Ročník 13 3/2012
ZPRAVODAJ ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO KRAJINNOU EKOLOGII REGIONÁLNÍ ORGANIZACE IALE ČESKÉ REPUBLIKY (Czech Regional Organization of the International Association for Landscape Ecology; CZ-IALE; www.iale.cz)
Výroční členská schůze CZ-IALE v roce 2013 Výroční členská schůze CZ-IALE se uskuteční netypicky až počátkem května 2013. Důvodem je výhoda organizačního spojení s mezinárodní vědeckou konferencí „Rekreace versus ochrana přírody a krajiny“ a zajištění finanční podpory ESF projektem Univerzity Palackého „Partnerství pro rozvoj komunikace v ochraně přírody a krajiny“. Konference se koná na brněnské přehradě v konferenčním centru hotelu Santon ve dnech 2.-3.5.2013. Pořádají Mendelova univerzita v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci a CZ-IALE. Z příspěvků, přednesených na konferenci, bude vydán recenzovaný sborník, který bude nabídnut k indexování na Web of Science agentuře Thompson Reuters. Sborník z předchozích ročníků konference na WoS již indexován je. Vložné na konferenci pro členy CZ-IALE bude stanoveno pouze v symbolické výši (podmínkou je zaplacený roční členský příspěvek IALE !). Členové CZ-IALE, jejichž konferenční příspěvek bude přijat k publikování ve sborníku, obdrží jako prémii zdarma některé publikace vydané Univerzitou Palackého v Olomouci (Machar, Drobilová a kol.: Ochrana přírody a krajiny v ČR; Buček – Machar: Applying Landscape Ecology to Ecological Assessment of Danube-Oder-Elbe Water Canal Project; Nováček: Udržitelný rozvoj aj.). Předběžný program konference: 1.5. Možný příjezd a ubytování 2.5. Jednání konference, odpoledne výroční členská schůze CZ-IALE, v podvečerních hodinách pro zájemce exkurze na hrad Veveří (jízda lodí po Brněnské přehradě) 3.5. Exkurze pro zájemce na zajímavé lokality Podkomorských lesů v okolí Brněnské přehrady, vede doc. A. Buček. Bližší informace budou postupně zveřejněny na webových stránkách CZ-IALE.
CZ-IALE v nadcházejícím roce 2013 Věřím, že nenastane konec světa a výroční členská schůze se počátkem května 2013 uskuteční. Do té doby ale zbývá ještě dost času, a třebaže neznáme dosud přesný časový harmonogram jednotlivých akcí v roce 2013, je třeba začít je připravovat. Co nás tedy čeká ? V květnu to bude kromě výroční členské schůze tradiční mezioborová konference Venkovská krajina v Hostětíně, počátkem září neméně tradiční brněnská konference ÚSES – zelená páteř krajiny a podle některých náznaků po čase opět v říjnu v Olomouci konference Říční krajina. Ve hře je stále možnost konference na velmi exponované téma O Šumavě na Šumavě. Na mezinárodní scéně pak bude vrcholnou událostí Evropský kongres IALE v anglickém Manchesteru 9.-12. září 2013. A pokud jde o náš „vlajkový“ časopis Journal of Landscape Ecology, dostali jsme ze zahraničí zajímavou nabídku, která by jej mohla posunout do kvalitativně vyšší kategorie, tj. zařazení do světové databáze Thompson Scientific s nadějí na zisk impaktního faktoru. Doufejme, že se to postupně povede, ale musíme pro to nemálo udělat.
Zdeněk Lipský Významní jubilanti CZ-IALE V letošním roce oslavili kulaté životní jubileum dvě z nejpřednějších osobností české krajinné ekologie: prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc. (60 let) a doc. Ing. Antonín Buček, CSc. (70 let). Oba kolegové patří k zakládajícím členům České společnosti pro krajinnou ekologii, bez nichž si CZ-IALE těžko umíme představit. A oba také zastávali post předsedy naší společnosti v prvních dvou volebních a funkčních obdobích: Pavel Kovář v letech 2000-2004, Antonín Buček hned po něm 2004-2008. Pavel Kovář vystudoval geobotaniku na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Geobotanickému zaměření s výrazným přesahem do ekologie krajiny včetně ekologie obnovy zůstal věrný po celý svůj profesní život. Od ukončení studií působil 10 let (1975-1985) v tehdejším Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Průhonicích, pod vedením významné osobnosti profesora Emila Hadače. Po „vymístění“ ústavu do Českých Budějovic přešel do Botanického ústavu ČSAV jako vedoucí pracovní skupiny pro studium synantropní vegetace. Po změně politických poměrů se vrátil hned zkraje roku 1990 na svou mateřskou katedru botaniky na přírodovědecké fakultě, kde se rozhodující mírou podílel na profilování oboru geobotanika. Znamenalo to zavedení nových přednáškových kursů (např. Ekosystémy střední Evropy, Teorie nauky o vegetaci a také Ekologie krajiny), výchovu vědeckého dorostu, tedy doktorandů, a rovněž řešení důležitých grantových projektů. V roce 1994 se habilitoval (téma habilitační práce: Vegetace v ekologii krajiny – hierarchická perspektiva) a v roce 2002 byl jmenován profesorem v oboru Botanika. V letech 2000-2003 působil jako vedoucí katedry botaniky a v letech 2003-2009 stál po dvě funkční období jako děkan v čele přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze. Pavel Kovář byl od začátku u institucionálního zrodu české krajinné ekologie. Ve druhé polovině 80. let 20 století spoluzakládal krajinně-ekologickou sekci v rámci Botanické společnosti a v letech 1990-1998 pak působil jako její předseda. Od 90. let výrazně zintenzívnil kontakty se světovou krajinnou ekologií, jež zažívala bouřlivý rozvoj po založení Mezinárodní asociace pro ekologii krajiny (IALE). Pavel Kovář aktivně působil na evropských a světových konferencích a kongresech v rámci IALE (1991 Roskilde, 1993 Rennes, 1995 Toulouse, 1999 Snowmass Village, 2001 Stockholm a Tartu, 2003 Darwin, opakovaně Wageningen). Stal se mezinárodně uznávaným reprezentantem rodící se české krajinné ekologie.
Navázal osobní kontakty a přátelství s předními světovými osobnostmi oboru jako jsou Richard Forman, Zev Naveh, Margareta Ihse, Bob Bunce, Almo Farina a mnoho dalších. Rozmach krajinné ekologie ve světě a její institucionální zaštítění v rámci IALE ho přivedl na myšlenku založení samostatné české vědecké společnosti pro krajinnou ekologii. Od roku 1996 stál v čele přípravného výboru, jehož činnost vyvrcholila založením a oficiálním schválením CZ-IALE, České společnosti pro krajinnou ekologii v roce 2000. Pavel Kovář se logicky stal jejím prvním předsedou. Tomu ještě předcházela první velká mezinárodní konference IALE v Praze (“Present and Historical Nature-Culture Interactions in Landscapes”, 7.-13.9.1998), spojená s oslavami 650. výročí založení Univerzity Karlovy, na jejímž uspořádání měl PK lví podíl. Roli prezidenta konference si zopakoval o 12 let později při druhé mezinárodní konferenci IALE uspořádané v České republice („Landscape structures, functions and management: response to global ecological change“, 3.-7.9.2010, Brno a Praha). Nebudu zde vyjmenovávat další funkce, členství, granty nebo snad publikace. Bylo by jich mnoho. Připomenu však ještě jednu docela košatou aktivitu, která dotváří Pavlovu osobnost. Je to popularizace vědy, vědecká etika a vlastní literární tvorba. V letech 20042010 působil jako prezident mezinárodního filmového festivalu Ekofilm, ještě déle (19972008) byl předsedou redakční rady biologického časopisu Živa nakladatelství Academia. V roce 2009 obdržel od předsedy Akademie věd ČR čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Alespoň okrajově si udržel též svého koníčka ze středoškolských let, literární tvorbu. Jako člen porevolučního Klubu spisovatelů-nestraníků (K´89) a Obce spisovatelů příležitostně zabíhá do otázek vědy, etiky a ekobiologických problémů beletristickou formou (např. knihy poezie a prózy Mouchy v síťovce, Dvakrát posunuté jaro,
Klíč k rovnováze, Rozhovory se Živou, Klíčová slova – 1989, Paměť Ekofilmu, Věda v Čechách po 20 letech). Antonín Buček absolvoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1966 a postgraduální studium „Ochrana a tvorba krajiny“ (1976). Jako žák profesora Zlatníka obhájil v roce 1984 kandidátskou disertační práci „Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí“. Téma geobiocenologie a biogeografické diferenciace krajiny se potom prolíná celou jeho profesní dráhou. Po vystudování nastoupil do praxe na lesní závod, v letech 1969-1971 se potom věnoval stanovištnímu typologickému průzkumu lesů v Ústavu pro hospodářskou úpravu vojenských lesů a statků Velká Bystřice u Olomouce. Od roku 1972 působil 20 let v Geografickém ústavu ČSAV v Brně ve výzkumných týmech, řešících problematiku vlivů hospodářské činnosti člověka na životní prostředí. Dostal se i na Kubu, kde zpracoval soubor map životního prostředí pro národní atlas Kuby. Společně s dlouholetým kolegou J. Lacinou vypracoval metodický postup biogeografické diferenciace krajiny, který je uplatňován v krajinném a územním plánování. Významně se podílel na koncipování teoretických základů a metodologie tvorby územních systémů ekologické stability krajiny. Patří tak k uznávaným „otcům zakladatelům“ naší ekologické sítě ÚSES. A nejen to, neúnavnou osvětou a přesvědčováním se také zasloužil o její prosazení do plánovací praxe a realizaci v krajině. Od roku 1991 pracuje na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Mendelovy univerzity v Brně. V této době měl zásadní podíl na obnově výzkumu legendárních Zlatníkových ploch v pralesích Podkarpatské Rusi. Dlouhodobě garantuje výuku předmětů Ekologie lesa, Geobiocenologie a ekologie krajiny, Fytocenologie, Ochrana přírody. V roce 2002 obhájil habilitační práci „Geobiocenologická typologie krajiny a její aplikace“ a byl jmenován docentem v oboru Ekologie lesa. Zabývá se problematikou geobiocenologické typologie lesa a krajiny, dynamiky vývoje lesních geobiocenóz, prognózami změn vegetační stupňovitosti v důsledku možných změn klimatu. Také Antonín Buček byl již členem přípravného výboru České společnosti pro krajinnou ekologii, po oficiálním ustavení CZ-IALE se stal jejím místopředsedou (2001-2004) a v roce 2004 vystřídal na další funkční období (2004-2008) Pavla Kováře na místě předsedy.
S Pavlem Kovářem má společné i četné další aktivity mimo své akademické pracoviště. V případě A. Bučka jsou nedílně spojeny s brněnským ekologickým institutem Veronica a stejnojmenným ochranářským časopisem, v jehož redakční radě působí už od jeho založení v roce 1986. Ještě déle, od roku 1979 je členem Rady Regionálního sdružení Českého svazu ochránců přírody, od roku 1990 pak předsedou základní organizace ČSOP Veronica v Brně. Jeho občanské postoje v ochraně krajiny a životního prostředí, založené na hlubokém poznání fungování přírodních procesů, se projevily v tak ostře sledovaných kauzách jako jsou Novomlýnské nádrže, plánovaný průplav Dunaj-Odra-Labe nebo střety zájmů na Pálavě. V roce 2009 se stal po zásluze nositelem prestižní Ceny Josefa Vavrouška Náš bulletin nevychází tak často – tento až po půl roce – a tak si obě výročí připomínáme s jistým zpožděním. Čas nezastavíš, jubilanti mezitím již aktivně působí ve svém dalším desetiletí. Byť opožděně, o to neméně upřímně jim oběma přejeme zdraví, spokojenost a elán pro další práci ve prospěch přírody a krajiny.
Zdeněk Lipský Přírodní infrastruktura – ÚSES Pod tímto názvem pokračují diskuse u kulatého stolu, které začaly probíhat v lednu roku 2010 v Brně v Domě ochránců přírody na Panské ulici č. 9 (viz Bulletin CZ-IALE 1/2011). Cílem diskusí je stálé tříbení názorů a výměna aktuálních informací o rozmanitých aspektech tvorby územních systémů ekologické stability. Diskuse pořádá Pracovní skupina pro plánování krajiny CZ-IALE ve spolupráci s Regionálním sdružením ČSOP Brno a Ekologickým institutem Veronica. Garanti a témata diskusí ve 2. pololetí 2012: 25. 10. 2012 Eva Blahoňovská: Výsledky činnosti Správy ÚSES na území města Brna 22. 11. 2012 Eva Blahoňovská, Boleslav Jelínek: Regionální biocentrum Soutok Témata dalších diskusí navrhují samotní účastnící (v adresáři je cca 50 zájemců). Organizačně diskuse zajišťuje Olga Krejčířová z EIV Veronica, kterou je možno kontaktovat v případě zájmu o zasílání pozvánek (
[email protected]).
Antonín Buček
Konference IALE – UK 2012 „Linking nature and society“ Na počátku září tohoto roku se v Edinburghu konala výroční konference regionální organizace IALE ve Velké Británii se zaměřením na postavení krajinné ekologie v řešení současných otázek ochrany přírodních a kulturních hodnot krajiny. Organizátorům v čele s Marcem Metzgerem se podařilo připravit velmi zajímavé setkán odborníků různých profesí i národností. Navzdory předpokladu „národního“ charakteru konference zde totiž byly s výjimkou Austrálie a Antarktidy zastoupeny všechny kontinenty. Dalším výrazným rozdílem oproti např. tuzemským výročním konferencím bylo nebývalé zastoupení úředníků, zejména zaměstnanců státní ochrany přírody, regionálního rozvoje nebo územního plánování. Překvapivý byl též vysoký počet zájemců z řad nevládních organizací a občanských sdružení, jež mají ve Velké Británii hlubokou tradici. Celkový počet účastníků byl naopak srovnatelný s úrovní běžné domácí krajinně-ekologické konference - nepřesahoval několika desítek příspěvků a posterů.
Kromě několika málo známých jmen (Bob Bunce, M. Perez-Soba, Marc Metzger ci E.P. Schiopa) zde vystupovali spíše zástupci mladší generace badatelů či lokální autority ze Skotska. K tradici ochrany krajiny ve Skotsku se ostatně odkazovala celá konference - první strategie „National Landsape Policy for Scotland“ byla schválena právě před 50ti lety v r. 1962. Obrovský historický rozdíl ve vnímání hodnot krajiny se v kontextu současného personálního i myšlenkového marasmu v resortu životního prostředí ČR jeví jako nepřekonatelný… I ve Velké Británi ovšem čelí některým velmi podobným problémům jako ve střední Evropě - velmi často byla zmiňována potřeba hlubšího propojení akademické vědy a praktického managementu krajiny, přičemž kolegy ze Sev. Ameriky bylo poukazováno, že v tamějších systémech vykonávají tuto službu státní úředníci, velmi často PhD studenti státních univerzit. Klasické lamentování nad nedostatkem peněz pro dlouhodobý monitoring zase skotští kolegové odbývali voláním po masivním zapojení veřejnosti do terénních prací, což se jim - soudě alespoň dle poznání výsledků na terénní exkurzi - viditelně daří. Široký zájem jinak většinově materiální společnosti se tamním NGO‘s vede vyvolat často právě skrze ryze konzumní návyky - klíčová slova jako „fair trade, local products, food quality“ byly v případě takových prezentací v permanenci. Celkový dojem z konference se přes řadu pozitiv však příliš nelišil od obecného trendu v evropské krajinné ekologii - akcentuje se potřeba aktivně zasahovat do managementu krajiny, tedy i do lokální či regionální politiky, proto se ze studií vytrácejí „tvrdé vědecké“ krajinně-ekologické přístupy a prohlubuje se orientace spíše na sociálně - environmentální, resp. územně-plánovací až vysloveně politická témata.
Dušan Romportl
16. mezinárodní symposium o problémech krajinně ekologického výzkumu ve Smolenicích V krásném prostředí reprezentačního kongresového centra Slovenské akademie věd na zámku ve Smolenicích v Malých Karpatech se ve dnech 24.-26. září 2012 uskutečnilo 16. Mezinárodní symposium o problémech krajinně ekologického výzkumu. Symposium se koná již od roku 1967 opakovaně vždy v 3leté periodě a jeho hlavním organizátorem je Ústav krajinné ekologie SAV. Z dosavadních 16 symposií se jich 5 konalo ve Smolenicích a 4 ve Vysokých Tatrách. Letošní 16. ročník byl navíc uspořádán u příležitosti 30 let od založení IALE – Mezinárodní vědecké společnosti pro krajinnou ekologii v roce 1982 v Piešťanech. Cílem symposia bylo přinést a prezentovat nové poznatky z oboru krajinné ekologie se zdůrazněním budoucích perspektiv rozvoje oboru a praktických aplikací krajinně ekologického poznání. Úvodní část jednání měla s ohledem na výše uvedená výročí slavnostní charakter. Hlavní protagonisté a žijící zakladatelé současné slovenské krajinné ekologie Prof. Milan Ružička a Prof. László Miklós připomněli tradici a historii mezinárodních symposií a krajinně ekologického výzkumu na Slovensku v souvislosti s evropským a světovým rozvojem oboru a jeho institucionálním zajištěním. Se stručnými pozdravnými projevy a představením svých regionálních organizací IALE vystoupili tradiční účastníci těchto symposií: Jürgen Breuste z university v Salzburgu za evropskou odnož IALE (IALE-Europe), Olaf Bastian za německou IALE, Zdeněk Lipský (CZ-IALE) a Anna Majchrowska za polskou IALE.
Odborný program potom sestával ze 4 tematických sekcí: 1. Krajinná ekologie – teorie a praxe 2. Krajina – využívání, hodnocení a ochrana 3. Vědecké řízení krajiny: vytváření a uplatnění nástrojů krajinné politiky 4. Krajinná ekologie a metody jiných vědeckých disciplín Na symposiu participovalo 65 účastníků z 10 zemí (Slovensko, Česko – 3 členové CZ-IALE, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Itálie, Nizozemí, Srbsko a Rusko). Vzhledem k tomuto relativně menšímu počtu účastníků proběhla všechna jednání jako plenární, jednotlivé sekce po sobě následovaly. Celkem bylo předneseno 36 referátů, v posterové sekci se představilo 25 posterů. Referáty byly tematicky velmi pestré, od teoretických konceptů prezentujících krajinnou ekologii jako metavědu (tradičně Florin Žigrai) po zcela konkrétní výsledky případových studií týkajících se historických krajinných struktur (vděčné téma současné slovenské krajinné ekologie – Jana Špulerová, Martina Slámová, Peter Barančok, Mária Barančoková), vegetačních struktur v krajině (Katarína Demková) až po urbánní ekologii a ekologické aspekty městské zeleně (Jürgen Breuste) a dopravní sítě (Rinus Jaarsma). Olaf Bastian zaujal uchopením aktuálního tématu ekosystémových služeb krajiny ve spojení s pěstováním energetických plodin, které situaci právě z pohledu ekosystémových služeb významně pozměňují. Další aktuální téma současnosti je marginalizace, s ní spojené opuštění zemědělského obdělávání pozemků a jejich zarůstání. Anna Majchrowska z Polska a Zdeněk Lipský z Česka prezentovali různé přístupy k řešení této problematiky, přesto dospěli k některým podobným závěrům. Ukázalo se, že takové setkání je vždy přínosné a přináší impuls pro další práci. Kolegové Stasiak a Kitowski z univerzity v polském Lublinu zase ukázali, že pokles početnosti populací i druhové biodiverzity avifauny přináší i likvidace opuštěných hospodářských budov a pustnutí parků kolem starých šlechtických sídel na polském venkově. Středeční dopolední blok (26.9.) se nesl ve znamení problematiky krajinného managementu, řízení krajiny a implementace krajinně ekologických principů a poznatků do těchto činností. Tato sekce byla zorganizována interdisciplinární sítí Landscape Europe a řídil ji současný předseda výkonného výboru Landscape Europe Peter Bezák. Vystoupení se nesla ve znamení témat „landscape policy“ a „landscape management, a to od úrovně lokální (Mária Kozová), přes národní (za Slovensko Pavlína Mišíková, Peter Bezák) až po evropskou (Bas Pedroli), časově od současných úkolů k výhledům a vizím do budoucna. Jedná se vesměs o aplikace krajinné ekologie, které však přesahují samotný tradiční rámec tohoto oboru a alespoň někteří krajinní ekologové si musí klást otázku, kde je hranice mezi krajinnou ekologií a všeobjímající environmentální problematikou zasahující silně do politiky. Některá vystoupení se tak hemžila výrazy jako „plurální Evropa“, vize a strategie“, „sdílené dědictví“, „akční plán“, „mezisektorová spolupráce“, „sektorové politiky“, „kulturní identita“, „hledání identity“, „finanční mechanismy“, „aktivní občanství“, „komunitní plánování“, „governance“ či „procesy trvalé udržitelnosti“. Přiznám se, že při nich jen obtížně udržuji trvalou pozornost. V posledním bloku, který byl věnovaný spíše vstupům metod a odborníků jiných disciplín do problematiky krajiny, zaujal Ole Osterman z evropského výzkumného centra (ECJRC Ispra) referátem „Forest landscape pattern in a nutshell“. Jeho práce na téma vyhodnocení fragmentace a konektivity lesů pro celou Evropu je pěkným příkladem krajinně ekologické interpretace a dalším krokem vpřed při využití celoevropské databáze krajinného pokryvu CORINE Land Cover. Závěrečné příspěvky patřily čtveřici srbských autorů z Lesnického institutu a z univerzity v Bělehradu a věnovaly se především lesnické problematice.
Během symposia se 25.9. v podvečer uskutečnilo také General Assembly mezinárodní sítě Landscape Europe za účasti 7 jejích členů. Poslední den jednání, 26.9., potom na symposiu krátce vystoupil Prof. Mikuláš Huba, poslanec a předseda Výboru Národní rady Slovenské republiky pro zemědělství a životní prostředí. Mikuláš Huba a Bas Pedroli, ředitel UNISCAPE, asociace univerzit na podporu implementace Evropské úmluvy o krajině, potom slavnostně podepsali společné komuniké, které zdůrazňuje potřebu prosazování požadavků Evropské úmluvy o krajině zejména v konkrétních sektorových politikách a těsnější spolupráce vědy a politiky. K dobrému průběhu symposia a podnětné atmosféře nepochybně přispělo krásné počasí a nádherné prostředí smolenického zámku a přilehlého parku, dále tradiční pohostinnost slovenských organizátorů. K počátku symposia byl vydán sborník abstraktů na elektronickém nosiči, vybrané příspěvky budou jako obvykle publikovány ve vědeckém časopisu Ekológia. Příští 17. symposium se uskuteční opět za 3 roky, pravděpodobně v říjnu 2015.
Zdeněk Lipský Zpráva z konference IENE 2012 Každoroční setkání odborníků na problematiku konfliktu dopravní infrastruktury a územní i druhové ochrany přírody a krajiny hostila ve dnech 21. až 24. října tohoto roku Potsdam. Jak už napovídal název konference „Safeguarding ecological functions across transport infrastructure“, příspěvky byly zaměřeny zejména na problematiku zvyšující se fragmentace krajiny vlivem nárůstu dopravní infrastruktury i intenzity provozu a jejich negativních dopadů na ekologické funkce krajiny. Mezi plenárními přednášejícími nechyběli téměř ikonické postavy světové krajinné ekologie jako např. Richard T.T. Forman nebo Lenore Fahrig,dále evropští i národní úředníci odpovědní za životní prostředí či dopravu i zástupci velkých nevládních organizací. Celkový počet účastníků přesáhl 400 odborníků ze 33 zemí celého světa. Českou republiku reprezentovalo 13 účastníků poměrně pestrých specializací - kromě akademických pracovníků z univerzit či výzkumných ústavů byli hojně přítomni i zástupci firem, státní ochrany přírody i nevládek. V příjemném prostředí konferenčního jezera na břehu Templiner See poblíž proslulých zahrad Sanssouci jsme tak mohli vyslechnout téměř 200 prezentací ze 33 zemí po celém světě, shlédnout desítky posterů a účastnit se některého ze 13 workshopů. Na počtu českých účastníků konference je sice patrný nárůst zájmu o danou problematiku v rámci akademické obce i nevládních organizací, potřebu zabývat se tématem zjevně nevnímají státní úředníci z obou dotčených resortů - kromě největšího českého odborníka V. Hlaváče z AOPK se kongresu nezúčastnil nikdo z MŽP ani Ministerstva dopravy či podřízených institucí. V rámci různých příspěvků přitom opakovaně zazníval apel na nutnost hlubší spolupráce mezi plánovači dopravní infrastruktury a ekologických sítí na všech prostorových i rozhodovacích úrovních.
Dušan Romportl
Anonce a recenze odborných publikací Maciej Pietrzak: PODSTAWY I ZASTOSOWANIA EKOLOGII KRAJOBRAZU. Teoria i
metodologia. (Foundations and Applications of Landscape Ecology. Theory and methodology). Leszno, 2010, 160 s., ISBN 978-83-928439-2-4
Nová kniha z pera jednoho z předních a známých zástupců polské krajinné ekologie přináší v neotřelé a svěží podobě základní pohled na problematiku ekologie krajiny. Kniha má střední rozsah, nezachází do přílišných podrobností (např. ve srovnání se známou Krajinnou ekologií Formana a Godrona). Autorovo psaní, založené na důkladné znalosti stovek titulů literatury od americké až po ruskou, nevyjímaje z toho ani české a slovenské autory, je však velmi výstižné a přehledné – dokáže vystihnout podstatu věci. Kniha je rozdělená na 2 hlavní části. První, o něco rozsáhlejší část, nese prostý název Krajina (polsky Krajobraz). Věnuje se systematicky a metodicky, s citačními odkazy na velké množství literatury, nejprve definici a podstatě krajiny, následuje nezbytný přehled historického vývoje oboru krajinná ekologie. Hlavní důraz však není kladen na minulost, ale na nejnovější vývojové trendy oboru. Značná část je věnovaná zajímavému rozboru více než 20 zahraničních titulů (učebnic) krajinné ekologie z let 1984-2008. Na základě tohoto rozboru pak Pietrzak formuluje teoreticko-metodologické základy krajinné ekologie jako vědního oboru, jeho cíle, očekávané výsledky, metodické přístupy, problémy a dilemata. Mezi několika vybranými trendy a teoriemi uvádí např. model geokomplexu, model „patchcorridor-matrix“ nebo koncept krajinných syntéz slovenské geoekologické školy. Druhá část knihy nese název Struktura – vybrané aspekty výzkumu. Definuje nejprve samotný pojem struktura krajiny (chorostruktura, chronostruktura), dále pojem základní krajinná jednotka a fungování krajiny (etostruktura). Mezi základními metodami výzkumu krajinné struktury pak uvádí především nejrůznější krajinné metriky. Pozornost věnuje také liniovým krajinným strukturám, rozhraní v krajině, konceptu ekotonů a geotonů a jejich klíčovému významu pro fungování krajiny. Poslední malá podkapitola se jmenuje Krajinná katena. U nás se tento termín moc nepoužívá, ale není na škodu jej připomenout. Text je doplněn rozsáhlou bibliografií, ale také užitečným seznamem používaných termínů a odkazy na jejich definici. Kniha je graficky výborně vybavena množstvím tabulek, barevných schémat, obrázků a mapových výřezů, které mají především instruktážní didaktický účel. Pro přehlednost, názornost a prezentaci řady pro nás někdy méně známých přístupů lze knihu Macieje Pietrzaka doporučit zejména našim doktorandům působícím v oboru krajinná ekologie. Potěšitelná připomínka na závěr: knihu vydala „Wyźsza Szkola Zawodowa“ v Lešně, která nese jméno J.A.Komenského.
Zdeněk Lipský
Klvač, P. /ed./ (2012): Krajina za humny. Drnka, Drnovice, 80 s. V páté a podle vyjádření editora opravdu poslední publikaci věnované mikroregionu Drahanská vrchovina poznáváme základní rysy zdejší venkovské krajiny tak, jak je vnímalo 28 spoluautorů (studentek a studentů humanitní environmentalistiky) vedených sociologem Pavlem Klvačem. Krajina za humny je představena souborem 26 fotografií doprovázených texty, které vysvětlují význam vybraných krajinných struktur v širších environmentálních souvislostech. Publikace zachycuje podzimní a zimní krajinu všech dvanácti obcí mikroregionu na konci roku 2011 a počátku roku 2012. Putování bylo zaměřeno na nalézání souvislostí mezi vývojem společnosti a stavem kulturní krajiny. Pavlu Klvačovi se podařilo sestavit publikaci tak, že vznikl komentovaný katalog současných dominant a typických znaků krajinného rázu této části Drahanské vrchoviny.
Nesporně k nim patří televizní vysílač na Kojálu v Krásensku, který „symbolicky vyjadřuje moc televizních obrazů a nebes se dotýkající slávu technického pokroku“, vrchol kopce Chocholík v Drnovicích s „megalomanskou stavbou kovové rozhledny“ a také sedmimetrová socha Dona Quijota v Olšanech, které se „dostaly do širokého povědomí díky místní Farmě Bolka Polívky“. Škála autory objevených krajinných prvků utvářejících její ráz je překvapivě velmi rozmanitá. Tvoří je cesty, zbytky agrárních teras u Lulče, které „potěší drobné živočichy i oko náhodného pocestného“, studánka Kojetínka, sad s úly, rázovitý posed ve Studnicích „jako ze surrealistického obrazu Salvadora Dalího“, sakrální stavby a pomníky, zbytky příkopů a valů laténského hradiště na Černově u Račic, kde skupinky návštěvníků „praktikují nejrůznější novopohanské obřady a rituály“, rozložitý smrk na louce u zaniklé osady Vilémov, kde „pod mohutnou klenbou se tak jako v zelené katedrále nechávají oddávat manželské páry“, rybník u Pístovic a přilehlá chatová kolonie s „galerií nejrůznějších kutilských architektonických slohů“. Soubor obrazů krajiny uzavírá strašák na poli u Studnic, který je „posledním mohykánem mizející rurální společnosti“. Střízlivě a sličně upravenou publikaci s grafickou úpravou Jiřího Foltýna a Martiny Juříčkové uzavírá stručné představení všech autorů. Do mezinárodního kontextu posouvá publikaci výtečný anglický překlad, o který se postaral Nicholas Orsillo. Krajinu za humny ocení zcela jistě obyvatelé místních obcí, které poučí o širších souvislostech představených krajinných jevů. Pohled na krajinu drahanského mikroregionu očima humanitních environmentalistů současně významně přispívá k poznání současného stavu venkovské krajiny České republiky a společenských procesů, které ji utvářejí.
(Pozn. Vyjde souběžně v časopise Veronica 26(2012):6)
Antonín Buček
Kalendář akcí 21.-26.1.2013 - IPBES 1, First Plenary of the Intergovernmental Platform on Biodiversity and Ecosystem Services. Bonn, Germany (http://www.ipbes.net/plenary/ipbes-1.html) 11.-13.2. 2013 - YES (The Young Environmental Scientists) Meeting Interdisciplinary discourse on current environmental challenges., Jagiellonian University, Kraków, Poland (YES meeting is organized by students for students only, most of the travel costs are reimbursed and it is an excellent opportunity for networking between peers) (http://www.sense.nl/articles/events/8017) 19- 20. 2. 2013 - 2nd GreenNet Scientific Conference: „How to push the implementation of the European Green Belt by landscape policy instruments? Vienna, Austria 6.-8. 3.2013 - FORECOM Opening Conference (Forest cover changes in mountainous regions – drivers, trajectories and implications), Kraków, Poland (http://www.gis.geo.uj.edu.pl/FORECOM/index.html) 26.-28.3. 2013 - Intersoil 2013, Lyon, France (http://www.intersol.fr) 7.-12.4. 2013 - European Geosciences Union General Assembly 2013: Successful Governmental Policies and Actions for a Better Soil Management, Soil erosion and desertification processes in Mediterranean areas, Wien, Austria (http://www.egu2013.eu) 8.-10.4. 2013 - First International Conference on Remote Sensing and Geoinformation of Environment, Paphos, Cyprus (http://www.cyprusremotesensing.com/rscy2013) 10.-12.4.2013 - Shared Wisdom in an Age of Change. IFLA Congress 2013, Auckland, New Zealand (http://www.ifla2013.com) 16. – 18.4. 2013 – Konference „Jezera a mokřady ve zbytkových jamách po těžbě nerostů“, Hotel Cascade, Most http://www.cspe.cz/sites/default/files/most_-_cirkular_2.pdf 29.4. –3.5.2013 - Natural Disturbance: Post-Modern Lessons for Land Managers on Some Important Ecological Processes., Nationalpark Bayerischer Wald, Neuschönau, Germany (http://www.nationalparkbayerischerwald.de/nationalpark/forschung/conference/index.htm) 2.- 4.5. 2013 - Landscape and Imagination – Towards a new baseline for education in a changing world. Paris, France (http://www.uniscape.eu/pageNews.php?idCont=1413&lang=en&tit=International%20Confe rence%20%22Landscape%20and%20Imagination%22) 17.-19.5.2013 - Landscapes: Perception, Knowledge, Awareness and Action, Bucharest – Giurgiu, Romania 21.-24.5.2013 - Mountain Protected Areas in a Changing World, mezinárodní konference u příležitosti 50 let Krkonošského národního parku, , Špindlerův Mlýn, Krkonoše
(on-line registrace na adrese: 50years.krnap.cz) 10.-12.6.2013 - Symposium for Research in Protected Areas, Salzburg, Austria (http://www.hohetauern.at/en/research/forschungssymposien.html) 2.-5.7.2013 - GI_FORUM 2013 – CREATING THE GISOCIETY, Salzburg, Austria (www.gi-forum.org) 18.-23.8. 2013 - 11th INTECOL Congress, Ecology: Into the next 100 years., London, UK (http://www.intecol2013.org) 20.-24.8. 2013 - European Society for Environmental History's 2013 Conference: "Circulating Natures: Water – Food – Energy", München, Germany 9.-12.9.2013 - Changing European Landscapes. European IALE Conference 2013., Manchester, UK (http://www.iale2013.eu) 4.-10.10. 2013 - The 10th World Wilderness Congress, Salamanca, Spain http://wild10.org
Bulletin CZ-IALE, Zpravodaj České společnosti pro krajinnou ekologii (Regionální organizace IALE České republiky), www.iale.cz Vydává CZ-IALE pro interní potřebu svých členů. Redakce: CZ-IALE, Benátská 2, 128 01 Praha 2. Odpovědný redaktor: Zdeněk Lipský, e-mail:
[email protected]; Technický redaktor: Dušan Romportl, e-mail:
[email protected] Číslo 3/2012 vyšlo 18.12. 2012