Trvalý pobyt v sídle ohlašovny může občan získat, je-li mu údaj o místu trvalého pobytu úředně zrušen dle ustanovení § 12 zákona evidenci obyvatel. Před novelou zákona o evidenci obyvatel, která nabyla účinnosti 30.12.2010, činilo úřadům problém zjišťování doručovací. Každý úřad měl možnost zjišťovat tuto adresu pouze ve svém správním obvodu. Pokud měl občan doručovací adresu mimo správní obvod daného úřadu, musel tento úřad požádat ministerstvo vnitra o sdělení adresy. Po výše uvedené novele zákona 133/2000 Sb., se již úřad na ministerstvo vnitra nemusí se zjišťováním doručovací adresy obracet. Údaje má zpřístupněny v centrálním registru obyvatel.

2. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu Zrušení trvalého bydliště s sebou mnohdy přináší velké komplikace. Nedojde-li ke změně údaje o místu trvalého pobytu občana z jeho vlastní iniciativy, například z důvodu stěhování, může ohlašovna trvalý pobyt občana ve správním řízení zrušit za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek, jak je uvedeno v zákoně o evidenci obyvatel.

15

2.1. Řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu

O zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana dle ustanovení § 12 odst. 1, zákona o evidenci obyvatel, je vedeno správní řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), které vede správní orgán, v jehož správním obvodu má být občanovi údaj o jeho místu trvalého pobytu zrušen.

Orgán, který vede předmětné řízení, musí vždy vydat rozhodnutí ve věci, v souladu s výše uvedeným zákonem. Takovéto meritorní rozhodnutí je výrazem autority správního orgánu (jeho možnosti jednat v nadřazeném postavení) a je tedy vrchnostenským aktem, kterým je upravena otázka, pro kterou bylo řízení zahájeno a definován aktuální stav. Takovéto rozhodnutí musí správní orgán vydat bez zbytečného prodlení. V řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu vydá správní orgán rozhodnutí ve věci zpravidla do 30 dnů, jak to ukládá ustanovení § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. Ve složitějších případech, které demonstrativně uvádí citované ustanovení, se lhůta pro vydání rozhodnutí prodlužuje na 60 dnů.

Úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu.

Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby (konstitutivní rozhodnutí) nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá (deklaratorní rozhodnutí). Rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu je v tomto smyslu rozhodnutím konstitutivním.

V řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu je správní orgán povinen založit spis, který musí být označen spisovou značkou. Spis tvoří podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně příloh, s 16

určením data, kdy byly do spisu vloženy. Při zahájení řízení, ať již z moci úřední nebo na základě návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu musí správní orgán posoudit, zda je věcně a místně příslušný jednat a rozhodovat v dané věci. Zároveň musí posoudit, zda je návrh podán v souladu s ustanovením § 37 SŘ.

Osoby, kterých se správní řízení týká, jsou účastníky řízení. Je jím to ten, kdo návrh podává a osoba nebo osoby, jimž má být údaj o místu trvalého pobytu zrušen dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel.

2.2. Za jakých podmínek lze zrušit údaj o místu trvalého pobytu. Ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu může dojít v zásadě ze tří důvodů, jak je uvedeno v ustanovení § 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel.

2.3. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) Zrušení údaje o místu trvalého pobytu na základě splnění podmínek, stanovených v citovaném ustanovení pod písmenem a), není v praxi příliš často využíváno, přesto přináší řadu problémů. Jedná se o situace, kdy k přihlášení občana k trvalému pobytu došlo na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů nebo nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností.

17

Jak již bylo uvedeno, je při ohlášení změny místa trvalého pobytu občan povinen předložit kromě platného občanského průkazu doklady, které ho opravňují se do objektu nebo jeho vymezené části k trvalému pobytu přihlásit. Jako doklad lze ohlašovně předložit výpis z katastru nemovitosti, kterým se dokládá vlastnictví nebo spoluvlastnictví objektu. Jeho aktuálnost a věrohodnost je pracovník ohlašovny povinen ověřit v evidencích příslušného katastrálního úřadu a to dálkovým přístupem. Tímto postupem lze snadno zjistit, zda předkládaný doklad obsahuje údaje, které se shodují s údaji evidovanými v katastru nemovitostí. Dalším dokladem je nájemní smlouva, u které si však pracovník ohlašovny není schopen ověřit, a zákon mu to ani neukládá, zda v době přihlašování občana k trvalému pobytu, je předmětná nájemní smlouva platná a účinná. V praxi se vyskytly i případy, kdy občan při přihlášení se k trvalému pobytu předložil ohlašovně nájemní smlouvu, která již nebyla platná, neboť nájemní vztah zanikl. Může dojít i k situaci, kdy je ohlašovně předložena pozměněná nebo dokonce padělaná nájemní smlouva. Jsou známy případy, kdy si nájemce bez vědomí pronajímatele do již uzavřené nájemní smlouvy dopíše dalšího občana jako osobu oprávněnou předmětný objekt užívat. Tento občan se pak na základě „upravené nájemní smlouvy“ přihlásí k trvalému pobytu do předmětné nemovitosti. Ani v tomto případě není pracovník ohlašovny schopen zjistit vadu v podkladu pro přihlášení. Tuto situaci umožňuje i skutečnost, že na předkládaných nájemních smlouvách, nemusí být podpisy zúčastněných osob úředně ověřeny. Vlastník objektu se dozví o tom, že má v objektu, jehož je vlastníkem, nahlášené další občany k trvalému pobytu až od ohlašovny, která mu dle ustanovení § 10 odst. 7, zákona o evidenci obyvatel, oznámí změnu v počtu přihlášených osob k trvalému pobytu v jeho objektu nebo bytu. Zde pak může nastat problém, v praxi nikoliv výjimečný, že se vlastník objektu domáhá zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana, který byl přihlášen k trvalému pobytu bez právního titulu a bez jeho vědomí. Je-li nepochybně prokázáno, že zápis údaje o místu trvalého pobytu byl proveden na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů, zahájí ohlašovna řízení 18

o zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana z moci úřední (ex offo) a údaj o místu trvalého pobytu následně svým rozhodnutím zruší.

Například: Občan se přihlásí k trvalému pobytu na základě nájemní smlouvy. Při přihlašování předloží pracovnici ohlašovny nájemní smlouvu, platný občanský průkaz, u kterého nesmí být oddělena část v důsledku změny trvalého pobytu, vyplní přihlašovací lístek a zaplatí správní poplatek. Na základě těchto skutečností pracovnice ohlašovny občana přihlásí k požadovanému trvalému pobytu. Nelze totiž zjistit, že občan na základě dohody, nebo výpovědi ukončil nájemní smlouvu s pronajímatelem. Ze strany občana tudíž došlo k předložení již neplatné nájemní smlouvy. Majitel nemovitosti obdrží od ohlašovny oznámení o změně počtu trvale hlášených osob. Vzhledem k tomu, že si není vědom toho, že by dal souhlas k přihlášení k trvalému pobytu nějaké osobě, přijde na ohlašovnu a požádá o sdělení počtu přihlášených osob. Na ohlašovně je povinen se prokázat nejen občanským průkazem, ale i vlastnictvím předmětné nemovitosti. Po prokázání totožnosti a vlastnictví nemovitosti mu ohlašovna sdělí jméno přihlášené osoby. Nyní je na majiteli nemovitosti prokázat, že se osoba přihlásila k trvalému pobytu na základě již neplatné nájemní smlouvy. Musí tedy předložit buď dohodu o ukončení nájemní smlouvy, nebo jednostranou výpověď. Poté ohlašovna zahájí správní řízení z moci úřední. Zde se naskýtá otázka, zda na základě předložených padělaných, pozměněných a nebo neplatných dokladů zahajuje správní řízení správní orgán a nebo majitel nemovitosti, který se o změně počtu obyvatel hlášených v jeho nemvitosti dozvěděl od ohlašovny. Správní orgán nepochybyl, když jmenovaného přihlásil na základě předložených dokladů. Vzledem k tomu, že není třeba na nájemních smlouvách mít ověřený podpis, může si kdokoliv sepsat jakoukoliv nájemní smlouvu, tu podepsat a následně předložit na ohlašovně. Ohlašovna nemůže zjistit, že jí byla předložena padělaná nájemní smlouva. I kdyby byly podpisy na nájemní smlouvě ověřeny, opět to dle mého názoru nic nevyřeší, protože ohlašovna nepozná, zda byl již nájemní vztah ukončen či nikoliv. Nájemní vztah může být kdykoliv ukončen na základě výpovědi a nebo dohody. 19

Majitel nemovitosti také nemůže zabránit tomu, že někdo jeho jménem vystaví nájemní smlouvu a nebo se přihlásí k trvalému pobytu na základě již neplatné nájemní slmouvy. Majitel nemovitosti může sice napsat do nájemní smlouvy, že si nepřeje, aby se jmenovaný přihlásil k trvalému pobytu, ale ohlašovna nemůže pročítat mnohdy i několikastránkové nájemní smlouvy. Pokud nájemce předloží nájemní smlouvu na ohlašovně, ta jej na základě této podepsané nájemní smlouvy přihlásí k trvalému pobytu.

2.4. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) Ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle uvedeného ustanovení přistoupí ohlašovna v případě, byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn, zanikl, nebo pokud je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení. Řízení se zahajuje na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o změně užívání stavby vydaného dle § 126 zákona číslo 183/2006 Sb. zákon o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nebo na základě nařízení o odstranění stavby dle § 129 uvedeného zákona. I v tomto případě správní orgán zahájí řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana ex offo. Obce v praxi řeší případy, kdy obdrží ze stavebního úřadu pravomocné rozhodnutí o odstranění stavby. Povinností obce je dle ustanovení § 31a odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), zrušit přidělená čísla popisná a evidenční v základních registrech, které jsou vedeny podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o základních registrech“). Obce postupují v souladu s ustanovením § 44 odst. 1 zákona o základních registrech. V případě, že v objektu, u kterého má být v základním registru zrušeno číslo popisné a evidenční, jsou hlášeni občané k trvalému pobytu, je povinností obce, resp. správního orgánu, zahájit řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu z moci úřední dle ustanovení § 46 SŘ.

20

Řízení je zahájeno dnem, kdy bylo oznámení o zahájení řízení ex offo doručeno účastníkovi řízení, uvedenému v ustanovení § 27 odst. 1 SŘ, je-li účastníků více, má pro zahájení řízení význam oznámení o zahájení řízení, doručené prvnímu z nich. V oznámení o zahájení správního řízení bývá zpravidla uveden i termín konání ústního jednání. Velmi často se stává, že účastníci řízení jsou správnímu orgánu známi, ale v dané chvíli nelze zjistit jejich skutečné místo pobytu. Těm, kterým se oznámení o zahájení řízení doručit nepodařilo, musí správní orgán dle ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) SŘ usnesením ustanovit opatrovníka. Usnesení se dle správního řádu oznamuje pouze opatrovníkovi. Usnesení o ustanovení opatrovníka a oznámení o zahájení řízení se zveřejní na úřední desce správního orgánu veřejnou vyhláškou zveřejněnou po dobu 15 ti dní, poslední den této lhůty je považován za den doručení. Obsah úřední desky se zveřejňuje také způsobem, který umožňuje dálkový přístup k dokumentům, umístěným na úřední desce správního orgánu. Pro potřeby řízení správní orgán nařídí dle ustanovení § 49 SŘ ústní jednání. Na ústní jednání jsou předvoláni účastníci řízení, kterým se oznámení o zahájení řízení podařilo doručit a opatrovník, který byl ustanoven účastníkům neznámého pobytu. Úkolem opatrovníka je hájit oprávněné zájmy opatrovance, případně opatrovanců. V řízení vedeném dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci obyvatel má opatrovník zjednodušenou úlohu, neboť se rozhoduje na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu. Toto rozhodnutí zjednodušuje i proces dokazování. Praxe ukazuje, že v mnoha případech objekt, ve kterém jsou osoby hlášeny k trvalému pobytu, fakticky neexistuje. Jako příklad mohou sloužit některé případy související se záplavami v posledním desetiletí. Shromáždí-li správní orgán dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, je jeho povinností v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 SŘ dát účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Využití tohoto práva účastníka je limitováno lhůtami uvedenými ve správním řádu, na které musí být účastník řízení upozorněn. O tomto právu musí být účastníci vyrozuměni, a to i v případě, že jim byl ustanoven opatrovník. Účastníkům, kterým byl ustanoven opatrovník, se možnost vyjádřit se

21

k podkladům oznámí veřejnou vyhláškou zveřejněnou po dobu 15ti dnů na úřední desce správního orgánu. Vzhledem k charakteru řízení nelze předpokládat, že by účastníci vznesli námitky či připomínky ke shromážděným podkladům. Splněním povinností stanovených jak správním řádem, tak i zákonem o evidenci obyvatel, jsou vytvořeny podmínky pro vydání meritorního rozhodnutí, kterým se účastníkům řízení zruší údaj o místu trvalého pobytu. Rozhodnutí musí ve výrokové části obsahovat údaj o tom, že místem trvalého pobytu občana je sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl trvalý pobyt úředně zrušen. Po vydání rozhodnutí ve věci musí správní orgán toto rozhodnutí doručit všem účastníkům řízení, a to i těm, kterým byl ustanoven opatrovník, tj. opět formou veřejné vyhlášky. V těchto případech, až na vzácné výjimky, účastníci řízení nevyužívají svého práva podat řádný opravný prostředek dle ustanovení § 81 SŘ. Po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu ohlašovna provede dle ustanovení § 12 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel, změny v informačním systému, tj. registru obyvatel, vedeném podle zákona o základních registrech.

2.5. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) Nejčastěji je řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu ohlašovnami vedeno podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel. V řízení zahájeném na návrh oprávněné osoby musí správní orgán posoudit, zda osoba, která podala návrh u správního orgánu, je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, tj. zda se jedná o osobu, která je oprávněna učinit návrh podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel. Oprávněnou osobou k podání návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu je i správce konkurzní podstaty v případě, že se vlastník objektu nebo jeho vymezené části stal úpadcem rozsudek KS v Plzni 2158/ls/08 a tato nemovitost byla zapsána do soupisu 22

konkurzní podstaty úpadce. Toto postavení správce konkurzní podstaty nabývá dle ustanovení § 14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, od okamžiku, kdy věc, právo nebo jiná majetková hodnota je součástí soupisu podstaty. Dojde-li správní orgán k závěru, že návrh podala oprávněná osoba, musí se zabývat otázkou, zda byly kumulativně splněny podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana, tj. zda občanovi zaniklo užívací právo k předmětné nemovitosti a zda ji neužívá. Užívacím titulem z pohledu zákona o evidenci obyvatel může být například doklad, kterým se dá prokázat vlastnictví k předmětné nemovitosti nebo nájemní či podnájemní smlouva.

3. Užívací právo Primární užívací právo se dá srovnat s právem vlastnickým, z kterého vyplývá, že vlastník věci je oprávněn s věcí nakládat, věc užívat a využívat užitky a výnosy. Na základě tohoto primárního užívacího práva je vlastník věci oprávněn převést část svého užívacího práva na jinou osobu. Takovéto převedení části práv lze považovat za právo, které je odvozeno od užívacího práva primárního. Rozsah a charakter užívacího práva odvozeného od primárního užívacího práva je zpravidla vymezen smlouvou. Pokud se týká odvozeného užívacího práva k objektu nebo jeho části, jehož obsahem je bydlení, je kromě smlouvy ještě upraveno příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. V zákoně o evidenci obyvatel je na jedné straně uvedeno, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k vlastníku nemovitosti, ani k nemovitosti jako takové. Na druhé straně nese navrhovatel v řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu jiné osoby důkazní břemeno a je tedy povinen existenci důvodů dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. c), zákona o evidenci obyvatel, prokázat. Zatím co se občan může přihlásit k trvalému pobytu i tam, kde skutečně nebydlí a ani nikdy bydlet nebude, musí navrhovatel žádající o zrušení údaje o místu trvalém pobytu občana složitě dokazovat, že dotyčný občan se na uvedené adrese nezdržuje, ani objekt 23

neužívá, že zaniklo jeho užívací právo, nebo že opustil daný objekt dobrovolně a nebylo mu bráněno ve vstupu. Tento požadavek zákona způsobuje v praxi celou řadu problémů. Přispěla k tomu i rozporná judikatura Nejvyššího správního soudu ohledně toho, které skutečnosti jsou v případech, kdy určitá osoba má k bytu právo na bydlení ve smyslu ustanovení § 712 odst. 6 a ustanovení § 712 a) občanského zákoníku, rozhodné, tedy které skutečnosti je navrhovatel zrušení údaje o místu trvalého pobytu takové osoby povinen prokazovat. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 05.09.2008, výslovně uvádí, „že užívacím právem k objektu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. c), zákona o evidenci obyvatel, je i právo na bydlení podle ustanovení § 712 a) občanského zákoníku. Dokud tedy toto právo trvá, není pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu splněna podmínka spočívající v zániku užívacího práva k objektu.“ 9 Naopak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2008, vyplývá, že „tento soud právo na bydlení podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, za právní titul, který lze vedle práva vlastnického či spoluvlastnického, práva nájemního a práva odpovídající věcnému břemeni podřadit pod souhrnný pojem „užívací právo“10 dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, nepovažoval.“ Zároveň v uvedeném rozsudku měl soud za to, „že pokud daná osoba byt na základě práva na bydlení užívá, není splněna zákonná podmínka pro zrušení údaje o místu jejího trvalého pobytu na dané adrese, tj. faktické neužívání objektu.“11 Při řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana na návrh oprávněné osoby musí správní orgán řádně zjistit stav v dané věci. Jak ze zákona vyplývá, je důkazní břemeno na navrhovateli, to znamená, že musí prokázat existenci důvodů uvedených v ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel. Správní orgán musí v řízení provést všechny potřebné důkazy, nejen ty, které navrhuje navrhovatel, ale také ty, které navrhnul ten, komu má být údaj o místu trvalého pobytu zrušen. Provedené důkazy musí být vyhodnoceny objektivně a správní orgán musí dostatečným a zákonným způsobem zjistit skutkový stav v dané věci. 9

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 53/2008-56 z 5.9.2008 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 38/2008-82 z 23.10.2008 11 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 38/2008-82 z 23.10.2008 10

24

V rámci řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu občana, zkoumá správní orgán nejprve naplnění první podmínky, tj. zda občan má právní titul k užívání objektu. Až následně se zkoumá podmínka faktického užívání. Teprve je-li v řízení prokázáno, že užívací právo, právní titul užívání, zaniklo, může správní orgán hodnotit, zda občan předmětný objekt fakticky užívá, či nikoliv. Za faktické užívání objetu pro potřeby řízení se musí rozumět jeho reálné užívání zejména pro účely bydlení. To je zpravidla charakterizováno pravidelným docházením do objektu, zdržováním se v něm, umístěním osobních věcí v tomto objektu apod.

3.1. Neužívání objektu K naplnění druhé podmínky může dojít pouze tehdy, jestliže k ní došlo z vlastního svobodného rozhodnutí občana, jemuž má být údaj o místu trvalého pobytu zrušen, objekt neužívat. Nemělo by to být výsledkem jakéhokoliv nátlaku. Pokud k němu však došlo, měl by to správní orgán v průběhu řízení zjistit a vzít v úvahu při svém rozhodování viz Rozsudek KS v Brně č.j. 31ca34/2007-36. Stává se, že jeden ze spoluvlastníků objektu, kde je občan přihlášen k trvalému pobytu na základě souhlasu jiného ze spoluvlastníků, se domáhá zrušení údaje o místu trvalého pobytu s odkazem na to, že k přihlášení občana nedal jako spoluvlastník souhlas. Zákon o evidenci obyvatel neukládá ohlašovně povinnost v případě, že objekt je ve spoluvlastnictví vícero osob, vyžadovat souhlas všech spoluvlastníků s přihlášením občana k trvalému pobytu v předmětné nemovitosti. Nepřesná zákonná úprava umožňuje ohlašovně vyžadovat souhlas pouze jednoho ze spoluvlastníků, tj. oprávněné osoby. To má často za následek, že spoluvlastník nebo spoluvlastníci, kteří nesouhlasí se vznikem užívacího práva k budově nebo bytu a s přihlášením občana k trvalému pobytu na adrese budovy nebo bytu, na základě souhlasu jen jednoho z nich, se domáhají zrušení údaje o místu trvalého pobytu.

25

Dovolávají se právní úpravy obsažené v zákoně číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník. Ten v ustanovení § 137 odst. 1, stanoví, že: „podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci“;12 a dále stanoví v § 139 odst. 1, že: „z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně“13, a v odst. 2, že: „o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud“14. S ohledem na problémy, které rozdílné názory u přihlášení a odhlášení trvalého pobytu působí, je tento moment jedním z klíčových bodů, které by měly co nejdříve doznat změny při případné novelizaci předpisu. Ohlašovna v případě, že takové podání obdrží, se jím musí zabývat a v mnoha případech takovému návrhu vyhovět nemůže. Dojde-li k rozvodu manželství a následně je rozhodnutím soudu zrušen společný nájem bytu manžely, je zpravidla jednomu z manželů uložena povinnost byt vyklidit, a to ve lhůtě 15 dnů od zajištění bytové náhrady druhým z bývalých manželů. Tímto rozhodnutím vzniká tomu, komu zaniklo právo společného nájmu bytu, právo v bytě bydlet až do skončení lhůty uvedené v rozhodnutí soudu. Ten, komu připadlo právo nájmu bytu po rozvodu je v takovéto situaci navrhovatelem, tudíž oprávněnou osobou podat návrh na zrušení údaje o trvalém pobytu druhému z bývalých manželů. Správní orgán musí pečlivě hodnotit předložené důkazy, neboť chyby v této fázi řízení mohou mít za následek nejen podání opravného prostředku, ale v některých případech i podání žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu. Navrhovatel musí dostatečným a věrohodným způsobem prokázat, že zajistil dostatečnou bytovou náhradu a že tato bytová náhrada byla druhým z bývalých partnerů akceptována, tzn., že byt byl vyklizen a tím zaniklo i právo na bydlení, tj. právo byt užívat. Vydání takovéhoto soudního rozhodnutí, jak je výše uvedeno, nezbavuje toho, komu má být údaj o místu trvalého pobytu zrušen, práva svobodně konat to, co není zákonem 12

Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník 14 Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník 13

26

zakázáno, včetně práva byt vyklidit dobrovolně. Takováto osoba musí počítat s tím, že pokud vyklidí byt dobrovolně, zaniklo jí právo byt nejen užívat, ale zanikl i její nárok na bytovou náhradu. Dobrovolným vyklizením bytu vlastně osoba realizuje právo svobodně pobývat a usazovat se na kterémkoliv místě. Nelze se potom v řízení bránit zrušení údaje o místu trvalého pobytu a argumentovat tím, že nebyla poskytnuta bytová náhrada. Přesto se v praxi stává, že zejména menší obecní úřady, resp. jejich ohlašovny jako správní orgány, odmítají zrušit v takovýchto případech údaj o místu trvalého pobytu občana a v odůvodněních svých rozhodnutí se odvolávají na to, že osobě nebyla zajištěna bytová náhrada. Takovýto postup lze považovat za nesprávný.

3.2. Neznámý pobyt

Samostatný

problém

představuje

doručování

písemností

ve

správním

řízení.

V případech, kdy je pobyt účastníka řízení správnímu orgánu znám, nejsou zpravidla žádné potíže a účastníkům je doručováno za využití služeb držitele poštovní licence. Problémy však správnímu orgánu nastanou v případech, kdy je osoba, které se má údaj o místu trvalého pobytu zrušit, neznámého pobytu. Termín „neznámý pobyt“ je však v praxi správních orgánů chápán rozdílně, což se projevuje ve využívání institutu opatrovníka dle ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) SŘ. Správní orgány nejednotně řeší otázku, kdo je osobou neznámého pobytu, zda to je osoba neznámého trvalého pobytu nebo osoba neznámého skutečného pobytu. V praxi se ustálil postup, že správní orgán považuje za osobu neznámého pobytu takového účastníka, u něhož ani z evidence obyvatel, případně z jiných zdrojů, nezjistí, kde se daná osoba zdržuje. Za „jiné zdroje“ se často považuje pouze dotaz u jiných účastníků řízení či dotaz u Policie ČR nebo obecní policie, zda se osoba na uvedené adrese zdržuje či nikoliv. Takovýto postup lze považovat za nedostatečný pro prokázání místa pobytu, neboť o neznámý pobyt nejde v případech, kdy osoba je nepřítomna pouze po určitou dobu a to ani v případě, že dočasně není známo, kde se přesně nachází.

27

Správní orgán by měl vždy v takovýchto případech sám ověřit a prokázat údaje o skutečném místu pobytu a to např. dotazem u poštovní doručovatelky, u příbuzných nebo u sousedů v domě nebo v okolních domech, kde mohou být získány informace o tom, zda se osoba v místě trvalého pobytu trvale zdržuje či nikoliv. Informace o aktuálním místě pobytu lze získat i dotazem na orgán správy sociálního zabezpečení, kde lze zjistit nejen údaj o aktuálním místě pobytu, ale i jeho zaměstnavatele. Tímto způsobem může být zjištěno místo, kde lze osobu zastihnout a v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 SŘ, takovéto osobě doručit písemnost kdekoliv, kde bude zastižena. Postupuje-li správní orgán tímto způsobem a osobě písemnost doručí, nemůže se jednat

o osobu neznámého pobytu, i když se v místě trvalého pobytu nezdržuje.

Teprve nastane-li situace, kdy správní orgán důsledně vyčerpal veškeré možnosti vyplývající ze zákona ke zjištění místa pobytu osoby, které má být údaj o místu trvalého pobytu zrušen, musí takovémuto účastníkovi ustanovit usnesením opatrovníka. Je-li osobě neznámého místa pobytu ustanoven opatrovník, doručují se písemnosti tomuto opatrovníkovi, neboť se jedná dle ustanovení § 31 SŘ o zástupce účastníka řízení. Za této situace také platí, že dle ustanovení § 25 odst. 1 SŘ musí správní orgán osobám neznámého pobytu doručit usnesení i veřejnou vyhláškou a způsobem umožňující dálkový přístup. Lze to považovat za poslední pokus správního orgánu informovat účastníka řízení, kterému byl opatrovník ustanoven, že správní orgán provádí úkony, které mohou mít vliv na jeho práva a povinnosti. V případě, že informace zveřejněná na úřední desce pronikne až k občanovi, kterému byl opatrovník ustanoven, měl by se sám spojit se správním orgánem a oznámit mu místo, kde se zdržuje a jakou má doručovací adresu. Tímto oznámením občana správnímu orgánu by zanikla funkce opatrovníka, protože pominuly důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven (§ 32 odst. 8 SŘ). Správní orgán tuto skutečnost pouze poznamená do spisu např. formou úředního záznamu. Až na výjimky, kdy doručení veřejnou vyhláškou má účinky oznámení účastníkovi řízení, nebude mít doručení veřejnou vyhláškou význam pro běh lhůt a bude mít pouze pořádkový význam.

28

4. Opatrovník

Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje způsobem uvedeným v ustanovení § 72 SŘ pouze tomu, kdo je opatrovníkem ustanovován, nikoli ostatním účastníkům řízení. Pouze opatrovníkovi přísluší právo podat proti takovému usnesení odvolání. Účastníku řízení, kterému byl opatrovník ustanoven, se usnesení neoznamuje, protože opatrovník je ustanovován z důvodu neznámého pobytu účastníka řízení, čemuž svědčí skutečnost, že právě neznámý pobyt osoby vylučuje možnost doručení. V ustanovení § 32 odst. 4 SŘ, jsou demonstrativně uvedeny určité předpoklady či podmínky pro výkon funkce opatrovníka, kterými by se měl správní orgán při rozhodování o ustanovení konkrétní osoby opatrovníkem řídit. Správní řád uvádí, že správní orgán ustanoví opatrovníkem zpravidla toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Posouzení otázky, kdo je vhodnou osobou, je ponecháno na úvaze a rozhodnutí správního orgánu. Za vhodnou osobu se zejména považuje ten, kdo je k účastníku řízení v příbuzenském nebo obdobném poměru. Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. I. ÚS 559/2000 uvedl, že „Osobu opatrovníka je třeba hledat především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, resp. těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy účastníka“15, přičemž k výše uvedenému lze ještě dodat, že pro řádný výkon funkce opatrovníka je vhodné ustanovit opatrovníkem takovou osobu, která je z vlastní vůle ochotna a schopna tuto funkci vykonávat. Správní řád mluví obecně o „jiné vhodné osobě“ a nevylučuje tedy, aby se opatrovníkem stala i osoba právnická.16 Znamená to, že nepodaří-li se správnímu orgánu ustanovit opatrovníkem osobu v příbuzenském poměru, která je ochotna tuto funkci vykonávat, může správní orgán ustanovit jako osobu vhodnou např. obec, v níž má osoba trvalý pobyt. Mohlo by to také být určité zájmové sdružení občanů. Jelikož se však jedná o právnickou osobu, musí tato zajistit, aby opatrovnictví, resp. úkony opatrovníka, za ni vykonávala k tomu vhodná osoba, která bude zájmy účastníka řízení řádně hájit. Kdo je pro funkci opatrovníka

15 16

Nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 559/2000 Zákon 500/2004 Sb. Správní řád

29

nejvhodnější, musí správní orgán především posuzovat vždy vzhledem ke konkrétním okolnostem daného případu. Správní orgány v praxi často využívají postup, kdy do funkce opatrovníka účastníka řízení ustanoví svého zaměstnance. Otázkou je, zda je to vhodné, či spíše přípustné, aby byl opatrovníkem účastníka ustanoven právě zaměstnanec správního orgánu, u kterého se dané správní řízení vede, a který ve věci rozhoduje, i když tento zaměstnanec není v daném řízení oprávněnou úřední osobou. Přestože správní řád ve svých ustanoveních výslovně takovýto postup nevylučuje, nelze s takovýmto postupem jednoznačně souhlasit a tohoto zaměstnance považovat za vhodnou osobu ve smyslu ustanovení § 32 odst. 4 SŘ. Při ustanovování opatrovníka musí totiž správní orgán seriozně posoudit, zda vybraná osoba jako opatrovník bude dostatečným způsobem chránit a hájit oprávněné zájmy osoby, kterou zastupuje. Musí dbát i toho aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. V případě ustanoveného zaměstnance lze stěží usuzovat na jeho nezávislost a nestrannost. Zaměstnanec správního orgánu ustanovený do funkce opatrovníka nebývá absolutně nestranný, a to zejména s ohledem na jeho motivaci, zaměřenou spíše na plnění povinností vůči zaměstnavateli, než na hájení zájmů opatrovance. Jak uvedl Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/2004 ve svém odůvodnění, „Nelze totiž očekávat, že zaměstnanec správního orgánu, který ve věci rozhoduje, jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž orgánem bude brojit proti jeho postupu a rozhodnutí17“, naopak lze spíše očekávat, že tento zaměstnanec vzhledem ke svému pracovnímu zařazení bude mít zájem na tom, aby řízení skončilo co nejrychleji, z čehož plyne obava, že nebude řádně hájit zájmy opatrovance. K uvedené problematice se vyjádřil i Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. II. ÚS 1090/2007, který uvedl, že „Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení“.18 S ohledem na výše uvedené lze tedy předpokládat, že zaměstnanec správního orgánu bude mít takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy opatrovance, jak výslovně stanoví ustanovení § 32 odst. 4 SŘ, a proto tento zaměstnanec nemůže funkci opatrovníka 17 18

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 629/2004 Nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1090/2007 ze dne 07.08.2007

30

objektivně vykonávat. Při ustanovení je tedy zejména potřeba klást důraz na nezávislost a nestrannost a tím i objektivnost určeného opatrovníka. V praxi se setkáváme s názorem některých správních orgánů, že ustanovení opatrovníkem vlastního zaměstnance je operativnější. Podle takovéhoto názoru tento zaměstnanec funkci opatrovníka vykonává s lepší znalostí věci než jiná vhodná osoba, např. příbuzný. K této argumentaci se vyjádřil Ústavní soud České republiky v nálezu II. ÚS 2966/2009, kde v odůvodnění konstatoval: „Ústavní soud nemůže akceptovat argumentaci ČTÚ, (Český telekomunikační úřad, pozn. autora) dle níž opatrovník ustanovený z řad zaměstnanců bude lépe vykonávat funkci s ohledem na lepší znalost problematiky, neboť úkolem opatrovníka není posuzovat případ z hlediska věcné stránky, a v podstatě tak předjímat rozhodnutí, ale hájit zájmy zastoupeného.“19 Je třeba zdůraznit, že institut opatrovníka má zajistit nepřítomnému účastníkovi ochranu jeho zájmů a základních práv. Ústavní soud České republiky se k účelu opatrovnictví již několikrát vyjádřil, mimo jiné i v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2992/2008, kde uvedl, že „Funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby do důsledku hájila zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl povinen plnit smluvní zástupce“.20 Z ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky dále vyplývá, že zákonná ustanovení upravující možnost ustanovení opatrovníka nemohou být používána jen z důvodů urychleného vyřízení dané věci. Funkce opatrovníka tedy nemá sloužit k zjednodušení a zrychlení správního řízení pro správní orgán. Zaměstnanec správního orgánu, který vede řízení ve věci, jako osoba ve vztahu podřízenosti k tomuto orgánu, byť není oprávněnou úřední osobou vykonávající v daném správním řízení za správní orgán úkony, již z povahy věci nemůže být v daném řízení nestranný a vystupovat objektivně, řádně hájit zájmy zastoupeného a naplnit tak účel a význam institutu opatrovnictví. S ohledem na stávající judikaturu lze tedy správnost a vhodnost postupu správních orgánů při ustanovování svých zaměstnanců jako opatrovníků zpochybnit, neboť daným postupem se vytvářejí podmínky pro porušení

19 20

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2966/2009 ze dne 23.02.2010 Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2992/2008 ze dne 19.05.2010

31

práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Pokud má účastník správního řízení svého zvoleného zástupce, je odpovědný za jeho volbu a prováděné úkony v řízení sám účastník. Pokud však opatrovníka jako zástupce účastníka ustanoví správní orgán z řad svých zaměstnanců, je tento orgán odpovědný za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Zároveň má povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník tuto funkci ve správním řízení řádně nevykonává nebo ji nevykonává vůbec. O tom, že by mohli špatným výkonem funkce opatrovníka v rámci svého zaměstnání způsobit škodu, zaměstnavatel ani zaměstnanec nepřemýšlí. Pokud takovýto opatrovník škodu způsobí, je za ní odpovědný podle pracovněprávních předpisů. Situace, kdy je ustanoven opatrovník a po té je zcela nečinný, představuje jasný formalismus, který ohrožuje právo nepřítomného účastníka na spravedlivý a objektivní průběh řízení. A v praxi se to často děje. Není výjimkou situace, kdy ustanovený opatrovník nezná ani obsah správního spisu. Jak je výše uvedeno, má osoba, která byla ustanovena opatrovníkem, sice povinnost funkci přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody, na druhou stranu má ten, kdo byl ustanoven opatrovníkem a nechce nebo nemůže tuto funkci vykonávat, právo podat odvolání proti usnesení, jímž byl do funkce opatrovníka ustanoven. V odvolání může uvést jakékoliv důvody, např. zdravotní. Posouzení významu a charakteru důvodů je na správním orgánu. Tento orgán by měl bez zbytečného odkladu posoudit závažnost uváděných důvodů, a pokud zjistí, že důvody jsou relevantní, měl by usnesením zrušit ustanovení opatrovníka a ustanovit jinou vhodnou osobu do této funkce. Jako určitý problém se jeví doba, která uplyne od ustanovení opatrovníka do dne, kdy bude pravomocně rozhodnuto o jeho odvolání proti ustanovení do této funkce, pokud jej podal. Správní orgán je totiž oprávněn jednat s ustanoveným opatrovníkem bez ohledu na to, zda se proti svému ustanovení odvolal či nikoliv. Lze si těžko představit, že takovýto opatrovník bude řádně a aktivně hájit zájmy opatrovance.

32

5. Oprávněnost užívat objekt

Po té co správní orgán objasní oprávněnost či neoprávněnost objekt užívat, tj. bydlet v něm, bude se zabývat zjišťováním způsobu zániku užívacího práva. Dokladem o zániku užívacího práva je především vyjádření samotné oprávněné osoby, tj. navrhovatele, učiněné v průběhu samotného správního řízení nebo tvrzení dalších zúčastněných osob na řízení, rozhodnutí civilního soudu o zrušení společného nájmu bytu, výpověď nebo dohoda, na základě kterých zanikl nájemní vztah k objektu, i vlastní zjištění správního orgánu. V této souvislosti musí správní orgán řešit i otázku, zda uvedené dokumenty dostatečně prokazují zánik užívacího práva k objektu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel. Právem užívání objektu ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí zejména právo vlastnické nebo spoluvlastnické, právo odpovídající věcnému břemeni, právo nájmu a právo bydlení na základě institutů zákona o rodině. Naopak oprávněnost k užívání objektu nedokládá kolaudační rozhodnutí, kterým se snaží některé osoby dokládat oprávněnost bydlení v objektu. Je nutno zdůraznit, že kolaudační rozhodnutí vyjadřuje skutečnost, že od určité doby je objekt možno užívat podle stavebního zákona, ale neurčuje vlastnické či jiné věcné právo k uvedenému objektu, ani to, kdo je oprávněn objekt užívat. Ani smlouva o budoucí smlouvě nájemní nemůže být využita pro vznik užívacího práva k objektu, neboť to není právní titul pro jeho užívání (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4As 54/2008).

V některých případech dochází v souladu s ustanovením § 64 správního řádu k přerušení řízení, neboť není jasné, komu zaniklo právo předmětný objekt užívat. Často se to stává po rozvodu manželství. Vzhledem k tomu, že o zániku užívacího práva může rozhodnout pouze civilní soud, musí správní orgán vyčkat na jeho pravomocné rozhodnutí.

33

6. Předběžná otázka V takovém případě se jedná o předběžnou otázku upravenou ustanovením § 57 SŘ a řízení je usnesením přerušeno na dobu do vyřízení předběžné otázky. Závisí-li vydání rozhodnutí na řešení otázky, jejíž vyřešení nepřísluší správnímu orgánu a o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, může dát správní orgán podnět k zahájení řízení před příslušným orgánem veřejné moci. V případech, kdy to stanoví zákon, je správní orgán takovýto podnět k zahájení řízení povinen dát. Správní orgán může také vyzvat účastníka, aby sám podal návrh na zahájení řízení před příslušným orgánem veřejné moci. Pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu moci veřejné je správní orgán vázán. Může vzniknout i situace, kdy k řešení předběžné otázky je ustanoven příslušný správní orgán, u něhož je řízení vedeno. O předběžné otázce však nemůže rozhodnout ve společném řízení. Proto provede správní orgán nejprve řízení o předběžné otázce a teprve po nabytí právní moci rozhodnutí o předběžné otázce může pokračovat v původním řízení. Řízení o předběžné otázce zahájí příslušný správní orgán z moci úřední, je-li k tomu oprávněn nebo vyzve toho, kde je oprávněn k podání takového návrhu, aby tak učinil. Správní orgán si může učinit úsudek sám. Nemůže však učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. V průběhu řízení musí správní orgán shromažďovat podklady pro rozhodnutí ve věci. Musí velmi pečlivě hodnotit kumulativní naplnění podmínek stanovených zákonem o evidenci obyvatel. Zvláštní situace nastává v případě zjišťování zániku užívacího práva u dětí starších 15 let. Podle názoru Odboru správních činností Ministerstva vnitra ze dne 29.11.2004, č.j. SC3287/2004, je třeba užívací právo těchto dětí odvozovat z následujícího: „V případě dětí je třeba chápat užívací právo jako právo dětí bydlet u rodičů z titulu jejich společné domácnosti a jejich nesamostatnosti“. Dále se uvádí: „Dítě, které bydlí v bytě (domu) rodičů, třebaže se stalo schopným samo živit, nelze považovat bez dalšího za osobu bydlící

34

neoprávněně. Jeho právo bydlet u rodičů nelze pokládat za zaniklé, jestliže nemá možnost obstarat si samostatné bydlení“.21 V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007, čj. 2 As 64/2005-125, kde se uvádí, že „ Pokud jde o zletilé dcery žalobce a M. Š. K. a B., tak ty byly oprávněny užívat předmětný dům rovněž na základě institutů zákona o rodině, avšak toliko do doby jejich zletilosti, resp. po dobu, kdy nebyly samy schopny se živit. Dále bylo jejich právo vázáno na souhlas vlastníka domu, tj. žalobce. Odvozují-li právo užívat nemovitost od práva své matky M. Š., které zdejší soud neshledal, nelze jinak než uzavřít s tím že i jim zaniklo právo užívat předmětný dům právní mocí rozsudku o rozvodu manželství jejich rodičů“.22 Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán se musí podrobně zabývat situací ve věci a zjištěná fakta hodnotit individuálně v souvislosti s ostatními důkazy. Na posuzování případů nelze použít žádnou šablonu neboť každý případ je zvláštní a jedinečný svým charakterem. Teprve, je-li v řízení prokázáno, že užívací právo k objektu, tj. právní titul užívání, občana zaniklo, může správní orgán hodnotit, zda občan předmětný objekt fakticky užívá, či nikoliv. Faktické užívání objektu je nutno chápat jako reálné užívání zejména pro účely bydlení. Bydlení v určitém prostoru – bytu je charakterizováno, jak již bylo uvedeno, kromě jiného pravidelným docházením do objektu nebo jeho vymezené části, zdržování se v něm, umístěním osobních věcí v tomto objektu apod. Za poměrně náročný proces lze považovat prokazování splnění této druhé podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu osoby. Dochází k tomu, že správní orgán nedostatečně nebo subjektivně hodnotí okolnosti, za nichž došlo k opuštění objektu. Prokazování neužívání objektu musí být založeno na zjištění, že osoba, které má být údaj o místu trvalého pobytu zrušen, přestala objekt užívat na základě svého dobrovolného rozhodnutí, které vyjadřuje její svobodnou a vážně míněnou vůli se do předmětného objektu již nevracet, tzn. objekt nadále neužívat. Trvalé opuštění objektu, tj. opuštění s úmyslem se již nevracet a společnou domácnost neobnovovat, představuje nejen úkon faktický, ale i právní ve smyslu ustanovení § 34

21 22

Názor Ministerstva vnitra, odbor správních činností č.j. SC-3287/2004 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 64-2005-125

35

občanského zákoníku. Opuštění objektu pro závěr, že jde o trvalé opuštění, bez dalšího zjištění nestačí. Právě za účelem zjištění těchto rozhodných skutečností má správní orgán nařídit ústní jednání se všemi účastníky řízení, vyslechnout svědky, případně provést i místní šetření nebo ohledání. O tom, že se nařizuje ústní jednání v dané věci, nevydává správní orgán žádné rozhodnutí či usnesení. Správní orgán dotčeným osobám tuto skutečnost oznámí tím, že je svolá nejméně s pětidenním předstihem, jak to vyžaduje ustanovení § 59 SŘ.

7. Ústní jednání Přestože institut ústního jednání představuje určitou výjimku z obecné zásady písemnosti správního řízení, má význam při řádném zjišťování skutkového a právního stavu v dané věci, ze kterého má vycházet rozhodnutí ve věci samé. Právě ústní jednání a jeho správně vedený průběh vytváří podmínky pro vzájemnou komunikaci, která může významným způsobem přispět k objasnění situace, a to zvláště v případech, kdy jsou v řízení dva a více účastníků, kteří mají protichůdné zájmy. V takovém případě je ústní jednání nejvhodnější příležitostí, při kterém se mohou účastníci vyjádřit k provedeným důkazům nebo k dílčím, dosud získaným, podkladům pro rozhodnutí. Tím není dotčeno jejich právo vyjádřit se ke všem shromážděným podkladům před vydáním rozhodnutí dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. V průběhu ústního jednání mohou účastníci řízení uplatňovat své náměty, připomínky a návrhy, na které musí správní orgán v dalším řízení reagovat, pokud tak neučinil již při jejich vznesení. „Nebude-li v dané věci nařízeno ústní jednání, může kterákoliv ze stran namítat, že skutkový stav v dané věci nebyl náležitě zjištěn.“23 O průběhu ústního jednání je správní orgán povinen sepsat protokol o ústním jednání, který zachycuje přesnou, zákonem stanovenou písemnou formou, konkrétní skutečnost ze správního řízení. Protokol o ústním jednání, o výpovědi svědka, případně další protokoly sepsané správním orgánem ve věci řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, musí 23

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 20/2005-83 z 12.04.2007

36

splňovat obligatorní náležitosti stanovené v ustanovení § 18 SŘ. Z protokolu musí být patrno, kdo, kde a kdy řízení prováděl, vymezení procesního úkonu, kterého se protokolace týká, předmět, vylíčení průběhu daného úkonu, jaké návrhy byly podány a jaká byla přijata opatření. Správnost protokolu potvrdí účastníci svým podpisem. Vzhledem k významu protokolu a jeho obsahu, se protokol nikomu nedoručuje a zůstává uložen ve správním spisu. V této fázi správního řízení se mohou správní orgány, resp. jeho zaměstnanci, dopustit chyby, pokud o průběhu ústního jednání nesepíší protokol dle ustanovení § 22 SŘ, ale jenom úřední záznam. Takovéto pochybení se objevuje zejména na malých obecních úřadech. Takovýmto postupem by došlo k porušení procesních práv účastníků řízení, a to zejména v případech, kdy v řízení dochází ke střetu účastníků majících protichůdné zájmy. Úřední záznam nelze považovat za dostačující podklad pro rozhodnutí, neboť zachycuje volnou a neformální písemnou formou konkrétní skutečnost ze správního řízení. Z tohoto důvodu úřední záznam nepřispěje plnohodnotně k naplnění zásady materiální pravdy vyjádřené v ustanovení § 3 odst. 4, ustanovení § 32 odst. 1 a ustanovení § 46 SŘ. Důkazy pro vydání meritorního rozhodnutí v řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu si může správní orgán opatřovat i z vlastní iniciativy a nemusí se spoléhat jen na návrhy účastníků řízení. Platí zásada, že by si měl opatřovat jen takové důkazy, které jsou důležité pro vydání rozhodnutí. V tomto řízení se často provádějí důkazy listinou, dle ustanovení § 53 odst. 1 SŘ. Jde zpravidla o listiny prokazující vznik nebo zánik užívacího práva jako jsou různé smlouvy nebo dohody, rozhodnutí civilního soudu, např. o zrušení společného nájmu manžely, případně o vzniku práva bydlet dle ustanovení § 712a občanského zákoníku apod. Druhým nejčastěji využívaným důkazem je důkaz svědeckou výpovědí dle ustanovení § 55 odst. 1 SŘ. Výpovědí svědka může správní orgán zjistit, zda se konkrétní osoba v objektu zdržuje či nikoliv, případně jaká je intenzita jejího výskytu v objektu apod. Svědeckou výpovědí může správní orgán získat i další důkazy využitelné pro vydání rozhodnutí ve věci. Při uvedeném řízení se prakticky nevyužívá provedení důkazu ohledáním ve smyslu § 54 odst. 1 SŘ a stejná situace je u provedení důkazu znaleckým posudkem dle § 56 výše citovaného právního předpisu. 37

Pro vydání meritorního rozhodnutí smí správní orgán využít všechny důkazy získané v souladu se zákonem a provedené způsobem neodporujícím zákonu. Podle mého názoru by provedení důkazů nemělo obcházet smysl a účel zákona a nemělo by být v rozporu s dobrými mravy. V průběhu celého řízení mají účastníci právo nahlížet do správního spisu, pořizovat si z něj výpisky, doplňovat výpovědi, navrhovat nové svědky a důkazy. Osoba, které se má v řízení zrušit údaj o místu trvalého pobytu, může kdykoliv v průběhu řízení změnit, na základě svého svobodného rozhodnutí, místo trvalého pobytu a navrhovatel může kdykoliv do vydání rozhodnutí ve věci vzít svůj návrh zpět. „Využijí-li účastníci, tato svá práva, zanikl důvod pro vedení správního řízení a správní orgán řízení usnesením v souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu zastaví. Nelze považovat za chybu, pokud by správní orgán řízení zastavil podle uvedeného ustanovení ale písmena g) neboť se důvody pro zastavení řízení částečně překrývají.“ 24 Po shromáždění všech informací, údajů a skutečností potřebných ke zjištění stavu věci o němž nejsou pochybnosti, jak je vyžadováno ustanovením § 3 SŘ, jsou vytvořeny podmínky pro vydání meritorního rozhodnutí. Ještě před vydáním tohoto rozhodnutí musí správní orgán umožnit účastníkům řízení, v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 SŘ, vyjádřit se ke všem shromážděným podkladům pro vydání rozhodnutí. Toto právo účastníků představuje jedno z jejich základních procesních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod v čl. 38 odst. 2, kde je uvedeno, že každý má právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, a právo se k důkazům vyjádřit, vytváří podmínky pro spravedlivý proces. Toto své právo účastníci využívají poměrně málo. Účastníci řízení mohou současně s vyjádřením se k podkladům rozhodnutí, navrhnout doplnění řízení novými důkazy nebo mohou uplatnit nové návrhy. Správní orgán může usnesením vymezit lhůtu, do kdy mohou takové návrhy podávat. Jsou-li shromážděny všechny nezbytně nutné podklady získané, ať již na základě návrhu účastníků řízení, nebo získané správním orgánem z vlastní iniciativy, nebo jsou to

24

Josef Vedral, Správní řád, komentář

38

informace veřejně známé, případně známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti, vydá správní orgán rozhodnutí ve věci. Meritorní rozhodnutí, které správní orgán v řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu vyhotovuje písemně a oznamuje jej účastníkům, představuje výstup správního orgánu, kterým správní orgán uplatňuje svou autoritu. Svou povahou toto rozhodnutí, jehož formu, obsah a náležitosti upravují ustanovení §§ 67 a 68 SŘ, představuje konkrétní správní akt, kterým správní orgán navrhovateli vyhoví a údaj o místu trvalého pobytu dané osobě zruší nebo v případě, že zákonem stanovené podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu splněny nebyly, správní orgán navrhovateli nevyhoví. Základními náležitostmi meritorního rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu jsou výrok, odůvodnění a poučení o opravných prostředcích. Kromě obsahových náležitostí musí rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu splňovat i požadavky formálního charakteru stanovené v ustanovení § 69 SŘ. Rozhodnutí ve věci samé obsahuje výrokovou část, jejíž součástí je označení správního orgánu, který ve věci rozhodoval s uvedením právních norem, podle kterých je oprávněn v dané věci vést řízení. Dále musí obsahovat uvedení přímých účastníků řízení způsobem umožňujícím jejich řádnou identifikaci. Výroková část rozhodnutí představuje autoritativní způsob řešení předmětného správního řízení, tj. zda se návrhu vyhovuje a údaj o místu trvalého pobytu se na konkrétní adrese účastníku řízení zruší, či nikoliv. Kromě toho musí být ve výroku uvedeno, podle jakých právních předpisů bylo rozhodnutí vydáno a přesné označení účastníka nebo účastníků řízení, kterým rozhodnutí zruší údaj o místu trvalého pobytu. Zároveň musí být ve výroku uvedeno, že v souladu s ustanovením § 10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel byla místem trvalého pobytu účastníku řízení určena adresa sídla ohlašovny, resp. je uvedena přesná adresa ohlašovny. „Výrok musí být jasný, srozumitelný a výstižný, neboť pouze tato část rozhodnutí je závazná, schopná právní moci a vykonatelná.“25

25

Josef Vedral, Správní řád, komentář

39

Nejobsáhlejší částí rozhodnutí je odůvodnění, ve kterém je popsán průběh celého správního řízení, postup správního orgánu, k jakým závěrům dospěl, na základě jakých podkladů, a jak vyhodnotil důkazy, jakými právními předpisy se řídil a na základě čeho vydal rozhodnutí. V řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu uvádí správní orgán, to jak bylo prokázáno a čím doloženo, že došlo k zániku užívacího práva k objektu, např. zánikem vlastnictví, zánikem nájemního vztahu, rozhodnutím soudu o zániku společného nájmu manžely apod. Dále musí správní orgán uvést, jak bylo prokázáno, že daná osoba objekt již neužívá, případně které okolnosti objasňují nemožnost objekt užívat. Rovněž v odůvodnění musí správní orgán uvést i to, jak naložil s námitkami a návrhy účastníků řízení, s jejich případným vyjádřením se k podkladům rozhodnutí dle ustanovení § 36 odst. 3 SŘ. Pokud správní orgán v řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu neakceptuje návrhy účastníků řízení, musí odůvodnit, proč tak neučinil. Poučení o opravném prostředku představuje pro účastníky řízení informaci o tom, zda rozhodnutí je konečné nebo zda lze proti němu podat odvolání, v jaké lhůtě, od kterého dne se počítá lhůta k poddání odvolání, a který orgán o odvolání bude rozhodovat. V případě, že včas podané odvolání by nemělo odkladný účinek, musí být tato skutečnost v poučení uvedena, jak vyplývá z ustanovení § 68 odstavec 6 správního řádu. Tuto skutečnost by měl obsahovat i výrok jestliže o ní rozhodoval správní orgán. Vadou poučení, podle mého názoru, by neměla být informace o tom, že odvolání má odkladný účinek, připouští-li jej zákon. Poznatky z poslední doby ukazují, že některé návrhy na zrušení údaje o místu trvalého pobytu jsou dopředu připravené a domluvené. Nejčastěji se to vyskytuje u dlužníků, kterým hrozí exekuce. Správní orgán je schopen vhodným vedením ústního jednání, místním šetřením, případně ohledáním zjistit, zda jsou skutečně splněny obě podmínky požadované zákonem, nebo zda se jedná pouze o snahu vyhnout se placení dluhů tím, že osoba bude přihlášena k trvalému pobytu v sídle ohlašovny. V takovýchto řízeních jsou i svědci „poučeni“, jak mají vypovídat a tím potvrdit oprávněnost návrhu na zrušení údaje o místu trvalého bydliště. Zvláštní situace vzniká v menších obcích, kde se obyvatelstvo navzájem zná. Zaměstnanci správního orgánu v menších obcích nebo městech, řešící „domluvené zrušení údaje o místu trvalého pobytu“, 40

mají často obavy nevyhovět podanému návrhu, i když nejsou splněny zákonem požadované podmínky, protože si v daném místě nechtějí nadělat problémy. Tato situace nevzniká ve městech, kde je velká anonymita. Účastníci takovýchto „domluvených“ řízení mají zájem na co nejrychlejším nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, a proto se často vzdávají svého práva na odvolání.

8. Doručování Doručování písemností ve správním řízení se řídí ustanovením § 19 správního řádu. „Obecně platí, že písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Z toho vyplývá, že (veřejnoprávní) odpovědnost za doručení písemnosti má na základě zákona správní orgán a této odpovědnosti se nezbavuje ani tehdy, když doručuje písemnost prostřednictvím jiných institucí uvedených v odst. 1 nebo 2 tohoto ustanovení.“26 Nejčastěji je využíváno doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, držitele poštovní licence, na adresu místa trvalého pobytu. „I v tomto případě však, stejně jako v případech podle odst. 1 platí, že právní odpovědnost za doručení písemnosti má vůči dotčené osobě správní orgán.“27 Písemnost může doručit správní orgán sám zejména prostřednictvím oprávněné úřední osoby. Správní orgán může doručovat písemnosti i prostřednictvím jiných osob na základě smlouvy. V takovém případě tyto osoby získávají postavení doručovatele podle ustanovení § 19 odstavec 7 správního řádu. Za nejbezpečnější způsob doručování písemností ve správním řízení lze považovat osobní doručení, neboť účastník obdrží písemnost přímo od správního orgánu, kterému doručení, a tím i převzetí písemnosti potvrdí vlastnoručním podpisem. Požádá-li účastník řízení, aby mu bylo doručováno na adresu pro doručování, na elektronickou adresu nebo do datové schránky, doručuje se mu písemnost na adresu pro

26 27

Josef Vedral, Správní řád, komentář Josef Vedral, Správní řád, komentář

41

doručování nebo elektronickou cestou, případně prostřednictvím datové sítě do datové schránky. Takovýto požadavek účastníka má charakter podání ve smyslu ustanovení § 37 SŘ a musí splňovat tam uvedené náležitosti. Tento postup chrání správní orgán před případnou námitkou účastníka, že o uvedený způsob doručování nežádal. Uvedené žádosti účastníka může, ale nemusí správní orgán vyhovět. O tom, zda žádosti vyhoví či nikoliv, může informovat účastníka písemně nebo ústně. Z praktických důvodů je vhodnější, i když náročnější a složitější, účastníka informovat písemně. Písemná forma chrání správní orgán před případným zpochybněním způsobu doručování. Dalším způsobem doručování je doručování veřejnou vyhláškou za podmínek stanovených v ustanovení § 25 SŘ. Písemnost doručovaná tímto způsobem se musí vyvěsit v místě obvyklým a na místě veřejnosti přístupném, zpravidla na úřední desce, na dobu 15 dnů. Za den doručení je považován poslední den uvedené lhůty. Obdobný postup je volen v případě, že, má správní úřad webové stránky. Na nich umístí dotčenou písemnost po dobu 15 dnů. Zvláštní situace nastává v doručování osobám, které mají trvalý pobyt uvedený na adrese sídla ohlašovny. I když jsou těmto osobám na tuto adresu zasílány veškeré jim adresované zásilky, zpravidla si je tyto osoby nevyzvedávají. To vede k jejich hromadění na ohlašovnách. Je to jeden z důvodů proč někteří zaměstnanci ohlašoven odmítají přebírat od doručovatele oznámení o uložení zásilky. Zároveň je to i reakce na to, že postup městských ani obecních úřadů při nakládání s těmito zásilkami není upraven žádným předpisem, což v praxi vyvolává problémy, zvláště pak ve vztahu k fikci doručení ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 SŘ. K tomu, aby mohla být využita fikce doručení ve smyslu uvedeného ustanovení, měli by zaměstnanci ohlašovny převzít od doručovatele oznámení o uložení zásilky a poučení o podmínkách doručování a to pro případ, že si dotčená osoba přijde převzít doručené zásilky. V žádném případě nejsou oprávněni doručovateli svým podpisem potvrdit převzetí jakékoliv zásilky určené občanovi s trvalým pobytem na adrese ohlašovny. Převzetím oznámení o uložení zásilky a poučení o podmínkách doručování bude naplněn požadavek zákona. Mám za to, že je na každém občanovi, který má trvalé bydliště na adrese ohlašovny, zda si doručené zásilky vyzvedne či nikoliv. Pokud si je nevyzvedne, lze to považovat za projev jeho vůle, kterým fakticky dal najevo, že jej obsah doručených 42

písemností nezajímá a lze mít důvodně za to, že si je vědom důsledků takovéhoto svého jednání. V tomto smyslu nový Správní řád, posílením možnosti uplatnění fikce doručení, velmi usnadnil správním orgánům jejich činnost v případech, kdy se účastník řízení snaží svojí pasivitou toto mařit či zdržovat.

9. Odvolání a právní moc rozhodnutí Proti každému prvoinstančnímu rozhodnutí správního orgánu, kterým je ukončeno řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, je přípustné odvolání. Odvoláním lze napadnout jen výrok rozhodnutí nebo některou jeho část. Odvoláním nelze napadnout odůvodnění rozhodnutí. Odvolat se nemůže ten účastník, který se po oznámení rozhodnutí svého práva na odvolání vzdal. Tento jednostranný úkon může účastník provést buď písemně, nebo do protokolu za podmínky, že je dodržena forma tohoto úkonu vyžadovaná ustanovením § 37 SŘ. Úkon vzdání se práva na odvolání musí být účastníkem směřován vůči tomu správnímu orgánu, který vydal prvoinstanční rozhodnutí ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu. „Vzdají-li se práva na odvolání všichni účastníci, nabývá rozhodnutí právní moci dnem, který následuje po dni, kdy tak učinil poslední z nich.“28 Rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu je v právní moci, pokud bylo doručeno dotčené osobě a proti němuž nelze podat odvolání. Nabytím právní moci je takovéto rozhodnutí závazné pro účastníky řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu stejně jako pro správní orgány, které uvedený údaj využívají ve své činnosti. Nabytím právní moci uvedeného rozhodnutí došlo i k tomu, že údaj o místu trvalého pobytu dotčené osoby uvedený v občanském průkazu se stal neplatným. V takovém případě je občan povinen, dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) bod 9 zákona číslo 328/1999 Sb., o občanských průkazech, v platném znění, do 15 dnů požádat o vydání nového občanského průkazu. Pokud tak neučiní, dopouští se přestupku dle ustanovení § 16a odst. 2 písm. c) citovaného právního předpisu. 28

Josef Vedral, Správní řád, komentář

43

Přestože správní orgán má postupovat podle zákona a být objektivní, nelze zabránit situacím, kdy dojde v činnosti správního orgánu k pochybení. „Pochybí-li správní orgán při soustředění podkladů nebo v úvaze o splnění podmínek a nedojde-li k nápravě v odvolacím řízení, musí mít občan možnost soudní ochrany. Tato soudní ochrana se týká jak oprávněné osoby, tak i občana, jemuž byl zrušen údaj o místu trvalého pobytu, aniž došlo k zániku užívacího práva. V těchto případech mají tyto subjekty právo na řádné projednání věci a soudní kontrole je třeba proto podrobit i průběh těchto řízení.“29

10. Případy z praxe Jsou známy případy, které často znepříjemňují život. Zákon o evidenci obyvatel, lze totiž vykládat často různými způsoby. Záleží na tom, jaký se zrovna hodí.

Případ, který se stal v Praze, zde zkusím popsat. Nemovitost v Praze spolu vlastnili dva muži. Pouze jeden ze spoluvlastníků v domě fyzicky bydlel, protože zde byla pouze jedna bytová jednotka. Spoluvlastník, který bydlel jinde, než v předmětném domě, se rozhodl dům prodat. Protože, ale narazil na předkupní právo, které měl druhý spoluvlastník, rozhodl se znepříjemnit muži, který v domě bydlel, život. Měl v úmyslu muže z domu vystrnadit, což se mu částečně i povedlo. Do předmětného domu nastěhoval čtyř-člennou rodinu s cílem znemožnit další bydlení stávajícímu spolumajiteli. Aby to měla rodina jednodušší, přihlásil ji tam i k trvalému pobytu a to pouze na základě svého souhlasu. Druhý spolumajitel neměl vůbec tušení, že má někdo v jeho nemovitosti trvalý pobyt, protože k tomu nedal souhlas. Dozvěděl se to až z hlášení ohlašovny. K přihlášení k trvalému pobytu totiž stačí souhlas pouze jednoho spoluvlastníka.

29

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 24/2007-41 z 13.07.2007

44

Tím začaly problémy s užíváním nemovitosti. Čtyřčlenná rodina začala utiskovat majitele nemovitosti, začala mu dělat naschvály. Majitel nemovitosti podal na městský úřad podnět k prozkoumání a žádost o zrušení trvalého pobytu. Majitel nemovitosti se domáhal zrušení trvalého pobytu dle § 12 odst. 1 písm. a). Toto však ohlašovna zamítla. Zrušení trvalého pobytu podle písm. c) není možné, protože je třeba splnit podmínku neužívání objektu. Tuto podmínku však rodina nesplnila. Za současného stavu tak nemá tento spoluvlastník možnost bránit se nechtěným nájemníkům postupem dle zákona o evidenci obyvatel. Případ ilustruje problematickou aplikaci rozdílných nároků na přihlášení a odhlášení osob k trvalému pobytu.

Další zajímavý případ týkající se volebního práva. Z hlediska aktivního volebního práva do zastupitelstva obce není rozhodné, má-li občan v obci stálé bydliště a skutečně tam žije, nebo zda si za místo trvalého pobytu zvolil dočasně nějaký objekt, který se v dané obci nachází. Tímto způsobem se dají na malé obci zmanipulovat volby podporou jedné strany skupinkou účelově přihlášených osob. Členem zastupitelstva obce se může stát občan, který má trvalý pobyt v dané obci. Pokud se v průběhu zastupitelského mandátu občan přihlásí k trvalému pobytu v jiné obci, mandát mu zaniká. Na samosprávě obce se podílejí pouze občané s trvalým pobytem v obci.

Majitelka bytu, která se stala obětí trestného činu domácího násilí, jejíž manžel byl odsouzen k odnětí svobody nepodmíněně na několik let, může podat návrh na zrušení trvalého pobytu, ale bude velmi těžké dokázat zánik užívacího práva, protože manžel domácnost neopustil dobrovolně. Stejné je to i u rodičů jejichž děti v jejich nepřítomnosti chodí domů a začnou demolovat zařízení bytu a rozprodávat jeho součásti. Pokud rodiče podají návrh na zrušení trvalého pobytu, nebude jim vyhověno, protože děti do domu docházejí a užívají ho. Nelze tak prokázat druhou zákonem stanovenou podmínku, tj. že děti předmětný objekt neužívají. Toto platí i u rodičů, jejichž děti se zadlužují a hrozí zde oprávněná exekuce. Dalším příkladem je zneužívání sociálních dávek. Účelové podání žádosti o zrušení údaje o trvalém pobytu opět poukazuje na nedostatky v zákoně 133/2000 Sb., o evidenci 45

obyvatel. Sociálně slabší občané často žádají o přihlášení k trvalému pobytu na adresu ohlašovny. Pokud je jim trvalý pobyt ve správním řízení zrušen, mají nárok na příspěvek v hmotné nouzi.

10.1 Účelová evidence na ohlašovnách V současné době je evidováno na ohlašovnách stále více občanů. Jen malé procento jsou ti, u nichž se to na počátku účinnosti zákona očekávalo. Na adrese ohlašovny měl mít trvalý pobyt pouze občan, kterého nebylo možné nijak lokalizovat. Např. narozené dítě při utajeném porodu, nalezené dítě, jehož matka není známa atd. Větší skupinu lidí končící s trvalým pobytem na ohlašovně, tvoří občané, kterým byl trvalý pobyt zrušen, nebo by ho chtěli změnit, ale nemají možnost být hlášeni tam, kde skutečně bydlí. Někdy jsou příčinou stavebně technické náležitosti nemovitosti, které musí být splněny, aby bylo možné přihlásit se k trvalému pobytu. Pro další je to řešení, pokud jim vlastník nemovitosti nedovolí přihlášení k trvalému pobytu. A to z mnoha příčin, ať jsou to obavy z problémů při ukončení nájemního vztahu, případná exekuce, nebo snaha utajit pronajímání. Největší část osob je účelově hlášená na ohlašovně ve snaze vyhnout se účasti na soudních jednáních, vymáhání dluhů, nebo exekuci. Zneužívání institutu přihlášení k trvalému pobytu na ohlašovně úřadu je dalším oříškem k rozlousknutí při novelizaci zákona o evidenci obyvatel. Nemalé problémy vznikají i v souvislosti s vedením evidence „na dům“, kdy vlastníci jednotlivých bytů v domě nemohou legální cestou zjistit, kdo je v jejich bytě k trvalému pobytu přihlášen. Tato problematika však přesahuje svojí hloubkou možnost této práce a zaslouží si být případně zpracována jako separátní téma.

46

11. Závěr Ve své práci jsem chtěla poukázat na některé problémy spojené se zrušením údaje o místu trvalého pobytu fyzické osoby. Podle mého názoru k řadě problémů přispěl nejen nejednotný výklad právních norem upravujících tuto oblast, ale zejména nedokonalá právní úprava zákona o evidenci obyvatel a na něj navazujících obecně závazných právních předpisů. Vytvořením tzv. „úřední adresy“ sledoval zákonodárce řešení problémů, ke kterým dochází v případě, že občan, po skončení dlouhodobého pobytu v zahraničí nebo po získání státního občanství České republiky, nemá zajištěno místo, kde se může trvale usadit nebo pro případy narození dětí cizinců na území ČR. Takovéto výjimečné situace řeší ustanovení § 10a, zákona o evidenci obyvatel. Formulace ustanovení § 10 odst. 5 citovaného zákona, však vytvořila prostor pro zneužívání „úřední adresy“, kterou je sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi úředně zrušen údaj o místu trvalého pobytu. Počet osob přihlášených na „úřední adrese“ pomalu ale jistě roste. Zjištění Magistrátu města Jihlavy to dokládá. Zatímco v roce 2004 bylo na „úřední adrese“ přihlášeno 200 občanů, v roce 2007 to bylo již více jak jeden tisíc a v roce 2010 to bylo dokonce 1757 občanů. Tento nárůst komplikuje práci policie, soudů ale i úřadů. Lidé přišli velmi rychle na to, jak se nedokonalý zákon dá využívat a původně výjimku využívat ve svůj prospěch. Např. syn, který bydlí u rodičů, se zadlužil, rodiče požádají o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, aby jim do bytu nepřišel exekutor. Rodiče i syn ví, jak mají před správním orgánem vypovídat a správnímu orgánu nezbude nic jiného, než údaj o místu trvalého pobytu syna zrušit. Protože syn si místo trvalého pobytu dobrovolně nezmění, je mu ze zákona zřízeno jako místo trvalého pobytu sídlo ohlašovny, která mu údaj o místu trvalého pobytu zrušila. Syn sice nadále fakticky bydlí

u svých rodičů, ale pro úřady se tak trochu ztratil. To dokládají i odpovědi obecních

úřadů na dotazy policie, když hledají osobu, která je hlášena k trvalému pobytu na „úřední adrese“. Odpověď je vždy stejná: „ XY má sice trvalý pobyt na adrese ohlašovny, ale jeho faktické místo pobytu není známo“. Mezi úředníky se pro tyto občany vžil název „obecní nebo magistrátní azylanti“. Dalším důvodem proč si někteří občané „zvolí“ jako místo svého trvalého pobytu „úřední adresu“ je snaha o snížení počtu osob v bytě, aby se příjem všech bydlících nemohl brát v úvahu při uplatňování nároku na některé sociální dávky, jako např. 47

příspěvek na bydlení. „Úřední adresa“ umožňuje se vyhýbat poplatkům za svoz domovního odpadu aj. Zákon o evidenci obyvatel lze obejít i v případě, kdy občan ví, že nesplní podmínky potřebné pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle ustanovení § 12 zákona o evidenci obyvatel, ukončí svůj trvalý pobyt na území České republiky dle ustanovení § 10 odst. 12 tohoto zákona, mnohdy ani Českou republiku neopustí. Následně pak využije ustanovení § 10a zákona o evidenci obyvatel, tj. pokud nemůže občan po návratu z ciziny předložit doklady uvedené v ustanovení § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, je i v tomto případě místem jeho trvalého pobytu sídlo ohlašovny. V praxi dochází i ke kuriózním případům. Městská policie v Jihlavě zadržela v noci podnapilého občana, který se dobýval na radnici s odůvodněním, že tam má trvalé bydliště, což doložil platným občanským průkazem. Z výše uvedeného vyplývá, že „úřední adresa“ se stala útočištěm pro 70 až 80 % zadlužených lidí, kteří tímto získávají vůči jiným dlužníkům neoprávněnou výhodu. Zákon o evidenci obyvatel byl již po svém schválení odborníky kritizován pro možnost zištných změn údaje o místu trvalého pobytu občana. Netrvalo dlouho a obce přišly v letech 2005 – 2007 s nápadem, jak v praxi realizovaly „nákup“ obyvatel. I když to některá města stálo 3 000,- Kč za jednu osobu, pořád se jim to vyplatilo. Důvodem byly peníze ze státního rozpočtu, které se počítaly na každého občana, který byl k poslednímu dni v roce hlášen v dané obci k trvalému pobytu. V několika případech se přihlásily celé rodiny a tak si slušně přivydělaly na vánoce. Zákonodárci o těchto problémech ví, ale změny jsou v nedohlednu. Možná k tomu přispěje i to, až si někdo uvědomí, co to stojí peněz. Jedno zrušení údaje o místu trvalého pobytu stojí obce v průměru jen na poštovném cca 300,- Kč. To nepočítám čas ani práci úředníků, kteří musí agendu zpracovávat. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu není jednoduchá záležitost, zvláště má-li se posuzovat otázka vzniku a zániku užívacího práva. Pojem užívací právo jako takové, je uvedeno pouze v zákoně o evidenci obyvatel a jiné zákony pracují s pojmem trvalý pobyt, právo na bydlení apod. Dle mého názoru malé obecní úřady, kde ve většině případů veškerou agendu spojenou s chodem obce má na starosti starosta a v lepším případě ještě účetní, nemají možnost, mnohdy ani znalosti, vést řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle zákonů a platných právních předpisů. Ve většině případů tyto osoby nemají ani zkoušky odborné 48

způsobilosti, podle zákona o obcích. Na větších obecních úřadech o větším počtu zaměstnanců se například problematikou správního řízení zabývá jeden zaměstnanec nebo skupina zaměstnanců, kteří na tomto úseku mají požadované vzdělání a praxi. Proto si myslím, že by tuto agendu měli zpracovávat větší obecní úřady, kde jsou zkušenější a odborně připravenější zaměstnanci. Malé obecní úřady mají sice možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu s většími obcemi, ale tato smlouva musí být akceptována oběma stranami. Některé větší obce se tomu brání, protože by je čekal nárůst práce a malé obce jsou ve své činnosti limitovány finančními prostředky. Výraznější změnu zákona o evidenci obyvatel lze očekávat se změnou celkové koncepce institutu trvalého pobytu, k níž by mělo dojít v rámci zákonné úpravy o registru obyvatel.

49

12. Seznam použité literatury Bibliografie:

1. KADEČKA, Stanislav; kol.: Správní řád, Praha: Aspi, 2006, 632 stran. ISBN 80-7357-226-5. 2. VEDRAL, Josef: Správní řád, komentář, Praha: Bova Polygon, 2006, 246 stran. ISBN 80-7273-134-3. 3. ČERNÝ, Pavel; DOHNAL, Vítězslav; KORBEL, František; PROKOP, Martin: Průvodce novým správním řádem s podrobným výkladem a vzory podání, Praha: Linde, 2006, 436 stran. ISBN 80-7201-600-8. 4. HRABÁK, Jan; NAHODIL, Tomáš: Správní řád s výkladovými poznámkami a vybranou judikaturou, Praha:Aspi Publishing, 2009, 500 stran. ISBN 978-80-7357-424-6. 5. JUDr. ONDRUŠ, Radek; Správní řád nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Praha: Linde 2007, 512 stran. ISBN 80-7201-523-0.

Zákony: 1. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 4. Zákon 120/1976 Sb., mezinárodní pakt o občanských a politických právech

50

Internetové odkazy:

1. Nejvyšší správní soud [online], portál dostupný na WWW: 2. Ústavní soud České republiky [online], portál dostupný na WWW: 3. Ministerstvo vnitra České republiky [online], portál dostupný na WWW: 4. Sborník z konference: Trvalý pobyt [online], publikováno dne 25. října 2007, portál dostupný na WWW: 5. Epravo.cz [online], portál dostupný na WWW: , 6. Epravo.cz [online], portál dostupný na WWW: 6. Skanzen [online], portál dostupný na WWW

51

Příloha č. 1

Nárůst správních řízení

Počet správních řízení ve věci zrušení údaje o trvalém pobytu od roku 2000 do 2010 ve správním obvodu Statutárního města Jihlava. 2000

2

2001

5

2002

23

2003

83

2004

136

2005

183

2006

226

2007

342

2008

449

2009

522

2010

404 52

Příloha č. 2

Statutární město Jihlava mělo k 31.12.2010 hlášeno k trvalému pobytu celkem 49 529 obyvatel. Na adrese ohlašovny bylo k 31.12.2010 přihlášeno k trvalému pobytu 1 757 obyvatel.

53

Příloha č. 3

V kraji Vysočina bylo k 1.1.2009 přihlášeno k trvalému pobytu celkem 515 411obyvatel. Na adresách ohlašoven bylo k 1.1.2009 hlášeno v kraji Vysočina celkem 4 148 obyvatel.

54

Příloha č. 4

V kraji Vysočina bylo k 31.12.2010 přihlášeno k trvalému pobytu celkem 514 569 obyvatel. Na adresách ohlašoven bylo k 31.12.2010 hlášeno v kraji Vysočina celkem 5 263 obyvatel.

55

Příloha č. 5

Bytový seznam

56

Příloha č. 6

Domovský list

57

Příloha č.7

Domovský list

58

Příloha č. 8

Přihlašovací lístek k trvalému pobytu

59

Příloha č. 9

Žádost na zrušení údaje o místu trvalého pobytu Navrhovatel:...................................................................................., nar. .............................. Adresa trvalého pobytu:......................................................................................................... Doručovací adresa:………….................................................................................................. Tel….......................................................................................................................................

Návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“) Žádám o zrušení údaje o místu trvalého pobytu pro: ……………………………………..………………………….…….……, nar. ............................. na adrese.................................................................................................................................... Současná adresa, pracoviště nebo telefon jmenovaného: ..……………………………………………..…………………….……..………………………… ……………………………………………………………………………………………………… Skutečnost, že jsem osobou oprávněnou k podání tohoto návrhu dokládám: ............................................................................................................................................... ............................................................................................................................................... Jako důvod uvádím: ............................................................................................................................................... ............................................................................................................................................... ............................................................................................................................................... Současně navrhuji jména a adresy svědků: 1............................................................................................................................................. 2...............................................................………………………………………..……………....

podpis navrhovatele

60