Sp. zn.: 114/2011/DIS/JKV
Zpráva o šetření trvalý pobyt na území České republiky jako podmínka pro přiznání žákovského jízdného
Abstrakt Paní M., občanka Slovenské republiky, se obrátila na Kancelář veřejného ochránce práv se stížností na cenový výměr Ministerstva financí, dle kterého mají na žákovské jízdné v železniční a autobusové dopravě nárok jenom studenti s trvalým pobytem v České republice. Ochránce dospěl k závěru, že cenový výměr zakotvující požadavek místa trvalého pobytu na území České republiky pro účely přiznání žákovského jízdného je nepřímo diskriminační ve vztahu ke státní příslušnosti, a proto je v rozporu s právem Evropské unie, zákonem o volném pohybu služeb a zákonem o ochraně spotřebitele. Ochránce doporučil změnit cenový výměr tak, aby byl uveden do souladu s evropským právem. Ministerstvo financí následně vydalo nový cenový výměr, podle něhož již nárok na žákovské jízdné není vázán na trvalý pobyt na území České republiky, a od 1. ledna 2012 tak mají nárok na žákovské jízdné z místa bydliště do místa sídla školy všichni žáci a studenti škol. Summary Mrs. M., a citizen of Slovak Republic, addressed The Office of the Public Defender of Rights with a complaint of a price assessment of the Ministry of Finance, according to which only the students with a permanent residence in the Czech Republic are entitled to student fare in railway- and bus service. The defender came to the conclusion the price assessment anchoring the requirement of permanent residence in the Czech Republic for the purposes of student fare admission is discriminatory on the ground of citizenship, and is therefore against the EU law, the law on free movement of services, and the law on consumer protection. The defender recommended changing the price assessment in a way it would be in concordance with the European law. The Ministry of Finance subsequently issued a new price assessment according to which the entitlement to student fare is not bound to permanent residence in the Czech Republic. From January 1 st 2012, all the pupils and students are entitled to student fare on a route from place of residence to school.
A. Obsah podnětu a skutková zjištění Dne 25. května 2011 byla veřejnému ochránci práv doručena žádost o podání návrhu na zrušení části podzákonného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky. Paní M. ve svém podání upozornila na znevýhodnění, jež pro ni vyplývá z cenového výměru Ministerstva financí č. 01/2010 ze dne 8. prosince 2009, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami.
Paní M. je občankou Slovenské republiky s trvalým pobytem na území Slovenské republiky. V současné době studuje na Masarykově univerzitě a domáhala se přiznání nároku na zvláštní jízdné pro žáky a studenty škol (tzv. žákovské jízdné). Na žákovské jízdné mají podle výměru Ministerstva financí nárok studenti prezenčního studia ve věku do 26 let v železniční i autobusové dopravě při cestování na trase z místa trvalého pobytu (popř. i internátu, koleje či domova mládeže) do místa sídla školy. Místo trvalého pobytu se přitom musí nacházet na území České republiky. V případě, že se místo sídla školy nachází mimo Českou republiku, náleží žákovské jízdné do místa pohraničního bodu. Paní M. namítá, že se spolu s kolegy ze Slovenska stala obětí diskriminace v rozporu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále také „SFEU“), zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon) (dále jen „ADZ“). Po bezvýsledné komunikaci s Českými drahami, a. s., a Ministerstvem financí se obrátila s návrhem na zrušení části cenového výměru jako opatření obecné povahy na Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud její návrh odmítl, proto se následně obrátila i na Ústavní soud se stížností na porušení práva na spravedlivý proces v důsledku odmítnutí jejího návrhu Nejvyšším správním soudem. Ústavní soud její ústavní stížnost dne 30. dubna 2011 odmítl a přiklonil se k názoru Nejvyššího správního soudu, že cenový výměr je právním předpisem, a nikoliv opatřením obecné povahy. Paní M. se proto obrací na veřejného ochránce práv s žádostí, aby využil svého oprávnění navrhnout Ústavnímu soudu zrušení části právního předpisu. Svůj návrh zdůvodňuje podobně jako své návrhy výše uvedeným soudům rozporem ustanovení cenového výměru s evropským právem, zákonem o ochraně spotřebitele a antidiskriminačním zákonem. B. Právní hodnocení a. Antidiskriminační zákon Paní M. namítala porušení evropského práva, zákona o ochraně spotřebitele a antidiskriminačního zákona. Na tomto místě je proto třeba vyjasnit, které právní předpisy jsou na danou problematiku aplikovatelné. ADZ zakazuje diskriminaci ve vymezených oblastech na základě důvodů uvedených v ustanovení § 2 odst. 3. K tomu, aby bylo možné určité jednání či opomenutí kvalifikovat jako diskriminaci v rozporu s ADZ, je třeba identifikovat oblast a zakázaný důvod rozlišování. Paní M. ve své argumentaci uvádí, že podmínka trvalého pobytu na území České republiky pro přiznání žákovského jízdného vede k jejímu znevýhodnění v oblasti poskytování vzdělávání a v oblasti přístupu ke zboží a službám, v úvahu by přicházela ještě oblast přiznání a poskytování sociálních výhod. O oblast poskytování vzdělání se v daném případě nemůže jednat. Vzdělání je nutné vnímat jako souhrn znalostí a dovedností získávaných v průběhu procesu 2
vzdělávání. Vzdělání nemá majetkovou povahu a tato oblast nezahrnuje ani doplňkové služby (jako je např. stravování) ani výhody poskytované v souvislosti se studiem (slevy). V úvahu proto přichází pouze oblast poskytování zboží a služeb, případně poskytování sociálních výhod. Sociální výhodou se přitom rozumí mimo jiné i sleva či osvobození od poplatků poskytované určité skupině fyzických osob s obvykle nižšími příjmy nebo vyššími životními náklady než mají ostatní. Jako zakázaný důvod rozlišování paní M. uvádí národnost. Požadavek trvalého pobytu na území České republiky má podle ní nepříznivý dopad na osoby jiných národností, protože ty ve většině případů trvalý pobyt na území České republiky nemají. Diskriminaci založenou na národnosti ale nelze chápat tímto způsobem. Je sice pravda, že v důsledku vzniku národních států mají cizí státní příslušníci s trvalým pobytem na území mimo Českou republiku současně i odlišnou národnost, ale kritérium trvalého pobytu zde zakládá diskriminaci z důvodu státní příslušnosti, nikoliv národnosti ve smyslu antidiskriminačního zákona. Kritérium trvalého pobytu může v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie založit diskriminaci z důvodu státní příslušnosti.1 Na situaci paní M. proto nelze použít ADZ, ale je třeba hodnotit ji toliko z pohledu předpisů, které zakazují diskriminaci z důvodu státní příslušnosti, tj. především práva Evropské unie. b. Diskriminace z důvodu státní příslušnosti Zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti zakotvuje primární právo Evropské unie. Konkrétně se jedná o ustanovení článku 18 Smlouvy o fungování Evropské unie, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci z důvodu státní příslušnosti v rámci použití smluv. Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu je v návaznosti na ustanovení čl. 26 SFEU zajištěn na úrovni vnitřního trhu, který zahrnuje prostor bez vnitřních hranic. Právo na volný pohyb v rámci členských států Evropské unie mají všichni občané unie bez ohledu na to, zda v hostitelském státě vykonávají výdělečnou činnost. S právem volného pohybu dále souvisí i komplementární práva, mezi něž patří i právo na vzdělání. V rámci volného pohybu služeb jsou zakázána omezení pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) přitom konstatoval, že součástí volného poskytování služeb je svoboda příjemců služeb (tj. např. turistů) vycestovat do jiného členského státu a využívat tamních služeb za stejných podmínek jako tuzemci. Oprávněným z volného pohybu služeb tak není pouze poskytovatel služby, ale i příjemce služby, 2 který má právo přesunout se za účelem přijetí služby z domovského státu do státu, kde je služba nabízena, a to bez omezení (jedná se o tzv. pasivní stránku volného pohybu služeb). Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti se tak vztahuje i na příjemce služeb. 1. Volný pohyb osob
1
Viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 15. března 1994, ve věci C-45/93, Komise v. Španělské království [1994] ECR I-00911, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 16. ledna 2003, ve věci C 388/01, Komise v. Itálie [2003] ECR I-00721. 2 Srov. rozsudek SDEU ze dne 31. 1. 1984 ve věci C-262/82 a C-26/83, Luisi a Carbone v. Ministero del Tesoro; rozsudek SDEU ze dne 2. 2. 1989 ve věci 186/87, Cowan v. Trésor public.
3
Volný pohyb osob v rámci Evropské unie představuje základní právo pracovníků a jejich rodin (čl. 45 a násl. SFEU). Ustanovení SFEU o volném pohybu osob bylo dále konkretizováno nařízením ze dne 15. října 1968 č. 1612/68, o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (dnes nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011, o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále také „směrnice“). Právo usadit se společně s pracovníkem mají kromě jiných i jeho potomci. V souladu s ustanovením čl. 24 směrnice hostitelský stát není povinen před nabytím práva trvalého pobytu přiznat vyživovací podporu při studiu, jíž se rozumí stipendia nebo půjčky na studium. Otázkou v posuzovaném případě je, zda může být zvláštní žákovské jízdné považováno za vyživovací podporu při studiu. Podle vyjádření Ministerstva financí, kterým reagovalo na jednu ze stížností, je žákovské jízdné formou sociální výhody, kterou stát není povinen poskytovat osobám bez trvalého pobytu na jeho území. Směrnice používá pojmu vyživovací podpora při studiu, který dále upřesňuje uvedením příkladu stipendia či půjčky na studium. Žákovské jízdné je zvláštním druhem jízdného ve snížené výši než obyčejné jízdné, které se přiznává studentům při cestování na trase z místa bydliště do místa sídla školy. Nejedná se o půjčku, stipendium, ani obdobnou dávku či podporu. Jedná se o výhodu (slevu) přiznávanou v rámci poskytování služeb. Tato výhoda je ovšem přiznávaná pouze studentům cestujícím na trase z místa bydliště do místa sídla školy, nevztahuje se na poskytování dopravních služeb obecně. Slevy na jízdném jsou podle vyjádření Ministerstva financí dopravcům dorovnávány z veřejných prostředků. Proto se jedná o výhodu na pomezí dávky určené studentům a výhody pro studenty v oblasti poskytování služeb. Není pochyb o tom, že přiznávání sociálních výhod pro studenty spadá do rozsahu působnosti SFEU,3 což je podmínkou aplikovatelnosti evropského práva na danou situaci. Zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti vyplývá z občanství Evropské unie jako základního statusu občanů všech členských států Evropské unie, 4 proto se vztahuje i na osoby pravidelně dojíždějící za studiem do jiného členského státu. 5 Podle směrnice navíc podporu při studiu nelze odepřít osobám, které se na území jiného členského státu věnují výdělečné činnosti.6 Je sice pravda, že SDEU v řadě
3
Přiznáváním výhod pro studenty se SDEU věnoval např. ve svém rozhodnutí ze dne 21. 6. 1988 ve věci 39/86, Sylvie Lair proti Universität Hannover, a rozsudku ze dne 21. 6. 1988 ve věci 197/86, Steven Malcolm Brown v. The Secretary of State for Scotland. 4 Viz rozsudek SDEU ze dne 12. 5. 1998 ve věci C-85/96, María Martínez Sala v Freistaat Bayern; rozsudek SDEU ze dne 20. 9. 2001 ve věci C-184/99, Rudy Grzelczyk v Centre public d'aide sociale d'Ottignies-Louvain-laNeuve; rozsudek SDEU ze dne 11. 7. 2002 ve věci C-224/98, Marie-Nathalie D'Hoop v Office national de l'emploi. 5 SDEU v rozsudku ze dne 1. 10. 2009 ve věci C-103/08, Arthur Gottwald proti Bezirkshauptmannschaft Bregenz, vyjádřil názor, že rozlišování založené na místě trvalého pobytu může odůvodnit „vůle zajistit existenci určité vazby mezi společností dotčeného členského státu a příjemcem dotyčné dávky“. Podmínku určitého vztahu k hostitelskému státu pro přiznání výhody přitom splňují osoby, které sem pravidelně cestují z profesních či osobních důvodů. Ve vztahu k těmto osobám by bylo rozlišování založené na místě bydliště nepřiměřené. 6 Paní M. doložila, že splňuje definici pracovníka podle práva Evropské unie, protože vykonávala práci pro Kancelář veřejného ochránce práv v rámci dohody o provedení práce a v současné době je stážistkou v Centru pro lidská práva demokratizaci při Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity.
4
svých rozhodnutí shledal, že podmínka dlouhodobého či trvalého pobytu je ve vztahu k přiznání podpory legitimní,7 avšak tento požadavek musí být přiměřený. 2. Volný pohyb služeb Přímo použitelná ustanovení SFEU zakazující omezení volného pohybu služeb byla provedena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES, ze dne 12. prosince 2006, o službách na vnitřním trhu. Dle ustanovení čl. 20 směrnice členské státy zajistí, aby příjemce nepodléhal diskriminačním požadavkům na základě své státní příslušnosti nebo místa bydliště. Mají také povinnost zajistit, aby obecné podmínky přístupu ke službám, které poskytovatel široké veřejnosti poskytuje, neobsahovaly žádná diskriminační ustanovení vztahující se ke státní příslušnosti nebo místu bydliště příjemce, aniž by však vylučovaly možnost zohlednit rozdíly v podmínkách přístupu, pokud jsou tyto rozdíly přímo opodstatněné objektivními kritérii. Ustanovení této směrnice byla do českého právního řádu zapracována zákonem č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 12 ukládá poskytovatelům služeb, aby zajistili nediskriminační podmínky přístupu ke službám na základě státní příslušnosti příjemců služeb nebo jejich místa bydliště. Zákon o volném pohybu služeb přitom podobně jako směrnice ponechává možnost stanovení rozdílných podmínek přístupu ke službám, které ale musí být založeny na objektivních kritériích. Protože zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, byl vydán za účelem zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, je nepochybné, že jej bude třeba vykládat v návaznosti na evropské právo. Zákaz diskriminace spotřebitele nadto obsahuje i ustanovení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Soudní dvůr Evropské unie se k otázce odlišných cen služeb odvislých od trvalého bydliště příjemců služeb vyjádřil v rozhodnutích ohledně tzv. turistických cen.8 Za diskriminaci příjemců služeb Soudní dvůr Evropské unie označil stanovení odlišných cen vstupného do památek, které jsou převážně navštěvovány turisty, v závislosti na místě trvalého bydliště. 3. Trvalý pobyt jako kritérium rozlišování Použití trvalého pobytu jako podmínky pro přiznání určitého nároku s sebou nutně nese příznak rozlišování na základě státní příslušnosti mezi občany České republiky a cizími státními příslušníky. Trvalý pobyt občanů České republiky a trvalý pobyt cizích státních příslušníků na území České republiky jsou odlišnými instituty upravenými odlišnými právními předpisy. Určení místa trvalého pobytu občanů České republiky se řídí zákonem č. 133/2000, o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších 7
Např. rozsudek SDEU ze dne 15. března 2005 ve věci C-209/03, The Queen, na žádost Danyho Bidara v. London Borough of Ealing a Secretary of State for Education and Skills; rozsudek SDEU (velkého senátu) ze dne 18. 11. 2008 ve věci C-158/07, Jacqueline Förster proti Hoofddirectie van de Informatie Beheer Groep; rozsudek SDEU ze dne 22. 5. 2008 ve věci C-499/06, Halina Nerkowska proti Zakład Ubezpieczeń Społecznych Oddział w Koszalinie; rozsudek SDEU ze dne 26. 10. 2006 ve věci C-192/05, K. Tas-Hagen a R. A. Tas proti Raadskamer WUBO van de Pensioen- en Uitkeringsraad. 8 Rozsudek SDEU ze dne 15. března 1994 ve věci C-45/93, Komise v. Španělské království [1994] ECR I-00911, rozsudek SDEU ze dne 16. ledna 2003, ve věci C 388/01, Komise v. Itálie [2003] ECR I-00721.
5
předpisů. Místem trvalého pobytu občana České republiky se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel, a kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. V určitých případech může být místem trvalého pobytu občana i sídlo ohlašovny. Trvalý pobyt cizích státních příslušníků na území České republiky je naproti tomu upraven zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pobyt občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků je upraven v ustanoveních hlavy IVa zákona o pobytu cizinců, která představují úpravu zvláštní vzhledem k ustanovením o přechodném a trvalém pobytu na území obsaženým v hlavě III a IV. Ministerstvo vnitra vydá občanu členského státu Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu zpravidla po pěti letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území. Občan Evropské unie může dále požádat o potvrzení o přechodném pobytu na území, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce za účelem výdělečné činnosti nebo studia. Občané členských států Evropské unie však nemají povinnost o potvrzení či povolení k trvalému pobytu žádat, jsou povinni pouze ohlásit místo pobytu na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území. Užití kritéria trvalého pobytu bez toho, aby byl respektován i pobytový status (bydliště) občanů jiných členských států Evropské unie na území České republiky, zakládá rozlišování založené na státní příslušnosti ve smyslu Evropského práva. c. Cenový výměr Ministerstva financí Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávat na základě zákona a v mezích zákona právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Z členství České republiky v Evropské unii dále vyplývá povinnost ministerstev řídit se v rámci novotvorby i právem Evropské unie. Ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, zmocňuje Ministerstvo financí zařazovat zboží, které podléhá cenové regulaci, do seznamu zboží s regulovanými cenami. V návaznosti na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu9 a Ústavního soudu10 je cenový výměr Ministerstva financí právním předpisem.
d. Hodnocení Požadavek trvalého pobytu byl do cenového výměru zaveden za účelem poskytování slevy z jízdného pouze studentům, kteří mají úzký vztah k České republice, tj. primárně české státní občany a současně i cizí státní příslušníky, kteří mají na území České republiky trvalý pobyt. Žákovské jízdné je možné uplatnit nejen na trase mezi místem trvalého pobytu a sídlem školy, ale i z jiného místa bydliště, jako je např. kolej, internát, či domov mládeže. I v případě bydliště v těchto zařízeních však platí nutnost naplnění podmínky místa trvalého pobytu na území 9
Nejkomplexnější přehled judikatury je obsažen v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2010 ve věci sp. zn. 2 Ao 3/2010. 10 Viz např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2010 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 14/08.
6
České republiky. Tuto podmínku mohou v zásadě splnit pouze občané České republiky nebo cizinci dlouhodobě pobývající na území České republiky. Občané členských států Evropské unie s bydlištěm na území České republiky či dojíždějící pravidelně do České republiky, nárok na žákovské jízdné nemají. A to i přesto, že mají nepochybně úzké vazby k České republice, a často v souvislosti se svou výdělečnou činností přispívají do veřejných rozpočtů. Požadavek trvalého pobytu na území České republiky je dán striktně bez ohledu na to, zda se oprávněná osoba (tj. žák či student) či její rodiče na území České republiky věnují výdělečné činnosti. Předmětný cenový výměr nezohledňuje status osob (včetně rodinných příslušníků), které využily práva usazování v jiném členském státě Evropské unie, ale ještě nezískaly na území České republiky právo trvalého pobytu. Nárok na zvláštní jízdné dále nevznikne např. ani dítěti občanů Evropské unie usazených v České republice. Další skupinou osob, které mohou být ustanovením cenového výměru dotčeny, jsou osoby, které se usadily v České republice a vykonávají zde výdělečnou činnost, a přitom studují v místě odlišném od místa, kde se usadily. Obdobné platí pro jejich rodinné příslušníky, kteří je do České republiky následovali. Nárok na zvláštní jízdné je jim tak odepřen s odkazem na to, že nemají na území České republiky trvalý pobyt, i přesto, že čeští státní příslušníci s trvalým pobytem v České republice ve srovnatelné situaci, s bydlištěm ve stejném místě a totožným sídlem školy, na žákovské jízdné nárok mají. Při posuzování, zda je omezující opatření přípustné, se postupuje podle následujícího testu přiměřenosti: 1) nejprve je třeba, aby opatření vyhovělo testu vhodnosti, tj. zda je vhodné k dosažení legitimního cíle; 2) musí být zjištěno, zda je opatření nutné k tomu, aby bylo cíle dosaženo, resp. jestli by stejného výsledku nemohlo být dosaženo méně omezujícím způsobem (test nejméně omezující alternativy); 3) nakonec je třeba posoudit, zda opatření nemá nepřiměřený vliv na jím dotčené osoby (přiměřenost v užším smyslu).11 Cílem je ve zkoumaném případě poskytnout slevu studentům, kteří mají k České republice úzké vazby. Poskytování žákovského jízdného je totiž dopravcům dorovnáváno z veřejných rozpočtů a nemělo by docházet k jejich nepřiměřenému zatížení. Občané Evropské unie však mohou dlouhodobě pobývat na území kteréhokoliv jiného členského státu bez povoleného trvalého pobytu na tomto území. Vůle zajistit existenci určité vazby mezi příjemci výhody ve formě zvláštního jízdného a Českou republikou je sice legitimní, nicméně tuto výhodu nelze omezit exkluzivně na osoby s trvalým pobytem na území České republiky.12 Aby bylo možné opatření shledat přiměřeným, je nutné, aby byl nárok na žákovské jízdné rozšířen i na pracovníky, osoby usazené, jejich rodinné příslušníky, jakož i osoby, které do České republiky za účelem studia pravidelně dojíždějí. S ohledem na požadavek zamezit nepřiměřenému zatížení pro Českou republiku je legitimní, aby bylo zvláštní jízdné poskytováno pouze v rámci území
11
K pojmu zásady přiměřenosti jako základní zásadě evropského práva blíže viz Craig, P., De Búrca, G. EU Law. Text, Cases and Materials. 4th Edition. New York: Oxford University Press, 2008, s. 544 a násl. 12 Viz podobně SDEU v rozsudku ze dne 1. 10. 2009 ve věci C-103/08, Arthur Gottwald proti Bezirkshauptmannschaft Bregen.
7
České republiky, tj. z místa pohraničního bodu do místa sídla školy na území České republiky.
C. Závěr Ustanovení cenového výměru zakotvující požadavek místa trvalého pobytu na území České republiky pro účely přiznání žákovského jízdného je nepřímo diskriminační ve vztahu ke státní příslušnosti, a proto je v rozporu s právem Evropské unie, zákonem o volném pohybu služeb a zákonem o ochraně spotřebitele. Omezení nároku na žákovské jízdné pouze na osoby s trvalým pobytem na území České republiky nepřiměřeně nepříznivě dopadá na studenty pravidelně dojíždějící do České republiky, jakož i na další osoby využívající volného pohybu osob a svobody usazování. Nelze souhlasit s názorem Ministerstva financí, podle něhož je zcela v kompetenci státu, aby se rozhodl, jaké druhy podpor poskytne pouze studentům s trvalým pobytem na území České republiky. Kritérium, které je způsobilé znevýhodnit státní příslušníky jiných členských států Evropské unie, musí být přiměřené. Ve zkoumaném případě požadavek místa trvalého pobytu na území České republiky přiměřený není. D. Postup veřejného ochránce práv a výsledek šetření V návaznosti na výše uvedená zjištění se veřejný ochránce práv rozhodl využít svého zvláštního oprávnění podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv a doporučil změnit cenový výměr Ministerstva financí č. 01/2010 ze dne 8. prosince 2009 tak, aby byl uveden do souladu s evropským právem. Ministr financí se k doporučení v zákonné dvouměsíční lhůtě vyjádřil v dopise ze dne 1. prosince 2011. Ministr v tomto dopise informoval veřejného ochránce práv, že v cenovém rozhodnutí Ministerstva financí pro rok 2012 byly určené podmínky pro přiznání nároku na žákovské jízdné v železniční veřejné vnitrostátní pravidelné osobní dopravě a ve veřejné vnitrostátní silniční linkové osobní dopravě upraveny. Věta týkající se požadavku, aby se místo trvalého pobytu nacházelo na území České republiky, je z určených podmínek výměru Ministerstva financí č. 01/2012 podle slov ministra do budoucna již vypuštěna. Od 1. ledna 2012 tak budou mít nárok na žákovské jízdné ve vnitrostátní železniční veřejné osobní a silniční linkové osobní dopravě všichni žáci a studenti škol z místa bydliště do místa sídla školy. Podle názoru ministra financí bylo tímto doporučení ochránce vyhověno. Výměr Ministerstva financí č. 01/2012 ze dne 28. listopadu 2011, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, byl zveřejněn v cenovém věstníku dne 5. prosince 2011. Podmínky pro přiznání zvláštního jízdného pro žáky a studenty škol ve věku od 15 do 26 let v rámci železniční veřejné vnitrostátní pravidelné osobní dopravě jsou upraveny v příloze č. 5 k výměru a podmínky pro přiznání zlevněného jízdného pro žáky a studenty škol ve věku od 15 do 26 let v rámci veřejné vnitrostátní 8
silniční linkové osobní autobusové dopravy v příloze č. 6 k výměru. Při jízdě do a ze zahraničí se nárok na zvláštní jízdné přiznává do a z pohraničního bodu. Nárok na zvláštní jízdné ani zlevněné jízdné pro žáky a studenty škol již není podmíněn trvalým pobytem na území České republiky. Bližší podmínky pro uplatňování žákovského jízdného stanoví ministerstvo dopravy v metodickém pokynu a publikuje způsobem umožňující dálkový přístup.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv
9
